Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy Management v kultuře Bc. Tereza Štréglová
ANALÝZA KULTURNÍHO PROSTŘEDÍ MĚSTA HRADEC KRÁLOVÉ Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Jan Špaček
2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury:
…………………………………… -2-
Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří mi laskavě poskytli rozhovor: Tomášovi Muchovi a Radkovi Škeříkovi, Miroslavu Francovi, Ladislavu Zemanovi, Karlu Šustovi, Bc. Martině Erbsové, Mgr. Nadě Machkové-Prajzové Ph.D., Ivanu Škaloudovi, Mgr. Aleši Mokrenovi a PhDr. Tomášovi Rybičkovi. Dále děkuji Mgr.Janu Špačkovi za vedení práce a mé rodině za podporu při psaní.
-3-
Obsah
1.
ÚVOD……………………………………………………………………………………………………. str. 9
2.
ZASAZENÍ PRÁCE DO GEOGRAFICKÉHO KONTEXTU
2.1 Královéhradecký kraj…………………………………………………………………………………. str.12 2.2 Hradecko …………………………………………………………………………………………………… str.16 2.3 Hradec Králové …………………………………………………………………………………………..str.17 2.3.1 Architektonické bohatství města – nejvýznamnější budovy ve městě, nejvýznamnější architekti Hradce Králové ……………………………………………………..str.18 2.3.2 Přehled nejvýznamnějších projektů za poslední dobu a plánovaných projektů do blízké budoucnosti………………………………………………………………….str.20 2.3.3 Město Hradec Králové ve výzkumech kvality života v rámci republiky…str. 21
3.
VYHODNOCENÍ DOSAVADNÍHO STAVU: PŘEHLED
PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ KRAJE A MĚSTA, DALŠÍ KULTURNÍ ORGANIZACE A INSTITUCE, SDRUŽENÍ, SPOLKY, INICIATIVY, FESTIVALY A PROJEKTY V HRADCI KRÁLOVÉ 3.1 Příspěvkové organizace zřizované městem Hradec Králové………….............. str. 24 3.1.1 Knihovna města Hradec Králové……………………………………………………………..str. 24 3.2 Příspěvkové organizace Krajského úřadu………………………………………………str.24 3.2.1Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové………………………………………….str. 24 3.2.2 Hvězdárna a planetárium……………………………………………………………………….str.26 3.2.3 Muzeum Východních Čech v Hradci Králové…………………………………………str.27 3.2.4 Galerie moderního umění………………………………………………………………………str.28 3.2.5 Středisko amatérské kultury Impuls……………………………………………………..str.29 3.3.
Obecně prospěšné společnosti a další kulturní instituce a organizace…str.29
3.3.1. Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, s.r.o…………………………………….str.29
-4-
3.3.2 Filharmonie Hradec Králové, o.p.s…………………………………………………………str.30 3.3.3 Divadla………………………………………………………………………………………………..str.32 3.3.4 Kina…………………………………………………………………………………………………….str.33 3.3.5 Výtvarné galerie……………………………………………………………………………………str.36 3.3.6 Hudební kluby……………………………………………………………………………………….str.37 3.4
Občanská sdružení, spolky, soubory a další kulturní subjekty………….str. 34
3.4.1. Pěvecké sbory a soubory v Hradci Králové…………………………………………str.39 3.4.2 Hudební soubory jazzové, dechové, vážné a taneční hudby…………………….str.40 3.4.3 Hudební společnosti a sdružení……………………………………………………………..str.40 3.4.4 Divadelní sdružení a soubory………………………………………………………………….str.41 3.4.5 Taneční soubory a skupiny…………………………………………………………………….str.42 3.4.6 Další sdružení a spolky……………………………………………………………….…………….str.43
3.5 Festivaly a projekty týkající se kultury ve městě ……………………………………..str. 44 3.5.1 Hudební festivaly…………………………………………………………………….………………str. 44 3.5.2. Divadelní festivaly…………………………………………………………………………………..str. 47 3.5.3 Projekty, kulturní akce………………………………………………………….………………..str. 49 3.5.4 Umělecké agentury……………………………………………………………………………….str. 55 3.6 Vzdělávání v oblasti kultury………………………………………………………………………str. 57 ZUŠ Na Střezině ZUŠ Habrmanova ZUŠ Boni Pueri ZUŠ Jitro Yamaha Rolland Hradecká kulturní a vzdělávací společnost -5-
Dům dětí a mládeže Střední uměleckoprůmyslová škola nábytku a hudebních nástrojů 3.6.1 Program dalšího vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje………………………………………………………………………………str. 57 3.7.
Tradice v Hradci Králové…………………………………………………………….………str. 58
3.7.1 Kluby a spolky působící ve folklórní oblasti……………………………………….str. 58 3.8 Spolupráce v kulturní oblasti na mezinárodní úrovni…………………………….str. 60 3.8.1 Sdružení Euroregion Glacensis………………………………………………………………str. 60 3.9.
Spolupráce kultury a cestovního ruchu – kulturní turismus………………str. 61
3.9.1. Královská věnná města…………………………………………………………………………str. 61 3.9.2. Česká inspirace…………………………………………………………………………………..…str.62 3.10 Politické kluby a postavení kultury v jejich programech……………………….str. 63 3.11 Kulturní komise a její činnost…………………………………………………………………str. 67 3.12 Analýza dokumentů týkajících se rozvoje kultury ………………………………..str. 68 3.13 Srovnání Hradce Králové s Pardubicemi………………………………………………..str. 69
4.
FINANCOVÁNÍ KULTURY V HRADCI KRÁLOVÉ
4.1 Financování…………………………………………………………………………………………………str. 71 4.1.1 Financování ze strany města……………………………………………………………..……..str.71 4.1.2 Dotační programy Královéhradeckého kraje………………………………………….str. 75 4.1.3 Dotační programy ministerstva kultury………………………………………….………str. 77 4.1.4 Dotační programy z Evropské unie………………………………………………………….str. 77
5. VÝSLEDKY ANALÝZY 5.1
SWOT analýza sestavená na základě výsledků výzkumu……………………str. 79 -6-
5.2 Výstupy z výzkumu na základě rozhovorů se zastupiteli kulturních institucí a diváků……………………………………………………………………………………………………………...str. 81 5.2.1 Problém neexistence hudebního klubu, pronájem prostor kulturním subjektům městem …………………………………………………………………………………………..str. 81 5.2.2 Potřeba akce, která by do města přilákala více turistů………………………..str. 81 5.2.3 Potřeba zlepšení kofinancování a založení poradny pro získávání financí prostřednictvím grantů……………………………………………………………………………….str. 82 5.2.4 Potřeba koncepce kulturní politiky pro město………………………………………str. 83 5.2.5 Potřeba diskuze o kulturním dění a kulturní politice ve městě……..str. 83 5.2.6 Větší podpora občanských sdružení a projektů podporujících živé umění a město ……………………………………………………………………………………………………………str. 84 5.2.7 Vytvoření webového portálu (vyhledávače) s přehledem maximálního množství kulturních akcí, konajících se ve městě (nejen pěti velkých institucí), plakátovacích ploch inzerujících pouze kulturu……………………………………………..str. 84 5.2.8 Vybudování městské galerie………………………………………………………………….str. 84 5.2.9 Absence kulturního domu s odpovídajícím kulturním a technickým zázemím……………………………………………………………………………………………………………str. 85 5.2.10 Zlepšení komunikace, spolupráce a propagace mezi kulturními institucemi v rámci kraje ………………………………………………………………………………………………….…str. 86 5.2.11 Zlepšení služeb poskytovaných institucemi………………………………………..str. 87 5.2.12 Prohloubení přeshraniční spolupráce, rozvoj aktivit jako je European voluntary service……………………………………………………………………………………………str. 88 5.2.13 Oživení města pomocí mladých lidí, možnost založení konzervatoře či rozšíření uměleckých oborů na univerzitě ……………………………………………………..str. 88 5.2.14 Nebezpečí konkurence obchodních domů, zábavních center a nových technologií, kterým musí kultura čelit…………………………………………………………str. 89 5.3. Výhoda Hradce Králové: silné a kvalitní kulturní zázemí ve městě …….......str. 91
-7-
6. Závěr…………………………………………………………………………………………………………...str. 92 7. Resumé……………………………………………………………………………………………………….str. 94 7.1 resumé v češtině…………………………………………………………………………………………str. 94 7.2 resumé v němčině………………………………………………………………………………………str. 94 7.3 resumé v angličtině…………………………………………………………………………………….str. 94
8. Prameny……………………………………………………………………………………………………..str. 96 9. Přílohy……………………………………………………………………………....................................str. 102
-8-
1. ÚVOD Cílem diplomové práce Analýza kulturního prostředí města Hradec Králové je popsat a zanalyzovat kulturní dění a situaci v kultuře obecně ve městě Hradec Králové. Autorčiným záměrem je vytvoření přehledu kulturních institucí, občanských sdružení, spolků, akcí, projektů, tradic, možností uměleckého vzdělávání a aktivitu vládnoucích politických stran v oblasti kultury. Protože rozsah práce a bohatost kulturní nabídky ve městě neumožňuje obsáhnout do hloubky všechny instituce a projekty, byl vybraným významnějším projektům věnován větší prostor. Protože město dosud nemá vypracovanou žádnou kulturní koncepci, může práce sloužit také jako podklad pro další práci kulturní komise. Hradec Králové je dlouhodobě vnímán jako město příjemné pro život. Soubor architektonicky unikátních budov, množství zeleně, řeky Labe a Orlice protékající městem a celkový poklid a malebnost„velkého maloměsta, malého velkoměsta“ (necelých 94 tisíc obyvatel) vtiskly Hradci pověst jednoho z nejhezčích měst v republice. V žebříčku hodnocení kvality života obyvatel se umisťuje v první pětici měst v republice, v roce 2010 byl na místě prvním. I přes ekonomickou krizi město nepřestalo s rekonstrukcemi a stavbami, které zlepšují prostředí města. Nepostradatelným finančním partnerem při těchto rekonstrukcích je Evropská unie. Přestože magistrát i obyvatelé přirozeně bojují s každodenními dílčími problémy, mohou být Hradečané na své město právem hrdi. Jelikož autorka žije v Hradci od narození, vstupovala do analýzy s určitými zažitými (i negativními) představami o kultuře ve městě. Některé z nich se naplnily, ale v celkovém shrnutí vyšel Hradec z analýzy velmi dobře. Potvrdily se domněnky o vysoké kvalitě kulturní sféry a bohatosti kulturní nabídky odpovídající velikosti města, ale vyšly najevo i těžkosti a komplikace ve sféře financování, zapůjčování městských budov do podnájmu kulturním subjektům, byrokratické překážky znesnadňující subjektům žádosti o granty a v neposlední řadě i přílišná “úřednickost“ a zkostnatělost města, které touto svou relativní uzavřeností a tradičností samo sobě brání ve větším kulturním rozvoji. Existují tu velice kvalitní kulturní instituce a festivaly, které se nemusí bát mezinárodního srovnání (Filharmonie Hradec Králové, Klicperovo divadlo, Divadlo Drak, Galerie Moderního umění, Muzeum Východních Čech, z festivalů pak Jazz goes to town, Hudební fórum, Středoevropský jazzový most, Rock for people, Divadlo -9-
evropských regionů, Čekání na Václava a další akce.) V rámci republiky má Hradec největší základní uměleckou školu s širokou nabídkou výuky uměleckých oborů, dojíždí sem žáci z celého kraje, existuje tu obrovská tradice světoznámých pěveckých sborů (Boni Pueri, Jitro). V rámci kvalitativního výzkumu byly provedeny rozhovory s představiteli kulturních institucí; s ředitelem a učiteli uměleckých škol, vedoucím klubu, členkou občanského sdružení zabývajícího se kulturním děním, vedoucím odboru kultury, sportu a cestovního ruchu na magistrátu města, ředitelem divadla a ředitelem galerie. Na základě takto získaných informací potom byla vypracována SWOT analýza města a návrhy na další kulturní činnost a kroky, které by bylo vhodné či potřebné dále podniknout, aby se kulturní sféra a s ní i celé město, protože kultura život ve městě a jeho obyvatele přímo ovlivňuje, mohla dále úspěšně rozvíjet. Při psaní práce se autorka snažila o objektivnost při popisování jednotlivých institucí a projektů, některé však nutně dostaly větší prostor, a to především ty, o kterých autorka předpokládá, že mají pro město větší význam či mu více přináší. Opravdu detailní a hloubková analýza by vyžadovala ještě více respondentů, větší rozsah a delší sledovaný úsek. Analýza kulturního prostředí města Hradec Králové je pojata v rámci Královéhradeckého kraje a Hradecka, jelikož jsou spolu nerozlučně spjati v otázce financování (hlavní městské kulturní instituce jsou příspěvkovými organizacemi kraje) a spolupracují i v oblasti marketingu cestovního ruchu. Práce je rozdělena do čtyř základních částí: první je geografickým a demografickým zasazením města do kontextu Královéhradeckého kraje a regionu Hradecka, což je důležité jednak z hlediska spádové oblasti města, zadruhé pro spojení kultury a cestovního ruchu, respektive možnostmi kulturního turismu. Stručné dějiny města nastíní vznik jeho architektonického bohatství. Druhá část je soupisem institucí, akcí, tradic a projektů, které v současné době ve městě fungují, autorka zde zkoumá také zastoupení kultury v politických programech momentálně vládnoucích stran a vzdělávání v oblasti kultury a je zde také zařazeno srovnání města Hradec Králové se sousedními konkurenčními Pardubicemi. Třetí část práce pojímá kulturu ve městě z hlediska financování a část čtvrtá obsahuje SWOT analýzu a návrhy ke zlepšení, ke kterým autorka na základě výzkumu došla.
- 10 -
Seznam zúčastněných respondentů: Mgr. Aleš Mokren, vedoucí odboru kultury, sportu a cestovního ruchu Magistrátu Hradec Králové Bc. Martina Erbsová, bývalá referentka pro kulturu, koordinátorka cestovního ruchu, členka občanského sdružení Poco a poco animato PhDr. Tomáš Rybička, ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové Ladislav Zeman, ředitel Klicperova divadla Mgr. Radek Škeřík, učitel na ZUŠ Na Střezině, zástupce ředitele tamtéž, kapelník, korepetitor Tomáš Antonín Mucha, učitel Na ZUŠ Na Střezině, kapelník Ivan Škaloud, provozovatel hudebního klubu AC klub Karel Šust, ředitel ZUŠ Na Střezině, učitel hry na kytaru Naďa Machková Prajzová, ředitelka Muzea Východních Čech Miroslav Franc, ředitel Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti, provozovatel taneční školy
- 11 -
2.
Zasazení práce do geografického kontextu
2.1. Královéhradecký kraj Královéhradecký kraj se svou rozlohou 4 759 km2 zaujímá šest procent území České republiky. V roce 2005 zde žilo více než pět procent obyvatel, takže je devátým nejmenším a nejméně lidnatým krajem. 1 V Královéhradeckém kraji se nachází 448 administrativně samostatných obcí, z nichž 48 má statut města a 10 status městyse. Dříve se kraj dělil na pět okresů, nyní je rozdělen na 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 35 správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Metropolí kraje a přirozeným kulturním a společenským střediskem je statutární město Hradec Králové. Spolu s Libereckým a Pardubickým krajem tvoří Královéhradecký kraj region soudržnosti NUTS 2 Severovýchod.2 Ve srovnání s Českou republikou má kraj vyšší zastoupení obcí do 500 obyvatel a podíl městského obyvatelstva je mírně pod republikovým průměrem. K 31. 12. 2011 zde žilo celkem 553 856 obyvatel, z toho 272 236 mužů a 281 620 žen, průměrný věk byl 41,5 let. Ve městech žilo 68% všech obyvatel, tzn. 376 038 lidí. Tento podíl se přitom za posledních 15 let téměř nezměnil. Nejlidnatějšími městy kraje jsou Hradec Králové s 94 318 obyvateli, Trutnov s 30 819 obyvateli a Náchod (20 665 obyvatel). V žádné další obci v Královéhradeckém kraji pak nebydlí více jak 20 000 obyvatel. 3 Královéhradecký kraj patří v posledních letech mezi nejnavštěvovanější kraje v republice. V roce 2008 navštívilo kraj 902 713 hostů, třetina návštěvníků byla ze zahraničí. Výhoda Královéhradeckého kraje je především pestrost nabídky, ze které 1
Královéhradecký kraj.*online+ 25.7.2011*cit.1.1.2013+ Dostupné z http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajvolene-organy/kralovehradecky-kraj/statisticke-udaje-108/ 2 Řešitelský tým centra evropského projektování: Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-2015,str. 16. Hradec Králové: Centrum evropského projektování, 2007. 3 Český statistický úřad – královéhradecký kraj. *online+ 2013*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://notes2.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/29003BA602/$File/40271208.pdf, Královéhradecký kraj. *online+ 25. 7. 2011*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-voleneorgany/kralovehradecky-kraj/statisticke-udaje-108/
- 12 -
mohou návštěvníci vybírat. Kromě lázeňských měst a přírodního bohatství (Krkonoše, Orlické hory, Prachovské skály, Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny) se na jeho území nachází množství kulturně-historických památek a objektů a zachovalých historických měst se 4 památkovými rezervacemi (Hradec Králové, Jičín, Náchod, Josefov), 2 vesnickými památkovými rezervacemi - Vesec (Jičín, od r. 1995) a Křinice (Náchod, 1995) a 20 městskými památkovými zónami: Hradec Králové od r. 1990, Nový Bydžov od r. 1990, Pecka (Jičín, od r. 2003), Sobotka (Jičín, od r. 1990), Železnice (Jičín, od r. 1990), Broumov (Náchod, od r. 1990), Jaroměř (Náchod, od r. 1990), Police nad Metují (Náchod, od r. 1990), Stárkov (Náchod, od r. 2003), Dobruška (Rychnov n. Kněžnou, od r. 2003) Opočno (Rychnov n. Kněžnou, od r. 2003), Rokytnice v Orlických horách (Rychnov nad Kněžnou, od r. 2003), Rychnov nad Kněžnou od r. 2003, Dvůr Králové od roku 1990, Hostinné, Pilníkov, Trutnov, Vrchlabí, Žacléř (všechny Trutnov, kromě Pilníkova a Žacléře od r. 1990, tyto dvě potom od r. 2003). V Královéhradeckém kraji se nachází také 13 vesnických památkových zón: Libeň, Vysočany (Hradec Králové, obě od r. 2004), Karlov, Nové Smrkovice, Studeňany (Jičín, od r. 1995), Štidla (jičín, od r. 2004), Skalka (Náchod, od r. 2004), Dolní Vernéřovice, Chotěborky, Malá Úpa – Šímovy Chalupy, Pec pod Sněžkou- Modrý Důl, Pec pod Sněžkou–Velké Tippeltovy boudy a Radvanice (vše Trutnov, od r. 2004)4 V roce 2012 se Královéhradecký kraj umístil na prvním místě mezi kraji v hodnocení o nejlepší místo pro život. Prvenství mu zajistila především atraktivita pro investory, výrazně nižší míra trestné činnosti či velká nabídka pracovních příležitostí pro handicapované.5
4
Národní památkový ústav: Památkové zóny v Královéhradeckém kraji. *online+ 2013*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?KrOk=Kr&Typy%5B%5D=DS&Typy%5B%5D=NP&Typy%5B%5D=RA &Typy%5B%5D=RJ&Typy%5B%5D=RM&Typy%5B%5D=RV&Typy%5B%5D=ZK&Typy%5B%5D=ZM&Typy%5B%5 D=ZV&Nazev=&KodKr=52&Start=50 5 Místem pro život je Královéhradecký kraj. *online+ 7. 12. 2012*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.mistoprozivot.com/cs/aktualne/novinky/210-mistem_pro_zivot_2012_je_kralovehradecky_kraj
- 13 -
Ze SWOT analýzy pro Královéhradecký kraj vyplývá, že jeho silnými stránkami jsou průmyslová tradice, rozsáhlá síť škol a vzdělávacích zařízení, kvalifikovaná pracovní síla, hustá dopravní síť, významné kulturní dědictví a kulturní potenciál, slabé stránky jsou naopak ekonomicky slabá území v kraji, vyšší nezaměstnanost a nedostatek veřejných služeb na venkově, neprovázanost vzdělávací sféry s potřebami trhu práce, absence komplexního systému celoživotního učení a špatný stav regionální dopravní a technické infrastruktury. Jako příležitosti pro kraj je spatřována možnost přeshraniční spolupráce a prohloubení meziregionální spolupráce, rozvoj progresivních oborů, vědy a výzkumu, vytvoření systému celoživotního vzdělávání, vyšší podíl cestovního ruchu na prosperitě regionu a další. Za hrozby jsou považovány možnost odchodu firem z regionu, pokles zájmu potenciálních investorů, zaostávání regionu v důsledku ztráty atraktivity a konkurenceschopnosti, pokles přitažlivosti venkovských oblastí pro obyvatele a podnikání, nerespektování zásad trvale udržitelného rozvoje, růst nezaměstnanosti, nárůst sociálně-patologických a dalších nežádoucích sociálních jevů a další rizika.6
6
Řešitelský tým centra evropského projektování: Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-2015,str. 48 – 51. Hradec Králové: Centrum evropského projektování, 2007.
- 14 -
Největším problémem královéhradeckého kraje, je podobně jako v jiných krajích nerovnoměrná nabídka kulturního vyžití ve městech a na venkově. Tam kulturu zajišťují většinou pouze místní dobrovolnické spolky, které často nemají ke své činnosti potřebné finanční a ekonomické zázemí.7 Řada kulturních domů, knihoven a muzeí v kraji je ve špatném technickém stavu, instituce neumí dostatečně prezentovat svou nabídku a služby veřejnosti, nabídka kulturních a vzdělávacích programů je omezená. Platí to především o menších městech a obcích. Většina kulturních institucí v kraji se potýká především s limitujícími finančními, personálními a prostorovými podmínkami. Královéhradecký kraj nemá žádnou památku zapsanou na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.8
Seznam obecně prospěšných společností spoluzaložených Královéhradeckým krajem v oblasti kultury Klicperovo divadlo, o.p.s. Divadlo Drak a Mezinárodní institut figurálního divadla, o.p.s. Filharmonie Hradec Králové, o.p.s. Revitalizace Kuks, o.p.s.
Seznam příspěvkových organizací zřízených Královéhradeckým krajem v oblasti kultury a památkové péče Galerie moderního umění v Hradci Králové Galerie výtvarného umění v Náchodě
7
Řešitelský tým centra evropského projektování: Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-2015,str. 3031. Hradec Králové: Centrum evropského projektování, 2007. 8 Památky UNESCO Královéhradecký kraj. *online+*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.atlasceska.cz/kralovehradecky-kraj/pamatky-unesco/
- 15 -
Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové Hvězdárna v Úpici Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Muzeum východních Čech v Hradci Králové Regionální muzeum a galerie v Jičíně Regionální muzeum v Náchodě Středisko amatérské kultury Impuls Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
2.2 Hradecko Turisticky významné území Hradecko se nachází ve východních Čechách na území bývalého okresu Hradec Králové, jemuž odpovídá také rozlohou (cca 875 km2). V TVÚ Hradecko se nachází 118 obcí, největším městem je krajské město Hradec Králové s téměř 95 000 obyvateli. Počtem obyvatel je Hradecko nejlidnatějším územním celkem východních Čech a zároveň je i silným spádovým územím z hlediska všech oblastí života obyvatel.9 Výrazným posunem a přínosem pro Hradecko je dokončení dálnice D11. Zlepšilo se tak dopravní spojení mezi Prahou a Hradcem, respektive také napojení na Německo, což může být výhodou pro potenciální investory a turisty, kteří byli navštívit Prahu. Přes množství kulturně-historických památek a krásnou přírodu hraje na Hradecku cestovní ruch spíše doplňkovou roli. Podle informací TIC tvoří převahu návštěvníků Hradecka především tuzemští turisté. Ze zahraničních návštěvníků pak Hradecko navštěvují především Němci, Nizozemci, Rakušané, Poláci a Slováci, od roku 2009 roste počet
9
Hanušová, Jana: Studie Hradecko – efektivní koordinace aktivit v oblasti cestovního ruchu. Studie ekonomického hodnocení projektu. Hradec Králové: 2012.
- 16 -
turistů z USA a Velké Británie. Průměrná doba pobytu návštěvníků se pohybuje mezi 5 a 6 dny. 10 Národní kulturní památky na Hradecku: Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích (Smiřice) od roku 1995 Třebechovický betlém (Třebechovice pod Orebem) 1999 Zámek Hrádek u Nechanic (Hrádek) 2001
2.3 Hradec Králové Město Hradec Králové má mnoho přívlastků. Nejznámější z nich je pravděpodobně přídomek „salón republiky“, který město obdrželo v době svého největšího stavebního rozmachu za první republiky. Nejstarším je pak „královské věnné město“, kterým je Hradec od 14. století. Dalšími jsou „město na soutoku“, „město zeleně“, „vstupní brána do hor“, „univerzitní město“ a v poslední době podle výsledků celorepublikových průzkumů také „město, kde se nejlépe žije“. O salónu republiky mluví v úvodu knihy Salón republiky: moderní architektura Hradce Králové autoři knihy: „Rozhraní 19. a 20. století je dobou zápasu mezi starým a novým, dobou neobyčejně silného intelektuálního a uměleckého vzepětí českého národa, které vyvolává v umění prudké dialogy, z nichž povstaly nové umělecké tendence 20. století. Prostředí Hradce Králové, jehož dynamický rozvoj počíná v posledním desetiletí 19. století, se stal s výjimkou Prahy nejvýznamnějším ohniskem tohoto dění v architektuře.“ 11 Historické jádro města Hradce Králové je městskou památkovou rezervací. Styčným bodem a přirozeným centrem „starého města“ je velké náměstí, kde se odehrává většina akcí pořádaných městem; na podzim se tu konají Slavnosti královny Elišky, Svatováclavské žehnání koní a Hradecký koštýř, lidé tu vítají nový rok při ohňostroji, při divadelním festivalu Divadla evropských regionů jsou na Velkém i Malém náměstí divadelní stage. Z výzkumu vyplývá, že Hradečané považují historickou část města za jednu z největších předností (viz dále). V současné době se plánuje celková
10
Hanušová, Jana: Studie Hradecko – efektivní koordinace aktivit v oblasti cestovního ruchu. Studie ekonomického hodnocení projektu. Hradec Králové: 2012. str. 12 11 Benešová M., Toman F., Jakl J.: Salón republiky; moderní architektura Hradce Králové. Hradec Králové: Garamon, 2000. Úvod.
- 17 -
revitalizace Velkého náměstí. Realizační plán počítá s odstraněním většiny parkovacích ploch, zvětšit by se naopak měly promenády a přibude také stromů a zeleně. Dominantou města je 72 metrů vysoká Bílá věž, postavená v roce 1574 – 1580. v místech dnešního Velkého náměstí. Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, která Bílou věž provozuje, se snaží oživovat ji po celý rok divácky zajímavými akcemi; kromě klasických prohlídek mohou návštěvníci absolvovat prohlídky noční nebo svítání na věži se snídaní, mohou se účastnit zvonění, kdy sledují v akci třetí největší zvon v republice Augustina, konají se zde výtvarné výstavy. K Bílé věži přijíždí 11. prosince Martin na bílém koni, otevírá se tu symbolicky jarní i zimní sezóna turistům a odpaluje se novoroční ohňostroj. Občanské sdružení Poco a poco animato zde v minulosti organizovalo scénické prohlídky. V současné době se v souvislosti s celkovou revitalizací historické části města připravuje vnitřní i vnější rekonstrukce věže v rámci projektu Bílá věž opět bílá. Pomocí speciální metody horké páry a pískování se časem ztmavlé zdivo má změnit opět na světlé. Renovovat se bude schodiště, hodinový stroj, dřevěné zavěšení zvonu a střecha dostane nové opláštění. Atraktivitu objektu by měly zvýšit také nové technické instalace, audiovizuální technika, scénická světla a mobiliář. Přestavba má začít v polovině roku 2013 a trvat přibližně rok.12 Specifikem a výhodou města jsou nábřeží. Především na Eliščině nábřeží u Labe se koná po celý rok mnoho akcí, které mají za úkol nábřeží oživovat. Po celý rok nábřeží zdobí sochy z Nábřeží sochařů, konají se tu řemeslné trhy, setkání paromilů, Den Labe, Nábřeží jazzmanů, Nábřeží sportu a další. Odbor kultury se snaží o další akce a v případě zájmů organizátorů je maximálně podpůrný.
2.3.1 Architektonické bohatství města – nejvýznamnější budovy ve městě, nejvýznamnější architekti Hradce Králové Hlavní stavební rozvoj nastal ve městě na konci devatenáctého století, proto zde zmiňujeme nejvýznamnější architekty a stavby, které významně ovlivnily architektonickou tvář města.
12
Martínek, Lukáš: Bílá věž projde kompletní proměnou. [online] 21. 11. 2012 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.hradeckralove.org/noviny-a-novinky/bila-vez-projde-kompletni-promenou
- 18 -
Otakar Weinhengst – Okresní nemocnice (1886 – 87), klášter Notre Dame z let 1899 – 1901, Borromeum, Městské divadlo (1885) T. Suhrada a V. Bahník – Měšťanské školy (1896-99) Tyto stavby patří do první etapy stavby monumentálních veřejných budov,postavených především kvůli záměru starosty Františka Ulricha vytvořit z města centrum středního školství. Jan Kotěra – Okresní dům (1903-1904), Městské muzeum (1909-1912), Přístavba Grand hotelu s Palmovou zahradou (1910-11), architektonická úprava Pražského mostu Josef Gočár-obytné domy, Schodiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie (1909-10) Václav Rejchl-vily Otokar Nekvasil – Záložní úvěrní ústav (1903-4) František Sander: Labská elektrárna (1910-12). Orlická elektrárna, Labský most Oldřich Liska – Evangelický kostel (1911-12), Domy na Masarykově náměstí (1912-13), Nájemní domy (1913-14) Bohumil Waignant – obytné domy (1909-13) Historizující styl přetrval ve městě až do první světové války, od třicátých let potom především architekt Gočár přináší do města funkcionalistické vlivy. Josef Gočár – Anglobanka a obytné domy (1923-25), Koželužská škola (1923-24), Rašínovo gymnázium (1925-27), Mateřská škola (1927-28), Obecné a měšťanské školy (1927-28), Ulrichovo náměstí (1928-35) Václav Rejchl – Nádraží (1929-35), Okresní záložna hospodářská (1933)13
13
Benešová, M., Toman, F., Jakl, J: Salón republiky: Moderní architektura Hradce Králové.
Hradec Králové: Garamon, 2000.
- 19 -
Národní kulturní památky v Hradci Králové: Muzeum v Hradci Králové (od roku 1995) Rozdělení historické části města na Městskou památkovou rezervaci Hradec Králové, Městskou památkovou zónu Hradec Králové a Ochranné pásmo městské památkové rezervace Hradec Králové14:
Město Hradec Králové zodpovědně pečuje o své architektonické dědictví, nejen revitalizací historických objektů, ale i stavbou nových, architektonicky hodnotných staveb. 2.3.2 Přehled nejvýznamnějších projektů za poslední dobu a plánovaných projektů do blízké budoucnosti Rekonstrukce domu U Špuláků (2010-2011) Rekonstrukce jižních teras (2009- 2011) a severních teras (2011, plánované dokončení 2016 nebo 2017) 14 Památkově chráněná území a ochranná pásma v městě Hradec Králové. *online+ *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z
http://www.hradeckralove.org/urad/pamatkove-chranena-uzemi
- 20 -
Rekonstrukce všech objektů Klicperova divadla (2004-2007, rekonstrukce foyer plánovaná na rok 2013) Rekonstrukce Malého náměstí (2007) Revitalizace Velkého náměstí a Bílé věže (projekt revitalizace náměstí v současné době odstraněn z IPRM, kvůli nedodržení termínů přípravy projektu) Stavba budovy Studijní a vědecké knihovny (2004-2008) Rekonstrukce obchodní akademie (2011) Rekonstrukce bývalé židovské synagogy (1998, 2005) Revitalizace bývalého objektu Vertex na Městskou knihovnu (2011-2013) Stavba terminálu hromadné dopravy (2006 – 2008) Revitalizace komplexu bývalého městského pivovaru (2005 – 2007) Revitalizace Festivalparku (2011) Rekonstrukce budovy filharmonie (2004-2005, 2012) Rekonstrukce prostor Nálepkových kasáren na Labyrint Divadla Drak (2010) Revitalizace Šimkových sadů (od 2012) V současné době se připravuje nový koncept územního plánu města. 2.3.3 Město Hradec Králové ve výzkumech kvality života v rámci republiky V roce 2008, kdy začala společnost MasterCard s projektem výzkumu kvality života v českých městech, se Hradec Králové umístil v řebříčku měst s nejvyšší kvalitou života na 5. místě. Hodnotilo se podle následujících 6 kategorií: zhodnocení intervencí veřejného sektoru, ekonomická stabilita, investiční atraktivita, finanční toky, business centra, technologická vyspělost a kvalita života. V roce 2009 se pořadí nezměnilo, zato v roce 2010 se město posunulo na první příčku (z 50 hodnocených měst). Hodnocení probíhalo na základě analýzy tří oblastí: ekonomické, sociální a životního prostředí. V roce 2011 byl Hradec třetí z 63 hodnocených měst a výzkum se zaměřoval na sociální situaci obyvatel. - 21 -
V roce 2012 se tým u příležitosti pětiletého výročí zaměřil na analýzu vývoje krajů a měst za posledních 5 let. Cílem bylo zhodnotit socioekonomický vývoj krajů v uvedeném období a pro hodnocení bylo využito 12 indikátorů z ekonomických a sociálních oblastí.15 V tabulce indexu socioekonomického vývoje se Hradec Králové mezi krajskými městy umístil až úplně dole na 13. místě. Autoři výzkumu však konstatují, že tento fakt nelze vnímat negativně, protože Hradec patří dlouhodobě k městům s velmi dobrou socioekonomickou situací a růst a vývoj pro takto „dobře situovaná“ města je vždy obtížnější než pro měst socioekonomicky slabší, jako jsou Ostrava, Karlovy Vary, Brno a Ústí nad Labem, které se v rychlosti vývoje umístily na prvních místech. Ve stejné situaci (v dolní polovině tabulky) jako Hradec jsou ve výzkumu města Plzeň, Pardubice, České Budějovice, ale i Praha. „Hradec Králové potvrzuje, že ekonomicky silná města mají podstatně složitější pozici při dosahování akcelerace růstu než města zaostávající, “ konstatují autoři výzkumu.16 Studie MasterCard česká centra již pět let připravuje společnost MasterCard ve spolupráci s výzkumníky z Vysoké školy ekonomické v Praze. V roce 2009 si město nechalo vypracovat sociologický výzkum spokojenosti občanů s místním společenstvím, kterého se zúčastnilo celkem 922 respondentů. 92,4% z nich uvedlo, že jsou se životem ve městě velmi nebo spíše spokojeni. Jako největší přednosti města uváděli Hradečané zeleň, parky, lesy, přírodu (14% dotázaných), historické centrum města (13% dotázaných), památky a bohatou historii (9%), architekturu (7%) a kulturu a kulturní vyžití (5,5%, což je 95 dotázaných). Dalších 114 občanů pak uvedlo ještě zvlášť Klicperovo divadlo, divadelní představení a muzeum, další znovu chválili architekturu a prostředí. Přes 50% lidí bylo nespokojeno s parkovacím systémem ve městě a nedořešenou dopravní infrastrukturou. 88,6% dotazovaných (otázku zodpovědělo 99,6% dotázaných) bylo spokojeno s vybaveností města pro kulturní a společenské vyžití. Pouze 5,7 respondentů uvedlo, co jim v kulturním zázemí schází. Občané zmiňovali nedostatek klubů, divadlo, koncerty
15
Socioekonomický rozvoj krajů a krajských měst ČR v letech 2008 – 2012. *online+2010*cit. 1. 1. 2013+Dostupné
z http://www.centrarozvoje.cz/?p=vysledky_2012 16
Viz tamtéž
- 22 -
vážné hudby, výstavy a výstavní síně, kulturní dům či kulturní centrum, operní scéna, místo k tancování pro důchodce, živá hudba, muzikály a další.17
17
Všechny výsledky dostupné v dokumentu Sociologický výzkum – Společný evropský indikátor A1 Spokojenost občanů s místním společenstvím. Vypracovala společnost Augur Consulting s.r.o., Brno: 2009.
- 23 -
3. VYHODNOCENÍ DOSAVADNÍHO STAVU: PŘEHLED PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ KRAJE A MĚSTA, DALŠÍ KULTURNÍ ORGANIZACE A INSTITUCE, SDRUŽENÍ, SPOLKY, INICIATIVY, FESTIVALY A PROJEKTY V HRADCI KRÁLOVÉ
3.1
Příspěvkové organizace zřizované městem Hradec Králové
3.1.1 Knihovna města Hradec Králové
První čítárna byla ve městě založena v roce 1868, městská knihovna pak vznikla v roce 1894. U jejího zrodu stál mimo jiné pozdější starosta, doktor František Ulrich. Největšího rozkvětu prožívala knihovna od roku 1899 do začátku první světové války, kdy se zde pořádaly přednáškové cykly, abonentní koncerty, literární akce a výstavy, které měly vysokou návštěvnost.18 V roce 1939 se knihovna přestěhovala z kapacitních důvodů z domu U Špuláků do budovy bývalého Záložního a úvěrního ústavu, kde sídlila až donedávna; v současné době se knihovna stěhuje do areálu bývalé továrny Vertex, navrženou architektem Davidem Vávrou. Součástí knihovny bude také centrum celoživotního vzdělávání. Knihovna se má otevřít v březnu roku 2013.19
3.2
Příspěvkové organizace Krajského úřadu:
3.2.1 Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové byla založena v roce 1949. Od roku 2001 je příspěvkovou organizací královéhradeckého kraje a teprve od roku 2008 sídlí poprvé pouze v jediné budově. Do té doby fungovala v budově na Eliščině nábřeží, 18
Dějiny knihovny města Hradec Králové. *online+*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.knihovnahk.cz/informace/dejiny.htm 19 Vlčková, Magdaléna: Knihovna města Hradce Králové – tisková zpráva 2012. Dějiny knihovny města Hradec Králové. *online+*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.knihovnahk.cz/AKTUALITY/Vertex/vertex_100812.pdf další informace dostupné z www.knihovnahk.cz
- 24 -
v objektu bývalé židovské synagogy na Pospíšilově třídě a centrální depozitář se nacházel ve značné vzdálenosti od obou objektů na Pouchově. Od roku 1994 se pak jednalo o stavbě nové budovy knihovny, v níž knihovna funguje od roku 2008. Úplné počátky knihovny sahají až do roku 1896, kdy vzniklo Městské průmyslové muzeum. Jeho součástí byla již od začátku knihovna s vlastní čítárnou, která měla ve svých fondech českou a zahraniční naučnou literaturu z různých oborů. Vznikla tak největší odborná knihovna v Hradci Králové, která byla zčásti přístupná i široké veřejnosti. V roce 1941 byla muzejní knihovna přeměněna na Městskou studijní knihovnu v Hradci Králové a v roce 1954 dostala svůj oficiální název Státní vědecká knihovna v Hradci Králové a od té doby také začala plnit funkci, kterou plní dodnes:budování univerzálního fondu naučné literatury a poskytování odborných služeb v rámci celého východočeského regionu. Od roku 2002 je zaevidována na Ministerstvu kultury ČR. Studijní a vědecká knihovna má velice dobře zpracovaný marketingový plán, má stanovenou vizi, mise a konkrétní cíle pro rok 2012, které se právě díky jejich konkrétnosti daří naplňovat. Vize knihovny je: Chceme být příjemnou zastávkou na cestě za poznáním a obohacovat životy lidí poskytováním informací, vzdělání, zážitků a inspirace.20 Mezi mise knihovny patří mimo jiné zaručené právo všech občanů na informace a poskytnutí rovného a neomezeného přístupu k těmto informacím, poskytování poradenské a informační služby ostatním knihovnám v Královéhradeckém kraji a pořádání kulturních a vzdělávacích akcí pro veřejnost. Krátkodobé cíle pak na mise navazují: Knihovna chce usilovat o zkvalitňování a rozvoj služeb pro veřejnost a zavádění nových technologií, zpřístupňování veřejnosti stále více zdrojů a dokumentů, kterými knihovna disponuje, urychlení a zjednodušení vyhledávání dokumentů a jejich dodání k výpůjčnímu pultu, co nejmenší byrokratické překážky při poskytování služeb (například používání ISIC karet místo čtenářských průkazů pro studenty), vybudování digitální knihovny s digitalizovanými dokumenty a další.21
20
Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: Naše vize. *online+*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.svkhk.cz/O-knihovne/Nase-vize.aspx 21
Viz tamtéž
- 25 -
Hlavní činnost studijní a vědecké knihovny spočívá v poskytování absenční a prezenční výpůjční služby převážně klasických druhů dokumentů (knihy, časopisy), poskytování informační a rešeršní služby z klasických a elektronických zdrojů. Od roku 1997 provozuje také internetový klub, pro veřejnost pořádá také kurzy počítačové a internetové gramotnosti a přednášky v cyklech Literární díly a Pojďme si povídat. Ve volném výběru je čtenářům k dispozici 120 tisíc svazků knih a 2000 titulů časopisů a novin, studovat či pracovat je možné u 320 studijních míst nebo studijních boxech pro jednotlivce nebo malé skupiny. Uživatelé mohou využívat samoobslužný automat na půjčování knih, mimo otevírací hodiny knihovny se mohou výpůjčky vracet do boxu umístěného před knihovnou. Kromě knihovnických služeb mohou návštěvníci v budově knihovny navštívit Literární kavárnu, dvě galerie, konferenční sál a klasickou a počítačovou učebnu.22
3.2.2 Hvězdárna a planetárium Hradec Králové Výstavba hvězdárny probíhala v letech 1947 – 1961. Hvězdárna pořádá třikrát týdně večerní programy pro veřejnost a večerní pozorování, jednou týdně pozorování Slunce, jednou týdně odpoledne pro děti a cca dvakrát týdně odborné přednášky a besedy, tematické výstavy, vzdělávací programy pro mládež, programy pro organizované skupiny. Instituce dále poskytuje odbornou informační, metodickou a poradenskou pomoc, vydává publikace a prodává astronomické pomůcky. Celkem navštívilo hvězdárnu v roce 2011 29 663 návštěvníků a odehrálo se 1675 programů. V současné době se pracuje na stavbě digitálního planetária, které má být dokončeno v roce 2014. Kromě sálu pro více než sto lidí se bude v planetáriu nacházet několik interaktivních expozic.23
22
Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: Historie knihovny. *online+*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.svkhk.cz/O-knihovne/Historie.aspx 23
Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové: Zpráva o činnosti 2011. *online+*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.astrohk.cz/rocni_zpravy/RZHPHK111.pdf
- 26 -
3.2.3 Muzeum Východních Čech v Hradci Králové První muzeum ve městě bylo založeno v roce 1880. Podnětem ke zřízení muzea byla výstava starožitností a památností, která se konala v létě roku 1879. Město zakoupilo mnoho předmětů z této výstavy do sbírek nově budovaného muzea, do sbírek přešlo také několik městských cenných památek; dodnes je jedním z nejcennějších exponátů Eliščin pás, gotické lžičky, ciborium, nástroje z městské mučírny a sbírka vzácných hudebních rukopisů bývalých královéhradeckých literátských kůrů. Muzejní fondy byly rychle rozšiřovány, mnoho archeologických nálezů muzeum získalo při boření pevnostních hradeb na konci 19. století. Na začátku 20. století bylo muzeum roztroušeno v několika budovách, takže sbírky mohly být vystaveny jen z malé části. V letech 1909 – 1912 byla proto na Eliščině nábřeží postavena speciální muzejní budova podle návrhu architekta Jana Kotěry. V devadesátých letech 20. století bylo muzeum příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR, od roku 2001 je příspěvkovou organizací Královéhradeckého kraje. Muzeum východních Čech v Hradci Králové je největším regionálním muzeem v Královéhradeckém kraji. V současné době má ve svých archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkách přibližně 3 000 000 předmětů. Kromě dlouhodobých expozic (od r. 2009 Královské město nad soutokem – Hradec od počátku osídlení do stavby pevnosti, oceněné 2. místem v Národní soutěži Gloria musealis v kategorii výstava roku a od roku 2008 instalovaná výstava „Od pevnosti k salonu republiky“) pořádá muzeum ročně 10 – 15 tematických výstav, přednášky, vydává periodické i neperiodické publikace a organizuje odborné konference a semináře. Kromě vlastní činnosti muzeum poskytuje archeologické služby, pronájem prostor a provozuje krajskou mykologickou poradnu. Ředitelkou muzea je od roku 2011 Mgr. Naďa Machková Prajzová, Ph.D. Od roku 1993 je součástí muzea Památník bitvy 1866 na Chlumu, muzeum je také partnerem projektu Archeopark pravěku ve Všestarech, jehož cílem je vybudovat kompletní expozici pravěku s názornými ukázkami dobových zvyků, řemesel a obyčejů.24 24
Charakteristika muzea. *online+2012*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.muzeumhk.cz/charakteristikamuzea.html
- 27 -
V současné době se instituce snaží o zatraktivnění své nabídky pro návštěvníky, především formou vzdělávacích aktivit pro mateřské, základní a střední školy. O tyto programy je velký zájem a muzeum věří, že si tak vychovává také budoucí návštěvníky. Kromě toho se pracovníci muzea snaží nalákat návštěvníky nejen na oblíbené cestopisné přednášky, ale i na přednášky přibližující činnost muzea: etnografické, historické, archeologické či přírodovědecké. V roce 2011 byla otevřena muzejní kavárna ve stylu první republiky, což je další krok, kterým se management muzea snaží budovu zatraktivnit pro návštěvníky. Stále však chybí například muzejní prodejna, vhodná šatna či více (interaktivních) programů či stanovišť, kde by se mohli návštěvníci sami aktivně zapojit do expozice. Stejným problémem jako u většiny muzeí u nás je také jen nepatrný zlomek vystavovaných exponátů vzhledem k množství předmětů, které má muzeum ve sbírkách.
3.2.4. Galerie moderního umění v Hradci Králové Galerie moderního umění v Hradci Králové byla založena v roce 1953. Již od počátku jejího vzniku věnuje její vedení pozornost vyváženému zastoupení všech období, uměleckých směrů a tendencí, které měly vliv na vývoj českého výtvarného umění od přelomu devatenáctého a dvacátého století, až po tvorbu současných umělců. Sbírky tak poskytují velice dobrý přehled o vývoji českého výtvarného umění. Ředitelem galerie je již od roku 1997 PhDr. Tomáš Rybička. V roce 2011 bylo do sbírek Galerie moderního umění zakoupeno 24 uměleckých děl v hodnotě 484 500 Kč. Celkem měla galerie k 31. prosinci 2011 ve své správě 5 904 uměleckých děl a souborů. Ve stálé expozici je potom návštěvníkům zpřístupněno (pouze!) 250 uměleckých děl.25 V současné době galerie připravuje celkovou rekonstrukci budovy, zbudování galerijního obchodu, kavárny a celkově přitažlivější vzhled i náplň pro své návštěvníky.
25
Galerie moderního umění v Hradci Králové. *online+2012*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.galeriehk.cz/
- 28 -
3.2.5. Středisko amatérské kultury Impuls Středisko amatérské kultury Impuls se na svých webových stránkách definuje jako „specializované kulturně výchovné zařízení pro potřeby místní kultury v Královéhradeckém kraji a odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Jeho základním posláním je vytvářet podmínky pro rozvoj umělecké amatérské tvorby dětí, mládeže i dospělých a podílet se na zkvalitnění nabídky na využívání volného času v oblasti kultury.“26 Ředitelkou zařízení je Mgr. Jarmila Šlaisová. Z rozhovorů je zřejmé, že většina respondentů vnímá Impuls jako upozaděnou společnost zřizovanou krajem, která pořádá krajské přehlídky neziskových aktivit. Bylo by tedy potřeba pracovat spíše na vnější prezentaci instituce.
