Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Financí a ekonomie
Akceptace bankovních platebních karet v ČR Bakalářská práce
Autor:
Radim Bíza Bankovní management
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Olga Šeflová
Květen, 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická se svou tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne
Radim Bíza
Poděkování: Děkuji Ing. Olze Šeflové za vedení bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval kolegům z útvaru Akceptace platebních karet v Československé obchodní bance za odborné konzultace a v neposlední řadě také děkuji své manţelce Mgr. Vendule Bízové za podporu při tvorbě a zpracovávání této práce.
Anotace Tato práce řeší problematiku platebních karet se zaměřením na jejich akceptaci. V jejím úvodu je shrnutý vývoj platebních karet. První kapitola se věnuje vymezení oblasti platebních karet a jejich akceptace. Charakterizuje platební karty, jejich rozdělení, bezpečnostní prvky, zaměřuje se i na bezpečnost platebních karet obecně a uvádí některé bezpečnostní hrozby. Následující kapitola obsahuje analýzu nabídky akceptace platebních karet na českém trhu. Vymezuje banky nabízející akceptaci karet jako sluţbu a analyzuje parametry této sluţby, zejména marţi, rychlost plateb, nabídku terminálů a doplňkových sluţeb. Práce se zabývá evropskou regulací, která bude mít dopady na český trh. V závěru je uvedeno shrnutí výsledků a jsou zde nastíněny perspektivy dalšího vývoje zvolené oblasti. Klíčová slova: -
Platební karta
-
Akceptace platebních karet
-
Platební terminály
-
Český trh
-
Marţe
-
Doplňkové sluţby akceptace karet
-
Banka
Anotation: This thesis is solving problematic of payment cards with focus on their acquiring. In introduction it is summarizing evolution of payment cards. First chapter is dedicated to definition of payment cards area and their acquiring. Characterize payment cards, their classification, security components and is also mentioning general security of payment cards and security threats. Following chapter contain analysis of acquiring on Czech market. Defining bank subjects which are offering acquiring service and is analyzing parameters of this service, especially margin, speed of payment processing, POS terminal offer and value added services. The thesis is engaged with European regulation, which will have impact on Czech market. At conclusion is summarization of outcome and there are described outlooks of further evolution of chosen area. Key words: -
Payment card
-
Acquiring of payment cards
-
POS terminal
-
Czech market
-
Margin
-
Value addes services related to acquiring
-
Bank
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................... 1 1.
Teoretické vymezení problematiky platebních karet .......................................................... 7
1.1
Druhy platebních karet .................................................................................................... 7
1.1.1
Karty bankovních asociací ........................................................................................... 8
1.2
Identifikační a bezpečnostní prvky platebních karet ....................................................... 9
1.3
Bezpečnost zpracování transakcí platební kartou .......................................................... 12
1.3.1
Sociální inţenýrství.................................................................................................... 12
1.3.2
Fyzické útoky a ochrana platební karty ..................................................................... 13
1.3.3
Ochrana dat na platební kartě .................................................................................... 13
1.4
Autorizace platebních transakcí..................................................................................... 14
1.4.1
Vývoj autorizace ........................................................................................................ 14
1.4.2
Autorizace transakcí a moderní technologie .............................................................. 15
1.4.3
Inteligentní systémy prevence podvodů..................................................................... 16
1.5
Akceptace platebních karet............................................................................................ 16
1.5.1
Právní rámec akceptace platebních karet ................................................................... 16
1.5.2
Prostředky akceptace platebních karet ....................................................................... 17
1.5.3
Modely akceptace platebních karet ............................................................................ 23
2.
Metodologie práce ............................................................................................................. 28
3.
Analýza vybraných bank z hlediska forem nabídky akceptace platebních karet .............. 30
3.1
Subjekty na trhu akceptace platebních karet v ČR ........................................................ 30
3.1.1
Issueři ......................................................................................................................... 30
3.1.2
Acquireři .................................................................................................................... 30
3.1.3
Obchodníci ................................................................................................................. 31
3.2
Vymezení zkoumaných bank ........................................................................................ 31
3.3
Vymezení zkoumaných parametrů ................................................................................ 32
3.4
Ekonomický model akceptace platebních karet a analýza parametru marţe ................ 32
3.4.1
Model poplatků za vyuţití sluţeb akceptace platebních karet ................................... 32
3.4.2
On-us a off-us transakce ............................................................................................ 34
3.4.3
Interchange fee ........................................................................................................... 34
3.4.4
Switch / Asessment marţe ......................................................................................... 34
3.4.5
Odměna za pouţití platební karty .............................................................................. 35
3.4.6
Analýza marţe a její výpočet ..................................................................................... 35
3.4.7
Vyhodnocení k parametru marţe ............................................................................... 37
3.5
Rychlost připisování transakcí ...................................................................................... 38
3.5.1
Analýza parametru ..................................................................................................... 38
3.5.2
Vyhodnocení parametru rychlost připisování transakcí ............................................ 39
3.6
Analýza nabídky platebních terminálů .......................................................................... 39
3.6.1
Česká spořitelna, a.s................................................................................................... 39
3.6.2
Československá obchodní banka, a.s. ........................................................................ 40
3.6.3
Unicredit bank, a.s. .................................................................................................... 40
3.6.4
Komerční banka, a.s................................................................................................... 41
3.6.5
Vyhodnocení k analýze nabídky platebních terminálů .............................................. 41
3.7
Analýza nabídky doplňkových sluţeb spojených s akceptací platebních karet ............ 42
3.7.1
Sluţby na českém trhu ............................................................................................... 42
3.7.2
Česká spořitelna, a.s................................................................................................... 43
3.7.3
Československá obchodní banka, a.s. ........................................................................ 43
3.7.4
Unicredit bank, a.s. .................................................................................................... 44
3.7.5
Komerční banka, a.s................................................................................................... 44
3.7.6
Závěry k analýze sluţeb ............................................................................................. 44
4.
Moţné dopady vlivu evropské regulace na trh akceptace platebních karet v ČR ............. 46
4.1
Regulace interchage fee ................................................................................................. 46
4.2
Důvody regulace a srovnání interchange fee na evropských trzích .............................. 47
4.3
Dopady regulace na trh ČR ........................................................................................... 49
4.4
Shrnutí regulace EU a prognóza dalšího vývoje ........................................................... 50
5.
Výsledky a prognózy......................................................................................................... 51
Závěr ......................................................................................................................................... 53
Úvod Jiţ prehistorické společnosti se snaţily zjednodušit prostou výměnu zboţí, tedy barterový obchod, pomocí trvanlivých a vzácných předmětů. Důvodem byly především transakční náklady při nalézání párové shody, proto přirozeným vývojem bylo vyuţívání všeobecně přijímaných komodit jako např. mušlí, plátna, drahých kovů pro účely směny a uchování hodnoty. Dalším vývojem a díky rozvoji obchodu, a to zejména zahraničního, se prohlubovala potřeba
všeobecného prostředku směny. Tím se staly raţené mince, které byly brzy
povaţovány za plnohodnotné peníze. Zjednodušením směny a řešením problémů se znehodnocováním mincí, mnoţstvím emitentů, objemem, hmotností mincí a spotřebou drahých kovů pro jejich výrobu se staly papírové peníze ve formě bankovek, které byly zpočátku směnitelné za zlato. Ke konci 20. století bankovky postupnou demonetizací ztratily vazbu na drahé kovy a zároveň ekonomický rozvoj přinesl rozmach bankovních depozitních sluţeb, poskytování úvěrů a bezhotovostního platebního styku. Současné peníze je moţné označit za tzv. účetní peníze, peníze uloţené na účtech bank. Vývoj peněz demonstruje snahu společnosti o maximální efektivnost při provádění směnných transakcí, nákupu zboţí, sluţeb a sníţení transakčních nákladů. Přesto hotovost a její zpracování s sebou stále nese dodatečné transakční náklady. Jako příklad můţe slouţit zpracování hotovosti zaměstnancem, který v mnoha případech musí být náleţitě proškolen1, dále se jedná o náklady na bezpečnostní agenturu zajišťující svoz hotovosti, pojištění, dále náklady na straně ČNB na výrobu a obnovu bankovek, mincí a tak dále. Dalším zásadním parametrem pro obchodníka je čas, za který dokáţe přeměnit hotové prostředky na prostředky připravené pro platbu faktur nebo nákup zboţí k dalšímu prodeji. Tato práce se však nezabývá hotovostí nebo způsobem jejího zpracování, na těchto příkladech je pouze demonstrován fakt, ţe přestoţe současné bankovky a mince jsou oblíbeným a vyuţívaným platidlem, které prošlo dlouhým vývojem, a můţeme jejich současnou podobu povaţovat za vrchol evolučního řetězce coby fyzického platidla, současné obchodní prostředí vyţaduje moţnost okamţitého vyuţití i zaknihovaných peněz na účtech v bankách. Zároveň technický rozvoj umoţňuje snadné vyuţívání těchto prostředků prostřednictvím platební karty. 1
§ 33 odst. 3 Zákona č. 136/2011 Sb., Zákon o oběhu bankovek a mincí
1
Platební karta je jedním z nejsofistikovanějších bankovních produktů, který jiţ posledních několik desítek let patří k našemu ţivotu a je alternativou k pouţití bankovek a mincí. Neodmyslitelnou součástí pouţívání platebních karet je akceptace platebních karet. Akceptací platebních karet rozumíme bankovní sluţbu označovanou také jako acquiring. Toto označení je vyuţíváno zejména v zahraničí a v zahraniční literatuře, nicméně je moţné toto označení nalézt i v české literatuře, na webových stránkách bank a v jejich nabídkách. Sluţbu akceptace platebních karet můţe svým klientům poskytovat obvykle bankovní subjekt s patřičnou licencí pro tuto činnost. Po zřízení této sluţby můţe obchodník přijímat platební karty k úhradě zboţí nebo sluţeb prostřednictvím fyzického platebního terminálu nebo prostřednictvím platební brány. Historie platebních karet sahá aţ do 60. let 19. století, kdy na americkém kontinentě některé dopravní a telegrafní společnosti začaly svým nejlepším zákazníkům nabízet karty z tvrdého papíru tzv. Franc card nebo Collect card, které opravňovaly vyuţívat sluţby bez placení. Mnoho amerických domácností také vyuţívalo tzv. úvěrové kníţky s poukázkami nebo známkami. Některé obchody začaly vyuţívat kovové úvěrové známky a ty se povaţují za předchůdce moderních platebních karet. Místo placení zákazník pouze ukazoval svoji známku a prodavač si pouze zapsal číslo známky do evidence. Odhaduje se, ţe v USA vydávalo tyto předchůdce platebních karet na 2000 obchodů a udrţely se u některých obchodníků aţ do 50. let 20. století2. Obr. 1 – Metal charge coin – úvěrové známky
Zdroj: http://www.creditcards.com
Všeobecně se za první platební kartu povaţuje karta společnosti Western Union Telegraph Company vydaná roku 1914. S touto kartou mohl zákazník zasílat telegramy a telefonovat a
2
JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 48-49. ISBN 9788072774982.
2
na konci měsíce obdrţel vyúčtování; prakticky se jednalo o věrnostní kartu, která se stala inspirací pro další společnosti. Tento příklad následovaly další společnosti. Obr. 2 - Platební karta Western Union z roku 1917
Zdroj: Juřík, P. Platební karty velká encyklopedie 1870-2006.
Některé další karty v této době dokonce měly plechovou podobu s vyraţeným reliéfem. Ty bylo moţné otisknout na imprinteru3 a byly velmi podobné identifikačním štítkům armády USA. Označovány byly jako charge plates a poskytovaly výhody podobné dnešní kreditní kartě, tedy splácení formou minimální pevné měsíční splátky, nebo bezúročný úvěr na 30 dní pokud ho zákazník v této lhůtě splatil celý4. Obr. 3 - Příklad plechové karty s vyraţenými údaji o kartě
Zdroj: Juřík, P. Platební karty velká encyklopedie 1870-2006.
Platební karta, která byla poprvé akceptována u více neţ jedné společnosti, vznikla aţ roku 1950 a vydávala ji společnost Diners Club International. Jejím původním posláním bylo vyhnout se nepříjemnostem v restauracích v případě, ţe si drţitel karty zapomněl peněţenku. Z účelu, ke kterému se karta pouţívala, vznikl i název „Diners“. Tyto karty byly vydávány jako úvěrové pouze členům klubu a přijímány byly v restauracích na základě smlouvy se 3
Mechanické zařízení, které umoţňuje otisknout podstatné údaje o embosované platební kartě, která má vystouplý reliéf. 4 JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 53. ISBN 9788072774982.
3
společností Diners Club. Díky tomu vznikl produkt platební karty, který rychle nabýval na popularitě. V prvním měsíci byl obrat pouze 2000 dolarů a zisk 140 dolarů, důleţitější však bylo, ţe produkt fungoval a začal se rozšiřovat. Na konci roku 1950 pouţívalo kartu přes 20 000 klientů a akceptována byla u 258 partnerů z původních 14. Obr. 4 – Podoba jedné z prvních karet Diners
Zdroj: http://creditcardforum.com
Shodou dalších okolností a díky nápadům na vylepšení platebních karet vznikly mezinárodní karty. Do tohoto finančního produktu investovaly nejen americké banky, ale i další firmy, kromě Diners Club například American Express a další, a to s většími či menšími úspěchy.5 V následujících letech se karta Diners rozšířila i do dalších zemí, jednou z nich bylo i tehdejší Československo. U nás byly platební karty oficiálně akceptovány od r. 1985, drţiteli však byli především cizinci. Proto akceptací karet byl pověřen Čedok, pod který spadaly veškeré aktivity týkající se cestovního ruchu. Na pobočce Čedoku také proběhla historicky první transakce v r. 1968 právě kartou Diners Club. Zahraniční návštěvníci mohli pouţívat své platební karty v síti interhotelů, vybraných restaurací a v nevelké síti obchodů (Tuzex, ČSA, vybrané prodejny skla a suvenýrů)6. Na první platební kartu si však občané Československa museli počkat aţ do r. 1988, kdy ji začala vydávat Ţivnostenská banka k tuzexovým účtům, coţ bylo jednodušší, neţ rozesílat tuzexové poukázky, tzv. bony, poštou.
