Almanach 9. B

Almanach 9. B 2005 – 2014

Obsah Úvod

3

První stupeň

4

Co o nás napsali učitelé na prvním stupni 7 Druhý stupeň

8

Šestá třída

9

Sedmá třída

12

Osmá třída

14

Devátá třída

16

Vzkazy našich učitelů

19

Výroky z našich školních let

23

My a škola

24

Vojtův článek

26

Tohle jsme my

27

Závěr

36

ÚVOD Když přišel čas postoupit o level výše a konečně zasednout do školních lavic, někteří z nás se úkolu mít nejlepší známky a pokračovat pak do další třídy zhostili s přesvědčením, že to nemusí být tak těžké. Ale bylo. Velká většina z nás to vydržela až do konce. Spousta našich spolužáků na cestě do deváté třídy odpadla a pár nových jsme nabrali. I když si nepamatujeme, kolik nás zasedlo poprvé do školních lavic, do deváté třídy se nás probojovalo 18 nejlepších. Čím více jsme postupovali základní školou, tím více nám přibývalo jak předmětů, tak učení i povinností. Měnili se nám třídní učitelé, od paní učitelky Vávrové, která nás uvedla do tajů světa základní školy, po pana učitele Kantora, který dostal ten úkol to s námi ukončit a vypustit nás všechny do světa. Po celých devět let jsme nezažívali jen samé učení a plnění povinností, ale také spoustu výletů jak do kin a divadel, tak na vzdálená místa. Společně jsme jezdili do škol v přírodě a na exkurze. Zakončili jsme to celé výletem do Vídně v 9. třídě. Nejezdili jsme jen za poznáním a zábavou, ale vybraní z nás jezdili v průběhu školy i na různé soutěže, které nebyly nejlehčí. Například se naše třída zúčastnila různých olympiád nebo matematické soutěže TAKTIK. A to z daleka není všechno. Nemyslete si, že naše působení na základní škole bylo nudné a nezáživné. Naše výlety, vtipné vzpomínky a příhody s učiteli jsme zachytili na dalších stránkách našeho almanachu. 

3

První stupeň V první třídě jsme nastoupili do neznáma, ale díky paní učitelce Vávrové jsme se rychle seznámili se spolužáky a začali novou kapitolu našeho života. Paní učitelka Vávrová se nám usilovně věnovala a dala nám základy všech hlavních vyučovacích předmětů. Ve 2. třídě jsme stále bojovali s počítáním, čtením a psaním. A tento boj pokračuje dodnes. Abychom se přiznali, z 2. třídy si skoro nic nepamatujeme, a tak raději přeskočíme rovnou do 3. třídy. 3. třída byla plná zážitků, radostných i smutných chvilek, ale hlavně jsme se už po druhé zúčastnili školy v přírodě, kde jsme zažili plno super zážitků ze světa zvířátek a kytiček , prožívali jsme kouzlo přírody a kvalitních obědů, protože základem dobré nálady je plný žaludek. V průběhu roku k nám zavítal námi oblíbený Vojta Koukol, který mezi nás rychle zapadl díky své pozitivní náladě a neustálému úsměvu na tváři. Jedna z těch chmurných vzpomínek je přestup do 4. třídy a zároveň odloučení od naší milované paní učitelky Vávrové. Naše třída se s tímto šokem vypořádávala velice těžce, ale nakonec jsme to překousli a nastoupili pod „křídla“ paní učitelky Dvořákové. V 5. třídě jsme se zúčastnili pěvecké soutěže u nás v tělocvičně. Naše třída po boku paní učitelky Šedivé bojovala o uznání ostatních spolužáků, chtěli jsme všem ukázat, že je v nás kousek pěveckého talentu. Vybrali jsme si píseň s názvem Příběh nekončí. Nakonec jsme ale byli všichni nemocní, a proto jsme nesklidili očekávaný úspěch, na který jsme se celou dobu těšili. V 5. třídě to pomalu ale jistě přestávala být zábava a začalo nekonečné učení a příprava na 2. stupeň. Učitelé nás neustále strašili tím, že na 2. stupni to není žádná legrace, ale jen a jen neustálá práce. My, jako kolektiv, jsme dostali strach! Ale nakonec to nebylo zas tak hrozné a rychle jsme se přizpůsobili. Rozloučili se s námi Jan Průšek a Vítek Nezbeda, kteří přestoupili na matematickou školu, a vrátila se k nám Romana Hašková, kterou jsme přivítali s velkou radostí.