3.3. Obecně prospěšné společnosti a další kulturní instituce a organizace 3.3.1. Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, s.r.o. Hradecká kulturní a vzdělávací společnost je společnost s ručením omezeným založená městem Hradec Králové. Její hlavní činností je poskytování kulturních služeb a podpora turistického ruchu. Je pořadatelem většiny městských akcí z Calendaria Regina. Jako jediná kulturní instituce ve městě má právní formu s.r.o. a to z toho důvodu, že kromě pořádání kulturních akcí poskytuje ještě celou řadu dalších služeb. Hlavním předmětem podnikání je provozování kulturních a kulturně-vzdělávacích zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících k zábavě, dále pak společnost nabízí výuku cizích jazyků, společenského tance, pořádání kurzů a jiných vzdělávacích aktivit, agenturní činnost v oblasti kultury a umění, vydavatelskou a nakladatelskou činnost, reklamní činnost a marketing, pronájem nemovitostí, pořádání výstav, přehlídek a veletrhů, realitní činnost, zprostředkování obchodu a služeb, mimoškolní výchovu a vzdělávání, organizování sportovních soutěží, kopírování a další činnosti. Hlavní sídlo HKVS je v budově Adalbertina v centru města. Reprezentativní budova byla postavena v letech 1895- 97 v pseudobarokním a secesním slohu a se svým velkým sálem a salonky supluje také funkci kulturního domu. Konají se zde taneční 26
Středisko amatérské kultury Impuls. *online+2012*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.impulshk.cz/oimpulsu.html
- 29 -
kurzy, divadelní představení, koncerty a další akce. Společnost spravuje objekt bývalé kaple sv. Jana Nepomuckého, ve které se v současné době nachází Městská hudební síň s unikátními varhanami z Krnova, objekt Médium, který slouží jako satelitní kulturní středisko na sídlišti Moravské předměstí, areál Letního kina u řeky Orlice a Centrum mladých v Malšovicích. Nejúspěšnějším objektem (z hlediska návštěvnosti), který HKVS provozuje, je dominanta města, renesanční Bílá věž na Velkém náměstí, postavená v letech 1574 – 80, s druhým největším zvonem v Čechách Augustinem. Pod Hradeckou kulturní a vzdělávací společnost spadá také Informační centrum a Regionální evropské informační středisko na Gočárově třídě a Velkém náměstí. V neposlední řadě společnost zaštiťuje také provoz Centra lidových tradic na Šrámkově statku v městské části Piletice.27 Do budoucna se společnost chce zaměřovat na utlumování vzdělávacích aktivit, o které už není takový zájem (především jazykové kurzy) a naopak posilovat ty, o které zájem je (taneční kurzy a cvičení). Ředitel společnosti Miroslav Franz by také rád dál rozvíjel Centrum mladých, kde by se mohl pořádat taneční festival Entré k tanci. Je si vědom toho, že HKVS je přeci jen již relativně zkostnatělá instituce, která mladým lidem nemá tolik co nabídnout, a rád by proto vybudoval zázemí pro alternativnější projekty a aktivity. 3.3.2 Filharmonie Hradec Králové, o.p.s. Historie Filharmonie Hradce Králové sahá do roku 1978, kdy byla založena pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové. V roce 1978 bylo těleso přejmenováno na Symfonický orchestr Hradec Králové a v roce 1987 se z něj stal Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od roku 1993 dodnes pak orchestr funguje pod názvem Filharmonie Hradec Králové, čímž se hlásí k tradici Filharmonické jednoty (činná ve městě od roku 1887) a Filharmonie Sokola v Hradci Králové, která zde působila v letech 1921 – 1965.28 27
Hradecká kulturní a vzdělávací společnost. *online+2012*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z
http://www.adalbertinum.cz/ 28
RnDr.Vladimír Derner, ředitel filharmonie Hradec Králové.[online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z:
http://www.rozhlas.cz/hradec/pehacko/_zprava/rndr-vaclav-derner-reditel-filharmonie-hradec-kralove-978454
- 30 -
Do roku 1978 byl Hradec Králové největším a jediným krajským městem, které nemělo profesionální orchestr nebo operu. Od roku 1991 do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem, řídil orchestr dirigent František Vajnar, současným šéfdirigentem je od roku 2002 skladatel a houslista Ondřej Kukal, dirigentem od roku 2006 Němec Andreas Sebastian Weiser. Filharmonie vystupovala a nadále vystupuje ve významných koncertních síních po celé Evropě. Pravidelně nahrává CD a DVD pro tuzemské i zahraniční společnosti a pro Český rozhlas, účinkuje na významných festivalech -Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, Mahlerovský festival v Jihlavě, Svatováclavské slavnosti a jinde. Filharmonický orchestr se svými osmdesáti členy je jediným profesionálním tělesem v Královéhradeckém kraji a v roce 2011/2012 vstupuje do své 34. koncertní sezóny. Od roku 2005 pořádá hradecká filharmonie ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 unikátní festival soudobé hudby Hudební fórum Hradec Králové, na kterém zazněly české premiéry skladeb Kančeliho, Gubajduliny, Schnitkeho, Reicha, Henzeho a dalších. Nejen podle vyjádření na webových stránkách, ale i z dramaturgie instituce je zřejmé, že se hradecká filharmonie snaží být moderním, nadčasovým tělesem a nebojí se využívat nové technologie. Jako první orchestr v ČR v listopadu 2007 uskutečnila první paralelní přímý přenos koncertu v HD kvalitě ze sálu hradecké filharmonie do pražského divadla Ilusion, a to ještě před realizací přenosů z Metropolitní opery do českých kin. Diváci tak mohli sledovat závěrečný koncert festivalu Hudební fórum Hradec Králové. Budova filharmonie prošla v průběhu let 2004, 2005 a naposledy v roce 2012 rozsáhlou rekonstrukcí. Hodnocení akustiky sálu je na úrovni B+, což je úroveň srovnatelná s hudebními síněmi v New Yorku (New York Avery Fisher Hall), Berlíně (Berliner Philharmonie Hall) nebo Salzburgu (Salzburger Festspielhaus). Architektem projektu je Ing. Arch. Alexander Wagner.29 Sál je díky výborné akustice využíván také k nahrávání hudebních děl.
29
Filharmonie Hradec Králové. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z: http://www.fhk.cz/
- 31 -
Mimo jiných aktivit spolupořádá filharmonie spolu s kanadskou organizací Symfonic Workshop Ltd. dirigentské kurzy, spolupracuje s Vysokou hudební školou v Zurychu, Hudební akademií v Praze a pražskou a pardubickou konzervatoří. Během sezóny nabízí filharmonie cca 110 představení v rámci osmi abonentních řad – symfonická hudba (besedy o programu s Lukášem Hurníkem), spolupráce se sbory, alternativní prezentace hudby klasika jinak, koncerty pro rodiče s dětmi, koncerty mezi žánry (jazz, folk, rock – například Philharmonic Rock Night II se skladbami hudebních skupin Deep Purple, Led Zepelin a další, Ida Kelarová, Lapčíková-Viklický, Marian Varga a další), řada představující hostující operní a baletní soubory, a velké divácké oblibě se těšící řada opereta-muzikál. Pro mladou generaci pak filharmonie připravuje projekty jako například cyklus Mezi proudy nebo koncerty pod názvem Klasika jinak.30 Kromě hudební produkce probíhají v budově filharmonie pravidelně také výtvarné výstavy a vernisáže; filharmonie se stejně jako Klicperovo divadlo snaží o propojování uměleckých směrů. Prostředí a budova filharmonie ale přece jen působí relativně chladně a umělecká díla zde příliš nevyniknou.
3.3.3 Divadla Klicperovo divadlo, o.p.s. Klicperovo divadlo bylo dostavěno a otevřeno v roce 1885, profesionální soubor zde ale zahájil svou činnost až v roce 1949. Od té doby prošlo všech 9 historických budov kompletní rekonstrukcí, přičemž 6 z nich mělo havarijní výměru. Fotografie dokumentující tyto rekonstrukce mohou diváci shlédnout ve foyer hlavní budovy Klicperova divadla, jehož celková rekonstrukce se plánuje na rok 2013. Zlepšení zázemí spolu s narůstající uměleckou úrovní divadla přirozeně vedla k částečnému osamostatnění divadla od města – převedením na právní formu obecně prospěšné společnosti (stejně jako většina ostatních kulturních institucí ve městě). Stejně jako je hradecký filharmonický orchestr jediným profesionálním hudebním
30
Filharmonie Hradec Králové[online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z: http://www.fhk.cz/
- 32 -
tělesem v kraji, je divadelní soubor Klicperova divadla jediným profesionálním divadelním souborem v královéhradeckém kraji. V blízkém okolí divadlu výrazněji konkuruje pouze Městské divadlo Pardubice. Divadlo bylo čtyřikrát jmenováno Divadlem roku české republiky v prestižní anketě Nadace Alfréda Radoka, v téže soutěži získala v roce 2011 nová hra Jedlíci čokolády v režii Davida Drábka cenu Hra roku. Divadlo pořádá dva divadelní festivaly, které se již staly každoroční nepostradatelnou součástí kulturního dění ve městě; Čekání na Václava, který zahajuje divadelní sezónu, a Divadlo evropských regionů, který ji ukončuje. Klicperovo divadlo v Hradci Králové působí na čtyřech scénách: hlavní scéna má 400 míst, Studio Beseda 130 míst, komorní scéna V podkroví čítá 50 míst a letní scéna 300 míst. Hlavní scéna je po rekonstrukci plně bezbariérová mohou ji navštěvovat i neslyšící, protože má nainstalovanou indukční smyčku. Soubor divadla často hostuje nejen po Královéhradeckém kraji, ale celé České republice a často reprezentuje své město a českou divadelní kulturu vůbec v zahraničí. Ve foyeru hlavní scény si diváci mohou v divadelní prodejně Boutique zakoupit programy ke všem inscenacím, divadelní periodika, knihy o divadle a jeho tvůrcích, publikace o Hradci Králové a další dárkové předměty. Jedinečným projektem je již dvacet let fungující Galerie U Klicperů, která pro každou divadelní sezónu připravuje sérii výstav malířů, grafiků, fotografů i sochařů. Ti za uspořádání výstavy „platí“ svými díly, které jako dary obohacují a zkulturňují prostory divadla i zázemí a dotváří tak jedinečnou, živoucí atmosféru v budovách. V areálu hlavní scény se nachází Divadelní klub a jazzová restaurace Satchmo, kde mohou diváci po představení pokračovat v kulturních debatách.31
Divadlo Drak a MIFD (mezinárodní institut figurálního divadla), o.p.s. Loutkové divadlo Drak vzniklo v Hradci Králové v roce 1958. V sedmdesátých letech se díky tvůrčímu týmu složeného z režiséra Josefa Krofty, výtvarníka Petra Matáska a 31
Klicperovo divadlo. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.klicperovodivadlo.cz/; Zeman, Ladislav: Rozhovor. 3. 5. 2012
- 33 -
hudebníka a herce Jiřího Vyšohlída divadlo stalo jednou z nejvýznamnějších loutkářských scén doma i v mezinárodním kontextu. Nová éra divadla začala v roce 1995, kdy do divadla přišel nový režisér, syn Josefa Krofty Jakub Krofta, scénograf Marek Zákostelecký a proměnil se i celý tým. V roce 2010 se divadlo rozšířilo o nové prostory, kdy se po rekonstrukci budovy bývalých Nálepkových kasáren původní divadelní budova propojila s novou stavbou, která dostala název Labyrint Divadla Drak. Ten tvoří tři části: labyrint – netradiční muzeum a bludiště loutek, které vystupovaly v inscenacích divadla během jeho více než padesátileté historie, doplněné interaktivními fotopanely a videoprojekcemi. Děti si tu mohou všechno vyzkoušet a „osahat“. Další částí je divadelní laboratoř, kde si mohou malí návštěvníci vyzkoušet, jaké to je stát se výtvarníkem, kostymérem či hercem v divadle a formou hry si vyzkoušet, jak celé představení vzniká. Mottem této expozice je „divadlo na vlastní kůži“. Poslední částí je studio, variabilní divadelní prostor pro sto diváků. Divadlo se tak ještě více přiblížilo (nejen) malým divákům a nabízí ojedinělý zážitek, který návštěvník jinde nezažije a vyplatí se za ním do města přijet. Od roku 1995 divadlo Drak společně s Klicperovým divadlem organizuje největší divadelní festival ve střední Evropě Theatre European Regions (Divadlo evropských regionů). Od roku 2012 je ředitelkou divadla Eliška Finková. 3.3.4 Kina Bio Centrál Kino Centrál v Hradci Králové promítá již od roku 1929. Do letošního roku artkino provozovalo po dobu osmi let občanské sdružení ProCentrál v čele s ředitelem Leošem Kučerou. V roce 2011 objevil audit nesrovnalosti v účetnictví sdružení, což po dlouhých tahanicích skončilo vyhlášením konkursu na nového provozovatele kina. Od 1. června je novým provozovatelem kina Pavel Vítek, který pomáhal již při rozjíždění Centrálu, spoluzakládal pražské kino Aero a podílel se na provozu dalších pražských kin Bio Oko a Světozor.32
32
Záleský, Petr: Kino Centrál povede nadšenec Vítek, sdružení ProCentrál dostane odstupné.[online] 30. 5. 2012. *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://hradec.idnes.cz/central-ma-noveho-sefa-061-/hradeczpravy.aspx?c=A120530_1785490_hradec-zpravy_mav
- 34 -
Bývalý vedoucí kina Pavel Kučera byl výborný dramaturg; za osm let dokázal kino pozvednout k druhému nejnavštěvovanějšímu artovému kinu v republice (v rámci mimopražských divadel byl Centrál v návštěvnosti první). Kino nabízelo dopolední a odpolední projekce pro školy pod názvem FILM A ŠKOLA, v rámci cyklu Zlatý fond české a světové kinematografie uvádělo projekce pro studenty středních a vysokých škol, spolupracovalo s hradeckou univerzitou na Akademickém filmovém klubu, ve FILMOVÉM KLUBU promítalo umělecky výrazné snímky pro všechny věkové skupiny. Jednou týdně se promítaly filmy v rámci Studentského filmového klubu, na který byla poskytována sleva pro studenty, jednou týdně se konal také Klub stříbrných lišek – projekce pro seniory a v sobotu a v neděli kino promítalo filmy pro malé diváky v rámci programu Dětské kino. Ve spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku kino přinášelo divákům cca dvakrát měsíčně přímé přenosy oper či baletů v HD kvalitě, několikrát vysílalo i online nebo 3D přenosy koncertů rockových kapel. Ve foyer a prostorách kavárny A café pluje měli mladí umělci možnost prezentovat své obrazy či fotografie v rámci programu Artkino centrál fandí mladým. Kino bylo také možné pronajmout pro soukromé filmové projekce. Nový provozovatel kina Pavel Vítek plánuje všechny dobře fungující projekty zachovat, navíc nabízí zavedení dalších služeb: například zavedení online nákupu vstupenek, zavedení zařízení pro nedoslýchavé nebo promítání mimo prostory kina (podílí se také na chodu Akademického filmového klubu, který promítá každé dva týdny artové filmy na Univerzitě Hradec Králové). Kapacita kina je 384 míst. V roce 2008 artkino získalo jako jediné kino v republice cenu Evropské kino roku 2008 od sítě Europa Cinemas za projekce pro mladého diváka.33 Multikino CineStar Multikino Cinestar provozuje v Hradci Králové společnost s ručením omezeným Cinestar. Kino má 10 sálů a celkem 1568 míst. Každý den se zde promítne cca 25 – 30 filmů.34
33 34
Bio Centrál [online+*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.biocentral.cz/cz CineStar Hradec Králové. [online+*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://hradec.cinestar.cz/
- 35 -
Letní kino Širák Letní kino provozuje Hradecká kulturní a vzdělávací společnost. Kino promítá od června do srpna, každý den kromě neděle, pondělí a úterý. V areálu kina se také pořádá festival Na jednom břehu. Při nepřízni počasí zaměstnanci půjčují deky a deštníky. HKVS by ráda v areálu kina pořádala i jiné aktivity (hudební festivaly apod.), problém je ale s udržováním hladiny hluku, protože areál kina se nachází v zástavbě. V minulosti společnost již řešila stížnosti obyvatel právě na přílišnou hlučnost a musela aktivity pozastavit. V roce 2012 se naposledy promítaly filmy z klasického formátu, takže kino čeká digitalizace. Ředitel HKVS by z areálu rád udělal festivalové místo, ale to souvisí s investicemi a v současné době podle něj každý manažer musí uvažovat především o tom, jak udržet firmu v provozuschopném stavu.35 Kina Střelnice a Mladých zkrachovaly po roce 2000. 3.3.5 Výtvarné galerie Galerie Rondo Galerie Koruna Galerie Celebris - zkrachovala Galerie T a Galerie P při univerzitě Hradec Králové Galerie U Přívozu Galerie U Klicperů Galerie Na Mostě Rokytova výstavní síň Galerie Na Kopci Galerie Tří generací Kodetů Galerie Na Hradě Galerie Barbara Galerie 123 Galerie Václava Preclíka GALERIE SVKHK Galerie V biskupské rezidenci Galerie AMB 35
Franc, Miroslav: Rozhovor. 21. 3. 2012
- 36 -
Alternativnější výstavní prostory jsou v hudebním AC klubu, bývaly v kině Centrál, vystavuje se také v budově filharmonie. 3.3.6 Hudební kluby Country Club Lucie – funguje již od roku 1991 Klub č.p. 4 – v provozu od roku 2009 Klub Kozinka – od října 2012 je klub zavřený Rockový klub U cikána – funguje od roku 1993 Jazz club Satchmo – dnes funguje hlavně jako restaurace, koncerty se zde pořádají nepravidelně, program nejde dohledat La Putyka – klub uzavřen v roce 2011 Centrál music bar – funguje ve městě od roku 2003, v poslední době nepříliš činný klub, spíše restaurační zařízení s občasným „volným muzicírováním“ Event music bar Country areál „U Letců“ Springfield Club – funguje v současné době také hlavně jako restaurační zařízení AC Klub AC klub je ze všech hudebních klubů nejmultifunkčnější a nejaktivnější a je ve městě již fenoménem, proto si zaslouží více prostoru. Veliké zásluhy má především na podpoře mladých muzikantů a dalších uměleckých tvůrců v Hradci Králové, kteří by jinde nedostali šanci svou tvorbu předvést. Vysokoškolský AC klub funguje v objektu internátu Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany od roku 1991. Za dobu jeho fungování se v AC klubu uskutečnily stovky rockových, folkových, jazzových a etnických koncertů, ale také koncertů vážné hudby. Kromě hudební produkce se zde konají také tematické večery a pořady, autorská čtení poezie a prózy, divadelní představení menších amatérských souborů a besedy. Velkou návštěvnost mají cestopisné večery, které do klubu přilákají - 37 -
také starší generaci než studenty. Od roku 2003 se zde pořádají také doprovodné koncerty k Majálesu. Od roku 2004 probíhá v AC klubu projekt INspirACe, který nabízí mladým výtvarným umělcům možnost prezentovat a případně prodávat svou tvorbu. Každou první sobotu v měsících říjen, listopad a prosinec se koná vernisáž, na které vystoupí dvě známé kapely. Projekt se již od počátku těší velkému zájmu vystavujících i diváků. Provozovatel Ivan Škaloud má jasnou filozofii, v jejímž duchu klub úspěšně funguje již 21 let; klub byl a je výhradně nekuřácký, což vítají nejen návštěvníci, ale i mnozí interpreti, a kapely si samy určují a vybírají vstupné. AC klub již od svých počátků sloužil jako místo, kde mohli (respektive mohou) středoškoláci a vysokoškoláci s veškerou podporou realizovat jakékoliv kulturní aktivity. Ve své dramaturgii se nevymezuje vůči žádnému hudebnímu či kulturnímu žánru vyjma tvrdé hudby. Většina dnes populárních hradeckých kapel (Lavina, Vyhoukaná sova, Enter, K2 a další) odehrála své první koncerty právě zde. I v dobách, kdy již berou za koncerty honoráře, se do klubu rády vracejí i za cenu minimálního výdělku. Příjemné prostředí, ochota pana provozovatele a spokojení diváci je pro mnoho lidí stále ještě důvodem, proč dělat umění. AC klub je tak v Hradci jednou ze světlých výjimek, která potvrzuje pravidlo, že kultura nejde dělat bez velkých peněz, grantů a přizpůsobováním se požadavkům městských zastupitelů či sponzorů.36
Další prostory (více či méně) vhodné pro pořádání hudební produkce a koncertů: Nově zrekonstruované Studio Divadla Drak Prostory artkina Centrál Letní kino Širák Festivalpark
36
AC klub Hradec Králové. [online]2012*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.acklub.wz.cz/; Škaloud, Ivan: Rozhovor. 24. 3. 2012.
- 38 -
Potenciální prostory, ve kterých by se mohly konat hudební produkce, kdyby je město poskytlo k pronájmu a rekonstruovaly se: Pivovarská flošna Vrbenského kasárna Sál v kulturním domě Střelnice – nyní vietnamská tržnice
3.4
Občanská sdružení, spolky, soubory a další kulturní subjekty
3.4.1. Pěvecké sbory a soubory v Hradci Králové Královéhradecký dětský sbor Jitro, Smíšený sbor Jitro Český chlapecký sbor Boni Pueri Vokální soubor Gentlemen singers Komorní sbor UHK Český chlapecký sbor, Hradec Králové Gybon Královéhradecký mužský sbor Dívčí sbor Kantiléna Vokální Harmonie Hradecké komorní tucteto Smíšený pěvecký sbor Smetana Cantabile, o. s. Komorní pěvecké sdružení Ambrosius
- 39 -
3.4.2. Hudební soubory jazzové, dechové, vážné a taneční hudby Soubory při ZUŠ Habrmanova: Komorní orchestr při ZUŠ Habrmanova Smyčcový orchestr Juventus Gradecensis JH Big Band ZUŠ Habrmanova Soubory při ZUŠ Na Střezině: Bohemia Guitar Orchestra Smyčcový komorní orchestr Primavera Taneční orchestr Na Drezíně Akordeonový orchestr Safari Komorní orchestr Univerzity Hradec Králové Hudba Junáka, hudební oddíl Junák JH Big Band Hradec Králové Dechový orchestr města Hradec Králové Dechový orchestr VČE Orchestr Akordeon Big Band Aldis 3.4.3. Hudební společnosti a sdružení Klub přátel hudebního oboru ZUŠ Na Střezině Klub rodičů a přátel královéhradeckého dětského sboru Klub přátel Boni Pueri Jazz Goes to Town, o.s. Hudební mládež Hradec Králové Nadace rozvoje dětského sborového zpěvu Občanské sdružení Gentlemen Singers - 40 -
Královéhradecké slavnosti sborového zpěvu
3.4.4 Divadelní sdružení a soubory Divadlo Jesličky Divadélko Bé Loutkové divadlo POLI Klub dětem Divadlo DNO Poco a poco animato Občanské sdružení Poco a poco animato vzniklo v roce 2005 na popud ředitele Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti Miroslava Franze, který chtěl, aby zaměstnanci HKVS byli aktivní také v neziskovém sektoru. Založila ho Dominika Špalková a prvním projektem byl dvoudenní divadelní festival Velká inventura. Po čase do sdružení přišla Martina Erbsová a začaly se vymýšlet další projekty – scénické prohlídky Bílé věže, jednou pořádali Nábřeží vody, divadla a koncerty v Amátce, postupně se začínali podílet na organizaci Openairového programu pro divadelní festival Divadlo Evropských regionů. V roce 2010 potom sdružení po domluvě se stávajícím organizátorem Openairu převzalo definitivně organizaci desetidenního venkovního programu. Kromě divadel organizují také workshopy, bleší trhy, diskuze, umělecké dílny, koncerty a další akce. Před třemi lety také sdružení uvažovalo o činnosti, která ve městě opravdu schází: „Před těmi dvěma třemi lety jsme zvažovali, že se zprofesionalizujeme, že budeme takové regionální poradenské kulturní centrum, knihovna, pomoc s granty, ale nevyšly nám prostory, lidi začali dělat každý něco jiného, nebyla dobrá situace, takže teď každý pracujeme na něčem jiném“, konstatuje členka sdružení Martina Erbsová.37 V současné době se sdružení věnuje „pouze“ organizaci OpenAiru, občas spolupracuje se sdružením Prostorpro, které se zaměřuje na poskytování sociálních
37
Erbsová, Martina: Rozhovor. 20. 3. 2012.Soukromý archív autorky.
- 41 -
služeb. Společně pořádají akce na podporu sdružení – divadelní vystoupení či koncerty, dražby uměleckých děl apod. 38 Volné sdružení východočeských divadelníků Studio PH Pohádka, o. s. Divadelní soubor Samohana Hradecké amatérské divadlo HAD Divadelní soubor Slunovrat Funguje při občanském sdružení rodičů při speciálních školách. V souboru působí přes 20 dětí s mentálním a kombinovaným postižením a děti s autismem. Představení vedoucí organizují tak, aby podporovali děti v překonávání obav a nedůvěry ve vlastní schopnosti a podpořili jejich další rozvoj. Působit zde mohou školáci i mladí lidé po odchodu ze školy. Soubor v minulosti spolupracoval se skupinami Hradišťan, Spirituál Kvintet, s orchestrem Filharmonie Hradec Králové a pěveckými sbory Smetana a Jitro. Další spolupráci plánuje soubor i v budoucnu, jeho největší ambicí je vystupování nejen v hradeckém regionu, ale po celé republice. V roce 2010 byl divadelní soubor nominován na Hradeckou múzu, cenu za významné tvůrčí dílo v oblasti kultury.39 3.4.5 Taneční soubory a skupiny Taneční škola Bonstep Mezinárodní Taneční Centrum Krok Klub rodičů tanečního oboru ZUŠ Na Střezině Taneční divadlo Honzy Pokusila T-BASS Energy 49 Tap Dance Company Avalanche Balet Hradec Králové - Hrbková Taneční škola Timedance
Poco a poco animato, OpenPlantage. [online+*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z www.openplantage.cz Občanské sdružení rodičů při Speciálních školách. [online]2008 *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.ssshk.cz/divadlo/) 38 39
- 42 -
3.4.6 Další sdružení a spolky Civitas per populi Občanské sdružení Civitas per populi je nevládní nezisková organizace, sdružující vědecké pracovníky, pedagogy a zejména Ph.D. studenty oborů zaměřených na tvorbu urbánního prostředí měst a souvisejících věd – plánování ve veřejném sektoru a obecně veřejné správy. Sdružení bylo založeno v roce 2002 při fakultě architektury VUT v Brně, v roce 2006 bylo sídlo sdružení přeneseno do Hradce Králové. Civitas per populi provozuje informační, prezentační, diskusní a ekologické centrum „Salon Královéhradecký“ a kromě toho pořádá tematické výstavy či prezentace, přednášky a semináře, provozuje odbornou knihovnu a ve spolupráci s Českou komorou architektů Klub architektů.40 V poslední době sdružení aktivně spolupracuje s magistrátem, takže se její program a aktivity dají dohledat na stránkách města.
Slováci v Hradci – Regionálna obec Slovákov v Hradci Králové Občanské sdružení Slováci v Hradci bylo založeno v roce 2005. Hlavním záměrem sdružení je udržování a pěstování národního povědomí svých členů a vytváření podmínek pro naplňování jejich kulturních a společenských potřeb. Předsedkyní sdružení je Julia Špalková. Občanské sdružení pořádá akce, které mají podporovat dobré vztahy mezi Čechy a Slováky a podporovat jejich veřejný život: besedy, přednášky, plesy, přátelská setkání; česko- slovenský bál je dokonce zařazen mezi VIP akce Calendarium Regina. Podle svých webových stránek by sdružení rádo rozvíjelo vztahy s partnerským městem Bánskou Bystricí a do budoucna by mělo poskytovat kvalitní informační servis pro zájemce o česko-slovenské vztahy.41 Ateliér Ženy – pořádání workshopů, bleších trhů, guerillových akcí Klub Konkretistů (KK3) Unie výtvarných umělců oblastní sdružení Hradec 40
Civitas per populi. *online+2010 *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.civitas-group.cz/
41
Regionálna obec Slovákov v Hradci Králové. *online+2009 *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://slovacihk.webnode.cz/ (překlad autorka)
- 43 -
Dalibor Tomko s iniciativou TedX Občanské sdružení KURO (kultura a rozvoj) je nově založené občanské sdružení, které se chce zabývat především podporou dobrovolnictví a činnosti dobrovolníků ze zahraničí v kulturních institucích. 3.5 Festivaly a projekty týkající se kultury ve městě 3.5.1 Hudební festivaly Festival Hudební fórum Hradec Králové (1. -11. 2011) Hlavním cílem festivalu Hudební fórum Hradec Králové je představit divákům špičkovou českou i zahraniční hudební tvorbu 20. století a současnosti. Hudební rovinu doplňují světelné efekty lightdesignu, což dodává koncertům další, originální rozměr. Prezidentem festivalu je Mgr. Ilja Hurník, spolupořadatelem a hlavním mediálním partnerem je Český rozhlas 3 – Vltava spolu se stanicí D-dur, které vysílají přímé přenosy z koncertů a zpřístupňují tak festival posluchačům na celém světě. Přestože se letos uskuteční teprve osmý ročník festivalu, stihl si už vydobýt respekt na poli evropských festivalů hudby 20. století. 42 „Pravidelný podzimní festival Hudební fórum Hradec Králové se rozvíjí nenápadně, ale navzdory slabé reakci velkých médií urazil takový kus cesty, že jeho současný stav se nedá nazvat jinak než vynikajícím. To prosím není novinářská snaha agitovat: kdo ví, jak vypadají dobré západoevropské festivaly poskládané ze současné skladatelské tvorby, musí uznat, že akce pořádaná Filharmonií Hradec Králové se dostala na jejich úroveň, “ napsal letos pro Lidové noviny Pavel Klusák.43 Festival Jazz Goes To Town (15. - 20. 10. 2012) Jazz goes to town (název překládaný také jako Jazz jde městem) je v Hradci Králové po divadelním festivalu Divadlo Evropských regionů spolu s festivalem Rock for people kulturním fenoménem s nejdelší tradicí. V roce 2012 se konal již osmnáctý ročník festivalu. V roce 1995 začínal pouze jako dvoudenní festival konající se v sále filharmonie a na jevišti dvou scén Klicperova divadla (hlavní scéna a Studio Beseda), každým rokem se potom rozrůstal jak do počtu dní, tak do počtu míst konání a 42
Hudební fórum Hradec Králové.*online+2012.*cit. 1. 1. 2013+. Dostupné z http://www.hfhk.cz/ Klusák, Pavel: Strážci majáku v Hradci. Lidové noviny, 1. 11. 2012. *online+.*cit. 1. 1. 2013+.Dostupné z http://www.hfhk.cz/hudebni-forum-ohlasy2.php?clanek=2012_1 43
- 44 -
interpretů. V současné době se koncerty konají v malém sále kulturního centra Aldis, Divadle Drak, Springfield klubu, klubu Kozinka a dva hlavní večery probíhají tradičně ve velkém sále kulturního centra Aldis. Ředitelem, dramaturgem a stage-manažerem je Martin Brunner. V posledních letech doznává festival spíše negativních změn, které jsou zaviněny pravděpodobně nepříznivou finanční situací organizátora. Snížil se počet koncertů, konajících se v průběhu týdne ve městě, zdražilo se vstupné, byla zrušena například možnost zakoupení permanentek na oba hlavní večery, a z tohoto důvodu také ubylo návštěvníků obou hlavních večerů. Rock for people Multižánrový festival Rock for people se konal v roce 2012 již poosmnácté. V loňském roce se díky hlasování fanoušků dostal mezi 15 nejlepších festivalů v Evropě v kategorii Best Medium-Sized Festival, tuto pozici se snaží obhájit i letos.44 Festival probíhá v areálu padesáti hektarového festivalparku na letišti, koncerty se konají na dvou hlavních venkovních scénách, ve stanu pro 8000 lidí, ve dvou hangárových scénách, kromě toho funguje také několik DJ´s scén a chill-out zón, které jsou otevřené až do ranních hodin. Za dobu své existence na festivalu vystoupily stovky hudebních hvězd.45 Na festival každoročně přijede kolem 30 000 návštěvníků z celé Evropy. Většinou se potýkají s nepřízní počasí. Zatím nejhorší situaci pořadatelé řešili v letošním roce, kdy byly kvůli prudkým bouřkám poničeny části stanů a stánků a muselo být zrušeno vystoupení headlinerů Faith no more, čímž pořadatelům vznikly četné ztráty. Hip hop kemp Play fast or not- festival tvrdé hudby, koná se od roku 2005 Na jednom břehu 44
Rock for people: Obhájíme díky vám pozici na festival awards? *online+ 8. 10. 2012.][cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://rockforpeople.cz/aktualne/obhajime-diky-vam-pozici-na-festival-awards.html 45
Rock for people: O festivalu. [online] 2012.[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://rockforpeople.cz/pruvodce/ofestivalu/
- 45 -
Multižánrový festival Na jednom břehu organizuje Martina Součková. V roce 2012 se konal již desátý ročník festivalu. Happy Days – neúspěšný pokus o 11denní hudební festival v roce 2008, pro malou účast a podivné organizační problémy po dvou dnech zrušen Tylova léta – v roce 2012 se konal šestý ročník festivalu mladých kapel Popshow – jednodenní festival mladých populárních kapel a orchestrů Opendwoor – v roce 2012 se konal pátý ročník festivalu mladých populárních kapel a orchestrů – v podstatě pokračování Popshow Festivalpark Vynikající zázemí pro velké festivaly, koncerty a další akce nabízí hradecký Festivalpark. Festivalpark je unikátní projekt vytvořený pro hudební, kulturní a sportovní akce. Nachází se na území bývalého vojenského letiště na ploše téměř 33 hektarů, takže je ideální i k těm největším společenským akcím. Díky řadě staveb a technickému vybavení je možné areál využívat pro outdoorové i indoorové akce. Díky množství vzrostlých stromů a zatravněných ploch působí celý prostor jako park, v areálu je možné zaparkovat přes 10 000 aut, postavit přes 20 000 stanů a bavit se zde může minimálně 4O OOO návštěvníků; organizátoři pak uvádějí, že v případě potřeby je možnost areál rozšířit až na trojnásobnou kapacitu.46 Festivalpark se každoročně osvědčuje při festivalech evropského formátu Rock for people a HipHop cemp, konají se zde také další akce. Je v podstatě jediným místem s hudební produkcí, kde není problém s dodržováním hygienických podmínek, co se týče hladiny hluku. Jediným problémem, kterému se Festivalpark nedokáže bránit, jak se ukázalo při letošním ročníku festivalu Rock for People, je nepřízeň počasí. Prudké bouřky a vichřice zdemolovaly několik stanů s občerstvením, hudebních scén a zabránilo vystoupení několika účinkujících.
3.5.2. Divadelní festivaly
46
Festivalpark – obecné informace.[online] [cit. 1.1 2013] Dostupné z http://www.festivalpark.cz/obecne_informace/
- 46 -
Divadelní festival Divadlo evropských regionů (21. – 30. června) Mezinárodní divadelní festival Divadlo evropských regionů (Theatre European Regions), se koná každý rok v posledních deseti dnech divadelní sezóny 21. – 30. června a je největším divadelním festivalem ve střední Evropě. Organizuje ho Klicperovo divadlo, od jeho sedmnáctého ročníku ve spolupráci s Divadlem Drak, Volným sdružením východočeských divadelníků a občanským sdružením Poco a poco animato. V roce 2012 se uskutečnil již 19. ročník festivalu. Během deseti dnů se na dvaceti scénách odehrálo 238 oficiálních představení. V Klicperově divadle se odehrálo 32 představení, které shlédlo 22 200 diváků, v divadle Drak se konalo 40 představení pro 4 400 diváků. Vedle hlavních scén fungují na festivalu také venkovní stany a šapita (nejoblíbenějším býval stan divadla Vosto5, který už ale soubor na představení nevozí, dále například stan Divadla Continuo, Husy na provázku, Divadla Dno, Divadla Anpo a další). Staví se improvizovaná pódia na náměstích či v atriích historických budov, některá představení se odehrávají v restauračních zařízeních. Již tradiční „tribunou“ je starý autobus souboru Autobuf. Nedílnou součástí festivalu je venkovní program Open air, organizovaný občanským sdružením Poco a poco animato, který v ulicích města nabídl přibližně 32 000 divákům 166 představení. Kromě divadelních představení mohli diváci sledovat také koncerty, účastnit se besed, workshopů a uměleckých dílen, bleších trhů a dalších akcí. Žánrově není festival nijak vymezen. Hlavním kritériem při sestavování dramaturgie festivalu je podle ředitele divadla Ladislava Zemana kvalita jednotlivých souborů a představení; v přípravné dramaturgické skupině je zastoupena řada teatrologů a kritiků. Pořadatelé se rovněž snaží, aby domácí i zahraniční soubory ve městě zůstaly minimálně tři dny a mohly také shlédnout vystoupení svých kolegů, vzájemně se inspirovat a setkat se s přáteli. Náměty k účasti na festivalu shromažďuje organizační výbor vždy do konce kalendářního roku. Festivalu se letos zúčastnilo přes 1500 divadelníků z 19 zemí – Česka, Slovenska, Španělska, Ruska, Polska, Francie, Japonska, Chorvatska, Švédska, Anglie, Německa, Dánska, Belgie, Itálie, Řecka, Maďarska, Rakouska, Srbska a Mexika.47
47
Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů. *online+ 2013 *cit. 1. 1.2013+dostupné z: http://www.klicperovodivadlo.cz/festivaly.htm
- 47 -
Divadelní festival Čekání na Václava (28. září - 28. října) Divadelní festival Čekání na Václava má podtitul Festival malých velkých divadel a každoročně zahajuje divadelní sezónu v Klicperově divadle. Dramaturgicky festival představuje vlastní divadelní počiny, které dává do kontextu s jinými výraznými počiny v českém i evropském divadelním prostoru. Podle webových stránek je festival „(…) představením toho nejlepšího, co se narodilo na našich studiových, alternativních a progresivních „malých scénách“ s postupným uváděním stejných projektů z nejbližších okolních zemí, jako jsou Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Maďarsko atd.“48 Festival začíná vždy na svátek svatého Václava 28. září a končí 28. 10. na Den vzniku samostatného československého státu. 3.5.3 Projekty, kulturní akce Akce Calendarium Regina Město Hradec Králové má seznam tzv. VIP akcí, sdružených pod názvem CALENDARIUM REGINA. Jsou to co do rozsahu největší a (měly by to být) také nejprestižnější akce konané pod záštitou města a jsou vybírány podle toho, jak přispívají k rozvoji kvality života a dobrému jménu města. Většinu z nich organizuje Hradecká kulturní a vzdělávací společnost. Navrhnout takovou akci může jakýkoliv subjekt, vybírá je a následně schvaluje kulturní komise. Projekty se dělí na skupinu A, kde je cca 10 nejprestižnějších akcí, které mohou být do kalendáře zařazovány až na 4 roky, do skupiny B pak patří dalších cca 20 kulturních akcí tzv. „druhé kategorie“, které jsou zařazovány vždy na 1 rok a poté musí o členství žádat znovu. Jsou to akce nejen kulturní, ale také sportovní, turistické a veletrhy. Často jsou zdarma a přibližují kulturu i lidem, kteří se k ní tak „jednoduše“ (rozumějme z finančních důvodů) nedostanou. Jelikož jsou to povětšinou akce, kde se setkává velké množství lidí, můžeme říci, že plní také významnou socializační funkci ve městě. Ze 47 událostí je pak více jak polovina - 27 akcí kulturních, pro přehlednost jsou vyznačeny červeně.49
48 49
Čekání na Václava.[online] 2013 [cit. 1. 1.2013]Dostupné z: http://www.klicperovodivadlo.cz/festivaly.htm Calendarium Regina *online+2013*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.calendariumregina.cz/
- 48 -
SEZNAM AKCÍ CALENDARIUM REGINA 1. 1. 2012 PRVNÍ DEN SPOLU - NOVOROČNÍ OHŇOSTROJ 22. 1. 2012 DANCEFLOOR ATTACK 28. 1. 2012 VII. ČESKO-SLOVENSKÝ BÁL 16. – 17. 3. 2012 INFOTOUR A CYKLOTURISTIKA 2. – 3. 4. 2012 ISSS/LORIS/V4DIS 2012 - INTERNET VE STÁTNÍ SPRÁVĚ A SAMOSPRÁVĚ 21. – 22. 4. 201213. GRAND PRIX HRADEC KRÁLOVÉ - SVĚTOVÝ POHÁR KARATE 29. 4. 2012 HRADEC NEZNÁMÝ: PO STOPÁCH KNIHY STARÝ HRADEC KRÁLOVÉ DŮM OD DOMU 1. 5. 2012 STŘEDOEVROPSKÝ JAZZOVÝ MOST 5. 5. 2012 MUZEJNÍ PARNÍ VLAKY 2012 5. 5. 2012 MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY MUŽŮ, ŽEN, JUNIORŮ A JUNIOREK V BĚHU NA 10 000 m 6. 5. 2012 LIFEINLINE TOUR 2012 18. – 19. 5. 2012 HELICOPTERSHOW 2012 19. – 20. 5. 2012 KRAJSKÝ SOKOLSKÝ SLET 25. – 26. 5. 2012 10. ROČNÍK WORLD MUSIC FESTIVALU NA JEDNOM BŘEHU 1. – 3. 6. 2012 FOLKLÓRNÍ FESTIVAL PARDUBICE – HRADEC KRÁLOVÉ 3. 6. 2012 OKOLOHRADCE – MTB MARATON, 9. ROČNÍK 4. – 10. 6. 2012 SBOROVÉ SLAVNOSTI • HRADEC KRÁLOVÉ 2012 9. – 10. 6. 2012 RALLYSHOW A AUTOSALONSHOW 2012 14. – 16. 6. 2012 DEN LABE 16. – 17. 6. 2012 MEZINÁRODNÍ FOTBALOVÝ TURNAJ MLADŠÍCH PŘÍPRAVEK - JAKO CUP, 5. ROČNÍK - 49 -
16. – 17. 6. 2012 MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽ NOVINEK RŮŽÍ 21. – 30. 6. 2012 MEZINÁRODNÍ DIVADELNÍ FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ - XVIII. ROČNÍK A OPEN AIR PROGRAM 2012 26. – 29. 6. 2012 GAUDEAMUS THEATRUM / MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ DIVADELNÍCH ŠKOL 29. 6. – 1. 7. 2012 146. VÝROČÍ BITVY U HRADCE KRÁLOVÉ – KÖNIGGRÄTZ 1866 30. 6. 2012 NÁBŘEŽÍ ŘEMESLNÍKŮ 3. – 6. 7. 2012 ROCK FOR PEOPLE 14. 7. 2012 NÁBŘEŽÍ ŠLAPADEL – MISTROVSTVÍ EVROPY ZÁVODŮ VOZÍTEK S PEDÁLY 28. – 29. 7. 2012 BALÓNOVÉ DNY HRADEC KRÁLOVÉ 2012 28. – 29. 7. 2012 MEZINÁRODNÍ FOTBALOVÝ TURNAJ ČEZ CUP 29. 7. 2012 – 27. 7. 2013 NÁBŘEŽÍ SOCHAŘŮ 4. 8. 2012 NÁBŘEŽÍ JAZZMANŮ - NÁBŘEŽNÍ JAZZOVÁ 16. – 18. 8. 2012 HIP HOP KEMP 17. 8. 2012 VELKÁ CENA MĚSTA HRADEC KRÁLOVÉ, CYKLISTICKÉ KRITÉRIUM CENTREM MĚSTA 18. 8. 2012 NÁBŘEŽÍ KERAMIKY A SKLA 24. – 26. 8. 2012 GRAND PRIX MĚSTA HRADEC KRÁLOVÉ V PARKUROVÉM SKÁKÁNÍ VII. ROČNÍK 25. 8. 201210. MEZINÁRODNÍ NÁBŘEŽÍ PAROMILŮ 31. 8. – 1. 9. 2012 SLAVNOSTI KRÁLOVNY ELIŠKY 2. 9. 2012XI. ROČNÍK AKCE „MĚSTO NA KOLECH“ 8. – 9. 9. 2012 19. ROČNÍK CZECH INTERNATIONAL AIR FEST – CIAF 15. 9. 2012 KRÁLOVÉHRADECKÉ KRAJSKÉ DOŽÍNKY - 50 -
28. 9. – 28. 10. 2012 „ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA“ - FESTIVAL VELKÝCH MALÝCH DIVADEL 15. – 20. 10. 2012 XVIII. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO JAZZOVÉHO FESTIVALU JAZZ GOES TO TOWN 2012 30. 10 – 7. 11. 2012 HUDEBNÍ FÓRUM HRADEC KRÁLOVÉ 2012 10. – 11. 11. 2012 HRADEC KRÁLOVÉ OPEN 2012 - IDSF OPEN 16. – 17. 11. 2012 CINEMA OPEN - FESTIVAL NEKOMERČNÍ FILMOVÉ TVORBY 30. 11. – 2. 12. 2012 XXIII. MUZEJNÍ ADVENTNÍ TRH
Výroční ceny města Hradec Králové Již od roku 1993 udílí město na základě návrhu občanů a institucí výroční ceny osobnostem žijícím a působícím v Hradci Králové. Ceny se udílí v kategorii Významný počin na kulturním poli (Hradecká múza), Významné sportovní počiny (Hradecká sportovní cena), Výjimečná studentská práce (Cena primátora města za studentskou tvůrčí práci), Výjimečné, dlouhodobé výsledky v oblasti kultury, vědy, výchovy, sportu (cena „Primus inter pares“), Cena za celoživotní dílo kulturního, vědeckého, sportovního nebo společenského významu, který má významný přínos pro město Hradec Králové a přispělo k jeho propagaci v rámci České republiky i zahraničí (Cena dr. Františka Ulricha) a Událost Hradce Králové – toto ocenění je udělováno za výjimečný čin, investici, projekt, stavbu, výjimečnou událost nebo akci v uplynulém roce.50
Akademický filmový klub
Akademický filmový klub provozuje Univerzita Hradec Králové již několik let. Jeho zakladatelem byl Pavel Vítek, nynější provozovatel Bia Centrál, a klub byl určen především pro studenty hradecké univerzity. Od letošního listopadu doznal klub
50
Výroční ceny města Hradec Králové. [online] [cit. 1. 1. 2013]Dostupné z: http://www.hradeckralove.org/zivot-ve-meste/vyrocni-ceny-mesta-hradec-kralove
- 51 -
několika pozitivních změn. Je určen i široké veřejnosti a kromě promítání filmových klasik bude nabízet také lektorské úvody, které povedou filmoví kritici či učitelé.51 Cinema open V roce 2012 se konal třetí ročník festivalu nezávislých filmů, tentokrát výjimečně v Muzeu východních Čech. Jeho dramaturgií je prezentovat publiku současný proud nekomerční kinematografie a představit hrané, dokumentární a animované snímky českých i zahraničních autorů, oceněné na domácích a zahraničních festivalech.52 Mimoto muzeum promítne snímky o významných osobnostech města Hradce Králové a historických událostech regionu východních Čech a v animační dílně, kterou vedou studenti Střední školy aplikované kybernetiky v Hradci Králové, si návštěvníci můžou vyzkoušet, jak se dělá animovaný film. Součástí festivalu budou také noční prohlídky muzea. Za normálních okolností se festival koná v prostorách artkina, vzhledem ke stále ještě nedořešené situaci kina se ale musel letošní ročník přesunout do budovy muzea.
Muzejní noc V roce 2012 se muzejní noc v rámci Festivalu muzejních nocí konala v Hradci Králové již počtvrté. Stejně jako v dalších městech, princip projektu spočívá v přiblížení galerií, muzeí a dalších kulturních institucí návštěvníkům z jiného, možná atraktivnějšího pohledu, než je mají možnost poznat při běžné návštěvě. Instituce nabízejí komentované prohlídky a mimořádné doprovodné programy, konec akce je o půlnoci. Podle slov ředitele Galerie moderního umění Tomáše Rybičky mají tyto akce u návštěvníků mimořádný ohlas.53 Nebylo by od věci zamyslet se, proč mají mimořádné akce takový úspěch a zařadit podobné programy/aktivity i do běžné nabídky pro návštěvníky. Noc kostelů 51
Akademický filmový klub [online] [cit. 1. 1.2013] Dostupné z http://www.uhk.cz/cs-cz/ouniverzite/univerzita-kulturni/akademicky-filmovy-klub/Stranky/default.aspx 52 Cinema Open – festival nezávislých filmů.[online]2012 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.cinemaopen.cz/ 53
Královéhradecká muzejní noc. *online+ 2012*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.muzejninochk.cz
- 52 -
Projekt Noc kostelů vznikl v roce 2005 v Rakousku, od roku 2009 se s tradicí začalo také v naší republice. V Hradci Králové (respektive v Královéhradeckém kraji) se Noc kostelů konala v roce 2012 1. července, přihlášených bylo 204 kostelů, které navštívilo kolem 35 000 návštěvníků. Organizátoři konstatují, že zájem o večerní a noční návštěvu kostelů s bohatým programem (koncerty, divadla, prohlídky jinak nepřístupných prostor) stále roste.54 Den otevřených ateliérů V květnu probíhá ve východních Čechách zájmově turistická akce Den otevřených ateliérů. Po celý den jsou široké veřejnosti zpřístupněny prostory ateliérů a uměleckořemeslných dílen v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Široká veřejnost může navštívit umělce a řemeslníky v prostředí, ve kterém tvoří. Umělci vystavují svá díla pro případné zájemce na zahradě, dvorku nebo přímo v ateliéru. Letos se konal druhý ročník této výstavní aktivity.55
Zajímavé jednorázové akce, mající pro město význam: Future City Game Projekt proběhl v Hradci Králové 19. a 20. června 2009 v rámci kandidatury města na titul Evropské hlavní město kultury, a to pod názvem „Kulturní Hradec Králové 2015: Zahra(d)bou budoucnosti." Cílem „hry“ bylo zapojit občany do definování problémů města v oblasti kultury a podání návrhů na zlepšení či vyřešení těchto nedostatků. Projektu se zúčastnila 4 družstva, ze 4 návrhů byl vybrán projekt Oživení Šimkových sadů (revitalizace parku začala v roce 2012). Další projekty zahrnovaly vytvoření prostorů pro větší propagaci kulturních subjektů, včetně webových stránek s kulturním přehledem, sérii workshopů mající za cíl podporů tvůrčích aktivit obyvatel Hradce a návrat jazzových koncertů v rámci festivalu Jazz Goes To Town zpátky do klubů a restaurací v centru města. Výzkum ukázal, že městu by rozhodně prospěla 54
Ohlédnutí za nocí kostelů v královéhradecké diecézi. *online+ 2012*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z
http://www.nockostelu.cz/?d=hradeckral 55
Den otevřených ateliérů. *online+ 2012*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.uvuhk.cz/images/stories/aktuality/120210_ateliery_a.jpg
- 53 -
realizace všech čtyř projektů. Podobné projekty by se rozhodně mohly konat častěji, například v rámci oživování ulic města jednorázovými kulturními akcemi, street artem nebo guerillové kulturní akce.56 Projekt COOLture Freshmaker Cílem projektu COOLture Freshmaker, který podpořila Evropská unie z programu Mládež v akci, je hledání praxe v oblasti kulturní politiky a podpory kulturních aktivit mládeže prostřednictvím několika pracovních setkání v každém ze zúčastněných měst. Organizátorem bylo polské město Toruň, v Hradci Králové se diskuze o kultuře konala 9. března 2012. 57 Diskuze se zúčastnilo 70 lidí, účast byla tudíž relativně hojná. Účastníci se vyjádřili, že by podobné diskuze byly rozhodně potřeba častěji. Zarážející byla neúčast médií na diskuzi, a to i regionálních. 3.5.4. Umělecké agentury působící ve městě Umělecká agentura Ema Agentura Casey Umělecká agentura Butterfly Kulturní asociace Nová Akropolis Produkční a umělecká agentura FAR Umělecká agentura Fischer 3.6.
