Akademie výtvarných umění v Praze
Teoretická část diplomové práce
2011
Martina Šaňková
Akademie výtvarných umění v Praze
Škola architektury Emila Přikryla
Martina Šaňková
"Ideální" Zruč nad Sázavou
Praha 2011
Téma Pro zpracování tématu "Ideální" Zruče nad Sázavou jsem se rozhodla, protože ve Zruči nad Sázavou už 25 let žiji. Bydlím v osadě Dubina, která katastrálně pod Zruč spadá ale nachází se asi 2 km severně od města. Zruč nad Sázavou je součástí okresu Kutná Hora. Od okresního města je vzdáleno 30 km a od hlavního města ČR Prahy 57 km. V okolí 10 kilometrů od města se potkávají hranice okresu Kutná Hora s okresy Havlíčkův Brod a Benešov. Město Zruč se rozkládá ve dvou ohybech řeky Sázavy, převážně po její pravé straně. Do prostoru města řeka vtéká na východě u zručského nádraží a opouští jej na severozápadě, v místě, kde se říká Na kostelíku. Pokračuje pak nádherným masivem Chabeřických skal vysokým 339 m.n.m, který je vzácným přírodním prvkem a místem častých denních vycházek obyvatelů Zruče. Do Sázavy se přímo ve Zruči vlévají dva potoky. Hodkovsko-Ostrovský a Pardidubský potok. Severně od města leží nejvyšší bod jeho nejbližšího okolí, vrch Babka (440 m n.m.) Od severovýchodu se k městu těsně přimyká kopec Demlýnek (395 m n.m.). Na protějším břehu dosahuje křižovatka silnic U lípy nadmořské výšky 398 m n.m. Ve vzdálenosti 7 km jižně od města prochází dálnice D1. Pod správní jednotku spadají obce Domahoř, Dubina, Nesměřice a Želivec. Historie Osidlování Posázaví začalo kolem roku 1032 (Sázavský klášter). Zruč je možné datovat mezi tento rok a rok 1150 ( letopočet v kostele Povýšení sv. Kříže). První zachovaná zmínka o Zruči pochází ale až z roku 1328. Jejím prvním vlastníkem byl Heřman. V dalších mnoha letech (200) byla Zruč prokazatelně majetkem pánů z Kolovrat. Tento rod vlastnil i další sídla v Posázaví. Od roku 1553 byla Zruč sídlem Kaleniců. V té době město vzkvétalo a za vlády Ferdinanda Habsburského v roce 1561 byla Zruč povýšena na městečko se všemi městskými výsadami. Také jejich znak se stal základem pro současný znak Zruče (stříbrné buvolí rohy na červeném štítě). Další městské výsady včetně trhů připojil v r 1662 Leopold I. Za třicetileté války Zruč upadá a 200 let se v ní střídali různí majitelé. Poprvé zručské panské sídlo vyhořelo v roce 178l, podruhé v roce 1826 a potřetí v roce 1871. Roku 1834 se započalo s větší přestavbou zámku. Nový zámek měl tehdy čtvercový půdorys bez věžiček. V letech 1872-78 se majitel panství Jan Stanislav Skrejšovský zasadil o výstavbu silnice ZručLipina-Krasoňovice-Hodkov. Zřídil i knihovnu a záložnu. Za své politické smýšlení byl tehdejší vládou uvězněn a když nemohl splácet půjčku u Živnostenské banky, jeho majetek
propadl bance. V roce 1885 od banky koupil zručské panství Jan Šebek. Jeho syn, baron Adolf Schebek, železniční inženýr se zasloužil o celkovou přestavbu zámku včetně parku ale take o výstavbu místních železnic. Železnice zásadně změnila městečku život. Schebkové pobývali na zámku až do roku 1945, od roku 1951 je na zámku sídlo městského úřadu. Před několika lety potomci Schebků uplatnili na zámek restituční nárok, který byl uznán. V dnešní době je zámek majetkem města. Z historie městečka byla dále důležitá výstavba železobetonového mostku spojujícího starou část městečka a Malou Stranu. V roce 1911 byl uveden do provozu most přes řeku Sázavu, na který pak byla napojena silnice směr Dolní Kralovice, Soutice, Vlašim. V té době se také pro usnadnění plavení dřeva vorařům