Ajeťák. Významné dny. Z obsahu. Ročník devatenáctý občasný měsíčník 6. střediska Junáka Brno číslo čtvrté

Ročník devatenáctý● občasný měsíčník 6. střediska Junáka Brno ● číslo čtvrté

Ajeťák Občasný měsíčník 6. střediska Junáka Brno Září 2012

Z obsahu…

Významné dny

1. 9. Světový den míru Vážení a milí, jistě již se těšíte na to, až 8. 9. Mezinárodní den gramotnosti otevřete zářijové číslo Ajeťáka. Najdete v něm 13. 9. Mezinárodní den čokolády strhující článek od Pelca o putování po 16. 9. Den církevního školství Turecku, Brisovo zamyšlení nad Ajeťákem, 16. 9. Mezinárodní den ochrany ozónové písničky z třetího týdne tábora a také vaše oblíbené koutky a rubriky. Jistě vidíte, že se vrstvy 19. 9. Den, kdy mluvíme jako piráti toho moc nesešlo a tak na vás apelujeme – pište 21. 9. Mezinárodní den míru pište pište! 21. 9. Mezinárodní den Alzheimerovy choroby 22. 9. Evropský den bez aut 27. 9. Světový den cestovního ruchu 30. 9. Mezinárodní den překladatelů Redakce

Září 2012 Ajeťák – Občasný měsíčník 6. střediska Junáka „A je to!“

Naši drazí čtenáři a čtenářky,

Ajeťák Měsíčník 6. střediska Junáka Brno. Časopis není výdělečně činný.

nový školní rok už neslušně bez klepání rozrazil dveře a přinesl s sebou spoustu změn. Každý žák je zase o třídu výš, každý den je zase o pár minut kratší a každý z nás je zase o trochu nevyspalejší. Ani Ajeťák neváhal a už provedl spoustu změn jak v redakci, tak v obsahu. Doufáme, že se nám povede naplnit vaše očekávání :). Prázdniny nám bohužel udělaly pápá a my (tedy alespoň my školou povinní) znovu usedáme do školních lavic. Ale nenechte se znechutit! Pro pobavení vašich volnachtivých dušiček je tu zářijový Ajeťák. A pro ty, kteří touží spíše po pohybu, jsou tu stále ufobalové tréninky konající se vždy v pátek, každý pátek, jenom v pátek (a někdy i v neděli). Užívejte posledních slunečních dnů!

Vyšlo v nákladu 50 ks. Uzávěrka příštího čísla bude 28.9. Redakce Šéfredaktor: Ljotta – Lucie Rohrbacherová Zástupce šéfredaktora: Souri – Eva Klepáčková Korektura: Hibou – Karolína Opltová Redaktoři: Ilei – Jana Blahůšková, Gyth – Denisa Vedrová, Oriak – Michal Kuba, Geancy – Klára Walterová Sazba: Wizy – Jonáš Holcner Vydává 6. středisko Junáka „A je to!“, Trýbova 1a, 602 00 Brno číslo účtu 1800695001/5500 URL: http://ajeto.wosa.cz příspěvky posílejte na adresu [email protected]

Kytičku posíláme:

1.9. Daniel Bartončík (11 let) 4.9. Vikki (narozky) 7.9. Jan Jarkovský (narozeniny) 7.9. Dan Valihrach (narozeniny) 16.9. Alžběta Brabencová (narozeniny) 19.9. David Filouš (11 let) 19.9. Tereza Procházková (7 let) 22.9. Ges (narozky) 25.9. Šimon Jirků (11 let) 26.9. Pavlínka Fryčová (9 let) 29.9. Ondřej Havlas (10 let)

Test pro chytré děti

Která kočička je od Picassa?

správna odpověď z minulého Ajeťáka: c)

1


AKTUALITY ● ● ● ● ● ●

Cuir a Martinka do toho praštili v srpnu, Vikki a Škuboš do toho praští první víkend v září. Gratulujeme a přejeme oběma párům poklidné soužití. Na letošním táboře v Bohdalově dostali nové přezdívky Ster (dříve Mišma) a Arlem (dříve Děněr). To bude zase zvykání… Našemu střediskovému vůdci a jeho vůdkyni přinesl čáp malou Vendulku. Gratulujeme! Je tu nový školní rok a jako každé září vás vyzýváme – voďte své sourozence, kamarády a známé na schůzky :) Ilei si v létě složila čekatelskou zkoušku. Gratulujeme! Již 22.9. proběhne známý ufobalový turnaj Nížkov, letos však ne na Nížkově, ale v Brně na Hádech. Přijďte fandit vašim favoritům!

Posuňme Ajeťák opět o další kus vpřed! Bris vytisknutí. Redakční rada je tým několika lidí (při červencovém čísle jich bylo devět), kteří spolu musí spolupracovat, komunikovat a dokázat se shodnout na termínech porad či obsahu časopisu. Čím více lidí v Redakční radě, tím by měla produkovat více článků, tím je ale komunikace a spolupráce týmu namáhavější. Když už se Redakční rada sejde, domluví se na článcích, které by v Ajeťáku chtěla mít,její členové musí neustále uhánět různé autory, kteří slíbili zaslat článek. A uzávěrka většinou klepe velmi rychle na dveře. Po nasázení Wizym pak celý proces ukončuje kopírování, na které se také musí každý měsíc někdo uvolnit a doufat, že se potká ve sjednaný čas s panem Jaimem u něj v práci. Suma sumárum. Být šéfredaktorem Ajeťáku není vůbec o umění psaní článků, vytříbeném slohu či vševědoucích znalostech, šéfredaktor musí dokázat vést lidi, být leaderem svého týmu. Upřímně skláním před Whebem s Ges, kteří tohle všechno dokázali po dobu oněch sedmi let. Oni jsou důkazem toho, že to jde a motivací pro Ljottu, která se stane druhou ženou našeho střediskového občasníku. Stejně jako Wheb s Ges, ani pod mým vedením se Ajeťák nevyhnul drobným trablům, to k tomu prostě patří. Nejvážnější asi byl ze začátku letošního roku, kdy celá Redakční rada i já přestala najednou pracovat, jako by ji už došla energie. Tři měsíce bez Ajeťáku jeho existenci nijak nepoznamenalo, byť se