Vzdělávání v oblasti kultury
ZUŠ Na Střezině Základní umělecká škola Na Střezině je příspěvková organizace města Hradec Králové. Ve městě funguje od roku 1953 a je největší uměleckou školou svého druhu v České republice (druhá největší je v Liberci). Škola nabízí umělecké vzdělávání v oborech hudební, výtvarný, taneční a literárně dramatický. Největší zájem je v současné době dle slov ředitele Karla Šusta o taneční obor, velkému zájmu se těší i 56
Hlasování o nápadech Future City Game v Hradci Králové. *online+ 28. 7. 2009 *cit. 1. 1. 2013+. Zdroj:Město Hradec Králové. Dostupné z http://www.proculture.cz/kreativni-mesta1/hlasovani-o-napadech-z-future-citygame-v-hradci-kralove-2198.html 57 COOLture freshmaker – debata ke kulturní strategii.*online+ 4. 1. 2012 *cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.culturenet.cz/index.php?cmd=page&id=308&news_id=10550
- 54 -
populární hudební skupiny a vůbec oddělení populární hudby na hudebním oboru. Populární oddělení patří dnes již mezi samostatné oddělení hudebního oboru, stejně jako má taneční obor podobory step, lidový tanec a klasický tanec a výtvarný obor specializace na digitální fotografii, kamenosochařství a počítačovou grafiku. Literárně dramatický obor má vlastní divadelní scénu Divadlo Jesličky a množství žákovských divadelních souborů. Ve všech oborech se otevírá také studium pro dospělé. Ve školním roce 2010/2011 bylo ke studiu přihlášeno 1899 žáků, výuku zajišťuje 57 pedagogů. Ředitelem školy je již 22let Karel Šust. Dojíždí sem žáci z celého kraje, buď kvůli přípravě na konzervatoře, nebo kvůli výuce nástrojů či oborů, které se jinde nevyučují. Oddělení populární hudby pořádá od roku 2010 dvoudenní festival Opendwoor v areálu ZŠ Jih, kde vystupují střezinské kapely i kapely z celého kraje, dalším festivalem populárního oddělení je Popshow. V listopadu 2010 se konala celoškolní akce LOGOSHOW při příležitosti zavedení nového loga školy.58 ZUŠ Na Střezině od 1. 9. 2010 spustila v pilotním režimu výuku podle vlastního školního vzdělávacího programu (ŠVP). Jestli a jaký význam má tento projekt pro žáky, vysvětluje ředitel školy, Karel Šust: „Pro zušky to je velká výhoda v tom, že si musely začít psát svoje programy a musely o tom začít přemýšlet. A mimo jiné v tom Rámcovém vzdělávacím programu, v tom dokumentu ministerstva, vlastně zušky dostaly pro občany úplně jiný význam, i pro děti a to ten, že už není prioritní naučit dítě hrát, ale prostřednictvím toho kumštu – jakéhokoliv - z něho udělat, zkráceně řečeno, lepšího člověka, po všech stránkách. Pracovat na jeho vlastnostech, formovat ho, učit ho myšlení, učit ho odstupu od různých věcí, zhodnocení, kritického vlastního názoru atd.“ Ředitel dále vysvětluje, jak se s RVP vyrovnávají učitelé. „(…) Ale je potřeba, aby si učitelé uvědomovali víc, že cokoliv na hodině pronesou, je pro to dítě vzorem, a to si neuvědomují. Část těch starších kantorů jede tak, jak celý život učila, a neuvědomuje si hodnotu toho svého vedlejšího produktu. A teď se z rozhodnutí státu ten vedlejší produkt stává hlavním a ten vedlejší produkt je, že kromě toho, že budeme pracovat na tom dítěti, se z něj ještě možná stane muzikant. Je to trošku otočený. Trošku ve zkratce řečeno. Už pro zušku neplatí takové ty ostré limity, jako ty nesplníš látku, tak pro neschopnost končíš, ale naopak to vidět
58
Šust, Karel: Výroční zpráva o činnosti školy 2010/2011. 31. 10. 2011
- 55 -
z hlediska maxima toho dítěte, jak postoupilo, co mu to dává, jestli to pro něj má nějaký význam.“59 ZUŠ Habrmanova ZUŠ Boni Pueri ZUŠ Jitro Yamaha Rolland Hradecká kulturní a vzdělávací společnost Dům dětí a mládeže Střední uměleckoprůmyslová škola nábytku a hudebních nástrojů
Hradec Králové na rozdíl od sousedních Pardubic nemá konzervatoř. Byly tu pokusy o založení soukromé konzervatoře, ty ale ztroskotaly. Nejsou tu ani žádné vyloženě umělecky zaměřené vysoké školy, pouze pedagogická a filozofická fakulta. Vysokoškoláci pořádají čas od času různé kulturní akce v AC klubu (viz AC klub), v posledních letech ale zájem o organizaci a pořádání podle provozovatele klubu Ivana Škalouda upadá. Zajímavá je v posledních letech obnovená aktivita ve „středoškolské žurnalistice“. Gymnazisté vydávají časopisy Breaktimes a Punkl, kde komentují kulturní dění a život ve městě, vedou rozhovory se zajímavými osobnostmi a upozorňují na plánované kulturní akce. Gymnázium J.K.Tyla také pořádá festival středních škol a mladých kapel Tylova léta. 3.6.1 Program dalšího vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje Kromě zájmového uměleckého vzdělávání žáků či dospělých je pro zdárný vývoj kulturních institucí nezbytné také neustálé vzdělávání a dovzdělávání se zaměstnanců těchto institucí. Od 1. 2. 2012 probíhá v Královéhradeckém kraji projekt dalšího 59
Šust, Karel: Rozhovor. 26. 3. 2012. Soukromý archív autorky. - 56 -
vzdělávání pracovníků kulturních institucí. Konec projektu je plánovaný na 31. 1. 2014, výše finanční podpory je přibližně 2, 5 milionu korun. Cílem projektu je prohloubení nabídky v oblasti dalšího vzdělávání pro pracovníky kulturních institucí Královéhradeckého kraje, v rámci projektu mají být zpracovány metodiky pro další vzdělávání. Metodiky se budou ověřovat v rámci 8 pilotních kurzů, kterých se pracovníci kulturních institucí budou účastnit: Typologie a identifikace předmětů kulturního dědictví, Typologie sbírkových předmětů, Ochrana movitých předmětů kulturního dědictví, Tvorba a využití digitální fotodokumentace a IT technologií, Efektivní komunikace s klientem, Kulturní a finanční management. Po skončení těchto kurzů budou tyto v rámci udržitelnosti projektu nabídnuty dalším zájemcům z jiných kulturních institucí nebo široké veřejnosti.60 V projektu je důležitá především výměna zkušeností a snaha aplikovat nové poznatky a trendy z oblasti kultury. Pokud bude vše probíhat podle plánu, mohlo by se jednat o velice praktický a užitečný projekt v rámci oživení a zatraktivňování kulturních institucí, což je nepochybně neustále potřeba.
3.7 Tradice v Hradci Králové Tradice ve smyslu folklóru a lidových tradic, jak je termín často v první řadě chápán, v Hradci Králové ve srovnání s jinými městy tolik není. Jen málo respondentů označilo za tradice ve městě tradice lidové (folklórní), přestože zde několik poměrně úspěšných folklórních spolků působí. Pouze Miroslav Franz jmenoval jako tradice dechovou hudbu a mažoretky, obojí je už ale delší dobu na ústupu. Z rozhovorů vyplynulo, že za tradice jsou v dnešní době v Hradci Králové považovány události a festivaly (divadelní festival Divadlo evropských regionů, hudební festival Jazz ges to Down či Hudební fórum), nebo jsou již za tradiční brány kulturní instituce (Klicperovo divadlo, Divadlo Drak, Filharmonie Hradec Králové). Za fenomén s velkou tradicí ve městě můžeme označit sborový zpěv. Těles, zabývajících se sborových zpěvem je v Hradci Králové nadprůměrné množství. Jako nejúspěšnější můžeme jmenovat komorní soubor Gentleman Singers, světové jméno si vydobyly dětské sbory Jitro a Boni pueri.
60
Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje. *online+ 2012*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.muzeumhk.cz/souhrnne-informace-o-projektu.html
- 57 -
3.7.1. Kluby a spolky působící ve folklórní oblasti Klub lidové tvorby Hradec Králové Klub lidové tvorby je zájmovým uměleckým sdružením regionálního charakteru a byl založen 13. května 1994. Sdružuje lidové umělce a řemeslníky z oblasti východních Čech, kteří svou tvorbou navazují na lidové tradice a uchovávají a rozvíjejí vzácné a leckdy již zapomenuté umělecko-řemeslné činnosti. Aktivity klubu jsou rozsáhlé: od pořádání akcí zejména o vánočních a velikonočních svátcích, přehlídek při folklórních festivalech, přes Dny otevřených dveří, soutěže a výstavy výrobků až po organizaci vzdělávacích kurzů z oblasti lidové tvorby, řemesel, textilních technik a užitého umění, určených pro širokou veřejnost. Mezi činnost členek klubu patří také tvorba koncepce, zpracovávání metodiky a zhotovování exponátů pro muzejní výstavnictví (v Hradci Králové, Strážnici a jinde).61 Předchůdcem klubu lidové tvorby byl Kroužek tapiserie PKO Hradec Králové, který vznikl v 70. letech 20. století. Od roku 1978 do roku 1988 uspořádaly jeho členky více než 10 výstav. Řada nynějších členek klubu získala své dovednosti na Lidové konzervatoři Krajského kulturního střediska – obor lidová tvorba. Folklorní soubor Kvítek Folklorní soubor Dupák Dětský folklorní soubor Červánek Hradecká cimbálová muzika Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Je specializovaným pracovištěm historického oddělení muzea východních Čech v Hradci Králové od roku 2004. Jeho hlavním cílem je „(…) ochrana hodnot vytvářených po staletí našimi předky a tvořící základ naší kulturní identity. Soubor ochranných opatření shrnuje konkrétní úkoly směřující k identifikaci, dokumentaci, ochraně, prezentaci a šíření poznatků dosud existujících projevů tradiční lidové kultury a jejímu předávání dalším generacím.“62 Jedním z prvních úkolů regionálního pracoviště je 61
Klub lidové tvorby. *online+ 2012 *cit. 1. 1 2013+ Dostupné z http://www.klthk.cz Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu. *online+ 2012 *cit. 1. 1 2013+ Dostupné z http://www.muzeumhk.cz/regionalni-pracoviste-pro-tradicni-lidovou-kulturu.html 62
- 58 -
vytvořit, vést a doplňovat seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury na regionální úrovni; ten byl vytvořen v srpnu 2011. Šrámkův statek v Pileticích Šrámkův statek je památkově chráněným areálem se vzácnými dřevěnými objekty – jedná se o areál původní lidové architektury, jehož součástí je ve zdejším prostředí ojedinělé dvoupatrové roubené obytné stavení s pavlačí z roku 1802. Stodola byla přistavěna v roce 1814. V areálu Šrámkova statku se konají folkloristické slavnosti, trhy lidové tvorby a uměleckých řemesel, folkové festivaly, výstavy, jarmarky a další společenské akce s folklórním zaměřením. Součástí objektu jsou také pobočka Městské knihovny, Klub lidové tvorby, zkušebny folklórních souborů, výstavní prostory a stylová hospůdka, takže se zde mohou konat i svatební hostiny, rodinné oslavy či firemní akce.63 3.8 Spolupráce v kultuře na mezinárodní úrovni Partnerská města, se kterými Hradce Králové na mezinárodní úrovni spolupracuje nejvíce, jsou vzhledem k největší geografické blízkosti Walbrzych, Wroclaw a Banská Bystrica. Největší spolupráce probíhá vzhledem ke geografické poloze kraje i města s polskými zástupci. V rámci vyhlášení města Wroclawi Evropským hlavním městem kultury plánují města několik společných projektů. 3.8.1 Sdružení Euroregion Glacensis 5. prosince 1996 bylo v Hradci Králové založeno regionální sdružení Euroregion Glacensis (Sdružení měst Kladské oblasti). Euroregion zahrnuje pohraniční území České republiky a Polska a je největším a nejstarším euroregionem v České republice. 64 Cílem euroregionu je podpora a realizace projektů a spolupráce na mezinárodní úrovni, odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice, zlepšování podmínek v obcích a spolupráce měst a obcí, které zastupují představitelé místní veřejné správy.
63
Šrámkův statek v Pileticích Hradec Králové. *online+ 2012 *cit. 1. 1 2013+ Dostupné z http://www.sramkuvstatek.cz/sramkuv-statek.html. 64 Regionem je míněn nadnárodní typ svazků či sdružení obcí a měst; viz Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-2015, str. 47
- 59 -
Spolupráce se pak týká kulturních, sociálních, hospodářských a infrastrukturních oblastí života občanů.65 Sdružení sídlí v Rychnově nad Kněžnou.
3.9 Spolupráce kultury a cestovního ruchu – kulturní turismus V Hradci Králové fungují celkem 4 turistická informační centra, v rámci Hradecka pak najdeme TIC ještě v Chlumci nad Cidlinou, Novém Bydžově a v Třebechovicích pod Orebem. Co se týče koncepčnosti, je třeba říci, že jak kraj, region Hradecka i samotné město Hradec o turistický ruch pečuje mnohem lépe než o oblast kultury; je to jistě tím, že na oné koncepci pracují a také ji uvádějí v činnost především právě turistická centra, jejichž zaměstnanci se nevěnují žádnému jinému zaměstnání a ne desítky na sobě nezávislých samostatných subjektů a osob. Hradec Králové je v rámci turistického ruchu, potažmo kulturního turismu, protože ten je podstatou obou projektů, členem dvou dobře fungujících platforem: Dobrovolných svazků obcí Královská věnná města a Česká inspirace. Obě stojí za bližší poznání. 3.9.1 Královská věnná města Projekt, který realizuje dobrovolný svazek obcí se sídlem v Hradci Králové. Kromě Hradce Králové do královských věnných měst patří Mělník, Trutnov, Dvůr Králové nad Labem, Nový Bydžov, Polička, Chrudim, Jaroměř a Vysoké Mýto. Těchto devět měst spojuje především fakt, že je od 14. století čeští králové postupně věnovali svým manželkám, královnám. Protože tu královny mnohdy opravdu sídlily, v průběhu historie tato města bohatla a vzkvétala, což vedlo mimo jiné k jejich architektonickému rozvoji a zvelebování okolní krajiny, a dnes patří k nejkrásnějším městům v České republice. Hradec Králové, Chrudim a Vysoké Mýto dostala královna Eliška Rejčka od Václava II. v roce 1307, později je daroval Karel IV. královně Elišce Pomořanské. Nejpozději se v roce 1569 stal královským věnným městem Nový Bydžov. Nejčastěji 65
Viz tamtéž
- 60 -
královny obývaly právě Hradec Králové, který byl vždy přirozeným centrem těchto měst. Druhým nejoblíbenějším sídlem byl Mělník. Ekonomický a politický vliv začala města ztrácet až po bitvě na Bílé hoře po roce 1621, jejich právní forma však zaniká až (!) v roce 1918, po vzniku samostatného československého státu.66 Dnes tato města těží ze své tradice královských věnných měst především díky bohatému architektonickému dědictví, tradičním kulturním událostem, festivalům, slavnostem a akcím spojených s historií a českými královnami (Slavnosti královny Elišky v Hradci Králové, dračí festival v Trutnově, řemeslné jarmarky ve všech městech apod.) Na projektu spolupracují odbory kultury magistrátů spolu s informačními středisky zúčastněných měst. Města usilují o marketingový program a propagaci v rámci cestovního ruchu tím, že nabízí různé akce a programy pro všechny cílové skupiny, od rodin, přes důchodce a teenagery (přehled těchto aktivit je k nalezení na webových stránkách http://www.vennamesta.cz/). Aleš Mokren, vedoucí odboru kultury, sportu a volného času v Hradci Králové plánuje pro příští rok koncepční téma Žena v turistice. Z tradice královského věnného města hodlá vytěžit co nejvíce. V rozhovoru okomentoval, proč zvolil právě toto téma: „(…) Fenomén ženy jako královny je uchopitelný báječně. (…) Ženy byly odjakživa múzou a inspirací. (…)Kdo založil Chrám sv. Ducha v Hradci Králové? Eliška Rejčka! To je věc, která se málo připomíná, a máme možnost tady udělat akce, kdy dámy přijedou na welness pobyt, kdy si prohlédne krásy Hradce, které budou o ženách. Máme tady Chrám Panny Marie, Marie byla žena? Byla! Na začátku to každého rozesměje, ale na druhou stranu je to obrovský potenciál, je to věc, kterou ještě nikdo neudělal, ojedinělá v České republice a tím pádem můžeme být výjimeční. Máme tady spojení s královnami, a která žena by nechtěla být opečovávána jako královna?“67 3.9.2 Česká inspirace Česká inspirace funguje stejně jako Královská věnná města na principu dobrovolného svazku obcí – Český Krumlov, Hradec Králové, Kutná Hora, Litomyšl, Polička, Telč. Projekt odstartoval v roce 1995, za hlavní cíl si sdružení vytyčilo „aktivně přispívat k rozvoji cestovního ruchu se zaměřením na kulturní nabídku měst.“68 Jinými slovy, zaměření na kulturní turismus. V roce 1996 se sídlo sdružení přesunulo z Českého 66
Královská věnná města*online+ *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.vennamesta.cz/ Mokren, Aleš: Rozhovor. 4. 5. 2012. Soukromý archív autorky. 68 Česká inspirace *online+ *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.ceskainspirace.cz/ 67
- 61 -
Krumlova do Hradce Králové, od roku 1998 aktivně spolupracuje s CK Čedok, a.s., od téhož roku fungují také jeho webové stránky. V roce 2001 se do svazku přidala Třeboň, v roce 2001 pak Jindřichův Hradec. V roce 2005 vystoupil se sdružení Český Krumlov a nahradilo ho město Cheb; od té doby se složení sdružení nezměnilo. V roce 2010 proběhla revitalizace sdružení, byl vytvořen nový vizuál, nové webové stránky a zpracována marketingová koncepce pro rozvoj dalších aktivit České inspirace. Sdružení se specializuje především na aktivity podporující cestovní ruch, jeho novým mottem je „Města plná života“. Projekt Česká inspirace sleduje v podstatě stejný záměr jako projekt Královská věnná města: snaží se inspirovat návštěvníky k návštěvě osmi členských měst nejen na základě jejich architektonického bohatství, ale také kvůli jejich bohatému kulturnímu programu. Sdružení vydává vlastní propagační materiály v češtině, angličtině a němčině a pravidelně se účastní tuzemských i zahraničních cestovních veletrhů.69
3.10 Politické kluby a zastoupení kultury v jejich volebních programech Hradecké zastupitelstvo je ve volebním období 2010 – 2014 složeno ze zastupitelů náležících k následujícím politickým klubům: ČSSD, ODS, TOP 09, VPM (Volba pro město), KSČM, HDK (Hradecký demokratický klub), ZPH (Změna pro Hradec) a DVH (Doma v Hradci). Je zajímavé podívat se, jaké místo zaujímá kultura v jejich volebních programech a co se od roku 2010 – tedy téměř dva roky po jejich zvolení – podařilo pro kulturu udělat. Rozhodně nejpropracovanější program v rámci kultury má strana Změna pro Hradec. Naopak Volbě pro Hradec webové stránky vůbec nefungují. Změna pro Hradec Změna pro Hradec má na rozdíl od ostatních ve svém programu konkrétní kroky a plány, například urychlení revitalizace Pajkrovy a Pivovarské flošny, o kterých bude v práci řeč v souvislosti s možností umístění alternativního klubu: „Navrhujeme využití Pajkrovy flošny umístěné v areálu středních a vysokých škol jako studentského klubu případně dalších aktivit sloužících převážně mladým lidem. Pivovarská flošna v sousedství
69
Viz tamtéž
- 62 -
nového koupaliště může být výletní restaurací, hudebním klubem či galerií určenou nejširší veřejnosti. Budeme usilovat o využití prostředků z evropských fondů pro rekonstrukci obou flošen,“ píše se v prohlášení. Dále strana slibuje podporu různých druhů kultury, alternativních a minoritních kulturních projektů, pokračování kultivace prostředí ve městě, obohacování veřejného prostoru o hodnotné umělecké prvky, ochranu kulturního dědictví a zamezení ničení kulturních památek. Strana podporuje revitalizaci komplexu Vertex na městskou knihovnu, další rekonstrukce městského opevnění a naopak se staví proti plánovanému projektu revitalizace Bílé věže.70 Doma v Hradci Sdružení Doma v Hradci v čele s Leošem Kučerou má stať o kultuře kratší: Hradec má být i nadále rozvíjející se kulturní metropolí východních Čech, což chce sdružení podporovat komplexním městským marketingem. Hlavním záměrem strany je zapojení veřejnosti do kulturního plánování a rozvíjení sounáležitosti s městem, což má mít podobu reálných a realizovatelných projektů vycházejících z tradic a místních kořenů. Sdružení chce podle programového prohlášení usilovat o podporu příležitostí pro mladé kreativce vytvářením podmínek pro jejich seberealizaci – formou kreativních inkubátorů (ateliéry, dílny), aby mohli tvořit ve svém městě a nemuseli odcházet jinam.71 Hradecký demokratický klub HDK se v první řadě zaměřuje na grantový systém, který chválí a vidí jako nutnost pokračovat ve zdokonalování získávání grantů z Evropské unie a jednání o možnosti víceletých příslibů grantů. „Podpora vrcholového sportu a špičkových uměleckých souborů je podporou reprezentace města i nabídky volnočasových aktivit pro občany celého regionu, “ zní důležitá věta v programu. Přesně o tom mluvil Tomáš Mucha, když si stěžoval na nedostatek financí z magistrátu na podporu bigbandu STO (Střezinský taneční orchestr) Na Drezíně: „(…) A pak sepíšeš soubor akcí, které si za ten rok udělala, začíná to třeba tím turné do Ameriky, potom CD, pak 30 akcí pro město, kde město na to nedalo ani korunu, dáš jim ten seznam akcí, co děláš a řekneš jim, že bys chtěla přispět na 70
Změna pro Hradec: volební program. *online+ *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z
http://www.zmenaprohradec.cz/program/kultura-a-sport 71
Volební program koalice Doma v Hradci. *online+ *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.domavhradci.eu/volebni-program-doma-v-hradci/
- 63 -
roční činnost a oni ti nabídnou 4000 korun…tak je to výsměch. A přestože ti lidé to vidí a na ty akce chodí, respektive si nás tam i zvou, protože to potřebují…otevře se na kraji nová kadibudka, je potřeba u toho zahrát, pomůžete? Jasně, přijedeme. Nedají nám k tomu ani aparát, ani šňůru, ani prodlužovačku kolikrát, všechno si přivezeme sami, postavíme, zahrajeme, odjedeme, a nikdo to za nic nemá, prostě si asi myslí, že to chceme dělat, tak to děláme.“72 Dále už je pouze konstatováno, že podpora kultury a sportu ovlivňuje kvalitu života občanů a sportovní a kulturní aktivity mládeže jsou v souladu e sociálními programy v rámci boje proti drogám.73 ODS Z programu ODS se dozvídáme pouze, že strana chce podporovat zavedené kulturní a sportovní akce a občany při jejich pracovních a spolkových aktivitách, dále pokračovat v rozvoji volnočasových aktivit pro všechny věkové skupiny a vyžadovat po investorech, aby ctili architektonickou hodnotu města, nezhoršovali životní prostředí a napojovali stavby na infrastrukturu a existující dopravní systém města.74 ČSSD ČSSD ve svém volebním programu pouze deklaruje, že pro ni bude samozřejmostí podpora spolkové činnosti, kultury a sportu.75
VOLBA PRO MĚSTO Nefunkční webové stránky strany. TOP 09 TOP 09 se ve svém volebním programu věnuje kultuře relativně obsáhle a konkrétně. Na prvním místě má podporu tradičních městských obecně prospěšných společností a vypracování lepší finanční spolupráce města s krajem (problém zmiňovaný 72
Mucha, T., Škeřík, R.: Rozhovor. 28. 3. 2012. Soukromý archív autorky. Volební program 2010 -2014 Hradeckého demokratického klubu. [online]30.9.2010 *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.hdkhk.cz/view.php?nazevclanku=volebni-program-hdk-2010-2014&cisloclanku=2010090025 74 Volební program ODS 2012-2014. [online] 2010*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.kropozice.cz/index.php?gid=10276) 75 Volební program ČSSD pro město Hradec Králové a jeho občany. *online]1. 10. 2010 *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.orgonikova.org/aktuality/8-volebni-program-cssd-a-jeho-obcany.html 73
- 64 -
téměř všemi respondenty!). Dále strana uvádí podporu zavedených kulturních akcí, usilování o zapsání českého lidového loutkářství na seznam Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, úsilí o spolupráci s médii, což je také často zmiňovaným nedostatkem a spolupráce s univerzitou na výměně studentů a zahraniční spolupráci. „ Hradec Králové nedávno tragicky propásl jedinečnou šanci na kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2015. Tento projekt znamenal ohromnou příležitost k posílení image města jako prestižní kulturní destinace České republiky,“ připomíná dále TOP 09 ve svém volebním programu událost, na kterou se raději rychle zapomnělo a slibuje, že něco podobného nedopustí. 76 KSČM Komunisté se ve svém volebním programu kultuře nevěnují (pouze „(…) podpoříme kulturu a kulturní organizace“).77 PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ KOALIČNÍCH STRAN V HRADCI KRÁLOVÉ: Koaliční strany se shodly na 10 bodech, které stanovily jako prioritní v oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu: 1) Přebudování areálu Vertex na centrum celoživotního vzdělávání a městskou knihovnu. To se zdařilo, knihovna bude otevřena v březnu roku 2013. 2) Koalice chce usilovat o zápis hmotného dědictví (moderní architektura města Hradce Králové jako salonu republiky) i nehmotného dědictví (české lidové loutkářství a divadlo Drak) na seznam světového fondu kulturního dědictví UNESCO. (zatím žádné výsledky) 3) Udržet současnou vysokou úroveň podpory profesionální i amatérské činnosti formou grantů včetně víceletého a vícezdrojového financování včetně přímých investic, zachovat současný objem finančních prostředků plynoucích do kultury. 4) Dokončit opravy a zpřístupnit veřejnosti terasy starého města. Rekonstrukce severních teras by měla být dokončena v roce 2016 či 2017. 5) Posílení atraktivity města pro turisty, mimo jiné formou revitalizace veřejných prostranství - Náměstí 28. října, Velké náměstí, Šimkovy sady a další.(Rekonstrukce 76
Volební program TOP 09, [online] 2010[cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.top09hradeckralove.cz/volby/volebni-program.htm 77 Volební program KSČM v Hradci Králové 2010 – 2014. [online] 2010*cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.kscmhk.cz/view.php?cisloclanku=2010090001
- 65 -
náměstí 28. října a Šimkových sadů začala v roce 2012, obnova Velkého náměstí se v současné době odsouvá kvůli protestům nemovitostí na náměstí, kteří mají strach o úbytek parkovacích míst a hostů.78 6)
Usilovat o to, aby byl Hradec Králové významným kongresovým a turistickým centrem České republiky. Toho chce koalice dosáhnout mimo jiné rekonstrukcí budovy Krajské odborové rady na Kongresový hotel v areálu Aldisu.
7) Koalice chce také podporovat spolkovou činnost občanů a zvážit myšlenku zřízení spolkového domu ve městě. S takovým nápadem zatím nikdo nepřišel. 8) Podpora tradičních a výjimečných profesionálních akcí ve městě (Jazz Goes To Town, Divadlo evropských regionů, Slavnosti královny Elišky, Čekání na Václava, akce na nábřeží a další). 9) Udržení současné podpory zachování památkového fondu, včetně obnovy a údržby drobných památek. 10) Zahájení záchrany kostela Sv. Mikuláše v Jiráskových sadech.79 (Oprava začne v roce 2013, na rekonstrukci je vyčleněno 22 milionů korun).80 Tři body z 10 se týkají zachování stávajícího stavu; v prohlášení zcela chybí důležité body zmiňované jednotlivými stranami. Není tu ani zmínka o rekonstrukci flošen, podpora alternativní kultury a mladých umělců jakýmkoliv způsobem, zapojení veřejnosti do kulturního plánování a zdokonalování grantového systému.
3.11 Kulturní komise a její činnost Kulturní komise je výkonný orgán při magistrátu města Hradec Králové a poradní orgán zastupitelstva města. Měla by být aktivní v definování kulturní politiky či kulturní koncepce, nicméně v této oblasti se toho mnoho neděje. 78
Záleský, Petr: Majitelé domů zhatili opravy Velkého náměstí, začnou až za pár let. [online] 15. 5. 2012 [cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z. Dostupné z http://hradec.idnes.cz/majitele-domu-zhatili-opravy-hradeckeho-velkehonamesti-pk5-/hradec-zpravy.aspx?c=A120515_1778033_hradec-zpravy_kvi 79 Programové prohlášení koaličních stran. *online+ 1. 2. 2012 *cit. 1. 1. 2013+ Dostupné z http://www.hradeckralove.org/file/4322 80
Weiner, Vlastimil: Oprava unikátního kostelíka začne příští rok. [online] 21. 11. 2012. [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/204383-oprava-unikatniho-kosteliku-v-hradci-zacnepristi-rok/
- 66 -
„Kulturní komise funguje tak, že se dvakrát do roka sejde, schvaluje granty, kulturní akce, kulturní činnost a akce do Reginy, to je jejich hlavní činnost. Pak by měla rozvíjet nějakou iniciativu, co se týče kulturní politiky, kulturní koncepce, a to vím, že je pořád stejná jako za Alexandra Gregara. Ten byl na úřadu deset roků, kulturní vize města vznikla v té době, někdy v 90. letech a od té doby se toho tak moc nestalo, bylo jen pár marných pokusů, oprašovali se staré vize a nikdy nic nového, nebo že by se nedejbože přizvala odborná veřejnost,“ říká o činnosti komise Martina Erbsová, koordinátorka cestovního ruchu na magistrátu města a bývalá referentka pro kulturu.81 Činnost komise kritizuje také Aleš Mokren: „Všechny tři komise, kultura, sport, cestovní ruch, od nás (odbor kultury, sportu a volného času, pozn. autorky) dostaly materiál, který shrnuje ty věci, které v téhle oblasti jsou, a všechny se shodly na tom, že se tím budou zaobírat. Strategický plán, vize v oblasti kultura a cestovní ruch (…) Je tady SWOT analýza, klíčové oblasti, ukazatele, které se sledují a plní a nadefinovali si je politici a vedení města. Jich je potřeba se ptát, kam Hradec směřuje a jestli se to bude dodržovat.(…) My jsme jim tenhle materiál rozdali 12. 7. 2011, dostali výtah ze strategického plánu, plnění úkolů a projektů, a rámcové vyhodnocení koncepčních dokumentů téhle oblasti, kde je i stařičká koncepce ochrany a rozvoje kultury, která je letitá fousatá z roku 1995. Od té doby nic nebylo. Dostalo to 30 členů komise kulturní, sportovní a cestovního ruchu, kteří byli nominováni politickými stranami, aby byli poradním orgánem Rady města. Sportovní komise je nejdál, ti si aspoň řekli, co zanechat, co upravit, jak to uzpůsobit, a nic víc se nestalo.“82 Personální složení kulturní komise: předseda:Jakub Krofta místopředseda: Miroslav Půža členové: Josef Bavor, Edita Kašková, Václava Domšová, Rudolf Dus, Emil Jůza, Pavel Kubát, Štěpán Málek, František Staněk, Josef Šejvl, Otto Tomek, Zdeněk Zolman tajemník: Jaroslava Součková, referentka pro administrativu a občanské záležitosti odboru kultury, sportu a cestovního ruchu 3.12 Analýza dokumentů týkajících se kultury
81 82
Erbsová, Martina: Rozhovor. 30. 3.2012. Osobní archív autorky. Mokren, Aleš: Rozhovor. 4.5 2012. Osobní archív autorky.
- 67 -
Dokument strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-20015 „Kultura podmiňuje celkovou kvalitu života v obcích, neboť je součástí podmínek stability společnosti. Je zdrojem zábavy, předmětem volnočasových aktivit, plní zejména poznávací, identifikační, vzdělávací funkce a přispívá k nezbytnému rozvoji spolkového a společenského života.“ 83 Misí královéhradeckého kraje je podle dokumentu Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje „(…)usilování o soulad všech přírodních, kulturních a civilizačních hodnot na území kraje“, globálním cílem potom „vytváření podmínek a prostředí umožňující spokojený život obyvatel v kraji a zvýšení atraktivity regionu pro podnikání, investice a život obyvatel.“ To je zásadní a velmi důležitá věta, kterou by si měli úředníci, politici a členové kulturních rad na krajském a městském magistrátu a v zastupitelstvech denně připomínat. Konkrétní představy a návrhy dokument však již nenabízí. Představitelé kultury ve městě však odhalili několik slabých míst, podle kterých je zřejmé, že ještě existuje mnoho prostoru pro zlepšování. Královéhradecký kraj by měl podle dokumentu být „kvalitním místem pro život, atraktivním, dynamickým, ekonomicky silným a sociálně stabilním regionem s vysokou životní úrovní srovnatelnou s vyspělými regiony sjednocené Evropy a s respektováním zásad trvale udržitelného rozvoje a s úctou k tradicím.“84 Podle dokumentu je prioritní oblastí v krajské strategii podpora rozvoje komunitního života, rozvoje kulturní (občanské) infrastruktury a péče o kulturní památky. 85 Tyto vize se však ještě nedařípředevším z finančního hlediska- zcela úspěšně naplňovat.
Podle dokumentu chce kraj sledovat rozvoj kulturního prostředí v kraji pomocí několika indikátorů: podle počtu kurzů vzdělávání pracovníků v oblasti kultury, podle počtu zřizovaných kulturních zařízení s vlastní www prezentací, podle počtu subjektů provozujících kulturní aktivity, spokojenosti občanů s vybaveností města pro kulturní a podle společenského vyžití a míry spokojenosti se spolkovými aktivitami v obcích.86 Ve sledování a hodnocení chce kraj dále pokračovat pomocí stanovení konkrétních cílů a strategií.
83
Řešitelský tým centra evropského projektování: Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-2015,str. 84. Hradec Králové: Centrum evropského projektování, 2007. 84 Viz tamtéž, str. 56 85 Řešitelský tým centra evropského projektování: Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 2006-2015,str. 63. Hradec Králové: Centrum evropského projektování, 2007. 86 Viz tamtéž, str. 103
- 68 -
3.13 Srovnání města Hradec Králové s městem Pardubice
Srovnávání čelí tato dvě necelých třicet kilometrů od sebe vzdálená města snad odnepaměti, stejně jako Praha a Brno nebo Liberec a Jablonec nad Nisou. Hradec Králové je větší, architektonicky hezčí, má pověst salónu republiky a města s nejlepší životní úrovní; Pardubice mají zámek, multižánrové kulturní centrum Divadlo 29 s již desetiletou tradicí, kde se daří úspěšně provozovat živé umění, konzervatoř, pověst průmyslového města, větší univerzitní zázemí, jsou známé jako město perníku a Velké Pardubické. V poslední době navíc rozjíždí rozsáhlý projekt mapování pardubické kulturní scény Pardubické podhoubí, ze kterého má vzejít Koncepce rozvoje kultury a umění v Pardubicích. Občané Pardubic i zástupci kulturních organizací mají možnost vyplnit obsáhlý dotazník či se zúčastnit čtyř workshopů na téma Infrastruktura pro kulturu a umění v Pardubicích - Aktivity, kulturní nabídka - Propagace a komunikace Řízení a financování. 87Hradec Králové takovou aktivitu nechystá. Po projektu kandidatury města na Evropské hlavní město kultury se zdá, že ve městě chybí ochota i finance něco takového uskutečňovat a konzervatismus města (případně jeho obyvatel přijímat nové akce).
87
Pardubické podhoubí. [online] 2012. [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.pardubickepodhoubi.cz/
- 69 -
4 FINANCOVÁNÍ KULTURY 4.1 Financování ze strany města Financování je pro život kultury jedním z nejzásadnějších a nejdůležitějších prvků. V rozhovorech několikrát zaznělo, že do sportu plyne více peněz než do kultury, a že je kultura již tradičně oproti sportu upozaďována. Pro ověření tohoto tvrzení autorka provedla srovnání financí v obou oblastech na základě dat získaných od vedoucího odboru kultury, sportu a volného času Aleše Mokrena: Srovnání objemu financí plynoucí v roce 2012 v Hradci Králové do kultury a do sportovních aktivit, bez investic do sportovišť
Podpora sportu a sportovních aktivit v číslech rozvoj a údržba sportovišť 1260 000 Kč příspěvky na sportovní akce 1 278 000 Kč příspěvky na činnost sportovních organizací 56 milionů Kč příspěvky na podporu vrcholového a výkonnostního sportu řádově 45 milionů Kč Celková finanční částka na podpory sportu: 103 538 000 Kč, bez investic do sportovišť Podpora kultury a kulturních aktivit v číslech příspěvky na kulturní akce 1 610 000 Kč (kromě VIP akcí Calendarium Regina) příspěvky na činnost kulturních organizací 1 040 000 Kč (všechny ostatní kulturní subjekty ve městě) víceleté příspěvky na činnost profesionálních kulturních institucí 94 700 000 Kč Calendarium Regina 13 340 000 Kč (47 událostí, z toho 27 kulturních akcí) Městská knihovna 26 000 000 Kč Celková finanční částka plynoucí do kultury: 136 690 000 Kč Z přehledu tedy vyplývá, že do kultury a kulturních aktivit plyne dokonce více finančních prostředků než do sportu. V čem je tedy problém? Ve větším množství subjektů a institucí, žádajících o granty, a především v nevyváženosti rozdělovaných finančních prostředků mezi profesionální kulturní subjekty a ostatní projekty a instituce.
- 70 -
„Tohle co jsem říkal, tak jsou peníze, které jdou z fondu veřejně prospěšných projektů, Klicperovo divadlo, Divadlo Drak, Filharmonii, HKVS a městskou knihovnu, a ta je vlastně ještě zvlášť a jde na ni řádově ještě 26 000 000 Kč. A tím ta kultura dostává víc. Pravdou je, že řádově 120 000 000 dostává těch pět velkých organizací, které jsem jmenoval, a v tom může být ta disproporce. Protože na ten zbytek zbývá řekněme 12 000 000 a z toho těch 10 je na VIP akce z Calendaria Regina. A na ty ostatní akce zbývá 2 600 000 včetně činnosti,“ vysvětluje Aleš Mokren.88 Grantový systém města Město podporuje kulturu pomocí jednoletých grantů (příspěvky na kulturní akce, příspěvky na činnost kulturních organizací) a víceletých – čtyřletých grantů (příspěvky na činnost profesionálních kulturních organizací). Do přehledu nejsou započítávány příspěvky na umělecké vzdělávání (ty jsou rozdělovány odborem školství) a finance z památkového fondu. Hlavním pilířem systému přidělování finančních prostředků na realizaci projektů z kultury je Fond na podporu veřejně prospěšných projektů. Mimo kultury jsou z tohoto fondu financovány ještě oblasti sportu, volnočasových aktivit, cestovního ruchu, ochrany životního prostředí, památkového fondu, sociálních služeb, prevence kriminality a oblast individuální bytové výstavby. O dotace tedy usiluje celá řada subjektů. Zdroje tohoto fondu jsou následující: příděl z rozpočtu města, část výtěžku provozovatelů výherních hracích přístrojů, poplatky za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa, poplatky za znečištění ovzduší, sankční platby a správní poplatky vyměřené odborem životního prostředí, dary a jiné platby od fyzických a právnických osob, vratky prostředků poskytnutých z fondu v minulých letech dle Pravidel poskytování podpory veřejně prospěšným projektům, splátky půjček poskytnutých z fondu, úroky z bankovního účtu města, na kterém jsou vedeny prostředky fondu a vratky finančních prostředků z poskytnutých půjček Fondu
88
Mokren, Aleš: Rozhovor. 4. 5. 2012. Osobní archív autorky.
- 71 -
rozvoje bydlení. 89 Dále odboru kultury, sportu a cestovního ruchu přispívá nepatrnými částkami také stát a kraj (viz dále). Do kultury v roce 2012 Hradec Králové investoval necelé jedno procento z městského rozpočtu (rozpočet: řádově 1 600 000 000 Kč, částka plynoucí do kultury 136 690 000 Kč). Srovnání částky vynaložené na kulturu v předešlých letech: Rok 2009 Celková částka, kterou dostal k dispozici Odbor kultury, sportu a cestovního ruchu byla 35 109 200 Kč. Z toho dotace ze státního rozpočtu činila 129 000 Kč, dotace od Královéhradeckého kraje 2 475 000 Kč. 29 558 000 Kč bylo vynaloženo na městskou knihovnu, 495 000 Kč na členství města ve sdruženích (Česká inspirace, Královská věnná města). Ostatní výdaje odboru včetně rezervy činily 5 056 200 Kč, částka zahrnuje i „velkorysý“ příspěvek na projekt Evropské hlavní město kultury, na kterém kandidatura v podstatě ztroskotala – 292 000 Kč. Příspěvky na kulturní akce v roce 2009 - 2 356 500 Kč Příspěvky na činnosti kulturních organizací v roce 2009 - 1 116 500 Kč Víceleté příspěvky na činnost kulturních organizací - 89 855 200 Kč Program Calendarium Regina a akce konané pod záštitou města: 14 238 000 Kč Kapitálové (investiční) výdaje Odboru kultury celkem: 3 563 100 Kč, celá částka šla na cyklostezku Kuks- Hradec Králové – Josefov. Celkem bylo tedy investováno do kultury (bez kapitálových výdajů) 142 675 400 Kč. Rok 2010 Celková částka, kterou dostal k dispozici Odbor kultury, sportu a cestovního ruchu byla 38 635 900 Kč. Z toho knihovna 32 363 500 Kč, dotace od Královéhradeckého kraje 2 300 000 Kč, dotace od státu 115 000 Kč. Členství města ve sdruženích 495 000 Kč. Ostatní výdaje odboru 5 710 000 Kč. 89
Pravidla poskytování finanční podpory veřejně prospěšným projektům (granty).[online] [cit. 1. 1. 2013]
Dostupné z http://www.hradeckralove.org/urad/granty
- 72 -
Kapitálové výdaje 48 361 100 Kč, z toho největší částka – 32 000 000 Kč na vnitřní vybavení knihovny Vertex. Příspěvky na kulturní akce v roce 2010 - 1 642 000 Kč Příspěvky na činnosti kulturních organizací v roce 2010 – 769 000 Kč Víceleté příspěvky na činnost kulturních organizací v roce 2010 - 92 174 790 Kč Program Calendarium Regina a akce konané pod záštitou města - 11 808 000 Kč Celkem bylo tedy investováno do kultury (bez kapitálových výdajů) 145 029 690 Kč. Rok 2011 Celková částka, kterou dostal k dispozici Odbor kultury, sportu a cestovního ruchu byla 33 906 500 Kč. Kapitálové výdaje činily 5 871 900 Kč. Příspěvky na kulturní akce v roce 2011 byly 2 100 000 Kč. Příspěvky na činnosti kulturních organizací v roce 2011 byly 650 000 Kč. Víceleté příspěvky na činnost kulturních organizací v roce 2011 -92 202 160 Kč. Program Calendarium Regina a akce konané pod záštitou města v roce 2011 – 11 800 000 Kč. Celkové výdaje na kulturu v roce 2011 činily 146 530 560 Kč. I z těchto přehledů jasně vyplývá, že město musí dotovat většinu rozpočtů velkých městských institucí, aby vůbec mohly fungovat a rozvíjet se a na další projekty a aktivity pak zbývá jen velmi málo prostředků. Je také patrné, že se za poslední čtyři roky částka plynoucí do kultury měnila jen nepatrně, financování tudíž můžeme definovat jako vyrovnané.90
90
Rozpočet města Hradec Králové 2012, 1011, 2012. *online+ *cit. 1. 1. 2013+Dostupné z
http://www.hradeckralove.org/urad/rozpocet
- 73 -
4.2Dotační programy Královéhradeckého kraje Podpora a rozvoj profesionálních i neprofesionálních aktivit Program je zaměřen na podporu kulturních projektů, které mají v kraji tradici, ale i nových nebo méně známých projektů, které svým zaměřením obohatí kulturní dění v regionu. O dotace mohou požádat subjekty žádající o podporu v oblasti divadla, hudby, literárních, výtvarných nebo filmových projektů, pořadatelé výstav a dalších programů muzeí a galerií a tradiční lidové kultury a folkloru. Obnova památkového fondu na území královéhradeckého kraje Tento program podporuje obnovu kulturních památek a nemovitostí nacházejících se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo památkovém ochranném pásmu na území Královéhradeckého kraje. V roce 2012 bylo v tomto fondu rozděleno 6 080 000 Kč. Obnova historických varhan91 Dotační program poskytující finance na odbornou obnovu varhan, majících historickou a uměleckou hodnotu a vyskytujících se na území Královéhradeckého kraje. Všechny tři programy jsou v rozsahu jednoho roku. 92 V roce 2012 vynaložil kraj na podporu 10 podporovaných příspěvkových organizací (uvedených v první kapitole práce) 125 050 000 Kč, na obecně prospěšné společnosti zřizované krajem (těch je 5) pak 5 900 000 Kč. Dále má kraj stanovené stěžejní kulturní projekty, které podporuje. V Hradci Králové jsou to festivaly Jazz Goes To Town, Divadlo evropských regionů, folklórní festival Hradec Králové – Pardubice, Nábřeží paromilů, Královéhradecký dětský sbor Jitro a Český chlapecký sbor Boni pueri..93 Tyto projekty byly v roce 2012 podporovány částkou 2 900 000 Kč.
91
Krajské dotace pro rok 2012. [online] 2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.krkralovehradecky.cz/scripts/detail.php?pgid=1090 92 Krajské dotační programy. [online] 2010[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://dotace.krkralovehradecky.cz/Modules/DOTIS/Pages/Public/GrantPrograms.aspx 93 Vydarená, Jaroslava:Královéhradecký kraj a jeho působnost v oblasti kultury. 2012. Osobní archív autorky
- 74 -
Koncepce organizačního a finančního zajištění působení krajů v oblasti kultury se začínala vytvářet od roku 2001, kdy vstoupil v platnost nejdříve zákon č. 157/200Sb., který převádí pod správu kraje organizace zřizované dříve Ministerstvem kultury, od roku 2002 pak byly zákonem č.290/2002 Sb. převedeny pod kraj také organizace předtím zřizované okresními úřady. V materiálu, ze kterého tyto informace čerpáme, stojí, že „(…)Vlastní příjmy rozpočtů krajů nejsou (zatím) v přímé úměře k rozsahu kompetencí a odpovědnosti, jaké byly na kraje převedeny.“94 Také dnes, pět let poté, vidí většina dotazovaných tento fakt stále jako největší problém.
V dokumentu Strategického rozvoje Královéhradeckého kraje je označována za přínosnou „(…) aktivní spolupráce občanského sektoru (nevládní neziskový sektor a veřejnost), veřejné správy a podnikatelského sektoru.“95 Podnikatelský sektor podle dotazovaných formou sponzoringu na kulturním dění podílí mizivou částkou, zvláště v posledních letech ekonomické krize. V dokumentu je také jako jedna z aktivit vedoucí ke splnění tohoto specifického cíle popisována podpora místních historických, kulturních a sportovních aktivit, kulturních služeb a profesionálních kulturních aktivit. Dalším příkladem nefunkčnosti kofinancování ze strany kraje (a státu) je Klicperovo divadlo. Je to jediný profesionální divadelní soubor v kraji, takže má spádovou oblast přes 550 000 obyvatel a hraje (nejen) po celém území královéhradeckého kraje (ale i celé republiky a v zahraničí). Klicperovo divadlo je obecně prospěšnou společností, kterou kraj spoluzakládá. Protože se podle slov ředitele divadla přibližně 60% divadelních výkonů se odehraje v Hradci Králové a zbylých 40% jinde v kraji, měl by tedy kraj podle výpočtů přispívat na provoz divadla, jehož rozpočet je přibližně 50 000 000 Kč, částkou 20 000 000 Kč. Příspěvek kraje je však desetkrát menší - 2 miliony Kč. Město na činnost divadla přispívá částkou 31 milionů Kč, zbytek si na sebe divadlo musí vydělat samo vstupným, pronájmy, prodejem publikací a dalšími vedlejšími činnostmi. „To je nepoměr,“ dodává k tomu vedoucí odboru kultury města Aleš Mokren, „(…) byť jakási snaha o kofinancování tady je, tak je nedostatečná, což neumožňuje rozvoj těch věcí, a vede zpátky k tomu, že je zase nedostatek financí od toho 94
Škarabelová S., Neshybová J, Rektořík J. Ekonomika kultury a masmédií, str. 47, Brno:Masarykova univerzita, 2007 95 Viz tamtéž, str. 84
- 75 -
města, protože kdybychom mohli 31 milionů rozdělit 60% město, tak by nám zbylo 12 milionů na další kulturu. Ale protože musíme zafinancovat to divadlo, aby žilo a aspoň drobně se rozvíjelo, tak ty peníze chybí. A ty peníze by měl dávat kraj a stát.“96 4.3 Dotační programy ministerstva kultury Podle informací ve svých materiálech se ministerstvo kultury se s ohledem na platné právní předpisy nemůže zavázat k poskytování víceletých dotací, takže kulturní instituce či subjekty mohou žádat pouze o roční příspěvky. Na ministerstvu kultury existují tyto dotační programy: Program státní podpory profesionálních divadel a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Z výsledků 2. kola výběrových dotačních řízení pro rok 2012 pro jednotlivé obory pro jednotlivé obory byly v tomto roce přiděleny následující částky: -
3.450 000 Kč na festival Divadlo evropských regionů z tohoto programu, dalších 250 000 Kč z programu podpory kulturních aktivit
-
Hudební festival Jazz jde městem 160 000 Kč (rozpočet 2 200 000 Kč)
-
festival Hudební fórum obdržel 550 000 Kč (celkový rozpočet je 2 900 000 Kč)
-
KK3 Klub konkretistů obdržel dotaci na provoz a výstavní program Galerie AMB v rozsahu 40 000, celkový rozpočet je 238 000 Kč.
-
Klicperovo divadlo 1 165 000 Kč.