reguloval tok řeky. V roce 1928 získalo městečko první telefonní hovornu a o rok později byla dokončena elektrifikace. V roce 1936 byl postaven kostel českobratrské církve. Zcela nová etapa vývoje města nastala po roce 1939, kdy do města přišla firma Baťa ze Zlína a začala zde podnikat v obuvnické výrobě. Obuvnictví se zde udrželo ještě dlouho po znárodnění a take Zruč nejvíce proslavilo. Dětská obuv označena symbolem žirafy (absolutní nezávadnost obuvi) byla známa po celé Evropě a i v některých státech v zámoří. Obyvatelstvo V minulosti se obyvatelstvo živilo především zemědělstvím a příležitostnou prací na panském. Průmysl zde nebyl. Po příchodu firmy Baťa se prudce zvedl počet obyvatel a průmysl a výstavba se začaly rozrůstat. Místo u městečka Zruč nad Sázavou si firma Baťa vybrala nejen proto, že zde je velká řeka (důraz na dobrou dopravní obslužnost) a zdravé prostředí (rekreační oblast), železniční spojení (Posázavská trasa z Čerčan do Světlé nad Sázavou, kde se napojuje na hlavní trať Praha — Brno, a odbočka do Kutné Hory) a blízkost plánované dálnice D1, ale i proto že Zruč jako chudé zemědělské městečko, mělo levnou pracovní sílu. Založení nového města na zelené louce Tomáš Baťa si od počátku výstavby k sobě zval významné architekty a urbanisty, aby mu pomohli zhmotnit jeho vize. Představiteli zlínské architektury jsou mimo jiné Jan Kotěra a František Lydie Gahura. Součástí rozvoje Baťova systému bylo i vytváření nových urbanistických celků. Ze Zlína se expandovalo na různá nová místa - zelené louky v Čechách i po světě. Mezi nimi to mimo Zruče nad Sázavou byla města jako Napajedla, Otrokovice (Baťov), Sezimovo Ústí (Velký Dvůr), Třebíč (Borovina). V zahraničí potom Slovensko: Partizánske (Baťovany), Nové Zámky, Bošany, USA: Belcamp, Francie: Hellcourt (Bataville), Indie: Kalkata (Batanagar), Bataganj, Brazílie: Anaurilândia, Batatuba,
Batayporã, Bataguassu, Mariapolis, UK: East Tilbury, Kanada: Batawa, Nizozemsko: Best (Batadorp). Továrna v Batadorpu je posledním fungujícím Baťovským satelitem na světě. Baťa se určitě inspiroval poznatky architektů, kteří se zabývali ideálními městy už v 19. století. Mezi nimi i Claude Nicolas Ledoux s projekty pro Chaux, Tony Garnier, Ebenezer Howard a další. Na řešení urbanistických plánů se podíleli nejen již zmínění čeští architekti Vladimír Karfík, František Lydie Gahura, Jiří Voženílek, Richard H. Podzemný, Emanuel Hruška, Josef Gočár, Miroslav Drofa, A. Florián, ale například i Le Corbusier. Všechny Baťovy poznatky jsou shrnuty v knize Ideální průmyslové město budoucnosti. Publikace obsahuje množství plánů a rozpočtů a informací o časové náročnosti. Bohužel nebyla nikdy vydána. Je možné do ní pouze nahlédnout ve Zlíně v Moravském zemském archivu. Baťa uplatňoval při výstavbě měst vlastní urbanistickou i sociální filozofii. Vybudováním měst podle myšlenky: "Společně pracovat, individuálně žít" vznikly zcela unikátní městské celky s řadou jedinečných solitérních objektů, které společně reprezentují to nejlepší z moderní architektury 1. třetiny 20. století. Zruč se dle plánů měla rovnat jak velikostí tak průmyslem dnešnímu Zlínu. Mělo zde stát letiště, nemocnice i vysoké školy, ale po příchodu Němců v roce 1939 se již plány nemohly uskutečnit a postupné znárodnění po roce 1945 tento záměr definitivně pohřbilo. První schválený plán na Nové město Zruč byl od architekta Richarda Huberta Podzemného z r. 1939. Ideální průmyslové město. Symetrický ovál. V záhybu řeky za železnicí stojí