Alina Kurmakaeva Narozena dne 09. 05. 2001 Průběh nemoci
Alina Kurmakaeva se narodila ve městě Gatčina, Leningradská oblast, Rusko. V porodnici byla Alina infikována stafylokokovou infekcí, která vyvolala zánět pupíku a narušila funkci gastrointestinálního traktu. Počínaje prvními měsíci života, měla Alina potíže se zažíváním, a proto jak váhově tak i růstově zaostávala za svými vrstevníky. V roce 2002 se Alina spolu s rodinou přestěhovala do České republiky. Od 3 let spolu s rodinou hodně cestovala do zahraničí a to včetně tropických destinací jako je Dominikánská republika, Brazílie, Srí Lanka, Tunis atd. Zřejmě tam, ve spojení s oslabením gastrointestinálního traktu a imunitního systému, Alina byla nakažena tropickou, v Evropě neznámou, formou parazitární infekce, která se v ní postupně vyvíjela a čas od času se projevila v bolestech břicha, pálení žáhy a jiných symptomech – zároveň zpomalovala růst dítěte. Konzultace s lékaři nikdy nepřinesly žádné adekvátní výsledky nebo závěry. Situace se zhoršila ke konci dubna roku 2012, kdy Alinu břicho začalo bolet častěji a ve stolici se začaly objevovat neznámé objekty nápadně podobné červům – o průměrné délce 25-30 cm v počtu cca 60 kusů jen za měsíc duben a květen 2012.
02.05.2013 o Návštěva praktické lékařky Dr. Maternové – Alinka prošla veškeré testy – krev, moč, stolice. Lékařský výzkum na chirurgickém oddělení Vinohradské nemocnice, Thomayerova nem. – nic nenalezeno 14.05.2013 o Pro informace z jiných zdrojů, Alina byla také testována v Aura Medical Clinic – nalezena parazitární infekce 17.05.2013 o Testování Joalis – byly nalezeni paraziti. o Také několikrát byly vzorky parazitů předány několika laboratořím v Praze – všude „negativní nález“ o Současně byla vedena korespondence s klinikami v Německu, Izraeli a Rusku, které navrhovaly urgentní hospitalizaci za účelem testování a léčení. Většina klinik preliminárně předpokládala parazitární infekci o Stav dítěte se rapidně zhoršoval, bolesti břicha se stávaly nesnesitelné, dcera ztrácela na váze každým dnem, kvůli bolestem břicha nemohla jíst a navštěvovat školu. Kvůli tomu, že čeští lékaři nebyli schopni určit žádnou diagnózu a nebyla poskytnuta žádná lékařská pomoc – ani z hlediska utišení bolesti, aby dítě netrpělo neskutečnými bolestmi, se rodina rozhodla vyhledat lékařskou pomoc v Rusku 31.05.2013 o Alina nastoupila k léčení v Petrohradské klinice Výzkumného Ústavu Dětských Infekcí (ošetřující lékařka MUDr. Lesnaya I. N.)
04.06.2013 o Po podrobení všem testům, Alina byla převedena na kliniku Petrohradské Státní Pediatrické Univerzity (oddělení gastroenterologie, Prof. MUDr. Revnova M. O.), kde bylo provedeno všemožné vyšetřování a také léčba – infuzní terapie, jelikož dítě nemohlo přijímat potravu obvyklým způsobem kvůli bolestem břicha (denně kapačky s prostředky proti bolesti a s glukózou a léky pro fungování zažívacího traktu), také se provádělo pročištění střev klystýry. o Nalezena střevní infekce, určeno několik gastroenterologických diagnóz 25.06.2013 o Alina propuštěna z kliniky Petrohradské Státní Pediatrické Univerzity SPb s rekomendací k léčení a dietě. Rekomendace k pokračování hledání příčin onemocnění vzhledem k tomu, že identifikované diagnózy byly spíše doprovodného charakteru 27.06.2013 o Vyšetření u Prof. Petrohradské Severozápadní Státní Lékařské Univerzity Mečnikova, oddělení gastroenterologie Prof. MUDr. Nazarenko L. I., diagnózu mentální anorexie nepotvrdila. Podezření na parazitární infekci. 28.06. – 14.07.2013 o Léčba v Petrohradu z důvodu podezření neurogenní anorexie u Prof. MUDr. Mešerova Š. K. (psychiatr) 22.07. – 16.08.2013 o Léčba v Kyjevě, klinika sv. Agapita. Diagnostikována velmi četná parazitární infekce, provedena léčba (včetně antiparazitárních léků, klystýrů atd). V době léčení masivní výstup parazitů (fotograficky zdokumentováno). Bylo nám doporučeno pokračovat v léčbě v domácím prostředí, včetně klystýrů (čištění střev) a v užívání projímadel antiparazitárních léků o Stav Aliny se zlepšil, začala přijímat potravu. Charakter bolestí se změnil z neustálých na periodické. Váha dítěte se přestala snižovat. 02.09.2013 o Vyšetření metodou gemoskanování (ČR, Prof. DMH Ph. Tsirelnikov N. I.), nalezeno několik druhů parazitů, během doporučené léčby pokračuje výstup parazitů z organismu. Pořád probíhá korespondence se zahraničními klinikami (Německo, Belgie) 03.09. – 07.09.2013 o Zkoumání ,,objektů” v laboratoři v Ústí nad Labem (MUDr. Irina Veličkova) – negativní nález 10.09. – 14.09.2013 o Hospitalizace na klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1.LF UK , Ke Karlovu 2, Praha. Radikálně negativní postoj lékařů k diagnostice a léčbě provedené v Rusku a na Ukrajině. Úplné odmítnutí spolupráce se zmíněnými klinikami. Odmítání uznat stávající diagnózy – „Tady není Rusko ani Ukrajina!“ o Bez jasných důvodů dítě bylo znova podrobeno mučivým testům, nehledě na prosby rodičů neopakovat již provedené analýzy. Lékaři vyslovili zákaz k obracení se za lékařskou pomocí na jiné medicínské ústavy. o Příčiny bolesti břicha nebyly identifikovány. Lékařská pomoc při mučivých bolestech břicha nebyla poskytnuta, stejně tak jako žádné léčení, kromě tablet Espumisanu, Ibalginu a Algifenu. Při propuštění nám bylo doporučeno jíst cokoli a „nosit brýle“.