Celkem bylo na podporu profesionálních souborů rozděleno 55 100 000 Kč. 97 Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón 4.4 Dotační programy z Evropské unie Město získává finance z fondů Evropské unie v rámci IPRM – integrovaného plánu rozvoje města Hradec Králové. Oblast podpory pro tento program je 2.1 Rozvoj 96
Mokren, Aleš: Rozhovor. 4. 5. 2012. Soukromý archív autorky.
97 Program státní podpory profesionálních divadel a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých
sborů.*online+ 2012*cit. 1. 1. 2013+Dostupné z http://www.mkcr.cz/cz/profesionalni-umeni/granty-adotace/program-statni-podpory-profesionalnich-divadel-a-profesionalnich-symfonickych-orchestru-apeveckych-sboru-2330/
- 76 -
regionálních center, prioritní osa 2: Rozvoj městských a venkovských oblastí. Nutno podotknout, že bez této významné finanční podpory by většina velkých projektů nebyla realizovatelná. Uvádíme několik případů podpory z Evropských fondů: Revitalizace objektu továrny Vertex na Centrum celoživotního vzdělávání a knihovnu: celkové náklady 159 943 599,94,- , z toho EU 135 952 059,79,-, ROP NUTS II SV; PO: 2; Oblast podpory: 2.1 Rekonstrukce náměstí 28. října a ulic S. K. Neumanna a Dukelská: celkové náklady 120 000 000,00,- příspěvek EU 49 407 455,22,Hradby – Rekonstrukce: celková částka 37 686 944,16,-,příspěvek EU 15 782 955,32,Dům u Špuláků (součást městské památkové rezervace): celková částka 37 440 249,34,-, z toho EU 21 579 495,08, Vybavení sálu a prostor FHK: celková částka 20 804 042,-, příspěvek EU 8 321 616,60,-
- 77 -
5 VÝSLEDKY ANALÝZY 5.1 Swot analýza sestavená na základě výsledků výzkumu Silné stránky (Strengths) Dostatečně pestrá nabídka kulturních akcí ve všech uměleckých směrech Tradice, na které lze navazovat (sborový zpěv, folklórní soubory, divadla a divadelní festivaly, hudební festivaly) Výjimečné architektonické bohatství města Dostatečný potenciál mladých lidí na středních a vysokých školách Největší město v kraji, také přirozené centrum kraje, konkurenčním městem v okolí jsou pouze Pardubice Kvalitní nabídka kulturního vzdělávání (mimo jiné největší ZUŠ v České republice) Známá a oceňovaná divadla – Klicperovo divadlo Filharmonie s dlouholetou tradicí Kulturně aktivní obyvatelstvo Strategická geografická poloha- hodina jízdy autem z Prahy, napojení na dálnici do Německa, blízkost polských hranic Slabé stránky (Weaknesses) Nedostatek prostor vhodných pro kulturní produkci alternativnějšího rázu – především hudební klub s větší kapacitou a vhodným zázemím Absence kulturních událostí, které by do města přilákaly více diváků, potažmo turistů Špatně fungující kofinancování stát-kraj-město-soukromý sektor Neexistence kulturní koncepce Laxní přístup zastupitelů i kulturní komise na magistrátu ke kultuře a kulturnímu dění a plánování Pociťovaná provinčnost a konzervatismus ve městě, kromě několika větších akcí za rok se „nic neděje“, úřednické město, upjatost diváků Nefungující a předražené plakátovací plochy, vůbec nedostatečná marketingová propagace institucí Nejsou tu vysoké školy s uměleckým zaměřením, konzervatoř Město nemá vlastní galerii Město nemá kulturní dům s řádným technickým a kulturním zázemím
- 78 -
Příležitosti (Opportunities) Poskytnutí chátrajících městských budov k účelům kulturní produkce za výhodnějších podmínek nájmu Uspořádání prestižní akce (předávání cen, výstavy apod.), která by do Hradce Králové přilákala návštěvníky, turisty Zapsání architektonického bohatství města na seznam kulturního dědictví UNESCO Lepší, propracovanější koncepce finanční podpory kultury ze strany města, kraje a státu, snaha o získání sponzorů, mecenášů Vypracování kulturní koncepce pro město Podpora menších kulturních subjektů a projektů – mikrogranty, umělecké inkubátory Větší aktivita neziskových organizací podporující živé umění a alternativní kultury ve městě – například platforma „Za Hradec kulturní“ Pořádání besed a diskuzí zabývajících se kulturní politikou města za účasti zástupců kulturních institucí Vytvoření webového portálu (vyhledávače), který by umožňoval lepší orientaci v kulturním dění ve městě Vybudování městské galerie Založení kulturního domu, který by disponoval kulturním prostředím a kvalitním technickým zázemím Zlepšení služeb poskytovaných kulturními institucemi (Muzeum východních Čech, Galerie Moderního umění) Zlepšení marketingové komunikace mezi kulturními institucemi města a vzájemná propagace kulturních institucí v rámci města i kraje Vznik agentury či postu poradce pro získávání grantů z evropské unie (a dalších grantů), jako pomoc kulturním subjektům Založení konzervatoře Pokračování v trendu propojování uměleckých odvětví (výtvarná galerie v divadle atd.) Hrozby (Threats) Stárnutí obyvatel, neschopnost města zůstat atraktivní pro mladou generaci, odchod mladých lidí z města Konzervatismus, provinčnost, neochota otvírat se novým vlivům a aktivitám Roztříštěnost a neorganizovanost kulturního dění bez existence kulturní koncepce Podfinancovanost kulturního sektoru, nefungující kofinancování, převládání komerčních aktivit Přílišné byrokratické překážky při žádosti o granty
- 79 -
Vítězství zábavních nákupních center před kulturními institucemi, nebudou-li se tyto snažit o přitažlivější program
5.2 Výstupy z výzkumu na základě rozhovorů se zastupiteli kulturním institucí 5.2.1 Problém neexistence hudebního klubu, pronájem prostor kulturním subjektům městem Nejčastěji zmiňovaný nedostatek ve městě, a tudíž jako prioritní investice se jeví vybudování hudebního klubu o kapacitě od 500 diváků výše. Ještě lepší by bylo integrovat tento klub do celého komplexu tzv. uměleckého inkubátoru, kde by se nacházely také nyní silně chybějící zkušebny pro kapely či divadelníky, kavárna s barem, ateliéry pro uměleckou tvorbu, případně výstavní a další prostory. Takový klub, bez konkrétního zaměření na nějaký hudební žánr (jako například techno, hiphop, disco a jiné) by do města mohl přilákat více kapel na jejich celorepublikových turné, které mohou nyní odradit nedostačující prostory k hraní (buď malé, či akusticky nevyhovující prostory, nebo technicky vynikající, ale přece jen poněkud veletržně působící kongresové centrum Aldis, které se pravděpodobně bude stále více situovat do kongresové podoby plánovaným vybudováním kongresového hotelu hned naproti). Ideálně by se k těmto účelům hodila Vrbenského kasárna, která jsou v majetku města a v současné době pouze chátrají. Kdyby bylo odhlučnění klubu v tomto objektu z nějakého důvodu neřešitelné, přichází v úvahu ještě objekt bývalé pivovarské flošny, která by se pro účely klubu hodila ještě lépe, protože nestojí v zástavbě. O získání do pronájmu se již neúspěšně pokoušel provozovatel hudebního AC klubu Ivan Škaloud, zmínka o tomto objektu v souvislosti s hudebním klubem je i v programu politické strany Změna pro Hradec. 5.2.2 Potřeba akce, která by do města přilákala více turistů Hradec Králové by měl cílevědomě pracovat na přeměně na kulturně-turistickou destinaci, především o zařazení na seznam hmotného kulturního dědictví Unesco, jelikož disponuje velkým množstvím urbanisticko-kulturního dědictví mezinárodního významu, což by nemělo zůstat nevyužito. Město nepostihla v podstatě žádná „kulturní urbanistická katastrofa“ v podobě obchodního domu uprostřed náměstí či novostavby porušující urbanistický plán či historickou zástavbu, a to ani za doby socialismu, ani - 80 -
v současnosti. Děkovat za to můžeme opěvované i kritizované tradičnosti a konzervativnosti (či osvícenosti?) vedení města. Všechny rekonstrukce byly a jdou prováděny s maximálním důrazem na autentičnost a původní plánování. Toho by mělo město využít a pokusit se přilákat více (i zahraničních) turistů (a jejich peněz) do města, regionu a kraje. 5.2.3 Potřeba zlepšení kofinancování a založení poradny pro získávání financí prostřednictvím grantů Z rozhovoru s vedoucím odboru kultury magistrátu města Alešem Mokrenem vyplynulo, že finanční situace není tak černobílá, jak se některým zástupcům kulturních institucí jeví. Odbor kultury, sportu a cestovního ruchu se o kulturní prostředí města (nejen o sport!) zodpovědně zajímá a snaží se o nalezení kompromisů. Přerozdělování finančních prostředků ale nemůže nikdy dopadnout ke spokojenosti všech, takže i magistrátu shází dostatek finančních prostředků. Řešení by mohlo spočívat buď v propracovanějším grantovém systému ze strany kraje, respektive státu, nebo možnosti získávání většího obnosu peněz z fondů Evropské unie či dalších grantů, což ještě ne každý dokáže efektivně využívat nebo se o nich vůbec neví (například šance zaměstnanců získat grant z fondu společnosti T-mobile). Tomáš Mucha komentuje situaci kolem grantů: „Ty granty, to je takové smutné, protože všude se mluví o tom, jak se podporují výměnné zájezdy mezi školami…. Všude toho je o tom spousta řečeno, ale já, který se toho dotýkám, že třeba vyměňuju americké a naše kapely s Michalem Šustem, nebo jsem se snažil teď dostat do Čech francouzskou kapelu, všichni mi řeknou, nojo, tak to musíš na evropské fondy, anebo na jejich ambasádu, jestli oni to podpoří. Takže já sem pozvu Frantíky, půjdu za Francouzy a řeknu jim, dáte jim peníze na to, aby přijeli? To je teda opravdu takové zvláštní, a přitom o výměnách se dost mluví, že to funguje a je to super, funguje to tak, že oni přijedou sem, udělají si tu známé, my přijedeme tam, uděláme si tam známé, oni vědí, že Hradec je pěkné město, tak sem přijedou v létě na dovolenou za námi a přitáhnou s sebou další lidi, to je naprosto nejjednoznačnější reklama…ti Američani se sem vrací, i když tu nezpívají, tak sem přijedou celá rodina a týden tu utrácí peníze…to je to, co chtějí politici slyšet, a vůbec nemluvím o tom, že oni jezdí po okolí a jdou se podívat na Kuňku, na Hrádek u Nechanic…a co může mít region za větší reklamu, než že v Missouri o něm vědí? (…) A to si platím já sám ze svých
- 81 -
peněz, které seženu a které mi pošlou Američani na to, abychom tam mohli jet. Já je seženu od sponzorů a organizací kolem hudebky, a město na to nepřispěje ničím, ani město, ani kraj, ani starosta.“98 Se sháněním financí na realizaci projektů přímo souvisí potřeba zřízení postu či úřadu nebo agentury, kde by školený zaměstnanec či více zaměstnanců zabývali zjišťování možností financování a mohli by poskytovat poradenské služby v oblasti žádosti o granty nebo organizovat řízené kulturní debaty, protože v Hradci Králové chybí jakákoliv diskuze o kulturní koncepci, kulturní politice či kultuře obecně vůbec. V roce 2009 proběhl pokus o zřízení podobné platformy ze strany občanského sdružení Poco a poco animato; „Kulturní galanterie“ měla fungovat jako profesionální poradna ohledně grantů a informací o získávání financí na realizaci projektů. Sdružení však nedostalo prostory k činnosti a z projektu sešlo. „Když bude takovýhle poradce pro kulturu, za kterým přijdeš, a on ti poradí, kde ty peníze sehnat, jakým způsobem to správně vyplnit a jakým způsobem to vyúčtovat, abys to měl včas, abys něco neprošvihnul, sestavil by ti časovou osu, co je pro to potřeba udělat a jaký bude procentuální výsledek, tak by člověk takovému člověku klidně pětikilo dal za půlhodinové sezení, “dodává Tomáš Mucha. 5.2.4. Potřeba koncepce kulturní politiky pro město Město, tedy magistrát či zastupitelstvo má pouze společné programové prohlášení politických stran. Žádný koncepční dokument v oblasti kultury město nemá. Mise, vize a cíle jsou stanovené pouze v oblasti cestovního ruchu. Kulturní komise se o nic podobného nepokouší a většina institucí pak jednoduše pokračuje v zažité a relativně dobře fungující dramaturgii. Všichni dotazovaní se nicméně shodli na tom, že především z hlediska finančního plánování je existence koncepce kulturní politiky na městské úrovni potřebná. Jak říká ředitel Galerie moderního umění pan Tomáš Rybička: (…) když ta koncepce nebude, tak si řeknou (zastupitelé), tak co kultura, a když nikdo s ničím nepřijde, tak nic nebude. Jak se říká, štěstí přeje připraveným, takže když kultura bude připravena a bude mít svoje náměty, co by se dalo zlepšit, tak to určitě bude lepší, než když se bude na poslední chvíli vymýšlet co teď, protože musíme dělat rozpočet, tak co vlastně chceme.“99 Také Miroslav 98 99
Mucha, Tomáš: Rozhovor. 4. 5. 2012. Osobní archív autorky. Rybička, Tomáš: Rozhovor. 2. 5. 2012. Osobní archív autorky.
- 82 -
Franc, ředitel HKVS, kulturní instituce s největším rozsahem ve městě, vidí koncepci jako nutnost: „Existuje dokument strategického rozvoje města a tam jsou statě, které se týkají kultury. Ale obávám se, že to je hodně obecné a že se s tím materiálem nepracuje, protože je potřeba ho rozvádět do dalších dílčích a konkrétních plánů a to se bohužel neděje. Ale takový materiál je stoprocentně potřeba a my to vidíme nejen v oblasti kultury, protože děláme i cestovní ruch; pokud tady nebudou ty vize města, kam směřovat aktivity a peníze, aby ta návratnost, ať už finanční nebo i morální v budoucnosti byla, tak je to trošku nesystémové.“100 5.2.5 Potřeba diskuze o kulturním dění a kulturní politice ve městě 9. března 2012 proběhla v Hradci Králové v rámci projektu Coolture Freshmaker diskuze o kulturní politice za účasti zástupců odborů kultury z města a kraje, zástupců kultury ze sousedních Pardubic, Plzně a polského Štětína. Akce se konala v rámci kandidatury města na Evropské hlavní město kultury a pořádala se ve všech městech, které na tento titul kandidovaly (v ČR pouze tři – vítězná Plzeň, Ostrava a Hradec Králové.) Diskuze se zúčastnilo celkem přes 70 lidí, relativně velké množství Hradečanů, a všichni se vyjádřili, že by podobné diskuze uvítali častěji a že by kulturnímu prostředí města mohly jenom prospět. Na diskuzi zaznělo mnoho stížností, komentářů, leccos se dokázalo vysvětlit, polští kolegové nastínili několik projektů, které u nich fungují (především fungující systém výměny dobrovolníků v kulturních institucích, měsíční nefinanční mikrogramy ve formě prostor pro zkoušení, materiálu apod. a umělecké inkubátory).101 Výměna zkušeností je velice užitečná pro všechny strany, poznání dalších sdružení a navazování kontaktů je k nezaplacení. 5.2.6 Větší podpora občanských sdružení a projektů podporujících živé umění a město Ve městě chybí jedinci či skupiny, které by se snažili o menší a častější aktivity oživující kulturu ve městě, třeba i ulice města. Co se týče pouličního umění, tzv. buskingu, neděje se v Hradci kromě Open air programu v rámci divadelního festivalu a Nábřeží sochařů, kdy se na nábřeží objeví na rok sochy, téměř nic. Také koncerty po 100
101
Franc, Miroslav: Rozhovor. 21. 3. 2012. Osobní archív autorky. Štréglová, Tereza: COOLture freshmaker. Zápis z debaty o kultuře v Hradci Králové. 9. 3. 2012. Osobní archiv
autorky.
- 83 -
hospůdkách v rámci festivalu Jazz Goes To Town upadají. Prospěšné by mohly být pobídky v podobě propagačních kampaní například na středních školách a vysokých školách, v knihovnách, galeriích, muzeu apod., vyhlašování konkurzů na umělecká díla oživující prostředí města, mikrogramy v podobě poskytnutého finančního materiálu či drobného příspěvku na akci a další. 5.2.7 Vytvoření webového portálu (vyhledávače) s přehledem maximálního množství kulturních akcí, konajících se ve městě (nejen pěti velkých institucí), plakátovacích ploch inzerujících pouze kulturu O provozování takového webu se snaží odbor kultury, sportu a cestovního ruchu. (hk point – webové stránky http://www.hkpoint.cz/)Bohužel se ale zatím nedaří motivovat provozovatele všech kulturních zařízení, aby odboru poskytovali své programy, takže na webu najdeme pouze akce pořádané hradeckou filharmonií, Klicperovým divadlem, Divadlem Drak a Hradeckou kulturní a vzdělávací společností. 5.2.8 Vybudování městské galerie Vybudování městské galerie, kterou Hradec nemá, se nejeví v současné době jako důležitý krok. Město má kvalitní Galerii moderního umění a dostatek dalších galerií, které mohou dostatečně suplovat funkci městské galerie. Mimoto v těchto galeriích funguje dobrá spolupráce s místními uměleckými školami, kdy jsou žáci nebo celé soubory opakovaně zvány na účinkování na vernisážích.
5.2.9 Absence kulturního domu s odpovídajícím kulturním a technickým zázemím Jediná zařízení suplující ve městě funkci kulturního domu jsou Aldis, Střelnice a Adalbertinum. Aldis je z poloviny vlastněn městem, z poloviny akciová společnost, technicky velice dobře vybaven, ale atmosférou přece jen působí jako socialistické výstaviště. Adalbertinum je krásná historická budova s výhodnou polohou v centru města, ale s nevyhovujícími technickými podmínkami, chybějícím parkovištěm a šatnami a vůbec zázemím pro účinkující. Kulturní dům Střelnice je v majetku sociální demokracie, prostory k pronájmu nabízí agentura FAR a v dřevěném sále je vietnamská tržnice. Od roku 2010 zde bylo zrušeno kino, nevhodně upraveny interiéry, kavárna i vinárna nefungují a celý objekt je v žalostném stavu. Funguje zde pouze taneční škola - 84 -
Krok, konají se taneční a několik plesů, občas koncert. Kulturní dům Střelnice čeká na svou šanci a doufejme, že se jí dočká. 5.2.10 Zlepšení komunikace, spolupráce a propagace mezi kulturními institucemi v rámci kraje Za největší problém jsou považovány velké rozdíly mezi většími městy (především Hradec Králové, daleko za ním pak Dvůr Králové nad Labem, Jičín, Náchod, Nové město nad Metují a další menší města). V Hradci Králové se nachází jediná stálá divadelní scéna v kraji, jediný filharmonický orchestr, jediné loutkové divadlo. Lidé na menších městech pak často kromě dojíždění za kulturou nemají možnost výběru, protože kulturní dění určuje často jediný kulturní dům. Jak to definoval ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman, který má s hradeckým souborem bohaté zkušenosti s hraním po celém kraji, republice i v zahraničí: „(…) profesionální soubory sídlí většinou v metropoli toho kraje a oni (kraj, pozn. autorky) by měli mít starost, aby v tom kraji šlo všechno vidět všude. Někde v malé obci je kulturáček nebo divadélko, a oni berou ty nejpokleslejší agenturní kšefty, stačí se podívat na internet (…) a zaplatí za to často třeba dvakrát tolik, než kolik by zaplatili za normální divadlo. Jako jsme my, nebo skvělé divadlo už několik let je Slovácké divadlo v Hradišti, kdo to dneska ví…Když tam jste (v Uherském Hradišti, pozn. autorky), tak si říkáte, pro koho oni tady proboha budou toho Pitínského hrát.“102 S tímto problémem souvisí nejen potřeba finanční podpory ze strany kraje, aby mohlo divadlo více nabízet svůj program i v okolních městech, nebo například podpora organizace kulturních zájezdů do divadla, případně pomoc s propagací a podpora informovanosti o kvalitní divadelní produkci. Profitovaly by z toho přitom obě strany, diváci, kteří by měli možnost přístupu ke kvalitní kultuře a divadlo, které by si mohlo „přitáhnout“ další diváky, obecným přínosem by pak bylo zvyšování kulturního povědomí v menších obcích nebo na venkově. Jak to funguje jinde, vysvětluje dále Ladislav Zeman: „Výborně to mají zpracované Francouzi, aby mimo jiné čelili náporu anglosaské kultury, aby si uchránili francouzštinu a svoje klenoty, tak ještě de Gaulle podepsal zákon o tom, že všechno, co se ve Francii napíše, namaluje, natočí, zkomponuje, zahraje na divadle, musí vidět co největší počet lidí. A to je veliká pravda, tomu je potřeba pomoci. Někdy ty zavánělo až jakýmsi socialistickým vlivem té Francie, což už pominulo, ale třeba v určité době se v každé vesnici ve Francii objevil kulturní dům. Strašidelná 102
Zeman, Ladislav: Rozhovor. 3. 5. 2012. Osobní archív autorky.
- 85 -
krabice, která dodneška vypadá jako tady na sídlišti, jak jsme se tomu smáli. Ale oni to skutečně naplňovali nějakým obsahem, aby ty lidi zkulturněli, zkultivovali. Což si myslím, že se povedlo, to na těch etnikách poznáte. Jsou šmrncovní, mají šarm, umí se orientovat v kultuře, mají ty přesahy, umí o tom debatovat, zajímají se.“103 Za slabinu celého kraje je považována naprosto nedostatečná marketingová komunikace v rámci kulturních organizací z kraje. Neexistuje, že by divák v kulturní instituci narazil na letáčky nebo plakátek informující o kulturním dění v některém z dalších měst. Tuto šanci mají pouze návštěvníci turistického centra. Stejně tak nefunguje koordinace termínů například vernisáží: podle Tomáše Rybičky, ředitele Galerie moderního umění, si instituce v rámci města (muzeum, galerie, knihovna) domlouvají termíny mezi sebou. V rámci kraje však nic podobného nefunguje. Lepší marketingová komunikace a propagace měst navzájem by mohla částečně eliminovat nežádoucí jev v kraji, a to, že je veškeré kulturní dění centralizováno do větších měst a kulturní úroveň v menších městech potom vlivem špatné informovanosti či propagace trpí. 5.2.11 Zlepšení služeb poskytovaných kulturními institucemi Úroveň služeb poskytovaných kulturními institucemi stále ještě nedosahuje takových kvalit, aby lákala větší množství návštěvníků, případně turistů z jiných měst, případně ze zahraničí. Řeč je především o Muzeu Východních Čech a Galerii Moderního umění. Obě instituce nemají žádnou galerijní prodejnu, při vstupu působí ponuře a mrtvě, muzeum má sice od roku 2011 kavárnu, jejíž sortiment však není příliš přitažlivý, galerie nemá kavárnu vůbec. Sám ředitel Galerie Moderního umění Tomáš Rybička potvrzuje, že stoupá návštěvnost na „doprovodné programy“, což jsou komentované prohlídky, přednášky, interaktivní programy, galerijní animace, dílny. Galerie v současné době pracuje na projektu modernizace budovy i služeb.
103
Zeman, Ladislav: Rozhovor. 3. 5. 2012. Osobní archív autorky.
- 86 -
5.2.12 Prohloubení přeshraniční spolupráce, rozvoj aktivit jako je European voluntary service Ve spolupráci se zahraničními umělci či studenty umění je spatřován velký potenciál. Výměnné pobyty, o kterých už byla řeč v souvislosti s granty, jsou příležitostí, jak vnést město do podvědomí i za hranicemi naší republiky. Kromě toho mohou cizí umělci působící ve městě obohatit zdejší kulturní scénu o nové vlivy. Rezidenční pobyty nyní nefungují vůbec, projekt výměny dobrovolníků nyní rozjíždí nově založené občanské sdružení KURO. (http://www.kuro.cz) 5.2.13 Oživení města pomocí mladých lidí, možnost založení konzervatoře či rozšíření uměleckých oborů na univerzitě Nedostatek studentů uměleckých oborů, potažmo také pedagogů či aktivních umělců způsobuje, že Hradec Králové na mnohé působí spíše měšťansky a konzervativně. Město nemá například žádnou vysokou školu uměleckého zaměření, ze středních škol to jsou pouze Střední uměleckoprůmyslová škola nábytku a hudebních nástrojů, na univerzitě mohou studenti navštěvovat katedru výtvarné výchovy nebo hudební výchovy na pedagogické fakultě. Základní umělecké školy se svými soubory a jejich aktivitou částečně vyplňují prostor pro projekty mladé generace, ale je znát, že tu chybí nové impulsy, nové projekty; tradice fungují spolehlivě, ale přijít s něčím novým je obtížné. Také studenti, věnující se na střední škole umělecké činnosti na ZUŠ pak často odchází na uměleckou školu do jiných měst (nejblíže konzervatoř v Pardubicích). Když už se několik jedinců o nějaký nový projekt pokouší, naráží na druhou stranu také na problém nezájmu ze strany veřejnosti. Tento konzervatismus můžeme demonstrovat také na výpovědích dotazovaných. Ve srovnání se sousedními Pardubicemi je z pohledu aktivních hudebníků Hradec vnímán jako úřednické město, kde například atmosféra při a po koncertech není tak vřelá, jako v Pardubicích; proč tomu tak je, zda tuto vřelost podporuje hokejové fanouškovství, by vydalo na samostatnou sociologickou práci. Pardubice mají také výhodu konzervatoře a tudíž stabilní základny mladých hudebníků, kteří sem přichází také z hradeckých základních uměleckých škol. Provozovatel hudebního klubu s dvacetiletou tradicí zase podotýká, že z jeho zkušenosti a zkušenosti hudebních skupin
- 87 -
vystupujících v Hradci vyplývá, že hradecké publikum má ve srovnání s městy na Moravě skeptický přístup k neznámým interpretům. Řešením tohoto konzervativního přístupu by mohlo být zvýšení počtu mladých lidí zabývajících se kulturou; ti by se do města mohli přilákat založením konzervatoře či dalších uměleckých oborů při hradecké univerzitě. 5.2.14 Nebezpečí konkurence obchodních domů, zábavních center a nových technologií, kterým musí kultura čelit Pro všechny kulturní instituce a umělce je dnes klíčovým slovem účinná propagace a přicházení se stále novými, atraktivními programy. Nebezpečí číhá nejen ve velkém množství „kulturních konkurentů“, ale především v zaměření zájmu diváků (dnes už mnohdy bohužel spíše „spotřebitelů“). Z výzkumu vyplynulo – což už dnes není žádná novinka – že kultura bojuje především s novými médii jako je internet, se kterým souvisí nelegálně stahované filmy a hudba, počítačovými hrami a novými technologiemi (stále nové a lepší televize, hudební přehrávače, chytré telefony a další). S tím, jak se tato média a technologie stávají dostupnější stále většímu počtu spotřebitelů, musí „živí“ umělci stále více a rafinovaněji usilovat o diváckou přízeň a vymýšlet, čím je zaujmout a přilákat. Trendy se v současné době mění velice rychle a umělci či producenti musí na změny reagovat mnohem pružněji než dříve, kdy byl divák rád, že se vůbec k nějaké kultuře dostal. Tyto změny trendů se odrážejí také v zájmech dětí, potažmo studentů uměleckých škol. (…)to je důsledek daleko širší nabídky pro všechny studenty a tříštění zájmů. Když jsi byla ty malá, tak jsi chodila na piáno a na výtvarku, ale dneska je všechno možné. Školy mají velké nároky, je spousta internetu, mobilů, co času dneska všichni stráví tou zbytečnou komunikací, kdy si posílají smajlíky…Tříští se zájem a jde se po povrchnosti, takže už je taky míň studentů, kteří jsou schopní se zavřít a tři čtyři hodiny denně sedět u piána, je to opravdu znát,“ říká ředitel ZUŠ Na Střezině Karel Šust.104 „Dneska ty děti mají zájmy z logiky doby daleko roztříštěnější, aby vyhověli době tak nestačí umět na trumpetu a střílet z pušky,“ dodává k tomu učitel ZUŠ, muzikant a kapelník Radek Škeřík, „ musí umět s počítačem, orientovat se v tom, jaké filmy běží v televizi a takovéhle ptákoviny. Musí být daleko všestrannější a orientovat se v daleko víc věcech, než v té době, kdy stačilo umět podojit krávu… Dneska většina z nich nemá ten 104
Šust, Karel: Rozhovor. 26. 3. 2012. Osobní archív autorky.
- 88 -
nástroj jako svůj životní cíl a svoji životní zábavu. Ale jsou tady pořád takoví, kteří jsou hvězdy.“105 Na druhou stranu se ale se změnou zájmu a konkurencí potýkají i sami muzikanti, pro které je mnohdy těžké vymýšlet nějakou „nadstavbu“ k programům. „A je to tak udělané, že každý má doma obrovské domácí kino, má možnost si z youtube stáhnout ten nejlepší koncert který existuje, nemusí nikam chodit, přinese si z Hypernovy celý nákup, popcorn i colu a může si udělat kino a vlastně i koncert doma, tudíž nemá tu potřebu chodit na každý koncert, který se tady děje a správně Ivan (Škaloud, pozn. autorky) poznamenal, že se toho děje hodně. To znamená, že každá akce, která se děje, a je jich hodně, si přitáhne jenom ty posluchače, které to zajímá…. je spousta práce v práci, což ubírá energii na to se bavit, je potřeba věnovat spoustu času na to co tě živí a pak zbývá míň času na to, kam jdeš, a když jdeš na koncert, tak si fakt vybíráš jenom to, co tě baví, takže myslím že to publikum, co chodí, je dost selektované a zřetelně se tím rozlišuje, co si co zaslouží tím pádem,“ komentuje situaci Tomáš Mucha.106 „Ta doba je jiná a my musíme nabídnout něco atraktivnějšího, než stačilo před deseti lety. My to řešíme tím, že prostě u koncertů děláme zajímavější komentáře. Dřív lidem stačilo, že přijdeš a odehraješ koncert, zatleskali, bylo to hezké, a byli šťastní, že vůbec viděli nějaký koncert. Já neříkám, že se musí dělat opičky (…) Ale je to cesta, jak to zatraktivnit za rozumnou cenu,“dodává k tomu Radek Škeřík. „Buď to musí být jednoznačně nejlepší, nebo to udělat jiné než to mají ostatní, to je jediná možnost. Jinak je to šedivý průměr a podprůměr, a nechodí na tebe lidi.“ Návrh na zlepšení není v tomto případě úplně snadný. Nezbytná je kreativita, a to ve všech uměleckých odvětvích. Vzhledem k velké konkurenci, ať už technických či dalších kulturních konkurentů dnes již „dělat umění“ není tak snadné. Bez neustálé snahy o zaujetí diváka s tím, aby projekt nebyl zcela komerční, ale i kulturně přínosný a přesto přitažlivý, to prostě nejde. Vydrží tak jen ti nejlepší.
105 106
Škeřík, Radek, Mucha, Tomáš: Rozhovor. 28. 3. 2012. Osobní archív autorky. Viz tamtéž
- 89 -
5.3. Výhoda Hradce Králové: silné a kvalitní kulturní zázemí ve městě Město disponuje několika kulturními institucemi na vysoké úrovni, které se těší stabilní stálé návštěvnosti (z městských institucí Filharmonie Hradec Králové, Klicperovo divadlo, Divadlo Drak, Galerie Moderního umění, Muzeum Východních Čech, z alternativní kultury AC klub, Rockový klub u Cikána, Klub č.p. 4 atd.). Také tradiční kulturní akce (především hudební a divadelní festivaly a městské akce typu dožínky) mají již dlouhou tradici a udržují si svou vysokou návštěvnost. Čím se Hradec Králové může také pyšnit, jsou dvě základní umělecké školy na vynikající úrovni, které nabízí v podstatě všechny možnosti kulturního vzdělávání. Jak ZUŠ Na Střezině, tak ZUŠ Habrmanova dosahují skvělých výsledků na celostátní úrovni, jejich orchestry pak i na úrovni mezinárodní. Obě školy úspěšně spolupracují také s magistrátem města a krajským úřadem, ale i soukromými institucemi (především výtvarné galerie); dětské hudební skupiny, bigbandy a orchestry tak mají dostatek možností prezentovat se na městských akcích, jako jsou dožínky, festival Středoevropský jazzový most, ale i na vernisážích nebo rautech. Užitek pak plyne nejen dětem, které sbírají cenné zkušenosti, ale i obyvatelům města, kteří mají možnost místo reprodukované hudby, používané leckde místo živých muzikantů, užít si autentickou a kvalitní hudební produkci. Stejných úspěchů pak dosahují královéhradecké pěvecké sbory, jež představují jeden z pilířů tradic ve městě. Dětské sbory Jitro, Boni Pueri či komorní pěvecký soubor Gentleman singers mají jméno nejen v České republice, ale i ve světě.
- 90 -
6 Závěr Ve zkratce bychom mohli konstatovat, že bez ohledu na jisté nedostatky je Hradec Králové město s velkým kulturním potenciálem, bohatým kulturním vyžitím a kvalitními kulturními institucemi a akcemi s dobrým zázemím. Velké, tzv. „městské“ instituce – Klicperovo divadlo, Galerie moderního umění, Divadlo Drak, Muzeum Východních Čech i městská knihovna a Studijní a vědecká knihovna představují hlavní pilíře kultury, která se Hradečanům nabízí. Hlavním úkolem těchto již tradičních institucí je nyní neustrnout na místě, ale pružně se přizpůsobovat stále se měnícím (a můžeme říci i zvyšujícím se) požadavkům doby, nabízet kromě tradičních „produktů“ i nadstavbové aktivity, ve světě již běžné. Instituce si tuto potřebu uvědomují, a cíleně pracují na svých marketingových plánech, které nezůstávají jen na papíře, ale opravdu se uvádí ve skutečnost. Ve výzkumu autorka nedošla k závěru, že by se ve městě něčeho nedostávalo, nebo něco chybělo. Problémy byly zjištěny většinou v oblasti marketingu – nedostatečná propagace akcí, špatně dostupné informace jak na plakátovacích plochách, tak na webových stránkách. Jako nedostatek je také viděna absence dokumentu definující kulturní politiku; kultura je tak odkázána na vůli politických stran a tam hraje jen minoritní roli. Několikrát zaznělo, že by měl být vytvářen tlak na politiky, aby byli v kultuře více činní. Takový tlak by mohla vytvářet například kulturní komise, odborný poradní orgán rady města. To se ovšem neděje. Relativně malé zastoupení mají ve městě neziskové, alternativní kulturní subjekty. Z výzkumu vyplynulo, že je to jednak celkem komplikovaným grantovým programem města, kdy žádost a peníze trvá pro alternativní kulturu příliš dlouho, nebo prostě nedostatkem pořadatelů a samotných zájemců. Mohlo by to spočívat také v absenci vysokých škol uměleckých oborů, případně studentů a mladých lidí se zájmem o pořádání a účast na kulturních akcích. Jako řešení na přilákání více kulturně akčních mladých lidí je spatřováno buď založení uměleckých oborů, nebo například konzervatoře. Šance na oživení města je také v projektu European voluntary service, mezistátní výměny dobrovolníků v kulturních institucích, který dobře funguje například v sousedním Polsku. Také rezidenční pobyty pro umělce by mohly přinést do města nové vlivy a kreativitu. Magistrát města by mohl podpořit alternativní kulturu poskytnutím vhodných prostor či kratšími granty, nebo nefinančními granty (materiál, prostory a další k umělecké tvorbě).
- 91 -
Důležitý fakt, vnímaný v podstatě všemi dotazovanými, je konzervatismus a tradicionalismus města. Ten je v některých případech (stálá finanční podpora velkých institucí a následně možnost jejich kvalitního chodu a rozvoje, dlouholetá tradice festivalů) vnímán jako pozitivum, většinou však jako překážka v kreativním rozvoji města. Ukázalo se to například při kandidatuře města na titul Evropské hlavní město kultury. Magistrát vyčlenil na kandidaturu směšnou částku, což mělo za následek to, že projekty se daly jen stěží realizovat. To, a možná i malá angažovanost kreativního týmu, který se časem v podstatě rozpadl, mělo za následek to, že město nakonec žádným vážným kandidátem nebylo. Hradec Králové je město s velkým potenciálem. Rozvíjející se univerzitní město, které nyní začalo se stavbou Výukového a výzkumného centra při UHK, čímž chce přilákat ještě více studentů, má ještě mnoho prostoru pro další kulturní aktivity. Hradec by měl aktivně využívat své slavné architektonické minulosti a nadále z ní více těžit, aby bylo znovu živoucím, kreativním městem, a nejen skanzenem žijícím ze slávy salónu první republiky. O kvalitu prostředí se město stará vzorově, neustále probíhají rekonstrukce a úpravy budov, ulic i náměstí. Vzhledem ke své výhodné poloze by měl Hradec usilovat o větší návštěvnost turistů, kteří by do města mohli přinést více peněz, jež by se mohly znovu investovat.
- 92 -
7 Resumé 7.1 Resumé česky Diplomová práce Analýza kulturního prostředí města Hradec Králové si klade za cíl být přehledem současného kulturního dění, kulturních institucí a projektů a situace v kulturní sféře ve městě obecně. Vzhledem k četnosti kulturní nabídky ve městě a omezenému rozsahu práce bylo vybráno několik institucí a projektů, kterým se autorka věnuje více do hloubky, ostatní jsou pouze zmíněny. Záměrem autorky bylo nastínit situaci, jaká v kulturním odvětví ve městě v současné době panuje, poukázat na kvalitní a fungující instituce a navrhnout několik řešení, které by mohly napravit případné nedostatky. Pro potřeby práce byl proveden kvalitativní výzkum – s představiteli kulturních institucí byly vedeny ústní rozhovory, na jejichž základě bylo stanoveno hodnocení a následné návrhy pro zlepšení stávající situace. 7.2 Summary The graduation work Analysis of the cultural sphere of the town Hradec Králové is a summary of the contemporary cultural events, institutions and projects and the whole situation in culture in the town. According to restricted extension, some institutions and projects were chosen and described more properly; the rest of it is only mentioned. The aim of the authoress was to outline the situation in culture, depict it´s qualities and it´s problems and suggest some solutions, which may help to improve the situation. For the purpose of this work, the authoress made several interviews with the representatives of the culture institutions. The analysis of the interviews provided basis for the evaluation and suggestions for improvement of the current situation. 7.3 Das Resumé Die Diplomarbeit Analyse des Kulturbereichs in der Stadt Hradec Králové ist ein Kulturverzeichnis mit teilweise detailliertem Einblick in das derzeitige, kulturelle Geschehen, deren dazugehörigen Institutionen und kulturellen Projekten. Auf Grund der Vielzahl der in Hradec Králove angeboten Kulturmöglichkeiten, widmet sich die Autorin in dieser Arbeit auf speziell von Ihr ausgewählte Angebote, welche mit Sorgfalt und ausführlicher Recherche erarbeitet und analysiert wurden. Ziel der Arbeit ist es, auf gut funktionierende und hochwertige Projekte hinzuweisen und Lösungen auf Probleme - 93 -
von weniger gut funktionierenden Projekten vorzuschlagen. Für die Analyse und Bewertungen der ausgewählten Projekte hat die Autorin unter anderem mehrere Interviews mit Vertretern von Kulturinstitutionen geführt.
- 94 -
8 Prameny, literatura Literatura: Benešová, M., Toman, F., Jakl, J: Salón republiky: Moderní architektura Hradce Králové. Hradec Králové: Garamon, 2000. Kesner, Ladislav: Marketing a management muzeí a památek. Praha: Grada, 2005. Škarabelová S., Neshybová J., Rektořík J.: Ekonomika kultury a masmédií. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Cikánek, M.: Kreativní průmysly: příležitost pro novou ekonomiku. Praha: Institut umění, 2009. Tým Centra evropského projektování: Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje 20062015. Hradec Králové: Centrum evropského projektování, 2007. Hanušová, Jana: Studie Hradecko – efektivní koordinace aktivit v oblasti cestovního ruchu. Studie ekonomického hodnocení projektu. 2010 Internetové zdroje: Oficiální internetové stránky města: http://www.hradeckralove.org/ Královéhradecký kraj.[online] 25.7.2011[cit.1.1.2013] Dostupné z http://www.krkralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/kralovehradecky-kraj/statisticke-udaje108/ Český statistický úřad – královéhradecký kraj. [online] 2013[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://notes2.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/29003BA602/$File/40271208.pdf Královéhradecký kraj. [online] 25. 7. 2011[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.krkralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/kralovehradecky-kraj/statisticke-udaje108/ Národní památkový ústav: Památkové zóny v Královéhradeckém kraji. [online] 2013[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?KrOk=Kr&Typy%5B%5D=DS&Typy%5B% 5D=NP&Typy%5B%5D=RA&Typy%5B%5D=RJ&Typy%5B%5D=RM&Typy%5B%5D=R V&Typy%5B%5D=ZK&Typy%5B%5D=ZM&Typy%5B%5D=ZV&Nazev=&KodKr=52&St art=50 Místem pro život je Královéhradecký kraj. [online] 7. 12. 2012[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.mistoprozivot.com/cs/aktualne/novinky/210mistem_pro_zivot_2012_je_kralovehradecky_kraj Památky UNESCO Královéhradecký kraj. [online][cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.atlasceska.cz/kralovehradecky-kraj/pamatky-unesco/ - 95 -
Martínek, Lukáš: Bílá věž projde kompletní proměnou. [online] 21. 11. 2012 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.hradeckralove.org/noviny-a-novinky/bila-vez-projdekompletni-promenou Památkově chráněná území a ochranná pásma v městě Hradec Králové. [online] [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.hradeckralove.org/urad/pamatkove-chranena-uzemi Socioekonomický rozvoj krajů a krajských měst ČR v letech 2008 – 2012. [online]2010[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.centrarozvoje.cz/?p=vysledky_2012 Dějiny knihovny města Hradec Králové. [online][cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.knihovnahk.cz/informace/dejiny.htm Vlčková, Magdaléna: Knihovna města Hradce Králové – tisková zpráva 2012. Dějiny knihovny města Hradec Králové. [online][cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.knihovnahk.cz/AKTUALITY/Vertex/vertex_100812.pdf Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: Naše vize. [online][cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.svkhk.cz/O-knihovne/Nase-vize.aspx Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: Historie knihovny. [online][cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.svkhk.cz/O-knihovne/Historie.aspx Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové: Zpráva o činnosti 2011. [online][cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.astrohk.cz/rocni_zpravy/RZHPHK111.pdf Charakteristika muzea. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.muzeumhk.cz/charakteristika-muzea.html Galerie moderního umění v Hradci Králové. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.galeriehk.cz/ Středisko amatérské kultury Impuls. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.impulshk.cz/o-impulsu.html Hradecká kulturní a vzdělávací společnost. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.adalbertinum.cz/ RnDr.Vladimír Derner, ředitel filharmonie Hradec Králové.[online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hradec/pehacko/_zprava/rndr-vaclavderner-reditel-filharmonie-hradec-kralove--978454 Filharmonie Hradec Králové. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z: http://www.fhk.cz/
- 96 -
Klicperovo divadlo. [online]2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.klicperovodivadlo.cz/ Záleský, Petr: Kino Centrál povede nadšenec Vítek, sdružení ProCentrál dostane odstupné.[online] 30. 5. 2012. [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://hradec.idnes.cz/centralma-noveho-sefa-061-/hradec-zpravy.aspx?c=A120530_1785490_hradec-zpravy_mav CineStar Hradec Králové. [online][cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://hradec.cinestar.cz/ Bio Centrál [online][cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.biocentral.cz/cz AC klub Hradec Králové. [online]2012[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.acklub.wz.cz/ Poco a poco animato, OpenPlantage. [online][cit. 1. 1. 2013] Dostupné z www.openplantage.cz Občanské sdružení rodičů při Speciálních školách. [online]2008 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.ssshk.cz/divadlo/) Civitas per populi. [online]2010 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.civitasgroup.cz/ Regionálna obec Slovákov v Hradci Králové. [online]2009 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://slovaci-hk.webnode.cz/ (překlad autorka) Hudební fórum Hradec Králové.[online]2012.[cit. 1. 1. 2013]. Dostupné z http://www.hfhk.cz/ Klusák, Pavel: Strážci majáku v Hradci. Lidové noviny, 1. 11. 2012. [online].[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.hfhk.cz/hudebni-forum-ohlasy2.php?clanek=2012_1 Rock for people: Obhájíme díky vám pozici na festival awards? [online] 8. 10. 2012.][cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://rockforpeople.cz/aktualne/obhajime-dikyvam-pozici-na-festival-awards.html 1
Rock for people: O festivalu. [online] 2012.[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://rockforpeople.cz/pruvodce/o-festivalu/ 1
Festivalpark – obecné informace.[online] [cit. 1.1 2013] Dostupné z http://www.festivalpark.cz/obecne_informace/ Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů. [online] 2013 [cit. 1. 1.2013]dostupné z: http://www.klicperovodivadlo.cz/festivaly.htm Čekání na Václava.[online] 2013 [cit. 1. 1.2013]Dostupné z: http://www.klicperovodivadlo.cz/festivaly.htm - 97 -
Calendarium Regina [online]2013[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.calendariumregina.cz/ Výroční ceny města Hradec Králové. [online] [cit. 1. 1. 2013]Dostupné z: http://www.hradeckralove.org/zivot-ve-meste/vyrocni-ceny-mesta-hradec-kralove Akademický filmový klub [online] [cit. 1. 1.2013] Dostupné z http://www.uhk.cz/cscz/o-univerzite/univerzita-kulturni/akademicky-filmovy-klub/Stranky/default.aspx Cinema Open – festival nezávislých filmů.[online]2012 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.cinemaopen.cz/ Královéhradecká muzejní noc. [online] 2012[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.muzejninochk.cz Ohlédnutí za nocí kostelů v královéhradecké diecézi. [online] 2012[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.nockostelu.cz/?d=hradeckral Den otevřených ateliérů. [online] 2012[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.uvuhk.cz/images/stories/aktuality/120210_ateliery_a.jpg Hlasování o nápadech Future City Game v Hradci Králové. [online] 28. 7. 2009 [cit. 1. 1. 2013]. Zdroj:Město Hradec Králové. Dostupné z http://www.proculture.cz/kreativnimesta1/hlasovani-o-napadech-z-future-city-game-v-hradci-kralove-2198.html COOLture freshmaker – debata ke kulturní strategii.[online] 4. 1. 2012 [cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.culturenet.cz/index.php?cmd=page&id=308&news_id=10550 Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje. [online] 2012[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.muzeumhk.cz/souhrnne-informace-oprojektu.html Klub lidové tvorby. [online] 2012 [cit. 1. 1 2013] Dostupné z http://www.klthk.cz Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu. [online] 2012 [cit. 1. 1 2013] Dostupné z http://www.muzeumhk.cz/regionalni-pracoviste-pro-tradicni-lidovoukulturu.html Šrámkův statek v Pileticích Hradec Králové. [online] 2012 [cit. 1. 1 2013] Dostupné z http://www.sramkuvstatek.cz/sramkuv-statek.html Královská věnná města[online] [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.vennamesta.cz/ Česká inspirace [online] [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.ceskainspirace.cz/
- 98 -
Změna pro Hradec: volební program. [online] [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.zmenaprohradec.cz/program/kultura-a-sport Volební program koalice Doma v Hradci. [online] [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.domavhradci.eu/volebni-program-doma-v-hradci/ Volební program 2010 -2014 Hradeckého demokratického klubu. [online]30.9.2010 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.hdkhk.cz/view.php?nazevclanku=volebni-programhdk-2010-2014&cisloclanku=2010090025 1 Volební program ODS 2012-2014. [online] 2010[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.kr-opozice.cz/index.php?gid=10276) 1 Volební program ČSSD pro město Hradec Králové a jeho občany. [online]1. 10. 2010 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.orgonikova.org/aktuality/8-volebni-programcssd-a-jeho-obcany.html Volební program TOP 09, [online] 2010[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.top09hradeckralove.cz/volby/volebni-program.htm Volební program KSČM v Hradci Králové 2010 – 2014. [online] 2010[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.kscmhk.cz/view.php?cisloclanku=2010090001 Záleský, Petr: Majitelé domů zhatili opravy Velkého náměstí, začnou až za pár let. [online] 15. 5. 2012 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z. Dostupné z http://hradec.idnes.cz/majiteledomu-zhatili-opravy-hradeckeho-velkeho-namesti-pk5-/hradeczpravy.aspx?c=A120515_1778033_hradec-zpravy_kvi Programové prohlášení koaličních stran. [online] 1. 2. 2012 [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.hradeckralove.org/file/4322 Weiner, Vlastimil: Oprava unikátního kostelíka začne příští rok. [online] 21. 11. 2012. [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/204383-opravaunikatniho-kosteliku-v-hradci-zacne-pristi-rok/ Pardubické podhoubí. [online] 2012. [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.pardubickepodhoubi.cz/ Pravidla poskytování finanční podpory veřejně prospěšným projektům (granty).[online] [cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://www.hradeckralove.org/urad/granty Rozpočet města Hradec Králové 2012, 1011, 2012. [online] [cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.hradeckralove.org/urad/rozpocet
- 99 -
Krajské dotace pro rok 2012. [online] 2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.krkralovehradecky.cz/scripts/detail.php?pgid=1090 Krajské dotační programy. [online] 2010[cit. 1. 1. 2013] Dostupné z http://dotace.krkralovehradecky.cz/Modules/DOTIS/Pages/Public/GrantPrograms.aspx Program státní podpory profesionálních divadel a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů.[online] 2012[cit. 1. 1. 2013]Dostupné z http://www.mkcr.cz/cz/profesionalni-umeni/granty-a-dotace/program-statnipodpory-profesionalnich-divadel-a-profesionalnich-symfonickych-orchestru-apeveckych-sboru-2330/ Další zdroje: Šust, Karel: Rozhovor. 26. 3. 2012. Osobní archiv autorky. Škeřík, Radek, Mucha, Tomáš: Rozhovor. 28. 3. 2012. Osobní archiv autorky. Zeman, Ladislav: Rozhovor. 3. 5. 2012. Osobní archiv autorky. Machková Prajzová, Naďa: Rozhovor (email). 17. 4. 2012. Osobní archiv autorky. Rybička, Tomáš: Rozhovor. 2. 5. 2012. Osobní archiv autorky. Škaloud, Ivan: Rozhovor. 24. 3. 2012. Osobní archiv autorky. Erbsová Martina: Rozhovor. 20. 3. 2012. Osobní archiv autorky. Franc, Miroslav: Rozhovor. 21. 3. 2012. Osobní archiv autorky. Mokren, Aleš: Rozhovor. 5. 5. 2012. Osobní archiv autorky. Štréglová, Tereza: COOLture freshmaker. Zápis z debaty o kultuře v Hradci Králové. 9. 3. 2012. Osobní archiv autorky. Propagační materiály města Hradec Králové
- 100 -
9 Přílohy PŘÍLOHA: ROZHOVORY S PŘEDSTAVITELI KULTURY VE MĚSTĚ Každému z dotazovaných bylo položeno několik základních otázek, další otázky byly pokládány podle zaměření a oboru dotazovaného. Rozhovory upraveny a kráceny autorkou, jazyk a vyjadřování jsou kvůli autentičnosti výpovědi ponechány v původním znění. Všechny byly vedeny ústně, kromě interview s ředitelkou Muzea Východních Čech Naďou Machkovou Prajzovou.
