ALMANACH 9. A
2005 - 2014
Úvod Mladý člověk, který po devíti letech vychází ze základní školy, by už mohl být aspoň trošku zralý, vědět jak se chovat a mít nějakou představu o životě. Dostali jsme se na střední školy poté, co jsme prošli devíti roky nástrah učitelů, zapeklitými testy a poprali se i s absolventskými pracemi. Užili jsme si však i mnoho zábavy v našem třídním kolektivu. S tímto almanachem jsme si dali spoustu práce, snažili jsme se jej složit ze samých pozitivních zážitků, abychom na sebe i na školu vzpomínali jen v dobrém. Doufáme, že se nám podařilo zachytit střípky z naší školní docházky, které Vám vyjeví obraz našich let prožitých na této škole.
Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje…a my tu měli jen ty nejlepší.
1
První stupeň Každý z nás si jistě vzpomíná na svůj první den ve škole. Na ten den, kdy jsme napjatí čekali, až se otevřou ty dveře, které nám změní celý život. Poprvé jsme se viděli s lidmi, které jsme potom vídali každý den, celých devět let. V naší třídě 1. A nás přivítala usměvavá paní učitelka Sodomková. První rok jsme se spíše seznamovali se spolužáky, s učiteli a celou školou. Naučili jsme se písmenka a číslice, psát, číst a počítat. Po prázdninách se už každý těšil na své kamarády do 2. třídy, ale někteří i na nové učení. Čekalo nás překvápko v podobě plavání, které snad každého z nás bavilo. Ve třetí třídě nás čekala škola v přírodě v Horním Bradle, kam s námi jela paní učitelka Sodomková. Účastnili jsme se různých výletů, soutěží a her. Poslední večer před odjezdem nám paní učitelky a vychovatelky připravily diskotéku, na které jsme se všichni vyřádili. Když jsme nastoupili do 4. A, čekala nás nová třída a nová paní učitelka Paletová. Abychom se poznali s paní učitelkou, jeli jsme do školy v přírodě na ekologický statek v Oucmanicích. Každý den jsme měli připravený program, který nás bavil a i hodně věcí naučil. Například jsme pekli domácí housky, tkali na tkalcovském stroji a vyráběli vlastní sýry. Když jsme paní učitelku pořádně poznali, zalíbila se nám. V páté třídě k nám přistoupily tři nové žákyně, které hned zapadly do kolektivu. Den co den začínaly hodiny paní učitelky Paletové tím, že jsme si zazpívali. Mnoho nás naučila i přesto, že bylo těžké nás zkrotit. A i když jsme byli zlobiví, tak nás zvládla a připravila nás na druhý stupeň.
2
3
4
Moji milí žáci, opět stojím před nelehkým úkolem – napsat svým dalším „deváťákům“ přání při loučení se základní školou. Prožili jsme spolu krásné tři roky. Myslím, že i tak krátkou dobu jsme si užili a všichni máme na naše soužití pěkné vzpomínky. Skončila pro Vás jedna z nejhezčích - bezstarostných etap života. Další, ještě krásnější a zajímavější se před Vámi otvírá. Všem svým žákům upřímně přeji… to, co člověk nejvíce potřebuje - ZDRAVÍ, to, co každý hledá - ŠŤĚSTÍ, a to, bez čeho se nedá žít - LÁSKU. Ať se Vám v životě splní jen to dobré a krásné. Loučím se Vámi slovy neznámého autora, která mám velmi ráda: „…žijte tak, aby Vám druzí záviděli.“ Stále budete „moje děti “. Jana Sodomková tř. učitelka 1. – 3. třída <3
Milí žáci, čas neúprosně běží a i vy jste se dočkali okamžiku, kdy opustíte základní školu. Na té se všichni učitelé snažili, aby vás na tento okamžik připravili co nejlépe. Vy jste jejich snahu vstřebávali s větším či menším úspěchem. Ale vždy jste se s novou situací nějak porovnali. Nyní máte před sebou další krok. Krok do života, ve kterém už budete muset spoléhat na své rozhodnutí. Já vám přeju, abyste se vždy rozhodovali k vlastní spokojenosti. Přeji vám mnoho zdraví, štěstí a životních úspěchů. Vlasta Paletová tř. učitelka 4. – 5. třída
5
6. třída Na šestou třídu jsme se moc těšili, i když jsme nevěděli, co nás bude čekat. Většina z nás se těšila na nové učitele a nové předměty. Hlavní změnou asi bylo to, že jsme dostali nového třídního učitele. Paní učitelku Paletovou nahradil pan učitel Hoza. Zároveň nám přibyly i další nové předměty. Novým předmětem pro nás byla fyzika, přírodověda se nám změnila na přírodopis, vlastivěda na dějepis a zeměpis. Jednou z dalších změn pro nás bylo, že k nám přistoupili noví spolužáci z jiných škol. V šesté třídě jsme zažili mnoho nezapomenutelných zážitků. Mezi naše výlety patřily: exkurze na Kunětickou horu, třídenní výlet do Oucmanic s naším novým třídním učitelem, exkurze do Adršpašských skal, kde jsme si prošli pískovcová skalní města a exkurze na Nemošickou stráň.