5
JUŘÍK, Pavel. Platební karty: 1870-2006 : velká encyklopedie. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 38-39. ISBN 80247-1381-0. 6 JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 179. ISBN 9788072774982.
4
V létě 1989 vydaly Česká a Slovenská spořitelna kartu určenou pouze do bankomatu, který byl nainstalován 1. prosince 1989 na pobočce České Spořitelny na Václavském náměstí v Praze. Ţivnostenská banka navázala na zkušenosti s členstvím v mezinárodním společenství a jako první u nás vydala v roce 1991 kartu Visa Classic. Zároveň však byla velmi nepřístupná ke společnému budování platebního systému. Naproti tomu společnost Eurocard International projevila maximální zájem podpořit projekt budování moderního systému platebních karet v České republice. Impulzem pro ostatní banky byla nabídka Komerční banky z roku 1990, jejíţ podstatou bylo společné budování a provozování platebního systému, ke kterému byly přizvány všechny české a slovenské peněţní ústavy. Vycházela ze zkušeností bank v Rakousku, Švýcarsku a Německu, které také budovaly společné karetní systémy a ušetřily tak značnou část nákladů. Preferovala přitom společnost Eurocard International a základem pro kartové centrum se měla stát Mechanizační ústředna zahraničního obchodu (MUZO). Toto řešení muselo být otevřené vůči všem dalším typům platebních karet a muselo zajišťovat nepřetrţitý a garantovaný provoz. Nabídka Komerční Banky byla akceptována Agrobankou, Investiční bankou, Poštovní bankou, Tatra bankou a Všeobecnou Úverovou Bankou. V roce 1991 tak vzniká Mezibankovní sdruţení pro platební karty, které se začalo zabývat jednotným mezinárodním systémem placení (po rozpadu ČSFR došlo k rozdělení tohoto sdruţení a u nás zůstalo Sdruţení pro bankovní karty). První on-line bankomaty Komerční banky byly zprovozněny v únoru 1992 a byly napojené právě na mezinárodní systém Eurocard / MasterCard / Cirrus. Následovaly první platební terminály, které v roce 1993 uvedla na český trh Komerční Banka. Za 64 let vývoje platebních karet se mnohé změnilo. Karty se masově rozšířily do všech vrstev a skupin obyvatelstva. Je moţné nakupovat nejen zboţí přímo v obchodech, ale i na internetu, platit hotel kdekoli na světě, dobíjet mobilní telefony. Způsobů vyuţití platebních karet je nespočet, včetně loajalitních programů a dalších sluţeb s přidanou hodnotou. Také díky tomu celkový světový roční obrat překonává 2000 mld. USD. Jaká je však podoba současné akceptace platebních karet a jaké další sluţby jsou v České republice nabízeny obchodníkům a případně i drţitelům a uţivatelům karet, je předmětem této práce. Důvodem volby tématu akceptace bankovních platebních karet je skutečnost, ţe mou pracovní náplní je obchodní podpora akceptace karet pro korporátní klienty v Československé
5
obchodní bance, a. s. Zároveň se domnívám, ţe téma platební karty a jejich akceptace se dotýká kaţdého drţitele karty v České republice. Cílem této práce je vyhodnotit úroveň akceptace bankovních platebních karet v České republice. Hlavním cílem tedy je analýza sluţby akceptace karet na českém trhu, parametrů této sluţby a doplňkových sluţeb, které se k akceptaci karet váţí, včetně prognózy trendů v oblasti akceptace bankovních platebních karet, a to s přihlédnutím k poslednímu vývoji regulace EU, která má přímý dopad na cenu tohoto bankovního produktu.
6
1. Teoretické vymezení problematiky platebních karet Následující kapitola charakterizuje systém akceptace platebních karet a jeho jednotlivé komponenty. Cílem této kapitoly je demonstrovat technickou vyspělost současného systému akceptace platebních karet a poloţit základ pro analýzu trhu v České republice.
1.1 Druhy platebních karet V průběhu historie vznikla řada druhů platebních karet, které veřejnosti obvykle splývají do názvů kreditní nebo platební karta. Karty je však moţné rozdělit dle způsobu zúčtování transakcí na několik základních druhů. Historicky byly jako první zavedeny úvěrové karty Charge Card. Jejich účelem bylo prodat více nebo draţší zboţí a zjednodušit zákazníkovi placení, karta proto poskytovala bezúročné období obvykle na jeden měsíc. Na konci měsíce zákazník obdrţel výpis a jednou celou částkou musel čerpané prostředky splatit. Podmínkou byla důvěryhodnost klienta, zaloţená na platební historii klienta v bance nebo na prokázání jeho bonity. Dalším typem je kreditní karta, ta oproti charge card je zaloţena na spotřebním úvěru čerpaném pomocí revolvingového úvěrového účtu. To umoţňuje drţiteli splácet úvěr po částech nebo najednou, obvykle je stanovena minimální splátka dluţné částky. U této karty je také podobně jako u charge card poskytováno bezúročné období a stejně důleţitá je úvěruhodnost a úvěruschopnost klienta. Zvláštním typem kreditní karty jsou nákupní úvěrové karty, které vydávají některé leasingové a úvěrové společnosti (např. Cetelem, Home Credit apod.).Tyto karty platí v omezené síti obchodů. Díky rozvoji výpočetní techniky a telekomunikací mohla vzniknout tzv. debetní karta. Kreditní a charge karty nevyţadovaly přímé napojení na účet, klientovi bylo moţné odesílat výpis poštou. Díky moţnosti ověřit zůstatek účtu před prováděnou transakcí mohl vzniknout typ karty debetní. Zpočátku byl rozšířen zejména mezi nízkopříjmové skupiny obyvatel, které nemohly mít úvěr, jako např. studenti. Cílem bank bylo rozšířit pouţívání karet s vizí, ţe časem si uţivatelé debetní karty pořídí i kreditní kartu, ze které banka bude mít dodatečné příjmy.
7
Předplacené karty7 (elektronická peněţenka) karty jsou v podstatě druhem debetní karty. Ke kartě je zřízen speciální účet, který je předem předplacen určitou částkou. Kartu je moţné vyuţívat při platbách aţ do této částky, pokud je zapotřebí, lze např. platebním příkazem z účtu zvýšit zůstatek na kartě. Kobrandovaná karta (co-branded) je platební karta vydaná pro partnerskou společnost. Na této kartě je nejen logo vydávající banky ale i značka partnera. Obvykle se jedná o letecké společnosti, čerpací stanice apod. Drţitel takové karty získává u partnerské společnosti výhody při vyuţití této karty, vydavatel karty se dostane k dalším klientům a partnerská společnost získá zejména podporu své značky a produktů. Například v roce 2001 přišla na trh co-branded karta vyvinutá s Českými aeroliniemi. Ta nabízela body (míle) do věrnostního programu ČSA za platby zboţí a sluţeb. Affinity karta je karta vydaná ve spolupráci s nekonkurenčními subjekty, například charitativními organizacemi. Tím můţe banka oslovit určitou skupinu klientů, ti pak vyuţíváním karty zprostředkovaně skrze banku přispívají na charitativní účely.
1.1.1 Karty bankovních asociací Princip charge karet, které přinesl Diners Club, byl v podstatě otevřený i dalším společnostem, které začaly na základě úspěchu společnosti Diners Club budovat podobné systémy. Jednalo se např. o karty American Express, JCB nebo další karty - jako např. Carte Blanche, které byly uvedeny společností Hilton Hotel Corporation. Vznikla tak celá řada projektů, které byly více či méně úspěšné. Z pohledu této práce jsou však zajímavější bankovní karetní asociace Mastercard a Visa, které v průběhu času postupně integrovaly lokální karetní systémy a staly se největšími vydavateli karet a provozovateli karetních systému. Za určitých podmínek se členem této organizace mohou stát banky a případně i další instituce, proto jsou povaţovány za vydavatele bankovních platebních karet. Obě asociace jsou koncipovány jako neziskové a největší část jejich příjmů tvoří provizní poplatek. Z globálního hlediska nemalé částky jsou nejen na straně příjmů z provizí, ale také ve výdajích zejména do údrţby a rozvoje platebního systému.
7
Předplacené karty jsou v zahraniční literatuře označovány jako pre-paid
8
Za nebankovní asociace povaţujeme dříve zmíněné soukromé společnosti jako Diners Club, JCB nebo American express. Na tomto systému se banky přímo nepodílí, pouze zprostředkovávají
akceptaci
těchto
karet
za
podmínek
stanovených
jednotlivými
společnostmi. Zajímavý je také pohled na objem transakcí platební kartou jednotlivých karetních asociací v České republice. Objem transakcí realizovaný kartou JCB, Diners nebo American express je pouze 0,31%8, jak ukazuje následující graf č. 1. I proto nebudou v následujících kapitolách a analýzách nebankovní asociace (a jejich platební karty) zařazeny. Graf č. 1 - Objem transakcí realizovaný platební kartou v ČR dle asociací 0.31%
42.40%
Mastercard Visa Nebankovní asociace
57.28%
Zdroj: vlastní úprava autora dle statistiky SBK Platnost: 1. 6. 2014
1.2
Identifikační a bezpečnostní prvky platebních karet
Vzhled platební karty je standardizován a řídí se normou ISO 3554. Karty jsou tak vydávány se standardizovanými rozměry 85,6 x 54 mm a jsou sloţeny ze tří vrstev PVC o celkové šířce 0,76 mm. Čipová platební karta obsahuje zejména následující prvky:
8
Sdruţení pro bankovní karty: Statistika SBK. [online]. 2014 [cit. 19. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_statistiky.html
9
Obrázek č. 5 – identifikační a bezpečnostní prvky platební karty 7
6 1
Bíza Radim
123
8
2 3
4
9
5 Zdroj: Vlastní úprava autora dle MasterCard a Visa
1) Čip 2) Číslo platební karty (embosované písmo) 3) Platnost karty 4) Jméno drţitele karty 5) Logo karetní společnosti 6) Logo banky, vydavatele karty 7) Magnetický prouţek 8) Podpis drţitele a třímístný CVV kód 9) Hologram na přední nebo zadní straně karty umístěný přes embosované písmo Výše uvedené prvky karty slouţí jak k identifikaci drţitele, tak k zabezpečení karty jako takové. Bezpečnostní prvky jsou přítomny na kartě proto, aby obchodník mohl pouhým okem ověřit pravost karty. Obchodník je obvykle školen na rozpoznávání karet, případně jednotlivé typy jsou popsány v manuálu pro obchodníky9. Jsou zaloţené buď na pouţití speciálních materiálů, které jsou těţko dostupné, nebo na pouţití postupů, které vyţadují specifické odborné znalosti. Je moţné spekulovat, jak se budou prvky na kartě vyvíjet a zda dojde k integraci dalších komponent, jako jsou solární články, baterie, displeje. Základním komponentem karty je podpisový proužek, který umoţňuje jednoduchou autentizaci drţitele. Obsahuje obvykle jemný barevný vzorek citlivý na chemikálie, který znemoţňuje smazání původního podpisu bez následků. Další prvkem je embosování, které je prováděno vyraţením šablony do karty. V České republice tento prvek téměř nemá význam, protoţe se obvykle pouţívá online autorizace 9
ČSOB, a.s. Manuál pro obchodníky [online]. 2013, 54 s. [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.csob.cz/WebCsob/Firmy/Podnikatele/Platebni-karty/csob-manual-pro-obchodniky-140101.pdf
10
pomocí čipu a PINu10. Kopírování údajů z karty např. pomocí imprinteru u nás jiţ téměř vymizelo. Zároveň falšování embosovaných znaků je snadné, protoţe plast je moţné zahřát a zploštit a vyrazit znaky jiné, proto je přes jeden znak umístěn hologram, který se při pokusu o falzifikaci zničí. Magnetický proužek je na současných kartách umístěn zejména kvůli mezinárodnímu pouţití platební karty. Magnetický prouţek je prostředek, kterým se uchovávají data ve strojově čitelné podobě. Bohuţel magnetický prouţek je snadno programovatelný a je moţné jej i bez větších problémů kopírovat. Z tohoto důvodu se na karty začaly umisťovat čipy a zároveň karetní asociace přenesly zodpovědnost za zneuţití karet pomocí magnetického prouţku na banky, aby motivovaly k přechodu na čipovou technologii. V řadě zemí však není rozšířena čipová technologie, přestoţe přináší vyšší zabezpečení karty. Proto je zatím magnetický prouţek nutnou součástí platební karty. Čip je moderní autorizační prvek, vyrobený z křemíku, pokrývající cca 1cm2 karty. Stejně jako karty samotné, parametry a vlastnosti kontaktních čipových karet jsou definovány normou ISO 7816, u bezkontaktních karet jde zejména o normu ISO/IEC 14443. Čip nese informace potřebné pro identifikaci klienta, neobsahuje ţádné baterie a jeho napájení je zajištěno prostřednictvím čtecího zařízení. Data na čipu jsou zašifrována a je moţné je načíst aţ po zadání správného PIN. Napájení bezkontaktního čipu a přenos informací je zajištěn pomocí elektromagnetického pole. CVV neboli „Card Verification Value“11 je kontrolní kód slouţící k ověření transakcí bez přítomnosti karty, tedy online transakcí prováděných na internetu. Karta obsahuje obvykle i další prvky jako je kontrolní číslo BIN, všeobecné informace vydavatele karty atd., které se mohou lišit dle typu karty a asociace. Dále můţe být karta chráněna podobně jako bankovky tzv. Guilloche vzory s jemnou strukturou, mikrotextem, ultrafialovým textem, hologramy nebo kinegramy12.
