Akreditovaný kurz. Školení je ur eno pouze pedagogickým pracovník m v rámci DVPP

Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou soubor tří kurzů první pomoci. Na přiloženém CD najdete doplňující prezentace k jednotlivým kapitolám všech tří modulů.

Neakreditovaný kurz

Akreditovaný kurz

Akreditovaný kurz

Ƿ”˜À’‘‘…’”‘—«‹–‡Ž‡ƒ’”‘˜‘œÀœƒ³•–ƒ…‡捑ŽDz

Ƿ‡Œ«ƒ•–³ŒæÀœ›†³–•±Š‘˜³—ǡŒ‡Œ‹…Š’”‡˜‡…‡ƒ’”˜À’‘‘…Ȃ œžŽƒ†›’”˜À’‘‘…‹’”‘’‡†ƒ‰‘‰‹…±’”ƒ…‘˜À›Dz

Ƿ†”ƒ˜‘–Àœ‘–ƒ˜‘˜ƒ…À…Šƒ…ÀDz ͶͲ˜›—«‘˜ƒ…À…ŠŠ‘†‹ΪʹŠ‘†‹›œ‘—捛

ͷ˜›—«‘˜ƒ…À…ŠŠ‘†‹ ʹʹ˜›—«‘˜ƒ…À…ŠŠ‘†‹

Školení je ur«eno pro u«itele a provozní zam³stnance škol

Akreditovaný kurz MŠMT ,. j. MSMT-41972/2013-1-936  Školení je ur«eno pouze pedagogickým pracovníkõm v rámci DVPP

Akreditovaný kurz MŠMT ,. j. 28261/2011-25-643  Školení je ur«eno pouze pedagogickým pracovníkõm v rámci DVPP

ȏͳȐ

ėěēŃĕĔĒĔĈ ´ ŧĆēĈĊĕėĔƀĎěĔęʹ

ȏͳȐ

ėěēŃĕĔĒĔĈ ´ ŧĆēĈĊĕėĔƀĎěĔęʹ

ėěēŃĕĔĒĔĈ ´ ŧĆēĈĊĕėĔƀĎěĔęʹ

ȏͳȐ

www.kapa-ops.cz

Práce s prezentací Prezentaci spusťte z příslušného média obvyklým způsobem, zvětšete na celou promítací plochu, případně obraz doostřete. Doporučujeme rozdělit si přednášky do celků dle jejich logické návaznosti a dle dohody s posluchači zařadit včas přestávku. V prezentacích není dovoleno provádět jakékoli změny a úpravy textu a obrázků, není dovolena ani jejich jiná komerční prezentace. Jsou však veřejně přístupné a volně šiřitelné bez nároků na autorská práva.

P



2

Brožuru zpracovala KaPA, o. p. s. – nestátní nezisková organizace (obecně prospěšná společnost). Kvali ikační a personální agentura, o. p. s., byla založena v roce 2000. Zakladateli jsou Třinecké železárny, a. s., ZO OS KOVO Třinecké železárny a město Třinec. Posláním společnosti je zvyšování zaměstnatelnosti občanů mikroregionu Třinecko, Českotěšínsko a Jablunkovsko cestou posilování jejich znalostí a dovedností. Společnost je držitelem řady akreditací vydaných MPSV k realizaci kurzů zejména ze sociální oblasti a mimo jiné má také licenci k poskytování služeb agentury práce. Již od svého vzniku zajišťuje Kvali ikační a personální agentura, o. p. s., podporu nezaměstnaným při návratu na trh práce formou profesního poradenství a vzdělávání zaměřeného jak na obecné znalosti a dovednosti (aktivizační, motivační a počítačové kurzy), tak na odborné činnosti v oblasti poskytování sociálních služeb. Žadatel i jeho zaměstnanci mají dlouholeté zkušenosti s poskytováním komplexních služeb osobám hledajícím uplatnění na trhu práce.

Poděkování za spolupráci na realizaci projektu patří těmto osobám: MUDr. Roman Gřegoř, ředitel, Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje

Projektový tým: Libor Sobek, Marta Jarošová, Jan Vojčík, Renata Machů, Petra Foldynová, Věra Tobolová, Svatava Doláková, Pavel Dresler, Blanka Skulinová, Marek Balicki, Šárka Janošecová, Martin Kubaczka, Barbara Mynářová, Barbora Kaletová, Monika Moravcová, Jarmila Morcinková, Alexandr Malchar, Karla Csengeová, Radmila Vrbková, Sylva Eslerová, Pavla Blablová, Jana Pelikánová, Jitka Dabrowská, Alena Kuffnerová, Jana Pauschová, Eva Leciánová, Lukáš Dohnálek, Lenka Vařeková, Radim Holek, Ivana Nytra, Alžběta Vaclavíková, Lenka Sznapková, Dana Valušová, Matěj Tomášek, Jiří Šigut, Jan Sedlák, Olga Grygarová, Jana Kedziorová, Pavlína Kováčová, Žaneta Nohová, Rostislav Pyszko, Libuše Koppová, Radim Kozelský, Petr Pejchl, Barbara Štěpánková, Kristýna Habáňová, Erika Jančová, Lucie Sikorová, Jana Vavrošová Ing. Markéta Uhrová, ředitelka Kvali ikační a personální agentury, o. p. s. P



2

Země původu:

Vydavatel:

Město, obec, region:

Česká republika

Kvali ikační a personální agentura, o. p. s.

Moravskoslezský kraj

Projekt: „První pomoc – šance pro život 2“ Smyslem projektu je informovat, rozšířit povědomí a preventivně působit na cílovou skupinu učitelů a provozních zaměstnanců základních a středních škol Moravskoslezského kraje, kteří jsou neustále vystaveni riziku čelit úrazům a zraněním dětí. Realizací projektu by mělo být dosaženo toho, že vedení ZŠ a SŠ umožní svým zaměstnancům získat nové znalosti a dovednosti v oblasti poskytování první pomoci. Nezanedbatelný bude rovněž i druhotný účinek, kdy učitelé využijí nabyté znalosti během vyučovacích hodin zaměřených na tuto oblast a budou neformálně šířit zdravotnickou osvětu. Doba realizace projektu:

Přístupnost dokumentu:

Kontakty:

1. 6. 2013 – 30. 11. 2014

V tištěné i v elektronické formě

Kvali ikační a personální agentura, o. p. s. ul. Závodní 815, 739 61 Třinec +420 558 532 303 [email protected] www.kapa-ops.cz

P



2

Neakreditovaný kurz „První pomoc pro učitele a provozní zaměstnance škol“ 5 vyučovacích hodin Školení je určeno pro učitele a provozní zaměstnance škol

P



2

[1]

ZġĐđĆĉĞ ĕėěēŃ ĕĔĒĔĈĎ

V úvodní kapitole se věnujeme právní problematice a je zde vypíchnuta legislativní část, podle které všichni máme nárok na poskytnutí zdravotní péče a také všichni máme povinnost poskytnout první pomoc. I v trestním zákoně je uvedena podmínka: „… ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného…“, a proto je v prezentacích opakovaně zdůrazňováno, aby zachránci dbali na svou vlastní bezpečnost. Je dán jasný postup, jak si počínat – uklidnit se a přemýšlet, myslet na své bezpečí, zavolat na tísňovou linku 155. V následující části je popsán systém organizace ZZS v Moravskoslezském kraji. Jak vypadá a funguje krajské operační středisko, jaké jsou jeho úkoly a kde sídlí, je zde dána možnost provést simulovaný hovor na tísňovou linku 155, proč volat na 155 (riziko prodlení při hovoru na linku 112), kdy je lépe volat 112 a pro koho [2]

je to výhodnější. Jaký je systém práce ZZS v MSK, systém RLP, RLP RV, RZP, LZS, kdy volat ZZS a kdy zvážit vlastní transport, existence integrovaného záchranného systému, základní a ostatní složky IZS, případně systém psychosociální intervenční péče apod. Poskytnete základní návod, co udělat nejdříve v místě postižení, jak se v události zorientovat. Základní vyšetření postiženého má za úkol zhodnotit zejména nejzávažnější poruchy zdraví a to, zda je postižený v bezvědomí, má-li volné dýchací cesty a dýchá, zda dochází ke krvácení. V závěrečném shrnutí zopakujete klíčové poznatky z prezentace. Při výuce použijte nejlépe frontální výklad v kombinaci s problémovým učením. Délka výkladu je cca 30–40 minut. P



2

KĆėĉĎĔĕĚđĒĔēġđēŃ ėĊĘĚĘĈĎęĆĈĊ

V kapitole kardiopulmonální resuscitace se zaměřte na nejzákladnější úkoly laické veřejnost do příjezdu ZZS. V základní části de inujte pojem kardiopulmonální resuscitace a tzv. reverzibilní příčiny známé v odborné veřejnosti pod zkratkou 4 H + 4 T. Pro laiky je důležité si uvědomit, že alespoň v parciální části je jejich role nezanedbatelná – hypoxie, hemoragie, hypotermie, toxické noxy, trombembolie. Zde mohou velkým dílem přispět k záchraně postiženého. I dle doporučení ERC je pro laickou veřejnost nejdůležitější rozpoznat srdeční zástavu – kdy má začít resuscitovat. V naší praxi se setkáváme s případy, kdy laik nerozpozná srdeční zástavu, a proto je tato stať stěžejní. Operátor krajského operačního zdravotnického střediska může provádět telefonicky asistovanou resuscitaci, ale musí mít z místa události adekvátní informace o stavu postiženého. Žel, v reálné situaci víme, že banální zevní P



2

krvácení bývá nadhodnoceno a je označováno za masívní, zatímco lapavé dechy jsou označovány za adekvátní dýchání a chroptění za způsob komunikace… Popište, případně na dobrovolníkovi předveďte reakci na bolestivý podnět, způsob uvolnění dýchacích cest a zhodnocení, zda postižený dýchá. Zdůrazněte, že lapavé dechy nejsou dýcháním a musíte je považovat za bezdeší. Puls není doporučováno hodnotit pro profesionály, natož pro laiky. Může lehce dojít k záměně svého vlastního pulsu s pulsem postiženého a tím neadekvátně vyhodnotit, že je srdeční činnost zachována. Samotná resuscitace je rozdělena na resuscitaci dospělého a dítěte. U dospělých je postup klasický – „call irst“, tedy volat před započetím resuscitace a ev. využít automatický externí de ibrilátor. Při resuscitaci věnujte pozornost nácviku správné kompresi hrudníku do hloubky 5–6 cm [3]

a rychlosti stlačování cca 100–120krát za minutu. Figuríny, které jsou k dispozici, jsou k tomu velmi dobrou pomůckou, poskytující zpětnou vazbu. Upozorněte, že hrudník není zapotřebí jen stlačit, ale i uvolnit do výchozí pozice. Umělé dýchání je sice odsunuto do pozadí, ale i přesto, umíte-li jej a jste-li ochotni, je vhodné jej provádět. U resuscitace dítěte použijte postup „call past“, tedy volat později. Znamená to, že se zaměřte na uvolnění dýchacích cest, krátkou resuscitaci a následně volání ZZS a pokračování v resuscitaci. Zdůrazněte zásadní rozdíl v příčině a postupu při resuscitaci u dospělého a dítěte. Nicméně pořád platí, že je lepší „nějak resuscitovat“ než nedělat „vůbec nic“. Resuscitace novorozence a její odlišnosti jsou uvedeny jen pro úplnost. Je dobré připomenout, že výše vyjmenované postupy jsou pro laiky i profesionály. V situaci, kdy jsou oba bez pomůcek, nebudou postupovat odlišně.

[4]

Speci ické postupy dle jednotlivé noxy (intoxikace, tonutí, trauma, metabolický rozvrat, hypotermie apod.) je možno zmínit jako příklad postupu v režimu přednemocniční neodkladné péče posádek ZZS. Nejdůležitějším poznatkem této kapitoly je: rozpoznat srdeční zástavu a vědět, kde a jak „mačkat“ hrudník! Celkový čas na prezentaci je cca 30 minut a 20 minut praktického nácviku na iguríně.

P



2

RġēĞ (ĐėěġĈĊēŃ, ŧĔĐ, ęĊėĒĎĈĐġ ĕĔėĆēĶēŃ, ĕĔėĆēĶēŃ ĐĔĘęŃ, ĔćěĆğĔěġ ęĊĈčēĎĐĆ) Úvodní část tohoto tematického celku je věnována ošetření ran od malých nekomplikovaných ran až po ztrátová poranění s velkým rizikem vzniku šokového stavu. Rány de inujeme jako každé poranění kůže nebo sliznice; kromě kůže mohou být poškozeny také svaly, nervy, cévy a vnitřní orgány. Prezentace nabízí rozdělení ran dle mechanismu vzniku (mechanické, chemické, termické), hloubky a zasažení dalších orgánů. Seznamuje také s příklady ran (střelné, tržné, bodné, …) s možnými komplikacemi bezprostředními a pozdními. Ve všech prezentacích je zdůrazněna osobní bezpečnost zachránce a používání ochranných pomůcek, které jsou dostupné v terénu, s častým opakováním těchto zásad. Při ošetření ran je soustředěna pozornost na její zhodnocení – ve smyslu závažnosti, znečištění, poškození vnitřních orgánů, rizika vzniku šoku. Pokud je povrchová rána znečištěna drobnými nečistotami (písek, štěrk), k ošetření použijte proud vody a kartáček. Poté P



2

použijte desinfekční prostředek na ošetření ran (kůže) a pokud možno, sterilně kryjte. Nutnost ošetření rány ve zdravotnickém zažízení, popřípadě volání ZZS je závislé na závažnosti poranění a přítomnosti komplikací (tepenné krvácení, cizí těleso v ráně, šokový stav). Pozornost je věnována také ranám s přítomností cizího tělesa. Z ran nikdy neodstraňujte předměty uložené hluboko v ráně nebo v ráně zaklíněné! Okolí rány vydesin ikujte, těleso podložte a kryjte sterilním krytím a jemně obvažte. Zajistěte transport do zdravotnického zařízení. Ztrátová poranění představují život ohrožující stav v bezprostředním období a také možnou invalidizaci a psychické trauma v budoucnu. Poraněný je ohrožen masivní krevní ztrátou a rozvojem hemoragického šoku. Prioritou je zástava krvácení. Mezi možné alternativy patří tlakový obvaz, komprese tlakových bodů, v případě nutnosti přiložení škrtidla. Při použití škrtidla je

[5]

nutné dodržet základní pravidla: šířka škrtidla (5–8 cm), podložení škrtidla, přiložení nad místem poranění, záznam času přiložení. Péče o pahýl zahrnuje zabalení amputátu/skalpu do sterilní gázy (pokud možno), vložení do mikrotenového sáčku, poté do chladné vodní lázně (voda s kousky ledu). Nezbytností u takto rozsáhlých poranění je použití protišokových opatření a rychlý transport do zdravotnického zařízení (volání ZZS). V život ohrožující stav může vyústit krvácení. Prezentace nabízí rozdělení krvácení dle charakteru poškozené cévy a lokalizace. V rámci teoretické výuky i praktického nácviku je soutředěna pozornost na jednotlivé techniky zmírnění, popř. zástavy krvácení – přímou aplikací tlaku na ránu rukou a gázou, tlakovým obvazem, elevací končetiny, tlakové body (spánkový, lícní, krční, podkličkový, pažní, břišní, stehenní), přiložení škrtidla. V jednotlivých částech prezentace se zaměřujeme postupně na první pomoc při krvácení tepenném a žilním, zevním

[6]

(z ucha, nosu, dutiny ústní, konečníku, močového měchýře, rodidel) i vnitřním. Do kapitoly o vnitřním krvácení byly zakomponovány úrazy jednotlivých dutin a orgánových systému, jejichž dominantním projevem bývá právě krvácení. Prezentace seznamuje s projevy krvácení obecně, jejich příčinou a možnou první pomocí. Důraz je kladen na jeho rozpoznání a včasné zmírnění a zastavení krvácení a rychlé předání zraněného do rukou odborníků (transport do zdravotnického zařízení a volání ZZS). Dominantní komplikací (nejen) u krvácení je rozvoj šokového stavu. Hemoragický šok je potenciálně život ohrožující stav, proto je nezbytné jeho rozvoji v rámci možností zabránit. Prezentace seznamuje s jednotlivými druhy šoku a jejich příznaky. Záleží na každém z lektorů a zájmu účastníků kurzu, do jaké hloubky budou jednotlivé druhy šoku vysvětleny. Za nejdůležitější však považujeme vysvětlení a praktické nacvičení „Základ-

P



2

ních protišokových opatření“, tzv. 5 T (teplo, ticho, tekutiny – pouze zvlhčení úst, tišení bolesti – např. ixace zlomenin, bez zbytečné manipulace, ne podávání léků, transport). V kapitole „Termická poranění“ je výklad zaměřen na popáleniny, omrzliny, úpal a úžeh. Popáleniny i omrzliny jsou rozděleny dle závažnosti poškození na 4 stupně (popáleniny) a 3 stupně (omrzliny). U dětí je kladen důraz na správnou techniku chlazení (1. a 2. stupeň) tak, aby nedošlo k podchlazení. V prezentaci jsou objasněny rozdíly v pojmech úpal a úžeh. První pomoc se zásadně neliší. Zajištění transportu do zdravotnického zařízení, či volání ZZS je věcí závažnosti stavu postiženého. Neméně důležitou problematikou je první pomoc u poranění kostí. Teoretický výklad je zaměřen na rozdělení zlomenin dle rozsahu poškození tkání a příčiny a je nastíněna možná krevní ztráta doprovázející zlomeni-

P



2

ny jednotlivých kostí – s připomenutím protišokových opatření. Kapitola obsahuje příznaky zlomenin obecně (bolest v místě poranění – roste s pohybem, otok, hematom – modřina – silné krvácení – ohrožení hemoragickým šokem, nepřirozená poloha, omezení pohybu, slyšitelné „drhnutí“ kostí, otevřené zlomeniny – vyčnívající úlomky kostí, krvácení) a první pomoc se zaměřením na možnosti ixace zlomenin (přes dva klouby; dlahy, improvizované pomůcky – hole, lyže, …). Masivní krevní ztráty mohou doprovázet zlomeniny pánve. Kromě omezené pohyblivosti a bolesti se setkáváme také z příznaky rozvíjejícího se šoku. Z toho také vyplývají kroky první pomoci – ixace pánve, protišoková opatření a volání ZZS. Poslední částí prezentace je obvazová technika. Velmi lehce jsou v prezentaci nastíněny jednotlivé typy a techniky přikládání obvazů, obrázková příloha doplňuje výklad lektora. Záleží na každém lektorovi, do jaké hloub-

[7]

ky se bude obvazovou technikou zabývat. V této kapitole jde především o praktický nácvik jednotlivých technik ošetření – rány, krvácení, termická poranění, poranění kostí a obvazová technika. Doporučená délka teoretického výkladu je asi 30 min., praktického nácviku 40–50 min.

[8]

P



2

CĎğŃ ęĶđĊĘĆ

V kapitole „Cizí tělesa“ zdůrazníte, že „akční“ postup je na místě pouze u obstrukce dýchacích cest. Předvedete údery mezi lopatky, Heimlichův manévr i jeho modi ikaci – stlačování hrudní kosti. Také uvolnění dýchacích cest u malých dětí. Všude jinde, mimo cizí těleso v nose, které jde vysmrknout či vykýchnout, a drobné nečistoty v oku, které odstraníte cípem kapesníku, nepoužíváte žádné násilné akce např. pomocí pinzety, háčků apod., ale zajistíte ošetření ve zdravotnickém zařízení. V prezentaci intoxikace se zaměříte na důležitost prevence, tj. nepřelévat do láhví od nápojů to, co není poživatelné (chemikálie, hnojiva, postřiky apod.). Léky, čisticí prostředky, chemikálie a další uložit v domácnosti mimo dosah dětí. Pokud už k události dojde, snažíte se zjistit, jakou látku postižený požil, zajistíte její zbytky, obaly apod. popřípadě první zvratky.

P



2

Můžete požádat o informaci TIS – toxikologické informační středisko 224 919 293, 224 915 402. Svou důležitost má i informace o neúrazových stavech. Ať se jedná o laryngitidu, alergickou reakci či astmatický záchvat, je důležité nepanikařit, uklidnit se a přemýšlet, podat příslušné léky, udělat potřebná opatření a zavolat na tísňovou linku 155. U křečí kladete důraz na opatření, která pomohou zabránit zranění. Pokud křeče trvají, nepoužívat žádné násilí (nikdy nepáčit čelist a nestrkat do úst žádné předměty, o což se ještě poměrně často laická veřejnost snaží). U srdečních potíží a mozkové mrtvici mimo poskytnutí první pomoci zdůraznit význam včasného volání na tísňovou linku 155, kdy okamžité volání záchranné služby, hlavně u mozkové mrtvice, může výrazně minimalizovat její následky.

[9]

Hypoglykémie, čili pokles hladiny krevního cukru, je nejčastější akutní komplikací při cukrovce (nedostatečný příjem potravy, větší dávka inzulínu, větší tělesná zátěž). Zde zdůraznit jednak dodržování určitých pravidel životosprávy a v případě nastupující hypoglykémie, pokud je postižený ještě při vědomí, pak podání sladkého jídla nebo pití. Nikdy v první pomoci neaplikovat inzulín.

Doporučená délka teoretického výkladu je 45 min., tj. jedna vyučovací hodina, kde fyzickou ukázkou budou vlastně pouze manévry používané pro vypuzení cizího tělesa s dýchacích cest.

Poslední kapitola je věnována nespeci ickým poruchám zdraví. Mezi ně patří hlavně bolest hlavy, břicha, dále zvracení a popřípadě i průjem. V mnoha případech se jedná o nezávažné nemoci, které ani nemusí vést k návštěvě lékaře a poradíte si sami, ale pokud si nejsme jisti, příznaky trvají delší dobu nebo jsou „jiné než obvykle“, platí zásada – vyhledat lékaře. Úpornější zvracení a průjem ohrožují hlavně dětský organismus a stejně tak i seniory rozvojem dehydratace. Existuje řada příznaků, které mohou svědčit o vážné poruše zdraví.

[10]

P



2

PĔğēġĒĐĞ

P



2

[11]

Akreditovaný kurz „Nejčastější úrazy dětského věku, jejich prevence a první pomoc – základy první pomoci pro pedagogické pracovníky“ 22 vyučovacích hodin Akreditovaný kurz MŠMT Č. j. 28261/2011-25-643 Školení je určeno pouze pedagogickým pracovníkům v rámci DVPP

P



2

[1]

Ú Brožura Nejčastější úrazy dětského věku, jejich prevence a první pomoc obsahuje informace o integrovaném záchranném systému a seznámí čtenáře se zásadami prvotního kontaktu se zraněným, měřením fyziologických funkcí a vyšetřením zraněného. Velká část textu se zaměřuje na život zachraňující úkony při náhlé zástavě dechu a krevního oběhu. Pozornost je věnována akutním úrazovým stavů stavům – jsou popsány příčiny/mechanismy vzniku, příznaky, chrakteristiky a základy první pomoci u náhle vzniklých stavů jako krvácení, popáleniny, poranění elektrickým proudem, poškození chladem, úpal, úžeh, zlomeniny, cizí tělesa, tonutí. Podobně také text seznamuje s neúrazovými akutními stavy jako akutním koronárním syndromem, mdlobou, kolapsem, synkopou, cévní mozkovou příhodou, hypoglykémií – poklesem krevního cukru, epileptickým záchvatem, astmatickým záchvatem, akutními otravami, uštknutí hadem (zmije) a bodnutí hmyzem. Poskytuje návod, jak patologické stavy rozpoznat, vhodně na ně zareagovat a poskytnout správně první pomoc. Pro lepší pochopení textu jsou použity názorné obrázky a fotogra ie.

[2]

P



2

Z První pomoc je de inována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení. Rozdělení první pomoci Technická PP – odstranění příčiny úrazu (hasičským záchranným sborem, horskou či vodní záchrannou službou, svépomocí aj.). Laická PP – poskytována každou osobou obvykle s improvizovanými prostředky, její součástí je i přivolání odborné zdravotnické pomoci (zákonná povinnost plyne z § 150 trestního zákona). Odborná zdravotnická PP – poskytuje ji zdravotnická záchranná služba. Specializovaná zdravotnická PP – poskytují různá oddělení nemocnic.

P



2

V případě náhlého postižení zdraví použijte následující postup: – uklidněte se a přemýšlejte – vytočte jedno z tísňových čísel (v případě ohrožení zdraví volejte 155) – když se někdo ohlásí, řekněte mu, co se stalo, do sluchátka mluvte zřetelně a pomalu, řekněte své jméno, adresu a číslo telefonu – nezavěšujte, dokud nezavěsí člověk na druhém konci Na dispečink zdravotnické záchranné služby se můžete v tísni obrátit i pro rady a instrukce. Je možná tzv. TAPP (telefonicky asistovaná první pomoc) a TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Dispečer v případě potřeby zůstane s volajícím spojen telefonem a bude poskytovat nepřetržité rady, co s postiženým dělat, než na místo přijede posádka ZZS.

[3]

Telefonní čísla integrovaného záchranného systému: 155

Zdravotnická záchranná služba

150

Hasiči

156

Městská policie

158

Policie ČR

112

Evropské mezinárodní tísňové číslo. Výzvu přijímá

(případně zcela chybí). Při zásazích v terénu – lesy, pole, louky apod. – nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba.

dispečink HZS. Toto číslo lze volat v pokrytí kteréhokoli operátora i bez SIM karty.

Nejčastější chyby v komunikaci s operačním střediskem ZZS: Volající sdělí jméno a adresu postižené osoby a neuvědomí si, že není uvedeno na domovním zvonku. Obyvatelé činžovních domů si neuvědomí, že vchod je uzamčen a zvonky bývají nefunkční nebo nečitelné. Na vesnici nebo v chatových osadách udají číslo popisné a neuvědomí si, že není umístěno na viditelném místě [4]

Operační středisko ZZS MSK. Zdroj: http://www.uszsmsk.cz/ WwwFileStore/IBC%204.JPG [cit. 28. 6. 2013]

P



2

Záchranná služba může pomoci jen tomu, koho skutečně najde. Hledáním pacienta se mnohdy ztratí více času než jízdou ze vzdálené základny. Pokud jste zavolali záchrannou službu, vyčkejte jejího příjezdu. Jste-li na místě události sami, musíte se rozhodnout, zda nejdříve poskytnete první pomoc, nebo budete volat ZZS. Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně. V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti jediného zachránce je lépe dříve konat, potom ihned volat, tedy nejprve např. zastavit masivní krvácení, zaklonit hlavu postiženému v bezvědomí, uvolnit dýchací cesty apod. Zdravotnická záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči osobám při postižení zdraví, která: – bezprostředně ohrožují život postiženého P



2

– mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti – způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny – působí náhlé utrpení a nesnesitelnou bolest – působí změny chování a jednání postiženého ohrožující jeho samého nebo jeho okolí Výkonné týmy zdravotnické záchranné služby: – RLP – rychlá lékařská pomoc – vedoucím týmu je lékař – RZP – rychlá zdravotnická pomoc – vedoucím týmu je záchranář téměř vždy s vysokoškolským zdravotnickým vzděláním – RLP – RV – rychlá lékařská pomoc – vedoucím týmu je lékař, ale na místo zásahu jezdí osobním vozem a spolupracuje s posádkami RZP – LZS – letecká záchranná služba – vedoucím týmu je lékař, od RLP se liší pouze dopravním prostředkem

[5]

Pozemní prostředky ZZS

Laici zdravotnickou záchrannou službu často zaměňují s vozidly zdravotnické dopravy, která jsou určena pouze pro převozy nemocných.

[6]

Vzdušné prostředky ZZS

P



2

I IZS je systémem vzájemné spolupráce tísňových složek. Uplatňuje se zejména v případech hromadných neštěstí a při mimořádných situacích (např. povodně). Základními výkonnými složkami jsou: – hasičský záchranný sbor – Policie ČR – zdravotnická záchranná služba Všichni mezi sebou udržují stálé spojení a spolupracují i při řešení standardních situací. Klasickým příkladem jsou dopravní nehody, do jejichž likvidace jsou zapojeny všechny tři tísňové složky. Hasičský záchranný sbor je připraven pro poskytování technické pomoci, policie při zásahu řeší záležitosti spojené s bezpečností a zákonností. Při poskytování první pomoci myslete na své vlastní bezpečí!

P



2

Riziko poranění zachránce hrozí zejména u: – dopravní nehody – požáru – styku s jedovatými látkami – plyn, oxid uhelnatý, chemikálie – úrazu elektrickým proudem – tonutí – nakažlivém onemocnění postiženého – pokousání zvířetem, napadení z okolí Doporučený postup: Před poskytováním první pomoci zhodnoťte bezpečnost situace. Nejste povinni poskytovat první pomoc, pokud by vám či jiným osobám hrozilo nebezpečí. Postup se může v situacích lišit: Dopravní nehoda: – zastavte v bezpečné vzdálenosti [7]

– rozsviťte výstražná světla – oblékněte si re lexní vestu, umístěte výstražný trojúhelník v dostatečné vzdálenosti – zajistěte havarované vozidlo – vypněte zapalování, zajistěte ruční brzdu – pozor na unikající kapaliny z vozidla, nekuřte apod. Při požáru: – mokrý šátek přes ústa – přilba na hlavu – na ruce rukavice, hadr, kožená obuv Prostředí zamořené plynem: – rychle vyvětrejte místnost otevřením oken, dveří, případně rozbitím výplní – vytvořte průvan, v prostředí se pohybujte co nejkratší dobu

[8]

Tonutí: – k záchraně přednostně použijte pomůcek tak, abyste nemuseli do vody k postiženému Úraz elektrickým proudem: – vypněte elektrické sítě, přerušte kontakt s vodičem – v případě vysokého napětí na místo nevstupujte (elektrický oblouk může zasáhnout výbojem až na vzdálenost několika metrů), v případě kabelů spadlých na zem se nepřibližujte, zem může být pro elektrický proud vodivá Nakažlivá onemocnění: – nikdy nelze vyloučit přenos onemocnění – vždy se chovejte tak, jako by postižený byl nemocen – použijte ochranné rukavice, případně sáček na ruce, resuscitační roušku

P



2

Pokousání zvířetem, napadení z okolí: – v případě výskytu zvířete na místě události (zejména psa) hrozí vždy riziko pokousání – zvíře bezpečně přivažte či zavřete, až poté ošetřete postiženého – při napadení, potyčce apod. je riziko napadení zachránce – i jen náznaky násilí hlaste při telefonátu na ZZS a vyžádejte si asistenci policie V případě, že je poraněných více, vykonávejte v první fázi pouze život zachraňující úkony v tomto pořadí: – zastavujte prudká krvácení – ukládejte bezvědomé se zachovanými životními funkcemi do zotavovací polohy – přivolejte ZZS – telefon 155, sdělte zprávu o počtu zraněných a charakteru zranění – provádějte oživování (resuscitaci) – aplikujte protišoková opatření P



2

– teprve potom ošetřujte ostatní postižené – znehybňujte zlomeniny, ošetřujte drobné, méně krvácející rány a další Důležitý je dobrý kontakt s postiženým (pokud není v bezvědomí), říkejte mu, co a proč s ním budete dělat. Cílenými dotazy zjišťujte stav jeho vědomí. Mnohdy i zjištění mechanismu úrazu z odpovědí poraněného zabrání možnému přehlédnutí přidruženého skrytého poranění. Kvalitně provedená první pomoc má svůj význam i v případech, ve kterých nejde bezprostředně o život – vedle okamžitého pocitu úlevy dává nemocnému i šanci na menší druhotné poúrazové poškození a naději na méně komplikací během další odborné péče. Dnes je kladen velký důraz na poskytnutí kvalitní první pomoci i v případě neúrazových stavů. Rychlá pomoc například u infarktu srdce, mozkové příhody apod. má pro další život postiženého po příhodě větší význam než imobilizace zlomené končetiny.

[9]

P

,

Poraněné vyšetřujte: – pohledem – barva kůže, chování, pohyby, stav vědomí, atd. – poslechem – dýchání, odběr anamnézy – pohmatem – šetrným prohmatáním zjišťujeme případné zlomeniny, bolest apod. – čichem – alkohol, aceton, pomočení, pokálení, atd.

Stanovení priorit: Neohrozte sebe (zachránce). Zajistěte bezpečnost okolí, situace. Pokud postižený neodpovídá na dotazy nebo nereaguje na doteky, začněte ihned s vyšetřováním. Vždy si musíte v první řadě odpovědět na tyto otázky: – Je při vědomí? Reaguje na oslovení, na bolestivý podnět? – Má průchodné dýchací cesty? Má jak dýchat? Má v dýchacích cestách cizí těleso? [10]

, – Dýchá? Má zjevné a zřetelné dýchání? Máte-li jakékoli pochybnosti o dýchání = Nedýchá, ihned resuscitujte!

Normální hodnoty fyziologických funkcí Nemusíte znát důkladně tyto hodnoty a hodnotit je přesně, jak je uvedeno, ale alespoň např. vědět, co je „normální“ dýchání a co již není „normální“ a postižený je ohrožen nedostatkem kyslíku nebo zástavou oběhu a tedy smrtí. Dýchání Dospělí: dechová frekvence 12–20/min. Děti a kojenci: 20–30/min. Pokud s vámi postižený normálně mluví, pravděpodobně má volné dýchací cesty a dýchá.

P



2

Pokud nemluví, klekněte si vedle postiženého, přiložte ucho (tvář) k jeho nosu a ústům a pozorujte hrudník. Pokud zraněný dýchá, uvidíte dýchací pohyby, uslyšíte dech a pocítíte závan vzduchu na své tváři. Když postižený nedýchá, musíte uvolnit a vyčistit dýchací cesty. Puls, tep Puls je tlaková vlna vyvolaná vypuzením krve z levé komory do aorty a tepen.

Při měření pulsu sledujte: rychlost a frekvenci, pravidelnost a rytmičnost (pravidelný ˟ nepravidelný), kvalitu tepu (plný, dobře hmatný, nitkovitý, nehmatný). Měření pulsu na krkavici: Najděte štítnou chrupavku, sjeďte bříšky tří prstů do prohlubně mezi ní a kývačem a sledujte tep asi 5–10 sekund. Puls měřte pouze na jedné straně. Puls na zápěstí:

Pokud postižený nedýchá, nezdržujte se kontrolou pulsu.

Umístěte bříška tří prstů do prohlubně nad rýhou na přední straně zápěstí v ose s dlaňovým bříškem palce a počítejte počet tepů, které nahmatáte, za minutu.

Dospělí: 60–80/min.

Zhodnocení stavu vědomí

Děti: 80–100/min.

Orientační hodnocení hloubky bezvědomí:

Novorozenci: 120–150/min.

P



2

– somnolence – reakce na slovní podnět zachován,

[11]

spolupráce se zachráncem je minimální – sopor – nemocný nereaguje na oslovení, lze vyvolat reakci na bolestivý podnět – koma – nemocný nereaguje ani na bolestivý podnět Mezi fyziologické funkce patří také krevní tlak a tělesná teplota. Měření krevního tlaku nepatří mezi prioritní vyšetření při poskytování laické PP. Tělesnou teplotu hodnotíte zejména při onemocněních, případně při možném podchlazení.

Náhlá zástava dechu a krevního oběhu Téma: Resuscitace dospělého Příčiny: akutní infarkt srdce, poruchy srdečního rytmu, dušení se cizím předmětem, poranění hlavy nebo hrudníku, tonutí, otravy, úraz elektrickým proudem, krvácení, podchlazení, obecně hluboké bezvědomí a mnoho dalších. [12]

Příznaky: hluboké bezvědomí, bledá, šedá až namodralá barva kůže, namodralé zbarvení rtů, nosu, ušních boltců, nepřítomnost dýchacích pohybů. Jak rozpoznat srdeční zástavu: Postižený náhle zkolaboval, bezvládně leží a nereaguje na žádné podněty (ani bolestivé), nedýchá nebo v nápadně dlouhých intervalech lapá po dechu (jako „kapr na suchu“). Co dělat? – snažte se křikem přivolat pomoc – myslete na své vlastní bezpečí (el. proud, tonutí aj.) – postiženého položte na záda a zkontrolujte vědomí (oslovte ho, zatřeste ramenem, štípněte do ucha) – proveďte uvolnění dýchacích cest – záklonem hlavy tahem za bradu a tlakem na čelo – zjistěte kvalitu dýchání, nedýchá-li či nedýchá „normálně“ (ignorují se občasné lapavé dechy – gasping) – volejte 155 – nezdržujte se s vyhledáváním pulsu P



2

Záklon hlavy

– ihned začněte s resuscitací Zahajte nepřímou masáž srdce: klekněte si vedle hrudníku postiženého, ruce propněte v loktech, rameny kolmo nad střed hrudníku, stlačujte střed hrudníku frekvencí asi 100–120 ˟ za minutu do hloubky 5–6 cm P



2

Kontrola dýchání

(u dospělého) a pokračujte bez přerušení až do příjezdu záchranné služby. [13]

Umělé dýchání z plic do plic U nevycvičených laiků vede snaha o umělé dýchání v kritické situaci ke zbytečné prodlevě v nepřímé srdeční masáži. Pokud ale jste ochotni provádět umělé dýchání a jste vycvičeni, po 30 stlačeních hrudníku zakloníte postiženému hlavu, ucpete nosní dírky prstem a ukazovákem, přitisknete svá ústa pevně na ústa postiženého a vdechnete svůj normální výdech. Ústa musí pevně těsnit, aby vzduch neunikal do okolí. Vidíte zvednutí hrudníku postiženého. Nepokoušíte se o více než dva vdechy za sebou, ihned pokračujete ve stlačování hrudníku. Pokud jsou první dva vdechy neúčinné, před dalšími pokusy zkontrolujte dutinu ústní a proveďte dostatečný záklon hlavy. Takto proveďte za sebou dva vdechy a poté ihned zase stlačujte hrudník. Pokračujte v poměru 30 stlačení ku dvěma vdechům.

Nepřímá srdeční masáž

[14]

Pokud je na místě více zachránců, jeden provádí kompletní resuscitaci asi dvě minuty – vdechy a stlačování P



2

Postupujte podle pokynů AED – otevřete jej a zapněte – nalepte de ibrilační elektrody – v případě de ibrilačního výboje se nikdo nesmí postiženého dotýkat – dále dle pokynů AED

Dýchání z plic do plic

hrudníku, druhý odpočívá a poté se vystřídají, nebo jeden provádí stlačování hrudníku a druhý dýchá z plic do plic. I tak se doporučuje se po dvou minutách vystřídat. Je-li k dispozici AED (automatický externí de ibrilátor), použijte ho.

