Posterová prezentace Aleš Neusar (draft kapitoly v knize PhD existence); 12. dubna 2012; neprošlo žádnou korekturou stylu či gramatiky).
Nevýhody a výhody posterové prezentace Posterové prezentace mají oproti ústním špatnou reputaci. Důvodů se dá najít hned několik. Už jejich vznik v průběhu 70. let 20. století souvisel více s přetlakem ústních sdělení na konferencích a očekáváním zaměstnavatelů, že každý vyslaný akademik by měl na konferenci něco přednést (Šesták, 2000), než s faktem, že na některé téma se poster více hodí či má jako médium i jiné přednosti (viz dále). Proto se logicky mezi postery objevovaly spíše ty horší příspěvky, což ostatně dodnes podporují i organizační výbory mnoha konferencí, kde je mnohem jednodušší být přijat do posterové sekce, než do ústní sekce.1 V Čechách a na Slovensku tato „tradice“ stále ještě přetrvává, nicméně i v našich končinách už můžeme najít výjimky, kdy je poster viděn jako plnohodnotná prezentace. Obvykle se to pozná podle toho, že posterová sekce není schovaná někde v podzemí, ale je v té nejlepší místnosti, či na chodbě, kam lidé musí jít pro kávu a je jí vyhrazen speciální čas (obvykle opakovaně), kdy autoři posterů musí u svých výtvorů stát a zodpovídat dotazy kolemjdoucích. Dalším důvodem špatné reputace posterů je, že mnoho akademiků dobrý poster neumí udělat, jelikož jim nikdo neřekl, jak na to, a příkladů dobré praxe visí po stěnách univerzit velmi málo. Posledním důvodem je patrně finanční a časová náročnost. Vytvořit efektivní prezentaci v PowerPointu nezabere obvykle více než pár Některé konference do posterové sekce berou úplně každého, neboť si tak nechtějí odradit „milé platící“. Meško (2006) zmiňuje, že na některých velkých medicínských kongresech bývá i více než 10 000 posterů. Na psychologických kongresech v Evropě jich bývá maximálně několik set. I to je ale dost na to se mezi nimi „ztratit“. 1
1
hodin a nic nás nestojí. Naproti tomu vytvoření posteru může trvat i celé týdny a navíc se může tvorba i tisk prodražit. V dnešní době to naštěstí již není nutným pravidlem, neboť je digitální tisk levný a pěkný poster A0 (vytvořený jednoduše podle stažené šablony) se dá vytisknout i za pár set korun bez dalších nákladů (viz dále). Špatná reputace posteru mi ovšem přijde nespravedlivá, neboť jde také o typ prezentace, který má oproti ústní přednášce také mnohé výhody:
2
Menší nervozita. Pokud patříte mezi ty, kteří často při přednášení pohoří, poster je pro vás ideální formou příspěvku (Graves, 2011). Promlouvat k jednomu či pár lidem je obvykle jednodušší.
Poster si mohou účastníci opakovaně prostudovat (Meško, 2006). Po ústní přednášce možná za vámi někdo přijde, ale mnohem častěji se stane, že se lidé rozprchnou, nebo následuje za chvíli jiná důležitá sekce a vaše ústní přednáška zapadne. K posteru se naopak lidé mohou vrátit opakovaně.
Poster může být základem budoucího článku. Tvorba posteru Vám může pomoci zjistit, co je na vaší práci to nejzajímavější, a jak váš článek v budoucnu strukturovat.
I když se na konferenci z nějakého důvodu nedostavíte, poster může být stále vystaven (Graves, 2011). U posteru může být stabilně handout s posterem a kontaktem na vás (i když u něj zrovna nestojíte). Poster tak může mít „dopad“, po celou dobu konference.
Posterové diskuse bývají často mnohem lepší (Meško, 2006). U ústního sdělení bývají diskuse obvykle velmi krátké vzhledem k tomu, že na ni bývá často vyhrazeno pouze 5 minut a spoustě lidem je „blbé“ se ptát. Naproti tomu u posterové prezentace se může každý zapovídat dle libosti.
Na posteru se dá dobře prezentovat složité schéma, které by se do ppt prezentace nevlezlo.