Při hospitalizaci jsme byli šokováni cedulí, která visela na dveřích sborovny lékařů ,,NENÍ DŮLEŽITÉ PRACOVAT. DŮLEŽITÉ JE INFORMOVAT DRUHÉ, ŽE PRACUJEME.“ Což vše vysvětluje o V průběhu hospitalizace si Alina stěžovala na to, že se k ní lékařský personál chová velmi hrubě a jinak než k ostatním dětem 24.09. – 06.10.2013 o 2. turnus léčení v klinice sv. Agapita v Kyjevě, pokračování antiparazitární terapie – léky, klystýry, detoxikace, elektroterapie o Vyšetření na klinice rodinné medicíny Viamed, klinice A. Nevského. Masivní výstup parazitů z těla, fotodokumentace. - zajistit toto vyšetření ! o Zlepšení stavu. Alina začala lépe jíst 08.10. – 10.10.2013 o 2. vyšetření v klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha o Diagnóza neurčena. Žádná léčba nebyla provedena ani naordinována. Při ostrých bolestech břicha žádná pomoc nebyla poskytnuta o Při ukončení hospitalizace a předání lékařských závěrů mi vedoucí lékař gastroenterolog MUDr. Peter Szitányi,Ph.D. a ošetřující lékař MUDr. Nabil ElLababidi sdělili následující: „Paní Kurmakaeva, my nevíme co se s vaší dcerou děje. Vyčerpali jsme veškeré naše diagnostické a léčebné možnosti. Už k nám víc nechoďte. Jděte někam jinam.“ Když jsem jim ukazovala fotografie nových „objektů´“ které denně vycházeli z dítěte a zeptala se „Tak mi řekněte, co to pořád vychází z Aliny?“ jsem obdržela následující odpověď „My nevíme“. Pak jsme pokračovali v následujícím dialogu: - Jsou to paraziti? - Ne. - Jsou to části jejích střev? - Ne. - A co to má být? Mimozemšťani? Na což mi doc. Szitanyi odpověděl: - Ano, paní Kurmakaeva, možná to jsou mimozemšťani. MUDr. El – Lababidi se usmíval a proti takové diagnóze nic nenamítal. Tím byl náš rozhovor ukončen. o Prof. Zeman poté navrhl, aby Alina byla nadále hospitalizovaná na jejich klinice za účelem „pozorování“, což znamenalo, že Alina bude po dobu přibližně 3 měsíců pozorovaná bez poskytnutí lékařské pomoci. Reálně to znamená podrobit dítě krutému experimentu a pozorovat jak trpí bolestmi bez poskytnutí jakékoliv pomoci. V té době bolesti břicha pokračovaly, „objekty“ denně vycházeli z organismu a Alina prakticky nemohla jíst, a za podmínek navrhovaného experimentu by dcera nejspíš nepřežila. Návrh poskytnout naši dceru jakožto pokusnou myš jsme odmítli o Bez lékařské pomoci a naordinované léčby byla Alina propuštěna se silnými bolestmi břicha z nemocnice a vážila neskutečných 18,5 kg. V propouštěcí zprávě se uvádí, že byla „ve stabilizovaném stavu“. 12.10.2013 o Obrácení se na FN Ke Karlovu s ostrou bolestí břicha o Nebyla poskytnuta žádná lékařská pomoc o
MUDr.Tomáš Honzík doc.,Ph.D. odmítl jakkoliv pomoci dítěti trpícímu neskutečnou bolestí (křeče v celém těle) – dokonce odmítl podat Alině jakýkoliv lék proti bolesti o Ukázali jsme mu veškerou zdravotní dokumentaci. Dítě a rodiče ho prosili o jakoukoli pomoc, aby Alina neumřela na šok z bolesti. Na což MUDr. Honzík odpověděl, že vše co může udělat, je položit Alinu na lůžko a pozorovat ji o Negativně reagoval na ruskou i ukrajinskou medicínu, a poprosili jsme ho, aby se seznámil s lékařskými záznamy, neboť a v analogických případech při výskytu bolestí na CPb klinice a na Kyjevské klinice jí pomoc byla poskytnuta - kapačky s léky proti bolesti, klystýry, a aplikovali jiné léčebné postupy). o Jelikož jsme se nedočkali žádné lékařské pomoci, byli jsme nuceni si vzít dítě domů a po telefonické konzultaci s ukrajinskými lékaři individuálně poskytnout Alince pomoc v podobě léku proti bolesti Belastezin a klystýru – po němž z dítěte vyšly obrovské kousky, řečeno slovy pana doktora Szitanyi, „mimozemšťanů“. Toto jsme natočili. Alině se ulevilo a břicho bolelo méně. o Manžel, hluboce šokovaný a zasažený bezcitným přístupem lékaře Honzíka k trpícímu dítěti řekl, že si bude písemně stěžovat. o 15.10.2013 - Odezvou bylo, že se lékaři FN Ke Karlovu 2 obrátili se stížností na sociální odbor-OSPOD Praha 2, kde si stěžovali na rodiče Aliny Kurmakaevové. Podstatou obviňování bylo, že se rodiče z důvodů onemocnění dítěte obracejí na různé zdravotní ústavy a chystají se vzít dítě k odborníkům na klinice FN Motol, proto je třeba na rodinu přísně dohlížet a kontrolovat ze strany orgánů sociální péče. 07.10./11.10./15.10.2013 o Vyšetření z důvodu pokračujícího výstupu parazitů z těla – Joalis, Ing. Dlapa – nalezeno mnoho parazitů - zajistit průkaznou zprávu o Pokračující korespondence s německými lékaři 16.10.2013 o Obrácení se na infekcionistku MUDr. Hobstvou, Motol – Infekční oddělení, pav. 22 – za účelem konzultace; paní doktorka doporučila vyhledat jiné specialisty, jelikož nemohla určit, o jakou nemoc se jedná 24.10.2013 o Ambulantní vyšetření na Klinice infekčních, tropických a parazitárních nemocí, nemocnice Na Bulovce- MUDr. RNDr. František Stejskal o Ponižující zacházení. Pan doktor se vyjádřil následovně: „Vaše dítě nemá žádné parazity, to vy ho krmíte zemí a kamínky.