Akceptace elektronické komunikace. Bc. Martin Půlpitel

České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická Katedra počítačů

Diplomová práce

Akceptace elektronické komunikace Bc. Martin Půlpitel

Vedoucí práce: Ing. Jan Schmidt, Ph.D.

Studijní program: Elektrotechnika a informatika, strukturovaný, navazující magisterský Obor: Výpočetní technika 19. května 2009

iv

v

Poděkování Děkuji, děkuji, děkuji za to, že jsem!

vi

vii

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně a použil jsem pouze podklady uvedené v přiloženém seznamu. Nemám závažný důvod proti užití tohoto školního díla ve smyslu §60 Zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

V Praze dne 19. 5. 2009

.............................................................

viii

Abstract This thesis focuses on the acceptance of an electronical communication. It investigates the most common media for professional and social communication of target group of people between 14 and 30 years of age. This target group is divided into groups of technicians, humanists and artists. The thesis looks for differences in the level of acceptance of an electronical communication, it studies problems of the individual groups, analyzes them and offers a solution. It also deals with user tests of two communication tools and looks for answers to formerly set hypotheses. It marginally concerns the safety of the internet and hidden threats.

Abstrakt Tato práce se zabývá akceptací elektronické komunikace. Zkoumá nejběžnější média pro odbornou a sociální komunikaci cílové skupiny lidí ve věku 14-30 let. Rozděluje cílovou skupinu na podskupiny techniků, humanistů a umělců. Hledá rozdíly ve stupni přijetí elektronické komunikace. Má snahu hledat problémy jednotlivých skupin, analyzovat je a nabídnout řešení. Zabývá se i uživatelským testováním dvou komunikačních nástrojů a snažím se nalézt odpovědi na předem stanovené hypotézy. Okrajově také pojednává o bezpečnosti na internetu a skrytých hrozbách.

ix

x

Obsah 1 Úvod

1

2 Vymezení cílů práce

3

3 Metody získávání dat 3.1 Pozorování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Volba strategie pozorování . . . . . . . . 3.1.1.1 Izomorfní deskripce . . . . . . . 3.1.1.2 Reduktivní deskripce . . . . . . 3.2 Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Vedení interview . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1 Formy interview . . . . . . . . 3.2.2 Typy otázek . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2.1 Otevřené a uzavřené otázky . . 3.2.2.2 Primární a sekundární otázka . 3.2.3 Etapy a principy vedení interview . . . . 3.2.3.1 Přípravná etapa . . . . . . . . 3.2.3.2 Úvodní etapa interview . . . . 3.2.3.3 Jádro interview . . . . . . . . . 3.2.3.4 Závěr interview . . . . . . . . . 3.2.3.5 Vyhodnocení interview . . . . . 3.3 Dotazník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Příprava dotazníku . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Jaké otázky nepokládat . . . . . . . . . . 3.3.3 Pořadí otázek . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.4 Rozvržení dotazníku - elektronická verze 3.3.5 Doporučení na závěr . . . . . . . . . . . 4 Elektronická média 4.1 Elektronická komunikace . . . . . . . . . . . . 4.2 Sociální sítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Facebook . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1.1 Co se dá dělat na facebooku? 4.2.1.2 Skupiny . . . . . . . . . . . . 4.2.1.3 Nebezpečí na Facebooku . . . xi

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5 5 6 6 6 7 7 7 8 9 9 9 9 10 10 11 11 11 12 12 12 13 13

. . . . . .

15 15 16 16 17 18 19

xii

OBSAH 4.2.2 4.2.3

MySpace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . LinkedIn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5 Průzkum stupně přijetí elektronické komunikace 5.1 Příprava interview . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Podskupina technici . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Podskupina humanisté . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Podskupina umělci . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Komunikace s neznámými lidmi na internetu . . . 5.6 Diskuse na internetu . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Testování použitelnosti dvou komunikačních 6.1 Cíl testování . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Hypotézy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Definice, profil uživatele . . . . . . . . . . . 6.4 Průběh testu . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.1 Shrnutí testu . . . . . . . . . . . . . 6.4.1.1 Testovaná osoba T1 . . . . 6.4.1.2 Testovaná osoba T2 . . . . 6.4.1.3 Testovaná osoba T3 . . . . 6.4.1.4 Testovaná osoba T4 . . . . 6.4.2 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Vyhodnocení hypotéz . . . . . . . . . . . . . 6.5.1 Hypotéza H1 . . . . . . . . . . . . . 6.5.2 Hypotéza H2 . . . . . . . . . . . . . 6.5.3 Hypotéza H3 . . . . . . . . . . . . . 6.6 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

20 21

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

23 23 24 27 29 29 31 33

nástrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

35 35 35 36 36 38 38 38 38 39 39 39 39 40 40 40

. . . . . . .

. . . . . . .

7 Závěr

43

Literatura

45

A Obsah přiloženého CD

47

Seznam obrázků 3.1

Typ interview . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.1 4.2 4.3 4.4

Česká Republika na Facebooku Geo Challenge . . . . . . . . . . Barack Obama na Facebooku . Oblasti internetových útoků . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

17 19 20 21

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7

Účast v dotazování dle podskupin . . . . . . . Účast v dotazování dle věku . . . . . . . . . . Poměrné zastoupení mužů a žen v dotazování Komunikační prostředky . . . . . . . . . . . . Žebříček komodit v underground ekonomice . Komunikace s neznámým na internetu . . . . Schůzka s neznámým . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

24 25 26 27 28 30 31

xiii

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

8

xiv

SEZNAM OBRÁZKŮ

Seznam tabulek 6.1 6.2 6.3 6.4

Testovaná Testovaná Testovaná Testovaná

osoba osoba osoba osoba

T1 T2 T3 T4

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

xv

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

38 38 39 39

xvi

SEZNAM TABULEK

Kapitola 1 Úvod V 19. století zaznamenala technika nebývalý rozkvět a stroje tří Angličanů, původně na čerpání vody z dolů, se masivně rozšířily po celém vyspělém světě. O 19. století se mluví také jako o „století páry“. Parní stroje zvyšovaly efektivitu výroby a pomalu nahrazovaly dělníky. Při průmyslové revoluci vznikala první sociální dělnická hnutí a pojmy jako „práva pracujících“, „minimální mzda“ a „osmihodinový pracovní den“. 20. století - „století počítačů“ - přineslo velký ekonomický rozkvět a blahobyt vyspělým zemím. Počítače jsou dnes téměř všude, předpovídají počasí, perou prádlo, řídí letadla, pomáhají lékařům při operacích nebo hrají šachy. Prvních pár let 21. století ukázalo, že rychlost předávání informací se stala velice důležitou. Od prvního otřesu zemské kůry k erupci sopky uběhne mnohdy jen několik minut či hodin. Na rychlosti, s jakou jsou varováni lidé žijící v těsné blízkosti sopky, závisejí jejich životy. O 21. století se zatím mluví jako o „století informací“ nebo „století internetu“. Komunikace mezi lidmi se stále častěji neodehrává tváří v tvář, máme nejrůznější technické prostředky pro usnadnění a hlavně urychlení komunikace. Ale jako všechny technické vynálezy i tyto přinášejí mnoho obav a problémů. Díky používání elektronických prostředků pro komunikaci se lidé stále méně stýkají. V německém Mnichově je dle posledního průzkumu [16] 243 000 lidí bez partnera, což je skoro 29% z obyvatel města. České děti neovládají pravopis a jednou z hlavních příčin jsou krátké textové zprávy posílané přes mobilní telefony [19]. Na sociální síti Facebook má aktivní účet 200 milionů lidí [11]. Více než 100 milionů uživatelů se přihlásí na Facebook nejméně jednou denně [11]. Průměrný uživatel má 120 přátel [11], kteří mají taktéž účet na této sociální síti. Elektronická komunikace (el. komunikace) a sociální sítě jsou fenoménem dnešní doby. V této práci bych chtěl nahlédnout pod pokličku tohoto fenoménu.

1

2

KAPITOLA 1. ÚVOD

Kapitola 2 Vymezení cílů práce Komunikací rozumíme veškeré děje, při nichž dochází k předávání informací. Komunikace je základem organizace sociální struktury lidské společnosti. V této práci se chci zaměřit na různé skupiny lidí (techniky, humanisty, umělce). Mou cílovou skupinou budou vysokoškolsky vzdělaní lidí nebo lidé s ambicí studovat vysokou školu rozdělení podle věku na skupiny 14-18, 19-25 a 26-30 let. Chtěl bych zjistit, jaké komunikační nástroje používají pro technickou a sociální komunikaci, jaké mají názory na el. komunikaci a sociální sítě a jaké mají el. komunikací problémy. Ty se pokusím analyzovat a po té navrhnout možná řešení. Dále mě bude zajímat, jestli některé skupiny odmítají el. komunikaci jen z principu. Rád bych se dozvěděl, jestli někteří lidé odmítají el. komunikaci, protože nástroje, pomocí kterých lze komunikovat, jsou příliš složité nebo uživatelsky nepřívětivé. Zaměřím se i na zajímavé skutečnosti, které budou jednotlivé skupiny vykazovat, a pokusím se je rozebrat. Stanovím hypotézy a otestuji použitelnost dvou konkrétních nástrojů pro hromadnou komunikaci, výsledky budu analyzovat a stanovím doporučení.

3

4

KAPITOLA 2. VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE

Kapitola 3 Metody získávání dat Pro mou práci je velice důležité získávat přesná a korektní data od dotazovaných osob. Jelikož uvažuji skupiny lidí různého zaměření (technici, humanisté, umělci), bude i přístup k těmto skupinám odlišný. Metodika, věda o metodě, představuje systém skládající se z více vertikálně na sebe navazujících úrovní [20]. Těchto úrovní je mnoho (filozofická úroveň, etická úroveň, všeobecná vědní úroveň, úroveň konkrétní vědecké disciplíny, úroveň metodiky a techniky) a představují různé úrovně abstrakce. Čím vyšší je obecnost dané úrovně, tím se principy v ní formulované vztahují na větší oblast vědeckého poznání.