Naše středisko se jako jedno z mála v Brně může pyšnit obdivuhodnou dobou, kdy, dá se říci bez přerušení, vydává svůj vlastní střediskový plátek. Občasník Ajeťák je tu s námi již dlouhých devatenáct let a pevně věřím, že také další dlouhá léta ještě bude. Uplynuly již dvě desetiletí od dob, kdy šéfredaktor Wheb se svým mikro týmem vydal první vydání Ajeťáku, tehdy ještě určeného primárně pro 18. oddíl Junáka Brno. Psalo se tenkrát 11. září 1994. Za sedm let Whebovy práce Ajeťák absolvoval dlouhou cestu, v roce 2002 ho pod svá křídla přibrala Ges a po dalších sedmi letech pilné práce ho svěřila mně. Já jsem v pozici šéfredaktora strávil čtyři roky a letošní tábor se rozhodl posunout Ajeťák opět dále, žurnalistickou štafetu jsem předal Ljottě. Byť jsem nenapodobil velikány Wheba s Ges, kteří vedení Ajeťáku obětovali dlouhých sedm let, rozhodl jsem se i tak předat velení již o nějaký ten rok dříve, než statistici předvídali. Důvod byl jednoduchý. Ajeťák potřeboval nový impuls, ambiciózní personu, která v časopise opět rozproudí pomalu zastavující se krev. Navíc jsem začal čím dále víc pociťovat, že již nedokážu Ajeťáku věnovat tolik času, kolik by k udržení své kvality potřeboval. Byť to navenek nevypadá, práce Redakční rady skýtá několik úskalí a nejedná se pouze o přebrání článků od vás čtenářů, napsání několika vlastních, vysázení a hromadného

2


v kuloárech hovořilo o různých alternativách jak Ajeťák přetvořit a přeměnit, aby zase nějak fungoval. Ajeťák si i navzdory několika různým vizím udržel svoji papírovou podobu a vy si ho tak můžete vychutnávat stále tak, jak jste zvyklí. Nechybělo však moc a s Ajeťákem to mohlo být kdoví jak... Ajeťák vždy byl, je a bude hlavně o vás – o čtenářích. Bez vás by nebylo pro koho psát, komu sdělovat své dojmy a prožitky z výletů a dalších akcí. Ovšem nelze číst pořád dokola příhody z výletů od redaktorů Ajeťáka, je potřeba, aby články plodili i ostatní členové střediska. Ve středisku je nás registrovaných cca 160, kdyby každý vyprodukoval alespoň jeden článek za rok, má Redakční rada k dispozici 16 článků na měsíc jen od vás čtenářů. A to by bylo už panečku jiné kafe, nikdy by se nestalo, že má Ajeťák pouze 4 strany, nikdo by neplakal nad tím, že Ajeťák prolistuje za 2 minuty a pak se na něj už ani nepodívá. Každý by si mohl vybrat to své, protože by do něj psali úplně všichni.

Pojďme se k tomu ideálu přiblížit, zkusme se každý sám nad sebou zamyslet, jestli bychom nedokázali stvořit jeden článeček za rok. Ono to nebolí a výsledek je pak nádherně viditelný. Začátky jsou vždy těžké. První navštívená družinovka, první vymyšlená výprava, první pusa, první zkouška na vysoké či první odřízený kilometr. Jinak to není ani s prvním Ajeťákem, který šéfredaktor se svým týmem zplodí. Stejně jako v životě, je třeba pamatovat, že chybami se člověk učí, a že když napoprvé není všechno eňo ňůňo, tak se svět neboří. Je potřeba být trpělivý, učit se z chyb a nic nevzdávat. Na závěr bych chtěl popřát Ljottě spoustu pevných nervů, chladné mysli, rozvážných kroků a kupu elánu při této kreativní činnosti. Celé redakční radě pak hodnou a milou šéfredaktorku, se kterou bude radost spolupracovat a dbát jejích pokynů. Věřím, že nový vánek do Redakční rady posune Ajeťák opět o další kus vpřed.

BERUŠČÍ KOUTEK Gyth doufáme, že nám do oddílu přibude hodně nových členek. Takže pokud o někom víte, nebojte se a zuste ho přivést. Čím víc nás bude, tím víc zábavy si užijem, ne? :D Takže doufám, že následujících deset měsíců si užijem jak jen to půjde. A bude nám jedno, jestli je zrovna zima, teplo, prší, sněží, nebo padaj trakaře. Tak směle do toho....Ahoj

Ahoj Berušky! Opět nám prázdniny uběhly jako voda a je tu nový školní rok. Snad každý z nás by chtěl prázdniny prodloužit, ale to bohužel nejde. Když si to ale vezmete z té lepší stránky, znovu začnou schůzky, výlety a ostatní skvělé akce. V tomto roce se určitě těšte na několik vícedenních výletů a hodně jednodenních výletů a hromady zábavných schůzek. Všichni

3


Novinové články z letního tábora Bohdalov Svišti a Medvíďata Níže najdete vybrané novinové články, které tvořili Svišti a Medvíďata během jednoho táborového programu. Jejich úkolem bylo napsat články na zadaná témata do amerických novin NY Times.

