AKTUALIZOVANÝ ADRESÁŘ S NOVÝMI TELEFONNÍMI ČÍSLY

Reklamní PRODUKCE časopis pro pracovníky reklamních agentur s hlavním zaměřením na tiskovou produkci

n

Posouzení vhodnosti podkladů pro tisk

n

Návrh dokumentů pro digitální tisk

n

Příprava podkladů pro tištěnou inzerci

n

Ofsetový tisk

n

Ražba a výsek

n

Bodové vlepování

n

Řezaná reklama

n

Bezdrátový přenos dat

n

Leasing jako nástroj rozvoje firmy

n

Voňavá forma reklamy

AKTUALIZOVANÝ ADRESÁŘ S NOVÝMI TELEFONNÍMI ČÍSLY čtvrtletník 4/2002 cena 35 Kč/45 Kč

zanecháváme (o)tisky

tiskárna Brno: Údolní 6, 602 00 Brno, tel.: 541 427 511, fax: 541 242 577 Praha: Kyjovská 1983/1, 142 00 Praha 4, tel.: 244 090 626, fax: 244 090 622 e - m a i l : i n f o @ p o i n t c z . c z • w w w. p o i n t c z . c z

Úvodník

RP 4/2002

Dobrý den, v dobách dávno minulých se informace šířily ústním podáním. Příběhy a barvitá vyprávění sloužily k předávání zkušeností z pokolení na pokolení. Teprve později dalo písmo vzniknout knihám barevným a vzácným, jako byly dosud jen obrazy nebo drahé látky. Stránku za stránkou z nich promlouvaly příběhy, barevné mapy, nákresy rostlin i obrázky lidského těla. Informace se přenášela pracně opisem a kolovala jen mezi velmi úzkým okruhem vzdělanců. Až vynález knihtisku umožnil přístup ke kráse vědění všem, kteří se naučili číst. Informace černé na bílém se zestručňovaly od nádherných černobílých fotografií až k výmluvným piktogramům. Netrvalo dlouho a do ponurého, šedivého světa komunikací vstoupila barva. Písmena, slova i celé věty najednou začaly hýřit barvami. Televize je barevná, fotografie je barevná, a nakonec i tisk je barevný. Barva nahradila fantazii myšlení fantazií barev a manipuluje s informací až do té míry, že nechává vyniknout jen tomu, co je patrné na první pohled. Podstata sdělení si stráží svoje tajemství, nikoho nepustí pod povrch a s přibývající barevností docházejí světu příběhy. Ve složitých systémech komunikací je zastoupila výstražná znamení, a tak červená znamená —ne— a zelená —ano—, den je modrý a noc černá. A mezi tím, ve změti různobarevných výkřiků do tmy složených z CMYK, RGB, LAB nebo SWOP, osciluje svět měřený podle barevných profilů. Informační dálnice Internetu je rychlejší než nejrychlejší automobil nebo dokonce letadlo, a pestřejší než peří amazonských papoušků. I barevné tisky jsou dokonalejší než kdykoliv předtím. Svět komunikací se stal světem číselných informací jedniček a nul, na kterých staví civilizace svůj profit. Kde a kam se vytratil příběh? Ukrytý hluboko pod nánosem barev nezaniknul, jen se poztrácel v bezbřehé barevnosti nenaplněných vizí. Tak jako se Mona Lisa rozpustí v ředidle, když barvám namíchaným na paletě nevtělíte duši, stejně podléhají informace vložené do barevného osudí obrazovek a tonerů nezadržitelné zkáze. V neustálém souboji s časem vznikají a zanikají, aby záhy putovaly do košů a skartovaček bez naděje, že snad budou zachovány. Nezbývá než věřit, že barevnost společně s barvitostí brzy vrátí sdělení jeho vypravěčskou hodnotu, která z generace na generaci přenášela moudrost věků. Moudrost, obsaženou v příbězích rozdávaných na potkání mezi dobrými lidmi. Aby svět nebyl barevnější, ale barvitější. Krásné Vánoce a prima klienty v novém roce vám přeje Karel Medulán reklamní a marketingová agentura D - SYSTEM, s. r. o.

Vydavatelství Svět tisku, spol. s r. o. Společnost je zapsána u městského soudu Praha, oddíl C, vložka 80559. Tiskovina je registrována Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 13675. Manažer projektu: Pavel Svítek; vedoucí vydání: Patrik Thoma; adresa: Hollarovo nám. 11, 130 00 Praha 3; Tel.: 271 737 788, 271 733 554, Fax: 272 736 252; E-mail: [email protected], [email protected], www.svettisku.cz Sazba: Bohunka Třešňáková, tisk a knihařské zpracování: www.tisknete.cz, UV lak obálky: Unilak CZ s. r. o.

1

Podklady

RP 4/2002

Posouzení vhodnosti podkladů pro tisk ImagePrograf od Canonu Společnost Canon představila dva nové modely šestibarvových velkoformátových tiskáren s označením imagePrograf W7200 s maximální pracovní šíří 36“ a imagePrograf W7250 s maximální pracovní šíří 24“. Obě tiskárny tisknou v rozlišení 600 x 1 200 dpi, pro vylepšování tisku využívají technologii MicroFine Droplet Technology. Zajímavé je především to, že tyto nové tiskárny jsou vybaveny novými tiskovými hlavami Canonu označovanými XPN, které mají k dispozici 1 280 trysek pro každou tiskovou barvu. Vzhledem k tomu, že tiskárny pracují s šesti inkousty, tiskové stroje imagePrograf disponují celkem 7 680 tryskami. Velký počet trysek se projevuje zejména na rychlosti tisku. Pro představu uveďme, že imagePrograf W7200 dokáže vytisknout stranu ve formátu A0 za šest minut, imagePrograf W7250 pak stranu ve formátu A1 za pouhých 3,5 minuty.

Gigabyty do kapsy O slušný rozruch mezi produkty pro digitální fotografii se postarala společnost Panasonic. Na výstavě Comdex představila dva nové výrobky, postavené na vlastním standardu paměťových karet Secure Digital (nyní dosahují kapacity až 1 GB) — miniaturní fototiskárnu a databanku. Minitiskárna SV-P20 pracuje bez počítače, stačí vložit paměťovou kartu s fotografiemi. Výběr obrázků umožňuje vestavěný 1,5“ barevný displej, kromě toho je tiskárna vybavena i USB rozhraním pro spojení s počítačem (pro případné úpravy grafiky). Minitiskárna, která bez baterií váží fantastických 260 gramů, tiskne obrázky do velikosti 86 x 54 mm. Druhou novinkou je digitální fotobanka (databanka) pro ukládání obrázků z karty na pevný disk. Databanka SV-PT1 je založena na PCMCIA disku o kapacitě 5 GB. Zvolený typ disku přináší možnost jednoduché komunikace s počítačem, disk stačí jen vložit do volného PCMCIA slotu. Databanka obsahuje i videovýstup, jehož prostřednictvím je přístroj možné připojit k televizi a prohlížet fotografie na disku i na vložené kartě. Rovněž databanka zaujme extrémně nízkou hmotností 250 gramů.

2

V praxi jsme při přípravě tiskovin (letáků, katalogů, inzerce) opakovaně postaveni před úkol posoudit, zda jsou dodané obrazové podklady technicky vhodné pro otištění. Kdo se v této fázi rozhoduje správně, může si ušetřit mnoho pozdějších nepříjemností. Proto se tentokrát nebudeme příliš zamýšlet nad cestami a možnostmi úprav podkladů. Namísto toho si nastíníme postupy, jak rozeznat podklady, které jsou pro další zpracování nevyhovující a budou hned při přejímce vyřazeny. Zavedeme si pro tento účel sice trochu hrubé a místy netradiční, ale zato jednoduché a srozumitelné dělení podkladů do kategorií podle formy, v jaké je budeme k dalšímu zpracování dostávat (od fotografa, obchodního oddělení apod.). Pro každou kategorii si stanovíme několik základních kritérií použitelnosti. Poznamenejme, že ve většině případů půjde o pravidla velmi zjednodušená, z nichž lze v praxi při hlubší znalosti oboru slevit, nebo je lze s přihlédnutím k typu tisku měnit či zanedbat. Berme je proto jako krajní hranice, kterých pokud se budeme držet, nemělo by se přihodit nic nepříjemného. V nejhorším budeme příliš rigidní a odmítneme i obrázek, s nímž by si někdo podstatně zkušenější poradil. Bezpochyby je také třeba zohlednit účel chystané tiskoviny. Obrázek, který nevyhoví do katalogu, může ještě dobře posloužit při výrobě nenáročného nízkorozpočtového mailingu.

Fotografie v digitální podobě Do této kategorie zahrneme nejčastěji obrázky z digitálních fotoaparátů, případně i externě naskenované obrázky. Prvním a velmi jednoduchým kritériem pro selekci nevyhovujících souborů bude rozlišení obrázku. Přesnou hodnotu snadno zjistíme otevřením ve většině grafických aplikací. Připomeňme si krátce, že každý obrázek má vždy velikost v obrazových bodech (pixelech). Teprve poté, co obrázku dáme i délkové rozměry, má smysl mluvit o rozlišení. Čím více obrázek „na-

táhneme“, tím nižší rozlišení. Pro výpočet použijeme obyčejnou trojčlenku, stačí si pamatovat, že rozlišení počítáme obvykle v bodech na palec, a jeden palec měří 2,54 cm (pro kontrolu postupu, 1 000 obrazových bodů na 5 cm dá 508 dpi). Pro první orientaci se lze držet pravidla, že do dalšího zpracování nepustíme obrázky, které mají ve skutečné velikosti méně než 300 dpi. Vyšší rozlišení je zbytečné, nižší může vyústit v nekvalitní obrázky. Vyřazením sporného obrázku si obvykle způsobíme méně potíží než pokusy o jeho použití.

Pokud vyhovuje hodnota rozlišení, může následovat posouzení kvality obrazu. V prvé řadě je třeba zkontrolovat, zda se v obraze nevyskytují rušivá poškození vlivem předchozích kompresí. Nejčastěji půjde o kompresi JPEG, se kterou pracují jak digitální fotoaparáty, tak i většina grafických aplikací. Pokud byl nastaven příliš velký stupeň komprese, objeví se v obraze typické artefakty (obrazce). Doporučujeme příliš neexperimentovat s tím, co ještě tisk zachytí, a postižené obrázky raději vyloučit.

Příliš silná komprese typu JPEG dokáže obrázek viditelně znehodnotit

RP 4/2002

Zejména z digitálních fotoaparátů mohou přijít i obrázky, vyznačující se zvýšenou hladinou šumu. Obrázky vypadají jako „zrnité“, bez ohledu na to, že třeba zobrazují hladkou plochu. Obecně ale není snadné posoudit, jak bude zrnitost ve výsledném obraze rušit, proto kde jde o kvalitu obrázku, je rozhodně lepší použít obrázek bez šumu. Bez špičkových či velmi dobrých podkladů nelze pomýšlet na dokonalé tisky.

Kontrole by neměla ujít ani barevnost obrázku. Na rozdíl od ostatních kritérií jde o poměrně subjektivní záležitost, je nakonec známo, že nemalá část populace nemá zcela v pořádku barvocit. Vzhled obrázku je navíc ovlivněn nastavením počítače, na němž jej zobrazíme. Pokud je skutečně nutné posuzovat barevnost obrázků přesněji, měli bychom používat jen počítač se seřízeným monitorem a správně nastaveným a korektním ICC profilem. Pokud vzniknou pochybnosti, je vhodné posoudit obrázek více pozorovateli. Problémový obrázek není obvykle nutné rovnou vyřadit, posunutá barevnost obrázku je problém, který lze za použití odpovídajících aplikací (Adobe Photoshop apod.) celkem snadno opravit.

Obrázky ke skenování

Podklady vého originálu nebude obvykle znamenat žádný problém (zdánlivá nižší ostrost jde na úkor zvětšení proti originálu), vyhneme se ale fotografiím, zhotoveným na strukturovaném papíře. Stejně tak jsou obvykle pro vyšší nároky nepoužitelné fotografie, zhotovené levnějšími kompaktními přístroji. Optika těchto přístrojů nemívá potřebnou rozlišovací schopnost a obrázky trpí malou ostrostí. Často se setkáváme i s požadavkem použít již jednou vytištěné materiály (například ze zahraničních prospektů). Zde je nutné si uvědomit, že výsledek závisí v prvé řadě na kvalitě předchozího tisku. Následným skenem získáme, jak je vidět ve zvětšení, jen více či méně zřetelné shluky původních tiskových bodů. Maximem možného je v tomto případě slušný obrázek, nikoliv ale do špičkové tiskoviny; kde ta možnost existuje, seženeme jiné podklady.

Kvalita nepřichází sama Při výběru a přípravě podkladů pro tisk bychom měli vždy pamatovat na to, že reprodukční a tiskový proces jsou procesy degradační. Snímání, následné úpravy i tisk vždy přinášejí určitou ztrátu kvality obrázků, a to i při použití nejlepších technologií. Pokud mají být výsledkem kvalitní tisky, ostré a jasné obrázky v přirozených barvách, musejí být na vstupu jen podklady špičkové kvality. Pokud je v nouzi nutné použít méně kvalitní, potenciálně problémové podklady, je třeba předávajícího ihned a prokazatelným způsobem upozornit na kvalitativní důsledky, které bude mít použití nevhodných podkladů. Kamil Třešňák

Ani sebelepší skener nedokáže vykouzlit z podřadné předlohy skvělý obraz (možnost dokonalé následné retuše přirozeně pomíjíme). S tímto vědomím je třeba přistupovat k výběru předloh, určených ke skenování. Při výběru proto preferujeme diapozitivy, nejlépe větších rozměrů. Důležitá je ostrost obrazu, pozor je třeba dát i na mechanická poškození typu škrábanců (přestože software mnohých moderních skenerů umí tento typ poškození celkem úspěšně zvládnout). Poznamenejme, že v principu lze stejným způsobem jako diapozitiv použít i negativní film, z pohledu skeneru jde o minimální rozdíl. Velmi podobné podmínky platí i pro fotografie. Kvalitní zvětšenina z dobrého filmoPři přejímce obrázků kontrolujeme mimo jiné i rozlišení

Pre-press

RP 4/2002

Návrh dokumentů Konec sporu Microsoftu? Počátek listopadu znamenal velký posun v soudním sporu, v němž některé z amerických států žalují společnost Microsoft za, zjednodušeně řečeno, jeho údajné zneužívání monopolního postavení na trhu, projevující se zejména protežováním vlastních internetových aplikací. Na Microsoft podalo původně žalobu 18 států Unie, s devíti z nich se ale společnost postupně dohodla. Po čtyřletých peripetiích nyní padl rozsudek, podle něhož je sice Microsoft vinen, sankce jsou ovšem mnohem menší, než by se několikrát během procesu mohlo zdát: Microsoft se podle soudu musí mimosoudně dohodnout se žalujícími státy. Dohoda bude zřejmě spočívat v tom, že Microsoft musí u programů, jako jsou MS Internet Explorer a Outlook Express, zajistit možnost stažení jejich ikon z plochy a dokonce i možnost úplného odinstalování těchto programů ze systému. Za druhé, Microsoft nesmí nadále tlačit na výrobce počítačů, aby podporovali jen Windows. Na plnění dohody budou dohlížet tři nezávislí pozorovatelé. Zda je tím celý spor u konce ale není jisté, protože dva z amerických států, Massachusetts a možná i Virginie, se proti dohodě chystají znovu odvolat — dohoda prý neobsahuje dostatečné záruky, že ji Microsoft nebude porušovat.

pro digitální tisk Digitální tisk, barevný nebo i černobílý, je v současnosti realitou. Mimo mnoha nesporných předností s sebou ovšem přináší i omezení, která se nevyplácí ignorovat. Důvod, proč přípravu digitálně tištěných dokumentů vydělujeme mimo běžné zvyklosti, je jednoduchý. Jak víme, digitální tisk se principem utváření obrazu podstatně liší od ofsetu. Odlišné principy tisku mají ovšem své důsledky, a jedním z nich je, že nelze dále používat některé v ofsetu jinak běžné postupy. Předesíláme, že dále uvedené zásady jsou důležité v případě, kdy je digitální tisk použit pro výrobu finálního výrobku. Výtisky z digitálního stroje velmi často slouží i jako barevný náhled stránky před tiskem na ofsetu, výjimkou není ani výroba maket (například maketa časopisu, používaná obchodníky při sjednáváni inzerce). V obou těchto případech samozřejmě připravíme dokument s ohledem na skutečnou finální technologii, a s dočasnými potížemi na digitálním stroji se smíříme. Úprava podle dále uvedených zásad by byla spíše zdrojem těžko zachytitelných chyb než užitečným krokem.

Nevhodné grafické prvky PowerShot A200 - nový fotoaparát od Canonu Společnost Canon uvedla na český trh další z řady kompaktních digitálních fotoaparátů s označením PowerShot A200, disponující maximálním rozlišením 1 600 x 1 200 bodů (2 MPx). Velmi zajímavé na tomto fotoaparátu je zejména to, že jej lze jednoduše připojit k inovovaným tiskárnám Canon s funkcí přímého tisku. Bez využití počítače tak lze snadno vybrat a vytisknout požadované fotografie. Nový PowerShot A200 je vybaven objektivem s pevným ohniskem 39 mm, což je ekvivalentní k běžnému 35mm filmu. I když fotoaparát nedisponuje optickým zoomem, lze využít čtyřnásobného zoomu digitálního. Navíc PowerShot disponuje také funkcí makra, takže lze fotografovat objekty již od 5 cm vzdálenosti. Na ukládání dat používá A200 paměťové

4

V praxi se výše zmíněná omezení zřejmě nejvýrazněji ohlásí vznikem problémů při tisku některých grafických prvků. Proto je

důležité vědět, čemu je lepší se při návrhu vyhnout. Základní zásady si nyní uvedeme jako obecná doporučení; poznamenejme ovšem, že jednotlivé digitální stroje se svou konstrukcí navzájem liší, a tak naše doporučení nemusejí vždy platit beze zbytku. Proto nikdy není na škodu, když své představy předem prokonzultujeme s provozovatelem digitálního stroje, kde se bude tiskovina vyrábět. V zájmu přesnosti bychom ještě měli dodat, že ne ve všech směrech jsou digitální stroje problémové (či lépe řečeno problémovější než ofset). Typickým příkladem je soutisk — digitální tiskové stroje prakticky neznají problém s nepřesným soutiskem barev („rozpasováním“). Velké nesnáze způsobují řadě digitálních strojů větší jednobarevné plochy (například pozadí stránek), na nichž se po tisku projevují skvrny. To, že není snadné dosáhnout klidné, rovnoměrně vybarvené plochy, je obecný jev, v některých případech je ovšem tento problém ještě posílen v závislosti na konkrétní použité barvě (strojům dělají například potíže výraznější modré odstíny). Případ od případu se s podobným jevem setkáme i při použití přechodů (gradientů). První

Použitím jednoduché textury se vyhýbáme potížím s hladkou jednobarevnou plochou

RP 4/2002

pomoc není příliš složitá — stačí, když jednolitou barevnou plochu „rozbijeme“ strukturou, s níž si stroj z principu poradí mnohem lépe. Stačí i jemná struktura, jakou vyrobíme například v Photoshopu aplikací některého z filtrů (šum apod.).