6
7. třída Byl tu poslední srpnový den a my jsme se děsili 1. září, kdy usedneme do školních lavic a celý rok budeme muset podávat ty nejlepší výsledky. Čekalo nás ale příjemné překvapení, exkurze do Kutné Hory. Navštívili jsme chrám svaté Barbory a nejdobrodružnější bylo, když jsme si oblékli bílé pláště a hornické přilby a prošli jsme podzemní doly. V únoru jsme vyrazili na lyžařský výcvik. Většina z nás na lyžích již někdy stála, ale našli se i tací, kteří to zkoušeli poprvé v životě. Bohužel při naší smůle nebyl vlek funkční, a proto jsme se museli dostat nahoru po svých. Druhý den byl vlek naneštěstí stále mimo provoz, a proto jsme vyrazili na běžky. Vyšlapali jsme si blízko penzionu stopu a začali jsme. Ze začátku jsme padali, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Smůla nás provázela i třetí den. Nejenže ještě pořád nešel vlek, ale když jsme si odpoledne vyrazili na výlet do cukrárny, bylo všude zavřeno. Lyžák jsme si přesto všichni užili a nikdy na něj nezapomeneme.
7
8. třída Nastala osmá třída a my si začali uvědomovat, že naše vysvědčení bude záviset na výsledcích příjímacích zkoušek na střední školy. Tento rok jsme začali navštěvovat SPŠCH, kde jsme se si vyzkoušeli chemické pokusy, dostali jsme základy biologie, při kterých jsme pitvali například prasečí oko. Seznámili nás se zbraněmi a dalším vojenským vybavením. Naučili nás jak pomoci zraněnému člověku, za což jsme rádi. Na anglickém gymnáziu jsme také měli možnost obchodovat na Burze fiktivních firem. Učili jsme se jak zacházet s fiktivními penězi a jak probíhá objednávka či smlouva ke koupi. Vydali jsme se s paní učitelkou Mockovou a Vlasákovou na dějepisnou exkurzi na Chlum. Prohlédli jsme si nejdřív Muzeum války 1866, poté jsme obcházeli různé památky a se svými znalostmi vyplňovali pracovní listy. Dále jsme si užili třídní výlet do pražské ZOO a navštívili jsme i čističku odpadních vod v Přelouči, kde to nepříjemně zapáchalo. Na konci tohoto roku jsme se museli rozloučit s paní učitelkou Mockovou, která nás mnohé naučila. Byla k nám svým způsobem přísná, ale i hodná. Jsme za ni velmi rádi.