“ Nato jsem poznamenala, že je to nelogické, že kdyby někdo doopravdy jedl zem a kamínky, tak by parazity měl zcela určitě, pan doktor se rozzlobil, nadával nám s manželem, že jsme psychicky nezdraví lidé, parazitofobové, což následně napsal i do zprávy. Donesené vzorky pan doktor odmítl prohlédnout a nechtěl vůbec komentovat – jen nám řekl, abychom je odnesli do laboratoře. o Naší dceři předepsal hospitalizaci v uzavřené psychiatrické léčebně, a nám pozorování u psychologa. Parazitolog bez vztahu k psychiatrii určil dítěti i rodičům psychiatrické diagnózy, které se potom přepisovaly z jedné zprávy do druhé a figurovaly v policejních záznamech. o Po návštěvě MUDr. Stejskala jsem osobně odvezla vzorky do laboratoře tropické medicíny, kterou pan doktor uvedl, a ještě do jedné laboratoře, kde jsem byla osobně přítomna prozkoumání. Požádala jsem o povolení také se podívat do mirkoskopu – byly zřetelně vidět orgány tohoto objektu, poté jsme s laborantkou o
objekt pinzetou rozmáčkli a z objektu se uvolnil sliz a tekutina. Závěrem bylo vydáno zjištění, že jde o „kamínky a písek“. Korespondence s německými, belgickými a izraelskými lékaři pokračuje. 14.11.2013 – obdrželi jsme pozvání zahájit léčbu na univerzitní klinice Charite (Berlín, Německo) z důvodů atypické parazitózy. Zdravotní pojišťovna souhlasí s vystavením doporučení. Němečtí lékaři žádají o dodání kompletní zdravotní dokumentace, jen souhrnná zpráva jim nestačí. Cílem bylo, aby neopakovali již provedená vyšetření a nezpůsobovali dítěti zbytečné útrapy. 15.11.2013 – Prof. Zeman odmítá vydat zdravotní dokumentaci a podepsat formulář, který je vyžadován zdravotní pojišťovnou. Při osobním setkání to vysvětluje takto: „Maminko, nikam nepojedete. Němci jsou pedanti a vaši dceru by svými vyšetřeními zabili. Od nás nic nedostanete – dokumentaci ani doporučení. Sami tam určitě nepojedete, jelikož by vás to stálo 84 tisíc EUR a pozorování by trvala minimálně 1,5 měsíce! (II. díl, str. 402 - 405), a na závěr se mi dostalo psychiatrické diagnózy „Munchausenova syndromu“ - syndrom barona Prášila (patologické lhaní) – tj. lžu neustále a vymýšlím si u svého dítěte neexistující nemoci. Tuto diagnózu u mne stanovil po pětiminutovém dialogu dětský gastroenterolog a následkem toho se pak opakovaně objevovala v mnoha lékařských zprávách a policejní dokumentaci, a k tomu se přidala tatáž diagnóza i pro mého manžela Kiyama Kurmakaeva. Místo léčby v Berlíně lékař Alině předepsal psychiatrické vyšetření v uzavřeném psychiatrickém léčebném zařízení v České republice. Bylo zřejmé, že Prof. Zeman měl zájem nikoli na správném určení diagnózy a léčbě dítěte, ale na tom, aby němečtí lékaři nevystavili kritice práci kolektivu lékařů kliniky Ke Karlovu a nenašli něco, co nediagnostikovali. 01.12.2013 – vyšetření a léčba u oficiálního českého lékaře – MUDr. Jozefa Lojana – Hradec Králové. Zjištěni paraziti. Vydána homeopatika, která nám pak v nemocnici Ke Karlovu 2 byla zabavena. - zemřel „Objekty“ stále vycházejí z těla. Situace na Ukrajině se rychle zhoršuje. Cestovat do Kyjeva s ruskými pasy není bezpečné. Jen za léčbou na kliniku Charite v Berlíně z finančních důvodů nemůžeme, proto se obracíme na Moskevské lékařské centrum profesorky O. I. Jelisejevové, které platí za mezinárodní autoritu v oblasti parazitologie, publikace centra jsou překládány také do češtiny. V Praze centrum vedlo kurzy pro české lékaře, týkající se vyšší kvalifikace. 21.12.2013 (II. díl, str. bez čísla) – Vyšetření Aliny na klinice profesorky Jelisejevové v Moskvě. Zjištěno více parazitů. Provedena léčba dle jejich metodologie. K další léčbě jsme zakoupili léky (všechny byly oficiálně uznány a certifikovány, zdravotnický prostředek „Mini – expert“, obdrželi jsme doporučení od lékaře k léčbě a dietě (II. díl str. bez čísla). 