Vždy se vyplatí podrobně konzultovat s obsluhou stroje v dodavatelském studiu grafické záměry a včas tak odhalit případná problémová místa.

Dalším specifikem digitálních strojů je (ve srovnání s ofsetem) výrazně nižší rozlišení. Ve většině případů to příliš nevadí. Pro tisk obrázků používají stroje doplňkové triky (typu dodatečného řízení velikosti bodu, optického vyhlazení, simulujícího vyšší rozlišení apod.). Obrázky tedy nic neprozradí, a pro tisk běžných textů je dosahované rozlišení rovněž celkem dostatečné. Problém ale nastane při tisku malých a velmi malých velikostí písma. Pak se litery slévají a nejsou dobře vytištěné. Podobný problém se objeví i při tisku tenkých skloněných linek (velkou roli tu ovšem hraje úhel sklonu). Tenkým skloněným linkám i malým a velmi malým velikostem písma se proto rovněž vyhýbáme. Poměrně nepříjemnou chybou jsou „okraje“ linek (tato chyba je charakteristická jen pro některé stroje). V principu jde o to, že při tisku silnějších linek, obvykle již od necelého milimetru tloušťky, jsme svědky mírného (a někdy, v závislosti na stroji a barvě linky, i výrazného) ztmavení okrajů linky. Komplikací bohužel je, že se tato nectnost projevuje i při tisku písem, a to všude, kde se ve znacích vyskytne silnější tah. Lze říci, že proti popsané chybě neexistuje žádná univerzální a účinná obrana. Jedinou možností je vyhnout se těm kombinacím barev a tlouštěk linek, při nichž je efekt nejvíce patrný. Rizikové kombinace je ale nutné vyzkoušet na konkrétních kombinacích stroje a použité barvy (případně papíru). Dalším prvkem, se kterým není při digitálním tisku zcela snadné se vyrovnat, jsou tisky do krajů a předozadní registrace. Jde o to, že do digitálního stroje jsou média (papíry) podávány s menší přesností, než na jakou jsme zvyklí z ofsetového tisku. Míra nepřesnosti se sice

Pre-press liší podle typu stroje, přesto jde o jev, se kterým musíme počítat. Nepřesnost, s jakou budou jednotlivé tisky na jedné straně archu umístěny, se může snadno pohybovat v řádu milimetrů. Grafický návrh proto musí zohlednit fakt, že ořez nemůže být příliš přesný. To znamená, že necháváme velkorysejší přídavky na ořez, a i uvnitř stránky se raději držíme dál od okrajů tiskoviny. Celý problém se násobí, pokud potřebujeme tisknout oboustranně, a případně ještě ve finále několik stránek sešít či svázat (do kroužkové vazby apod.). Doporučujeme prokonzultovat nepřesnosti v podávání s obsluhou stroje a vyrobit si maketu s vyznačenými maximálními nepřesnostmi. Na základě makety pak snadněji určíme problémové zóny, které bude nutné „obětovat“.

Kancelářské aplikace Stále širší dostupnost digitálních tiskových technik, celkový pokrok aplikací i výkonnější počítače, to jsou zřejmě hlavní důvody, proč v posledních letech stále sílí trendy používat kancelářské aplikace (tedy převážně aplikace z balíku Microsoft Office) pro publikování a přípravu dokumentů k tisku. K malé radosti provozovatelů digitálních tiskových strojů, je třeba ihned dodat. S kancelářskými aplikacemi jsou problémy, a platí to do značné míry v globálním měřítku. Snad jen v Americe, s jejím extrémním konkurenčním prostředím, se některá studia pokusila najít ve zpracování souborů, pocházejících z kancelářských aplikací, volné místo na trhu. Výsledky ale nejsou, podle dostupných informací, nijak omračující, převrat se nekonal, a zůstala „jen“ lepší služba, vyvážená ovšem nemalým úsilím a nároky na odbornost personálu. Digitální tisk je velmi výhodným nástrojem pro všechny, kdo se dokáží přizpůsobit jeho možnostem.

V čem je svízel kancelářských aplikací? Přece dokument, sestavený ve Wordu, lze obvykle bez potíží vytisknout i na celkem obyčejné ink-jetové tiskárně. Podobně dopadne i prezentace v PowerPointu (i když zde je chybovost o něco

Pre-press

RP 4/2002

karty CompactFlash I. Nový fotoaparát je v prodeji od konce července za koncovou cenu 8 990 Kč s DPH.

Nový vzorník od Fedrigoni Velmi praktickou pomůckou při návrhu reklamních materiálů jsou vzorníky nejrůznějších papírů. A právě jeden nový vzorník speciálních grafických papírů nazvaný „Imaginative Colours“ připravila italská papírna Fedrigoni. Celkem vzorník obsahuje přes 200 papírů různých barevných odstínů. Vzorky jsou rozděleny na část chromatickou, obsahující 128 barev, a achromatickou s 86 neutrálními tóny. Vzorník formátu A4 má podobu skládačky. Kdyby se harmonika kompletně rozložila na stole, byla by dva a půl metru široká. Ke vzorníku jsou přiloženy dvě černé clony. Pohledem přes ně lze papír vybírat tak, aniž by pozorovatele rušily barvy okolních vzorků.

Internet nad Atlantikem Od 15. ledna příštího roku se budou moci cestující mezi Frankfurtem a Washingtonem za letu připojit na Internet. To v případě, že poletí s Lufthansou, v Boeingu 747-400, který nese jméno spolkové země Sachsen-Anhalt. V lednu na této lince zahájí Lufthansa testovací provoz bezdrátové vysokorychlostní WiFi sítě. Cestujícím budou k dispozici notebooky Fujitsu Siemens Computers Lifebook S6010. Letadlo bude s Internetem propojeno prostřednictvím satelitního spojení, zatím ale není jasné, o který satelit se jedná. Zajímavostí je, že obsah datové části počítačů se při každém restartu kompletně vymaže, aby bylo chráněno soukromí cestujících; komu se ale počítač zalíbí, bude si ho údajně moci hned v letadle odkoupit.

Rychlíci od Plextoru Plextor, jedna z vedoucích společností na trhu optických disků, představila opět o něco rychlejší vypalovací CD mechaniku. PlexWriter 48/24/48A, jak název

6

Digitální tiskový stroj Xeikon DCP 500 D

vyšší a počítač si musí nejednou poradit s notnou dávkou dat). Problémy jsou v zásadě dva, alespoň ty hlavní. První spočívá ve způsobu (formátu), jak tyto aplikace vnitřně uchovávají a ukládají obrázky. Děje se tak v RGB barevném prostoru, navíc v nepříliš podporovaných formátech a bez jednoduché možnosti pracovat s ICC profily. Druhý problém je s prvním úzce spojen, a spočívá ve způsobu tisku. Zmíněné aplikace opravdu nemívají problém s tiskem dokumentů na kancelářských tiskárnách, ty ovšem, zjednodušeně řečeno, komunikují s počítačem podstatně jiným jazykem než digitální tiskové stroje. Ve výsledku se skutečně může stát, že jednoduchá a levná tiskárna, vybavená ovšem tiskovým driverem optimalizovaným pro práci s daty v kancelářské podobě, vytiskne stránku, se kterou si drahý a dokonalý digitální stroj, vybavený obslužným software za stovky tisíc korun, neporadí. Oba světy jsou natolik odlišné, že v současné době nelze počítat s rychlou změnou. Obslužné aplikace digitálních tiskových strojů se přizpůsobí jen těžko, od kancelářských aplikací se posuny potřebným směrem také v dohledné době neočekávají. Momentálně tak platí jediná zásada — kancelářské aplikace do přípravy dokumentů pro tisk nepatří.

Personalizace Jednou z velkých výhod digitálního tisku je možnost personalizace tisku. Přestože jsou digitální stroje založeny na navzájem odlišných principech, prakticky pro všechny platí, že před každým jednotlivým tiskem musí být příslušný obraz vytvořen vždy znovu. Zjednodušeně řečeno, před každou potištěnou stránkou musí ve stroji vzniknout její obraz, a to přestože jde třeba o stále stejnou stránku, a to vše musí

probíhat při plné rychlosti stroje. Pak se ale nabízí jednoduchý závěr — není nutné, aby byly stránky shodné, stejně dobře je možné tisknout plnou rychlostí každou stránku s jiným obsahem. Stačí trocha fantazie a šikovnosti, a s většinou omezení digitálních tiskových strojů si snadno poradíme.

To je základní myšlenka personalizace. Na reklamních letácích mohou být vytištěna jména a adresy zákazníků, v materiálech pro firemní klientelu se mohou měnit jména a fotografie obchodníků, kteří mají konkrétního klienta na starosti. Po technické stránce je jen třeba definovat, kde bude v dokumentu umístěn proměnný obsah, a následně vložit do databáze všechny potřebné soubory (adresy, fotografie apod.). Bližší popis práce na dokumentu by zde nebyl účelný, minimálně proto, že konkrétní způsob provedení bude záviset na tom, jaký stroj a jaký software bude mít dodavatel (studio, provozující digitální tisk) k dispozici. Postup i cenové podmínky je zde nutné případ od případu konzultovat. Počítejme ovšem i s tím, že ne každé studio je pro nabídku personalizovaného tisku vybaveno. Díky technologickým principům má digitální tisk oproti ostatním technologiím své nepopiratelné výhody. A je jen logické, že se na druhé straně musíme občas setkat i s nevýhodami. I po krátkém seznámení lze ale říci, že jde o potíže spíše méně závažné, jimž se lze při troše grafické kázně vyhnout, a bez překážek pak využít všech výhod, které digitální tisk nabízí. Kamil Třešňák

RP 4/2002

Pre-press

Příprava podkladů pro tištěnou inzerci Tištěná inzerce je jedním z nejčastějších způsobů oslovení širší veřejnosti. Navíc jde o způsob poměrně slušně účinný — pokud je ovšem inzerát dobře navržený a precizně technicky provedený. I sebelepší myšlenku a dobrý reklamní tah přitom může nekvalitní technické provedení inzerátu zcela pohřbít. Potenciální zákazník může z nekvalitního inzerátu usoudit na nižší kvalitu produktu, případně může dostat zavádějící nebo jen částečnou informaci o vlastnostech produktu (barva, vzhled) — nepříjemných důsledků si domyslíme jistě mnoho.

Sami nebo ve studiu Jedním z vůbec prvních rozhodnutí by měla být volba, zda tiskovou inzerci připravit vlastními silami, nebo zadat externě. Při podrobné úvaze může často vyjít externí zakázka levněji, než pokusy začínajících kolegů — zejména, pokud způsobí závažnější chyby. Univerzální vodítko neexistuje, a je pravděpodobné, že podobné rozhodnutí bude třeba činit opakovaně, podle složitosti zadání. Na výběr je obvykle ještě třetí cesta: využít kapacit studia vydavatele. Zde bývá základní zpracování v ceně inzerce, stejně jako konzultace technické stránky záměru. Návrh a výroba inzerce není složitá. Kdo ale zatím příliš nerozlišuje mezi RGB a CMYK,

Prvotní volba rozměrů je obvykle usnadněna výběrem z rozsáhlé nabídky

měl by ještě trochu studovat a přípravu pro tentokrát svěřit externímu studiu.

Technické podmínky Každý vydavatel, obvykle jeho inzertní oddělení, by měl inzerentům zdarma poskytovat úplnou sadu informací, jak po technické stránce inzerci připravit. Sem patří zejména informace o přesných rozměrech inzertní plochy, seznam přípustných typů souborů, i popis konkrétního použitého tiskového procesu, doplněný nejlépe o upozornění na časté problémy a chyby, případně i na specifické odlišnosti od běžných zvyklostí.

Rozměry inzerce Nesprávná definice rozměru inzerátu je jednou z velmi častých chyb. Při návrhu se tu setkáváme s nutností přizpůsobit se technologickým požadavkům. Každá tiskovina má totiž definovány tři základní rozměry, a to rozměr zrcadla, rozměr po ořezu a rozměr na spad (někdy též rozměr na spadávku, případně mluvíme i o přídavku na ořez). Jak vidíme na obrázku, rozměr zrcadla vymezuje plochu, obvykle definovanou designérem (tvůrcem vzhledu tiskoviny), uvnitř které jsou na stránce umístěny texty a obrázky — zjednodušeně lze říci, že zrcadlo vznikne poté, co na stránce definujeme okraje, do nichž nebudou (v běžné situaci) text ani obrázky zasahovat. Je zřejmé, že důležitost dodržení tohoto rozměru stanoví tvůrce dokumentu, z hlediska technologie tisku je lhostejné, jak přesně grafik zrcadlo dodržuje. Rozměr po ořezu je rozměr výsledného dokumentu. Tiskovina se obvykle vyrábí tak, že jsou stránky (po jedné i po více stránkách najednou) tištěny na archy nebo pás papíru o větším rozměru. Po

Pre-press

napovídá, vypaluje běžná CD 48-násobnou rychlostí, přepalovatelná CD-RW potom 24-násobnou rychlostí, čtení probíhá opět 48-násobnou rychlostí. Mechanika je ve skutečnosti dostupná ve dvou verzích, a to jako interní a externí s připojením přes USB (model 48/24/48U). Mechaniky PlexWriter jsou známé mnoha technickými vychytávkami. Nechybí PowerRec, což je optimalizace rychlosti zápisu podle kvality média, ochrana proti podtečení bufferu BURN-Proof ani možnost číst jen první oblast disku, což obchází potíže při čtení chráněných hudebních CD. Mechanika zvládá i v poslední době tak populární přepalování, na vhodný disk dostane až téměř 95 minut.

Nové černobílé tiskárny HP Na trh pracovních skupin míří dvě novinky od společnosti Hewlett-Packard, černobílé laserové tiskárny HP LaserJet 4200 a HP LaserJet 4300. Tiskárny nabízejí rychlejší tisk složitých dokumentů, úspornější provoz, oboustranný tisk a možnost připojení zařízení pro třídění a sešívání dokumentů. Vyšší rychlost je podpořena i rychlým startem, tisk první stránky trvá jen 8,5 vteřiny; ustálená rychlost tisku činí 33 stran A4 za minutu (LJ4200) a 43 stran za minutu (LJ4300). Obě tiskárny pracují s inteligentními tiskovými kazetami, které dosahují životnosti 12 000 (18 000) stran, a disponují vnitřní pamětí 48 MB (64 MB). Vstupní zásobníky jsou rozšiřitelné až na 2 600 listů papíru.

Formát pro přímý tisk z digitálních fotoaparátů Tiskárny, které pro vytištění fotografie z digitálního fotoaparátu nepotřebují připojený počítač, již nejsou žádnou exotikou. Taková tiskárna dnes obvykle obsahuje čtečky paměťových karet, občas i USB port pro přímou komunikaci s fotoaparátem, a samozřejmě stále dokonalejší softwarové vybavení, které kromě výběru fotografií k tisku dokáže nabídnout i funkce pro editaci obrázku. Jedinou nepříjemnou komplikací tak zůstává velká nekompatibilita mezi formáty, kdy tiskárna podporuje jen omezený výběr fotoaparátů, a naopak.

8

RP 4/2002

vytištění, a případných dalších úpravách, jsou jednotlivé stránky hromadně oříznuty na správný rozměr. Velmi podobně vznikají například všechny běžné časopisy, které ořezem procházejí až po sešití nebo slepení do té doby větších stránek. Rozměrem po ořezu je proto ten rozměr, který zadáváme v aplikaci, když vytváříme novou stránku (u běžných rozměrů, třeba A4, stačí obvykle vybrat formát z nabídky). Aplikace, kde stránku vytváříme, pak k okrajům stránek zvenčí automaticky umístí značky, podle nichž ořez proběhne (pokud tuto možnost necháme zapnutou). Z předchozích řádků začíná být jasné, že není radno spoléhat na velmi přesné dodržení rozměru po ořezu. Nepřesný ořez je úkaz častější, než by se vzhledem k typu operace zdálo, navíc je zde velmi rychle možné zkazit dobrou předchozí práci (se všemi finančními důsledky). Je proto lepší minimalizovat riziko a neumisťovat důležité prvky (logo, telefonní číslo apod.) příliš k okraji stránky. Při špatném ořezu riskujeme minimálně nepěkný estetický problém, v horším případě i ztrátu důležité informace. Posledním z trojice základních rozměrů je rozměr na spadávku. Snadno vytušíme, že i on souvisí velmi úzce s problematikou ořezu. Řeší poměrně běžnou situaci, kdy grafik umístí obrázek zcela do kraje stránky, případně stránku či její část podloží až do krajů pozadím (obrázkem, barvou apod.) — říkáme, že pozadí či obrázky jsou umístěny na spad. Pokud je takový dokument nepřesně oříznut na větší než předepsaný formát, vznikne po okraji nepříjemný nepotištěný (obvykle bílý) proužek — a i čtvrt milimetru je dost na pěkně pokažený výtisk. Obrana je jednoduchá, všechny objekty, navržené do krajů, trochu přes

okraj stránky přetáhneme. Řez, ať půjde (v rozumných mezích) kudykoliv, nezanechá na okraji proužek nepotištěného materiálu, a čtenář si nepřesnosti nepovšimne. Velikost tohoto přídavku na ořez se pohybuje v rozmezí 3—5 mm. Vyplatí se, když si při návrhu inzerátu připravíme nákres inzerátu, jeho hlavních prvků a pozice na stránce, a když si do nákresu vyznačíme všechny hlavní rozměry, včetně potřebných přídavků. Při umístění inzerátu nezapomínáme zohlednit i vazbu publikace — například v případě lepené vazby V2 existuje podél vnitřní strany pásmo (široké obvykle cca 15 mm), kde nelze publikaci dostatečně rozevřít, a kam proto není vhodné umisťovat žádné významné prvky (telefonní čísla apod.).

Podmínky dané tiskovým procesem Nikoho asi nepřekvapí, že výsledný vzhled inzerátu je podstatně ovlivněn způsobem, jakým byla publikace s inzercí vytištěna. Svou roli tu například hrají specifické vlastnosti různých tiskových strojů, hlavní vliv a největší rozdíly jdou ale na vrub použitého typu papíru. Důsledek je jednoduchý, inzerát tištěný ze stejných podkladů (filmy nebo data) bude mít v různých médiích odlišný vzhled. Srovnejme například barevný denní tisk se společenským měsíčníkem — změny se projeví zejména v barevnosti, prokreslení detailů, často v podání světel a stínů. Tyto odchylky napříč médii není možné odstranit, lze je ale minimalizovat právě přizpůsobením výroby inzerce zvolenému médiu. Jednou z dobrých možností, jak vzhled inzerátu upravit podle vlastností finálního tisku, je využití ICC profilů při úpravách

Pre-press

RP 4/2002

Tvorba inzerce není po technické stránce extrémně složitá, začátečník by měl ale vyhledat pomoc.

obrázků, a nejlépe i při návrhu stránky a definicích barev objektů na stránkách (rámečky atd.). Pro běžný ofsetový tisk musejí být všechny barvy převedeny do CMYK, a profil aplikacím říká, jak to v závislosti na daném způsobu tisku provést. Věc má ale háček, spočívající v dostupnosti vhodných profilů. Bohužel, v tuzemsku budeme zřejmě marně hledat vydavatele, který by splnil všechny nutné podmínky — to znamená změřil vypovídající a hodnověrné tiskové profily, dal je veřejně k dispozici a pak podle nich stabilně pracoval (tiskl). Výsledkem je stav, kdy většina uživatelů své počítače a aplikace nechává ve standardním stavu, tak, jak bylo vše nainstalováno — pokud se týká tiskových barev, odpovídá standardní nastavení tisku na lesklý křídový papír (trochu přesněji řešeno, americké normě SWOP pro tento tisk). Není to ideální, není to ale ani katastrofa, protože majorita lidí z oboru je na tento stav zvyklá a přizpůsobila se mu. Toto základní nastavení proto celkem dobře vyhoví pro přípravu inzerce do tiskovin, používajících papír podobný tomu, na němž je tištěna Reklamní produkce (jde o povrch, na gramáži příliš nezáleží). V ostatních případech, třeba při tisku v barevné části novin, je třeba počítat s barevnými posuny, potížemi v tmavých partiích a podobnými problémy.