4

5

6

Co o nás napsali naši třídní učitelé na prvním stupni Moji milí, připadla mi milá povinnost napsat pár slov na rozloučenou do vašeho almanachu. Strávili jsme společně první tři roky vaší školní docházky. Uběhlo to jako voda a vy už školu opouštíte. Jsem ráda, že jsem se mohla podílet na vašich prvních krůčcích, které jste ve vzdělávání udělali. Vzpomínám hlavně na to dobré, a pokud se něco nepovedlo, je vše s úsměvem zapomenuto. Přeji vám, děvčata i chlapci, co nejvíce úspěchů v budoucím studiu a povolání a hodně radosti a štěstí v osobním životě. Budu stále myšlenkami s vámi a věřím, že i vy budete na roky strávené na základní škole vzpomínat jen v tom nejlepším. Vaše Ludmila Vávrová

Moji milí, Vaše devátá třída mě před pár lety mile obveselovala celý jeden rok. Pamatujete si ještě, že ve 4. B jsem byla vaše třídní? To jste byli roztomilí kluci a mrňavé holky. Poznávali jste taje českého jazyka a učili se první anglické věty. Šlo vám to dobře, všichni jste se snažili. Měli jste prima kolektiv, kamarádili jste spolu a pomáhali si. Další roky vám přibylo učení, trochu jste se začali vytahovat do výšky. Společné hodiny výtvarné výchovy nám vydržely až do letošního roku. To už ale vidím před sebou slečny a mladíky, kteří své zájmy trochu změnili. Láká vás svět dospěláků, čekáte od něj jistě hodně. Moc bych vám všem přála, aby vás nezklamal. Není úplně jednoduché se v něm lehce pohybovat. Musíte se snažit i vy. Trochu zabrat v učení, nabrat více zodpovědnosti, předvídat a zkusit řešit problémy vlastní hlavou. Stavíte se totiž na své nohy, tak ať vás unesou a všichni vše zvládnete bez ztráty hvězdičky. Vaše Ivana Dvořáková Zdravím všechny své bývalé žáky. Moc se mi líbil následující citát Johna Lennona: "Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe." Tak se tím zkuste řídit.

paní učitelka Lenka Šedivá

7

Druhý stupeň Po příchodu na druhý stupeň jsme si připadali starší a dospělejší, asi proto, že to tak určitě bylo. Nebo nebylo? To se brzy ukázalo. Nové předměty, noví učitelé, plno učení a úkolů (které jsme většinou neplnili), to všechno nám dalo zabrat a vrátilo nás zpátky na zem. Druhý stupeň nebyl pouze o učení, ale také o výletech, o školách v přírodě, o rozvíjení našich zájmů a schopností, o občasných osobních sporech a usmířeních a o dalších věcech, které patří do normálního života.

8

Šestá třída Přestup na 2. stupeň byl pro mnohé z nás krizový. Někteří žáci nebyli zvyklí na vysoké tempo, a tak se ze začátku dost ztráceli, když na ně učitelé vršili stále nové a nové učivo.

9

Seznamovací kurz Oucmanice Do Oucmanic jsme jeli s naším novým třídním učitelem, panem učitelem Kantorem. Všichni jsme se moc těšili a byli jsme zvědaví, co nás čeká. Těšili jsme se na zvířata a na poznávání přírody. Po příjezdu nás tam přivítali a ubytovali. Potom jsme si povídali o postižených lidech, abychom pochopili jejich nelehký způsob života. Třeba nám zavázali oči a měli jsme se vžít do pocitu slepých lidí. Další den jsme šli do lesa a hráli hry. Rozdělili jsme se do skupin. Měli jsme svázané nohy a museli jsme se dostat na další stanoviště. Tam jsme měli zavázané oči a jeden ze skupiny nás vedl. Na třetím stanovišti jsme plnili další úkoly a běhali. Při tom jsme se učili spolupracovat a důvěřovat si navzájem. Dále bylo na programu drátkování. Z drátků jsme si vyrobili stromečky s korálky a připevnili je na kámen. Poslední den každý z nás připravil těsto na pečení a něco z něj vytvaroval. Šli jsme ven, kde byla malá pec, a těsto jsme dali péci. Po upečení těsta si každý vzal svůj kousek a s chutí se do něj pustil. Rozloučili jsme se s lektory a jeli domů. Cíl pobytu v Ekocentru byl splněn, poznali jsme soužití s přírodou a poznali jsme se i lépe navzájem.

10

Adršpašsko - teplické skály

Výlet do Adršpachu byl pro mnohé velmi vyčerpávající. Obrovské skalní město v kombinaci s prudkým stoupáním nás vyčerpalo natolik, že jsme se mnohokrát zastavovali, abychom chytli druhý dech. Když jsme opět nabyli sil, tak jsme se vydali na cestu k loďkám. Na loďkách jsme pluli do zátoky vraků, kde jsme také „ztroskotali“. Pak nás loďka zase vyložila na břeh a my jsme mohli pokračovat v našem výletu. Jeden z nejmenovaných žáků se nám skoro nevešel do úzkých chodbiček skalního města. Nakonec jsme se naštěstí v autobuse sešli ve stejném počtu, jako když jsme přijeli.

11

Sedmá třída

Sedmou třídu jsme zahájili zajímavou výstavou Příroda tropů, kde bylo opravdu horko. A samozřejmě jsme viděli spoustu krásných živočichů a rostlin. Na dějepisnou exkurzi jsme jeli do Kutné Hory, kde jsme navštívili chrám sv. Barbory, muzeum zpracování stříbra a prošli jsme starými štolami, ve kterých dříve horníci těžili stříbro. Poté jsme si prohlédli Kostnici v Sedleci. Na výletě jsme byli v Českém ráji, v Bozkovských jeskyních. Z jeskyní jsme se vydali na vrch Kozákov, kde jsme si v lomu mohli najít a vykutat i nějaký ten nerost. Kdo chtěl, mohl si ho rozříznout a vybrousit a vzít si ho domů. Z lomu jsme se vydali na rozhlednu, z níž jsme viděli v dálce Krkonoše.

