Kapitola 7, Hvězda
„Morganin prsten? Co to má být?“ zeptal se Harry.
„Morgana je obecně pokládána za matku Mordreda a Merlinova nepřítele. Ve skutečnosti ale byla matkou Mordreda její sestra Morgause. Toto jméno bylo časem zapomenuto a v legendách nahrazeno sestřiným. Morgana s Merlinem naopak spolupracovala, byla to velká léčitelka. Po Artušově smrti se vzali. Voldemort hledá prstem, který dostala Morgana v den svatby. Po Merlinově odchodu na druhou stranu vložila do prstenu veškerou svoji moc a dala ho svému jedinému dítěti, dceři Joan. Brzy na to zemřela. Od té doby se prsten dědí v ženské linii rodu,“ odpověděl Brumbál.
„Ale proč ho nesmí dostat muž?“ zajímala se Hermiona.
„Joanin manžel byl prý velmi žárlivý a násilnický. Měla strach, aby se nezmocnil jeho moci a tak byl prsten proklet. V rukou muže jej nutí páchat zlo tak dlouho, až ho samotného zničí. Jen žena dokáže prsten ovládnout a konat s ním dobro.“
„Ale ten dopis psal muž a to jsem i já. Proč ho mám najít, nechci ho, nechci páchat zlo!“ bránil se Harry.
„Jen výjimečným kouzelníkům je dáno ho najít a předat dědičce nebo ho opět ukrýt a být jeho
1 / 11
Kapitola 7, Hvězda
strážcem. Vypadá to, že je řada na tobě.“
„Děkuju pěkně, jako bych toho všeho už neměl dost,“ povzdechl si Harry a otočil se na obě přítomné slečny, „Tak která z vás to bude?“
„To skutečně netuším,“ odpověděla mu Ginny. Brumbál musel odejít a tak nechali dopis dopisem a šli se zabavit do herny. Hermionina kniha dál ležela v salónu na stolku, zapomenuta všemi.
Podzim 1730 Broumov
„Odpočiňte si, otče Benedikte!“ ozval se mladý mnich a pomohl starému klášternímu knihovníkovi zpátky na lože.
„Jsem rád, že jsi přišel. Už to nebude dlouho trvat a Pán si mne zavolá,“ pronesl potichu a s viditelnou námahou oslovený stařec.
„Takhle nesmíte mluvit, otče. Uzdravíte se a ještě nás budete pěkně prohánět kvůli nepořádku v knihovně.“
„Ne, ne. Brzo odejdu a můj úkol přejde na tebe. Postarej se o našeho mladého novice Jana, Petře. Knihovna potřebuje péči, zvláště ta naše část. Také pergameny, se vším co k nim patří, musí být uloženy na svých místech v ten správný čas. Nezapomeň“
„Nezapomenu, otče. Druhý pergamen je tam, kde má být. A teď odpočívejte.“
2 / 11
Kapitola 7, Hvězda
„Zavolej sem Jana, musí vědět, kdo jsem!“
„Už to ví, otče. Řekl jste mu to včera. Teď jste otec Benedikt a tak to zůstane. Pán ví, co se stalo a nemá Vám to za zlé,“ uklidnil bratr Petr umírajícího muže.
„Děkuji Ti, synu,“ odpověděl stařec a vydechl naposledy.
O prázdninách utíká čas tak rychle, že si toho ani nestihnete všimnout. Uběhl týden od doby, kdy Harry dostal ten zvláštní dopis a Hermiona se chystala k odjezdu. Její rodiče jeli na zubařskou konferenci a ona jela s nimi. Chtěla se porozhlédnout po střední Evropě a navštívit s rodiči několik míst.
Uběhlo pár dní od Hermionina odjezdu a všichni přítomní byli v herně. Ron se Snapem hráli šachy, oba si pochvalovali, že konečně našli rovnocenného soupeře. Tuhle partii hráli už druhý den. Harry s Dracem a Nevillem byli u kulečníku a manželé Weasleyovi hráli nějakou karetní hru, kterou Harry ani neznal.