23.12.2013 po užití těchto léků a zdravotnického prostředku začala Alina okolo 11.30h dopoledne zvracet, z úst vyšel shluk živých červených červů, plných krve. Hýbali se. Viděla jsem to já, můj muž a naše děti – Rustam a Eldar, i maminka manžela – babička Aliny. Stalo se to v Kazani na návštěvě u babičky. Vše jsme vyfotili na telefon i iPad. Dali jsme červy uzavíratelné sklenice, ale potom jsme je vyhodili, protože vézt je s sebou do České republiky přes hranice nebylo možné, a v Kazani během svátků už nikdo nepracoval. Pokračovali jsme v léčbě, dle metody Prof. Jelisejevové. Z dítěte vycházely obrovské kusy, něco jsem vyfotila s pomocí telefonu, ale ne vše. Pro oslabené Alinino tělo byl tento proces tvrdý. Bolelo ji břicho a jedla velmi málo. Po telefonu jsem neustále konzultovala s lékaře v Moskvě. Vysvětlili mi, že z důvodů aplikované léčby začali paraziti v těle hromadně hynout a organismus trpí intoxikací. Aby se rozkládající se hmota dostala ven, měla Alina hodně pít, provádět očistné klystýry, aby
se ze střev odstranila rozkládající se hmota, jako dříve v Petrohradu bylo třeba podat nitrožilní výživu – pro pročištění krve a glukóza byla podána pro doplnění energie. Navrhli nám, abychom Alinu hospitalizovali na klinice Prof. Jelisejevové v Moskvě. Dcera však byla velmi slabá a měla silné bolesti, báli jsme se cesty letadlem. Poté jsme se rozhodli požádat o pomoc v léčbě lékaře z kliniky Dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha, kde již byla Alina dvakrát hospitalizována. 7.1.2014 jsem zavolala vedoucímu oddělení MUDR. Peterovi Szitányimu, Ph.D a požádala ho, aby Alinu hospitalizoval na jejich oddělení. MUDr. Szitányi odmítl, což odůvodnil tak, jako již dříve, že neví, co s dcerou mají dělat. Řekla jsem mu, že na klinice Prof. Jelisejevové v Moskvě byla stanovena diagnóza a léčba probíhá úspěšně, je třeba dítěti pomoci poprat se s intoxikací a podpořit organismus pomocí nitrožilní výživy. MUDr. Szitányi řekl, že Alinu na kliniku nepřijme, ale že si mohu ještě promluvit s Prof. Zemanem. Zavolala jsem Prof. Zemanovi, který rozhodl, že Alinu mám přivézt na oddělení. 08.01.2014 – ráno jsme s manželem přivezli dceru na kliniku dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha. Při příjmu na léčbu vážila 19,2 kg. Přivezli jsme s sebou za účelem předání lékařům, kteří měli mít dceru v péči, zdravotní dokumentaci z kliniky Prof. Jelisejevové – diagnózu, doporučení léku, předpisy k užívání zdravotnického prostředku „Mini – expert“, samotný přístroj, homeopatické preparáty od MUDr. Lojana. Nepochybovali jsme o tom, že dítěti se nakonec dostane lékařské pomoci na této klinice, vždyť diagnóza již byla jednou stanovena, a správnost léčby se potvrdila praktickými výsledky. Ukázali jsme lékařům fotografie „pozitivy glystu“ – živých červů, které vyšly z úst dcery následkem aplikované metodiky Prof. Jelisejevové a těch, kteří již jako mrtví vyšli prostřednictvím střev. Chtěli jsme jim předat veškeré léky a přístroj pro účely pokračování v léčbě, ale setkali jsme se s naprostou neochotou nás vyslechnout a kategoricky bylo odmítnuto jakkoli brát v úvahu názory ruských lékařů a pokračovat v započaté terapii. Bylo nám oznámeno, že u dcery se bude aplikovat metoda „observace“ (pozorování), která spočívá v tom, že jí jen budou sledovat, aniž by zasahovali do procesu. Na všechny naše prosby poskytnout nemocnému dítěti byť jakoukoli – ale lékařskou pomoc, nám odpověděli hrubým odmítnutím. Prosila jsem, aby si promluvili s ruskými lékaři, měla jsem na telefonu Moskevskou kliniku, nikdo nesouhlasil dokonce ani s rozhovorem, natož se spoluprací. Odmítli dát nitrožilní výživu, omezili příjem tekutin, zdá se, že na 3 – 4 sklenice denně, ačkoliv v Moskvě nařídili pít minimálně 2 – 2,5 litru, aby se organismus zbavil intoxikace. Zakázali pokračovat v započaté terapii. Umístili Alinu na pokoj – místnost vedle sesterny za sklo, aby mohli vést své „pozorování“, a pokud se dítě, sužované bolestmi a žízní přiblížilo k vodovodnímu kohoutku, hned přiběhla sestra a Alině vynadala. Zoufale jsem volala do Moskvy, na kliniku Prof. Jelisejevové, ať řekou, co mám dělat? Řekli mi, že stav dítěte je kritický a může kdykoli zemřít na detoxikaci – může jí o otravu ledvin nebo jater, bez lékařské pomoci že se organismus nemůže s takovou zátěží vyrovnat. Opět nabídli, abych vzala dítě z kliniky a přivezla jej do Moskvy, zatím není pozdě. Řekli, že zahájenou terapii nelze v polovině přerušit, nechápali, proč si čeští lékaři nechtějí byť jen promluvit po telefonu. Nařídili předat jejich názor, že dítě bez lékařské pomoci může kdykoli zemřít – a pomoc je zapotřebí minimální – hodně pití, nitrožilní výživa s fyz. roztokem a glukózou (možno i utišující), očistné teplé klystýry, pokračování v započaté léčbě.