Pokládané otázky: Jak hodnotíte kulturu a kulturní prostředí v Hradci? Jaké jsou největší přednosti, největší nedostatky? Jaký je přístup magistrátu ke kultuře? Podpůrný či macešský? Jaká je spolupráce s magistrátem? Jaký je hradecký divák? Myslíte si, že je pro fungování kultury ve městě důležité, aby město mělo definovanou strategii kulturní politiky ve formě dokumentu, nebo nechat žít kulturu vlastním životem? Myslíte si, že je nabídka kulturních akcí dostatečná? Jak se vyvíjí kultura za posledních deset, dvacet let? Jsou tady v Hradci zastoupeny všechny umělecké žánry rovnoměrně, nebo je něčeho moc, a něčeho málo?
ROZHOVOR S UČITELI ZUŠ NA STŘEZINĚ, JAZZMANY A KAPELNÍKY RADKEM ŠKEŘÍKEM A TOMÁŠEM MUCHOU, 28.3.2012 T. Š.: Jak hodnotíte kulturu a kulturní prostředí v Hradci? Jaké jsou největší přednosti, největší nedostatky? T. M.: Budeme hodnotit muziku, protože do ničeho jiného tady nevidíme…divadel je tady fůra, to je fajn, že ke každému odvětví je i festival, takové malé město jako je Hradec má takovéhle věci, jakože divadelní festival trvá týden, finanční záležitosti a úroveň kolem toho jsou taky zajímavý…že máme jazzový festival, je úžasný, tak jako snažíme se si myslím. R. Š.: Když řekneš kultura a Hradec, tak jako první tě napadne Jazz Goes To Town a divadelňák. - 101 -
T. Š.: To jsou akce jednou za rok. R. Š.: Jednou za rok, ale je toho plný město, to město tím žije, a najednou jsou všichni fanoušci jazzu a divadla. T. Š.: A jinak? T. M.: A pak co děláme my. Protože tlačíme děcka do ácéček a tak a hraje se po městě všude možně kde je příležitost, tak nás zvou, kapely jako naše STO, Hasalův big band, harmonikový orchestr Safari, nebo rockové kapely co tady máme, funguje tu asi 8 rockových kapel, takže všechny ty dožínky a festivaly a rauty a takové ty městské akce, co jsou na ulricháčích a různých náměstích když jsou akce, tak tam vždycky nějaká kapela a muzika hraje, naštěstí na tom nejsme tak bídně jako někde, teď nevím, že by se všude obsazovalo DJi nebo reprodukovanou muzikou. Organizátoři, město i kraj si uvědomují, že té muziky je tady hodně, takže to hraní obstarávají živí muzikanti a živé kapely. R. Š.: Já si taky myslím, že těch příležitostí je tady dost, kultura v Hradci je, je kde hrát, skoro všude si potrpí na to, aby tam ta muzika byla rozumná. My máme prsty v různých kapelách a v zušce, tak máme strašně široké spektrum toho, co můžeme nabídnout. Od dožínek po vernisáže a takovéhle ptákoviny. Těch vernisáží… T. M.: Neskutečné množství vernisáží, tady se v jeden čtvrtek sejdou tři čtyři vernisáže, jsou vyhlášené vždycky na první čtvrtek v měsíci, to je nejobvyklejší termín, a v ten den se prostě najednou slítne letka těch uchazečů galerií a mají co dělat, aby to oběhli. Těch galerií co tady je…. Jenom když mám vyjmenovat, tady je galerie 123, pak Galerie moderního umění, ta je největší, pak hned vedle kousek je galerie Na hradě, Galerie Koruna, pak Barbara, Rondo, na univerzitě je galerie, v knihovně, to je jenom co si takhle vzpomenu 8 galerií, a když každá udělá jednou za měsíc vernisáž, tak to je 8 koncertů zároveň, takže to je paráda. Takže galerie a výtvarné umění tady docela frčí taky, což je mimo jiné zásluhou těch dvou zušek, které mají výtvarníky, a musím říct, že u nás v Jesličkách ti výtvarníci s počítačovou grafikou a se všemi možnými přístupy jsou výrazně aktivní a kdekoliv hrajeme na vernisáži, tak vždycky se potkáme s někým z učitelů z výtvarky, ať je to od nás, nebo z Habrmanky. Takže opravdu jsou aktivní, nedá se říct, že by to byli ti zaprdění školastičtí učitelé, kteří mají v jedné ruce štětec a v druhé klíče od třídy. R. Š.: Mluvíme o těch velkých jednorázových akcích, nebo malých aktivních? T. M.: Ne, mluvíme o tom, že toho tady je docela dost, když se nad tím zamýšlíš, protože my pořád nadáváme na to, že nejsou peníze na kulturu, že se staví stadiony za miliony, jenomže když se člověk nad tím začne zamýšlet, tak zjistí, že těch kulturních akcí po městě je tolik, že když na kraji nebo na městě říkají, že mají omezené prostředky na granty a strašně moc žádostí, tak teď si uvědomuju, že těch žádostí je asi opravdu hodně. Já sám pořádám ročně tři festivaly pro zuškové kapely- bigbandovou soutěž, v zimě - 102 -
Popshow a v létě Opendwoor. Takže jenom já žádám třikrát o grant, tak těch žádostí se tam sejde asi fakt dost. Takových jako já je tady fůra. R. Š.: A co tady chybí pro nás pro muzikanty je fungující klub. T. M.: Nějaké pořádné prostory pro velké hraní, malé hraní, a nejmenší hraní- klub, vyloženě klub…Protože Satchmo je jediné, kdo se snaží, s naprosto nevyhovujícími podmínkami, nemá parkoviště ani pro muzikanty, natož pro příchozí, nemá výtah, aby se tam ty věci donesly dolů a akustika – ten prostor je strašně malinký a dlouhý…prostě není to ideální na muziku. R. Š.: Tam se strašně často střídají majitelé, je to nějaký zakletý prostor, bylo to založené jako jazz klub, a teď je to prostě restaurace. V posledních letech se tam přestali zvát muzikanti, protože se to majitelům nevyplácelo, a teď tam začíná vznikat taková pěkná tradice, že si tam kapely začínají dělat svoje večery samy. Takže v podstatě to začíná fungovat jako v AC klubu, ale tam je to takové studentštější, klubové, střídá se tam rockotéka s dvojicí alternativních kytaristů…A tady v Satchmu teď jedou pravidelné jazzové středy, střídá se tu Puzzle jazz, my tam hrajeme občas…takže to začíná být zajímavé. Kluby si přestávají zvát kapely, ale kapely si hledají kluby, kde by si zahráli. T. M.: Kozinka je taky takový klub prapodivný…prostor ničemný, obdélník je pro muziku nešikovná záležitost…ale aby tady byl nějaký příjemný koncertní prostor, kde bude piáno, což je pro muzikanty dost důležité, aby tam bylo příjemno, aby se tam dalo být, aby se tam dalo slyšet, nebyl tam vysoký strop jako v hudební síni nebo galeriích nebo aby to nebylo umatlané, jako je Kozinka a AC Klub, tak takový kulturní prostor tady fakt není. A když se potom pořádají velké seance typu setkání orchestrů, kde člověk potřebuje zázemí, tak ve filharmonii se těžko hledá termín a o Aldisu všichni řeknou, že je to nekulturní prostor. Já si to nemyslím - při návštěvě Ameriky jsme viděli, že většina prostorů a koncertních sálů vypadá přesně jako náš Aldis. Mně Aldis připadá jako nejkulturnější prostor, protože má šatny, má hodně záchodů a sprch… R. Š.: Výtah a parkoviště…. T. M.: Výtah a obrovské parkoviště! A je tam velký sál, osvětlený a osazený aparaturou. Co si muzikant může přát víc, než mít takovýhle prostor. Kde se opravdu může kulturně zúčastnit, může přijet autem, zaparkovat auto, vylézt, dát si k hubě nástroj, místní zvukař mu ho nazvučí, on odehraje, pak jde do šatny, tam se upraví zase zpátky na člověka a může odejít v klidu domů – to je úplně geniální prostor a takový by měl být každý hudební prostor. U nás jsou koncertní haly podobné Adalu, jenom parkoviště bez zázemí pro muzikanty, jenom že je to kulturní prostor, vypadá to, že tam jsou nějaké štuky na zdech a tak a tím je to kulturní. R. Š.: Zaplaťpámbu za Aldis, já ho mám taky rád, a vím, že hodně lidí na něj tady nadává, nevím proč, ale Pardubáci brečí, protože ti tam nic takového nemají. Tam je Ideon a to už je hodně výstavní…tam se koná takový lepší pardubický ples, ples filharmonie. Letos se poprvé dělal v divadle, v prostoru, který by tě naprosto nenapadl…Nemají tam pořádný - 103 -
kulturák, jsou tam dva nebo tři postarší kulturáky, ale není tam žádný pěkný reprezentativní prostor. T. M.: V Aldisu od konce listopadu do konce dubna frčí plesy, a když tam přijdeš na ples na střední školu, tak tam hučí velký sál, ten je tak poloprázdný, protože je fakt velký, to se mu nedá odepřít, hučí malý sál, kde je diskoška nebo jiná kapela a ještě jsou jiné sály, kde se může dít něco jiného, viz mediální ples, když tam hraje šest kapel naráz, žádná se neruší a jeden zvukař to stíhá z jedné kabiny všechno nazvučit, takže proti Aldisu kdokoliv cokoliv řekne, tak je jenom zaujatý, protože Aldis je tady opravdu nejkulturnější zařízení. Takže kultury je v Hradci hodně, ale nemá hlavu, která by to organizovala, vedla. Takže na jednu stranu si každý může říct, udělám tohle a tak si to udělá, na druhou stranu lidé, kteří jsou zvenku do Hradce se podívat na kulturu, tak nemůžou mít přehled v tom, co kde se děje. Géčko se o to snaží pochytat všechny akce… Ale když se podíváš na okolohradce.cz nebo servery, které se tím zabývají, tak tam toho je nepřehledné množství…tam se podíváš na jeden termín a je tam 30 akcí na jeden den, od cyklovýletů po výstavy. R. Š.: Já si myslím, že tady chybí nějaký pořádný server, kde by sis zadal, hele 13. mám volno, chci jít na jazz, nebo něco… T. M.: …aby to byl kulturní server s vyhledávačem pro různé kategorie. Řeknu si, chci vidět nějakou výstavu, moderní umění, šup kouknu… T. Š.: Nebo udělat ve městě nějakou nástěnku, plakátovací plochu, kde by si všechny kluby a galerie dali A4 program a bylo by to všechno pohromadě, protože plakátovací plochy jsou v Hradci dost zmatené. T. M.: Plakátovací plochy v Hradci nefungují vůbec, to je tragické, protože to zařizuje liberecká firma, která za to bere šílené prachy, a když je zrovna nějaká politická kampaň, tak ty si ten plakát můžeš nalepit tak na své auto, protože se tam prostě nevejde. Tam jsou velcí politici na A0, a tvé plakáty jsou buď takhle v rohu někde přelepené, nebo čtyři na sobě. Ani lidi se nezastavují - když si sedneš do auta k plakátovací ploše a budeš se koukat, tak uvidíš za hodinu dva lidi, kteří se otočí po kobercích a po výprodejích OK, které jsou žlutozelené. Já jsem udělal žlutozelený plakát na Pop show, a napsal jsem tam velké ZDARMA, tak si toho lidé všímali. A pak se dočetli, že to je koncert, tak utekli. Ale tohle je jediný typ plakátu, kterého si lidi všimnou. Takže jsem ho pojal za vlastní. R. Š.: Ještě jsme neřekli Jazzový most. T. M.: Velká akce, super. Teď je ještě rozšířená o to, že to není jenom dixieland a pořadatelé záhy zjistili, že dixieland je sice zajímavý, ale ne celý den, takže se tam začali střídat jazzové, swingové, velké a malé kapely, a pro případ, že se přestavuje velká kapela, tak hraje malé pódium, kde hraje pár kapel a kde dostáváme příležitosti my z hudebek. - 104 -
R. Š.: Prostě strašně příjemný fesťáček… T. M.: A nakonec tam jsou lidé, které my bychom nikdy neviděli, protože když hledáš na webu nějaké jazzové interprety, tak rozhodně nekoukáš na Maďary, na Slováky jakžtakž, ale ne na Poláky, Maďary, Bulhary, takové ty nejazzové destinace. A tady najednou zjistíš, že ta Vyšegradská čtyřka obsahuje spoustu muzikantů, kteří stojí za poslouchání, protože jak jazz expandoval z Ameriky zpátky do Evropy, tak se tady hraje místy líp než v Americe. Ti muzikanti se díky internetu dostanou k tomu, jak to dělají černoši ve Státech. To je úžasný. R. Š.: Já musím říct, že mě Hradec po kulturní stránce baví. Ale kdybych měl být organizátor, tak bych si to hodně rozmyslel, starat se o kulturu a shánět na ní prachy. Ale ta programová nabídka je docela pestrá, nemůžu si naříkat. Když se chci tady kulturně vyžít, tak to jde. Teď jsem zvědavý, jak to dopadne s Centrálem, jestli se potopí nebo nepotopí, ale tam je to zajímavý prostor, jednak to kino, jednak se tam dělaly koncertky taky v předsálí a v té kavárně. Je tam jen škoda těch zvukových podmínek, že jsou všude dlaždice, to pro muziku není moc vhodné, ale každopádně by byla škoda, kdyby to lehlo. T. M.: Tam je problém pro muziku, když jsme tam dělali poprvé Pop show, že okolo bydlí lidi a není to zvukově upravené pro koncerty. Ale sáleček příjemný žejo, s cestou vzadu…. Chybí větší klub. T. Š.: Myslíte si, že je pro fungování kultury ve městě důležité, aby město mělo definovanou strategii kulturní politiky ve formě dokumentu, nebo nechat žít kulturu vlastním životem? T. M.: To uţ jsme říkali, ţe to tady nemá ţádné pevné vedení nebo šéfa…moţná by to pro mě mělo význam, kdyby to bylo v podobě zachycení všeho toho, co se děje, té nabídky, jako kronika nabídky. Jestli by to mělo vliv na rozdělování peněz, nějaké rozumné procentuální rozdělení peněz, tak by to bylo zajímavé asi…ale nesmí to být natvrdo, do budoucna dáme 20% Brunnerovi na jazz, 20% na divadelňák, kdyby se udělala takováhle pětiletka jako za komančů, tak je to špatné. Ale kdyby se udělal nějaký soupis, co se v Hradci děje, co má nějakou tradici, co funguje a co jsou třeba jenom takové pokusy, tak si myslím, ţe AC klub, Satchmo, Aldis, Adal a všechny tyhle prostory by najednou získaly mnohem větší věhlas a mnohem větší sledovanost, protoţe najednou by si všichni lidi uvědomili, co se všechno v tom Aldisu odehrávalo. Třeba na Střeláku, kde je úţasný prostor pro mě, dřevák, kde jsou teď Vietnamci, ten si vyloţeně křičí o záchranu, to by byl luxusní jazzový bar s akustikou, vzadu je bar, předělení mezi barem a diváky, vepředu velké pódium přístupné ze všech stran, zázemí, o kterém pořád mluvím, protoţe to prostě potřebuješ jako účinkující, a všechno v jednom a krásném prostoru, to si ţádá o záchranu. Jenţe díky tomu, ţe by se to sepsalo, tak by bylo vidět, ţe na Střeláku se neděje nic kromě tanečních a srazů ČSSD, tak si myslím, ţe by to Střeláku třeba uškodilo…nevím. - 105 -
R. Š.: Vize jsou potřeba, kdyţ není vize, tak je to neřízené auto…já mám na tohle takový spíš pravičácký názor, ţe dobré zboţí si najde kupce samo, ţe o co je zájem, tak to se prodá. Samozřejmě ten jazzový festival sám o sobě ne, kdo si ten festival bude dělat, tak si ty prachy sám musí sehnat od sponzorů, je tam určitá pomoc od města nebo od kraje třeba, to je jasný, od státních institucí. T. Š.: Byl by to spíš pomocný dokument pro úředníky a politiky na městě, než pro umělce. T. M.: To by zase měli míč oni, protoţe hradečtí úředníci dělají všechno tak, jak to mají napsané. Oni nepřemýšlí sami za sebe. R. Š.: Ne ale víš co, kdyby si třeba udělal analýzu kulturního prostředí a zjistil by, ţe tady v Hradci není metal, tak co, tak budou podporovat metal, kdyţ tady na to není zázemí a třeba je ještě v Pardubicích? Nevím, jestli by to fungovalo. T. M.: Právě ţe tady to je strašně…muselo by se sejít hodně lidí a dlouho o tom mluvit. R. Š.: Co by ta vize měla řešit? T. M.: Kdo by přesně tomu dával směr, jak to řešit a co řešit, proč a komu to bude slouţit. R. Š.: Tak moţná by z tohohle vyšlo, ţe v Hradci skutečně chybí nějaký prostor, nějaký room… T. Š.: Na diskuzi o kultuře v Hradci si všichni stěžovali na to, že je Hradec provinční a konzervativní a nic se tady neděje…Poláci si chválili projekty jako umělecké inkubátory nebo mikrogranty, spolupráci města s umělci, že jim zaplatí nahrávání, půjčí prostory… T. M.: Týjo to je super, tak to je Hradec fakt konzervativní a zaprděnej. Protoţe sehnat od města peníze…. To se musíš oblepit sponzory, nalepit si je na hlavu a na brejle, a dokud si nenašiješ na zadek nášivku, tak nemáš šanci udělat ani zájezd do Ameriky, který reprezentuje město, kraj i republiku. R. Š.: Myslíš si, ţe v některých městech je to jiné? T. M.: A pak sepíšeš soubor akcí, které si za ten rok udělala, to začíná třeba tím turné do Ameriky, potom CD, pak 30 akcí pro město, kde město na to nedalo ani korunu, dáš jim ten seznam akcí, co děláš a řekneš jim, ţe bys chtěla přispět na roční činnost a oni ti nabídnou 4000 korun…tak to není výsměch, to uţ je prostě vztyčený prostředníček od města. A přestoţe ti lidé to vidí a na ty akce chodí, respektive si nás tam i zvou, protoţe to potřebují…otevře se na kraji nová kadibudka, je potřeba u - 106 -
toho zahrát, pomůţete? Jasně, přijedeme. Nedají nám k tomu ani aparát, ani šňůřu, ani prodluţovačku kolikrát, všechno si přivezeme sami, postavíme, zahrajeme, odjedeme, a nikdo to za nic nemá, prostě si asi myslí, ţe to chceme dělat, tak to děláme. Kdyţ vidí, ţe hrajeme, pro slávu města, dají ti na činnost 4000 korun na rok a přitom vědí, ţe máš obrat třeba přes půl milionu, tok peněz v té kapele, coţ na letenkách naskočí jednorázově, takţe kdyţ máš zájezd do Ameriky, tak máš v účetnictví milion…a kdyţ ti k tomuhle dají 4000, tak to je poměr. To odpovídá právě tomu, co tady říkáme od začátku, ţe asi by nějaký kulturní vedoucí měl být. T. Š.: Pak ještě existuje kulturní komise, která také nevyvíjí přílišnou aktivitu. T. M.: Krajská komise se mi zdá, ţe má trošku přehled…asi je to tím, ţe má víc informací z celého kraje.(…) Ty granty, to je takové smutné, protoţe všude se mluví o tom, jak EU podporuje granty umělce, jak se podporují výměnné zájezdy mezi školami…. Všude toho je o tom spousta řečeno, ale já, který se toho dotýkám, ţe třeba vyměňuju americké a naše kapely s Michalem Šustem, nebo jsem se snaţil teď dostat do Čech francouzskou kapelu, všichni mi řeknou, nojo, tak to musíš na evropské fondy, anebo na jejich ambasádu, jestli oni to podpoří, takţe já sem pozvu Frantíky, půjdu za Francouzy a řeknu jim, dáte jim peníze na to, aby přijeli? To je teda opravdu takové zvláštní, a přitom o výměnách se dost mluví, ţe to funguje a je to super, funguje to tak, ţe oni přijedou sem, udělají si tu známé, my přijedeme tam, uděláme si tam známé, oni vědí, ţe Hradec je pěkné město, tak sem přijedou v létě na dovolenou za námi a přitáhnou s sebou další lidi, to je naprosto nejjednoznačnější reklama…ti Američani se sem vrací, i kdyţ tu nezpívají, tak sem přijedou celá rodina a týden tu utrácí peníze…to je to, co chtějí politici slyšet, a vůbec nemluvím o tom, ţe oni jezdí po okolí a jdou se podívat na Kuňku, na Hrádek u Nechanic…a co můţe mít region za větší reklamu, neţ ţe v Missouri o něm vědí a na Facebooku si po nocích píšeme Nazdar jak se máš, co je nového v Hradci a tak. A to si platím já sám ze svých peněz, které seţenu a které mi pošlou Američani na to, abychom tam mohli jet. Já je seţenu od sponzorů a organizací kolem hudebky, a město na to nepřispěje ničím, ani město, ani kraj, ani starosta. R. Š.: Brácha dělá na úřadě, který ţiví desítky úředníků a ti se starají o rozvoj kraje tím způsobem, ţe vědí, ţe támhle v Horní Dolní chtějí postavit dětské hřiště, oni jim to zadají a seţeňte nám na to dětské hřiště nějaký vhodný grant. T. M.: To beru, to je v pořádku…ale kdyţ já budu ţádat na město, a oni mi řeknou, nemáme…kdyţ přijdou oni za mnou, jestli budu učit jejich dceru, tak ji budu učit, já vím jak, vím na co, a vím, co jí mám říct, a kdyţ ne, tak ji pošlu za někým jiným, kdo to umí a kdo ji to naučí – proč tohle nedělají oni? Víme, chápeme, doporučíme, nemáme prachy, ale běţte támhle, tam vám je dají…a ne „Ne, nazdar.“ O tomhle bych to viděl, ţe se bavíme…Ti úředníci, co tam sedí, tak určitě chodí na školení a - 107 -
určitě se zabývají tím, co dělají, přece si tam nechodí jen si sednout do práce, třeba si poslechnou hele, bude v Praze sezení o evropských fondech, to je zajímavé, pak přijdu já a chci prachy, ten co sedí na té ţidli, je nemá, ale řekne, víš co, běţ tam, nebo my tam pojedeme a pak ti řekneme jak. Takhle bych to viděl, ţe to má fungovat, a ne ţe ty vyplníš naprosto nepochopitelnou ţádost, ve které kdyţ to ve finále vypíšeš, tak oni ti řeknou, ale ten rozpočet je špatně, a ty nevíš, jaký bude ten rozpočet, protoţe ta akce bude aţ za půl roku. Ten dokument je nepřehledný, ten krajský je šílený, městský je jakţtakţ, tak ho prostě vypíšeš, řeknou ti, ţe to máš blbě, nakonec ta akce skončí tím, ţe jsi počítal s menšími penězi, máš přebytek a pak ho musíš vracet, to je tak strašně sloţitý proces…mě to přivádí k tomu, ţe ty jsi ten zlý, kdo tam chce dělat zlo. R. Š.: Ale no tak…nevím, jak to dělat jinak, jak to dělat lépe. T. M.: Nejde to dělat jinak, já nemám čas, k tomu co dělám s dětmi a s kapelami…tak nevím, co se mám ještě učit za další řemeslo…mám se učit zvukařinu, mám se učit moderování, mám učit děti zpívat a hrát, to je moje práce, ale nemůţu se přece ještě učit, kde mám na to vzít prachy…tak někdo, kdo by tomuhle pomohl, agentura velká pořádná. Organizovat ty granty, poradce. R. Š.: Jak říkám, brácha dělá na tom úřadě, který dělá poradce pro tyhle věci, jenom pro stavby. Já se ho ptal, nemáte tam něco přes kulturu, ne, my se staráme čistě o prachy, dojíme z EU peníze na stavby. Takţe stavaři mají takovýhle úřad. T. M.: Kdyţ bude takovýhle poradce pro kulturu, za kterým přijdeš a on ti poradí, kde ty peníze sehnat, jakým způsobem to správně vyplnit a jakým způsobem to vyúčtovat, abys to měl včas, abys něco neprošvihnul, sestavil by ti časovou osu, co je pro to potřeba udělat a jaký bude procentuální výsledek, tak by člověk takovému člověku klidně pětikilo dal za půlhodinové sezení. R. Š.: Chybí takovýhle úřad. T. M.: To by nemohlo být tak těţké, kdyby to byl člověk, který má čas na to zjišťovat, co je kde nového, jezdit po konferencích a po úřadech a pak mít úřední hodiny 4 dny v týdnu, pondělí aţ čtvrtek, a seděl by tam od dopoledne, protoţe pro nás je schůdné dopoledne, pro některé lidi je zase schůdné odpoledne, takţe dva dny dopolko, a dva dny odpolko, ţejo. Jeden den by tam byl celý. T. Š.: Jaké jsou v Hradci tradice? T. M.: Dechovka uţ je na ústupu… Staré nebo nové? Je tady spousta nových tradic! T. Š.: Staré.
- 108 -
T. M: V Jiráskových sadech je dobrá tradice, ţe se hraje po nedělích, sice je to pro pár dědečků a babiček, ale kdyţ si projdeš zbytek akcí, tak pro ně nic moc jiného není. Tohle je venku, můţou si tam dát zmrzku, je to takové přístupné z celého města, mají to s procházkou…. Pro střední a mladší generaci toho tu je dost, ale pro tuhle generaci mám obavu, ţe tady toho moc není. Je tady spousta popu, spousta klasiky, ale dechovky tu moc není, takţe pro ně jsou dobré tyhle Jiráskáče. R. Š.: Tradice je široký pojem, máme tu lidové tradice a to jsou Červánci, Dupáci, Kvítci a tyhle soubory, pak jazzový festival, taky uţ tradice tady v Hradci, Rock for people uţ je taky tradice… T. M. : Letiště uţ je na to dobře vybavený s Festival parkem. R. Š.: Nebo je tradice stavění máje třeba. T. M.: Nebo vynášení smrtholky. R. Š.: Ty lidové tradice tady, abych přihřál polívčičku škole, tady zajišťují ty soubory, od vynášení smrtholky, přes masopust a velikonoce, myslím si, ţe jsou v tom městě vidět. Nebo tě zajímají kulturní spolky, které mají tradici? T. M.: Školy obě dvě mají docela velkou tradici. Ví se o nich v poměrně velkém prostoru, nejen v kraji, ale celá republika ví o hradeckých školách, co se tady děje, ţe tady je Guitarrando, Karel Šust je známý, habrmaňáci mají Hasala, to je tradiční kapela, a uţ jsme u tradičních kapel, bývalý Muţíkův Big band v Aldisu… T. Š: A něco opravdu specifického, jako třeba Hradiště je proslulé folklórem, tak když sem chceš někoho pozvat na něco speciálního, tak mu řekneš, přijeď do Hradce na…. T. M.: Pro nás je to tady Jazz goes to town, protoţe v našich kruzích, kdyţ se řekne, ţe jsme z Hradce, tak hnedka, aha, fesťák tam máte viď…takţe pro nás Brunner udělal festival, ale jinak typicky Hradec… R. Š.: Já vidím hodně ty sbory, sbory, divadlo…já se snaţím mít odstup od té muziky, od pohledu muzikanta… T. M.: Já to jednoznačně hrotím do toho, protoţe tady Pardubáci jo – mají Zlatou přilbu, mají koníčky, mají průmysl rozjetý, mají tam plochou dráhu, Hradečáci na ně jenom nadávají – ale přitom my tady máme prd, nebo vy tady máte prd. R. Š.: Ne, tak v Pardubicích jsou hlavně sportovní… T. M.:A mají filharmonii a konzervatoř ještě k tomu. R. Š.: Filharmonii máme taky! - 109 -
T. M.: Ale mají ji, přestoţe tam mají takovýchhle aktivit všelijakých, tak mají ještě i konzervatoř, coţ se v Hradci nepovedlo, protoţe to Morávek v Médiu zatrhnul. R. Š.: Je tady silné divadlo, Klicperovo divadlo je oceňované v těch různých Tháliích, divadlo Drak má světové jméno, ten je hodně spojený s Hradcem… T. M.: A hokej mají Pardubice! R. Š.: Noo, tak my tady ten sport nemáme prostě no... T. M.: Není tady nic takového typického, co hledáme…říkáš divadlo, ale to je teď dost nemoderní. R. Š.: Světoznámé sbory! Boni Pueri, Jitro, proto my nemáme na škole sbor, protoţe sborový trh uţ je tady nasycený. T. Š.: Na co sem pozvat kulturní turisty? Aby přijeli a utráceli tu peníze? R. Š.: Pro ně je nejzajímavější ten divadelní festival, protoţe se něco děje uvnitř i venku. T. Š.: Ale představení jsou česky, takže to pro cizince není úplně ideální. R. Š.: Jasně, ale to město ţije, lidi se potkávají…Filharmonie má běţný provoz, dobrý festival je na podzim ve filharmonii, a to je třeba pro kulturního turistu z ciziny, který nemusí umět česky. Aby to nebylo omezené na jazyk, tak to prostě musí být muzika. Máme tady něco zajímavého výtvarného? Galerii, to je asi všechno. T. M.: Hodně výtvarníků, ale všichni vystavují jinde neţ v Hradci. A architektura. R. Š.: Kdyţ mám představit Američanům, o čem ten Hradec je, co je tady zajímavého… T. M.: Od kaţdého trošku. Hradec je zajímavý tím, ţe tady není nic pořádně, ale od všeho tady kousek je! T. Š. : Což je na jednu straně dobře, protože si vybere každý… T. M. : Mě se tady nabízí to srovnání s Pardubákama, kteří tam mají od všeho kus a dobře. Pardubickou plochou dráhu zná fakt kaţdý. Velkou pardubickou taky zná celá republika, to můţeš říct v Aši nebo v Brně a kaţdý ví o Pardubicích, ţe se tam jezdí koně. Velká pardubická je pro mě značka města. Ať si kdo chce co chce říká, Pardubice jsou podle mě trošku kulturnější, zajímavější večer, kdyţ skončí akce, tak neskončí potleskem a tím ţe všichni v bundách odchází, ale tím, ţe všichni ještě stojí venku a ţvaní, nebo si jdou ještě chvilku sednout do hospody, kdyţ je otevřená, tady prostě potlesk končí tím, ţe je prázdný sál. …Já nevím no, je to takové úřednické to - 110 -
naše město tady. Hodně úředníků, hodně takového strohého jednání a ţádná vřelost mezi lidmi… T. Š.: A v Pardubicích to je lepší? T. M.: O chlup jo…bylo, kdyţ jsem tam před deseti lety studoval, tak to bylo rozhodně citelně lepší, protoţe kdyţ jsme hráli s Pardubáky nebo s kýmkoliv tady, tak to bylo ano, koncert, potlesk, domů. A je to tak pořád. V Pardubicích vţdycky po kaţdém koncertě po kaţdém hraní kdyţ jsme skončili, šli jsme si sednout jako kapela mezi lidi, seděli jsme, povídali jsme, pak jsme to šli zabalit, pak jsme ještě stáli s těmi lidmi venku a pak se šlo domů. To je takové příjemné…stejně tak vernisáţe, my tady odehrajeme vernisáţ dvacet minut a je hotovo, lidi snědí jednohubky, jdou si prohlédnout první patro a šup domů, a v Pardubicích jsme jednou měli hrát vernisáţ, odehráli jsme tři věci, co jsme měli připravené, s tím, ţe uţ jsme pomalu začínali balit, a najednou no počkat, to teprve bude, teď jsme si teprve řekli jenom to úvodní, teprve začne ta vernisáţ, a normálně to jelo do noci. Takový jinačí přístup obecně k celému tomu potkávání se mezi lidmi… R. Š.: Já bych to nějak nesvaloval na to, ţe v Pardubicích je jinačí vzduch a proto ti lidé se tam víc druţí, to ne…oni si stěţují stejně jako my. T. M.: Tak ve výsledku ty problémy asi budou stejné, ale tohle já povaţuju za největší poznatek mezi Hradečáky a Pardubičáky. R. Š.: Mě to taky přijde, ţe tam je takové lidovější klima, ţe ten Hradec je takový akademičtější, stroţejší, Pardubice jsou takové volnější. Přece jenom tam lidi sdruţuje ten hokej a hurá… T. M.: Moţná v tom to je. R. Š.: Tady uţ je trošičku cítit to uzavřenější podkrkonoší. Moţné to je člověče. T. M.: Mě to evokuje ten problém mezi Brnem a Prahou, nebo Jabloncem a Libercem, vţdycky jsou ta města vedle sebe a vţdycky mají pocit, ţe je potřeba hodnotit to druhé, víš, co se říká v Praze o brněnských muzikantech, a v Brně je to totéţ, lidi se baví v pohodě, koncerty trvají do rána, a v Praze je spíš ta situace hradecká…Já jsem přesvědčený, ţe to takhle je. Vţdycky je jedno to město lidovější, a druhé je úředničtější, nebo jak říkáš ty akademičtější. T. Š.: Jak hodnotíte fungování Rámcově vzdělávacího programu na ZUŠ? T. M.: Nutný zlo, víc po mě nechtěj. R. Š.: Já to jednoznačně hodnotím jako super, protoţe ta škola si můţe oficiálně popsat a zveřejnit svůj styl. - 111 -
T. Š.: Teoreticky to zní skvěle, ale funguje to i v praxi? R. Š.: Já to popíšu na sobě, odjakţiva jsem oficiálně učil keyboard, ale většinou jsem s těmi dětmi dělal improvizaci na klavír, nějaké ty základní funkce jsme udělali a pak jsme přešli ke klavíru a učím je spíš improvizaci na klavír, orientaci na klávesnici, akordové značky, sednu si ke klavíru a hraju, vţdycky jsem to tak dělal. A podle tehdejších osnov se tomu pořád muselo říkat, ţe učím na keyboard. Díky tomu programu jsem si mohl vymyslet svůj vlastní předmět, Klávesy v populární hudbě, napsal jsem si na to vlastní osnovy, svému způsobu výuky na tělo. Kaţdý učitel mohl udělat to samé, spousta jich toho vyuţila, takţe díky tomu je naše škola daleko profilovanější. Díky tomu, ţe náš ředitel hodně přeje tomu populárnímu proudu, tak je to daleko větší neţ na ostatních školách, někde vůbec nevědí, ţe se dá na škole učit baskytara například, coţ teprve poprocková kapela, coţ my tady máme celkem volné pole, a to populární oddělení je teď uţ skoro největší ze všech oddělení, uţ nás je i víc neţ klavíristů mám dojem…co do učitelů určitě. Je prostě dobré, ţe škola si díky tomuhle programu můţe nalinkovat svoji vlastní cestu. T. Š.: Je to lepší i pro rozvoj a vzdělávání dětí? R. Š.: My máme strašně širokou nabídku. Kdyţ k nám přijde holčička, ţe chce hrát na kytaru, tak my se zeptáme maminky, tak fajn, tak kytara k táboráku, kytara klasická, kytara elektrická nebo kytara basová? A oni většinou stejně nevědí, ale jeden dva tři roky je ten společný základ všude stejný, a díky tomu programu jim můţeme ušít další výuku v podstatě na tělo. Díky tomu, ţe tady máme tři elektrické kytaristy, tak učitel, co toho ţáka vede, uţ ví, ţe bude tíhnout k bigbítu nebo ke country, takţe ho doporučí k jinému učiteli, který tenhle ţánr učí…Mohli jsme díky tomu taky úplně z gruntu pozměnit výuku hudební nauky, na kterou se léta nadávalo, ţe spousta z dětí končí, protoţe musí chodit na nauku, protoţe je to nebaví. Bylo to nutné zlo, dneska to šikovné děti zvládnou za tři roky a nemusí tam tvrdnout sedm let. Tak to si myslím, ţe je nejvíc patrná změna k lepšímu podle státních osnov. To nám třeba závidí v zuškách, kde se tím zabývají, teď od září do toho musí vstoupit všechny, ty na to koukají jako spadlí z višně, ţe je moţné tu nauku takhle převrátit. Učitelé na to samozřejmě nadávají, jako kaţdý správný Čech nadává na všecko, co má za povinnost. Ale myslím si, ţe ta škola je víc pro děti, neţ byla předtím. T. Š.: Tak proč je to nutné zlo? R. Š.: Být to musí, je to povinné, ţádná škola uţ nemůţe jet podle starých osnov z roku 1982, všechny školy musí mít napsaný svůj program, a kdyţ něco musí být, tak je to vţdycky zlo. Já to chápu podobně jako převrat; byl socialismus, teď je kapitalismus a kaţdý si můţe podnikat, co chce. Já to chápu podobně, kaţdá škola si můţe říct, jaká bude. Samozřejmě, ţe to je o lidech. - 112 -
T. M. : Je úplně ideální, kdyţ tam není napsaná ta literatura, protoţe já mám půl disku literatury, kterou s dětmi hraju, a něco co je povinné s nimi nemám důvod hrát, protoţe tady mám lepší věci. Můţu si otrávit děti tím, ţe budeme hrát něco, co nemá smysl…teda určitě to nějaký smysl má, on to nepsal za trest, ale nemá to pro nás ten účinek, který je potřeba. Já to RVP beru jako obrovský posun, ţe se nevzaly staré osnovy a nepřepsaly se, ţe se začalo opravdu od nuly. T. Š.: Někteří učitelé prý těžce nesou to, že poklesl výkon žáků. T. M.: To vůbec není pravda, to je nepochopení toho celého. R. Š.: Poklesly poţadavky a nároky na ty děti, ale to neznamená, ţe se zhoršily. Kdyţ jsme před deseti lety předělávali osnovy pro harmoniku, tak poţadavky, co tam byly, byly strašně nadsazené- co tam bylo napsané, ţe má umět absolvent sedmého ročníku, s tím bych se nestyděl ve druhém třetím ročníku konzervatoře, a uţ vůbec si nedokáţu představit, ţe by to měli hrát všichni moji ţáci. Moţná pět z nich. T. M.: Ale většina z nich si jde do školy zahrát písničku. Jsme ve škole, tam se máme dozvědět věci z co nejširšího ranku, abychom se pak mohli dál stylizovat. Oni by tam byli schopní napsat ve třetím ročníku povinně Weberův koncert pro klarinet zpaměti, ale neuvědomují si, ţe to tam bylo napsané a půlka z nich to neplnila. Teď je mnohem větší moţnost kontroly, a kdyţ přijde kontrola a půlka dětí toho Webera nezahraje, tak co tady děláš, pane učiteli, flákáš se, neděláš svou práci, máš tady napsaný, ţe máš hrát Webera… R. Š.: Ţádný papír nesníţí úroveň dětí. Jen ty poţadavky jsou mírnější, i s ohledem na to, ţe ty děti mají daleko víc moţností, jak trávit svůj čas. Dřív jsi mohl hrát na trubku, nebo fotbal. Dneska ty děti mají zájmy z logiky doby daleko roztříštěnější, aby vyhověli době tak nestačí umět na trumpetu a střílet z pušky, musí umět s počítačem, orientovat se v tom, jaké filmy běţí v televizi a takovéhle ptákoviny. Musí být daleko všestrannější a orientovat se v daleko víc věcech, neţ v té době, kdy stačilo umět podojit krávu…to jsem řekl blbě s tou krávou, to dneska umět nemusí. Dneska většina z nich nemá ten nástroj jako svůj ţivotní cíl a svoji ţivotní zábavu. Ale jsou tady pořád takoví, kteří jsou hvězdy. Teď máme za sebou krajské soutěţe a všichni porotci tam byli úplně vedle z toho, jak ty dětí hrají. Kdyţ uţ někdo pošle do soutěţe své ţáky, tak jsou výborní. Úroveň prostě neklesá. T. Š.: Ivan Škaloud si stěžoval na to, že koncertů je sice spousta, ale nechodí lidi, každý sedí doma u počítače a kouká na filmy nebo hraje hry. T. M.: To je pravda, my kdyţ hrajeme koncert, na kterém je 150 hlaviček dětí, předpokládáme, ţe na kaţdé dítě se přijdou podívat rodiče, kaţdé dítě má dva rodiče, některé i víc neţ dva, takţe očekáváš návštěvnost minimálně 300 lidí, plus - 113 -
ostatní lidi, takţe si řekneš, mohlo by přijít tak 600 lidí, a ono jich přijde 200. A je to tak udělané, ţe kaţdý má doma obrovské domácí kino, má moţnost si z youtube stáhnout ten nejlepší koncert který existuje, nemusí nikam chodit, přinese si z Hypernovy celý nákup, popcorn i colu a můţe si udělat kino a vlastně i koncert doma, tudíţ nemá tu potřebu chodit na kaţdý koncert, který se tady děje a správně Ivan poznamenal, ţe se toho děje hodně. To znamená, ţe kaţdá akce, která se děje, a je jich hodně, si přitáhne jenom ty posluchače, které to zajímá…. Je spousta práce v práci, coţ ubírá energii na to se bavit, je potřeba věnovat spoustu času na to co tě ţiví a pak zbývá míň času na to, kam jdeš, a kdyţ jdeš na koncert, tak si fakt vybíráš jenom to, co tě baví, takţe myslím, ţe to publikum, co chodí, je dost selektované a zřetelně se tím rozlišuje, co si co zaslouţí tím pádem…je to dost sprostý teda. R. Š.: Ta doba je jiná a my musíme nabídnout něco atraktivnějšího, neţ stačilo před deseti lety. My to řešíme tím, ţe prostě u koncertů děláme zajímavější komentáře. Dřív lidem stačilo, ţe přijdeš a odehraješ koncert, zatleskali, bylo to hezké, a byli šťastní, ţe vůbec viděli nějaký koncert. Já neříkám, ţe se musí dělat opičky…my jsme se pořád dívali skrz prsty na Američany, ţe hrají cirkusově a dělají tam různé spartakiádní sestavy, ale my jsme za opičky povaţovali i to, kdyţ vezmou trombóny a zahrají takhle nahoru. Ale je to cesta, jak to zatraktivnit za rozumnou cenu. T. M.: Američani teď pláčou, protoţe tam je bída, oni šli doteď nahoru a teď jdou takhle dolů, a oni se teď dostávají někam tam, kde jsme teď my. My jsme na tom dost dobře, můţeme si všecko dovolit, je tady málo lidí, kteří nemají vůbec nic, bezdomovců je strašně málo, těch bohatých taky tolik není, takţe je tu hodně tlustá střední vrstva, a díky tomu se máme. Pořád se nadává, ale kdyţ si vzpomeneš, co všechno si můţeš dovolit, tak si v podstatě můţeš dovolit úplně všechno. Můţeš jet někam na výlet, najdeš si to na internetu, máš jednu rychlovarku v kuchyni, jednu v dílně, VŠECHNO VŠUDE JE A DÍKY TOMU JE MALÁ POTŘEBA NĚCO OBJEVOVAT. To s tím všechno souvisí…Američani dělali ty opičky právě v téhle fázi. Pak se vyšplhali na tu výši, kde si mohli dovolit všechno, a teď jdou dolů, a zdá se, ţe ta kulturní úroveň jde nahoru. S tím, jak ţivotní úroveň klesá, tak kultura jde nahoru, protoţe kdyţ je člověk v pytli, tak co mu zbývá, neţ si poslechnout aspoň něco pěkného. R. Š.:No nevím… T. M.: Jojojo…s tím ţivotním stylem to souvisí. Samozřejmě do nějaké míry, ale jo. Jestli si vzpomínáš, jednou jsme sledovali naše výplatní pásky a černost kalendářů v závislosti na barvě vlády, oranţová a modrá. Tak jsme to sledovali, ţe za komanče, za rudé vlády, byl vzestup výplat rychlejší, protoţe oni naslibují, aby si udrţeli moc. Takţe kdyţ jsou komanči u moci, tak se muzikanti mají líp. Kdyţ se toho chytnou modří sportovci, tak buď stagnujeme, nebo jdeme dolů. Na takovou myšlenku jsme - 114 -
taky jednou přišli. Pořád se bavíme o tom, ţe to umění nějakým způsobem souvisí s ţivotní úrovní. R. Š.: Tak abychom pořád nebrečeli, ţe nám nechodí lidi na koncerty. Nás to prostě nutí vymýšlet něco jiného. T. M.: A my si s N´chantem nemůţeme stěţovat, protoţe na poměr zkoušek a návštěvnosti vycházíme pořád hodně dobře. R. Š.: Máme uţ vychovanou klientelu a publikum, takţe lidi na nás chodí a vědí, ţe se budou bavit. T. M.:Aniţ bychom udělali nějaký plakát nebo nějakou propagaci, tak máme vţdycky plno, nebo AC klub má plno. Ale musíme to kořenit nápady. R. Š.: Ale to není tak těţké, něco k tomu koncertu přidat, vymyslet tam nějakou přidanou hodnotu. T. Š.: Ale zase všichni muzikanti nejsou takoví šoumeni. R. Š.: Jasně, ale v té záplavě musíš být nějak zajímavá, kaţdý v té konkurenci musí hledat, jak vyčouhnout výš…takţe musíš být buď úplně fantastická, jako třeba mladý Brunner, nebo být zajímavá. Mít kostýmy, choreografii, maţoretky, obsluhu nahoře bez…protoţe šikovných muzikantů jsou mraky. T. M.:Na to má Ráďa moudro: Buď to musí být jednoznačně nejlepší, nebo to udělat jiné neţ to mají ostatní, to je jediná moţnost. Jinak je to šedivý průměr a podprůměr. T. Š.: V jakých jiných klubech kromě AC klubu hrajete? T. M.: Kde nás pozvou. U nás nefunguje ţádný management, jenom ten opačný, nás si lidi objednávají, my nikam nic neposíláme, neobvoláváme. R. Š.: Vím, ţe jsou kapely, které mají na webu prezentace a posílají maily, ale mně to je prosti srsti. T. M.: Zaprvé, a zadruhé bychom to ani nemuseli stíhat odehrát. My máme takový nastavený reţim, ţe nás ta kapela baví, a do té doby to budeme dělat. Kdybychom to dělali profesionálně, tak by to někoho z nás přestalo bavit a uţ bychom to nemohli dělat. R. Š.: A jelikoţ hrajeme v pěti šesti kapelách, tak není nutné ţádnou z těch kapel někam šíleně tlačit. T. M.: Coţ teď dělá třeba Jirka Ševčík s Pirate swing band, aţ se z toho stávají půldenní debaty o tom, jakou práci vzdají a co bude. - 115 -
R. Š.: Plus my máme výhodu s tou školou, ţe máme nějaké menší kapelky ve škole, Tomáš vymýšlí pro ně festivaly, kdyţ jsou nějaké menší akce, kde nemají profíky, tak pošleme děti.
ROZHOVOR S PROVOZOVATELEM VYSOKOŠKOLSKÉHO KLUBU AC IVANEM ŠKALOUDEM, 21. 3. 2012 T. Š.: Jak vnímáte kulturní prostředí v Hradci a nabídku kulturních akcí? Š.: Zlepšuje se to a v poslední době už to docela uchází. Jsou tu nějaká divadélka, nezávislé projekty, myslím, že se dá vybrat. Bylo to určitě horší. T. Š.: Jak hodnotíte vývoj za posledních dvacet let? Š.: Jak říkám, myslím si, že se to zlepšuje. Je tu stále více organizací, kluby se docela snaží, řekl bych, že v Hradci si může každý vybrat, co ho baví. T. Š.: Podporuje město kulturu dostatečně? Jaká je s ním spolupráce? Mně se nezdá, že by vykonali maximum třeba už jenom proto, aby měly kapely kde zkoušet. Myslím si, že by se určitě daly sehnat prostory, kde by mohly hrát kapely, kde by to nikoho nerušilo, kde by se zaplatila nějaká základní údržba, topení, o to by se ty kapely určitě postaraly. Aby si každá kapela nemusela shánět někde po městě náročně zkušebnu a pak neměla kde hrát, neměla se kde předvést, protože když obejdou ty Cikány a Lucie a je to kapela, která toho ještě moc neumí, tak je nikde nevezmou. Takže si myslím, že město neudělalo všechno pro to, aby se tady tohle nějak rozvíjelo. Město podpoří jednou za rok ty velké festivaly, jako Na jednom břehu nebo Jazz jde městem, nebo divadelní festival, ale to jsou takové nárazové akce, v podstatě kromě toho jazzu se mi zdá –teď to vypadá, jako že pořád nadávám- -ale mně se zdá, že je tady týden nebo pět dní, kdy celý Hradec chodí do těch hospod na jazz a to je ten rok všechno. Ale tam chodí opravdu celé město, protože pak se lidi potkají a řeknou si, já jsem byl tenhle týden na Jazz jde městem a stihnul jsem za úterý dva koncerty, takže je to taková společenská akce. Ale já když tu stejnou kapelu tady mám, tu na kterou tam přijde 150 lidí, když ji tady mám o měsíc dříve nebo o měsíc později, tak na ně těch lidí přijde 20 a už jsou potíže se zaplacením. Je mi to hrozně divné, protože ten výkon je stále stejný. Je zřejmé, že nemám tolik prostoru na propagaci, což je možná taky otázka města, že by mohli mít někde po městě nástěnku nebo dvě tři čtyři, kde by mohl být formát těchhle klubů. Každý klub by tam měl formát A4, ale vědělo by se, co se děje v těchhle pěti nebo šest klubech, které jsou po městě. Možná bychom do toho mohli započítat i Jesličky a takováhle alternativní divadélka. Myslím si, že člověk, pokud se nedostane na internet, tak se v tom moc nevyzná.