Krátura jim zrovna chtěl oznámit, že je hotová svačina, když se Draco svalil na zem, tuhý jako špalek. Snape vyskočil od šachů a v okamžiku klečel u bezvědomého zmijozela. Sotva pronesl první diagnostické kouzlo, tak Draco otevřel oči. Zrcadlila se v nich hrůza a starost.
„Hermiona potřebuje okamžitě pomoct! Jde jí o život! Rychle!“ vyhrkl ještě vleže a s námahou se sbíral z koberce.
První vyrazil Ron a Snape ho jen tak tak zastavil ve dveřích. „Stop! Okamžitě se zastavte! Je sice chvályhodné, že neváháte vyrazit zachraňovat slečnu Grangerovou, ale ani nevíte, kde je. Nechte mne chvíli jednat, ano?“
3 / 11
Kapitola 7, Hvězda
„Profesor má pravdu, Rone. Vždyť nic nevíš,“ ozval se i pan Weasley a Ron se neochotně otočil a vrátil do místnosti.
„Kde je slečna Grangerová a co se vlastně děje? Jak víte, že je v nebezpečí?“ otočil se lektvarista na Draca, který se už alespoň posadil.
„Já nevím, prostě jsem to najednou uviděl. Hermiona je u nějaké stavby ve skalách a jde jí o život. Víc opravdu nevím,“ odpověděl Draco. Jeho skleslý hlas byl plný obav. Hermionu začal považovat za kamarádku a nerad by o ní přišel.
„Smím se Vám podívat do hlavy, Draco?“
„Ano, pane profesore.“
Snape vzal do ruky hůlku a podíval se do stříbrných očí svého studenta. Ostatní jen uslyšeli tiché Legilimens. V Dracově mysli uviděl profesor jasný a živý obraz bojující Hermiony. Její protivník vidět nebyl, ale v pozadí stála zvláštní stavba, pravděpodobně kaple. Okolo byly pískovcové skály. V tu chvíli obraz skončil.
„Kráturo, přines, prosím, ten velký atlas Evropy,“ řekl Snape poté, co opustil Dracovu hlavu.
„Ano pane, jak si přejete,“ odpověděl skřítek a v okamžiku byl zpátky i s atlasem, který byl skoro třikrát větší než on sám. Vznášel se před ním ve vzduchu.
„Děkuji,“ poděkoval Snape a vzal si ho. Krátura se uklonil a zmizel. Snape položil knihu opatrně na stůl a otevřel ji.
„Kam to slečna Grangerová vlastně jela?“ zeptal se.
4 / 11
Kapitola 7, Hvězda
„Do Čech,“ odpověděl Neville a přišel blíž. Snape nalistoval příslušnou mapu. Naštěstí se vešla na jednu dvoustranu, což jim usnadnilo hledání. Harry zvědavě koukal po profesorovi, co bude dělat dál.
„Skály, pískovcové,“ řekl Snape a z mapy se vyzdvihlo několik oblastí skal. Atlas zjevně fungoval podobně, jako plán domu.
„Kaple na vrcholu,“ pokračoval Snape. Nad mapou se vznášel jediný obraz. Malá kaple s půdorysem pěticípé hvězdy na skalním hřebeni v severovýchodní části Čech. Nad ní se ve vzduchu objevil nápis Hvězda.
„To je to, co jsem viděl,“ ozvali se Draco i Harry.
Všichni se na ně otočili, jen Snape zachoval klid a směrem k jednomu z obrazů v herně zavolal: „Phineasi, přijďte, prosím.“
„Ano, profesore. Co se děje?“ odpověděl bývalý bradavic ředitel, jen co se po chvilce objevil v rámu.
„Zavolejte, prosím, profesora Brumbála. Ať okamžitě přijde na štáb. Je to velice důležité, jde o život.“
„Jistě,“ odpověděl Phineas Black a zmizel.
Než dorazil Brumbál, tak Snape naprogramoval přenášedlo z tága. Dokončil to v momentě ředitelova příchodu.
5 / 11
Kapitola 7, Hvězda
„Co se děje, Severusi?“
„Koukněte se mi do hlavy,“ odpověděl místo profesora Draco.