12

Lyžák Na lyžák do Orlických hor na penzion Černá Voda jsme jeli v únoru. Většina z nás už na lyžích stála, ale našli se i tací, kteří to zkoušeli poprvé v životě. Ráno jsme se sešli před školou celí natěšení, že si užijeme plno legrace a získáme plno zážitků a nových dovedností. Hned po příjezdu jsme se naobědvali a šli jsme si vybalit věci na pokoj. Po odpoledním klidu jsme poprvé vyrazili na sjezdovku a rozdělili se do družstev. Při naší smůle nešel vlek, tak jsme se vyškrábali na kopec po svých. I když to chvílemi u některých z nás vypadalo bledě, dostali jsme se všichni v pořádku nahoru a naštěstí jsme se dostali ve zdraví i dolů. Druhý den byl vlek bohužel pořád mimo provoz, a proto jsme vyrazili na běžky. Vyšlapali jsme si blízko penzionu stopu a začali jsme. Ze začátku jsme padali, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Smůla nás bohužel provázela i třetí den. Nejenže ještě pořád nešel vlek, ale když jsme si odpoledne vyrazili na výlet do cukrárny, bylo všude zavřeno. Čtvrtý den se pořádaly závody. Dopoledne jsme si vyšlapali stopu a začali jsme. První běžely dívky, které si zaběhly dvě kola. Poté si zasportovali i chlapci, kteří běhali kola tři. Odpoledne jsme závodili ve slalomu na sjezdových lyžích. Večer před společenským programem se konalo vyhodnocení a zábavný program. Lyžák byl plný zážitků a rádi na něj vzpomínáme.

13

Osmá třída

Výlety Chlum Na jaře jsme jeli s paní učitelkou Vlasákovou a s paní učitelkou Mockovou na dějepisnou exkurzi na Chlum nedaleko Hradce Králové. Navštívili jsme tam Muzeum války 1866. Viděli jsme tam například uniformy a různé zbraně, které v roce 1866 vojáci používali. Potom jsme dostali pracovní listy a plnili různé úkoly, což znamenalo, že jsme běhali po celém okolí a hledali památníky dávné bitvy. Odvážlivci se vydali na rozhlednu a počítali schody. Bylo hezké počasí a výlet jsme si velmi užili.

14

ZOO Praha V 9:00 byl sraz u školy. Až na jednu výjimku (kdo myslíte, že to asi byl? ) jsme dorazili včas. Vyjeli jsme v 9:10 a cesta trvala pro někoho dlouhé dvě hodiny, ale pro toho, kdo se umí bavit, cesta uběhla rychle. V jedenáct jsme byli na místě. Učitelé nám dali náležité pokyny (abychom nelezli do klecí a tak podobně). Jakmile jsme vešli do areálu, tak už jsme se mohli kochat krásnou přírodou. Obyvatelé ZOO na nás hleděli s výrazem: „Co to tady děláte? To je naše území!" A my si je jen fotili. Učitelé nás opět poučili, jak se máme chovat, zejména zdůraznili, že už jsme téměř dospělí, a tudíž nemusíme stále chodit v pochodovém útvaru. Do tří hodin jsme měli volný čas, abychom si zahradu užili podle svého. Bylo co k vidění! Spousta zvířat, na které bylo radost koukat. Po celodenní procházce nás náležitě bolely nohy. Bylo načase vrátit se k východu ze ZOO. Zpáteční cesta proběhla v poklidu. Ve většině z nás doznívaly úžasné dojmy ze setkání s krásnými zvířaty. Stálo to za to! Byla zábava, něčemu jsme se naučili a vzpomínky zůstanou. Okolo půl páté jsme se vrátili a doma jsme to vše rodičům převyprávěli, ukázali fotky a už se těšili, jak na vše budeme vzpomínat.

15

Devátá třída Nástup do deváté třídy byl jako u každého jiného ročníku hrozný. Nikdo se netěšil, nikomu se sem nechtělo, ale to byl jen začátek. Později to bylo ještě horší. Někteří to viděli tak, že je čeká smutné rozloučení s oblíbenými spolužáky a odchod od učitelů, kteří jim budou chybět. Jiní to viděli jako úlevu od školních starostí a cítili, že se před nimi otevírají dveře do další etapy jejich života. Několikrát jsme se účastnili kurzu na Střední průmyslové škole chemické v Pardubicích, kde jsme vždy předvedli skvělé výkony, na které tamější učitelé poukazovali i v dalších přednáškách pro jiné školy. Byla spousta dalších soutěží, kterých jsme se zúčastnili, a někdy jsme i uspěli. Spousty z nás se potýkaly s přijímacím řízením na střední školy. Ne všichni se dostali, kam chtěli, ale nakonec byli všichni spokojeni. Výletů v deváté třídě mnoho nebylo, ale ten, který jsme zažili v květnu, to všechno vyrovnal. Vojta o něm napsal článek do školního časopisu. Po výletě nám začal na nohy šlapat almanach a absolventské práce. A tak v osmnácti žácích jsme došli až na konec deváté třídy a zde jsme se rozešli.

