Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. Lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie
Familiární hypercholesterolemie Úvod Familiární hypercholesterolemie (FH) je dìdièné metabolické onemocnìní, vyznaèující se støednì a znaènì zvýenou cholesterolemií v lipoproteinech obsahujících ApoB, zpoèátku bez výraznìjích klinických pøíznakù, znamenající vak (bez vèasné diagnózy a adekvátní terapie) riziko pøedèasného výskytu aterosklerózy a kardiovaskulárního onemocnìní s vyí mortalitou. Má formu s monogenní nebo polygenní dìdièností. Výskyt (heterozygoti u monogenní formy) se odhaduje na 1:500 (USA, Dánsko), co je více ne výskyt diabetu typu 1 nebo cystické fibrózy èi kongenitální hypotyreózy nebo AIDS (Ballantyne CM, 2011; Jensen HK, 2008; Justo RN, 2011). Prùbìh FH je ovlivnìn jak genetickými, tak environmentálními faktory. Jen asi 15 % pacientù je vèas správnì diagnostikováno a z nich jen malá èást adekvátnì léèena.
vyluèováno ve formì solí luèových kyselin prostøednictvím luèových cest do duodena a dále do trávicího traktu a stoli-
cí ven z organismu. K nesprávnému pochopení (pøedevím v laické veøejnosti) pøispívá oznaèení
Patobiochemie Vznik patologické hypercholesterolemie a aterogenní hyperlipoproteinemie je u FH dùsledkem mutací genù kódujících syntézu hepatálního receptoru zachycujícího LDL-èástice (LDLR), dále genù kódujících syntézu apolipoproteinu B (ApoB) nebo jeho inhibitoru, respektive faktoru zpùsobujícího degradaci tohoto receptoru (PCSK9) (Ballantyne CM, 2011). Dùsledkem je pak nevyváenost mezi pøísunem cholesterolu (pøenáeného lipoproteinovými èásticemi) krevní cestou do bunìk (tzv. LDL-cholesterol) a mezi odsunem, kdy jeho nevyuitá èást je pøenáena (jako reverzní transport) ve formì HDL-cholesterolu zpìt do jater. Játra jsou místem jak syntézy lipoproteinových èástic, tak degradace cholesterolového jádra. Z jater je molekulové jádro cholesterolu
Obr. 1: Schéma molekuly cholesterolu v èástici LDL (= LDL-cholesterol) a lipoproteinové èástice LDL. LDL-èástice není toté co LDL-cholesterol. (Ballantyne CM, 2011)
Labor Aktuell 02/12
13
patný cholesterol a dobrý cholesterol. Cholesterol sám o sobì není patný ani dobrý, je stále stejný, jeho chemická struktura se nemìní. patné pro organismus je vak jeho patologické zvýení v krevní plazmì, kdy cholesterol zde zùstává z rùzných dùvodù nevyuitý. Je tøeba si uvìdomit, e cholesterol je pro vechny buòky naprosto nutný; je nedílnou souèástí bunìèných membrán, tvoøí se z nìho urèité hormony a jiné pro metabolismus dùleité molekuly. Buòky si ho proto musí také umìt syntetizovat; je to vak proces nároèný, mnohastupòový, pøi kterém se postupnì vytváøí z jednoduché dvouuhlíkové slouèeniny (aktivovaného acetátu ve formì acetyl-CoA) sloitá molekula s cyklopentano-perhydro-fenantrenovým jádrem. Nároènost tohoto procesu vedla v evoluci mnohobunìèné organismy k vyuívání cholesterolu z potravy i k jeho recyklaci. Buòky vak nedovedou sloité cholesterolové jádro degradovat na mení hydrofilní molekuly snadno odstranitelné z organismu. Pøebyteèné mnoství cholesterolu v lipoproteinových èásticích LDL v krevní plazmì, nespotøebované buòkami, se pak zaène ukládat do stìny arterií, kde vytváøí ateromy, které jsou podkladem vzniku aterosklerózy se vemi dalími dùsledky. Cholesterol nebo cholesteryl-estery jsou ve vodném prostøedí nerozpustné, a proto musí být krevní cirkulací pøenáeny ve formì lipoproteinových èástic. Rozdíl mezi molekulou cholesterolu a lipoproteinovou èásticí LDL, která umoòuje jeho transfer ve vodném prostøedí krevní plazmy, znázoròuje vyobrazení (Obr. 1). Jsou to tedy LDL èástice, které pøenáejí cholesterol pøijatý potravou do bunìk periferních tkání, kde ho vyuívají pro svoji souèasnou potøebu. Jsou-li buòky cholesterolem nasyceny, receptorový systém (LDL-receptor) pøestane zachycovat LDL-èástice, které pak zùstávají v krevní cirkulaci a jsou zachyceny na stìnì arterií, pronikají intimou pøedevím jako sdLDL (small density LDL), kde se usazují, podléhají snadno oxidaci a spolu s makrofágy dávají vznik pìnovým buòkám, které tvoøí základ ateromového plátu.