8
9. třída Do deváté třídy jsme nastoupili s tím, že je to poslední ročník a po něm následuje střední škola. Hned od začátku jsme všichni přemýšleli, kam se vydáme na novou etapu života. Byli jsme nervózní a všichni jsme se učili na 110%. Probíhala velká příprava na přijímací zkoušky. Jako nový vyučující k nám přišla paní učitelka Němečková, která nás učila dějiny 20. století a na výtvarnou výchovu nás převzala paní učitelka Klemová. Ale především nás převzala paní učitelka Horáková na český jazyk po paní učitelce Mockové. Myslím, že každý z naší třídy zvládl přijímací řízení a dostal se na svou zvolenou školu. Během roku jsme absolvovali spoustu výletů, které se vyvedly. Navštívili jsme Univerzitu Pardubice, SPŠCH, výstavu Olbrama Zoubka, úplně nejlepší celodenní výlet do Vídně a ke konci roku jsme jeli do Národního divadla. Poté nás čekala velká zkouška v podobě absolventských prací, kterou jsme zvládli úspěšně. Celkem dobře jsme reprezentovali naši školu na různých soutěžích, od plavání přes atletiku až po vědomostní zeměpisnou soutěž Eurorebus. Nikdo z nás nečekal, že devátá třída uteče tak rychle.
9
Přátelé, jsem rád, že k vám mohu prostřednictvím vašeho almanachu promluvit. Je to vlastně jedinečná příležitost, neboť do této chvíle jsem k vám promlouval zásadně ústně, nikoli písemně. O to více si toho považuji, protože v době facebooku, notebooku, netbooku a dalších jiných booků se slovo psané na papíře stává vzácnější. A nepočítám-li zápisy do žákovských knížek nebo případné kázeňské tresty vytištěné na formát A4, kterých snad ve vašem případě nebylo tolik, zůstanou tato slova psaná nejednou vzpomínkou na devět let prožitých na svítkovské škole. A myslím, že bude na co vzpomínat! Když jste v září roku 2005 vstupovali jako prvňáci velkými dřevěnými dveřmi pod erbem Pardubic, já vstupoval bočním vchodem jako zelenáč, aby se o pár let naše cesty protnuly na druhém stupni. Ty čtyři roky s vámi mě opravdu bavily a jsem za ně vděčný. Jsem vděčný paní Koblížkové, která mi vás přiřadila, paní učitelce Sodomkové, která vás vypiplala a paní učitelce Paletové, která mi vás předala v naprostém pořádku. A to se to pak vede třídu do devítky. Všechny drobné skřípance jsou již zapomenuty nebo brzy budou. Můžete být se sebou spokojeni, stejně tak i vaši rodiče. Nedávno nám všem spadl velký kámen ze srdce, když jste se dostali na střední školy a učiliště. Kdo jakou školu dělá a čím bude, z nás ještě nedělá kvalitní lidi. Kvalita člověka je dána jeho hodnotami, které si utváříme během života. A ty hodnoty vy máte v pořádku. O tom jsem se za čtyři roky přesvědčil. A doufám, že to tak zůstane i nadále. Za to patří také dík vašim rodičům. Ačkoli sám mám děti ještě malé, dovedu si představit, jaké to asi byly pro některé nervy. Nejen v době přijímaček, ale každého půl roku. Teď si však můžeme s úlevou říci – dobře to dopadlo. Stojí však před vámi nové výzvy, kterých já už součástí nebudu. Proto nezbývá nic jiného, než vám všem popřát zdravý úsudek a štěstí, bez kterého to mnohdy nejde. Ve vaší třídě je přátelství. To slovo také v dnešní době ztrácí smysl. Přátele jsou ti, kteří si vás dají do kruhů na sociálních sítích. Udržujte skutečná přátelství. Ta se budují často mnoho let, a proto také mnoho let přežívají. Věci není zapotřebí jenom sdílet, ale spíše prožít. A my jsme toho na naší škole prožili hodně. A bylo to dobré. Děkuju. Třídní učitel Ivan Hoza 6. – 9. třída
10
Hlášky Při hodině angličtiny pan učitel Kosek říká Máje: „Marie, jsi jako pštros, já tě ale vidím. Pštros taky strčí hlavu do písku a myslí si, že ho není vidět, jenom prdelka mu kouká.“ P. uč. Kosek: „Ten, kdo kouří a ničí si tím zdraví a ještě za to platí, to může být jenom debil.“ Simča: „Paní učitelko, kdy se budou rušit odpoledka?“ Pí. uč. Horáková: „Simono, na tohle já mám vliv jako na jízdní řád Českých drah.“ P. uč. Hoza: „Proč myslíte, že se Vltava vlévá do Labe a ne obráceně?“ Dan: „Přednost zprava?“ Pan učitel Kosek vysvětluje: „Today je dnes. Tomorrow je zítra.“ Anička Springerová: „A Toyota?“ V učebnici bylo napsáno: Dříve za sůl mohli získat třeba celý statek. Honza Prokop četl: „Dříve za sůl mohli získat třeba celý steak.“ Jana se ptá paní učitelky Tomkové, jestli ji nedá za jedna. Pí. uč. Tomková: „Abych ti dala jedničku, to bych musela zavřít všechny otvory, co mám!“
11
Sára Andrlová Škola mi dala:
Nový pohled na život a hodně vzpomínek. Dále směřuji na:
Gymnázium Josefa Ressela, Chrudim Koníček:
Kin – ball, kreslení Životní cíl:
Cestovatelka nebo průvodce v zahraničí Motto:
Never give up!