10
PIN – jedná se o akronym z anglického „personal identification number“, tedy osobní identifikační číslo vyuţívané pro autorizaci transakce. 11 CVV – kontrolní kód, je moţné se setkat i s označením CVC – „card verification code“ 12 Kinegram – technicky obtíţně napodobitelný bezpečnostní prvek, jedná se o speciální jemný potisk, obvyklý je mimo platební karety také na bankovkách nebo průkazech totoţnosti
11
1.3 Bezpečnost zpracování transakcí platební kartou Nedílnou součásti zpracování transakcí je také jejich zabezpečení, jednoznačnost a prokazatelnost. Po vzniku platebních karet se začalo uvaţovat o bezpečnostních prvcích, které by zajistily výše zmiňované. Podobně jako jakýkoli jiný platební prostředek, musely i platební karty čelit pokusům o kopírování, pozměňování a zneuţití. Vznikla tak potřeba, která se v průběhu masového rozšiřování platebních karet zvyšovala, tou je karty dostatečně zabezpečit. Pro obchodníka i banku je důleţité, aby byl celý řetězec zpracování transakce maximálně zabezpečený a aby se obě strany mohly se na platební prostředek (kartu) spolehnout. Přesto v současné době musí drţitelé platebních karet, acquireři i karetní asociace čelit řadě bezpečnostních hrozeb od jednoduchého odcizení platební karty a zneuţití, aţ po sofistikované klonování karet. Roční ztráty dosahují řádů miliard USD, proto se na ně karetní asociace zaměřují a snaţí se kontinuálně zvyšovat odolnost karet proti bezpečnostním hrozbám. Hrozby a pokusy o zneuţití karet je moţné je rozdělit do několika skupin na: -
Sociální inţenýrství
-
Fyzické útoky na kartu
-
Úniky dat na internetu
1.3.1 Sociální inţenýrství Sociální inţenýrství je manipulace osob za účelem získání informací případně provedení nějaké akce, dotýká se tedy kaţdého drţitele platební karty. Z technického pohledu se v dnešní době jedná o nejjednodušší typ útoku zaloţený na důvěřivosti a neznalosti lidí, který cílí přímo na drţitele karty a jehoţ cílem je získat údaje o kartě. Obvyklým způsobem je tzv. phishing, tedy útok na platební karty, který je realizován např. e-mailem odkazujícím na podvrţenou internetovou stránku, která imituje stránky banky a vybízí ke zvýšení ochrany karty po zadání jejího čísla a PIN. Naštěstí ne vţdy jsou podvodné e-maily správně česky, protoţe jsou pouze strojově přeloţeny, útočník pak oslovuje příjemce jako „Drahoušek zákazník,“ (z anglického „Dear customer,“)13, coţ zní přinejmenším úsměvně. Nejen v těchto případech by měl drţitel karty zpozornět. Útok můţe být realizován i pomocí telefonu, kdy se 13
Podvodný e-mail zachycený serverem hoax.cz dne 9. 1. 2008. Hoax.cz [online]. 2008 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.hoax.cz/cze/index.php?action=hoax_detail&id=743
12
útočník vydává za zaměstnance banky. Obecně však ţádné banky ani instituce nevybízejí telefonicky ke sdělování identifikačních údajů nebo údajů o platební kartě a drţitel by je neměl nikomu sdělovat.
1.3.2 Fyzické útoky a ochrana platební karty Další hrozbou pro platební prostředky je jejich fyzické kopírování, falšování a jejich pozměňování. Platební karty jsou proto chráněny řadou bezpečnostních prvků. Data získaná podvodným jednáním jsou obvykle zkopírována na novou falešnou kartu nebo předána dalším subjektům. Jedním z konkrétních způsobů zneuţití je Skimming. Útočník do štěrbiny bankomatu zabuduje zařízení, které vypadá jako jeho součást. Jakmile karta prochází tímto zařízením, jsou data zkopírována a bezdrátově odeslána útočníkovi nebo uloţena na datovém nosiči a čekají na vyzvednutí. Data se poté přenesou na magnetický prouţek nové karty a obvykle jsou vyuţita v Asii nebo jiţní Americe, kde není tolik rozšířená autorizace transakcí pomocí čipu. Tato metoda je často kombinována s mikrokamerou umístěnou na bankomatu, nebo s falešnou klávesnicí, která snímá zadání PINu. V České Republice není tato metoda obvyklá, bankomaty v ČR mají dobrou úroveň ochrany, nicméně v zahraničí je třeba mít se na pozoru. Spolehlivým bezpečnostním prvkem proti fyzickému kopírování je proto ověřování pravosti karty - autorizace společně s poučeným a obezřetným chováním drţitele karty.
1.3.3 Ochrana dat na platební kartě Informace o transakcích jsou obvykle přenášeny elektronicky, proto je nutné chránit všechny komponenty sytému před neoprávněným zásahem. První bankomatové karty, které měly podobu děrných štítků, uţívaly k ověření totoţnosti klienta osobní identifikační kód PIN. Bezpečnost karet to příliš nezlepšilo, protoţe PIN byl primitivně zakódován v děrném štítku nebo magnetickém prouţku karty. Šlo tak spíše o marketingový nástroj, který měl dát klientům pocit, ţe mají v rukou něco bezpečnějšího neţ je hotovost. Do bankovnictví tak musela stoupit věda zvaná kryptologie.14 Díky uvolnění šifrovacích metod, které pouţívala dříve jen armáda nebo diplomaté, i pro komerční vyuţití se šifrování stalo hlavním prostředkem jak chránit data a jejich přenosy. 14
JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 110. ISBN 9788072774982.
13
Kvalita šifry je dána metodou, délkou šifrovacího klíče a typem algoritmu. V roce 1979 přinesla společnost IBM řešení, které se vyuţívá dodnes. Jednalo se o algoritmus šifrování dat DES (Data Encryption Standard), přičemţ bezpečnost této šifry je dána délkou šifrovacího klíče, jeho délka postupně rostla na současných 56 znaků15. Na konci 90. let začaly firmy vyuţívat metodu asymetrického šifrování RSA16, které vyuţívá principu jednosměrné matematické funkce. Odesílatel zprávy vyuţívá dva klíče - privátní a veřejný. Jejich vydávání a správu zajišťuje certifikační autorita, ta vystupuje při vzájemné komunikaci jako třetí a důvěryhodný subjekt. Prostřednictvím certifikátu je moţné jednoznačně určit stranu komunikace a její pár klíčů. Kaţdá strana díky certifikátu v podstatě získává svůj „průkaz totoţnosti“. Asymetrická kryptografie a její vyuţití je rozvíjejícím se oborem. Privátní a veřejné klíče pouţívají nejenom banky a karetní asociace, ale i další uţivatelé jako například subjekty státní správy.
1.4 Autorizace platebních transakcí 1.4.1 Vývoj autorizace Vzhledem k zvyšujícím se ztrátám bank z podvodných transakcí byl zaveden proces ověřování transakcí – autorizace. Tento proces mimo jiné ověřuje existenci karty, zda má drţitel na účtu prostředky dostačující k provedení transakce, případně zda karta není označena jako ztracená nebo odcizená. Autorizace byla dříve prováděna telefonicky, pokud částka překročila nastavený limit. Obchodník ověřoval oprávněnost transakce v autorizačním centru, které jednotlivé transakce ověřovalo u členských bank. To v praxi znamenalo, ţe bankovní úředníci vyhledali účet, ke kterému byla karta vydána, zkontrolovali jeho zůstatek a pak rozhodli, zda je moţné transakci provést či nikoli, případně zda dát obchodníkovi instrukci na zadrţení karty. O výsledku opět informovali autorizační centrum a to kontaktovalo obchodníka. Celá transakce trvala několik minut, pokud však bylo transakcí mnoho a linky byly obsazeny, stávalo se, ţe transakce mohla trvat ještě déle. 15
JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 111. ISBN 9788072774982. 16 Asymetrická kryptografie - Asymetrická kryptografie (RSA/PKI) je metoda vyuţívající rozdílu mezi párovacími klíči, tj. mezi klíčem, který informaci zašifruje a klíčem, který informaci dešifruje.
14
Zároveň clearing17 a zúčtování transakcí trvalo aţ několik týdnů. Po provedení transakce obchodník předal kopii dokladu o zaplacení drţiteli karty a originál zaslal bance, se kterou uzavřel smlouvu o akceptaci platebních karet. Ta od hodnoty transakce odečetla provizi a případně poţadavek předala vydavateli karet, pokud jím nebyla sama. Celý proces tak byl velmi zdlouhavý, protoţe nebyly k dispozici moderní komunikační systémy a zpracování bylo manuální, účtenky se odesílaly poštou atd. Teprve začátkem 70. let 20. století MasterCard a VISA vybudovaly první elektronické autorizační systémy, které vyuţívaly telex18 a automatizovaly clearing a zúčtování pomocí svých výpočetních center. To bylo nutné, protoţe díky masovému rozšiřování a boomu platebních karet v 70. - 80. letech byl systém telefonické autorizace nadále neudrţitelný. Doba autorizace se díky elektronickému zpracování zkrátila na sekundy a celkově se sníţily náklady na mezibankovní zúčtování transakcí.
1.4.2 Autorizace transakcí a moderní technologie Dnešní autorizace se příliš neliší od systému 70. let. Kaţdý obchodník má stanovený autorizační limit a kaţdá transakce překračující tento limit musí být autorizována. Platební terminál se spojí s autorizačním centrem přes síť internet. Autorizační centrum pak odešle do sítě platebního systému dotaz obsahující číslo karty a další údaje o kartě, jako např. platnost. Podle čísla karty je moţné rozpoznat druh karty a jejího vydavatele – banku. Ta na základě dotazu autorizačního centra ověří zůstatek na účtu nebo úvěrový limit klienta a odešle zpět potvrzení nebo odmítnutí transakce - tzv. autorizační kód. Obchodník tak okamţitě ví, zda je transakce povolena nebo zamítnuta, případně zda se nejedná o odcizenou platební kartu. Po autorizaci transakce následuje clearing a zúčtování, které se díky dnešním telekomunikačním systémům zkrátilo na jednotky dnů. Čipem na kartách můţe být do určité částky také prováděna autorizace transakcí. V čipu je uloţen limit karty, případně zůstatek po poslední transakci a můţe tak rozhodnout, zda transakci povolit nebo zda je potřeba spojení s autorizačním centrem. Tímto offline ověřením transakcí bez komunikace s autorizačním centrem se výrazně zkracuje čas potřebný pro autorizaci transakce, coţ je předpokladem pro provádění bezkontaktních plateb. 17
Clearing – vypořádání transakcí Telex – dálnopis, telekomunikační zařízení umoţňující datový přenos textových zpráv telefonních nebo speciálních datových linkách 18
15
1.4.3 Inteligentní systémy prevence podvodů S cílem zmenšit moţnosti zneuţití karet jsou vyvíjeny inteligentní systémy detekce podvodů, které v průběhu autorizace ověřují chování drţitele karty a obchodního místa, jeţ karty akceptuje. Tyto systémy provozují všechny karetní asociace a jsou schopny upozornit na nestandardní situace, např. kdyţ drţitel karty se standardně pohybuje po České republice a nová transakce se objeví v rizikové zemi. Dále ověřují např. transakce, které jsou prováděny rychle za sebou nebo na různých místech označených jako rizikové. Banka, která obdrţí toto upozornění, pak můţe ověřit u drţitele, zda se opravdu pohybuje v dané destinaci, případně blokovat kartu a vydat novou. Klíčové však je správné nastavení parametrů tohoto systému.
1.5 Akceptace platebních karet 1.5.1 Právní rámec akceptace platebních karet Příklad karty Bank Americard, která se potýkala s poctivostí klientů, zcizování platebních karet přímo z poštovních schránek, krádeţe kreditních karet i problémy v úvěrovém procesu na straně banky ukázaly19, jak je důleţité právní zázemí pro provoz karetního systému. S rozvojem karet se objevila řada problémů s jejich zneuţíváním. Dokud nebyl znám zločin spáchaný zneuţitím karty, stavěly se i orgány činné v trestním řízení ke krádeţím a zneuţívání karet velmi laxně. To vedlo k obavám o bezpečnost těchto karet. U nás jsme nemuseli procházet tímto vývojem a mohli jsme čerpat jiţ ze zahraničních zkušeností. V současnosti tak u nás akceptaci karet a pouţití platební karty vymezuje Zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku, který vymezuje pouţívání platebních karet, a to zejména v části třetí – Platební systémy. Zároveň trestní zákoník20 z roku 2009 upravuje ochranu platební karty a nastavuje sankce za její zneuţití: “Kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného drţitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla, elektronické peníze, příkaz k zúčtování, cestovní
19
JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 71. ISBN 9788072774982. 20 Zákon č. 40/2009 Sb.