Koupeme se v čisté vodě? Redakce VIP Náš redaktor se dále ptal jistého pana Káji, jestli by se v rybníku koupal. „Velmi rád, ale ta voda je tak špinavá, že bych do ní nesmočil ani nohu. Také jsme se zeptali pana Brise (21): „Moc rád bych se koupal, ale náš rybník je jedním slovem špína.“ My i obyvatelé NY doufáme, že rybník bude vyčištěn. Naše naléhání se asi splní, protože na internetu se objevila zmínka o vyčištění rybníku, a proto bude rybník znovu atraktivní pro turisty a občany.

Ne. Dnes jsme otestovali vodu s pomocí předního hygienika pana Doaka. „V posledních letech je na tom náš rybník velmi špatně,“ říká pan Doak. Náš redaktor se ho také zeptal, jestli se v tomto rybníku koupal, ale pan Doak odpověděl: „V tomto rybníku jsem se nekoupal, koupal jsem se v rybníku opodál.“ Naše redaktorka se ptala občanů New Yorku, jestli by se rádi koupali v našem rybníku. Jistá paní Helča říká: „V našem rybníku bych se ráda koupala, kdyby byl čistý.“

Horko těžko ale jde to – stavba tee-pee Matouš, Honza (Mistři novin) obíháte kolem dokola. Pak se přidá plachta na hlavní kůl. Musíte dávat pozor na to, aby plachta byla napnutá. Potom musíte napíchat jehlice. Také musíte dbát na to, aby tee-pee nebylo moc vysoko nad zemí. Je to opravdu těžká dřina a myslíme si, že po přečtení tohoto článku si to budete myslet také. Ještě bychom vám poradili, abyste si postavili také postele. Ty se dělají tak, že zatlučete čtyři kůly do země tak, aby byly ve tvaru noh postele. Pak přivážete kůly na ty zatlučené kůly. Uděláte dřevěnou rohož. Dáte na to karimatku a můžete jít spát.

Od některých lidí jsme získali velmi cenné informace. Nejprve jsme se zeptali Martina, co je potřeba na stavbu tee-pee. „Jako první je potřeba sehnat dobré dřevo, které není vysoké ani nízké, ani tenké, ani moc tlusté, prostě takové akorát.“ Jestli chcete mít tee-pee hezké, musíte ohoblovat suky a sundat kůru. Ohoblované části dřeva vyneseme na louku, dřeva se položí na plachtu a změří se délka. Jestli je něco delší, musí se to zaříznout. Tři hlavní kůly se svážou k sobě, musí to být dlouhý provaz, který dosahuje až na zem. Potom se přidává dalších šest kůlů. Poté chytnete provaz, který visí z vršku svázaných kůlů, a

Oriakovy cesty Kája (IČSR) velkého komára dlouhého 30 cm a vysokého 10 cm. „Bylo to něco úžasného,“ řekl nám Oriak o svém zážitku. Dále nám tenhle cestovatel sdělil, že mluví plynule dvěma jazyky: anglicky a francouzsky, učí se také finsky. Také umí několik různých slov z jiných jazyků. Teď je mu 36 let a chystá se na další cestu. Tentokrát jede do Španělska.

Oriak je jeden ze světoznámých cestovatelů. Navštívil mnoho států, například Brazílii, Kanadu, USA, Čínu, Francii a Egypt. Vystudoval základní a střední školu v oboru strojírenství, byl jedináček a rodiče ho neměli rádi. Oriak začal cestovat v osmnácti letech. Na své cesty si vydělával pomocí brigád, byl mnohokrát v novinách, kde psal o svých cestách. Oriak říkal, že když byl jednou v Číně, v jednom lese uviděl

4


Neidentifikovatelný předmět nazývaný restaurace Bohdalov Míša (IČSR) Je nějaké jídlo, které vaříte nerada?

Abychom lépe poznali jídlo v místní restauraci, pozvali jsme si k rozhovoru hlavní kuchařku Anuku. Kuchařka byla milá a bez problémů odpovídala na naše dotazy.

Nerada vařím jídlo, které se lehce připálí, například náš puding, kaše. Prostě jídla z mléka. Pro kolik lidí jste již vařila?

Jak dlouho vaříte v téhle restauraci?

Asi tak pro dvacet.

No asi tak týden a den.

Vaříte poprvé v kuchyni, zkušenosti i od jinud?

Jaké jídlo vaříte nejraději? Hlavně to, které chutná. Takže nejraději maso, to totiž chutná.

nebo

máte

Zatím jsem vařila pouze tady.

MEDVĚTÍ KOUT Oriak abyste dosáhli úspěchu. Čeká vás super celoroční hra, je potřeba dát do ní vše a vyhrát, bez ohledu na to, jestli jste mladší či starší. Nezapomeňte se poohlídnout po svém okolí (třeba ve škole) a dovést nové členy ;) . Rádi uvítáme nováčky. Přeji vám hezký začátek roku a hodně úspěchů!

Zdarec! Prázdniny se sice nachýlily ke konci a začal nový školní rok, ale s tím i zase začínají schůzky a výlety plné zábavy. Určitě jste zažili spoustu skvělých zážitků od konce tábora a budete se určitě chtít pochlubit a podělit se s námi o ně. Doufám, že s nastřádanou energií a elánem z prázdnin se vrhnete do dalšího roku,

Deset inspirací z letního Turecka Pelco města Antálie prochází i jedna z deseti nejhezčích turistických cest na světě (podle jednoho britského časopisu). A dalších výhod nebylo málo. Okolo pobřeží je řada pamětihodností od ruin římského města, které se skrývalo pod útesy v zátoce moře, až k úžasnému tureckému „Machu Picchu“, které leží zase vysoko v horách, stejně jako mnoho tureckých mešit a dalších památek. Celkem 15 dní jsme strávili na této po mnoha stránkách různorodé cestě. Byli jsme v horách přes dva tisíce metrů, pak šli okolo moře, byli na opuštěném majáku či na stanici odkud se sledovali lesní požáry s nádherným výhledem, procházeli cedrovými lesy, koupali se v malých tuňkách v korytech obrovských, skoro vyschlých řek. Nemělo by asi příliš smysl