3.1

Pozorování

Je nejznámějším a nejstarším způsobem, jakým se člověk dozvídá o světě kolem sebe, a proto patří k nejzákladnějším technikám sběru dat. Už od narození se malé děti dívají kolem sebe, ohmatávají, ochutnávají, pomalu se učí, co mohou dělat a co nikoliv. Snaží se tak napodobovat své rodiče při každodenních činnostech. Velká část toho, co víme o sobě i o svém okolí, je zprostředkovaná tím, že se díváme kolem sebe a zkoumáme lidi a věci okolo nás. Pozorování se běžně používá při sběru vědeckých dat, ale také ho používá dennodenně každý z nás. Ovšem je velký rozdíl v tom, kdo a jak pozoruje. Lidské pozorování je vždy selektivní (z přístupných dat jsou „vybrána“ a skutečně pozorována jen některá). Vědecké pozorování je také selektivní. Zachytit a zaregistrovat všechny podněty kolem sebe není dost dobře možné. Člověk si při běžném pozorování patrně všimne výrazných věcí, těch, které ho uhodí do očí svojí zajímavostí nebo nezvyklostí, zatímco vědec pozoruje to, co si předem pečlivě naplánoval. Vědecké vnímání je plánovitě selektivní. Právě příprava a určitá systematičnost jsou charakteristiky, které odlišují běžné vnímání a pozorování od pozorování profesionálního. Manželé se po sobotním obědě procházejí po vltavských náplavkách a míjejí jiný 5

6

KAPITOLA 3. METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT

manželský pár. Žena si hned všimne vkusné halenky druhé dámy, pána možná upoutá její bujné poprsí. Nyní si vezmeme stejnou situaci, jen na místo prvního manželského páru dáme mladou módní návrhářku, která hledá inspiraci pro svou ročníkovou práci. Slečna do ulic vyrazila s fotoaparátem, skicářem a tužkou. Když míjí náš druhý pár, nebude ji zajímat onen šaramantní pán vedle ženy, vypustí boty, které má žena na sobě, a dívá se jen na šaty, rozmýšlí nad látkou, barvou, délkou. Když je mine, ještě se otočí, aby viděla zadní díl šatů. První pár nezískal setkáním s druhým párem téměř nic, krom potěšení oka. Slečna návrhářka má jednu z inspirací pro nové šaty a přesně s tím do ulic šla. Přesné a jasné vymezení toho, co se má stát pozorovaným objektem, je užitečné hlavně z hlediska vědomí, co jím není, a na co se tedy nesoustředit a neztrácet s tím čas [17].

3.1.1

Volba strategie pozorování

3.1.1.1

Izomorfní deskripce

Izomorfní deskripce [25] jsou nespecifické záznamy, otevřené podoby pozorování nebo – a nejčastěji – vyprávěcí způsob záznamu (narrative records) [18]; [13]. Podstata izomorfní deskripce spočívá v tom, že se pozorovatel snaží zaznamenat celý pozorovaný tok chování ve všech jeho projevech a přirozené následnosti tak, jak za sebou jednotlivé děje či úkony navazovaly. Můžeme říci, že jde o snahu co nejvěrněji reprodukovat pozorované události. Takto koncipovaný popis má často podobu povídky nebo literárního popisu, v němž jsou jednotlivé děje věrně popsány ve svých významných rysech a pořadích. Pokud jste si někdy psali deník a zaznamenávali, co jste během dne dělali a zažili, vlastně jste se velmi přiblížili izomorfní deskriptice. Jiným příkladem může byt komentovaný sportovní zápas. Pokud je cílem izomorfní deskripce věrná reprodukce pozorovaného chování, měla by obsahovat jen to, co pozorovatel skutečně viděl. Především platí zákaz interpretací. Důležité je, aby pozorovatel zapsal, co viděl, a ne to, co si myslí. Dále by měla být komplexní, jak jen to lze. Nikdy předem nevíte, co bude při pozorování klíčové [17]. 3.1.1.2

Reduktivní deskripce

Zatímco u izomorfní deskripce šlo o to, jak popsat události co nejvěrněji, nejhutněji a zachytit jedinečnosti, zde je tato bohatost redukována tím, že jednotlivé specifické projevy jsou zařazovány do společných kategorií. Při konstruování kategorií bychom neměli opominout tato pravidla: • Komplexnost – Je nutné pravidla sestavit tak, aby každé chování bylo možné přiřadit do některé kategorie.

3.2. ROZHOVOR

7

• Nezávislost – Každou jednotku pozorování lze zařadit právě do jedné jediné kategorie, které se nesmějí navzájem významově překrývat. • Konkrétnost a jasnost – Každou kategorii výstižně pojmenovat, ale především co nejpřesněji definovat. • Přehlednost – Počet kategorií nesmí být ani příliš nízký, ani příliš vysoký (jako optimální počet se udává 10 – 20 kategorií).

3.2

Rozhovor

Rozhovor je nejvhodnějším nástrojem, když chceme získat typy data, jakými jsou informace o názorech, postojích, záměrech, přáních, nebo pokud se chceme dozvědět, jak daný člověk porozuměl situaci. Rozhovor představuje zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat. Na rozdíl od pozorování je pozorovatel v centru dění a on utváří výsledek. Díky zprostředkovanosti je interwiev značně rozporuplnou metodou, ale možnost reagovat na odpovědi dotazovaného a získat přesně ta data, která jsou zajímavá a tím cenná, dělá z interwiev velice silný nástroj. Snad nejvážnější zdroj komunikačních problémů spočívá v chybném výkladu. Jakákoliv verbální výpověď nikdy nedokáže v úplnosti vyjádřit jedinečnost předmětu nebo skutečnosti. Je pouze nástrojem k jejímu opisu. To, co si myslíme nebo cítíme, není vždy možné vyjádřit pomocí řeči. První deformace informace v řeči nastává při kódování informace do systému jazyka. Dalším problémem je přenos zakódované informace. Čím je „kanál“, kterým informace proudí, delší, tím je větší riziko „šumu“: zkreslení, výpadků informace. Délkou kanálu není ani tak myšlena geometrická vzdálenost, jako spíše počet zprostředkovatelů informace (klasická dětská hra na tichou poštu) [17]. V jazykové komunikaci platí: • Řečené málokdy odpovídá zamýšlenému. Pravidlo: Dbát na přesnou a jasnou volbu slov. • Přenos deformuje informaci. Pravidlo: Používat především ověřené informace, důvěryhodnost klesá s rostoucím počtem zprostředkovatelů. • Slova a výpovědi mohou mít mnoho různých významů. Pravidlo: Nevěřme, že naše interpretace cizí výpovědi skutečně odpovídá tomu, co měl na mysli komunikující.

8

KAPITOLA 3. METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT

3.2.1

Vedení interview

3.2.1.1

Formy interview

Při použití volných forem (volné asociace, nestrukturované interview) je tazatel spíše pasivním posluchačem, nemá předem připravený seznam otázek. Tazatel jen uvede téma, kterého ho zajímá, a nechá dotazovaného mluvit. V polostrukturovaném rozhovoru se aktivita tazatele zvyšuje, má předem připravený seznam otázek. Způsob a forma odpovědí na tyto otázky zůstává stále víceméně volná, respondent si totiž může sám vybrat styl odpovědi. Strukturovaný rozhovor a jeho písemná forma, dotazník, v němž má tazatel „předepsané“ znění jednotlivých otázek i jejich pořadí. Stejně tak i respondent odpovídá standardizovaným způsobem – odpovídá obvykle výběrem z několika připravených alternativních odpovědí.

Obrázek 3.1: Typ interview

3.2.2

Typy otázek

Základem každého rozhovoru, a přirozeně tím nejdůležitějším, jsou otázky. Na volbě a znění otázek, včetně jejich pořadí, závisí množství a kvalita získaných informací. [13] popisuje několik chyb, které by se ve správných otázkách neměly vyskytovat: • Otázka se nemá současně ptát na dvě věci. • Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. • Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny. • Otázka nemá obsahovat dvojitý zápor. • Otázka nemá být formulována příliš široce.

3.2. ROZHOVOR 3.2.2.1

9

Otevřené a uzavřené otázky

Otevřené otázky jsou formulovány tak, aby neohraničovaly možnosti odpovědí respondenta. U uzavřených otázek (také někdy uváděny jako otázky s nucenou nebo omezenou volbou) si respondent může jako odpověď vybrat jednu z předem předložených a připravených alternativ. Otevřené otázky většinou „navádí“ k podrobnějšímu vysvětlování vlastních názorů, umožňují větší náhled do způsobu, jakým jedinec zpracoval nebo pochopil určité skutečnosti. Uzavřené otázky jsou „věcnější“, jejich pomocí můžeme získat větší množství různých informací v kratším čase. A tím, že odpovědi na ně jsou obvykle stručné, umožňují eliminovat nekontrolovatelný tok řeči u příliš hovorných respondentů.

3.2.2.2

Primární a sekundární otázka

Podle funkce, kterou otázka plní, můžeme rozlišovat otázky na primární a sekundární. Primární otázky jsou ty, které původně (primárně) formulovat tazatel se záměrem získat informace týkající se dané oblasti. Během rozhovoru vyvstanou spousty dalších, tzv. sekundárních otázek („probing“, následné a podněcující otázky). Existuje několik druhů sekundárních otázek: • Krátké projevy porozumění a souhlasu. • Krátké očekávající mlčení. • Zopakování primární otázky. • Zopakování nebo parafrázování odpovědi. • Neutrální požadavek o doplnění informace. • Sumarizace nebo zrcadlení odpovědi.

3.2.3

Etapy a principy vedení interview

Interview je nástroj, pomocí kterého získáváme informace. Proces tohoto získávání má svůj děj.

3.2.3.1

Přípravná etapa

Ještě než interview začne, měl by si tazatel sám odpovědět na tři základní otázky: „O čem?“, „S kým?“ a „Jak?“.