továrny. Kompaktní oválný tvar narušují původní budovy statku a přetíná jej silnice na Chabeřice. Na bránu továrny navazuje obchodní ulice vedoucí na náměstí, která se poté mění ve střední pás zeleně, ze kterého vedou uličky pod úhlem 45 stupňů do obytného sídliště domků, dvojdomků a čtyřdomků. Internáty jsou navrženy u náměstí, školy rozmístěné přímo v sídlišti. Na druhém konci města měl být nemocniční areál. První změna regulačního plánu proběhla v roce 1940 pod vedením arch.Jiřího Voženílka. Je v něm přepracováno náměstí, severní část města už není ve tvaru symetrického oválu. Další regulační plány vznikly po roce 1944 a jejich autorem byl Emanuel Hruška. Přepracovány jsou opět budovy na náměstí Míru, nepostavenou obytnou čtvrť nahrazují internáty. Za Chabeřickou ulicí se mění i směr ulic a zástavba nepokračuje symetricky. Drží se přírodních podmínek a vrstevnic. Hruška, jako jediný, přestavuje zemědělský dvůr a navrhuje zde radnici a kostel. Plocha s obytnými domy se rozrůstá až na vrchol kopce nad
městem a je navržena pro 12 000 obyvatel. Počítá s mnoha veřejnými budovami, nemocnicí, stadionem, několika školami a kulturními zařízeními. Současnost V současnosti se pětitisícové město rozrostlo do rozměrů 2,5 km x 2 km. Zruč nad Sázavou díky své historii působí jako města dvě. Tyto dvě části jsou rozděleny i místními názvy na Zruč novou a Zruč starou. Stará a Nová spolu nekomunikuji, není vidět z jedné části do druhé, zámek shlíží na staré náměstí /spíše náves/ za zády - za lesem, parkem, v záhybu řeky se rozkládá část elipsy nové Zruče - Baťova. Ta je nedokončená. Historické maloměsto s náměstím pro trhy, kostelem, zámkem, zámeckým parkem, domky v podzámčí a na severozápadní straně napojený průmyslový satelit s továrnou, rodinnými domky v zahradách, širokým pásem zeleně v ose. Historické a průmyslové město se dotýkají pouze v místech zámku, zámeckého parku a zemědělského dvora a jsou spojené jedinou komunikací, která v geometrickém centru města budí dojem periferie. Centrem staré Zruče je obdélníkové náměstí, jehož polovina, nacházející se za kolejemi má vesnický charakter. V současné době funguje pouze jako průjezd městem. Touto nejstarší částí a nejužší komunikací musí projet každý, kdo se potřebuje dostat z dálnice Praha-Brno nebo od Kutné hory do nové části města. Několik domů na náměstí je prázdných. Venkovské části za tratí do které ústí Nádražní ulice, dominuje benzinová pumpa a ta zcela zastiňuje malou kapličku. Centrum nové Zruče, dělnické kolonie složené z Baťovských cihlových dvojdomků, čtyřdomků a bytovek, náměstím už není, je pouze vyasfaltovaným parkovištěm. Z jedné strany je obklopen zchátralým a většinou prázdným Karfíkovým hotelem, montovaným obchodním domem Sázavanka ze 70.let, a internátem pro 300 osob přestavěným na byty s lákavým názvem “Bydlení u řeky”. Zbylá zastavěná plocha obsahuje budovu pošty a domov důchodců. Na přelomu 50. a 60. let se místo plánovaných Hruškových internátů postavily bytové domy, první cihelné další pak panelové. Výškové panelové objekty zcela přerušily ve Zruči koncept ideálního průmyslového města v zeleni. Celým městem protéká řeka Sázava, která tvoří jeho přírodní hranici. Město je od řeky odvráceno a uvnitř města není s vodou žádný kontakt. V současné době zde najdeme jen jeden most pro auta a jednu lávku pro pěší. Průmyslový (dříve Baťův) areál je rozprodaný po objektech, nepřístupný a oplocený, je bariérou mezi městem a řekou stejně tak jako železnice, která tvar řeky kopíruje.