- 116 -
T. Š.: Hodně pořadatelů si teď stěžuje na to, že nejsou peníze a proto není situace úplně ideální. Š.: To nejsou peníze. Já se to snažím dělat tak, že každého, každou kapelu upozorňuju na to, že jsou sami pořadatelé, sami si stanoví vstupné, sami si dají svého člověka ke vchodu, a co si vyberou, to je jejich. Jedině když přijede třeba hodně zdaleka nějaká kapela úplně mlaďounkých lidí, tak jim zaplatím ten benzín ze svého, když se nevybere. Snažíme se ozvučovat sami, amatérsky, abychom ušetřili, ale když je třeba dneska u Cikána Vypsaná fixa, tak s tím se těžko bojuje, tam těch lidí bude hodně. Ale je pravda, že co se týče lidí, tak se mě zdá Hradec hodně línej a kapely si stěžují na to, že když přijedou třeba na Moravu, tak tam na ně lidi přijdou jenom kvůli tomu, že to je kapela, kterou neznají a chtějí se podívat, jak to vypadá. Kdežto tady to vypadá spíš tak, že když někdo jde kolem a vidí, že hraje kapela, kterou neznají, tak naopak je jim líto těch 30, 40 korun za vstupné a jdou radši někam na ty dvě piva. Tak v tom vidím potíž. Kluby, umělci i kapely se snaží, ale je malá návštěvnost. T. Š.: Takže nabídka koncertů je dobrá, ale nechodí lidi. Š.: Na některé ano a na některé ne, je to velmi těžké odhadnout. Nejvíce lidí chodí na začínající středoškolské kapely, tam přijde celá škola, celé rodiny, kamarádi, a pak se to postupně vytrácí a většina lidí si asi koupí ty lahváče a zůstane si doma, nebo mladí na lavičce na nábřeží, tam si to pouští do sluchátek. T. Š. To je zvláštní, často slýchám stížnosti, že se tady v Hradci nic neděje. Š.: Já mám ten pocit, že když se člověk jde podívat na plakáty, že se skoro na každý den dá nějaký program vybrat. Pokud člověk není zaměřený na ty superznámé kapely, na ten střední proud, tak když člověk chce, tak si může vybrat něco z jazzu i z alternativy. T. Š. Je tu tedy dostatek klubů a volných prostor? Š.: Myslím si že jo. T. Š.: Teď jak byl festival hradeckých kapel, tak si lidi stěžovali, že nejsou žádné vhodné větší prostory, kde by se to dalo uspořádat. Š.: To je pravda, to vidím jako dlouhodobý prohřešek města, že se jim za těch dvacet let nepodařilo vytvořit něco, kde by se vešlo těch 500 až 1000 lidí, takže to tady suplujeme Lucie, Cikán a já, kde se těch lidí vejde 200, 250, ale pro ty větší koncerty to je dost špatné, protože ty všelijaké malé sály třeba na Střeláku a tak podobně to není úplně to nejvhodnější prostředí. Já jsem se zúčastnil koncertu v tom novém prostoru v Draku, tak tam se nějací lidé vejdou, ale není tam žádné zázemí, není si tam kde sednout, malinko si připadá jako v tělocvičně – něco jako v malém sálu v Aldisu, kde se vystěhují všechny židle a člověk najednou neví, tak si teda sedne na zem, to neudělají všichni, a pak už to tam tak nesměle postává a kroutí se u zdi a podobně, takový ten větší sál v Hradci asi schází. - 117 -
T. Š. Vnímáte v ostatních klubech konkurenci? Š.: Jo, ale dost klubů je zaplaťpámbu zaměřeno na takové moderní formy muziky, jako je hip hop, techno a takové věci, já se snažím, aby lidi, kteří to podobně jako já poslouchají pouze s maximálními obtížemi, aby to někde, ne úplně ale téměř, to disco, techno, house, rap a takovýhle věci, aby si od toho odpočli. T. Š. Takže tyhle žánry jako jediné nevedete. Š.: No, ale zase na druhou stranu v Hradci vyrostly v poslední době dva kluby, které ten program mají velice rozumný, a řekl bych, že i poměrně dost podobný jako my, a to je Čtyřka a Kozinka, takže to už konkurenci mám. Tam zase můžu vidět určitou výhodu a vlastně částečně i nevýhodu v tom, že ty co nesnáší kouření, tak tam radši nejdou. A řekl bych, že lidi si odvykají poměrně dost, a když člověk jde párkrát do nekuřáckého podniku, nebo je i kuřák a jde si zakouřit ven, tak je to pro něj příjemnější. To je typický případ Eventu, kdy mě sem chodí lidi s tím, že si tam připadají otrávení vzduchem. Takže to hraje trošičku pro mě. A i muzikanti si to chválí, i muzikanti kuřáci si to chválí, že to je trošku něco jiného, zvlášť zpěváci. T. Š. Mohl byste mi vyprávět o vzniku AC klubu? Š.: Kdyby se to mělo vzít úplně od začátku, tak já jsem zdrhlý kantor ze středních škol, učitel matematiky a fyziky. Ty důvody asi nejsou důležitý, začal jsem dělat číšníka, nejdřív na vedlejší poměr, pak stále a jak jsem tak postupně postupoval od pivnic přes vinárny, tak jsem se dostal do Adalu, a tam začali chodit kluci tady z té vojenské školy, tenkrát se to jmenovalo vojenská lékařská akademie. No a když tam chodili asi rok, tak mi pak jednou řekli, ve slovenštině, abych tam toho nechal, že tady mají takový prostor, a že po revoluci, to byl devadesátý první rok, jim dovolili, aby se jim o to někdo staral. Tady to vypadalo tak, že tady byl prostor, ale všechno si museli zařizovat sami. Jednou dvakrát za týden je napadlo, zajeli si někam pro dvě bedny lahváčů, pustili si nějaký přenosný magnetofon, snažili se sehnat, protože na škole žádné holky neměli, tak nějaké holky, a tak nějak sami si to tady amatérsky dělali. Vypadalo to tady hodně neútulně, s takovými těm komunistickými propagandistickými bustami brigádníků a tankistů, bylo to tady opravdu špinavé a škaredé. Tak jsme se teda dohodli, oni mi na to dali celkem rozumný pronájem, zpočátku se snažili o to dát ten pronájem tak malý, aby ti studenti měli podstatně levnější ceny než jinde, což se teda dařilo, zpočátku jsem měl nejméně poloviční ceny než jinde. Ale jak postupně ty ceny zvyšovali, až se to dostalo skoro až na úroveň centra města, tak už se ty ceny přiblížili taky skoro tomu, co teda je normálně všude jinde. Takže takhle to vzniklo a už tady působíme 21 roků. Dá se říct, že si to ti studenti zařídili, vydupali si to po změně politické situace, že by se jim o ten klub někdo staral, o kulturní program, o úklid, o obsluhování. A postupně k tomu přistupovalo to, že se ten program postupně rozrůstal. Z původních reprodukovaných věcí se staly koncerty, přednášky, besedy a těší mě na tom, že asi takovou polovinu programu si ti studenti seženou sami. Buďto nějakou studentskou kapelu, nebo o něčem vědí, nebo někde byli, ať to je třeba na Erasmu, nebo na nějakém výměnném studijním zájezdu, a že - 118 -
by si tady promítli fotky a popovídali si teda o tom se studenty, kteří tam chtějí jet, nebo si tady vystavili nějaké své obrázky. Takže chci říct, že je to takový studentský klub, kde si to sami zařizují a já jim k tomu otevírám coca-coly a čas od času udělám nějaký kulturní program. Teďka to už je tak, že jak jsem zpočátku úpěnlivě sháněl všude program, tak teď už jen beru telefony a snažím se najít vhodný termín a zjistit, jestli by se sem ten program hodil. T. Š. Takže teď už se to organizuje „samo“. Š.: Jo. Teď ty telefony jsou už občas mimorepublikové, že by si tady někdo chtěl zahrát, takže když to jde a když nemají přehnané finanční nároky, tak to vždycky nějak zařídíme. Takže tady vystupovalo poměrně dost zahraničních kapel a dokonce leckteří velmi renomovaní umělci, kteří ovšem přistoupili na ten můj systém, že bez sponzorů a bez podpory města to skutečně dělám tak, že to riziko přenáším na ně a že dostanou jenom to, co se vybere. Ale i tak se sem podařilo dostat některé velké hvězdy. T. Š. Jak se o tom dozvídají? Funguje „šeptanda“ od těch, co už tu hráli? Š.: Ano, a teď když někdo zjistí, že třeba nehrál ve východních Čechách, tak si na internetu najde kluby, najde si Pardubice a Hradec a obtelefonuje to. Ale spíš si myslím, že teď to je tak, dneska tady jsou tři pražské kapely, tak si mezi sebou řekli, že je to tady dobré a zavolají si, domluví si termín… T. Š. Chodí lidi i na mimohradecké kapely? Š.: Někdy jo, někdy ne, já jim říkám takový typický příklad, mě tady začínala kapela, dnes už neexistující, -123 minut jako zcela neznámá, a opravdu jim na tom začátku chodilo 10,15 lidí, pak chodilo 30, pak 80, pak 150, takže dá se to nějak vypracovat…je možné, že takovouhle kapelou se stane Good Fellas, kteří mi tady začínali a teď dostali Anděla, nebo ještě jako neznámý člověk mi tady zpíval Xindl X, a to není tak dávno. Lidi to zkouší, až občas to dospěje do situace, kdy už nepotřebují volat po klubech, a už jim to nestačí – já to plně chápu, když se tím někdo téměř profesionálně živí- jim nestačí říct, co si vyberou a to riziko, takže se pokouší domluvit nějaký honorář, a to já jim tady nedám a jinde jim to dají, takže potom už tady třeba nehrají. T. Š. Ani z kamarádství? Š.: Někdy jo, jsem přesvědčený, že častokrát se mi sem podaří sehnat člověka, kterého bych normálně nezaplatil, třeba vloni na oslavách 20 let Ácéčka byl Jiří Jelínek, zakladatel divadla Dno, který teď už působí v Brně v Huse na provázku a za normálních okolností za vystoupení dostává hodně peněz, tak mi to tady odehrál taky za těch podmínek. Jezdí mi sem ještě Zdeněk Bína z -123 minut, a ten taky v akustickém provedení s Honzou Urbancem, i za to, že si nevydělají tolik, co by si vydělali jinde. Nebo taky tady třikrát hostovali Blue effect, to si taky myslím, že bez Vaška Zímy, který tam přešel z Vyhoukaný sovy tady místní hradecké, tak že těžko by mi sem přijeli za takových podmínek. Nebo z oblasti folku třeba Jaroslav Hutka, nebo teď tady byl Luboš - 119 -
Pospíšil, takže myslím, že jsou lidi, pro které je důležitější ten příjemný zážitek, než že by si vydělali. T. Š. Vznikla tady nějaká známější kapela z těch středoškolských, kromě Laviny? Š.: Velice dobře je na tom teď kapela Memphis, která tady hraje od svých mladých let, nebo dívčí kapela K2. A to je totéž, zase mi to jsou schopni odehrát z kamarádství a z příjemné atmosféry za to, co se vybere. Mám-li to uvést na správnou míru, tak jsem asi dvakrát přistoupil na něco takového, že jsem známé kapele dohodl něco dopředu, byl to tuším Sluneční orchestr a Krucipüsk, a po těch obrovských prodělcích jsem se rozhodl, že takhle to nejde. Kdyby to bylo dvakrát do roka tak možná budiž, ale ty kapely tady, to je možná pozoruhodný, já kdybych spočítal počet kapel za tenhle měsíc, tak dojdu k číslu 20 nebo 25, a když to vynásobíme deseti měsíci a 20 roky, tak dojdu k číslu 8000 nebo 10 000 koncertů a to riziko bych na sobě nechat nemohl. To by mi scházelo na nájmy. T. Š.: Od města nedostáváte nic, ale sponzory máte, ne? Š.: Ne, to já nějak neumím, shánět sponzory. Asi pětkrát jsem dostal od Gambrinusu třeba dva sudy jednou ročně na oslavy Acéčka, což je v nákupu dejme tomu dva a půl tisíce, a to je asi tak všechno. Nějaký čas nás sponzoroval obchod se sportovními potřebami Sewer. Na jednu stranu jsem rád, protože je to takové, co stačím já a v podstatě to je hrozně jednoduché, když člověk dostane od města 50 000 korun, tak sehnat nějakou dobrou kapelu a něco uspořádat. Tohle dá víc práce, a taky mě to víc těší. Nejsem nikomu zavázaný, nemusím nikomu plnit nějaké jeho přání. Takže radši to děláme takhle sami. T. Š.: Jaké formy propagace děláte? Š.: Já roznesu letáčky po školách, protože jsem zaměřený především na studenty, po nějakých kolejích, pak je dáváme na nějaké prodejny, které mě to jsou ochotné vystavit, do informačního střediska na Gočárově třídě a nejvíc to lidi teď hledají na internetu a na Facebooku. Velké plakáty taky dělám, takže po městě občas něco je. T. Š.: Spolupracujete nějak s Majálesem? Š.: S Majálesem je to zajímavé, dá se říci, že se mně zdá, že studenti si vymysleli Majáles takový opravdu studentský, kdy si dělali plakát sami, program sami, včetně průvodu, uměleckých dílen, prodeje bleších trhů, ryze studentských koncertů atd., načež se toho chopili nějací lidé a udělali z toho podle mého soudu jenom jeden venkovní koncert, zdá se mi, že ten název Majáles byl drobátko zneužit. Nicméně teď prvním rokem s ním budu spolupracovat, a myslím si, že se to začne vracet k tomu původnímu, co si studenti vymysleli, protože celý týden tady bude zahrnutý do studentských akcí, bude tam nějaký farmaceutický jazz, nějaké promítání, nějaké studentské koncerty, nějaká cimbálovka, kde budou vystupovat studenti z UHK z Moravy, takže teď už to vidím docela pozitivněji, kdy ten páteční festival bude jenom součástí tady tohohle, i když hlavním bodem, takže z toho mám radost a myslím si, že se to vrací do normálních kolejí. - 120 -
T. Š.: Spolupodílíte se ještě na nějakých akcích? Š.: Spíš ne, čas od času mi zavolají z festivalu Jazz jde městem, protože řekl bych, že tuší, že tady mám za měsíc víc koncertů jazzových než je tady v Hradci za celý rok, mívám tady 3,4,5,6 jazzových koncertů za měsíc. Takže občas mi volali, že by to tady udělali, ale je mi jasné, že jim nebude moc vyhovovat, že jsem už trošku bokem a pro ně je lepší, když je to všechno na starém městě. Tenhle klub má tu výhodu a nevýhodu zároveň, že člověk nemá proč kolem jít. V tom mám výhodu, že tady nechodí nějací lidé, uvidí klub, jdou se podívat a vlastně sem svou náplní tak nějak nepatří nebo spíš náplň klubu neodpovídá jejich potřebám… výhoda je v tom, že když sem někdo chce jít, tak sem jde, jsou tady lidi, které ten program fakt zajímá, což je někdy potřeba, protože když je tady divadlo nebo vážná hudba, nebo přednáška nebo něco takového, tak je potřeba, aby bylo ticho. No a nevýhoda je v tom, že lidem to připadá mimo, a není tady přímo předtím nějaká zastávka a plně chápu, že se sem lidem nechce, dojedou do města, jdou na náměstí, kde mají těch podniků 40 a vyberou si něco tam, než aby šli dalších pět deset minut ke mně a pak zase museli někam poměrně složitě na poslední autobusy. Je to takový klub, že jsou tady ti lidi, kteří tady chtějí být. Jak říkám, zároveň výhoda i nevýhoda. T. Š. Je škoda, že tady v Hradci nefunguje žádný klub, kde by se dalo být uvnitř a i venku, když je v létě hezky, tak je to fajn, nebýt zavřený jen uvnitř, ale moct poslouchat i venku… Š.: Tady k tomu nejsou podmínky, ale je fakt, že za těch dvacet let jsem nenašel jiný objekt. Tedy jeden jsem si našel, ale s městem jsem se nedohodl…bylo to na pivovarské flošně. Jsou to zbytky hradeb, tvořené dlouhými cihlovými tunely, což by bylo ideální prostředí. Tam ten prostor by byl úplně nádherný, dva tunely jsou spojené takovou boční chodbou, čili v jednom by se dalo sedět, v jednom by se dalo skákat a kapelama, ale s městem jsem se nedohodl, jejich představy o rekonstrukci se rozcházejí s mými představami, takže si myslím, že by to nakonec skončilo jako u nefungujícího jazzového klubu Satchmo, kde je to všechno dokonalé, zaspárováno, omítky, nábytek, to vůbec nemá tu atmosféru, hrubé přírodní zdi atakdále. Zdá se mi, že jakmile se do všeho začne cpát moc mramoru, dlažby a všelijakých sádrokartonů, tak to nějak ztratí charakter. T. Š. Ale image AC klubu není zvenku moc přitažlivá. Hodně lidí, kteří to tu neznají, to může odradit. Š.: Určitě, uznávám, navíc jsou tu otřesné záchody, o které dvacet roků bojuji s vojenskou ubytovací správou, teď nově se správou vojenského bytového fondu. Jsou neprůstřelný, a přes ty vysoké částky, které jsem jim za těch dvacet let dal na pronájmu, se mně z toho nevrátilo vůbec nic – někde to bylo použito na něco jiného. I když si myslím, že to mohlo sloužit, když ne přímo tady, tak třeba studentům na ping - pongové stoly nebo na posilovnu… T. Š.: Jsou studenti vysokých škol umělecky aktivní? - 121 -
Š.: Jsou lidi – asi kromě farmačky, která je opravdu hodně náročná, kteří mají kapely, nebo umí malovat, ale jsou to spíš jednotlivci. Zpočátku tady byla parta lidí na UHK, která dávala dohromady celé večery, od divadelního, přes hudební, přes svoji literární tvorbu, tak to už spíš vymizuje a pravděpodobně každý sedí u svého notebooku, kouká se na filmy, nebo hraje hry. Těch nadšenců trošku ubývá – z řad studentů. Byli tu studenti, kteří organizovali veliké maškarní plesy třeba, nebo další akce. T. Š.: Jak je to s návštěvníky klubu, chodí sem jen studenti? Š.: Já si myslím, že z 80% jsou to studenti, ale mám tady nějaké swingové věci nebo cimbálovku, takže na to přijdou i starší lidi, nebo na nějaké cestopisy, není to nějak omezení. Neberu sem lidi, kteří by tady neměli být, aby z toho nebyla hospoda a ti studenti by se tu necítili dobře. Jim nevadí starší lidi, ale nemůžou tu být lidi, co se nějak vymykají způsobem chování a chápání. Tak ty vyprovodím, mám napsané na dveřích, že jsme studentský klub, a když se mi někdo nelíbí, tak je na to upozorním. T. Š. Jaké máte plány do budoucna? Jakou dramaturgii? Š.: Chtěl bych zůstat u toho, co děláme teď, u alternativnějších programů, aby tu byla převaha rocku, jazzu, ethna, nějaká ta divadélka čas od času, nějaké tancování. Otázka je, jak dlouho vydržíme, protože veškeré pronájmy jsou nejisté, takže mně můžou říct příští týden, abych si to sbalil a zmizel, to se může stát. Nezbývá než doufat, že to vydrží. Samozřejmě pokud by se vyskytnul nějaký vhodnější prostor v dosahu studentů, tak bych to bral. Myslím si, že ti mladí lidé by byli schopní si ten klub zařídit sami, každý by vzal doma nebo na chalupě jednu starou židli, stoly by se sehnaly z výprodeje, ale mě se zdá, že to město chce mít všechno uhlazený, čistý, zaomítkovaný, mramorový, a já si myslím, že je pro ty studenty lepší, když si můžou dělat co chtějí, a pokud se na ně budou koukat křivě, když si při koncertu lehnou před účinkující a koukají na ně zespoda, tak je to už moc velké omezování.
ROZHOVOR S ŘEDITELEM ZUŠ NA STŘEZINĚ KARLEM ŠUSTEM 26. 3. 2012 T. Š.: Jak hodnotíte kulturní prostředí v Hradci Králové? K. Š.: Kultura tady je určitě, ve srovnání s ostatními městy – já nemůžu moc srovnávat, protože jsem pořád v Hradci, ale když jsme třeba nedávno plánovali výměnnou akci s Jabloncem, tak přijel starosta a vyprávěl nám, co všechno ten Jablonec dotuje, a že na školní muzikál dal škole milion a čtvrt. My jsme tam jen seděli s otevřenou pusou, to bylo u náměstka Krofty na jednání. A on říká, no, u nás to bylo podobný před lety jako v Hradci, že všechny peníze šly do sportu. Pak jsme si řekli, dost bylo sportu, že se to nijak neprojevuje a nevrací, a řekli jsme, ať si na sebe sportovci vydělají – a všechno dáváme do kultury, a je to znát. Tak v HK tedy mám dojem, že téměř všechno jde do - 122 -
sportu. Souvisí to i s tak blízkou věcí, jako je rekonstrukce této školy, která se plánuje už dvacet let, a pořád se to odsouvá, pořád nejsou peníze, naposledy před měsícem nebo před dvěma se to řešilo, kdy jsme měli přislíbeno pro letošek šest milionů, a ty se nějakým nedopatřením opět nedostaly do rozpočtu, ale bez předchozího plánování bylo schváleno 7 milionů na hokej, bez předchozího plánování. Takže už víme, kde jsou. Takže z toho mám tento dojem. Ale fungují granty a podobné věci, jakým způsobem to taky radši nechám stranou. V Hradci je podle mého názoru totální nedostatek sálů vhodných pro kulturu. Nedávno jsme dělali koncert a americkým klavíristou a kromě filharmonie tady není jediný sál s kapacitou nad 550 míst kromě sklepního sálu fakulty. Pak náš sál, pro 80, 90 lidí, ale ve 4. patře, není tady nikde sál třeba pro 200 lidí, komorní… hudební síň, ale ta je ovšem pouze pro varhany a ze třetí řady už není vidět na pódium. Takže to je bolest Hradce Králové. T. Š.: Co nové prostory v divadle Drak? K. Š.: Tam je dobrý sál, ale zase tam není piáno, to je divadelní jeviště. Aby tady bylo víceúčelové zařízení…a navíc sehnat termín v Draku nebo v Klicperáku je nadlidská záležitost, to se musí rok dopředu. Za pronájem Klicperova divadla na jeden den dá naše škola 40 000 Kč. A nikoho nezajímá, kde to vezmeme. Když tam chceme udělat dopoledne zkoušku…i tak musíme jednat rok dopředu a prosit, aby nám vůbec nějaký termín dali. Chybí prostě kulturní sály, které by město dotovalo. Třeba v tom Jablonci – a nejenom v Jablonci, má zuška smlouvu s městem, taky tam mají za 40 000 divadlo, nebo možná za míň, ale pětkrát ročně ta zuška si ho může zdarma půjčit, protože to divadlo je stejně jako Klicperovo divadlo nějaká o.p.s, musí si na sebe vydělávat, ale s tou podmínkou, že pro město poskytnou několikrát ročně prostor zdarma a pro jeho organizace. To se mi zdá jako slušné jednání vůči neziskovým organizacím. T. Š.: Jak probíhá komunikace s městem? Jsou vstřícní, podporující? K. Š.: Pakliže to moc nestojí, tak je to dobré, pakliže to něco stojí, tak to opět naráží na spoustu grantů a věcí, když je město schopno – můžu mluvit ze svých věcí, což je pravděpodobně takový úzký pohled – ale 12 let děláme národní kytarovou soutěž, a každý rok dostaneme určitý obnos peněz. A pak přijde další ročník, to se všechno musí plánovat dopředu, je to známá a prestižní záležitost v kytarovém světě, a najednou dostaneme třetinu peněz než před lety, tak to prostě nejde udělat. Takže nemám pocit, že by se přihlíželo k nějakým tradicím. Ale zase chápu, že nejsou peníze, když se nastrkají do hokeje. Ale nakonec se to vždycky nějak udělá, nechci, aby to vypadalo depresivně. Ale v některých věcech jsem rozčilený už dlouho. T. Š. Myslíte si, že je pro kulturu ve městě důležitá existence dokumentu o strategii kulturní politiky? K. Š.: Je to určitě důležité v tom, jako když podnikatelé mají plánovat nějakou svoji činnost, tak musí vědět, jak to bude fungovat s daněmi pět let dopředu, s odvody, - 123 -
nějakými dalšími povinnostmi. V kultuře je to to samé: jestliže chci něco dělat pravidelně, musím, vědět, co mě to bude stát přibližně, to je to, co mě zajímá. Ale v zásadě si myslím, že když to není, tak se tomu městu lépe manévruje a odříká. Pokud by to bylo, tak je to pro to město v něčem zavazující, ale není pro ně takový problém to kdykoliv změnit nebo porušit, z nedostatku peněz počínaje a změny kulturní politiky konče. T. Š.: Město se moc neangažovalo ani v otázce kandidatury na Evropské hlavní město kultury. Přitom rozvoj kultury také napomáhá rozvoji města a kultura ho může reprezentovat v rámci republiky i v zahraničí… K. Š.: Jo, ale v té kultuře se netočí tolik peněz, jako v tom sportu. Já z toho mám V Hradci někdy pocit, že nouze naučila Dalibora housti. Že ti muzikanti a umělci se vždycky k něčemu přilepí a budou nějak přežívat, to jim je vlastní daleko víc jako organizovanému sportu, protože ten potřebuje přece jenom organizovanost. Kdyby bylo tolik sálů, jako je sportovišť…Tady naproti na základní škole Sever před možná deseti lety dělali umělý povrch na hřišti. Letos se schválila investice na nový umělý povrch na Sever, nechápu proč! Když tam hraje o víkendu pět cikánů fotbal. To my tady sledujeme z okna. T. Š.: Jak hodnotíte vývoj v kultuře v Hradci za posledních 20 let? K. Š.: Já si myslím, že se to hodně institucionalizovalo. Že to je víc obor podnikání než kultura. Před dvaceti lety se dělala spousta věcí na koleně z nadšení, dneska se dělá to, kdo je schopen podat projekt, zpracovat žádost a udělat kolem toho velkou bublinu. Nafouknout to, zbytečně vyplácat peníze na spoustu podružných záležitostí, a samotná kultura stojí pořád stejně, co stála, kromě nějakých velkých akcí typu muzikálu a tak podobně, těch trendů co vydělává peníze. Ale jinak vážní muzikanti hrají pořád za stejné peníze, akorát se k tomu musí nafouknout taková ta propagace kolem a musí na to být spousta agentur. T. Š.: Jaký je hradecký divák? Chodí na kulturu? K. Š.: Já nevím, já nikam nechodím. Moje kultura je kultura školy, protože hrajeme každý den, nebo i dvakrát denně, takže se málokdy dostanu, nebo ani nemám sílu jít někam na něco cizího, když mi někdo řekne, pojď na koncert, tak ho málem zabiju, protože mám koncertů plno… A v rámci zušky to je pořád stejné. Jsou to rodiče a přijdou, když je bude zajímat, jak hraje jejich dítě, někteří pozvou své příbuzné, ale to tak bylo a je to tak i teď. Co se týče kulturní úrovně rodičů, tak je taky pořád stejná, dohraje dítě a uprostřed koncertu si to razí maminka ven a táhne za sebou další dítě, protože je přesvědčena, že musí odejít 10 minut před koncem, že by jinak nestihla všechny povinnosti, co má. T. Š.: Proč si myslíte, že by měly děti chodit do zušky? Má umělecké vzdělání dopad na osobnost člověka? - 124 -
K. Š.: Zušky prožívají už asi čtvrtý rok vlnu vzdělávacích programů, která přišla o dva roky dřív na základní školy a bylo už tak trošku zpochybněno, ale pro zušky to je velká výhoda v tom, že si musely začít psát svoje programy a musely o tom začít přemýšlet. A mimo jiné v tom Rámcovém vzdělávacím programu, v tom dokumentu ministerstva, vlastně zušky dostaly pro občany úplně jiný význam i pro děti a to ten, že už není prioritní naučit dítě hrát, ale prostřednictvím toho kumštu – jakéhokoliv - z něho udělat, zkráceně řečeno, lepšího člověka, po všech stránkách. Pracovat na jeho vlastnostech, formovat ho, učit ho myšlení, učit ho odstupu od různých věcí, zhodnocení, kritického vlastního názoru atd. T. Š.: Teoreticky to zní krásně, funguje to i v praxi? K. Š.: Nejdřív si to musí uvědomit sami učitelé, a když celý život učí s tím, že je podstatné naučit dítě etudy z Černého, tak si to těžko tak rychle uvědomí…oni to podvědomě dělají, samozřejmě, děti kopírují své učitele, když má učitel tik, tak za chvilku má tik i ten žák, a když jde učitel kouřit před budovou, tak budou před budovou kouřit i jeho žáci a budou si připadat jako paní učitelka, takže to tak funguje…Ale je potřeba, aby si učitelé uvědomovali víc, že cokoliv na hodině pronesou, je pro to dítě vzorem, a to si neuvědomují. Část těch starších kantorů jede tak, jak celý život učila, a neuvědomuje si hodnotu toho svého vedlejšího produktu. A teď se z rozhodnutí státu ten vedlejší produkt stává hlavním a ten vedlejší produkt je, že kromě toho, že budeme pracovat na tom dítěti, se z něj ještě možná stane muzikant. Je to trošku otočený. Trošku ve zkratce řečeno. Už pro zušku neplatí takové ty ostré limity, jako ty nesplníš látku, tak pro neschopnost končíš, ale naopak to vidět z hlediska maxima toho dítěte, jak postoupilo, co mu to dává, jestli to pro něj má nějaký význam. T. Š.: Jsou už viditelné nějaké výsledky programu? K. Š.: My jsme pilotní škola, takže jsme tak o rok o dva napřed, ostatní školy začínají příští rok, teď to píšou, dodělává se to a my už podle toho jedeme druhý rok, takže v tomto smyslu máme lecjaké zkušenosti, ale to se pozná až za x let od toho, co se to plošně spustí. Na konci to bude v roce 2019, a pak se bude řešit to, jestli se ti učitelé změnili, nebo jak si to uvědomili, podle mě se změní tak, že ti starší odejdou postupně do důchodu a ti noví nabušení z fakult, pokud půjdou učit, tak jsou hodně jiní, to je zajímavé, že to noví učitelé jsou opravdu hodně sebevědomí a je to znát v tom přístupu k výuce. A to je asi dobře. Kdyby byli pořád stejně kožení vzhledem k té klasice a mrskali ty etudy a stupnice a dodržovali ten kamenný řád, tak se to nikam nepohne. Zvlášť ti starší nesou hodně nelibě určitý úpadek té výkonnosti, a myslí si, že to je důsledek těch změn, ale to je důsledek daleko širší nabídky pro všechny studenty a tříštění zájmů. Když jsi byla ty malá, tak jsi chodila na piáno a na výtvarku, ale dneska je všechno možné. Školy mají velké nároky, je spousta internetu, mobilů, co času dneska všichni stráví tou zbytečnou komunikací, kdy si posílají smajlíky…Tříští se zájem a jde se po povrchnosti, takže už je taky míň studentů, kteří jsou schopní se zavřít a tři čtyři hodiny denně sedět u piána, je to opravdu znát. - 125 -
T. Š.: Děláte nějaké náborové akce? K. Š.: Děláme, počínaje plakáty, děláme náborové akce pro školky, to je pořád stejné. T. Š. A má to nějaký dopad? K. Š.: Stejný jako u plakátování. Myslíme si, že má, ale bylo by potřeba dělat nábory u rodičů, nikoliv u dětí, ti to rozhodují, a když přijdeme hrát do školky, tak co je platné že si doma možná z deseti dětí tři vzpomenou, že „Maminko, takoví pánové nám tam hráli“, „Jo, Pepíčku a na copak hráli?“ „Já nevím, měli tam takový něco..“, a “A bylo to pěkný?“ „No, bylo.“ „Tak pojď, jdeme nakupovat do Kauflandu.“ A to je všecko. A rozdáváme letáčky, a některé děti je možná donesou domů, a ti co je donesou, tak zase 10% si to možná přečte, kdežto kdybychom měli někde ty rodiče shromážděné a mohli jim vysvětlit smysl toho, tak si myslím, že 50% k nám ty děti dá…ale to si jenom myslím. Zkoušeli jsme chodit na rodičáky na školy, ale ty školy se tomu brání, protože se bojí, že jim odlákáme děti z jejich kroužků. Je to všechno složitější. Taky má každá škola jinak odpolední vyučování, takže dát dohromady rozvrh výtvarky pro 15 dětí je šílené. T. Š. Probíhá konkurence v zuškách v Hradci? K. Š.: Neprobíhá. Každý má svůj rank a mluví se o tom, je to vděčné téma, ale není to vůbec pravda. Každý má svůj rank působnosti, každá je v něčem lepší a střídá se to. Donedávna jsme měli nejlepší smyčcový orchestr a letos poprvé jsme nepostoupili z kraje do národního, protože to prošlo generační výměnnou, jsou tam malé děti a nehraje to tak, jak by mělo, a Habrmanka postoupila, přejeme jim to, a naproti tomu jiné naše orchestry vyrostly profesionálně. Každý člověk, který dělá ve školství, ví, že to jde v takových vlnách a že to není otázkou přání. Je samozřejmě dobré, aby tam byl dobrý vedoucí, dobrý dirigent, který musí jít těm dětem příkladem, aby mu věřili, že to myslí vážně. T. Š.: Kvalitativně jsou srovnatelné? K. Š.: Určitě. Moje vlastní dítě chodilo do obou zušek. Pak jsou tu ještě dvě soukromé školy, Jitro a Boni pueri, ty jsou především na zpěv a k tomu jsou přidružené nějaké keybordy, ale na prvním místě je zpívání. Pak Adalbertinum, Medium, Rolland, Yamaha…Ale tam není smyslem naučit dítě hrát, ale donutit rodiče, aby si koupili výrobek Yamaha, to je obchodní záležitost, to hraní je jenom náhodný vedlejší produkt. Je to vlastně marketingová záležitost na prodej výrobků, ta firma trpí toho učitele a poskytne mu prostory na výuku. T. Š.: Kolik máte žáků? K. Š.: 2000, Habrmanka má asi 1100. A 80 učitelů. T. Š.: O jaké obory je největší zájem?
- 126 -
K. Š.: O taneční. Z hlediska malých dětí o taneční, to je trend doby, něco jako když byla prestižní záležitost chodit do Boni Pueri nebo do Jitra, tak dneska pro ty pětileté šestileté holčičky je „in“ chodit do baletu. T. Š.: Jak jste dlouho ředitelem? Co považujete za svůj největší úspěch, a jaký třeba neúspěch, sen, který se povedlo/nepovedlo splnit? K. Š.: 22 let. Můj sen je dostat to pod jednu střechu, 20 roků o tom jednám, tak bych se toho rád dožil, ale když se toho nedožiju, tak se nedá nic dělat. Když jsem začínal, byla škola poloviční. Není můj sen udělat z toho něco megalomanského, ale mám rád, když je to nejlepší ve všech smyslech. Takže to beru i jako takové zadostiučinění, že to nebude tak špatné, když se ti lidí hlásí. Jsme největší škola v republice tohoto typu, už asi deset let, druhá menší je Liberec. T. Š. Dojíždí sem hodně děti? K. Š.: Z celého kraje. Jezdí sem, když se chtějí připravovat na konzervatoře, nebo na určité nástroje, které se jinde nevyučují, třeba hoboj, nebo za kapelami. Jeden jezdí až z Ústí nad Labem, ale to je výjimka. T. Š.: Nedávno jste měnili logo školy, proč a jaké to má ohlasy? K. Š.: Všecko se mění, je nová doba, host vyhazuje vrchního… Prostě bylo zastaralé, byť jsme k němu měl osobní vztah, protože jsem ho v 90. roce inicioval, namaloval mi ho Pepa Janiš, a byli jsme opět snad první škola, co měla logo…já rád vyšlapávám cesty A potřebovali jsme jít jiným stylem než mají všichni, ty obrázky z očičkama, my jsme tomu chtěli dát trošku modernější náhled. A ohlasy jsou dobré. T. Š.: Jaké formy propagace používáte? K. Š.: Od plakátů po Facebook, obrazovky v MHD, ale ty jsou drahé jako pes, noviny, rozhlas, televize, internet, co nám přijde pod ruku, tak už se tam cpeme. T. Š. Spolupracujete s někým na pořádání akcí? K. Š.: Musíme, protože máme málo prostor. Až budeme mít nové prostory, tak to bude lepší, tam budou dva nové sály, jeden s kapacitou 200-250 lidí, což tady v Hradci chybí, jeden bude vybaven divadelně, tak na to se těším. Je to na bývalé základní škole Jih, od září bude celá škola převedena na nás, takže už jen musíme sehnat peníze na přestavbu a to musí zadotovat město, na to z našeho provozu nemáme. Původní rozpočet byl 160 milionů, teď jsem to usmlouval, že mě dají 50. Teď prý nemají ani těch 50. T. Š.: Jak dlouho funguje ZUŠ? K. Š.: Funguje od roku 1953, v roce 1976 se rozdělila a v devadesátém se to přejmenovalo na zušky, předtím to byly lidušky.
- 127 -
ROZHOVOR S ŘEDITELEM HRADECKÉ KULTURNÍ A VZDĚLÁVACÍ SPOLEČNOSTI MIROSLAVEM FRANCEM, 21. 3. 2012 T. Š. Jak hodnotíte obecně kulturní prostředí v Hradci? M. F. Já hodnotím to klima tady v Hradci Králové jako standardní, možná až s ohledem v kontextu celé České republiky jako mírně nadstandardní. Myslím si, že nabídka, která tady je, je velmi bohatá. Zvlášť v kontextu dnešní doby. Takže jsem docela spokojený, možná bych přivítal trošku větší podporu a větší aktivitu v alternativní kultuře, a obávám se, že to je tím, že tady nejsou vhodné prostory, kde by se tyhle aktivity mohly prezentovat. Přestože my jsme se snažili nějakým způsobem alternativní kulturu nabízet, nemáme absolutně vhodné prostory, kde by se to dalo dělat, protože ti návštěvníci očekávají přece jen něco jiného než je taková standardní kulturní instituce, jako jsme my. T. Š. Co jste zkoušeli? M. F. Nějaké aktivity v Centru mladých, asi největší taková aktivita je Entré k tanci, to je festival zaměřený na současné taneční trendy. To si myslím, že je docela záslužná věc. T. Š. Jak se podle vás vyvíjí kulturní prostředí v Hradci za posledních cca 20 let? M. F. Já si myslím, že to závisí na politické podpoře té kultury, takže je to určitý sinusoidální vývoj, tak jak se vyvíjí společnost, jak se vyvíjí ekonomika, tak se to vyvíjí i s kulturou. Teď si myslím, že neprožíváme úplně ideální období právě v souvislosti s ekonomikou, já nejvíc kritizuji nestabilitu grantových systémů, protože víceméně teoreticky financování kultury funguje podobně jako jinde ve světě, že se na kulturu skládají různé instituce, státní a obecní orgány, tedy město a kraj, stát, soukromí investoři, takže to funguje, ale není to stabilní a to pro tu kulturu je největší problém, protože se nedá plánovat dlouhodobě, u řady velkých festivalů se musí dramaturgie připravovat i třeba dva roky dopředu, aby ti zajímaví interpreti měli čas. Město je víceméně ke grantům velmi vstřícné, a kdyby existovaly čtyřleté granty u jiných institucí, teď mám na mysli kraj nebo stát a podobně, tak by to určitě bylo prospěšnější, ale tam ta vůle není a ta stabilita je nejmenší. T. Š. Je důležité mít definovanou kulturní politiku města ve formě nějakého dokumentu? M. F. Existuje dokument strategického rozvoje města a tam jsou statě, které se týkají kultury, ale obávám se, že to je hodně obecné a že se s tím materiálem nepracuje, protože je potřeba ho rozvádět do dalších dílčích a konkrétních plánů a to se bohužel neděje. Ale takový materiál je stoprocentně potřeba a my to vidíme nejen v oblasti kultury, protože děláme i cestovní ruch, takže i v cestovním ruchu pokud ty vize města tady nebudou, kam směřovat ty aktivity a peníze aby ta návratnost, ať už finanční nebo i morální v budoucnosti byla, tak je to trošku nesystémové. Určitě to je potřeba. - 128 -
T. Š. Je příprava dokumentu v plánu? M. F. Něco se teď připravuje v cestovním ruchu, ale co se týká kultury, tak zřejmě asi ne. Zřejmě se bude vycházet pořád z těch strategií, které byly přijaty už ani nevím kdy. T. Š. Proč se nepořádá více akcí v letním kině Širák? M. F. Letní kino Širák je z tohohle pohledu trošku problém, protože my bychom tam rádi dělali další aktivity, nejenom promítání kina, ale tam je obrovský problém s dodržením hygienických předpisů, hlavně kvůli udržení hladiny hluku, protože je to v zástavbě a v minulosti jsme se potýkali se stížnostmi, dokonce s námi hygienická stanice vedla správní řízení, hrozily milionové pokuty, takže jsme museli udělat různá opatření a ten stav není vyhovující. T. Š. Nedalo by se s tím něco dělat? M. F. Bylo by to velmi nákladné, máme nějaké odhady architektů, jak by se to dalo nějakým způsobem řešit, ale to jsou milionové částky a kdoví, jestli by to šlo. T. Š. Takže by byl lepší spíš nějaký klub. M. F. Určitě klubové prostory by byly vhodnější, protože alternativní kultura má přeci jenom menší záběr než ta standardní a návštěvnost není v řádech tisíců, ale stovek, tak si myslím, že právě klubové prostředí by tomu vyhovovalo daleko víc. Nějaké pokusy tu byly, ale vždycky to ztroskotalo, například klub Springfield. T. Š. Jaká je situace s dárci a sponzory tady v Hradci? M. F. Musím říct, že sponzoři v pravém smyslu, jako donátoři kultury nikdy neexistovali, protože my standardně uzavíráme smlouvy o reklamě, obchodní. Pár darů jsme měli, ale to je zanedbatelné procento oproti reklamě. Já samozřejmě ty firmy chápu, že to realizují tímhle způsobem, protože to je pro ně výhodné, ale není to pravý sponzoring, a já když potom vidím, jak některé firmy investují do reklamy a platí reklamní agentury, cpou miliony do reklamní kampaně na billboardech a tak, která je úplně minimálně účinná, tak je mi to trošku líto, protože si myslím, že řada kulturních projektů může nabídnout daleko lepší prostředky reklamy než to poskytnout reklamní agentuře. T. Š. Jaký je hradecký divák? Na co lidi nejvíce chodí? Chodí vůbec? M. F. Já považuju hradeckého diváka za velmi aktivního a kulturymilovného, myslím si, že návštěvnost tady ve městě je v porovnání s jinými městy docela dobrá. Samozřejmě, má to svoje limity - vlastně koupěschopnost, když to tak nazvu, obyvatel, protože kupní síla klesá a bohužel v tom spotřebním koši je kultura úplně na konci. Bohužel je to tak, prožíváme ekonomickou, ne úplně, krizi, ale ne úplně dobré období a lidi jsou docela vyděšení z toho, co se bude dít, takže šetří a kultura je na prvním místě. Stejně vám odpoví všichni, koho se budete ptát, ta doba není příliš příznivá. Samozřejmě lidi nejvíc chodí na – my neděláme takovou tu top kulturu, jsme zařízení takové, jaké jsme, takže já - 129 -
musím říct, že nám lidi nejvíc chodí na pořady, kde vystupují mediálně známí umělci. To je už takový letitý trend. T. Š. A akce jako dožínky a Slavnosti královny Elišky? M. F. Tak samozřejmě, kde je to zadarmo… ale já si myslím, že to je důležitá součást kultury, protože naší strategií je přibližovat kulturu i sociálně slabším, seniorům, hlavně dětem a mládeži, národnostním menšinám a takovým vrstvám obyvatel, takže ty akce, které jsou úplně zadarmo, nebo které si můžeme dovolit pořádat úplně zadarmo, jsou hrozně důležité, protože ty navštíví lidé, kteří by si to jinak nemohli dovolit a je to možná jejich jediný kontakt s kulturou a to je pro život člověka hrozně důležité. Samozřejmě tyhle akce jsou hodně důležité a nejsou to jenom dožínky, děláme promenádní koncerty pro důchodce, děláme řadu festivalů, kde nevybíráme vstupné a to si myslím, že je dobře. A tam je návštěvnost vždycky velká, zvlášť pokud je to spojené s konzumací něčeho. T. Š. Jsou podle Vás v Hradci jednotlivé umělecké žánry zastoupeny rovnoměrně? M. F. Já si myslím, že ta nabídka tady ve městě je docela vyvážená. Já, protože jsem bývalý tanečník, tak bych samozřejmě preferoval daleko víc ten tanec, který je vidět málo po celé republice, hlavně ten moderní tanec. Kdy tady naposledy byl třeba balet, něco málo dělá filharmonie, ale to je hrozně málo a z toho moderního vůbec. T. Š. Jaké jsou tu tradice, co folklór? M. F. Není to jen folklór, obrovskou tradici tady má dechovka, mažoretky, jazz tady má obrovskou tradici, město navazuje na to dobré, co tady v minulosti vzniklo a myslím si, že se to i při těch obtížích, které tady jsou, daří udržovat a rozvíjet dál. To zázemí v těch neziskových aktivitách a v těch spolcích určitě je. T. Š. Proč má HKVS právní formu s.r.o. a není to nezisková organizace jako ostatní kulturní instituce ve městě? M.F. Je to trošku složitější, v první řadě musím říct, že ta právní forma nám docela vyhovuje, protože právní forma příspěvkové organizace tak jako to bylo v minulosti současným trendům a hlavně současnému právnímu řádu zejména v kontextu k EU absolutně nevyhovuje. Nikde ve světě taková právní forma neexistuje a navíc ten vývoj zákonů jde tak, že s touhle právní formou vlastně ani nepočítá. Od devadesátých let se vždycky počítalo s tím, že ty příspěvkové organizace se nějakým způsobem transformují, především na o.p.s. Jenže já mám bohužel s touhle právní formou nedobré zkušenosti, protože se ekonomicky chová podobným způsobem jako příspěvkové organizace a ten systém řízení je daleko složitější, protože tam musí být správní rada, které do nedávné doby nebyla honorovaná a přitom má spoustu kompetencí a odpovědnosti, a pokud ty lidi za to nejsou placení, tak jejich práce tomu odpovídá, nestarají se o to, a potom je to stejně na řediteli té společnosti, Navíc z hlediska daňových zákonu se ta společnost chová takovým zvláštním způsobem, že hlavní činnost je ztrátová a pak vyvíjí nějakou - 130 -
vedlejší činnost, kde dosahuje nějakého zisku a ten se musí zdaňovat, takže to co by mohla vydělat na té ziskové činnosti, aby to vrátila zpátky do veřejných služeb, tak musí danit a odvádět státu, je to takové složité a proto si myslím, že to s.r.o., přestože to je společnost založená za účelem zisku, je v tomhle směru lepší právní forma, alespoň pro nás. Protože my jsme taková zvláštní kulturní instituce, protože my víceméně poskytujeme kulturní služby, je to tak. Samozřejmě za úplatu, zadarmo už neděláme vůbec nic, protože ty dotace, které máme, nám nestačí na pokrytí nákladů, takže to děláme za úplatu. Ale na služby, které mají charakter veřejné služby, dostáváme dotaci od města. Z tohoto pohledu je to pro mě výhodnější, protože všechny peníze, které vyděláme na službách, které jsou v zisku, můžeme dát do veřejných služeb a tím způsobem optimalizovat daňovou zátěž a to je racionálnější než ta o.p.s. Ale znovu říkám, že pro divadlo a umělecké soubory je právní forma o.p.s. naprosto standardní…Právní forma s.r.o. funguje hlavně u divadel. Vím, že ve světě si nikdo nehraje na to, jakou má právní formu, tam je důležité jakou aktivitu vyvíjí a i když je to nějaká podnikatelská společnost a dělá neziskové aktivity, tak dostává od příslušného ministerstva doklad o tom, že vyvíjí ty aktivity a normálně to dělá. Je to stejně o tom, jaká činnost se vyvíjí, protože znám řadu občanských sdružení, která natvrdo podnikají. Myslím si, že na tom vůbec nezáleží, ani jsme nezaznamenali, že bychom byli nějak diskriminovaní v grantových řízeních kvůli tomu, možná nadace to nedovolují, ale jinak jsme neměli problém. T. Š. Jaká je soběstačnost HKVS? M. F. Naše soběstačnost je kolem 54%. Já si myslím, že to není jenom tím, že poskytujeme ty veřejné služby, ale tak tím, že spravujeme majetek města. Provozujeme deset objektů (i nádraží) a ty objekty prostě musíme udržovat, musíme zajistit, aby se tam topilo a svítilo, aby tam fungovaly běžné bezpečnostní normy, požární předpisy, aby se dělaly revize zařízení, a to jsou obrovské náklady. Takže ta dotace nejde jen na to, že doplatíme nějakou vstupenku na nějaký pořad, ale podstatná část jde na tyhle náklady. Soběstačnost je velká, protože my máme možnosti, jak ty peníze vydělat, jak říkám, my hlavně poskytujeme služby, máme vlastně agenturu a zabezpečujeme programy na objednávku v královéhradeckém kraji, na dožínkách a tak a to děláme samozřejmě za peníze, s nějakým ziskem. T. Š. Jaký je zájem o vzdělávací služby ve vaší společnosti? M. F. Je to daleko složitější než v kultuře. Dlouhou dobu nás docela dobře živily jazykové kurzy, hlavně po roce 89, kdy si spousta lidí chtěla doplnit vzdělání, i když my jsme nikdy neměli ambice připravovat lidi na nějaké státní zkoušky, učili jsme konverzaci, aby se lidi domluvili na dovolené a tak, pro běžné užití jazyka. Doba přeci jen pokročila a tím, že se jazyky učí běžně ve školách tak ta klientela pomaličku ubývá a obrovské problémy mají i profesionální jazykové školy. Takže pomaličku z toho ustupujeme a rozvíjíme ty aktivity, kde ten zájem je, musíme reagovat na spotřeby trhu. Velký zájem je o pohybové aktivity, to je současný trend moderního života, takže tam máme kapacity maximálně - 131 -
naplněné. Rádi bychom dále provozovali kurzy nějaké estetické výchovy, učíme hrát na hudební nástroje, ale zase to děláme jinak, tím vyplňujeme mezeru na trhu, která tady je, jinak než to dělají lidové školy umění, protože my neděláme talentové zkoušky, my učíme opravdu každého, kdo má zájem, i netalentovaného člověka, protože si myslím, že jakýkoliv kontakt s živou kulturou je hrozně prospěšný, hlavně pro formování osobnosti dětí, takže se zaměřujeme na děti a učíme prostě každého. Tady se učí kytara ne podle not, ale podle akordů, aby si děti mohly zahrát nějakou písničku, zazpívat si u táboráku. T. Š. Je vzdělávání důležité pro další kulturní život lidí? M. F. My si tím vychováváme potenciální zákazníky, ve chvíli kdy toho člověka naučíme na kulturu a má k tomu nějaký vztah, tak potom chodí na pořady, nejenom k nám. T. Š. Je v Hradci dostatečná nabídka vzdělávání v oblasti kultury? M. F. Nemyslím si, že by ta nabídka byla nějak chudá, je to taková standard, jaký nabízejí i jiná místa v republice. T. Š. Jsou ve městě neziskovky, které organizují alternativní kulturu, něco jako Poco a poco? M. F. Obávám se, že moc ne, to je taková výjimka. Spíš to jsou o.s., která se zabývají takovou tradičnější kulturou. Impuls je zařízení kraje, pomáhají mu organizovat přehlídky neziskových aktivit. Ministerstvo kultury pořád vyhlašuje přehlídkové systémy, oni to pomáhají organizovat. Pomáhá hlavně neziskovému sektoru. T. Š. Jaké máte plány do budoucna s HKVS, kam směřujete? M. F. Zrovna připravuju další čtyřletý grant, ale je trošku složité hovořit o nějakém rozvoji, protože ty finance samozřejmě limitují. Máme představy jak dál, mám plány s letním kinem, udělat z něj další festivalové místo, ale to souvisí s investicemi. Čeká nás možná digitalizace toho kina, protože letos budeme naposledy hrát z klasického formátu, pak už ty filmy nebudou. Ale to jsou obrovské náklady a financování těch projektů je hodně složité, takže uvidíme, jak to půjde. Já si myslím, že v tuhle chvíli každý manažer přemýšlí o tom, jak udržet tu firmu v provozuschopném stavu. My musíme velmi pružně reagovat na situaci na trhu a musíme předkládat takovou kulturu, která bude zajímavá pro ty lidi, aby na to chodili, to je to nejdůležitější. Budeme dál utlumovat některé vzdělávací aktivity, které už nejsou úplně in a musíme hledat jiné formy, jiné okruhy, aby nám lidé chodili, abychom naplnili kapacity, které máme. T. Š. Jaké používáte formy propagace? M. F. Když budu ředitel firmy, která vydělává miliony, tak můžu investovat nejen do propagace, ale i do reklamy spoustu peněz a bylo by to o něčem jiném. Využíváme standardní formy propagace, snažíme se o aktuální informace na internetu, hodně práce - 132 -
pro nás dělá rezervační a prodejní systém vstupenek Colosseum v HK Pointu, tam lidi chodí a mají tam základní přehled kulturních aktivit, rozšířili jsme služby o takzvanou e-vstupenku, je možné si tu vstupenku koupit z domu prostřednictvím platební karty nebo převodem na účet a vstupenku si vytisknout doma, to je další zajímavá služba. Výlep plakátů se obávám, že je poslední dobou nejméně účinná forma a stojí spoustu peněz a spolupracujeme se sdělovacími prostředky, s rádiem, novinami, internetovou televizí. T. Š. Jak vybíráte hosty, které zvete? M. F. Dostáváme spoustu nabídek od agentur, taky prověřujeme ohlasy veřejnosti, jsme v kontaktu z kolegy z regionu nebo v republice a sledujeme, jak jsou pořady navštěvované a podle toho si vybíráme. I když musím říct, že to je kolikrát složité, třeba v Trutnově je ten pořad navštívený úplně bezvadně, vyprodaný a tady nezabere, takže trefit se do vkusu je trošku složitý. Podobné instituce z menších měst mají výhodu v tom, že mají víceméně monopol, takže diktují i vkus a nabídku ve městě. My tady žijeme v trošku složitější situaci, což je dobře, protože nám konkurují i soukromé agentury a o to je to náročnější. Ale říkám, je to jenom dobře. (Chtěl by vybudovat klub, centrum pro alternativní projekty v Centru mladých, tam by dělal Entré atd. Ale stojí to 18 milionů a to mu město vždycky shodí ze stolu. HKVS je prý zkostnatělá a stará instituce, mladí do Adalu na nic alternativního nepřijdou.)