Vše jsem se tedy znova snažila vysvětlit lékařům: El – Lababidimu, Szitanyimu, Prof. Zemanovi. Nebo ať mi dítě vydají, pokud nechtějí léčit. Mluvili se mnou jako s nenormální, odpovídali mi hrubě, že tady není Rusko a oni nebudou nikoho poslouchat, tím víc plnit jejich doporučení. Dceru mi odmítli vydat a řekli, že pokud budu trvat na propuštění, budou o tom informovat policii, sociálku, soud a dítě nám tedy seberou. Že oni nedopustí, abychom dítě odvezli na léčbu do Ruska. Když jsem řekla, že dítě může zemřít – smáli se. Zabavili nám přístroj, všechny léky. Situace se rychle zhoršovala. Bolesti u dcery nepřestávaly, a stávaly se nezvladatelnými. Plakala „Maminko, já umírám, odvez mne odsud. Udělej cokoli!“ Váha při nástupu byla 19,2 kg a spadla na 17,5 kg – což už bylo jednoduše kritické. Neustále jsem volala do Moskvy a do Kyjeva. Nikdo tam nemohl pochopit, k čemu v nemocnici dochází. Jak je možné takhle riskovat život dítěte a vystavovat ho utrpení. Bez okolků mi řekli: „Dělejte něco nebo vaše dítě zemře!“ Při návštěvě Aliny jsem vždy pociťovala otevřenou nepřejícnost ze strany personálu, sledovali nás, hovořili hrubě, chyběli nejen tituly, ale i jména, oslovovali nás jen „maminko“ nebo „rodiče Kurmakaevovi“, bez upozornění nám odebírali osobní věci, brali si, co chtěli, ani nám nedali potvrzení, stále hrozili policií. A já je prosila jen o lékařskou pomoc a pozornosti vůči těžce nemocnému, prakticky umírajícímu dítěti. 10.01.2014 – stav dcery se ještě zhoršil. Ráno volala, aby popřáli otci k narozeninám. Plakala, že bolesti břicha jsou neúnosné, napít, že jí nedají, trápí ji žízeň, nedaří se jí jít na velkou, chvíli má teplotu, pak zimnici, nutí ji jíst nemocniční jídlo – chléb s máslem, který ona není schopna sníst. Mluvila velmi slabým hlasem, už neměla sílu dále s nemocí bojovat a vzdorovat podmínkám pobytu v nemocnici a žádná naděje nebyla. Připravila jsem dceři domácí jídlo – to, které byla jedině schopna sníst: zeleninové pyré a kaši, pečená jablka; vzala jsem s sebou klysterovací balónek kvůli klystýru – 150 ml (méně než sklenice), a šla jsem do nemocnice. Dcera byla v slzách, stěžovala si na nezvladatelné bolesti, na to, že jí sedí za záda a ona nemůže ani polknout trochu vodu. Břicho měla tvrdé, křečovité, po celou dobu pobytu v nemocnici nebyla na velké. Opět mluvila o tom, že určitě tohle všechno nevydrží, že je to nad její síly, prosila o pomoc. Plakala, že umírá a já s ní. Sestry se na nás přes sklo dívaly jako na zvířata v zoo. Pochopila jsem, že není jiné východisko, než pomoci dceři sama. Čekat už dále nelze. Vzala jsem s sebou na toaletu klysterovací balónek a ve sprše jsem udělala dceři klystýr – 150 ml vody. Poté se mohla vyprázdnit a se stolicí z ní opět vyšlo mnoho velkých fragmentů parazitů, které jí způsobují otravu a hnijí ve střevech. Dceři se pak velmi ulevilo. Břicho bylo najednou měkčí, křeče přestaly. Když jsme vycházeli z toalety, čekala na nás zdravotní sester, která po celou dobu poslouchala za dveřmi a neskrývala svoji radost, že nás přistihla “při činu”. Do pokoje vběhli lékaři a začali na mne křičet. Veškeré pokusy Aliny říci jim, že se jí po pročištění střev ulevilo, byly hrubě přerušeny. Mne nepustili ke slovu, neposlouchali, když jsem mluvila o tom, že jsem tak učinila pouze na základě naléhavého předpisu moskevských lékařů, kteří měli Alinu v péči, vzali mi nádobku tj. klysterovací balónek opět bez jakéhokoli potvrzení. Zavolali policii. Tou dobou přišel manžel. A před očima dcery, která byla v šoku a měla strach, její rodiče odvedli dva policisté s pistolemi a pouty v ozbrojeném doprovodu na policii. Narozeniny mého manžela jsme strávili na policejní stanici. Dcera byla ve strašném stresu, trpěla bolestmi a nevěděla, co s e děje – byla zavřená v nemocničním pokoji. Další den nás při návštěvě dcery k sobě zavolal Prof. Zeman a slavnostně nám oznámil: “Rodiče Kurmakajevovi, víte, že vaše dcera umírá!” Odpověděla jsem mu, že to vím již dlouho. A jsme rádi, že nakonec to pochopili i lékaři. Doufali jsme, že alespoň teď se Alině dostane lékařské pomoci. Prof. Zeman pokračoval s tím, že diskutovali stav Aliny na konsiliu a došli k závěru, že je nutné ji uspat na neurčito, snad na dva týdny, zavést centrální katetr do centrální žíly (u srdce), prostřednictvím čehož bude vyživována. Uvedl, že neexistuje záruka, že tuto proceduru dcera přežije, pravděpodobnost je 50 %, a požádal nás o souhlas s provedením. Na moji otázku: “Proč najednou sahají po tak radikálních a nebezpečných zásazích – vždyť včera dítěti dokonce zakazovali pít vodu a užívat utišující léky. Nebylo by vhodnější