Poster nutí člověka uvažovat, co je opravdu podstatné. Chyby na něm jdou velmi dobře vidět.
Pokud se poster povede, může navždy viset na katedrové chodbě (Graves, 2011).
Posterové metafory (typy posterů) K tvorbě posteru se dá přistoupit různě. Nejlépe to podle mě vystihují přirovnání (metafory), čemu se výsledný poster nejvíce podobá. Na konferencích jsem se setkal s třemi základními typy posterů či jejich kombinacemi:
Poster jako článek. Ještě dnes slýchávám od některých akademiků, že rádi dělají poster, protože si tak vlastně nahrubo napíší článek, který pak už jen trošku rozšíří. Poster jako článek se dá lehce odhalit, neboť obvykle obsahuje obrovské množství textu (6000 znaků, ale někdy dokonce i 10 000 a více znaků!). Takto pojatý poster má opravdu výhodu, že autor získá dva body jednou ranou, ovšem nemá nic společného s posterem, jak by měl vypadat. Málokdo je ochoten u takového posteru stát a přečíst si ho od A do Z. Většinu lidí odradí již z dálky a raději se k němu a jeho autoru ani nepřiblíží.
Poster jako reklama. Opačným extrémem je poster, kde text a nějaké souvislejší sdělení téměř úplně chybí a jde o stručnou vizuálně dokonalou reklamu na výzkum či nějaký zajímavý problém. Takovýto poster jistě upoutá, nicméně následně pak zklame tím, že se toho čtenář moc nedozví.
Rozšířený více vizuální abstrakt (klasický poster). Tento typ posteru je v současnosti „dobrým“ standardem. Poster obsahuje ve stručnosti všechny části empirického výzkumu či teoretického přehledu a rozdíl mezi abstraktem je hlavně v tom, že je poster více vizuální (obsahuje tabulky, grafy) a obsahuje o něco více popis výsledků. Takto pojatý poster má obvykle následující části: Úvod. Metody. Výsledky. Diskuse. Literatura (někdy ještě abstrakt či krátké shrnutí). Mnoho autorů ten3
to standard porušuje zejména přílišnou délkou textových částí či tabulek. Ačkoliv posledně zmíněný klasický poster doporučuje mnoho zdrojů (například XY - CITACE), domnívám se, že také nejde o nejvhodnější formu. Důvodem je, jak píše Meško (2006), že je potřeba to důležité obvzláště zdůraznit a to se při dodržení klasické struktury nemusí vždy povést (můžeme alespoň použít různou velikost jednotlivých částí). Gravesová (2011) například doporučuje, aby poster začínal výsledky. Jednoduše proto, aby čtenář uviděl to nejdůležitější jako první. Není ostatně nic horšího jako začít poster nějakou nudnou frází typy „tomuto problému se věnuje psychologie v posledním desetiletí čím dál více“. Ideální poster by měl podle mě být zejména kombinací klasického posteru a reklamy. Klasický poster je obvykle příliš nudný, aby vůbec zaujal v davu jiných posterů a reklama naopak příliš stručná a netextová. Pokud se autorovi podaří skloubit oba typy posterů do jednoho, výsledkem by měl být vizuálně zajímavý a přesto ještě informačně bohatý poster. Jednotlivé součásti posteru proberu v následující kapitole.
Součásti posteru Obsah posteru Poster by měl být zaměřen na to nejzajímavější a nejdůležitější. Neměl by se věnovat žádným „odbočkám“ (k tomu je určen handout). Pokud jsou výsledky vašeho výzkumu nedostatečně zajímavé, udělejte více přehledový poster. Zde můžete zdůraznit zajímavost tématu a navíc vše ještě stručně doplnit o data z vašeho výzkumu. Ani v přehledovém posteru se nevěnujte všemu (maximálně pouze vyjmenujte). Vždy je dobré si vybrat něco konkrétnímu a tomu se věnovat detailněji, ať se čtenář dozví něco opravdu zajímavého. Vágní obecné přehledy nejsou zajímavé nikdy. Zamyslete se nad tím, proč by zrovna váš poster měl zajímat „typického“ účastníka dané konference. Pokud na to nepřijdete, přemýšlejte dál. Vždy se dá najít ale4
spoň něco zajímavého, ať už jde o výsledky, či téma samotné. I představení budoucí studie může být zajímavé, pokud jasně vyargumentujete, proč je třeba daný výzkum dělat a hlavně naznačíte, jak moc potřeba to je.
