Emilie Heyduková. narozena v Písku výročí narození

Říjen 2009

Aktualizováno Středa, 27 Duben 2011 16:14

Emilie Heyduková

narozena 3.10.1859 v Písku

150. výročí narození

Narodila se v rodině píseckého restauratéra Petra Reinera. Navštěvovala vyšší dívčí školu v Písku, kde působil jako profesor Adolf Heyduk, za kterého se později provdala. Sňatek se konal 1.9.1877 v píseckém děkanském kostele.Manželé bydleli v rodinném domě v Heydukově ul. č.98 s výhledem do parku.Zde je navštěvovalo mnoho přátel, např.J.Neruda, F.Herites, J.Vrchlický, J.V.Sládek, K.V.Rais. Julius Zeyer u nich rád poslouchal hudbu, protože Emilie Heyduková byla výborná klavíristka. 16.6.1878 se jí narodila dcera Jarmila, pojmenovaná na počest postavy z Máchova máje. Jejím kmotrem byl Jan Neruda. Zemřela 29.8.1878. Pod dojmem této smutné události napsal pro zarmoucené manžele J.Neruda Balladu dětskou. Druhá dcera Ludmila se narodila v r.1881 a zemřela 1884. Obě jsou pohřbené na Svatotrojickém hřbitově. Emilie Heyduková byla předsedkyní spolku paní a dívek Světlá - od jeho založení v r. 1900 až do své smrti. Účelem spolku bylo šíření vzdělanosti a národní hrdosti

1/7

Říjen 2009


mezi ženami, pořádání společenských akcí za účasti spisovatelů, umělců i vědců a dobročinnost. Po své smrti byla pohřbena na vyšehradském hřbitově do hrobu ke svému manželovi. Na radu přátel /zejm. Jaromíra Malého/ odkázala dům v Tyršově ulici, který si Heydukovi dali vystavět podle návrhu prof.Kouly v novorenesančním slohu, městu Písku včetně knihovny, uměleckých předmětů a památek. Bylo v něm zřízeno muzeum A. Heyduka, pro veřejnost otevřeno 1936.

Prameny: Ludvík, L.-Prášek, J.: Písecké ulice.Písek, J&M 1998.S.21 Výroční zpráva o činnosti spolku paní a dívek "Světlá" v Písku za XXXVI. rok správní 1935-36.Písek, Světlá 1936. Heyduk, Adolf: Vzpomínky literární. Praha, Otto 1911. Křemen, František: Adolf Heyduk. Písek, Kopecký 1907. Tichý, František: Adolf Heyduk a jeho dílo.Praha, Otto. Adolf Heyduk a Písek.Písek, Okres.vlastivěd.muzeum 1960. K osmdesátce pootavského pěvce Adolfa Heyduka. Písek, Vzdělávací sbor okresu píseckého 1915. Malkovská, Anna: Několi slov z historie spolku "Světlá" v Písku. Otavan, roč.9, č.4-6, 24.9.1925, s.60-61.

Alois Karel Hevera

zemřel 5.10.1939 v Písku

70. výročí úmrtí

Učitel a spisovatel. Působil jako učitel v Kadově, Budislavicích, Kasejovicích a od roku 1906 v Písku.Vyučoval na základních školách. Psal knihy pro děti a povídky pro mládež a básně, jejichž častým námětem je Třemšínsko. Uveřejňoval je v březnickém tisku.

Prameny:-vpch-.Spisovatel Alois K. Hevera. Výběr z prací členů Hist. klubu při Jihočes. muzeu,

2/7

Říjen 2009


roč. 15, 1978, č. 1, s. 58. Siblík, Josef. Blatensko a Březnicko. Blatná: J. Siblík, 1915. Významná výročí regionálních osobností 2004.

Alois Kodl

zemřel 24.10. 1944

65. výročí úmrtí

Pedagog a hudebník. Po příchodu do Písku v roce 1881 stal učitelem a později ředitelem postupně několika škol. Jeho hudební aktivity byly pozoruhodné: zpíval a hrál v řadě místních spolků a souborů, komponoval (znalosti v tomto oboru si doplňoval u Františka Gregory), publikoval. V roce 1890 se stal po Robertu Martensovi sbormistrem pěveckého spolku Otavan, nacvičil s ním bohatý repertoár a zval do Písku vynikající hudebníky. Spřátelil se s Antonínem Dvořákem, Karlem Kovařovicem a Leošem Janáčkem, znal se s Karlem Bendlem, Zdeňkem Fibichem a dalšími osobnostmi. Prokázal též velmi platné služby zdejší turistice jako člen a jednatel místního vycházkového odboru Klubu českých turistů; podílel se na návrzích, úpravách a značení turistických tras v okolí Písku a působil jako neúnavný průvodce.