Radost lze prožívat mnoha způsoby. Ačkoli osobní preference jednotlivců se mohou lišit, skoro každý reaguje s nadšením při zdolání vysoké hory, skoro každému se libí rozhled do šírých údolí, pohledy na horské potoky, rozlehlé lesy či usínání pod hvězdami. Špatné nejsou ani východy slunce z mořských vln, či úplňkové koupání v horkém moři. I ti odporní komáři či strašné vedro k té radosti tak nějak patří. Bez strasti totiž není slast tak sladká. Lidé kvůli těmto radostem rádi cestují. I my (Malmed, Souri, Peťa, Pelco) jsme toto léto neodolali a vydali jsme se do jižního Turecka se snahou zkombinovat krásné vysoké hory a pod nimi svěží, širé moře. Tato kombinace je prostě dobrá. O to víc jsme byli nadšeni, když jsme zjistili, že po tomto pobřeží u Tureckého

5


popisovat naši cestu, spíš bych se zaměřil na deset bodů, které by vás mohly obohatit a inspirovat v plánování vaší cesty.

Ryanair, Wizzair, EasyJet, Smartwings a další, co jsou třeba důležité právě pro Turecko: Pegasus Airlines, Sunexpress, Tuifly.com, Condor, Turkish Airlines, Air Berlin, Germanwings, flyniki.com, German Sky Airlines (GSA). Právě německé aerolinky a jejich slevy mohou být velmi dobré. To jsme se štěstím využili, a proto jsme např. z Antálie letěli do Mnichova za nějakých 900 Kč z GSA i s jídlem na palubě, a poté jeli z Mnichova do Brna autobusem paradoxně za cenu podobnou ceně letenky. Tyto společnosti se snaží získat lidi, aby začali používat letadla, a proto je lákají na velmi pěkné ceny – ačkoli cena výsledná (např. při započítání cesty z letiště do centra) může být mnohem vyšší. Je potřeba si ale dávat pozor i na inzerované ceny, které vám vyhodí první nabídka a ceny úplné při započítání kdejakých poplatků za pojištění, za on-line check-in, za provedení platby, či třeba za zavazadlo. Asi to nebude úplně přesný příklad, ale např. letenka z Brna do Londýna-Stanstedu může stát např. 700 Kč, takže 1400 Kč zpáteční, ale jakmile si chcete vzít zavazadlo do 15 Kg (ne jen 10kg příruční) musíte zaplatit 420 Kč za každou cestu navíc. Nakonec vám to započítá i administrační poplatek 300 Kč a letenka je už docela drahá. Navíc cesta z letiště daleko od středu Londýna je opět alespoň 200 Kč jedna cesta. Přesto v našem případě cesty do turecké Antálie by nebylo možné se tam dopravit lépe než nízkonákladovou aerolinkou, protože je to po silnici zhruba 2500 km. Ještě několik poznámek: Ceny letenek se často mění. Jeden den vybíráte a než se všichni dohodnete, jestli to tedy koupíte, už jsou ceny jiné, nebo akční letenky zmizí. Je také dost časté, že ceny se postupně zvyšují a s větším předstihem jsou tedy levnější (plus třeba, když

První bod už jsem tedy zmínil, a je jím to, že relativně nedaleko od domoviny je řada krásných míst, kde jde prožít relativně exotické chvilky. Až se někdy divím, že je to tak jednoduché, dostat se tak daleko.

Druhý bod se týká toho, jak se na takové místo dostat. I to byl jeden dobrý důvod, proč se vypravit právě do Turecka, protože víme, že u většiny hospodárných skautů, je cena důležitou proměnnou. Nebudu psát o stopování až na místo určení, ačkoli kdysi byl kamion jasná volba, ale o mírně rychlejším - a dražším způsobu - levných letenkách. Jde v podstatě o to si sednout k internetu a chvíli hledat, kombinovat, vymýšlet. Právě Antálie je město, kam míří relativně hodně turistů na dovolenou k moři, což naznačuje hodně nízkonákladových letů. (dokonce podle tureckých statistik, kterým se moc nechce věřit, je pořadí nejnavštěvovanějších měst na světě: 1. Paříž 2. Londýn 3. New York 4. Antálie). Existuje několik zásadních nízkonákladových firem, jako

6


je let v týdnu a v hloupou dobu). Ke koupi také musíte mít správnou kartu nebo nějakou službu, jak platit letenky po internetu. Ještě jedna věc se také osvědčila: Místo hledání v různých vyhledávačích letenek, kde jsou ty nejznámější společnosti, je dobré si najít stránky letiště, kde jsou odlety všech letadel včetně názvů společností a přes názvy společností se lze dostat i k těm méně známým, ke kterým byste se na Googlu jen tak nedoklikali. V případě Antálie jsou to např. ruské nizkonákladovky, protože Antálie je velmi oblíbenou ruskou destinací. Kromě letenek bych se zde zmínil ještě o jednom zajímavém tipu, který jsem se před časem dozvěděl, a to jednodenní jízdence na osobní a regionální vlaky v Rakousku (EinfachRaus-Ticket) pro 2-5 osob za 32 Euro, kterou se v případě stráveného celého dne v rakouských vlacích dá dojet do velké části rakouských Alp. Platí prý až do Břeclavi, kam se dá dojet na IDSJMK nebo skupinovou slevu, takže v případě pěti lidí se dá z Brna dojet např. až na hranice s Itálií za zhruba 50 +160 Kč za osobu, ačkoli je pravděpodobně lepší vzít autobus do Vídně, a odtud teprve prvním vlakem vyrazit. (takže se to mírně prodraží, ale je to časově pohodlnější).