16
šek nebo záruční šekovou kartu, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“21 Podle § 3 zákona o platebním styku je platební sluţbou činnost uvedená v §3 odst. 1 nebo 2 zákona o platebním styku. Přičemţ k poskytování platebních sluţeb podle odstavce 1 nebo 2 jsou oprávněny pouze osoby uvedené v §5 zákona o platebním styku. Platební sluţby mohou poskytovat zejména banky, které se řídí zákonem o bankách22.
1.5.2 Prostředky akceptace platebních karet Aby bylo moţné provést elektronicky transakci platební kartou, vyuţívá se v současnosti platební terminál, který zajišťuje autorizaci. V podstatě zajišťuje automatické spojení s autorizačním serverem. Platební terminál můţe mít více podob od dříve pouţívaného imprinteru přes fyzické platební terminály po tzv. platební bránu určenou pro akceptaci karet na internetu.
1.5.2.1
Platební terminál pro akceptaci platebních karet
Platebním terminálem označujeme zařízení slouţící pro provedení bezhotovostní transakce platební kartou. Označován je někdy také POS terminál z anglického Point-of-sale. První terminály kontrolovaly transakce prostřednictvím záznamů na magnetickém prouţku a několikrát týdně se přenášela data do banky nejprve na disketě, později za vyuţití telefonních modemů. Od 80. let slouţí on-line terminály, které se v reálném čase šifrovaně spojují s autorizačním centrem a ověřují kaţdou transakci. Zároveň všechny transakce jsou na konci dne přenášeny do banky a vypořádání transakcí je v řádu dnů. V současné době si obchodníci mohou vybrat přístroj dle svých specifických potřeb. Terminály dle způsobu čtení čipu karty můţeme rozdělit na:
21 22
-
Kontaktní
-
Bezkontaktní
§234 Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník Zákon č. 21/1992 Sb., Zákon o bankách
17
Kontaktní čip komunikuje s terminálem pomocí přímého kontaktu, je tedy nutné kartu zasunout do čtecího zařízení terminálu. Po vloţení je vţdy drţitel vyzván k zadání PIN, který odemyká bezpečnostní funkce karty. Bezkontaktní terminál komunikuje s čipem na kartě pomocí elektromagnetického pole. Komunikace je zaloţená na technologii NFC23. Platební kartu nebo jiné zařízení s bezkontaktní technologií stačí pouze přiloţit ke čtečce na terminálu a počkat na pípnutí, které ohlásí provedení transakce. Bezkontaktní terminály obsahují vţdy moţnost akceptovat platební karty kontaktním způsobem. Terminály mohou pouţívat i čtečku magnetického prouţku, od tohoto vybavení se však v Evropě upouští, magnetický prouţek není dostatečně zabezpečeným prvkem karty. Na terminálu tento komponent je přítomen, preferovány jsou však čipové transakce. Dle způsobu pouţití je moţné rozdělení platebních terminálů na: -
Stacionární
-
Přenosné
-
Samoobsluţné
-
mPOS24
Cílem obchodníka je akceptovat co nejvíce druhů platebních prostředků (karet), aby tím umoţnil zákazníkům co nejjednodušší nákup a tím si zvýšil obrat. Nové terminály proto obvykle umoţňují kontaktní i bezkontaktní čtení čipu. Terminály jsou zabezpečeny dle standardu PCI DSS25 a jejich software je bankami a výrobci terminálů postupně vylepšován, aby nabízel optimalizované a efektivní zpracování transakcí a umoţňoval aplikaci dalších sluţeb a nabídek obchodníka. Stacionární terminály mají obvykle robustní konstrukci a jsou umístěny poblíţ pokladny. Často jsou propojeny s pokladním systémem a obsluha platebního terminálu nemusí zadávat ručně částku transakce. Terminál pak můţe být vystaven drţiteli karty, který jej sám obsluhuje (akceptuje částku, zadává PIN).
23
NFC – Near field communication, komunikace na krátkou vzdálenost. mPOS – Mobile Point of Sale, mobilní obchodní místo 25 PCI DSS (Payment Card Industry Data Security Standard) je mezinárodní bezpečnostní standard, jehoţ cílem je zamezit zneuţití a únikům dat o drţitelích platebních karet 24
18
Obr. 6 - Stacionární terminál Ingenico iPP320
Zdroj: web společnosti Ingenico, http://www.ingenico.com
Přenosné terminály mají vyuţití zejména v restauračních provozech, kdy obsluha můţe přinést terminál aţ k zákazníkovi. Terminál bezdrátově komunikuje s nabíjecí základnou, která je zároveň připojena k síti internet. Obr. 7 – Přenosný terminál Ingenico iCT220
Zdroj: web společnosti Ingenico, http://www.ingenico.com
Samoobslužný terminál je komponent, kterým lze zabudovat do zařízení, jako jsou tankomaty, samoobsluţné kiosky, parkovací automaty nebo samoobsluţné pokladny. Stává se tak součástí, která umoţní platbu drţiteli karty na těchto zařízeních.
19
Obr. 8 – Samoobsluţný terminál Ingenico I9500
Zdroj: web společnosti Ingenico, http://www.ingenico.com
mPOS je nový druh terminálu, připojitelný k mobilnímu telefonu (proto M-), umoţňující placení kdekoli. Terminál je připojený buď ke konektoru telefonu nebo tabletu, případně prostřednictvím bezdrátové technologie Bluetooth. Vyuţívá internetového připojení mobilního telefonu. Díky této kombinaci je vhodný i pro menší obchodníky a pokud to dovolí cenové podmínky akceptace karet, je moţné očekávat jejich rozvoj. Obr. 9 – Mobilní platební terminál Ingenico iSMP
Zdroj: web ČSOB, http://www.csob.cz
1.5.2.2
Imprinter
Imprinter je jednou z moţných cest, jakou obchodník můţe akceptovat karty opatřeny embosovaným písmem. Tyto embosované platební karty mají do plastového těla vyraţeno číslo karty a jméno drţitele. Opsání nebo zkopírování těchto údajů společně s podpisem drţitele je dostačující pro zpracování transakce. Dřívější ruční opisování způsobovalo chyby a
20
nejednoznačnosti při zpracování, tyto problémy řešil v 60. letech vynález Imprinteru, zařízení, které kopírovalo reliéfní písmo karty. Obr. 10 – Imprinter určený pro kopírování údajů z reliéfu karty
Zdroj: web Data Technology Systems, http://www.datatechsys.com
Na účtenku se otiskly i identifikační údaje obchodního místa, uvedené na štítku imprinteru a obchodníkovi stačilo pouze dopsat částku a nechat transakci podepsat od klienta. Účtenka byla obvykle vybavena samokopírovací vrstvou, aby byly rovnou vytvořeny kopie pro zákazníka a obchodníka. Imprinter postrádá jakékoli napojení na online systémy bank, jedná se v podstatě o specializovanou „kopírku“, proto před příchodem online terminálů byly transakce nad určitý limit autorizovány a ověřovány telefonicky. Protoţe se jedná o jednoduché zařízení, je vyuţíváno do dneška jako záloţní varianta pro případy výpadku datové nebo elektrické sítě. V České republice stále existuje 3469 akceptačních míst vybavených imprinterem z celkových 74 203 provozoven akceptujících platební karty26. Většina obchodníků však imprinter vlastní jako záloţní řešení pro případ poruchy terminálu, neboť při operacích na imprinteru bez elektronické autorizace transakce si obsluha terminálu musí dávat bedlivý pozor na bezpečnostní prvky karty.
26
Sdruţení pro bankovní karty: Statistika SBK. [online]. 2014 [cit. 19. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_statistiky.html
21
Graf 2 – Akceptační místa, provozovny vybavené imprinterem
3,469
Počet provozoven, vybavených imprinterem Počet provozoven vybavených pouze POS terminály
70,734
Zdroj: vlastní zpracování autora dle statistiky SBK platnost: 1. 1. 2014
1.5.2.3
Platební brána pro akceptaci karet na internetu, e-commerce
Internet je velmi pohodlný nástroj jak pro komunikaci, tak pro nákupy, které v posledních letech zaţívají svůj boom. Díky tomu mají své místo na internetu i platební karty, které umoţňují jednoduchý elektronický nákup a platbu zboţí a sluţeb. Pro rychlé placení na internetu byla vyvinuta platební brána, která zajišťuje bezpečný prostor pro zadání údajů o kartě. Platební bránu e-commerce27 obchodník pouze integruje do svých stránek dle instrukcí své banky nebo poskytovatele sluţby. Některé platební brány mají také integrovánu moţnost placení přes sluţbu MasterCard Mobile. To je sluţba, která nabízí moţnost drţiteli karty načíst platební kartu do aplikace v mobilním telefonu. Na platební bráně je zobrazen QR28 kód, který je moţné pomocí mobilního telefonu načíst. Na displeji telefonu je nutné zadat bezpečnostní kód a poté je platba provedena.
27 28
E-commerce – elektronické obchodování QR – Quick Response – obdoba čárového kódu, do kterého je moţné zakódovat značné mnoţství dat
22
Obr. 11 – Platební brána České spořitelny, a.s
Zdroj: Česká spořitelna, a.s., http://www.csas.cz
Bankovní asociace stanovují obecná pravidla, která musí obchodníci plnit. Mezi nimi je povinný obsah internetových stránek - jako název a adresa, úplný popis zboţí, měna zúčtování atd. Obchodník také musí vţdy zasílat potvrzení o nákupu. Bezpečností virtuálních nákupů se zabývá řada organizací, na prvním místě úřady pro hospodářskou soutěţ nebo specializované organizace a svazy spotřebitelů. Karetní asociace se také snaţí zvyšovat bezpečnost nákupů na internetu, a proto připravily jednotný systém, v němţ je číslo karty předáno bance obchodníka a nikoli obchodníkovi. Tento systém se označuje jako 3D-Secure, protoţe se jedná o třídoménové zabezpečení. Pod doménami se skrývá vydavatel, obchodník a karetní asociace. Obchodník v tomto systému nemá k dispozici informace o kartě, ověření proběhne pouze mezi drţitelem a vydavatelem karty, obchodník obdrţí pouze autorizační kód. To výrazně sniţuje rizika jako např. zneuţití cizí platební karty. V České republice jsou všechny internetové obchody jiţ zabezpečeny touto metodou.
1.5.3 Modely akceptace platebních karet Zpracování transakcí můţe být komplexním procesem, zejména pokud spolupracuje více jednotlivých subjektů. Pro demonstraci jsou zde uvedeny tři modely od nejjednoduššího k nejkomplexnějšímu. V kaţdém z modelů se vyskytuje v nějaké formě jako jedna ze stran 23
transakce drţitel karty a obchodník, dále vydavatel karty nebo banka vydávající kartu takzvaný issuer29 a subjekt poskytující sluţbu akceptace platebních karet - takzvaný acquirer30.
1.5.3.1
Bilaterální model
Jedná se o nejjednodušší model akceptace platebních karet, kdy jedna strana je zároveň acquirer, issuer i obchodník. Tento model (viz obr. 12) se vyuţíval zejména u prvních platebních karet, které měly především loajalitní charakter a měly slouţit ke zvýšení obratu obchodníka. Obr. 12 – Bilaterální model akceptace karet
Zdroj: vlastní úprava autora dle článku Overview of Recent Developments in the Credit Card Industry
Obchodník vydává svému klientovi kartu, ten s touto kartou nakupuje zboţí nebo sluţbu a obchodník sám vyúčtovává provedené transakce v podobě např. měsíčního výpisu. Po té drţitel karty tento úvěr jednorázově uhradí.
1.5.3.2
Model jednoho issuera
Druhým případem je model jednoho issuera31, který má komplexnější a uzavřený systém akceptace karet. Issuer je i v tomto případě shodný s acquirerem, je to však jiná společnost, neţ obchodník.
29
Issuer – z anglického „to issue“ - vydat Acquirer – z anglického výrazu „Acquiring“, odborný výraz pro akceptaci platebních karet 31 Single issuer model 30
24
Obr. 13 – Model jednoho issuera
Zdroj: vlastní úprava autora dle článku Overview of Recent Developments in the Credit Card Industry
V tomto systému (viz obr. 13) obchodník odesílá informace o kaţdém nákupu (1), včetně čísla účtu a částky k verifikaci (2) issuerovi. Jakmile je transakce verifikována, obchodník můţe předat zboţí s potvrzením o transakci kartou drţiteli karty (3). Následně issuer transakci uhradí (4) obchodníkovi. Drţiteli karty pak posílá výpis (5) s jednotlivými transakcemi a ten je pak jednou částkou uhradí (6). Tento model je dodnes vyuţívaný společností Diners Club a donedávna i společnostmi Discover a American express. Vzhledem k časové disproporci mezi provedenou transakcí a uhrazením závazku drţitelem karty je určený a vhodný pro kreditní karty nebo charge karty, protoţe z principu je drţitel úvěrován do doby, neţ dojde k vytvoření výpisu a uhrazení závazku.