Prameny: Samšuk, Zbyněk. Před 50 lety zemřel Alois Kodl. Lipík, roč. 3, 1994, č. 4, s. 4-5. Samšuk, Zbyněk. Alois Kodl a Leoš Janáček. Lipík, roč. 3, č. 9-10, 1994, s. 20-21. Ředitel Alois Kodl. Otavan, roč. 6, č. 1-2, 8.9. 1921, s. 21-22.

3/7

Říjen 2009


Kodl, Alois. Jak jsem poznal mistra Bedřicha Smetanu a jeho dílo. Otavan, roč. 8, č. 6-7, 5.8. 1927, s. 91-92. Kodl, Alois. Janáček a Písek. Otavan, roč. 12, 6-7, 26.7.1929, s. 90-92; č. 8, 4.9.1929, s.123-124. Průvodce po král. městě Písku. Písek: Theodor Kopecký, 1912. Základní škola T. G. Masaryka Písek. Písek: Základní škola T.G. Masaryka, 2001.

František Lipš

narodil se 26.10.1874


Studoval na píseckém gymnáziu /1886-1889/, pak se vyučil u svého otce litografem. R. 1899 získal místo úředníka u písecké obce, kde se stal později vrchním oficiálem a městským knihovníkem. Byl správcem městského muzea a zároveň archivu. Věnoval se mnohostranné osvětové činnosti, pořádal v Písku výstavy a vzdělávací přenášky.Od mládí hrál ochotnicky divadlo. Byl jednatelem Spolku divadelních ochotníků, Sokola, zpěváckého spolku, kuratoria hudební školy. Knihovnictví se věnoval už od mládí, na gymnáziu pomáhal v prof. Šindelářovi v žákovské a profesorské knihovně. Od r. 1902 byl v Sokole pověřen správou spolkové knihovny, která byla r. 1904 spojena se zastaralou městskou knihovnou. Jejím správcem se stal F. Lipš. R. 1905 se zúčastnil založení veřejné lidové čítárny, která byla r. 1919 přičleněna k městské knihovně. O jeho svědomité práci svědčí tištěné seznamy knih a hudebnin. Byl jedním z prvních našich knihovníků, který začal v knihovně používat desetinné třídění. Zasazoval se o zlepšení

4/7

Říjen 2009


situace knihovny, která byla umístěna v nevyhovujících místnostech. R. 1934 dostala vhodné prostory v nové budově spořitelny. Na píseckou knihovnu nezapomínal ani ve své publikační činnosti /články v Časopise čsl. knihovníků, brožury Veřejná obecní knihovna Palackého, 100 let veřejného knihovnictví v Písku/. V knihovně půosbil až do svého penzionování v r. 1939. Vydal pojednání o odboji v Písku za 1.světové války Domácí odboj v Písku, opírající se mj. o jeho vlastní zážitky a vzpomínky, a Tomáš Šobr, deklarant a starosta král. města Písku a jako správce muzea brožuru 50 let Městského muzea v Písku.

Prameny: Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře.Písek, Okr.lid.knih 1966. S.50 Vokroj, Milan: Co dokázal jediný člověk. In: Almanach 750 let města Písku. Vimperk, TINA 1993.S.103-104. Masarykův slovník naučný. 4.díl. Praha, Čs.kompas 1929. S.488. Malý, Jaromír: Kulturní a samosprávný pracovník František Lipš šedesátníkem. Otavan, roč. 14, č.8-10, s. 135-137. Lipš, František: Žákovská knihovna. In: Stopadesát let píseckého gymnasia. Písek, Podpůr. fond st. gymn. v Písku. 1928. S.152-153.