Struktura posteru Klasická struktura se obvykle podobá rozložení na schematickém obrázku č. 1. Nejvíce prostoru (obvykle ve středu) je věnováno výsledkům a po okrajích jsou další informace. Abstraktem nemyslím klasický abstrakt, jaký známe například z článků, ale stručné zajímavé shrnutí (upoutávka) vašeho posteru. Je to obvykle část, kterou si budou lidé číst jako první a rozhodne, zdali budou dále pokračovat. Ostatní části by měly být velmi stručné. Zejména v části metoda, se někteří autoři zbytečně rozepisují. Větší detaily patří do handoutu. Diskuse by měla věnovat zejména silám posteru. Reference by měly být voleny tak, aby šlo o ty opravdu nejdůležitější či ty, na které chcete čtenáře upozornit. V zahraničí se u jmen autorů nepíší tituly, ačkoliv v Čechách i na Slovensku je to často zvykem. Obrázek č. 1 – Schéma obvyklého rozložení posteru Logo Abstrakt Úvod Metoda
Název posteru Jména autorů Pracoviště Výsledky – text, grafy, schémata, myšlenkové mapy, tabulky, obrázky
Logo Diskuse Reference Kontakt
Písmo a zarovnání textu O tom, jaké použít písmo se vedou v knihách i na internetu velké diskuse. Patkové písmo se prý na poster příliš nehodí (například Times New Roman, Palatino Linotype, Garamond, Soege UI, Bookman) (CITACE). Důvodem je, že se z dálky špatně čte a jde spíše o písma 5
pro tisk článků. Naopak bezpatkové písmo (například Tahoma, Gill Sans, Helvetica, Barskervill, Gill Sans, Verdana) jsou pro poster vhodná písma (CITACE). Zkušený grafik Vám ovšem řekne, že je to „blbost“ a v mnoha případech se dá tato poučka porušit a posteru to nijak neuškodí – ba naopak. Například Tahomu používá tolik posterů, že činí poster nudným a nerozlišitelným od ostatních. Navíc existuje mnoho verzí téhož písma a písmo se stejným názvem může být jednou vhodné a pěkné a jindy se nemusí hodit. Použití písma ovlivňuje také délka řádků. Pokud je například řádek krátký (do 5 slov, může být Gill Sans velmi čitelné a pěkné písmo). Pokud by ovšem byl řádek delší, čitelnost tohoto písmo (protože je bezpatkové) se snižuje. Naopak u delšího textu je vhodnější například Palatino Linotype (patkové písmo), protože se lépe čte (slova na sebe plynuleji navazují). Vhodnost použití nejlépe poznáte, pokud si poster vytisknete (alespoň cvičně na spoustu papírů A4, které si pak slepíte). Písmo na monitoru často vypadá jinak jak vytištěné písmo. Textový sloupec by ideálně neměl být příliš dlouhý (přibližně do 15 řádků) a na jednom řádku by mělo být přibližně 6–8 slov. Text může být zarovnán doleva (nejčastější), zarovnán do bloku (pak ale hrozí, že budou mezi některými slovy velké mezery – pak je vhodnější použít na koncích řádků dělení slov). Nadpis by měl být čitelný i z větší dálky (například 4–6 metrů). Proto volte písma větší než přibližně 72 bodů (kolem 100 bodů a více je obvykle písmo čitelné z větší vzdálenosti pro většinu lidí). Jména autorů by měla být také velkými písmeny (cca 48–64 bodů). Název instituce 36–48 bodů. Nadpisy v posteru mohou být cca 36–40 bodů a vlastní text cca 22–26 bodů.2 Tato doporučená berte pouze jako přibližná. Pokud například použijete pro nadpisy kapitálky písmo je automaticky větší. Nebo pokud bude váš poster mít málo textu, může být písmo ještě větší. Některá písma jsou také dobře čitelná i při menší velikosti (například Gill Sans). Všechna doporučení ohledně velikosti písma jsou přejata z knihy Meško (2006). 2
6
Pozadí posteru Na pozadí posteru nemusí být nic (bílá plocha) nebo může být barevné. Barevné pozadí obvykle znamená dražší tisk, neboť je na něj potřeba více barvy. Může být zajímavé využít barvy pozadí (či obrázku v pozadí) aby doplnil celkovou atmosféru posteru. Pokud je například poster o snění, může být vhodné použít černou barvu (a bílý text). Někdy se dá použít i kombinace barev, například různé barvy pro různé části posteru. Často to bohužel dopadá velmi špatně, protože autoři nevolili dobře barevné kombinace. Jako nejhorší kombinace, které jsem viděl, byly například žlutá s modrou či sytá červená s modrou (všechno syté barvy). Tyto kombinace „tahají“ oči a jsou pro mnoho lidí nepříjemné. Sytost barvy ovlivňuje i typ papíru. Pokud bude poster na lesklém papíře, tak budou barvy sytější.