16

Výlet do Vídně Dne 16. 5. 2014 se žáci naší školy zúčastnili díky cestovní kanceláři CK2 výletu do Vídně. Po čtyřech hodinách příjemně strávených v autobuse jsme vystoupili u zámku Schönbrunn, který jsme si bohužel nestačili zvenčí stoprocentně prohlédnout kvůli deštivému počasí, zato se všichni těšili na prohlídku zevnitř, kde bylo teplo a kde jsme mohli vidět třeba záchod Josefa II. nebo ložnici Marie Terezie a jejích dětí. A protože jsme byli nejhodnější turistická skupina z České republiky, mohl si jeden z našich pedagogů vyzkoušet židli, na níž seděl sám Josef II. (pocity a dojmy nejmenovaného pedagoga nám bohužel nebyly svěřeny). Po krásné prohlídce Schönbrunnského zámku nás čekala projížďka metrem na Karlsplatz, odkud jsme se přesunuli do luxusní restaurace a hotelu Sachr, kde ceny byly tak vysoké, že se to mnozí z nás rozhodli zajíst pravým českým řízkem. Přesto se našli tací, kteří nelitovali a originální pochoutku v podobě Sachr dortu zakoupili. Poté jsme navštívili kostel sv. Štěpána, kde na nás ze všech stran dýchala duchovní atmosféra. Další výletní zastávkou byly Habsburské katakomby. Největším zážitkem pro většinu z nás bylo zhlédnutí mnohatunové rakve Marie Terezie, či náhrobku Františka Josefa a jeho manželky, na který jsou pokládány každý den čerstvé květiny. Dále jsme vyrazili na stanici metra a cestou jsme to vzali rovnou přes vídeňskou radnici, která našemu náporu naštěstí odolala a mohli jsme si tak vyslechnout poutavý příběh o jejím založení, který nám vyprávěl průvodce cestovky CK2. Po jízdě metrem jsme vystoupili u Prateru, vídeňského zábavního parku, kde nás opravdu pobavilo, že kvůli deštivému počasí bylo tři čtvrtě atrakcí zavřeno. No, alespoň jsme ušetřili a všichni jsme se ve zdraví sešli u autobusu, který nás odvezl rovnou zpět ke škole. Celý výlet jsme si i přes nepřízeň počasí užili a moc nás mrzí, že jsme takovouto podobnou akci nezorganizovali již dříve. Vojtěch malíř

17

Absolventské práce

18

Vzkazy našich učitelů Vzkaz od třídního učitele Moji milí deváťáci, tak nám zase končí další školní rok. Obvykle bych Vám popřál krásné prázdniny a řekl Vám, že se na Vás budu po prázdninách těšit. A v září bychom se usměvaví a opálení znovu sešli a povykládali si zážitky z prázdnin a plni elánu se pustili do další práce. Bohužel čas je neúprosný a po čtyřech společných letech se poprvé po prázdninách společně nesejdeme. Vy se rozprchnete na Vaše vysněné školy a zbydou tu po Vás prázdné židle, které budou patřit dalším a dalším mladším spolužákům z naší školy. Přál bych si, aby i oni byli stejně skvělí jako vy. Aby v jejich třídách vládla stejně přátelská, usměvavá a pohodová atmosféra, která byla po celé čtyři roky i v té naší. Aby stejně jako vy v deváté třídě věděli, co chtějí a šli za svými představami. Takže moji milí deváťáci, není důvod, abychom byli smutní. Život jde dál, a přestože se po prázdninách již nesejdeme v jedné třídě, přeji Vám krásné prázdniny. Budu se těšit na to, že se na nás občas přijdete podívat a až se za čas sejdete na nějakém tom srazu, že si vzpomenete i na třídního a další učitele, kteří Vás opravdu mají rádi. Ať Vás Vaše kroky vedou tím správným směrem a ať se Vám v životě vše daří podle Vašich představ.

Váš Miloš Kantor

19

Moji milí, potkali jsme se poprvé, když jste byli ve čtvrté třídě. Měli jsme spolu vlastivědu a já vás trápila u mapy České republiky. Vy jste mi opláceli tím, že jste neposlouchali, neustále jste mluvili a celkově jste mi dávali najevo, že vás to nebaví. Učitelské povolání je mnohdy náročné, ale všechny těžkosti jsou překonány skutečností, že můžeme sledovat, jak z neposedných dětiček vyrůstají rozumní mladí lidé. A u vás to byla vyloženě radost. Vyrostli jste, jste skvělí mladí lidé, kteří se v životě určitě prosadí. Přeji vám, ať se vám splní všechna vaše přání. (A stále neposloucháte, mluvíte, a kde mám čtenářské deníky!!!) Hodně štěstí. Kateřina Horáková Milí deváťáci, díky Vám, vašemu humoru a kolektivu, byla u vás radost pracovat. Většina z vás se celé čtyři roky více či méně snažila pilně a svědomitě připravovat. Přeji vám, abyste překážky, které vás v životě čekají, překonávali s lehkostí a glancem jako do teď. Ale pamatujte, štěstí přeje připraveným. Jitka Tomková