aplikovat dříve doporučovanou terapii – nitrožilní výživu s tišícími léky a glukózou, dostatek pití, pročištění střev?” – mi Prof. Zeman odpověděl, že s námi o ničem diskutovat nebude, můžeme pouze buď udělit souhlas s centrálním katetrem a vzít na sebe toto odpovědnost (za možnou smrt dcery), nebo takový souhlas neudělit a pak jej stejně zavedou, ale uvědomí policii o tom, že bráníme léčbě dítěte. A podají žádost, aby nám dítě bylo odebráno. Byli jsme nuceni tento dokument podepsat. Další den, kdy lékaři sdělili Alině, že jí bude zaveden centrální katetr, začala být Alina hysterická, že ji chtějí zabít, že to nedovolí, že souhlasí se vším, jen ne s tímto. Dále jsem se od dcery a Prof. Zemana dozvěděli následující: Profesor Zeman navrhnul dítěti sázku – oni podepsali dohodu, dle které Alina byla povinna během víkendu sníst minimálně ¾ dospělé porce nemocniční stravy. Pak profesor Zeman slíbil, že jí centrální katetr zaveden nebude. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem, co si mám myslet. Vždyť dítě už několik měsíců nemohlo jíst nic, kromě své dietní stravy. Gastrointestinální trakt prakticky nefungoval. Ještě v Petrohradu, na gastroenterologické klinice Pediatrické akademie nás profesorka Revnovová varovala o tzv. syndromu „zablokovaných dětí“, neboli o Refeedingu – tj. syndrom, kdy po dlouhodobém omezení příjmu potravy může člověk zemřít, pokud nejednou začne jíst velké porce jídla, od kterých si odvykl. Návrat k běžné stravě že bude muset Alina provádět velice opatrně a postupně. Profesor Zeman řekl, že předem ví, že Alina podmínky sázky zvládnout nemůže, fyzicky není způsobilá k tomu, aby snědla předepsané objemy jídla, a tak bude muset v pondělí 13.01.2013 akceptovat zavedení centrálního katetru. Poznamenala jsem, že je to nelidské, takto manipulovat s vědomím dítěte, které vše chápe jako bernou minci, vystavovat život i zdraví novým rizikům už beztak umírající dívky (kvůli syndromu Refeedingu již zemřely tisíce dětí, které osvobodily z blokádou obehnaného Leningradu, jakmile začaly jíst více, než co byl schopen přijmout jejich vyhladovělý organismus. (A Alina v tuto chvíli byla nejen vyhladovělá, ale ještě těžce nemocná) – to v úvahu nevzali. Prosila jsem profesora Zemana, aby nevystavoval dceru zbytečnému utrpení, prakticky mučení jídlem, která k ničemu není. Vždyť my jsme již souhlas podepsali. Přirozeně názory rodičů opět nikdo neposlouchal. Děsivá komedie a ponižování nemocného dítěte pokračovalo. Přišla jsem na oddělení a viděla, jak dcera sedí nad ohromnou porcí jídla, které je pro ni určitě nevhodná – tučné omáčky, maso, knedlíky, brambory (co ona ve skutečnosti nemohla strávit), krčí se sužována křečemi a bolestmi v břiše, ale jí pod bdělým dohledem zdravotních sester ze sesterny. Takové násilí ve formě nucení k jídlu pod hrozbou smrti mělo příznaky mučení, což z žádného titulu nevysvětlili. Přitom dítěti, aby jej zlomili fyzicky i psychicky nedávali ani kreon, aby utišili bolest a usnadnili trávení v trávicím traktu. Prosila jsem jí, aby od sázky odstoupila, aby se nevystavovala zbytečným bolestem, na to mi Alina řekla, že profesoru Zemanovi věří, že pokud splní podmínky dohody, tak jí centrální katetr nezavede a bude mít šanci přežít. Dívat se, jak se dítě vystavuje strádání, byla neúnosné. Opět jsem zavolala do Kyjeva a do Moskvy a ptala jsem se, co máme dělat? Lékaři ani nemohli tuto situaci komentovat, říkali, že je nesmyslná, z pohledu lékařské etiky a doporučovali, abychom si stěžovali na úrovni všech instancí. 11.01.2013 – ráno zavolala Alina, zalykala se slzami, byla hysterická. Řekla, že brzy ráno jí vzali na ošetřovnu, aby ji zvážili, a tam, bez jakéhokoli upozornění ji chytili dva lékaři – muži a drželi ji za ruce, a její ošetřující lékař El – Lababidi jí násilím strhl všechny její šaty až na kalhotky, i přes její odpor, výkřiky a protesty a několikrát ji nahou vyfotil. Potom jí byl v takovém příšerném psychickém stavu zaveden katetr do žíly. Dítě mělo strach, že jej chtějí “uspat”, aby zavedli centrální katetr, ohledně kterého se s ní profesor Zeman dohodl, prosila, aby zavolali rodiče nebo profesora Zemana, požadovala, aby byla respektována její práva – proč nebyli rodiče informováni o fotografování, proč ji cizí muži násilně svlékali a fotografovali. Když jsem přiběhla do nemocnice, našla jsem dceru ve strašném psychickém a fyzickém stavu. Nervózně se třásla, chvíli měla teplotu, chvíli zimnici. Ke katetru, zavedenému do žíly na ruce připojili (konečně) kapačku s fyziologickým roztokem a glukózou, ale proč ji odstranili, aniž by prokapala vice než polovina, nehledě na moje prosby, aby alespoň jednu kapačku nechali dokapat úplně. Oznámili mi, že se s dcerou mohu vidět jen na chodbě pod dozorem zdravotní sestry.