Čtvrtým praktickým bodem a cenným knowhow, které je velmi užitečné pro cesty s lehčím baťohem, je sušička. Malmed jako opravdový profík před cestou nasušil několik kilo zeleniny. Dvě kila rajčat se smrskne do malého pytlíčku. Stejně tak mrkev, paprika, cibule, pórek a další. Prostě plno zeleniny vhodné do jakéhokoli jídla. Je to opravdu vychytávka. Pamatuji si, že kdysi sušil i kuřata do malých granulí (ne živá:)). Sušené potraviny jsou určitě zajímavou stránkou vaření. Stejně tak jsme si ale v Turecku dopřávali salátek z místní zeleniny či melouny, hrozny, fíky, olivy a třeba i mandle a pistácie. To jsme spíše tak testovali, co na těch podivných stromech vlastně roste. Když jsme u toho jídla, nemůžu nezmínit turecký chleba s praženými semínky a výborný sýr. Velmi dobrá věc v Turecku je také možnost koupit koření na místních trzích (bazarech). No a to se dostáváme k malé turecké lásce. Chalva. Sladká turecká kráska. Milá. Okouzlující. Vzrušující. Srdcervoucí. A drahá. Dobrá, fakt výborná. To se člověk nemůže odtrhnout. Jen je nezdravé to s ní přehánět. Ostatně jako s ničím, co je příliš sladké, protože se to rychle přejí. Já jsem této pochoutky (tahiny - olej z pražených sezamových semínek - s medem, cukrem, oříšky a vanilkou či kakaem) nakoupil pět kilo. Bohužel mě vyšla pěkně draho. Původně jsem chtěl nakoupit za levno a dovézt domů, ale v městech ve vnitrozemí jsme to nechtěli kupovat, abychom to nemuseli tahat, a Antálie (odkud jsme letěli) je turistická a předražená. Takže až budete něco v Turecku kupovat, ano, dejte přednost opravdovému Turecku, ne pobřežnímu předraženému divadélku pro turisty. Pohádku o tom, jak jsme Chalvu moc chtěli, dlouho ji hledali, málem vysíleni padli a nakonec byli rádi, že ji koupili alespoň za draho, nebudu bohužel podrobně vyprávět, ačkoli by se z toho dal vykouzlit pěkný příběh. Poučení je ale jasné: Když se za něčím člověk pachtí, je zbytečný být naštvaný, když toho nedosáhne. Očekávání byla, nevyšlo to, někdy je dobré umět být spokojen i s nezdarem. Tedy vlastně být pořád spokojen.

Další bod, který jsem chtěl zmínit z naší cesty, a který by vás mohl případně obohatit, jsou informace o mapách. Kromě hledání konkrétních map a průvodců na uložto a podobných (pololegálních) službách, existují např. právě pro Turecko a slušnou část světa pěkné ruské topografické mapy v měřítcích dvoustovky, stovky i padesátky (ačkoli jsou trochu starší). Např na http://www.topomapper.com/ či jednotlivé listy http://maps.vlasenko.net/soviet-militarytopographic-map/ apod. O mapových zdrojích by se dalo psát asi dlouho, určitě lze najít stránky, které soustřeďují odkazy na mapové sbírky amerických univerzit či projekty nadšenců jako http://mapy.mk.cvut.cz.

7


jsme dali bonbóny a tři propisky a jeho rodiče nám pak poslali spoustu hroznů a vychlazený meloun. Paráda. Jó i malá blbost může udělat radost na obou stranách.

Pátý praktický bod. Vydejte se na cestu do Turecka v pravý čas. V místě, kde jsme byli, bylo šílené vedro. Přes den (11-18) nešlo jít. I válet se ve stínu bylo na spálení. I v noci byl takový hic, že se člověk potil i v moři, které mělo tak dvacet osm stupňů. V dubnu je to lepší. Předpokládám, že je tam jak u nás v teplé letní dny. Každopádně v srpnu tam neprší. Proto jsme neměli ani stan a spacáky jen na přikrytí a to jen někdy. (Turecko je ale obrovská země a např. na severovýchodě prší podstatně víc.) Ačkoli jednou v horách to bylo i na spacák. Pokud nechcete být celou dobu ostatním pro smích, neberte si podvlíkačky a čepici jako já. Původně jsme se chystali i do vyšších hor, kde by jistě byly potřeba, ale na to nedošlo, takže nemohlo dojít na má slova: „Však ještě uvidíme, jak vám bude zima, budete prokřehlí na kost a budete mi je chtít sebrat, abyste se aspoň na chviličku zahřáli,“ Ano, při teplotě okolo čtyřicítky, kdy člověk opravdu důsledně musel zůstávat ve stínu, aby neuhořel, jsme se při podobných rozhovorech opravdu nasmáli.