Obyvatelé Zruče oceňují klidné bydlení v zeleni i zeleň ve městě, blízkost dálnice a tím i spojení s hlavním městem, železniční uzel, možnosti pro sport i krásnou přírodu Posázaví. Naopak jim vadí nutnost dojíždění za prací, nedostatek a špatná úroveň obchodů a služeb, nedostatečné kulturní vyžití, chátrající objekty, málo dostupná lékařská péče a nedostupné bydlení. Proces práce První a základní fází bylo zpracování analýz. Zjišťovala jsem si souvislosti, vývoj, vazby na minulé i současné potřeby města. Zkoumala jsem město samotné, jeho historii, morfologii, sociologii, geometrii, hledala pozitiva a negativa, hodnoty a problémy. Důležitou informací pro mne byla budoucnost města, jeho plány a směr kterým se město chce rozvíjet. Co považuje za své priority. Co je pouze možnost a která řešení jsou již schválená. Další z fází, velmi důležitou, bylo zjišťování co si o městu myslí místní obyvatelé, jak přijímají otázky, které si pokládám já, s čím jsou ve městě spokojeni a co jim naopak chybí. Zaujalo mne, že nová Zruč nad Sázavou byla postavena podle plánů na ideální průmyslové město a jeho podoba byla zpracovávaná hned několika významnými architekty. Půdorysný tvar části oválu je do současné doby velmi čitelný, geometricky zajímavý, ale nedostavěný. Nejen pestrá historická situace města, ale také současný stav, kdy Město začalo rozprodávat rozparcelované pole v místě nad zámeckým parkem na střetu nového a starého, jako stavební pozemky, mě přimělo k úvahám a návrhu projektu ideálního plánu našeho města. Na základě těchto poznatků jsem se rozhodla zabývat se ve svém ideálním plánu města Zruče dokončením nedokončeného, podpořením dobrého, pozitivního, příjemného, ujasnění nejasného, propojení odtrženého, opravení porouchaného a napnění prázdného. Nejsložitější problém k vyřešení je právě pole na severu města nad zámeckým parkem, kde podle starých regulačních plánů satelit oválem končil. V současné době je pouze prázdným, nezajímavým, neutěšeným prostorem se supermarketem, základní školou, parkovištěm, čtyřmi z dálky viditelnými paneláky a s vyhlídkami na osazení rodinnými domy, dalším supermarketem a benzinkou. Toto místo je také jediným, kudy prochází jediná spojovací komunikace mezi oběma částmi města. Toto prázdno "uvnitř" města vnímám jako prostor pro důležitější městotvorné prvky (protiváhu náměstí u továrny) než jsou asfaltové plochy parkovišť, halové objekty supermarketů a rozplizlá zástavba katalogových domků. Ráda bych zde město ukončila a navrhuji zde třetí strukturu odlišnou od ostatních, která vytvoří městské prostředí se smíšenou funkcí a s převahou bydlení v zeleni.
Novou Zruč dokresluji do kompaktního tvaru. Dokončuji ji původním tvarem ideálního průmyslového města - oválem, svou strukturou přizpůsobeným současným podmínkám. Středový zelený pás protahuji až za komunikaci ulice Chabeřická. Celý ho věnuji rekreaci, zeleni, sportu, volnému času. Navrženou část oválu člením čtverci, které respektují geometrické principy, které jsem jsou stále čitelné ve vztahu starého a nového města. Propojení dále vytvářím na více místech a několika způsoby. Propojuji starou Zruč (cestu od Prahy) se Zručí novou pomocí nového mostu. Kolmice na zelený sad pokračuje přes celé město až do rekreační oblasti za řekou, ke které v současné době vede pouze několik kilometrů dlouhá lesní cesta. Odlehčím tak starému náměstí od průjezdní dopravy. Tento zásah mi umožní uskutečnit nápravu centra nové Zruče. Tomuto prostoru pomůže postavení některých důležitých kulturních budov okolo náměstí, které městu chybí (radnice, kulturní dům, kino, divadlo, kostel, pošta, poliklinika, spolkový dům, rekreační ubytování). Určitě by se zde neztratila střední odborná škola nebo učiliště. Propojuji starou a novou Zruč cestou podél řeky z jednoho konce na druhý, navazuji je na dálkové cesty. Cyklostezku, pěší cestu. Z břehu vytvářím přírodní nábřeží, doplňuji drobné stavby - občerstvení, půjčovnu lodiček, kotviště... Středový pás zeleně protahuji až k řece mezi budovy továrny. Areál továrny Sázavan otvírám a umožňuji lidem projít mezi budovami až k řece. Zachovány zůstávají 3 objekty původní továrny, ostatní budou odstraněny. Navrhuji zde několik