Obrázky Obrázek je jak známo za „tisíc slov“. Aby ovšem byl obrázek takto účinný, je třeba ho vhodně vybrat. Vybrat obrázek, který již z dálky upoutá a je z něj jasné, o čem poster bude. Je také možné vybrat obrázek, který souvisí s tématem spíše metaforicky, ale dá se očekávat, že může přivolat větší pozornost. Vhodně zvolený obrázek přináší informaci, která by se v textu sdělovala jen velmi těžko. Obrázek by měl být v dostatečné kvalitě (pokud bude velmi detailní je třeba přibližně 300 dpi; pokud jde o podkladový obrázek, který nemá jasné kontury, například oblaka, stačí, i když bude mít pouhých 100 dpi.3
DPI = počet bodů, které se vejdou do jednoho palce (2,54 cm). Kvalita fotografií závisí také na způsobu tisku. Zeptejte se nejlépe v tiskárně, kde budete poster tisknout, v jaké kvalitě vám poster vytisknou (je zbytečné mít obrázky ve vyšší kvalitě, pokud bude tisk v nižší kvalitě). DPI nad 300 je obvykle zbytečně velké. (Pokud se ale malý obrázek s DPI 300 zvětší, pak samozřejmě ve výsledné velikosti bude kvalita nižší). 3
7
Tabulky, grafy, schémata Poster je ideálním formátem pro prezentaci různých schémat, tabulek, mentálních map apod., neboť není prostorově omezen. Autor by měl vždy používat spíše jednodušší formy, neboť jsou obvykle také lépe čitelné a přehledné. Zejména by se neměly používat 3D grafy, které jsou velmi nepřehledné (více v kapitole prezentace výsledků).
Grafické zpracování posteru Opravdu dokonalý poster je velmi obtížné vytvořit a je lepší tuto práci přenechat profesionálům. Nenechte ale práci jen na grafikovi. Jen vy víte, co je třeba vyzdvihnout, jak mají jednotlivé prvky posteru souviset, z jaké dálky je potřeba, aby byl poster čitelný apod. Pokud nechcete za poster platit velké peníze a nemáte ani žádné přátele grafiky, stále ještě můžete vytvořit slušný poster, pokud se naučíte grafické aplikace (a máte určitý cit pro harmonii) používat anebo použijete šablony. V současné době se dají stáhnout tisíce šablon posterů pro všechny běžné programy. 4 Software pro zpracování posteru je zmíněn v kapitole XY – Software. Určitým problémem použití šablon je, že šablony jsou již předdefinované a nutí autora k použití určité struktury, která nemusí být pro daný poster ideální. Vzhledem k obrovskému množství volně dostupných šablon se ale dá obvykle najít nějaká, která je dobrým kompromisem, případně je možné šablonu ještě poupravit.