Moje milá 9. B, ani se mi nechce věřit, že uběhlo 5 let od chvíle, co jsem Vás ještě na prvním stupni dostala na angličtinu. Jsem moc ráda, že jsme se za tu dobu hezky sžili a zažili spoustu legrace a pohodových hodin. Věřím, že jsem Vás něco naučila a bude se Vám to v budoucnu hodit. Přeji Vám do dalšího života jen to nejlepší, ať se Vám daří. Budete mi tady chybět. Vaše angličtinářka Zdenka Šternberská

Už týden přemýšlím, co vám mám napsat. Všechno, co jsem napsala, jsem zase poškrtala, až zbyla jedna věta. I když, napadá mě, že i do jedné věty se vejde skoro všechno. „Mám vás ráda.“ Kateřina Tichá

20

Moji milí, setkali jsme se na 2 roky a musím říct, že jsem překvapena, jakých pokroků v myšlení jste dosáhli. Přeji vám šťastnou asertivní komunikaci a nezapomeňte relaxovat. Život je “ velká příležitost“. Dívejte se kolem sebe s láskou, porozuměním a odvahou. Mějte se moc hezky, ráda na vás budu vzpomínat. Jitka Sedláčková

Děvčata a kluci! Mějte se krásně a mějte na paměti: „Ve zdravém těle, zdravý duch.“ (kalokagathia) Přeji vše nejlepší. Ivana Klodnerová Moji milí, to už to jsou tři roky, co jsme spolu začali podnikat výlety do pravěku a starověku? Za jeden rok jsme toho společně mnoho nestihli, ale na něco si pamatuji na Vaše pohledy, s nimiž jste mi viseli na rtech každou hodinu, když jsem Vám začala vyprávět některý z příběhů, jimiž jsou dějiny starověku doslova protkané. Oči, které říkaly: "A jak to bude dál...?" A taky náš společný výlet na Kunětickou horu na Kelty na našem území a Váš údiv, když jsem na sebe neváhala obléct starověké brnění... Kdopak z Vás si na to ještě vzpomene? ;-) Dost z naší společné minulosti - máte před sebou budoucnost. Budoucnost, do které se možná trochu bojíte vykročit... Přeji Vám, abyste do ní vkročili co možná nejjistějším krokem a všem problémům, které Vás tam čekají, abyste vždy čelili s hlavou vzhůru. Vaše Lucie Havelková (Vojáčková - no to víte, časy se trošku změnily :-D ) Milí deváťáci, jak je to dávno, co jste nejistými krůčky vstoupili do této školy a teď ji jistými kroky opouštíte. Zdá se, že jste u konce cesty, ale je to konec jenom zdánlivý. Nyní se každému z vás otvírá cesta nová, ta, kterou jste si zvolili. Přeji vám, aby další léta pro vás byla ta nejlepší. Každý z vás má ohromnou šanci se prosadit. Buďte na sebe přísní a nároční, nebojte se překážek, každá se dá nějak překonat. Vždyť se vám otvírá celý svět a je jen na vás, jak této velké šance využijete. Moc na vás vzpomínám, byli jste fajn třída. Vaše bývalá učitelka chemie a také bývalá paní ředitelka Božena Koblížková

21

Milí béčáci, tím, že jste dostali v šesté třídě pana Kantora, jste částečně získali i dalšího kantora. Úděl paralelních tříd je mnoho času pospolu. Společné hodiny, půlené hodiny chlapců a dívek, kdy A a B splývá v celek, společné výlety a společné exkurze. Naštěstí v tomto případě neplatil zákon o krevních skupinách, kdy A nesnese B. Dost jsme toho zažili, a tak doufám, že jsem vám za ty čtyři roky něco předal. Něco, co v dalším životě využijete. Přeji vám hodně štěstí. Ivan Hoza

Zřídkakdy je někomu školní docházka příjemná. Až s odstupem několika let, nejspíš až po vystudování všech dostupných škol, člověk docení, že základní škola mu byla druhým domovem, kde se o něho někdo staral a naučil potřebné základy. A s těmito základy bude žít až do své smrti. Svítkovská škola Vám toho mnoho dala. Přátele, kamarády, vědomosti a celkem slušnou průpravu do let budoucích. Za několik let to špatné úplně vymizí a vy budete rádi vzpomínat na školní léta, jako to teď vídáte u svých rodičů, případně ostatních členů rodiny. Ale svět se nepřestane točit s koncem jedné éry. Bude se točit pořád a vy přesto půjdete dál svojí cestou. Něco prostě končí a něco nového začíná. Za sebe i celý pedagogický sbor Vám přeji, abyste do dalšího studia vykročili tou správnou nohou, aby se Vám pokud možno splnila všechna přání a s láskou vzpomínali na svítkovskou školu. Ing. Monika Dobruská ředitelka školy