14
Labor Aktuell 02/12
Obr. 2: Èástice pøenáející cholesterol a triacylglyceroly do bunìk (potenciálnì aterogenní)
Obr. 3: Poèáteèní fáze odsunu pøebyteèného cholesterolu z periferních bunìk a makrofágù pìnových bunìk zpìt do jater prostøednictví HDL-èástic (reverzní transport cholesterolu) zprostøedkovaná ABCA1 pumpou
Obsah cholesterolu v buòkách musí být udrován ve velmi úzkých hranicích (Low H, 2012). Pøíli mnoho (ale i pøíli málo) cholesterolu v buòce má za následek naruení bunìèných membrán, apoptózu a nekrózu. Nadbytek cholesterolu je výraznì èastìjí. Pøebyteèný cholesterol z periferních bunìk i z makrofágù pìnových bunìk ateromových plátù je odstraòován tzv. reverzním transportem cholesterolu za úèasti HDL-èástic a ApoA-1. Cholesterol-eflux je specifický proces,
který je regulován øadou intracelulárních transportérù, jako je ABCA1 a ABCG1 (ATP vázající kazetový transportérový protein A-1 a B-1), dále to je zametací (scavenger) receptor typ G-1 (SR-G1). Z krevní cirkulace se takto pøebyteèný cholesterol (nebo cholesteryl-estery) dostává prostøednictvím HDL èástic do jater, kde je metabolizován a ve formì solí luèových kyselin vyluèován do duodena. (Obr. 2, 3, 4)
tein). Umoòuje toti vzájemnou výmìnu cholesterolu a cholesteryl-esterù za triacylglyceroly mezi èásticemi HDL a LDL nebo VLDL, a tím zmìnu mezi pøísunem a odsunem tìchto základních lipidù. (Obr. 6)
Diagnostika
Obr. 4: Základní schéma pøenosu cholesterolu z jater do periferních bunìk a odsun zpìt (LDL cesta, HDL cesta)
Vèasná a správná diagnostika FH je velmi dùleitá. Na FH pomýlíme vdy, kdy se vyskytla v rodinné anamnéze a pøi vysokém LDL-cholesterolu. Je tøeba odliit monogenní typ FH (heterozygotní a homozygotní) od polygenního typu a dále od sekundární hypercholesterolemie, která má jinou pøíèinu i ponìkud odliný klinický obraz. Monogenní heterozygotní forma je relativnì èastá (koncentrace LDL-cholesterolu se pohybuje v rozmezí 200 - 350 mg/dl), naproti tomu homozygotní forma je vzácná (hodnoty LDL-cholesterolu obvykle pøesahují 600 mg/dl), riziko pøedèasného úmrtí je u této formy vysoké. Na monogenní familiární hypercholesterolemii je tøeba pomýlet pøi pozitivní rodinné anamnéze a pøi zvýení celkového cholesterolu (nad 300 mg/dl), respektive LDL-cholesterolu (nad 190 mg/dl) (Ballantyne CM, 2011). Bez náleité a vèasné terapie mají postiení jedinci v prùmìru 11krát vyí riziko pøedèasného úmrtí.
Obr. 5: Pleiotropní funkce HDL èástic
HDL-èástice, kromì transferu cholesterolu a cholesteryl-esterù do jater z periferních bunìk a makrofágù v ateromech, mají dalí, pøedevím ochranné funkce. Jsou k tomu pøizpùsobeny svojí heterogenitou strukturální. Obsahují kromì apolipoproteinù Apo A-I, II, IV, V; Apo C-I, II, III, IV; také Apo D, E, F, H, J, I, M, O; rùzné enzymy a peptidy (více ne 80 druhù), dále stovku lipidù a také mikroRNA (a 11 rùzných typù). Funkce HDL je mnohoèetná a za normálních okolností pro organismus velmi pozitivní (pøedevím antiaterogenní). HDL vak mohou být pozmìnìny,
pøedevím oxidací, a pak se stávají naopak proaterogenní. To ve je tøeba mít na mysli pøi posuzování rozvoje a stupnì rizika patologické hypercholesterolemie. Vysvìtluje to skuteènost, e pøi léèení hypercholesterolemie statiny zùstává zbytkové riziko, které se zlepuje alespoò èásteènì ovlivnìním HDL-èástic. (Obr. 5) Dùleitým faktorem, který mùe zmìnit smìr pøenosu cholesterolu, cholesterylesterù a triacylglycerolù, je glykoprotein syntetizovaný játry, oznaèovaný jako CETP (Cholesteryl-Ester Transfer Pro-
V diferenciální diagnostice je tøeba odliit monogenní heterozygotní a homozygotní FM od polygenní FH a také od smíené dyslipidemie. K tomu je tøeba vyetøit kromì bìného lipidového profilu (S-cholesterol, LDL-cholesterol, resp. non-HDL-cholesterol, S-triacylglyceroly) té lipoprotein Lp(a). FH toti bývá èasto provázena s dalí dìdiènou anomálií lipoproteinù, a to zvýením hladiny Lp(a) (nad 300 mg/dl). Pro pøesnou diagnózu typu FH je nutné vyetøení genetické, tj. prùkaz mutace nìkterého z genù pro LDLR, Apo B a také PCSK9.