P



2

Automatický externí de ibrilátor

[15]

V resuscitaci pokračujte do: – návratu normálního dýchání – převzetí resuscitace záchrannou službou – vyčerpání zachránce Téma: Resuscitace dítěte Neodkladná resuscitace dětí je pro laiky i profesionály vždy náročnou a silně emotivní činností. Některá speci ika dětského věku ji v mnohých detailech odlišují od resuscitace dospělých. Problematika se v čase vyvíjí a vzhledem k celosvětově narůstajícímu významu péče o dítě zaujímá stále větší prostor i v doporučených postupech národních resuscitačních organizací. U dětí od jednoho roku do puberty bývá náhlá zástava krevního oběhu druhotně vyvolaná dušením, proto je kladen velký důraz na umělé vdechy. Postup je stejný jako u dospělých, jen je změněné pořadí některých úkonů: [16]

Komprese hrudníku jednou rukou

– ujistěte se o bezpečnosti okolí – ověřte bezvědomí (oslovením, bolestivým podnětem) – zavolejte o pomoc z okolí

P



2

Komprese hrudníku dvěma palci

Komprese hrudníku dvěma prsty

– – – – P

uložte postižené dítě vleže naznak uvolněte dýchací cesty zjistěte kvalitu dýchání, nedýchá-li normálně proveďte 5 úvodních vdechů tak, aby se hrudník



2

Resuscitace dítěte jedním zachráncem

[17]

zdvihal jen trochu (velké objemy vdechů jsou chybou) – 30 kompresí uprostřed hrudníku (hloubka stlačení je u dětí asi o třetinu hloubky hrudníku) – 2 vdechy Pokud se do jedné minuty kompletní resuscitace neobnoví normální dýchání, volejte záchrannou službu 155. Pokračujte v resuscitaci jako u dospělých v poměru 30 stlačení a 2 vdechy. V resuscitaci pokračujte do: – návratu normálního dýchání – převzetí resuscitace záchrannou službou – vyčerpání zachránce Resuscitace u novorozenců – rozdíly Poměr stlačení hrudníku a vdechů je 3 : 1, začínáte pěti

[18]

vdechy (jen obsah úst), stlačení hrudníku dvěma prsty uprostřed hrudní kosti (u jednoho zachránce) – 120/min. Přednost má technika, při níž zachránce objímá rukama hrudník, takže dlaně jsou vzadu a palci stlačuje hrudník (vhodnější u dvou zachránců).

Akutní stavy úrazové Krvácení Může se jednat o život ohrožující stav, protože při silném krvácení vzniká velmi rychle, tj. i za 60–90 sekund hypovolemický šok a následně smrt. Krev je biologický materiál, který může být pro zachránce velmi nebezpečný, proto při ošetření myslete na své vlastní bezpečí. Při ošetřování používejte gumové rukavice nebo igelitový sáček, případně cokoli, aby se krev nedostala do styku s vaší pokožkou.

P



2

Příčiny krvácení Poranění cévy řezným, bodným, sečným nástrojem – pracovní úrazy, autonehody, nehody v domácnosti, při zlomeninách dlouhých kostí. Příznaky: při zevním krvácení krev z rány buď plynule vytéká – žilní krvácení, nebo je proud krve kolísavý, stříkající – tepenné krvácení. Při poranění velkých tepen (krk, stehno, paže) může krev stříkat do velké vzdálenosti. Přiložení sterilního krytí na ránu

První pomoc: bezprostředně život ohrožující masivní krvácení nejrychleji zastavte přímým stlačením krvácející rány (ideální je použit gumové rukavice či igelitový sáček). U většiny periferních tepenných krvácení a u každého žilního vystačíte s tlakovým obvazem a zvednutím poraněné končetiny nad úroveň srdce. Můžete přidat stlačení přívodné tepny v tlakovém bodě. Přiložení druhé vrstvy krytí na ránu P



2

[19]

Zásady použití tlakového obvazu První vrstva tlakového obvazu by ideálně měla být sterilní (krycí vrstva). Tlaková vrstva – dostatečně vysoká, savá a pružná. Fixační vrstva – přichycení obinadlem. Při prosáknutí nikdy nesundávejte již prokrvácenou vrstvu obvazu, ale přiložte další vrstvu tlakovou a ixační. Přiložení tlakového obvazu

Po prosáknutí třetí vrstvy použijte škrtidlo. Škrtidlo používejte pouze v případech, kdy krvácení nelze zastavit jiným předchozím způsobem. Improvizace – pruh látky, opasek, kravata apod. (ne provaz nebo drát). Čas přiložení zaznamenejte, škrtidlo neuvolňujte. Škrtidlo přikládejte v případě:

De initivní tlakový obvaz

[20]

– amputace končetin – masivního krvácení z velkých tepen P



2

né krvácení – jedině tehdy škrtidlo po následném ošetření povolujete) Zásady použití škrtidla: Nikdy nepřikládejte škrtidlo na holou kůži. (Na obrázku je použito škrtidlo bez podložení pro zviditelnění efektu škrtidla.) Škrtidlo lze použít pouze při masivním krvácení, a to pouze v tlakovém bodě na paži nebo stehně. Nejedná se o 100% omezení průtoku končetinou, ale pouze o omezení průtoku krve, končetina by neměla být namodralá, studená, raněný by si neměl stěžovat na mravenčení.

Použití škrtidla

– – – – –

P

crush syndromu – syndromu při zavalení masivního krvácení při cizím tělese v ráně masivního krvácení při otevřené zlomenině třetího prosáknutí tlakového obvazu improvizovaného ošetření (je mnoho zraněných, málo zachránců a je nutno rychle ošetřit tepen

2

Po zaškrcení již nepovolujte škrtidlo, pouze zaznamenejte čas přiložení. Škrtidlo použijte tam, kde nelze jinak zastavit krvácení (ztrátové poranění, rozdrcené končetiny), protože velmi traumatizuje tkáň. Intenzivně chlaďte (končetina tak vydrží bez poškození až 6 hodin – jinak asi 2 h). Škrtidlo také můžete použít prioritně pouze tam, kde je [21]

hodně zraněných a málo zachránců. V případě zvládnutí situace přiložte tlakový obvaz a povolte škrtidlo (to je jediný případ, kdy je možno uvolnit škrtidlo). Krvácení z tělních otvorů Z nosu – sed, předklon hlavy, stiskněte nos přes kapesník namočený do studené vody, dejte studený obklad na zátylek. Pokud krvácení neustane do 10-20 min, zajistěte ošetření v nemocnici. Z ucha (nejčastěji zlomenina báze lebeční) – přiložte na ucho krycí obvaz, uložte raněného na postiženou stranu a volejte ZZS. Z úst – ústa nevyplachujte, mezi zuby vložte tampon z kapesníku nebo z mulu (stisknout), přiložte studený obklad na týlní krajinu. Z plic a zažívacího traktu – poloha v polosedu s pokrčenými dolními končetinami, studený obklad na hrudník

[22]

nebo žaludek, volejte ZZS. Při masivním chrlení krve – zotavovací polohu na boku. Z močových cest, gynekologické a z konečníku – poloha na zádech s pokrčenými dolními končetinami, přiložte dostatečnou vrstvu savého materiálu (mul, ručník apod.) mezi nohy, ženám na podbřišek studený obklad. Volejte ZZS. Vnitřní krvácení Velmi závažný stav, raněný je ohrožen hypovolemickým šokem, tedy ztrátou velkého množství krve. Je závažné hlavně tím, že ztrátu krve není vidět. Má původ buď úrazový nebo neúrazový (prasklé mimoděložní těhotenství nebo aneurysma aj.). Projevuje se šokovým stavem. Protišoková opatření a volejte ZZS. Šok Příčiny: pokles minutového srdečního výdeje např. ztráP



2

tou krve při krvácení, ztrátou plazmy při popáleninách, sníženou výkonností srdce při infarktu, rozšíření cévního řečiště při alergické reakci aj. V nedostatečně prokrvených tkáních je nedostatek kyslíku, mozek reaguje soustřeďováním krve ve prospěch srdce, plic, mozku. Tím se zvýší i tak nedostatečné prokrvení okrajových částí těla – z krevního oběhu jsou vyřazovány další tělesné orgány, dochází k dalšímu snížení minutového srdečního objemu, k nedostatečnému prokrvování srdce a plic a k zástavě jejich činnosti. Příznaky: – rychlý a špatně hmatný tep nad 100 tepů za minutu (u dospělého) – náhrada poklesu minutového výdeje zvýšenou činností srdce – bledá kůže pokrytá studeným lepkavým potem – kůže není prokrvována, došlo k poruše termoregulace P



2

– nutkavý pocit žízně – ztráta tělních tekutin – zrychlené povrchní dýchání – nedostatečné prokrvení plic – různý stupeň poruchy vědomí – netečnost ospalost, nedostatek kyslíku pro CNS První pomoc: odstraňte vyvolávající příčinu (ošetřete rány, znehybněte zlomeniny) – tím zároveň tišíte bolest, která jinak rozvoj šoku zvyšuje a podpoříte obranné pochody organismu. Udržování tělesné teploty je jedna z energeticky nejnáročnějších činností organismu. Proto platí, že jedna z nejjednodušších a přitom nejvýznamnějších věcí, které můžete udělat pro postiženého se závažným úrazem, je zabránit zbytečným ztrátám tepla; žízeň tišíme zvlhčováním rtů a obličeje.

[23]

Při každém větším krvácení použijte protišoková opatření: – – – –

teplo – použitím termofolie, oblečení ticho – na místě nehody zajistíte klid tekutiny – vlhčíte rty, nikdy se nesmí raněný napít tišení bolesti – nikdy nepodávejte raněnému léky, pouze ho uklidňujte a uložte do vhodné polohy – transport – přivolejte ZZS Popáleniny

Popálenina předloktí

Vznikají následkem působení vysoké teploty na povrch lidského organismu (přímý plamen, roztavené látky, horké tekutiny, elektrický proud).

Dělení:

Velmi závažné pro malé děti, které jsou stejně jako dospělí ohroženy šokovým stavem. Vždy při ošetření pamatujte na své vlastní bezpečí. Před zahájením ošetření z postiženého místa odstraňte šperky, hodinky, náramky atd., přiškvařené oblečení nesvlékejte. [24]

– – – –

I. stupeň – zarudnutí II. stupeň – puchýře III. stupeň – hluboké poškození tkáně IV. stupeň – zuhelnatění tkáně

První pomoc: uhaste hořící oděv a odstraňte ho (pozor

P



2

– – – – –

jedna HK 9 % jedna DK 18 % trup zepředu 18 % trup zezadu 18 % genitál 1 %

V případě popálení plochy větší než 15 % u dospělých a 10 % u malých dětí – protišoková opatření 5 T. Vdechnutí ohně nebo horkých par – volejte ZZS. Volné krytí popáleniny předloktí

na event. přiškvařené části). Chlaďte popálené plochy 15–20 minut. Při popálení velkých ploch chlaďte pouze obličej, krk, dlaně, plosky nohou a genitálie. Přiložte sterilní krytí (neobvazujte obličej). Mimo stupně popálenin je důležitý i jejich rozsah – pravidlo 9 pro orientační posouzení: – hlava 9 % P



2

Závažnost postižení může také ovlivnit věk postiženého a nemoci, s kterými se léčí. Poranění elektrickým proudem Pozor – neohrozte sebe! – přerušte spojení zasaženého těla se zdrojem proudu (např. pomocí smetáku, dřevěné židle, pojistek aj.) – při srdeční zástavě zahajte ihned resuscitaci – pokud máte AED (automatický externí de ibrilátor), [25]

použijte ho – při bezvědomí – uložte do zotavovací polohy – sterilně ošetřete hluboké popáleniny – pozor na kontakt s vysokým napětím (téměř vždy smrtelný, nepřibližujte se (18 m) – volejte odbornou pomoc (policie, hasiči, ZZS) Poleptání Odstraňte potřísněný oděv, vydatně oplachujte 15–20 minut proudem vody. Potom kryjte jako popáleninu + odborné ošetření.

chání, špatně hmatný puls, studená, bledá, nezpocená až vosková kůže, nastupující bezvědomí, při delším působení až smrt. 2. Místní – omrzliny prvního až třetího stupně převážně na okrajových částech těla (nos, brada, prsty na rukou i nohou): – I. stupeň – zčervenání – svědění, pálení, bolest, otok – II. stupeň – puchýře – otok, bolest, poruchy citlivosti – III. stupeň – odúmrť tkáně – výrazná ztráta citlivosti, ialová až černá barva, snížení hybnosti První pomoc

Poškození chladem Příčiny: vliv zevního účinku mrazivého vlhkého prostředí, ostrého větru, ve studené vodě apod. Příznaky:

Celkové podchlazení: Postiženého přeneste do mírně vyhřáté místnosti, svlékněte mu opatrně promrzlý oděv, zabalte ho do mírně teplých pokrývek a pozvolna ohřívejte místnost. Při bezdeší zahajte resuscitaci. Je-li při vědomí, podejte mu teplé nebo vlažné tekutiny.

1. Celkové – vážné podchlazení organismu, pomalé dý-

[26]

P



2

Místní – omrzliny – I. stupeň – tělesný pohyb, zahřívání v podpaždí, pak ponořte do vlažné vody, celkově teplé tekutiny. – II. a III. stupeň – zvolna ohřívejte celé tělo aktivními pohyby, dávejte teplé tekutiny. Nejsou-li puchýře, lze zahřívat lehkým promačkáváním vlastníma rukama, jinak kryjte jako popáleninu. V obou případech zajistěte následný převoz na ošetření ve vyhřátém voze.

První pomoc: Postiženého, který je při vědomí, uložte vleže na znak s mírně podloženou hlavou do chladného prostředí a přikládejte na čelo studené obklady. Dávejte pít studené tekutiny, vhodná je mírně osolená voda. Pokud je postižený v bezvědomí, uložte ho v chladném prostředí do zotavovací polohy a uvolněte dýchací cesty, případně sundejte oděv. Tělo omývejte chladnou vodou, volejte ZZS. Úžeh

Úpal Příčiny: nedostatek tekutin a solí k tvorbě potu při pobytu v horkém a vlhkém prostředí způsobuje, že pot nestačí odčerpat nadměrné teplo vzniklé v organismu – selhává termoregulační mechanismus – celkové přehřátí organismu. V létě pozor na jízdu autem bez klimatizace. Příznaky: malátnost, pocit žízně, bolesti hlavy, nevolnost až zvracení, rychlý a špatně hmatný tep na zápěstí, poru-

P

chy vědomí a křeče.



2

Příčiny: přímé působení slunečních paprsků na nechráněné tělo. Příznaky: zarudnutí kůže, někdy i puchýře, bolesti hlavy, závratě, zvracení. U dětí je hlavním příznakem vysoká teplota přes 40 °C, křeče až bezvědomí. První pomoc: postiženého dopravte do stínu nebo chladnější místnosti, na hlavu dávejte studené obklady. V těž-

[27]

ších případech sprchujte vodou asi 25 °C teplou pět minut nebo dejte na 10 minut vlhký zábal. Studené nápoje je dobré podávat pomalu, nejlépe po lžičkách. V případě poruchy vědomí volejte ZZS. Poranění kostí a kloubů Poranění kostí Zlomeniny kostí: Příznaky: raněný pociťuje velkou bolestivost (doprovázenou i nevolností), která se při pohybu zvětšuje, místo je oteklé, namodralé barvy, dochází k omezení pohybu, při pohybu lze slyšet a cítit vrzání kosti, tzv. krepitace.

– u pažní kosti až 1000 ml – u loketní a bércové kosti až 500 ml Zavřené zlomeniny Při ošetření ixujte dlahou přes dva klouby, pokud nemáte dlahu, horní končetinu dávejte do tzv. „šátkového závěsu“ a dolní končetiny svažte k sobě. Vždy je nutné pamatovat na šetrnou manipulaci, kostní úlomky jsou velmi ostré, mohlo by dojít k poranění kožního povrchu a vzniku otevřené zlomeniny s rizikem poranění velké cévy a následnému krvácení.

Zlomeniny mohou být doprovázené silným krvácením a následným hypovolemickým šokem. U dospělého člověka při zlomení může být do 2 hodin tato krevní ztráta: – u pánevních kostí až 5000 ml – u stehenní kosti až 2000 ml [28]

Fixace končetiny dlahou P



2

Otevřené zlomeniny: – při ošetření pamatujte na své vlastní bezpečí – položte raněného na záda na zem – podél poraněné kosti přiložte stočené obvazy a přes ně sterilní krytí, tzv. „ohrádku“ – přiložte dlahu

Improvizovaná ixace končetiny

Fixace končetin k sobě

P



Otevřená zlomenina holeně

2

[29]

„Ohrádka“ u otevřené zlomeniny

Krytí „ohrádky“ u otevřené zlomeniny

„Ohrádka“ u otevřené zlomeniny

Fixace otevřené zlomeniny

[30]

P



2

Poranění kloubů Vykloubení či podvrtnutí Velmi bolestivý stav, při kterém se hlavice kloubu dostane mimo kloubní jamku, následně může dojít k poranění měkkých struktur – svalů a šlach. Nejčastější poranění vzniká při špatném došlápnutí, kdy dochází k vykloubení kotníku. Příznaky: jsou velmi podobné jako u zlomenin, raněný pociťuje velkou bolestivost (doprovázenou i nevolností), která se při pohybu zvětšuje, místo je oteklé, namodralé barvy, dochází k omezení pohybu a atypickému postavení kloubu. Ošetření: – zraněného posaďte – poraněný kloub stáhněte elastickým obinadlem nebo použijte dlahu

P



2

Fixace kotníku

– přiložte chladivý obklad – zajistěte transport Poranění lebky, krku, páteře, pánve a hrudníku Příčiny poranění: autonehody, pád z výšky, sportovní úrazy, skoky do vody. [31]

Zásady při ošetřování Vždy se jedná o velmi vážný stav, proto ihned přivolejte ZZS. Zbytečně s raněným nemanipulujte. Pokud má zachovány životní funkce, nechte ho v poloze, jakou zaujímá. V případě, že životní funkce nejsou zachovány (raněný je v bezvědomí a nedýchá), ihned zahajte resuscitaci. Raněný může být rozrušený, zmatený, může si stěžovat na brnění či necitlivost končetin, což může být příznakem poranění míchy; snažte se jej uklidnit.

otočte alespoň raněnému hlavu do strany a kontrolujte dýchání. Jedná-li se o poranění hrudníku, tzv. pneumotorax, raněného, který je při vědomí, posaďte, nasaďte si gumové rukavice nebo igelitový sáček, na ránu přiložte sterilní krytí, igelitový sáček a přelepte pouze ze tří stran (spodní strana je volná). Pokud je zraněný v bezvědomí, na ránu přiložte sterilní krytí, igelitový sáček a přelepte pouze ze tří stran. Potom raněného položte na bok poraněné strany. Cizí tělesa

Hrozí-li další nebezpečí, např. výbuch havarovaného vozidla, přesuňte raněného do bezpečí.

Cizí tělesa a předměty v těle (sklo, kovové střepy, větší třísky apod.)

Poranění hlavy je často doprovázeno zvracením – pamatujte na riziko aspirace (vdechnutí) zvratku do dýchacích cest. Proto je vhodné, aby raněný zaujímal zotavovací polohu. Pokud poranění nedovolí s raněným manipulovat,

Neodstraňujte je, obložte ránu sterilním mulem a obvažte. Následuje odborné ošetření. Při nabodnutí (např. na plot) nadlehčujte, než přijede ZZS a hasiči (technická pomoc).

[32]

P



2

Cizí těleso v ráně

Fixace cizího tělesa v ráně

Krytí cizího tělesa v ráně

Fixace cizího tělesa v ráně

P



2

[33]

Cizí tělesa v nose a v uchu – nejčastěji u dětí (kuličky, fazole, kno líky, rýže). V nose – nevytahujte ostrými předměty ani prstem. Po hlubokém nadechnutí ucpěte volnou nosní dírku a nechejte postiženého silně vydechnout nosem, šimráním volné nosní dírky můžete vyvolat kýchnutí. V uchu – z ucha předměty sami neodstraňujte, ani do něj nekapejte roztoky oleje apod. – možnost zavlečení infekce. Nepoužívejte nikdy zápalky, drátky apod. Cizí tělesa v ústech – pinzetou nebo prsty pod kontrolou zraku odstraňte jen ta tělesa, která se zabodla do sliznice okraje úst nebo uvázla na dásni. Cizí tělesa v dýchacích cestách – většinou potrava – často děti a staří lidé, obranný mechanismus – kašel. – 1. pokus – manuální vyjmutí (Pozor, nezatlačte těleso dále!) – 2. pokus – postiženého v předklonu opakované udeřte plochou dlaní mezi lopatky, ev. prudce

[34]

stlačte nadbřišek (ne u těhotných, obézních a malých dětí). Při dušení zahajte umělé dýchání. Cizí těleso v oku – nemnout oko, nepohybovat očima; event. vypláchněte oči vodou, kryjte a zajistěte odborné ošetření. Vápno – šetrně odstraňte kousky vápna cípem kapesníku a pak dlouze vyplachujte proudem čisté vody. Kryjte a zajistěte odborné ošetření. Cizí tělesa v zevních pohlavních ústrojích a konečníku – nejčastěji u dětí, případně v pubertálním období. Často dojde k poranění sliznice. Při PP nikdy předměty neodstraňujte, při krvácení přiložte polštářkový obvaz a odešlete k odbornému vyšetření. Tonutí Pozor – neohrozte sebe!

P



2

Nevylévejte vodu z plic, vyčistěte dutinu ústní + resuscitujte. Podchlazení – větší šance na přežití. Smrt utonutím je rychlá a tichá.

některé tepny, za tímto místem dochází ke stavu, kterému se říká ischemie. Od daného místa dále nedochází k okysličování srdečního svalu a ten postupně umírá. Příznaky:

Tonutí je na druhém místě v příčinách úmrtí dětí v Evropě i u nás v ČR.

Nejčastěji bolest na hrudi, za hrudní kostí s propagací do levé horní končetiny, do dolní čelisti, do žaludku, někdy pravé končetiny. Bolest různé intenzity, tlak, pálení.

Akutní stavy – neúrazové

Dušnost, opocenost, nauzea, zvracení, „strach o život“, celková slabost.

Akutní koronární syndrom Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější onemocnění a nejčastější příčinu úmrtí v naší republice vůbec. K akutnímu koronárnímu syndromu (AKS) dochází v důsledku kritického zúžení koronárního řečiště. Systém koronárních cév v srdci slouží k jeho zásobení živinami a kyslíkem. Pokud dojde k zúžení, či dokonce k uzávěru

P



2

Pozor! Lidé s cukrovkou nemusejí pociťovat bolest, příznakem je pouze zvracení. První pomoc: – zamezte jakékoli námaze – uvolněte tísnící oděv – uložte do polosedu nebo do polohy, která je postiženému pohodlná

[35]

– – – – –

GLYCERIN – neopakujte podání navoďte fyzický i psychický klid sledujte základní životní funkce je možné, že člověk upadne do bezvědomí v případě nutnosti začněte provádět kardiopulmonální resuscitaci je-li k dispozici (při bezvědomí), použijte AED

Mdloba, kolaps, synkopa Výskyt kolapsu je velmi častý, příčin je mnoho:

Bolest na hrudi

– zvyšte přívod kyslíku – otevřete okno – rychle aktivujte záchranný řetězec – volejte 155! – můžete podat léky, které člověk užívá, tzv. NITRO-

[36]

nedodržení životosprávy užívání některých léků ortostatické – při dlouhodobém stání Valsalvův manévr – při tlačení na stolici, zvracení, kýchání, při ranním močení – vágové re lexy – tlak košile a kravaty na karotidy na krku – zalomení vertebrálních arterií při rotaci krku

– – – –

P



2

a lexi hlavy dozadu – vazovágové příčiny – náhlá velká bolest, radost, žal, leknutí – kardiální příčiny, cévní mozková příhoda, mnoho dalších – často kolapsu napomáhají podmínky prostředí – dlouhé stání, nevětraná místnost, „vydýchaný“ vzduch Příznaky: – varovné – pocení, náhlé zblednutí ve tváři, pocit tepla, pocit nedostatku vzduchu, poruchy vidění („hvězdičky“), neostré vidění, mlha – náhlý pád na zem – pomalý, těžko hmatatelný tep – bledost ve tváři (nikdy zčervenání ani cyanóza) – studený pot – někdy inkontinence moči

P



2

Kolapsový stav

První pomoc: – zkontrolujte základní životní funkce (vědomí nepřítomno, ale dýchá, má puls) – uložte na záda se zvednutými dolními končetinami – uvolněte tísnící oděv [37]

Zvýšení končetin při kolapsovém stavu

– zvyšte přívod kyslíku – otevřete okno – můžete potřít obličej a krk chladnou vodou – nepolévejte – zkontrolujte přítomnost poranění při pádu – úder do hlavy apod. – přivolejte záchrannou službu 155, pokud se postižený neprobere do 5 minut k plnému vědomí nebo opakovaně kolabuje či má jiné zdravotní potíže [38]

Zvýšení končetin při kolapsovém stavu

Cévní mozková příhoda (CMP) Cévní mozková příčina je označována za mozkový iktus, ale také za mrtvici. Patří mezi nejčastější příčiny úmrtí v naší republice a často způsobuje trvalé následky. Příčinou je v 80 % případů obstrukce – ucpání přívodné tepny v mozku (podobně jako v srdci při AKS) a následkem toho dochází k úmrtí části mozku. V cca 20 % případů dochází k CMP z důvodu krvácení do mozku.

P



2

Příznaky: – náhlý vznik – ochrnutí jedné strany těla, jedna ruka je ochrnutá, druhá ne – ochrnutí jedné dolní a horní končetiny, druhá je funkční – dochází k poklesu koutku úst na jedné straně, mohou vytékat sliny – postižený často nemůže mluvit, vydává nesrozumitelné zvuky, pokud komunikuje, nemusíme mu rozumět První pomoc: – postiženého dejte do polosedu, případně do jemu pohodlné polohy – uvolněte oděv – ihned volejte ZZS, NIKDY nečekejte, zda „to přejde…“ – zjistěte, jaké léky postižený užívá, připravte zprávy od lékaře P



2

Oslabení pravostranné končetiny při CMP

[39]

Hypoglykemie – pokles krevního cukru Diabetes mellitus – úplavice cukrová. Lidský organismus není schopen zajistit dostatečnou rovnovážnou hladinu cukru v krvi. Při poklesu cukru pod prahovou hodnotu cukru v krvi dochází k hypoglykemii. Výskyt cukrovky v naší populaci má zvyšující se tendenci. Příznaky: – – – – – – –

slabost závratě zmatenost, agresivita, změna chování bledost, opocení třes, někdy i křeče mělké dýchání, bez zápachu někdy příznaky podobné epileptickému záchvatu nebo CMP

První pomoc: – při vědomí podávejte sladký nápoj – několik lžiček [40]

cukru v malém množství tekutiny, kostku cukru do úst, pod jazyk, poté běžné jídlo – při bezvědomí nepodávejte nic do úst, volejte záchrannou službu 155, kontrolujte základní životní funkce Epileptický záchvat Ke křečovým stavům dochází z různých důvodů, jsou zapříčiněny chaotickou elektrickou aktivitou v mozku. Příčinou může být úraz, přehřátí, infekce mozku, epilepsie, hypoglykemie, průjem, zvracení, těžká fyzická i psychická zátěž, alkohol, drogy, horečka, atd. Příznaky: – tonické křeče – svaly jsou napjaté – klonické křeče – dochází k opakovaným záškubům svalů – tonicko-klonické – kombinace obou – petit mal – zasnění se, zahledění, neobvyklé choP



2

vání, výpadky paměti – grand mal – probíhá nečekaně či s aurou (předzvěstí), s výkřikem, pádem na zem – ztráta vědomí, promodralý obličej, tonicko-klonické křeče, pomočení – trvají cca 3 minuty První pomoc: – – – – – –

uložte postiženého do bezpečné polohy – na zem zajistěte následnou pomoc zajistěte, aby nedošlo k sekundárnímu poranění nic nevkládejte do úst nepoužívejte násilí nechejte probíhat záchvat, pouze kontrolujte bezpečí postiženého – ev. podejte léky, které postižený užívá – rektální gel – po záchvatu zajistěte klidné prostředí, polohu na zádech, hlava zvýšená

– zavolejte záchrannou službu 155 – pokud se jedná o epileptika, který je doma a mívá záchvaty často, někdy není zapotřebí záchrannou službu volat Astmatický záchvat Astmatický záchvat je chronické záchvatovité onemocnění na alergickém podkladu. Záchvat mohou způsobit látky z běžného prostředí. Někdy je záchvat způsoben psychickou nebo fyzickou zátěží. Typické je zúžení dýchacích cest. Postižený má pocit, že nemůže vydechnout. Příznaky: – ztížený výdech – úzkost, strach – cyanóza – namodralé zbarvení rtů, konečků prstů První pomoc: – uklidněte postiženého

P



2

[41]

– dejte do polohy v polosedě s oporou horních končetin – aplikujte léky, které postižený pravidelně užívá, ne však opakovaně – pokud se stav nezlepšuje či horší, volejte záchrannou službu 155 – kontrolujte základní životní funkce Akutní otravy Nejčastější příčiny akutních otrav – léčiva, CO, houby atd. Akutní otravy spojené s bezvědomím – postup PP, pokud člověk dobře dýchá, uložte jej do zotavovací polohy (otrávení často zvracejí). Kontrolujte, zda se bezvědomí neprohlubuje, aby nedošlo k srdeční zástavě. Při srdeční zástavě ihned resuscitujte. Volejte ZZS. Akutní otravy u postižených při vědomí. Při vědomí – při požití tablet do 1 hodiny výplach žaludku, dejte vypít [42]

několik sklenic slané vody a vyvolejte zvracení. Snažte se zjistit, jakou látku požil, a zajistěte ji (event. první zvratky). U dětí nepodávejte slanou vodu, nahraďte ji několika rozdrcenými tabletami živočišného uhlí. Volejte ZZS. Postup při vdechnutí otravné látky – zajistěte přístup čerstvého vzduchu a uvolněte oděv, sledujte základní životní funkce, především dýchání. Volejte ZZS. Otrava kyselinou, louhy – nevyvolávejte zvracení, ošetřete zevní poleptané plochy, popř. vložte do úst kousek ledu. Důležitost prevence! Toxikologické informační středisko, kde vám podají potřebné informace, jak postupovat v případě otravy konkrétní látkou, má telefonní čísla 224 919 293, 224 915 402.

P



2

Uštknutí hadem (zmije), bodnutí hmyzem Uštknutí hadem – v našich krajích jde o uštknutí zmijí. Po kousnutí zůstávají na povrchu těla dvě malé, několik milimetrů od sebe vzdálené ranky.

protialergický balíček + odborná pomoc ZZS. Včelí žihadlo odstraňte. Důležitost prevence (otevřené nápoje v létě)!

Kousnutí zvířetem

První pomoc: Usaďte postiženého, vytlačte a omyjte ranku (je-li čím), nevysávejte ústy. Poraněnou končetinu uložte níže než tělo. Zachovejte tělesný klid postiženého.

Každé poranění způsobené kousnutím zvířetem musí být odborně ošetřeno. Zvíře, které poranění způsobilo, musí být vyšetřeno veterinárně. Pokousanému by mohlo hrozit infekční virové onemocnění vzteklinou.

Bodnutí hmyzem – u bodnutí hmyzem může nastat u alergické osoby prudká alergická reakce vyžadující rychlý zásah ZZS. Nebezpečí zejména u bodnutí v oblasti hlavy a krku (v ústech). Rychle postupující otok může způsobit dušení. První pomoc: studené obklady, ledové nápoje, nanuky, (silné podchlazení zabrání rychlému nástupu otoku),

P



2

[43]

P

[44]

P



2

P

P



2

[45]

Akreditovaný kurz „Zdravotník zotavovacích akcí“ 40 vyučovacích hodin + 2 hodiny zkoušky Akreditovaný kurz MŠMT Č. j. MSMT-41972/2013-1-936 Školení je určeno pouze pedagogickým pracovníkům v rámci DVPP

P



2

[1]

Ú V první kapitole „Základy stavby a funkce lidského těla“ se čtenář seznámí s informacemi, jež jsou nezbytné k pochopení závažnosti zhoršeného zdravotního stavu raněného a ke schopnosti zachránce poskytnout adekvátní první pomoc. Tato část brožury v sobě zahrnuje popis stavby a funkce pohybového ústrojí, krevního oběhu, krve, trávicího, dýchacího, vylučovacího a kožního ústrojí, pohlavního systému mužů a žen, smyslového, nervové ústrojí a látkového řízení organismu. Kapitola je doplněna názornými anatomickými obrázky s popisy. Další velkou kapitolou je „První pomoc“. Provede čtenáře základními druhy zdravotnické první pomoci (první pomoc, první lékařská pomoc, odborná lékařská pomoc, specializovaná lékařská pomoc, technická první pomoc, transport raněného) – znalosti v této oblasti jsou nezbytné pro pochopení hierarchie poskytované pomoci, speci ických kompetencí poskytovatelů jednotlivých úrovní zdravotnické první pomoci a k adekvátní komunikaci se zdravotnickými profesionály. Podkapitola „Základní druhy zdravotnického třídění“ (indikační; místní, odsunové; prognostické) seznamuje čtenáře se systematickým tříděním nemocných a raněných – priorita zranění, efektivita práce a poskytování první pomoci tak, aby bylo zachráněno co nejvíce poškozených. Součástí textu je také pasáž o prevenci úrazů při sportovní i zájmové činnosti, v dopravě a v terénu s vazbou na věkové zvláštnosti dětí. Podkapitoly věnované poskytování první pomoci jsou zacíleny na prvořadé zdravotnické úkoly v případech, jako jsou krvácení, velká ztráta krve, dechová a oběhová selhání, úraz elektrickým proudem, tonutí, bezvědomí, křečové stavy a intoxikace, poranění vnitřních orgánů, mozkolebeční poranění, poranění hrudníku a břicha, poranění pohybového ústrojí, náhlé bolesti břicha a hrudníku, alergické reakce, rány, tepelná poškození, poškození z chladu, poleptání a šok. První pomoc je většinou poskytována mimo vybavená zdravotnická zařízení, proto jsou součástí textu také zásady poskytování první pomoci ve ztížených podmínkách (v noci, za deště apod.) a zásady poskytování první pomoci s improvizovanými prostředky. Pro lepší pochopení textu jsou použity názorné obrázky a fotogra ie. Brožura obsahuje i kapitolu „Péče o nemocné“. Ta zahrnuje seznámení čtenářů se základními etickými a psychologickými aspekty péče o nemocné (zdravotnická etika, přístup k nemocnému, základy psychologie nemocného). Seznamuje také s principy sledování životních funkcí a zdravotního stavu pacienta (tep, dech, teplota, krevní tlak, vědomí, příjem a výdej tekutin), péče o lůžko [2]

P



2

nemocného (úprava lůžka, péče o nemocného na lůžku), aplikace léků a jiných léčebných či úlevových prostředků (podávání léků, aplikace tepla, chladu, výplachy), se stravováním nemocného (prolíná se také s kapitolou „Základy hygieny a epidemiologie“), zásadami ošetřování nemocných při hromadném výskytu infekčních onemocnění a také s vlivem prostředí na pacienta. Kapitola „Základy zdravotnické dokumentace“ seznamuje čtenáře s důležitými dokumenty, které provázejí zotavovací akce. Dokumentace je nezbytnou součástí zotavovacích akcí – pojednává o zdravotním stavu jednotlivých účastníků a její přesné a průkazné vedení je základní podmínkou akce. V kapitole jsou probrány tyto komponenty dokumentace: evidence bezinfekčnosti, evidence lékařských potvrzení, evidence zdravotnických průkazů pracovníků tábora, vedení zdravotnického deníku a práce se zdravotním a očkovacím průkazem (po jeho zavedení). Část brožury pojednávající o právech a povinnostech zdravotníků zotavovacích akcí poskytuje informace o organizaci činností zdravotníka před, během a po příjezdu na akci (činnost zdravotníků před odjezdem na akci, činnost při odjezdu, činnost při příjezdu – kontrola podmínek). Seznámení s pojmy jako zdravotnický iltr či izolace je samozřejmostí. Čtenář se dozví, jak má vypadat vybavení ošetřovny a co zahrnuje komunikace s patronátním lékařem. „Základy hygieny a epidemiologie“ jsou, vzhledem ke skupinovému charakteru zotavovacích akcí, nezbytnou součástí textu. Pozornost se soustředí na problematiku osobní hygieny (osobní hygiena, denní režim, vztah organismu a prostředí), hygienu životního prostředí a odstraňování odpadních látek. V textu je probrána problematika výživy tentokrát z pohledu epidemiologie a hygieny (společného stravování) a také prevence šíření nákazy (zásady boje s infekčními chorobami, opatření při jejich výskytu, včasná diagnostika, izolace, karanténa, nejčastější alimentární nákazy, nákazy vzdušnou cestou, transmisivní nákazy, antropozoonózy, kontaktní nákazy, venerické choroby, AIDS, mykózy). Poslední velkou kapitolou je „Záchrana tonoucích“. Dílčí podkapitoly seznámí čtenáře s rozdíly při tonutí ve sladké a slané vodě, technickými prostředky záchrany a jejich použití, způsoby dopomoci postiženým plavcům, se záchranou tonoucích a poskytnutím první pomoci ve vodě a po dopravení na břeh. P



2

[3]

Náplň studijního programu Zdravotník zotavovacích akcí vychází ze zákona 106/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přílohy č. 2. Náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě Téma

Počet hodin Teorie

Praxe

Celkem

Základy stavby a funkce lidského těla

5

0

5

První pomoc – teoretická část

6

0

6

První pomoc – praktická část

0

16

16

Péče o nemocné

2

2

4

Základy zdravotnické dokumentace

1

0

1

Práva a povinnosti zdravotníků zotavovací akcí

1

0

1

Hygiena a epidemiologie

4

0

4

Základy záchrany tonoucích

1

2

3

Celkem

20

20

40

Závěrečná zkouška (2 hodiny) je tvořena těmito částmi: písemný test, praktická zkouška z první pomoci, ústní zkouška.