Podíval se Brumbálovi do očí a ten opatrně vstoupil do jeho mysli. Draco se usilovně snažil myslet na svoje vidění a tak nebyl pro ředitele problém prohlédnout si tu správnou vzpomínku.
„Už se ti, Draco, něco podobného stalo?“ zeptal se Brumbál Draca
„Ne, pane profesore,“ odpověděl zmijozel
„Vyděsil nás, pane,“ zapojil se do hovoru Neville, „ najednou ležel na zemi a vypadal jek trefený Petrificem “
„Novou schopnost pana Malfoye prozkoumáme později, teď byste měli raději jít pomoci slečně Grangerové,“ ozval se Snape.
„Máš pravdu, Severusi. Pan Malfoy, pan Potter a pan Weasley nejmladší půjdou se mnou,“ odpověděl mu Brumbál.
„Byl bych rád, kdyby se vrátili vcelku, Albusi. Nerad bych je dával dohromady ze dvou nebo více částí,“ ozval se Snape.
„Severusi,“ řekl Brumbál a pohnul obočím. Harry měl chuť odpřísáhnout, že v tom slově a pohybu bylo najednou potměšilé pobavení i gesto uklidnění na adresu profesora Lektvarů. Najednou pocítil známé škubnutí u pupku a uvědomil si, že právě vyrazili.
6 / 11
Kapitola 7, Hvězda
Cesta trvala tentokrát trochu déle, než Harry čekal. Přistání ustál jedině Brumbál, ostatní si sedli na jakýsi můstek vedoucí ke kapli. Okamžitě uviděli Hermionu, jak na sousedním prostranství bojuje s Bellatrix a jejím manželem. Ron vyrazil Hermioně na pomoc.
„Ahoj, teto. Nerad tě vidím,“ pozdravil ji Draco.
Bellatrix se ohlédla a okamžitě na něj vyslala kletbu: „Sectumsempra.“
„Protego duo,“ řekl Harry a mávnul hůlkou. Hermionu a Draca okamžitě začaly chránit štíty.
„Ty jeden spratku mrňavá, tohle si vypiješ!“ řvala Bellatrix. Ron mezitím bojoval s Rodolfusem a Brumbál využil Bellatrixiny nepozornosti a vyslal na ni svazovací kouzlo. Bela se vyhnula a otočila na ředitele: „Ty zatracenej dědku. Nepleť se mi do cesty.“
V tu chvíli ji Draco zasáhl Tarantalegrem a zároveň Ron lechtací kletbou. Na smějící se a stepující Bellatrix byl opravdu zajímavý pohled. Ronovu nepozornost ale využil Lestrange a odhodil ho stranou. Ron zůstal ležet na zemi.
Na místo souboje se začali přemisťovat místní bystrozoři. Oba Lestrangeovi okamžitě zmizeli. Harry spustil štíty a vyčerpaně se posadil. Hermiona se rozeběhla k Ronovi a snažila se ho probrat. Po chvíli se jí to povedlo.
„Ale že jsem jim pěkně napráskal,“ řekl Ron, sotva otevřel oči. Hermiona se začala smát a pomohla mu vstát.
„Je to dobrý, jsem v pořádku,“ pokračoval se Ron naštvaně. Harry a Draco se jen pobaveně usmívali.
7 / 11
Kapitola 7, Hvězda
„Jak myslíš, Ronalde,“ řekla trochu uraženě Hermiona a šla za Brumbálem. Ten právě vyřídil celou věc s místním vedoucím bystrozorem. Ostatní zaměstnanci místního ministerstva měnili vzpomínky asi třiceti mudlům, kteří byli na místě.
„Jak jste se dozvěděli, co se tu děje, pane profesore?“ zeptala se Brumbála.
„Pan Malfoy měl vidění, měla byste mu poděkovat, slečno Grangerová,“ odpověděl ředitel, „Půjdeme trochu stranou, ať si můžeme v klidu promluvit.“
Poté, co se usadili na blízké vyhlídce, použil Brumbál Diskrétní kouzlo. „Co se vlastně stalo, než jsme dorazili?“ zeptal se Hermiony.