Dítě, které se zdržovalo na lůžku, nedostávalo žádnou lékařskou pomoc, nemělo sílu, trpělo bolestmi a dle přiznání profesora Zemana, umírající, by mělo sedět na židli na chodbě, aby mělo alespoň možnost vidět se s rodiči nebo s bratrem. Jako ve vězeňské nemocnici – pouze v přítomnosti dozorce. Vyjádřili jsme s manželem naše rozhořčení nad nezákonným fotografováním a násilím ve vztahu k dceři ze strany ošetřujícího lékaře a žádali jsme vysvětlení těchto činů, které nesly známky pedofilie. Chtěli jsme, aby nám ukázali fotografie, které udělali. Místo vysvětlení a narovnání situace byla dcera 13.01.2013. v 10.30h dopoledne podrobena psychiatrickému vyšetření soudním psychiatrem Iljou Žukovem. Aniž by byl dětským psychiatra vyslovil závěr, že naše dcera se pokusila o sebevraždu prostřednictvím “předávkování léků”. Tímto lékem byla jeden flakon oscillococcina, homeopatického léku na nachlazení a chřipku, který se prodává bez předpisu v lékárnách a je povolen k užívání dětem již od narození, sestává pouze z cukrových kuliček o váze 1 gramu, a lékaři jej při nezákonné kontrole osobních věcí našli v tašce Aliny. Pak tedy stanovil u dcery diagnózu “mentální anorexie” – a stanovil léčbu na uzavřeném psychiatrickém oddělení. To vše bylo provedeno s cílem svalit vinu na dítě, pokud by Alina zemřela v nemocnici následkem takového zacházení a naprostého nedostatku lékařské péče, dále byla z nepochopitelných důvodů vystavena urážlivým experimentům a neúnosnému psychologickému tlaku. Tímto nám došla trpělivost. Vyžádali jsme si s manželem schůzku s lékaři za účelem vysvětlení situace a odeslali jsme dopis vedení kliniky. Na uvedené schůzce s lékaři – Prof. MUDr. Jiřím Zemanem DrSc, Ph.D Doc. MUDr. Tomášem Honzíkem, Ph.D, MUDr. Nabilem El – Lababidim, byla také přítomna zdravotní sestra Jana Bendová. Schůzka se uskutečnila na konci pracovního dne od18.05h do 20.15h dne 13.01.2013 v zasedací místnosti oddělení. S manželem jsme je ještě jednou seznámili s lékařskými doporučeními z Ruska, s kategorickým názorem ruských lékařů ohledně nepřípustného ponechání dítěte bez lékařské pomoci, o porušení standardů lékařské etiky a práv dítěte. Řekla jsem, že připravuji dokument o tom, co se děje mému dítěti a o bezpráví mého dítěte, a že jej předám mezinárodním organizacím. Studovala jsem právo v Americe a naši přátelé – advokáti z New Yorku souhlasili, že nám pomohou. Pokud vše, co se událo, zveřejním před kompetentními mezinárodními komisemi, pak nejen vinní lékaři budou zbaveni práva zabývat se nadále lékařskou činností, ale i klinika Karlovy univerzity, kde ke všemu došlo, přijde o mezinárodní akreditaci. Z lékařské fakulty pak budou staženi všichni zahraniční studenti. Po krátké poradě mezi sebou, nám profesor Zeman oznámil: “Rodiсe Kurmakaevovi – nevím, jakou nemocí vaše dcera trpí. Můžeme Vám říci, že rakovinu nemá. Čím ji máme léčit – nevíme. Můžeme pouze zajistit, aby nezemřela hlady. V zájmu dítěte navrhujeme uzavřít gentlemanskou dohodu, tj. vy nedělejte nic proti nám a my nebudeme dělat nic proti vám. Na policii napíšeme oznámení, že veškeré procedury zacházení byly chybné, že rodiče činili v souladu s lékařskými nařízeními, nyní se vše vysvětlilo a my prosíme o zastavení započatého šetření. Navrhli, abychom si potřásli rukou, což jsme také udělali. Další den, tj. 14.01.2014 byl skutečně na policii odeslán dopis s uváděným obsahem. Dali nám kopii. Alinu převedli na oddělení intenzivní péče JIP, kde se k ní chovali lépe. Opět nebyla aplikována žádná léčba, pouze vydatnější výživa, ale povolili nám běžné návštěvy dítěte, psychický teror už nebyl takový, kromě toho, že se u dcery v důsledku poruchy trávení a gastroezofageálního refluxu (diagnostikováno už na gastroentorologické klinice Petrohradské pediatrické univerzity) objevovalo odříhávání snědené stravy, obviňovali ji ze záměrného vyvolávání zvracení a připisovali jí anorektické chování. Jakmile se Alina dostala na váhu, s níž na kliniku nastoupila – 19,5 kg, tak ji přesunuli na oddělení dětské psychiatrie do Motole. Říkali nám, že bude umístěna na oddělení anorektiček, ve skutečnosti ji umístili díky diagnose psychiatra Ilji Žukova společně se sebevrahy, na pokoj se 2 dívkami ve věku 15 a 16 let, které se již 5 – 6 x pokusili spáchat sebevraždu a mluvily spolu jen o tomto tématu a neustále spřádaly nové plány. Pro Alinu byla taková situace strašná a šokující. Obrátili jsme se na vedoucího lékaře s žádostí, aby naši dceru přemístil na jiné oddělení a upozornili jsme ho na plány těchto dívek. Jako vždy nás nikdo poslouchat nechtěl – řekli nám, že toto není sanatorium. Napsali jsme žádost vedoucímu lékaři oddělení a během dvou dnů v noci tyto dívky vytrhly železnou tyč z postele, dostaly se do