22

Výroky z našich školních let Při písemce z dějepisu: Zuzka seděla za Natkou a zašeptala: „Já budu mít pětku.“(známku) Když to Natka slyšela, v tu ránu se podívala na 5. cvičení a potichu zašeptala Zuzce: „Stalin!“ (odpověď k otázce číslo 5) Ve čtvrtek na konci chemie: Michal přeje paní učitelce Tiché: „Krásný víkend! Uvidíme se až v pondělí. Už se na vás těším.“ A paní učitelka Tichá Míšovi odpověděla: „Nevyhrožuj!“ Při hodině matematiky: Počítali jsme příklad na dvě neznámé. Jednalo se o úlohu s pštrosy a slepicemi. Přišla otázka, kolik hlav připadá na pštrosy. Pan učitel Kantor se zeptal: „Viděl někdy někdo pštrosa se dvěma hlavami?“ A Dan, který nedával moc pozor, zbystřil a vyhrkl ze sebe: „My máme v Čívicích pštrosa!“ Při opakování přírodopisu se paní učitelka Tichá zeptala: „Co je to inkubační doba?“ A Tomáš s chutí odpověděl: „Inkubační doba je doba, po které musí být dítě po porodu v inkubátoru.“ (vysvětlení: Inkubační doba – doba, po které propuknou příznaky nemoci) Při učení na písemku z literatury se někdo zeptal: „Kdo napsal Čarodějova učně?“ A Natálka odpověděla: „Harry Potter.“ V hodině českého jazyka Romča s Terkou opět nedávaly pozor a pošťuchovaly se. Romča na Terku vykřikla: „Ty svině!“ Paní učitelka zpozorněla a ptala se: „No co to je?“ A Vojta Malíř s očekáváním řekl: „To je takový prasátko...“ Opakovali jsme na písemku z přírodopisu – na vesmír. Na otázku od paní učitelky Tiché: „Jaká je největší planeta Sluneční soustavy?“ Natka pohotově vyhrkla: „Prstenec!“ Měli jsme společně s vedlejší třídou projekt o managementu a pan Blažek, který nás na tento projekt měl, se zeptal Michala: „Hlavní město Spojených států amerických?“ A Michal odpověděl: „USA!“ Paní učitelka Horáková nám vyprávěla o Nicolasu Wintonovi, který měl ten den 105. narozeniny. A Natka vykulila oči: „ A on ještě žije?!“ V den čarodějnic (30. 4. 2014) při konci přírodopisu se Tomáš loučil s paní učitelkou Tichou slovy: „Tak si užijte čarodějnice, a když se rozhodnete někam odletět, tak se bezpečně vraťte.“ Paní učitelka Tichá se zeptala v hodině přírodopisu: „Jaké je to společenstvo?“ A Terka odpověděla: „Pána Prstenů!“ 23

My a škola „Mé působení na škole bylo z mého pohledu hlavně zábavné, ale někdy byly i chvíle, kdy mě to tu nebavilo. Nezapomenutelným zážitkem ale byly školní výlety. Ty byly většinou povedené a pěkné. To jsem si užíval.“ Ondra Paleček (Palec) „Za těch devět let jsem se naučil psát, rychle číst a počítat tak, jak by se mi nikdy ani nemohlo zdát.“ Tomáš Dokoupil (Tomdok) „Když si představím, že za měsíc opustím tuto budovu a v září už se nevrátím, tak se tato představa stává mojí noční můrou. Díky škole jsem dokázal být tím, kým jsem teď, seznámil jsem se zde se super spolužáky a učiteli.“ Dominik Novotný „Většinu věcí, co se mi zde staly, nechám za sebou, ale budou takové vzpomínky a lidé, které si v paměti uchovám.“ Martin Dokoupil „Takže když to tak shrnu, devět let života ve škole mi dalo: vědomosti, kamarády, vzpomínky a to, že se ráno automaticky budím v 7 hodin.“ Tereza Černá (Termix) „Tato budova mi dala i spoustu jiných věcí, třeba: teplo, když v zimě vycházím z domu, nebo různé koníčky, jako třeba keramiku, na které jsem zjistil, že opravdu nemám výtvarný talent.“ Vojtěch Malíř (Señor Malíř) „Základní škola mi umožnila poznat nové kamarády a učitele, moc jsem si užíval školní výlety, různá představení a školní akce.“ Michal Vaněk „Za dobu, co sem chodím, se škola docela dost změnila k lepšímu. A tolik super lidí, co jsem tu poznal! Nikdy bych neměnil!“ Daniel Vondráček (Danda) „Pod pojmem škola se skrývá mládí, smích, a zvonění zvonku oznamujícího konec hodiny.“ Sára Netymachová 24