ROZHOVOR S MARTINOU ERBSOVOU Z OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ POCO A POCO ANIMATO, 20. 3. 2012 T. Š. Jak dlouho funguje občanské sdružení Poco a poco animato, jak vzniklo a co je jeho cílem? M. E. Sdružení Poco letos oslaví 7 let, vzniklo v roce 2005. Vzniklo tak, že Dominika Špalková pracovala v HKVS a ředitel chtěl, aby byli zaměstnanci aktivní, aby si třeba založili nějaké sdružení, které by mohlo fungovat v prostorách HKVS. A jako jediná z nich založila sdružení Dominika Špalková a jako první kroky se dělal festival Velká inventura, dvoudenní festival nového divadla. O něco později jsem tam přišla já a začaly jsme vymýšlet nějaké věci. Vymyslely jsme oživení Bílé věže scénickými prohlídkami, na tom jsme si zkoušely, jak udělat nový projekt. Postupně se tak nabalovaly projekty, každé dva týdny koncert nebo divadlo v Amátce, to jsme dělaly asi dva roky, a pak už jsme si vyzkoušely část open air programu, každý večer jsme dělaly nějaké experimentální divadlo, a teď děláme třetí rok už jen ten Open air, deset dní velký festival. Před těmi dvěma třemi lety jsme zvažovaly, že se zprofesionalizujeme, že budeme takové regionální poradenské kulturní centrum, knihovna, pomoc s granty, ale - 133 -
nevyšly nám prostory, lidi začali dělat každý něco jiného, nebyla dobrá situace, takže teď každý pracujeme na něčem jiném. Aktivní ve sdružení jsme tři a zbytek jsou dobrovolníci a lidé, kteří nám pomáhají nárazově. T. Š Jaké akce a projekty jste realizovali? M. E. Před pěti lety jsme uspořádali v budově bývalé továrny na sklolaminát Vertex sitespecific, ale podmínky tam byly hrozné. V té době už byl projekt na knihovnu a centrum celoživotního vzdělávání. Pak jsme před třemi lety organizovali Nábřeží vody, kdy jsme reagovali na výzvu města, když chtěli, aby se v průběhu roku na nábřeží něco dělo. Byla to akce na jeden den, dělali jsme výpravy na lodičce a na břehu probíhal nějaký program. T. Š. Jak funguje kulturní komise na městě? M. E. Kulturní komise funguje tak, že se dvakrát do roka sejde, schvaluje granty, kulturní akce, kulturní činnost a akce do Reginy, to je jejich hlavní činnost. Pak by měla rozvíjet nějakou iniciativu, co se týče kulturní politiky, kulturní koncepce, a to vím, že je pořád stejná jako za Alexandra Gregara. Ten byl na úřadu deset roků, kulturní vize města vznikla v té době, někdy v 90. letech a od té doby se toho tak moc nestalo, bylo jen pár marných pokusů, oprašovali se staré vize a nikdy nic nového, nebo že by se nedejbože přizvala odborná veřejnost. T. Š. Proč ne? M.E. Nebyla vůle, nikoho to ani nenapadlo, pak taky politické tlaky, Hradec je hodně úřednické město. Řešily se jen politické kluby. Všechno co se teď děje, ta diskuze, Dalibor Tomko to tady rozjíždí s iniciativou TedX, chtějí vytvořit nějaký sdílený prostor pro kreativce, myslím si, že to teď bude zajímavé. Dáme dohromady jednotlivce, kteří něco dělají, a začneme ukazovat, že jsme tady a že ty podmínky by bylo potřeba nastavit jinak. T. Š: Jak funguje projekt European voluntary service? M. E: V Plzni to hodně funguje, v Polsku to hodně funguje. Tam se jim povedlo zareagovat na ty výzvy evropské hlavní město kultury, udělat projekty, které jim tam zůstaly. V Hradci jsme udělali jeden happening, jednu future city game, to pořádalo
- 134 -
město na podporu kandidatury, a stálo to nějaké peníze, takže ta kandidatura ztroskotala v podstatě na penězích a nezájmu města. T. Š. Myslíte si, že promarněná kandidatura na Evropské hlavní město kultury mohla Hradci pomoci v rozvoji kultury a umění? M. E. Ta kandidatura má svoje pro a proti, Plzeň teď na to třeba nemá peníze. Další nevýhoda je, že je to na 6 let dopředu a minimálně jednou se otočí celé zastupitelstvo a je těžké získat kontinuitu toho myšlení, že to není tady a teď, ale že je to pro dobro třeba i za sto let, prostě ty vize chybí. Velký vizionář v Hradci byl Ulrich, před těmi sto lety to tady všechno naplánoval, je to sice trochu předimenzované, docela velké, bydlí tady málo lidí. On ty plány udělal velmi velkoryse. Ale už na to nikdo nenavazuje, není tady nikdo, kdo by si to vzal za své. Problém je s prostory, dělá se třeba výběrové řízení a pak ten prostor prostě není. Město není moc podpůrné, nikdo tam nevyvíjí žádnou aktivitu, aby řekli, pojďme si sednout a něco vymyslet. V Polsku kandidovalo na titul Evropské hlavní město kultury 16 měst, u nás jen 3. T. Š. Jak vznikl nápad na diskuzi o kultuře v Hradci a jaké jsou ohlasy? M. E. V rámci té kandidatury nás oslovili polští kolegové z Toruně, z Ostravy se jim neozval nikdo, z Plzně s nimi spolupracovalo sdružení Paproch. Pro nás ten projekt (Coolture Freshmaker) měl ty výhody, že jsme se blíže seznámili s Plzní, realizovala se tu diskuze. My jsme do toho projektu šli s tím, že jsme chtěli něco takového uspořádat už dřív, ale chyběl nám impuls. Byli jsme rádi, že účast byla docela hojná, bylo tam 70 lidí. Máme i dobré ohlasy a už se o tom šušká, přemýšlím o tom, že bych založila nějaký blog nebo stránky Za Hradec kulturní, nějakou podobnou iniciativu jako je Za Prahu kulturní, která by tlačila na město a na kraj, protože oni nemají vize, nemají strategický plán, existuje jen nějaký plán z roku 2002, už jsem naťukla nějakého úředníka, který to má na starosti. Dostali jsme navíc pozvánku na 5. dubna na kulturní výbor na kraj. Myslím si, že to je dobré, na besedě si dělali úředníci poznámky, vydrželi až do konce. Pan Mokren je na městě zástupce úřednictva, on může jen procesovat, úřadovat ty žádosti, ale měl by umět komunikovat, měl by tvořit ten mezistupeň mezi umělcem, pořadatelem, organizátorem a politikem. Úředník nemusí nic vytvářet, on by měl být ten nástroj, umět to zprostředkovat. Pan Jakub Krofta jako předseda kulturní komise byl ten, kdo měl
- 135 -
hovořit a nezapojoval se. Co mě překvapilo je, že na diskuzi vůbec nebyly média, ani regionální. Asi jsme je málo urgovali. T. Š. Jak probíhá spolupráce s dalšími partnerskými městy a v rámci města s dalšími spolky nebo neziskovými organizacemi? M.E.: Štětín a Toruň jsou na spolupráci daleko, nejlépe nastartovaná spolupráce je s Walbřichem a s Wroclawí, teď v rámci toho že se stala hlavním městem kultury. S Walbřichem je to spíše taková regionální spolupráce, folklórní akce, vymění se kapely, jsou to spíš takové lidové veselice. Spolupráce probíhá také s Banskou Bystricí, funguje tu Obec Slováků, kterou vede paní Špalková. Kromě plesu bývají součástí větších programů, na dožínkách apod. Spíš jde o to udržovat tu komunitu pospolu, sejít se a popovídat, a můžou být kontaktem pro bystrické nebo hradecké umělce. Pak tu funguje Helpcentrum, občanské sdružení podporující spolupráci Čechů a Vietnamců, Kulturní a vzdělávací společnost, Impuls je dost upozaděný, chtělo by to omladit, upgradovat, dělají hlavně ty krajské přehlídky. Ale příští týden se koná Amatérská scéna, to je zajímavá akce. Spolupracujeme hodně s občanským sdružením Prostorpro, ale to je sdružení zaměřující se na poskytování sociálních služeb, jinak žádná kulturní sdružení tu v Hradci nejsou. Ještě tu je Klub konkretistů, který vede Štěpán Málek, Ateliér ženy, který vede Majka Lišková, pak pořadatelka na Jednom břehu Martina Součková, jsou to hodně jednotlivci. Za divadlo jsme hodně spolupracovali s Jesličkami, ale ty už taky nejsou, co bývaly. A kulturně hodně aktivním člověkem je tady v Hradci neurochirurg pan Dimitrij Tabakov, jeho slovo má nějakou váhu na magistrátu a může pomáhat otvírat dveře mladým lidem. T. Š. Existují ve městě prostory, které by byly vhodné pro koncerty, divadla a podobně? M. E. To je právě problém. Teď jsme začali spolupracovat s Daliborem Tomko a jeho projektem TedX. Jednalo se o Vrbenského kasárnách, město by dostalo od EU 70% na opravu, zbytek by si muselo zaplatit samo. Už to bylo domluvené, architekti psali projekt, ale pak se řeklo, že na to nejsou peníze a skončilo to. Město má chátrající objekt, který ho stojí peníze, ale nechce na něj dát ani korunu. Město disponuje spoustou nebytových prostor, ale kolikrát se člověk lépe domluví s nějakým nadšeným podnikatelem, majitelem budovy nebo knihovnou na nějakém provozu nebo kooperaci. - 136 -
Moje představa je prostor někde v centru, aby to bylo přístupné, mělo by to mít nějaký výstavní prostor, něco kde by se dalo hrát divadlo, koncert, musí tam být bar, hospoda. T. Š. Proč v Hradci moc nefungují studentské projekty? Studenti vysokých škol nejsou moc umělecky činní… M. E. Je to taky tím, že jsou tu hodně namíchaní studenti a vlastně tu úplně chybí studenti vysokých škol s uměleckým zaměřením. Cizí studenti si tvoří vlastní komunitu, medici se učí, nebo chodí na divošky občas… T. Š. Existují tu dobré kluby, které nabízí kvalitní program pro mladé lidi? M. E.:Je tu třeba Kozinka, AC klub nebo Klub č.p. 4, ale ty prostory jsou nedostatečné. Největší hudební událostí byli v poslední době Monkey Business, a to na Střelnici. Po strašně dlouhé době, a v kulturáku! Když se podíváš na šňůry některých kapel, které jsou teď „in“, tak jedou Pardubice, Liberec, Olomouc, už i Trutnov začíná být váženým konkurentem, protože mají dobrý kulturák a navíc můžou sbírat lidi z Polska. Více využívat by se mohly také prostory na nové scéně v Draku. T. Š. Nebo v kině. M. E. Situace kolem kina je teď složitá, příští týden bude zastupitelstvo a uvidí se, jak se to rozhodne, důležité je, že všichni chtějí kino zachovat. Problém je udržet provoz kina, před sedmi osmi deseti lety to tam Leoš Kučera celé postavil, vybudoval, předtím tam bylo 100 zaměstnanců, oni to dělali v pěti, ale jde o to to udržet v životaschopném provozu a předat to nějakému ekonomickému subjektu, který by to zvládl, takhle je to neudržitelné. Kromě divadla si v Centrále dokážu představit akce, výstavy, divadla, DJ akce, tančírnu…
ROZHOVOR S NAĎOU MACHKOVOU PRAJZOVOU, ŘEDITELKOU MUZEA VÝCHODNÍCH ČECH, 17. 4. 2012, via e-mail Předesílám, že jsem ředitelkou muzea od ledna 2011, v HK žiji od roku 2009, velké srovnávání a hodnocení mi tedy nepřísluší.
Jak hodnotíte kulturu a kulturní prostředí v Hradci? Jaké jsou největší přednosti, největší nedostatky? Čím se může město „chlubit“, a za co by se mělo „stydět“? - 137 -
Obecně povaţuji město za relativně kulturní, otevřené, chlubit se můţe výraznými kulturními institucemi a bezesporu také přenášením aktivit do ulic měst, coţ dělá město atraktivním. Jak se vyvíjí kultura v Hradci za posledních deset, dvacet let? Změnilo se něco? K lepšímu, nebo k horšímu? Nemám srovnání. Myslíte si, že je pro fungování kultury ve městě důležité, aby město mělo definovanou strategii kulturní politiky ve formě dokumentu, nebo je lepší nechat žít kulturu vlastním životem, a „ona si svoji cestu najde“? Pokud si cestu najde je dobře, ale současná kultura se bez podpory neobejde. Pakliţe bude definovaná pomocí dokumentu a bude zakotveno o co má město pečovat, čím se zabývat, tím méně se na ni a na její financování bude zapomínat. Jaký je hradecký divák? Aktivní, nebo pasivní? Myslím, že aktivní. Jsou tady v Hradci zastoupeny všechny umělecké žánry rovnoměrně, nebo je něčeho moc, a něčeho málo? Vnímám rozložení jako rovnoměrné. Jak se chová město ke kultuře? Podpůrně, vstřícně, macešsky? Vyhrává tu sport? Obecně by do kultury mělo téct více peněz. Kultura je vždy a všude na posledním místě a to je špatně. V politických programech je zastoupena minimálně, po úřednické linii je zastoupení na magistrátu také mizivé. Myslíte si, že je nabídka kulturních akcí dostatečná? Je na co chodit? Co si myslíte o lidových akcích, které pořádá město? (dožínky, Slavnosti Elišky…) Má být kultura pro každého? Má být kultura zábavná, nebo má vzdělávat a rozvíjet? Nabídka je bohatá a dostatečné, je v pořádku, ţe existuje pestrá paleta, ze které si kaţdý můţe vybrat dle svého vkusu a potřeb. Kultura má být vţdy rozvíjející a vzdělávací, od toho je to kultura – má člověka kultivovat. Jaké tradice v Hradci existují? Otevřených venkovních festivalů.
Jak se muzeum profiluje dramaturgicky? Na co se zaměřujete?
- 138 -
Zaměření muzea vyplývá z jeho sbírkotvorné činnosti především. Většina výstav je z vlastních sbírek. Snaţíme se reagovat na význačná výročí, nové skutečnosti. Jakým způsobem se snažíte o větší atraktivitu muzea jako instituce, abyste oslovili více návštěvníků? Upravili jsme webové stránky, aby byly uţivatelsky přívětivější, klademe důraz na otevřenost, nově v muzeu působí muzejní pedagoţka s lektory, otevřeli jsme kavárnu, výstavy jsme pojali výtvarně – architektonicky jinak. Snaţíme se o maximum aktivit vztahujících se k výstavě. Podle stránek se muzeum od roku 2011 snaží profilovat více jako vzdělávací instituce, jaký je o tyto vzdělávací programy zájem? Vzdělávací institucí bylo, je a bude muzeum vţdycky. Zvolili jsme formu edukačních programů šitých na míru pro MŠ, ZŠ, SŠ. Zájem je obrovský, coţ se projevilo jak na výrazném zvýšení počtu tohoto typu návštěvníků, tedy i na trţbách. Hlavně jsme tak získali návštěvníky, kteří se stále vracejí, a věřím, ţe tak vychováváme generaci, pro kterou bude i v dospělosti návštěva muzea něčím samozřejmým. Jací jsou návštěvníci muzea? Zaměřujete se na nějaké cílové skupiny? Chodí do muzea mladí lidé? Návštěvníci muzea jsou buď dospělí s jasným vyprofilovaným zájmem, kteří chodí na většinu aktivit, které muzeum nabízí nebo si vybírají podle svého zaměření. Jsou to ţáci MŠ, ZŠ, SŠ, kterým nabízíme edukační programy. Pořádáme občas dny pro seniory. Jaký je zájem o přednášky, jaké výstavy vzbuzují největší zájem? Zájem o přednášky je především o cestopisné. Rádi bychom přivykli ale návštěvníky, aby ocenili moţnosti a znalosti muzejních pracovníků a jejich kolegů a snaţíme se více zaměřit přednášky více spjaté s činností muzea – etnografie, archeologie, přírodní vědy, historie atd. Návštěvnost bohuţel neměříme podle výstav, je tedy těţké rozlišit, kolik návštěvníků jakou výstavu navštívilo. Obecně lze konstatovat, ţe největší zájem je vţdy o výstavy, které jsou doplněny doprovodným programem. Muzeum je příspěvkovou organizací kraje, jak probíhá spolupráce s magistrátem? Podporuje kraj muzeum dostatečně? Město podporuje muzeum formou grantů, město vyuţívá sluţeb archeologů, přírodovědců – coţ jsou často sluţby placené.
- 139 -
Spolupráce s městem je na dobré úrovni. Větší prostor se samozřejmě dá vţdycky najít. Větší finanční podporu bychom také uvítali. Jaké formy propagace využíváte? Je propagace dostatečná? Vyuţíváme webové stránky – vlastní, města, kraje, Asociace muzeí a galerií, tištěná média, rozhlas – především Český rozhlas Hradec Králové a Leonardo. Informace zveřejňujeme v tradiční tiskovině Vitrína, v Géčku, v Radnici. Nově platíme spot v MHD. A jsme zastoupeni na elektrických mapách firmy DARUMA ve městě. Osvědčil se nám nejvíce osobní kontakt - doporučení a předání informací známým apod. Na dětské programy, které byly zavedeny od února 2011 je propagace dostatečná. Školy i dětský návštěvník si nám cestu našli v dostatečné míře. Stejně tak senioři. Rádi bychom více cílili na běţného dospělého jednotlivce. Jak stanovujete vstupné – není příliš nízké? Vstupné se odvíjí od dodrţování standardu ICOMU – Mezinárodní rady muzeí, kde je definován standard finanční dostupnosti. Muzeum je instituce, kterou by si kaţdý měl moct dovolit. Je to instituce poskytující vzdělání a informace o regionu svým způsobem, coţ by mělo patřit k základům vzdělání. V západních zemích je zvykem, ţe vstup do některých muzeí je úplně zdarma. Využíváte služeb dobrovolníků? Sluţeb dobrovolníků zatím uţíváme pouze v omezené míře. Instituce na to ještě není připravena. Za poslední rok se mnohé věci změnily a musí si najít svůj řád a stabilizovat se. Teď v podstatě není, kdo by se dobrovolníkům věnoval, zaučil je, do budoucna ale s nápravou počítáme. Myslím, ţe na řadu otázek je odpovězeno ve výroční zprávě.
Rozhovor s panem PhDr. Tomášem Rybičkou, ředitelem Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2. 5. 2012 - 140 -
T. Š.: Co si myslíte o stavu kultury v Hradci Králové? T. R.: Já si myslím, že Hradec na tom s kulturou není špatně, že naopak se ta kultura rozvíjí dobře, ne že by ty podmínky nemohly být lepší, to můžou být vždycky…ale nemám pocit, že by tu něco výrazně chybělo. Teď třeba filharmonie má rekonstruovanou budovu, tak může dělat různé věci, možná pokud jde o představení hudebního divadla, ať už toho tradičního, opery, operety nebo muzikály – něco nahrazuje kino Centrál přímými přenosy z metropolitní opery…z těch ostatních oblastí, výtvarná, muzea, divadla, kina. Nenapadá mě nic, co by tu vysloveně v nabídce chybělo. T. Š: A naopak něco, čím se Hradec může pochlubit, na co pozvat třeba návštěvníky i zahraniční? T. R.: Je tady spousta věcí, které už se nemusí nabízet – Divadlo evropských regionů, to už je za těch 17 let známé jak u nás, tak v zahraničí, nebo Jazz jde městem a podobné akce. V naší oblasti je to třeba Nábřeží sochařů. To třeba nemá takovou tradici, ale je to dané tím, že to je dlouhodobé, Nábřeží sochařů trvá celý rok, je jasné, že větší pozornost zaujme jednodenní festival nebo nějaká akce, která trvá krátkou dobu – jak pozornost publika, tak médií. A to co běží tak jaksi přirozeně celý rok, tak to někdy zůstává trošku stranou. Teď mám na mysli to nábřeží sochařů, koná se celý rok a zaujme to pozornost pár dnů nebo týdnů, co ty sochy jsou nové, a pak to jako splyne s tím životem, ale to je dobře, že ty sochy se stávají každodenního života…je třeba to posoudit jiným pohledem, na co se opravdu ta pozornost soustředí, to jsou ty festivaly a pak taková ta běžná každodenní práce. Obě ty polohy vytváří kulturní prostředí. T. Š: Jste ředitelem 15 let, takže už můžete srovnávat; jak se za posledních 20 let mění situace v kulturní sféře? Vnímáte nějaké změny ve spolupráci s magistrátem atd.? T. R.: Za těch 20 let změny určitě jsou, a jsou to změny k lepšímu; ono to chvilku trvalo, než jsme si zvykli využívat ty možnosti, které nastaly. Pokud budu mluvit za výtvarnou oblast, tak odpadla všechna ta nejrůznější omezení, schvalování výtvarných plánů, textů, katalogů, když jsme připravovali katalog, tak jsme ho museli dopředu předkládat ke schválení – to všechno odpadlo, což jednak urychlilo všechnu přípravu, protože ty lhůty byly poměrně dlouhé, a co nám taky velmi napomohlo, je zlepšení možností
- 141 -
v podnikatelské sféře, protože tiskoviny, pozvánky, plakáty k výstavám, to trvalo strašně dlouho, než se to vytisklo. Dnes se dá vytisknout katalog během pár dnů nebo dvou tří týdnů a nám to poskytuje možnost udělat katalog, ve kterém jsou snímky z té výstavy, což je možnost, kterou můžeme využít a to s tím myslím souvisí. V minulosti by byl velký problém udělat katalog, ve kterém by byly snímky z výstavy. To byly změny v administrativě…nemůžu posoudit, jak to bylo v jiných oblastech, ale ve výtvarné oblasti to značně omezovalo nebo limitovalo výběr umělců, kteří mohli vystavovat. Takže to je změna jednoznačně k lepšímu a my se ji snažíme využívat, hlavně pokud jde o tvorbu současných umělců. T. Š: Jak vnímáte spolupráci s magistrátem, přestože jste krajská příspěvková organizace? T. R.: Jsme krajská příspěvková organizace, ale to nebrání spolupráci s městem – my tam zase tolik možností nemáme, protože město nemá instituci, se kterou bychom spolupracovali. Spoulpracujeme samozřejmě s magistrátem jako s úřadem, magistrát je garantem projektu Dny evropského dědictví, tam se domlouváme, pokud je potřeba. Připravujeme s kolegy z hradeckých muzejí Muzejní noc, tam nám magistrát poskytoval grant, nevelký, ale důležitý na to, abychom mohly provozovat speciální linky o muzejní noci. Spolupráce tam je, ale těch možností pro nás tolik není. T. Š: Myslíte si, že hradečtí radní jsou ke kultuře vstřícní a podpůrní? T. R.: Já si myslím, že jsou kulturní…jako konkrétní příklad z jiných odvětví uvedu podporu Klicperova divadla, pokud šlo o rekonstrukce. Postupně se rekonstruovala hlavní scéna, studio Beseda, Divadlo Drak má nové prostory, filharmonie, teď se dokončuje nová budova městské knihovny –takže si myslím, že město Hradec Králové dělá pro kulturu opravdu hodně. Je otázka, jestli by mohl dělat víc, nebo jestli to stačí, ale zase jde o ty finanční možnosti, které město má. Ale myslím si, že za těch dvacet let se toho udělalo hodně. Myslím si, že v tomto směru není městu co vytýkat, naopak chválit, že k tomu město takto přistoupilo. T. Š: Je v Hradci protěžovaný sport oproti kultuře? T. R.: To je otázka i proporcí, pro kolik lidí se ty peníze poskytují. A ve sportu nejde jen o diváky, kteří chodí na fotbal nebo na hokej, ale ty peníze jdou také pro děti a mládež. - 142 -
Nové koupaliště taky něco stálo a je to také pro hodně lidí. Takže tyhle proporce, kolik dát na kulturu a kolik dát na sport, nebo na jiné oblasti – já všem říkám, že každý nám dá tolik peněz, kolik nám dát chce a kolik nám dát může. Nepochybuji o tom, že by nám radní nebo zastupitelstvo dali na kulturu víc peněz, ale prostě nemůžou, protože nemají nebo musí dát peníze taky na jiné věci, než jen na kulturu. Takže tohle můžeme těžko posoudit, pokud nemáme nějaké další podklady o tom, co vedlo k rozhodnutí, kam jaké peníze mají jít. T. Š.: Proč nemá Hradec vlastní galerii? T. R.: Nevím. Faktem je, že ve městech se srovnatelným počtem obyvatel jsou městské galerie…například v Plzni je galerie, která se přímo jmenuje Galerie města Plzeň a vyvíjí činnost souběžně s galerií spravovanou krajem. Myslím si, že to je dobře a městská galerie by tu určitě uplatnění našla. T. Š.: A není tu zájem, aby tu galerie vznikla? T. R.: Když začala rekonstrukce domu U Špuláků, tak jsem někde zaznamenal informaci, že tam bude městská galerie – někde v Radnici možná. Dokonce se tady u nás zajímali někteří lidé o práci v té galerii, dozor ve výstavních sálech a podobně. Nevím, jaké byly záměry a jestli se nějak změnily…určitě by tady taková galerie našla uplatnění. Možná nevzniká z důvodu, že výstavy nahrazují jiné galerie, třeba galerie v Klicperově divadle, výstavy se dělají také ve filharmonii, tradiční prostory bývalá městská výstavní síň v Biskupské rezidenci, v těch konírnách co jsou ty prostory, tam se dělají výstavy – teď tam byla výstava Jiřího Šťěrbakova, takže náplň by se určitě našla a možná by to byla možnost i pro nějakou spolupráci. T. Š: Proč je v reprezentativních prostorách na radnici galerie Tří generací Kodetů? T. R.: To nevím, galerie může být soukromá i městská…ale prostory by tam byly určitě dostatečně velké, a je to taky takové důstojné a reprezentativní místo, na Staré Radnici. T. Š.: Jaké je hradecké publikum? Chodí hradečáci na kulturu? T. R.: Já si myslím, že chodí, a teď si trošku vypomůžu výsledky velmi zajímavého průzkumu, který už předloni zadal magistrát a kraj společně, a hlavním účelem bylo - 143 -
zjistit strukturu návštěvníků obecně; kolik návštěvníků chodí do muzeí, galerií, divadel, na koncerty – kolik je Hradečanů, kolik jich je z okresu, z kraje, kolik mimo kraj a kolik návštěvníků je zahraničních. Bylo to zajímavé, a protože to dělala agentura, tak tam byly ještě další doplňující otázky, a zjišťovali taky, jestli návštěvnící těchto kulturních institucí chodí také do dalších kulturních institucí. A zajímavé je, že návštěvníci galerie jsou nejuniverzálnější. Čili ten, kdo chodí do galerie, tak chodí také velmi často na koncerty, do muzea, do divadla, prostě do těch dalších institucí. U těch ostatních návštěvníků dalších institucí to nebylo tak, že by nechodili už nikam, ale ten rozptyl byl řekněme menší. Takže to je pro nás zajímavé, že máme takovéhle návštěvníky. Jinak Hradečané mají podle mě zájem o kulturu, protože když chodím do divadla, tak vždycky je tam lidí hodně. Může to být shoda okolností, to by se časem ukázalo, ale mě se nestává, že bych někam přišel a bylo tam málo lidí nebo poloprázdno. Takže já mám pocit i zkušenost, že v Hradci Králové zájem o kulturu je. T. Š.: Myslíte si, že by se měla odborná veřejnost více podílet na kulturní politice ve městě? T. R.: Město má radu pro kulturu, na kraji je to výbor pro památkovou péči, jako poradní orgán zastupitelstva, část těch členů jsou zastupitelé, pak tam jsou další představitelé kulturní sféry. Nejsou tam ředitelé institucí, k tomu není důvod. Na tom krajském odboru jsou členové z celého kraje, což je dobře, protože je potřeba celokrajský pohled. Jsou tam třeba starostové obcí nebo lidé, kteří se zabývají kulturou v těch menších městech. Nevím, podle čeho jsou do těch funkcí jmenování, nicméně věřím tomu, že to jsou všechno lidé, kteří mají ke kultuře blízko. Co si myslím, že by mohlo být v některých případech prospěšné, je koordinace termínů. My už jsme tady v rámci spřátelených institucí a kolegiálních vztahů koordinovali pro letošní rok termíny vernisáží a dalších akcí s muzeem a knihovnou. Dohodli jsme se s paní ředitelkou Machkovou a paní ředitelkou Svobodovou a bylo to už v době, kdy už jsme měli plány připravené, ale ještě byla možnost s tím trošku pohnout. Takže by se nemělo stát, že bychom měli ve stejný den vernisáž u nás a v muzeu. A pokud ano, tak je to vernisáž třeba přírodovědná, to znamená pro jiný okruh návštěvníků, takže nepředpokládáme, že bychom se o ty návštěvníky nějak přetahovali, nebo že by byl návštěvník na rozpacích, kam má jít dřív, proč se nemohli domluvit. Takže si to takhle domlouváme a nepotřebujeme na to žádnou instituci nebo komisi, která by to koordinovala. - 144 -
T. Š.: Myslíte si, že je pro město důležité mít definovanou kulturní politiku ve formě dokumentu, nebo se kultura takhle plánovat nedá? T. R.: Myslím si, že takový dokument určitě není na škodu, mít stanovené takové ty hlavní záměry, které město má, a nemělo by to kopírovat volební období, mělo by to být stanovené s větším nadhledem, a pak by se to v tom volebním období mohlo konkretizovat. Ty strategické dokumenty a koncepce musí být nutně obecné, nemůže tam být, uděláme takovou a takovou výstavu, ale můžou se třeba objevit důležitá výročí. Když bylo třeba 777 let od první písemné zmínky o městu Hradec Králové, tak tady byla docela široká aktivita, jak to výročí připomenout. U nás to bylo dost náročné, protože jak může Galerie Moderního umění připomínat vyloženě historickou událost nebo výročí. Nicméně, přispěli jsme, tím že se to začalo připravovat asi dva roky nebo dva a půl dopředu. Takže si myslím, že takovéhle dokumenty mají svůj význam. Třeba kdyby se v něm objevilo, že Hradec Králové bude usilovat o vznik městské galerie, a co třeba pro to v tom konkrétním období uděláme. A to už je věc toho konkrétního zastupitelstva, které k tomu může nějak přistoupit a přispět. Ale když ta koncepce nebude, tak si řeknou, tak co kultura, a když nikdo s ničím nepřijde, tak nic nebude. Jak se říká, štěstí přeje připraveným, takže když kultura bude připravena a bude mít svoje náměty, co by se dalo zlepšit, tak to určitě bude lepší, než když se bude na poslední chvíli vymýšlet co teď, protože musíme dělat rozpočet, tak co vlastně chceme. A to platí jak o městě, tak o kraji. Vím, že kraj teď koncepci připravuje, nevím, jestli to bude schvalovat teď to stávající zastupitelstvo nebo to další. Je to koncepce, která se bude týkat kraje, ale kdyby k tomu město mohlo přispět a říct, my máme takovouhle koncepci, tak by se to dalo vzít jako přednost. T. Š.: Můžete ohodnotit, o co je v galerii největší zájem? Děláte komentované prohlídky, muzejní noc, galerijní nokturno, přednášky… T. R.: Těžko říct, o co je největší zájem. Pokud jde o stálou expozici, tak tam je počet návštěvníků rok od roku přibližně na stejné úrovni, to se moc nemění. Samozřejmě záleží na konkrétní výstavě, třeba před deseti lety jsme udělali sice nevelkou, komorní výstavu Antonína Slavíčka, tak tam návštěvnost povyskočila, protože to je jméno, na které návštěvníci přijdou. Stoupá nám ale počet návštěvníků na doprovodných programech – to jsou komentované prohlídky, přednášky, interaktivní programy, kterým se někdy říká galerijní nebo muzejní animace, což si nemyslím, že je úplně - 145 -
výstižný název. Smyslem těch programů je navázat kontakt s návštěvníkem, obvykle to jsou děti nebo mládež, a nějak ho zaujmout a přiblížit ho výtvarnému umění. T. Š.: V čem to spočívá? T. R.: Spočívá to v různých úkolech, to by vám spíš řekla moje kolegyně, která to velmi dobře vymýšlí. Jde o to dávat těm dětem takové úkoly, aby to nebraly jako úkol, ale aby je to opravdu zaujalo, takže to musí mít do určité míry zábavnou formu, a musí to být vymyšlené tak, aby se na ty obrazy naučily opravdu dívat, všímat si třeba barev, kompozice, čím je ten obraz zajímavý obsahově, symboly nebo vrstvy výkladu toho díla, takže v tom to spočívá. Aby tam byla aktivita ze strany toho diváka, bez ohledu na to, jestli je malý, nebo velký. Protože k modernímu umění musí divák přistupovat aktivně. Postavit se před obraz jako v devatenáctém století a vidí krajinu, tak ano, je to krajina, ale to nevyžaduje nějakou jeho aktivitu, buď se mu to líbí, nebo nelíbí. My se snažíme si toho návštěvníka vychovat. Děláme programy pro návštěvníky přeškolního věku a říkáme, že když se naučí chodit do takových institucí jako je muzeum nebo galerie nebo divadlo, tak je předpoklad, že do takových institucí bude chodit i v dospělém věku. Třeba vloni jsme měli dva ucelené cykly přednášek o starším umění a o moderním umění až do současnosti, a tam jsme měli velký zájem, dokonce jsme nabízeli i cenově zvýhodněné vstupenky na celý cyklus. A protože jsme předtím těch přednášek tolik nedělali, tak to tam samozřejmě narostlo. Velký zájem je o vernisáže, nemyslím si, že by to bylo jen tím, že to je zdarma a je tam občerstvení, ale myslím si, že to je společenská událost, že se ti návštěvníci setkávají. Já říkám, že na vernisáži si výstavu neprohlédnete, protože na to prostě není klid, je tam spousta lidí, se všemi prohodíte pár slov…ale to k tomu taky patří, protože já si myslím, že kulturní instituce, a teď nemluvím jenom o galeriích nebo muzeích, ale měly by to být takové kulturní oázy v tom uspěchaném světě. Mělo by to být místo, kde když tam člověk přijde, tak by se tam měl jednak dobře cítit, měl by se tam uvolnit, měl by ty každodenní starosti a shon nechat někde přede dveřmi, a měla by to být taková oáza ducha…říkám měla být, snad se nám to taky daří, nejenom tady u nás, ale i v dalších institucích…to by měli posoudit ti návštěvníci. Pokud chodí opakovaně, tak se nám to snad daří. T. Š.: V poslední době je nutností nabízet kromě výstav ještě další „služby“, jako je kavárna, dětský koutek, galerijní obchod… - 146 -
T. R.: Jsem rád, že to říkáte, protože to je důležité, pomiňme teď, že to je nějaký trend, podle mě to trend není, protože v zahraničí pokud jde o muzea a galerie, tak je to prostě obvyklé. Vloni jsme udělali úpravy místnosti, které kolegyně říkala výtvarná dílna, dnes už je to spíš ateliér, protože jsme zrekonstruovali stěny, stropy, podlahy, pořídili jsme nové vybavení, máme tam malířské stojany, lis na grafiku, takže tohle všechno se dá využívat a budeme v tom pokračovat, protože připravujeme rekonstrukci budovy. Chceme tady vytvořit jednak lepší podmínky pro ukládání a vystavování uměleckých děl, lepší klimatické podmínky v sálech, lepší podmínky pro návštěvníky, to znamená, aby tady byla nějaká důstojná vhodná šatna, aby tady bylo místo, kde si může v klidu koupit vstupenky, kde si může zjistit informace, pokud je potřebuje, chtěli bychom tady mít kavárničku a prodejnu publikací, protože ta prodejna, kterou tu máme teď, tak je velmi provizorní. S tím rozšířením prostor pro prodejnu by bylo spojené také rozšíření sortimentu, my tady prodáváme jenom naše publikace, to co my si tady vytiskneme, takže by tady mohly být další publikace, nebo upomínkové předměty na odpovídající výtvarné úrovni. Pokud všechno půjde tak, jak my chceme, tak budeme mít nový přednáškový sál, studovnu, protože bych byl rád, kdybychom zpřístupnili knihovnu, my tady máme odbornou knihovnu, která má přes 10 000 knihovních jednotek, nejen publikace o dějinách a teorii výtvarného umění a architektuře, zhruba polovinu toho tvoří výstavní katalogy, které třeba už ani nejsou dostupné dneska, takže to bychom chtěli zpřístupnit studentům a nejenom odborné, ale i laické veřejnosti. Tohle všechno by mělo přispět k tomu, o čem jsme tady mluvili. T. Š.: A všechno je to technicky proveditelné? T. R.: Je, máme už hotovou studii, protože ta budova je památkově chráněná, tak máme i stavebně – historický průzkum, abychom věděli, jaké prvky musíme zachovat a jaké úpravy můžeme provést. T. Š.: Na kdy se plánuje rekonstrukce? T. R.: Teď se rozbíhá příprava dokumentace pro stavební povolení a budeme se ucházet o dotace z Norských fondů, takže teď to závisí na tom, kdy bude vyhlášená výzva, abychom mohli tu žádost podat. Ale my chceme hodně věcí stihnout předtím, než bude a výzva vyhlášená, abychom byli připraveni. T. Š.: Jaká je soběstačnost galerie? - 147 -
T. R.: Naše soběstačnost je kolem dvaceti nebo přes dvacet procent, ale záleží na tom, co se do těch čísel počítá. My část těch peněz, které máme k dispozici, máme naplánované na nákup děl do sbírek. Čili to jsou peníze, které my nespotřebujeme. Něco tady třeba prosvítíme nebo protopíme, ale když nakoupíme umělecká díla do sbírek, tak ten majetek zůstává, jen promění formu z peněz na něco jiného. Můžeme to počítat do nákladů? To je otázka, protože my tyhle peníze skutečně nespotřebujeme. Spotřebujeme peníze na platy, na energie, kancelářské a výtvarné potřeby na programy, které tu děláme, a zase; čím víc programů děláme, tím víc papírů a pastelek spotřebujeme. A abychom to dělali tak, že si každý zaplatí vstupné na program, a ještě si přinese papír a pastelky, tak to by asi nešlo. My tu neděláme jen programy pro školy, ale i pro rodiče s dětmi. T. Š.: Děláte nějaké programy pro seniory? T. R.: Senioři chodí na přednášky a komentované prohlídky, řekněme na ty tradičnější formy. Na komentované prohlídky nechodí někdo, kdo si informace o výstavě nebo autorovi najde v knížce nebo na internetu. Velmi nás překvapilo, kolik chodilo seniorů na cyklus přednášek o moderním a současném umění. A podle toho, na co se po skončení přednášky ptají, byla kolegyně příjemně překvapená, jak se snaží pochopit nebo se nějak dostat k těm současným trendům ve výtvarném umění, k různým novým médiím…samozřejmě, že sem přijdou už ti, které to zajímá. Ještě jedna zajímavost, že o muzea a galerie projeví zájem tři, čtyři procenta lidí z celé populace. Ti ostatní mají jiné zájmy, někdo se věnuje turistice, někdo chodí na ryby, někdo hraje golf, prostě to tak je. Takže i z toho důvodu nemůže ta návštěvnost pořád stoupat, jak by někdo mohl mít představu, že rok od roku budeme mít vyšší návštěvnost. T. Š.: Proto je zásadní vzdělávání. T. R.: Ano, snažit se to procento do budoucna zvýšit. A teď se dostáváme k tomu, co je nejnavštěvovanější…jak jsme mluvili o Muzejní noci, tak to je akce určená pro nejširší veřejnost. Je zaměřená na popularizaci galerie, aby návštěvník do těchto institucí vůbec přišel a zjistil, co od nich může očekávat. A když se tady dozví, že to není jen ta zaprášená expozice, ale že tady používáme nejrůznější formy doprovodných programů, obejde si několik muzeí a řekne si, sem se musíme vrátit, tady to je zajímavé. Takže tohle jsou zajímavé akce, ale nedá se říct, že by byla nejzajímavější. Je určená pro široký okruh - 148 -
návštěvníků, je to taková pozvánka, seznámení, přijďte se podívat. My třeba nemůžeme udělat úplně den otevřených dveří, abychom zvali návštěvníky do depozitářů a do zázemí, ale děláme to touhle formou a snažíme se to pojmout tak, aby to pro návštěvníky bylo zábavné. Zkoušeli jsme o Muzejní noci dělat komentované prohlídky, ale pak jsme zjistili, že to není úplně ono, protože to je přece jenom svým způsobem vzdělávací program, a to my nechceme. My chceme, aby se ten den přišli pobavit a poznali tu instituci z takové veselejší, neformální stránky. Třeba jsme dělali vytváření živého obrazu; podle obrazu jsme vytvořili jakési kulisy a tam mohli návštěvníci vytvořit živý obraz podle toho obrazu a vyfotografovat se, hned se to vytisklo, takže si návštěvník mohl odnést ten svůj obrázek. T. Š.: Jaké formy propagace využíváte? Propagace v Hradci Králové trochu pokulhává, pro lidi, kteří do nějaké instituce nechodí pravidelně, tak nejsou informace o programech příliš dobře přístupné… T. R.: V tom výzkumu byla také otázka, odkud čerpáte informace o programu v instituci, tazatelé se ptali přímo návštěvníků v muzeu. Největší zdroj informací bylo, co se dozvědí přímo tady u nás, internet, a kolem 25% byly ústní informace, u většiny institucí. Překvapilo mě, že se lidé dozvídají málo informací z rozhlasu, protože hradecký rozhlas věnuje kultuře hodně prostoru. Pokud se ptáte na plakáty, tak ten důvod je jednoduchý, je to drahé. Vytisknutí a vylepení plakátů stojí hodně peněz, myslím si, že i divadlo, které mělo hodně plakáty, tak už jich tolik nemá…Kromě ekonomických důvodů je pak důvod to, že naše propagace je hodně adresná, poskytujeme informace těm, kdo mají zájem. U plošné propagace, jako jsou plakáty, nemůžeme tak úplně změřit dopad. My posíláme jednak papírové pozvánky, jednak pozvánky prostřednictvím emailu. Na stránkách galerie máte možnost zadat svůj email, a my vás zařadíme do adresáře a budeme informovat o dění v galerii. Dnes v té elektronické databázi máme už víc kontaktů, než v té papírové. Těmto adresátům jsme nabízeli, že jim budeme posílat elektronické pozvánky, protože ty papírové stojí hodně peněz. Z těch asi 300 adresátů jich pár, tak dva tři, projevilo zájem o elektronické pozvánky, ale zároveň chtěli posílat i ty papírové. Někteří z těch starších zákazníků nám říkají, že jsou rádi, že jim ty papírové pozvánky posíláme, a někteří si je dokonce schovávají, protože jsou krásné a je jim líto je hodit do koše. To je pro nás také zpětná vazba, že návštěvníci naši činnost takhle posuzují a patří to k tomu. Jinak máme informace na internetových stránkách. Ale myslím si, že kdo si ty - 149 -
informace chce najít, tak si je najde. K informacím na internetu se mohou dostat i starší lidé, když si řeknou o pomoc vnoučatům. Ale ty papírové pozvánky nerušíme. Máme tady měsíční programy, grafická úprava by mohla být jiná, ale my si to tady tiskneme sami na kancelářský papír, protože je to levnější. Třeba tu grafickou úpravu vylepšíme. Pak dáváme informace do Géčka a do letáku Pražských galerií, kde jsou pražské galerie a pak galerie v regionech mimo Prahu, i s obrázky. Je to vždycky na dva měsíce a je to i v anglických mutacích. I tohle si myslím, že je důležité, abychom měli připraveno pár řádek třeba i pro společenské časopisy, které mají rubriky s výstavami a podobně. Protože to je pro nás zajímavé, i když ten čtenář nepřijde na tu výstavu, tak bude vědět, že tady nějaká galerie je a když bude mít cestu kolem, tak se může zastavit.