10

KAPITOLA 3. METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT

3.2.3.2

Úvodní etapa interview

V této etapě má tazatel dva úkoly: • Srozumitelně vysvětlit cíl, smysl a obsah rozhovoru. • Navodit optimální emocionální klima. Na Michiganské univerzitě zformulovali tato pravidla [26]: • Seznamte respondenta s tím, kdo jste a koho zastupujete. • Vysvětlete respondentovi, o co vám v interview jde a vysvětlete to tak, aby to stimulovalo jeho zájem o spolupráci s vámi. • Sdělte respondentovi, jak byl vybrán a proč jste vlastně vybrali jeho. • Úvodní instrukce by měly být krátké a jasné. • Přizpůsobte své chování a postup pružně situaci. • Snažte se vytvořit atmosféru důvěry a porozumění. Je pravděpodobné, že respondent k vám z počátku nebude mít důvěru, bude nervózní nebo se bude bát. Proto je vhodné na úvod dát nějaké rozehřívací otázky, aby se rozpovídal. Typické je se zeptat, jestli měl dobrou cestu, nebo požádat aby pověděl něco o sobě. 3.2.3.3

Jádro interview

Primárním účelem této části je získat tzv. jádrové informace. Ve strukturovaném interview se tazatel drží připravených otázek a sbírá informace. V méně formalizovaných typech rozhovorů je pozice tazatele složitější, ale zároveň i vděčnější díky možnosti improvizace a pružnému doplnění chybějících informací. Jiná situace nastává, pokud je položená otázka pro respondenta emocionálně těžká, a ten se odpovědi vyhýbá. V zásadě máme jen dvě možnosti jak reagovat: • Na otázku „zapomenout“. • Otázku odložit na později. Způsob kladení otázek je také velice důležitý. Osvědčeným a často využívaným způsobem je tzv. trychtýřovité kladení otázek. Začínáme od všeobecných (nebo citově neutrálních) otázek k otázkám specifickým (nebo emocionálně více laděným). Jinou alternativou může být tzv. hřebenové kladení otázek. Zatímco v trychtýřovitém vedení rozhovoru se věnujeme dalšímu tématu až po vyčerpání předcházejícího, v

3.3. DOTAZNÍK

11

hřebenové strategii otázky střídavě „předbíhají“ z jednoho tématu na druhé a po ukončení „kola“ se celý cyklus zopakuje. Jedním z důležitých dilemat, která musí tazatel v této etapě řešit, je otázka jeho vlastních zásahů do komunikace. Respondent by neměl vytušit z otázek nebo reakcí tazatele, co si on o tématu myslí. Jednou z nejčastějších chyb je totiž tendence k verbálnímu hodnocení výpovědi respondenta. Až na velmi výjimečné okolnosti by se tazatel měl vyhýbat hodnotícím výroků (např. „hezky jste to řekl. . . “, „Nesouhlasím s vámi. . . “, „V tomto máte pravdu, ale. . . “). Všeobecně platí, že pro efektivní uskutečnění interview není ani tak důležité kladení sofistikovaných otázek, jako spíše naslouchání, vzbuzování zájmu, pozornosti a akceptace partnera. 3.2.3.4

Závěr interview

V závěru bychom neměli opomenout poděkovat respondentovi, pochválit jeho snahu. Může být na místě i malá sumarizace rozhovoru a vypíchnutí nejzajímavějších momentů. Pokud je interview rozvrhnuto do více setkání, je právě v této etapě prostor domluvit si příští termín. 3.2.3.5

Vyhodnocení interview

Data sama o sobě velkou hodnotu nemají. Informace získané z rozhovoru musíme zpracovat, aby se přeměnily na drahocenný produkt. Aby bylo co vyhodnocovat, musí být data vhodně registrována ať už klasicky na papíře, audio záznamovém zařízení nebo videokameře. Nelze také opomenout etické hledisko. Pokud má tazatel v plánu během z rozhovoru pořídit audio záznam nebo dokonce videozáznam, je vždy potřeba dotazovaného požádat předem o svolení a zaručit mu, že záznam nebude nikterak zneužit. Je ovšem nutné počítat s tím, že dotazovaný rozhovor odmítne nebo bude při rozhovoru pod tlakem.

3.3

Dotazník

Dotazník je velice vhodným nástrojem, když potřebujeme odpovědi od velkého množství lidí na standardní sadu otázek. Není nic jiného než standardizované interview předložené v písemné podobě.

Výhody dotazníku: • Úspora času a finančních prostředků. • Data lze obvykle lépe kvantifikovat.

12

KAPITOLA 3. METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT Nevýhody: • Menší pružnost (např. nelze klást doplňující otázky). • Formulace otázky nemusí být dostatečně srozumitelná všem. • Obvykle nižší věrohodnost dat. • Příprava dotazníku vyžaduje větší pečlivost než příprava interview.

3.3.1

Příprava dotazníku

Před vlastním sestavením dotazníku je důležité se zamyslet, o čem má dotazník po vyhodnocení podat výpověď. Na základě této úvahy je vhodné vytvořit nejen otázky, ale zvolit i výstižný název. Jelikož dotazník je často předložen k vyplnění bez interakce s autorem, např. je i volně k dispozici na internetu, je velice důležité v úvodním textu seznámit respondenty s předmětem a cílem průzkumu.

3.3.2

Jaké otázky nepokládat

Při tvorbě otázek je nutné se především nutné zamyslet se a několikrát si zkusit na otázku odpovědět. Je špatné pokládat otázky, na které respondent nemůže odpovědět nebo je pro něj odpověď složitá, V případě uzavřených otázek je dobré přidat tzv. únikové odpovědi typu "nevím", "jiné", případně označit otázku jako nepovinnou. Do dotazníku nezařazujeme otázky zbytečné. Neptejme se na nic, na co nepotřebujete znát odpověď. Množství, byť i nepovinných, otázek může respondenta odradit. Dotazníky obecně pracují s agregovanými anonymními daty a není vhodné tyto principy jakkoliv měnit. Není proto vhodné se proto respondentů ptát na žádné osobní, nebo dokonce kontaktní údaje. Zaprvé je nepotřebujeme, zadruhé mívají respondenti k vyplňování takovýchto údajů oprávněný odpor [29].

3.3.3

Pořadí otázek

Na začátku dotazníku by měly být ty nejdůležitější otázky. Zejména ty, které dotazník nějakým způsobem větví (např. určení pohlaví). Dále je vhodné na začátek umístit ty nejzajímavější otázky, aby respondenta začal dotazník bavit, a neskončil třeba hned u třetí otázky, dříve než přijde to podstatné. Citlivé, osobní nebo potenciálně konfliktní otázky je naopak vhodné řadit spíše až ke konci dotazníku. S počtem zodpovězených otázek samozřejmě ochota pokračovat dále přes nepříjemnou otázku stoupá, protože nikdo nerad zahazuje svou práci. Segmentační otázky typu věk, dosažené vzdělání nebo místo bydliště patří vždy až na konec dotazníku. Mnoho respondentů totiž denně vyplňuje několik dotazníků a blok segmentačních otázek na úvod je nepříjemný [29].

3.3. DOTAZNÍK

3.3.4

13

Rozvržení dotazníku - elektronická verze

U většiny dotazníků je jednoznačně nejlepší zobrazit celý dotazníku najednou. Respondent vidí, kde má dotazník začátek i konec, může lépe odhadnout, kolik času mu zabere. Pokud se může v odpovědích libovolně vracet a může si předem si všechny otázky přečíst, a až poté se rozhodnout, zda dotazník vyplní či nikoli, je to pro něj příjemnější. Zobrazování dotazníku po jedné otázce je vhodné zejména v některých specifických případech. Na příklad, pokud je dotazník rozvětvený (tzn. na základě určitých odpovědí se zobrazují různé otázky), nemůže se už z principu zobrazit najednou celý (do zodpovězení rozhodující otázky se zobrazí jen jeho část), a potom má tedy i smysl uvažovat o zobrazování po jedné otázce [29].

3.3.5

Doporučení na závěr

Po vytvoření dotazníku je dobré jej zkusit několikrát zkušebně vyplnit, vyzkoušet různé kombinace odpovědí, ověřit vyplnitelnost dotazníku a v případě jakýchkoli problémů dotazník upravit. Při tvorbě důležitějších průzkumů by měl dotazníku předcházet tzv. "pilotní dotazník", ve kterém jsou převážně otevřené odpovědi a který pomůže při sestavování finálního dotazníku s převážně uzavřenými otázkami [29].

14

KAPITOLA 3. METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT

Kapitola 4 Elektronická média 4.1

Elektronická komunikace

Elektronicky komunikovat nás dnes nutí nejrůznější okolnosti. Ať už je to vlastní pohodlnost, úspora času nebo naše okolí. Budu se věnovat nejběžnějším elektronickým médiím pro komunikaci jako je mobilní telefon, e-mail, diskusní fóra atd. e-mail Elektronická pošta, zkráceně e-mail, je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. Termín e-mail se používá jak pro internetový systém elektronické pošty založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak pro intranetové systémy, které dovolují posílat si vzájemně zprávy uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat e-maily z internetu). K širokému rozšíření e-mailu přispěl zejména internet [4]. SMS Služba krátkých textových zpráv (zkratka SMS z anglického Short message service) je název pro službu dostupnou na většině digitálních mobilních telefonů. Zprávu lze posílat mezi mobilními telefony, jinými zařízeními, na pevné telefony nebo přes internet. Délka zprávy je omezena na 160 znaků. V Evropě často se jako SMS označuje i samotná krátká textová zpráva. Technologickým nástupcem SMS jsou zprávy MMS, které umožňují posílat i multimediální obsah. Pomocí SMS je také možné podpořit charitu či jinou veřejně prospěšnou aktivitu. Pro tento typ SMS je v ČR používán termín Dárcovská SMS – DMS. Provozovatel DMS garantuje minimální částku, kterou odvádí na konto obecně prospěšné nadace. Zbylá část slouží pro úhradu nákladů operátora s provozem služby DMS [8].

15

16

KAPITOLA 4. ELEKTRONICKÁ MÉDIA

diskusní fórum Jedná se o textová diskusní média dostupná přes internet. Často jsou tématicky zaměřená a orientují se na určitou skupinu uživatelů. Umožňují také zakládat určitá diskusní témata a i ta členit do skupin. Jednotlivé diskuse bývají vymezeny tématem, nikoliv základním textem. ICQ ICQ, celým názvem I Seek You, je software pro instant messaging využívající protokolu OSCAR. Program byl vyvinut izraelskou firmou Mirabilis a vydán v roce 1996. Nynější vlastníkem je firma AOL, která v roce 1998 koupila firmu Mirabilis za 407 milionů dolarů [5]. Skype Skype je peer-to-peer program, který umožňuje provozovat internetovou telefonii (VoIP) a Instant messaging. Jeho autory jsou Niklas Zennström a Janus Friis, tvůrci populárního softwaru Kazaa. Program umožňuje telefonovat mezi svými uživateli zdarma, za poplatek lze telefonovat do tradičních telefonních sítí (služba SkypeOut) a případně získat telefonní číslo a přijímat telefonáty z pevných a mobilních sítí se službou SkypeIn [7].