„Školu moc nemusím, nejraději mám, když jsou prázdniny.“ Nikola Spejchalová „Bylo to tu velice dlouhé, ale zvládli jsme to. Nejlepší bylo, když nám odpadly některé hodiny, šli jsme do kina nebo jsme jeli na výlet.“ Jana Křenková „Škola je a vždy bude základ života. Aspoň toho mého.“ Simona Růžičková „Za tu dobu, co jsme společně prožili, držíme stále spolu. Máme krásné zážitky a vzpomínky, které jsou nenahraditelné a na které nikdo z nás nezapomene.“ Romana Hašková „Těšila jsem se, až odtud zmizím na jinou školu, a i když se stále těším, těch devět nekonečných let mi bude chybět“ Zuzana Lišková (Foxina) „Díky škole jsem získal mnoho informací ze všech předmětů a hlavně jsem poznal spoustu kamarádů, z vyšších i nižších tříd.“ Vojta Koukol (Koukolíček) „Za devět let se mi nikdy nepodařilo přijít v klidu a včas, i přesto, že bydlím od školy deset minut chůze. Prožila jsem tady nádherné chvíle, na které nikdy nezapomenu, a bohužel těch devět nádherných let je už u konce a je na čase se rozloučit.“ Natálie Zvárová „Škola mi dala spoustu zkušeností, vědomostí a přátel. Do školy jsem se vždycky těšila a cítila jsem se v ní dobře. Nejen díky skvělému kolektivu spolužáků, ale také učitelů.“ Lucka Nepivodová „Ve škole jsem poznal spoustu kamarádů.“ Jakub Křivka

25

Vojtův článek Plavecké závody Dne 4. listopadu 2013 se v aquacentru Pardubice konaly plavecké závody žáků devátých tříd. Naši závodníci byli rozděleni do následujících kategorii: Jan Prokop (50m znak), Matěj Kašpar (50m prsa), Ondřej Smetana, Dominik Novotný, Ondřej Paleček a Vojtěch Malíř (50m volný styl). Závody začaly kategorií znak na 50m, kde náš zástupce vybojoval krásné první místo. Poté následovala kategorie prsa na 50m, kde se Matěj Kašpar bohužel neumístil do třetího místa. Následovaly tři závody volným stylem, v nichž se nejlépe umístil Ondřej Smetana na krásném třetím místě. Ondřej Paleček se ve své volné kategorii umístil mezi posledními z důvodu mechanické závady na svých plavkách, což ho plně omlouvá. Jeho plavky byly před samotným závodem v pase značně uvolněné, a tak logicky použil tkaničku pro správné nastavení obvodu plavek. Bohužel, tkanička mu praskla a zůstala mu v ruce. Každý tedy musí uznat, že v této situaci bylo pro Ondřeje taktičtější plavat pomaleji, aby tak předešel úplnému svlečení plavek z jeho těla. Tuto komplikaci hrdinně ustál. A jak se umístili Vojtěch Malíř a Dominik Novotný? Ti využili faktu, že plavou spolu a proto si dodávali síly nejen povzbuzováním, ale i taktikou. Naši závodníci se dohodli, že Dominik Novotný poplave jako první a Vojtěch Malíř mu bude krýt záda a v případě nouze ho upozorní. Tato taktika se však ukázala jako zcela zbytečná. Mějte prosím na paměti, že naši závodníci nejsou profesionální plavci a už na startu nabrali značné zpoždění. Toto zpoždění bylo zapříčiněno drobnými stylovými chybkami již při skoku do vody. Oba závodníci vědí, že ve stylu „šipka“ do vody mají ještě drobné technické nedostatky, a tak raději zvolili styl „placák“, který oba ovládají dokonale. Nebudu Vás tedy napínat s konečnými výsledky: Dominik Novotný skončil na krásném sedmém místě a Vojtěch Malíř hned za ním na místě osmém, opravdu si hoši kryli záda. Celkem se naše škola umístila na šestém až sedmém místě ze sedmi škol. No, někdo být poslední musí. Vojtěch Malíř

26

Tohle jsme my Tereza Černá      

Narozena: 10. 9. 1998 Čím jsem chtěla být: šílený doktor Kam jdu na školu: Střední průmyslová škola potravinářská Pardubice Co mi dala základní škola: automatické vstávání v 7 hodin Záliby a zájmy: to je tajný Motto: „Čas na nikoho nečeká.“

Martin Dokoupil      

Narozen: 3. 8. 1998 Čím jsem chtěl být: zloděj (profesionál) Kam jdu na školu: Střední odborná škola elektrotechnická Pardubice Karla IV. Co mi dala základní škola: odpor ke všemu Záliby a zájmy: workout, počítače, běhání Motto: „Pro některé lidi a některé věci je mnohdy zbytečné plýtvat slovy.“

27

Tomáš Dokoupil      

Narozen: 3. 8. 1998 Čím jsem chtěl být: paní učitelka Kam jdu na školu: Střední odborná škola elektrotechnická Karla IV. Pardubice Co mi dala základní škola: základní vzdělání Záliby a zájmy: běhání, počítače, workout Motto: „Kdyby si každý chytrý řekl, že moudřejší ustoupí, tak světu vládnou blbci.“

Romana Hašková   

  

Narozena: 18. 3. 1999 Čím jsem chtěla být: princeznou Kam jdu na školu: Labská hotelová střední odborná škola a Střední odborné učiliště Pardubice, s. r. o. Co mi dala základní škola: pár hodin spánku Záliby a zájmy: tanec Motto: „Vos Servo Mihi fortis.“ (V mém životě jste mě naučili být silnější)

28

Vojtěch Koukol      

Narozen: 5. 2. 1999 Čím jsem chtěl být: astronaut Kam jdu na školu: Střední odborná škola elektrotechnická Do Nového Co mi dala základní škola: spoustu kamarádů, zážitků a znalostí. Záliby a zájmy: hokejball, počítač Motto: „V této době je těžké být idiotem, protože konkurence je veliká.“