Z vydavatelství dostaneme obvykle parametry, důležité pro osvit filmů (lineaturu, udávanou v lpi, případně úhly natočení filmů — oba údaje zajímají jen osvitové studio). Podrobnější popis tisku, který by alespoň částečně nahrazoval absenci profilu, připojen pravděpodobně nebude. Je-li to třeba, zkušenější grafik dokáže podle vzorku tisku alespoň částečně odhadnout, jak obrázky upravit (například prostřednictvím nárůstu bodu). Druhou možností je již výše zmíněné využití vydavatelova studia, které by mělo způsoby úpravy podkladů pro vlastní médium znát nejlépe.

Předávání inzerce Ideálním postupem je předávat k otištění hotové tiskové podklady, do kterých již vydavatel nemusí nijak zasahovat. Po dlouhou řadu let tuto úlohu plnily filmy, dnešní doba je ale digitální, a tak na jejich místo začínají postupovat datové soubory, nejlépe (ale zdaleka nejen) ve formátu PDF. Správně připravený, korektní datový soubor s inzercí vydavatel jen převezme a zařadí do elektronické podoby tiskoviny. Vyrobit takový tiskový soubor ovšem není úplně triviální. Kromě softwarového vybavení je k tomu zapotřebí i určitá Dobrý vydavatel poskytuje dostatek informací pro přípravu inzerátu. Kde informace chybí, žádáme o konzultaci.

Možnosti definice způsobu tisku

suma znalostí. Proto se často setkáváme i s postupem, kdy jsou vydavatelství předávány tzv. otevřené soubory. Jde o soubory aplikací, v nichž byl inzerát připraven (InDesign, QuarkXPress, PageMaker a další). Na první pohled jde o zjednodušení, otázkou je, zda není zaplaceno zbytečně velkým rizikem. Studio vydavatelství musí s takovými soubory pracovat, a to s sebou nese určitou možnost vzniku chyby. Nepříjemné je i to, že s inzerátem je třeba předávat mnoho dalších dat, zejména obrázky a písma (pro přesnost, jednotlivé aplikace se v tomto bodě mohou podstatně lišit — je třeba ověřit, co vše je nutné při předání otevřených souborů splnit). Z předchozího je jasné, že základním nástrojem a naprostou nezbytností je při předávání otevřených souborů důkladná a nejlépe vícestupňová korektura (vydavatel zasílá zadavateli barevné nebo černobílé výtisky, případně PDF soubory k prohlédnutí). Ani ta sice nemusí odhalit některé technické chyby, měla by ale zabránit alespoň chybám typu překlepů v textu, posunutí obrázků apod. Kamil Třešňák

Press

RP 4/2002

Ofsetový tisk Nový standard DPS (Direct Print Standard) by měl právě tyto nekompatibility řešit. U jeho zrodu stojí samí hlavní hráči, firmy Canon, Epson, Fujifilm, Hewlett-Packard, Olympus a Sony, a to mu dává velké naděje na skutečné prosazení. DPS zatím využívá USB, je ale otevřený i dalším způsobům přenosu dat, neboť řeší zejména způsob komunikace mezi fotoaparátem a tiskárnou. Ve skutečnosti jde hned o několik formátů pro přenosy obrazu, komunikaci s tiskárnou apod., jejichž prostřednictvím budou fotoaparáty s tiskárnami komunikovat a přebírat tak tiskové funkce počítače. Pro uživatele má standard jednoznačný přínos, a to v podobě mnohem jednoduššího, od přemýšlení o kompatibilitách oproštěného rozhodování při výběru a nákupu.

Rozšíření nabídky papírů HP Společnost Hewlett-Packard rozšířila v listopadu spektrum použitelných papírů pro inkoustové i laserové tiskárny. Pro laserové tiskárny jsou k dispozici jemné lesklé papíry HP Soft Gloss Laser Paper s hmotností 100 g/m2. Papíry jsou lesklé a hlazené po obou stranách a vyznačují se zvýšenou neprůhledností, díky čemuž poskytují výborné výsledky zejména při barevném tisku. Dodávají se ve formátech A4/A3. Pro tisk na inkoustových tiskárnách bude HP dodávat dva nové druhy fotografických papírů, HP Premium Plus Photo Paper a HP Premium Photo Paper. Oba jsou dodávány v gramáži 240 g/m2 a často používaném formátu 10 x 15 cm, a oba jsou odolné vůči blednutí. HP Premium Photo Paper je určen pro tisk na tiskárnách se třemi a čtyřmi inkousty. HP Premium Plus Photo Paper je určen v prvé řadě pro tisk na nových tiskárnách se šesti a sedmi inkousty a technologií HP Photoret IV s velkým barevným rozsahem (dosahujícím až 1,2 miliónu barev).

UNI GRAFIA má novou rotačku V tiskárně UNI GRAFIA v Praze — Malešicích byl ve středu 3. prosince 2002 slavnostně uveden do provozu čtyřbarvový akcidenční rotační stroj KBA Compacta 215. Jde o první instalaci tohoto modelu kotoučového tiskového stroje

10

Tisková technika nazývaná ofsetový tisk je dnes bezesporu nejrozšířenějším tiskovým postupem u nás. Toto prvenství si zaslouží nejenom kvůli širokému spektru potiskovaných materiálů, ale také díky nesporné kvalitě. Ano, právě kvalita tisku je největší předností ofsetové technologie. O samotném principu ofsetového tisku jsme si řekli již v prvním dílu povídání o tiskových technikách. Pro úplnost shrňme základní fakta. Ofsetový tisk je technika, u níž se využívá přijímání a odpuzování vody a tiskové barvy. Na tiskové desce, která má všechna místa, tedy tisková i netisková, stejně vyvýšená, se využívá toho, že povrch netisknoucích míst je oleofóbní — nepřijímá tiskovou barvu, zatímco místa tisknoucí jsou oleofilní. Na tato místa je v průběhu jednoho obratu válce s tiskovou deskou naválena tisková barva, která je po dalším půlobratu přenesena na ofsetový potah a odsud dále na potiskovaný substrát. Vzhledem k tomu, že z tiskové formy není obraz přenášen přímo na potiskovaný materiál, ale na přenosový válec potažený gumovým potahem, říkáme, že jde o princip nepřímého tisku. Teď, když jsme si shrnuli základní poznatky o ofsetovém tisku, si povíme něco o základním dělení tiskových strojů pro ofsetový tisk. Stroje (a tím i celý ofsetový tisk) můžeme totiž rozdělit na archové a kotoučové, podle toho, jestli je vstupní materiál do tiskového stroje dopravován v arších nebo v kotoučích. Posléze si vysvětlíme přednosti obou těchto technologií. Kotoučovému tisku se občas velmi nepřesně říká také tisk rotační. Tento pojem, ačkoli se v našem

Detailní pohled na nakladač archového tiskového stroje Heidelberg Printmaster 74-2

regionu ustálil a používají jej i někteří lidé z tiskáren vybavených těmito stroji, je nepřesný, protože tak by se mělo říkat i tisku archovému. Oba segmenty ofsetového tisku totiž využívají principu rotační tiskové formy a samotný tisk pak probíhá velmi podobně. Ostatně posuďte sami. Potiskovaný materiál je do tiskového stroje transportován z nakladače přímo do první tiskové jednotky. U kotoučových tiskových strojů je tento postup podobný, pouze s tím rozdílem, že nakladač je pojmenován odvíječ. Poté dochází k samotnému potisku substrátu, a to všemi tiskovými barvami; potiskovaný materiál přitom postupně prochází jednotlivými tiskovými agregáty. U kotoučového tisku je navíc role materiálu potištěna najednou z obou stran. U strojů archových se většinou musí tisknout dvakrát (nejprve se potiskne jedna strana, připraví se stroj pro potisk druhé strany a celý proces se opakuje). Abychom mohli v archovém tiskovém stroji potisknout papír oboustranně, je zapotřebí mít tiskový stroj vybaven osmi a více tiskovými agregáty a také obracecím zařízením, které arch po potištění jedné strany obrátí. Existují však i archové tiskové stroje, které dokáží potisknout arch z obou stran bez obracení. Jde především o tiskové stroje výrobců japonské provenience, jako je například firma Komori, ale těmito stroji se nebudeme nadále zabývat, protože se na českém trhu prakticky nevyskytují. První rozdíl můžeme spatřit až za tiskovými agregáty, kde u archového tisku jsou jednotlivé archy dopravovány do vykladače, zatímco u tisku kotoučového pás papíru prochází dalším zpracováním. Zde máme na mysli zejména velký sušicí tunel, následný průchod chladicími tyčemi a dopravení pásu papíru do skládacího aparátu, kde je pás podle předem stanovených požadavků naskládán do složky. Kotoučový tiskový stroj však může také

Press

RP 4/2002

musíme mít také na paměti, že kvalita tisku je opravdu poněkud nižší, než je tomu u archového tisku. Akcidenční kotoučový tisk pak produkuje tiskoviny s vyšší kvalitou, než novinové tiskové stroje. Abychom však nemluvili pouze o záporech kotoučového tisku, měli bychom do našeho výčtu zahrnout také možnost okamžitého poskládání produktu do složky. U archových strojů musí dojít ještě k následnému zpracování na specializovaných zařízeních, jako jsou například skládací automaty.

Archové ofsetové stroje

Tiskové stroje mohou mít i velmi zajímavý design. Zde je příklad tohoto tvrzení: Speedmaster CD 74

vykládat do plochých archů podobně jako tiskový stroj archový, ale v tom případě musí být vybaven speciálním vykladačem. Kotoučový tisk můžeme dále rozdělit na tisk novinový, tzv. coldset, a tisk akcidenční, označovaný též jako heatset. Obě dvě techniky tisku se liší nejenom uspořádáním tiskových strojů (coldsetový kotoučový tiskový stroj například většinou nebývá vybaven sušicím tunelem, dosahuje vyšších rychlostí a mnohdy také větších formátů), ale také samotnými materiály, je do tiskového procesu vstupují. Zde máme na mysli především potiskované substráty a také tiskové barvy, které jsou přizpůsobeny principu tisku. Nyní se podrobněji podívejme na přednosti jednotlivých kategorií ofsetového tisku. Je totiž pochopitelné, že každá z nich má své klady, ale také zápory. Zaměříme-li se na archový ofsetový tisk, pak zjistíme, že jednou z největších předností je především vysoká variabilita potiskovaného materiálu. Rozsah potiskovaných substrátů je totiž opravdu velký a můžeme se zřídka setkat i s takovými unikáty, jako je například potisk plastů nebo dokonce plechu (i když na tyto aplikace je zapotřebí již speciálního archového ofsetového stroje). Z dalších výhod bychom neměli zapomenout na velmi vysokou kvalitu tisku, která je jak akcidenčním, tak i novinovým kotoučovým tiskem opravdu nedostižitelná. Na druhou stranu je nutné počítat s tím, že oproti kotoučovým mají archové stroje přece jen podstatně nižší produktivitu. Zatímco totiž běžné archové stroje dokáží potisknout v maximálním formátu řádově okolo 15 000 archů za hodinu, u kotoučových ofsetových strojů tato rychlost bývá vyšší než dvojnásobná. Některé kotoučové stroje dosahují dokonce rychlosti 70 000 obratů při plném formátu. Jde-li o zakázku o opravdu vysokém nákladu (například okolo 500 000 kusů), bude vycházet kalkulace podstatně lépe na kotoučovém tiskovém stroji než na stroji archovém, samozřejmě za předpokladu, že takovouto zakázku bude možné na kotoučovém stroji zpracovat technologicky. Omezení těchto strojů je totiž především v potiskovaném materiálu. Zatímco u archových strojů nebývá výjimkou potiskování archů s plošnou hmotností pohybující se i nad 350 g/m2, u kotoučových strojů bývá mezní hranice plošné hmotnosti potiskovaného substrátu někde okolo 135 g/m2. U novinových tiskových strojů je pak tato hranice ještě podstatně nižší. Dále

Nejrozšířenější kategorií ofsetového tisku je u nás bezesporu archový ofsetový tisk. Zde se můžeme setkat s mnoha variantami tiskových strojů, lišících se nejenom počtem tiskových agregátů, ale také formátem tiskového stroje a dalším vybavením. Formáty tiskových strojů se většinou pohybují od A3+ přes nejčastěji používané formáty A2 resp. B2 a formáty B1 až po formáty větší. Strojů s formátem A0 a větším však není u nás ani celosvětově příliš mnoho. Podobnou variabilitu můžeme spatřovat také v počtu tiskových agregátů. Nejmenší stroje mohou mít jeden tiskový agregát; jsou pak určeny většinou pro tisk černobílé produkce. Stroje s jednou tiskovou jednotkou zpravidla bývají menších formátů. Dále mohou být archové stroje vybaveny dvěma tiskovými agregáty, kde mezi první a druhou tiskovou jednotkou bývá obracecí zařízení. Také tyto stroje často jsou určeny pro tisk černobílé produkce, setkat se zde už můžeme i se stroji větších formátů.

Press

v České republice. Rotačka Compacta 215 je vybavena celou řadou technických novinek, které přispívají k jejímu úspornému, ekologicky šetrnému provozu a vysoké produktivitě i kvalitě tisku. K asi nejzajímavějším patří takzvaná elektronická hřídel, což znamená, že mechanická hřídel je nahrazena hřídelí virtuální, přičemž pohon obstarávají AC-servomotory a řízení karta CLC. Maximální šíři dráhy papíru má Compacta 215 instalovaná v UNI GRAFII 1 000 mm, a její uváděná prospektová rychlost je 50 000 výtisků za hodinu. Pro tiskárnu bude nová rotačka znamenat významné kapacitní i kvalitativní posílení nosné části její zakázkové náplně, kterou představuje výroba periodického tisku od novin až po plnobarevné časopisy a další tiskoviny.

Nový DocuColor 6060 Společnost Xerox je velmi známa v oblasti digitálního tisku. Zde také v nedávné době uvedla další zařízení, kterým je model typové řady DocuColor — DocuColor 6060. Nový DocuColor 6060, tisknoucí rychlostí 60 plnobarevných stran při rozlišení 600 x 600 dpi, se má vyznačovat prodlouženou životností a nižšími náklady na servis. Ve srovnání s dřívějšími modely se tak zvyšuje rychlost tisku téměř o 50 % v závislosti na plošné hmotnosti a rozměrech papírů. Potiskovat lze materiály od zvlášť lehkých papírů až po papíry s plošnou hmotností 300 g/m2. DocuColor lze doplnit o dokončovací moduly, stejné jako u typové řady DocuColor 2000. Patří mezi ně in-line systém pro brožování Color Works 2000 a systém tepelného nanášení přebalů. Cena DocuColor 6060 je 153 000 euro.

Nové poloprofesionální skenery Skenery Umax dnes zná asi každý, kdo se v této oblasti alespoň trochu pohybuje. Kromě hojně rozšířených low-endových zařízení však firma Umax nabízí také skenery vyšších tříd, mezi něž lze zařadit i zcela nový model s označením Astra 6700 a jeho tři modifikace Photo, Plus a Pro. Všechny tři modifikace Astra 6700 disponují shodným rozlišením 2 400 dpi a vysokou rychlostí, danou rozhraním

12

RP 4/2002

Šestibarvový archový ofsetový stroj MAN Roland 706

Nejčastěji jsou používány tiskové stroje se čtyřmi tiskovými agregáty, tedy stroje, s nimiž lze vytisknout plnobarevný arch při jednom průchodu tiskovým strojem (samozřejmě za předpokladu, že na archu jsou pouze čtyři základní barvy CMYK). Právě z důvodu možnosti použití více tiskových barev, ať se již jedná o barvy přímé nebo o barvy speciální, se používají tiskové stroje s více tiskovými agregáty. Velmi často se tak můžeme setkat s pětibarvovými tiskovými stroji, ale výjimkou již nejsou ani stroje osmibarvové, kde za čtvrtým tiskovým agregátem je umístěno obracecí zařízení umožňující oboustranný potisk archu při jednom průchodu tiskovým strojem. Ve světě se pak můžeme setkat i s dalšími variantami nabízejícími například 12 tiskových jednotek, ale to už jde spíše o výjimky. Kromě klasických tiskových agregátů může být tiskový stroj doplněn také dalšími jednotkami, sloužícími k lakování. V tiskárně je poznáme většinou na první pohled, protože oproti tiskovým jednotkám bývají nižší a také tiskový stroj za nimi bývá většinou podstatně delší,

než když lakovací jednotkou vybaven není. V této prodloužené části tiskového stroje, říkáme v prodlouženém vykladači, je umístěno výkonné sušení. Lakovací jednotka se řadí na konec tiskového stroje, což znamená, že nejprve dojde k potisku archu jednotlivými tiskovými barvami a teprve na závěr dochází k jeho polakování. Někdy se můžeme setkat také s variantou, kdy je tiskový stroj vybaven dvěma lakovacími agregáty. Proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá. Pokud je tiskový stroj vybaven pouze jednou lakovací jednotkou, umožňuje použití jen jednoho laku, a to převážně laku disperzního. Daleko lepších výsledků co se týče lesku se však dosahuje pomocí UV laků, tedy laků vytvrzovaných pomocí UV záření. Tyto laky však nesmějí přijít do styku s nezaschlou tiskovou barvou — proto se na prvním lakovacím agregátu používá disperzního laku, který v podstatě odděluje barvu od UV laku nanášeného na druhé jednotce. Na druhé lakovací jednotce také může být nanášen některý z druhů speciálních laků (laky perleťové, metalické, parfémované apod.). Pomocí jedné jednotky lze nanášet UV lak jenom v tom případě, když je pro celý tisk použito UV barev. Takovýto stroj však vyžaduje několik základních konstrukčních úprav a u nás se této technologie prakticky vůbec nevyužívá.