Handout Poster je maximálně efektivní, pokud je doplněn také handoutem (Graves, 2011) – čili letákem, který si mohou čtenáři posteru odnést. Handout může být prostou kopií posteru na A4 či A3, nebo může Stačí si do internetového vyhledávače zadat „free scientific poster templates“ nebo „free research poster templates“. Do vyhledávače zadejte i koncovku, kterou hledáte. Například filetype: ppt (pokud hledáte šablonu pro PowerPoint). „Klasické postery“ se dají stáhnout například z http://www.posterpresentations.com/html/free_poster_templates.html 4
8
obsahová i informace, které na posteru chyběly – například detailnější popis metodologie výzkumu či některých výsledků či může jít také o předběžnou verzi článku na stejné téma. Jako ideální řešení mi přijde, když je na jedné straně A3 přetištěn celý poster a na druhé straně jsou ještě nějaké doplňkové informace, které chce autor sdělit.
Desatero úspěšného posteru 1. Dá se z toho, co víte udělat úspěšný poster? Pokud ne, dá se téma trošku jinak zaměřit? Pokud ne, dá se udělat alespoň dobrý přehledový poster doplněný daty či úplně přehledový poster? 2. Poster musí něčím upoutat pozornost během pár vteřin. Nejúčinnější je kombinace úderného názvu (čitelného z několika metrů) a poutavého grafického zpracování (včetně obrázků či podkladu). I černobílý levný poster může zaujmout! 3. To nejdůležitější a nejzajímavější by mělo být na nepřehlédnutelném místě. Nejlepším místem je obvykle buď začátek posteru (levá horní část) či střed posteru. 4. Zaměřte se jen na to nejdůležitější. Doplňkové informace mohou být menším písmem někde naboku či mohou být v handoutu. Je lepší se něčemu věnovat pořádně než naznačit více témat. 5. Neustále mějte na paměti, že poster je rozšířená reklama. Oproti běžné reklamě nabízí i nějaké jasné a nelživé sdělení. 6. Každé téma vyžaduje své zpracování. Buďte kreativní. Nedržte se žádných předepsaných norem, krom těch, které se musí dodržet (velikost formátu, čitelnost písma, srozumitelnost). Pro konferenci PLAT 2010 jsem vytvořil „interaktivní poster“, kde lidi měli zakreslit pastelkou, jak se cítili v průběhu své kariéry učitele. Málo barevný poster se tak stal barevným i hodnotnějším. Navíc to vyvolávalo zajímavou diskusi. Je také možné doplnit do posteru různé doplňkové informace (například ukázky z rozhovorů) malým písmem, které je či9
telné jen úplně z blízka a je nekontrastní, takže to neruší hlavní poselství. 7. Veďte čtenáře, kde má začít číst a kde skončit, pokud je pořadí důležité. 8. Graficky originální a dokonalý poster se dá jen těžko vytvořit doma na koleně, pokud nemáte grafické vzdělání a estetické cítění. Pokud nemáte možnost využít profesionálů, dobrou náhradou jsou šablony, do kterých „nasázíte“ váš text a obrázky. 9. Za „hvězdami“ někdo přijde, i když nemají „hezký poster“ protože se ví, že to bude užitečné nebo se s nimi lidé jen chtějí seznámit. Pokud nejste „hvězdou“ je třeba zaujmout obsahem a grafikou :-) 10. I když uděláte skvělý poster, „většina lidí… kolem vás a vašeho posteru bez všimnutí projde“ (Rugg, Petre, 2004, s. 183–184). To je podle autorů hořký fakt, na který je dobré být předem připraven. Pokud se tak nestane, nanejvýš můžeme být mile překvapeni. (To že se jednou stane, že přijde mnoho lidí, neznamená, že se to stane i podruhé.) Autoři ještě zmiňují, že někteří „kolemjdoucí“ mají také touhu Vám říci, že jste to udělali špatně, což také není zrovna příjemné.
Literatura Graves, L. (2011). Scientific poster design. How to How to keep your poster from resembling an “abstract painting”. Prezentace Cornell Center for Materials Research. Staženo z http://www.cns.cornell.edu/documents/ScientificPosters.pdf Meško, D. (2006). Prezentace pomocí posteru. In D. Meško, D. Katuščák, Findra, J. a kol., Akademické příručka, s. 78–90. Martin: Vydavaťělstvo Osveta. Šesták, Z. (2000). Jak psát a přednášet o vědě. Praha. Academia. Rugg, G., & Petre, M. (2010). The Unwritten Rules of PhD Research. Maidenhead: Open University Press. A DALŠÍ LITER.... 10