Sedmý bod by mohl být o bezpečnosti. Při cestě jsme měli mírný strach ze škorpiónů (tedy štírů), kteří mohou být i smrtelně nebezpeční. Od jednoho Turka jsme se dozvěděli, že malí štíři jsou fajn. Když mají před jedovým hrotem na zadečku jen 4 články je to ok, štípnou, chvíli

to pálí, snad to i oteče, ale dobrý. Když tam ale mají pět článků a jsou velcí černí, tak to je prej moc špatný. Na přímý dotaz, co se stane, říkal něco jako: „bye, bye, finish, next life…“ Ne, že bychom mu to úplně věřili, ale měli jsme jistý respekt. Věděli jsme, že pod kameny, na vlhkých místech, či pod kůrou to není úplně nejlepší místo, kam zejména potmě hrabat. Každopádně jsme viděli jen jednoho štíra mrtvého na silnici. Nejlepší byla rada toho chlapíčka: „a když po vás poleze, musíte ho v klidu vzít a dát jinam, to vám pak nic neudělá, hlavně nesmíte panikařit, pozná, jak se potíte a hned vás bodne :)“ Takže si to vezměte k srdci, to vám určitě pomůže, až po vás poleze…

Šestý bod se týká komunikace. Je dobré mít s sebou tureckou konverzaci a umět několik slov. Merhaba je dobrý den, fütfen je prosím, čok guzel je krásná krajina. Prý se to říká i o ženách. Jsi jako krásná krajina. Pěkné. No, možná to bylo jen nějaké nedorozumění… Slovo ok znamená ok. Jedno z mála, co se používá asi všude. Některé půlhodinové promluvy s Turky s touto čtyř slovní zásobou byly opravdu skvělé. Zejména, když mě jeden pozval na čaj. Turci jsou strašně pohostinní, až si česky myslící člověk říká, co asi po mně bude chtít? Dobrá věc, co jsme také měli, byly nějaké dary, co jsme tak rozdávali. Jednomu klukovi

8


Po příjezdu jsem si ale na Wikipedii přečetl, že ačkoli štíři jsou jedovatí, jsou relativně ok, protože nedovedou vyloučit tolik jedu, aby zabili zdravého dospělého člověka. Smrtelně nebezpeční jsou jen pro děti, pro lidi nemocné a alergické. Asi něco jako sršeň nebo zmije obecná. I ta prý nedokáže vyloučit smrtelnou dávku jedu na jedno kousnutí (15mg je smrtelná dávka, u sebe má zmije (průměrně) jen 10mg, jedno kousnutí zvládne vyloučit max. 4mg), každopádně člověk může být oslaben či dostat alergickou reakci a to může být problém. V Turecku bývají i hadi, kteří jsou na rozdíl od zmije obecné opravdu nebezpeční, ale žádné živé jsme rovněž neviděli. Nedalo mi to a podíval jsem se do tabulek Českého statistického úřadu. V roce 2010 v ČR na kontakt se zmijemi nezemřel ani jeden člověk, na kontakt se sršni, vosami a včelami dva, na kontakt s bleskem nikdo, na kontakt s dopravní nehodou 907. Takže bacha na auta… Turecko je země bezpečná (tedy aktuálně možná ne zcela u syrských hranic), nikde jsme neměli nejmenší problém. K bezpečnosti bych ještě doplnil jeden zlepšovák, co říkal Malmed, který se hodí do zemí, kde by se možná nějaké nebezpečí vyskytnout mohlo. Pokud si chcete být jistí, že i když vám někdo sebere baťoh a vše, co nosíte u sebe a vy přesto chcete u sebe něco mít, je nejlepší si věci schovat pod vložku do boty. Stodolarovku a kopii pasu a třeba kontakty na velvyslanectví a blízké. To mi přijde jako pěkný nápad, ale do takových míst jsem se ještě nedostal, a ani nevím, co bych tam dělal.

Turecko je islámská země, což je pro nás trochu netypické. Myslím, že máme v sobě trochu i odpor a strach vůči něčemu neznámému, něčemu, co je bohužel díky určitému mediálnímu ovzduší spojováno i s Talibanem a terorismem. To by bylo asi na samotný článek, každopádně bych chtěl jen napsat, že islám (ve své podstatě) je mírumilovné náboženství a jeho základní principy jsou totožné s nějakými univerzálními principy, ke kterým došla všechna náboženství a filozofie a jsou na náboženství (církvi) zcela nezávislá. Jen náboženství by k nim měla vést, což bohužel někdy nedělají. Každé náboženství a filozofie se dá nějak zneužít. Zneužito bylo křesťanství, které hlásalo lásku a mír v době křížových válek či upalování čarodějnic, úplně stejně, jako dnes fanatičtí borci z kalachama vyhlašují svatou válku proti bezvěrcům, ačkoli často vůbec nepochopili, že pravá svatá válka byla původně myšlena jako boj proti vlastním špatným vlastnostem. Naše návštěva proběhla v době ramadánu, což je měsíc, kdy se muslimové postí od východu do západu slunce, aby se dokázali zříct smyslových potřeb a dokázali se více zaměřit na duchovní rozvoj. V Turecku se to příliš striktně nedodržuje, každopádně spolu s oslavou ramadánu jsme prožili jeden zajímavý zážitek, protože jsme byli pozváni na hostinu, která se koná každý den po západu slunce u mešity, v době, kdy už se může jíst. Spoustu lidí zde dostane zadarmo jídlo a povídají a povídají…I my jsme povídali (naše tři turecká slova a padesát německo-anglicko-francouzko-ruskočeských). Moc pěkné. Velmi zajímavé bylo i několikrát denně slyšet zpívat muezíny z minaretů mešit muslimské modlitby. Mmmmm. Mě se to velmi líbilo. Žádné zvony, jen asi pětiminutové zpívané modlitby. Mešity také stojí za prozkoumání…

Za osmé bych se chtěl zmínit o náboženství. Malmedův táta říkal, že člověk by se v určitých zemích o náboženství a politice, vůbec neměl bavit, aby se zbytečně nedostal do konfliktu. Navíc jsem si zapamatoval i jednu zajímavou poučku: člověk může říct, že jeho náboženství mu zakazuje o jeho náboženství mluvit. To prý všichni tolerují a uznají. V některých poměrech zajímavé a možná velmi dobré řešení.