[4]

P



2

O 1

2

P

Základy stavby a funkce lidského těla ............................8

2.7

Bezvědomí ............................................................................. 60

1.1

Stavba a funkce lidského těla ......................................... 8

2.8

Křečové stavy ....................................................................... 62

1.2

Pohybové ústrojí ................................................................... 8

2.9

Intoxikace ............................................................................... 63

1.3

Krevní oběh a krev............................................................. 15

2.10 Náhlé bolesti břicha a hrudníku ................................. 65

1.4

Trávicí ústrojí ...................................................................... 18

2.11 Cévní mozková příhoda (CMP) .................................. 67

1.5

Dýchací ústrojí .................................................................... 20

2.12 Hypoglykemie ...................................................................... 68

1.6

Vylučovací ústrojí .............................................................. 22

2.13 Alergická reakce, astmatický záchvat ...................... 68

1.7

Kožní ústrojí .......................................................................... 23

2.14 Cizí tělesa................................................................................ 69

1.8

Pohlavní systém žen a mužů......................................... 24

2.15 Poranění vnitřních orgánů, mozkolebeční

1.9

Smyslové ústrojí .................................................................. 26

poranění, poranění hrudníku a břicha.. .................. 71

1.10 Nervové ústrojí ................................................................... 28

2.16 Poranění pohybového ústrojí....................................... 77

1.11 Látková řízení organismu .............................................. 31

2.17 Úraz elektrickým proudem ........................................... 79

První pomoc – teoretická část ........................................ 33

2.18 Tonutí ....................................................................................... 80

2.1

Druhy první pomoci.......................................................... 33

2.19 Rány, tepelná poškození, poškození

2.2

Transport raněných .......................................................... 40

z chladu, poleptání............................................................. 80

2.3

Základní druhy zdravotnického třídění ................. 43

2.20 Šok ............................................................................................. 86

2.4

Prevence úrazů ................................................................... 45

2.21 Uštknutí hadem, bodnutí hmyzem............................ 87

2.5

Krvácení ................................................................................. 47

2.22 Zásady poskytování první pomoci

2.6

Dechová a oběhová selhání ........................................... 53



2

ve ztížených podmínkách .............................................. 88

[5]

2.23 Zásady poskytování první pomoci

5

s improvizovanými prostředky ................................... 88 3

5.1

Zahájení zotavovací akce ............................................. 109

3.1

Dezinfekce, sterilizace, způsoby, zásady ................ 90

5.2

V průběhu zotavovací akce ......................................... 110

3.2

Ošetřovatelská péče .......................................................... 90

5.3

Povinnosti zdravotníka zotavovací akce: ............. 111

3.3

Péče o lůžko........................................................................... 93

5.4

Ošetřovna ............................................................................ 112

3.4

Podávání léků ....................................................................... 95

5.5

Závěr zotavovací akce .................................................... 114

3.5

Odvšivování ......................................................................... 100

5.6

Vzor posudku .................................................................... 115

3.6

Péče o hygienu nemocného......................................... 100

5.7

Vzor prohlášení o bezinfekčnosti ............................ 118

3.7

Výživa nemocných ........................................................... 101

3.8

Léčba běžných infekcí zažívacího traktu .............. 101

6.1

Osobní hygiena ................................................................. 120

3.9

Pitný režim ......................................................................... 102

6.2

Denní režim ........................................................................ 121

3.10 Vliv prostředí na nemocného ..................................... 103

6.3

Vztah organismu a prostředí ..................................... 122

3.11 Ošetřování nemocného dítěte – nejčastější

6.4

Hygiena životního prostředí ...................................... 122

6.5

Odstraňování odpadních látek ................................. 123

3.12 Zásady ošetřování nemocných při hromadném

[6]

zotavovacích akcí ............................................................. 109

Péče o nemocné .................................................................... 90

dětské nemoci ................................................................... 104

4

Práva a povinnosti zdravotníka

6

Základy hygieny a epidemiologie .............................. 119

6.6

Hygiena výživy a stravovací služby ........................ 124

výskytu infekčních onemocnění .............................. 107

6.7

Stravování . .......................................................................... 124

Základy zdravotnické dokumentace ........................ 108

6.8

Zdravá výživa ..................................................................... 125

6.9

Příloha č. 1 k vyhlášce 137/2004 ........................... 125

P



2

6.10 Prevence vzniku a šíření nákazy .............................. 128 6.11 Infekce a infekční onemocnění ................................. 130 7

Záchrana tonoucích ......................................................... 146 7.1

Co je utonutí ....................................................................... 148

7.2

Průběh tonutí ..................................................................... 148

7.3

Fáze tonutí ........................................................................... 149

7.4

De inice vod a toků .......................................................... 150

7.5

Příklad zajištění bezpečnosti dětí při vodních aktivitách .................................................... 155

7.6 8

P

Technika záchrany tonoucích .................................... 157

Závěr ...................................................................................... 160



2

[7]

1 Z 1.1 Stavba a funkce lidského těla Základní stavební a funkční jednotkou těla je buňka. Skládá se z buněčné membrány, cytoplasmy s buněčnými organelami a jádra. Velikost a tvar jednotlivých typů buněk je velmi rozmanitý. Největší buňkou lidského těla je vajíčko. Tkáň vzniká tak, že po dělení buněk (mitóza) se buňky od sebe nevzdalují a zůstávají pohromadě. Věda, která studuje mikroskopickou stavbu tkání, je histologie. Mezi základní typy tkání patří: Epitelová tkáň – pokrývá povrch těla a dutiny vnitřních orgánů (v kontextu PP: rány, popáleniny, poranění dutých orgánů). Pojivová tkáň – vazivo, kosti, chrupavky (v kontextu PP: zlomeniny, vykloubení, vymknutí). Svalová tkáň – hladká svalová tkáň: žaludek, střevo, [8]

močový měchýř, dýchací cesty, děloha, (v kontextu PP: koliky, poranění dutých orgánů, astmatický záchvat); – příčně pruhovaná svalovina: kosterní svalstvo, konečník, hltan, jazyk (v kontextu PP: pohmožděniny, zlomeniny, ztrátová poranění). Nervová tkáň – centrální nervstvo (mozek, mícha) a periferní nervstvo (v kontextu PP: otřes mozku, krvácení do mozku, poranění míchy po pádech, autonehodách, amputace, hluboké rány). Tělní tekutiny – krev, míza, tkáňový mok (v kontextu PP: krvácení).

1.2 Pohybové ústrojí Kosterní systém V lidském těle je asi 220 kostí. Soubor kostí v přirozené poloze se nazývá kostra – skelet. Funkcí kosterního

P



2

systému je především opora měkčím tkáním, vytvoření pevného a pohyblivého podkladu pro úpony svalů a vazů, ochrana některých orgánů (hrudní koš), zásobárna vápníku a fosforu pro organismus, významná úloha při krvetvorbě. Kosti mají různý tvar, velikost a funkci. Stavba kostí: od povrchu směrem dovnitř: okostice, kompaktní kost, spongiózní kost a kostní dřeň. Okostice (periost): jedná se o tuhou vazivovou blánu, která se nachází na celém povrchu kosti. Součástí okostice je bohaté krevní zásobení a inervace. Pokud se na stavbu kostí podíváme v kontextu první pomoci, jasně vyplývá, že u zlomenin kostí (porušení celistvosti všech vrstev kosti) počítáme s velkou bolestivostí a hlavně krevní ztrátou, která může být od minimálP



2

ní (malé kosti) až po život ohrožující krevní ztráty v řádech několika litrů, a to i u uzavřených zlomenin (např. zlomenina pánve může vést až ke ztrátě 5000 ml, což je de facto objem cirkulující krve dospělého člověka). S krevní ztrátou jde ruku v ruce riziko rozvoje šoku! Krvácení se lokálně projevuje modřinou (hematomem) a otokem (zbytněním okolí zlomeniny) u zlomenin uzavřených a zevním krvácením u otevřených zlomenin. V rámci první pomoci se tedy pokusíme o minimalizaci krvácení a bolesti – imobilizace končetiny, pánve, hrudníku – a o prevenci rozvoje šokového stavu (protišoková opatření – 5 T). Skeleton – kostra se dělí na kostru lebky, osový skelet (páteř, žebra, hrudní kost) a kostru končetin.

[9]

Kostra lebky Skládá se z mnoha kostí, které jsou vzájemně pevně spojeny. Výjimku tvoří pouze dolní čelist, které je díky kloubnímu spojení pohyblivá. Lebku můžeme rozdělit na část obličejovou a mozkovou. Mozkovou část tvoří: kalva (lebeční klenba) – zahrnuje kost týlní, kosti temenní, čelní a spánkové; báze lební (spodina lebeční) – zahrnuje kost týlní, klínovou, čichovou, radličnou a dolní skořepy nosní. Mozková část – dutina lebeční – tvoří především prostor pro mozek a otvory v bázi lební zajišťují prostor pro nervy, cévy a prodlouženou míchu. Z hlediska úrazů s sebou kostěný obal mozku přináší bene ity, především ochranu mozku při nárazech. Na druhou stranu je kostěný obal zcela rigidní a v případě silného nárazu a vážného poškození mozku, při kterém dochází k otoku mozkové tkáně, tedy k její expanzi, dochází vzhledem k omezenému prostoru k útlaku jednotlivých částí mozku (stlačení prodloužené [10]

míchy do týlního otvoru), což vede k jeho dalšímu poškození a k progresi (zhoršení) stavu postiženého. Pokud dojde ke zlomenině báze lební – tedy místa, které odděluje mozkovou část a část obličejovou –, dojde ke vzniku patologické komunikace, která se projevuje vytékáním mozkomíšního moku a krve z nosu a ucha. V rámci první pomoci můžeme zmírnit následky poškození mozku a otoku vhodnou polohou. Pokud je poškozený při vědomí, poloha se zvýšenou hlavou zajistí dostatečnou drenáž – odtok žilní krve z mozku, což může alespoň zmírnit narůstající otok mozku. Pokud je poraněný v bezvědomí, uložíme jej do zotavovací polohy, v případě odtékání mozkomíšního moku z ucha vždy na stranu výtoku. Obličejovou část tvoří tyto kosti: horní čelist, dolní čelist, kost lícní, nosní, slzní, patrová, jazylka. V obličejové části rozeznáváme kostěnou dutinu nosní – zlomeniny jsou zpravidla doprovázeny krvácením. První pomoc spočívá v poloze vsedě s předkloněnou hlavou, přidržení savého materiálu u nosu, chladný obklad přiložit na temeno hlavy.

P



2

Pozor! Je důležité rozlišit, zda se jedná o izolovaný úraz nosu – např. kopnutí míče do obličeje –, nebo zda se jedná o poranění hlavy (báze lební) s výtokem krve! Proto je velmi důležité zjistit okolnosti zranění. Osový skelet Tvoří jej páteř s připojenými žebry a hrudní kost. Páteř Je tvořena 33 až 34 obratli. Z toho je 7 obratlů krčních (C1–C7), 12 obratlů hrudních (Th1– Th12), 5 obratlů bederních (L1–L5), kost křížová (vznikla srůstem 5 křížových obratlů) a kostrční (4–5 obratlů kostrčních). Obratle jsou mezi sebou spojeny klouby, vazy a pružnými chrupavčitými destičkami – meziobratlovými ploténkami. Páteř se zakřivuje v pře-

P



2

dozadním směru – lordóza (prohnutí vpřed 2×) a kyfóza (prohnutí vzad, 2×). Páteř tvoří také kostěný obal – ochranu – míchy. Proto, pokud dojde k poškození páteře – zlomeniny obratlů, luxace –, je velké riziko poškození míchy s vážnými následky. Poranění míchy vede k poruše hybnosti (ochrnutí) a citlivosti v oblasti od místa poškození směrem dolů – tedy k dolním končetinám. Čím výše došlo k poranění (tedy čím blíže k hlavě), tím vážnější jsou následky. Poškození horních segmentů krční páteře může vést až ke smrti zraněného (paralýza dýchacích svalů). Dalším život ohrožujícím stavem je neurogenní šok – dochází k „ochrnutí“ stěny cévní, což vede k hromadění krve především v žilách, poklesu krevního tlaku a nedostatečnému prokrvení tkání. K poškození míchy může dojít také nešetrnou manipulací s poškozeným, který má poraněnou páteř – úlomky zlomených obrat[11]

lů mohou druhotně poškodit míchu. Proto vždy, když je i minimální podezření na poškození páteře (pády z výšky, autonehody, pády na hlavu, záda, těžké dopady na dolní končetiny, skoky do vody), je nutné manipulovat s poškozeným s nejvyšší opatrností a provádět jen nejnutnější úkony s minimální manipulací. Zajistit krční páteř proti nechtěnému pohybu je možné např. sáčky s pískem, kameny obalenými v oblečení, které se přiloží k uším zraněného, popř. pomocí rukou jednoho ze zachránců. Je dobré pamatovat také na protišoková opatření 5 T.

které se účastní dýchání. Hrudní kost je místem, na které se přikládají ruce při kompresích během KPR. Kostra horní končetiny Skládá se z kosti klíční a lopatky – tvoří tzv. pletenec horní končetiny, na který se upínají svaly horní končetiny –, dále z kosti pažní, kosti vřetenní, kosti loketní, kostí zápěstních, záprstních a článků prstů. Při zlomeninách kosti pažní může dojít ke ztrátě 800 ml krve, u kosti vřetenní a loketní až 400 ml krve.

Hrudní koš

Pánev

Je tvořen 12 páry žeber. 10 párů je chrupavkou připevněno ke kosti hrudní, 2 páry jsou volné. Hrudní koš chrání vnitřní orgány – srdce, plíce. Upínají se na něj svaly mezižeberní,

Pánev se skládá ze dvou kostí pánevních, spojených vpředu stydkou sponou (chrupavčitá spona), z kosti křížové a kostrční. Každá kost pánevní se skládá z kosti kyčelní, sedací a stydké

[12]

P



2

– všechny kosti jsou spojeny srůstem. Vnitřní prostor pánve rozlišujeme na velkou pánev – prostor ohraničují lopaty kostí kyčelních – a malou pánev – prostor mezi kostí křížovou a kostrčí (vzadu), kostí sedací a stydkou (po stranách) a symfýzou (vpředu). Zlomeniny pánve jsou doprovázeny silným krvácením – až 5000 ml krve –, jsou tedy život ohrožující. Důvodem tak silného krvácení je jednak velikost kostí (relativně velké), ale také velikost prostoru – vnitřní pánev –, která nebrání toku krve. Kostra dolní končetiny Ke kostře dolní končetiny řadíme z hlediska anatomie také pánev (viz výše). Dále se dolní končetina skládá z kosti stehenní, čéšky, holenní, lýtkové a kostí nohy (kosti zanártní, nártní a články prstů). Kost stehenní je nejmohutnější dlouhá kost v těle. Při její zlomenině dochází ke ztrátě až 2000 ml krve. Opět

P



2

je tedy postižený ohrožen rozvojem šokového stavu. Při zlomenině kostí bérce (tedy holenní a lýtkové kosti) je možná ztráta až 1 litru krve. Kosti končetin jsou spojeny klouby, které umožňují pohyb. Klouby jsou tvořeny kloubními plochami (jamka, hlavice), chrupavkou a vazy, které kloub zpevňují. Horní končetina – kloub sternoklavikulární, kloub spojující kost klíční a lopatku, kloub ramenní, loketní a klouby spojující drobné kosti ruky s kostí vřetenní a se sebou navzájem. Dolní končetina – kloub kyčelní, kolenní, hlezenní (kotník) a klouby spojující drobné kosti nohy. Každé kloubní spojení může být poškozeno různými mechanismy (pád, úder předmětem, špatné došlápnutí při sportu, autonehody, …). Může dojít k vykloubení (luxace, subluxace) – tedy kloubní plochy se vychýlí do stran (kloubní hlavice se ocitne mimo kloubní jam-

[13]

ku) a v této pozici zůstanou. Projevuje se patologickým postavením končetiny (kostí), bolestí, omezením pohybu, otokem, hematomem. Může dojít i k podvrtnutí (distorze) – kloubní plochy se na chvíli vychýlí ze svého anatomického postavení, ale vrátí se zase zpět do původní polohy. Projevuje se bolestí, omezenou pohyblivostí, otokem, hematomem. V obou případech dochází k poškození vazů. Svaly Svalstvo v lidském těle rozlišujeme na hladkou svalovinu (vůlí neovladatelnou, např. střeva, cévy, jež jsou řízeny vegetativním nervstvem –

[14]

sympatikus, parasympatikus), příčně pruhované kosterní svalstvo (vůlí ovladatelné) a srdeční (stavbou velmi podobné kosternímu svalstvu, ale vůlí neovladatelné, schopno automacie – tedy schopno práce bez závislosti na vyšších nervových etážích). Příčně pruhované svalstvo spolu s kostrou tvoří funkční pohybový aparát – zabezpečují pohyb, vzpřímenou polohu, jsou zdrojem tepelné energie. Tělo má přibližně 600 svalů, z nichž většina je párových. Základní stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno. Větší počet svalových vláken je spojen vazivem ve snopečky a ty pak ve snopce. Soubor snopců tvoří svalové bříško, které je pokryté tenkou vazivovou vrstvou – povázkou (fascií). Na obou koncích přechází bříško v pevné bílé šlachy. Činnost svalových vláken je řízena mozkovými a míšními nervy (jsou tedy ovladatelná vůlí). Při smrštění svalových vláken se bříško svalu ztlušťuje a zkracuje – šlachy táhnou za kost a dochází k pohybu kostí v kloubech. Názvosloví svalů vychází P



2

z činnosti, kterou vykonávají – lexory (vykonávají lexi, tedy ohnutí), extenzory (extenze, tedy natažení), abduktory (abdukce, tedy odtažení) a adduktory (addukce, tedy přitažení). Svalstvo je velice bohatě zásobeno krví a nervy. Při jeho poškození dochází ke krvácení (otevřené, hematom), bolestivosti a omezení pohybu. Může dojít k pohmoždění svalu, natržení svalu. Svaly velice těsně nasedají na kosti. Při otevřené zlomenině kostí dochází k protětí svalstva, při uzavřených zlomeninách dochází k jejich pohmoždění. 

1.3 Krevní oběh a krev Krevní oběh tvoří tepny, žíly, vlásečnice a srdce (pumpa). Srdce je dutý orgán, který se skládá z pravého srdce (pravá síň a komora) a levého srdce (levá síň a komo-

P



2

[15]

ra). Krev je přiváděna horní a dolní dutou žilou do pravé síně, odtud přes chlopeň (trojcípá) do pravé komory. Přes poloměsíčitou chlopeň do plicní tepny (plícnice) a do plic. Z plic 4 plicními žílami do levé síně, přes dvoucípou chlopeň do levé komory. Odtud přes poloměsíčitou chlopeň do srdečnice (aorty) a do celého těla. Žíly přivádějí krev DO srdce a většinou vedou odkysličenou krev. Z důvodů nízkého obsahu kyslíku je tmavě červená, a jelikož je v žilním systému relativně nízký tlak, z rány spíše vytéká. Tepny odvádějí krev ze srdce a ve většině případů vedou krev okysličenou – obsah kyslíku způsobuje světlé zbarvení krve, a jelikož je krev vedena OD srdce, tedy pod tlakem, z rány stříká podle tepu srdce. Z toho vyplývá způsob přiložení škrtidla, popř. zmáčknutí tlakových bodů – vždy mezi ránou a srdcem! Vlásečnice jsou drobné cévky, které spojují žilní systém s tepenným, kde dochází k výměně živin a dýchacích [16]

plynů mezi tkání a krví. Vlásečnicové krvácení je většinou nezávažné, lehce zastavitelné. Krev je tekutá tkáň. Skládá se z krevní plazmy (tekutá složka krve) a krevních elementů: červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty). Dospělý člověk má v průměru 4,5–5 litrů krve. Krev má funkci transportní (živiny, kyslík), udržování stálosti vnitřního prostředí (homeostázy), imunitní, udržování stálého objemu (srážlivost). Téměř každé zranění je doprovázeno krvácením. Drobná krvácení jsou organismem velmi dobře zvládaná. Větší až masivní ztráty jsou život ohrožující. Při ztrátách většího objemu je riziko vzniku šoku. Šok může být hypovolemický (nízkoobjemový) – tedy takový, při kterém dochází ke ztrátám tělesných tekutin (krve, plazmy, vody). Příčiny jsou krvácení, masivní zvracení, průjmy (úpal, úžeh, infekční nemoci – salmonelóza), popáleniny (ztráta tekutin skrz poškozenou P



2

kůži). Dalším druhem je šok kardiogenní – při tomto druhu šoku selhává srdce jako pumpa, tedy objem krve se nezměnil, ale srdce nezvládá přečerpávat obíhající množství krve a důsledkem je nedostatečné prokrvení tkání. A posledním druhem šoku je šok distributivní – již z názvu vyplývá, že jde spíše o problém v distribuci (rozmístění) objemu krve než o absolutní ztrátu krve. Objem krve je tedy opět v prvních fázích zachován, ale dochází z různých příčin (např. silná alergie – anafylaktický šok; vážná celková infekce – septický šok; poškození míchy a centrálního nervového systému – neurogenní šok, viz výše) k patologické paréze – „ochrnutí“ stěny cévní, což vede k jejich rozšíření. Tedy stejný objem krve se najednou musí rozlít do mnohem většího prostoru, což opět vede k poklesu krevního tlaku a k nedostatečnému prokrvení tkání. (Můžeme přirovnat k řece – pokud stejné množství vody proteče úzkým korytem, proud bude silný a voda poteče pod větším tlakem. V okamžení, kdy se vylije z břehů

P



2

a stejné množství vody se rozlije po poli, tok vody velmi zpomalí, místy zastaví úplně.) V rámci první pomoci není důležité, o jaký druh šoku se jedná, ale je třeba mít v podvědomí, že se šok může rozvinout, a pokusit se mu předcházet protišokovými opatřeními 5 T. Tedy teplo (zabránit ztrátám tepla; podchlazení ovlivňuje vnitřní prostředí a prohlubuje šokový stav), ticho (zranění je pro organismus velmi náročná situace, hlukem se zbytečným stresováním nemocného dochází ke stimulaci autonomního nervového systému a vyplavování stresových hormonů, které situaci jen zhoršují), tekutiny (v rámci první pomoci je možné JEN a POUZE zvlhčování rtů; postižený nesmí pít z důvodu možné operace, poškození zažívacího traktu), tišení bolesti (v rámci první pomoci se jedná JEN o ixaci zlomenin, šetrné zacházení, minimální manipulaci; NESMÍ se podávat léky z důvodu zkreslení příznaků – bolest je důležitý diagnostický ukazatel), transport – co nejrychlejší a nejšetrnější! Volat ZZS.

[17]

1.4 Trávicí ústrojí Dutina ústní je ohraničena rty, tvářemi, měkkým a tvrdým patrem a jazykem. V dutině ústní se nacházejí zuby – mléčný chrup má 20 zubů, trvalý 32. Zuby rozlišujeme na řezáky, špičáky, třenové a stoličky. Do dutiny ústní ústí slinné žlázy – příušní, podjazyková, podčelistní. Součástí je také jazyk – svalový orgán. Vnitřní část je vystlána sliznicí, která je bohatě prokrvena – při poraněních (pády na obličej, míčové hry, brachiální násilí, požití kyselin, louhů, popáleniny) dochází ke značnému krvácení. Na dutinu ústní navazuje hltan – trubicovitý orgán, který je společný jak pro dýchací, tak pro trávicí systém. Má část nosní, ústní a hrtanovou. Navazuje jícen – trubicovitý orgán dlouhý asi 25 cm. Spojuje hltan a žaludek. Do žaludku vstupuje pod bránicí. K závažnému poškození může dojít při požití cizího ostrého předmětu (rybí kost, monočlánek), kyselin, louhů, při bodných ranách. [18]

P



2

Žaludek – vakovitý orgán, kde dochází k natrávení požité stravy působením HCl a pepsinu. Natrávená strava je dále posouvána do tenkého střeva, kde dochází k dalším procesům trávení a vstřebávání živin. K poškození může dojít požitím cizího tělesa (monočlánky), louhů, kyselin, ale také prasknutím žaludečních vředů atd. Tenké střevo je 4–5 m dlouhá trubice. Dělí se na dvanáctník, lačník a kyčelník. Sliznice střeva obsahuje drobné klky, které jsou bohatě zásobeny krví – zde dochází ke vstřebávání živin do krve. Do dvanáctníku ústí žlučovod a vývod slinivky břišní. Žlučovodem je přiváděna žluč, která napomáhá trávení tuků, a ze slinivky břišní pankreatická šťáva, která obsahuje enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny. Tlusté střevo je trubicovitý orgán, ve kterém dochází k posouvání nestrávených zbytků potravy, k jejich zahuštění (zpětným vstřebáváním vody) a dalšímu zpracování bakteriemi (tvorba vitamínu K a vitamíny sku-

P



2

piny B). Součástí tlustého střeva je také slepé střevo s červovitým výběžkem – appendix. Jeho zánět se projevuje nejdříve nespeci ickým diskomfortem, poté bolestmi v podbřišku, teplotou do 38 °C, zvracením. V konečníku dochází k hromadění a následnému vyloučení stolice. Pobřišnice – hladká, lesklá blána, která vystýlá dutinu břišní (nástěnná) a pokrývá (útrobní) orgány dutiny břišní. Při poškození dutých orgánů dochází ke krvácení, ale také k přesunu jejich obsahu do okolních tkání – např. stolice (infekce – zánět pobřišnice), žaludeční šťávy („poleptání“) –, což vede k závažnému poškození dalších orgánů dutiny břišní. K zažívacímu ústrojí řadíme také parenchymatózní orgány – játra, slinivka břišní. V dutině břišní se nachází také slezina (patří do mízního systém). Tyto orgány jsou

[19]

velmi bohatě zásobeny krví a při jejich poranění (ostrá – bodné rány; tupá – nárazy na volant, kopnutí koněm, ...) dochází k velkému krvácení. U tupých poranění se jedná o krvácení vnitřní – tedy skryté a proto velmi nebezpečné. Při podezření na možné vnitřní krvácení (mechanismus úrazu, hematom v oblasti břicha, ...) je dobré se zaměřit na tyto příznaky: bolest, zrychlený tep, bledost, studený pot, úzkost, ...

1.5 Dýchací ústrojí Skládá se z dutiny nosní, nosohltanu, hrtanu, průdušnice, průdušek a plic. Dutina nosní má hlavní funkci v ohřívání, zvlhčování a očištění vdechovaného vzduchu. S dutinou nosní jsou spojeny vedlejší nosní dutiny. Sliznice dutiny nosní je bohatě zásobená krví. Při jejím poškození dochází ke krvácení. V kontextu první pomoci je důležité vyvarovat se záklonu hlavy – krev stéká do dutiny ústní a může dojít [20]

k jejímu vdechnutí do plic. Z nosní dutiny může vytékat kromě krve také mozkomíšní mok (nažloutlý, většinou však v kombinaci s krví) při zlomenině báze lební (viz lebka). Nosohltan je místo, kde se kříží dýchací a trávicí cesty. Hrtan – 6 cm dlouhý trubicovitý orgán, na který naP



2

vazuje průdušnice. Je tvořen chrupavkami. Vnitřní stěna je pokryta sliznicí – při alergické reakci může zduřet a způsobit dušení. Stejně tak při podráždění dýchacích cest – např. při tonutí – může dojít ke křečovitému sevření hrtanu (laryngospasmus) a rovněž způsobit dušení (tzv. suché tonutí). Průdušnice – 12–13 cm dlouhá trubice, tvořená chrupavkami. Průdušnice se dále dělí na pravou a levou průdušku, které se zanořují do plic a dále se dělí na drobné průdušinky, na které v plících nasedají plícní sklípky. Velkým rizikem, zejména u malých dětí, je vdechnutí cizího tělesa do dýchacích cest. Čím výše (tedy blíže k dutině ústní) se těleso zaklíní, tím je větší riziko udušení. K odstranění tělesa se může použít u dospělých Heimlichův P



2

hmat, který využívá zvýšeného tlaku v dýchacích cestách při stlačení nadbřišku, nebo Gordonův manévr (u dětí), který využívá gravitace. Plíce jsou párový orgán, který je uložen v dutině hrudní. V plících dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi atmosférou a krví. Plíce jsou pokryty poplicnicí, která přechází v pohrudnici – ta vystýlá dutinu hrudní. V tomto prostoru (pohrudniční dutina) se nachází podtlak – tedy nižší tlak než v okolí –, který zajišťuje rozepětí plic. Při jeho poranění – bodné rány, poranění zlomeným žebrem – dochází ke zrušení podtlaku a ke kolapsu plíce (pneumothorax). Dýchání má 3 fáze: nádech, výdech a pauzu.

[21]

Nádech je aktivní děj. Při nádechu dochází činností mezižeberních svalů a bránice ke zvětšení objemu hrudníku, což vede ke zvětšení podtlaku v pohrudniční dutině a k nasávání vzduchu. Výdech je za normálních okolností pasivní děj. Jde tedy pouze o uvolnění dýchacích svalů, poklesu hrudníku, zmenšení jeho objemu a smrštění plíce. Námahový výdech je viditelný např. u astmatického záchvatu.

1.6 Vylučovací ústrojí

a ledvina je chráněná vazivovým pouzdrem. Skládá se z kůry a dřeně. Dřen ústí do ledvinných kalichů (patří mezi vývodné cesty močové). Hlavní funkční jednotkou je nefron – v něm dochází k iltraci krve a tvorbě moči (1,5 l / 24 hod, nepotřebné látky, škodlivé látky, vedlejší produkty metabolismu). Krev je do ledvin přiváděna ledvinnými tepnami – ty odstupují ze srdečnice. Při tupých poraněních (autonehody, kopnutí, ...) může dojít k odtržení (natržení) od tepny a masivnímu vnitřnímu krvácení. Může dojít také k pohmoždění ledviny či jejímu natržení.

Tvoří je ledviny a vývodné cesty močové. Vývodné cesty močové Ledviny Jsou párový orgán, nacházejí se v zadní části dutiny břišní – tzv. retroperitoneum. Povrch ledviny je pokryt blánou [22]

Odvádějí vytvořenou moč z těla ven. Začínají ledvinnými kalichy, pokračují v ledvinnou pánvičku, močovod, močový měchýř a močovou trubici. Jedná P



2

se o dutý systém. Močový měchýř může být poškozen otevřeným poraněním (bodná rána) nebo může dojít k jeho prasknutí při tupém nárazu (pády z výšky, sražení chodce, ...). Při poškození močového měchýře dochází k vylití moči do malé pánve, které může vést k poškození okolních tkání zánětem (zánět pobřišnice).

1.7 Kožní ústrojí Kůže je z hlediska plochy největším orgánem v těle. Odděluje vnitřní prostředí od zevního, chrání před vysycháním a pronikáním mikroorganismů do těla, udržuje stálou tělesnou teplotu a je také orgánem smyslovým. Skládá se ze tří vrstev – pokožka, škára a podkožní vazivo – a z přídatných orgánů (vlasy, chlupy, nehty a žlázy). Pokožka je zcela na povrchu – její buňky postupně umírají, rohovatí a olupují se. Škára je vazivová vrstva, velmi bohatě prokrvená, s čet-

P



2

nými mízními cévami. Díky bohatému krevnímu řečišti je zásobárnou krve, která může být v případě potřeby přesunuta k jiným orgánů. Tento mechanismus se uplatňuje u šoku. Proto mívá zraněný s nastupujícím šokovým stavem bledou a studenou kůži. Podkožní vazivo je bohaté na tukové buňky. Při termickém poškození kůže dochází k narušení jejich

[23]

funkcí – dochází k úniku plazmy a tím ke ztrátě tekutin a možnému rozvoji šoku, je zvýšené riziko prostupu mikroorganismů, popálený jedinec je ohrožen podchlazením, čím větší plocha a hlubší vrstvy kůže jsou postiženy, tím horší je stav zraněného.

1.8 Pohlavní systém žen a mužů Ženské pohlavní orgány Vnitřní ženské pohlavní orgány: vaječníky, vejcovody, děloha, pochva. Vaječníky jsou párový orgán. Skládají se z dřeně a kůry. V kůře jsou uloženy ženské pohlavní buňky – vajíčka. Produkují ženské pohlavní hormony – estrogen, progesteron. Během cyklu dochází vlivem hormonů k dozrávání vajíček a k jejich uvolnění. Vejcovod je trubicovitý párový orgán. Rozšířený začátek vejcovodu je otevřen do dutiny břišní. Má nálevkovitý [24]

tvar s řasami, které se během ovulace kladou na povrch vaječníku a zachycují vajíčko. Ústí do dělohy. Mimoděložní těhotenství může být život ohrožující stav. Rostoucí plod ve vejcovodu způsobí jeho prasknutí, které vede ke krvácení! Děloha je nepárový dutý svalový orgán, na kterém jsou P



2

Mužské pohlavní orgány Vnitřní mužské pohlavní orgány: varle, nadvarle, chámovod, močová trubice, předstojná žláza. Varlata jsou párové pohlavní žlázy. Zde se vytvářejí a dozrávají spermie (pohlavní buňky) a zajišťují také tvorbu testosteronu.

rozlišovány rohy děložní – ústí zde vejcovody, tělo a hrdlo. Hrdlo ústí do pochvy. Děloha má na povrchu sliznici, která prodělává pravidelné změny v závislosti na menstruačním cyklu. Pochva spojuje vnitřní pohlavní orgány s vnějšími. Vnější ženské pohlavní orgány: velké stydké pysky, malé stydké pysky, vestibulární žlázy. Velké stydké pysky jsou tvořeny kožní řasou naplněnou tukem a na vnitřní straně přecházejí v malé stydké pysky.

P



2

Nadvarle (párový orgán) je místem, kde se spermie shromažďují, mísí se s hlenem a stávají se schopny pohybu. Chámovod prochází prostatou a ústí do močové trubice. Stěnu chámovodu tvoří hladké svalstvo, které smrštěním vypuzuje spermie z nadvarlete do močové trubice. Předstojná žláza (prostata) je přídatná žláza uložená pod močovým měchýřem a obepínající začátek močové trubice, do níž ústí četné vývody – řídký mléčný sekret se mísí se spermiemi a hlenovitým sekretem nadvarlat a vzniká ejakulát.

[25]

Zevní mužské pohlavní orgány – pohlavní úd, šourek.

Ústrojí chuťové

Pyj je kopulační orgán. Obsahuje topořivá tělesa, bohatě cévně zásobená. Náplň topořivých těles vyvolává erekci. Penis je zakončen žaludem. Žalud je krytý posuvnou předkožkou. V šourku jsou uložena varlata a nadvarlata.

Receptory chuťového ústrojí tvoří chuťové pohárky – ty se nacházejí na sliznici jazyka, měkkém patře, zadní straně hltanu a hrtanové příklopce. Chuťové pohárky jsou schopny rozlišit 4 základní chutě: sladko (na špičce jazyka), slano (na špičce jazyka, po jeho stranách), hořko (na kořeni jazyka) a kyselo (po stranách jazyka).

1.9 Smyslové ústrojí Ústrojí čichové Je lokalizováno na stropě dutiny nosní. Ve sliznici se nacházejí čichové buňky. Sliznice je méně prokrvená než ostatní části nosní dutiny. Uložení čichových buněk neumožňuje rozpoznání jemnějších čichových podnětů. Přizpůsobení buněk na podnět je relativně rychlé – dochází k adaptaci a snížení schopnosti podnět vnímat. Věkem se čich zhoršuje.

[26]

Ústrojí zrakové Orgánem zraku je oko (oční koule) a přídatné orgány oka (svaly okohybné, víčka, spojivky, slzný aparát). Oční koule Je uložena v kostěné očnici. Stěna se skládá ze tří vrstev. Vnější vrstvu tvoří z většiny bělima, ta vpředu přechází v průhlednou rohovku (je bezcévnatá a bohatě nervově zásobená – tzn. poranění rohovky nekrvácí, ale je velmi bolestivé!). Na bělimu se upínají okohybné svaly a na zadním pólu jí prochází zrakový nerv. Další vrstvu tvoří cévP



2

komory oční. Vnitřní prostor oční koule vyplňuje sklivec. Mezi přídatné orgány oka se řadí okohybné svaly, víčka, spojivky, slzný aparát. Poškození oka je často způsobeno úrazy – cizí tělesa v oku. Ústrojí hmatové

natka, která v přední části přechází na řasnaté tělísko a duhovku. Na řasnatém tělísku je zavěšena čočka, hladký sval umožňuje její zakřivení. Duhovka je kruhovitý terčík s otvorem uprostřed – zornice. Hladké svaly způsobují zúžení/rozšíření zornice a regulaci světla dopadajícího na sítnici. Vnitřní vrstvu oka tvoří sítnice, na které jsou přítomny tyčinky a čípky (světločivné buňky). Jejich koncentrace se různí. Nejsou přítomny v tzv. slepé skvrně, naopak nejvíce čípků je ve žluté skvrně. Rozeznáváme dvě

P



2

Senzory v kůži rozeznávají mechanické podněty (tlak, tah, napětí, vibrace, lechtání), bolest a teplotu. Volná nervová zakončení v pokožce a škáře jsou receptory bolesti. Ve vlasových pochvách reagují na sklon vlasu. Ve škáře se nacházejí tělesa reagující na dotyk. Receptory vnímající mechanické podněty se nacházejí také ve svalech, kloubech, sliznicích. Proto je většina poranění doprovázena bolestí! Ústrojí sluchové a rovnovážné Sluchové ústrojí se dělí na 3 části – zevní, střední a vnitřní ucho.

[27]

ní tlaku mezi zevním prostředím a středouším. Vnitřní ucho: v kostěném labyrintu je uložen vlastní sluchový orgán – blanitý labyrint. Ten se skládá z ústrojí rovnovážného (polokruhovité kanálky a váčky) a ústrojí sluchového (hlemýžď). Prostor mezi kostěným a blanitým labyrintem je vyplněn tekutinou podobného složení jako plazma. Blanitý hlemýžď obsahuje Cortiho orgán s vláskovými buňkami.

Zevní ucho zachycuje zvukové vlny z vnějšího prostředí a převádí je do středního ucha. Dělí se na 3 části – boltec, zvukovod (trubice vystlaná tenkou kůží s mazovými žlázami a ochlupením) a bubínek (tenká kruhovitá ploténka – zajišťuje přenos vibrací do středního ucha). Střední ucho se skládá ze sluchových kůstek – kladívka, kovadlinky a třmínku. Kloubní spojení kůstek zajišťuje přenos zvukových vln. Středouší je spojeno Eustachovou trubicí s nosohltanem. Trubice slouží k vyrovnává[28]

K poškození sluchového ústrojí dochází působením tlaku (výbuch, pád do vody) nebo cizího tělesa. Z ucha může vytékat krev a mozkomíšní mok při zlomenině báze lební. K poškození vnitřního ucha – rovnovážného ústrojí – může dojít při tonutí, což vede k dezorientaci ve vodě (topící se nepozná, kde je vodní hladina).

1.10 Nervové ústrojí Nervový systém je nejvyšším řídícím centrem. Řídící části nervového systému jsou mozek a mícha, společně P



2

mezimozek). Prodloužená mícha, Varolův most, mozeček a střední mozek tvoří mozkový kmen. Mícha

označované jako centrální nervová soustava. Základní vlastností nervového systému je dráždivost a vodivost. Základní stavební a funkční jednotkou je neuron. Synapsí je označeno spojení dvou buněk, z nichž je alespoň jedna nervového původu. Jednotlivé oddíly centrální nervové soustavy: mícha, zadní mozek (prodloužená mícha, Varolův most, mozeček), střední mozek a přední mozek (koncový mozek,

P



2

Hřbetní mícha je dlouhá asi 40–50 cm a je uložena v páteřním kanálu. Horní konec plynule přechází v prodlouženou míchu a dolní konec dosahuje pouze k druhému bedernímu obratli. Na míše rozlišujeme bílou hmotu a šedou hmotu (uvnitř míchy – připomíná motýla a obaluje centrální kanálek) míšní, zadní rohy míšní (končí v nich senzitivní – dostředivá – vlákna) a přední rohy míšní (vychází z nich motorická – odstředivá – vlákna – pohyb). V šedé hmotě jsou centra zajišťující jednoduché pohyby trupu a končetin. Poškození míchy viz páteř. Mozkový kmen Stavebně a funkčně se skládá z několika odlišných částí: prodloužené míchy, Varolova mostu, středního mozku.