Jan Zachariáš Quast



Malíř a fotograf. Pocházel z rodiny malíře K.F.Quasta. Po studiu na malířské akademii v Praze

5/7

Říjen 2009


se věnoval tvorbě portrétních miniatur a malbám na skle a porcelánu. Pro jeho tvorbu jsou typické malby brouků a motýlů.Vytvořil barevná okna pro kostel na Vyšehradě, pro kapli Sv.Kříže na pražském hradě a na Sychrově, pro chrám sv. Víta a jinde. Vystavoval i v zahraničí, např. v Mnichově a Paříži. Vedle toho se již kolem r. 1850 zabýval fotografií. R. 1871 přešel do fotografického ateliéru v Písku, který založil /1870/ jeho syn Ferdinand Konrád. Také většina dětí J.Z.Quasta se zabývala fotografií. Po synově smrti /1877/ převzal vedení fotografického ateliéru v Písku, ale příliš se mu nedařilo. Sourozenci i otec si navzájem vypomáhali, proto jejich snímky bývají obvykle značeny jen Quast. Vedle portrétů se zabývali i krajinářskou fotografií i fotografováním měst svého působení. Jejich vizitky a kabinetky se lišily od většiny místní produkce technikou i kvalitou.Přátelil se s Adolfem Heydukem.

Prameny: Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců.2.díl. Praha, Tvar 1950.S.335-336. Masarykův slovník naučný.5.díl.Praha, Čs.kompas 1931. Nová encyklopedie českého výtvarného umění.2.díl.Praha, Academia 1995. S.665-666. Zánik pošetilého brouka aneb Zánik krásného měšťanského slohu v díle J.Z.Quasta.Písek, Oblastní muzeum 1970. Křivánek, Libor: První písečtí fotografové.In: Zprávy muzea v Písku. S.16-23. Křížová, Květa: Quastova podobizna Karla Hynka Máchy? Starožitnosti a užité umění.Rok 1996.Č.l.S.20. Riedl, Jaroslav: Kouzelník barev. Jihočeská pravda.3.8.1991.

Mořic Fialka


6/7

Říjen 2009



Učitel a překladatel. Jeho otec František Fialka byl v Písku krajským lékařem. Matka se jmenovala Tereza, roz. Hranická z Gränzensteinu. Mořic studoval na Staroměstském gymnáziu v Praze, ale rozhodl se stát se vojákem a hrdinou, jehož ideál si utvořil z četby římských a řeckých klasiků. Přes protesty svého poručníka vstoupil r. 1824 dobrovolně jako kadet do pražského 28. pěšího pluku. Bylo mu však dovoleno dokončit vzdělání. Postupně si osvojil dobrou znalost angličtiny,francouzštiny, italštiny, slovanských jazyků a věnoval se i studiu arabštiny. V l. 1838 - 1843 vyučoval češtinu na vojenské akademii ve Wiener Neustadt (Vídeň). R. 1843 se vrátil jako setník do Prahy. R. 1848 byl ve vojsku, které obléhalo Prahu. V bojích u Běchovic zachránil život mnoha dobrovolníků, vracejících se z Prahy. Pak se účastnil tažení na Vídeň a bojů v Uhrách, kde si v bojích u Kápolny (1849) dobyl záslužný kříž. Byl povýšen do šlechtického stavu (1859). R. 1859 se stal místním velitelem v Tridentu. R. 1860 byl přeložen k místnímu velitelství do Mantovy (jako podplukovník), r. 1862 do Krakova, kde zůstal i po svém penzionování v r. 1864 (jako plukovník). Zemřel na rakovinu žaludku. Fialka se po celý svůj život a po celou dobu své vojenské kariéry hlásil hrdě k české národnosti a podporoval české obrozenecké snahy. Jako první překládal do češtiny díla Charlese Dickense (Oliver Twist, Štědrý večer aj. ). Dobová kritika oceňovala na jeho překladech zejména věrnost originálu. Časopisecky uveřejnil překlady básní ze sbírky V. S. Karadžiče a z lidové srbské prozaické slovesnosti.

Prameny: Lexikon české literatury. 1.díl. Praha, Academia 1985. S.695 Ottův slovník naučný. Praha, J. Otto 1895. S. 157-158 Zapmenuté jméno rodáka píseckého. Otavan roč. 1, č. 8, 28.10 1916, s. 138 Kořán, Jos. J.: Moric Fialka. Světozor, roč. 3, č. 52, 24. 12. 1869, s. 428 Sedláček, August: Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. 2. díl. Písek, Obec písecká 1912. S. 352, 409

7/7

Emilie Heyduková. narozena v Písku výročí narození

Recommend Documents