Devátý bod bych asi věnoval tématům, která jsme probírali. Na první pohled nic praktického. Při hlubším pohledu však zjistíte, že to, o čem se bavíte, může být praktické, pokud si to

9


že ten, kdo nezná míru se setká z nezdarem. O jídle, o chalvě, o chalvě, o chalvě, o Turcích a Turkyních, o nakupování, o Vedru, o spaní a vstávání, o koupání, o komárech, o cestách, o okolní krajině, o těch krásách, které člověk vidí, slyší, chutná, ví. O smysluplnosti jednání, a snad i o tom, co je za tím vším.

dokážete zapamatovat a prakticky to použit. Což u nás bylo spousta témat. Některé byly praktické k tomu, abychom nemuseli myslet na to vedro:) Takže na která témata jsem si vzpomněl? O paměti a jaké historky v člověku zůstanou. O tom, co si člověk vlastně z výprav pamatuje. Mimochodem: co si vlastně vzpomínáte z výprav vy? O mnemotechnických pomůckách na zapamatování věcí. O empatii, o umění, o změně obvodu Země, O zjišťování toho, jestli je den, či noc podle měsíce:), o vztazích mezi lidmi, o oblečení, o škorpiónech a hadech. O geografii a speciálních patentech, jako je nalézátko věcí. A zapomínátko věcí. Či třeba mapová aplikace pro stopaře, aby řidič už dopředu věděl, že tam někdo bude stát a stopař dopředu věděl, jestli má chodit dál, nebo na místě počkat. O volbách, o vědě, o výuce němčiny, o Respektu, o zdrojích našich informací, o DNA a RNA, o tom, jaké chyby jsme udělali. O tom co bylo, o tom co je a o tom, co bude či nebude. O přítomnosti, o tom,

Desátý a poslední bod souvisí s posledním tématem minulého bodu. S sebou je dobré vzít vždycky nějakou dobrou poučnou literaturu, noviny, Respekt, turistického průvodce, nebo třeba typické Nevrlého Karpatské hry. Něco, co se dá číst po večerech či horkých odpoledních a přivede to člověka na zajímavé myšlenky. Turecko bylo hezké. Podmínky, až na tu únavu z vedra a ranní vstávání, byly skvělé. Příroda supr, diskuze skvělé, hory, moře, lidi pěkné. Několikrát jsem si říkal: „To se ale máme!“ Bohužel nelze popsat více z těch mnoha zajímavých věcí, ale doufám, že těchto deset bodů inspiruje k dalším pěkným výpravám a dalším, lepším článkům. Určitá moudrost říká: „Ty pořád chodíš sem a tam, od hor k moři a od moře k horám, co vlastně hledáš? Nejdřív se zastav, promysli to, zjisti, jak sám funguješ, zařiď se podle toho, a pak klidně vyraž do hor i k moři…“

10


CO PRÁVĚ....ČTE ? Gyth Ahoj tentokrát jsem se rozohdla zeptat se dvou lidí na otázku, CO PRÁVĚ ČTEŠ ? Jejich odpovědi jsou zajímavé ale co vám tady budu povídat. Přečtěte si je sami...tady jsou !

Orwen Je to hrozně divný, ale nedávno jsem začal číst akademické články. K tomu mě dovedl takový řetězec 1. chci naprogramovat dobrý systém na odhalování plagiátů (to je cíl) 2. k tomu musím potkat chytrý lidi 3. ty potkám na vědeckých konferencích 4. k tomu musím sám psát dobré články 5. proto si jich musím prvně sám pár přečíst Takže teď sjiždím hyperzábavné věci typu “Fuzzy Semantic-Based String Similarity for Excrentic Plagiarism Detection” . Zajímavější však možná bude beletrie. Minulý týden jsem se pustil (a dočetl) do románu Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery. Je napsaný dost uvěřitelně a čtivě. Trochu mě nudily autorské filosofické vsuvky, ale dalo se to přežit. Normálně ale filosofické vzuvky mám rád, jen ten Kundera ze sebe dělá moc chytrýho.

Pak tu mám černý puntník za Game of Thrones, kterou mně půjčil kolega ze Seznam.cz, tu mám půjčenou už od května, ale ještě jsem se na ni nepodíval :-/. Dlouhodobě mám rozečtenou Temnou věž od S. Kinga (to je série knížek; děj se odehrává postapo době), kterého rád čtu v angličtině, protože píše docela jedoduše, tak mám šanci to pochopit. Do budoucna na mě pokukuje životopis Steva Jobse z nové knihovičky v Techsquatu a pak už jen velká kupa učebnic :-/. Možná tak začnu publikací This Will Make You Smarter od respektovaných vědců, kteří ji popisují jako “katalog myšlenek a konceptů, které by neměly scházet v žádné hlavě” – pak se mi ty učebnice možná podaři schroustat rychleji a budu se moc třeba těšit na další beletrii.

Ilei Co právě čtu? Právě čtu pořád dokola informace na stránkách VUT, kdy že vlastně budu znát ten rozvrh a kdy že vlastně budu rozřazená do studijních skupin..? Jsem z toho jakási nervózní…Taky pořád dokola čtu informace k náborům, které mám od Maha, i z náborů jsem asi dost nervózní…No a dost často čtu recepty,

protože hodně vařím a jinak jsem si půjčila knihu Jiskra života od E.M. Remarquea a moc doufám, že se mi podaří ji ještě před začátkem školy přečíst – všechny knihy od Remarquea, co jsem zatím četla (Tři kamarádi, Na západní frontě klid, Noc v Lisabonu, Černýobelisk), se mi totiž moc líbily . Tak to je asi vše, co čtu (nebo budu číst).

11


Písníčky z tábora

M.K.S. Song 1. C G Sauna už je out, F To ví každý skaut. C Špína to je mrcha, C G C Vyžene ji sprcha.