[29]

Prodloužená mícha je přímé pokračování hřbetní míchy nad velkým týlním otvorem (v lebce). Svým horním koncem se zanořuje do Varolova mostu. Prodloužená mícha je centrum dýchání, kardiovaskulární a trávicí a centrum pro řízení některých re lexů (sací, polykací, obranné – kýchání, zvracení). Při vážném poškození mozku může dojít kvůli otoku ke stlačení prodloužené míchy do týlního otvoru a k zástavě dechu, srdce (viz lebka). Varolův most je přímým pokračování prodloužené míchy. Ve středním mozku jsou uložena centra pro zrakové relexy (otočení očí za světlem) a pohybovou souhru očí, pro sluchové re lexy (otočení hlavy za zvukem) a centra řídící činnost vegetativního nervstva. Jsou zde také jádra některých hlavových nervů. Mozeček se podílí na řízení úmyslných a neúmyslných pohybů, reguluje svalové napětí, udržování rovnováhy. Poškození mozečku vede k porušení rovnováhy, k ne[30]

schopnosti cílených pohybů. K přechodnému ovlivnění funkce mozečku dochází také při požití alkoholu. Mezimozek je uložen mezi dvěma hemisférami koncového mozku. Skládá se z talamu (centrum zraku a sluchu, vnímání bolesti) a hypotalamu (tvorba řídících hormonů). Koncový mozek je největší část mozku. Je tvořen dvěma hemisférami. Povrch hemisfér je pokryt šedou kůrou mozkovou, pod níž se nachází bíla hmota mozková. Každá z hemisfér je hlubokými brázdami rozdělena na laloky čelní, spánkové, temenní a týlní. Kůra mozková je rozbrázděna zářezy a vytváří mozkové závity. Nacházejí se zde korová centra: v zadní části čelního laloku je centrum motoriky, v dominantní hemisféře je před centrem motoriky centrum řeči. Centrum kožní citlivosti se nachází v přední části temenního laloku. Centrum zraku je v týlním laloku. V horní části spánkového laloku je centrum sluchu. Na vnitřní ploše spánkoP



2

vého laloku je popsáno centrum chuti. Uvnitř mozku se nachází komory vyplněné mozkomíšním mokem. Periferní nervy dělíme na mozkové a míšní. Mozkové nervy vystupují z prodloužené míchy a spodiny mozku – známe 12 párů hlavových nervů (např. čichový, zrakový, sluchový, lícní, trojklaný nerv, ...). Míšní nervy vystupují z míchy meziobratlovými otvory, vytvářejí nervové pletence (krční, pažní, bederní, křížový).

1.11 Látková řízení organismu Žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony, které významně zasahují do řízení organismu. Patří mezi ně hypotalamus, podvěsek mozkový, štítná žláza, příštítná tělíska, brzlík, slinivka břišní, nadledviny, pohlavní žlázy. Hypotalamus produkuje hormony, které regulují tvorbu hormonů v podvěsku mozkovém.

P



2

Podvěsek mozkový se skládá ze dvou částí – předního a zadního laloku. V předním laloku se tvoří růstový hormon, prolaktin, adrenokortikotropní hormon (řídí tvorbu hormonů v nadledvinách), tyreotropní hormon (řídí tvorbu hormonů ve štítné žláze), gonadotropní hormony (řídí funkci pohlavních žláz). V zadním laloku je uskladněn antidiuretický hormon a oxytocin. Štítná žláza je uložena po obou stranách hrtanu u chrupavky štítné. Její hormony mají mnoho funkcí, např. ovlivňují metabolismus, ovlivňují srdeční činnost, jsou nezbytné pro normální vývoj nervové soustavy. Nadledviny jsou párový orgán, uložený v tukovém pouzdru ledvin. Jsou složeny z kůry a dřeně. Produkují hormony, které ovlivňují srdeční činnost, krevní tlak, dýchací cesty (např. adrenalin), mají metabolické a protizánětlivé účinky (kortizol), regulují množství tekutin mimo buňky (aldosteron), ovlivňují sexuální dospívání (androgeny). Slinivka břišní má jak funkci vnější sekrece (tedy trávicí [31]

enzymy, viz trávicí ústrojí), tak funkce vnitřní sekrece. Tu zajišťují Langerhansovy ostrůvky, které produkují hormony. Neznámější z nich jsou inzulin a glukagon. Inzulin mimo jiné snižuje hladinu cukrů v krvi. Glukagon má opačný účinek. Pokud dojde k poruše tvorby inzulinu nebo jeho účinků v organismu, vzniká onemocnění diabetes mellitus – „cukrovka“. Ta má své komplikace. Nezávažnější je tzv. hypoglykémie (tedy nízký obsah cukru v krvi), která může vyústit až v hypoglykemické kóma a smrt. Jedná se o velmi vážnou situaci, a to především pro rychlost, s jakou může tato komplikace vést až ke smrti. Do tohoto stavu se dostávají diabetici, kteří si buď aplikovali příliš mnoho inzulinu, nebo se pořádně nenajedli (nebo obojí). Potřeba inzulinu se mění v závislosti na fyzické a psychické zátěži, onemocnění aj. Je důležité včas tento stav rozpoznat a nemocnému dodat cukry (slazené nápoje, potraviny, aplikace glukagonu, který u sebe diabetici zpravidla nosí). Pokud je nemocný v bezvědomí, je možné vložit kostku cukru mezi tvář a zuby (prevence vdechnutí). [32]

Vaječníky a varlata produkují hormony ovlivňující reprodukční proces a vývoj sekundárních pohlavních znaků. P



2

2 P

–

2.1 Druhy první pomoci První pomoc První pomoc je de inována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život. Znalost principů a postupů první pomoci je nezbytná pro každého, nejen pro osoby starší 18 let – může totiž zachránit život nebo zmírnit následky poranění. Laická první pomoc Soubor základních odborných a technických opatření, která lze provést bez specializovaného vybavení a jež jsou prováděna informovaným laikem. Do laické první pomoci řadíme zavolání ZZS, péči o postiženého do pří-

P



2

jezdu ZZS a improvizovaný transport. Úkolem je zachránit život zraněnému, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit jeho bezpečí. Přednemocniční neodkladná péče Je poskytována lékařem a zdravotníky ZZS před a během transportu do zdravotnického zařízení; zahrnuje úkony prováděné zdravotnickým personálem (lékaři, sestry, záchranáři, apod.). Spadá sem aplikace léků, použití diagnostických (např. EKG) a léčebných (např. de ibrilátor) přístrojů. Odborná lékařská pomoc Je poskytovány odborným oddělením nemocnice / zdravotnického zařízení. Specializovaná lékařská pomoc Je poskytována úzce specializovanými pracovišti jen některých nemocnic. Raněný je sem transportován, pokud

[33]

to vyžaduje jeho stav (traumatologická centra, popáleninová centra, kardiochirurgie, katetrizační sály, ...). Technická první pomoc Zajišťují ji speciálně vycvičené týmy (hasiči, horská služba, ...). Jejím úkolem je vyproštění zraněného a jeho transport na bezpečné místo, případně odstranění příčiny úrazu. V případě, že není ohrožen zachráncův život, může technickou PP poskytnout i laický zachránce (vyproštění z vozidla). V případě náhlého postižení zdraví použij následující postup: – uklidni se a přemýšlej – vytoč jedno z tísňových čísel (v případě ohrožení zdraví volej 155) – když se někdo ohlásí, řekni mu, co se stalo, do sluchátka mluv zřetelně a pomalu řekni své jméno, adresu a číslo telefonu

[34]

– nezavěšuj, dokud nezavěsí člověk na druhém konci Na dispečink zdravotnické záchranné služby se můžeš v tísni obrátit i pro rady a instrukce. Je možná tzv. TAPP (telefonicky asistovaná první pomoc) a TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Dispečer v případě potřeby zůstane s volajícím spojen telefonem a bude poskytovat nepřetržité rady, co s postiženým dělat, než na místo přijede posádka ZZS. Telefonní čísla integrovaného záchranného systému: 155

Zdravotnická záchranná služba

150

Hasiči

156

Městská policie

158

Policie ČR

112

Evropské mezinárodní tísňové číslo. Výzvu přijímá dispečink HZS. Toto číslo lze volat v pokrytí kteréhokoli operátora i bez SIM karty.

P



2

domí si, že není uvedeno na domovním zvonku. Obyvatelé činžovních domů si neuvědomí, že vchod je uzamčen a zvonky bývají nefunkční nebo nečitelné. Na vesnici nebo v chatových osadách udají číslo popisné a neuvědomí si, že není umístěno na viditelném místě (případně zcela chybí). Při zásazích v terénu – lesy, pole, louky apod. – nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba. Záchranná služba může pomoci jen tomu, koho skutečně najde. Operační středisko ZZS MSK. Zdroj: http://www.uszsmsk.cz/ WwwFileStore/IBC%204.JPG [cit. 28. 6. 2013]

Nejčastější chyby v komunikaci s operačním střediskem ZZS: Volající sdělí jméno a adresu postižené osoby a neuvěP



2

Hledáním pacienta se mnohdy ztratí více času než jízdou ze vzdálené základny. Pokud jste zavolali záchrannou službu, vyčkejte jejího příjezdu. Jste-li na místě události sám, musíte se rozhodnout, zda nejdříve poskytnete první pomoc, nebo budete volat [35]

ZZS. Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně. V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti jediného zachránce je lépe dříve konat, potom ihned volat, tedy např. nejprve zastavit masivní krvácení, zaklonit hlavu postiženému v bezvědomí, uvolnit dýchací cesty apod. Zdravotnická záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči osobám při postižení zdraví, která: – bezprostředně ohrožují život postiženého – mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti – způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny – působí náhlé utrpení a nesnesitelnou bolest – působí změny chování a jednání postiženého ohrožující jeho samého nebo jeho okolí

Výkonné týmy zdravotnické záchranné služby: – RLP – rychlá lékařská pomoc – vedoucím týmu je lékař – RLP – RV – rychlá lékařská pomoc – vedoucím týmu je lékař, ale na místo zásahu jezdí osobním vozem a spolupracuje s posádkami RZP – RZP – rychlá zdravotnická pomoc – vedoucím týmu je záchranář téměř vždy s vysokoškolským zdravotnickým vzděláním – LZS – letecká záchranná služba – vedoucím týmu je lékař, od RLP se liší pouze dopravním prostředkem Laici zdravotnickou záchrannou službu často zaměňují s vozidly zdravotnické dopravy, která jsou určena pouze pro převozy nemocných. Integrovaný záchranný systém IZS je systémem vzájemné spolupráce tísňových složek.

[36]

P



2

Uplatňuje se zejména v případech hromadných neštěstí a při mimořádných situacích (např. povodně). Základními výkonnými složkami jsou: – hasičský záchranný sbor – Policie ČR – zdravotnická záchranná služba Všichni mezi sebou udržují stálé spojení a spolupracují P



2

i při řešení standardních situací. Klasickým příkladem jsou dopravní nehody, do jejichž likvidace jsou zapojeny všechny tři tísňové složky. Hasičský záchranný sbor je připraven pro poskytování technické pomoci, policie při zásahu řeší záležitosti spojené s bezpečností a zákonností. Obecné zásady při poskytování první pomoci: MYSLET NA SVÉ VLASTNÍ BEZPEČÍ!

[37]

Riziko poranění zachránce hrozí zejména u: – dopravní nehody – požáru – styku s jedovatými látkami – plyn, oxid uhelnatý, chemikálie – úrazu elektrickým proudem – tonutí – nakažlivém onemocnění postiženého – pokousání zvířetem, napadení z okolí Doporučený postup: Před poskytováním první pomoci zachránce zhodnotí bezpečnost situace. Není povinen poskytovat první pomoc, pokud by jemu či jiným osobám hrozilo nebezpečí. Postup se může v různých situacích lišit: Dopravní nehoda: – zastavení v bezpečné vzdálenosti – rozsvícení výstražných světel [38]

– obléknutí si re lexní vesty, výstražný trojúhelník v dostatečné vzdálenosti – zajištění havarovaného vozidla – vypnutí zapalování, zatažení ruční brzdy – pozor na unikající kapaliny z vozidla, nekouřit apod. Při požáru: NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE OCHRANA VLASTNÍHO ZDRAVÍ A ŽIVOTA! Pokud se přes veškerá nebezpečí zachránce rozhodne vstoupit do místa požáru, doporučuje se následující: – mokrý šátek přes ústa – přilba na hlavu – na ruce rukavice, hadr, kožená obuv Prostředí zamořené plynem: – rychlé vyvětrání místnosti už i jen při podezření (oxid uhelnatý), otevření oken, dveří, případně rozbití výplní – vytvořit průvan – v prostředí se pohybovat co nejkratší dobu

P



2

Tonutí:

Pokousání zvířetem, napadení z okolí:

– k záchraně přednostně použít pomůcky, aby nebylo nutné jít do vody k postiženému Úraz elektrickým proudem: – vypnutí elektrické sítě, přerušení kontaktu s vodičem – v případě vysokého napětí na místo nevstupujte, elektrický oblouk může zasáhnout výbojem až na vzdálenost několika metrů, v případě kabelů spadlých na zem se nepřibližujte, zem může být pro elektrický proud vodivá Nakažlivá onemocnění: – nikdy nelze vyloučit přenos onemocnění – vždy se chovejte, jako by postižený byl nemocen – použijte ochranné rukavice, případně sáček na ruce, resuscitační roušku

P



2

– v případě výskytu zvířete na místě události (zejména pes) vždy hrozí riziko pokousání – je nutné zvíře bezpečně přivázat čí zavřít, než budete ošetřovat postiženého – při napadení, potyčce apod. je riziko napadení zachránce – i jen náznaky násilí hlaste při telefonátu na ZZS a vyžádejte si asistenci policie V případě, že je poraněných více, vykonávejte v první fázi pouze život zachraňující úkony v tomto pořadí: – zastavujte prudká krvácení – uložte bezvědomé se zachovanými životními funkcemi do zotavovací (stabilizované) polohy – přivolejte ZZS – telefon 155, sdělte zprávu o počtu zraněných a charakteru zranění – prováděte oživování (resuscitaci) [39]

– zaveďte protišoková opatření – teprve potom ošetřujte ostatní postižené – znehybňujte zlomeniny, ošetřujte drobné, méně krvácející rány a další Důležitý je dobrý kontakt s postiženým (pokud není v bezvědomí); říkejte mu, co a proč s ním budete dělat. Cílenými dotazy zjišťujte stav jeho vědomí. Mnohdy i zjištění mechanismu úrazu z odpovědí poraněného zabrání možnému přehlédnutí přidruženého skrytého poranění. Kvalitně provedená první pomoc má svůj význam i v případech, ve kterých nejde bezprostředně o život – vedle okamžitého pocitu úlevy dává nemocnému i šanci na menší druhotné poúrazové poškození a naději na méně komplikací během další odborné péče. Dnes je kladen velký důraz i na poskytnutí kvalitní první pomoci v případě neúrazových stavů. Rychlá pomoc například u infarktu srdce, mozkové příhody apod. má pro další život postiženého po příhodě větší význam než imobilizace zlomené končetiny. [40]

2.2 Transport raněných Bezpečné uchopení zraněného (Rautekův manévr) Uchopení zraněného zachráncem zezadu; zachránce provleče obě ruce pod pažemi raněného a uchopí jej za jeho ohnutou ruku v oblasti předloktí a pod loktem nebo jej uchopí za obě zápěstí. Při vyprošťování např. z auta uchopí zachránce raněného za předloktí a druhou rukou zajišťuje hlavu raněného tak, aby nedošlo k nechtěnému pohybu hlavy (při předpokládaných úrazech páteře; při pohybu může dojít k druhotnému zranění míchy). Převádění nebo doprovod Používá se u lehčích zranění, kdy je možná spolupráce zraněného vzhledem k jeho relativně dobrému stavu.

P



2

meno. U dospělého se odnesení doporučuje pouze ve spolupráci dvou osob.

Během doprovodu je důležité raněného stále sledovat a v případě zhoršení stavu (mdloby, slabost) je vhodné uchopit raněného Rautekovým manévrem – možno pokračovat v přesunu nebo šetrně uložit na zem. Raněný zachránce obejme kolem ramen a zachránce raněného uchopí v oblasti zápěstí a obejme ho kolem pasu. Možno také ve dvou zachráncích.

Nesení dvěma zachránci za sebou: první zachránce protáhne ruce pod pažemi raněného a uchopí jej za předloktí a pod loktem jedné ruky, nebo za předloktí obou rukou; druhý zachránce uchopí dolní končetiny raněného tak, že nohy raněného objímají pánev zachránce a zachránce je otočen zády k hlavě zraněného i prvnímu zachránci.

Odnesení Odnesení jedním zachráncem je u malých dětí možné v náručí, u osob těžších/větších na zádech nebo přes raP



2

[41]

Nesení na tzv. stoličce: zachránci se vzájemně uchopí za předloktí tak, že vytvoří z rukou čtverec, na který se raněný posadí a pažemi obejme ramena zachránců. Nebo se zachránci obejmou kolem ramen pažemi, které jsou si blíže, a vzdálenějšími pažemi se uchopí za předloktí (popř. mohou použít popruh, šátek). Při další variantě odnesení stojí tři zachránci vedle sebe: jeden zachránce drží hlavu a podepírá zraněného pod lopatkou, druhý zachránce má ruce pod zády a pod hýžděmi zraněného a třetí drží dolní končetiny. Odsun na nosítkách Ukládání postiženého na nosítka: naložení postiženého s jeho pomocí. Připravená nosítka položit vedle postiženého, postižený oběma rukama uchopí zachránce okolo krku, zachránce uchopí zraněného v oblasti lopatek, [42]

druhý zachránce uchopí dolní končetiny postiženého a na povel oba postiženého zvednou a uloží ho na nosítka, upraví polohu. Nepoužívá se při bezvědomí, poranění páteře, poranění pánve, poranění horních končetin. Podsunutí nosítek podélně. Alespoň tři zachránci se rozkročí nad zraněného, čtvrtý se připraví k jeho hlavě s nosítky, zachránci na povel postiženého zvednou, čtvrtý jim vsune mezi nohy nosítka pod tělo postiženého a pak postiženého zachránci opatrně položí. Používá se u poranění břicha s otevřenou ránou. Navalení postiženého na nosítka ze strany zachránců. Alespoň tři zachránci pokleknou na stejné koleno vzdálenější od hlavy postiženého. Zachránce, který klečí u hlavy, má ruku vsunutou pod hlavou postiženého. Na povel druhou rukou všichni uchopí postiženého za vzdálenou boční stranu těla a otočí ho k sobě na bok. P



2

Profesionální vybavení Scoop rám je rozkládací pevná desková podpora. Používá se k šetrnému naložení zraněného s podezřením na poranění páteře. Scoop lze rozdělit na dvě části, které se zasunou pod tělo zraněného bez nutnosti zbytečné manipulace. Obě poloviny se poté spojí a vytvoří „lehátko“. Vakuové ixační pomůcky tvoří gumový obal, který je vyplněn drobnými granulemi. Vysátím vzduchu dochází ke zpevnění pomůcky. K vysátí vzduchu se používá zpravidla ruční pumpa.

2.3 Základní druhy zdravotnického třídění Další zachránce položí těsně k tělu rozevřená nosítka, všichni společně pokládají nosítka i postiženého na záda vodorovně.

P



2

Cílem třídění je poskytnout konkrétnímu raněnému náležitou péči v odpovídajícím čase a na vhodném místě. Užívá se v případě většího počtu zraněných.

[43]

Indikační třídění – Pomáhá roztřídit raněné dle naléhavosti ošetření. Prognostické třídění – Rozděluje raněné dle závažnosti poranění a možnosti přežití. Odsunové třídění V rámci odsunového – transportního třídění se stanovuje, kam má být raněný odsunut, v jakém pořadí, jakým odsunovým prostředkem a jaká budou opatření při odsunu. Prioritně jsou transportováni těžce ranění a popálení v šokovém stavu, s dutinovým poraněním s příznaky vnitřního krvácení, poranění mozku s bezvědomím, poranění tepen, poranění s dušením, poruchou dýchání. V další etapě jsou transportováni ostatní těžce a středně těžce ranění a na závěr lehce ranění. Metodika START (snadné třídění a rychlá terapie)

[44]

umožňuje rychle, laicky a bez speciálního vybavení rozdělit raněné osoby podle příznaků do 4 základních skupin (metodiku lze použít i při odsunovém třídění): – stavy neodkladné pomoci – stavy bezprostředního ohrožení života – červená páska (visačka): nutnost okamžité pomoci, bez které raněný nepřežije (prudká krvácení, šok, bezvědomí a prioritní transport) – stavy odložitelné pomoci – další závažné stavy – žlutá páska (visačka): nutnost neodkladné pomoci, resp. transportu až po červené (zlomeniny, rozsáhlé pohmožděniny, poranění s krvácením) – stavy lehké – ostatní stavy poškození – zelená páska (visačka): raněný není ohrožen ani na zdraví, ani na životě, ošetření lze odložit; je možno požádat o jejich pomoc – pokud nejsou schopni/ochotni pomoci, je nutné je vykázat z prostoru nehody; odsun – samostatně nebo se vzájemnou pomocí – mrtví, zranění neslučitelná s životem – černá páska (visačka); mrtví zůstávají na místě (další vyšetření

P



2

nehody) nebo jsou shromažďováni na jednom určeném místě

2.4 Prevence úrazů Při sportovní a zájmové činnosti, v dopravě a v terénu. Úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtnosti dětí a významně se podílejí také na dětské nemocnosti. Většinou se jedná o zlomeniny, podvrtnutí a drobná povrchová zranění. U žáků staršího školního věku vznikají nejčastěji při organizovaném sportu a školní tělesné výchově. Značné procento sportovních úrazů vzniká při provozování sportu bez ochranných pomůcek. Stručné zásady prevence sportovních úrazů: – znalost a důsledné respektování základních pravidel úrazové prevence – postupné zvyšování tělesné zátěže – rozcvička – přizpůsobení sportovní aktivity aktuálnímu zdra-

P



2

votnímu stavu, stupni trénovanosti, fyzické i psychické kondici – důsledné používání ochranných pomůcek – ochranné přilby, rukavice, návleky na klouby, chrániče zápěstí, suspenzory – sportování ve vhodném prostoru – pozor na možné přecenění vlastních sil Stručné zásady prevence dopravních úrazů: – nošení cyklistické přilby při jízdě na kole, pestré oblečení, antire lexní výbava, kontrola technického stavu jízdního kola – povinné užívání autosedaček pro děti mladší 12 let a menší 150 cm, povinné a správné užívání bezpečnostních pásů – zřizování retardérů, budování jízdních pruhů určených výhradně cyklistům, snižování rychlosti v zónách bydlení, v blízkosti škol a hřišť – dopravní výchova na školách – výcvik na dopravních hřištích [45]

– poskytnutí dobrého příkladu dospělými – pozor na přecházení na značených přechodech, řidič je povinen dát přednost chodci, nejde však o absolutní přednost – viditelnost lze zvýšit vhodnou barvou oblečení a doplňky z luorescenčních a re lexních materiálů – luorescenční materiály zvyšují viditelnost za denního světla a za soumraku – ve tmě svou účinnost ztrácejí – re lexní materiály zvyšují viditelnost za tmy Vazba na věkové zvláštnosti dětí U dětí na ZŠ a SŠ je statistické pořadí četnosti úrazů následující: – zlomeniny a vykloubení – poranění povrchu těla – poranění hlavy a lebky U dětí předškolního věku se toto pořadí liší:

[46]

– poranění hlavy a lebky – zlomeniny a vykloubení – poranění povrchu těla Příklady preventivních programů: – – – – – – – – – – – – –

program Bezpečná cesta do školy program Bezpečná komunita materiály a informace pro zástupce měst a obcí Ajaxův zápisník – projekt Policie ČR Učíme se s policií – projekt Policie ČR metodiky prevence úrazů u dětí pro I. stupeň ZŠ BESIP – Dopravní výchova – informace, metodiky interaktivní webové stránky k prevenci úrazů dětí staršího školního věku projekt Bezpečí dítěte interaktivní kurzy prevence úrazů pro děti První pomoc – informace k výuce Ochrana člověka za mimořádných událostí První pomoc  Šance pro život, URL: http://kapa -ops.cz/?p=570 P



2

– První pomoc  Šance pro život 2, URL:http://kapa -ops./?cat=1474 – První pomoc  Zachraň život, URL: http://kapa -ops.cz/?p=1486

2.5 Krvácení Dělení: – tepenné: jasně červená krev, „stříká“ z rány v rytmu srdečního tepu – žilní: tmavší krev, vytéká z rány, bez závislosti na tepu – vlásečnicové krvácení: nebývá vážné, při poškození drobných cévek – kapilár (drobné oděrky, povrchové řezné rány – smíšené: kombinace krvácení žilního a tepenného – zevní: krvácí navenek, mimo tělo – vnitřní: do tělních dutin P



2

První pomoc: – Tlak na ránu: látkou a rukou – při mírném krvácení; možno použít sterilní gázu, čistý kapesník, ručník; prosáklé krytí z rány nevyndáváte, pouze nadkryjete; po 10–30 minutách se krvácení obvykle zastaví. Ruku/prsty nevytahujete do příjezdu ZZS. Použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček). – Tlak na ránu: tlakový obvaz – tvoří krycí vrstva (gáza, kapesník), tlaková vrstva (nerozvinuté obinadlo, složené, stočené tkaniny) a obvaz ( ixace obou vrstev). POZOR! Na končetině je třeba kontrolovat přítomnost pulsu a prokrvení akrálních (okrajových) částí. Pouze 3 vrstvy; pokud prosákne, použijte škrtidlo. – Elevace: zvýšení postižené končetiny nad úroveň srdce. Společně s přímým tlakem na ránu. POZOR! Ne u zlomenin,

[47]

poranění páteře a míchy. – Tlakové body: místo, kde tepna probíhá blízko povrchu těla a je možné ji stlačit proti kosti (prsty, pěstí). Tlakové body: spánkový, lícní, krční, podklíčkový, pažní, břišní, stehenní. Bod stlačíte mezi ranou a srdcem. – Zaškrcovadlo/škrtidlo: Použití: u masivního krvácení (většinou amputace, krvácení, která nejdou zastavit jinak), v případě většího množství zraněných. Šířka nejméně 5–8 cm. Přiložení: vždy podložit (např. gázou, kapesníkem), turniket, gumové obinadlo, pásek, šátek, kravata. Zaškrcujete blíže k srdci, nad místem krvácení; je vhodné končetinu znehybnit; škrtidlo už zásadně nepovolujte. Nutno napsat hodinu přiložení škrtidla. Končetina by neměla být chladná, namodralá a zraněný by neměl cítit mravenčení.

[48]

Zevní krvácení – tepenné Příznaky: – jasně červená krev, „stříká“ z rány v rytmu srdečního tepu – slabost – pocit chladu – zrychlená tepová frekvence – mdloby – později hypotenze (nízký krevní tlak) – riziko šoku Rizika: rozvoj hypovolemického šoku. První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: vleže, autotransfuzní, protišoková poloha, elevace postižené končetiny; bezvědomí: zotavovací poloha; nebo dle postižení – zástava krvácení: stisk tepny v ráně nebo tlakový P



2

–

– – – –

obvaz nebo stisk tlakového bodu nebo v nejnutnějším případě přiložení škrtidla tlakový obvaz nepoužívat v případě, že je v ráně cizí těleso! (viz ošetření rány s cizím tělesem + použití tlakového bodu, škrtidla) poranění krkavice / podkličkové tepny – tlak přímo v ráně do de initivního ošetření v nemocnici v případě potřeby protišoková opatření 5 T zajištění transportu – zavolat ZZS po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR

Zevní krvácení – žilní krvácení Příznaky: – – – –

P

tmavší krev, vytéká z rány bez závislosti na tepu bledost opocenost zrychlená tepová frekvence



2

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: vleže, vsedě, protišoková poloha, elevace postižené končetiny; bezvědomí: zotavovací poloha – zástava krvácení: tlakový obvaz – tlakový obvaz nepoužívat v případě, že je v ráně cizí těleso – v případě potřeby protišoková opatření 5 T – zajistit transport do zdravotnického zařízení: při menších poraněních možno transportovat svépomocí; v případě větších poranění (hluboká, krvácející, s cizím tělesem) zavolat ZZS – po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR Zevní krvácení – vlásečnicové krvácení Nebývá vážné, při poškození drobných cévek – kapilár (drobné oděrky, povrchové řezné rány).

[49]

kého zařízení (není nutno u malých odřenin nebo drobných řezných rankách), při menších poraněních možno transportovat svépomocí Krvácení z ucha Příčiny: zlomeniny báze lební (spodiny) – vnitřní krvácení s vnějším projevem, následek výbuchu. První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – vyčištění rány: u povrchových ran proudem tekoucí vody; štěrk, písek či jehličí možno odstranit čistým jemným kartáčkem – desinfekce rány (peroxid vodíku, Cutasept, Betadine, pozor na alergii na jód, postižených při vědomí se dotázat) – přiložení sterilního krytí – ixace nepružným obinadlem – v případě potřeby zajistit transport do zdravotnic[50]

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – na boku – na straně krvácejícího ucha; v bezvědomí – zotavovací poloha (pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným) – podložení ucha sací vrstvou (gáza) – po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR – tepelný komfort – zajištění transportu – zavolat ZZS – ošetřit rány na hlavě a obličeji – ne však za cenu zbyP



2

tečné manipulace se zraněným (poranění páteře) Krvácení z nosu Příčiny: úraz, snížená srážlivost krve, vysoký krevní tlak.

– použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: posed s předkloněnou hlavou (zajištění proti pádu) – studený obklad na zátylek – přiložení sací vrstvy – stisknutí nosních dírek – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – zajistit transport do zdravotnického zařízení nebo zavolat ZZS při masivním krvácení nebo krvácení déle než 20 min – pokud vytéká tekutina smíšená s krví v souvislosti s úrazem hlavy, jde pravděpodobně o zlomeninu



Krvácení z ústní dutiny Příčiny: úrazy, zlomeniny čelisti, vyražený zub, poškození jazyka, zlomeniny báze lební.

První pomoc:

P

báze lební (PP viz krvácení z ucha, bez komprese nosních dírek)

2

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: posed s předkloněnou hlavou (zajištění proti pádu) – nevyplachovat dutinu ústní – mezi zuby postižený stiskne stočenou gázu (kapesník) – zajistit transport do zdravotnického zařízení nebo zavolat ZZS při masivním krvácení nebo krvácení déle než 20 min

[51]

Krvácení z konečníku, močových cest, pohlavních orgánů Příčiny: úrazy při sportu, autonehody, potrat, porod, zánět, nádory, ... První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: na zádech s pokrčenými dolními končetinami – přiložení sací vrstvy – po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR – tepelný komfort – zajištění transportu – zavolat ZZS Vnitřní krvácení: úrazové, neúrazové Vnitřní krvácení po úrazu Tupá poranění břicha, hrudníku, vnitřních orgánů.

[52]

POZOR! Na první pohled nemusí být vidět jakékoliv poranění na povrchu těla – proto je důležité znát mechanismus úrazu (pád z výšky, kopnutí koněm, pády na překážku, automobilové nehody, ...). Vnitřní krvácení neúrazové – mimoděložní krvácení, prasklý vřed, výduť, nahlodání cévy nádorem, ... Rizika: – na první pohled nemusí být vidět jakékoliv poranění na povrchu těla – proto je důležité znát mechanismus úrazu – riziko rychle se vyvíjejícího hemoragického šoku z masivní krevní ztráty Příznaky: – bledost – únava, slabost – tachykardie – zrychlený a špatně hmatný puls P



2

– nízký krevní tlak – zrychlené povrchové dýchání – okrajové části těla chladné a studené Krvácení do dutiny hrudní Příznaky:

Protišoková opatření 5 T:

– – – – – –

rychlé, povrchové dýchání vykašlávání krve neklid dušnost zrychlená tepová frekvence může být přítomná povrchová rána na hrudníku, modřina – bolest

– použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – sed s opřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha 

– – – –

teplo – zabránění prochladnutí, úniku tepla ticho – klid kolem zraněného, uklidnění tekutiny – pouze zvlhčení úst, nejíst a nepít tišení bolesti – nepodávat léky, pouze ixovat zlomeniny, bez zbytečné manipulace – transport (volat ZZS)

2.6 Dechová a oběhová selhání

První pomoc:

P

– po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – tepelný komfort – zajištění transportu – zavolat ZZS – v případě potřeby ošetření rány na hrudníku

2

Náhlá zástava dechu a krevního oběhu Příznaky: hluboké bezvědomí, bledá, šedá až namodralá barva kůže, namodralé zbarvení rtů, nosu, ušních bol[53]

tců, nepřítomnost dýchacích pohybů. Příčiny srdeční zástavy – hypoxie – nedostatek kyslíku – dušení, tonutí, … – hemorhagie – krvácení – hypo/hyper – poruchy látek vnitřního prostředí – léky, průjmy, nedostatek draslíku, krevního cukru – hypotermie – podchlazení – tamponáda srdce – krvácení v srdečním vaku, útlak srdce – tenzní pneumothorax – poranění plíce, útlak orgánů v hrudníku – toxické látky – léky, drogy, jedy, … – trombembolie – infarkt srdce, plicní embolie, … Kdy zahájit resuscitaci? V situaci, kdy selžou základní životní funkce: – vědomí – člověk je v bezvědomí – dýchání – po uvolnění dýchacích cest sám nedýchá – krevní oběh – zastaví se srdeční činnost [54]

Kdy nezahájit resuscitaci? – pokud postižený zemřel před delší dobou – jeho tělo je již v rozkladu – pokud jsou zranění natolik devastující, že již nejsou slučitelná se životem – oddělení hlavy, rozdrcení apod. – vyhodnocení není jednoduché, a proto je lépe „něco dělat než nedělat nic“ Postižený v bezvědomí nereaguje na oslovení ani bolestivé podněty. P



2

Kontrola dýchacích cest

Kontrola dýchání

– zjistit, zda má volné dýchací cesty – provést záklon hlavy tlakem na čelo a tahem za bradu – odstranit z úst případnou překážku – zvratky, krev, zuby, jídlo apod. – při zvracení přerušit KPR, otočit na bok, vytřít ústa a pokračovat v KPR

P



2

Dýchá? Zjistit až po uvolnění dýchacích cest! – poslechem u úst postiženého – pohledem na dýchací pohyby – hodnotíme 10 sekund Pokud máme pochyby o dýchání, raději vyhodnotit, že postižený nedýchá!