4.2 4.2.1

Sociální sítě Facebook

Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými více než 200 miliony aktivních uživatelů (květen 2009) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do více než třiceti pěti jazyků [11]. Na konci roku 2008 mělo na Facebooku účet 100 000 lidí z České republiky, dnes (9. 5. 2009) je registrováno již 564 620 lidí [3]. Dle staršího průzkumu [28] v době, kdy bylo registrováno 535 920 lidí z České republiky, plyne jedna zajímavá skutečnost, a to že jenom 456 900 z těchto lidí mluví česky nebo slovensky. Zbytek jsou cizinci žijící v České republice a plně dokazují, jaký obrovský úspěch tato sociální síť zaznamenala po celém světě. Ve srovnatelně velkém Rakousku je 515 240 uživatelů, takže na Facebooku rozhodně nezaostáváme. Z grafu [3] 4.1 je překvapivě vidět, že v této sítí má účet více žen než mužů. V České republice je z registrovaných na Facebooku 54,6% žen a 45,4% mužů, v USA je poměr ve prospěch žen ještě o něco výraznější, z registrovaných je 57,1%

4.2. SOCIÁLNÍ SÍTĚ

17

žen. Přičemž je obecně známo, že muži mají kladnější vztah k technice i internetu. Zde však může hrát, a pravděpodobně i hraje, významnou roli sociální charakter tohoto média a skutečnost, že Facebook je daleko více o komunikaci, přátelství a navazování kontaktů než o technice. A v tom mají ženy oproti mužů navrh.

Obrázek 4.1: Česká Republika na Facebooku

4.2.1.1

Co se dá dělat na facebooku?

Díky více než jak 10 000 aplikacím asi úplně vše, ovšem jen virtuálně. . . • Posílat soukromé zprávy jednotlivcům i skupinám. • Psát na zeď svému kamarádovi a to veřejně s tím, že si vzkaz můžou přečíst všichni vaši i jeho přátelé.

18

KAPITOLA 4. ELEKTRONICKÁ MÉDIA • Sdílet fotografie, videa, odkazy na zajímavé články na internetu, vše je možné komentovat a není výjimkou, že se nad jednou fotografii rozvine debata s desítkami až stovkami příspěvků. • Vytvářet události, zvát na ně přátelé, posílat aktuální zprávy. • Vytvářet skupiny všemožného zaměření. • Přátele můžete „štouchnout“, „obejmout“, „políbit“ nebo „zlechtat“. • Můžete hrát bowling a výkony porovnávat s přáteli (jakmile někdo vytvoří vyšší skóre, Facebook vás upozorní a to vás nemůže nechat chladným. • Je možné prodávat své přátelé, chovat domácí mazlíčky nebo soupeřit o moc v mafiánských rodinách. • Sdělit přátelům jaké knihy jste četli, kterou byste doporučili a kterou čtete právě teď. • Na mapě světa označit země, které jste navštívili, která chcete navštívit a porovnat se s přáteli. • Díky inteligentní hře Geo Challenge 4.2 se rozšiřují obzory v oblasti zeměpisu, hra je zajímavým čtyřbojem. V prvním kole je nutné poznat co nejvíce vlajek států ze všech koutů světa. Ve druhém kole se rozeznávají slepé mapy států. Ve třetím se umísťují na slepé mapě světoznámá města jako Londýn, Tokio, New York nebo Praha. V posledním kole se opět na slepé mapě světa hledájí kulturní, architektonické nebo přírodní pamětihodnosti a památky jako jsou egyptské pyramidy, Big Ben nebo třeba hora Fuji. Podle dosažených bodů ze všech čtyř kol je vám přiřazena postavička symbolizující úroveň znalostí („druhého pilota cestovního letadla“ nebo „učitele zeměpisu“). Celkové skoré se pak orovná s přáteli, kteří hru také hráli.

4.2.1.2

Skupiny

Facebook je téměř ideálním nástrojem, jak dát dohromady skupinu lidí a projevit svůj názor. Politika, věci věřejné, ekologie i zajímavé události jsou daleko dostupnější a může se jich účastnit mnoho lidí. Člověk může vyjádřit podporu Gruzii z klidu od počítače, a i jeho hlas je slyšet. Jako přiklad uvádím tyto skupiny: Vzdávám hold mistru Kaplickému a chci, aby v Praze stála jeho knihovna Po smrti Jana Kaplického (15. 1. 2009) téměř přes noc vznikla skupina „Vzdávám

4.2. SOCIÁLNÍ SÍTĚ

19

Obrázek 4.2: Geo Challenge

hold mistru Kaplickému a chci, aby v Praze stála jeho knihovna“, ke které se připojily tisíce lidí. Diskuse nebere konce a diskutující se předhánějí s nápady, jak stavbě pomoci, kde ji postavit a s názory, jaký politik jí nejvíce uškodil. 5. 2. 2009 proběhla na Staroměstském náměstí manifestace (svolaná přes Facebook) – DEMOKRACIE STAVÍ: POSTAVME SE KE KNIHOVNĚ ČELEM, které se zúčastnilo přes 3 000 lidí. K dnešnímu dni 9. 5. 2009 má skupina 26 754 členů.

Barack Obama Barack Obama je prvním politikem, který masově použil internet a sociálních sítí pro svou kampaň, a je dosti pravděpodobné, že právě elektronická média mu přinesla křeslo v Bílém domě [21]. Na Facebooku má Obama neuvěřitelných 6 250 679 fanoušků (3. 5. 2009) [11] 4.3 druhým „nejpopulárnějším“ politikem je John McCain s 561 814 fanoušky. Zde je viděl o kolik Obama svému soupeři utekl a velký podíl na tom mají fanoušci mimo USA. Server OpenSecrets.org [24] uvádí, že Obama při prezidentské kampani vybral 336 314 554$. Díky tzv. nové kampani získal mnoho důležitých hlasů z řad mladých voličů, resp. je vůbec donutil jít volit. 4.2.1.3

Nebezpečí na Facebooku

Nic není tak krásné, jak se na první pohled zdá, a tak i Facebook má své problémy a úskalí. Možná není přesné říkat Facebook, protože se nejedná o záměrné snahy autorů, ale jde o pokus třetích stran zneužít a útočit na Facebook. Osobní údaje jsou dnes cenným obchodním artiklem na černém trhu [10] a velkým lákadlem pro různé podvratné živly.

20

KAPITOLA 4. ELEKTRONICKÁ MÉDIA

Obrázek 4.3: Barack Obama na Facebooku

Proto je vhodné si na Facebooku nepřidávat za přítele někoho, koho dobře neznáte. Je potřeba brát v úvahu, že sdílené údaje můžou v nejhorším případě padnout do špatných rukou. Sdílení citlivých údajů by vám mohlo do budoucna uškodit. Graf 4.4 ukazuje procenta útoků z jednotlivých zemí a hlavní oblast zájmu. Na první pohled je patrná atraktivnost sociálních sítí pro možné útoky.

4.2.2

MySpace

MySpace je online socialní síť, která umožňuje vídat se s přáteli svých přátel. Lze sdílet fotografie, články a zájmy s rostoucí sítí vzájemných přátelé. MySpace je pro lidi, kteří chtějí mluvit on-line nebo pro lidi bez partnerů - „single“ - kteří se chtějí potkávat s jinými „single“ lidmi. Ocení jej také lidé, kteří chtějí spojit své přátele s dalšími přáteli nebo rodiny, které chtějí zůstat v kontaktu. Hodí se i pro „business“ vztahy a firmy, prostě každého, kdo hledá dlouho ztracené přátele [23].

4.2. SOCIÁLNÍ SÍTĚ

21

Obrázek 4.4: Oblasti internetových útoků

4.2.3

LinkedIn

LinkedIn je profesní síť důvěryhodných kontaktů, má přes 39 milionů členů ve více než 200 zemí po celém světě a asi polovina členů je mimo USA. Cílem je poskytovat výhodu uživatelům v jejich pracovní kariéře a urychlit úspěch odborníků po celém světě. Členové této sítě si mohou vytvořit profil, který shrnuje jejich profesionální odbornosti a úspěchy [22]. Díky LinkedIn můžete: • Zveřejnit svůj profesionální profil s kariérními úspěchy. • Být vyhledán členy LinkedInu i renomovanými personálními agenturami i nadnárodními společnostmi. • Hledat nové spolupracovníky s vyhovujícím profilem po celém světě. • Spolupracovat na projektech, shromažďovat údaje, sdílet soubory a řešení problémů. • Najít potenciální partnery pro projekt.

22

KAPITOLA 4. ELEKTRONICKÁ MÉDIA • Získat nové poznatky z diskuse s odborníky.

LinkedIn je vlastně lepší virtuální personální agentura, která pracuje jen s renomovanými firmami a nabízí pracovní nabídky šité na míru každému uživateli. Firmy inzerující přes LinkedIn mají jistotu, že se o jejich pracovní pozice budou ucházet ti nejlepší odborníci z celého světa. Jakožto sociální síť má jednu velkou výhodu - postupem času si každý buduje svou síť kontaktů a může se mu stát, že pokud jeho kamarád rozjíždí vlastní podnikání, nabídne mu spoluprácí. Taktéž HR manažer nějaké firmy, jehož má v kontaktech, mu může nabídnout práci, pokud vyhovuje požadavkům dané pozice. I uživatel sám si mezi svými kontakty může vybrat toho nejlepšího, kterému nabídne účast na důležitém projektu.

Kapitola 5 Průzkum stupně přijetí elektronické komunikace V této kapitole chci ověřit, jak různé skupiny přistupují k el. komunikaci, jaké s ní mají problémy a co by jim mohlo pomoci. Provedl jsem na 41 hloubkových interview a dotazníkových šetření. Výsledky jsem rozdělil pro podskupiny techniků, humanistů a umělců. Mnou dotazovaní měli vždy vysokoškolské vzdělání nebo ambici vysokou školu studovat. Pro věkovou skupinu 14-18 let jsem se dotazoval především studentů mladoboleslavských středních škol, na Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře, osmiletém gymnáziu Mladá Boleslav, na Obchodní akademii a Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi. Pro informace ve věkové skupině 19-25 let a 26-30 let jsem se dotazoval studentů nebo absolventů Českého vysokého učení technického v Praze a Univerzity Karlovy v Praze, napříč téměř všemi fakultami obou univerzit.