Kotoučový tisk

Pohled na odvíječ a tiskové jednotky kotoučového stroje KBA Compacta 215

Oblast kotoučových tiskových strojů nabízí také velkou variabilitu co se týče formátů, menší variabilita bývá pak u počtu tiskových barev. Velmi často jsou totiž kotoučové tiskové stroje vybaveny čtyřmi

Press

RP 4/2002

Zcela atypické provedení archového tiskového stroje KBA, který je vybaven deseti tiskovými agregáty, třemi lakovacími jednotkami a obracecím zařízením

agregáty umožňujícími potisk pásu papíru z obou stran. V terminologii archového ofsetového tisku bychom pak tento stroj označili jako osmibarvový. I zde se můžeme občas setkat s dalšími variantami, kde převládá zejména pátý tiskový agregát, umožňující potisk jednou přímou barvou z obou stran navíc. Daleko pestřejší nabídka je v oblasti formátů tiskových strojů. Tady si však nevystačíme s obligátními formáty řady A a B, ale dochází zde k poněkud odlišnému hodnocení. Prvním kritériem, jež ovšem nebývá příliš často používáno, je šířka role papíru. To však neznamená, že pomocí kotoučového stroje by bylo možné potisknout pás papíru o konkrétní šíři a libovolné délce, podobně jako je tomu u digitálního tisku, kde se dá potisknout pás papíru až do maximální délky okolo 12 metrů. U kotoučových tiskových strojů je totiž maximální formát stanoven formátem tiskové desky. Velmi často se formáty kotoučových tiskových strojů stanovují podle počtu stran ve formátu A4, které je možné umístit na

formový válec, tzn. kolik stran A4 je možné potisknout na jedno založení tiskových desek. Nejčastěji se tak můžeme setkat s šestnáctistránkovými tiskovými stroji, jež však patří spíše k těm formátově menším. U kotoučových strojů se totiž můžeme dále setkat například se stroji 20-stránkovými, 32-stránkovými, 64- nebo 72-stránkovými. Poslední dobou se začíná stále častěji hovořit také o strojích s ještě většími formáty, ale s těmi se u nás asi ještě nějakou dobu nesetkáme. Ostatně již investice do nákupu šestnáctistránkového kotoučového tiskového stroje totiž představuje částku výrazně převyšující stomiliónovou hranici.

Závěr

Tento článek rozhodně neměl být podrobným průvodcem ofsetovým tiskem, ale spíše jen nastíněním toho, s čím se v oblasti ofsetového tisku můžeme setkat a jaké jsou jeho základní druhy. Pokud bychom se chtěli touto nejrozšířenější tiskovou technikou u nás podrobněji zabývat, nestačilo by nám ani celé jedno číslo Reklamní produkce. Přesto se však k problematice ofsetového tisku budeme podrobněji vracet. V příštím čísle se zaměříme na archový ofsetový tisk, popíšeme si, k jakým procesům zde dochází a jaké možnosti nám vlastně archové tiskové stroje nabízejí při výrobě našich zakázek. Pohled na kotoučový tiskový stroj Rotoman. V pozadí je vidět dlouhý sušicí tunel Patrik Thoma

Post-press

RP 4/2002

Ražba a výsek USB 2.0. Velmi snadnou obsluhu pak umožňuje český ovladač spolu se třemi tlačítky na těle skeneru. První model, označovaný jako Photo, je navíc vybaven dianástavcem TPU-6700 pro skenování dia i negativních filmů až do velikosti 10,1 x 12,7 cm. Verze Astra 6700 Plus je doplněna o poloprofesionální skenovací aplikaci SilverFast SE a Adobe Photoshop Elements pro úpravy obrazu. U Astry 6700 Pro je oproti verzi Plus navíc dianástavec TPU-6700. Astra 6700 je k dispozici za cenu 6 990 Kč, verze Astra 6700 Photo a Plus stojí 8 490 Kč a skener Astra 6700 Pro lze pořídit za cenu 9 990 Kč.

LCD monitor Prisma 15AX Společnost Umax představila nový LCD monitor Prisma 15AX, který by měl nahradit původní model Prisma 15MX. Nový LCD displej má úhlopříčku 15“ a je vybaven antireflexní vrstvou. Monitor dokáže zobrazit 16,7 miliónu barev při maximálním rozlišení 1 024 x 768 bodů. Také v ostatních parametrech se vyrovná vyšším modelům; kontrastní poměr tohoto displeje je totiž 300:1 a svítivost pak 250 cd/m2. Prisma 15AX využívá ovladače monitoru Plug and Play VESA DDC 1/2B a připojení se provádí přes analogový vstup RGB. U nového LCD monitoru Prisma 15AX pak zaujme nejenom prodloužená tříletá záruka, ale také cena 10 990 Kč bez DPH.

Panasonic uvedl nový Lumix Společnost Panasonic se velmi výrazně prosazuje také na poli digitálních fotoaparátů. Dokládá to mimo jiné i rozšíření řady digitálních fotoaparátů Lumix o nový typ DMC-FZ1 s funkcí super-zoom. DMC-FZ1 je vybaven dvanáctinásobným optickým zoomem a parametry, kterými se dříve mohly chlubit pouze přístroje pro profesionální použití. Škoda jen, že jde o model s maximálním rozlišením 2,1 MPx. Nový digitální fotoaparát zaujme především objektivem se světelností F 2,8 (v celém rozsahu zoomu), odpovídajícím rozsahu 35—420 mm u kinofilmové zrcadlovky. V kombinaci s trojnásobným digitálním zoomem dosahuje celkově až 36-násobného zvětšení. V menu je možné vybírat z devíti základních

14

Jak název článku napovídá, budeme se trochu podrobněji zabývat specifickými technikami užívanými při dokončujícím zpracování tiskovin, ať už jsou aplikovány při výrobě knižních vazeb, nebo při zpracování akcidenčních tiskovin. Hned v úvodu bychom si ale asi měli upřesnit, co termíny ražba a vysekávání skutečně označují. Ražbou rozumíme otisk razicí formy (razidla) s písmem nebo kresbou s mírným reliéfem do papíru, kartonu, lepenky, při knihařském zpracování potom do hřbetu, přední nebo zadní strany knižních desek, případně obálky. V obecnějším pohledu může být ražení prováděno například i do plastických hmot, ale my se budeme věnovat jen jeho využití při dokončujícím zpracování tiskovin. Ražení může být prováděno ručně, razicím lisem nebo automatickým razicím strojem. Rozeznáváme čtyři základní druhy ražení. Jedná se o ražení za studena, s barvou, při němž se na ražený materiál přenáší barva z razidla bez působení tepla, dále ražení za tepla s fólií, při němž se tenká barevná nebo kovová vrstva z nosiče přenáší na ražený materiál. Někdy se tomuto způsobu říká také suchá ražba. Dalším způsobem je ražení slepé, neboli slepotisk, tedy ražení bez barvy, a konečně ražení plastické, vysokoreliéfní, při kterém je nutné používat současně dvě razicí formy — razicí matrici, což je razicí forma s negativním reliéfem, a razicí patrici, což je razicí forma s reliéfem pozitivním.

Výsekem je označován papír, karton nebo lepenka různého tvaru a velikosti, vzniklý vysekáváním formou z oceli nebo planžet umístěných v překližkové desce. Vysekávání se provádí buď na speciálních vysekávacích strojích — mostových, příklopových, ramenových protlačovacích nebo prostřihovacích, případně může být prováděno i na upravených strojích knihtiskových nebo razicích.

Ražba Zdobení knižních desek ražbou se začalo objevovat už u románských vazeb, tedy dávno před vynálezem první tiskové techniky — knihtisku. Jednalo se o techniku slepotisku, která spočívala ve vtlačování zahřátých razidel, zvaných kolky, do navlhčené kůže. Razidla byla negativní s různými geometrickými tvary, rostlinnými, ornamentálními a figurálními motivy, takže vytvářela v kůži reliéf. V období gotiky se objevily i pozitivní slepotiskové kolky a dokonce i knihařské válečky pro opakující se motiv k vytlačování ornamentálního pásu. Velký rozmach potom ražba knižních desek zaznamenala v období renesance, kdy dřevěná prkénka potažená většinou kůží, z nichž se dělaly

Vlevo je vytištěný obrázek ikony před ražbou zlatou fólií, vpravo po ražbě

RP 4/2002

knižní desky, nahradila lepenka, a objevila se i celá řada potahových materiálů. Jako raznice jsou používány knihařské plotny, které byly před ražením předehřívány; zlacená ražba větších rozměrů už musela být prováděna na ručním knihtiskovém lisu. V dalších obdobích byla potom ruční ražba knižních desek stále zdobnější. S industrializací výroby knih a jejich sériovou výrobou přicházejí opět nové materiály, jako například levné knihařské plátno, a také jejich zdobení je nejprve mnohem jednodušší. Koncem 19. století se ale ražba knižních desek už opět prováděla více razicími formami, někdy až deseti, na mohutných razicích lisech s motorovým pohonem a zahříváním raznic v průběhu provádění ražby, nejčastěji plynem. Zásluhou industrializace se ale také rozšířilo používání ražby z knižních desek i na papír, hlavně karton, a ražba začala být ve větší míře používána rovněž ke zdobení zejména společenských tiskovin a například i pohlednic. V průběhu 20. století se potom používání ozdobné ražby rozšířilo na celou řadu dalších tiskovin, počínaje například kartonovými obálkami měkkých knižních vazeb přes nápojové a další etikety až k různým krabičkám na kosmetiku a další spotřební zboží.

Razicí lisy První razicí lis byl vyráběn od roku 1832 ve Francii, jeho konstrukce zřejmě vycházela z lisu knihtiskového a způsob vytápění není známý. V druhé polovině 19. století byly v Německu vyráběny sloupkové razicí lisy s vysouvací spodní deskou a horní hlavou vytápěnou benzinem, plynem nebo později elektřinou. Původně měly kolenopákový systém přítlaku a po pozdějším vybavení elektromotorovým pohonem se v podstatě staly základem moderních razicích strojů. Těch

Výsekový automat Kama TS74 ve formátu B2

Post-press je v současnosti vyráběno několik typů, ale k ražení jsou velice často využívány i upravené knihtiskové stroje, dodatečně vybavené vyhřívacími plotnami pod raznice a zařízením pro odvíjení fólie. Při rotačním tisku etiket se k ražení používají moduly vřazené do flexotiskových výrobních linek, jež jsou schopny provádět ražbu při tiskové produkční rychlosti stroje.

Ražební fólie Pro ražbu fólií na razicích strojích se v současnosti používají výhradně několikavrstvé fólie. Skládají se z nosiče krycí barevné pigmentové nebo kovové vrstvy a vhodného druhu pojidla, které při ražení barevnou nebo pigmentovou vrstvu působením tepla uvolňuje. Tyto ražební fólie jsou vyráběny několika výrobci ve velice široké škále nejrůznější druhů a barev, matné i lesklé, duhové, difrakční atd. Jejich další dělení je potom podle druhu materiálu, na nějž budou raženy, i podle teploty uvolňování. Dodávány jsou v roličkách s šířkou cca 700 mm, které se před ražením rozřezávají na užší kotoučky podle potřebné šířky ražby. Na razicím lisu se fólie z kotoučku odvíjí, jde do tlaku, a po provedené ražbě se opět navíjí na jinou cívku. Zbytek pigmentu nebo eloxovaného kovu, jenž nebyl při ražbě využit, zůstává na nosiči.

Razící forma Ražebních nástrojů existuje celá řada, zejména pro ruční provádění ražby, které je dodnes praktikováno v uměleckém knihařství. Při průmyslovém, tedy strojovém ražení se používají razící formy, nazývané také raznicemi nebo razníky. V minulosti byly jako raznice používány zejména ocelorytiny pro slepotisk, mosazné rytiny, speciální knihařské písmo z tvrdého kompozitu pro ražbu knižních desek a leptané zinkové štočky pro ražbu papíru a kartonů. V současnosti zinkové štočky vystřídaly štočky hořčíkové, jejichž leptání představuje mnohem menší ekologickou zátěž než u zinkových, a přitom mají při správném provedení spodní i vrchní přípravy před ražbou přibližně stejnou trvanlivost. Používány jsou jak pro ražbu papíru a kartonů, tak i pro ražbu knižních desek a obálek. Pro určité speciální druhy ražby se stále vyrábějí mosazné rytiny, a k ražbě zejména plastických hmot a dalších materiálů s jemně strukturovaným povr-

Post-press

RP 4/2002

předvolených programů. Detailní přehled o fotografovaných objektech zprostředkuje jasný LCD displej o velikosti 3,6 cm a rozlišení 114 000 pixelů.

Knihtiskový rychlolis, upravený pro ražbu metalickou fólií. Na elektricky vyhřívané formové desce je umístěna raznice — hořčíkový štoček Novinka v oblasti webových prezentací Fullservisová interaktivní agentura iMagic přichází na trh s novým produktem ze skupiny browser based analyzérů pro analýzu přístupů na webovou prezentaci. Tímto produktem je software s obchodním názvem MagicAnalyzer, který umožňuje zjistit rozsáhlé množství informací o každém návštěvníkovi a jeho pohybu ve struktuře prezentace. Kromě samotného návštěvníka tak umí software například identifikovat cestu, jakou se návštěvník na prezentaci dostal. Dále přesně zjistí časy strávené prohlížením jednotlivých stránek. Z takto získaných informací lze pak následně vytvořit podklad pro další komunikační aktivity uživatele. MagicAnalyzer je k dispozici ve třech základních verzích — Start, Profi a Premium, lišících se především v úrovni získaných informací.

LCD monitory od Hitachi Stále zajímavějším odvětvím začíná být oblast LCD monitorů, které si postupně nacházejí čím dál více příznivců nejenom mezi uživateli, ale také mezi samotnými výrobci. Ti se předhánějí v tom, kdo uvede nový monitor s lepšími parametry. Společnost Hitachi v nedávné době uvedla hned čtyři nové modely — 15“ monitor CML152XW2, 17“ CML174SXW, 19“ CML190SXW a 20“ LCD displej CML200UX V. Prvně jmenovaný se vyznačuje malými rozměry (353 x 370 x 204 mm) a velmi nízkou hmotností (3 kg). S jasem 250 cd/m2 a kontrastem 350:1 poskytuje ostrý a jasný obraz za všech světelných podmínek. Druhý displej vyniká především výrazným snížením odezvy až na 16 ms. Displej umožňuje zobrazení v rozlišení až 1 280 x 1 024 bodů, přičemž dosahuje hodnot kontrastu 400:1, jasu 260 cd/m2, a zorný úhel displeje je 160° horizontálně i vertikálně. Dalším nově uvedeným monitorem je 19“ CML190SXW s maximálním rozlišením 1 280 x 1 024 bodů, za zmínku stojí kontrast

16

chem se používají i laserem gravírované štočky silikonové. V současnosti nejčastěji používaným druhem ražby je ražba fólií za tepla, která poskytuje nejširší nabídku výběru nejrůznějších barev, povrchů a u speciálních fólií, jakými jsou například fólie difrakční, i bezpečnostních efektů. Často bývá tento typ ražby také kombinován s vysokoreliéfním plastickým ražením. „Mokrá“ ražba barvou za studena už není v současné době příliš používána, vyskytuje se jen tu a tam v kombinaci se slepou ražbou, kdy je využívána k jejímu zvýraznění. Poměrně často je ale využíváno ražení slepé nebo také slepotisk. Napomohly k tomu zejména nové materiály, tedy konkrétně barevné papíry, kartony a potahové materiály s termoefektem. Jedná se o speciální materiály, jejichž barva vlivem zahřátí v místě tlaku nevratně ztmavne o několik odstínů. Tyto termoreaktivní materiály jsou používány jak k potahování knižních desek, tak i k výrobě odnosných tašek nebo firemní konfekce (navštívenky, luxusní obálky atd.). Za zmínku stojí také technologie ražby „bez razníku“ (dieless). Jedná se o speciálně vyvinutou technologii, založenou na používání velice jemné kovové fólie a na flexotiskové technice, kterou je možné dosáhnout i polotónového autotypického efektu. Zjednodušeně spočívá její podstata v tom, že na tiskovou podložku je flexotiskovým štočkem vytištěna grafika, ať už v podobě pérovky nebo autotypie, ale ne barvou, nýbrž speciálním lepidlem. Na takto vytištěnou grafiku je v plné ploše válcem přitisknuta uvedená fólie, jejíž kovová vrstva se z nosiče snadno uvolňuje a při následném odtržení ulpí pouze na místech, kde bylo naneseno lepidlo, takže opticky vznikne dojem fóliové ražby. Ukázky horké ražby za tepla s kovovou i difrakční fólií a plastické vysokoreliéfní ražby s fólií

i slepé najdete na reklamní vložce uvnitř časopisu, kterou pro toto číslo Reklamní produkce připravila společnost R-press.