1.5.3.3
Čtyřstranný model akceptace platebních karet
Model na obr. 14 ilustruje nejkomplexnější model, ve kterém je propojeno více karetních asociací, mnoho drţitelů karet, obchodníků a několik bank. V tomto modelu jsou zastoupeny všechny čtyři strany (obchodník, drţitel karty, issuer, acquirer), proto je označován jako čtyřstranný model32. Mimo tyto strany se do procesu zúčtování transakcí zapojuje karetní
32
Four party model
25
asociace, která vytváří pravidla pro vydávání karet a jejich akceptaci, udrţuje a propaguje značku, autorizuje a vypořádává transakce a alokuje výnosy mezi participanty celé transakce. Na tomto modelu je také moţné si demonstrovat zpracování transakce platební kartou. Obr. 14 – Čtyřstranný model akceptace platebních karet
Zdroj: vlastní úprava autora dle článku Overview of Recent Developments in the Credit Card Industry
Nejprve drţitel karty přeloţí kartu obchodníkovi (1) a zaplatí za zboţí nebo sluţby. Po té obchodník na svém POS33 provede ověření karty a autorizaci (2) pomocí platebního terminálu. Dále je informace o autorizaci předána bance drţitele karty (3), která obvykle blokuje adekvátní prostředky na účtu, ke kterému je karta vydána. Obchodník obdrţí 33
POS – point of sale – obchodní místo
26
prostřednictvím terminálu konfirmaci o úspěšné transakci a předává doklad (4) o platbě kartou drţiteli karty. Informace o transakci je zpracována v acquirerské bance (5), která tyto předává karetní asociaci. Asociace pak provádí clearing, tedy vyrovnání salda mezi jednotlivými bankami skrze zúčtovací banku, pokud touto bankou není přímo jeden z účastníků (7). Tímto se transakce zaúčtuje z účtu issuerské banky a tedy i účtu drţitele karty a částka je připsána acquirerské bance (8). Nakonec dojde k připsání na účet obchodníka (9).
27
2. Metodologie práce Jedním ze zdrojů, pouţitých jako podklad k bakalářské práci, jsou knihy uznávaného experta ing. Pavla Juříka. Ten se věnuje problematice platebních karet jiţ řadu let, shrnuje díla zahraničních autorů a zároveň je jedním z nejuznávanějších autorů u nás. Kniha JUDr. Ing. Otakar Schlossbergera, Ph.D.34 se věnuje obecněji instrumentům platebních sluţeb včetně platebních karet. Dále byly vyuţity knihy zahraničních autorů jako je David Evans35 a Wolfgang Rankl36. Zdrojem jsou i články, webové stránky a interní materiály karetních asociací a českých bank, jmenovitě České spořitelny a.s., Československé obchodní banky a.s., Komerční banky a.s. a Unicredit Bank a.s. Práce také vychází z tiskových zpráv Evropské komise uveřejněné na webu http://europa.eu/. Autor vyuţil konzultace s kolegy z útvaru Akceptace platebních karet v Československé obchodní bance a svých vlastních zkušeností z bankovní praxe. Tato práce se soustředí na trh a jeho podmínky. Pro naplnění tohoto cíle je vyuţita deskripce získaných informací obecného charakteru, provedena analýza subjektů, které nabízejí sluţbu akceptace karet na českém trhu. Dále jsou analyzovány parametry produktu akceptace platebních karet. Z pohledu obchodníka jsou důleţitými parametry sluţby akceptace platebních karet: -
Marţe – tedy cena za sluţbu
-
Rychlost připisování transakcí
-
Nabídka platebních terminálů na trhu ČR
-
Sluţby spojené s akceptací platebních karet
U jednotlivých parametrů je provedena komparace mezi subjekty nabízejícími sluţbu akceptace platebních karet. Jedná se jmenovitě o Českou spořitelnu, Československou obchodní banku, Komerční banku a Unicredit bank. Jedná se o finální výčet, neboť na českém trhu nejsou další banky přímo poskytující sluţbu akceptace platebních karet.
34
SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2012, 325 s. ISBN 978-807261-238-3. 35 SCHMALENSEE, David S. Evans; Richard. Paying with plastic: the digital revolution in buying and borrowing. 4. vyd. Cambridge, Mass. [u.a.]: MIT Press, 2001. ISBN 02-625-5037-7 36 RANKL, W. Smart card handbook: the digital revolution in buying and borrowing. 1. vyd. Chichester: Wiley, 2003, 1088 s. ISBN 04-708-5668-8.
28
Jednotlivé banky byly poptány přímo pro doplnění informací, které nejsou na webových stránkách
banky,
a
to
na
adresách
bank
pro
komunikaci:
[email protected],
[email protected],
[email protected]. Informace na webových stránkách mají rozdílnou kvalitu i míru detailu. Bohuţel Komerční banka, a.s. odmítla poskytnout jakoukoli informaci a odkázala na obecné informace na webu http://www.kb.cz. Unicredit bank a Česká spořitelna na upřesňující dotazy do doby vyhodnocení dotazníku nereagovaly, za hlavní zdroj tedy povaţuji webové stránky jednotlivých bank. Informace získané z analýzy a komparace byly vyhodnoceny prostřednictvím syntézy, která je obsaţena ve shrnutých výsledcích práce. Vzhledem k připravované evropské regulaci interchange fee37, je provedena prognóza dopadu této změny a prognóza budoucího vývoje akceptace platebních karet v ČR. Zkoumané parametry jsou platné k 23. květnu 2014.
37
Interchange fee je mezibankovní poplatek za provedení platby kartou
29
3. Analýza vybraných bank z hlediska forem nabídky akceptace platebních karet 3.1 Subjekty na trhu akceptace platebních karet v ČR V této kapitole jsou charakterizovány jednotlivé subjekty na trhu akceptace platebních karet v České republice s příklady. Jedná se o tzv. čtyřstranný model.
3.1.1 Issueři Platební karta je základní platební prostředek. Banky vydávají platební karty buď samy, nebo vyuţívají sluţeb některé větší banky. V České republice vydávají karty Visa a MasterCard pouze banky.
3.1.2 Acquireři Získat licenci a stát se acquirerem není jednoduché. Mimo zákonných podmínek musí acquirer investovat nemalé prostředky do infrastruktury. Z těchto důvodů je acquirerů na českém trhu pouze několik. V tuto chvíli zde působí a nabízí akceptaci karet z bankovních subjektů pouze: -
Československá Obchodní Banka, a.s
-
Komerční banka, a.s.
-
Česká spořitelna, a.s.
-
Unicredit bank, a.s.
Existují zahraniční subjekty poskytující akceptaci karet zejména mezinárodním obchodníkům působícím i na českém trhu, aktuálně například společnost Six Payment Services. Tyto subjekty však mají ztíţenou pozici vstupu na trh, protoţe nemají tzv. on-us38 transakce.
38
On-us transakce je transakcí, při které je vydavatel karty a poskytovatel sluţby akceptace karet totoţným subjektem.
30
3.1.3 Obchodníci Obchodníkem s potenciálem pro akceptaci karet je kdokoli, kdo prodává zboţí nebo sluţby konečnému spotřebiteli – drţiteli karty. V České republice působí přes 90 tisíc obchodníků, kteří jiţ v současnosti akceptují platební karty, celkově je však těchto obchodníků mnohem více a je zde velký potenciál. Tento trh je poměrně široký a kaţdý obchodník má ve svém segmentu jiné trţní podmínky. Segmenty s vyšší obchodní marţí (luxusní zboţí, hodinky, šperky, oblečení) častěji akceptují platební karty, protoţe je pro ně snazší dát část této marţe bance za zpracování transakce. Naopak u obchodníků s niţší obchodní marţí (např. prodejci novin, některé sluţby) se setkáváme s akceptací platebních karet spíše výjimečně. Velké skupiny nebo řetězce jsou však natolik ekonomicky významné, ţe i přes nízké marţe jsou schopny si vyjednat zajímavé podmínky pro akceptaci platebních karet. Těmto podmínkám se věnuje kapitola 3.4.
3.2
Vymezení zkoumaných bank
Zkoumanými bankami jsou: -
Česká spořitelna, a.s.
-
Československá obchodní banka, a.s.
-
Komerční Banka, a.s.
-
Unicredit Bank, a.s.
Jsou to v tuto chvíli jediné subjekty poskytující sluţbu akceptace platebních karet na českém trhu a to ať z důvodů legislativních (minimální poţadavky ČNB) nebo ekonomických. Zahraniční acquirer SixPay zmiňovaný v kapitole 3.1.2 není na českém trhu dostatečně silně zastoupen a nejedná se o banku, ze srovnání je tedy vyjmut. Dále Raiffeisen Bank, a.s. sice nabízí sluţby akceptace platebních karet, vyuţívá však pro akceptaci banku ČSOB. Není tedy samostatným acquirerem, je pouze zprostředkovatelem sluţby.
31
3.3 Vymezení zkoumaných parametrů Pro analýzu nabídky byly vybrány takové parametry akceptace platebních karet, které jsou pro obchodníka nejdůleţitější. Jedná se tedy o: -
Marţi
-
Rychlost připisování transakcí
-
Nabídku platebních terminálů
-
Sluţby spojené s akceptací platebních karet
Marže je pro obchodníka nejdůleţitějším ukazatelem, protoţe reprezentuje cenu sluţby. Jedná se o poplatek stanovený procentně z kaţdé transakce. Rychlost připsání transakcí je dalším neméně důleţitým parametrem. Dnes uţ je nepředstavitelné, ţe připsání transakcí mohlo trvat týdny. Obchodník potřebuje řídit své cash flow a potřebuje transakce připsané co nejdříve je to moţné. Nabídka platebních terminálů určuje jednoduchost pouţívání akceptace platebních karet pro obchodníka. Služby spojené s akceptací platebních karet jsou další sluţby s přidanou hodnotou, které mohou znamenat konkurenční výhodu.
3.4 Ekonomický model akceptace platebních karet a analýza parametru marţe Ekonomický model akceptace platebních karet je zaloţen na systému poplatků, které si vzájemně hradí jednotlivé strany. V této kapitole jsou popsány poplatky, které jednotlivé strany akceptace karet hradí a proč. Zároveň jsou zde vysvětleny pojmy interchange fee, on-us a off-us transakce, které mají dopad na stanovení marţe akceptace karet pro obchodníka.
3.4.1 Model poplatků za vyuţití sluţeb akceptace platebních karet Systém poplatků znázorňuje model uvedený v obrázku č. 15. Jednotlivé jsou detailněji popsány v následujících kapitolách.
32
Obr. 15 – Model poplatků za vyuţití sluţeb akceptace platebních karet
1
7 6
2
3
Issuer
Acquirer
5
4
5
Zdroj: vlastní úprava autora dle Juřík, P., Svět platebních a identifikačních karet39
1) Úhrada za zboţí a sluţby 2) Marţe za akceptaci platebních karet 3) Off-us transakce - úhrada Interchange fee 4) On-us transakce – bez interchange fee 5) Switch / Asessment 6) Off-us transakce – odměna za pouţití karty 7) On-us transakce – odměna za pouţití karty
39
JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 2.přepr.vyd. Praha: Grada Publishing, 2001, s. 59. ISBN 80-247-0195-2.
33
3.4.2 On-us a off-us transakce Velké banky poskytující sluţbu akceptace platebních karet nabízejí celou škálu bankovních sluţeb včetně vedení účtů a vydání platební karty. Mohou být tedy v roli jak acquirera, tak issuera, nebo v obou rolích zároveň. Pokud obchodník vyuţívá sluţby akceptace od stejné banky, jako drţitel má kartu vydánu, bude se jednat o tzv. on-us transakci. Tedy banka vystupuje zároveň v roli acquirera a issuera. Např. v případě, ţe obchodník vyuţívá sluţeb od ČSOB a zároveň provádí obchod s drţitelem karty ČSOB, bude se jednat právě o on-us transakci. V případě, ţe by drţitel měl odlišného vydavatele platební karty od obchodníkova acquirera, jednalo by se o off-us transakci. Rozlišení transakcí na on-us a off-us je zcela zásadní, protoţe v případě on-us transakcí nemusí banka akceptující platební karty platit tzv. interchange fee issuerovi. Banka v podstatě tento poplatek platí sama sobě - viz obr. 15.
3.4.3 Interchange fee Hlavním poplatkem, kterým je financován systém platebních karet a jejich akceptace, je tzv. „výměnný poplatek“ nebo také Interchange fee. K jeho zavedení vedla potřeba zajištění akceptace karet u acquirerské banky i od jiných bank. Původně bylo dohodnuto, ţe vydavatel karty obdrţí od obchodníka celou provizi. Acquirer, který prováděl zúčtování, tak neměl ţádný příjem, ani pokryté náklady. To vedlo k poklesu zájmu o acquiring a mělo negativní dopad na rozšiřování celého systému. Později byl stanoven tento poplatek jako procento z kaţdé transakce, bance obchodníka tak zůstala zbývající část z kaţdé transakce a obě banky tak získaly prostředky na pokrytí provozních nákladů a zisk. Na počátku 70. let byl stanoven jako 1,95%, v následujících letech došlo ke sniţování k dnešním 0,9 – 1,1%.
3.4.4 Switch / Asessment marţe Přestoţe jsou asociace Visa i MasterCard koncipovány jako neziskové, mají nemalé náklady na provoz platebních systémů, zpracování transakcí, reklamu a udrţování značky a zvyšování bezpečnosti platebních karet. Banky proto platí z kaţdé transakce i tzv. asessment marţi 34
(marţi za zpracování transakce), která je určena na provoz a zajištění sluţeb karetní společnosti.