5.1

Příprava interview

Před vlastním rozhovorem jsem si připravil pár otázek, ke kterým jsem hodlal dojít, nicméně jsem nechtěl rozhovor jakkoliv řídit a snažil jsem dát co největší prostor dotazovanému. Hlavní otázky zněly takto: „S jakými problémy jste se setkali při elektronické komunikaci? Co by vám elektronickou komunikaci ulehčilo? “ Výběr místa setkání jsem nechal na dotazovaném, neboť je velice důležité, aby se cítil přirozeně a ne pod tlakem. Většinou jsme se scházeli ve škole nebo v blízké hospůdce. Po rozhovoru jsem nechal dotazovanému vyplnit krátký dotazník pro sesbírání statistických dat. Struktura dotazníku: • Jaká je Vaše oblíbená barva pozadí internetových stránek? • Do jaké skupiny byste se zařadil (technici, humanisté, umělci, ostatní)? 23

24KAPITOLA 5. PRŮZKUM STUPNĚ PŘIJETÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE • Která elektronická média a sociální sítě používáte? • Psali jste si někdy s někým neznámým na internetu (e-mail, chat...)? • Šli byste na schůzku s někým, koho znáte jen přes internet (e-mail, ICQ, Facebook...)? • Pohlaví? • Věk? V reakci na průzkum „S neznámými lidmi komunikuje na internetu čtvrtina dětí“ [27], který pro T-Mobile zpracovala agentura TNS AISA, jsem se rozhodl do dotazníku zařadit následující dvě otázky „Psali jste si někdy s někým neznámým na internetu (e-mail, chat...)?“ a „Šli byste na schůzku s někým, koho znáte jen přes internet (e-mail, ICQ, Facebook...)?“. Na základě odpovědí na tyto otázky jsem se pokusil zhodnotil situaci a vyvodit nějaké závěry. Snažil jsem se o rovnoměrné zastoupení všech podskupin i věkových kategorii. Celkově jsem oslovil 41 lidí. Rozložení dle podskupin je vidět v grafu 5.1, rozložení dle věku je zřejmé z grafu 5.2, poměr mužů a žen znázorňuje graf 5.3. Z grafu 5.4 lze vypozorovat, kolik procent dotázaných používá jaké medium.

Obrázek 5.1: Účast v dotazování dle podskupin

5.2

Podskupina technici

Tato podskupina dle očekávání neměla s el. komunikací větší problémy. V největší míře také používala různé elektronické nástroje. Dostal jsem mnoho námětů pro

5.2. PODSKUPINA TECHNICI

25

Obrázek 5.2: Účast v dotazování dle věku

zlepšení nejrůznějších softwarů. Absolutní prioritou je pro techniky použitelnost nástroje, bezpečnost a spolehlivost.

Nerada používám Skype, protože se mi často stává, že druhou stranu neslyším nebo hovor často vypadává. Hezký příklad toho, jak technické nedostatky můžou odradit uživatele, od používání daného média. Přitom náprava, může být docela snadná. V tomto konkrétním případě, je nejčastějším problémem kvalita a rychlost připojení k internetu obou účastníku hovoru. Lze otestovat rychlost a odezvu připojení uživatelů a volajícímu signalizovat předpoklad s kým bude hovor bezproblémový a s kým může dojít k problémům. V případě špatné kvality připojení je na místě snaha uživateli vysvětlit, v čem může být problém a co může udělat pro nápravu.

Hlavním problémem je SPAM. Spam je nevyžádané masově šířené sdělení (nejčastěji reklamní) šířené internetem. Původně se používalo především pro nevyžádané reklamní e-maily, postupem času tento fenomén postihl i ostatní druhy internetové komunikace, např. diskuzní fóra, komentáře nebo instant messaging [9]. Spam je opravdu velký problém a lidem, kteří dostatečně nechrání svůj počítač nebo e-mailovou schránku jistě pěkně ztrpčuje život. Stejným tempem jakým se vyvíjí záludnost Spamu, se vyvíjí důmyslnost antispamových nástrojů. Dnes má

26KAPITOLA 5. PRŮZKUM STUPNĚ PŘIJETÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE

Obrázek 5.3: Poměrné zastoupení mužů a žen v dotazování

snad každý free-mail antispamovou ochranu a stačí, aby uživatel občas kliknul na nevyžádaný e-mail, a samoučící filtr časem automaticky sám rozpozná nevyžádané e-maily. Problémem je určitá nespolehlivost a nejistota - při předávání důležitých nebo soukromých informací může dojít k odposlechu a informace mohou být zneužity - to považuji za velký problém. Neméně podstatný problém je zaakrnění jazyka, při el. komunikaci zapomínáme používat (nebo ještě hůře - z lenosti záměrně nepoužíváme) diakritická znaménka, čárky v souvětích apod., a tímto naše verbální schopnosti, znalosti jazyka, pravopisu zaostávají. Nejistota a nespolehlivost el. komunikace je nasnadě. U klasického doručování pošty či poštovního holuba není doručení poštovní zásilky 100%, ani u elektronických prostředků tato jistota není 100%. Ovšem je zaručeně rychlejší a kontrolními mechanismy lze problém rychle zachytit a vyřešit. Dobrým bezpečnostním prvkem je například používání šifrovacích klíčů při mailování. Komunikace tváří v tvář je nejspolehlivější, co do bezpečnosti, tak z hlediska maximálního porozumění, ale pro tuto formu komunikace v dnešní době nalezneme čas jen málokdy. Zakrnění jazyka deformace mateřštiny je bohužel smutnou skutečností, nicméně z historického hlediska jí nelze zabránit. S prohrou v bitvě na Bílé hoře roku 1620 nastoupili na český trůn Habsburkové a do českých zemí začala definitivně vát němčina. Ve spisovné češtině je i dnes mnoho cizích i německých slov z doby po roce 1620, ale buďme rádi za kapesník, neboť jsme v kapse mohli nosit „nosočistoplenu“.

5.3. PODSKUPINA HUMANISTÉ

27

Obrázek 5.4: Komunikační prostředky

Přes ICQ občas chytám viry, mám problém, když zkopíruji nějaký text a odešlu ho přes Messenger nebo e-mail - druhé straně se většinou objeví pouze prázdný čtverec nebo nesmyslné znaky. Podobný technický problém jako u prvního dotázaného. Mohu jen doporučit věnovat více úsilí vývoji, testování a uživatelskému testování elektronických prostředků pro komunikaci, aby se podobné problémy nevyskytovali.

5.3

Podskupina humanisté

Humanisté jsou skupinou, která více nedůvěřuje el. prostředkům pro komunikaci, déle jim trvá než přijmou dané médium za své. Ale naopak, když zjistí, že dané medium je přínosem nebo že se dokonce jedná o zábavu, využívají ho více než technici. Ve věkové skupině 14-18 bylo % uživatelů Facebooku u humanistů vyšší než u techniků. Na otázku: „Jak ses k Facebooku dostal/a?“ odpověděli v drtivé většině, že přes kamarády. Mám problémy zapamatovat si velké množství hesel. Opět technický problém, který má i technické řešení. Pro webové aplikace, kde je nutné zadávat hesla, lze použít tzv. „password manager“, tedy jakéhosi správce hesel, jež vám po stisku kombinace kláves nebo načtení vašeho otisku prstu heslo automaticky vyplní. Je to jisté ulehčení, ale také možné bezpečnostní riziko. Když se někdo dostane přes vaše vstupní heslo do počítače nebo necháte počítač ne-

28KAPITOLA 5. PRŮZKUM STUPNĚ PŘIJETÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE dopatřením zapnutý, může se dostat k vašim osobním údajům a informacím. Vadí mi ubohé a vulgární vzkazy na fórech a Spam Nesmyslné a vulgární příspěvky na anonymních fórech nebo diskuzích souvisí s pocitem anonymity a bezpečnosti na internetu. Některým jedincům dodává tento pocit sílu k činům, ke kterým by se jinak neodhodlali. Tento pocit se však nezakládá na pravdě a dnes je již skoro každý na internetu snadno identifikovatelný. Podrobněji v části 5.6 Diskuse na internetu. Používám internet docela často a vadí mi, že na mnoha stránkách vyžadují mé osobní údaje a mnohdy ani nevím, k čemu je používají. Toto může být opravdu vážný problém. Pokud je byť jen drobné podezření, že se jedná o neseriózní webovou stránku nebo ji provozuje pochybná společnost, doporučuji osobní údaje nezadávat. Pokud je registrace přesto nutná, doporučuji si založit fiktivní e-mailový účet a ten používat jen pro tyto případy. Dále při registraci neuvádět pravdivé údaje, ale použít obvyklé jméno „Jan Novák“ s místem bydliště „Praha“. Tímto postupem můžete snížit množství spamu, který chodí do vaši opravdové e-mailové schránky a nevystavujete se tvz. obchodování s osobními údaji. Osobní údaje jsou lukrativním zbožím a obchodování s nimi je tvrdou realitou. Dokonce existují profesionální nástroje s licenční politikou a podporou stejně jako Windows od Microsoftu [10] 5.5.

Obrázek 5.5: Žebříček komodit v underground ekonomice

Phishing (někdy převáděno do češtiny jako rhybaření) je podvodná technika používaná na Internetu k získávání citlivých údajů (hesla, čísla kreditních karet apod.) od obětí útoku. Jejím principem je rozesílání e-mailových zpráv, které se

5.4. PODSKUPINA UMĚLCI

29

tváří jako oficiální žádost banky či jiné podobné instituce a vyzývají adresáta k zadání jeho údajů na odkazovanou stránku. Tato stránka může například napodobovat přihlašovací okno internetového bankovnictví a uživatel do něj zadá své přihlašovací jméno a heslo. Tím tyto údaje prozradí útočníkům, kteří jsou poté schopni mu z účtu vykrást peníze [6].

5.4

Podskupina umělci

Tato podskupina mě osobně nejvíce zajímala, protože je pro mě jaksi vzdálenější než druhé dvě. Rozhovory však ukázaly, že pro dotazované z této skupiny jsou důležité podobně věci jako pro ostatní. A to hlavně: uživatelská přívětivost, bezpečnost, spolehlivost a zábava. Odlišnosti se u této skupiny přeci jen projevily v procentuálním využívání elektronických prostředků a době akceptace daného média. Při dotazování jsem se setkal i s názorem, že el. komunikace je nesmysl a nejlepší, jak cokoliv probrat, je sejít se po práci v hospůdce u piva.