Daniel Ferina Škola mi dala:
Domácí úkoly. Dále směřuji na:
Střední školu strojírenskou Hradec Králové Koníček:
Kytara Životní cíl:
Bydlet v cizině.
12
Anna Horvátová Škola mi dala:
Hromadu učení. Dále směřuji na:
Uměleckoprůmyslovou školu Ústí nad Orlicí Koníček:
Dramatický a výtvarný kroužek Životní cíl:
Kreslení animovaných filmů pro děti Motto:
Život je boj, ale stojí za to.
Magdaléna Hrubešová Škola mi dala:
Kamarády, super vzpomínky, naučila jsem se pracovat v kolektivu. Dále směřuji na:
Střední průmyslovou školu chemickou Pardubice (Aplikovaná chemie; Farmaceutické substance) Koníček:
Tanec, zpěv, kreslení, adrenalinové sporty Životní cíl:
Novinářka nebo lékárnice Motto:
Žij tak, aby až budeš mrtvá, farář řekl:"Změřte jí ještě tep, ona si z nás určitě dělá srandu!!"
13
Simona Janeková Škola mi dala:
Poznala jsem spoustu lidí, na které nikdy nezapomenu. Dále směřuji na:
Střední průmyslovou školu stavební Rybitví (Architekt) Koníček:
Longboarding, tanec Životní cíl:
Letuška Motto:
V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.
Vítek Janíček Dále směřuji na:
Labskou hotelovou školu Koníček:
Cyklistika Životní cíl:
Mít vlastní restauraci Motto:
Važte si toho, co máte, protože je pozdě vážit si toho, co jste měli.
14
Barbora Kalousková Škola mi dala:
Znalosti, kamarády Dále směřuji na:
Gymnázium Josefa Ressela, Chrudim Koníček:
Hra na kytaru, cestování Životní cíl:
Dělat v životě to, co mě baví Motto:
Dělej to, co chceš dělat. Život je moc krátký na to, abys dělal něco jinýho.
Matěj Kašpar Škola mi dala: Především skvělé přátelé, základní vzdělání a důležitou životní zkušenost. Dále směřuji na:
Sportovní gymnázium Pardubice (Atletika) Koníček:
Atletika, hokej, vodáctví, airsoft Životní cíl:
Chci být úspěšný v atletice. Motto:
Běž, věř a dokážeš!
15
Michaela Krouželová Škola mi dala:
Spoustu nových zkušeností, přátele, na které nikdy nezapomenu a spoustu vědomostí. Dále směřuji na:
Obchodní akademii a Jazykovou školu Pardubice Koníček:
Baseball, saxofon, in-line brusle Životní cíl:
Účetní Motto:
Život je boj, ale stojí za to.
Radim Pilař Škola mi dala:
Kamarády, znalosti. Dále směřuji na:
Střední školu automobilní (Autoelektrikář), Holice Koníček:
Počítač, vodáctví, cyklistika Životní cíl:
Autotronik Motto:
Nezáleží na tom, s čím jsi přišel ale na tom, s čím odcházíš. 16
Jan Prokop Škola mi dala:
Škola mi dala spoustu nových zážitků a vzpomínek, ale také nějaké ty znalosti. Dále směřuji na:
Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně Koníček:
Plavání Životní cíl:
Vyhrát Olympijské hry Motto:
Štěstí tvého života závisí na druhu tvých myšlenek.