ROZHOVOR S ALEŠEM MOKRENEM, VEDOUCÍM ODBORU KULTURY, SPORTU A CESTOVNÍHO RUCHU NA MAGISTRÁTU MĚSTA, 4. 5. 2012 T. Š.: Jak hodnotíte kulturní prostředí v Hradci Králové? M.: Já si myslím, že je rozmanité, že je poměrně konzervativní a že má velkou kvalitu, ať už z pohledu divadelních aktivit, tak hudebních těles a dalších věcí, ať už to beru od takzvaně profesionálních, nebo zájmových. T. Š.: Proč si myslíte, že je konzervativní? M.: Protože si myslím, že alternativa tu nemá moc prostoru, aby se mohla pravidelněji projevovat. Objevují se nějaké náznaky, ale je tu málo míst, kam jít za alternativní kulturou. T. Š.: Proč tomu tak je? Není nikdo, kdo by to vymýšlel, nebo by i byl, ale nemá na to prostory nebo prostředky… M.: Možná je to problém obecného nedostatku peněz v kultuře. Což je další charakteristika, že kulturní sektor je podfinancován, což mnozí nevnímají, nebo si myslí, že těch peněz je dost, ale já říkám, že ne. T. Š.: To říkají všichni. M.: Ale já teď myslím ekonomy a podobně, lidi, co nepracují v kultuře, ti kteří nevidí dovnitř. Takže to si myslím, že je problém, a pak to, že to město je hodně měšťanské, že
- 150 -
ten duch, kolorit, je hodně tradiční. Nejsou tu prostory, kde by se ta kultura provozovala pravidelně, tím pádem to nemá publikum, zastánce, a je to začarovaný kruh. Tím, že to v podstatě nikdo nevyžaduje, nebo je tady málo těch, kteří volají, aby kromě kamenných divadel tady byly kluby, alternativní scény atd., tak tady není to podhoubí, tím pádem nemůžou narůst příznivci a není společenská poptávka zpátky po tom, že by to podhoubí tady mělo být. Naráží to taky na byrokracii, na dlouhé termíny, což je někdy problém, který by se mohl urychlit, někdy je to problém zákonů. Jestliže máte systém, že granty musí doporučit poradní orgán rady, tedy kulturní komise, ta zasedá 14 dní před zasedáním rady, je- li to příspěvek nad 50 000, tak to musí schválit zastupitelstvo, a ten proces je vlastně takový, že v polovině měsíce zasedne komise, ta to doporučí, na začátku měsíce zasedá rada města, a pak o tom rozhoduje zastupitelstvo, a to zasedá na konci měsíce. Takže jeden a půl měsíce trvá rozhodovací proces, a pak trvá v optimálním případě ještě dalších čtrnáct dní příprava smlouvy, to jsou dva měsíce, které pro alternativu jsou naprosto nepřijatelné, protože ta to potřebuje udělat relativně rychle a bez byrokratických překážek, když se sem podaří někoho přitáhnout nebo zrealizovat projekt. Takže proto je to trošku problém. Na druhou stranu ten konzervatismus má výhodu v tom, že i když jsem říkal, že těch peněz je málo, tak relativně, ve srovnání s jiným stotisícovým městem ležícím na jih od nás, jde do kultury dost peněz. T. Š.: Jak dopadá kultura ve srovnání se sportem, z finančního hlediska? M.: To je velký problém, a to proto, že tam jsou velké disproporce. Když bych to vzal v hrubých objemech, tak do kultury jde víc peněz, než do sportu. V sumáři ročních příspěvků na činnost, bez investic do sportovišť: rozvoj a údržba sportovišť, 1.260 000, příspěvky na sportovní akce 1 278 000, příspěvky na činnost sportovních organizací 56 000 000, příspěvky na kulturní akce 1 610 000, příspěvky na činnost kulturních organizací 1 040 000, příspěvky na podporu vrcholového a výkonnostního sportu řádově 45 000 000, víceleté příspěvky na činnost profesionálních kulturních institucí 94 700 000, Calendarium Regina 13 340 000, což jsou převážně kulturní a společenské akce, těch sportovních je tam minimum. Takže do sportu jde 103 538 000 a do kultury 110 690 000, takže je to zhruba srovnatelný objem. T. Š.: Takže je to tím, že těch kulturních subjektů je víc, takže si v závěru rozdělí méně peněz? Protože na nedostatek financí si stěžovali třeba Karel Šust na ZUŠ, Tomáš Mucha s bigbandem STO… - 151 -
M.: Pozor, zuška je jiná kategorie, protože je financována normativem přes školství. Takže ti kromě těchhle peněz dostávají ještě z rozpočtu na žáka. Tohle co jsem říkal, tak jsou peníze, které jdou z fondu veřejně prospěšných projektů, Klicperovo divadlo, Divadlo Drak, Filharmonii, HKVS a městskou knihovnu, a ta je vlastně ještě zvlášť a jde na ni řádově ještě 26 000 000. A tím ta kultura dostává víc. Pravdou je, že řádově 120 000 000 dostává těch pět velkých organizací, které jsem jmenoval, a v tom může být ta disproporce. Protože na ten zbytek zbývá řekněme 12 000 000 a z toho těch 10 je na ty VIP akce z Calendaria Regina. A na ty ostatní akce zbývá 2 600 000 včetně činnosti. Ale když se podíváte na rozpočet sousedních Pardubic, tak tam takovéhle objemy do těch v úvozovkách malých aktivit takové nejsou. (viz rozpočet města Pardubice, str. 26, pozn. aut.). T. Š.: Ale možná se tolik neinvestuje do prostor pro kulturu, ne? M.: To je otázka na šéfa odboru města, často se nás ani na názor neptají. Co se týká ZUŠky, tak to vím, že se řeší, postavit novou ZUŠku je velká investice a prostě nejsou na to peníze. Na druhou stranu, pronájem nebo poskytnutí prostoru těm dalším subjektům, vždycky je to o tom, že pak ten prostor musí udržovat, generuje to další požadavky na peníze atd. Já ze své pozice nedokážu posoudit, proč to nedopadlo. T. Š.: Proč nemá město žádný strategický dokument v oblasti kultury? M.: Některé věci jsou ve strategickém plánu a je to prostě věc politiků a věc vedení města, aby stanovilo vize, aby řeklo, kam má to město směřovat, byť by to bylo jen na čtyři roky. Diskuze ke strategickému plánu pořád probíhá, pracovní skupiny se schází, měli by se tím zaobírat. Politické strany mají programová prohlášení, co chtějí a kam chtějí směřovat, je strategický akční plán, který definuje ty obecné cíle, ale my jsme v uvozovkách jenom ta výkonná složka. T. Š.: Takže na kom to záleží? M.: Všechny tři komise, kultura, sport, cestovní ruch, od nás dostaly materiál, který shrnuje ty věci, které v téhle oblasti jsou, a všechny se shodly na tom, že se tím budou zaobírat. Strategický plán, vize v oblasti kultura a cestovní ruch: V roce 2020 je Hradec Králové silným a uznávaným kulturně společenským centrem…. atd. je tady SWOT analýza, klíčové oblasti, ukazatele, které se sledují a plní a nadefinovali si je politici a - 152 -
vedení města. Jich je potřeba se ptát, kam Hradec směřuje a jestli se to bude dodržovat. Protože můj názor na veškeré koncepce je takový, že pokud se ta koncepce potom důsledně nedodržuje, tak je úplně zbytečná. Já jsem koncepční člověk, tam kde to můžu ovlivnit, tak se snažím, dohodli jsme se třeba v oblasti cestovního ruchu s krajem, že už tři roky máme společná témata v cestovním ruchu, která respektují třeba i Pardubice. Letos máme rok vodní turistiky, Rok Labe, pro příští rok je téma Žena v turistice, respektive Žena jako královna. Možná vám to připadá k smíchu, takhle to připadalo k smíchu všem, když jsem to před rokem řekl, ale z pohledu koncepčnosti: jsme Hradec Králové věnné město? Jsme. Máme hned vedle Jaroměř, Dvůr Králové, Nový Bydžov, na druhou stranu Chrudim, Trutnov, takže na území královéhradeckého kraje je 5 věnných měst, která mají marketingový program. A fenomén ženy jako královny je uchopitelný báječně. Máme tady Babiččino údolí, které je spojeno se spisovatelkou, která je tady z kraje, Boženou Němcovou, V Litomyšli, která je zase členem svazku obcí Česká inspirace, kde je Hradec také členem, tak budou teď velmi připomínat Dobromilu Rettigovou. Je to žena? Je to žena! Budou tam jezdit lidi, aby se podívali, jak chutnaly knedlíky podle Dobromily? Budou! Byly ženy odjakživa múzou a inspirací? Kdo založil Chrám sv. Ducha v Hradci Králové? Eliška Rejčka! Proč by tam jinak měla bustu? To je věc, která se málo připomíná, a máme možnost tady udělat akce, kdy dámy přijedou na welness pobyt, kdy si prohlédne krásy Hradce, které budou o ženách. Máme tady Chrám Panny Marie, Marie byla žena? Byla! Na začátku to každého rozesměje, ale na druhou stranu je to obrovský potenciál, je to věc, kterou ještě nikdo neudělal, ojedinělá v České republice a tím pádem můžeme být výjimeční. Máme tady spojení s královnami, a která žena by nechtěla býti opečovávaná jako královna? To je pro mě koncepčnost, že vím, že příští rok půjdeme tímhle směrem. Máme to posvěcené od komise cestovního ruchu, není to sice v globálním strategickém plánu, ale než se schválí tyhle dokumenty, tak ten rok uplyne. Máme rok a půl po volbách, a přestože si myslím, že by strategický plán mělo vedení města, které nastoupilo na 4 roky upravit dle svých programů a koaličních dohod, máme prohlášení stran, kam chtějí vést to město, tak já bych to viděl tak, že hlavní úkol by měl být, že se 14 dní po volbách všichni sejdeme a během dvou měsíců uděláme strategický plán, kam chceme to město směřovat na ty 4 roky. Pak by to mělo smysl. Ale jestliže je rok a třičtvrtě po volbách a tohle ještě není, tak já nejsem ten, kdo by měl popohánět. My jsme jim tenhle materiál rozdali 12. 7.2011, dostali výtah ze strategického plánu, plnění úkolů a projektů, a rámcové vyhodnocení koncepčních - 153 -
dokumentů téhle oblasti, kde je i stařičká koncepce ochrany a rozvoje kultury, která je letitá fousatá z roku 1995. Od té doby nic nebylo. Dostalo to 30 členů komise kulturní, sportovní a cestovního ruchu, kteří byli nominováni politickými stranami, aby byli poradním orgánem Rady města. Sportovní komise je nejdál, ti si aspoň řekli, co zanechat, co upravit, jak to uzpůsobit, a nic víc se nestalo. T. Š.: A co dělá kulturní komise? (město má kulturní komisi jako poradní orgán Rady města, kraj má Výbor pro kulturu jako poradní orgán pro zastupitelstvo, pozn. autorky) M.: Jsou vytvořené pracovní skupiny pro strategický plán, a jedna z nich má na starosti oblast kultury, čekal bych, že z té skupiny vyjde požadavek na něco. T. Š.: Jak vnímáte vývoj v kultuře za posledních dvacet let? M.: Neustále braná na hůl, podceňovaná, podfinancovaná, pořád platí to, že si neuvědomujeme, že byť je to terciální sféra, není to výrobní sféra, tak produkuje hodnoty, které posouvají to město směrem k vyšší kvalitě. Kdyby kultura nebyla podporovaná a nebyla by, tak tady budeme pálit ohně na náměstí, opékat buřty, bude nám ten omastek kapat na tu dlažbu a bude nám to jedno, prostě se jen najíme, někde se vyspíme a pak zabijeme dalšího mamuta nebo bizona nebo vepře, abychom na druhý den měli zase co jíst, ale nikam se ta společnost nebude vyvíjet. Zaplaťpámbu dochází k autonomizaci těch subjektů a těch lidí, co tvoří kulturu, před pěti lety jsme je převedli na jinou formu, ne tak svázanou s městem, ale dali jsme jim jistou volnost. Jsou s námi provázáni přes ten příspěvek, který je pro ně bytostně důležitý. Bohužel nefunguje to kofinancování, stát se chová macešky a kraj jako reprezentant státu se chová macešsky k institucím, které vytváří kulturu nejen pro město, ale pro region. Kraj spolufinancuje o.p.s., ale když si vezmete, že podíl Klicperova divadla je 60% výkonů pro Hradec a 40% pro kraj a stát, takže kraj by jim do jejich rozpočtu, který je řádově 40 milionů, měl dát 40%, což je 16 milionů. Protože to divadlo plní krajskou funkci, jezdí sem lidi z kraje, hrajou tady, nemělo by to financovat město. Ale realita je taková, že město dává 31 milionů a kraj dává divadlu stěží 2 miliony. To je nepoměr. Takže byť jakási snaha o kofinancování tady je, tak je nedostatečná, což neumožňuje rozvoj těch věcí, a vede zpátky k tomu, že je zase nedostatek financí od toho města, protože kdybychom mohli 35 milionů rozdělit 60%město, tak by nám zbylo 12 milionů na tu další kulturu. Ale - 154 -
protože musíme zafinancovat to divadlo, aby žilo a aspoň drobně se rozvíjelo, tak ty peníze chybí. A ty peníze by měl dávat kraj a stát. Jinak došlo k velkému uvolnění třeba v tom, že jsme zrušili ohlašovací povinnost, dneska když se někdo rozhodne uspořádat kulturní akci a bude na soukromém pozemku, tak nemá vůbec problém, dodrží jenom zákony o nočním klidu po 22. hodině, když je to na městském pozemku, požádá o povolení na odboru majetku, ale nepotřebuje k tomu žádný další souhlas, jenom souhlas majitele pozemku, buď města, nebo soukromníka. Neplatí se poplatky ze vstupného. Cesta kofinancování je otevřená, ale není to dotažené, to je ta brzda, která způsobuje to, že město pak nemá na financování dalších aktivit, které by bylo potřeba víc podpořit. T. Š.: Takže problém je v nedostatku peněz ze strany státu a kraje. M.: Z mého pohledu je to jeden z problémů, podfinancování kultury ze strany státu a tím pádem nedostatek peněz ze strany měst, obecně, to není jen Hradec, ale všude. Vývoj spočívá v otevření velkého pole možností a příležitostí, ale všechno se nakonec vrátí k těm penězům, protože ta komercionalizace tu je. Trošku bych ještě řekl, že je problém v tom, že jak se všechno profesionalizuje a komercionalizuje a lidi mají čím dál těžší živobytí, tak ubývá těch spontánních aktivit. Ubývá těch, kteří jsou ochotni investovat do takzvané zájmové neboli neprofesionální kultury svůj čas a peníze. Myslím si, že to podhoubí bylo hodně široké, a teď, jak všichni čím dál tím víc musí nebo chtějí za ty věci brát peníze, tak ta míra toho zdravého přísloví Co Čech, to muzikant, už prostě neplatí. Lidi se orientují na jiné činnosti a to podhoubí upadá. T. Š.: Zase se říká, že v horších časech vzniká kvalitnější umění… M.: Možná že ano, herci hrají nejlépe, když mají hlad. Musí usilovat o toho diváka, čili zpohodlnění v rámci kamenných institucí není úplně dobře. Na druhou stranu, má-li člověk podávat kvalitní výkon, nemůže být stresovaný tím, že nemá na chleba, dlouhodobě. Jde to proti sobě, těžko se hledá střední cesta. Samozřejmě ano, těžké doby aktivizují některé věci, ale podle mě kultura nikdy nefungovala bez mecenášů. Dnes je tím donátorem město a nezbývá mu na všechno. Protože ten další donátor, který by měl být, nebo dva další, privátní sektor a stát, tak privátní sektor za poslední dva roky jde k nule, dnes renomované hradecké festivaly – divadlo evropských regionů, Jazz jde - 155 -
městem, Hudební fórum, které mají prokazatelnou kvalitu, jsou tu dlouhodobě zakotveny a mívaly příspěvky od soukromých sponzorů v řádech stotisíců, mají dneska třeba nulu. To je další výpadek do kultury, který se město snaží saturovat, ale není bezedné. A třetí donátor, stát a kraj, velmi pokulhává. T. Š.: Proč nemá město městskou galerii? M.: Protože máme Galerii moderního umění a asi dalších 15 soukromých galerií. Otázka je, jakou funkci by měla mít městská galerie. Prezentovat domácí umělce? T. Š.: Reprezentovat město. M.: Ano, ale víte, jaká je návštěvnost galerií obecně? Jeden dva lidi za den. T. Š.: Jak v kterých… M.: Ano, ale máme tady Galerii Václava Preclíka, tak tam přijdou dva lidi za týden a je to hodně. T. Š.: Třeba mají špatnou propagaci. M.: Možná. Ale vezměte si Galerii moderního umění, já nejsem přesvědčený, že tam proudí davy lidí. A mohl bych jmenovat další. Privátní galerie Celebris, taky od toho ustoupili, a byla to prodejní galerie, takže by si na sebe mohli vydělat. Ano, město by mohlo mít vlastní galerii, otázka je, proč. Jakou funkci by měla plnit. Zatím se ten námět neobjevil. A může s ním přijít kdokoliv. Teď máme v kulturní komisi pana Málka, dlouholetého pedagoga a zakladatele klubu konkretistů a pana Bavora, předsedu Unie výtvarných umělců ve východních Čechách. Je tady Galerie Na hradě, kterou provozuje univerzita, a myslím si, že víc než Galerie moderního umění supluje funkci městské galerie a dostávají tam prostor regionální výtvarníci, je hodně vstřícná. Já si myslím, že město nemusí mít nutně vlastní galerii, může jí pomoci, nebo pomoci těm, kteří se tím chtějí zabývat a ten prostor tady je. Pak je tu ještě prostor ve sklepě biskupství, kde jsme nechávali po jedné výstavě zafinancované kliprámy. T. Š.: Jak vypadá situace kolem artového kina? M.: Město chce kino podporovat, podporovalo ho, ale je tam problém s provozovatelem, který nezvládá ekonomicko-účetně manažerské záležitosti. Pan Kučera je vynikající - 156 -
dramaturg, vizionář z pohledu artového kina, dotáhl sem přenosy z metropolitní opery, ale jsou tam účetně ekonomické manažerské problémy. Když někdo nastřádá dluhy, o kterých jsme my nevěděli, tak jsou to dluhy toho subjektu, ne města. Ono se to všechno otočilo, jako kdyby za všechno mohlo město, ne. Může za to občanské sdružení ProCentrál. T. Š.: Artová kina se obecně potýkají s malou návštěvností, na film chodí tak kolem třiceti lidí… M.: I kdyby, tak třicet lidí si koupí lístek za stovku, to je 3000 Kč, polovina se zaplatí distributorovi, zbude 1500, 30 korun do fondu kinematografie a zbude vám 1470 korun na vaši vlastní režii. Zaplatíte promítače a uvaděčku, zbude vám tisíc korun. Za to představení se prosvítí stokoruna, protopí se dvěstě korun, tak vám pořád zbude 700 korun. Kino má návštěvnost 70 000 diváků ročně, to jsou údaje z ročenky. Tržby za rok jsou 3,5 milionu, polovina se odvede distributorům, zbývá vám 1 750 000, odvod do fondu kinematografie 70 000, příspěvek města byl 650 000, náklady na vytápění byly řádově 350 000 ročně, na elektřinu 300 000, čili to pokryla ta dotace od města, zbývající 1 600 000 byl na režii toho kina; netvrdím, že to je moc, ale není to zase úplně málo. Sdružení, které to provozuje, má excelentní nápady na dramaturgii a náplň, vymysleli přenosy z opery, klub stříbrných lišek, studentský klub, to je všecko super. Ale nezvládají manažersko-ekonomickou stránku věci, která si myslím, že není tak těžká zvládat. A my jsme do července loňského roku o dluzích nevěděli. Takže jsme chtěli, aby převedli majetek, tak jak smlouvy ukládají, protože jsme na něj dali dotaci, kino dostalo ještě 3 000 000 dotaci na vybavení, to žádný jiný kulturní subjekt neměstského typu nedostal. Kino podporované bylo, dostalo 1400 000 na vybavení zvuku a 1 800 000 na digitalizaci, to nejsou za 6 let malé peníze. Sehnali na to ještě peníze od státu, to je dobře, proto jsme je podporovali. Teď klesá křivka návštěvnosti, ale to je skutečně všude. A nemáte fixní náklady jako třeba v divadle na herce, které musíte zaplatit, ať přijde 10 lidí nebo 300. V kině odvádíte ze vstupného, takže když přijde víc, odvedete víc, ale taky vám víc zbude. Bývaly doby, kdy se do pěti lidí nevyplatilo hrát, ale to bylo v době, kdy byly lístky za pět šest korun. Do osmé řady to bylo ještě za pět, devátá už byla za šest, to jsme si nemohli jako studenti dovolit. T. Š.: Proč Hradec v roce 2009 vypadl ze soutěže o evropské hlavní město kultury?
- 157 -
M.: Kvůli penězům! Martina Erbsová vám o tom může vyprávět. Vedení města k tomu zaujalo přístup, dáváme vám 300 000 a běda, jestli budete chtít nějaké peníze navíc. Tenkrát nám velmi pomohl pan Kučera. Proč jsme vypadli, protože Plzeň investovala do kampaně 20 000 000, Ostrava zpočátku 9 milionů, my tři sta tisíc, a dělali jsme to tady na koleně. Ale já tvrdím, napsal jsem k tomu závěrečnou zprávu, že za ty peníze město získalo po Evropě velký věhlas, protože se o Hradci mluvilo v celé republice, a kdybychom měli zaplatit jenom inzerci těch článků, tak by to stálo mnohem víc. Takže to nebyly zbytečně vyhozené peníze, ale nemohlo to samozřejmě splnit očekávání. Ten kreativní tým, který se tady prvotně sešel v počtu 9 lidí, tak z něj nakonec zbyl jen pan Kučera, který sem byl ochotný chodit, ostatní vysublimovali. Já jim to nemám za zlé, protože čekali, že budou nějaké peníze, které jejich snažení a projekty podpoří. To je ten začarovaný kruh, že ten konzervatismus hrál v tomhle případě negativní roli, protože spousta lidí si nedovedla představit, že by se Hradec měl rozvíjet nějakým jiným směrem. Zkusily se udělat různé workshopy a aktivity, které nezapadaly do standardní škatulky, bylo to o jiné komunikaci s lidmi, máte z toho závěry a máte někam směřovat, tak to spousta lidí prostě neumí. Požádal jsem o spolupráci nejmenované divadlo, a protože jsme to vymýšleli v létě, tak říkali, že jsme se zbláznili, že bychom chtěli, aby v létě někdo pracoval. Je pravda, že jsme byli v časovém presu, ale myslím si, že se to dalo zvládnout. Prostě, takhle to máme nalajnované a hotovo. A hlavně, máte na to peníze? Nemáte. Těžké. T. Š.:Mám pocit, že v Hradci se pořád jen udržuje ta kvalitní hladina kultury, ale není moc zájem pořádat něco nového. M.: Přesně to myslím tím konzervatismem. T. Š.: Možná to je taky tím, že je tu málo vysokoškoláků a vlastně žádné vysoké školy s uměleckým zaměřením, které tyhle alternativnější projekty vymýšlí a realizují. Všichni si řeknou, že se v Hradci nic neděje a radši se odstěhují od Brna nebo do Prahy, protože se tam něco děje. Ale to se asi nijak cíleně uměle vytvářet nedá… M.: Měl by tady být ten tlak na politiky, aby tomu vytvářeli podmínky. T. Š.: A také, jsou tu vůbec lidé, kteří chtějí něco vytvářet, něco dělat?
- 158 -
M.: To je právě to, že vymírá to podhoubí, ubývá lidí, kteří tomu chtějí věnovat svou energii, čas, invenci, kreativitu. Dnes se všechno zkomercionalizovalo a zkapitalizovalo, tak ten kdo je kreativní, tak se tím logicky snaží živit. Já se pohybuju ve folklóru a jsem rád, že mám sedm muzikantů, kteří to dělají proto, že je to baví a nechtějí za to peníze, i když mají možnost jít hrát někam jinam. Tady za to nic nedostanou a ještě si musí koupit svačinu, aby v tom skanzenu přes den vydrželi. Protože ty peníze jdou na kroje a na soustředění, na soustředění jim zaplatíme nocleh a jídlo, ale na to si vydělali a do kapsy jim nejde nic. Aranžéři písní a ti, co píšou scénáře, za to nemají nic. A je spousta příležitostí, kde to ocení, nebo tu kreativitu můžete investovat do svého podnikání a mít za to finanční i morální ocenění. Ale pořád jsou lidi, kteří se snaží, včera tu byl pan Štěp, který do toho investuje celý svůj život. T. Š.: Ale zase si stěžuje, že mu nechodí lidi na kvalitní interprety. M.: To je to, já jsem mu říkal, my mu můžeme pomoct, že budeme zveřejňovat na webu města program a aktuality, aby se ten klub dostal do podvědomí, že tady ten klub je a jsou tam kvalitní jména. Problém je, že to je minorita, spousta těch jmen člověk nezná, přestože to je kvalitní kultura. Je tady malá osvěta, média dneska píšou, hrají a propagují střední proud, jediné kritiky na premiéry tady píše pan Mareček v MF Dnes, dřív bylo normální, že byla v divadle premiéra, tak o ní noviny psaly. My jsme v roce 1993 udělali Českou mši vánoční jako divadelní příběh, nejsem žádný teoretik umění, udělal jsem to jen tak přes srdíčko a postavili jsme to na jeviště – pozdvižení! Jeli jsme s tím do Prahy, a nějaká kritička nám to zdrbla, že jsme tam neměli tympány, no jasně, protože jsme folkloristi, takže jsme to hráli jako lidová kapela. Ale byla vyprodaná čtyři představení, okamžitě, byl se na to podívat šéf baletu Vlastimil Harapes. Za dva roky to najednou dělala Národní opera, všichni objevili scénickou Rybovku. A ty kritiky způsobily, že na to lidé přišli - já to vím, protože známí z Prahy říkali, my jsme tu MF četli, a to jsme si nemohli nechat ujít. A to dnes chybí, aby se podporovala návštěvnost kultury tím, že o ní píšou široká média. Recenze se píšou málo. A také pozvánky na kulturní akce by si zasloužily větší pozornost, a média by jim měla pomoci se zviditelněním. Cože je třeba případ i té Kozinky. T. Š.: Ta nemá vůbec žádnou reklamu.
- 159 -
M.: To by mělo vycházet v Hradeckém deníku, v Právu, tam by mělo být napsáno, přijedou úžasní muzikanti, přijďte se na ně podívat. Český rozhlas, veřejnoprávní médium, tam to taky najdete ojediněle. Nebo informace o tom, že tady máme divadelní hru roku, Jedlíky čokolády, to by měla být masivní kampaň, to by měla média připomínat pořád. T. Š.: Takhle to tam musíte „tlačit“ sám, nebo to nikoho nezajímá. M.: Přesně tak. Pořád sport, hokej, fotbal, věnují tomu celé stránky, a kultuře půl stránky, a to ještě té popové, spotřební, té mediálně známé. Máme tady spoustu výborných divadelních herců, ale kdo o nich ví? Kdo věděl o Pavle Tomicové, než začala hrát v Ulici? T. Š.: Hradečáci. M.: Ale v Pardubicích už ne, a teď na ni chodí, protože ji znají z televize. A to je přesně to, co by média měla pro tu kvalitní kulturu dělat, a nedělají, anebo jen ve velmi malé míře, pan Mareček je výjimka. T. Š.: Jak je to tady v Hradci s kulturními domy? Muzikanti si chválí Aldis kvůli zázemí, ale středně velký sál na koncerty a další akce tu chybí… M.: Adalbertinum je městské zařízení, spadá pod něj Médium a Centrum mladých, Aldis je akciová společnost, kterou z 49% vlastní město, a to je všechno. Aldis je na něco dobrý, na něco problematický, protože jak má pódium na šířku, tak při jazzu umožňuje mít postavené dvě kapely vedle sebe, ale pro řadu koncertů nebo akcí to není úplně příjemné prostředí. Středně kapacitní sál s kapacitou nějaký ch 600, 800 lidí tu není. T. Š.: Proto sem ani nezajíždí na šňůrách kapely, protože nemají kde hrát… M.: Ano, velký sál v Aldisu je zase relativně velký. Je to tak, ale zase na druhou stranu hodně poklesla návštěvnost, a pokud to nejsou turné velkých a mediálně známých hvězd… T. Š.: Ale ty by zase měli velkou návštěvnost, ne? M.: Teoreticky ano, ale ne vždy se to povede. Ale to je všechno v komerčním segmentu trhu, všechno v soukromých rukou, město do toho vstupuje prostřednictvím HKVS, která tyhle věci může pořádat, ale je to o kalkulacích a o tom, co je divák v Hradci ochotný - 160 -
zaplatit za vstupenku. Filharmonie se snaží sem dovážet muzikálové tituly nebo operety a balet, je tady agentura Ema paní Hubáčkové, a ukazuje se, že jsou tu lidé, kteří jsou ochotni dát 400 korun za vstupenku, protože ti osvícení vědí, že kdyby na to jeli do Prahy, tak je to stojí 700 a ještě náklady na cestu. Ale pořád je těch lidí relativně málo a pořadatelé mají problém to financovat, řadu lístků rozdají, a počet lidí, kteří chodí na kulturu je omezený. Takže kulturní dům je problém, protože Adalbertinum je malé, Aldis už je zase relativně velký. A je to přece jen takové technické prostředí a ne každý se tam cítí dobře. T. Š.: Ale je tam vynikající zázemí. M.: To určitě, to je špičkové. T. Š.: A neplánuje město nějakou investici tohoto typu? M.: Ne. Na problém s hlukem narazíte dneska všude, v tomhle směru je řešením FestivalPark…a v zástavbě zase je to potřeba, aby to bylo dostupné lidem…Co se týče plakátů, tak jsou neefektivní, protože nevypadají tak, jak by měly vypadat, a za druhé jsou drahé. Pak zvažujete, jestli vám ten plakát těch 70 korun, které na něj vynaložíte na týden, ze zisku přinese. T. Š.: Byly návrhy, že by mohla být jedna plakátovací plocha jenom na plakáty s kulturními akcemi, kde by si všechny kluby a instituce vylepily měsíční programy… M.: Jednáme o tom s firmou Rengl, že by existovaly dvě výlepové plochy, kde by tahle možnost byla obecně pro všechny. Drobné usilování je takové, že HKPoint, kde najdete ty naše čtyři instituce, tak tam ten přehled je, já se tam snažím dostat všecko, aby to bylo takové místo, že ty informace jsou garantované, že když tam ta akce je, tak se opravdu koná, což je taky někdy problém na některých serverech. Snaha tu je, ale naráží to také na problémy, kdo to tam bude dávat, nestiháme, všem pořadatelům říkáme, posílejte nám informace o akcích, což taky ne každý dělá. Často nefunguje také ta spolupráce s pořadateli, jsou zahlceni sháněním peněz a programem, že jim nezbývají síly na tu promotion, a pak zase ty lidi nechodí…takže je to začarovaný kruh. T. Š.: Kolik % z rozpočtu jde na kulturu? - 161 -
M.: Rozpočet je řádově miliarda šestset, takže necelé jedno procento. Plzeň má jasnou koncepci, dobré nápady, dobrý projekt v rámci kandidatury na Evropské hlavní město kultury, okouzlili s ním komisi, která byla z poloviny složená z Evropanů. A je problém ji naplnit, dotáhnout, a to je dva roky od toho, co vznikla a tři roky do toho, co se má realizovat. Saša Gregar pořád horuje pro Edinburg, a ten na tom divadelním, dnes už multižánrovém kulturním festivalu postavil svoji koncepci, přizpůsobil tomu všechno včetně městských vyhlášek, je snadné hrát pouliční divadlo, celé prázdniny jsou o kultuře. Tohle Hradec nemá. T. Š.: Může se v Hradci hrát divadlo na veřejném prostranství? M.: Když to včas nahlásíte, tak ano, nemáme to tady takhle otevřené. T. Š.: Takže si tu nemůže někdo stoupnout s houslemi a kloboukem a hrát. M.: Může, ale neměl by. A zatím to taky nikdo neudělal. T. Š.:Pouliční umění tu prostě neexistuje. M.: Ale to je na víc místech. V Pardubicích byla myšlenka oživit příhrádek folkovými koncerty, ale skončilo to, protože ti muzikanti neměli tu výdrž…já jsem přesvědčený o tom, že by se tam ti lidé naučili chodit, kdyby tam hráli, je to o tom to opakovat a nechtít vydělat hned napoprvé…to jsou dlouhodobé věci. T. Š.: Kde v Hradci by se dalo oživovat? M.: V podstatě kdekoliv, jen musíte mít chuť a lidi…zažádáte si na odboru majetku na povolení, když se vám na to podaří získat podporu města, tak nezaplatíte ani poplatek za užívání veřejného prostranství. Ale nikdo se o nic takového nepokusil. Něco vymyslete, a my vám s tím zkusíme pomoct a i to zpropagovat. Snažíme se také oživit nábřeží, aby ožívala, iniciovali jsme nábřeží malířů, chceme udělat nábřeží sportu, to nábřeží je tu fenomén. Takže když by někdo přišel s tím, že se na nábřeží každou sobotu bude hrát divadlo, tak super, bereme to všemi deseti. Ale pak je problém to ustát, vydržet, ti lidé nebudou chodit hned. Paromilové začali z ničeho a dnes na ně chodí 6000 lidí. Zezačátku vstupné nevybírali, teď už přirozeně vybírají. Já si dovedu představit, že tam bude hrát každý víkend nebo v létě každý den nějaká kapela. Ale problém je to financovat. Mohlo by tam být stálejší pódium, ale pak je problém financovat kapely…Ale chybí i ti - 162 -
pořadatelé, několikrát jsme se snažili upozorňovat na to nábřeží a město tomu je nakloněné, ale je potřeba, aby přišel někdo, kdo bude mít ten nápad a bude to chtít něčím naplnit. Já si dovedu představit, že tam bude nábřeží divadelníků, kdy by se tam hrálo pouliční divadlo, jako je Open air, tak že by se podobná akce udělala v létě na nábřeží. Problém je, že v létě špatně sháníte divadelníky, kteří by to chtěli udělat. Je tady možnost ubytování, daly by se udělat workshopy a hrát na nábřeží a já si myslím, že by si k tomu lidé našli cestu. Vize oživit hradecká nábřeží tu pořád je a je vnímána velmi pozitivně. Teď se bude rekonstruovat pravá náplavka, ale na levé straně je ta možnost, u muzea a filharmonie. T. Š.: Plánuje se rekonstrukce lázní na Orlici s multifunkčním zázemím? M.: Ano, to je soukromý projekt, ten je rozjetý, snaží se o to. Nebo Širák, ačkoliv má nějaká omezení, ale je to areál, který je v létě k dispozici.
ROZHOVOR S LADISLAVEM ZEMANEM, ŘEDITELEM KLICPEROVA DIVADLA, 3. 5. 2012. (Poznámka: vzhledem k technickým potížím bohužel zachována pouze polovina rozhovoru) …vzali peníze z roku 2006 a ty nám dali formou čtyřletého grantu. Čili když si to dáte do nějakého grafu, tak to máte takhle klesající…protože když máte pořád stejně, tak máte méně, protože se pořád všechno zdražuje. Jedeme v druhém cyklu, zaprvé ten cyklus už není čtyřletý, ale dvouletý, a teď se jedná o tom druhém dvouletém období, ale přitom překrýváme sezónu 2012/13 a ta 2013/14 není pokrytá. A pořád je to na stejných penězích jako v roce 2006, a není boha, kdo by to zvednul, a říkají, buďte rádi, že máte vůbec to, co máte. Vstupuje do toho kraj, který by podle průzkumů měl dávat 11 milionů, protože my jsme jediná profesionální scéna v kraji, máme spádovou oblast, kdy lidi jezdí sem a hrajeme všude možně, kde se po kraji jezdit dá. My ošetřujeme ten kraj, je tu jediná filharmonie v kraji, jediné divadlo pro děti, Drak, jediná činohra my. Nic jiného v kraji není. A stejně to ten kraj nezajímá, měl by nám dávat 11 milionů a dává nám 2. Ministerstvo kultury má vládní program, to je zákonné opatření, na podporu neregionální činnosti oblastních divadel, ze kterého by měly plynout další peníze pro divadla, která hrají takzvaně neregionálně – když hrajete v Praze, tak proč by to platilo - 163 -
město HK nebo kraj, na to je program. A ta křivka jde dolů, často tam byla úplná nula, nebo potom asociace ředitelů vybojovala, že se tam nalilo 40 000 000, rozděluje se to podle nějakého klíče, a najednou vám sem přiteče 500, 600 tisíc, ale vy byste potřebovala takových 5, 6 milionů. A pak jsou ty tržby. Respektovaná soběstačnost ve světě je 16, 18, do 20%, to se v Německu mluví o zázraku. Mám kamaráda v divadle, kde když měl soběstačnost 20%, tak mu tam poslali kontrolu, protože si mysleli, že se ubírá nějakým jiným, komerčním směrem. A my, i když zápasíme o přežití, tak divadla našeho typu se pořád dotýkají hranice 30%. Divadlo stojí každý rok 50 milionů a my těch 15, 16 milionů si musíme vydělat sami. Především tržbami za vstupenky, to je nějakých 10, 12, 13 milionů a další činností, publikační, půjčovnou kostýmů, pronájmy atd. (…) Výborně to mají zpracované Francouzi, aby mimo jiné čelili náporu anglosaské kultury, aby si uchránili francouzštinu a svoje klenoty, tak ještě de Gaulle podepsal zákon o tom, že všechno, co se ve Francii napíše, namaluje, natočí, zkomponuje, zahraje na divadle, musí vidět co největší počet lidí. A to je veliká pravda, tomu je potřeba pomoci. Někdy ty zavánělo až jakýmsi socialistickým vlivem té Francie, což už pominulo, ale třeba v určité době se v každé vesnici ve Francii objevil kulturní dům. Strašidelná krabice, která dodneška vypadá jako tady na sídlišti, jak jsme se tomu smáli. Ale oni to skutečně naplňovali nějakým obsahem, aby ty lidi zkulturněli, zkultivovali. Což si myslím, že se povedlo, to na těch etnikách poznáte. Jsou šmrncovní, mají šarm, umí se orientovat v kultuře, mají ty přesahy, umí o tom debatovat, zajímají se. My jsme měli to štěstí, že jsme to poznali na vlastní kůži, když nás ministerstvo kultury pozvalo tři roky po sobě do Paříže, kde jsme hráli Čechov Čechům, Návštěvu staré dámy a některé současné věci. Úplně neuvěřitelné, divadlo pro 900 lidí úplně narvané na nějaké divadélko z Hradce Králové, kde to může být, že. A dodnes z toho žijeme, máme tam kontakty, vozíme sem divadla z Francie, která jsou na nás napojená, byli se na nás podívat, my jsme jeli za nimi do Avignonu na festival, všechno co se na francouzském trhu hrálo z her Václava Havla třeba, tak jsme tu už všechno měli na festivalu. Do toho jsme cílevědomě šli a Václav Havel vždycky přijel, ubytoval se na Malém náměstí v hotelu a tři dny se chodil do Besedy dívat na své hry v britském, francouzském, skandinávském provedení. Takže najednou vidíte, že i takovéhle regionální divadlo může mít ty doteky a pomáhat něčemu, že to nemusí být vždycky jenom metropolitní záležitost. To jsou ty naše mindráky, že je to rozdělené na oblasti. To v té Francii vůbec
- 164 -
není, tam je to divadlo z Bordó a je to stejně respektované divadlo jako nějaké divadlo z Paříže. U nás je ten provincialismus pořád hodně znát. T. Š.: U nás je to nastavené tak, že kdo chce prorazit, tak musí do Prahy, možná do Brna… L. Z.: Ale podívejte se na úroveň pražských divadel. My je sem schválně vozíme, a ti lidi jak jsou tu už trošku vycepovaní a mají nějaký přehled, tak jsou rádi, že vidí nějakou hvězdu na divadle, třeba Chýlkovou, a pak říkají, to jste vůbec nemuseli brát. Ale kde jinde by měli brát to srovnání, než na festivalech, aby viděli, co je tedy tak slavné, že to posbíralo ty Thálie a že je to tak strašně hvězdné…tak asi tak. T. Š.: Potřebuje město koncepci kulturní politiky ve formě dokumentu, nebo se na něj v konečném důsledku moc nehledí? L. Z.: Myslím si, že ano, nějaký krátký dokument, který praktikuluje to, že kultura je potřeba, že to není žádná zbytná záležitost, jak politici rádi říkají, ale že to je pro náš stát klíčová záležitost, starosti o takové hodnoty, jako je jazyk, živé umění, ale stejně tak památky a paměť národa, něco takového musí existovat. T. Š.: Jak vnímáte spolupráci s městem? Jsou na magistrátu ke kultuře vstřícní? L. Z.: Když bych to měl vzít za celou dobu, tak si na město nemůžu stěžovat. Přestavěli jsme celý areál Klicperova divadla, což je nějakých 9 historických domů, 6 domů mělo havarijní výměru, byly podepřené trámy, fotky z toho jsou vystavené ve foyer. Foyer ještě není dodělané, rekonstrukcím bude věnovaná taková samostatná sekce. Od začátku pochopili, že se tady něco děje, takže pomáhají, přispívají na ty festivaly, sice stejnou částkou, ale pořád. Myslím si, že dělají, co můžou. Mohli by víc logicky, to je jasné…Ale když něco chceme, i po té technické stránce, aby nám technické služby s něčím pomohly, tak s tím není vůbec žádný problém. Horší je to s tím krajem, a to slyším od kolegů z ostatních krajů, že si na to prostě nezvykli. Že profesionální soubory sídlí většinou v metropoli toho kraje a oni by měli mít starost, aby v tom kraji šlo všechno vidět všude. Někde v malé obci je kulturáček nebo divadélko, a oni berou ty nejpokleslejší agenturní kšefty, stačí se podívat na internet, nebo když tam jsme, tak posbíráme ty letáčky, co tam mají, a vidíme, že tam hraje Pepa Dvořák se svým divadlem, agentura Hácha…a zaplatí za to často třeba dvakrát tolik, než kolik by zaplatili za normální divadlo. Jako jsme my, - 165 -
nebo skvělé divadlo už několik let je Slovácké divadlo v Hradišti, kdo to dneska ví…Když tam jste, tak si říkáte, pro koho oni tady proboha budou toho Pitínského hrát? Proto je bereme sem na festivaly, protože si to zaslouží. T. Š.: Takže je problém spíš špatná informovanost a spolupráce a koordinace? L. Z.: Oni sváží lidi do Hradiště autobusy z různých vesniček, jsou to paní v krojích…já se tomu nevysmívám, protože to je neuvěřitelné. Hrajte divadlo v Chebu, když za kopcem máte špičková německá divadla a to publikum tam je většinou romské nebo nezaměstnané…sociologicky je to tak poskládané, že lidí je v severních Čechách nebo na severní Moravě strašně málo. Letos třeba představujeme na festivalu komplet Ostravu, protože jezdíme na jejich festival Ostravar, a letos byl super kvalitní, takže jsme je přivezli a uvidíme, jaký o to bude zájem, včera se to začalo prodávat. Loutkové divadlo, Moravskoslezské národní divadlo, Bezruči, Ujo aréna, k tomu Zlín a Uherské Hradiště. Docela dobrá sestava. Beru je proto, že jsou dobří a chceme, aby je lidi tady v Hradci viděli, a přijdou. T. Š.: Je o tyhle hostující divadla zájem, chodí na ně diváci? L. Z.: Chodí, uvidíme v jakém počtu… Máme zájem o to, aby to viděli studenti divadelních škol, takže se to vždycky nějak dorazí. T. Š.: Jaké formy propagace využíváte, jaké si myslíte, že nejvíce fungují? L. Z.: Propagace je vždycky důležitá, protože když něco uděláte, tak to musíte umět prodat, dát o sobě vědět, ale to stojí peníze. Takže jedeme těmi standardními prostředky jako každé divadlo, máme své stálé diváky, které informujeme, v tištěné podobě, máme webové stránky, máme internetový časopis POTLESK, to je pro mladé lidi, sledujeme si návštěvnost, kdo kolikrát je na našich stránkách. Dovedli bychom si představit velkoplošné obrazovky, billboardy po městě, portály, abychom byli zastoupeni na obrazovkách v komerčních centrech, aby naše klipy jely v televizi, ale na to prostě vůbec nemáme. Z rozpočtu máme na čistou propagaci asi 600 nebo 700 tisíc, to je asi 50 000 na měsíc, takže to vůbec…spoustu věcí bártrujeme nějak, máme inzerci na stránkách divadel, kde se může návštěvník prokliknout na nás, a oni zase mají svou inzerci na našich stránkách, máme odkazy na nejrůznější produkty a firmy, které si ovšem hlídáme, abychom nešlápli někde vedle a nepropagovali něco, co by se nehodilo. - 166 -
T. Š.: Využíváte sociálních sítí? L. Z.: Ano, také na Facebooku, máme jednu slečnu, která se o to stará, ale někdy ta kvalita sdělení jde už hodně dolů. Přistupuje se třeba na jazyk, který nechceme volit…takže si u toho musíme hlídat určitou úroveň, protože nemůžeme šišlat s dětičkami nebo přejít na mluvu lidí, kteří celý den surfují na internetu. T. Š.: Fungují plakáty? L. Z.: Plakáty samozřejmě fungují, ale za výlep dáte 50 Kč za den, za vytištění dalších 50, takže by vás to za deset měsíců sezóny položilo, kdybyste měla být na všech výlepových plochách. Takže si děláme po městě jakési trasy. A pak ta firma, která má monopol a vylepuje plakáty téměř po celé České republice, tak už má takovou pevnou trasu, kterou vám musí garantovat, vy za tu garanci zase ještě zaplatíte, je to od nádraží přes pěší zónu až na staré město. A zase zvedli ceny. Pak můžete být na sídlištích a všude kolem, protože nezapomeňte, že v centru města bydlí tak 40 000 lidí, Hradec samotný nemá ani 100 000, takže všichni bydlí kolem a často to jsou noclehárny, kam ti lidé jezdí spát, a když už někam dojedou, tak už se jim třeba ani nikam nechce. Téma propagace a marketingu je u nás frekventované téma. Potřebovali bychom mladé lidi na školách, kteří by dělali takové ty placené kontaktní osoby za provizi, tak to mají všechna divadla, že operují mezi vysokoškoláky a středoškoláky. Měli jsme pár výborných lidí, na farmacii byla holka, která do těch vysokoškolských cyklů během pěti let, když studovala, přinesla asi 200 lidí, to bylo úplně neskutečné. Ale skončila a nikdo takový už se nenašel. T. Š.: Jaké máte plány a vize do budoucna, kam chcete dále směřovat? L. Z.: Hlavně chceme být v té aktuální dobré nabídce, abychom si mohly samy sebe vážit. Já nevím, kam to ještě chci směřovat já, ale chtěl bych, aby si tady někdo brzo sednul a byl to takový šílenec, jako jsem já, protože bez toho osobního nasazení a angažmá to nefunguje. Navíc si opravdu nemyslím, že ředitel divadla by měl být herec, jak to často je, protože to se absolutně nedá stihnout, nemůžu u toho stihnout ještě být senátorem a být hercem a točit v televizi a být v dabingu. Já se musím starat o to, abych měl vynikajícího divadelního šéfa a na něj se vztahovali ty nejlepší herečky a herci, kterým stojí za to hrát divadlo v Hradci, protože jim to něco dává. To považuju za trvalý úkol nejen můj, ale i následníků, kteří jistě přijdou. Ale už jsem absolvoval za svůj život několik konkurzů a nebyl tam ani jediný takový. Já jsem učil na DAMU na produkci a na univerzitě na - 167 -
kulturním managementu, a ani jeden z těch studentů neskončil v divadle. Málo peněz, velká část jich dělá v různých art production agenturách, kde si vydělají. Megaturné, megakoncerty…což je strašně zajímavé, ale divadlo mi přijde zajímavější. T. Š.: Jaké schopnosti musí mít ředitel divadla, být dobrý manažer? L. Z.: To v každém případě, ale musíte mít také vystudovanou dramaturgii, protože když vám předkládají nějaké návrhy tak vy musíte mít argumenty, abyste uměla položit na stůl nějaký váš alternativní názor. Většinou to skončí na nějakém kompromisu, který musím protlačit i z toho důvodu, že nás něco musí živit. Sledujeme trendy, máme představení, která mají hodně přes 100 repríz, hrajeme je třeba 3,4 roky. Z mé hlavy byly třeba Petrolejové lampy s Rajmontem, protože to je regionální záležitost, Havlíček je z Jilemnice, a celé to podkrkonoší ho miluje a pořád ho tam hrajeme. Máme to na repertoáru 7 let, v těch městech se to hrálo potřetí, počtvrté, dorostly děti znova, a když to nasadíme v Hradci znovu, tak je taky vždycky plno. Musíte mít ten kmenový repertoár. Byla to třeba Morávkova Prodaná nevěsta, teď je to Dámská šatna od Arnošta Goldflama, je to taková taškařice, ale je to pohled do divadelní dílny, zákulisí, ukazuje to nějak to soužití generační v šatně a na jevišti. Takové věci potřebujete mít. Dramaturgie většinou uvažuje o velmi kvalitních a hlubokých projektech, ale s nadějí na nějakých 20, 25, 30 repríz. To je hezké, ale musíte si na to něčím vydělat. To jsou taková pravidla a floskule, neříkám nic nového. Ale jedna věc je o tom mluvit, a druhá věc to dělat pravidelně. Děláme třeba celých 22 let výstavy a máme takový okruh lidí, kteří na ty výstavy chodí. Zvykli si chodit do divadla, aniž by do něj předtím chodili, a teď už sem mnozí chodí na představení. Takže proto se pleteme do jazzu, když je jazzové těleso, které chce hrát v divadle, tak je tady vždycky máme. Když jsou akustické projekty, folkaři, tak je tady máme. Hana Hegerová měla léta v republice 20 divadel, dělala koncerty v divadlech, tak těch 20 koncertů tady bylo, než předloni skončila. Protože do toho divadla ten koncert tak nějak patří. Koncert je koncert, ale je to zároveň i tyjátr. Takže se to snažíme nějak spojovat, aby to divadlo bylo vždycky jakýmsi průsečíkem toho propojování kultur. Teď tu máme druhou výstavu fotografií, předtím tam byl Bohdan Holomíček, a jezdí se sem koukat spousta fotografů.
- 168 -
To mi přijde skvělé, že to takhle propojujete, všechny žánry, jsou tu také dvě divadelní hospody hned vedle, takže je to místo, kde se lidé mohou i po představení setkávat a tu kulturu prožívat. A taky tady máme spoustu originálů uměleckých děl po budově a po kancelářích, protože to je jediný honorář, kterým nám ti umělci platí náklady, které s tou výstavou máme. Cena toho díla se mu odečítá z daňového základu jako dar, to tam máme všude napsané, je to všechno auditované a zároveň to zušlechťuje myšlení těch lidí, protože ty originály visí všude po chodbách, po kancelářích, nejen ve foyer. A to už navazujeme na to, co někdo řekl o divadle, že divadlo je syntetické umění, které spojuje kulturu slova, kulturu pohybu, kulturu výtvarnou atd., a v tom, co děláme, se to snažíme nějak naplňovat.
- 169 -