Nikdy není stoprocentní, s kým si člověk vůbec píše. Ano, s tím musím jedině souhlasit. Ukrást někomu identitu na internetu je poměrně snadné. Nelze zabránit jedincům založit si fiktivní profil a vystupovat v diskuzi jako někdo úplně jiný. Tady je na řadě opatrnost každého z nás. Na internet by měl každý vstupovat s mírným respektem a s vědomím, že tam číhá nebezpečí. Před skokem do neznámé vody je také dobré nejprve prozkoumat terén. Skok po hlavě do neznáma může dopadnout špatně a analogicky to platí pro přehnanou důvěru na internetu. Před důvěrnější komunikací na internetu je velice dobré dostatečně si prověřit dotyčného na druhé straně nebo úplně nejlépe komunikovat jen s lidmi, které známe. Často se mi stalo, že můj protějšek pochopil psaná slova jinak, než jsem je myslela, což by se při osobním setkání nestalo. Toto je možná největší úskalí el. komunikace a poměrně častý jev. U el. komunikace se odbourává mimika, gestikulace, nálada, emoce a o celém významu sdělení vypovídají jen písmenka. Každý není od narození spisovatelem a ani nemívá tolik času se dlouze rozepisovat o problému. El. komunikace je ideálním prostředkem pro pracovní komunikace bez emocí. Naopak na důležité osobní sdělení by si každý měl vyhradit čas a sdělit je osobně.

5.5

Komunikace s neznámými lidmi na internetu

Odpovědi na otázku „Psali jste si někdy s někým neznámým na internetu (e-mail, chat...)?“ pro mě byly velkým překvapením , neboť 40 dotázaných odpovědělo

30KAPITOLA 5. PRŮZKUM STUPNĚ PŘIJETÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE kladně, jen jeden jediný dotázaný záporně 5.6! Ve věkové skupině 14-18 let všichni dotázaní, tedy 100%, odpovědělo, že už si někdy na internetu psali s neznámým člověkem. Pokud věkovou skupinu 14-18 let lze považovat za děti, pak můj průzkum dosti rozporuje průzkum agentury TNS AISA [27], který hovoří o tom, že na internetu si s neznámými lidmi píše až čtvrtina dětí. Dalším velkým překvapením byly odpovědi na otázku „Šli byste na schůzku s někým, koho znáte jen přes internet (e-mail, ICQ, Facebook...)?“, kdy 32 dotázaných odpovědělo „Ano“, jen 9 dotázaných odpovědělo „Ne“ 5.7.

Obrázek 5.6: Komunikace s neznámým na internetu

V dnešní době, kdy na internetu číhá spousta nebezpečí je určitě k zamyšlení, jak děti resp. soukromí uživatelů internetu, ochránit. Dokážu si představit definování jasných pravidel ochrany soukromí s krédem prestiže pro společnosti, jednotlivé software a webové stránky, které by je dodržovaly. Napadají mě následující body, které by měl dodržovat „bezpečný software“: • Při registraci vyžadovat co nejméně osobních údajů. • Když už je možnost nějaká osobní data nebo kontaktní údaje uvádět, dostatečně důrazně upozornit registrujícího na možná nebezpečí, kterým se vystavuje při zveřejnění citlivých údajů. • Chaty, diskusní fóra a sociální sítě by neměly uvádět možnost vyplnit telefon nebo adresu bydliště. • Společnosti vyžadující osobní nebo kontaktní údaje by měly věnovat maximální pozornost jejich zabezpečení a za žádných okolností by je neměly poskytnout třetí straně.

5.6. DISKUSE NA INTERNETU

31

Obrázek 5.7: Schůzka s neznámým

Iniciativa by tzv. „bezpečným software“ ocenila nějakou značkou a uživatel by získal jistotu, že se pohybuje v bezpečné zóně. Protikladem ocenění by mohla být černá listina, kde by mohli být zveřejňovány nebezpečné webové stránky, software nebo společnosti provádějící nekalé praktiky. Dalším krokem by mohla být kampaň podobná např. kampani za dopravní bezpečnost „Nemyslíš, zaplatíš“. Nepodařilo se mi získat nějaká data, která by vypovídala o počtu nezvěstných, utiskovaných, zneužívaných, týraných nebo dokonce usmrcených osobách, které má na svědomí internet, ale v mediích se tyto případy objevují a myslím, že by se toto nebezpečí nemělo podceňovat. Mnoho lidí je přesvědčeno, že na internetu jsou úplně v bezpečí, protože doma u počítače jim přeci nic nehrozí, opak je pravdou. Mnoho lidí zneužívá důvěru druhých a snaží se je všemožně přelstít a obohatit se na jejich úkor. Jsou známy případy pedofilů, kteří se organizovali přes internet a hledali si své oběti na internetu [2].

5.6

Diskuse na internetu

Další věc, které souvisí s domnělou anonymní bezpečností na internetu, je vystupování a chování lidí. Již mnohokrát jsem se v osobním i pracovním životě setkal s tím, že mi přišel ostrý mail, já na něj ostřeji odpověděl a problém byl na světě. Když jsem se s oponentem sešel u oběda, normálně bez agrese jsme si promluvili, problém za pár minut vyřešili a oběma bylo jasné, že tu vlastně žádný problém nebyl, jen jsme ho uměle vytvořili nepřiměřenou rétorikou v elektronickém prostředku. S tím souvisí nepochopitelné příspěvky v nejrůznějších internetových diskuzích, ať už v diskusních fórech nebo pod novinářskými články [1]. Pod článkem, jež

32KAPITOLA 5. PRŮZKUM STUPNĚ PŘIJETÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE informuje o jmenování nové vlády se za 4 hodiny od vydání sešlo na 130 komentářů. Komentáře jsou vesměs anonymní, i když v diskuzi vystupují diskutující pod jmény jako: „matěj“, „SOS“, „STANDA“. . . První komentář pod článkem směle vypovídá o úrovni diskuse: „Mám prostě radost, že zmizela vláda vztyčeného prostředníku!“. S vědomím těchto skutečností musíme brát podobné diskuse s rezervou a možná na ně ani nereagovat. Že od tohoto jevu není oproštěna ani intelektuálně vyspělá akademická půda, může směle doložit diskusní fórum Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. [12]:

prof. Ing. Michael Šebek, DrSc. Na osobní názor máte samozřejmě právo, ale jeho váha je jistě dána váhou vaší, tedy váhou jednoho studenta a z vůle mocné lobby katedry počítačů také zrovna senátora FEL. Názory lidí, mimochodem většinou jen o málo starších než vy sám, kteří tvořili programy RK a OI, jsou zase podloženy vahou jejich osobností - a oni už na rozdíl od vás něco dokázali, mají za sebou konkrétní výsledky, často evropské a někdy i světové úrovně, mají publikace ve špičkových světových časopisech, vedou evropské projekty, váží si jich kolegové nejen u nás, ale i v zahraničí. Ing. Tomáš Davidovič Tak tahle hlaska se mi hodne krute nelibi. Mocna lobby katedry pocitacu dostala do senatu jednoho studentskeho senatora (druhej tam je jako nahradnik)? Ale notak, tohle snad nemame zapotrebi. Bc. Martin Půlpitel Profesor Sebek se nechal opet unest, ja bych na to ani nereagoval... prof. Ing. Michael Šebek, DrSc. No mě se zase krutě nelíbí, jak snadno pan senátor shodil práci skupiny schopných mladých učitelů a výzkumníků na nových programech OI a RK: že prý mají "vážné nedostatky". To není vůbec pravda, nikdo nikdy žádné jejich vážné nedostatky neodhalil. A že mohl, vystaveny jsou už dlouho. Co když si to přečte někdo z možných zájemců o tyto obory? Nebo že by právě o to šlo? Ondřej Machek Myslím, že šlo o tzv. "mocnou lobby"... Když už jsme u těch zájemců, kteří si pročítají fórum, myslím že by bylo fér, aby nebyli ochuzeni o to, jak se vykládá slovo informatika na FELu. Takže, vážení zájemci o studium, podle některých profesorů na FEL, kteří Vás budou nové programy učit, slovo informatika znamená (cituji) "odborné znalosti + počítače jako nástroj". To je myslím objektivní fakt, který může vyslovit i prachsprostý student bez vědeckých výsledků :-)

5.7. ZÁVĚR

33

RNDr. Petr Olšák Je zábavné sledovat, jak skoro všechny diskuse mají podobný vývoj. Zakladatel vlákna se na něco zeptá, dostane se mu (někdy) věcné odpovědi. Pak k tomu někdo přidá svůj názor. Ten je často podepřen slovy "trošku bokem:"(nebo podobnými), jako zde v příspěvku 4. Této myšlenky se pak chytí další a začnou jí rozpitvávat. Pravidelný přispěvatel do všech možných diskusních fór se cítí napaden formulací "ja jsem zas slysel, ze programy mely vazne nedostatky, kterymi se zabyval senat"a snaží se co nejvíce zdůraznit, že to nebyly "všechny programy", jejímiž nedostatky se zabýval senát. Začíná přitom používat silná slova o jakýchsi "lobby". To samozřejmě nenechá neklidné prsty některých diskutujících v klidu (což byl asi i účel těch silných slov) a máme tu další reakce. Pravidelný přispěvatel se pouští do naprosto (ale naprosto) neopodstatněného srovnávání podle vědeckých výsledků na jedné straně tvůrců programu a na druhé straně studentského senátora, který (ze zákona) projednává v senátu tyto programy proto, že je student a má za sebou místo vědeckých výsledků pro změnu spoustu hlasů, které ho do toho senátu zvolily. Myšlenka je taková, že studenti právě proto, že ještě nemají svou životní zkušenost zastřenou dlouhodobým pobytem za katedrou ze strany učitelů, ani dlouholetým vědeckým bádáním a honičkou poslat včas příspěvek na další a další konferenci, mohou přinést na problém nový a užitečný názor. Přitom o studenty tady na tomto pracovišti snad jde především. S názorem, že je programů moc, že to není pro FEL ekonomicky únosné, se přitom asi mnozí z nás ztotožní. K diskusi se přibalí pravidelný folklór o fakultě informatiky, umně se tam objeví i odkazy na současné aktivity některých diskutujících, které s tématem vůbec nesouvisí, a diskuse pomalu přerůstá do fáze "kolapsu", kdy pravidelní diskutující si vzájemně vyměňují argumenty spíše podpásovým způsobem. Ostatní občas plácnou něco totálně od věci (jako třeba nyní já). Tato fáze zde ještě není plně rozvinuta, ale co není, může být.