dalších objektů smíšených funkcí. Zelený osový pás se tak propojí se zelení a okolím řeky. Až se objeví investoři, kteří budou chtít v okolí Zruče postavit své výrobní a obchodní objekty, Město které tuto louku vlastní, jim může nabídnout s výhodnými podmínkami stavební parcely v bývalém areálu za předpokladu, že v této zóně dodrží předpokládaný koncept veřejného prostoru. Při řešení "Ideálního" plánu Zruče nad Sázavou jsem se dlouho potýkala s otázkami, v jakém vztahu by dvě části současného města měly být, a kde a jak by mělo být centrum města. Zda je vhodná situace současná, kdy město má centra - náměstí dvě. Nebo zda je rozumnější centrum města navrhnout nové v místě dotyku starého a nového. Zvolila jsem variantu obnovení původních souvislostí (obnovení náměstí ve staré a nové Zruči) s tím rozdílem, že areál továrny v nové Zruči, kvuli kterému zde náměstí bylo umístěno, nyní poskytne jiný potenciál než pro který byl navržen. A to s důrazem na příjemné prostředí v blízkosti řeky na jihozápadní straně svahu a možnost propojení na starou Zruč po vrstevnici kolem řeky. Myslím si, že je třeba nejprve napravit místa která nefungují, dát jim nové využití. Zruč nad Sázavou má více zajímavých prostor napojených na průjezdní komunikaci. Staré náměstí - náves, zámecký park se zámkem, zemědělský dvůr a sídliště s parkem Sad Míru,
která objevujeme postupně při procházení městem. I z tohoto důvodu si myslím, že je třeba ponechat Zruči jeho viditelnou strukturu vzniku i některé principy jednotlivých částí. Netvořím tedy jedno město s jedním novým centrem na střetu obou částí, ale zachovávám dvě odlišné struktury Zruče a podporuji centrum v každé z nich. Ve starém městě hledám místa, která jsou prázdná a doplňuji zde jednotlivé domy. Obnovuji některé staré cesty. Kreslím chybějící zdi. Klidná Stará Zruč. Ráda bych přeměnila Baťovo průmyslové město - sídliště (které se orientovalo na výrobu obuvi) na město s prioritami: množství výrobních podniků, rekreační oblast, dobrá dostupnost Prahy. Živá Nová Zruč. Martina Šaňková
Použitá literatura: Architecture rationnelle = Rational architecture , Brusel, 1978 Francoise Choay, The modern city: Planning at the 19th century, New York 1969 Dora Wiebenson, Tony Garnier: The cité industrielle , New York, 1969 Marianne Burkhalter, Christian Sumi, Basel, 1999 New collective spaces in the contemporara city, katalog, Atheny, 2000 Vergilio Vercelloni, Europaische stadtutopien, Mnichov, 1994 Robert Auzelle, Ivan Jankovic, Encyclopedie de l urbanisme 1-2, Paříž, Ludvík Ševeček, Baťa - architektura a urbanismus 1910 - 1950, katalog k výstavě, Zlín, 1991 Jiří Hrůza, Teorie města, Praha 1965 Jan Gehl, Lars Gemzoe, Nové městské prostory, Šlapanice, 2002 Pavel Halík, Petr Kratochvíl, Otakar Nový, Architektura a město, , Praha, 1996 Léon Krier Architektura volba nebo osud, , Praha, 2001 Alois Mikušovic Technika stavby měst, , Praha, 1933 Tomáš Valena, Město a topografie, Praha, 1991 Ladislava Horňáková, František Lydie Gahura Zlínský architekt, urbanista a sochař, Jarošov u Uh. Hradiště, 1998 Vladimír Karfík, Architekt si spomíná, Bratislava, 1993 František Smítka, Zruč nad Sázavou včera a dnes, Praha, 1984 Jana Benešová, Bakalářská diplomová práce: Moderní výstavba Zruče nad Sázavou a firma Baťa, 2010
Internetové stránky: Oficiální stránky města Zruč nad Sázavou [online], Dostupné na: , Zruč nad Sázavou, Wikipedie [online], otevřená encyklopedie [online] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zru%C4%8D_nad_S%C3%A1zavou Architekt Drofa, [online], Dostupné na: http://drofa.com/architekt/pages/cz/zivotopis/zivotopis.html Nadační fond Jana Antonína Bati, [online], Dostupné na: http://www.batuv-dum.cz/ Docomomo, [online], Dostupné na: http://www.docomomo.cz/index/architects Baťova vila, [online], Dostupné na : http://www.batova-vila.cz/ Historické a mapové podklady k práci mi poskytly: Moravský zemský archiv v Brně pracoviště Zlín areál Svit, ul. J. A. Bati budova č. 32 (západní vchod, 8. etáž) P. O. Box 135 760 01 Zlín 1 Zeměměřický úřad Pod sídlištěm 9/1800 18211 Praha 8 Obchodní modul ZÚ na webové adrese http://geoportal.cuzk.cz Stavební úřad Zruč nad Sázavou Zámek 1 285 22 Zruč nad Sázavou