Vysekávání Jako jedna z technologií dokončujícího zpracování tiskovin se vysekávání začalo ve větší míře prosazovat až po industrializaci polygrafie. Jeho princip je podobný jako u ražení. Místo razicí formy je použita forma výseková, která pomocí tlaku vysekává z daného materiálu požadované tvary. Výseková forma může být buď ocelová (vcelku) nebo planžetová (sestavená z planžetových nožů). V druhém případě jsou tvarované ostré planžetové nože zasunuty do překližkové desky s vyříznutými drážkami ve tvaru požadovaného výseku. Vysekávání je možné provádět buď na speciálních vysekávacích strojích, v současné době vybavených už vysokým stupněm automatizace, nebo na upravených strojích knihtiskových. Nejnovějším způsobem je potom vysekávání pomocí ocelových výsekových plechů, které se upnou buď pomocí magnetického válce do vysekávacího agregátu flexotiskového nebo ofsetového tiskového stroje, případně je možné je upnout přímo na tiskový válec ofsetového stroje místo ofsetového potahu. Vysekávací formy jsou v současnosti zhotovovány digitálními technologiemi, takže jsou velice přesné. Vysekávání nachází využití v mnoha oblastech polygrafické výroby. Při výrobě knih a dalších tiskovin v knižních vazbách jsou to různé tvarové výseky v obálkách měkkých vazeb, dále je to vysekávání otvorů v okrajích jednotlivých listů u vazeb speciálních, například spirálových nebo twin wire (kalendáře atd.), a asi největší využití má v obalovém průmyslu při vysekávání krabicových kartonových a lepenkových obalů či standardních etiket, nebo při nasekávání etiket samolepicích. Ivan Doležal

RP 4/2002

Post-press

Bodové vlepování Vkládání různých příloh v podobě jednotlivých listů i vícestránkových složek, případně i různých jiných speciálních reklamních nosičů, jakými jsou například plastikové karty, kompaktní disky, nebo dokonce ampulky s parfémy do časopisů a dalších podobných tiskovin, se v současné době stává stále častějším požadavkem. Pokud se jedná o jednotlivý list či dvojlist běžného tiskového papíru v odpovídajícím formátu, nenastávají při splnění takového přání obvykle žádné problémy. Ke komplikacím ale může dojít v okamžiku, kdy předmětem vkládání je vícestránková složka na křídovém nebo natíraném papíru s vyšší plošnou hmotností, případně zmíněný kompaktní disk, které mají tendenci při manipulaci s časopisem z něj vypadávat. Tento problém je možné řešit různými způsoby. Nejjednodušší cestou, jak vypadávání přílohy zabránit, je balení celého kompletu buď do smrštitelné fólie nebo do plastikového rukávu s následným uzavřením jednotlivých výtisků vysokofrekvenčním svařováním. Toto řešení je sice jednoduché, ale zároveň zřejmě finančně nejnáročnější. Levnější variantou je bodové vlepování takovýchto příloh. Takové vlepení může mít jak trvalý, tak i dočasný charakter a může být realizováno buď ručně, nebo automatickým způsobem na speciálních strojích. Bodové vlepování trvalého charakteru se provádí většinou tavnými lepidly, ať už na bázi polyuretanu nebo jiných polymerů, která mohou ztuhnout a zaschnout mnohem rychleji

Lepidlová pistole Reka MS 150 pro ruční bodové vlepování

než lepidla disperzní. Jeho nevýhodou je skutečnost, že při následném odtržení vlepené přílohy od nosného média dochází v místech bodových slepů k poškození (v lepším případě potisku, v horším i tiskové podložky, tedy papíru) jak tohoto nosného média, tak i vlepené přílohy. Rozsah takového poškození není sice velký, protože body slepů jsou většinou velice malé (jejich velikost se odvíjí od hmotnosti vložené přílohy), ale uvolňování takto vlepené přílohy nebývá jednoduché. V některých případech je ovšem bodové vlepování trvalého charakteru žádoucí, neboť se tak vydavatel brání zcizování vlepené přílohy během cesty nosného média ke čtenáři, který díky poškození ihned vidí, že v časopise něco chybí. Zcela jiné vlastnosti má bodové vlepování silikonovým lepidlem. Takové vlepení trvalý charakter nemá a čtenář může vlepenou přílohu jednoduchým způsobem a malou silou odlepit a vyjmout, aniž by došlo k poškození tisku nebo papíru na místech přilepení. Ale i silikonové lepidlo má své mantinely a nemůže být použito k neomezenému vlepování. Nedrží například na laminovací fólii nebo UV laku a na papírech potištěných některými druhy barev zanechává jakoby „mastné“ skvrny. Proto je lepší vždycky před zahájením vlepování provést předem na jednom výtisku zkoušku k prověření jednak pevnosti vlepení a jednak působení silikonového lepidla na tisk jak vlepované přílohy, tak i nosného média. Další omezení silikonového lepidla spočívají v tom,

Post-press

RP 4/2002

500:1 a zorný úhel 170° horizontálně i vertikálně. Největším nově nabízeným modelem je monitor CML200UXW s viditelnou úhlopříčkou o velikosti 20“, využitelnou plochou displeje 408 x 306 mm a horizontální roztečí bodů 0,255 x 0,255 mm. Maximální a doporučené rozlišení je 1 600 x 1 200 bodů. Dalšími parametry jsou zorný úhel 170° či vysoký kontrast 500:1. Monitor dále disponuje DVI-D a D-sub vstupy. Ukázka ručního bodového vlepování pomocí lepidlové pistole

Nový papír v nabídce Sortiment papírů společnosti Schneidersöhne se rozšířil o další druh, nazvaný Canevas. Jde o papír, jehož povrch připomíná ražbu rybí kostí. Canevas patří mezi speciální papíry a je připravený celkem v pěti plošných hmotnostech. Kromě toho jsou tyto papíry dále doplněny také čtyřmi typy dopisních obálek. Papír Canevas se vyznačuje jemnou, měkkou strukturou a je vhodný pro informační brožury, firemní desky nebo pro obchodní zprávy. Z tiskových technik je vyzkoušený ofset, ražba fólií za tepla a slepotisk. Papíry o nižších plošných hmotnostech jsou vhodné také pro použití v laserových a inkoustových tiskárnách. Tato tisková média jsou rozdělena na dvě produktové skupiny. První skupina je označena Vernunft a pozná se podle toho, že jedna strana archu je bílá a druhá barevná. U druhé skupiny, označované jako Leidenschaft, jsou obě strany barevné, každá však v jiném tónu.

Ospap dodává produkty JAC Na základě nadnárodních dohod mezi rakouskou skupinou Buhrmann, jejímž členem je i velkoobchod papírem Ospap, a společností Avery Dennison, byla od 1. prosince 2002 distribucí celého sortimentu známých produktů JAC Graphics v České republice pověřena společnost Ospap. Na základě uvedené dohody došlo ke zcela jistě zajímavému rozšíření sortimentní nabídky akciové společnosti Ospap o řadu velmi prestižních výrobků. Současné i potencionální zákazníky tohoto distributora na Moravě navíc určitě potěší také zpráva o otevření nového distribučního střediska v Brně, které bude obhospodařovat Multiexpo, dceřiná společnost Ospapu.

18

že při zmrznutí ztratí lepivost a naopak při vyšších teplotách, které se začnou přibližovat bodu jeho tání, příliš měkne. Lepicí bod pro uchycení přílohy může být jen jeden, ale může jich být i několik různě rozmístěných (to opět závisí na hmotnosti vlepované přílohy). Mohou mít tvar tečky respektive několika teček, souvislé čáry, přerušované čáry, případně vlnovky. To je dáno jednak tím, jestli je bodové vlepování prováděno strojem nebo ručně, dále tvarem, rozmístěním a pohyblivostí nanášecích trysek, případně i dalšími faktory. Bodové vlepování příloh do časopisů a dalších tiskovin s vyššími náklady, tištěných na rotačkách vybavených linkami dokončujícího in-line zpracování, je prováděno na speciálním vlepovacím modulu, který může být do těchto linek vřazen. Ovšem u časopisů a dalších tiskovin vyráběných na archových strojích s náklady pohybujícími se ve stovkách, případně v několika málo tisících kusů, je toto vlepování příloh nutné provádět ručně. Ruční vlepování lze realizovat čistě amatérsky, improvizovaně, kdy je k nanášení lepidla použit štěteček, dřevěná tyčinka či jiná podobná pomůcka. Problém ovšem spočívá v tom, že tavná lepidla je před použitím nutné převést za použití tepla ze skupenství pevného do skupenství kapalného. Teplotu je ale třeba neustále udržovat několik stupňů nad bodem tání, jinak by mohlo docházet k připalování. Proto není možné k tavení používat obyčejný plynový nebo elektrický vařič, protože teplota taveniny v nádobě se potom nedá regulovat. Stejně tak při použití tohoto nepříliš kultivovaného způsobu vlepování příloh není možné regulovat množství nanášeného lepidla. K ručnímu bodovému vlepování je ale možné využít i několik druhů aplikač-

ních pistolí na tavná lepidla. Ty můžeme podle způsobu vypuzování dávky lepidla nanášecí tryskou rozdělit na mechanické, u nichž je potřebný tlak vytvářen stisknutím spouště, a pneumatické, u kterých je dávka lepidla vypuzována stlačeným vzduchem z připojeného rozvodu. Zatímco tedy pneumatické lepidlové pistole vyžadují mimo přívodu elektrické energie i přívod stlačeného vzduchu a hodí se proto především pro pracoviště, kam není problém tento stlačený vzduch přivést, pro použití mechanických pistolí plně postačuje elektrická zásuvka. Pomocí těchto lepidlových pistolí je možné nanášet všechny druhy tavných lepidel. Teplota tavení se dá u většiny z nich regulovat termostatem nastavitelným v určitém rozmezí, takže lze s pistolí pracovat při teplotě ideální pro příslušné lepidlo a nemůže dojít k jeho přepálení. Nejjednodušším typem jsou mechanické pistole, zpracovávající tavné lepidlo v tyčinkách, které jsou v ústí pistole natavovány a roztavené lepidlo je vypuzováno tryskou. Dokonalejším typem jsou potom pistole granulátové, do jejichž tavicích zásobníků se dává lepidlo v podobě granulí nebo malých „polštářků“. Velikost dávky vypuzeného lepidla je možné u mechanických lepidlových pistolí regulovat délkou stisku spouště, u pneumatických je nastavitelná. Maximální velikost vypuzené dávky je pak u mechanických pistolí dána objemem válce pumpičky, u pneumatických objemem tavícího zásobníku lepidla. Pistole mají výměnné trysky, takže jsou vhodné k využití pro celou řadu různých aplikací. Mimo bodového vlepování příloh to může být například dokončující zpracování malých sérií různých druhů obalů, jako jsou krabičky atd. Ivan Doležal

3DR

RP 4/2002

Voňavá forma reklamy Aromatické visačky patří do oblasti 3D reklamy a jedná se o produkt, který umí vyvolat příjemné asociace, dokáže uvolňovat nebo naopak aktivovat. Někomu termín „aromatické visačky“ nic neříká, ale zcela určitě si vybaví voňavé stromečky, používané ke zpříjemňování a osvěžování prostředí v interiérech automobilů, kancelářích, případně nejrůznějších společenských prostorách, které jsou komerční formou aromatických visaček. V současné době se stále větší oblibě těší i reklamní aromatické visačky, potištěné logy výrobců nebo reklamou na výrobky, na jejichž podporu prodeje jsou využívány. Ale uplatňují se i jako drobné upomínkové nebo dárkové předměty. Zkrátka, možností jejich využití je mnoho a záleží jen na přání zákazníka, případně na fantazii reklamního pracovníka, kterou z nich zvolí. Přestože aromatické visačky patří do oblasti 3D reklamy, jedná se o tvarovým vysekáváním zpracované kusy potištěného kartonu, takže mají velice blízko i k reklamě tištěné. Oproti jiným formám tištěné reklamy ale mají nepominutelnou výhodu ve své přidané užitné vlastnosti, jíž je postupné uvolňování vůně, a naopak jiným formám 3D reklamy úspěšně konkurují svou nízkou cenou. Výroba aromatických visaček je zdánlivě jednoduchá, protože spočívá ve vytištění grafického motivu, vyseknutí visaček do požadovaných tvarů, jejich nasycení aromatizujícím roztokem a zabalení do fólie. Určité úskalí ovšem představuje aromatizující roztok, protože jeho složení a chemické a fyzikální vlastnosti předurčují požadavky na vlastnosti tiskové podložky, složení a vlastnosti používaných tiskových barev a dokonce i na balicí fólie. Popis problematiky výroby visaček by byl z hlediska zadavatele asi nepříliš zajímavý, takže se omezíme na výčet podmínek, které vyžaduje, a možností, které nabízí. Podklady jak pérového, tak i polotónového charakteru pro výrobu visaček musejí být výrobci předány v digitální podobě. Tisk probíhá podle typu

předloh buď sítotiskem nebo ofsetem. Pérové předlohy jsou tištěny sítotiskem, polotónové většinou ofsetem. Pro sítotisk jsou užívány přímé barvy, takže je k dispozici velký výběr odstínů. Při tisku barvotisků ofsetovou technologií jsou využívány barvy CMYK. Potisk visaček bývá většinou oboustranný. Po tisku následuje vysekávání do požadovaných tvarů. Vycházet lze buď ze stálé nabídky tvarů, nebo zvolit tvar individuální. Stálá nabídka obsahuje kolem 20 tvarů. Mimo geometrických, jako je čtverec, obdélník, kruh a elipsa, je to i známý stromeček, stylizované autíčko, sprejová bombička, srdíčko nebo kapka. Použití stálých výsekových forem je zakalkulováno přímo do jednotkové výrobní ceny aromatické visačky. Pokud je výseková raznice zhotovena podle přání zákazníka, pohybuje se její cena

3DR

Karty Photosteno od firmy Apacer Spolu s digitálními fotoaparáty se pochopitelně rozvíjí také příslušenství. Dokladem tohoto vývoje je i společnost Apacer, která v nedávné době představila nové paměťové karty pro digitální fotoaparáty — Photosteno a Photosteno Pro. Média disponují rychlostí zápisu 2,4 MB/s v základní variantě a 4 MB/s ve variantě Photosteno Pro. Přenos dat ze záznamového média — karty — do osobního počítače nebo na mobilní, externí pevný disk se u obou typů zařízení uskutečňuje rychlostí až 5 MB/s (rychlost čtení). Zařízení Photosteno je možné připojit například také k přenosným diářům PDA nebo k MP3 přehrávačům, ve kterých se pro záznam používají jako média karty Compact Flash (CF). Tyto dvě jmenované Compact Flash karty jsou dostupné v provedeních s kapacitou 32 až 512 MB. Jako první se začaly nabízet karty Photosteno Pro s kapacitou 64 MB a 128 MB a do konce roku 2002 by měly ještě být uvedeny karty schopné pojmout 256 MB a 512 MB dat.

Virtuozita a Novatech Reprezentativní prostory hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze hostily 28. listopadu setkání zástupců tiskáren s představiteli společností Smoza, UPM Kymmene a Norland Papier. Společný večer byl příležitostí ke slavnostnímu vyhlášení výsledků soutěže s názvem „Vaše virtuozita zpracování papíru Novatech“. Do soutěže se mohl přihlásit každý, kdo při tisku využil papír Novatech — tiskárny, DTP studia, reklamní agentury i jednotlivci, zabývající se například designem. Jedinou zásadní podmínkou bylo přiložit k přihlášce vzorek výrobku, při jehož zhotovení byl papír Novatech použit. Vše ostatní, typ výrobku, gramáž či povrchová úprava, bylo ponecháno na invenci soutěžících. Výrobky vyhodnotila odborná tříčlenná porota, v níž zasedli Pekka Hyytinen za UPM Kymmene, Peter Hannemann za Norland Papier a Martin Jamrich za časopis Svět tisku. Pořadí na prvních pěti místech bylo následující: 1. místo a hlavní cenu, zájezd dle vlastní volby v hodnotě 50 000 Kč, získala Východočeská tiskárna za publikaci

20

RP 4/2002

Tisk aromatických visaček probíhá zejména na sítotiskových strojích

od 3 000 do 7 000 Kč, v závislosti na velikosti a náročnosti tvaru výseku. Šířka aromatických visaček je závislá na šíři fóliového rukávu, do něhož jsou hotové visačky baleny, a pohybuje se mezi 7,5—8 cm. Omezení na výšku teoreticky neexistuje, ovšem vzhledem k tomu, že na velikosti visačky je přímo závislá její trvanlivost, uvádějí výrobci obvykle jako maximální velikost 7 x 10 cm. Velice důležitou operací při výrobě aromatických visaček je jejich parfemace, to znamená sycení aromatizujícím roztokem. Co se týká jednotlivých vůní, je možné vytvořit v podstatě jakoukoli. Ve nabídce mají výrobci aromatických visaček vůně jak takzvaně „těžké“ (sladké, ovocné), tak i „lehké“ (svěží). Například olomoucká reklamní agentura Twin, která se na výrobu aromatických visaček specializuje už více než tři roky, má ve standardní nabídce vůni lesní, přímořskou, vanilku, kokos, broskev, citron, jahodu, borovici, jablko, levanduli, capuccino, kávu, čokoládu, moschus, růži, lesní plody a dřevokořenitou vůni s nádechem tabáku. Využívány jsou i takzvaně sezónní vůně, například na vánoční trh jsou nabízeny vůně purpura, františek, vánoční strom a kouzlo vánoc. Obecně platí, že těžké, sladké vůně (vanilka, broskev, jahoda, višeň) působí déle — až tři týdny, svěží vůně (lesní, přímořská, borovice) vydrží kratší dobu. Při postupném vytahování aromatické visačky z obalu se ovšem její výdržnost prodlužuje. Sycení aromatických visaček probíhá buď jako samostatná výrobní operace, nebo se provádí v průběhu jejich balení. Existuje několik způsobů tohoto sycení. Tím nejjednodušším je přímý nástřik, kdy je odměřená dávka aromatizujícího roztoku nastříknuta přímo na povrch visačky. Ten-

to způsob se používá hlavně u visaček vytištěných sítotiskem, jejichž povrch není uzavřen. U visaček vytištěných ofsetovou technologií je proces sycení podstatně složitější, protože visačka je tvořena dvěma vrstvami nesavého papíru s uzavřeným povrchem, mezi nimiž je savý karton. Takto zhotovená visačka ovšem může přijímat aromatizující roztok pouze okrajovými hranami, kde není povrch savého materiálu uzavřen. Proto je nutné ji ponořit do aromatizujícího roztoku celou, na dobu minimálně jedné minuty, aby do ní mohlo vsáknout dostatečné množství. Dalším možným způsobem parfemace je sycení na podtlakovém principu, kdy je z komory s aromatizujícím roztokem a zavěšenými visačkami vyčerpán vzduch a působením podtlaku přechází aroma do hmoty visaček. Parfemované visačky mají výdržnost při postupném uvolňování obalu minimálně 2—3 týdny, v uzavřeném obalu potom minimálně 1 rok. Důležitou součástí výroby aromatických visaček je i jejich balení. Musejí být totiž uzavřeny do obalu takovým způsobem, aby z nich nevyprchalo aroma. K balení se proto používají různé průhledné fólie, ale asi nejvíce se osvědčila polypropylénová fólie, jejíž nepropustnost dosahuje téměř 98 %. Samozřejmě i balicí fólie musí být odolná proti působení aromatizujícího roztoku a nesmí se jeho působením zakalovat nebo deformovat. Obaly visaček mohou také znásobit jejich reklamní působnost. Reklamním sdělením je jednak jejich potisk, ale obal visačky může být tvořen mimo fólie i potištěným kartonovým přebalem, na který je možné vytisknout třeba blahopřání a vytvořit tak nekonvenční formu novoročenky. Ivan Doležal

Signmaking

RP 4/2002

Řezaná reklama V prvním čísle Reklamní produkce jsme si vysvětlili některé ze základních pojmů, s nimiž se můžeme setkat v oblasti signmakingu, neboli výroby reklamy. Jedním z těchto pojmů je i řezaná reklama. Jde v podstatě o vyřezávání libovolného motivu ze speciálního, často samolepicího materiálu. Nejprve bychom si však měli říci něco o tom, jak vlastně obor řezané grafiky vznikl. Světlo světa spatřil až v polovině 20. století spolu s vynálezem samolepicích tapet. Člověk by řekl, že tapety nemají příliš společného s řezanou grafikou, ale opak je pravdou. K nápadu, proč z těchto tapet něco nevyřezat či nevystříhat a nepolepit s tím nějakou plochu, byl již jen malý krůček, který dal dnes již úsměvné základy řezané grafice. Již od počátku se tento obor uplatňoval v oblasti polepu dopravních prostředků, výloh či vývěsních štítů. Ostatně tato tři základní umístění řezané grafiky přetrvávají dodnes. Dalším krokem ve vývoji řezané reklamy pak byla automatizace. Je totiž pochopitelné, že ruční vyřezávání bylo přece jen poněkud zdlouhavé. V té době se již, zvláště v oblasti tvorby výkresů, používaly pérové a tužkové plotry, a tak nebyl až tak velký problém zaměnit kreslící nástroj za nůž. První řezací plotry se tak na trhu objevily přibližně v první polovině let osmdesátých. Od té doby nastal doslova boom této oblasti a za posledních dvacet let se na trhu objevila celá řada výrobců a zařízení. Dnes se na trhu prosazují především řezací plotry válcové, označované též jako rolové, a plotry deskové. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že u válcového modelu se pohybuje při řezání fólie, zatímco u deskového typu je vyřezávaný materiál pevně fixován k základní desce a po celé ploše se pohybuje nůž.