Genetika U monogenní FH jde o autozomální kodominantní dìdiènost (Raal FJ, 2012). Nejvíce pacientù má mutaci genu pro LDL-receptor (LDLR), co zpùsobuje nedostateèné vychytávání LDL-cholesterolu z krevní plazmy (a tím jeho hromadìní v cirkulaci s následným usazováním v arLabor Aktuell 02/12
15
je nález dalí defektní alely LDLRAP1, kódující specifický adaptorový protein klathrin (Soutar AK, 2010).
Klinika
Obr. 6: Význam CETP pro vznik proaterogenního lipoproteinového profilu
V klinickém obraze nebývá zpoèátku nic nápadného. Nìkdy vyí BMI a arteriální krevní tlak. Fyzikální vyetøení bývá z poèátku bez nálezu a na hmatatelné ztlutìní Achillovy lachy (patognomonický nález). U nìkterých pacientù bývá difúzní vaskulární onemocnìní. Jako nález pøedèasné aterosklerózy bylo popsáno ztlutìní stìny arteria carotis ve 12 letech. Prùmìrnì u ve 42 letech dostávají mui srdeèní infarkt a umírají ve 45 letech; eny o 10 let pozdìji (jde o prùmìrné údaje u heterozygotního typu). U homozygotù byl prokázán infarkt myokardu u v èasném dìtství (Ballatine CR, 2011).
Prevence Prevence je obdobná jako u vech hyperlipoproteinemií, tedy správná ivotospráva s kaloricky pøimìøenou dietou s nízkým obsahem cholesterolu a nasycených mastných kyselin, s dostatkem vícenenasycených mastných kyselin a dále s dostateènou pohybovou aktivitou udrující tak energetickou homeostázu. Pro monogenní FH toto nestaèí a je tøeba zasáhnout co nejdøíve terapeuticky.
Terapie
Obr. 7: Fenotypový projev rùzných mutací genù pøi monogenní FH
teriální stìnì). Dalí mutace byla popsána v genu kódujícím syntézu Apo B, tedy apolipoproteinu, který je ligandem pro LDL-receptor a je souèástí aterogenních lipoproteinových èástic (Obr. 2). Pro nastavení doby a zpùsobu terapie je tøeba dále vyetøit, zda u pacienta není souèasná pøítomnost dalí genetické anomálie, zvýení Lp(a) s autozomálnì dominantním pøenosem. Kombinace vysokého LDL-C a Lp(a) je synergická v navození projevù onemocnìní. Dalí genetické mutace nalezené u pacientù s vysokým (ale té nízkým) cholesterolem jsou mutace genu PCSK9. Tento 16
Labor Aktuell 02/12
gen kóduje mnoství cirkulující pro-protein konvertázy subtilisin/kexin typ 9, která ovlivòuje mnoství hepatálního LDLR, a tím vychytávání a clearance LDL játry. PCSK9 pùsobí jako chaperon, který se váe na hepatální LDLR, èím navodí jeho lysozomální degradaci. Mutace sniující PCSK9 vedou k akumulaci cholesterolu v cirkulující krevní plazmì, mutace zvyující PCSK9 naopak navozují hypocholesterolemii (Lambert G, 2009). Identifikace nových genetických mutací postihujících LDL-receptorovou cestu s poruchou vychytávání a clearence LDL játry není zdaleka u konce. Pøíkladem
Úèelem terapie je odstranit patologicky zvýené LDL-èástice. Je nutno nejprve odliit monogenní formu od polygenní familiární hypercholesterolemie. S terapií je tøeba zaèíst vèas, pøi vysokém LDL-cholesterolu u v dìtském vìku. Polygenní hypercholesterolemie se léèí obvykle aplikací statinù, popøípadì v kombinaci s dalími léky (viz níe). S léèebnou dietou se sníením nasycených mastných kyselin a cholesterolu se v kadém pøípadì zaèíná; mùe dojít ke sníení LDL-C o 4,5 - 7,7 %. Podávání rostlinných sterolù (1,6 g/den) redukuje LDL-C v prùmìru o 10,2 % (Moruisi KG, 2006). Doporuèuje se zvýený pøíjem vlákniny.