Jana Křenková      

Narozena: 22. 9. 1998 Čím jsem chtěla být: nevím Kam jdu na školu: SOŠ cestovního ruchu Pardubice Co mi dala základní škola: základní vzdělání Záliby a zájmy: kytara, jóga, zdravý životní styl Motto: „Važ si toho, co máš, protože je pozdě vážit si toho, co jsi měl.“

29

Jakub Křivka      

Narozen: 27. 9. 1998 Čím jsem chtěl být: automechanik Kam jdu na školu: SŠA Holice Co mi dala základní škola: hodně kamarádů, vzdělání Záliby a zájmy: basket, auta Motto: nemám

nových

Zuzana Lišková      

Narozena: 30. 4. 1999 Čím jsem chtěla být: veterinářkou Kam jdu na školu: Střední průmyslová škola stavební Pardubice, Rybitví Co mi dala základní škola: netuším Záliby a zájmy: cestování, PC, agility Motto: „Kde je nebe, tam je i peklo.“

30

Vojtěch Malíř     



Narozen: 25. 4. 1998 Čím jsem chtěl být: policajt Kam jdu na školu: Gymnázium Holice Co mi dala základní škola: spoustu zážitků Záliby a zájmy: judo, běh Motto: „Hrabě může dělat kočího, ale kočí nemůže dělat hraběte.“

Lucie Nepivodová      

Narozena: 14. 5. 1998 Čím jsem chtěla být: úřednice Kam jdu na školu: SOŠ cestovního ruchu Pardubice Co mi dala základní škola: kamarády Záliby a zájmy: tanec Motto: „Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“

31

Sára Netymachová      

Narozena: 6. 4.1999 Čím jsem chtěla být: zpěvačka Kam jdu na školu: Labská hotelová střední odborná škola a Střední odborné učiliště Pardubice, s. r. o. Co mi dala základní škola: kamarády Záliby a zájmy: aerobik, atletika Motto: „Věci se nemění, my sami se měníme.“

Dominik Novotný      

Narozen: 24. 8. 1998 Čím jsem chtěl být: Spider-man Kam jdu na školu: Střední odborná škola elektrotechnická Do Nového Co mi dala základní škola: duši romantika Záliby a zájmy: lidská psychologie, procházky přírodou Motto: „Špatná nálada je zajímavá nemoc, jeden pohled vás nakazí a jeden úsměv vás vyléčí.“

32

Ondřej Paleček      

Narozen: 18. 1. 1999 Čím jsem chtěl být: policajt Kam jdu na školu: Obchodní akademie Chrudim Co mi dala základní škola: základní vzdělání Záliby a zájmy: tenis Motto: „Usmívej se... Zítra bude hůř...“

Simona Růžičková      

Narozena: 11. 8. 1999 Čím jsem chtěla být: zdravotní sestra Kam jdu na školu: Anglické gymnázium – specialista na wellness a lázeňství Co mi dala základní škola: kamarády a vzdělání. Záliby a zájmy: gaučing Motto: „Neper se, život ti dá přes hubu sám.“

33

Nikola Spejchalová      

Narozena: 24. 4. 1998 Čím jsem chtěla být: spisovatelka Kam jdu na školu: SOŠ Cestovního ruchu Pardubice – grafický design Co mi dala základní škola: nějaké to vzdělání Záliby a zájmy: jízda na kole, notebook Motto: „Žij dneškem, ale těš se na zítřek.“

Michal Vaněk      

Narozen: 2. 3. 1999 Čím jsem chtěl být: učitel Kam jdu na školu: Střední průmyslová škola potravinářská Pardubice Co mi dala základní škola: základní vzdělání Záliby a zájmy: hudba, kamarádi Motto: „Hlad je nejlepší kuchař.“

34

Daniel Vondráček      

Narozen: 22. 9. 1998 Čím jsem chtěl být: policajt Kam jdu na školu: SŠA Holice Co mi dala základní škola: sebrala mi 9 let života Záliby a zájmy: motorky, auta Motto: „Věř, běž, poletíš.“

Natálie Zvárová      

Narozena: 4. 11. 1998 Čím jsem chtěla být: kosmetičkou Kam jdu na školu: Cestovní ruch a hotelnictví Hradec Králové Co mi dala základní škola: kamarády, zábavu a „základní vzdělání“ Záliby a zájmy: tanec Motto: Není ošklivých žen, jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými.

35

ZÁVĚR Našich devět let na základní škole končí a s tím i naše pravidelné zvyky. Už nikdy nebudeme každé ráno „schůzovat“ před školou, už nikdy společně nezasedneme do lavic této školy, nikdy se už společně nezasmějeme v hodině českého jazyka a už nikdy neproběhnou naše slavné třídní rozpory. Po hodně věcech se nám všem bude stýskat. Je toho hodně, co už spolu jako třída, kolektiv či parta nezažijeme, stejně jako učitelé s námi. Doufejme, že na nás budou učitelé v dobrém vzpomínat a za chvíli zapomenou na naše lumpárny.

36