Válcové plotry Válcové plotry se standardně vyrábějí v šířích od 30 do 150 cm. Výjimečně se vyskytují i plotry s menší vstupní šíří materiálu, ale jde spíše o zařízení využívaná na některé malé úpravy přímo v terénu. Výjimku dále tvoří i zařízení určená pro speciální aplikace, u nichž naopak šíře

výše zmíněných 150 cm přesahuje. Pro řezanou grafiku, kde je zapotřebí velkých objektů, se tak používají i plotry s šíří okolo 200 cm. U tohoto systému plotrů dochází k pohybu nože pouze po jedné ose. Pohyb po druhé ose je zajištěn pohybem fólie. Ta je v současnosti posouvána pomocí přítlačných pryžových koleček po stranách dráhy samolepicího materiálu. U některých starších modelů se do stroje musel upínat materiál s perforací, pro zjednodušení přirovnatelnou k perforaci na traktorovém počítačovém papíru. Pohyb materiálu pochopitelně musí být naprosto přesný, aby špatný posun nezpůsobil chyby při samotném řezání.

Deskové plotry Tato zařízení bývají díky své konstrukci podstatně větší; jejich velikost se odvozuje od rozměrů základní desky, na niž je upínán řezaný materiál. Nejmenší plotry se vyrábějí s velikostí základní desky od 40 x 60 cm, naopak největší mívají rozměry desky přesahující 2,5 metru. Zajímavostí u tohoto typu řezacích plotrů je také to, že u některých modelů lze nahradit řezací hlavu frézovací či gravírovací hlavou, čímž se výrazně zvyšuje univerzálnost tohoto typu plotrů. Jejich výhodou je především to, že nedochází během řezu k žádnému posouvání fólie. Veškerý pohyb vykonává pouze řezací hlava. Říkáme, že se pohybuje jak po ose X, tak po ose Y.

Nože Asi každého napadne, že základem řezacího plotru jsou nože. Zde rozlišujeme dva základní typy — vlečené a tangenciální. Čepele obou typů nožů se vyrábějí z kvalitní rychlořezné oceli, která zvyšuje jejich životnost. Ta se běžně pohybuje i v řádu několika kilometrů řezu. Rozdíl mezi oběma typy je ve způsobu práce

Signmaking

RP 4/2002

Atentát — operace Anthropoid. Druhé místo obsadila společnost Graspo CZ, a. s., za výpravnou obrazovou publikaci Kanada. Na třetím místě se umístila společnost Finidr s knihou pohádek Rozprávkový venček. Čtvrté místo patří tiskárně Reproprint za publikaci Velká cestovní kniha, a na pátém místě byla oceněna tiskárna Herbia se svou kolekcí kalendářů. Všem oceněným blahopřejeme.

Canon SmartBase MPC 200 Photo Oblast multifunkčních zařízení má zcela nový a unikátní přírůstek, kterým je nové zařízení od firmy Canon — SmartBase MPC 200 Photo. To totiž zahrnuje nejenom tiskárnu, skener a kopírku, jak jsme zvyklí z ostatních zařízení, ale dokáže tisknout přímo z paměťové karty digitálního fotoaparátu bez použití PC. Lze použít všechny karty, které jsou kompatibilní s PCMCIA adaptéry (včetně CompactFlash, SmartMedia, SD card a Sony Memory Stick). Jedná se o vůbec první plně vybavené multifunkční zařízení Canon, které nabízí přímý fotografický tisk. Zařízení SmartBase MPC200 Photo pracuje s rozlišením 2 400 x 1 200 dpi a pracuje rychlostí 14 str./min v monochromatickém a 10 str./min v barevném režimu. Kopírovat lze v rozlišení 600 x 600 dpi v monochromatickém a 1 200 x 1 200 dpi v barevném režimu. Canon SmartBase MPC 200 Photo disponuje širokým zoomem 25—400 % a dalšími praktickými funkcemi, jako je kopírování 2 na 1 a přizpůsobení velikosti stránky. SmartBase MPC200 Photo je také skener, pracující s optickým rozlišením 600 x 1 200 dpi a s rozšířeným rozlišením až 9 600 dpi. Reprodukci barev zajišťuje 36-bitová barevná hloubka a 256 odstínů šedé pak umožňuje skenovat monochromatické snímky. Canon SmartBase MPC200 Photo pracuje s rozhraním USB 2.0 a zajišťuje plnou kompatibilitu s operačními systémy Windows 98, ME, 2000 a XP.

Semináře pro školství Současný stav českého školství a problémy, se kterými se potýká, jsou obecně známé. Proto každý, kdo má možnost, by měl alespoň dílem pomoci.

22

Ukázka typické aplikace řezané reklamy

s nožem. Pro názornost si uveďme příklad — vyřezání jednoduchého čtverce. Pokud budeme pracovat s tangenciálním nožem, vyřízneme nejprve jednu stranu. V rohu dostane servomotor ovládající nůž impuls, aby se otočil o 90°, a teprve potom dojde k řezu další strany čtverce. Takto plotr postupuje, dokud nevyřízne celý motiv. Systém řezání s vlečeným nožem je poněkud odlišný. Řez první strany proběhne stejně jako u tangenciálního nože, ale rozdíl nastává při řezu pravého úhlu. Vlečený nůž nemá na rozdíl od nože tangenciálního břit umístěn v ose, ale mimo ni. Při změně směru řezu tak dochází k automatickému otočení břitu. Nůž zde musí být upevněn velmi volně, aby otočení nepůsobilo problémy. U vlečených nožů se pak pomocí speciálních algoritmů musejí vypočítávat kompenzace řezu tak, aby nedocházelo v rozích k zaoblení řezu. Z výše uvedeného je patrné, že pohyb tangenciálního nože je jednodušší a tím i rychlejší, na druhou stranu jsou však tyto nože a tím i celé plotry dražší. Velmi důležitým faktorem je u řezacích plotrů také přítlak. Řezaná samolepicí fólie se totiž skládá z několika vrstev. Tou první je pochopitelně svrchní část, kterou řežeme a která je také výsledným produktem řezané grafiky. Na její spodní straně je naneseno lepidlo. Fólie má ještě další část,

označovanou obvykle jako nosič nebo podkladová vrstva. Ta je většinou z papíru a v místě kontaktu s lepidlem je opatřena silikonovou vrstvou, aby nedocházelo k poškození lepidla a bylo možné svrchní vrstvu snadno oddělit. Při řezání je důležité, aby byla proříznuta pouze vrchní vrstva, protože jinak by bylo velmi obtížné ji separovat od silikonového podkladového papíru (zvláště pak u malých objektů). Problematická může být naopak i varianta, kdy je přítlak příliš malý a nedojde k úplnému proříznutí svrchní vrstvy. Tento problém se snaží řešit i výrobci materiálů pro řezanou grafiku v podobě speciálních fólií, které mezi svrchní a podkladovou silikonovou vrstvou mají navíc vrstvu PE, odolnější proti proříznutí. Obecně však platí, že je nutné před započetím řezání bedlivě dbát na správné nastavení přítlaku pro konkrétní řezaný materiál. Patrik Thoma

Profesionální řezací plotr

RP 4/2002

Manažerské informace

Leasing jako nástroj rozvoje firmy Při financování investic je efektivní použít cizí zdroje. Leasing je výhodnější než úvěr. Finanční leasing převažuje, ale předpokládá se růst podílu operativního leasingu. Jestliže chce reklamní agentura, studio, tiskárna a koneckonců jakákoliv firma v rámci svých rozvojových plánů pořizovat hmotný či nehmotný majetek, má zpravidla několik možností, jak svoje investice financovat. První možností je použití vlastních finančních zdrojů, vznikajících jako výsledek hospodářské činnosti ve formě zisku. Alternativou je možnost využít k rozvoji podniku cizí zdroje, kterými jsou zejména úvěr a leasing. Zatímco získání úvěru v bance může být zejména pro menší firmu obtížné, je použití leasingu dostupné širokému okruhu podniků. Ačkoliv je leasing jako metoda financování investic znám již více než sto let, u nás se nebývale rozšířil až v uplynulých dvanácti letech, spolu s návratem tržních principů do české ekonomiky.

Výhody leasingu Hlavní výhodou leasingu ve srovnání s pořízením investice jinými způsoby je zejména úspora finančních zdrojů firmy. Leasing šetří vlastní finanční prostředky podnikatele, který je nemusí celé najednou vydat na koupi potřebného stroje či zařízení, ale může formou nájemného platit jen určitou část a zbytek věnovat např. na financování provozních nákladů. Při zvýšení efektu podnikání z titulu používání stroje či zařízení pořízeného na leasing se vlastně leasing splácí z výnosů takto pronajatého předmětu leasingu. Další podstatnou výhodou leasingu je úspora času, protože podnikatel tak může financovat nákup stroje nebo zařízení rychleji než při použití bankovního úvěru. Je seriózní uvést ale také některé nevýhody leasingového financování. Firma např. nemůže uplatňovat odpisy nejen po dobu leasingu, ale v případě nulové nebo symbolické odkupní ceny ani po jeho skončení, a tím se jí po skončení leasingu relativně zvyšuje daňový základ.

Navíc předmět leasingu zůstává po celou dobu splácení majetkem leasingové společnosti. Leasing je nicméně ve všech vyspělých tržních ekonomikách nositelem a zprostředkovatelem technického pokroku. Tím, že se na straně leasingové společnosti stroj či zařízení zrychleně odepisuje, může firma cyklickým leasingem neustále sledovat technický rozvoj a průběžně obnovovat svoje vybavení. Leasing umožňuje firmě řádné užívání cizí věci, která zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti, což představuje ekonomickou podstatu leasingu. Financování investic pomocí leasingu poskytuje firmě potřebný vnější zdroj peněžních prostředků a zajišťuje účelnější využití provozního kapitálu a případných úvěrů. Pro podnikatele je leasing zajímavý z daňového hlediska, protože leasingové splátky jsou součástí daňově uznatelných nákladů. Leasingové nájemné se do účetnictví firmy zahrnuje jako časově rozlišená daňová nákladová položka, čímž podnikatel šetří odpovídající částku na dani z příjmů. Existuje celá řada druhů leasingu v závislosti na předmětu leasingové operace. Nejčastěji se jedná o leasing aut, počítačů, softwaru, technologických celků, nemovitostí, strojů a zařízení apod. Nejobvyklejším předmětem leasingu v reklamních agenturách, studiích, tiskárnách a dalších podnicích z odvětví polygrafického průmyslu bývají automobily a počítače (odpisová skupina 1 podle zákona o daních z příjmu) a stroje a zařízení (odpisová skupina 2).

Výběr leasingové společnosti Podobně jako u ostatních finančních služeb, bývá i v případě leasingu někdy problém, jak si vybrat správnou leasingovou společnost, zejména pokud se menší firma odhodlává vstoupit poprvé

Manažerské informace

Podobná myšlenka stála u zrodu projektu série seminářů, určených zejména pro tuzemské školy, střední i vysoké. Jejich pořádání se pod záštitou Svazu polygrafických podnikatelů a s oficiální podporou společnosti MacSource ujalo vydavatelství Svět tisku, které bude ke spolupráci pravidelně přibírat i odborníky z externích společností. První dva semináře proběhly na brněnské Integrované střední škole polygrafické a v Pardubicích, na katedře Polygrafie a fyziky Univerzity Pardubice. Semináře byly zaměřeny zejména na problematiku digitálního tisku a jeho praktického využití. Vedle stručného teoretického úvodu měli studenti možnost prohlédnout si vzorky digitálně tištěných produktů, podívat se v praxi na hlavní chyby a prodiskutovat možnosti, jak se těmto chybám vyhýbat. V praktické části semináře s těmito poznatky vystoupil P. Svoboda ze studia Astron Print. Součástí seminářů bylo i vystoupení P. Němečka ze společnosti CDS, který s sebou přivezl aktuální hardwarové novinky Apple (zejména nejvyšší dvouprocesorový počítač G4).

Director MX Společnost Macromedia ohlásila Director MX, populární software pro tvorbu multimediálních aplikací — interaktivních prezentací, elektronických návodů a příruček, stejně jako her. Mezi hlavní novinky patří obecně integrace se známou aplikací Flash MX a adaptace na nové grafické rozhraní, společné všem MX aplikacím. Pro tvůrce, pracující na platformě Apple, je důležitá nativní podpora Mac OS X. Kromě nového systému podporuje Director MX i novou technologii QuickTime 6, a co je zejména důležité, je optimalizován pro jednotku AltiVec (jinak též Velocity Engine), což s sebou zřejmě přinese citelné zvýšení výkonu. Jednou ze zásadních novinek jsou nástroje pro tvorbu aplikací, přístupných i handicapovaným uživatelům. Jak známo, předpisy v USA poměrně přísně určují pravidla pro přístupnost médií handicapovaným čtenářům. Director MX dovoluje tvorbu „mluvících“ aplikací, použitelných i bez přídavného předčítacího zařízení, je zde zabudována podpora alternativních ukazovacích zařízení (tedy jiných, než běžná myš), k dispozici jsou i nástroje pro zpětné zachycení a zpracování mluveného slova.

24

RP 4/2002

Na našem trhu působí velký počet leasingových společností, ale jenom některé z nich mají odborníky se znalostmi specifických potřeb polygrafického průmyslu.

do leasingového vztahu. Pro snížení firemních rizik je vhodné orientovat se na renomované leasingové společnosti s jasně definovaným vlastníkem a silným kapitálovým zázemím. Rizika jsou však také na straně leasingové společnosti, která si pro jejich snížení zvláště neznámou firmu důkladně prověřuje. Někdy přistupuje k zajištění leasingové operace např. formou vysoké mimořádné splátky, resp. zálohy, nebo ujednáním o zpětném odkupu dodavatelem. Leasingu strojů a zařízení se u nás věnuje řada leasingových společností. Rozhodující bývají finanční podmínky, které daná společnost nabízí. Jedná se zejména o výši mimořádné splátky či zálohy a termín její splatnosti, a dále je nutné posoudit, jaké je celkové navýšení ceny leasingu a výše leasingového koeficientu. Důležitou otázkou je také způsob zakalkulování pojištění a u dovážených strojů a zařízení řešení celních poplatků a formalit. Rovněž je potřeba zvážit způsob ukončení leasingu a výši odkupní ceny, za kterou přejde předmět leasingu po ukončení leasingové smlouvy do majetku firmy. Lze doporučit výběr leasingové společnosti podle komoditní specializace. Například výrobci a dovozci tiskových strojů a zařízení zpravidla upřednostňují určité leasingové společnosti, které mají s prodejem těchto strojů a zařízení zkušenosti. Náklady a zisk leasingové společnosti jsou pokryty její marží, jejíž výše je mj. odvislá od působení konkurence na leasingovém trhu. Výrazně nízká marže by měla vzbudit podezření, protože bývá kompenzována např. podstatně vyšší počáteční splátkou nebo vysokou zůstatkovou cenou pro účely odkupu stroje po ukončení leasingu.

Ukončení leasingu Ukončení leasingové operace je závěrečnou etapou naplnění leasingové smlouvy. Řádné ukončení leasingové smlouvy ze strany firmy předpokládá pravidelné splácení leasingových splátek podle splátkového kalendáře a včasné

úhrady ostatních souvisejících plateb. Ve finančním leasingu dochází potom k převodu vlastnictví příslušného stroje nebo zařízení do majetku firmy. Odkupní cena po skončení finančního leasingu je stanovena v leasingové smlouvě. Výše ceny je obvykle symbolická a zohledňuje náklady na převod vlastnictví. Předmět finančního leasingu je za dobu trvání leasingové smlouvy zpravidla odepsán u leasingové společnosti do nulové zůstatkové hodnoty. Při mimořádném, předčasném ukončení leasingové operace využívá leasingová společnost jednostranné vypověditelnosti leasingové smlouvy. To může nastat v případě prodlení s úhradou několika po sobě jdoucích leasingových splátek nebo pro jiné hrubé porušení povinností vyplývajících z leasingové smlouvy. Leasingová společnost je v takovém případě oprávněna odejmout firmě předmět leasingu.

Potřeba specializace Na našem trhu působí velký počet leasingových společností, ale jenom některé z nich zaměstnávají specialisty s kvalifikací v oboru polygrafie. Výrobci a dovozci polygrafických strojů a zařízení zpravidla úzce spolupracují s jednou nebo několika málo leasingovými společnostmi a potenciálním zákazníkům doporučují jejich služby. Dlouhodobá spolupráce umožnila leasingovým firmám získat podrobné znalosti o specifických potřebách polygrafického průmyslu a naopak výrobci a dovozci techniky mají v leasingových firmách oporu při řešení jednotlivých obchodních případů.

Růst podílu operativního leasingu se dá v budoucnu očekávat zejména v oblasti reklamních agentur a pre-pressových studií.

RP 4/2002

Manažerské informace

Například na trhu s tiskovými stroji je známou skutečností, že Adamovské strojírny spolupracují při prodeji svých strojů Adast s několika leasingovými společnostmi, zatímco Grafitec dává přednost tomu, aby leasing jeho strojů Polly zajišťovala takřka výhradně společnost ČSOB Leasing. Při leasingu tiskových strojů a zařízení Heidelberg se zájemce nejčastěji setká se společností Franfinance (dříve DB Leasing). Firma Ing. Petr Kloc a spol. dává při leasingu tiskových strojů KBA přednost společnosti Český leasing. Společnost MAN Roland často spolupracuje při dovozu tiskových strojů s leasingovými společnostmi Raiffeisen Leasing a CitiLeasing. V průběhu dlouhodobé spolupráce se vytvořily těsné vazby mezi jednotlivými výrobci, dovozci a leasingovými společnostmi. Nejedná se však o smluvní vazby exkluzivního charakteru. Přestože si známé leasingové společnosti, které vlastnicky patří do silných bankovních skupin, v podstatě rozdělily leasingový trh, může poskytnout vynikající finanční služby i málo známá leasingová společnost.