RNA. Dalí moností je inhibice zymogenní aktivace proPCSK9 nebo interakce PCSK9 s EGF-A doménou LDLR pomocí alexinu A2. Jde zatím o teoretické monosti.
Obr. 8: Mechanismus úèinku antisense nukleotidù
Standardní farmakoterapie zaèíná se støedními a vysokými dávkami statinù (atorvastatin, rosuvastatin); cílem je sníit LDL-C o více ne 50 %. Není-li dosaeno tohoto cíle, pøidává se ezetimib. Tato kombinace sniovala v klinických studiích celkový cholesterol z pùvodních 10,76 mmol/l na 5,7 mmol/l (prùmìrné hodnoty), LDL-C z 8,68 na 3,69 a zvyovala HDL-C z 1,36 na 1,47 mmol/l (Prisciotta L, 2007; van der Graaf A, 2008). Dalí lék, který byl pouit, je colesevelam (sekvestrant luèových kyselin bránící jejich zpìtnému vstøebávání) v dávce 3,75 g/den. Jeho aplikace sniovala kromì LDL-C té hs-CRP a glykovaný hemoglobin (Bays H, 2003; Devaraj S, 2006). Fibráty v kombinaci se statiny byly rovnì pouity.
PCSK9 jako terapeutického cíle pro léèení FH. PCSK9 je pro-protein konvertázy subtilisin/kexin typ 9, která podporuje degradaci hepatálního receptoru pro LDL (LDLR). Potlaèení tvorby PCSK9 umlèením (silencing) specifické mRNA a potlaèením degradace LDLR zprostøedkované PCSK9 se pøíznivì ovlivní metabolismus patologicky zvýených lipoproteinù. Bylo navreno nìkolik postupù pro vyøazení specifické mRNA pro PCSK9: Pøíprava antisense oligonukleotidu buï jako rozpustného fosforothiolátu nebo blokované nukleové kyseliny anebo jako lipidoid nanoèástic obsahujících malé interferující
U monogenní heterozygotní FH nestaèí jen úprava ivotního stylu a dieta. Je k ní nutno pøidat co nejdøíve intenzivní farmakoterapii. U dìtí se k ní pøistupuje, kdy cholesterolemie pøevyuje 500 mg/dl (Capuano V, 2011). U monogenní homozygotní formy FH s velmi tìkou hypercholesterolemií, zvlátì pøi souèasném zvýení Lp(a) a výskytem závaných projevù kardiovaskulárního onemocnìní nebo kardiometabolického rizika, farmakoterapie nestaèí a je nutno nasadit brzy razantnìjí terapii, jakou je LDL-epheresis. Tato metoda umoòuje pøímé odstranìní LDL aterogenních èástic z krevní plazmy v mimotìlním obìhu fyzikálnì-chemickými metodami. Techniku lze realizovat rozdílnými zpùsoby: (1) imunoadsorpcí na specifické protilátky, (2) heparinem navozenou extrakorporální LDL/fibrinogen precipitací, (3) LDL adsorpcí pomocí dextransulfátu, (4) hemoperfuzí. Posledním øeením bývá transplantace jater, kterou se odstraní základní pøíèina, tj. mutované geny kódující syntézu èástic s Apo B, LPLR nebo PCSK9. (literatura u autora)
Z nových lékù jsou ve zkuební fázi inhibitory mikrozomálního transfer-proteinu. Pøíkladem je lomitapid, který v dávce 1 mg/kg hmotnosti snioval LDL-C o 50,9 % a Apo B o 55,6 % (Cuchel M, 2007). V testování jsou léky (mipomersen) s úèinkem antisense nukleotidù, které blokují translaci specifické mRNA pro Apo B, a tím inhibují syntézu Apo B-100, který je nutný pro tvorbu VLDL a LDLèástic transportujících cholesterol z jater periferním buòkám (Akdim F, 2010). Na myích a opicích se zkouí (Seidah NG, 2009; Chan JC, 2009) ovlivnìní
Labor Aktuell 02/12
17