3.4.5 Odměna za pouţití platební karty Některé banky, aby podpořily pouţívání svých platebních karet na úkor hotovostních transakcí, nabízejí za vyuţívání platební karty určitou odměnu. Ta můţe mít jak podobu finanční, tak se můţe jednat o formu bonusového programu nebo podporu charitativních programů. Tyto karty mají podobu kobrandované karty nebo affinity card, nebo se jedná o kreditní kartu. Z modelu na obr. 15 vyplývá, ţe výše odměny pro drţitele karty je částečně určena výší interchange fee na daném trhu. Odměna pro drţitele můţe být také financována například z poplatků za úvěr u kreditní karty, nebo se můţe jednat o dočasnou marketingovou akci. Platební karty jsou obvykle zatíţeny poplatkem za vydání, obnovu a drţení platební karty. Odměnou drţiteli tak můţe být i sleva na tomto poplatku za aktivní pouţití karty.
3.4.6 Analýza marţe a její výpočet Marţe je pro obchodníka zásadním parametrem, protoţe přímo ovlivňuje cenu za zpracování transakce. Pro banku – acquirera znamená její správné nastavení zisk z daného obchodníka, proto obvykle banka pro kaţdý obchodní případ provádí výpočet na základě proměnných. Zisk Et acquirera (za dané období t) = výše stanovené marţe M * objem transakcí V – náklady C nebo také: Et = M * V - C Z pohledu této práce jsou nejzajímavější sloţkou náklady C. Acquirer má se sluţbou zejména tyto náklady z pohledu zpracování transakce: -
Interchange fee (variabilní náklad) IF
-
Náklad na zpracování transakce (variabilní náklad) Cp
-
Náklad na technickou infrastrukturu banky (fixní náklad) Cit
35
-
Náklady na terminály a jejich provoz40 (fixní náklad) Ct
-
Náklad na lidské zdroje a další náklady v bance (fixní náklad) Cothr
Náklady na zpracování transakcí lze tak vypočítat následujícím způsobem: C = Voff * IF + Q * Cp + Cit + Ct + Cothr Vzhledem k rozdílům v Interchange fee je nutné pro všechny off-us transakce Voff uvaţovat váţený průměr interchange fee IF Visa a Master Card na základě jejich podílu u daného obchodníka. Ten se u jednotlivých obchodníků můţe lišit, pro zjednodušení můţeme počítat s celkovým trţním podílem. Ze vzorce zároveň vyplývá, ţe banky, které jsou issuery a acquirery zároveň, tedy mají velký podíl vydaných karet, jsou z pohledu marţe ve výhodě, protoţe platí niţší mezibankovní poplatek. Interchange fee funguje zároveň jako bariéra pro vstup acquirerů ze zahraničních trhů, kteří na území české republiky nemají vydané karty. Pro názornost např. banka A s 20% podílem vlastních karet na trhu bude mít váţené IF cca 0,8% (z výchozího 1%) zatímco zahraniční acquirer B bude mít IF 1% z důvodu chybějících on-us transakcí. V tomto případě domácí banka A tak budou moci nabízet o 0,2% lepší cenové podmínky oproti acquirerovi B. Náklady Cit a Cothr jsou závislé na bance a její schopnosti tyto náklady řídit. Stejně tak náklad za zpracovanou jednotku transakce Cp je závislý na bance nebo na její vyjednávací síle, pokud jí zpracování zajišťuje třetí strana. Oba parametry jsou pro banku známé. Nakonec počet transakcí Q a náklady na terminály Ct jsou závislé čistě na typu obchodníka, na jeho počtu provozoven a tedy počtu terminálů a jsou proměnnou, která zamezuje jakékoli generalizaci, protoţe kaţdý obchodník je jiný. Dále jsou náklady závislé na počtu a objemu transakcí, které bude přes tyto terminály realizovat. Aby bylo moţné porovnat stanovenou marţi a její komponenty, je nutné porovnat dostatečné mnoţství podobných obchodníků s fixním počtem transakcí Q a objemem transakcí V (Voff) a náklady na terminály Ct a dále odhadovat, jakou část tvoří náklady banky a jaká část jsou výnosem banky.
40
Náklad na terminály lze do marţe započítat pouze, pokud jsou ve vlastnictví banky a do marţe jsou započítány jejich odpisy.
36
3.4.7 Vyhodnocení k parametru marţe Jedná se o parametr zčásti individuální, vstupem jsou jak náklady na straně banky, tak počet a objem transakcí klienta, počet poţadovaných terminálů a jejich typ. Bohuţel náklady na straně bank jsou interní informací a nejsou tedy běţně přístupné. Pokud bychom chtěli zkoumat trh pomocí mystery shoppingu41, bylo by obtíţné vytvořit dostatečný vzorek porovnatelných dat. Zároveň všechny nabídky na akceptaci platebních karet podléhají obchodnímu tajemství a výsledky takového průzkumu není moţné zveřejňovat. Marţi tedy obvykle určuje banka na základě svého více či méně sofistikovaného vzorce, obchodník můţe poţádat jednotlivé banky o nabídku. Údaje za celý trh není moţné shrnout z důvodu nedostatku vstupních dat. Nicméně jedním ze zásadních nákladů je výše Interchange Fee vynásobená objemem off-us transakcí. Z tohoto lze odvozovat, ţe výhodu budou mít acquirerské banky s největším podílem trhu vydaných karet. V nejsilnější pozici tedy bude Česká spořitelna, která má podíl necelých 50%42 všech vydaných karet v České republice, následovat pak bude Československá obchodní banka a Komerční banka s podílem přes 20% a nakonec Unicredit bank s několika procenty. Je moţné dovodit, ţe u velkých obchodníků se silnou vyjednávací pozicí se marţe blíţí hodnotě interchange fee nebo je dokonce niţší, u menších společností se slabší vyjednávací pozicí se bude pohybovat marţe pohybovat cca 1-2% nad interchange fee43 dle povahy obchodníka. U rizikovějších transakcí na internetu je interchange fee ještě o něco výše z důvodu nákladů na riziko.
41
Kvalitativní metoda průzkumu trhu pouţívaná pro získání informací o produktech firmy Akceptace platebních karet. Česká spořitelna, a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.csas.cz/banka/nav/podnikatele-firmy-a-instituce/podnikatele-a-male-firmy/akceptace-platebnichkaret/cenik-d00022237 43 Odhad autora na základě předchozích zkušeností 42
37
3.5 Rychlost připisování transakcí 3.5.1 Analýza parametru Rychlost připisování transakcí je dalším zásadním parametrem pro obchodníka. Dnes uţ si nedokáţeme představit, ţe by připisování trvalo několik týdnů. Zvláště u velkých obchodníků a obchodních řetězců se jedná o řádově transakce ve výši milionů za kaţdý den, které jsou uhrazeny pomocí platebních karet. Kaţdý den prodlení mezi platbou a připsáním na účet obchodníka pro něj znamená ztrátu ušlé příleţitosti. Prostředky by například mohl na tuto dobu investovat, nebo nakoupit zboţí, aby doplnil zásoby. Jedná se tedy o jeden z parametrů produktu, které je vhodné detailněji prozkoumat. Situace na českém bankovním trhu je jednoznačná. Banky se v tomto ohledu musí řídit zákonem o platebním styku č. 284 / 2009 Sb., který v § 110 stanoví, ţe „Poskytovatel příjemce a) připíše částku platební transakce na platební účet příjemce, nebo b) nevede-li příjemci platební účet, dá příjemci částku platební transakce k dispozici neprodleně poté, kdy byla připsána na účet poskytovatele příjemce, nebo jedná-li se o platební transakci v měně jiného neţ členského státu, do konce pracovního dne následujícího po dni, kdy byla připsána na účet poskytovatele příjemce.“44 Banka přijímající transakce z karetních asociací prostřednictvím clearingové banky má povinnost připsat transakci neprodleně po obdrţení. Transakce v Kč jsou proto připisovány v reţimu D+1, tedy jeden den po platbě na terminálu. To znamená, ţe transakce provedené v pátek jsou na účet obchodníka připsány v pondělí, transakce za sobotu a neděli jsou připisovány v úterý. Zároveň ţádná z acquirerských bank nepřipisuje dříve neţ následující pracovní den, coţ je dáno technickou sloţitostí procesu zúčtování transakcí prováděných platebními kartami a časem uzávěrky platebního terminálu.
44
Zákon č. 284 / 2009 Sb., Zákon o platebním styku
38
3.5.2 Vyhodnocení parametru rychlost připisování transakcí Zákon o platebním styku platí pro všechny banky nabízející sluţbu akceptace platebních karet v České republice, a proto z pohledu tohoto parametru jsou podmínky bank pro obchodníka totoţné u všech zkoumaných bank. Detailnější analýza tohoto parametru proto není dále nutná.
3.6 Analýza nabídky platebních terminálů Pro obchodníka je podstatné, zda banka nabízí hardware, který nejvíce vyhovuje jeho potřebám. V této kapitole bude analyzováno, jaké nástroje nabízí acquirerské banky. Cílem však není porovnávat jednotlivé typy terminálů, vybavenost z pohledu hardware - tedy porovnávat typ procesoru, RAM, atd. Typy zkoumaných terminálů jsou: -
Stacionární terminál
-
Přenosné terminály
-
Samoobsluţné terminály
-
M-POS – mobilní terminál
-
Záloţní řešení – Imprinter
-
Platební brána pro e-commerce
3.6.1 Česká spořitelna, a.s. V nabídce na webových stránkách České spořitelny, a. s.45 je moţné nalézt širokou řadu platebních terminálů. V nabídce jsou zejména terminály společnosti Ingenico a několik druhů terminálů společnosti Hypercom (dnes jiţ patří do skupiny Verifone), konkrétně typ Optimum. Stacionární terminály má Česká spořitelna, a. s. (dále také ČS) v nabídce hned 4, a to jak moderní terminály platformy Ingenico Telium II iCT200 a iCT250, které jsou modulární a nabízejí tak moţnost připojení pinpadu46 a zároveň umoţňují moderní
45
Akceptace platebních karet. Česká spořitelna, a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.csas.cz/banka/nav/podnikatele-firmy-a-instituce/podnikatele-a-male-firmy/akceptace-platebnichkaret/technicka-reseni-akceptace-platebnich-karet-d00022224 46 Pinpad – specializovaná klávesnice pro zadání čísla PIN pro autorizaci transakce
39
bezkontaktní platby. Mimo tyto terminály nabízí Česká spořitelna i starší terminál i5100, pravděpodobně z důvodu nízkých nákladů na terminál. Jako přenosné platební terminály Česká spořitelna nabízí Ingenico Telium II, iWL221 a iWL222 a starší řadu Ingenico i7910 a i7780. Starší terminály jsou v nabídce pravděpodobně z důvodu úspory nákladů Ct. Česká spořitelna nabízí platební bránu pro akceptaci platebních karet na internetu. Tuto platební bránu vyvinula na vlastní platformě, zatím však nepodporuje sluţbu MasterCard mobile. V nabídce ČS je moţné najít i samoobsluţný terminál Artema modular. Zajímavostí je, ţe ČS nabízí i imprinter jako záloţní řešení pro akceptaci karet. Zatím však v nabídce chybí M-POS terminál.
3.6.2 Československá obchodní banka, a.s. V nabídce Československé obchodní banky, a.s. (dále také ČSOB) jsou zastoupeny všechny typy platebních terminálů. Terminály v nabídce jsou zejména od společnosti Igenico, také řady Telium II obdobně jako v České spořitelně. ČSOB nabízí terminály, stacionární, přenosné, samoobsluţné i mobilní M-POS jako první v ČR. Imprinter není v ČSOB aktivně nabízen, nicméně banka je připravena jej poskytnout v případě odůvodněného zájmu. V nabídce ČSOB je i platební brána pro e-commerce podporující sluţbu Mastercard Mobile.
3.6.3 Unicredit bank, a.s. Unicredit bank, a.s. (dále také UCB) nabízí také „standard“ trhu, tedy jak terminály stacionární tak přenosné a samoobsluţné. Nabízí také platební bránu pro akceptaci karet na internetu. Imprinter UCB pravděpodobně nenabízí, na webu se banka o imprinteru nezmiňuje a na doplňující dotaz bohuţel do doby zpracování této práce neodpověděla. 40
3.6.4 Komerční banka, a.s. Komerční banka, a.s. (dále také KB) nabízí pro akceptaci terminály Ingenico, tedy stacionární, přenosné a samoobsluţné. Terminály mPOS v nabídce Komerční banky nejsou. Práce vychází z informací na webové stránce KB, bohuţel další informace odmítla Komerční banka poskytnout. Platební bránu nabízí komerční banka ve spolupráci s Global Payments Europe, který je provozovatelem platební brány i pro další společnosti (ČSOB, UCB).
3.6.5 Vyhodnocení k analýze nabídky platebních terminálů Platební terminály dnes vyrábí a nabízí zejména společnosti Ingenico a Verifone, jejichţ hardware vyuţívají banky v České republice. Platební terminály společnosti Ingenico jsou nabízeny Českou spořitelnou, ČSOB i Komerční bankou, dá se tedy odvodit, ţe jsou na českém trhu preferované. Celkově nabídku typů terminálů shrnuje tabulka č. 1 níţe. Tabulka č. 1 – Srovnání nabídky bank v oblasti platebních terminálů
Zdroj: vlastní zpracování autora dle webu jednotlivých bank Platnost: 23. 5. 2014
Standardem je nabídka stacionárních, přenosných a samoobsluţných terminálů. Mobilní terminály M-POS však nabízí pouze jediná banka a tou je Československá obchodní banka, a.s.