„Táta se tady chtěl podívat na zdejší barokní kostely a já se zatím podívala do kláštera tamhle v Broumově,“ začala Hermiona a ukázala, „Mají tam úžasnou knihovnu. Také tady dožil Kryštof Lautner poté, co se přemístil z hranice, na níž měl být upálen.“
„Ano, K.A.L., Kryštof Alois Lautner. O něm už Binns mluvil,“ ozval se Draco.
„Profesor Binns, Draco,“ opravil ho Brumbál a vyzval Hermionu, aby pokračovala.
„To jsem si právě taky uvědomila. Pak jsem se dozvěděla o téhle kapli a vzpomněla si na ten dopis. Tak jsem se sem přišla podívat.“
„Našla jsi něco?“ nevydržel Ron.
V tu chvíli se u nich objevil malý, pískově žlutý dráček s hnědavými skvrnami na šupinách.
8 / 11
Kapitola 7, Hvězda
Ometal se jim kolem nohou a upustil několik šupin. Draco ho začal drbat na hlavě a dráček slastně zamručel.
„Našla. Jenže ne tady, už v klášterní knihovně, byly tam kolem vchodu do kouzelnického oddělení tři zlaté osmicípé hvězdy. Každá měla uprostřed rubín. Když se mi podařilo vylézt po schůdkách k té nahoře a dotkla jsem se toho drahokamu, tak zpod ní vypadl pergamen,“ odpověděla Hermiona a strčila ruku do vnitřní kapsy své bundy. Než jej stihla vytáhnout, tak přiběhl jeden bystrozor
„Jaroslave, co tady děláš. Mazej za Hankou. Chudák sedí na vejcích a ty tu otravuješ turisty!“ houknul na dráčka. Ten se po něm uraženě podíval a odletěl.
„Omluvte ho, je to zdejší druh, český skalní dráček. Je jich tak málo, že je známe jménem. Obvykle nejsou tak přítulní, ale Jaroslav je výjimka. Jeden zdejší kouzelník tvrdí, že je vtíravý jak Alpa,“ omlouval se bystrozor.
„Nic se nestalo. Byl hodný, asi chtěl jen podrbat,“ zastavil ho Harry. V tu chvíli si bystrozor všiml těch několika šupin.
„Ty šupiny si vezměte, jsou vzácné. Dráčci je nikdy neztrácí, darují je tomu, o kom si myslí, že si je zaslouží. Mají obrovskou ochrannou moc. Toho, kdo má alespoň jednu u sebe dokážou spolehlivě ochránit proti kletbám, tedy ne proti Těm, co se nepromíjí. Sice při používání časem slábnou, ale stejně se hodí. Nevím o tom, že by jich někdy nechali tolik najednou.“
„Děkujeme moc za upozornění. Byli bychom je zde nechali,“ poděkoval Brumbál a bystrozor se přemístil pryč. Hermiona vytáhla pergamen a rozbalila ho.
Prsten hledáš, dáš ho jí,
Všechny rány zahojí.
9 / 11
Kapitola 7, Hvězda
Paní jeho, poslední,
na trůn si sedla na pár dní.
Pak žila s mužem na hradě,
a prsten svůj skryla v zahradě.
Na čtyři klíče zamkla ho do skříňky,
vložila do stromu, co chová vzpomínky.
První klíč? Ten patří Zemi,
najde ho on, ač hledán všemi.
Černá hlína, žlutý jíl,
tvůj přítel s tebou v bitvě byl.
„Tak nějak nevím, co si mám myslet,“ řekl Harry, když si pergamen přečetl, „Moc mi to tedy ten člověk neusnadňuje.“
10 / 11
Kapitola 7, Hvězda
„To ne, ale mě by spíš zajímalo, co tu dělali Lestrangeovi,“ ozval se Ron a Draco jen přikývl.
„To se nyní nedovíme. Je na čase vrátit se zpátky,“ uzavřel debatu Brumbál. Rozloučili se s Hermionou a pomocí tága se přenesli zpět na Grimmauldovo náměstí.
Harry netušil, jaké překvapení mu chystá zítřek.
11 / 11