sesterny, tloukly spící sloužící sestru touto tyčí do hlavy – chtěly ji zabít, otevřít skříň s léky a uskutečnit dvojí sebevraždu. Uprostřed noci Alinu probudilo děsivé volání o pomoc, bitka i pohled na krev, sténání raněné i výkřiky o krvi, která ze zdravotní sestry stéká. Opět se její stav zhoršil následkem stresu, policejních výslechů, obav z toho, že bude ve společnosti takových pacientů. K tomu se přidal stres z nucení do jídla, na které si dcera nezvykla (například vepřové, které v rodině nejíme kvůli muslimské víře otce). Další negativním vlivem byly stresy z četných IQ testů a dalších vyšetření, kterým ji vystavovali v těžkém fyzickém i psychickém stavu, – velké bolesti břicha, vyčerpání, nedostatek energie, nedostatek soukromí – ani minutu nemohla zůstat bez dozoru – sledování kamerou po 24h denně. Dcera si stěžovala, že i dokonce, když se před spaním chtěla pokřižovat, najednou vběhla do pokoje sestra a hrubě na ni křičela: “Alino necvič!” Také když personál zjistil, že má pod polštářem malé ikony Panny Marie a svaté Angeliny, velmi ošklivě a vůči dceři urážlivě toto komentoval. 31.01.2014 – na naši žádost Alinu ukázali dětskému gastroenterologovi MUDr. Ondřeji Hradskému – nařídil trvalý příjem projímadla Forlax, 2 balíčky denně, ten již Alině dávali do jejího propuštění tj. do dne 28.03.2014, tj. 2 měsíce – 56 dní a při propuštění nařídili další užívání, přičemž dobu užívání neomezili. Tj. čeští lékaři - gastroenterologové při léčbě Aliny stejně, jako ruští a ukrajinští lékaři aplikovali pročištění střev s pomocí projímadla, přičemž v mnohem větším množství a s delší dobou užívání. Velmi negativní vliv na stav dcery měl přístup ošetřujícího lékaře MUDr. Martina Pozdílka, který Alině téměř denně při rozhovorech vštěpoval, že její intelekt nestačí ani na přijetí na střední školu, natož na vysokou, že se bude muset spokojit s tím, že bude pracovat jako uklízečka, a že se ani učit nemusí. A to navzdory skutečnosti, že Alina za 8 let školní docházky byla hodnocena vždy známkou 1, a neměla ani jednu dvojku. Účastnila se olympiád, umí plynně 3 jazyky – česky, rusky, anglicky, učí se francouzsky, hraje na kytaru, zpívá, vyhrála několik mezinárodních soutěží. Žádali jsme, ať dceru takovou “psychoterapií” netraumatizuje, ale pokračoval v ní. Po propuštění z dětského psychiatrického oddělení FN Motol se Alině v důsledku uvedeného psychologického tlaku výrazně snížilo sebevědomí, víra ve vlastní síly, prakticky ztratila zájem o studium. Velmi dlouho jsme museli docházet k psychologovi, abychom nějak snížili tento negativní vliv na psychiku dítěte. Rovněž po vzájemném působení lékařů kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1.LF UK, Ke Karlovu 2, Praha se u dítěte rozvinul strach z lékařů a celkově ze zdravotnictví, strach ze tmy, nedůvěra k lidem. Ještě není známo, jakým způsobem se v budoucnosti odrazí na její sexualitě šok, který zažila v nemocnici, když ji dva dospělí lékaři – muži – drželi za ruce a doktor El – Lababidi , coby ošetřující lékař, ke kterému měla důvěru a očekávala od něj pomoc, ji násilím I přes její odpor strhl oděv a vyfotil ji nahou. I přes naše mnohé žádosti adresované vedení kliniky a policii jsme nedostali možnost uvedené fotografie vidět, incident nebyl prošetřen a odpovědi, oč šlo, se nám nedostalo – šlo o projev pedofilie ze strany zaměstnanců zdravotnického zařízení, užití nezákonných metod získání důkazů, které jsou přímo zakázány v článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv – “Zakazuje se mučení”, “Nikdo nesmí být vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu”. Jedná se snad v tomto zdravotnickém zařízení o běžnou praxi zacházení s těžce nemocnými dětmi a nikdo nepovažuje za nutné na ni reagovat? Vedení kliniky ve svém dopise činy lékařů nekomentovalo, pouze konstatovalo, že za uvedené činy nenese odpovědnost. Chování vykazovalo znaky mučení a trápení a způsobilo naší dceři nenávratnou duševní újmu, fyzickou a duševní bolest.