Možnosti operativního leasingu Na rozdíl od tiskových strojů a zařízení pro knihařské a dokončovací zpracování, kde je převaha leasingu jednoznačná a dosahuje až 95 % všech obchodních případů, je použití leasingu v pre-pressu méně obvyklé. Hlavním důvodem je skutečnost, že podobně jako veškeré IT technologie, prochází i příprava tisku bouřlivým vývojem, který má za následek rychlé morální zastarávání provázené poklesem cen. Oblast pre-pressu by se mohla stát doménou operativního leasingu, který se ale zatím v našich podmínkách příliš nerozvinul. Při operativním leasingu nepřechází na rozdíl od finančního leasingu po ukončení leasingové smlouvy předmětu leasingu do vlastnictví firmy, ale věc zůstává v majetku leasingové společnosti. Prostřednictvím operativního leasingu je možné zajistit užívání potřebného hmotného či nehmotného majetku na nezbytně nutnou dobu. Operativním leasingem lze předcházet důsledkům rychlého morálního zastarávání např. počítačů a podobných komodit, jež podléhají překotnému technickému vývoji. Takový charakter má prakticky celá oblast

pre-pressu, a proto se zařízení pro přípravu tisku jeví jako vhodný objekt operativního leasingu. Tento produkt však vyžaduje úzkou spolupráci mezi leasingovou společností a dodavatelem. Růst podílu operativního leasingu se dá v budoucnu očekávat zejména v oblasti reklamních agentur a pre-pressových studií. Leasing strojů a zařízení pro podniky polygrafického průmyslu má vzrůstající tendenci. Vše nasvědčuje tomu, že tento trend bude zachován i v nejbližší budoucnosti. Je v zájmu firem, které do leasingových vztahů zatím nevstupovaly, aby se s touto možností financování investic blíže seznámily a využily osvědčeného finančního nástroje k investičnímu rozvoji svých firem. -gk-

Leasingové termíny ve zkratce Akontace – první mimořádná splátka nebo záloha Bonita – schopnost firmy splácet leasingové splátky Cena leasingu – vstupní cena předmětu leasingu, zvýšená o náklady a zisk leasingové společnosti Doba finančního leasingu – minimálně 3 roky, maximálně zpravidla 6 let Finanční leasing – nejrozšířenější typ leasingu, kdy po splacení přechází předmět leasingu do majetku firmy Kupní smlouva – vztah mezi leasingovou společností a dodavatelem předmětu leasingu Leasingová smlouva – vztah mezi leasingovou společností a firmou Leasingový koeficient – podíl mezi součtem všech leasingových splátek a plateb, vyplývajících z podmínek leasingové smlouvy a původní pořizovací ceny předmětu leasingu, kterou by firma zaplatila, kdyby si jej pořizovala za hotovost Odkupní cena – úhrada za převod předmětu leasingu do vlastnictví firmy po skončení finančního leasingu a zaplacení poslední splátky Operativní leasing – nepředpokládá na rozdíl od finančního leasingu převod vlastnictví předmětu leasingu po ukončení leasingové smlouvy Splátkový kalendář – stanovuje výši jednotlivých splátek, jejich počet a termín splatnosti Zpětný leasing – prodej vlastního hmotného majetku leasingové společnosti a jeho zpětný pronájem kvůli okamžitému získání finančních prostředků Zpětný odkup – smluvní zajištění, v němž se dodavatel zavazuje převzít nazpět předmět leasingu, dojde-li k situaci, kdy firma není schopna nadále splácet leasingové splátky

Profil studia

RP 4/2002

Magic Seven, a. s. Mnoho polygrafických firem začalo vznikat až v první polovině devadesátých let, a mezi nimi bylo i malé studio s názvem Magic Seven, které se během své desetileté existence na reklamním trhu zařadilo rozsahem poskytovaných služeb, počtem a zaměřením klientů mezi čtyři největší reklamní, grafická, DTP a pre-press studia. Spolu s nově přejmenovanou divizí iMagic zde pracuje přibližně 60 zaměstnanců. Grafické studio v lednu roku 1993 začínalo v jedné kanceláři na Strahově s jedním počítačem Apple Macintosh, na němž zpracovávalo spíše drobnější zakázky, jako jsou například letáky nebo vizitky. Základem expanze a úspěšnosti každého studia je však vzrůstající klientela, o niž se v Magic Seven již od počátku velmi pozorně starali. Jak se později ukázalo, důležitým krokem bylo také zahájení spolupráce s velkými reklamními agenturami, pro něž se začala zpracovávat kompletní předtisková příprava. Po nějaké době se Magic Seven rozrostl natolik, že mu prostory na Strahově začaly být malé. Proto se přestěhoval na Vyšehrad, kde sídlí společnost po několika rekonstrukcích dodnes. Vzhledem k nárůstu požadavků a zakázek v oblasti předtiskové přípravy byla nezbytná investice do technologického vybavení sestávajícího ze skenu, osvitové jednotky a nátisku. Současné vybavení studia se již v mnohém změnilo od toho původního. Z pre-pressu bychom tak měli jmenovat skener Crosfield či osvitové jednotky Agfa Avantra 44 a 25 a Phoenix 2000 od společnosti Agfa. Výroba je pak doplněna také o malonákladový digitální stroj Canon CLC 1150. Dále je studio Magic Seven vybaveno jak počítači Apple Macintosh, tak i počítači pracujícími na platformě PC, s celkovým počtem 17 operátorských pracovišť. Velký důraz je

26

v této firmě kladen na datové toky. Již standardem se proto staly přípojky ISDN a s některými klienty, od nichž putují do studia velké objemy dat, pak probíhá komunikace pomocí mikrovlnného spojení. Všechna data jsou pochopitelně zálohována, a to jak na serveru, tak i na některém ze záložních médií. Zpracování všech zakázek v jednotlivých divizích podléhá přesné evidenci. Proto zde byl také vlastními silami vytvořen interní informační systém na správu zakázek, který pro snadnější obsluhu umožňuje také propojení s účetnictvím. Studio ihned od počátku vsadilo na dlouhodobou spolupráci se svými klienty, a proto není žádnou výjimkou, že s mnohými klienty spolupracuje více jak pět let. Zákazníci si cení především propracovaného způsobu spolupráce s account manažery, kde si mnohdy vystačí s plnou komunikací pomocí Internetu. Převážnou část klientely tvoří pražské firmy, pouze přibližně u dvaceti procent jde o klientelu mimopražskou. Z hlediska skladby zákazníků jsou tu dvě základní skupiny — reklamní agentury a přímí zákazníci. Pro reklamní agentury se ve studiu Magic Seven většinou zpracovávají zakázky běžného charakteru. V praxi to znamená, že reklamní agentura vystupuje ve zpracování zakázky jako supervizor a veškerá exekutiva zpracování je na studiu, které taktéž jedná s dodavateli, redakcemi apod. Mezi největšími klienty, dlouhodobě spolupracujícími se studiem Magic Seven, najdeme např. pražské reklamní agentury Grey, DDB či Young & Rubicam. Druhou velkou skupinou jsou pak přímí zákazníci. Zde jednu podskupinu tvoří zastoupení zahraničních firem, pro něž se zpracovávají předpřipravené podklady. Jde především o české jazykové mutace k nejrůznějším prospektům, návodům atp. Stále rostoucí skupinu přímých zákazníků tvoří takové firmy, pro něž Magic Seven zajišťuje kompletní servis. Zde se zpracovávají nejenom kampaně na podporu prodeje nejrůznějších produktů, ale také například samotné návrhy obalů. Z klientů, s nimiž navázalo studio Magic Seven úzkou spolupráci, bychom mohli jmenovat například Baumax, pro nějž je vyráběn kompletní sortiment tiskových

materiálů, Grafitec, Heidelberg Zement a další. Ze zákazníků, pro něž se poskytují dílčí služby, lze pak jmenovat společnosti Contactel, Danone, Dr. Oetker, Nestlé, Pirelli či automobilky Škoda Auto, Toyota, Renault Truck ČR či Ford Motor Company. Právě u poslední jmenované firmy jde o úspěšný projekt vedení internetového obchodu s reklamními a dárkovými předměty. Úspěch vidí společnost v neustálém sledování trhu a jeho trendů, jedním z nichž je i digitální tisk. Právě jeho možnosti mohou v budoucnu doplnit nabídku společnosti Magic Seven, čímž firma ještě více rozšíří portfolio nabízených služeb. To ovšem neznamená, že firma není schopna svým zákazníkům již nyní nabídnout možnosti a výhody digitálního tisku, který je poskytován formou kooperace. Podobně je tomu i u velkoformátového tisku. Také ten by se však měl v blízké budoucnosti stát plnohodnotnou součástí nabídky tiskových služeb Magic Seven. Jedním z hlavních úkolů, které si ve společnosti Magic Seven do budoucna zadali, je těsnější propojení jednotlivých výrobních segmentů, tedy zejména propojení multimediálního a tiskového výstupu. Díky tomu, že v Magic Seven obsluhují celý řetězec technologických zařízení, jak se říká, „pod jednou střechou“, chtějí postupně eliminovat rezervy v propojení jednotlivých článků výroby tak, aby průběh zakázky byl bezproblémovýí a co nejrychlejší. Výsledným efektem zjednodušení cesty zakázky je pak pochopitelně také snížení její ceny. Patrik Thoma Magic Seven, a. s. Adresa:

U gymnázia 3, Praha 4, 140 00

Telefon:

+420 261 099 400-1

Fax:

+420 261 220 956

E-mail:

[email protected]

http://

www.magicseven.cz

Počet zaměstnanců: 60 Rok vzniku studia:

1993

Profil tiskárny

RP 4/2002

Magic Seven Print, a. s. „Na počátku bylo reklamní grafické studio...“ Těmito slovy by mohla začínat zatím velice krátká historie tiskárny Magic Seven Print, která se svými 40 zaměstnanci patří v současnosti mezi středně velké polygrafické podniky. Reklamní grafické studio Magic Seven, a. s., poskytující služby v oblasti reklamy a marketingu, vzniklo na přelomu let 1992—1993. Společnost se postupně rozrostla o slovenskou pobočku Magic Seven Slovakia, s. r. o. a dceřinou společnost Magic Seven Multimedia, s. r. o., věnující se komplexním službám v oblasti Internetu, která se v průběhu letošního roku přejmenovala na iMagic. V roce 2000 začalo vedení mateřské společnosti Magic Seven uvažovat o rozšíření nabídky standardních služeb grafického studia, do níž patřila kreativní činnost, pre-press a osvit na film, o kompletní tiskové a dokončující zpracování zakázek. Hlavním důvodem těchto úvah byla jednak poptávka zákazníků, kterých grafické studio za dobu své existence získalo celou řadu, ale v neposlední řadě i počínající změna technologie pre-pressových výstupů, kdy osvit na film začala nahrazovat technologie CtP. Bylo jasné, že na tuto technologii postupem času budou muset přejít i menší agentury a grafická studia, takže se vedení snažilo předejít tomu, aby museli nabízet výsledky své práce pouze v podobě datových souborů. A tak začala na severozápadním okraji Prahy v areálu bývalého podniku ZPA v Čakovicích vznikat nová tiskárna — Magic Seven Print. Základem jejího strojového parku se stal nový pětibarvový ofsetový stroj Polly, starší dvoubarvový tiskový stroj Adast Dominant a dvoubarvová ofsetová rotačka Zirkon 66. Do plného provozu

byla tiskárna uvedena počátkem února roku 2001 a díky ní mohla společnost Magic Seven začít svým klientům nabízet skutečně komplexní služby v oblasti reklamy a propagace. Část zakázkové náplně proto začaly tvořit letáky, brožury, nabídkové listy, stojánky, plakáty a podobné akcidenční tiskoviny, ale kromě kvalitního barevného tisku nabízela tiskárna i výrobu černobílých a dvoubarevných publikací včetně knihařského zpracování, tištěných na rotačce Zirkon. Poměrně brzy se ale ukázalo, že ideálním zaměřením pro ni bude co největší orientace na vícebarevný reklamní tisk, protože jednak přímo navazuje na produkci reklamního studia mateřské společnosti, a jednak při její realizaci vzniká podstatně větší přidaná hodnota než při realizaci jedno- nebo dvoubarevného tisku. Proto byl od roku 2002 provoz rotačky Zirkon 66 ukončen. Pozornost byla soustředěna hlavně na zakázky z oblasti barevného akcidenčního tisku, které byly ve skupině Magic Seven vyráběny od vytvoření grafického návrhu až po dokončující knihařské zpracování a expedici. Vzhledem k tomu, že tiskárna musela být z hygienických a ekologických důvodů oddělena od grafického studia, které sídlí prakticky v centru Prahy, uskutečňuje se přenos tiskových dat prostřednictvím mikrovlnného spojení, nebo jsou převáženy filmy. V technologii CtP vidí v tiskárně Magic Seven Print budoucnost a předpokládají, že její vlastnictví se už brzy stane základním faktorem konkurenceschopnosti. Proto mimo klasického konvenčního způsobu archové montáže a osvitu zavedli i technologii CtF, tedy přímého osvitu filmů z datových souborů, která je jakýmsi přechodovým stupněm k CtP. Výroba tiskových desek je potom zajišťována na dvou osvitových jednotkách Agfa Avantra.

Zkrátka, v prvním roce existence zaměstnanci tiskárny Magic Seven Print kompletovali svůj pracovní kolektiv, dolaďovali ho, aby byl schopen vyhovět všem přáním a požadavkům zákazníků, a zároveň mapovali terén své působnosti a hledali nejnadějnější cesty k úspěšné realizaci na našem trhu. V letošním roce, kdy už je tiskárna dostatečně zavedena, začali navyšovat svoji produkci tak, aby při bilancování výsledků bylo dosahováno ekonomicky zajímavých čísel, a v následujícím roce se chystají posunout opět o kus dál a produkci tiskárny dále zvýšit. Pomoci by jim v tom měl další vícebarvový archový tiskový stroj, tentokrát ale z produkce některého ze zahraničních výrobců, od něhož budou očekávat jednak zvýšení produktivity práce a jednak ještě další navýšení kvalitativních parametrů výsledného tisku. Prioritním zájmem pracovníků tiskárny Magic Seven Print je poskytnout svým zákazníkům co nejširší a nejkomplexnější servis v návaznosti na služby mateřského grafického studia, při dodržení vysokých standardů rychlosti dodávky, kvality a rozumné ceny. K v současnosti nabízenému vícebarevnému ofsetovému tisku a řadě operací dokončujícího zpracování tiskovin, jako jsou vazby V1—V8, UV i parciální lak, laminování, perforace, výseky, číslování, bigování a ražba se proto přiřadí i další speciální operace, jako je například personalizace tiskovin nebo mailing, ať už zajišťované vlastními kapacitami nebo v kooperaci. Zákazník by zkrátka měl být v této tiskárně vždy uspokojen, ať už jsou jeho přání jakákoliv. Ivan Doležal

Magic Seven Print, a. s. Adresa:

Oderská 333, Praha 9, 196 03

Telefon:

+420 283 101 415

Fax:

+420 283 101 412

E-mail:

[email protected]

http://

www.magicsevenprint.cz

Počet zaměstnanců: 40 Rok vzniku tiskárny: 2001

27

Osobnost

RP 4/2002

Představujeme vám:

Václav Navrátil Datum a místo narození: 4. 11. 1943, Praha Stav: rozvedený, dvě děti Auto: Nissan Oblíbené jídlo: pečená kachna, červené zelí, bramborový knedlík Oblíbený nápoj: dobré červené víno Koníčky: voda, vodní sporty — plavání, kanoistika atd.

Rodinné dynastie, ve kterých tradice byla téměř posvátná a řemeslo se dědilo z otce na syna, byly v minulosti mnohem běžnější a častější než dnes. Jejich základem byly obvykle rodinné podniky, jež byly hlavním pojítkem vytvářejícím a udržujícím tyto tradice. Léta totality ve většině případů tato pouta zpřetrhala a tradice rozrušila, ale přesto se v některých rodinách profesní tradice podařilo udržet. A z jedné takové pochází předseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti UNI GRAFIA Václav Navrátil. V polygrafickém oboru pracoval nejenom jeho otec, ale i strýcové, tety a bratr. Tradice se dokonce přenesla i do další generace, protože jeho dcera se vyučila reprodukční grafičkou a synovec strojmistrem rotačky. V přeneseném slova smyslu by se mohlo říci, že Václav Navrátil se v tiskárně vlastně narodil. Jeho otec byl totiž spoluvlastníkem tiskárny Jánský — Navrátil v Praze na Malé Straně, což byl knihtiskový závod se 40 zaměstnanci, tedy žádná malá tiskárnička navštívenek, a malý Václav se proto mohl mezi sázecími a tiskovými stroji pohybovat už jako dítě. Po absolvování základní školy měl ale jako syn živnostníka velké problémy s tím, aby se mohl alespoň vyučit tiskařem, což se povedlo zajistit až s pomocí otcových dlouholetých známých z oboru. Po vyučení v bývalé tiskárně Grafia v Myslíkově ulici v Praze, která tehdy patřila do národního podniku Průmyslové tiskárny, pracoval nějakou dobu jako tiskař a potom jako mistr ve strojovně. Pak vystudoval střední školu pro pracující se zaměřením na polygrafi a po jejím absolvování se postupně uplatnil ve funkcích vedoucího provozu a ředitele závodu. Za určitou kuriozitu bychom mohli považovat skutečnost, že

28

ačkoliv ani jednou ve své polygrafické kariéře nedal výpověď a nezměnil zaměstnavatele, pracoval celkem ve čtyřech podnicích: začínal v jednom ze závodů už zmíněných Průmyslových tiskáren, později přejmenovaných na Středočeské tiskárny v Myslíkově ulici. O pár let později došlo k další změně názvu podniku na Tiskařské závody a Václav Navrátil přešel do jejich dalšího závodu ve Slezské ulici na Vinohradech, který byl v roce 1993 zprivatizován a přetransformován do akciové společnosti UNI GRAFIA. Zkrátka, v průběhu celé své kariéry procházel různými formami reorganizace téhož podniku. Ale zkušenosti, získané v dobách, kdy si tiskárnu prošel jak se říká „od sklepa až po střechu“, se mu velice hodily v devadesátých letech minulého století, kdy se musel zhostit dvou velkých úkolů — napřed transformace knihtiskového závodu na ofsetový tisk a posléze jeho privatizace a přestěhování na nové působiště. Od svého vyučení pracoval Václav Navrátil v knihtiskových závodech. Koncem osmdesátých let ale už bylo jasné, že budoucnost bude patřit ofsetovému tisku a změna technologie bude muset proběhnout rychle. Proto jeho první cesta do západní Evropy (předtím ho tam nikdy nepustili) počátkem prosince 1989 směřovala na čtrnáctidenní stáž u německé firmy Berthold — Stempel, věnovanou problematice fotosazby; následovalo potom ještě dalším studium doma. Se stejným zaujetím se posléze věnoval i prostudování problematiky ofsetového tisku, aby mohl za pomoci dalších odborníků zahájit přeškolování pracovníků svého závodu z knihtisku na ofset. Ještě více energie potom musel vynaložit při přípravě a realizaci přestěhování tohoto závodu ze Slezské ulice do areálu býva-

lého Stavoservisu v Praze — Malešicích. Vlastní přestěhování proběhlo za pouhé čtyři měsíce, včetně vyklizení prostor v budově ve Slezské ulici, ale mnohem delší než toto stěhování byla jeho příprava — to znamená stavební úpravy nových prostor a zajištění nových strojů a zařízení. Na nové působiště bylo totiž přestěhováno jen 60 % původního technického vybavení. Ale zkušenosti nabyté dlouholetou praxí, chuť a schopnost stále se učit a přizpůsobovat novým podmínkám a nárokům i vysoké pracovní nasazení se Václavu Navrátilovi při těchto dvou akcích, asi nejnáročnějších v jeho životě, bohatě zúročily. Dnes řídí jednu z velice dobře vybavených českých akcidenčních tiskáren jak po technologické, tak i po kapacitní a kvalitativní stránce produkce, která je konkurenceschopná i na ostatních evropských trzích. A jak vidí budoucnost své tiskárny a polygrafie jako takové? Václav Navrátil k tomu říká: „Navzdory některým malověrným prognózám si myslím, že tištěné slovo má před sebou stále budoucnost. Elektronická média, jako je třeba Internet, nesporně představují nové možnosti a informační kvality, ale podle mne jim chybí pohoda. Pohoda, kterou čtenář prožívá při čtení knih, časopisů, ale i obyčejných novin. A navíc, když porovnáme statistiky množství potištěného papíru na jednoho obyvatele u nás se stejnými čísly ze států Evropské unie, uvidíme, že tady máme ještě poměrně velké rezervy. Takže klasická polygrafie se u nás bude nadále rozvíjet ještě řadu let, i když od roku 1989 už udělala obrovský pokrok — z technologicky i strojovým vybavením velice zanedbaného odvětví se přetransformovala v moderní konkurenceschopnou průmyslovou oblast.“ Ivan Doležal

RP 4/2002

Bezdrátový přenos dat Bezdrátové komunikace jsou v posledních letech stále populárnější. V zemi, postižené komunikačním monopolem, se nakonec není co divit. Bezdrátové spojení totiž lidem nabízí alternativu k předraženým metalickým pevným linkám, na nichž stávající operátoři nabízejí v nejlepším případě ISDN (a i to ve většině případů s omezením jen na jeden kanál, tedy na 64 Kb/s). Oproti tomu jsou bezdrátové spoje alternativou s průběžně rostoucím výkonem a paralelně klesající cenou. Bezdrátové lokální sítě bodují jednoduchostí zapojení a maximálním pohodlím pro uživatele. Určitou slabinou zatím zůstává cena.