41
Záloţní terminál Imprinter nabízí Česká spořitelna a ČSOB. Je moţné, ţe Komerční banka i UCB imprinter také nabízí. Na webových stránkách však tuto skutečnost neuvádí a na přímý dotaz banky neodpověděly, proto je v tabulce č. 1 uvedeno u těchto bank a imprinteru „NE“, Vzhledem ke stáří technologie však není Imprinter masově poptáván a rozšířen, viz jiţ uvedená statistika. Platební brána je také standardem v nabídkách bank a vzhledem k rozvoji e-commerce v ČR je velice důleţitou součástí nabídek jednotlivých bank. Všechny banky proto shodně nabízí zabezpečení 3DSecure, doplňkově můţeme na platební bráně nalézt sluţbu MasterCard Mobile, tu má však integrovánu pouze ČSOB a Unicredit Bank, a.s. Celkově lze tedy odvodit, ţe ČSOB je v oblasti terminálů v tuto chvíli na špičce díky nabídce mobilních terminálů a Česká spořitelna se pravděpodobně snaţí působit na trhu zajímavou cenou a tomu odpovídá i nabídka starších terminálů.
3.7 Analýza nabídky doplňkových sluţeb spojených s akceptací platebních karet 3.7.1 Sluţby na českém trhu Banky si na trhu konkurují nejen cenou, ale i řadou doplňkových sluţeb, které mají přidanou hodnotu pro obchodníka nebo drţitele karty. Sluţeb existuje celá řada, vybrány byly proto ty, které se vyskytují alespoň u jedné banky. Cashback je sluţba, kdy drţitel karty při nákupu minimálně za 300 Kč a platbě kartou můţe u pokladny obchodníka, který tuto sluţbu poskytuje, poţádat o vydání hotovosti do výše 1500 Kč. Dolní hranice vybírané hotovosti není omezena, vţdy se musí jednat o celé stokoruny. Limity vychází z dohody na úrovni bankovní asociace. Počet transakcí Cashback za rok 2013 dosáhl cca 600 tisíc transakcí z celkových 380 milionů transakcí platební kartou v ČR a kaţdý rok tento počet roste o téměř 100 tisíc transakcí. Multicurrency se označuje sluţba přijímání platebních karet v cizích měnách. Pokud acquirerská banka tuto sluţbu poskytuje, budou obchodníkovi připisovány platby na jeho účet v dané měně. Obchodník se vyhne kurzovým rozdílům při konverzi měn, zároveň drţitel karty
42
se také nemusí zabývat přepočítáváním částek. Sluţbu vyuţívají zejména obchodníci s velkým podílem zahraničních karet, tedy hotely, cestovní kanceláře apod. Dobíjení mobilních telefonů je doplňková sluţba, kdy je moţné mimo standardního prodeje zboţí na terminálu provést dobíjení mobilního telefonu. Elektronická archivace účtenek z terminálu slouţí k zjednodušení procesů u obchodníka. Obchodník pak tiskne pouze potvrzení platby, a to buď samostatně, nebo jako součást účtenky. Potvrzení o platbě kartou pro obchodníka se jiţ netiskne a pouze se elektronicky archivuje. Obchodníkovi acquirer obvykle poskytuje i nástroj k dohledání archivovaných účtenek. Zúčtování transakcí z jednoho terminálu na více účtů je sluţba, kdy je moţné přímo na terminálu vybrat, na jaký účet se má daná transakce provést. Moţné vyuţití je, pokud dva a více obchodníků sdílejí jeden prostor a pokladnu, nebo jeden obchodník potřebuje rozlišit různé druhy zboţí nebo sluţeb. Další sluţbou je rozšířená identifikace platby pomocí dalších informací vloţených na terminálu. Obchodník, případně drţitel karty má moţnost na platebním terminálu zadat dodatečnou informaci, obvykle variabilní nebo specifický symbol, který identifikuje zákazníka. Tato identifikace se dále přenese na výpis obchodníka, ten pak můţe lépe zpracovat danou transakci.
3.7.2 Česká spořitelna, a.s. Česká spořitelna poskytuje sluţbu Cashback, tedy prodej spojený s výplatou hotovosti. Dále nabízí sluţbu Multicurrency a to pro měny EUR, USD, GBP. Česká spořitelna také umoţňuje rozšířenou identifikaci transakcí na platebním terminálu. Další sluţby na webových stránkách nejsou uvedeny.
3.7.3 Československá obchodní banka, a.s. Nabídka doplňkových sluţeb v Československé obchodní bance je poměrně široká. Nabízí sluţby jako Cashback, Multicurrency v měnách EUR, USD, GBP. Dále ČSOB nabízí sluţby dobíjení kreditu mobilních operátorů, elektronickou archivaci účtenek i zúčtování transakcí z terminálů na více účtů. Stejně jako Česká spořitelna nabízí i ČSOB rozlišení karetních 43
transakcí pomocí zadání identifikačního symbolu kaţdé platby. V nabídce je moţné najít i akceptaci SODEXO karet, nejedná se však o bankovní platební kartu, proto pro účely této práce nebude tento parametr zařazen do srovnání.
3.7.4 Unicredit bank, a.s. Banka Unicredit nabízí v České republice sluţby jako je Cashback a Multicurrency v měnách EUR, USD. Dále nabízí sluţbu dobíjení kreditů mobilních operátorů a akceptaci dárkových a věrnostních karet na terminálech, ty však nejsou předmětem této práce, tato sluţba tedy nebude zařazena do srovnání.
3.7.5 Komerční banka, a.s. Doplňkové sluţby poskytované v Komerční bance jsou dle webových stránek pouze Cashback, a Multicurrency. Oproti České spořitelně a Československé obchodní bance však nabízí navíc akceptaci v měně RUB. Další sluţby Komerční banka na webových stránkách neuvádí a na přímý dotaz odmítla poskytnout jakoukoli bliţší informaci.
3.7.6 Závěry k analýze sluţeb Nabídku doplňkových sluţeb na českém trhu shrnuje tabulka č. 2. Sluţby Cashback a Multicurrency jsou nejrozšířenější a nabízí je všechny banky. Sluţby elektronické archivace účtenek a zúčtování na více účtů pouze jediná banka.
44
Tabulka č. 2 – Srovnání nabídky bank v oblasti doplňkových sluţeb
Zdroj: vlastní zpracování autora dle webu jednotlivých bank Platnost: 23. 5. 2014
Z této tabulky je patrné, ţe nejvíce doplňkových sluţeb nabízí Československá obchodní banka, následují Komerční banka, Česká spořitelna a nakonec Unicredit bank. Komerční banka má nejširší nabídku měn pro akceptaci karet v cizích měnách, oproti ostatním bankám nabízí navíc akceptaci RUB. Přestoţe záleţí na kaţdém obchodním případě a prioritním parametrem je cena sluţby, řada sluţeb můţe být při stejných cenových podmínek tím rozhodujícím prvkem ve volbě obchodníka.
45
4. Moţné dopady vlivu evropské regulace na trh akceptace platebních karet v ČR 4.1 Regulace interchage fee Evropská komise přijala 24. července 2013 balíček opatření s cílem přizpůsobit evropský trh platebních sluţeb moţnostem jednotného trhu a podpořit růst evropského hospodářství. Tento balíček zahrnuje: -
Novou směrnici o platebních sluţbách „PSD2“, kterou se tato práce zabývat nebude.
-
Návrh nařízení o mezibankovních poplatcích za platební transakce prováděné platebními kartami.
Nařízení o mezibankovních poplatcích společně s revidovanou směrnicí o platebních sluţbách zavede maximální výši interchange fee pro transakce pomocí debetních a kreditních karet a zakáţe u těchto typů karet pouţívat příplatky za pouţití karty u obchodníka. Příplatky představují zvláštní poplatky, které si někteří obchodníci účtují při platbách kartou47. Po schválení této regulace bude běţet přechodné období v délce maximálně 22 měsíců, do kdy musí lokální legislativa zapracovat tuto změnu. V tomto období budou stropy interchange fee platit pouze u přeshraničních transakcí, tedy v případech, kdy spotřebitel pouţije kartu v jiné zemi. Regulované interchange fee je stanoveno ve výši 0,2 % hodnoty transakce debetní kartou a 0,3 % pro transakce kartou kreditní. S tím můţe vyvstávat otázka, zda je takto nastavená úroveň interchange fee správná. Evropská komise však udává, ţe vychází z údajů získaných od karetních asociací.48
47
Tisková zpráva Evropské komise.[online]. 2013, s. 3 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-730_cs.pdf 48
Tisková zpráva Evropské komise.[online]. 2013, s. 3 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/competition/sectors/financial_services/enforcement_en.html
46
4.2 Důvody regulace a srovnání interchange fee na evropských trzích Regulace vychází z premisy, ţe kdyţ se pro spotřebitelské karty stanoví stropy, náklady prodejců na platební transakce se podstatně sníţí a příplatky jiţ nebudou odůvodněné. Zároveň tisková zpráva říká, ţe současný model interchange fee: „podporuje vysoké poplatky mezi bankami a ovlivňuje náklady prodejců, a tím v konečném důsledku i ceny pro spotřebitele. Brání rovněţ nástupu nových hráčů na trh.“ Bez ohledu na schválení této regulace některé země Evropské unie začaly samy postupně regulovat výši domácích mezibankovních poplatků. Ve Francii se do legislativy dostalo sníţení na 0,28% platné od 1. listopadu 2013, následně v dubnu 2014 došlo ze strany karetních asociací Visa i MasterCard k dalšímu sníţení na dnešních cca 0,23%. V Polsku byly sníţeny mezibankovní poplatky na 0,5% od 1. ledna s 6 měsíční lhůtou na splnění. V Maďarsku dokonce národní banka rozhodla o sníţení interchange fee na 0,2%. Slovenská vláda dala pozitivní zpětnou vazbu na chystané změny, předpokládá se, ţe Slovensko se bude snaţit rychle implementovat připravovanou regulaci. Díky těmto změnám je současná výše domácího interchange fee v jednotlivých zemích a pro jednotlivé typy transakcí různorodá. Bezkontaktní transakce jsou podporovány menším mezibankovním poplatkem, existují odlišnosti pro různé typy karet a odvětví obchodníka. Do srovnání v tabulce č. 3 byl proto vybrán poplatek za kontaktní čipovou transakci debetní kartou.
47
Tabulka č. 3 – Srovnání výše interchange fee ve vybraných evropských zemích
Zdroj: vlastní zpracování autora dle webu jednotlivých bank Platnost: 18. 5. 2014
Mimo tyto změny jsou karetní asociace Visa i Mastercard pod tlakem antimonopolního prošetřování. Visa se proto zavázala sníţit mezinárodní interchange fee od 1. 1. 2015 na 0,2% pro debetní karty a 0,3% pro kreditní karty bez ohledu na schválení regulace. Společnost Mastercard je zatím stále prověřována.49 Výše interchange fee v dané zemi je jedním z faktorů, který ovlivňuje celkovou výši marţe a tedy i motivaci obchodníků akceptovat platební karty. Výše interchange fee tedy zásadním způsobem přispívá k rozvoji bezhotovostních plateb. Například v roce 2012 byl ve Velké Británii s interchange fee 0,25% poměr plateb kartou cca 56% ze všech transakcí. V České republice v tomtéţ roce s interchange fee 1% Visa a 1,1% Mastercard je poměr plateb kartou pouze 15%, coţ shrnuje graf č. 3. Pro řadu odvětví, které jsou typické vysokým obratem a zároveň nízkou marţí by znamenala akceptace platebních karet zdraţení prodávaného produktu a tedy sníţení konkurenceschopnosti. V řadě dalších zemí označených v tabulce č. 3, například i v Německu, přistupují k mezibankovním poplatkům různě dle odvětví obchodníka, nízkomarţová odvětví jsou obvykle zvýhodněna. 49
Tisková zpráva Evropské komise.[online]. 2013, s. 3 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-314_en.htm
48
Graf č. 3 – Podíl plateb kartou a počet terminálů ve vybraných zemích v roce 2012
Zdroj: statistiky VisaNet, ECB, Euromonitor, Visa a A. T. Kearney Platnost: 1. 1. 2013
Není však jisté, zda niţší interchange fee bude mít dopad i na koncového spotřebitele, drţitele karty. Současný model vyššího interchange fee znamená, ţe issuerská banka vydávající karty získává prostředky právě z transakcí platební kartou. Pokud se tento zisk sníţí, je moţné, ţe banky zdraţí vydání karty nebo omezí, případně zdraţí sluţby ke kartě, jako jsou cestovní pojištění, pojištění ztráty, vstupy do letištních salonků a podobně. Zároveň na straně acquringu sníţení interchange fee znamená sníţení nákladu pro acquirerskou banku. Otázkou však zůstává, zda a o kolik acquirerská banka sníţí celkovou marţi pro obchodníka a zda obchodník takovou změnu promítne do ceny svých sluţeb nebo zboţí. Vzhledem ke zvýšení zahraniční konkurence v oblasti akceptace platebních karet ke změnám bude docházet.