Ondřej Smetana Škola mi dala:
Vědomosti, přátele, touhu po poznání. Dále směřuji na:
Střední průmyslovou školu elektrotechnickou V Úžlabině 320, Praha 10 (Technické lyceum) Koníček:
Plavání, fotografování, potápění s přístrojem Životní cíl:
Stát se vědcem Motto:
Připrav se na nejhorší, pak tě nic nepřekvapí. 17
Anička Springerová Škola mi dala:
Kamarády, zkušenosti. Dále směřuji na:
Střední školu potravinářství a služeb Pardubice Koníček:
Baseball Životní cíl:
Obchod s textilem Motto:
Umím prohrávat, ale nikdy se nevzdávat.
Jan Svoboda Škola mi dala:
Zkušenosti a nové přátele. Dále směřuji na:
Střední odborné učiliště zemědělské Chvaletice Koníček:
Atletika
18
Kristýna Váňová Škola mi dala:
Na této škole jsem toho mnoho zažila, strávila jsem tu třetinu života a našla si mnoho kamarádů, kteří mi vydrží navždy. Dále směřuji na:
Střední školu potravinářství a služeb Pardubice (Technologie potravin, management) Koníček:
Kreslení, tanec Životní cíl:
Hygienička Motto:
Běž, věř, dokážeš!!!
Jana Vodičková Škola mi dala: Vzdělání, které potřebuji k dalšímu studiu, zkušené rady učitelů a kamarády s nimiž jsem si užila spoustu legrace. Dále směřuji na:
Sion High School (Předškolní a mimoškolní pedagogika) Koníček:
Dramatický kroužek, tanec, kreslení Životní cíl:
Učitelka v mateřské školce Motto:
Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
19
Martin Zeman Dále směřuji na:
Střední průmyslovou školu elektrotechnickou Karla IV., Pardubice (Mechanik elektrotechnik) Koníček:
Airsoft, PC hry, lyžování Motto:
Trolololololo.
Marie Zemanová Škola mi dala:
Dala mi možnost se něco naučit, ale také mi dala možnost poznat nové lidi a po těch devíti letech mohu říct, že jsem poznala ty nejlepší. Dále směřuji na:
Obchodní akademii Pardubice Koníček:
Hra na klavír, fotografování Životní cíl:
Chci v životě něco dokázat Motto:
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.
20
Veronika Zemanová Škola mi dala:
Ani se mi teď, když už je konec roku nechce odcházet. Naštěstí si s sebou na střední školu nesu spoustu krásných zážitků, na které budu navždy vzpomínat. Dále směřuji na:
Střední průmyslovou školu chemickou Pardubice (Aplikovaná chemie) Koníček:
Kynologie, PC hry, turistika Životní cíl:
Veterinářka nebo chemická laborantka Motto:
Stay alive!
David Žoček Škola mi dala:
Vědomosti, přátele, vzpomínky. Dále směřuji na:
Střední průmyslovou školu chemickou Pardubice (Bezpečnostně právní činnost) Koníček:
Workout Životní cíl:
Policie ČR Motto:
No pain no gain!
21
Závěr Našich devět let nám uteklo jako voda, nyní jsme na konci a musíme jít dál. Tímto almanachem se chceme rozloučit se školou, se spolužáky a se všemi učiteli, kteří nás toho mnoho naučili, za což jsme jim velice vděční. Odejít odsud nebude jednoduché, ale je to součást života a všichni si tímto rozloučením musíme projít. Víte, smutek z loučení existuje proto, aby bylo možné mít radost z vítání. Bylo to náročné, jsme ale vděční za našeho třídního učitele pana Hozu. Tímto chceme poděkovat celému učitelskému sboru a zvláště panu Hozovi. „Vydáme se různými cestami, ale vzpomínky nám zůstanou navždy…“
22