5.7

Závěr

V této kapitole jsem ověřil, že různé podskupiny lidí přistupují k el. komunikaci rozdílně. Různá je i doba a důvody, které vedou k přijetí daného média. Kromě čistě pracovní komunikace je důležitým prvkem zábava. Pokud člověka něco baví, a baví se tím i jeho přátele, je ochoten překročit prvotní averzi a začít si „hrát“. Absolutní prioritou je použitelnost, bezpečnost a spolehlivost. Proto jednoznačně každému vývojáři či vedoucímu softwarového týmu doporučuji: „testovat, testovat, testovat. . . “ „Rozehřívací otázka“ - „Jaká je Vaše oblíbená barva pozadí internetových stránek?“, neměla opravdu jiný význam než mívají běžné úvodní otázky na uvolnění atmosféry, neboť na základě odpovědí nebylo možné cokoliv vypovědět, dotazovaní nejspíše uváděli svou oblíbenou barvu. Během průzkumu o komunikaci s neznámými lidmi na internetu jsem ověřil vzrůstající neopatrnost lidí. Prakticky všichni dotázaní odpověděli, že už někdy na internetu komunikovali s neznámým člověkem a 78% dotázaných dokonce odpovědělo,

34KAPITOLA 5. PRŮZKUM STUPNĚ PŘIJETÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE že by šlo na schůzku s někým, koho znají jen přes internet. Tato čísla jsou alarmující a dokonce vyšší, než se v podobných průzkumech běžně uvádí. Možné příčiny a následky by vydaly na samostatnou práci.

Kapitola 6 Testování použitelnosti dvou komunikačních nástrojů Vysokoškolské koleje ČVUT jsou připojeny do sítě CESNET2 bezplatně. Vysokoškolské kolejní kluby spravují kolejní sítě a za to mají jisté výhody, které na jiných kolejích nemají. Každý člen klubu (uživatel sítě) platí členský příspěvek v klubu, neplatí tedy za internet, a dostane veřejnou IP adresu, otevřené všechny porty do světa, streamovánou digitální televizi na síti a mnoho dalších služeb, které kluby poskytují. Z členství v klubu neplynou jen výhody, ale také povinnosti, např. číst kolejní komunikační kanál. Na vysokoškolských kolejích ČVUT v Podolí se dlouhodobě používá pro hromadnou komunikaci news server. Statistiky ukazují, že k tomuto kanálu přistupuje něco kolem 1/3 členů klubu, i když k povinnosti číst klubové news se zavazuje každý uživatel podolské internetové sítě. Vyvstalo již mnoho teorií, proč členové klubu nečtou klubové news. Nemají o informace zájem? Jsou jen pasivními členy? Nevědí o existenci komunikačního kanálu? Je pro ně nepřirozené el. komunikovat? Je komunikace pomoci news klientů uživatelsky nepříjemná?

6.1

Cíl testování

Cílem testování je potvrdit nebo vyvrátit níže uvedené hypotézy. Analyzovat chování a problémy testovaných osob a odpovědět na část otázek z úvodu kapitoly. Testování bude probíhat na klubovém news serveru a standardním webovém fóru [14].

6.2

Hypotézy

Stanovím si tři níže uvedené hypotézy za účelem zodpovězení otázky, jestli komunikační kanál není využíván pro uživatelskou nepohodlnost a přílišnou komplikovanost nastavení klientského software. Chci porovnat podobné úkony na dvou 35

36KAPITOLA 6. TESTOVÁNÍ POUŽITELNOSTI DVOU KOMUNIKAČNÍCH NÁSTROJŮ komunikačních systémech, analyzovat problémy testovaných osob a navrhnout řešení. • H1: Nastavení news je příliš komplikované pro normálního uživatele (def. později). • H2: Běžný uživatel není zvyklý komunikovat pomoci news klientů. • H3: Webové fórum je pro komunikaci daleko uživatelsky přívětivější, než prostředí news klienta.

6.3

Definice, profil uživatele

Běžný uživatel = uživatel, který na PC používá internet, elektronickou poštu, vytváří dokumenty. Uživatel, který se nezabývá programováním a nerozumí jednotlivým softwarům do hloubky.

6.4

Průběh testu

Prostředí testu a vybavení

• Čistý operační systém Windows XP nainstalovaný ve virtuálním serveru (zaručení vždy stejných výchozích podmínek pro každou testovanou osobu). • V Internet Exploreru přednastavené záložky s důležitými webovými adresami, které bude testovaná osoba používat. • Přednastavený účet v MS Outlook Express. Role monitora testu Monitor testu přivítá testovanou osobu a uvede ji do problematiky testu. Zaznamenává průběh testu a v případě krize testované osoby poradí jak dál.

Sbíraná data Budu zjišťovat, jestli testovaná osoba má zkušenost s news a diskusními fóry. • Časový průběh testu. • Problémy, se kterými se setkaly testované osoby.

6.4. PRŮBĚH TESTU

37

• Zhodnocení obou komunikačních prostředků. • Budu zjišťovat, jestli testovaná osoba má zkušenost s news a diskusními fóry. Zadání testu Všechny své myšlenky a kroky nahlas komentujte, popisujte, co právě děláte a proč, je to důležitá součást testu.

Úkol č. 01 Na Ploše otevřete Internet explorer (ikona modrého „e“). V záložce Oblíbené (žlutá hvězdička vlevo nahoře) klikněte na odkaz Podolí news. Přejděte na Návody (třetí odkaz v levém modrém sloupci). Přejděte do cca poloviny stránky na MS Outlook Expres. Na Ploše si spusťte program MS Outlook Expres a postupujte dle návodu [15] (na přiloženém CD). Po úspěšném nastavení účtu (nastavte odebírání skupin podoli.popelnice, podoli.pokusy) odešlete příspěvek do skupiny podoli.pokusy : Předmět: „pokus news“ Text: „Ahoj Podoli.“ + váš podpis

Úkol č. 02 Ve skupině podoli.popelnice najděte příspěvek s předmětem „free lednice C409“

Úkol č. 03 V Internet exploreru v „Oblíbených“ klikněte na odkaz FORUM Cycling & Fitness, zaregistrujte se a přidejte příspěvek do skupiny volná diskuse: Text: „Ahoj sportovci.“ + váš podpis

Úkol č. 04 Nalezněte příspěvek s předmětem „spinning/cycling“

38KAPITOLA 6. TESTOVÁNÍ POUŽITELNOSTI DVOU KOMUNIKAČNÍCH NÁSTROJŮ pohlaví věk škola, fakulta ročník znalost news

muž 24 ČVUT, stavební 4 ne

Tabulka 6.1: Testovaná osoba T1 pohlaví věk škola, fakulta ročník znalost news

muž 19 ČVUT, elektrotechnická 1 ne

Tabulka 6.2: Testovaná osoba T2

Úkol č. 05 Zhodnoťte, porovnejte práci s oběma komunikačními systémy.

6.4.1

Shrnutí testu

6.4.1.1

Testovaná osoba T1

T1 upozorňoval, že se z návodu nedá kopírovat text. Špatně napsaný návod ho svedl na špatnou cestu, bez zásahu monitora nebylo možné pokračovat v testu. Po nastavení správné e-mailové adresy pokračoval T1 v testu. Úkoly č. 02 – 04 zvládl bez problémů, i když mu trvaly déle než bych čekal. T1 nepracoval moc samostatně, měl tendenci se často ptát monitora. Neřekl bych, že úkoly pro něj byly moc složité, spíš si myslím, že byl málo trpělivý. Otázkou je, jak moc trpělivý běžný uživatel má být? 6.4.1.2

Testovaná osoba T2

T2 postupoval celkem svižně. Opět byl problém v návodu a se zadáním špatné e-mailové adresy. Snažil se situaci řešit sám, nalezl příslušné okénko s nastavením a zeptal se na správnou e-mailovou adresu. Zbylé úkoly zvládl bez problémů. T2 na závěr kritizoval špatný návod, nutnost speciálního softwaru a nastavování pro běžnou komunikaci v klubu. Poukazuje na to, že pro komunikaci prostřednictvím diskusního fóra mu stačí webový browser. 6.4.1.3

Testovaná osoba T3

T3 četl špatný návod (návod je psaný pro dva různé softwary). Měl problémy s nastavením a nepodařilo se mu odeslat příspěvek do diskusní skupiny. Chtěl

6.5. VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ pohlaví věk škola, fakulta ročník znalost news

39 žena 22 ČVUT, stavební 2 ne

Tabulka 6.3: Testovaná osoba T3 pohlaví věk škola, fakulta ročník znalost news

muž 21 ČVUT, dopravní 1 ne

Tabulka 6.4: Testovaná osoba T4

přerušit test, ale nakonec úkoly č. 03 – 04 se sebezapřením zvládl. 6.4.1.4

Testovaná osoba T4

T4 měl problémy se zorientovat v návodu, trošku podvědomě čekal na pomoc monitora při testu. Nastavování klienta news serveru mu zabralo skoro 16 minut, ale nakonec všechny úkoly zvládl sám. T4 označil prostředí news klienta, jako přehlednější než prostředí webového diskusního fóra.

6.4.2

Závěr

Všichni testovaní uživatelé měli problém se špatným návodem. T2 upozornil, že není z návodu možné kopírovat text. Nikdo z testovaných uživatelů neznal komunikační prostředí news. Nikdo z testovaných uživatelů neměl vyhraněný názor na to, který ze dvou systémů je lepší, pohodlnější a přehlednější pro komunikaci (jen T4 označil prostředí news klienta jako přehlednější). Všem testovaným uživatelům trvalo nastavení news klienta poměrně dlouhou dobu.

6.5 6.5.1

Vyhodnocení hypotéz Hypotéza H1

H1: Nastavení news je příliš komplikované pro normálního uživatele.

40KAPITOLA 6. TESTOVÁNÍ POUŽITELNOSTI DVOU KOMUNIKAČNÍCH NÁSTROJŮ Tato hypotéza se spíše potvrdila. Nastavení news klienta trvá i zkušenějším testovaným osobám cca 10 min. Jedna testovaná osoba nastavení klienta vůbec nezvládla a i po zásahu monitora nechtěla v testu pokračovat. Chybou je, že poskytovaný návod není přesný. Už vůbec neposkytuje návod pro rozmanitou škálu klientů, obsahuje návod jen na MS Outlook Express a Netscape Communicator. Zásadní chybou je, že uživatele neupozorní na nutnost použít klubové e-mailové adresy z domény ČVUT, ale vyzývá uživatele: „Vyplň svůj e-mail, který běžně používáš, klikni na Další“. Žádný nově příchozí nebo běžný uživatel nepoužívá pro běžnou komunikaci e-mail z domény ČVUT. Tato skutečnost má za následek, že testované osoby nebyly schopny odeslat příspěvek na klubové news. Monitor musel zasáhnout a poradit testovaným osobám, jak změnit e-mailovou adresu, aby mohly pokračovat v testu.