[55]

Lapavé dechy nejsou dýchání. Kontrola srdeční činnosti Pro ověření srdeční zástavy se nedoporučuje kontrolovat, zda má postižený puls (tep) – velmi obtížně hodnotitelné! Nezdržujte se vyhledáváním pulsu! Při bezvědomí věnovat pozornost pouze masivnímu krvácení, snažit se jej zastavit, poté ihned zahájit resuscitaci. Resuscitace dospělého – – – – – – – –

[56]

myslet na své vlastní bezpečí zhodnotit situaci – nereaguje na bolest, nedýchá pokusit se křikem přivolat pomoc – ať je vás „více“ volat ZZS zahájit resuscitaci nepřímá srdeční masáž umělé vdechy de ibrilace AED

Nepřímá srdečná masáž – – – – – – –

stlačování hrudníku proti páteři postižený leží na zádech, na rovné, pevné podložce dlaně dát do středu hrudníku, propnout ruce stlačovat do hloubky 5–6 cm rychlost 100–120 za minutu hrudník stlačovat pokud možno bez přerušení přerušení možno pouze: ▪ na volání pomoci ▪ na umělé vdechy ▪ při střídání ▪ na co nejkratší dobu

Umělé dýchání – dříve prosazované umělé dýchání z úst do úst je částečně odsunuto do pozadí pro riziko přenosu infekčního onemocnění, „estetiku“ provedení, obtížnost, neochotu, ... – zákon nás k tomu nenutí, ale umíme-li jej provádět P



2

– – – – – –

a jsme ochotni, můžeme provést umělé vdechy. zaklonit postiženému hlavu vyčistit ústa uzavřít nosní dírky přiložit pevně svá ústa k ústům postiženého vdechnout normální výdech ze svých plic viditelné zvednutí hrudníku

Bez a s umělými vdechy – pouze nepřímá masáž srdce, stlačovat hrudník bez přestávek rychlostí 100–120 za minutu; hloubka stlačení 5–6 cm (samotný laický zachránce) – pokud umělé dýchání provádíme, po 30 stlačeních hrudníku, během krátkého přerušení masáže (max. 5 s), provést 2 umělé vdechy a poté ihned opět 30 stlačení hrudníku 30 : 2 De ibrilace – zejména u dospělých se u některých poruch srdeč-

P



2

[57]

ního rytmu používá tzv. de ibrilace – elektrickým impulsem se provede „restartování“ srdce – čím dříve se de ibrilace provede, tím větší šance na „restart“ srdce a záchranu života – AED – automatický externí de ibrilátor – určen i pro laiky AED – – – – –

poloautomatický přístroj zapnout jej připojit elektrody nalepit je na postiženého AED vyhodnotí situaci a dá instrukce, jak postupovat – vyzve nás k podání výboje V resuscitaci pokračujeme do: – návratu normálního dýchání

[58]

– převzetí resuscitace záchrannou službou – vyčerpání sil záchrance Resuscitace dítěte Uvolnění dýchacích cest – – – –

myslet na své vlastní bezpečí cizí těleso v dýchacích cestách nutné zprůchodnit dýchací cesty Gordonův manévr: P



2

– – – – – – – – – – – – – –

P

▪ drenážní poloha ▪ 5 úderů mezi lopatky pokud se nepodaří cizí těleso odstranit, pokusit se i tak o umělé vdechy od resuscitace dospělého se liší pouze v některých krocích možno použít i stejný postup jako u dospělých, pokud si nevzpomenete, „jak to bylo u dětí …“ zásadní rozdíl: příčina srdeční zástavy zhodnotit situaci – nereaguje na bolest, nedýchá zahájit resuscitaci uvolnění dýchacích cest umělé vdechy – 5 vdechů nepřímá srdeční masáž – 30 stlačení umělé vdechy – 2 opakovat resuscitaci 30 : 2 asi 1 minutu poté volat ZZS (při jednom zachránci) ihned potom pokračovat v resuscitaci 30 : 2 pozor na poškození plic u dětí našim velkým umělým vdechem 

2

Rozdíly v příčině srdeční zástavy – nejčastěji: – dospělý – porucha srdce – akutní infarkt myokardu, [59]

arytmie – dítě – porucha dýchání – apnoe – bezdeší – dušení, tonutí, vdechnutí cizího tělesa Resuscitace novorozence – – – –

stejný postup jako u dětí – začínáme 5 vdechy vdechovat pouze obsah úst střídání masáže a vdechy 3 : 1 stlačovat střed hrudníku rychlostí 120/min

2.7 Bezvědomí Bezvědomí je stav, při němž je částečně nebo úplně zastavena funkce centrálního nervového systému a postižený nereaguje na vnější podněty svého okolí – oslovení, dotyk, bolest. Orientační hodnocení hloubky bezvědomí:

– sopor – nemocný nereaguje na oslovení, lze vyvolat reakci na bolestivý podnět – koma – nemocný nereaguje ani na bolestivý podnět Nejčastější příčiny: alkohol, epilepsie, úraz, nízká hladina krevního cukru (hypoglykemie), cévní mozková příhoda, otravy, srdeční zástava. První pomoc Má průchodné dýchací cesty? Dýchá? – pokud ano, dát zraněného do Rautekovy – zotavovací polohy – volat ZZS – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – při podezření na otravu léky je vhodné posbírat zbylé léky nebo jejich obaly

– somnolence – reakce na slovní podnět zachován, spolupráce se zachráncem je minimální [60]

P



2

Mdloba, kolaps, synkopa Výskyt kolapsu je velmi častý, příčin je mnoho: – – – – – – – – –

P

nedodržení životosprávy užívání některých léků ortostatické – při dlouhodobém stání Valsalvův manévr – při tlačení na stolici, zvracení, kýchání, při ranním močení vágové re lexy – tlak košile a kravaty na karotidy na krku zlomení vertebrálních arterií při rotaci krku a lexi hlavy dozadu vazovágové příčiny – náhlá velká bolest, radost, žal, leknutí kardiální příčiny, cévní mozková příhoda, mnoho dalších často kolapsu napomáhají podmínky prostředí – dlouhé stání, nevětraná místnost, „vydýchaný“ vzduch



2

Příznaky: – varovné – pocení, náhlé zblednutí ve tváři, pocit tepla, pocit nedostatku vzduchu, poruchy vidění („hvězdičky“), neostré vidění, mlha – náhlý pád na zem – pomalý, těžko hmatatelný tep – bledost ve tváři (nikdy zčervenání ani cyanóza) [61]

– studený pot – někdy inkontinence moči První pomoc: – kontrola základních životních funkcí (vědomí nepřítomno, ale dýchá, má puls) – uložit na záda se zvednutými dolními končetinami – uvolnit tísnící oděv – zvýšit přívod kyslíku – otevřít okno – je možno potřít obličej a krk chladnou vodou – nepolévat – zkontrolovat přítomnost poranění při pádu – úder do hlavy apod. – přivolat záchrannou službu 155, pokud se postižený neprobere do 5 minut k plnému vědomí nebo opakovaně kolabuje či má-li jiné zdravotní potíže

[62]

2.8 Křečové stavy Epileptický záchvat Ke křečovým stavům dochází z různých důvodů, jsou zapříčiněny chaotickou elektrickou aktivitou v mozku. Příčinou může být úraz, přehřátí, infekce mozku, epilepsie, hypoglykemie, průjem, zvracení, těžká fyzická i psychická zátěž, alkohol, drogy, horečka, atd. Příznaky: – tonické křeče – svaly jsou napjaté – klonické křeče – dochází k opakovaným záškubům svalů – tonicko-klonické – kombinace obou – „petit mal“ – zasnění se, zahledění, neobvyklé chování, výpadky paměti – „grand mal“ – probíhá nečekaně či s aurou (předzvěstí), s výkřikem, pádem na zem – ztráta vědomí, promodralý obličej, tonicko-klonické

P



2

2.9 Intoxikace

křeče, pomočení – trvají cca 3 minuty

Sebevražedné – většina akutních otrav v dospělosti, nejčastěji demonstračního charakteru.

První pomoc: – zabránit zranění (zmírnit pád, odstranit ohrožující předměty) – zabránit násilí ve formě páčení čelistí – zajistit následnou pomoc – nepoužívat násilí – nechat probíhat záchvat, pouze kontrolovat bezpečí – ev. podat léky, které postižený užívá – rektální gel – po záchvatu klidné prostředí, poloha na zádech, hlava zvýšená, sledovat dýchání až do úplného nabytí vědomí – zavolat záchrannou službu 155 – pokud se jedná o epileptika, který je doma a mívá záchvaty často, někdy není zapotřebí záchrannou službu volat – v případě nedostatečného dýchání resuscitace

P



2

Náhodné – jedná se o nejčastější otravy v dětském věku, dochází k nim také v průmyslu a zemědělství. Nenáhodné – patří k nim iatrogenní lékové intoxikace, velmi často však vznikají při experimentování s drogami. Cesty vstupu toxinu: – – – – –

alimentární – zažívací trakt kůží inhalační – dýchací cesty intravenózní – do žíly kombinace

Příznaky: mohou být různé podle typu toxické látky, množství, vstupu a působení na organismus, závislosti na časovém faktoru. [63]

Obecné: porucha vědomí, pocit na zvracení, zvracení, porucha průchodnosti dýchacích cest, … Speci ické (dle požité látky): – poruchy centrálního nervového systému: pocity mravenčení v těle, třes končetin, závrať, bolesti hlavy, obrny a svalové křeče (amfetaminy, kokain, lithium, antidepresiva, alkohol), stavy úzkosti, halucinace, agitovanost (zuřivost), somnolence, bezvědomí – poruchy sluchového ústrojí: hučení v uších (CO – oxid uhelnatý) – poruchy zrakového ústrojí: překrvení spojivek a slzení (dráždivé plyny a páry), zúžené zornice (morin), rozšířené zornice (kokain), zhoršení zraku, slepota (metanol), žluté vidění (antihistaminika), zelené vidění (olovo, chinin), červené vidění (námel) – poruchy dýchání: dráždění ke kašli, sekrece z nosu (dráždivé plyny), krvácení z dýchacích cest, edém [64]

plic, poleptání sliznice dýchacích cest, náhlá zástava dechu (při inhalaci vysokých koncentrací čpavku, par kyselin, chloru, oxidu uhelnatého, sirovodíku, oxidu siřičitého a kyanidů) – poruchy kardiovaskulárního systému: snížení krevního tlaku (alkohol, sedativa, hypnotika, opioidy), mírné zvýšení krevního tlaku (antihistaminika, marihuana, halucinogeny), zpomalení srdeční frekvence (benzodiazepiny, β-blokátory, opioidy a hypnotika), zrychlení srdeční frekvence a poruchy rytmu (antihistaminika, lithium, marihuana, deriváty kyseliny salicylové) – poruchy trávicího ústrojí: zápach z úst, suchá ústní sliznice (atropin, organická rozpouštědla), zvýšená tvorba slin (nikotin, kyseliny), poleptání rtů, sliznice ústní dutiny a hltanu, jícnu, pocit sladkosti v ústech (olovo, kadmium), zvracení a bolesti břicha (dráždivé a leptavé látky, mor in, oxid uhelnatý)

P



2

První pomoc – akutní otravy spojené s bezvědomím: pokud člověk dobře dýchá, uložte jej do zotavovací polohy (postižení často zvracejí); kontrolujte, zda se bezvědomí neprohlubuje, aby nedošlo k srdeční zástavě, při srdečná zástavě ihned resuscitujte, volejte ZZS – akutní otravy u postižených při vědomí: při požití tablet do 1 hodiny výplach žaludku, několik sklenic slané vody + vyvolání zvracení, volejte ZZS – snažte se zjistit, jakou látku požil, a zajistěte ji (event. první zvratky) – u dětí nepodávejte slanou vodu, nahraďte ji několika rozdrcenými tabletami živočišného uhlí, volejte ZZS – při vdechnutí otravné látky: zajistěte přístup čerstvého vzduchu a uvolněte oděv, sledujte základní životní funkce, především dýchání, volejte ZZS P



2

– otrava kyselinou, louhy: nevyvolávejte zvracení, ošetřete zevní poleptané plochy, popř. vložte do úst kousek ledu Důležitost prevence! Toxikologické informační středisko, kde vám podají potřebné informace, jak postupovat v případě otravy konkrétní látkou, má telefonní čísla 224 919 293, 224 915 402.

2.10 Náhlé bolesti břicha a hrudníku Akutní koronární syndrom Infarkt myokardu je velmi časté onemocnění a nejčastější příčina úmrtí v České republice. Důvodem je zúžení koronárních tepen (cév zásobujících srdce), což vede k nedostatečnému okysličení srdečního svalu a jeho zániku.

[65]

Příznaky: – – – – –

bolest na hrudi, za hrudní kostí, vystřeluje nejčastěji do levé ruky tlak, pálení na hrudi pocení zvracení úzkost, strach o život

První pomoc: – – – – – – –

zamezit jakékoli námaze uvolnit oděv do polosedu otevřít okno sledovat životní funkce volat 155 uklidňovat

Pokud upadne postižený do bezvědomí: – [66]

uložit postiženého na záda

– – – –

zkontrolovat, zda dýchá nedýchá – začít resuscitovat použití AED volat znovu 155

Bolesti břicha Příčiny: – –

množství banálních příčin i závažných onemocnění např. plynatost, kolika, střevní infekce, zánět slepého střeva, žaludeční vřed, cévní onemocnění, infarkt srdce

Příznaky: – – – –

bolest pocity tlaku křeče svírání v břiše

První pomoc: – poloha – úlevová, tedy taková, kterou si nemocný P



2

– –

– – – –

sám vybere a ve které nalezne úlevu, nebo poloha na zádech/boku s pokrčenými dolními končetinami sledování základních životních funkcí v případě zvracení: poloha postiženého tak, aby nevdechl zvratky, nepodávat velké množství tekutin (pouze po částech v malém množství, po lžičkách) – vhodná je ledová Coca-Cola při průjmech zajistit dostatečný přísun tekutin pokud se jedná o opakované stavy u nemocného, možno podat předepsané léky na tyto obtíže jinak nepodávat analgetika – možné maskování příznaků při pokračujících obtížích či zhoršení stavu je vhodné vyhledat lékaře

2.11 Cévní mozková příhoda (CMP) Cévní mozková příčina je označována za mozkový iktus, ale také za mrtvici. Patří mezi nejčastější příčiny úmrtí v naší republice a často způsobuje trvalé následky. PříčiP



2

nou je v 80 % případů obstrukce – ucpání přívodné tepny v mozku (podobně jako v srdci při AKS) a následkem toho dochází k úmrtí části mozku. V cca 20 % případů dochází k CMP z důvodu krvácení do mozku. Příznaky: 1. náhlý vznik 2. ochrnutí jedné strany těla, jedna ruka je ochrnutá, druhá ne 3. ochrnutí jedné dolní a horní končetiny, druhá je funkční 4. dochází k poklesu koutku úst na jedné straně, mohou vytékat sliny 5. postižený často nemůže mluvit, vydává nesrozumitelné zvuky, pokud komunikuje, nemusíme mu rozumět První pomoc: – postiženého dáte do polosedu, případně do jemu pohodlné polohy [67]

– uvolníte oděv – ihned voláte ZZS, nikdy nečekáte, zda „to přejde…“ – zjistíte, jaké léky postižený užívá, připravíte zprávy od lékaře

2.12 Hypoglykemie Diabetes mellitus – úplavice cukrová. Lidský organismus není schopen zajistit dostatečnou rovnovážnou hladinu cukru v krvi. Při poklesu cukru pod prahovou hodnotu cukru v krvi dochází k hypoglykemii. Výskyt cukrovky v naší populaci má zvyšující se tendenci. Příznaky: – – – – –

[68]

slabost závratě zmatenost, agresivita, změna chování bledost, opocení třes, někdy i křeče

– mělké dýchání, bez zápachu – někdy příznaky podobné epileptickému záchvatu nebo CMP První pomoc: – při vědomí podáte sladký nápoj – několik lžiček cukru v malém množství tekutiny, kostku cukru do úst, pod jazyk, poté běžné jídlo – při bezvědomí – nepodáváte nic do úst, voláte záchrannou službu 155, kontrolujete základní životní funkce – nikdy nesmíte v první pomoci podat inzulin!

2.13 Alergické reakce, astmatický záchvat Alergická reakce Příčina: patologická reakce imunitního systému na určitou látku – léky, prach, pyly, potraviny, hmyz

P



2

Příznaky:

Příznaky:

– zčervenání kůže (mapovité leky), vyrážka, svědění, průjmy – „knedlík v krku“, dušnost, otok zasaženého místa – pocit na omdlení, poruchy vědomí, bezvědomí, šok První pomoc: – alergici u sebe často mívají léky proti alergii – tablety nebo i injekce, lze je podat – posadit postiženého, zklidnit jej, při potížích s dýcháním – studený obklad na krk – při intenzivnějších potížích, bezvědomí, volat ZZS Astmatický záchvat Astmatický záchvat je chronické záchvatovité onemocnění na alergickém podkladu. Záchvat mohou způsobit látky z běžného prostředí. Někdy je záchvat způsoben psychickou nebo fyzickou zátěží. Typické je zúžení dýchacích cest. Postižený má pocit, že nemůže vydechnout. P



2

– ztížený výdech – úzkost, strach – cyanóza – namodralé zbarvení rtů, konečků prstů První pomoc: – uklidnit postiženého – poloha v polosedě, opora horních končetin – aplikujte léky, které postižený pravidelně užívá, ne však opakovaně – pokud se stav nezlepšuje či horší, zavoláme záchrannou službu 155 – kontrolujeme základní životní funkce

2.14 Cizí tělesa Cizí tělesa a předměty v těle – (sklo, kovové střepy, větší třísky apod.).

[69]

Neodstraňujte je, obložte ránu sterilním mulem a obvažte. Následuje odborné ošetření. Při nabodnutí (např. na plot) nadlehčovat, než přijede ZZS a hasiči (technická pomoc).

2. v předklonu opakované údery plochou dlaní mezi lopatky, ev. prudké stlačení nadbřišku (ne u těhotných, obézních a malých dětí). Při dušení zahajte umělé dýchání.

Cizí tělesa v nose a v uchu – nejčastěji u dětí (kuličky, fazole, kno líky, rýže). V nose – nevytahovat ostrými předměty ani prstem. Po hlubokém nadechnutí ucpat volnou nosní dírku a silně vydechnout nosem, šimráním volné nosní dírky lze vyvolat kýchnutí.

Cizí těleso v oku – nemnout oko, nepohybovat očima, event. výplach očí vodou, krytí a vždy odborné ošetření

V uchu – z ucha předměty sami neodstraňujte, ani do něj nekapejte roztoky oleje apod. – možnost zavlečení infekce. Nepoužívejte nikdy zápalky, drátky apod. Cizí tělesa v ústech – pinzetou nebo prsty pod kontrolou zraku odstraňte jen ta tělesa, která se zabodla do sliznice okraje úst nebo uvízla na dásni.

Vápno – šetrné odstranění kousků vápna cípem kapesníku a pak dlouhé vyplachování proudem čisté vody. Krytí a vždy odborné ošetření. Cizí tělesa v zevních pohlavních ústrojích a konečníku – nejčastěji u dětí, případně v pubertálním období. Často dojde k poranění sliznice. Při PP nikdy předměty neodstraňujte, při krvácení přiložte polštářkový obvaz a odešlete k odbornému vyšetření.

Cizí tělesa v dýchacích cestách – většinou potrava – často děti a staří lidé, obranný mechanismus – kašel. 1. pokus o manuální vyjmutí (pozor, nezatlačit dále). [70]

P



2

2.15 Poranění vnitřních orgánů, mozkolebeční poranění, poranění hrudníku a břicha Úrazy hlavy a krvácení do dutiny lebeční Příznaky: – – – – – – – – –

P

únava, slabost nevolnost, zvracení zmatenost může a nemusí být přítomno krvácení čí výtok mozkomíšního moku z nosu a uší. může být přítomna rána na hlavě, v obličeji může být přítomno bezvědomí (dočasné, trvající) amnézie – zraněný si nemusí pamatovat, co se stalo rozdílná velikost zornic zrychlená tepová frekvence



2

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – na zádech s podloženou horní části trupu, sed; v bezvědomí – zotavovací poloha se zvýšenou hlavou, pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným – po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR – zajištění transportu – zavolat ZZS – pokud možno ošetřit rány na hlavě a obličeji – ne však za cenu zbytečné manipulace se zraněným (poranění páteře) Poranění páteře Závažné poranění – může být život ohrožující nebo vést k trvalým následkům (ochrnutí části těla – dolů od místa poranění).

[71]

Příčiny: pády z výšky, autonehody, skoky do vody po hlavě, pády z kola, .... Rizika: – rozvoj šoku z poškozených nervových struktur – krční páteř – ochrnutí dýchacích svalů – zástava dechu – trvalé následky – ochrnutí Příznaky: – – – –

bolest zad neschopnost se pohnout ztráta citlivosti končetin nebo brnění pozor, u zraněných v bezvědomí chybí tyto příznaky – proto při podezření na zranění páteře (pády, autonehody, ...) manipulujte s postiženým jen minimálně

První pomoc: – poloha: při vědomí – bez manipulace; bezvědomí se zachovanými základními životními funkcemi – bez manipulace – protišoková opatření (bez protišokové polohy) – zajištění transportu – zavolat ZZS – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – šetrné přetočení na záda se znehybněním krční páteře (ideálně 4 lidé)

Poranění hrudníku Příčina: pád z výšky, autonehoda, sport, násilí Rizika: – poranění vnitřních orgánů – srdce, plíce, velké cévy (hrudní aorta)

[72]

P



2

– masivní krvácení, rozvoj hypovolemického šoku Zlomeniny hrudní kosti a žeber Příznaky: – bolest na hrudníku v místě poranění – může být přítomná povrchová rána na hrudníku, modřina – povrchové dýchání spojeno s velkou bolestí – bledost, úzkost

– v případě potřeby použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – polosed s podepřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha na postiženou stranu – pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným – uvolnění oděvu pro snazší dýchání – zpevnění hrudníku elastickým obinadlem 

Pneumothorax Poranění s vniknutím vzduchu do hrudníku mezi plíci a hrudní stěnu – pohrudniční dutina – smrsknutí plíce a zástava její funkce. Příčiny: úrazy, autonehody, pronikající poranění – cizí těleso, následek zlomeniny žeber – úlomky kostí.

První pomoc:

P

– po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – zajištění transportu – zavolat ZZS – v případě potřeby ošetření rány na hrudníku

2

Rozdělení: otevřený, uzavřený Otevřený pneumothorax Příčiny: bodné, střelné poranění Příznaky: – bolest [73]

– – – – – –

narůstající dušnost otevřená rána – krvácení – zpěněná krev slyšitelný únik vzduchu zrychlený tep bledost neklid, úzkost

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – polosed s podepřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha na postiženou stranu – pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným – překrytí rány co nejrychleji rukou – přiložení polopropustného obvazu: sterilní gáza (čistý kapesník), igelitový čtverec, ixace ze tří stran – protišoková opatření 5 T – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – zajištění transportu – zavolat ZZS [74]

Uzavřený pneumothorax Příčiny: úlomky zlomených kostí Příznaky: – – – – –

bolest narůstající dušnost zrychlený tep bledost neklid, úzkost

První pomoc: – v případě potřeby použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – polosed s podepřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha na postiženou stranu – pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným – protišoková opatření 5 T – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, P



2

v případě potřeby zahájení KPR – zajištění transportu – zavolat ZZS Krvácení do dutiny hrudní Příznaky: – – – – – –

rychlé, povrchové dýchání vykašlávání krve neklid dušnost zrychlená tepová frekvence může být přítomná povrchová rána na hrudníku, modřina – bolest První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – sed s opřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha

P



2

– po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – tepelný komfort – zajištění transportu – zavolat ZZS – v případě potřeby ošetření rány na hrudníku Poranění dutiny břišní Příčiny: úrazy – tupé nárazy, autonehody, sport, pády z výšky, násilí, kopnutí koněm. Rizika: – poranění vnitřních orgánů – slezina, játra, střeva, močový měchýř, velké cévy (hrudní aorta) – masivní krvácení – rozvoj hypovolemického šoku – infekce (poranění tlustého střeva) Rozdělení: otevřená, uzavřená Uzavřená: viz vnitřní krvácení do dutiny břišní

[75]

Otevřená Příčiny: střelné, bodné, řezné zranění Příznaky: – – – – – –

prudká bolest rána – krvácení, vytékání obsahu zažívacího traktu možné vyhřeznutí střev v různém rozsahu neklid, úzkost zrychlená tepová frekvence bledost, chlad, studený pot

– – – – – –

neodstraňovat okolí vydesin ikovat a obložit gázou a jemně obvázat obinadlem otevřenou ránu překrýt obinadlem – snaha o minimalizaci krvácení přidržení rány v případě, že postižený kašle protišoková opatření 5 T po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR zajištění transportu – zavolat ZZS

Krvácení do dutiny břišní První pomoc: Příznaky: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – leh na zádech s pokrčenými dolními končetinami, úlevová poloha; v bezvědomí – zotavovací poloha – vyhřezlé orgány nikdy nevracet zpět do dutiny břišní – překrýt sterilním krytím – předměty umístěné hluboko v ráně či zaklíněné [76]

– – – – – –

neklid zrychlená tepová frekvence bolest, vede k vyhledávání úlevové polohy nevolnost, zvracení, slabost pohmat: břicho „prknovité“ může být přítomná povrchová rána na břiše, modřina P



2

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – leh na zádech s pokrčenými dolními končetinami, úlevová poloha; v bezvědomí – zotavovací poloha – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – protišoková opatření (tepelný komfort, uklidnění, zvlhčování rtů) – zajištění transportu – zavolat ZZS – v případě potřeby ošetření rány na břiše

2.16 Poranění pohybového ústrojí Poranění kostí Fraktury – zlomeniny: otevřené, zavřené

silí (řídnutí kostí – starší lidé); únavové – z dlouhodobého přetěžování. Rizika: – krvácení – rozvoj hypovolemického šoku Obecné příznaky: – bolest v místě poranění, roste s pohybem – otok – hematom – modřina – silné krvácení, ohrožení hypovolemickým šokem – nepřirozená poloha – omezení pohybu – slyšitelné „drhnutí“ kostí – otevřené zlomeniny – vyčnívající úlomky kostí, krvácení

Příčiny: úraz – autonehoda, pády, zranění předmětem; patologické – zlomeniny vznikají již při minimálním ná-

P



2

[77]

Možné krevní ztráty u zlomenin: – – – – –

předloktí – až 400 ml krve paže – až 800 ml krve pánev – 5000 ml krve stehno – 2000 ml krve bérec – 1000 ml krve

Zavřené zlomeniny – bez poškození kůže (úlomky kostí) První pomoc: – poloha: polosed, leh na zádech – ixace zlomeniny: dlaha (cokoliv rovného pevného – deštník, hole, větev) nebo zdravá končetina, ixace přes 2 klouby – přes oděv, zraněného nesvlékáme (bolest, možný pohyb úlomků a poranění kůže); horní končetina: trojcípý šátek (závěs) – protišoková opatření 5 T – zajistit transport do zdravotnického zařízení: mož-

[78]

no transportovat sami (zlomeniny horní končetiny); zavolat ZZS – zlomeniny dlouhých kostí, pánve Otevřené zlomeniny – s poškozením kůže, viditelné úlomky kostí, krvácení – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: polosed, leh na zádech – vytvoření „ohrádky“ – kolem vyčnívající kosti položit stočené obvazy, přes ně sterilní gázu, jemně obvázat obinadlem – ixace zlomeniny: dlaha (cokoliv rovného pevného – deštník, hole, klacek) nebo zdravá končetina, ixace přes 2 klouby – přes oděv, zraněného nesvlékat (bolest, možný pohyb úlomků a poranění kůže); horní končetina: trojcípý šátek (závěs) – protišoková opatření 5 T – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – transport do zdravotnického zařízení – zavolat ZZS

P



2

Zlomenina pánve

První pomoc:

Příčiny: násilí – stlačení (autonehody, zavalení, pády z výšky). Rizika: – masivní krvácení – hypovolemický šok – poranění orgánů malé pánve (ženské a mužské pohlavní orgány, močová trubice, močový měchýř) Příznaky: – – – – – – – – – P

bolest omezená pohyblivost možné krvácení z poraněných orgánů bledost úzkost zmatenost, později apatie až bezvědomí nevolnost, suchost v ústech, žízeň chladná, opocená kůže zrychlený, špatné hmatný puls 

2

– v případě potřeby použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: na zádech, tvrdá podložka (na podložce možná protišoková poloha) – velmi opatrná manipulace – ixace zlomeniny: 4 šátky – 1. ixace pánve, 2. ixace stehen k sobě, 3. ixace bérců k sobě, 4. ixace kotníků k sobě; vypodložit mezi klouby – riziko otlaků – protišoková opatření – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – transport do zdravotnického zařízení – zavolat ZZS

2.17 Úraz elektrickým proudem Příčiny: kontakt s předmětem pod elektrickým napětím, elektrický výboj, poškození kabelu nebo přístroje, [79]

manipulace s elektrickým přístrojem ve vlhkém prostředí (ve vaně).

do zotavovací polohy; pokud nedýchá nebo nedýchá normálně (lapavé dechy), ihned začít KPR

Příznaky: poruchy vědomí, křeče, poruchy činnosti srdce, popáleniny.

2.18 Tonutí

První pomoc:

Viz kapitola 7 – Záchrana tonoucích

– chránit sebe! (Pozor! Zraněný může být stále v kontaktu se zdrojem elektrické energie, která může vést ke zranění zachránce! Při poranění vysokým napětím udržovat vzdálenost od zdroje nejméně 18 m.) – vypnout zdroj elektrické energie, pokud to nelze, odstraníme zdroj z blízkosti zraněného nevodivým předmětem (dřevěná či umělohmotná tyč) a přitom zachránce stojí na nevodivém materiálu (pozor na vodu) – zkontrolovat stav postiženého – vědomí a dýchání – volat ZZS – do příjezdu: pokud postižený dýchá normálně, sledovat životní funkce; je-li v bezvědomí, uložit ho [80]

2.19 Rány, tepelná poškození, poškození z chladu, poleptání Rány Každé poranění kůže nebo sliznice. Kromě kůže mohou být poškozeny také svaly, nervy, cévy a vnitřní orgány. Příčiny: mechanické (předmět), chemické (poleptání), extrémní teploty (popáleniny, omrzliny). Povrchové, hluboké, penetrující (pronikající). Příklady ran: odřeniny (povrchové), řezné (nůž), bodP



2

né (šíp, nůž), sečné (mačeta), střelné (pistole), tržné (ostnatý drát), kousnutí (pes, hlodavec, člověk), zhmožděné. Rizika ran: – – – –

infekce (tetanus, vzteklina, viry, baktérie) krevní ztráta (nebezpečí šoku) ztráta tkáně (amputace) zasažení orgánů (např. dutina hrudní, břišní)

První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: vsedě, vleže nebo poloha, která postiženému vyhovuje – zhodnocení rány (závažnost, velikost, nečistoty, cizí předměty, krvácení) – vyčištění rány: u povrchových ran proudem tekoucí vody, štěrk, písek či jehličí možno odstranit čistým jemným kartáčkem

P



2

– odstraňovat pouze volně ležící cizí tělesa (štěrk, písek), předměty umístěné hluboko v ráně či zaklíněné neodstraňujeme – desinfekce rány (peroxid vodíku, Cutasept, Betadine, pozor na alergii na jód – u postižených při vědomí se dotázat) – přiložení sterilního krytí – ixace nepružným obinadlem – při krvácení – přiložit tlakový obvaz, komprese tlakových bodů viz dále; elevace končetiny – znehybnění poškozené části (redukce bolesti) – trojcípý šátek, dlaha – v případě potřeby protišoková opatření 5 T – v případě potřeby zajistit transport do zdravotnického zařízení (není nutno u malých odřenin nebo při drobných řezných rankách); při menších poraněních možno transportovat svépomocí; v případě větších poranění (hluboká, krvácející, s cizím tělesem) zavolat ZZS

[81]

– po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR – rány znečištěné zeminou, škrábance od rezavých hřebíků, plechu, ztrouchnivělé dřevo – riziko tetanu, proto nutné ošetření ve ZZ, příp. očkování Cizí tělesa v ráně – postup stejný jako výše – předměty umístěné hluboko v ráně či zaklíněné neodstraňovat – okolí vydesin ikovat a obložit gázou a jemně obvázat obinadlem – v případě, že je předmět vysoký, nechat ho vyčnívat (pozor – obvaz by neměl procházet přes těleso) Ztrátová poranění Řadíme zde amputaci (oddělení části těla) a skalpaci (seříznutí nebo odtržení části povrchu těla).

[82]

Rizika ztrátových poranění: – především značná krevní ztráta, riziko hemoragického šoku – infekce První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: vsedě, vleže nebo poloha, která postiženému vyhovuje – pahýl: krýt sterilní gázou, zástava krvácení – přiložit tlakový obvaz, komprese tlakových bodů, v případě nutnosti přiložíme škrtidlo, viz dále; elevace končetiny – znehybnění končetiny – v případě potřeby protišoková opatření 5 T – při menších poraněních možno transportovat sami; v případě větších poranění (hluboká, krvácející, s cizím tělesem) zavolat ZZS – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, P



2

v případě potřeby zahájení KPR – péče o amputát / skalpovanou část: zabalit do sterilní gázy (ideálně), vložit do mikrotenového sáčku, poté vložit do chladné vodní lázně – voda s malým množstvím ledové tříště (teplota 4 °C) Většina ran je spojena s krvácením – postup viz výše. Popáleniny Závažný stav, dle rozsahu a stupně může být život ohrožující. Vzniká působením vysokých teplot na kůži a sliznice. Rizika: ztráta plazmy – rozvoj hypovolemického šoku.

První pomoc: – poloha: sed; pohodlná pro zraněného, dle lokalizace popáleniny – zabránění dalšího působení tepla – sundat šperky, prstýnky z postižené oblasti – šetrné chlazení pod tekoucí studenou vodou 15–20 min – možno použít Panthenol spray – zajištění ošetření u lékaře dle stavu II. stupeň – povrchové poranění

Příčiny: oheň, UV záření, výbuch, horké tekutiny.

Příznaky: zarudnutí, puchýře – vyplněné plazmou, bolest.

Rozdělení dle stupňů:

První pomoc:

I. stupeň – povrchové poranění Příznaky: bolestivost, zarudnutí.

P



2

– použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: sed; pohodlná pro zraněného, dle lokalizace popáleniny – zabránění dalšího působení tepla [83]

– sundat šperky, prstýnky z postižené oblasti – šetrné chlazení pod tekoucí studenou vodou 15–20 min – puchýř nikdy nepropichovat – překrytí sterilní gázou – protišoková opatření dle rozsahu – zajistit transport do zdravotnického zařízení: při menších poraněních možno transportovat svépomocí, v případě větších poranění zavolat ZZS – po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR III. stupeň a IV. stupeň – hluboké poranění, také podkoží, svalů, kostí Příznaky: bez bolesti, bledá až bílá kůže („bez života“), zuhelnatění. První pomoc: – použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček) – poloha: při vědomí – sed, leh na zádech – protišo[84]

– – – –

–

ková poloha, dle rozsahu a lokalizace popáleniny; bezvědomí: zotavovací poloha zabránění dalšího působení tepla nechladit, pouze přiložit sterilní gázu protišoková opatření zajistit transport do zdravotnického zařízení: při menších poraněních možno transportovat sami; v případě větších poranění zavolat ZZS po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR

Zabránění dalšího působení tepla: – hoření oděvu: povalení postiženého na zem, uhašení pokrývkou, kabátem (zabránění přístupu vzduchu) – odstranit doutnající oděv, ne však příškvary, pevně přichycený oděv – opařeniny: co nejdříve sundat nasáklý oděv – umělé materiály na kůži (roztavená umělá hmota, asfalt) neodstraňovat P



2

Omrzliny

První pomoc:

Vznikají působením nízkých teplot na kůži a tkáně. Rozdělení dle stupňů: 1. a 2. stupeň: povrchové poškození, bledá, na ialovělá, necitlivá kůže; poškození všech vrstev kůže, nažloutlá kůže s puchýři (2. stupeň).

– poloha: při vědomí – sed; bezvědomí: zotavovací poloha – zabráníte prochlazení – alufólie – končetiny nezahříváte ve vodní lázni – riziko infekce, bolestivost – přiložíte sterilní gázu – zajistíte transport do zdravotnického zařízení

První pomoc: Úpal – celkové přehřátí organismu. – poloha: při vědomí – sed; bezvědomí: zotavovací poloha – zabráníte prochlazení – alufólie – postupně celkově zahříváte končetinu – vlažná lázeň, postupné zvyšování teploty lázně – přiložíte sterilní gázu – zajistíte transport do zdravotnického zařízení 3. stupeň: hluboké poškození, svaly, nervy, cévy; rozpad tkáně po rozmrznutí.

P



2

Úžeh – přímé působení slunečních paprsků. První pomoc: – uložíte postiženého do stínu, chladu – poloha: při vědomí sed; protišoková poloha; bezvědomí: zotavovací poloha – přikládáte studené obklady (hlava, krk, hrudník) – pokud nezvrací, podáváte tekutiny po lžičkách – provádíte protišoková opatření [85]

– voláte ZZS v případě, že se stav nelepší Poleptání Příčiny: k poleptání dochází při kontaktu s kyselinou či zásadou, ať už přímým stykem či párami.

– –

Příznaky:

– –

– kyseliny (pH < 7): v důsledku jejich dehydratačních účinků se vytvoří příškvar tmavé barvy – zásady (pH > 7): na rozdíl od kyselin působí více do hloubky, rána je rozbředlá, žlutohnědá nebo zelená První pomoc: – zabránit dalšímu působení chemikálie (pozor na nebezpečí potřísnění zachránce) – postižené místo oplachovat vodou (tak, aby voda nestékala po zdravých částech těla) – neutralizace chemikálií velmi zředěnými roztoky

[86]

(vyjma očí – jen vyplachujeme vodou); kyselina – jedlá soda, mýdlová voda; zásada – ocet, citrónová šťáva při požití – podat větší množství vody a volat ZZS nevyvolávat zvracení (došlo by k opětovnému kontaktu chemikálie s jícnem) povrchové poleptání sterilně krýt při poleptání velké plochy – riziko šoku

2.20 Šok – těžký, život ohrožující stav – nedostatečné zásobení tkání krví (kyslíkem) – několik druhů šoku dle příčiny: hypovolemický (masivní krvácení, popáleniny, dehydratace), distribuční (těžká alergická reakce, poškození míchy), kardiogenní (těžký infarkt myokardu), obstrukční (překážka v krevním oběhu – vmetení krevní sraženiny do plic)

P



2

2.21 Uštknutí hadem, bodnutí hmyzem

Příznaky: – – – – – –

bledost úzkost zmatenost, později apatie až bezvědomí nevolnost, suchost v ústech, žízeň chladná, opocená kůže zrychlený, špatně hmatný puls

První pomoc: – protišoková opatření – 5 T: teplo, ticho, tekutiny – pouze zvlhčení úst, tišení bolesti – nepodávat léky, pouze ixovat zlomeniny, bez zbytečné manipulace; transport – krvácení: viz výše – alergie: podání léků tlumících alergii, chlazení postiženého místa, sledování průchodnosti dýchacích cest – po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR Pozor! Každé vážnější zranění může vést k rozvoji šoku! P



2

Uštknutí hadem – v našich krajích jde o uštknutí zmijí. Po kousnutí zůstávají na povrchu těla dvě malé, několik milimetrů od sebe vzdálené ranky. První pomoc: Usadit postiženého, vytlačit a omýt ranku (je-li čím), nevysávat ústy, co nejméně se pohybovat. Poraněnou končetinu uložte níže než tělo. Zachovat tělesný klid. Bodnutí hmyzem – u bodnutí hmyzem může nastat u alergické osoby prudká alergická reakce vyžadující rychlý zásah ZZS. Nebezpečí zejména u bodnutí v oblasti hlavy a krku (v ústech). Rychle postupující otok může způsobit dušení. První pomoc: Studené obklady, ledové nápoje, nanuky, (silné podchlazení zabrání rychlému nástupu otoku), protialergický balíček + odborná pomoc ZZS. Včelí ži[87]

hadlo je třeba odstranit. Důležitost prevence (otevřené nápoje v létě)! Kousnutí zvířetem – každé poranění způsobené kousnutím zvířetem musí být odborně ošetřeno. Zvíře, které poranění způsobilo, musí být veterinárně vyšetřeno. Pokousanému by mohlo hrozit infekční virové onemocnění vzteklinou.

2.22 Zásady poskytování první pomoci ve ztížených podmínkách Ztížené podmínky (počasí, prostředí, dostupnost) mohou značně ovlivnit kvalitu poskytované péče a zdraví zachránců i raněných. Při autonehodách se zachránce pohybuje v nebezpečném prostoru silnice, proto je nezbytné zajistit bezpečí použitím výstražných signalizací – trojúhelník, re lexní vesta, člověk, který brzdí provoz, výstražná světla aut, ...

[88]

Při dešti hrozí rychlejší podchlazení raněného, je zvýšené riziko poranění zachránce při poskytování první pomoci u úrazů elektrickým proudem. Noc s sebou nese sníženou viditelnost, zhoršené podmínky pro vyšetření raněného a jeho ošetření. Nedostupnost terénu – hory, lesy – zásadně ovlivní dojezd odborné péče.

2.23 Zásady poskytování první pomoci s improvizovanými prostředky Při poskytování první pomoci se můžete ocitnout v situaci, kdy nemáte po ruce žádné zdravotnické pomůcky a prostředky (dlahy, sterilní obinadla, ...). Proto je nutné v těchto situacích improvizovat. Pro krytí rány je možné použít čistý plátěný kapesník. Papírový kapesník při styku s krví nasákne a v ráně se rozpadne. Je možné použít také čistý šátek či tričko. P



2

Pro zastavení krvácení formou tlakového obvazu můžete opět použít část oděvu; jako škrtidlo šátek. V žádném případě však nepoužívejte jako škrtidlo tkaničky od bot – jsou příliš tenké a mohou způsobit další poškození raněného. Pro ixaci zlomenin je možno použít např. deštník, turistickou hůl, větev, popř. dolní končetiny svázat k sobě a zdravou končetinu použít jako dlahu.

Pokud nemáte rukavice, můžete použít sáček, který si navlečete na ruce. K ixaci hlavy při podezření na poškození páteře je možno použít kameny obalené v kusu oděvu, popř. sáčky s pískem, láhve s vodou. K zajištění tepla raněného možno použít oblečení zachránce.