Počůrané 1. A D Odjely děti a mísy mají pré A G vzpomínáme na ty počůrané. C G Ref:počůrané

C G

2. Nikdo už nepředstírá nemoci zlé klíšťata před zadkem říkají né.

Ref: C C7 F M.K.S. je boží,

Ref:Bris říká jó

C I Thran se z tebe složí. C7 F Koupelnový systém G C A budeš vždy v čistém.

3. Bouřky už ustaly, týpka stojí a taky stožár, ten taky stojí. Ref:taky stojí

2. Když budeš jak Ges, mýt se v M.K.S. Okeo za tebou bude Běhat jako pes.

4. Jedinej Filda nám tady chybí houbičky žere, mýdlem se mydlí. Ref:Filda žere, mýdlem mydlí Štěpán tu zůstal, to nevadí zeleninku papá, když nevidí.

Ref 3. A když jdeme ven modrým kohoutkem otočíme vlevo, nejsme žádný střevo.

Ref:ble ble ble, ble ble ble blé 5. Za ten týden z nás budou Bohové bude to ještě napínavé. A pak s brekem dom.

Ref

12


Drsná noc

Iluze

1. Děti právě zavřené do svých bílých stanů každý z nás si ještě říkal ráno v klidu vstanu. V jednu chvíli sucho, tma, všechno bylo fajn, že se blíží peklo v bouři nikdo neměl šajn.

E G 1. Škola končí, výzo v poho, D A svoboda a času mnoho. Na místo, kde slunce svítí, přátelé a luční kvítí. 2. Už se balím, zase jedu svoje město nechám vzadu. Děcka spí, já mám se skvěle, stačí jen jít do postele.

Ref: Venku se prší, venku se blýská na téhle bouři každý z nás získá 100 tisíc zážitků, 100 tisíc proher dneska se ukáže, kdo je tu pozér. Venku se prší, venku se blýská, kdejaká holka ze tmy tu vříská.

C Emi R: Někdo křičí, teepee letí, F G po louce se válí smetí. Kam jsem to šláp, ach, to blití, ten kluk je fakt na zabití. 3. V botách čvachtá, v týpku díra, na sváču jen kousek sýra. E G Na tváři mám úsměv vřelý, D E nakonec to bylo skvělý.

2. Odletělo nám pár týpek Soušek, to je Tom Nevíme si s ničím rady No tak s brekem dom Ref.

13


AJEŤÁCKÝ KOUTEK POESIE Ilei Ano, i v září vychází tento básnický koutek! A které sbírky jsem oprášila tentokráte? Do životopisů kterých básníků jsem nakoukla? Pro mladší – znáte knihy Slabikář, Moje první čítanka, Malý čtenář, Kočkování, Aprílová škola nebo Hádej, hádej, hadači? Nic vám to neříká? A když trochu napovím – znáte Žáčkovu encyklopedii pro děti? Já ji, myslím, neznám, ale podle názvu tuším, že bude od spisovatele, který se jmenuje Jiří Žáček, nemyslíte? Jiří Žáček strávil své dětství ve Strakonicích v jižních Čechách. Vystudoval stavební střední školu a pak technickou vysokou školu, až se z něho stal inženýr. Po třech letech „inženýrování“ ho to ale omrzelo a začal raději psát tyto pěkné básničky. Vybrala jsem takovou turistickou báseň, která by vám mohla být skrze všechny výlety a řízky, které vám na ně maminky smaží, blízká. Turistická příhoda s detektivní zápletkou Na Šumavě v háji břízek zaběhl se pěkný řízek. Usmažený, libový – zmizel někde ve křoví. Zaběhl se jedné tetě, co tu byla na výletě. Utekl jí z batohu – víc vám říci nemohu. A ta teta celá divá zavolala detektiva. Zavolala Holmesa, ať jde na to od lesa. Co jí na to Holmes poví? – Usmažila si ho nový! Já mít hlavu vševěda – už ho snědla medvěda! Já vám klaním, haudujudu, vaše oběd být už v čudu. Pozdě honit bycha, yes. Těšilo mě. Dobrý dnes!

14


Pro starší - v tomto měsíci se nejspíš zavděčím milovníkům (a že jich je!) onoho známého brněnského a také samizdatového básníka, jak moje maminka vzpomíná, bydlel v Králově Poli (stejnojmenná ulice), jeho verše zdobí relativně novou kašnu na Náměstí Svobody – a teď už všichni určitě víte, že mám na mysli Jana Skácela. Něco z jeho životopisu… … vystudoval „fildu“, byl šéfredaktorem Hosta do domu, je čestný občan Brna od roku 2002 a dokonce i obdržel různé ceny v zahraničí – Petrarkovu a cenu Vilenica. A kterou z těch mnoha básní jsem vybrala? Pěknou, nostalgickou… Dětství. Dětství Brána podepřená Zlatými meči A kdo do ní vejde Navečer maminky nám umývaly nohy dnes bych tu vodu pil A jak jsme usedavě spali Byl dřevokocůr místo veverky a rybka utonulá v zhlani Stříbrné neděle a tmavohnědé pátky Uprostřed týdne lehávala středa a úterý se téměř nekonalo Jedenkrát do roka se někdo oběsil lidé šli za rakví a bez ní vraceli se zpátky Někdy se lesy daly na pochod zůstaly mýtiny a k smrti vylekané laně A toho zlého jsme se bávali dny byly z rybízu a noci zkokrhané Puškvorec voněl jako jedy králů předkové hnili v líbezné rodné zemi a ve vyhaslých kamnech bydlel strach a ten je pořád pořád k nalezení Okolo chodí pešek A kdo je hloupý Tak se neohlédne

Tak to je pro zářijový poetický koutek vše. Snad se vám alespoň jedna z básní líbila a budete se těšit na příště.

15

Ajeťák. Významné dny. Z obsahu. Ročník devatenáctý občasný měsíčník 6. střediska Junáka Brno číslo čtvrté

Recommend Documents