6.5.2

Hypotéza H2

H2: Běžný uživatel není zvyklý komunikovat pomoci news klientů. Tato hypotéza se jednoznačně potvrdila. Nikdo z testovaných nevěděl, co je to news server a nikdo nepoužíval pro elektronickou poštu nějakého klienta. Prostředí webového diskusního fóra, bylo všem testovaným osobám bližší. Testované osoby prostředí znaly, resp. přišly s ním do styku minimálně jako čtenáři.

6.5.3

Hypotéza H3

H3: Webové fórum je pro komunikaci daleko uživatelsky přívětivější než prostředí news klienta. Tato hypotéza se nepotvrdila. Testované osoby shledávaly práci s oběma prostředími shodnou. Jedna testovaná osoba dokonce označila prostředí news klienta jako přehlednější. Při hledání v obou prostředích dosáhly vždy cíle. Při závěrečném hodnocení většinou udávaly za hlavní problém news prostředí přílišnou složitost nastavení a špatný návod. Testované osoby ocenily lepší funkci hledání v diskusním fóru.

6.6

Závěr

Na základě výsledků testování, ověření H2: Běžný uživatel není zvyklý komunikovat pomoci news klientů. I H1: Nastavení news je příliš komplikované pro normálního uživatele. A pokud připustím, že news prostředí je pro uživatele stejně příjemné a přehledné nebo příjemnější a přehlednější než diskusní fórum (což se neprokázalo H3), vystává velmi důležitá otázka, která je mým od počátku sledovaným meritem testu. . .

6.6. ZÁVĚR

41

Je pro hromadnou komunikaci v rámci klubu výhodnější prostředí, u kterého je komplikované nastavení a je možná o něco málo příjemnější a pohodlnější pro ovládání a komunikaci nebo je výhodnější prostředí, s kterým je i běžný uživatel seznámen, nevyžaduje téměř žádné nastavení (kromě registrace – naprosto standardní věc v dnešním světě internetu) a je srovnatelně pohodlné a přehledné jako první řešení? Nastavení připojení k news serveru i zkušenějšímu uživateli trvá cca 10 min a méně zkušenému 15 min nebo nastavení vůbec nezvládnou. Tento čas může u podstatné části uživatelů znamenat překonání jejich vlastního „Out-of- box-experience“, tj. času, který jsou ochotní věnovat nastavení softwarů před možností jej začít využívat. Jelikož je kladena podmínka masovosti, ideálně 100% uživatelů by mělo mít přístup ke komunikačnímu kanálu klubu. Jelikož v posledních letech se ke klubovým news připojuje cca 1/3 uživatelů, je tedy hodně popřena ona povinnost přístupu ke komunikačnímu kanálu drtivou většinou uživatelů. Existuje hypotéza, že uživatelé se nepřipojují ke komunikačnímu kanálu, protože nastavení je příliš složité. Jednoznačně bych doporučil přejít na používání některého standardního webového diskusního fóra. Je naivní domnívat se, že se dosáhne stavu, kdy se bude 100% uživatelů připojovat k diskusnímu kanálu, ale i zvýšení o 10-15% bych pokládal za úspěch. Také bych pokládal za výborné, že prakticky kterýkoliv uživatel (uživatel rozdílných IT schopností) by si mohl bez asistence počítačového odborníka nastavit přístup ke komunikačnímu kanálu, odebírat a poskytovat informace. To v současné době není možné. Dále by bylo jistě zajímavě, zjistit co vede poměrně velkou skupinu lidí k nezájmu o informace o prostředí, v němž stráví podstatnou část času svého vysokoškolského života. Myslím si, že nezájem je poměrně nebezpečná vlastnost. Díky nezájmu může zemřít člověk, který nutně potřebuje pomoc. Díky nezájmu, nám může vládnout špatná vláda a díky nezájmu můžeme mít nižší Hrubý domácí produkt. Bohužel platí: „Každý národ má takovou vládu, kterou si zaslouží“. Je s podivem kolik lidí s aspirací na elitu národa, žije s nezájmem. . .

42KAPITOLA 6. TESTOVÁNÍ POUŽITELNOSTI DVOU KOMUNIKAČNÍCH NÁSTROJŮ

Kapitola 7 Závěr V úvodu práce se věnují rozhoru metod získávání dat, což je velice důležité pro sběr kvalitních dat a schopnost činit závěry. Teoreticky se věnuji pozorování, rozhovoru a dotazníku. Pozorování používám hlavně při testování použitelnosti dvou komunikačních nástrojů. Rozhovor a dotazník při průzkumu stupně přijetí elektronické komunikace. V práci zmiňuji jaké nejdůležitější elektronická media pro komunikaci. Nejvíce se věnuji fenoménu Facebooku, rozebírám jeho popularitu a jak ho profesionálně využít např. pro politickou kampaň. Zmiňuji i nebezpečí, která a uživatele sociálních sítí číhají. V kapitole Průzkum stupně přijetí elektronické komunikace rozebírám názory a poznatky od jednotlivých podskupin techniků, humanistů a umělců. Snažím se analyzovat jejich problémy s elektronickou komunikací a nabízet řešení. V poslední kapitole testuji v reálném prostředí dva komunikační nástroje pro hromadnou komunikaci. Ověřuji předem stanovené hypotézy, činím závěry a předkládám doporučení. Z této práce jasně vyplynul rozdílný přístup různých podskupin lidí ke komunikaci. Technici s elektronickou komunikací nemají problém, je pro ně snadná, dokonce ji vyhledávají. Humanisté ji neodmítají, nicméně doba přijetí média je u nich mnohem delší. U umělců jsem se setkal i s názorem, že elektronicky komunikovat není potřeba a je lepší si s každým promluvit osobně. U všech skupin je na prvním místě uživatelská přívětivost nástroje, dále pak bezpečnost a spolehlivost. Technické problémy můžou často uživatele odradit, ať patří do kterékoliv skupiny. Každý vývojář, byť i malého softwarového projektu, by neměl zapomenout na uživatelské testování a to hlavně skupin lidí, kteří budou produkt převážně používat. Častou chybou bývá testování produktu technicky zdatným jedincem a na základě tohoto produkt prohlásit za bezproblémový a rychle jej uvést na trh. Není nic horšího, něž špatně odvedené práce, ve výsledku nepoužitelná pro běžné uživatele. Během průzkumu o komunikaci s neznámými lidmi na internetu jsem ověřil vzrůstající neopatrnost lidí. Prakticky všichni dotázaní odpověděli, že už někdy na internetu komunikovali s neznámým člověkem a 78% dotázaných dokonce odpovědělo, 43

44

KAPITOLA 7. ZÁVĚR

že by šlo na schůzku s někým, koho znají jen přes internet. Tato čísla jsou alarmující a dokonce vyšší, než se v podobných průzkumech běžně uvádí. Možné příčiny a následky by vydaly na samostatnou práci. Při testování použitelnosti dvou komunikačních nástrojů ve studentském prostředí, jsem ověřil, že pro uživatele nejsou nejdůležitější skvělé technické vlastnosti produktu, pokud jsou na úkor jednoduchosti instalace a nastavování produktu. Většina testovaných osob dala přednost nástroji, který znala a nebyl náročný na instalaci, i za cenu menší přehlednosti a uživatelského pohodlí, které v tomto testování bylo relativní a nikterak zásadně rozdílné. Dokonce se ukázalo, že přílišná náročnost na instalaci a složitost nástroje může vést až k odmítnutí komunikace pomocí tohoto nástroje.

Literatura [1] Aktualne.cz. Česko má vládu, která ho dovede k předčasným volbám, 2009. http://www.aktualne.cz. [2] Aktualne.cz. Rakousko rozbilo obří světovou síť s dětským pornem, 2009. http://www.aktualne.cz. [3] Checkfacebook.com. Czech republic, 2009. http://www.checkfacebook.com/. [4] Cs.wikipedia.org. e-mail, 2009. http://cs.wikipedia.org. [5] Cs.wikipedia.org. Icq, 2009. http://cs.wikipedia.org. [6] Cs.wikipedia.org. Phishing, 2009. http://cs.wikipedia.org. [7] Cs.wikipedia.org. Skype, 2009. http://cs.wikipedia.org. [8] Cs.wikipedia.org. Sms, 2009. http://cs.wikipedia.org. [9] Cs.wikipedia.org. Spam, 2009. http://cs.wikipedia.org. [10] Daniel Dočekal. Obchod s kradenými osobními údaji jen kvete, 2008. http://www.lupa.cz. [11] Facebook.com. Statistics, 2009. http://www.facebook.com. [12] FEL ČVUT. Schvaleny nove programy, 2009. https://forum.feld.cvut.cz. [13] G. M. Breakwell and S. Haond and C. Fire. Research methods in psychology, volume 1. Sage, London, UK, 1995. 45

46

LITERATURA

[14] GNU General Public License. Softwáre pro tvorbu diskuzních fór na internetu, 2009. http://www.phpbb.com. [15] I. Novakov. Návody jak se připojit na newsy. klub Pod-O-Lee, 2001. [16] Institut Innofact. Deutsche Single, 2009. http://www.focus.de. [17] J. Ferjenčík. Úvod do metodologie psychologického výzkumu : jak zkoumat lidskou duši, volume 1. Portál, Praha, Česká Republika, 2000. [18] J. J. Shaughnessy and E. B. Zechmeister. Research methods in psychology, volume 1. McGraw-Hill, New York, USA, 1990. [19] J. Čáp. Befeleme, Y se veze, 2009. http://www.lidovky.cz. [20] L. Sprung and H. Sprung. Grundlagen der Methodologie und Methodik der Psychologie, volume 1. VEB, Berlin, Německo, 1984. [21] L. Terhune. Internet revolutionizes campaign fundraising, 2009. http://www.america.go. [22] LinkedIn.com. About Us, 2009. http://linkedin.com. [23] MySpace. About US, 2009. http://www.myspace.com. [24] opensecrets.org. Donor demographics, 2009. http://www.opensecrets.org. [25] H. Selg. Pädagogische Verhaltensmodifikation, volume 1. Stuttgart, Německo, 1977.

Klett Verlag,

[26] Survey Research Center. Interviewer’s manual. University of Michigan, 1969. [27] ČTK. S neznámými lidmi komunikuje na internetu čtvrtina dětí, 2009. http://www.ctk.cz. [28] Um-digital. Czech republic, 2009. http://www.um-digital.cz/blog. [29] vyplnto.cz. Zásady tvorby dotazníku, 2009. http://www.vyplnto.cz.

Příloha A Obsah přiloženého CD

Obsah CD: • dp_pulpitel.pdf • navod_news.pdf

47