Pokud nemáte šátek a potřebujete horní končetinu ixovat závěsem, je možné použít tričko, svetr, kabát, který má raněný na sobě. Spodní lem trika vysunete směrem k hlavě tak, že překryjete horní končetinu a spodní lem připevníte k hornímu lemu trika. Pomocí kabátu a dvou větví je možné vytvořit nosítka. Raněného můžete též odvléct na kusu pevné látky (stan, celta, spacák). Důležitá je také ochrana vlastního zdraví zachránce.

P



2

[89]

3 P 3.1 Dezinfekce, sterilizace, způsoby, zásady Dezinfekce – soubor opatření, která mají za cíl přerušit cestu šíření nákazy od zdroje k vnímavému jedinci. – fyzikální dezinfekce – ekologicky nejvýhodnější, využívá se varu vody za normálního atmosférického tlaku – 30 minut – fyzikálně chemická dezinfekce – používá se ve sterilizačních centrech – chemická dezinfekce – především se používá ve zdravotnictví, využívá působení dezinfekce chemických přípravků při stanovené koncentraci K desinfekci se dají použít prostředky běžně dostupné na trhu, např. Savo, Chloramin, Desam, Desox, …. Vždy postupujte přesně podle návodu výrobce. Sterilizace je zničení zárodků, předcházení infekce. Sterilní = bez živých zárodků. [90]

– fyzikální sterilizace – sterilizace vlhkým teplem v parních přístrojích, vhodná pro předměty z kovu, skla, porcelánu, sterilizace proudícím horkým vzduchem – plazmatická sterilizace – radiační sterilizace – chemická sterilizace – formaldehydem, ethylenoxidem

3.2 Ošetřovatelská péče Zdravotnická etika, přístup k postiženému – nemocnému Každý, kdo provádí zdravotnické činnosti, tj. i zdravotník zotavovacích akcí, musí být nejen odborně kvali ikovaný, ale – a to především – být schopen i přiměřeného chování a jednání s nemocnými. Souhrn těchto zásad je označován jako zdravotnická etika. Základem je chápavé a vstřícné chování vyznačující se klidem a slušností. P



2

Zdravotník musí vystupovat rozhodně, důsledně, avšak vždy v mezích slušnosti. Nesmí se nechat strhnout ke zkratkovitému, afektovanému chování, a to především v situacích, kdy nemocný nebo jeho okolí svým jednáním vyvolávají vzrušenou situaci. Vždy musí mít na vědomí, že zranění či chorobný stav mohou změnit chování postiženého způsobem, který se vymyká obvyklému stavu. Zdravotník se navenek musí jevit klidně a cílevědomě, byť je ve skutečnosti také neklidný a má pochybnosti. Další důležitou povinností zdravotníka je povinnost mlčenlivosti. Tato povinnost není jen záležitost morální, ale je i povinností zákonnou. Mlčenlivost se vztahuje na všechny skutečnosti, které se zdravotník dozví při své činnosti. Dodržování této zásady se samozřejmě nevztahuje na informování jiných zdravotnických pracovníků podílejících se na péči o dotyčné dítě – zde je naopak nutno podat co nejúplnější informaci, neboť je to v nejvlastnějším zájmu nemocného. Stejně je třeba

P



2

informovat i rodiče (zákonné zástupce) nemocného. Stejné zásady platí i pro veškerou dokumentaci, se kterou zdravotník pracuje (zdravotnický deník akce, různé průkazy a potvrzení). Ke všem těmto materiálům nesmí mít přístup žádná osoba, která se nepodílí na péči o nemocného. Další osoby mohou žádat o tyto informace jen ze zákonem stanovených důvodů. Sledování životních funkcí a zdravotního stavu nemocného Sledování stavu nemocného patří k základním činnostem a je stejně důležité jako vlastní ošetření či správné podávání léků. Měření fyziologických funkcí Tepová frekvence – náraz krevního proudu na stěnu tepny při kontrakci levé komory – faktory: věk, pohlaví, tělesná kondice, TT, léky, krvá[91]

Tepová frekvence Věk

Průměr

Rozsah

Novorozenec

125

120–150

6 let

100

75–115

12 let

85

65–105

Dospělý

70

60–80

cení, stres, poloha – místa měření pulsu: a. carotis (krkavice), hrot srdce, a. brachialis (podpažní), a. radialis (na palcové straně zápěstí) – hodnocení pulsu: frekvence, rytmus, kvalita, rozdílnost Tlak krevní – tlak krve v arteriích – tepnách ▪ systolický – vyvolaný kontrakcí srdeční komory; ovlivňuje jej především srdeční výdej, horečka, stres, krvácení [92]

▪ diastolický – tlak krve při diastole; ovlivňuje jej především periferní odpor krevního oběhu, poddajnost arterií; zvyšuje jej malý průsvit, malá viskozita krve, arterioskleróza, obezita, venkovní teplo – faktory – věk, tělesná kondice, stres, rasa, obezita, pohlaví, léky, denní doba – hodnocení ▪ normální TK 120/80 mmHg ▪ hraniční TK 140–160 / 90–95 mmHg ▪ hypertenze 150/90 (do 30 let), 160/90 mm Hg ▪ hypotenze pod 90/60 (u dospělých) Tělesná teplota – je vedlejším produktem metabolismu; zdravý organismus zachovává rovnováhu mezi produkcí a ztrátou tepla ▪ centrum pro regulaci tepla = HYPOTALAMUS – faktory: věk, denní doba, tělesná aktivita, hormony (estrogen, tyroxin, adrenalin, noradrenalin), okolí (závisí na vlhkosti) P



2

Tělesná teplota Smrt

Nad 42 °C

Hyperpyrexie

42 °C

Febris

39–41 °C

Hypertermie

38–39 °C

Subfebrilie

37–38 °C

Normotermie

36–37 °C

Hypotermie

34–36 °C

Smrt

Pod 34 °C

3.3 Péče o lůžko – místo odpočinku, klidu a pohodlí – základní a pomocná zařízení lůžka Polohy nemocných – závažná porucha somatického a psychického stavu

P



2

situaci mění a pacient aktivně vyhledává polohu vynucenou typem obtíží nebo pasivně leží – správná poloha těla nebo jeho postižené části může zlepšovat léčebný proces a zabraňuje mnoha komplikacím, které mohou nesprávným uložením vzniknout

[93]

Léčebné polohy – Fowlerova – Trendelenburgova

15°–30° – AntiTrendelenburgova

1/3 svalové síly – během 2 týdnů všechny svaly ztrácí 1/5 svalové síly Aktivní poloha – nemocný aktivně udržuje svou polohu, do níž byl uložen, a je schopen znovu ji upravovat. Pasivní poloha – poloha, kterou nemůže nemocný ovlivnit svou vlastní vůlí (např. polohy nehybných končetin, které, nejsou-li polohovány, tuhnou v nepřirozené poloze a to později komplikuje rehabilitaci). Fowlerova poloha

20°–30° – – – – –

[94]

pronační ortopnoická poloha vleže, na zádech vyšetřovací polohy po jednom týdnu imobilizace ztrácí vyřazené svaly

– je to poloha vsedě či v polosedě – ukládáme do ní nemocné s chorobami srdce a plic, nemocné po operaci v břišní a hrudní dutině, nemocné ohrožené zánětem plic, při dlouhodobém ležení – poloha zajišťuje optimální plicní ventilaci

P



2

1.

2.

3. Ortopnoická poloha – je vhodná u nemocných se selháním srdeční činnosti nebo u nemocných s plicními chorobami, zejména při záchvatu dušnosti – nemocný při ní sedí na lůžku, má spuštěné nohy z lůžka a drží se lůžka

Pevné léky

Zotavovací poloha – často se užívá při transportu poraněných lidí, kteří jsou v bezvědomí, a zabraňuje vdechnutí případných zvratků

P



3.4 Podávání léků

2

– tablety – tabuletae – tbl. – tablety šumivé – tbl. eff. – dražé – tabuletae obductae drg. – obaleny sladkou

[95]

polevou – zrníčka – granulae – grn. – dávkování na lžičku – kapsle – capsules – cps. – želatinové obaly – pomalejší rozpuštění v traktu – prášky – pulveres – plv. – sypké léky Polopevné léky – čípky – suppositoria – supp. – kakaové máslo, glycerinová želatina + léčebná látka – zavádí se do konečníku – poševní koule – globuli vaginale – podobně jako čípky, kulatý tvar – masti – unguenta – ung. – léčivé látky rozpuštěné v tuku, tuby, dózy, aplikují se na kůži nebo sliznice – pasty – pastae – tukový základ, léčebná látka, indiferentní prášek – k ochraně kůže proti mokvání – vstřebávají se hůře než masti – gelové mazání – léčebná látka smíchaná s gelem, v tubě, nanáší se na kůži nad bolavá místa – mýdla – sapones – s přísadou léčivých látek – užití [96]

kožní lékařství Tekuté léky – roztoky – solutiones – sol. – několik látek rozpustných v kapalině – různá aplikace, oči nos, k použití vnitřnímu i zevnímu – dávkování po kapkách či odměrkách – suspenze – suspensio – sus. – léčivá látka smíchaná s gelem – výtažky – extracta – léčebné látky získané vylouhováním z drog – smíchané s éterem, lihem, olejem či vodou – podávají se ústy – směsi – mixturae – mix. – několik látek smíchaných v kapalině a spojených – tekutý pudr (zevně), jiné ústy – před použitím protřepat – olejnaté přípravky – olej + vitamín A, D, E – užití ústy, injekčně – čaje – species – připravují se z léčivých bylin – heřmánek, řepík, urologický – odvary – nechat přejít varem a scedit P



2

– – – – –

nálev – přelití tinktury mléka mazání sirupy

Podávání léků Podávání léků per os (ústy) Tabletky, dražé, kapsle, kapky. Tekutina na zapití léků – voda, čaj. Závěrem kontrola dutiny ústní, zda jsou léky polknuté. Aplikace léků do očí: – do spojivkového vaku tekuté léky (kapky) a masti (ung.) – před výkonem umýt ruce – nezranit pacienta – komunikovat s pacientem – je-li na spojivkovém vaku hlen nebo hnis, před apliP



2

– – – – –

kací léku jej odstraníme všechny léky aplikovat čerstvé, respektovat datum spotřeby dodržovat naordinovaný druh a koncentraci pacient leží nebo sedí – hlava mírný záklon kapací částí lahvičky se nedotýkat řas ani oka lahvičku ihned kryjeme a zavíráme [97]

– výplach spojivkového vaku ▪ indikace: zánět spojivek (conjuctivitis), v rámci první pomoci, odplavení cizího tělesa apod. ▪ do výplachové vaničky asi do poloviny nalijete výplachový roztok – ophtal, borová voda ▪ pacient se předkloní a poté zakloní, krouží okem, poté se opět předkloní a vaničku vylijete, otřete tvář – vkapávání léku do spojivkového vaku ▪ čisté ruce ▪ pacient zakloní hlavu ▪ ukazovákem rozevřete oko, pod palcem máte buničinu ▪ vkápnete 1–2 kapky ▪ nemocný zakloní, zavře oko a nechá působit – vkládání masti nebo gelu do spojivkového vaku – obecné zásady ▪ pod oko čtvereček buničiny – oko rozevíráte ▪ pacient se dívá nahoru ▪ pár milimetrů mimo do emitní misky ▪ od vnitřního koutku postupujete k vnějšímu [98]

a pár milimetrů vkápnete do spojivkového vaku ▪ pacient zavře oko, okem otáčí, mast se rozpustí Podávání léků na sliznici nosní – lék, který se má vstřebat nosní sliznicí do krevního oběhu, aplikujete ve formě spreje z lahviček s rozprašovačem (vyprázdněné nosní dírky) – Bioparox (lokální antibiotika), Lovistin (pro alergiky), Nasivin – léky, které léčí zanícenou nebo zduřelou sliznici; do nosu aplikujete mast nebo kapky, nemocný sedí nebo leží, hlava v záklonu, vkápnete naordinovaný roztok, v okamžiku, kdy vtéká do krku, předkloní nemocný hlavu a vyplivne, nepolyká Podávání léků do ucha – masti nebo tekuté léky – pacient sedí, hlavu má skloněnou k rameni, nebo leží na boku na zdravém uchu

P



2

– pod uchem má čtvereček buničiny – s pacientem komunikujete – mastičku nanesete přímo na štětičku a opatrně krouživým pohybem nanesete do zvukovodu – glycerinové kapky na rozpuštění zatvrdlého mázku, ušní kapky, Framykoin, ušní léky, ATB, která se připravují na týden ▪ indikace: zánět středouší Podávání léků konečníkem – per rectum – – – – – – – – – – P

čípky – supositoria nutno zavést dostatečně hluboko – za svěrač schopný pacient zavede sám, ležící také neschopný pacient – zavede zdravotník v rukavici zmírňující bolest: Tramal, Algifen, Paralen tlumí křeče: Spasmopan snižující teplotu: Paralen, Defebrin proti zvracení: antiemetika antirevmatika – snižují bolest svalu a kloubu nesteroidní anti logistika – působí proti zánětu – 

2

Indometacyn, Olfen, Sutgan – antihemoragika: potlačení krvácení hemeroidů – Antivir H, Faktum – hygiena, dieta, pravidelné vyprazdňování – glycerinová mast ke snazšímu odchodu stolice Příklady léků – – – – – – – –

borová voda Ophal Opthalmoseptonex Timoptol Lovistin (při alergických potížích) Maxitrol Opthalmoframykoin (antibiotikum) Paralen – děti 10–15 mg / kg ▪ maximální denní dávka 50 mg / kg ▪ dospělí – maximální denní dávka 4 g – Acylpyrin – 1 tbl. 6× denně – nesmí děti do 12 let a těhotné – Ibuprofen – 20–35 mg / kg denně v několika dáv[99]

kách – dospělí – maximálně 3 200 mg / den Léky vždy podáváte dle doporučení lékaře či lékárníka a řídíte se pokyny v příbalovém letáku. Při výskytu nežádoucích reakcí vždy kontaktujte lékaře.

Hubení provádíte chemickými prostředky, např. Difusil H. Nastříkáte na 10–15 míst hlavy co nejblíže pokožce! Chránit oči. Prostředek vetřete do kůže. Po 4–12 hodinách vlasy umyjete šamponem. Vyskytujíli se vši i nadále, je nutné proceduru opakovat.

Aplikace tepla, chladu – termofor, para ín, elektrická dečka – artrózy, svalové kontraktury – vak s ledem – protizánětlivý, antiedematózní efekt, tlumení bolesti

3.5 Odvšivování Veš je parazit, usazuje se ve vlasech a klade kulatá vajíčka – hnidy (pevně drží na vlasu). Pokud je neodstraníte, rozmnožují se a přenášejí na ostatní.

[100]

3.6 Péče o hygienu nemocného – – – – – –

péče o čisté osobní a ložní prádlo čištění zubů a péče o dutinu ústní hygienické vyprazdňování ošetření znečištěného nemocného péče o vlasy prevence a ošetření opruzenin a proleženin

Osobní a ložní prádlo – nemocný je oblečený ve vlastním pyžamu – nemocným, kteří to potřebují, pomáháte s oblékáním P



2

– má-li nemocný poraněnou některou končetinu, oblékáte ji napřed – ložní prádlo vyměňujete dle potřeby Péče o zdravou dutinu ústní – chodící nemocní si čistí chrup sami – ležící pohybliví též sami – podáte (připravíte) pomůcky potřebné k čištění zubů – nemocným s horečkami se v ústech tvoří hleny, na sliznici se tvoří povlaky – povlaky praskají a ústa zapáchají – čistit několikrát denně

3.7 Výživa nemocných Dieta – strava, která je z léčebných důvodů upravena (změna vzájemného poměru živných látek, omezení nebo vyloučení některých látek). Jak se dosahuje léčebného účinku diety?

P



2

– vhodný výběr potravin – technologický postup při kuchyňské úpravě – složení stravy (omezení až vyloučení některých složek nebo zvýšená dávka)

3.8 Léčba běžných infekcí zažívacího traktu Léčba běžných infekcí zažívacího traktu projevujících se průjmem spočívá v dietních opatřeních (v prvních hodinách zcela bez jídla) a dostatečném příjmu tekutin. Je nutné zabránit odvodnění (dehydrataci) organismu, které hrozí zejména malým dětem, seniorům a chronicky nemocným (třeba diabetikům). Při vysokých teplotách (nad 40 stupňů), neustupujícím zvracení (kdy nemocný nemůže pít), příměsi krve ve stolici, obluzeném vědomí raději ihned vyhledáme lékařskou pomoc. Při nekomplikovaném průběhu průjmového onemocnění nebývá zapotřebí zvláštní léčba. S lepšícím se stavem je možné do jídelníčku postupně zařadit bujóny, nemastnou a ne[101]

dráždivou kašovitou stravu a postižený vbrzku jí zcela normálně. Lékaře je lépe vyhledat, když průjem postihne kojence a malé batole, vždy, když hrozí dehydratace (i u dospělých) nebo se objeví další varovné příznaky (křeče, bezvědomí), ev. když průjem trvá déle než týden. S podezřením na další infekce – „otravy“ z jídla (listerióza, toxoplasmóza apod.) je nutné se obrátit na lékaře.

3.9 Pitný režim Zdravý a silný organismus má obrovské rezervy, je schopen vydržet zátěž nedostatku tekutin. Hůře je na tom organismus oslabený jinou chorobou nebo věkem, kde se komplikace projeví mnohem dříve. Nápoje musí být pro účastníky zotavovací akce k dispozici po celý den. Uchovávají se v krytých nádobách s výpustným kohoutem nebo se rozlévají přímo z originálních balení.

[102]

U malého dítěte je rovněž třeba sledovat přísun tekutin. Známkou nedostatku tekutin (dehydratace) je přetrvávání kožní řasy. Kožní řasa je zvrásnění kůže na bříšku vytvořené dvěma prsty (lehkým štípnutím). Po uvolnění musí kožní řasa ihned zmizet – pak je hydratace v pořádku. U dehydratovaného dítěte kožní řasa mizí až několik sekund. Špatný pitný režim je podle Světové zdravotnické organizace příčinou až šesti procent všech nemocí, a to nejen z důvodu špatné kvality tekutiny, ale také jejich nedostatečného příjmu. Denně by člověk měl vypít 2,5 litru tekutiny, v horku, při těžké fyzické práci či sportu mnohem víc. Dostatečné zavodnění ukazuje světle žlutá barva moči, je-li tmavší, tělu voda chybí. Lidské tělo tvoří cca ze 70 % voda (děti a těhotné ženy až 80 %, staří lidé zase trochu méně). Tělo ji ztrácí pocením či dýcháním. Napít se až při pocitu žízně je pozdě, to už je člověk mírně dehydratovaný. Dehydratace se projeví bolestí hlavy a zhoršením koncentrace. U dospělých se kožní

P



2

řasa dělá na kůži předloktí. Voda by se měla stát běžnou součástí denního stravovacího režimu, měla by doplňovat snídani, oběd, večeři i všechny svačiny během dne. Kdo se napije před jídlem, naplní si vodou zčásti žaludek a sní pak menší porci. Tělu dodá vodu zelenina a ovoce, vhodné jsou salátové okurky či melouny. K obědu nebo večeři se doporučuje polévka, i ta přidá tekutiny do celkové bilance. V rámci pitného režimu je optimální preferovat pramenitou vodu, minerálky s nízkým obsahem minerálů, zelený čaj, nápoje bez kofeinu a nealkoholické nápoje.

i větší bolesti. Co ovlivňuje průběh a prožívání nemoci? Průběh nemoci a prožitky nemocného jsou výsledkem působení mnoha faktorů, které na sebe vzájemně působí. Nejdůležitější faktory: ráz onemocnění, okolnosti nemoci, samotná osobnost nemocného, v dětství strach z aktuálních dějů, bolesti, vadí omezení pohybu, odloučení od matky. Ambivalentní prožívání nemoci Postoj k nemoci bývá převážně negativní. Někdy prožívání příjemné, pozitivní (nemoc vyvolá ohleduplnost okolí, pozornost, zbavuje povinností). Útěk do nemoci – před neřešeným kon liktem.

3.10 Vliv prostředí na nemocného Ve středu zájmu je jeho subjektivní, osobní prožívání. Vztah mezi objektivním nálezem a subjektivním prožíváním není přímočarý. Citlivé osoby prožívají i drobné potíže velmi výrazně, lidé psychicky odolní zvládají

P



2

Kult nemoci – komplikovaný úraz, onemocnění. Nemocný je středem zájmu, až pověst hrdiny. Stud nemocných Je prožitek, který zdravotníkům obrněným profesio-

[103]

nální rutinou často uniká. Důvodem může být tělesný vzhled, obezita, deformity apod. Přecitlivělost způsobená vírou, výchovou. Trapné zážitky z minulosti kolem nemocí v rodině, při svlékání apod.

3.11 Ošetřování nemocného dítěte – nejčastější dětské nemoci

– tím celá nemoc končí Léčba: Snížení teploty v první fázi nemoci běžně dostupnými antipyretiky (paracetamol, Brufen), případně zábaly. Nakažlivost není velká, u staršího dítěte nebo dospělého může stejný virus způsobit třeba jen lehčí zánět nosohltanu. Zarděnky (Rubeola)

Šestá dětská nemoc

Lehké, ale nakažlivé onemocnění.

Je relativně časté virové onemocnění, postihuje převážně kojence a batolata.

Příznaky:

Příznaky: – děti mají obvykle 3 dny vysoké teploty, někdy až kolem 39 °C – někdy k tomu mohou mít lehkou rýmu, kašel, mrzutost – po 3 dnech drobná, světle růžová vyrážka po těle [104]

– dva až tři týdny po nákaze – první a druhý den: mírná bolest v krku, mírné nachlazení, zduřelé lymfatické uzliny za oušky, po stranách krku a v záhlaví – druhý nebo třetí den: skvrnitá vyrážka z plochých, drobných narůžovělých skvrnek nejprve na obličeji, potom postupuje dolů po těle; vyrážka svědí, dítě může mít i mírnou teplotu P



2

Léčba: Při onemocnění zarděnkami není určena žádná speciální léčba, mají většinou mírný průběh, proto pouze podávejte léky proti horečce a dle potřeby ošetřte vyrážky. Pozor na kontakt s těhotnými! Zarděnky patří mezi choroby, které se mohou přenést z těhotné ženy na plod a těžce ho poškodit. Nemocný musí zůstat v izolaci. Spalničky (Morbilli) Silně nakažlivé onemocnění. Příznaky:

Léčba: Dítěti podávejte paracetamol na snížení teploty, vysokou teplotu je možné snižovat studeným zábalem, zarudlé oči omývejte kouskem vaty namočeným do studené vody (v místnosti můžete udělat pološero až tmu), podávejte dostatek tekutin. Příušnice (Parotitis)

– objevují asi týden či dva po nákaze – první a druhý den: zvýšená teplota (následně přecházející do horečky), rýma, suchý kašel, pálení a slzení očí – třetí den: mírný pokles teploty, objeví se bílé pupínky s červeným lemem velikosti zrnek soli – čtvrtý a pátý den: teplota stoupá (může dosáhnout i 40 °C), matně červená vyrážka, která se objeví nejprve na čele, pak za ušima a postupně se šíří na zbyP

tek obličeje a na tělo – šestý a sedmý den: vyrážka ustupuje, teplota klesá, kašel ustává – devátý den: dítě již není infekční



2

Zasahují slinné žlázy před ušima, někdy mohou někdy způsobit zánět mozkových blan, slinivky břišní a varlat. Příznaky: – objevují se dva až čtyři týdny po nákaze – první den: zvýšená teplota, objevuje se také bolest v obličeji nebo při žvýkání – druhý den: otok a zvýšená citlivost strany obličeje, [105]

bolest při otvírání úst a polykání, sucho v ústech a pálení v krku, zvýšená teplota – třetí den: zvětšení otoku, většinou se otok objeví na obou stranách – čtvrtý až šestý den: otok se postupně zmenšuje a mizí i ostatní příznaky – třináctý den: dítě již není infekční Léčba: Nabízejte dítěti hodně studených tekutin, neměly by ovšem být kyselé (např. ovocné šťávy), na zvýšenou teplotu podávejte paracetamol. Při krmení miminka se snažte být trpěliví, sání pro ně může být bolestivé. Jídla mohou být také v tekutém nebo polotekutém stavu. Na zmírnění otoku můžete přiložit ohřívací láhev naplněnou teplou (ne horkou) vodou, láhev zabalte do ručníku. Plané neštovice (Varicella) Příznaky:

– objevují se za dva až tři týdny po nákaze – první až šestý den: mírně zvýšená teplota, objevuje se skupina malých červených puchýřků, které nepříjemně svědí a jsou naplněné tekutinou; nejprve se objeví na hrudníku, bříšku a zádech; tekutina je ve středu puchýřků, bílá a zakaluje se – pátý až devátý den: puchýřky praskají a objevují se po nich dolíčky, na nich se pak vytvoří stroupky, které za několik dnů odpadnou – jedenáctý nebo dvanáctý den: dítě již není infekční Léčba: Snažte se zmírnit svědění, jemně vyrážku natírejte pudrem nebo roztokem Betadine (pozor na alergie). Můžete také zkusit koupel, do které rozpustíte hrst užívací sody. Dítě oblékejte do bavlněných věcí, abyste vyrážku nedráždili. Také se doporučuje ostříhat dítěti nehty a udržovat je v čistotě, popř. nasadit rukavičky, abyste zabránili zanesení infekce. Pokud se totiž do puchýřků dostane infekce, zůstanou po nich jizvy.

Virus planých neštovic může způsobit u starých lidí pásový opar, proto k nim dítě nepouštějte, dokud je infekční. [106]

P



2

3.12 Zásady ošetřování nemocných při hromadném výskytu infekčních onemocnění Výskyt většího počtu infekčních onemocnění, u zotavovacích akcí hlavně onemocnění průjmová, je mimořádně závažnou záležitostí, a to jak pro samotnou akci, tak i pro zdravotníka, protože jen energickým a rychlým postupem lze omezit či zabránit dalším onemocněním. Zásady ošetřování v bodech: – izolace nemocných – pokud nestačí kapacita ošetřovny, je třeba vyčlenit dodatečné prostory, se samostatnými záchody a dodávkou vody – zamezit styku nemocných se zdravými – okamžitá informovanost příslušných složek – hlavní vedoucí akce, praktický lékař a příslušný orgán ochrany veřejného zdraví; podrobné informace o druhu onemocnění (průjmy, zvracení, teploty), počty nemocných, přehled podávané stravy P



2

za 48 h a dosud provedená opatření – uzavřít stravovací provoz do příchodu pracovníků ochrany veřejného zdraví – prověřit zdravotní stav všech účastníků zotavovací akce a v případě potřeby izolovat osoby, které jeví známky nákazy – sanace nádobí, které používají nemocní, nesmí se mísit s nádobím pro ostatní účastníky akce Současně se všemi těmito opatřeními vede zdravotník podrobný záznam s časovými údaji, včetně individuálních záznamů o každém nemocném jednotlivě ve zdravotnickém deníku. Důležitá je rovněž důkladná desinfekce (nejčastěji chloraminem), včetně nádobí i praní prádla. O dalším osudu probíhající akce rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

[107]

4 Z Zdravotní dokumentace je nedílnou součástí práce zdravotníka zotavovacích akcí, který zodpovídá za uložení dokumentace převzaté od rodičů dítěte – zdravotní zpráva od lékaře, prohlášení o bezinfekčnosti, průkazy pojištěnce, pokyny od rodičů ke zdravotnímu režimu apod. V průběhu celé zotavovací akce vede zdravotní deník, kde chronologicky zapisuje jednotlivé zdravotní úkony, které provedl, návštěvu lékaře apod.

nit data o všech ve své evidenci. Je také vázán mlčenlivostí ke sdělování informací získaných během ošetřování. Informace o zdravotním stavu však přiměřeně použije při sestavování programu dne apod. – ze zdravotní dokumentace má přehled o fyzických, případně psychických možnostech dětí.

Také eviduje zdravotní průkazy pracovníků při zotavovací akci. Po skončení zotavovací akce předá veškerou dokumentaci rodičům, v případě nutnosti předá zdravotní záznamy provedených ošetření dítěte. Veškeré záznamy se evidují 6 měsíců, poté je možná jejich skartace dle zákona. Musí dodržovat zákon o ochraně osobních údajů a chrá[108]

P



2

5 P Zotavovací akce je de inovaná jako organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat speci ické znalosti nebo dovednosti. Na každé zotavovací akci je nutná přítomnost zdravotníka. Osoba zajišťující zdravotnický dozor na akci je jasně speci ikována zákonem. Může to být pouze osoba, která má alespoň úplné střední odborné vzdělání v oborech všeobecná sestra, dětská sestra nebo porodní asistentka, absolvent kurzu první pomoci se zaměřením na zdravotnickou činnost při škole v přírodě nebo zotavovací akci a student lékařství po ukončení třetího ročníku. Na samotného zdravotníka zotavovací akce je kladena velká zodpovědnost a organizační činnost po celou dobu, od přípravných prací až po aktivity, které je nutné zajistit po ukončení akce. Činnost můžeme rozdělit na aktivity: – při zahájení zotavovací akce P



2

– v průběhu zotavovací akce – v závěru zotavovací akce

5.1 Zahájení zotavovací akce Před konáním akce musí zdravotník provést kontrolu zdravotních průkazů osob činných ve stravování účastníků, stejně tak převezme posudky o zdravotní způsobilosti osob zajišťujících dozor. Dalším nezbytným krokem je spojit se s obvodním lékařem v místě konání akce a informovat jej o probíhající akci a možnosti vyhledat jeho pomoc (tzv. patronátní lékař). Pro dobu pozdních odpoledních a nočních hodin a dny pracovního klidu si zjistí možnost návštěvy lékařské služby první pomoci, popř. příjmové ambulance nemocnic, pohotovostní lékárny a možné příjezdové trasy pro ZZS. S dostatečným předstihem provede kontrolu lékárnič-

[109]

ky, v případě potřeby dovybaví materiálem nad rámec určený vyhláškou. Zákonný zástupce dítěte předává zdravotníkovi posudek ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu dítěte. Lékař zde uvádí speci ické potřeby dítěte, osobní léky a možná rizika změny zdravotního stavu. Zákonný zástupce zodpovídá za prohlášení o bezinfekčnosti dítěte (vztahuje se na infekční onemocnění v rodině, ve školním kolektivu, časné projevy nástupu změn zdravotního stavu). Toto prohlášení nesmí být starší než jeden den před odjezdem na zotavovací akci. V případě chronicky nemocného dítěte, u kterého je nutné pravidelně či v případě zhoršení stavu podávat léky, přebírá zdravotník zdravotní průkaz, kde jsou uvedena veškerá omezení, dietní opatření, doporučení, léky, jejich forma, způsob aplikace. V některých případech je nutný kontakt zdravotníka s pediatrem. Při převzetí provede zdravotník zběžné vyšetření (zdra[110]

votnický iltr) dítěte se zaměřením na příznaky nastupujícího onemocnění, kontroluje celkový stav dítěte (výsev vyrážky, zahmyzení, drobná poranění staršího data), popř. provede záznam.

5.2 V průběhu zotavovací akce Zdravotník zodpovídá za vedení zdravotního záznamu nemocného. Je opravdu nutné zaznamenat každou změnu zdravotního stavu, průběh a řešení, a to jak v případě úrazových, tak i neúrazových stavů. Současně provádíme i záznam použitého materiálu a podaných léků. V případě, že navštívíte s dítětem lékaře, je zdravotník vždy doprovodem nemocného. Zakládá všechny zprávy lékaře. Je zodpovědný za plnění ordinace předepsané lékařem. Zajišťuje ošetřování nemocných (hygiena, stravování, podávání léků atd.). Kontaktuje rodiče dítěte a informuje je o zdravotním stavu dítěte. V případě, že délka léčby přesahuje délku pobytu, doporučujeme návrat dítěte a pokračování v domácím ošetřování. P



2

Při podezření na infekční onemocnění podá hlášení lékaři a hygienické stanici. U takto nemocných zavádí izolaci. Pravidelně se zaměřuje na kontrolu v souvislosti s předpisy, vyhláškami k hygieně, stravování (podílí se na jídelníčku), programu a ve všech souvislostech působí jako preventista.

5.3 Povinnosti zdravotníka zotavovací akce: – zajistit základní péči o zdraví všech účastníků akce po dobu jejího konání (od převzetí dětí od rodičů do jejich předání rodičům) – kontrolovat dodržování hygienických požadavků stanovených zákonem 258/2000 Sb. a prováděcími předpisy – kontrolovat dodržování zásad osobní hygieny osobami činnými při stravování – kontrolovat zdravotní stav osob činných při straP



2

–

– – –

– –

vování včetně dětí, které se podílejí na přípravě stravy kontrolovat, zda všichni účastníci i pracovníci akce splňují podmínky stanovené zákonem 258/2000 Sb. (posudek o zdravotní způsobilosti dítěte, prohlášení o bezinfekčnosti dítěte, zdravotní způsobilost pracovníků vykonávajících dozor, splnění zvláštních předpisů u osob činných při stravování) účastnit se sestavování jídelníčku účastnit se sestavování režimu dne provést výpisy z posudků zdravotní způsobilosti dětí a zdravotní způsobilosti pracovníků vykonávajících dozor a zdravotníka (ve výpisu uvede vždy jméno osoby, závěr posudku a záznam o tom, které zdravotnické zařízení posudek vydalo) vedení zdravotnického deníku a seznamu všech účastníků zotavovací akce informovat osoby, které mají dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu akce prodělalo,

[111]

a o případném kontaktu s infekcí (patří sem i informace o případném přisátí klíštěte) Většinu výše uvedených povinností ukládá zákon pořadateli zotavovací akce. Zdravotník je však z titulu své funkce přirozeným nositelem těchto povinností.

5.4 Ošetřovna Ve stavbách se ošetřovna a izolace zřizují v samostatných místnostech vybavených umyvadlem s tekoucí pitnou vodou a s možností vytápění a používání teplé vody. Izolace musí mít svůj vlastní záchod s možností mytí rukou v tekoucí vodě. Izolace ani ošetřovna nesmějí být vybaveny patrovými lůžky. Na 30 dětí se zřizuje jedno lůžko. Jde-li o zotavovací akce pořádané ve stanech, lze ošetřovnu a izolaci umístit ve vyčleněných stanech.

[112]

Léky a zdravotnická dokumentace účastníků zotavovací akce musí být zajištěny tak, aby k nim neměly volný přístup děti ani jiné nepovolané osoby. Minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akci, dle vyhlášky 422/2013 Sb. 1. Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis) – tablety nebo čípky proti bolestem hlavy, zubů (analgetika) – tablety nebo čípky ke snížení zvýšené teploty (antipyretika) – tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika) – živočišné uhlí – nosní kapky na uvolnění nosních dýchacích průchodů (otorinolaryngologika) – kapky, roztok (sirup) nebo tablety proti kašli (antitusika, expektorancia) P



2

– kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech hltanu (stomatologika) – mast nebo sprej urychlující hojení, např. popálenin (dexpantenolový sprej) – oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem, oční voda na výplach očí (oftalmologika) – mast nebo gel při poštípání hmyzem (lokální antihistaminika) – tablety při systémové alergické reakci (celková antihistaminika) – přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran – dezinfekční prostředek na okolí rány – inertní mast nebo vazelína 2. Obvazový a jiný zdravotnický materiál – gáza hydro ilní skládaná kompresy sterilní, různé rozměry – náplast na cívce, různé rozměry – rychloobvaz na rány, různé rozměry

P



2

– – – – – – – – – – – – –

obinadlo elastické, různé rozměry obvaz sterilní, různé rozměry obinadlo škrtící pryžové šátek trojcípý vata obvazová a buničitá teploměr lékařský rouška resuscitační pinzeta anatomická pinzeta chirurgická rovná lopatky lékařské dřevěné lékařské rukavice pryžové rouška PVC 45 × 55 cm dlahy pro ixaci, různé rozměry

3. Různé – – – –

nůžky zavírací špendlíky, různé velikosti záznamník s tužkou svítilna/baterka včetně zdroje

[113]

5.5 Závěr zotavovací akce V závěru se opět zaměří na kontrolní vyšetření účastníků, stejně jako při zahájení akce. Předání zdravotních průkazů, posudků o zdravotní způsobilosti. V případě, že u účastníka bylo během pobytu provedeno lékařské vyšetření či ošetření, je nutné, pokud možno osobně, zákonnému zástupci předat lékařské zprávy, sdělit aktuální zdravotní stav, průběh onemocnění. Kopie posudků o zdravotní způsobilosti, prohlášení o bezinfekčnosti aj. se archivují po dobu 6 měsíců.

[114]

P



2

5.6 Vzor posudku Dle vyhlášky č. 422/2013 Sb.  9]RUSRVXGNXR]GUDYRWQt]SĤVRELORVWLGtWČWHN~þDVWLQD]RWDYRYDFtDNFLDãNROH v SĜtURGČ POSUDEK O ='5$9271Ë=3ģ62%,/267,'Ë7ċ7( K Òý$67, NA =27$929$&Ë$.&,$â.2/(9 3ěË52'ċ (YLGHQþQtþtVORSRVXGNX

,GHQWLILNDþQt~GDMH 1i]HYSRVN\WRYDWHOH]GUDYRWQtFKVOXåHEY\GiYDMtFtKRSRVXGHN  $GUHVDVtGODQHERPtVWDSRGQLNiQtSRVN\WRYDWHOH  ,ý2  -PpQRSRSĜtSDGČMPpQDDSĜtMPHQtSRVX]RYDQpKRGtWČWH  'DWXPQDUR]HQtSRVX]RYDQpKRGtWČWH  $GUHVDPtVWDWUYDOpKRSRE\WXQHERMLQpKRE\GOLãWČQD~]HPtýHVNpUHSXEOLN\SRVX]RYDQpKR GtWČWH

P



2

[115]

ÒþHOY\GiQtSRVXGNX

3RVXGNRYê]iYČU $ 3RVX]RYDQpGtWČN~þDVWLQDãNROHYSĜtURGČQHER ]RWDYRYDFtDNFL D MH]GUDYRWQČ]SĤVRELOp  E QHQt]GUDYRWQČ]SĤVRELOp  F MH]GUDYRWQČ]SĤVRELOpVRPH]HQtP 

««««««««««««««««  % 3RVX]RYDQpGtWČ

3RXþHQt 3URWL ERGX  þiVWL $  WRKRWR SRVXGNX O]H SRGOH †  RGVW  ]iNRQD þ 6E RVSHFLILFNêFK ]GUDYRWQtFK VOXåEiFK YH ]QČQt SR]GČMãtFK SĜHGSLVĤ SRGDW QiYUK QD MHKR SĜH]NRXPiQt GR  SUDFRYQtFK GQĤ RGH GQH MHKR SURND]DWHOQpKR SĜHGiQt SRVN\WRYDWHOHP ]GUDYRWQtFK VOXåHE NWHUê SRVXGHN Y\GDO 1iYUK QD SĜH]NRXPiQt OpNDĜVNpKR SRVXGNX QHPi RGNODGQê ~þLQHN MHVWOLåH ]MHKR ]iYČUX Y\SOêYi åH SRVX]RYDQi RVRED MH SUR ~þHO SUR QČMå E\ODSRVX]RYiQD]GUDYRWQČQH]SĤVRELOiQHER]GUDYRWQČ]SĤVRELOiVSRGPtQNRX

[116]

P



2

2SUiYQČQiRVRED -PpQRSRSĜtSDGČMPpQDDSĜtMPHQtRSUiYQČQpRVRE\  9]WDKNSRVX]RYDQpPXGtWČWL]iNRQQê]iVWXSFHRSDWURYQtNSČVWRXQSRSĜGDOãtSĜtEX]Qê GtWČWH   2SUiYQČQiRVREDSĜHY]DODSRVXGHNGRYODVWQtFKUXNRXGQH   







................................................. PRGSLVRSUiYQČQpRVRE\

…………………………… 'DWXPY\GiQtSRVXGNX

P



2

……………………………… -PpQRSĜtMPHQtDSRGSLVOpNDĜH UD]tWNRSRVN\WRYDWHOH]GUDYRWQtFKVOXåHE

[117]

5.7 Vzor prohlášení o bezinfekčnosti Prohlášení zákonného zástupce dítěte

Prohlašuji, že dítě……………………………………................, narozené …..……………………,.............................., bytem………………………………………………………………...............................................…, nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu) a ve 14 dnech před odjezdem nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy, ani mu není nařízeno karanténní opatření. Jsem si vědom(a) právních následků, které by mne postihly, kdyby toto mé prohlášení nebylo pravdivé.