4.3 Dopady regulace na trh ČR Pokud bude maximální výše interchange fee schválena, bude účinná do 2 měsíců od schválení. Evropská komise jiţ rozhodovala v květnu 2014, nicméně odloţila toto rozhodnutí a ponechá tak rozhodnutí na nové sestavě eurokomisařů. Dalším termínem je proto listopad 2014 s moţným počátkem platnosti od 1. 1. 2015. Vzhledem ke změnám v Polsku, Maďarsku atd. je moţné předpokládat, ţe ke schválení dojde. Je pravděpodobné, ţe od 1. 1. 2015 budou platit podmínky pro přechodné období, kdy maximální výše mezibankovních poplatků bude 49
platit pro mezinárodní acquirery, výrazně se sníţí bariéra vstupu na trh a lokální banky budou v nevýhodě do doby implementace do české legislativy, na coţ má vláda 22 měsíců. Po tuto dobu je moţné očekávat tlak na cenu a konkurenční boj. Zahraniční subjekty budou částečně omezeny při pokusu vstoupit na český trh, a to mechanismem připisování transakcí. Pokud například německá acquirerská banka by poskytovala akceptaci platebních karet v ČR, transakce by byly připisovány na účty v Německu a obchodník nebo banka musí vyřešit mechanismus převodu transakcí na podnikatelský účet v České republice. Toto však samozřejmě nemusí platit pro globální obchodníky. Pro čistě issuerské banky znamená sníţení interchange fee pokles zisku z vydaných karet o cca 0,75% z transakčních výnosů dle poměru vydaných kreditních, debetních a firemních karet. Poplatky za vydání a drţení karty regulovány nebudou. Vzhledem k tomu, ţe acquirerské banky v České republice zároveň i vydávají platební karty, bude výše zmíněná ztráta na straně issuingu částečně kompenzována sníţením nákladů na straně acquiringu. U jednotlivých bank tedy záleţí na tom, jaký je poměr mezi objemy transakcí acquringu a issuingu. Je moţné očekávat, ţe největší dopad bude na Českou spořitelnu, která má velký počet vydaných karet, dále pak na Unicredit, která má nejmenší trţní podíl na acquiringu. Regulace však ovlivní ve větší či menší míře všechny subjekty na Českém trhu. Zároveň se sníţí vliv počtu vydaných karet a tedy on-us a off-us transakcí na marţi, z tohoto pohledu bude konkurence vyrovnanější a banky budou buď akcentovat doplňkové sluţby akceptace platebních karet, nebo budou vytvářet balíčky sluţeb, kdy výhodná marţe akceptace karet bude vázána na další bankovní sluţby, které obchodník bude vyuţívat.
4.4 Shrnutí regulace EU a prognóza dalšího vývoje Od 1. 1. 2015 je moţné očekávat vstup dalších subjektů na český trh, zároveň se však jedná o příleţitost českých bank, aby poskytovaly sluţby akceptace platebních i v zahraničí. Sníţení mezibankovních poplatků se pravděpodobně projeví tlakem na úroveň marţe. Dle názoru autora to však bude mít i pozitivní efekt na rozšíření akceptace platebních karet i mezi nízkomarţové obchodníky jako je například prodej novin a tabáku. Autor se domnívá, ţe zároveň můţe docházet k omezení doplňkových sluţeb k platební kartě, nebo se toto projeví v ceně za vydání, obnovu a vyuţívání platební karty. 50
5. Výsledky a prognózy Cílem této práce byla analýza sluţby akceptace karet na Českém trhu, parametrů této sluţby a doplňkových sluţeb, které se k akceptaci karet váţí, včetně prognózy trendů v oblasti akceptace bankovních platebních karet, a to s přihlédnutím k poslednímu vývoji regulace Evropské Unie. Bohuţel ne všechny banky jsou ochotné sdělit potřebné informace a některé údaje přímo podléhají obchodnímu tajemství. Přes tyto obtíţe byla postupně analyzována marţe, rychlost připisování transakcí, pouţívané terminály a doplňkové sluţby u všech acquirerských bank na českém trhu. Z ekonomického hlediska nejzajímavějším a nejdůleţitějším parametrem je marţe, tedy cena za akceptaci platebních karet. V průběhu zkoumání tohoto parametru bylo zjištěno, ţe tento parametr je individuální pro kaţdý obchodní případ. Pro určení marţe banky musí brát v úvahu řadu faktorů. Pokud by bylo více prostoru a dostupných informací, bylo by zajisté zajímavé zabývat se segmentací, hledáním podobných vzorců chování obchodníků i drţitelů karet a detailnějšího vyhodnocení tohoto parametru. Bohuţel však banky nejsou otevřené ke komunikaci cen za akceptaci platebních karet, coţ je pochopitelné, protoţe výše marţe můţe znamenat pro banku zisk nebo ztrátu z konkrétního obchodního případu. Způsobem, jak dále detailněji zkoumat trh, by mohla být jiţ naznačená segmentace obchodníků a průzkum trhu pomocí mystery shoppingu, coţ by mohlo být zajímavé téma pro další práci. Obecně se tlak na výši marţe akceptace platebních karet ze strany obchodníků zvyšuje, souvislost bychom mohli nalézt s nedávnou ekonomickou recesí a nákladového uvědomění jednotlivých obchodníků. Zároveň Evropská Unie připravuje regulaci interchange fee, coţ můţe znamenat impuls pro trh akceptace platebních karet v České republice a bude zajímavé pozorovat vývoj tak, jak bylo nastíněno v kapitole 4. Analýza rychlosti připisování transakcí ukázala, ţe datum připsání transakcí se řídí zákonem a zatím ţádná z bank neumí připisovat transakce rychleji, coţ je dáno i technickou sloţitostí procesu zúčtování a clearingu transakcí platební kartou. Platební terminály nabízí všechny acquirerské banky v podobném rozsahu. Československá obchodní banka je však leaderem v oblasti mobilních terminálů. Zároveň i v nabídkách sluţeb má Československá obchodní banka nejširší nabídku. Celkově banky mají velice podobný rozsah sluţeb a stačí pouze několik dalších sluţeb, aby se pořadí bank v rozsahu nabídek změnilo. 51
V průběhu vypracovávání práce autor zároveň narazil na několik dalších otázek, kterým by bylo zajímavé se věnovat. Například otázka kolik stojí obchodníka zpracování hotovosti a jaká je správná výše interchange fee. Řešení těchto otázek však není cílem této práce, tyto otázky však mohou být inspirací pro další zkoumání. Akceptace karet je zajímavé a rychle se rozvíjející odvětví. Nasycení českého trhu platebními kartami nebo terminály nedosahuje zdaleka úrovni evropského průměru, je zde proto ještě značný prostor k rozvoji. Prognóza autora je, ţe v následujících 2 - 3 letech bude dále docházet k rozšiřování sítě obchodníků, kteří akceptují platební karty, k tomu přispěje i regulace Evropské Unie, díky které pravděpodobně dojde i ke vstupu dalších subjektů akceptujících platební karty na český trh. V blízké budoucnosti bude funkci platební karty a terminálu postupně přebírat mobilní telefon, dojde stejně jako u reálných peněz k virtualizaci, platební karta bude existovat jako virtuální prostředek nahraný do chytrého telefonu. Taková karta pravděpodobně bude slouţit nejen k platbě, ale i k identifikaci uţivatele platební karty, obchodníci tak budou moci na virtuální kartu nahrávat slevové kupóny, věrnostní benefity, bude moţné ji pouţít kdekoli i k neplatebním funkcím. V oblasti akceptace platebních karet je tedy dohledné době moţné očekávat další evoluci a změny ve způsobu, jakým platíme.
52
Závěr Platební karty prošly od svého vzniku mohutným rozvojem a doznaly řady změn. Trvale je vylepšována technologie výroby, vyvíjí se způsob akceptace a autorizace platebních transakcí tak, aby byl co nejpohodlnější a nejefektivnější jak pro drţitele karty, tak pro obchodníka a banky. Zároveň se trvale vyvíjí i bezpečnost karet, a to jak fyzická, tak bezpečnost dat, která jsou na kartě uloţena. Přestoţe u některých bank nalezneme rozdíly v nabídce doplňkových sluţeb nebo druhů platebních terminálů, mezi produkty akceptace platebních karet nejsou na českém trhu podstatnější rozdíly. Jedná se v zásadě o komoditu, kdy obchodník můţe sáhnout po nabídce jakékoli banky a zásadní bude cena samotného produktu. Marţe pro obchodníka se skládá z nákladů zejména nákladu na mezibankovní poplatky - interchange fee a bankou poţadované výnosnosti. Pro kaţdého obchodníka pak banka můţe nabízet jinou marţi dle počtu a objemu transakcí. Ty banky, které mají benefit z on-us transakcí, mohou obchodníkům nabízet výhodnější marţi. Právě výše interchange fee je předmětem regulace Evropské unie, protoţe jeho aktuální výše nevytváří dostatečně konkurenční prostředí nejen v České republice. Přestoţe ještě nedošlo ke schválení plošné regulace, některé země si samy úroveň interchange fee regulují a pod tlakem jsou i samotné karetní asociace Visa a MasterCard. Komise Evropské Unie se obává po sníţení příjmů bank z vydaných karet zvýšení poplatků za drţení platební karty. Názor autora však je, ţe vzhledem ke konkurenčnímu prostředí však k přímému zvýšení poplatků za drţení platební karty docházet nebude. Dopady regulace budou i na straně akceptace platebních karet. Sníţí se náklad na sluţbu jako takovou, na tomto stavu budou nejprve profitovat banky a to do doby, neţ obchodníci začnou revidovat své smlouvy s bankou. Vzhledem ke sníţení vlivu on-us transakcí je moţné také očekávat, ţe na český trh přijde jiný evropský bankovní subjekt poskytující sluţbu akceptace platebních karet. Zmíněné změny s dopadem na český trh budou implementovány v průběhu následujícího roku, bude proto zajímavé dále sledovat chování bank, obchodníků a vývoj českého trhu.
53
Seznam použité literatury: Bibliografie: 1. JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, 204 s. ISBN 978-807-2774-982. 2. JUŘÍK, Pavel. Platební karty: 1870-2006 : velká encyklopedie. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 296 s. ISBN 80-247-1381-0. 3. JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 2.přepr.vyd. Praha: Grada Publishing, 2001, 175 s. příl. ISBN 80-247-0195-2. 4. RANKL, W. Smart card handbook: the digital revolution in buying and borrowing. 1. vyd. Chichester: Wiley, 2003, 1088 s. ISBN 04-708-5668-8. 5. SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2012, 325 s. ISBN 978-80-7261-238-3. 6. SCHMALENSEE, David S. Evans; Richard. Paying with plastic: the digital revolution in buying and borrowing. 4. vyd. Cambridge, Mass. [u.a.]: MIT Press, 2001. ISBN 02-6255037-7
Zákony: 7. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. In: Sbírka zákonů. Parlament České republiky, 1991 8. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. Parlament České republiky, 2009 9. Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. Parlament České republiky, 2011 10. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. In: Sbírka zákonů. Parlament České republiky, 2009
54
Internetové zdroje: 11. AKERS, Douglas, Jay GOLTER a Brian LAMM. Overview of Recent Developments in the Credit Card Industry. [online]. 2005, s. 14 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.fdic.gov/bank/analytical/banking/2005nov/article2.pdf 12. Česká Spořitelna, a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.csas.cz 13. Československá obchodní banka, a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.csob.cz 14. Hoax [online]. 2008 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: www.hoax.cz 15. Komerční banka, a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.kb.cz 16. Official website of the European Union [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://europa.eu/ 17. Sdružení
pro
bankovní
karty
[online].
2014
[cit.
2014-05-19].
Dostupné
z: http://www.bankovnikarty.cz 18. Stránky
společnosti
Ingenico
[online].
2014
[cit.
2014-05-19].
[cit.
2014-05-19].
Dostupné z: http://www.ingenico.com 19. Stránky
společnosti
Mastercard
[online].
2014
Dostupné z: http://www.mastercard.com 20. Stránky společnosti Visa [online]. 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://visa.com 21. Unicredit
bank,
a.s.
[online].
2014
z: http://www.unicreditbank.cz
55
[cit.
2014-05-19].
Dostupné
Seznam použitých pojmů a zkratek 3D-Secure – Metoda zabezpečení internetových plateb kartou. Acquiring – Přijímání nebo také akceptace platebních karet. Acquirer - Zúčtovací banka, která uzavírá smluvní vztahy s obchodními společnostmi, zpracovává transakce platebními kartami (přímo nebo prostřednictvím třetí strany) a zajišťuje clearing a zúčtování. Clearing - Forma platebního styku, při níţ banky (nebo jiné clearingové instituce) provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků. CVV kód – Z anglického „Card Verification Value“ je kontrolní kód slouţící k ověření pravosti karty. Jeho zadání je nutné u transakcí bez přítomnosti karty, např. na internetu. E-commerce – Elektronické obchodování. Imprinter - Mechanické zařízení, které umoţňuje otisknout podstatné údaje o embosované platební kartě, která má vystouplý reliéf. Interchange fee – Mezibankovní poplatek za provedení platby kartou. Issuing – Proces vydávání platební karty. Issuer – Z anglického „to issue“ – vydat, jedná se o vydavatele karty, nebo banku vydávající platební kartu. Kinegram – Technicky obtíţně napodobitelný bezpečnostní prvek, jedná se o speciální jemný potisk, obvyklý je mimo platebních karet také na bankovkách nebo průkazech totoţnosti Kryptologie - Věda, která se zabývá šifrováním a kódováním. NFC – Near field communication, komunikace na krátkou vzdálenost, technologie pouţívaná např. u identifikačních, platebních karet PCI DSS - Soubor mezinárodních bezpečnostních standardů (norem), jejichţ cílem je zamezit únikům citlivých dat o drţitelích platebních karet. Phishing - Podvodná technika pouţívaná na Internetu k vylákání citlivých údajů (hesla, čísla kreditních karet apod.). 56
PIN – Akronym z anglického „personal identification number“, tedy osobní identifikační číslo, vyuţívané pro autorizaci transakce. POS – Point of sale – obchodní místo. QR – Quick Response – obdoba čárového kódu do kterého je moţné zakódovat značné mnoţství dat.
57