Již méně veřejnost vnímá, že to, co je souhrnně označováno za „bezdrát“, je ve skutečnosti širokým svazkem technologií. Ty se v reálu liší parametry, jako je maximální rychlost přenosu, vzdálenost, na kterou lze přenos realizovat, nebo i schopnost současného provozu s dalšími sítěmi. Na hlavní zástupce se postupně v nezbytně nutné míře podíváme, je ale třeba mít na mysli, že jde o jeden z nejdynamičtějších oborů, kde informace velmi rychle zastarávají. Kde všude se s bezdrátovými přenosy setkáváme, jaké jsou nejčastější aplikace hlavních technologií? V prvé řadě, bezdrá-

PCMCIA adaptér pro Bluetooth

tové přenosy obvykle evokují představu dalšího fenoménu, Internetu. Nejlépe se bezdrátovým přenosům daří tam, kde jde o připojení koncových zákazníků k ISP, tedy k poskytovateli internetového připojení (připojení, často označované jako tzv. poslední míle). Největším lákadlem je tu pochopitelně pojem broadband Internet. Širokopásmový Internet, dost rychlý pro přenos multimediálních dat, je v současnosti dostupný prakticky jen pro majitele Internetem vybavených přípojek kabelových televizí — většina ostatních se spoléhá na postupné rozšíření bezdrátových spojů. Specifickou variantou bezdrátového spojení je přenos dat přes satelit. Zatímco provoz privátních datových sítí není pro běžné společnosti cenově příliš dostupnou technologií, v oblasti připojení k Internetu se ledy trochu pohnuly.

Družicové datové přenosy jsou zatím v plenkách, časem se ale mohou ukázat jako rovnocenný soupeř současným technologiím.

Satelitní připojení k Internetu staví na několika výhodách. Z geografického hlediska jde o jednoznačně nejdostupnější službu. Signál z družice je možné zachytit na celém území republiky, a to je pokrytí, kterému jiné technologie nemohou konkurovat. Další výhodou jsou dosahované vysoké rychlosti připojení, které se běžně pohybují minimálně v Mb/s. Technologií družicového spojení je hned několik, stejně jako praktických možností, jak se přes družici v tuzemsku připojit (o tom ale někdy příště). Připojení k Internetu je jednou z vedoucích aplikací bezdrátových technologií, zdaleka však není aplikací jedinou.

Další

Soutěž Potiskni a použij zná vítěze Ve čtvrtek 17. října byly v reprezentačních prostorách prodejního centra Le Papier slavnostně vyhlášeny výsledky soutěže Potiskni a použij speciální grafické papíry. Tuto soutěž připravil velkoobchod papírem Smoza. Soutěž probíhala celkem ve třech kategoriích. První kategorií byly tiskárny, kde se hodnotilo nejlepší zpracování, druhou reklamní agentury, grafická studia a výtvarníci (nejlepší design), a poslední kategorií byli studenti (nejlepší návrh). Jako nejlépe polygraficky zpracovanou knížku porota zvolila publikaci Dejvické divadlo, kterou připravil Roman Pecháček (Area). Další oceněné práce v první kategorii jsou z Atelieru Haškovec: pozvánka pro Kooperativu na papíru Sirio Stardust a Tintoretto Camoscio. V kategorii nejlepšího designu získala první místo publikace z nakladatelství Alcore s názvem Současná česká móda, vytištěná na papíru Saville Row. K finalistům druhé kategorie dále patří také kniha Roches a Bžunda od Juraje Horvátha (nakladatelství Baobab), vytištěná na papíru Conqueror Contour. Pavel Fingr získal ocenění za design firemních tiskovin pro ČNP consulting. Ve třetí, studentské kategorii získal první cenu kalendář Martiny Hamouzové z VOŠG Hellichova. Kalendář je vytištěný na papíru Sirio Stardust Sabia a kombinují se v něm jednobarevné linoryty s barevnými výstupy z laserové tiskárny. K dalším oceněným pracím studentů VOŠG patří firemní tiskoviny pro Čajovnu konvička od Jiřího Karáska (na papíru Conqueror Laid), či tiskoviny pro Institut of Organics od Lucie Sýkorové (papír Cromático briliant).

Trh s mobily poroste Podle předpovědí společnosti Nokia poroste — navzdory některým očekáváním — trh s mobilními telefony i příští rok. Nokia očekává růst až 10 procent, svůj podíl odhaduje na téměř 40 procent celkového trhu. V absolutních číslech by mohlo jít i o 400 miliónů telefonů, z nichž by 150 miliónů pocházelo od Nokie. Podle stejné předpovědi bude dokonce až 100 miliónů telefonů Nokia vybaveno barevným displejem, možností MMS a případně prohlížečem internetových stránek.

30

RP 4/2002

vytvořit v podobě bezdrátových lokálních sítí (WLAN) pohodlnou náhradu za klasické „zadrátované“ lokální sítě (LAN). Již v okamžiku dokončení v roce 1997 bylo ale jasné, že navržený standard neodpovídá rychlému vývoji, a výsledkem byl během zhruba dvou let inovovaný 802.11b (změna přinesla zejména zvýšení rychlosti z původních 2 Mb/s na 11 Mb/s).

Typická základnová stanice

Bezdrátové radiové pojítko může velmi dobře posloužit i při budování rozsáhlejších privátních počítačových sítí, a to v případech, kdy by vybudování fyzického vedení, metalického nebo optického, bylo zbytečně nákladné (nebo zdlouhavé, obtížné apod.). Typických aplikací je nepřeberně, propojit lze například centrály s pobočkami, dodavatele s klienty, nebo kooperující studia s tiskárnami. Když si uvědomíme, že s vhodným zařízením není problém propojit místa vzdálená až desítky kilometrů (podle pásma, výkonu, typu antény), je jasné, že bezdrátový přenos je v mnoha případech varianta nejlevnější, nejrychleji realizovatelná, a mimo jiné i dobře do budoucna rozšiřitelná. V neposlední řadě bychom neměli zapomenout ještě na jednu oblast, a to bezdrátovou komunikaci mezi digitálními zařízeními. Na první pohled jde sice o technologie ještě nepříliš rozšířené, ve skutečnosti ale stojí těsně před explozivním rozvojem. Bezdrátově spolu komunikují nejrůznější terminály, pokladny a další zařízení — a je jen otázkou, kdy s nimi začnou komunikovat naše osobní přístroje, jako jsou mobilní telefony, nebo nejrůznější organizéry a počítače, PDA počínaje a PocketPC konče. Zřejmě nejambicióznější je momentálně v tomto směru technologie Bluetooth (známá zatím zejména jako nástroj pro komunikaci mezi počítačem a mobilním telefonem), to ale neznamená, že bude nakonec nejlepší, nebo jediná.

WLAN sítě podle 802.11 Před více než deseti lety začal ve světě vznikat standard pro bezdrátové přenosy dat, s na pohled nepříliš atraktivním názvem IEEE 802.11. Od počátku šlo o to,

Základním rysem tohoto typu bezdrátových sítí je, že pracují v nelicencovaném radiovém pásmu 2,4 GHz. Vzhledem k původnímu účelu je to jen logické, splnění bezlicenční podmínky výrazně usnadňuje administrativu, spojenou s budováním a provozem sítí. Právě díky provozu v bezlicenčním pásmu může každý jít a zařízení pro vybudování bezdrátové sítě si jednoduše a bez formalit zakoupit. Standard 802.11 ovšem zahrnuje více způsobů, jak data přenášet. Namátkou, při vývoji způsobů přenosu šlo například o to, jak při přenosu minimalizovat rušení (přírodními podmínkami, úmyslným útokem), jak maximalizovat datový průchod, nebo jak se vyhnout riziku odposlechu. Dvě základní používané metody jsou součástí standardu již od prvopočátku. Obě fungují na principu rozprostřeného spektra, což mimo jiné znamená, že pro přenos spotřebují širší část vlnového pásma, než by odpovídalo běžnému vysílání. První metoda, FHSS, využívá myšlenku frekvenčních přeskoků. Přenos probíhá ne na jedné, ale na řadě frekvencí, mezi nimiž vysílač i přijímač velmi rychle podle předem dohodnutého pořadí přepínají. Přenos touto metodou je sice pomalejší, v současnosti dosahuje maximálních rychlostí kolem 3,5 Mb/s, zato je velmi spolehlivý a odolný proti rušení. Spojení lze obvykle uskutečnit i na větší vzdálenost, za dobrých podmínek není problémem překlenout i 60 km. Velkou výhodou jsou menší nároky na šířku přenosového pásma. To má jednoduchý, ale velmi důležitý praktický důsledek. Ve stejné oblasti (obec, blok domů) je možné současně provozovat větší množství nezávislých sítí. V praxi lze bez problémů paralelně provozovat 12—15 sítí, a mnohem méně tak hrozí problémy se vzájemným rušením. Ze zařízení, dostupných na našem trhu, využívají tuto technologii zejména přístroje společnosti BreezeCom. Nejčastější aplikací je připo-

Další

RP 4/2002

šit, DSSS je svými vlastnostmi do značné míry opakem FHSS. Je méně odolné chybám a spolehlivé spojení se dá budovat jen na kratší vzdálenosti; v jedné oblasti lze současně provozovat maximálně tři nezávislé sítě. Na druhou stranu je možné spojení velmi snadno budovat a konfigurovat, navíc jsou mnohem výkonnější, jejich rychlost totiž dosahuje 11 Mb/s.

Všechny počítače Apple mohou pracovat v bezdrátové síti Airport

jování koncových klientů, bez ohledu na to, zda jde o samostatný počítač nebo o lokální síť. Druhou variantou rozprostřeného spektra je DSSS. V tomto případě putují data namísto přeskoků paralelně v několika kanálech. V novém standardu 802.11b je použita právě metoda DSSS, změnou technologie a protokolu bylo ovšem oproti předchozí definici dosaženo mnohem vyšší rychlosti. Jak lze vytu-

Právě DSSS sítě podle standardu 802.11b, jinak též WiFi sítě, jsou v současnosti jedním z nejpopulárnějších prostředků bezdrátového spojení. První hlavní oblastí použití jsou, v souladu s původním určením, lokální interiérové sítě. Jak tu zaznělo, příslušný standard byl hotov již v roce 1997. Hotová technologie ale doslova ležela ladem, dokud ji, jako v řadě jiných případů, nepřivedla ke komerčnímu úspěchu společnost Apple. Bezdrátová technologie AirPort (postavená ve spolupráci se společností Lucent) dosáhla překvapivého úspěchu, zejména díky integraci do přenosných počítačů iBook a PowerBook, a odstartovala tak boom bezdrátových sítí i na platformě Windows — kdo si dnes pořídí bezdrá-

tovou síť do kanceláře, zakoupí s velkou pravděpodobností WiFi. Předností WiFi je zejména nízká cena, snadná instalace a jednoduchá konfigurace. Technicky se síť skládá ze základnových stanic (Access point, vstupní bod) a z jednotlivých bezdrátových síťových adaptérů (klientů), připojených k počítačům (nejen přenosným, ale i stolním). Adaptéry mohou být v počítači vestavěBezpečnost WiFi sítí není neřešitelným problémem. S rostoucím rozsahem sítě ale možnosti zabezpečení rychle klesají.

né, nejčastěji ale mají podobu přídavné PCMCIA karty. Adaptér potřebuje k práci anténu, která je buď přímo jeho součástí, nebo je vestavěna v počítači (v případě notebooku často ve víku displeje). Síť pracuje ve dvou základních módech. Pokud není k dispozici žádná základnová stanice, dokáží adaptéry v počítačích komunikovat samy mezi sebou (mód ad hoc). Teprve základnová stanice ale umožní adaptérům přes další porty

31

Další

RP 4/2002

přístup k dalším zdrojům, například ke zbývající části firemní sítě nebo do Internetu. Rozsáhlejší lokality je možné pokrýt více propojenými základnovými stanicemi; počítače s adaptéry se pak mohou, podobně, jako jsme zvyklí u mobilních telefonů, v takovém prostředí volně pohybovat, aniž by se spojení přerušilo (roaming).

WiFi sítě dobyly kanceláře, nyní se chystají prosadit i jako vlivná technologie připojování klientů k Internetu.

Jak jsme řekli, velkou předností WiFi sítí je jednoduchost, a to jak sestavení, tak i konfigurace. Za všechno se ale platí, a v případě WiFi sítí se platí zejména bezpečností. Signál základnových stanic může být zachycen na vzdálenost desítek i stovek metrů (vše velmi záleží na okolních podmínkách), a tak je jasné, že hrozí jak vstup neoprávněných počítačů do sítě, tak i odposlech komunikace. Neoprávněnému vstupu lze zamezit komplikovanějším přihlášením, kdy například od počítače vyžadujeme znalost klíče (hesla); odposlechu se lze bránit šifrováním přenosu. V obou případech je ale problém v tom, že nejsou k dispozici metody, jak do oprávněných počítačů bezpečně a automaticky dostat potřebná hesla (a to nemluvíme o nutnosti hesla periodicky měnit). V praxi jsou hesla do

S použitím vhodné antény lze uskutečnit WiFi spojení i na desítky kilometrů (obrázek pochází ze stránek http://workingwireless.net )

počítače zadávána ručně, což s sebou nese riziko vyzrazení, nehledě na potíže se zadáváním v rozsáhlejších sítích. Naopak ideální jsou WiFi pro malé, snadno kontrolovatelné firemní sítě, čítající několik málo počítačů. Stejně tak se výrazně prosazují všude, kde je třeba pokrýt větší prostory či akce, kam uživatelé vstupují jen dočasně. Typicky je to případ konferencí, veletrhů, brzy ale nebudou výjimkou ani pokryté kavárny. Budováním lokálních sítí ovšem možnosti WiFi zdaleka nekončí. S vhodnou kombinací směrových antén lze za dob-

Bluetooth adaptér pro připojení na běžnou USB sběrnici

32

rých podmínek pohodlně uskutečnit spojení na vzdálenost zhruba šesti kilometrů (se speciálně navrženými anténami bylo zaznamenáno dokonce spojení na více než 20 km), a to je fakt, který nemohl poskytovatelům Internetu ujít, zejména když uvážíme výrazně nižší náklady na budování přístupových bodů. Praxe velmi rychle ukazuje, že jedinou rozumnou konkurencí pro WiFi zůstávají Internetem obohacené rozvody kabelových televizí. Pro všechny, kdo dosud zůstávají mimo jejich dosah, je WiFi nadějnou šancí. Že je budování WiFi sítí atraktivní variantou, dokazují i nové projekty, které se v závěru tohoto roku objevují jako houby po dešti. Komerční projekt spouští Eurotel (WiFiJet), zajímavě se vyvíjí metropolitní WiFi síť WIA společnosti VancoNet. Dnes, počátkem prosince 2002, je WIA veřejně dostupná (po zaregistrování) pro všechny majitele bezdrátových adaptérů — zatím sice jen v oblasti Václavského náměstí a Vodičkovy ulice, postupně bude připojeno Jiráskovo náměstí a plánuje se expanze na pražská sídliště. Nemusí ale vždy jít jen o aktivity velkých poskytovatelů Internetu (ISP), jak ukazuje příklad nově vznikající iniciativy CZFree.Net (www.czfree.net). Členové iniciativy se na dobrovolné platformě sdružují a budují rozrůstající se síť základnových stanic a do nich připojených klientů. V současnosti jsou takto pokryty mnohé části Prahy a dokonce i okolních obcí. Kamil Třešňák

| ERP | CRM | APS | SCM | EAM | MIS | EIS | GIS | B2B | B2C | EDM | PDM | Datawarehousing | Business Intelligence |

| Controlling | Knowledge management | Outsourcing | Project management | Komunikace | Informační bezpečnost | atd.|

S přehledem na vlně podnikových informačních systémů on−line o podnikových informačních systémech

elektronický týdeník časopisu IT System

Vydavatelství CCB, spol. s r. o., Okružní 17, 638 00 Brno, Tel.: +420−5−4522 2779, Fax: +420−5−4522 2499, E−mail: [email protected]

NOVÝ VÝSEKOVÝ STROJ NOV Jako první v Praze Vám nabízíme využití velmi přesného a výkonného výsekového automatu MY 720. Oblast využití: Síla materiálu:

výsek, bigování, perforace, násek samolepících folií 0,2 až 1,5 mm

Max. formát archu:

520 x 720 mm

Max. rozměr výseku:

500 x 700 mm

Výkon:

2500 až 60000 archů za hodinu

T E C H N I C K É P O Ž A DAV K Y N A Z A K Á Z K U • o d s t u p č i s t é h o o k r a j e v ý s e k u m i n . 15 m m o d n a k l á d a c í s t r a n y a r c h u • l a m i n o v a n é t i s ko v i n y n e s m í m í t n a n a k l á d a c í s t r a n ě p ř e s a h u j í c í fo l i i ( „ p r a p o r e k “ ) • o z n a č e n í n a k l á d a c í h o ú h l u • u p ř e s n ě n í p o s t a v e n í v ý s e k u ( n á k r e s , m a ke t a . . . ) NABÍZÍME VÝHODNÉ CENY A MNOŽSTEVNÍ SLEVY! DALŠÍ SLEVY PŘI VYUŽITÍ NAŠÍ NABÍDKY LAMINACE A RAŽBY!! P o d o h o d ě p r o Vá s z a j i s t í m e v ý r o b u k v a l i t n í c h v ý s e ko v ý c h r a z n i c , j e j i c h u l o ž e n í u n á s a d o p r a v u Va š í z a k á z k y n a š í m a u t e m s ka p a c i t o u 3 p a l e t y E U R . Podrobnosti a kontakt na naší firmu najdete také na našich stránkách

www.septima.cz

L A M I N O VA C Í P R AC OV I Š T Ě

na Zbraslavi

směr Praha - Smíchov

L AMI NACE ZA T E P L A N A STRO J Í C H AUTOBOND A BILLHÖFER Folie: lesklé, matné, strukturované, metalizované a potiskovatelné

RAŽBA • SLEPOTISK • VÝSEK AUTORIZOVANÝ DISTRIBUTOR VÝROBKŮ FIRMY

směr Strakonice

DODÁVKY LEPIDEL PRO KNIHAŘSKÉ ZPRACOVÁNÍ

Septima, s.r.o., Elišky Přemyslovny 378, 156 00 Praha 5 - Zbraslav tel./fax: 257 922 293, tel.: 257 923 020, 257 923 011, e-mail: [email protected]