V ………………………………... dne* ………............................................

………………………………............... podpis zákonného zástupce

*toto prohlášení nesmí být starší 1 dne před odjezdem na zotavovací akci / školu v přírodě

[118]

P



2

6 Z Zdraví je to nejcennější, co v životě máme, a chceme-li někomu popřát to nejlepší, přejeme mu co nejvíce zdraví. Většinou si ho začneme vážit až v okamžiku, kdy nás nebo naše nejbližší postihne nemoc. Stále více si uvědomujeme, že peče o zdraví je přirozenou součástí našeho života. Hygiena a epidemiologie jsou medicínské obory, které mají stejný cíl – předcházet vzniku onemocnění a poruchám zdraví vůbec. Hygiena studuje veškeré zákonitosti vztahů mezi člověkem a životním prostředím, které prokazatelně ovlivňuje zdravotní stav. Zdraví člověka úzce souvisí nejenom s životními a pracovními podmínkami, ale i životním stylem, proto je hygiena také nazývaná naukou o zdravém způsobu života. Epidemiologie se zabývá hromadným výskytem infekčních i neinfekčních onemocnění, především procesem šíření nákaz v dětské i dospělé populaci, a navrhuje účinná opatření proti vzniku a šíření infekčních onemocnění. P



2

Pro obě vědní disciplíny je charakteristické jejich preventivní zaměření, hlavním úkolem je ochrana a upevňování zdraví populace a předcházení vzniku a šíření infekčních i neinfekčních chorob hromadného výskytu. Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonávají (podle zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění) orgány ochrany veřejného zdraví a další. K výkonu státního zdravotního dozoru a dalších specializovaných úkonů v ochraně a podpoře veřejného zdraví jsou zřízeny krajské hygienické stanice (KHS), v čele je ředitel KHS. Jsou to správní úřady orgánu ochrany veřejného zdraví (dřívější označení hygienická služba) a vykonávají státní zdravotní dozor nad dodržováním platné legislativy k ochraně veřejného zdraví. KHS má rozsáhlou pravomoc, např. právo nařizovat, organizovat, řídit a popřípadě i provádět veškerá opatření k ochraně veřejného zdraví, k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění. KHS může zakázat jakoukoliv činnost, po[119]

kud ohrožuje veřejné zdraví, pozastavit uvedení na trh výrobků podezřelých z nebezpečnosti, může nařídit jejich vyřazení včetně zničení apod. Odborní pracovníci KHS se prokazují služebním průkazem a jsou oprávněni vstupovat do všech provozů, staveb a jiných zařízení, při hygienickém šetření pořizují zápisy, nařizují provést příslušná měření, mají právo požadovat předložení patřičné dokumentace apod. KHS vydává jako dotčený orgán stanoviska, svůj souhlas může vázat na splnění podmínek a vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení a další písemnosti v rozsahu výkonu státního zdravotního dozoru. Za nesplnění nebo porušení povinností v rámci ochrany veřejného zdraví ukládají nápravná opatření a sankce, mohou ukládat pokuty (až do výše tři milionů korun), mohou použít správní řád a vyvolat správní řízení. V blokovém řízení může orgán ochrany veřejného zdraví uložit za přestupky pokutu až do výše 5000 Kč. KHS je oprávněna informovat veřejnost o závěrech státního zdravotního dozoru, např. o kvalitě vody v koupalištích aj., o rozsahu případného rizika a o nápravných opatřeních. [120]

6.1 Osobní hygiena Pozornost v oblasti osobní hygieny dětí na zotavovacích akcích je směřována především na tyto body: – – – – – – – – –

mytí rukou po použití záchodu a před jídlem mytí před spaním pravidelné čištění zubů nejméně ráno a večer koupání min. 1× za týden výměna spodního prádla a ponožek nošení suchého oblečení a obuvi větrání lůžkovin hygienické uložení osobních věcí dohlížení, zda si děti neukládají ve stanech a v osobních zavazadlech jídlo, které snadno podléhá zkáze – dostatečné mytí osobního jídelního nádobí před jídlem a po jídle Udržování osobní hygieny a čistoty těla je v zájmu ochrany zdraví, zdravá kůže chrání tělo před poškozením P



2

zvenčí, funguje jako významná ochranná bariéra. Kožní bariéru na povrchu doplňuje kožní ilm, vrstva kožního mazu rozpuštěného v potu se podílí na ochraně proti pronikání vody a jiných tekutin. Denně se ochranná bariéra doplňuje rozmnožováním a rohovatěním buněk pokožky těla a vylučováním kožních výměšků. Kožní ilm po určité době degeneruje a ztrácí své ochranné vlastnosti. Úkolem očistného umývání je odstranit tuto znehodnocenou kožní vrstvu. S ohledem na zevní znečištění a na přenos původců nákazy musí být obvykle umývány ruce, zejména po použití záchodu a před jídlem. Umývání má být vlažnou vodou a za použití mýdla. Zvláštní pozornost je třeba věnovat nehtům a jejich okrajům, kde ulpívá množství nečistot a zárodků. Rychlé opláchnutí rukou studenou vodou není vůbec efektivní.

P



2

6.2 Denní režim V režimu dne musí být pevně vymezena doba pro spánek, osobní hygienu a stravování. Doba vymezená pro spánek musí činit nejméně 9 hodin s výjimkou noci, kdy se pořádá noční hra. Režim dne musí odpovídat věku a zdravotnímu stavu dětí – viz § 8 odst. 1 a odst. 2 vyhl. 148/2004 Sb. Koupat se děti smějí nejdříve 1 hodinu po hlavním jídle nebo po intenzivním cvičení. Fyzická a psychická zátěž dětí musí být přiměřená jejich věku, schopnostem a možnostem. Při soustavné fyzické zátěži dětí v prvních dvou dnech zotavovací akce musí být třetí den vyhrazen odpočinku. V putovních táborech se stanoví den odpočinku s přihlédnutím k tělesné zdatnosti a aktuálnímu zdravotnímu stavu dětí. Přesuny putovních táborů se mohou provádět pouze za denního světla.

[121]

6.3 Vztah organismu a prostředí Zdravotní situace a stav životního prostředí se vzájemně ovlivňují. Na základě rozboru příčin nemocnosti a úmrtnosti a potencionálního ohrožení společnosti byly stanoveny hlavní zdravotní problémy: – – – – – – – – –

srdeční a cévní choroby nádorová onemocnění úrazy narušení přirozené obměny populace patologické změny imunity (např. zvýšený výskyt alergií) duševní nemoci drogové závislosti HIV/AIDS a jiné významné infekce vrozené a systémové vady dětí

Na základě rozboru rizik spojovaných s vysokou nemoc-

[122]

ností a úmrtností byla jako priorita stanovena změna životního stylu, a to především ve směru: – – – – – –

pozitivní změny výživových zvyklostí snižování četnosti kuřáctví omezování a zvládání nadměrného stresu zlepšení reprodukčního zdraví snížení spotřeby alkoholu optimalizace pohybové aktivity

6.4 Hygiena životního prostředí Hygiena životního prostředí je studium obecných zákonitostí vztahu jednotlivých faktorů životního prostředí a člověka, studium vlivu jednotlivých faktorů životního prostředí na lidský organismus a studium problematiky hygienických požadavků na pitnou vodu. Světová zdravotnická organizace (WHO) pod pojmem „environmental health“, který lze do českého jazyka pře-

P



2

ložit jako „zdraví a životní prostředí“, rozumí veškeré fyzikální, chemické a biologické faktory, které na jednotlivce působí zvenčí, a veškeré další související faktory, které ovlivňují jeho chování. Zahrnuje hodnocení a dozor nad těmi faktory životního prostředí, které mohou potenciálně ovlivnit zdraví. Zaměřuje se na prevenci onemocnění a na podporu zdraví prospěšného prostředí. Tato de inice nezahrnuje chování, které se nevztahuje k životnímu prostředí, a chování podmíněné společenským a kulturním prostředím a genetiku. Podle WHO může zdravější životní prostředí ve vyspělých zemích významně snížit incidenci onemocnění rakovinou, kardiovaskulárními onemocněními, astmatem, onemocněními dolních cest dýchacích, onemocněními svalové a kosterní soustavy a počet otrav a utonutí. Podle statistických údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (www.uzis.cz) na tato onemocnění umírají v České republice více než tři čtvrtiny lidí. Z velké části jsou tato onemocnění způsobena nezdravým životP



2

ním stylem, zejména pak nesprávnou a energeticky nepřiměřenou výživou v kombinaci s nedostatečným množstvím pohybové aktivity.

6.5 Odstraňování odpadních látek Základní povinnosti občanů, fyzických osob, jsou hlavně dány zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb., čl. 5., dle něhož jsou fyzické osoby povinny: – odpad třídit dle městem stanoveného systému – vytříděný papír, sklo a plasty odkládat do označených sběrných nádob – odděleně shromažďovat, třídit nebezpečné odpady a předávat je v určenou dobu na městem určená místa – objemný odpad odkládat do označených kontejnerů – směsný odpad odkládat do označených sběrných nádob [123]

– ukládat do sběrných nádob pouze složky odpadu, odpovídající označení sběrné nádoby; užívání sběrných nádob pro jiné složky odpadu a k jinému účelu je zakázáno – nepoškozovat sběrné nádoby – neodkládat žhavý popel do sběrných nádob – nespalovat odpad ani jeho složky ve sběrných nádobách a na volných plochách – počínat si tak, aby svým jednáním neznemožnili provedení pravidelného svozu odpadů nebo nezpůsobili narušení systému – každé město si stanoví systém manipulace se směsným komunálním odpadem

– zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných – kodex hygienických pravidel – vyhláška č. 210/2004, o provozní a osobní hygieně při výrobě potravin, byla zrušena vyhláškou č. 211/2006 kvůli duplicitě s nařízením ES č. 852/2004, o hygieně potravin

6.7 Stravování 6.6 Hygiena výživy a stravovací služby Legislativně tuto problematiku řeší: – nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin [124]

– snídaně (s teplým nápojem), přesnídávka, oběd, svačina, večeře; na sestavování jídelníčku se podílí zdravotník, strava musí odpovídat věku a fyzické zátěži – nápoje k dispozici po celý den, v krytých nádoP



2

bách s výpustným kohoutem nebo v originálním balení – děti se mohou podílet na přípravě stravy jen před jejím tepelným zpracováním, při pomocných pracích; během celé přípravy musí být pod dozorem a musí být dodrženy hygienické předpisy (vyhl. č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných) – putovní tábory: provozovny stravovacích služeb, připravují samy (zdravotní nezávadnost)

6.8 Zdravá výživa – pestrost, výživnost – vitamíny, vláknina: zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky – slazené výrobky – snížit příjem

P



2

– – – – – –

mléčné výrobky – se sníženým obsahem tuku maso ryby vejce – max. 2 ks týdně tuky – rostlinné, živočišné, uzeniny tekutiny – 2 l denně

6.9 Příloha č. 1 k vyhlášce 137/2004 K přípravě nesmí být podávány ani používány: – mléko a mléčné výrobky z mlékárensky neošetřeného mléka – zmrzlina vlastní výroby a zmrzlina porcovaná ze skupinového balení – tepelně neopracované masné výrobky – tepelně neopracovaná vejce a výrobky z nich – nedostatečně tepelně opracovaná vejce a výrobky z nich

[125]

– majonéza vlastní výroby a výrobky z ní Na stanových táborech, kde nelze dodržet požadavky na výrobu a skladování pokrmů podle vyhl. č. 137/2004 Sb., musí být dodrženy tyto hygienické požadavky: – teplé a studené pokrmy musí být zpracovány ze zdravotně nezávadných potravin a musí být zkonzumovány bezprostředně po dohotovení – k přípravě pokrmů z instantních přípravků smí být použita jen pitná voda nebo balená voda – potraviny, které nelze skladovat za podmínek výrobce nebo požadavků vyhlášky, musí být bezprostředně po zakoupení tepelně zpracovány (mražená zelenina) nebo ihned vydány ke konzumaci Požadavky na potravinářské provozy: – potravinářské prostory musí být udržovány v čistotě a v dobrém stavu

[126]

– podlahy, stěny a dveře musí být snadno čistitelné a dezin ikovatelné – okna musí být při výrobě a zpracování potravy buď zavřená, nebo opatřená sítěmi proti hmyzu – nesmí docházet k riziku kontaminace, zejména zvířaty/živočichy a škůdci – kuchyňský odpad musí být shromažďován ve speciálních nádobách s následným předáním oprávněné osobě; nejvhodnější jsou plastové soudky nebo klasické plastové nádoby na odpad o objemu 120 l – zejména musí být k dispozici vhodná zařízení pro udržování odpovídající osobní hygieny (včetně zařízení pro mytí a osušování rukou – ne vzdušné osoušeče rukou, ale jednorázové papírové ručníky), hygienické sanitární systémy a příslušenství pro převlékání – v šatnách pro zaměstnance musí být skříňky rozděleny na prostor pro prádlo pracovní a civilní (přihrádky, dvojskříňky)

P



2

– k dispozici musí být dostatečný počet splachovacích záchodů – k dispozici musí být odpovídající zařízení anebo systémy pro udržování a monitorování vhodných teplotních podmínek pro potraviny (teploměry v ledničkách, teploměry pro měření kritického bodu potravin viz vyhl. 137/2004) – potraviny musí být ukládány tak, aby v prakticky dosažitelné míře nedocházelo k riziku kontaminace – k úpravě potravin je nutno používat pouze pitnou vodu – je nutné zabránit křížení provozu => oddělit pracovní plochy, nástroje, náčiní, manipulační a přepravní obaly a další prostředky, které přicházejí do přímého styku s potravinami a pokrmy, na prostředky pro přípravu syrové stravy a tepelně upravených pokrmů – vyčlenit a nadepsat kuchyňské plochy a prkénka, zda jsou určeny pro přípravu: ▪ syrového masa ▪ tepelně upraveného masa nebo zeleniny P



2

Zabránit přenosu nákaz z potravin lze dodržováním 10 pravidel – vybírat při nákupech potraviny zdravotně nezávadné – zabezpečit dokonalé provaření a propečení potravin – zkonzumovat stravu bezodkladně po uvaření – uchovat potraviny, je-li to nutné, buď v teplém stavu (kolem 60 °C), nebo ve studeném stavu (méně než 10 °C) – důkladně ohřívat už jednou uvařenou potravinu před opakovanou konzumací – zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami – umývat si opakovaně ruce před začátkem přípravy potravin, při jakémkoliv přerušení kuchyňské práce (zvláště po použití WC) – udržovat všechno kuchyňské zařízení v bezvadné čistotě – ochraňovat potraviny před hmyzem, hlodavci a ji-

[127]

nými zvířaty – používat při úpravě potravin pouze pitnou vodu Osobní opatření na pracovišti: – zákaz kouření na pracovišti – zákaz konzumace jídla na pracovišti, žvýkání, úpravy vlasů a nehtů; pít lze jen na vyhrazených místech – na pracovišti nenosit prstýnky a šperky, prostřednictvím kterých by mohlo dojít ke kontaminaci potravy – osoby činné ve stravovacích službách musí používat osobní ochranné pracovní prostředky (pracovní oděv, pokrývku hlavy, event. rukavice při vydávání porcí pokrmu) – osoby činné ve stravovacích službách musí mít platný zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví; zdravotní průkaz vydává praktický lékař, který fyzickou osobu registruje, nebo zdravotnické zařízení státu vykonávající závodní preventivní péči nebo osoba provozující nestátní zdravotnic[128]

ké zařízení vykonávající závodní preventivní péči Výživa je dominantním faktorem, který ovlivňuje zdravotní stav populace. K životu je potřeba neustálý přísun látek, které zajišťují růst a regeneraci tkání i jejich fyziologické funkce. Zdravá výživa působí pozitivně při podpoře a ochraně veřejného zdraví. K základním požadavkům na výživu patři zajištění zdravotně nezávadné a energeticky i biologicky hodnotné stravy. Zdravotně nezávadné potraviny jsou takové, které jsou bezpečné a neobsahují žádné chemické ani biologické škodliviny, po jejich požití nedojde k poškození zdraví.

6.10 Prevence vzniku a šíření nákazy Prevence je označení pro postupy, které se provádějí, aby určitá situace nenastala. Mezi základní postupy prevence pandemií patří hlavně omezení pohybu osob, důsledné znemožnění dalšího šíření infekce od nakažených, ochrana před vstupem infekce do organismu P



2

a posílení schopnosti organismu bránit se proti infekci. K lékařským způsobům prevence patří očkování a preventivní podání účinných léků. Omezení pohybu osob: příkladem tohoto způsobu prevence je uzavření hranic. Omezení pohybu osob přes hranici prodlouží dobu, po níž se choroba objeví na území země, která opatření zavedla. Příslušné instituce tím získávají čas vyvinout a vyrobit účinnou očkovací látku, případně i stihnout proočkovat většinu populace. Je možné vyhlásit i tzv. výjimečný stav, kdy je pohyb osob dokonce omezen v rámci jednoho státu. Je tak zpomalena rychlost šíření choroby uvnitř dané země. Omezení šíření infekce: metody spočívají v důsledné izolaci nemocných lidí, zvířat a všech kontaminovaných předmětů od zdravých obyvatel. Prvním a zásadním krokem je léčba všech nemocných prováděná odborníky na specializovaném pracovišti nebo v narychlo zřízených centrech. P



2

Dalším klasickým opatřením je karanténa. Tento výraz označuje období, během něhož je osoba nebo skupina osob podezřelá z infekce, ale ještě bez příznaků této choroby, uměle držena v odloučení od ostatních tak, aby se zabránilo zavlečení a šíření nakažlivé nemoci. Možností, jak omezit šíření infekce, je zabránit kontaktům mezi větším počtem lidí. Individuální ochrana: základní hygienická opatření jsou v prevenci nákazy na místě u jakékoliv infekční nemoci. Pravidelné mytí rukou po jakékoliv činnosti spojené s rizikem přenosu je jen malým zdržením ve srovnání s množstvím problémů, kterým může zabránit. K ochraně proti chřipkovým virům, které se nejčastěji šíří kapénkami, je velmi vhodné používat roušku. Rouška slouží jako iltr vzduchu, který vdechujeme ústy a nosem. Zadržuje kapénky a brání průniku virů do organismu. Ani běžná rouška však nezajistí stoprocentní ochranu.

[129]

Při manipulaci s předměty či zvířaty podezřelými z nákazy je doporučováno používat ochranné gumové rukavice, ochranné brýle, či dokonce obleky. Posílení obranyschopnosti: postupy vedoucí ke zvýšení vlastní odolnosti jsou dávno známé a velmi účinné. Patří sem otužování, udržování se v dobré kondici a správná životospráva. Obecně lze říci, že žije-li člověk zdravě, pak je mnohem větší pravděpodobnost, že u něj bude infekční choroba probíhat mnohem klidněji, nebo se dokonce vůbec nenakazí. Odborníci doporučují zejména v zimním období konzumovat dostatečné množství zeleniny a citrusových plodů. Systém obrany organismu proti nemoci ke své správné funkci potřebuje dostatek vitaminů. Správné složení stravy zase vede k tomu, že je tělo dobře vyladěno, a může se tedy úspěšně vypořádat s případnými viry. Očkování: princip spočívá ve vpravení neškodných oslabených bakterií nebo virů či jejich částí do organismu. [130]

Cílem takové činnosti je naučit imunitní systém příští podobné nebezpečí rychle rozpoznat a účinněji proti němu bojovat. Ačkoliv ochrana před nemocí nemusí být stoprocentní, očkování je nejlepší ochrana, jakou umí medicína poskytnout. Léky: zatímco předchozí opatření umožňují tělu lépe se podílet na obraně před nemocí, léky za něj souboj částečně vybojují samy. Velká část práce ovšem stále zůstává na vlastní imunitní obraně organismu.

6.11 Infekce a infekční onemocnění Výskyt infekčního onemocnění: – sporadický výskyt – je výskyt ojedinělý, to znamená, že ojediněle se objevují případy nákazy bez zjevné místní nebo časové souvislosti – endemický výskyt – na ohraničeném území bez časového omezení, v určité lokalitě se občas vyskyt-

P



2

nou jednotlivé případy infekčního onemocnění bez vzájemné souvislosti a bez dalšího šíření – epidemický výskyt – je výskyt hromadný, charakterizovaný časovou i místní souvislostí mezi jednotlivými případy onemocnění; v relativně krátkém čase dojde na ohraničeném území k nahromadění velkého počtu nemocných jedinců – pandemický výskyt – se vyznačuje rozsáhlou epidemií, která se dostává až za hranice států a kontinentů, např. u chřipky Proces šíření nákazy – zásady boje s infekčními nemocemi, opatření při jejich výskytu, včasná diagnostika, izolace, karanténa Nejčastější infekční nemoci a jejich skupiny: alimentární nákazy, nákazy vzdušnou cestou, transmisivní nákazy, antropozoonózy, kontaktní nákazy, venerické choroby, AIDS, mykózy.

P



2

Infekční onemocnění Infekční onemocnění neboli přenosná nákaza je nemoc, která je způsobena některými z živých původců onemocnění (zejména mikroorganismy) nebo jejich toxiny. Některé organismy jsou schopny vyvolat u lidí (případně i zvířat a rostlin) onemocnění. Tato schopnost se nazývá patogenita (choroboplodnost). Patogenní mikroorganismy nebo parazité musí mít schopnost vniknout do těla, množit se v něm a způsobit u něj onemocnění. Míra (intenzita) patogenity je označována jako virulence. To, zda dojde ke vzniku onemocnění, závisí nejen na patogenitě, tj. schopnosti vyvolat onemocnění, a virulenci, tj. míře této schopnosti, ale i na dalších faktorech. Mezi ně patří především velikost infekční dávky (tj. počet mikroorganismů, které pronikly do těla a jsou schopny vyvolat onemocnění), odolnost a obranyschopnost (imunita) inikovaného člověka. Čím vyšší je odolnost a imunita, tím menší je pravděpodobnost vzniku onemocnění. U odolnosti se mj. uplatňuje zdravý životní styl, tj. správná ži[131]

votospráva, zdravá výživa, správná tělesná hmotnost, dostatek pohybu, dostatečný odpočinek a relaxace. Ne všichni jedinci exponovaní některému biologickému původci nákazy se in ikují. Z těch, kteří se in ikují, někteří zůstanou bez příznaků onemocnění v celém průběhu infekce – pak hovoříme o bezpříznakové infekci; u jiných se objeví příznaky onemocnění – pak hovoříme o manifestní infekci. Infekční onemocnění vzniká až za nějakou dobu po vniknutí původce do těla. Tato doba se označuje jako inkubační doba a je u různých infekcí různá. Kolísá prakticky od 1 hodiny (např. u stafylokokové enterotoxikózy) do několika let (např. u AIDS) a je různá i u jedné infekce (např. u bacilární úplavice v rozmezí 1–7 dnů). Proměnlivost inkubační doby závisí na mnoha okolnostech, jako je infekční dávka, místo vstupu infekce do těla, úroveň obranyschopnosti atd. Přenosná nákaza může vzniknout pouze tehdy, jsou-li [132]

splněny tři základní podmínky (označují se často jako tři základní články procesu šíření nákazy): – přítomnost zdroje původce nákazy – přenos původce nákazy – přítomnost vnímavého jedince Zdroj nákazy Základní podmínkou pro šíření nákazy je zdroj původce nákazy. Zdrojem přenosné nákazy může být buď člověk, nebo zvíře. V něm původci nákazy přežívají, rozmnožují se v něm a vylučují se z něj. Člověk i zvíře mohou být zdrojem nákazy buď jako akutně nemocní, nebo jako nosiči (někdy tzv. bacilonosiči). Akutně nemocní bývají nejvíce nakažliví na vrcholu onemocnění, tj. v době, kdy je největší vylučování původců nákazy. U některých onemocnění však vylučování mikroorganismů začíná již v inkubační době, zejména v posledních dnech před objevením se příznaků. Znamená to, že takový člověk je zvlášť nebezpečným zdrojem nákazy. Příkladem je virová hepaP



2

titida A (tzv. infekční žloutenka), u které může nemocný vylučovat původce této nákazy i 2 týdny před začátkem nemoci. U většiny chorob s vyléčením nemocného přestává i vylučování mikroorganismů do prostředí (nemocný přestává být zdrojem nákazy), u mnohých infekcí přetrvává vylučování i v době rekonvalescence, existuje i možnost dlouhodobého vylučování původců nákazy. Zdrojem nákazy mohou být i lidé, kteří jsou in ikováni, ale onemocnění u nich probíhá bez příznaků. Zdrojem infekčního onemocnění mohou být i zvířata. Choroby, u kterých dochází k přenosu ze zvířat na člověka, nazýváme zoonózami. Většinou již u nich nedochází k dalšímu přenosu z člověka na člověka. Přenos nákazy Přenosem nákazy se rozumí přenos původce onemocnění ze zdroje na dalšího jedince. Vlastní cesta přenosu může být rozmanitá, a to především podle toho, ve kterých orgánech infekční proces probíhá a jakou cestou původce nákazy opouští svého hostitele. Místo, kterým půP



2

vodce opustí zdroj, nazýváme branou výstupu. Například u střevních infekcí se původci nákaz vylučují především stolicí. Způsobem vylučování je současně dáno i prostředí, do kterého se zárodky vylučují. U střevních nákaz se zárodky stolicí dostávají do odpadních vod, do půdy, na ruce, eventuálně další předměty. Druhá fáze – přežívání původců nákazy ve vnějším prostředí – určuje i bránu vstupu do dalšího těla. U střevních nákaz, pro potravinářství nejdůležitějších, se např. zárodky mohou stolicí dostat přes znečištěné ruce do potravin a s nimi do trávicího traktu člověka, kde mohou vyvolat další infekční onemocnění. Klasickým přenosem je přenos ze stolice přes odpadní vody a půdu do zdrojů pitných vod a s ní pak do dalšího těla. U alimentárních nákaz je nejčastější cesta přenosu fekálně-orální. Vstupní bránou jsou ústa. Přenos nákazy může probíhat různými způsoby.

[133]

Nejčastější přenos: – přímý, tzn. bezprostředně ze zdroje původce nákazy na vnímavou osobu (rukama), nebo u jiných nákaz bezprostřední přenos ze zdroje do nového hostitele (např. přímým kontaktem, dotekem, polibkem, pohlavním stykem, kapénkami) – nepřímý – ten může být zprostředkován přes: ▪ potraviny, vodu, půdu ▪ kontaminované (původcem nákazy znečištěné) předměty (nádobí, příbory, kapesníky, prádlo, oblek atd.) ▪ biologické vektory (komáry, klíšťata, mouchy, hlodavce) ▪ vzduchem (zejména aerosolem či prachem obsahujícím původce) U alimentárních nákaz konkrétně: – konzumací primárně in ikovaných potravin živočišného původu (vejce, maso, mléko in ikovaných [134]

zvířat) – konzumací sekundárně in ikovaných potravin (původně zcela nezávadných) při křížení provozu v potravinářství nebo kontaminovaných prostřednictvím pomůcek, ploch atd. (příklad: pojízdná prodejna s grilovanými kuřaty – společně jsou ve styku jak kuřata tepelně opracovaná, tak kuřata syrová, a z těch může bakterie Campylobacter jejuni „napadnout“ už grilovaná kuřata) – fekálně kontaminovanou potravou, vodou, mlékem, kontaminovanými předměty (hračky, toaletní pomůcky apod.) Vnější prostředí má tzv. samočistící schopnost, která způsobuje hynutí mikrobů. Ta je dána především působením slunečního záření, teplem, suchem, nedostatkem výživných látek. Ve vhodném prostředí, např. v mase, mléce, vejcích, pomazánkách, masných či lahůdkářských výrobcích, se však – zvláště za vhodné teploty – mohou zárodky značně pomP



2

nožit a tím zvýšit riziko vzniku infekce. Přežívání zárodků v prostředí závisí samozřejmě i na jejich odolnosti. Jsou známy mikroorganismy málo odolné, které v prostředí velmi rychle hynou během několika minut, ale i značně odolné, které odolávají vysokým teplotám i některým nedostatečně provedeným dezinfekčním postupům. Základní dělení Infekční onemocnění můžeme třídit podle různých kritérií do různých skupin. Základním dělením je rozdělení do skupin, které se navzájem liší místem přežívání původců nákaz, způsobem jejich vylučování z organismu a i tomu odpovídajícím způsobem jejich přenosů. Na základě toho rozlišujeme: – střevní nákazy – nákazy dýchacích cest – nákazy kůže, sliznic a ran, včetně pohlavních nákaz

P



2

– krevní nákazy Střevní nákazy tvoří rozsáhlou a velmi významnou skupinu infekčních nemocí, která je z potravinářského hlediska nejvýznamnější. Pro střevní nákazy je charakteristické přežívání původců onemocnění v trávicím traktu a jejich vylučování do vnějšího prostředí především stolicí, méně často močí. Výjimku tvoří stafylokoková enterotoxikóza, kde zdrojem bývá člověk s hnisavým kožním postižením. Zdrojem střevních nákaz může být člověk nebo zvíře. Cesta přenosu je většinou fekálně-orální, buď přímá, častěji je však nepřímá přes potraviny, kontaminované ruce, předměty, vodu, půdu, popř. hmyz. Salmonelózy Salmonelózy jsou střevní infekce, které postihují obě pohlaví a všechny věkové skupiny v průběhu celého roku. Rizikovější je letní období. Původcem nákazy jsou salmonely. Nejčastějším původcem je Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium. Na vliv zevního prostředí [135]

jsou salmonely poměrně odolné. V mase zmrazeném na −18 °C byly prokázány ještě po 6 měsících. Cesta nákazy je pro člověka výlučně přes potraviny požitím inikovaných nebo kontaminovaných potraviny. Jedná se především o lahůdkářské a cukrářské výrobky, majonézy, saláty, zmrzliny, vaječné krémy, pomazánky, uzeniny apod. Při hrubých závadách v osobní hygieně nebo technologickém postupu může dojít k mezilidskému přenosu. Inkubační doba je v rozmezí 6–48 hodin. Většinou dochází náhle k rychlému rozvoji příznaků, objeví se nevolnost, zvracení, bolesti břicha, horečka až 39 °C a vodnatý průjem. Nejdůležitější je prevence. Základem je dodržování zásad osobní hygieny a důsledná zodpovědnost všech osob pracujících v potravinářství. Při výskytu průjmového onemocnění je nezbytné tuto osobu vyloučit z kontaktu s potravinami. Při výskytu epidemie je nutný důkladný průběžný úklid s dezinfekcí.

[136]

Bacilární úplavice Bacilární úplavice je akutní průjmové onemocnění. Původcem jsou shigelly – mikroorganismy citlivé na vnější prostředí, teplo i dezinfekční prostředky. Zdrojem nákazy je člověk. Bacilární úplavice je typickou nemocí špinavých rukou. Jako mechanický vektor se mohou uplatnit i mouchy. Inkubační doba je 1–7 dní, nejčastěji 2–3 dny. Základem prevence je přísné dodržování pravidel osobní hygieny, dále dodržování hygienických a technologických zásad, častý a pravidelný úklid, dezinfekce a dezinsekce. Kampylobakterióza Toto onemocnění se častěji vyskytuje v letních měsících. Původcem nákazy je Campylobacter jejuni. Zdrojem nákazy je především drůbež – grilování drůbeže a ochutnávání během úpravy. Preventivním opatřením je zejména osobní hygiena, dodržování hygienických zásad při tepelné úpravě.

P



2

Břišní tyf Častými příznaky je nechutenství, nevolnost, horečka, někdy i schvácenost. Původcem je Salmonella typhi. Zdrojem je výlučně člověk, buď akutně nemocný, nebo tzv. bacilonosič. Mezi důležitá preventivní opatření řadíme zabezpečení nezávadné pitné vody, osobní hygienu a dodržování technologických postupů v potravinářských provozech. Cholera Závažné, prudce probíhající onemocnění, postihující pouze člověka. Původcem nákazy je Vibrio cholerae, citlivé na vyschnutí, var i dezinfekční prostředky. Zdrojem je výhradně člověk. Inkubační doba je nejčastěji 2–3 dny. Virová hepatitida typu A Původcem nákazy je virus hepatitidy A, který je relativně odolný vůči teplu, dobře je však ničen některými P



2

dezinfekčními přípravky. Zdrojem je nemocný člověk. Inkubační doba kolísá v rozmezí od 15 do 50 dnů, nejčastěji kolem 30 dnů. Příznaky jsou podobné chřipce. Únava a zvýšená teplota jsou obvykle provázeny nechutenstvím, nevolností, někdy i zvracením a bolestmi v břiše. Základním preventivním opatřením je dodržování osobní i celkové hygieny, dodržování hygienických požadavků, dodržování technologických postupů. Osoby zaměstnané v potravinářství se vylučují na dobu nezbytně nutnou, nejméně však 40 dnů od posledního styku s nemocným, z tohoto druhu práce. Stafylokoková enterotoxikóza Nákaza bývá v naší populaci častá. Onemocnění je způsobeno toxiny některých stafylokoků. Toxiny jsou odolné vůči vysoké teplotě, snáší i dlouhodobý var. Zdrojem je zpravidla člověk s hnisavým kožním postižením, který manipuluje s potravinami. Rizikové jsou [137]

zejména lahůdkářské, cukrářské a masné výrobky. Inkubační doba je nejčastěji 2–3 hodiny. Postižené osoby nejsou nakažlivé. Důležitým preventivním opatřením je osobní hygiena. Nutné je okamžité vyloučení osob s hnisavým poraněním z manipulace s potravinami a jejich léčba. Botulismus Onemocnění, které se vyskytuje vzácně, průběh je však závažný. Příčinou onemocnění jsou toxiny Clostridia botulinum. K nákaze zpravidla dochází požitím doma připravených zeleninových nebo masových konzerv. Inkubační doba je v rozmezí 6–72 hodin. Postižené osoby nejsou nakažlivé. Základními příznaky bývají bolesti hlavy, chraplavý hlas. Rekonvalescence, pokud nemocný přežije, bývá dlouhodobá. Dodržování technologických postupů při výrobě a přípravě potraviny a vyřazování podezřelých a závadných konzerv.

Askaridóza Askaridóza je způsobena škrkavkami o velikosti až 35 cm. Zdrojem nákazy je člověk. Nákaza se šíří vajíčky škrkavek, která kontaminují potraviny, vodu nebo ruce. Uplatnit se může syrová zelenina hnojená nebo zalévaná znečištěnou vodou. Inkubační doba je 2–3 měsíce. Základem prevence je důkladné omývání syrové zeleniny, osobní hygiena a mytí rukou. Enterobióza Nákaza, jejímž původcem je roup dětský, není sice nebezpečná, ale velmi nepříjemná a obtížná. Roupi parazitují ve střevech a konečníku. Zdrojem je člověk, častá je tzv. autoinfekce, kdy člověk opětovně in ikuje sám sebe. Prevence spočívá v důsledné osobní hygieně, mytí rukou a úklidu. Teniázy Teniázy jsou parazitární nákazy způsobené střevními

[138]

P



2

tasemnicemi, které mohou měřit až 4–12 metrů. Člověk se nejčastěji nakazí požitím syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa. Základem prevence je dostatečná tepelná úprava jídel a pokrmů. Toxoplazmóza Toxoplazmóza je způsobena prvokem Toxloplasma gondii. Zdrojem je především kočka. Nákaza se šíří nejčastěji požitím syrového nebo tepelně nedostatečně upraveného masa. Onemocnění probíhá v různých klinických formách, nejčastěji jako uzlinová se zvětšením mízních uzlin, mírně zvýšenými teplotami a únavou. Základem prevence je dostatečná tepelná úprava masa, dodržování technologických postupů, osobní hygiena a neochutnávání jídla během jeho vaření. Nejčastější symptomy alimentárních nákaz – průjem – frekvence 1 až desítky stolic – charakter stolice – vodnatá, s příměsí hlenu, krve,

P



2

– – – – –

atd. jiné patologické známky (barva, zápach, aj.) horečka, zvýšená teplota (nebývá u intoxikací) zvracení, plynatost, bolest břicha celkové příznaky (bolesti hlavy, kloubů, svalová slabost apod.) další příznaky

Léčba Velmi důležitý je u těchto nákaz pitný režim, jelikož tělo ztrácí vodu především průjmy. Někdy jsou tyto ztráty opravdu velice velké a závažné a je nutno zajistit parenterální přívod rehydratačních roztoků. Dále je vhodné upravit stravovací režim a spolu s pitným režimem konzumovat nemastné a nedráždivé potraviny (jakmile nám to stav dovolí) od sucharů, bramborové kaše k mléčným výrobkům až běžné stravě. Dle formy a závažnosti onemocnění i léky.

[139]

Vzdušné nákazy Nákazy dýchacích cest se šíří nejčastěji vzdušnou cestou. Vylučování mikrobů ze zdroje je kapénkami slin a sekretů z dýchacích cest, vstupní branou infekce je také dýchací ústrojí. Mezi vzdušné nákazy řadíme: Chřipka – časté onemocnění dýchacích cest – začíná horečkou, bolestmi ve svalech, malátností, později kašel bez rýmy – onemocnění trvá přibližně 2–3 dny – původce infekce jsou chřipky A, B, C – zdrojem je člověk in ikovaný virem chřipky – inkubační doba – nejčastěji 1–2 dny – způsob přenosu – kapénkovou infekcí, kontaminovanými předměty

Streptokokové infekce a spála – mezi streptokokové nákazy řadíme angíny, laryngitidy, bronchitidy, spálu atd. – původcem streptokokové infekce a spály jsou kmeny streptokoků – zdrojem je nemocný člověk nebo nosič – inkubační doba je přibližně 1–3 dny – způsob přenosu probíhá vzdušnou cestou Meningokokové infekce – – – –

původcem infekce je meningokok zdrojem je nemocný člověk nebo nosič inkubační doba je 1 až 3 dny způsob přenosu je kapénkovou infekcí a přímým stykem s nemocným nebo nosičem – preventivní opatření – očkování Tuberkulóza – původcem infekce je Mycobacterium tuberculosiss

[140]

P



2

– zdrojem je člověk nebo zvíře – inkubační doba je 3–12 týdnů – způsob přenosu – inhalace kapének, produktů z nemocného zvířete – preventivní opatření – očkování Záškrt – – – –

akutní infekční onemocnění zdrojem je nemocný člověk inkubační doba je 1–4 dny přenos sekretem in ikovaných osob, kapénkami, prachem a kontaminovanými předměty

Dávivý kašel – zdrojem je nemocný člověk – inkubační doba činí 7–10 dnů – přenos kapénkovou infekcí a kontaminovanými předměty

P



2

Spalničky – – – – – –

nejnakažlivější onemocnění dětského věku původcem je virus spalniček zdrojem je pouze nemocný člověk inkubační doba činí 8–12 dnů způsob přenosu je kapénkovou infekcí preventivní opatření je očkování všech dětí

Zarděnky – – – –

probíhají jako mírné onemocnění původcem infekce je virus inkubační doba je 14–21 dnů preventivním opatřením je povinné očkování

Příušnice – akutní horečnaté onemocnění s bolestivým zduřením příušních žláz – původcem infekce je virus parotitidy

[141]

– zdrojem nákazy je in ikovaný člověk – inkubační doba je 18 dnů – způsob přenosu je kapénková infekce Plané neštovice – vysoce nakažlivé onemocnění s puchýřnatou vyrážkou – původcem infekce je virus planých neštovic a pásového oparu – zdrojem je in ikovaný člověk – inkubační doba činí 13–17 dnů – způsob přenosu je kapénkovou infekcí Onemocnění kůže a sliznic Původci se šíří přímým a nepřímým stykem. Místem postižení je především kůže a sliznice, původci nákazy se usídlují na kůži, nehtech, vlasech, spojivkách, sliznicích pohlavních orgánů a ústní dutiny. K přenosu infekce dochází přímým stykem, např. při pohlavních chorobách.

[142]

Ostatní infekce se šíří nepřímo prostřednictvím kontaminovaných předmětů denní potřeby. K nákazám kůže a sliznic obvykle řadíme: – typické povrchové infekce – plísňová onemocnění kůže, vlasů, nehtů a soor – moučnivka, svrab – infekce rané – např. tetanus, stafylokokové a streptokokové infekce, legmóny – zánětlivé onemocnění kůže – pohlavní choroby – sy ilis, kapavka – infekce hlubších vrstev – např. sněť slezinná Svrab – – – –

onemocnění kůže rozšířené na celém světě původcem je roztoč zákožka svrabová zdrojem je nemocný člověk inkubační doba – od nakažení do objevení prvních příznaků průměrně 1 až 3 týdny – způsob přenosu – přímý kontakt s osobou, nepřímo

P



2

pomocí kontaminovaného prádla a oděvu Kandidóza – původcem infekce je kvasinka Candida albicans – inkubační doba je různá – způsob přenosu je přímým stykem s nemocným, v menší míře se infekční onemocnění šíří vzdušnou cestou Dermatomykózy – – – – –

jsou plísňová kožní onemocnění původcem infekce jsou plísně zdroj nákazy je různý – nemocný člověk, zvířata inkubační doba činí 2 týdny způsob přenosu – přímý kontakt s nemocným, kontaminované předměty

Bakteriální kožní infekce

– zdrojem je nemocný člověk – inkubační doba 4–10 dnů – způsob přenosu je přímý i nepřímý Tetanus – zdrojem je zvíře – inkubační doba činí několik dnů až měsíc – způsob přenosu je poraněním a kontaminací rány půdním prachem – preventivní opatření – očkování Pohlavní choroby: Kapavka – – – –

zdrojem je nemocný člověk původcem infekce je gonokok inkubační doba činní 3–5 dnů způsob přenosu – pohlavní styk

– původcem infekce jsou nejčastěji stafylokoky

P



2

[143]

Příjice – zdrojem je nemocný člověk – inkubační doba je 2–10 týdnů – způsob přenosu pohlavním stykem, vzácně kontaminovanými předměty Nemoci přenášené krví: Virová hepatitida typu B, C – – – –

původcem infekce je virus hepatitidy B, C zdrojem nákazy je člověk inkubační doba je 50–180 dnů způsob přenosu – při použití injekční jehly, transfúzí krve, v rodinách toaletními potřebami, sexuálním stykem

AIDS – získaná těžká porucha imunity – původcem infekce je virus imunode icience

[144]

– zdrojem je in ikovaný člověk – inkubační doba je různá od 6 měsíců do 10 let – způsob přenosu – krví, spermatem, poševním sekretem, z matky na plod Zoonózy Zdrojem nákazy jsou zvířata. Prevence spočívá v kontrole potravin živočišného původu a spolehlivého zpracování. Mezi základní nákazy zoonózy můžeme zařadit: Toxoplazmóza – zdrojem nákazy je kočka, hospodářská zvířata – způsob přenosu – nedokonale tepelně zpracované maso z in ikovaného zvířete, orální kontakt s výkaly Vzteklina – zdrojem je nemocný pes a lesní zvířata – inkubační doba činí 2 až 8 týdnů – způsob přenosu – pokousáním P



2

Ornitózy – zdrojem nákazy drůbež, ptáci – inkubační doba 4–15 dnů Klíšťová encefalitida – – – –

P

původcem infekce je virus klíšťové encefalitidy zdrojem jsou zvířata, ptáci způsob přenosu – přisátím in ikovaného klíštěte inkubační doba činí 1 až 2 týdny



2

[145]

7 Z Celosvětově je tonutí na druhém místě příčin nechtěné smrti dospělých i dětí po dopravních nehodách. Světová zdravotnická organizace udává průměrně 5–6 utonulých ročně na 100 000 osob. To jsou velice nepřesné odhady, protože řada zemí, mezi nimi ty nejlidnatější, tyto statistiky neposkytuje. Počty obětí vody by byly nejméně o řád vyšší, kdyby k nim byli přičteni také nezvěstní a ti, kteří zahynuli při přírodních katastro ických záplavách. Ani Česká republika nevybočuje z těchto čísel.

[146]

Statistika utonulých v České republice za rok 2012 (zdroj www.uzis.cz) Věková skupina

Počet utonulých

Věková skupina

Počet utonulých

0

0

50–54

12

1–4

4

55–59

18

5–9

1

60–64

16

10–14

0

65–69

11

15–19

5

70–74

8

20–24

12

75–79

5

25–29

9

80–84

7

30–34

9

85–89

2

35–39

13

90–94

2

40–44

5

95+

0

45–49

12

Celkem

151

P



2

Ve všech zemích bez rozdílu utone více mužů než žen. Nejohroženější skupinou jsou děti v předškolním věku. Děti do 5 let mají nepatrné vědomí o riziku, a navíc v tomto věku neumějí plavat vůbec nebo si plavecké návyky ještě dokonale neosvojily. Starší děti již toto nebezpečí chápou, přesto ještě nemají základní znalosti, a tudíž ani konkrétnější představu o možném nebezpečí při koupaní. Faktory, které riziko utonutí ještě zvyšují, jsou u mladších dětí nedokonalé zvládnutí plaveckých stylů a u starších jejich nedostatečná fyzická kondice. Stejně jako u dospělých jsou více ohroženi chlapci než děvčata. Rodiče, učitelé a vychovatelé jsou odpovědní na druhém místě. Nejde jen o jejich nepozornost nebo chvilkové nevěnování se dítěti, ale také o jejich nezkušenost s tím, jak v takové kritické situaci postupovat, a o neznalost záchrany a resuscitace oběti. Další skupinou jsou mladí lidé mezi 20 a 24 lety a osoby starší 50 let. Příčiny utonutí jsou u těchto skupin stále tytéž: nedostatek zkušeností, nerozvážnost a nadměrné riskování, alkohol a přecenění sil u těch starších.

P



2

Příčiny tonutí Špatný odhad sil, únava a vyčerpání doprovázené svalovými křečemi, strach a panika, dlouhý pobyt v chladné vodě. Pravděpodobnost utonutí zvyšují nemoc, nevolnost z přejedení a alkohol. Tonutí předcházejí některé nehody a úrazy utrpěné ve vodě, zejména ty, které mohou končit bezvědomím, jako úder do hlavy, pohmoždění krční páteře a ochromující náraz na břišní krajinu. Závažné jsou šokové stavy, které mohou způsobit selhání krevního oběhu a zástavu srdce po nečekaném ponoření těla do studené vody nebo re lexní křeč hrtanových svalů (laryngospasmus) při překvapivém průniku vody do dýchacích cest. Nebezpečné je protržení ušního bubínku při nesprávném vyrovnání tlaku při potápění, které provází nejen úlek, ale i ztráta orientace pod vodou po náhlém průniku vody do středního ucha. Téměř vždy utonou lidé, kteří byli ve vodě postiženi infarktem, mozkovou mrtvicí, mdlobou nebo epileptickým záchvatem.

[147]

7.1 Co je utonutí Utonutí (utopení) je udušení ponořením do vody nebo jakékoliv jiné tekutiny. Voda se dostává do plic neovladatelnými nádechy a zabraňuje přístupu vzduchu. Prvotní příčinou smrti je nedostatek kyslíku ve tkáních a zejména v mozkových centrech, která řídí životní funkce a jež jsou na dostatečném přísunu kyslíku obzvlášť závislá. Udušení utonutím má však speci ický průběh i následky, protože voda zaplavuje 85–90 % plicního prostoru a způsobuje další řetěz typických a velmi závažných změn vnitřního prostředí organismu.

7.2 Průběh tonutí Průběh tonutí jakož i změny vnitřního prostředí organismu a jejich následky závisejí na tom, zda oběť tonula ve sladké, chlorované, nebo mořské vodě.

[148]

Tonutí ve sladké vodě: sladká voda je vůči krvi hypotonická, to znamená, že voda přecházející přes stěny plicních sklípků krev „zřeďuje“, což má za následek přetížení srdce a v konečné fázi jeho selhání. Současně do sebe přejímají nadbytek vody červené krvinky, bubří a rozpadají se. Sladká voda rovněž ničí plicní hlen (surfaktant), který je nutný pro správnou funkci plic, a buňky, které jej produkují. Nastupující otok plic v důsledku porušení propustnosti jejich výstelky zabraňuje přestupu kyslíku do krevního oběhu. Při tonutí v chlorované vodě se otok plic vyskytuje téměř vždy. Tonutí v mořské vodě: mořská voda obsahuje více rozpuštěných solí, a je proto vůči krvi hypertonická, což znamená, že voda z krevního oběhu prostupuje přes plicní stěnu do nitra plic, kde se hromadí a zabraňuje přístupu vzduchu. Navíc se mísí se surfaktantem a vzniklá pěna nedovoluje, aby se vzduch dostal do plicních sklípků. Všechny tyto změny provází rovněž otok plic, i když vzniká jinak než v případě tonutí ve sladké vodě. Následkem

P



2

„zhuštění“ krve selhává srdeční činnost.

ta sebekontroly a sebeovládání, strach přechází do paniky.

Tonutí provází charakteristické chování, podle něhož lze odhadnout stav oběti i naděje na úspěšnou resuscitaci. Tyto doprovodné projevy tonoucího bývají rozděleny do tří fází a jsou vždy podmíněné změnami vnitřního prostředí organismu.

Průvodní jevy: stoupá krevní tlak, zrychluje se počet srdečních tepů.

2. fáze – trvání 2–3 minuty

7.3 Fáze tonutí 1. fáze – trvání 50–80 sekund Chování oběti: bezprostřední snaha zadržet dech: nekoordinované pokusy udržet se nad hladinou, často velmi nebezpečné zachránci; zmatené neúčelné pohyby způsobují, že se oběť potápí a znova rychle vynořuje; vdechnutí vody do dýchacích cest vyvolává nutkavý a neovládatelný kašel, případně laryngospasmus, které nekoordinované pohyby prohlubují. Psychický stav: strach, ztráta rozumného uvažování, ztráP



Vnitřní změny: stresové hormony (adrenalin) se vyplavují do tkání a krevního řečiště, začátek poklesu kyslíku ve tkáních.

2

Chování oběti: tonoucí se potápí na delší časové intervaly, jejich délka se prodlužuje, až mizí de initivně pod hladinou; nekoordinované pohyby ochabují, dostávají se svalové křeče; nutkavé nádechy zvyšují průnik vody do plic, jen v případě laryngospasmu voda do plic neproniká; přeplnění žaludku polknutou vodou vyvolá zvracení, což dále komplikuje situaci. Psychický stav: mizí pocit panického strachu, vědomí se otupuje, nastává rezignace a obluzení vyúsťující v bezvědomí. [149]

Průvodní jev: tonoucí modrá v obličeji, stoupá krevní tlak, počet srdečních tepů klesá; re lexní zvracení může způsobit nasátí žaludečního obsahu do plic. Vnitřní změny: svalové úsilí vynaložené na neúspěšné pokusy udržet se nad hladinou provází nadměrná spotřeba kyslíku a zároveň se zvyšuje produkce oxidu uhličitého; současně rychle klesá obsah kyslíku v krvi, tkáních a orgánech, protože je znemožněn jeho přestup z plicních sklípků; svalová činnost ochabuje a životně důležitá centra v mozku závislá na vysokém přísunu kyslíku přestávají koordinovat základní životní pochody. 3. fáze – trvá 3–6 minut Chování oběti: tonoucí nejeví žádné známky svalové aktivity; tělo klesá pod hladinu až na hranici skočné vrstvy nebo po vyrovnání teploty těla s okolní vodou ke dnu. Psychický stav: bezvědomí. Průvodní jevy: zástava re lexních dýchacích pohybů, [150]

pokles krevního tlaku, nastupují poruchy srdeční činnosti (arytmie); mizí svalový tonus; mizí nervové re lexy včetně rohovkového re lexu; zornice zůstávají rozšířené; hmotnost – tělo klesá v důsledku průniku vody do dýchacích cest a plic a do trávicí soustavy; vzrůstající hydrostatický tlak na hrudní koš při klesání těla vypuzuje poslední zbytky vzduchu z dýchacích cest. Vnitřní změny: nastupující otok mozku; poškození ledvin; zástava srdce a krevního oběhu vedou ke smrti.

7.4 De inice vod a toků Stojatá voda Stojatou vodou rozumíme rybníky, jezera, lomy, umělá jezera, slepá ramena řek, štěrkoviště, pískovny. Charakteristika stojaté vody Je podstatně bezpečnější než proudící voda, ale i zde je

P



2

třeba počítat s faktory ohrožujícími plavce. Na stojaté vodě se setkáváme s prouděním, které je způsobeno teplotou, větrem, přítoky kopírujícími původní koryta, loďmi s motorovým pohonem.

Vítr

Teplota

Proudění způsobené přítoky sleduje původní tvar koryta. V místě odtoků česel vzniká nasávací efekt, který může zachytit předměty a nasát je k hrazení.

Teplé počasí: slunce intenzivně prohřívá horní vrstvy vody, odděluje se teplejší vrstva a „plave“ na spodních studených masách vody. Mezi teplou a studenou vodou se utvoří tzv. mezivrstva, kterou nazýváme termoklina nebo skočná vrstva, která zabraňuje mísení teplotně rozdílných vodních mas. Studené počasí: při studeném počasí dochází k odlišnému typu cirkulace. Na povrchu se voda ochlazuje a klesá díky vyšší hustotě do hloubky. Na její místo vystupuje teplejší voda z hlubších vrstev. Cirkulace se zastaví tehdy, vyrovná-li se teplota veškeré vody v nádrži na 4 stupně Celsia.

P



2

Proudění vodních částic při hladině, vznik vln. Přítoky, odtoky

Lodě s motorovým pohonem Při jízdě vzniká za zádí lodě v místě lodního šroubu nasávací efekt a hrozí poranění plavce, který se pohybuje příliš blízko. Nebezpečí ve stojatých vodách Vlny: u nás jsou poměrně nízké, nepravidelné, často se tříští, přicházejí rychle za sebou. Velikost vlny se zvětšuje s délkou vodní hladiny po směru větru. Plavání ve vlnách je velmi vysilující. Nejvhodnější je plavat po směru vln s větrem v zádech. V opačném případě, při plavání proti [151]

vlnám, je nutné pozorně sledovat blížící se vlny a překonat je mohutnějšími záběry. Dýchání se v těchto případech podřizuje rytmu vln.

Přecenění sil: dochází k němu při překonávání velkých vodních ploch bez zajištění plavce doprovodným plavidlem.

Teplotní gradient: rozhraní mezi teplou a studenou vodou se může nacházet už v poměrně malé hloubce. Nebezpečí spočívá zejména ve skocích do vody, kdy prudké ochlazení těla při zanoření do studené spodní vrstvy může vést až ke svalovému ochromení, šoku, křeči.

Hloubka: tak jak na člověka může působit uzavřený prostor (klaustrofobie), může být plavec překvapen reakcí na pocit velké hloubky.

Lodě, plavidla: nikdy neplaveme v plavební dráze nebo vyhrazeném prostoru pro vodní sporty nebo v blízkosti motorových lodí (nasávací efekt). V případě nevyhnutelného střetu se snažíme zanořit co nejhlouběji. U plachetnic či windsur ingu je třeba počítat s kýlem plavidla. Vodní rostliny: převážně ve slepých ramenech řek a na mělčích vodních plochách. Dotek s rostlinami je nepříjemný. Je potřeba zachovat chladnou hlavu, klid a rozvahu. Zůstat co nejvíce na hladině a ze spleti rostlin se osvobodit pomalými kraulovými pohyby nohou. [152]

Proudící voda Proudící vodou rozumíme potoky, řeky, plavební kanály, náhony. Charakteristika proudící vody Je více nebezpečná. Působí zde daleko více nebezpečných faktorů než u stojaté vody. Voda proudí v korytě, která má určitý spád, rychlost proudu v průtočném pro ilu není stejná. Proudění vody se zpomaluje od středu průtočného pro ilu směrem k hladině, stěnám a dnu koryta. Proudnice v meandrujícím toku

P



2

se nenachází vždy ve středu toku. V každém zákrutu řeky směřují vodní částice šikmo ke břehu tvořícímu vnější oblouk zákruty. Do břehu naráží a narušují jej. Od nárazového břehu se proud odráží ke břehu nánosovému, zde se stržená hmota usazuje. Nebezpečí v proudící vodě Přírodní překážky Vodopád: vzniká přepadem vody přes výrazný terénní stupeň, výška i průtok mohou být v různém poměru, rozhodující je především svislý pohyb vody. Kaskáda: systém rozrušených nízkých vodopádů. Katarakt: je pojem pro řečiště na přechodu mezi peřejí a kaskádou, označujeme tak balvanitý úsek o velkém spádu, který však není tak výrazný jako u kaskády. Slap: označení pro vodnatější úsek řeky s balvany a skalními bloky zalitými vodou.

P



2

Peřeje: nemají stupňovitý charakter, pouze výrazný spád, silný proud a nerovnosti ve dně vytvářející pravidelné či nepravidelné vlny. Proudy: mají nižší spád, vlny jsou nízké, popřípadě pouze silně táhne. Protiproudy: vyskytují se tam, kde vlivem překážky v toku došlo k prudkému vzrůstu rychlosti vody. Proud v přímém směru nestačí natéct za překážku a hladina je zde nižší. Do těchto míst stéká část vody z hlavního proudu a vrací se zpět za překážku. Vír: kruhový útvar s vertikální osou otáčení trychtýřovitého tvaru. Je vyvolán prudkými změnami proudu, nepravidelností koryta. Vyvřelá voda („kar iol“): vzniká na tocích s velkou masou vody, kdy se prudce tekoucí voda odráží od velkých balvanů u dna, nemůže však překonat váhu horních vrstev, neustálým přitékáním nové vody se síla spodní vody

[153]

zvětšuje a v určitém okamžiku překoná tíhu horní vrstvy. Vodní válec: vytváří se v místech, kde voda nestačí plynule odtékat a část vody se vrací zpět k překážce, rotace je v horizontální ose otáčení. Kořeny stromů: nebezpečí uváznutí. Padlé kmeny, větve: v případě větších proudů je zde nebezpečí natlačení osob nebo materiálu na překážku. Umělé překážky: vodní díla, jezy propustí, kanály, náhony, pilíře mostů, nízko zbudované lávky, nízko zavěšená nebo ponořená lana. Chování v peřejích a pod jezy Na začátku peřejí se vytváří v nejhlubších místech jazyk. Při nutnosti proplavat takovým místem je nezbytné plavat v poloze naznak, nohama napřed se vztyčenou hlavou. Případné nárazy tlumíme nohama nebo hýžděmi. Překážky pod hladinou je možné rozpoznat podle klínu

[154]

rozčeřené vody, nebezpečný předmět se nachází výše proti proudu. Čím je proud větší, tím výše se překážka nachází. K největšímu množství úrazů a případů tonutí dochází u jezů a propustí. Kromě nebezpečí samotné stavby se vyskytuje nebezpečí hřebů, kusů trámů, sání výtokových otvorů, turbulentních proudů. Pod jezy se vyskytují vodní skoky k likvidaci energie přepadající vody. Zde se vytváří vývar – vodní prostor pod překážkou, kde se dopadající voda odráží od prahu vývařiště, část odtéká a část se vrací zpět k překážce. Hranici mezi vracející se vodou a vodou odtékající nazýváme vývarová linie. V případě uváznutí ve vývaru je nutné proplavat co nejdále při dnu a vyplavat až za vývarovou linií. Při záchraně v těchto místech musíme počítat s nebezpečím stržení zachránce do vývaru. Je nutné zajištění ze břehu nebo záchrana nastrčením záchranných pomůcek zajištěných za vývarovou linií.

P



2

7.5 Příklad zajištění bezpečnosti dětí při vodních aktivitách

Při příchodu dětí na plavání si děti utvoří dvojice (při lichém počtu zůstane jedna trojice).

BODY BOARD SYSTEM

V těchto dvojicích postupně přicházejí k tabuli č. 1, kde jim plavčík odebere barevné značky a zavěsí je na tabuli č. 2, kde je namalovaný bazén a popsané jeho části. Na jeden háček přijde vždy značka členů příslušné dvojice nebo trojice.

Tento systém je v USA převážně používán v organizovaných kurzech plavání či v letních dětských táborech, kde je hodně dětí a jejich nekontrolovatelný pohyb ve vodě by mohl být příčinou utonutí. Podstatou tohoto preventivního opatření je to, že plavčíci přesně vědí, kolik lidí či dětí se v které části bazénu či koupaliště pohybuje. Na začátku kurzu nebo tábora plavčíci provedou u všech dětí plavecké testy. Podle výsledků pak každé dítě dostane barevně odlišenou značku se svým jménem. Příslušná barva potom odpovídá dané části bazénu. Značky se pověsí v pořadí podle oddílů přítomných v táboře na tabuli č. 1, která je v prostoru bazénu nebo koupaliště.

P



2

Děti podle druhu barvy na své značce jdou do příslušné části bazénu, která je značena stejnou barvou. První část bazénu (označená např. červeně) má hloubku do 1 metru. Děti s červenou značkou smí pouze do červené části bazénu. Druhá část (označená např. žlutě) má hloubku od 1 metru do 1,90 metru. Děti se žlutou značkou smí do žluté, ale i do nižší, červené části. Třetí část (označená např. zeleně) má hloubku od 1,90 metru do 3 metrů. Děti se zelenou značkou smí do zelené, žluté i červené části. Rozhodnutí dvojice, do které části bazénu chce jít, musí sdělit plavčíkovi u tabule. Dvojice se musí utvořit tak, aby mohla do stejné části bazénu. [155]

Poté, co všechny děti již mají svůj „body tag“ (jak se značka nazývá) pověšený na tabuli č. 2, utvoří se tři zástupy podle částí bazénu, kam děti půjdou. Každá skupina pod vedením svého plavčíka jde plavat. Plavčíci mají na starosti každý jednu část bazénu. Plavčík u tabule zůstává. Další plavčík je na pláži a má na starosti dění na břehu a kontrolu dětí pomocí píšťalky (viz dále). To znamená, že je v činnosti pět plavčíků, což zaručuje dostatečnou bezpečnost plavání a plaveckých hodin. Při pohledu na tabuli č. 2 je okamžitě jasné, kolik dětí v každé části bazénu právě je. Dění v bazénu určují plavčíci ve svých částech. To znamená, že mohou dát hodinu nějaké hry či volný program, při kterém ale musí více dbát na bezpečnost koupání. Dvojice koupající se v mělčí části bazénu, než pro jakou je způsobilá, může požádat svého plavčíka o přeřazení do vyšší části během plavecké hodiny. To se děje tak, že dvojice poté, co požádá svého plavčíka, dojde k tabuli

[156]

se značkami a nechá si svoje značky přeřadit do té části bazénu, do které chce jít. Při koupání může nastat situace, kdy plavčík u bazénu zjistí, že počet jeho dětí nesouhlasí s počtem dětí na tabuli. Znovu se zeptá plavčíka u tabule, kolik dětí by měl mít ve své části bazénu, a pokud tento počet opět nesouhlasí, zkontaktuje plavčíka na pláži. Ten provede kontrolu dětí pomocí píšťalky tak, že z pláže jednou dlouze zapíská (s tímto signálem se děti seznámí při první návštěvě plaveckého areálu). Na tento signál všechny děti reagují tak, že okamžitě najdou svého partnera do dvojice či do trojice, chytnou se za ruce a spojené ruce zvednou. Tímto způsobem se zjistí, komu chybí partner nebo zda to byla pouze početní chyba plavčíka. V případě, že nikomu partner nechybí, spočítají se dvojice, a pokud počet dvojic souhlasí, pokračuje se dál v plavecké hodině. Pokud ovšem jedna či více dvojic chybí, plavčíci se snaží zjistit, zda tato dvojice po odchodu z bazénu nezapomněla plavčíkovi u tabule nahlásit od-

P



2

chod a ten tudíž nesundal značky této dvojice z tabule. Většinou se tak stane. V případě, že se dvojice nebo ztracený jednotlivec rychle neobjeví, plavčík na pláži použije znovu píšťalku. Třikrát za sebou dlouze zapíská a to je signál k rychlému vyklizení bazénu. Potom plavčíci prohledají bazén a okolí. Po ukončení plaveckých hodin se skupiny pod vedením svých plavčíků odeberou zpět k tabuli, kde každý nahlásí své jméno a jeho značka bude vzápětí odejmuta z tabule č. 2 a vrácena na příslušné místo tabule č. 1. Tato forma prevence má v USA dlouholetou tradici. Z uvedeného textu je patrno, že nejdůležitější je dostatečný počet osob zajišťujících dohled, organizaci a přehled o dění v bazénu, rybníku apod.

P



2

7.6 Technika záchrany tonoucích Nejdůležitějším faktorem je zajištění vlastní bezpečnosti, nepřeceňování vlastních sil. Je-li možno, využijeme k záchraně pomůcek tak, abychom sami nemuseli do vody, a také využije sebezáchranných prostředků – záchranné vesty, plováky, lano apod. Tonoucí, který je ještě při vědomí, může být v panice a svého zachránce může stáhnout pod vodu. Postup – tonoucí je na hladině: – vyučující hlasitým voláním upozorní na tonoucího, dá zřetelný signál pro ostatní k okamžitému opuštění bazénu; žáci se shromáždí na jednom místě – do vody vstupuje buď tzv. skokem do neznámé vody, nebo jiným bezpečným způsobem, ale vždy tak, aby měl neustále vizuální kontakt s tonoucím – k tonoucímu plave vyučující s hlavou nad vodou – ve vzdálenosti 2 až 3 m před tonoucím se vyučující zastaví a dostává se do polohy na boku, spodní nohu [157]

–

– –

–

pokrčí pod tělo a horní má nataženou směrem k tonoucímu při kontaktu s tonoucím může nastat situace, že se tonoucí snaží chytit vyučujícího a přes něj se dostat nad hladinu (vyučující se stává pevným bodem pro tonoucího); v tomto případě můžeme nataženou nohou útok tonoucího odrazit vyučující uchopí tonoucího podhmatem za zápěstí (pravou za pravou nebo levou za levou ruku) přetočením paže obloukem otáčí tonoucího naznak a současně začíná plavat na boku, tonoucí se dostává do splývavé polohy, následuje tažení tonoucího ke břehu vytažení tonoucího z bazénu, uvolnění dýchacích cest, kontrola dechu, volání ZZS

Postup – tonoucí je pod hladinou: – vyučující hlasitým voláním upozorní na tonoucího, dá zřetelný signál pro ostatní k okamžitému opuštění bazénu

[158]

– vstupuje do vody buď tzv. skokem do neznámé vody, nebo jiným bezpečným způsobem – vyučující plave k místu, kde se pravděpodobně nachází tonoucí – vyhledávání pod vodou – v místě, kde se pod hladinou nachází postižený tonoucí, provede svislé zanoření po hlavě, a to tak, že předkloní trup do polohy střemhlav; paže jsou ve vzpažení a provádí jimi záběry jako při způsobu prsa, což napomáhá při zanoření – tonoucího, který se nachází na dně bazénu, uchopí vyučující oběma rukama za lokty, palce dá proti prstům – s takto uchopeným tonoucím plave vyučující vzhůru na hladinu, přitom si pomáhá prsovými záběry oběma nohama – tonoucího, kterého jsme tímto způsobem dostali na hladinu, táhneme ke břehu tažením oběma rukama za lokty – vytažení tonoucího z bazénu, uvolnění dýchacích cest, kontrola dechu, volání ZZS P



2

Instruktážní video HZS ČR http://www.hzscr.cz/clanek/zachrana-tonouciho.aspx Vytažení na břeh provádíme pokud možno s dopomocí více osob a dbáme na zajištění krční páteře. Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, ihned zahájíme kardiopulmonální resuscitaci.

P



2

[159]

8 Z Na zdravotníka zotavovacích akcí je kladen vysoký důraz v jeho profesionalitě a v pracovním nasazení. Má důležité postavení při sestavování programu akce, musí dbát na přiměřenost zátěže pro všechny účastníky, při sestavování jídelníčku musí přihlédnout k zdravotním potřebám účastníků, a také musí svou péči věnovat všem, kteří již projevují příznaky onemocnění, zejména však provádět prevenci a vyhledávat rizika, která by mohla vést ke zvýšení zdravotního rizika, úrazů a onemocnění. Tímto kurzem jste si osvojili základní předpoklady pro to, abyste se mohli stát zdravotníkem zotavovací akce, a po vykonání závěrečné zkoušky jste získali potřebné osvědčení. Své vědomosti a dovednosti byste ale měli dále rozvíjet a zdokonalovat, abyste mohli poskytnout zdravotní péči na nejvyšší možné úrovni.

[160]

P



2

P

P



2

[161]

P

[162]

P



2

P

P



2

[163]

P

[164]

P



2

P

P



2

[165]

P

[166]

P



2

P

P



2

[167]

S 1. ADAMS B., HAROLD, C., E., Sestra A akutní stavy od A do Z., 1. české vydání. Praha: Avicenum, 2000. 488 s. ISBN 80-7169-893-8

7. ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R., Výchova ke zdraví. Grada 2010, 128 s., ISBN 978-80-247-3213-8

2. ADAMUS, M., a kol., Základy anesteziologie, intenzivní medicíny a léčby bolesti. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 343 s. ISBN 978-80-244-2425-5

8. ČESKÁ RADA PRO RESUSCITACI, Základní neodkladná resuscitace a použití AED. 2010 [on line]. [2011-7-21]. Dostupné z: (http://www.resuscitace.cz/wp-content/ uploads/2011/01/Poster_10_BLSAED_01_01_CZE_ V20110112.pdf)

3. BASKETT, J., NOLAN, J., Kapesní vydání doporučených postupů v resuscitaci 2005. 1. vydání. Praha: Česká rada pro resuscitaci, 2006. 196 s. ISBN 80-239-7676-1

9. DOBIÁŠ, V., Urgentná zdravotnická starostlivosť. 2. vydání. Martin: Osveta, 2007, 178 s. ISBN 978-808063-244-1

4. BYDŽOVSKÝ, J., Akutní stavy v kontextu. Triton 2008, ISBN 978-80-7254-815-6

10. DOBIÁŠ, V., a kol., Prednemocničná urgentná medicína. 1. vydání. Martin: Osveta, 2007. 381 s. ISBN 978-80-8063-255-7

5. BYDŽOVSKÝ, J., První pomoc, 2. přepracované vydání. Grada 2010, ISBN 978-80-247-0680-1 6. BYDŽOVSKÝ, J., První pomoc. Grada Praha, 2004, ISBN 978-80-247-0680-1

P



2

11. DOSTÁLOVÁ, J., První pomoc I. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2005. 119 s. ISBN 80-7042-356-0

12. DRÁBKOVÁ, J., Neodkladná resuscitace - KPR 2005, 2005. [on line]. [2011-7-22]. Dostupné z: (http://www. pm hk.cz/BATLS1/NOVINKY/6.htm).

18. KELNAROVÁ, J., a kol., První pomoc II, pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. 184 s. ISBN 978-80-247-2183-5

13. DYLEVSKÝ, I., Somatologie. Epava 2000, 480 s., ISBN 80-86297-05-5

19. KELNAROVÁ, J., a kol., Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 1. ročník. Grada 2008, 244 s., ISBN 978-80-247-2830-8

14. GRIVNA M., Metodika prevence úrazů na komunitní úrovni. 2. lékařská fakulta UK Praha, 1999, ISBN 80-238-4154-8 15. Hasičský záchranný sbor ČR, URL: www.hzscr.cz 16. HASÍK, J., Nebojme se první pomoci. [on line]. 2011-7-6. Dostupné z: (http://prvni-pomoc.info/download/prvni_pomoc.pdf). 17. KASAL, E., a kol., Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzivní péče pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2004. 197 s. ISBN 80-246-0556-2

20. KELNAROVÁ, J., a kol., Ošetřovatelství pro zdravotnické školy – 2. Ročník, Grada 2009, 236 s., ISBN 978-80-247-3106-3 21. KOPECKÝ, M., Somatologie. UPOL 2010, 313 s., ISBN 978-80-244-2271-8 22. KURUCOVÁ, A., První pomoc, pracovní sešit pro studenty SZŠ a zdravotnických lyceí. Grada 2008, ISBN 978-80-247-2168-2

P



2

23. Lékařská první pomoc, souhrn přednášek ke kurzu IPVZ. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Katedra urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2003. 95 s. 24. MILER, T., Záchranář, bezpečnost a záchrana u vody. VZS ČČK 2007, 94 s., ISBN 978-80-902805-5-7 25. MVCR, on line, sbírky zákonů. URL: http://aplikace. mvcr.cz/sbirka-zakonu/Zákon č. 106/2001, Sb., Zákon 101/2001, Sb., Zákon 258/2000, Sb., Zákon 148/2004, Sb., Zákon 185/2001, Sb., Zákon ES 852/2004, Sb., Zákon 137/2004, Sb., Zákon 210/2004, Sb., Zákon 211/2006,Sb. 26. NOLAN, J., P., a kol., Resuscitation. 2010. on line]. [2011-7-11]. Dostupné z: (http://www.resuscitace.cz/ wp-content/uploads/2010/09/Full_ERC_2010_Guidelines.pdf)

P



2

27. POKORNÝ, J., et. al., Urgentní medicína. 1. vydání. Praha: Galén, 2004. 547 s. ISBN 80-7262-259-5 28. POKORNÝ, J., et. al., Lékařská první pomoc, druhé, doplněné a přepracované vydání. Galén 2010, ISBN 978-80-7262-322-8 29. SCHINDREL, J., Mikrobiologie, Grada 2009, 248 s., ISBN 978-80-247-3170-4 30. ŠENOVSKÝ, M., ADAMEC, V., HANUŠKA, Z., Integrovaný záchranný systém. 1. vydání. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, 2005. 157 s. ISBN 80-86634-55-8 31. ŠEVČÍK, P., a kol., Intenzivní medicína. 2. vydání. Praha: Galén, 2003, 434 s. ISBN 80-7263-203-X 32. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, URL: www.uzis.cz

33. VOKURKA, M., a kol., Patofyziologie pro nelékařské směry. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2005. 217 s. ISBN 80246-0896-0 34. VOKURKA, M., HUGO, J., a kol., Praktický slovník medicíny. 7. vydání. Praha: Maxdorf, 2004. 490 s. ISBN 807345-009-7 35. ZADÁK, Z., HAVEL, E., Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství. 1 vydání. Praha: Grada, 2007. 336 stran. ISBN 978-80-247-3099-9

P



2

P



2

První pomoc – šance pro život 2, CZ.1.07/1.3.44/02.0009 Projekt je inancován z grantového projektu v rámci globálního grantu CZ.1.07/1.3.44 Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení v Moravskoslezském kraji II operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost spolu inancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu. Metodici projektu: Mgr. Radim Holek, Mgr. Ivana Nytra, Mgr. Libuše Koppová Realizace: Kvali ikační a personální agentura, o. p. s. Třinec 2014 Vydáno v nákladu 800 ks Gra ická úprava: Viapublicita Jazyková korektura: Mgr. Milan Bronclík Tisk: Proprint NEPRODEJNÉ Upozornění Autoři ani nakladatel nenesou odpovědnost za poranění a/nebo poškození osob nebo majetku vzniklé důsledkem nedbalosti nebo jiným způsobem v souvislosti s použitím jakýchkoli postupů, výrobků, instrukcí nebo myšlenek obsažených v tomto materiálu. Vzhledem ke stálému rozvoji lékařských věd doporučují autoři používat nezávislých diagnostických metod.

Kvali ikační a personální agentura, o. p. s., nestátní nezisková organizace Závodní 815, 739 61 Třinec Tel.: +420 558 532 303 E-mail: [email protected] www.kapa-ops.cz

První pomoc – šance pro život 2, CZ.1.07/1.3.44/02.0009 Projekt je inancován z grantového projektu v rámci globálního grantu CZ.1.07/1.3.44 Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení v Moravskoslezském kraji II operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost spolu inancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu.