Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu

Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu

1

BOHEMIA CENTRALIS 26

2

Bohemia centralis 26

Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu

Praha 2003 3

BOHEMIA CENTRALIS 26

Bohemia centralis

je regionální sborník pro støední Èechy urèený pro publikaci výsledkù vìdecké a odborné èinnosti smìøující k poznání všech aspektù pøírody se zvláštním dùrazem na cenná pøírodní území a vzácné druhy.

Redakční rada

Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc. (pøedseda redakèní rady) Mgr. Pavel Špryòar (výkonný redaktor) Mgr. Luboš Beran, PhD. Jiøí Hadinec Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc. RNDr. Ladislav Hanel, CSc. RNDr. Vladimír Hanzal Prof. RNDr. Karel Hùrka, DrSc. RNDr. Jiøí Køíž, CSc. RNDr. Vojen Ložek, DrSc. RNDr. Zdenìk Mrkáèek Ing. Pavel Mudra RNDr. Jaroslav Obermajer Ing. Josef Pavlík Prom. biol. Zdenìk Pouzar RNDr. Jaromír Strejèek Ing. Pavel Pešout Ing. Petr Štìpánek

4

Obsah

Slovo úvodem .................................................................................................. Ložek V.: Povodnì a život nivy ........................................................................ Švihla V.: Povodeò v Èeském krasu v srpnu 2002 ........................................... Blažková D.: Pobøežní vegetace øeky Berounky dva mìsíce po povodni v srpnu 2002 ................................................................................................ Beran L.: Pøíspìvek k poznání vodních mìkkýšù dolního toku Berounky ...... Høebík Š.: Ekologie makrozoobentosu malých vodních tokù v CHKO Èeský kras .................................................................................... Šimunek O.: Stanovení systémové chyby mìøení a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální èásti CHKO Èeský kras ....................................................................................... Švihla V.: Vliv stanovištních podmínek na rùst buku (Fagus sylvatica) v Èeském krasu ............................................................................................ Špryòar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plecháè J., Pleskaè D., Øíha J., Strejèek J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Vonièka P. a Zúber M.: Pøíspìvek k poznání broukù (Insecta, Coleoptera) Èeského krasu – výsledky Entomologických dnù 2002 .......................................................... Vrabec V., Matouš J., Marek S. a Solovka I.: Pøíspìvek k poznání fauny motýlù (Lepidoptera) CHKO Èeský kras – výsledky Entomologických dnù 2002 ...................................................................................................... Bílek O.: Pøíspìvek k poznání flóry a vegetace pøírodní rezervace Jezírka v CHKO Køivoklátsko ................................................................................. Èerný T.: Pøírodní spoleèenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochranì pøírody ......................................................................................... Chrtek J. sen., Marek M. a Skoèdopolová B.: Materiály ke kvìtenì Novobydžovska II ....................................................................................... ✝ Holub J. a Kuèera T.: Ostružiníky centrálních Brd ........................................ Kotlaba F. a Pouzar Z.: Houby pøírodní památky Hostivické rybníky u Prahy ......................................................................................................... Øezáè M.: Pavouci (Araneae) teplomilné doubravy na Kokoøínsku ................ Hanel L.: Výskyt mihule potoèní (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve støedních Èechách ...................................................... Špryòar P.: Bohemia centralis: náplò svazkù 1–25 .......................................... Pokyny pro autory ............................................................................................

7 9 25 35 45 53 73 85

97 137 149 185 197 211 225 237 245 261 271

5

BOHEMIA CENTRALIS 26

Contents

Foreword .......................................................................................................... Ložek V.: Floods and the life of floodplain ....................................................... Švihla V.: The August 2002 flood in Bohemian Karst ...................................... Blažková D.: Riverine vegetation of the Berounka River two months after flood in August 2002 ................................................................................... Beran L.: Contribution to the knowledge of aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River (Czech Republic) ........................................... Høebík Š.: Ecology of macroinvertebrates in small streams of Protected Landscape Area Bohemian Karst ................................................................ Šimunek O.: Systemic error determination and estimation of total atmospheric nitrogen deposition in the central part of Protected Landscape Area Bohemian Karst in 1994–2000 .................................................................... Švihla V.: Effect of habitat conditions on growth of beech (Fagus sylvatica) in Bohemian Karst ....................................................................................... Špryòar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plecháè J., Pleskaè D., Øíha J., Strejèek J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Vonièka P. et Zúber M.: Faunistic records of Coleoptera (Insecta) from Bohemian Karst (Central Bohemia) – results of meeting ”Entomological Days 2002“ ....................... Vrabec V., Matouš J., Marek S. et Solovka I.: Faunistic records of Lepidoptera (Insecta) from Protected Landscape Area Bohemian Karst – results of meeting „Entomological Days 2002” ........................................... Bílek O.: Flora and vegetation of Jezírka Nature Reserve in Køivoklátsko Protected Landscape Area (Central Bohemia) ............................................. Èerný T.: Natural communities of Labe River floodplain in the vicinity of kolínwith comments on nature protection ............................................... Chrtek J. sen., Marek M. et Skoèdopolová B.: Floristic material to the region of Nový Bydžov (Eastern Bohemia) II ............................................. ✝ Holub J. et Kuèera T.: Brambles of the central part of the Brdy Mts. (Central Bohemia) ....................................................................................... Kotlaba F. et Pouzar Z.: Fungi of the Hostivice Ponds Nature Monument near Prague .......................................................................................................... Øezáè M.: Spiders (Araneae) of the thermophilous oak wood in the Kokoøínsko Protected Landscape Area ........................................................ Hanel L.: Occurence of the brook lamprey (Lampetra planeri, Cephalaspidomorphi, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) in Central Bohemia, Czech Republic ............................................................................ Špryòar P.: Bohemia centralis: contents of volumes 1–25 ............................... Instructions for authors ....................................................................................

6

7 9 25 35 45 53 73 85

97 137 149 185 197 211 225 237 245 261 271

Slovo úvodem

Po nìkolikaleté pøestávce pøedkládáme odborné veøejnosti další svazek sborníku „Bohemia centralis“. Tento sborník se bìhem let své existence stal významných regionálním periodikem, ve kterém našly uplatnìní výzkumy ze všech oborù pøírodních vìd – geologie, pedologie, paleontologie, botaniky, geobotaniky, entomologie, zoologie obratlovcù a dalších. „Bohemia centralis“ má za sebou cennou øadu 25 svazkù, ve kterých se mimo jiné postupnì pøedstavily všechny støedoèeské chránìné krajinné oblasti a mnoho maloplošných chránìných území. Dosud poslední 25. èíslo vyšlo v roce 1997. Podobnì v roce 1998 vyšlo zatím poslední 14. èíslo regionálního pøírodovìdeckého sborníku o pøírodì Prahy „Natura pragensis“. Na území støedních Èech ovšem vycházejí další regionální pøírodovìdecké sborníky, napø. „Muzeum a souèasnost“ ve Støedoèeském muzeu v Roztokách, „Zprávy a studie Okresního muzea v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi“, „Práce muzea v Kolínì“, „Sborník vlastivìdných prací z Podblanicka“ a další. Èlánky regionálního zamìøení se uplatòují i v periodikách celostátního zamìøení, jako je sborník „Pøíroda“ vydávaný ústøedím Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR nebo trvale vycházející èasopisy vìdeckých spoleèností, jako jsou „Zprávy Èeské botanické spoleènosti“, „Acta Societatis Zoologicae Bohemicae“, „Klapalekiana“, „Lynx“ a mnohé další. Jmenované èasopisy do jisté míry vyplòují mezeru chybìjícího regionálního èasopisu pro Prahu a støední Èechy, ale pøesto byl pociován nedostatek periodika, které by uveøejòovalo studie o problematice stávajících a novì pøipravovaných chránìných území, o chránìných krajinných oblastech a o dynamice výskytu a rozšíøení organismù, jejich spoleèenstev i neživé pøírody v regionu novì koncipovaného správního celku Støedoèeského kraje. Vedení støediska AOPK ÈR pro Prahu a Støedoèeský kraj se proto rozhodlo iniciovat obnovu obou èasopisù. Byla sestavena nová redakèní rada, ve které zasedli odborníci z rùzných oborù pøírodních vìd spolu se zástupci jednotlivých støedoèeských CHKO a zástupci odborù životního prostøedí hl. m. Prahy a Støedoèeského kraje. Byly získány finanèní prostøedky – pro èasopis „Bohemia centralis“ pomocí Agentury ochrany pøírody, pro èasopis „Natura Pragensis“ prostøednictvím grantu Magistrátu hl. m. Prahy. Oznámení o obnovì obou sborníkù se u odborné veøejnosti setkalo s pøíznivou odezvou, a redakèní rada proto nyní pøedkládá veøejnosti tento soubor pøíspìvkù o pøírodì Støedoèeského kraje. Bìhem letošního roku bude následovat i vydání dalšího èísla sborníku „Natura pragensis“. Obsah pøedkládaného svazku se zabývá nejprve pøírodovìdným pohledem na katastrofické povodnì ze srpna 2002. Dále následuje nìkolik èlánkù, které byly zaøazeny ku pøíležitosti 30 let, které uplynuly od vyhlášení CHKO Èeský kras v roce 1972. Další soubor èlánkù pokrývá nejrùznìjší místa kraje a zabývá se rùznorodými aspekty zdejší pøírody. Tento široký zábìr témat dobøe odráží zámìr redakèní rady zachy-

7

BOHEMIA CENTRALIS 26

covat celkový pohled na pøírodu støedních Èech a poskytnout informace co nejširšímu okruhu ètenáøù. Doufáme, že obnovená øada „Bohemia centralis“ zùstane nadále vyhledávaným fórem pro prezentaci poznatkù o pøírodì støedních Èech. Dosavadní svazky se staly neocenitelným zdrojem informací pøi rozvoji terénního pøírodovìdného bádání nebo pøi péèi o chránìná území. Dùležitým posláním našeho sborníku by mìlo být i do budoucna hlubší poznání naší pøírody a šíøení tìchto znalostí pro všechny zájemce z øad profesionálních i amatérských pøírodovìdcù, pracovníkù státní ochrany pøírody, èlenù nevládních ekologických organizací a uèitelù i studentù støedních a vysokých škol. Jarmila Kubíková, pøedsedkynì redakèní rady Pavel Špryòar, výkonný redaktor

8

Bohemia centralis, Praha, 26: 9–24, 2003

Povodně a život nivy Floods and the life of floodplain Vojen Ložek Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5

■ Abstract. Catastrophic floods along Bohemian rivers in August 2002 attracted attention to the problem of alluvial ecosystems whose development is largely controlled by stream action. Floodplains in Central Bohemia are considerably disturbed by various building activities on the rivers as well as by deforestation. Eroded washed soils from arable lands filled the lower valley terraces which thus became inundated by high floods. Only since the 2nd World War secondary forests expanded along rivers providing new habitats for plants and small animals, as documented by the spread of characteristic and even endangered snail species through stream corridors. ■ Key words: catastrophic floods, floodplain ecosystems, floodplain history, stream corridors, recolonization by forests and snails

Úvod

Nedávné velké povodnì opìt rozvíøily otázky dynamiky ekosystémù spjatých s vodními toky a jejich dopadu na lidskou ekonomiku i životní prostøedí. Tato problematika nerozluènì souvisí s formou reliéfu, kterou oznaèujeme v geomorfologii a geologii termínem niva, z èehož vyplývá, že máme-li lépe rozumìt událostem, které v tomto prostoru probíhají, je tøeba se blíže seznámit s jevy, které urèují charakter niv. Vymezení pojmu niva

Vzhledem k tomu, že v širším okruhu veøejnosti a nìkdy dokonce i mezi pøírodovìdci není pojem niva pøesnì chápán, musíme vyjít z definice, jež by vymezila pod9

BOHEMIA CENTRALIS 26

statu tohoto nadmíru významného krajinného prvku, který sice vìtšina z nás má bìžnì na oèích, avšak v souèasné dobì je až pøekvapivì málo seznámena s dìji, které nivu vytváøejí a trvale ovlivòují. Nepochybnì to souvisí s významem názvu niva, jak se lze pøesvìdèit z pøíslušného hesla, které obsahuje „Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost“ (Academia 1978), kde se na str. 277 doèteme, že niva je slovo knižní, které znamená obvykle rovné pole nebo louku (jako pøíklad užití se uvádí „zelené nivy“). Naproti tomu uèebnice „Obecná geomorfologie“ (Demek 1987) podává daleko pøesnìjší a podrobnìjší vymezení: „Údolní niva je akumulaèní rovina podél vodního toku, je tvoøena nekonsolidovanými sedimenty transportovanými a usazenými tímto vodním tokem: pøi povodních bývá obvykle zaplavována.“ Tato definice silnì zdùrazòuje sedimentologické a tudíž geologické hledisko, nebo pojímá nivu pøedevším jako sedimentaèní prostor urèitého vyhranìného rázu, což je rozvedeno v dalším podrobnìjším popisu. Naproti tomu v publikaci „Všeobecná geologie III“ (Kettner, Nakl. ÈSAV 1954) výslovnou definici nivy nenajdeme. Je zde jen struènì uvedeno, že „údolní rovina neboli niva“ (str. 132) lemuje øeky, u nichž akumulaèní èinnost pøevládá nad erozí, naèež následuje již popis pochodù, které nivu modelují. V lexikonu Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny (Novotná 2001) zní heslo n i v a: botanická – formace rostlin tvoøená vysokými bylinami, geologie – tìlesa sedimentù, která jsou ukládána za povodní, geomorfologie – rovinné údolní dno vzniklé usazením nivních sedimentù, èímž je zachycen význam tohoto pojmu v rùzných oborech pøírodních vìd. Uvedené popisy se zabývají neživou pøírodou niv, s nimiž niva botanická nemusí mít nic spoleèného, kdežto nᚠpøíspìvek pojímá nivu jako ekosystém, jehož nedílnou složkou je i živá pøíroda, takže v tomto smyslu lze nivu charakterizovat širší a zároveò jednoduchou definicí: niva je ploché údolní dno s charakteristickou vegetací a faunou utváøené a ovlivòované vodním tokem. Pochody určující stav nivy

Vývoj a ráz niv urèují dva základní faktory – akumulace a eroze. Pøevládá-li akumulace, narùstá mocnost nivních uloženin, má-li pøevahu eroze, je niva vyvinuta jen nedokonale a v úzkých údolích v podstatì chybí. Jsou-li oba pochody zhruba vyrovnány, pøevládá transport splavenin. Podnebí a stav povodí ovlivòují ráz niv. Pro málo lesnaté krajiny s èastými pøívaly jsou charakteristické divoèící toky, které se vìtví v èetná, obvykle mìlká ramena, jež se èasto mìní a nanášejí horninový materiál v celé šíøce údolního dna. Takový ráz mìly i støedoèeské toky v posledním glaciálu. V oblastech se souvislým vegetaèním krytem, pøedevším lesem, øeky meandrují, hrubší materiál nanášejí a pøemísují ve svém korytu a v jeho lemech, zatímco na ostatní ploše nivy zaplavované za povodní se mimo proudnici ukládá pøevážnì jemnozrnný kal z rozlitých vod. Významnou roli u meandrujících tokù hraje boèní eroze, pøi níž vzni-

10

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

kají stále prudší zákruty, jejichž šíje bývá za povodní proražena, takže se tok napøímí a z pùvodního meandru vzniká mrtvé rameno, které se postupnì zanáší splaveninami a podléhá zazemòovacím pochodùm, pøi nichž významná úloha pøipadá vodní a pobøežní vegetaci. Nivy meandrujících øek se vyznaèují pøevahou akumulace a rozrùznìním sedimentù, které obráží prostøedí, v nìmž se ukládaly. Rozlišujeme tak facii korytovou s pøevahou hrubšího materiálu usazovaného a trvale pøemísovaného v øeèišti, hlinito-písèitou facii bøehových (agradaèních) valù usazovaných proudící vodou za vyšších stavù, facii jemných okalù z rozlitých vod v klidných úsecích nivy a facii výplní mrtvých ramen, kde se ve stojaté vodì ukládají pøedevším hnilokaly, nìkdy však i vápnité nebo organické usazeniny. Tato mozaika sedimentù, které odpovídá i vegetace, je význaèná pro plnì rozvinuté nivy, jako má ve støedních Èechách Labe, Jizera a nejdolejší Vltava, zatímco v jižní polovinì støedních Èech jsou takové nivy vyvinuté jen v krátkých rozšíøených úsecích nìkterých údolí, napø. v Pražské kotlinì nebo v soutokové oblasti Vltavy a Berounky. Jinak i velké støedoèeské øeky mají úzká zaøíznutá údolí, kde není dost prostoru pro vìtší volné meandry a kde se dokonce setkáme i se skalními prahy tvrdých hornin, na nichž dodnes probíhá hloubková eroze, jako v bývalých Svatojanských proudech na Vltavì nebo na nejdolejší Sázavì od Kamenného Pøívozu k Pikovicím. Naproti tomu jsou nivy s volnými meandry vyvinuty v øadì údolí menších tokù, jako na Kaèáku, kdysi na Litavce, Rokytce, ale i na Šáreckém nebo Únìtickém potoce a nìkdy i na zcela malých tocích, tøeba v horní èásti Vùznice v Benešovì luhu na Køivoklátsku. V mnoha menších údolích ústících do øíèních kaòonovitých údolí však dodnes probíhá eroze, a zejména jejich spodní úseky mají ráz skalnatých roklí bez nivy. Se zvláštním typem niv se setkáváme v oblasti kvádrových pískovcù, pøedevším v Polomených horách. Velká údolí mají moèálovité nivy s mírnì tekoucími potoky, jako je Pšovka nebo Libìchovka. Postranní údolí, èasto i znaèné délky, jsou vìtšinou bez trvalého toku a jejich nivu tvoøí písèité splachy ukládané obèasnými pøívaly (napø. Truskavenský dùl). Vìtší toky v jižní èásti støedních Èech se vyznaèují zákruty hluboce zaøíznutými do skalního podkladu – tzv. zaklesnutými meandry, které zpestøují údolní scenérii, jako na Vltavì ve Svatojanských proudech, na Berounce u Køivoklátu nebo na Sázavì u Ledeèka, a pøispívají ke zvýšení geo- i biodiverzity v rámci øíèního ekofenoménu. Voda a život v nivě

Z pøedchozích øádek je zøejmé, že vznik i trvání nivních ekosystémù jsou nerozluènì spjaty s vodou. Voda nejen modeluje a vytváøí nivu, ale ovlivòuje i její vegetaci a drobnou faunu. Nejde jen o opakované zaplavování niv pøi vysokých vodních stavech, ale i o stojaté vody v tùních, starých ramenech a moèálech, nehledì k vysoké

11

BOHEMIA CENTRALIS 26

hladinì podzemních poøíèních vod. Záplavy pøinášejí do niv horninový materiál vèetnì živin vyplavených z pùd a dnes bohužel i nejrùznìjší odpadky a odpady. Je tøeba konstatovat, že zatímco kdysi záplavy nivu obohacovaly o živiny, dnes èasto nivu spíše zamoøují a znehodnocují. Pokud si niva alespoò zèásti zachovává pøírodní ráz, je vždy místem, kde se rozvíjí bujná vegetace a žije drobná fauna. Nejlépe to lze pozorovat v oblastech budovaných kyselými, živinami chudými horninami, pokrytými nenároènou, druhovì chudou vegetací umožòující existenci neménì chudé drobné faunì. Pøíkladem jsou oblasti kvádrových pískovcù, napø. v Polomených horách nebo v Èeském ráji, kde bujný život v nivách nápadnì kontrastuje s chudými acidofilními spoleèenstvy na údolních stráních. Pøíkladem jsou bažinatá údolí Pšovky a Libìchovky v CHKO Kokoøínsko, v nichž se udržela øada citlivých reliktních druhù – z plžù tøeba vrkoè bažinný (Vertigo moulinsiana) nebo neménì ohrožená oblovka Cochlicopa nitens. Nivy bývají také jedinými refugii fauny a nìkterých druhù flóry v intenzivnì zemìdìlsky využívaných krajinách nebo v oblastech, kde lesy byly zcela zmìnìny na jehliènaté, pøedevším smrkové monokultury, jako v mnohých okrscích na jihovýchodì støedních Èech. Historie niv

Vnitøní stavba nivy obráží klimatické zmìny a s nimi související erozní a akumulaèní pochody, které se odehrávaly v povodí pøíslušného toku. Ve stratigrafii nivních uloženin lze sledovat celý tento vývoj, což dovoluje i odhad souèasného trendu do nejbližší budoucnosti. Ve støedoèeské oblasti, kde bìhem kvartéru probíhalo periodické zaøezávání údolní sítì, poèíná vznik souèasných niv po odeznìní poslední velké fáze hloubkové eroze nìkdy ve støedním úseku poslední ledové doby (glaciálu). Od té doby pøevládá akumulace pøerušovaná jen kratšími erozními údobími, která výplò údolního dna dìlí na nìkolik stupòù. V mladší fázi posledního glaciálu mìly øeky v pøevážnì bezlesé krajinì za drsného kontinentálního podnebí zcela jiný ráz než dnes. Byly to divoèící toky, které se mnoha mìlkými, stále se mìnícími rameny rozlévaly po celé ploše údolního dna, kde se usazovaly štìrkovité a písèité nánosy, podobnì jako donedávna nìkteré toky v odlesnìných èástech Karpat. Štìrkopískové akumulace daly vznik údolní terase (stupeò VIIc podle Balatky a Sládka 1962), která dnes na dolní Vltavì a podél Labe lemuje souèasnou zaplavovanou nivu tìchto øek. Tato terasa tvoøí nejen zøetelný stupeò nad nivou, ale zejména v Polabí se vyznaèuje zcela odlišnou vegetací – pokrývají ji totiž chudé bory (pùvodnì borové doubravy), zatímco nivu kryjí svìží až zamokøené lužní háje, popø. louky. S nástupem teplého a daleko vlhèího podnebí v poledové dobì pøed 11 až 10 tisíciletími se divoèící toky mìní na toky meandrující, které mají výrazné hlavní víceménì

12

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

stabilní koryto. I to se ovšem mìní s postupujícím vznikem zákrutù boèní erozí. Teprve tehdy dochází k rozèlenìní nivy na pás s agradaèními valy lemujícími koryto, na klidné vzdálenìjší partie a stará ramena vzniklá z protržených meandrù. V dùsledku kratších erozních fází na poèátku poledové doby (holocénu) jsou nivní sedimenty meandrujících tokù vloženy do štìrkopískových naplavenin údolní terasy, od nichž se nápadnì liší i svým složením. Jde o souvrství víceménì humózních hlín, kde se laterálnì støídají písèitìjší ménì humózní sedimenty bøehových valù s jemnými, èasto jílovitými hlínami z povodòových okalù, hnilokalovými až slatinnými výplnìmi starých ramen i štìrkovými vložkami korytové facie. Všechny tyto typy uloženin se bìhem èasu laterálnì pøesunovaly a zároveò narùstala mocnost nivy. V dobì po pøíchodu rolníkù mladší doby kamenné, tj. od 6. tisíciletí pøed Kr., a hlavnì po velkém záboru krajiny bìhem doby bronzové vzrùstá podíl splachù z odlesnìných (oraných, spásaných) ploch a vytváøejí se mocné pokryvy nivních (povodòových) hlín, které dnes tvoøí povrch niv a jejichž mocnost se i bìhem souèasných záplav postupnì zvyšuje. Popsaný proces nebyl ovšem tak plynulý, jak jsme struènì vylíèili, nebo ho pøerušovaly klidnìjší sušší fáze, kdy se i v nivách projevil vývoj pùd a kdy do nich doèasnì proniklo i pravìké osídlení. Toto zvýšení akumulace v nivách souvisí s rostoucím rozsahem orných pùd a jejich následným splachem pøi tání a vìtších deštích a trvá i v souèasné dobì, kdy se na mnohých místech dostávají do niv i prùmyslové produkty jako škvára, polystyrén ap. Zvýšená akumulace v nivách snižuje výškový rozdíl mezi zaplavovanou nivou a pùvodnì již nezaplavovanou údolní terasou, takže pøi velkých povodních, jako v srpnu 2002, ale již i døíve, jak dokazuje snímek zatopené Terezínské kotliny uveøejnìný J. E. Hibschem (1926), bývá pøeplavena i rozlehlá plocha této terasy, což podstatnì zvyšuje plošný rozsah záplav. Proti proudu øek je tento rozdíl malý. Tøeba na Vltavì nad bývalými Svatojanskými proudy a na menších tocích je rozdíl mezi úrovní nivy a uvedené terasy tak malý, že terasa splývá s dnešní nivou. Členění středočeských niv

V èásti støedních Èech budované pevnými zvrásnìnými skalními horninami starších prvohor, proterozoika a krystalinika, vytvoøily vodní toky pøevážnì úzká, èasto kaòonovitá údolí, kde jsou nivy výraznìji vyvinuty jen v rozšíøených úsecích nebo na nìkterých støednì velkých tocích se širším údolním dnem, jako je tøeba Kaèák, Rokytka, Rakovnický potok nebo i Vùznice, velká údolí Èeského krasu a dolního Povltaví. Nivy se vytváøejí i v oblasti mìkèích ordovických hornin na východì a jihovýchodì Prahy, napø. Botiè, a dále v Podbrdsku (Litavka, Èervený potok). Vìtšina tìchto niv je však již natolik upravena, že jejich pùvodní charakter je dnes témìø setøen. Ve vìtšinì údolí od velkých øek až po støednì velké potoky dnes pøevládá akumulace, i když v místech, kde vodní tok pøekonává úseky tvoøené mimoøádnì tvrdými horni-

13

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 1. Zmìny labského toku u Èelákovic. Pùvodnì (A) tvoøilo Labe èetné zákruty a dìlilo se na ramena, pozdìjší regulace (B) napøímila hlavní tok, takže z nìkdejších zákrutù se staly oddìlené tùnì, jak je nejlépe patrné na pravém bøehu severnì od Sedlèánek, kde odstavené úseky dnes tvoøí hlavní objekty známé PR Hrbáèkovy tùnì Fig. 1. Changes of Labe River course near Èelákovice. Previously (A) many curves and branches were formed by the river, later (B) the main stream was straightened artificially and old curves of the river were separated as oxbows, which may be seen on the right bank North from Sedlèánky, where the once active river parts form the Nature Reserve Hrbáèkovy tùnì

nami, mùže dodnes pøevládat eroze skalního podkladu, jako ve Svatojanských proudech, na dolní Sázavì, ale tøeba i na Šáreckém potoce v soutìsce Džbán, v úseku Jezírek na Zbirožském potoce nebo ve vodopádech Bøesnice pod Velkou horou u Bubovic. Plnì vyvinutá široká niva s meandry a starými rameny charakterizuje støedoèeské Labe mezi Kolínem a Mìlníkem, Jizeru a jiné vìtší labské pøítoky a také dolní Vltavu. Pod Mìlníkem je labská niva zúžena velkými plochami údolní terasy, které jsou zde pokryty slabými vrstvami spraše s èernozemními pùdami a v dùsledku toho vìtšinou obdìlány (území proti Mìlníku na levém bøehu Labe a Vltavy). Vodohospodáøské úpravy od 19. století však dynamiku uvedených tokù silnì omezily, ne-li zcela umrtvily, takže meandry se dnes již aktivnì netvoøí a jejich zbytky v podobì starých ramen postupnì podléhají zazemnìní. Sledujeme-li menší pøítoky Vltavy, Sázavy a Berounky proti proudu, dostáváme se posléze do oblasti tøetihorní paroviny nebo lépe øeèeno náhorní pahorkatiny, kde jsou údolí rozevøená v mìkkém reliéfu a kde se opìt shledáme s vìtšími nivami, v nichž místy dodnes meandrují menší potoky. Øada tìchto pøítokù však níže po proudu spadá do øíèních kaòonù divokými skalnatými roklemi, kde dodnes naplno pùsobí hloubková eroze. Pøíkladem jsou rokle ústící do kaòonu Svatojanských proudù, napø. Tøeblová nebo Halamova strou-

14

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

ha, ale i Jarovské údolí u Zbraslavi nebo nìkterá údolí na Køivoklátsku (Klucná). Najdeme i pozoruhodné anomálie, jako je tøeba Císaøská rokle v Èeském krasu, kde nivu vlastnì nahrazují pìnovcové kaskády. Zvláštním pøípadem jsou rovnìž nìkterá údolí v oblastech, kde údolní dno je zahlceno balvany, které v podstatì znemožòují, aby pomìrnì slabé toky vytvoøily výraznìjší nivu. Pøíkladem jsou potoky ve vysokých Brdech, ale v menší míøe i nìkteré toky v granitoidech støedoèeského plutonu, tøeba známá Vlèí rokle u Jílového. Zvláštní typ polosuchých niv vytváøených periodickými pøívaly je vyvinut ve vìtších údolích pískovcových Polomených hor nebo v Èeském ráji, jakož i v øadì dolù ústících od západu do údolí Jizery mezi Mnichovým Hradištìm a Benátkami nad Jizerou. Obr. 2. Malakozoologicky monitorované plochy v soutokové oblasti Berounky a Vltavy: 1 – Pelunek (druhotný luh), 2 – Kròák (stará Berounka), 3 – Šárovo kolo (druhotný luh ve starém korytì), 4 – Malá øeka (rozlehlý výhon vzniklý pøi regulaci Vltavy), 5 – tùnì mezi Malou øekou a Kròákem, 6 – ruderalizovaná niva Vltavy-Berounky u Lahovic, 7 – Komoøany (druhotné luhy, zarùstající výhony), 8 – Modøany (tùnì Vltavy u cukrovaru), 9 – Hodkovièky, Mezi vodami (druhotné luhy v zazemnìných výhonech), 10 – Hodkovièky, Delfín (výhon spojený s Vltavou, udržované pøístavištì vodákù) Fig. 2. Areas in the confluence of Berounka and Vltava Rivers, observed from the malacozoological point of view: 1 – Pelunek (secondary floodplain forest), 2 – Kròák (fragment of old Berounka River), 3 – Šárovo kolo ( secondary floodplain forest in old river bottom), 4 – Malá øeka (artificial river branch made during Vltava River regulation), 5 – Oxbows between Malá øeka and Kròák, 6 – Floodplain between the confluence of Berounka and Vltava Rivers near Lahovice, 7 – Komoøany (secondary floodplain forests), 8 – Modøany (oxbows of Vltava River near sugar manufacturing plant), 9 – Hodkovièky, Mezi vodami (secondary floodplain forest in pools remaining after river regulation), 10 – Hodkovièky, Delfín (pool connected with the river, dock of ships)

15

BOHEMIA CENTRALIS 26

Stav vegetace

Nížinné lužní háje (tvrdé a mìkké luhy) se dodnes zachovaly jen podél Labe. Rozsáhlé luhy jsou na soutoku Labe a Vltavy a u V. Oseka. Na Jizeøe byly luhy témìø úplnì zmìnìny na kulturní louky, na Vltavì se zachovaly jen v parkové úpravì, jako je Veltruský park nebo pražská Stromovka. Jinak ve vìtších údolích byly zmìnìny obvykle na svìží až vlhké louky a bìhem 20. století i v rozsáhlé míøe zornìny v souvislosti s tvrdou úpravou pøíslušného toku. Pøíkladem je údolí Litavky v okolí Zdic. Menší olšiny se støemchou, popø. i jaseniny se dodnes vyskytují v nìkterých údolích Køivoklátska, napø. na Vùznici, Klíèavì, vìtšinou však jde jen o fragmenty tìchto spoleèenstev. Žádný vìtší lužní háj se nezachoval ani na Berounce nebo Sázavì. Na Vltavì nad Vraným pak prakticky celá niva padla za obì kaskádì vltavských pøehrad. Od druhé poloviny 20. století však vznikají druhotné luhy (Ložek 1997), jak podél Sázavy a Berounky, tak v øadì vìtších údolí (napø. na Pitkovickém potoce). Tvoøí je samovolnì se šíøící olše lepkavá a keøové i stromové vrby. Dosud tvoøí jen drobné Obr. 3. Plž žíhlobytka (Urticicola umbrosus) se z postranních zalesnìných údolí rozšíøil do druhotných luhù na Berounce a Vltavì, podle níž pronikl Prahou do Trojské kotliny až k Letkám Fig. 3. Gastropod Urticicola umbrosus dispersed from adjacent forested valleys into secondary floodplain forests on Berounka and Vltava Rivers, and further penetrated along Vltava through Prague city up to Troja and Letky Obr. 4. Dvojzubka lužní (Perforatella bidentata) pøežívající v nìkterých údolích Køivoklátska a Rakovnicka se podél Berounky rozšíøila až k soutoku s Vltavou, kde vytvoøila silné populace v PP Kròák Fig. 4. Gastropod Perforatella bidentata surviving in some valleys near Køivoklát and Rakovník dispersed along Berounka River up to the confluence with Vltava River, thriving in abundant populations in Nature Reserve Kròák

16

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

plošky, ale vyznaèují se již nìkterými druhy drobné fauny, jejichž šíøení podél tokù je tøeba v pražské oblasti monitorováno již od osmdesátých let. Pøíkladem jsou výskyty takových plžù jako Macrogastra ventricosa v Šárovì kolu, Pelunku a u Komoøanských výhonù v soutokové oblasti Vltavy a Berounky, Perforatella bidentata u Kròáku, v Šárovu kolu nebo U Vitáèka v Èeském krasu na Berounce, Arianta arbustorum a Urticicola umbrosus pronikly i na bøehy Vltavy v oblasti Prahy, napø. pøi Zoologické zahradì v Troji nebo na bøehy Císaøského ostrova i dále pod Prahu (Arianta v Husinci, Urticicola v Letkách). Podobnì i pøevážnì horský druh Eucobresia diaphana dosáhl již Pelunku a Komoøan a zøejmì se bude šíøit i dále. Objevují se i nové neèekané výskyty druhù, které ještì nedávno nepatøily k èeské faunì, tøeba jihoevropská Monacha cartusiana v silné populaci v zarostlém pásu pøi Vltavì pod Trojským zámeèkem nebo na Labi u Štìtí. Na zarùstání øíèních bøehù i zbytkù niv se ovšem výraznì podílejí jak autochtonní trávy a vysoké byliny (Baldingera arundinacea, Poa palustris, Lythrum salicaria, Lycopus europaeus atd.), tak nápadné invazní druhy jako netýkavka žlaznatá. Nejèastìjším druhem jsou však kopøivy, které indikují silnou eutrofizaci náplavù. S eutrofizací souvisejí i další zmìny nivních pùd. Napø. v Trojské kotlinì rok od roku stoupá v zaplavovaných úsecích podíl drtì lastur, které pøevážnì patøí drobnému mlži okružance rohovité (Sphaerium corneum), která v milionech pokrývá vltavské dno v Praze, jak bylo možno sledovat již pøed nìkolika desetiletími pøi stavbì svodidel v rameni u Židovského ostrova na Smíchovì. Poznámky k fauně niv

Ve støedních Èechách byla bohatá nivní fauna rozvinuta pøedevším na Labi vzhledem k lužním hájùm a celému øetìzci vodních stanoviš. Zde se soustøedil i hydrobiologický výzkum, jak ukazuje zøízení pøenosné výzkumné stanice na labském rameni Skupici u Podìbrad ještì pøed první svìtovou válkou nebo práce celé skupiny hydrobiologù z Pøírodovìdecké fakulty Univerzity Karlovy v okolí Èelákovic po druhé svìtové válce, kterou dodnes pøipomíná název pøírodní rezervace Hrbáèkovy tùnì. Obr. 5. Srstnatka západní (Trichia sericea) je význaèným obyvatelem polabských luhù od Hradce Králové až pod Obøíství, kde ji pod soutokem s Vltavou vystøídá srstnatka chlupatá (Trichia hispida) žijící podél Vltavy a jejích pøítokù Fig. 5. Gastropod Trichia sericea is typical of floodplain forests along Labe River from Hradec Králové up to Obøíství, under the confluence with Vltava River it is exchanged by Trichia hispida native to Vltava River and its tributaries

17

BOHEMIA CENTRALIS 26

Zde se struènì zmíníme o jedné z modelových skupin bezobratlých – o mìkkýších, vzhledem k tomu, že jejich výskyt v nivách byl v posledních letech pomìrnì soustavnì sledován a v prostoru Prahy dokonce pravidelnì monitorován ve dvou vybraných územích – Trojské kotlinì a soutokové oblasti Vltavy a Berounky. Ve vodách labské nivy se soustøedí nejvìtší bohatství vodních druhù, v polabských luzích pak žijí nejúplnìji rozvinutá nivní spoleèenstva suchozemská s øadou druhù, které se mimo nivu v této èásti Èech nevyskytují. Pøíkladem je subatlantská Aegopinella nitidula, dále Trichia sericea a nìkteré druhy pronikající podél vod z výše položených vlhèích oblastí, jako Eucobresia diaphana nebo Arianta arbustorum. Je pravdìpodobné, že poslední dva druhy i øada dalších, tøeba Urticicola umbrosa, žily kdysi i v nivách dolní Vltavy a dalších pøítokù Labe, podobnì i na Berounce a Sázavì, ovšem ještì v polovinì 20. století zde témìø nenacházely vhodná stanovištì. Pozdìji, spolu se zarùstáním bøehù, se opìt šíøí, a dnes je najdeme i tam, kde ještì pøed dvìma až tøemi desetiletími nežily, napø. pøímo v prostoru Prahy, jak dosvìdèuje výskyt Arianta arbustorum nebo Urticicola umbrosa tøeba na Císaøském ostrovì nebo podél bøehu Vltavy za Zoologickou zahradou. Na Berounce se šíøí i vzácnìjší východní prvek Perforatella bidentata, dnes hojná v PP Kròák u Zbraslavi, která dále v Èeském krasu obsadila zpustlou zahradu bývalého Vitáèkova mlýna pod Berounem a objevuje se i na zarùstajících bøezích Berounky na Køivoklátsku, napø. v bøehových porostech u mostu v Roztokách. K charakteristickým obyvatelùm potoèních luhù v zalesnìných údolích pøi Berounce, støední Vltavì i Sázavì patøí celá øada vlhkomilných lesních plžù, napø. závornatky Macrogastra ventricosa a Clausilia pumila, skelnièka Vitrea crystallina a na vìtších potocích i poloplevelný prvek Trichia hispida, nepochybnì podporovaný eutrofizací. Naproti tomu u typicky lužního, pøevážnì nížinného druhu Pseudotrichia rubiginosa lze pozorovat ústup zøejmì vyvolaný zneèištìným prostøedím. Vcelku však lze øíci, že lužní malakofauna je dnes na postupu v souvislosti se zarùstáním bøehù døevinami i vysokou bylinnou vegetací vèetnì již zmínìných invazních druhù.

Obr. 6. Ochlupka rezavá (Pseudotrichia rubiginosa), typický druh úživných niv na vìtších tocích v nížinì a pahorkatinì, je v souèasné dobì na ústupu Fig. 6. Gastropod Pseudotrichia rubiginosa, a typical species of eutrophic floodplains of bigger streams in lowland and upland, is retreating at present

18

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

Obr. 7. Heliofilní vrkoè útlý (Vertigo angustior), donedávna èastý na vlhkých lukách v údolích pøítokù Vltavy a Berounky, se dnes udržuje pøedevším na úživných mokøadech, napø. v PP Studánky nebo v údolích Kokoøínska. Ústup je podmínìn jak odvodòováním, tak zarùstáním niv vysokou bylinnou vegetací Fig. 7. Heliophilous gastropod Vertigo angustior, not long ago a frequent species in wet meadows in the valleys of Vltava and Berounka tributaries, is persisting at present mainly on eutrophic wetlands, for example in the Nature Reserve Studánky or in the valleys of Protected Landscape Area Køivoklátsko. Its retreat is due either to amelioration or to overgrowing of the meadows by tall herbs

Obr. 8. Vrkoè rýhovaný (Vertigo substriata), druh otevøených i lesních mokøadù ve vyšších chladnìjších polohách, zatím dobøe prospívá na øadì lokalit v pahorkatinách a vrchovinách v jižní èásti støedních Èech, napø. na Køivoklátsku, v brdské oblasti nebo v Posázaví Fig. 8. Gastropod Vertigo substriata, a species of meadow and forest wetlands in higher cooler areas is still frequent on many localities in highlands in southern parts of Central Bohemia, for instance in the vicinity of Køivoklát, in the Brdy Mts., or along Sázava River

Naproti tomu druhy døíve kosených vlhkých, dnes povìtšinì zpustlých a zarùstajících luk, pøedevším z rodu Vertigo (Vertigo antivertigo, V. pygmaea, V. angustior), jsou v souèasnosti na ústupu, protože jsou znaènì heliofilní (Ložek 2000). Podhorský prvek Vertigo substriata oživující nivy ve vyšších chladnìjších pahorkatinách, napø. v Posázaví, v brdské oblasti nebo v chladnìjších úsecích Køivoklátska, naopak vykazuje setrvalý stav. Pozornost, kterou jsme právì vìnovali mìkkýšùm, nás pøivádí k další kapitole, kterou vìnujeme dnes èasto diskutovanému pojmu biokoridorù, v tomto pøípadì biokoridorù vázaných na vodní toky – tzv. proudové koridory, viz napø. Kováø 1985 (v mezinárodní terminologii stream corridors), jejichž funkce se pøedevším projevuje v nivách a kterou mùžeme nejlépe sledovat právì na pøíkladu mìkkýšù.

19

BOHEMIA CENTRALIS 26

Proudové koridory středních Čech

Do støedních Èech smìøují ze všech stran hlavní toky zemì: od západu Berounka, z jihu Vltava, z jihovýchodu Sázava, z východu a severovýchodu Labe, od severu Jizera, nehledì k øadì menších tokù jako Rokytka (Rakovnický potok), Kaèák nebo Libìchovka, které tento obraz doplòují. Veškeré vody pak odvádí Labe k severozápadu. Zatímco rùzné typy biokoridorù mohou být pøedmìtem diskuse a rùznými autory mohou být pojímány dost subjektivnì, zùstává funkce proudových koridorù jasná i pro bìžného laického pozorovatele. Není tøeba blíže vysvìtlovat transportní èinnost povodní v pravidelnì zaplavovaných nivách. Ta probíhá pøed našima oèima i pøi drobných záplavách, které pøemišují po proudu vše, co v nivì roste a žije a co se zèásti opìt uchytí níže po proudu. Jak jsme již uvedli, ulity plžù poskytují nejlepší doklady, nebo se ve velkém dostávají do povodòových náplavù, kde jich nacházíme stovky v místech s vytøídìným drobným materiálem. Jak bylo mnohokrát pozorováno, øada jedincù povodeò pøežije a úspìšnì se uchytí na nejbližším vhodném stanovišti, a takových je dnes podél støedoèeských øek daleko více než ještì pøed pùl stoletím, kdy dlouhé úseky bøehù byly holé. Tak tøeba již zmínìný nápadný hlemýžï plamatka – Arianta arbustorum, která v polovinì 20. století žila nejblíže ku Praze v Jarovském údolí, v povodí Berounky pak až v údolí Klíèavy na Køivoklátsku nebo v Brdech, dnes žije na øadì míst nejen v Praze (Komoøany, Kròák, Trojská kotlina), ale i dále po proudu, tøeba u Husince. Podobnì se chovají i další druhy žijící výše proti proudu v nivách, tøeba Macrogastra ventricosa nebo Clausilia pumila (Komoøany, Pelunek). Vìtší povodnì jsou však schopné zavlékat i druhy, které na nivy vázané nejsou a žijí na svazích údolí. I ty se mohou dostat na nové lokality, kde se ovšem uchytí jen tehdy, najdou-li nìjaké vhodné stanovištì. Sem patøí tøeba keøovka Fruticicola fruticum a dokonce i suový druh Isognomostoma isognomostomos. Dopad vodohospodářských úprav

V pøedchozích statích jsme se snažili podchytit dynamiku nivního ekosystému, zejména pak její vliv na živou pøírodu. Závìrem však musíme pøiznat, že v souèasnosti je dynamika nivních ekosystémù po všech stránkách znaènì omezená, ba v nìkterých pøípadech až umrtvená. Vodohospodáøské úpravy v posledním století se ji snažily všemi zpùsoby co nejvíce omezit, jak ukazuje øada pøíkladù. Meandrující tok Labe, vytváøející celé generace starých ramen v rùzném stupni zazemnìní, byl napøímen a kanalizován, což ukonèilo tvorbu meandrù a zamezilo vzniku nových ramen a tùní. Ty dnes mizí pøírozenou cestou – zazemnìním anebo jsou zasypávána. Zbývající ramena, tøeba i v rezervacích, jako je NPR Libický luh, jsou silnì narušena rybáøským hospodaøením, aè se nacházejí v chránìném území národní kategorie. Kromì toho øeka

20

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

donedávna pøinášela spousty neèistot, stejnì jako nìkteré její pøítoky. Jistou náhradou za pøirozená vodní stanovištì jsou nádrže vzniklé po tìžbì štìrku, kde dokonce našly nový domov nìkteré vodní druhy, napø. kriticky ohrožený okružák Planorbis carinatus. Podobná situace je i na vìtšinì menších nížinných tokù, které jsou zaklesnuty do narovnaných koryt, èasto zpevnìných betonovými panely, pøièemž okolní niva je zornìna, jak to vidíme tøeba i na dolním toku Litavky. Kritickou ránu Vltavì zasadila slavná vltavská kaskáda, která naprosto zmìnila celý charakter tohoto nejvìtšího èeského toku vèetnì teploty vody a dokonale umrtvila jeho geologickou èinnost, nehledì k tomu, že zcela zlikvidovala jeho nivu na stakilometrovém úseku. Èinnost Vltavy jako aktivního proudového koridoru se dnes mùže projevit jedinì za nejvìtších povodní – takových, jako byla srpnová povodeò v roce 2002. V tomto smìru jsou na tom podstatnì lépe Sázava a Berounka, ovšem i jejich èasto jen úzké a nízkou diverzitu vykazující nivy jsou narušeny rùznými úpravami, které tøeba nejsou na první pohled patrné, ale pøesto snižují diverzitu nivního ekosystému. Sí nivních pásù podél vodních tokù, která pùvodnì pøedstavovala jakýsi cévní systém krajiny, již dávno není tím, èím bývala. Sama pøíroda se snaží tomuto stavu èelit, ovšem jen v míøe, kterou dovolují pøíslušné vodohospodáøské úpravy a zneèištìní. Nicménì spontánní vývoj, který v posledních desetiletích probíhal v pøíbøežních, kdysi obhospodaøovaných zónách, ukazuje, že pøíroda je dodnes schopna návratu k pùvodnìjšímu stavu. Tøeba v bøehové vegetaci Vltavy pod Barrandovem, která vznikla v druhé polovinì 20. století na zcela umìle upraveném bøehu, kde vzhledem k náspu velké komunikace zùstal jen uzouèký pás na navigaci, se nejen

Obr. 9. Tmavoretka bìlavá (Monacha cartusiana) byla donedávna známá z nížin až teplých pahorkatin jižní Moravy, kde žila zejména na vysychajících okrajích niv. Dnes se objevuje i ve støedních Èechách, napø. v pásu druhotného luhu Vltavy u Trojského zámeèku nebo pod Hemrovými skalami v PR Prokopské údolí. Jaký vliv na její šíøení bude mít povodeò v srpnu 2002? Fig. 9. Gastropod Monacha cartusiana was previously known only from warm lowlands of South Moravia, living there on dry borders of floodplains. At present it was found also in Central Bohemia, for example in secondary floodplain forest of Vltava River in Troja, or in Nature Reserve Prokopské údolí at the foot of Hemrovy skály. What is going to be its distribution after the flood in August 2002?

21

BOHEMIA CENTRALIS 26

uchytila keøová a stromová vegetace, ale i pøíslušná fauna plžù, stejnì jako v druhotných luzích u Komoøan, které se vytvoøily mezi zazemòujícími výhony v dùsledku zdvihu hladiny po výstavbì zdymadla pod soutokem Vltavy s Berounkou poèátkem osmdesátých let. Nivy jsou v nìkterých pøípadech obohacovány i nìkterými druhy, které patøí k jejich okrase, avšak nemusí být v daném okrsku pùvodní. Pøíkladem jsou nové výskyty snìženek a bledulí v nivì Kaèáku v NPR Karlštejn v Èeském krasu, které se sem pravdìpodobnì dostaly vlivem proudového koridoru z tìch úsekù údolí, kde je niva Kaèáku zastavìna chatami, kolem nichž se tyto druhy pìstují. V pøípadì bledule jde vlastnì o nezámìrnou reintrodukci druhu, který zde snad kdysi byl pùvodní, pokud jde o snìženku, nutno zatím udìlat otazník. Jak vidíme, nivy a jejich toky dodnes fungují, i když v omezené míøe, zejména tehdy, kdy pøíroda jednou za èas ukáže svou sílu, jako pøi povodni v srpnu 2002, kterou nemùže zadržet žádná vodohospodáøská úprava. Nivy by si zasloužily mnohem vìtší pozornost, než jaká se jim dosud vìnovala, nebo jde o skuteèné tepny naší krajiny. Summary

Catastrophic floods of Bohemian rivers in August 2002 attracted attention to floodplain ecosystems which are closely affected by processes of erosion and deposition accompanying stream action. To understand their effects on the valley formation and biota, the structure of valley-bottom deposits may be briefly described, since it reflects the Last Glacial and Postglacial development of floodplains and valley terraces. After the latest phase of downcutting in early Vistulian Pleniglacial, extensive gravel sediments of the valley terrace were deposited by braided rivers. These changed into meandering streams during the Late Glacial. Due to erosional events at the beginning of the Holocene, the meandering streams formed floodplains consisting of sandy-loamy deposits which are inserted into the gravel body of the valley terrace and include silty clayey muddy fills of former oxbow lakes. Whereas the terrace gravels were covered only by discontinuous, mostly treeless vegetation, Holocene floodplains were overgrown by closed deciduous riverine forests with patches of wetland and/or aquatic vegetation confined to oxbow lakes in different stages of hydroseral development. In Central Bohemia, fully developed floodplain ecosystems occur only along the Labe and lowest Vltava Rivers and in some tributary valleys with sufficiently broad valley bottom. By contrast, the river valleys in the southern hilly part of the area are narrow rocky canyons forming only valley meanders, in which the stream meandering is strongly reduced. Nevertheless, the valley cuts are overdeepened so that the valley-floor sediments may form 10 m or thicker layer except for certain parts cut in very hard rocks where vertical erosion still affects the bedrock and a floodplain cannot de-

22

Vojen Ložek: Povodně a život nivy

velop. It may be emphasized that the great majority of floodplains was drained and transformed into mesic meadows or fields and the stream activity was thus largely reduced. Floodplains preserved close to natural state are mostly characterized by a rich biota depending on permanent water supply and soil richness. For instance, in oligotrophic sandstone areas rich floodplain biocoenoses are in striking contrast with species poor biota in adjacent valley sides. This is true also of all areas where original broad-leaved woodlands were replaced by monospecific spruce or pine plantations. Since late prehistoric and historic times, the floodplains have been considerably affected by accumulation of eroded soil material washed from fields and heavily grazed slopes. Due to this cumulation of floodplain sediments in the valley terraces scarps were gradually lowered so that high floods could inundate the terrace surface, which leads to enormous enlargement of flooded areas (e. g., in the broad Labe Valley). Unfortunately, present-day floods often bring industrial or urban pollution, whereas in the past they enriched the alluvial soils in nutrients. As for the vegetation, well developed riverine forests still occur in the mid-Bohemian Labe floodplain, as well as aquatic and wetland vegetation confined to the oxbow lakes. But even along the Labe River large areas are cultivated or industrialized. As for other Central Bohemian rivers, their floodplains were deforested already in the past and converted to meadows or arable land. However, since the 2nd World War trees re-grow the floodplain area, forming local patches of secondary seminatural alluvial forest, which are colonized by characteristic snail species expanding along the streams with fluvial transport. Stream corridors joining in the centre of Bohemia (in the area of Prague) come from all Bohemian regions: the main river Vltava from south Bohemia, Berounka from southwest, Sázava from southeast, Labe from east and northeast, Jizera from north – only Vltava downstream of Prague and Labe downstream of Mìlník flow to northwest towards the German border. The downstream spread of a number of snail species through stream-drift transport has been traced untill the end of the 2nd World War in correlation with changes in alluvial vegetation, in particular with the forest expansion. These species mostly survived in wooded valleys of tributary brooks in the upland region south of Prague. Once as the river banks were overgrown by galleries of trees and shrubs, these snail species expanded into the valleys of Vltava, Berounka and Sázava Rivers and gradually advanced towards the urbanized area of Prague and further even downstream: Arianta arbustorum a Urticicola umbrosus attained the Troja basin and appeared further downstream, e. g. at Husinec or Letky, Perforatella bidentata spread along the Berounka River to the former confluence with Vltava at Zbraslav where it lives in abundant populations. At the same place even two species sensitive to human impact – Macrogastra ventricosa and Eucobresia diaphana were recorded. Monarcha cartusiana was in 2002 recorded on the Vltava bank in Prague-Troja. By contrast, another

23

BOHEMIA CENTRALIS 26

snail confined to floodplain habitats, Pseudotrichia rubiginosa, disappeared from a number of sites of the same area, which is probably due to water pollution. The above observations on malacofauna illustrate the importance of stream corridors for the dispersal of snails and other small animals or plants. This process is supported both by floods and changes in alluvial vegetation which also provides suitable conditions for some species whose distribution in river floodplains was reduced during recent past due to the total deforestation of valley bottoms.

Literatura Balatka B. et Sládek J. (1962): Øíèní terasy v èeských zemích. – Geofond v NÈSAV, Praha, 578 s. Demek J. (1987): Obecná geomorfologie. – Academia, Praha, 476 s. Hibsch J. E. (1926): Erläuterungen zur geologischen Übersichtskarte des Böhmischen Mittelgebirges. – Heimatkunde des Elbegaues Tetschen, 3. Lief., 143 s. Kováø P. (1985): Pojmy a slovíèka z užité ekologie (9). – Naší pøírodou, Praha, 5/7: 10–11. Ložek V. (1997): Návrat luhù k Berounce a Vltavì. – Zpravodaj ochráncù pøírody okresu Praha-západ, Praha, 18: 42–45. Ložek V. (2000): Promìny niv našich potokù a mìkkýši. – Zpravodaj ochráncù pøírody okresu Praha-západ, Praha, 20–21: 29–32. Novotná D. (2001): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. – Enigma, Praha, 399 s. Materiály International Geological Correlation Programme (IGCP), Project 158: Paleohydrological changes in the temperate zone in the last 15.000 years. – Subproject A: Fluvial Environments.

Recenzent: Prof. RNDr. Pavel Kováø, CSc.

24

Bohemia centralis, Praha, 26: 25–34, 2003

Povodeň v Českém krasu v srpnu 2002 The August 2002 flood in Bohemian Karst Vladimír Švihla Správa CHKO Èeský kras, Karlštejn 85, 267 18; e-mail: [email protected]

■ Abstract. The August 2002 flood in Bohemian Karst affected differently the Berounka River and the Bohemian Karst streams. The more than 100-year period flood on the Berounka River did not cause a distinct harm to the nature, but, on the contrary, high damage to man-made constructions. The streams with small catchment area in the central part of Protected Landscape Area Bohemian Karst inundated only small part of the floodplain to the extend of 5 year period and only negligible damage was noted. The only exception was Kaèák brook where the flood was the highest in the last 80 years, which may be the consequence of intensive farming activities in the part of its catchment area. In the area of Bohemian Karst the streams maintain mostly natural riverine ecosystems which are able to withstand high disturbances. The floods in summer 2002 reflected poor maintenance of riparian vegetation and low retention capacity of the landscape, especially in the Berounka River catchment area outside the Protected Landscape Area. ■ Key words: flood, ecological stability, damage to nature, Berounka River

Úvod

Povodnì v Èeském krasu nejsou jevem neznámým. Rùzní kronikáøi, pamìtníci a dìjepisci evidují v tomto území 23 velkých povodní od roku 1272 do roku 1892. Povodnì jsou podrobnì popsány v rùzných publikacích, ze starších napøíklad Ninger et Zelinka (rok vydání neuveden, odhadem 1880), nejnovìji Dvoøák (2002). Samostatným jevem je povodeò na øece Berounce, která tvoøí významný nadregionální biokoridor v centru Èeského krasu. Je výstižnì popsána v publikaci Kubát

25

BOHEMIA CENTRALIS 26

(2002), a proto v této stati budou jen doplnìny údaje o povodòových škodách na pøírodì v zátopové ploše øeky Berounky. O povodòových jevech na vybraných tocích v Èeském krasu provedla Správa CHKO Èeský kras vlastní šetøení, jejichž výsledek je pøedmìtem této statì. Meteorologická situace v srpnu 2002

Srážkové epizody se odehrály ve dvou srážkových vlnách. První vlna byla vyvolána tlakovou níží postupující pøes Alpy k jihovýchodu a na území Èeského krasu vyvolala vydatné srážky ve dnech 6. a 7. srpna 2002 ve výši v prùmìru 74 mm (meteorologická stanice Neumìtely 83 mm, stanice Karlštejn 64 mm). Další tlaková níže od Britských ostrovù postupovala k jihovýchodu a ve dnech 11.–12. 8. 2002 vyvolala v západní èásti Èeského krasu srážkový úhrn v prùmìru 72 mm (83 mm v Neumìtelích a 61 mm v Karlštejnì). Støední Èechy byly srážkami zasaženy podstatnì ménì než jižní Èechy, Orlické hory, Krušné hory, Èeskomoravská vrchovina, Jeseníky a Beskydy. První vlna srážek vyvolala na vodních tocích Èeského krasu pouze zvýšené prùtoky, nikoliv povodòové jevy. Povodòové jevy vyvolala až druhá vlna ovzdušných srážek ve dnech 11. a 12. srpna 2002, kdy došlo k vyšším odtokùm v dùsledku vyššího nasycení pùd vodou z vlny prvních srážek. Intenzita srážek, které vyvolaly v Èeském krasu povodòové jevy, byla 0,025 mm.min–1, tj. 417 l . s–1. km–2. Šlo tedy o trvalý regionální d隝 s vysokým srážkovým úhrnem, ale nízké intenzity. Povodòové vlny mohly za této situace vzniknout jen proto, že z pøedcházejících srážek témìø nasycená pùda nemohla plnì uplatnit svou retenèní kapacitu. Výpočet velkých vod na vybraných tocích Českého krasu

Velké vody jsou vždy významným ukazatelem ekologické stability v povodí vodních tokù. Proto jim Správa CHKO Èeský kras vìnuje zvýšenou pozornost. Pøedmìtem šetøení byl výpoèet velkých vod na stabilních objektech vhodnì vybraných vodních tokù – Bubovickém potoce, Karlickém potoce, Švarcavì a Kaèáku. Na tìchto objektech byl zamìøen prùtoèný profil toku vody tìsnì pøed vtokem do konkrétního mostku, zjištìna rychlost pøítoku vody a urèen charakter vtoku (stanoven vtokový souèinitel ϕ). Z vrstevnicové mapy 1 : 10 000 byla urèena plocha povodí k mìøenému objektu. Pro stanovení parametrù rovnice (1) odvodil autor statì samostatný postup. Prùtok vody propustkem nebo mostkem øešil první Patoèka (1949) jako pøepad vody pøes širokou korunu výrazem pro obdélníkový prùtoèný profil Q = ϕ . b . h1 √ 2g (H0 – h1) = M . b . H3/2 0

26

(1)

Vladimír Švihla: Povodeň v Českém krasu v srpnu 2002

kde: M – souèinitel pøepadu ϕ – vtokový souèinitel b – šíøka propustku H0 – hydraulická výška pøed propustkem h1 – výška hladiny v tìlese propustku v konci pøepadajícího vodního paprsku Pøepad ve vtoku propustku je volný, je-li hladina vody v propustku h2 rovna nebo nižší než h1. Pro výpoèty v našem pøípadì platilo pøibližnì h1 ~ h2. Experimentálnì øešil prùtok vody propustkem Ústav železnièního stavitelství v Moskvì (Jarošenko 1952). Experimentálnì byly stanoveny relace mezi Q, h1, H0 s tím, že lze dokázat, že v provedených experimentech platí h1 = H0/2 a pokusy byly provedeny pro ϕ = 0,84. Potom platí Q = 1,32 . b . H03/2

(2)

Souèinitel ϕ = 0,84 platí pro obvyklé vtokové pomìry na vstupu do propustku, tj. pro bìžné stavební provedení tìchto objektù. Podrobnìjší øešení uvádìjí Kunštátský et al. (1968): jednak øešení vtoku do propustku jako pøepad pøes širokou korunu, jednak jako pøepad pøes širokou korunu modifikovaný pro vtokové pomìry propustku. Autorem statì provedené úpravy v publikaci uvedených rovnic jsou pouze v archivním paré v rukopisu [depon. in Správa CHKO Èeský kras, Karlštejn]. Zde se jen uvádí výsledné rovnice, které byly použity pøi øešení prùtoku velkých vod objekty propustkù. Poznámka: M = ϕ . a . √ 2g (1 – a) a = f (ϕ ) ϕ ≥ 0,70

a = h1/H0

Pro pøípad b): M = F (ϕ ) = (0,592 ϕ 2 + 0,085ϕ ) . [2g (0,915 – 0,592 ϕ ]1/2 Pro pøípad a): 2 ϕ 3 (2ϕ 2 – 1) 2ϕ 2 (2ϕ 2 – 1) M = ———————— [2g (1 – ————————) ]1/2 1 + 2ϕ 2 (2ϕ 2 – 1) 1 + 2ϕ 2 (2ϕ 2 – 1) pro ϕ ≥ 0,88 Použití relací pro pøepad pøes širokou korunu dalo tyto výsledky:

27

BOHEMIA CENTRALIS 26

a) pøepad pøes širokou korunu (Kunštátský, 1968)

ϕ 1,00 0,95 0,94 0,91 0,90 0,88

M

charakteristika

1,70 1,60 1,55 1,46 1,42 1,33

pøepad beze ztrát vtok je plynule zaoblený zaoblená vstupní hrana práhu vstupní hrana seøíznutá vstupní hrana ostrá vstupní hrana ostrá a práh je mimoøádnì drsný

b) modifikace pro propustky a mostky (autor statì):

ϕ 1,00 0,96 0,95 0,94 0,91 0,90 0,88 0,86 0,76 0,70

M

charakteristika

1,70 1,64 1,62 1,60 1,54 1,52 1,48 1,44 1,23 1,10

vtok do propustku je beze ztrát na vtoku (ideální pøípad) velmi plavnì upravený vtok do propustku

dno propustku je v úrovni dna vodního toku a vtok tvoøí šikmá køídla znaèné boèní zúžení a zúžení vtoku ve dnì zcela nepøíznivé vtokové pomìry (nepravidelnost vtoku)

Mìøení parametrù velkých vod bylo provedeno na mostcích vybraných vodních tokù v centru Èeského krasu. Použit byl postup b). A. Bubovický potok Bubovický potok protéká centrem NPR Karlštejn. Parametry prùtoku byly zmìøeny na mostku na zaèátku obce Srbsko: F = 8,7 km2 b0 = 3,60 m

(plocha povodí) (šíøka obdélníkového profilu)

αv2 H0= h + —— = 0,43 m (hydraulická výška na vtoku) 2g

ϕ=1

(ideální vtok prakticky bez ztrát)

Velká voda N-letá: VQ(N) = M . b0 . H03/2 = 1,70 . 3,60 . 0,433/2 = 1,73 m3s–1 28

Vladimír Švihla: Povodeň v Českém krasu v srpnu 2002

Specifický odtok velké vody N-leté: VQ(N) Vq(N) = ———— = 0,199 m3s–1km–2 F Pro vápencové útvary a krasová území autor statì odvodil regionální vzorec na základì vlastních mìøení i údajù ÈHMÚ (1970) 5,5 (2) Vq(100) = ———— = 1,766 m3s–1km–2 (F + 1)1/2 Potom pomìr Vq(N) a(N) = ———— = 0,112 a N < 1 (N – periodicita prùtoku velké vody) Vq(100) tj. šlo o prùtok velké vody s výskytem prakticky každoroènì. (Pozn.: velikost koeficientù a(N) pøevzata z údajù používaných ÈHMÚ v této oblasti). Vliv ze 40 % zalesnìného povodí na snížení VQ(1) lze stanovit dle Èerkašina (Èerkašin 1963) a Duba (Dub 1957). O(les) = 1 – 0,4 . 0,4 = 0,84 ∆QV(1) = 0,28 m3s–1, tj. 16 %. Les snížil kulminaci prùtoku velké vody o 16 %. O – opravný souèinitel vlivu lesa na kulminaci velkých vod Retenèní kapacita pùd v povodí Bubovického potoka je podle výsledkù hydropedologického prùzkumu v prùmìru R = 92 mm. Výška odtoku velké vody byla 28 mm. Pøi 2,5 dne trvajícím povodòovém odtoku bylo v povodí Bubovického potoka zadrženo 72 – 28 = 44 mm ovzdušných srážek, tj. 61 %. Nasycení pùdního profilu vodou bylo dosti vysoké, protože v pøedcházejícím sedmidenním období spadlo rovnìž 72 mm ovzdušných srážek, pøièemž nebyl zaznamenán výrazný povodòový jev. Vìtšina ovzdušných srážek v této periodì byla pùdou pohlcena. Intenzita odtoku v dobì kulminace velké vody byla 17 mm.d–1, intenzita retence pak v prùmìru 19 mm.d–1. K úplnému nasycení pùdy vodou v povodí tedy nedošlo. Krasové povodí má zøejmì velmi propustné skalní podloží s èetnými preferenèními cestami podzemních vod. K retenci pøispìly zøejmì i mohutné sutì ve støední èásti povodí. B. Švarcava Švarcava pramení nad osadou Kuchaøík a vlévá se do Berounky v Èernošicích. Parametry povodòového prùtoku byly mìøeny na pøepadu rybníka Pekárek a jeho základní výpusti a na mostku na kraji obce Èernošice.

29

BOHEMIA CENTRALIS 26

a) pøepad na rybníku Pekárek a základní výpus (horní tok) F = 8,994 km2 b0 = 13,2 m H0 = 0,21 m ϕ=1 VQ(N,P) = 1,70 . 13,2 . 0,213/2 = 2,16 m3s–1 – pøepad VQ(N,Z) = 1,70 . 0,6 . 0,483/2 = 0,34 m3s–1 – pøepad požeráku VQ(N,C) = 2,16 + 0,34 = 2,50 m3s–1 Vq(N,C) = 0,278 m3s–1km–2 0,278 a(N) = ——— = 0,16 1,74 N~1 Šlo o prùtok velké vody (dále jen v.v.) s výskytem každý rok (jednou za rok). Výška odtoku byla pøibližnì 50 mm, pøi 2,5 dne trvajícím odtoku v.v. odteklo pøibližnì 69 % spadlých srážek, zadrženo v povodí bylo jen 22 mm. V dobì kulminace v.v. odtékalo 24 mm.d–1, intenzita retence byla v prùmìru 12 mm.d–1. Pùda v povodí nebyla tedy plnì nasycena vodou. Rozdíl prùtokù krasovým povodím Bubovického potoka a pøevážnì zemìdìlským povodím na horním toku Švarcavy je evidentní. b) silnièní mostek na kraji obce Èernošice (závìr povodí) F = 15,01 km2 b0 = 3 m H0 = 1,20 m ϕ = 0,70 (velmi nepøíznivé vtokové pomìry) VQ(N) = 1,10 . 3,0 . 1,203/2 = 4,34 m3s–1 Vq(N) = 0,289 m3s–1km–2 0,289 a(N) = ——— = 0,21 1,35 1
30

Vladimír Švihla: Povodeň v Českém krasu v srpnu 2002

C. Karlický potok Karlický potok pramení pod Vysokým Újezdem, protéká Karlickým údolím a vlévá se do Berounky v Dobøichovicích. Parametry velké vody byly zmìøeny na mostku u obce Karlík. F = 18,07 km2 b0 = 4,85 m H0 = 0,93 m ϕ = 0,955 VQ(N) = 1,63 . 4,85 . 0,933/2 = 7,09 m3s–1 Vq(N) = 0,392 m3s–1km–2 0,392 a(N) = ——— = 0,31 1,259 N=5 Periodicita prùtoku v.v. je tedy opìt nízká, obdobný prùtok se ve stoleté periodì objeví jednou za pìt let. V období kulminace v.v. byla intenzita odtoku 34 mm.d–1 a intenzita vsaku jen 2 mm.d–1. Povodí bylo zøejmì vodou nasyceno. D. Kaèák Kaèák pramení mimo oblast Èeského krasu, zájmovou oblastí CHKO protéká jen na dolním úseku pod obcí Lodìnice k ústí do Berounky nad Srbskem. Prùtok urèen v profilu silnièního mostu u obce Sedlec. F = 264 km2 b0 = 15,4 m H0 = 2,05 m ϕ = 0,86 VQ(N) = 1,44 . 15,4 . 2,053/2 = 65,05 m3s–1 Vq(N) = 0,246 m3s–1km–2 a(N) = 0,93 N = 88 let Komentář

Z provedené analýzy velkých vod na tocích s malým povodím v centru Èeského krasu je patrné, že odezva na vydatné srážky malé intenzity nebyla na vodních tocích nijak katastrofální. Velké vody na Švarcavì a Bubovickém potoce s periodicitou N ~ 1 se významnì liší od velké vody na Karlickém potoce s periodicitou N = 5 let. Na Bubovickém potoce se výraznì projevil pøevážnì krasový charakter tohoto po-

31

BOHEMIA CENTRALIS 26

vodí s vysokým prùsakem srážkových vod do hydrogeologických struktur. Retence srážkových vod v tomto povodí je vysoká, podporuje ji i vysoká retenèní kapacita lesních pùd ze 40 % zalesnìného povodí. Les snížil kulminaci velké vody o 16 %, což je významný pøíspìvek k homeostázi tohoto území. Povodí Švarcavy je pouze z 10 % zalesnìné a odtokovì se velmi liší od Bubovického potoka. Nízká úroveò retence srážek je dána zøejmì vysokou nasyceností vodou pùd v povodí, pøevážnì zemìdìlsky využívaných, s nízkou retenèní kapacitou. Jde zde pøevážnì o pùdy tìžké, málo propustné, s vysokým podílem jílovitých èástic a nízkou vzdušnou kapacitou. Vyšší povodòové prùtoky v Karlickém potoce z 30 % zalesnìného území jsou dány zøejmì nižší retenèní kapacitou pùd v tomto povodí a neexistencí vodních nádrží. Velká voda na Kaèáku se významnì liší svou velikostí od velké vody na tocích s malým povodím. Vysoká periodicita velké vody je zøejmì dána soustøedìním nízkých odtokù z velkého povodí o rozloze 264 km2. Podrobný rozbor povodnì by si vyžádal údaje z velkého povodí mimo Èeský kras, které v dobì zpracování statì nebyly plnì k dispozici. Zbývá se zabývat otázkou, jak se velké vody v Èeském krasu projevily na škodách v pøírodì. Velká voda zpùsobila hlavní škody v zátopové oblasti Berounky na stavebních objektech a chatách. Vlastní koryto øeky bylo poškozeno minimálnì, èást bøehových porostù byla však znièena nebo narušena. Z rozoraných niv pod Tetínem byla odplavena ornice a vznikly zde jámy až 2,5 m hluboké a 10–15 arù velké. Jasnì se projevily dùsledky pøedchozího rozorání trvalých travních porostù v inundaci øeky a èásteèná zástavba zátopových ploch. Asi na šesti místech došlo k uložení splavenin z velké vody. Na Kaèáku, který protéká NPR Karlštejn na dolním toku, byla povodeò asi osmdesátiletá. Pøírodní koryto tohoto vodního toku zcela odolalo náporu velké vody a bez patrných vìtších škod je odvedlo do Berounky. Z hlediska ochrany pøírody tato skuteènost podle našeho názoru jednoznaènì dokládá, že pøirozený stav vodního toku s bøehovými porosty a zatravnìnou inundací, kam se mùže bez škody rozlévat velká voda, je ekologicky stabilní. Na vodních tocích s malým povodím vznikly v Èeském krasu škody hlavnì v úsecích neudržovaných koryt, kde pomìrnì velké rozlivy vod zpùsobily zátopy v inundaci postavených rekreaèních i obytných objektù (Karlický potok). Také bøehové porosty byly místy poškozeny podemletím velkými vodami. V lesních celcích vznikly místní škody rýhovou erozí na lesních cestách, které se mnohdy staly doèasnými vodními toky. To však vcelku spraví bìžná údržba. Letní povodeò v srpnu 2002, srovnatelná s velkými povodnìmi v minulosti, odhalila chyby posledních let v tvorbì krajiny. Znalosti o dopadu této povodnì mùžeme využít v budoucím zkvalitnìní péèe o krajinu povodní zasaženého území. Do budouc-

32

Vladimír Švihla: Povodeň v Českém krasu v srpnu 2002

na bude zapotøebí nedovolovat výstavbu v zátopových oblastech vodních tokù, podporovat péèi o malé vodní toky, rozvíjet aktivnì revitalizaèní opatøení v krajinì (pøedevším výstavbu a obnovu rybníkù) a aktivnì realizovat podle schválených plánù péèe tvorbu ekologicky stabilní krajiny v programech MŽP ÈR. Souhrn

Více než 100letá povodeò prošla Èeským krasem na øece Berounce. Vznikla rozvodnìním pøítokù Berounky mimo Èeský kras. Ukázala problematiènost staveb v zátopovém území, na pøírodì Èeského krasu však nevznikly podstatné škody. Vodní toky v Èeském krasu pøispìly k povodòovému stavu na Berounce jen nepatrnì. Prùmìrné srážky ve výši 72 mm za dva dny vyvolaly jen jedno- až pìtileté velké vody, i když pùdy v povodí byly silnì nasyceny podobnými srážkami pìt dní pøed povodòovou situací. Hlavní pøíèinou je nízká intenzita dlouhodobé vydatné regionální srážky, která nemùže vyvolat extrémní odtoky na malých povodích. Souèasnì je správné konstatovat, že se prokázala velká retenèní schopnost lesních pùd ve studovaných povodích, která se blížila 90–100 mm srážek. Na Kaèáku vznikla velká voda více než 80leté periodicity vzhledem k velké ploše jeho povodí. Na území Èeského krasu nevznikly na pøírodním stabilním dolním toku Kaèáku žádné škody, což je pádný dùkaz stability pøírodì blízkého stavu vodního toku. Škody na ostatních tocích Èeského krasu jsou nízké, zpùsobené zanedbanou péèí o jejich stav. Chaty postavené v zátopovém území i malých vodních tokù musí ovšem poèítat s rizikem škod pøi velkých vodách. Summary

More than a hundred year period flood intruded into Bohemian Karst via the Berounka River. Berounka River tributaries outside the Bohemian Karst territory were the main cause of this flood. The man-made constructions as bridges and houses were considerably damaged. However, there was no substantial damage to the nature of Bohemian Karst. The streams from Bohemian Karst contributed to the Berounka River flood only to small extend. Average precipitation of 72 mm in 2 days caused only 1–5 year period floods despite the soil being saturated with water due to similar rains 5 days before the flood situation. The main reason is that continuous precipitation of low intensity cannot cause extreme drainage in small catchment areas. At the same time high retention capacity of almost 90–100 mm precipitation in forest soils in studied catchment areas has been proven. The more than 80 year period flood situation in the Kaèák River was due to its large

33

BOHEMIA CENTRALIS 26

catchment area outside the Bohemian Karst territory. The natural and stabile part of the inundation in the Bohemian Karst territory was not affected which proves the stability of a stream bed covered by natural vegetation. Damages to other streams in Bohemian Karst are low. Nevertheless, huts and cottages built in inundation areas of both small and big streams must face the risk of damage during floods.

Literatura Èerkašin A. (1963): Hydrologická pøíruèka. – HMÚ Praha. ÈHMÚ (1970): Hydrologické pomìry ÈSR, HÚ Praha. Dub O. (1957): Hydrológia, hydrografia, hydrometria. – SVLT Bratislava. Dvoøák O. (2002): Nebeská stavidla se otevøela (Zhoubná povodeò v Èechách – 1872). – Knihkupectví U Radnice, Beroun. Jarošenko A. P. (1952): Vodopropustknyje truby pod železnodorožnymi nasypjami. – Moskva. Kubát J. (2002): Pøedbìžná souhrnná zpráva o hydrometeorologické situaci pøi povodni v srpnu 2002. – ÈHMÚ Praha. Kunštátský J., Boor B. et Patoèka C. (1968): Hydraulika pro vodohospodáøské stavby. – SNTL Praha, ALFA Bratislava. Ninger J. et Zelinka F. (asi 1880): Povodnì v Berounì od roku 1784 do roku 1872. – Vlastním nákladem, Beroun. Patoèka C. (1949): Pøepad vody pøes širokou korunu. – TVV Praha. Vávra J. (1899): Pamìti královského mìsta Berouna. – Nákladem E. Hajky, Beroun.

Recenzent: Ing. Vladimír Kreèmer, CSc.

34

Bohemia centralis, Praha, 26: 35–44, 2003

Pobřežní vegetace řeky Berounky dva měsíce po povodni v srpnu 2002 Riverine vegetation of the Berounka River two months after flood in August 2002 Denisa Blažková Botanický ústav AV ÈR, 252 43 Prùhonice; e-mail: [email protected]

■ Abstract. The article describes changes in riverine vegetation and in floodplains of the Berounka River two months after a catastrophic flood in August 2002. Vegetation changes are interpreted according to the position of individual samples in the floodplain and to the extent of floodwaters. The flood-associated erosion-accumulation processes were recorded together with formation of new landforms in some localities. ■ Key words: riparian vegetation, floods in 2002, Berounka River

Úvod

Bøehy øek pøedstavují jedno z nejdynamiètìjších pøírodních prostøedí, s èastým narušováním prùvodní vegetace. Na druhé stranì je øíèní pobøeží velmi pøíznivé stanovištì s dostatkem vláhy a vìtšinou i živin. Vytrvalé druhy øíèních bøehù jsou tìmto faktorùm veskrze dobøe pøizpùsobeny a dokážou pomìrnì dobøe odolávat mechanickému narušení, olámání lodyh èi obnažení podzemní èásti oddenkù i koøenù a do jisté míry také zanesení náplavovou zeminou. Pøitom dochází k rychlému vegetativnímu šíøení tìchto rostlin na lokalitì. Jde tedy veskrze o typické C-stratégy (napø. Urtica dioica). Pøi obèasném obnažení okrajù øíèního koryta a zejména pøi výjimeèných eroznì-akumulaèních událostech následkem povodní èi silných ledových døenic však dochází místy k doèasné likvidaci tìchto druhù, vznikají stanovištì obnažených pùd, která jsou po nìjakou dobu bez vegetace. Podle jejich fyzikálnì-chemické povahy pak rychle nebo pomaleji zarùstají zejména krátkovìkými, rychle rostoucími a brzy plodnými druhy s typickou R-strategií (napø. Polygonum lapathifolium). Takto popsaná situace je ovšem pouze schematickým zobrazením pestrých kombinací pùsobících

35

BOHEMIA CENTRALIS 26

faktorù a výsledného utváøení vegetace. O konkrétní podobì reakcí vegetace na neobyèejnì silné narušení se bylo možno pøesvìdèit po katastrofální srpnové povodni roku 2002, která na øece Berounce zvedla hladinu toku místy až o 7 m, by trvala jen nìkolik málo dní. Pozorování pochází z øíjna 2002, tedy zhruba dva mìsíce po povodni, ze støedního a dolního toku øeky. Metodika

Latinské názvy taxonù jsou upraveny podle „Seznamu“ (Neuhäuslová et Kolbek 1982), syntaxony, jak je uvádìjí Moravec et al. (1995). Ve fytocenologické tabulce je použita pro odhad pokryvnosti sedmièlenná stupnice Braun-Blanqueta. Urèení nìkterých rostlin do druhu bylo nejisté pro jejich juvenilní formu. V takových pøípadech je u jména druhu uvedeno „cf”. Charakter pobřeží Berounky před povodní a po ní

Hydrodynamické zmìny toku Berounky byly v posledních ètyøech až šesti letech relativnì malé, bez vìtších rušivých vzedmutí hladiny èi dlouhodobìjšího obnažení okrajù øíèního koryta. Následkem toho na bøezích pøevládla vìtšinou spoleèenstva tø. Galio-Urticetea s hojnou až dominující kopøivou, pøi korytu s hustým lemem lesknicových porostù (vìtšinou as. Rorippo-Phalaridetum), sahajících až do vodní hladiny. Proto se ani pøi nižších vodních stavech nevytváøela spoleèenstva obnažených øíèních bøehù (svaz Bidention), která byla ještì v polovinì devadesátých let dosti èastá. V posledních tøech až pìti letech do spoleèenstev kopøiv i lesknice invadovala rychle se šíøící Impatiens glandulifera, ale ani v takových porostech se druhy obnažovaných bøehù neuplatnily. Srpnová povodeò nìkolikasetleté, až snad tisícileté vody však znamenala ohromné eroznì-akumulaèní zmìny, a to nejen v korytu øeky a v pøíbøežní èásti, ale v celé nivì. Nápadnìjší jsou dùsledky akumulaèní, zejména široké štìrkové, štìrkopískové èi pískové lavice a agradaèní bøehové valy. Tyto útvary se místy velmi pestøe støídají s úseky, kde nejsou patrny témìø žádné zmìny, až k místùm se strženými bøehy a s hlubokými erozními výmoly. Nápadné je rozplavení èi alespoò zarovnání výplavových kuželù potoèních pøítokù Berounky – zøejmì dùsledek toho, že povodeò pøišla z horního toku øeky, kdežto místní srážky byly tak malé, že k výraznému rozvodnìní potokù nedošlo. Vegetační poměry po povodni

Mocné štìrkové lavice z hrubých oblázkù zùstávaly v øíjnu 2002 ještì témìø bez vegetace. Kde blízko pod povrchovou vrstvou velkých kamenù ležel jemnìjší štìrk

36

Denisa Blažková: Pobřežní vegetace řeky Berounky dva měsíce po povodni v srpnu 2002

s pískem, bylo možno už v polovinì øíjna nalézt øídké procenózy druhù tvoøících pravidelnì souèást spoleèenstev svazu Bidention, i když charakteristické druhy tohoto svazu se uplatòovaly jen mizivì a hojnìjší byly druhy polních plevelù a ruderálních spoleèenstev, zejména tøíd Chenopodietea a Galio-Urticetea. Pøíkladem mùže být situace na velké štìrkové lavici na pravém bøehu Berounky na Køivoklátsku, pod zøíceninou Týøova. I když tam vegetace nepokrývala ještì 21. øíjna ani 1 % povrchu, byla druhová pestrost dosti velká. Nejèastìjší byly klíèní èi juvenilní rostlinky Galium aparine, Stellaria media, Carduus crispus, Barbarea vulgaris, Rumex obtusifolius, ménì èasté, už ale i kvetoucí èi plody vytváøející Polygonum lapathifolium, Galinsoga parviflora, Chenopodium polyspermum, Ch. album, Lamium amplexicaule, Amaranthus retroflexus. Vzácnìji až ojedinìle se vyskytli i mladí jedinci Poa trivialis, Ranunculus repens, Polygonum hydropiper, Urtica dioica, Galinsoga ciliata, Myosoton aquaticum, Cardamine amara, Chelidonium majus, Matricaria perforata, Plantago intermedia, ale také Elytrigia repens, regenerující z úlomkù oddenkù pøinesených povodní. Nejvìtší záhadou a zpoèátku i pøekvapením byla pomìrnì èastá a mohutná jednoletá tráva, která se ukázala být pšenicí. Jak bylo možno zjistit na driftových náplavech zachycených na pobøežních vìtvích stromù a keøù, „sklidila“ a posléze „vysela“ povodeò pšenici ve velkých kvantech po celé sledované délce toku. Štìrkopískové a pískové lavice a agradaèní valy byly – oproti hrubým štìrkùm – v øíjnu již mnohem zarostlejší. V úseku od Nižbora až témìø ku Praze byly fyziognomicky velmi nápadné pøevládnutím nebo alespoò bohatým pokryvem mohutnì vyvinuté, až kolem 1 m vysoké, by nekvetoucí hoøèice (Sinapis alba). Tyto porosty místy pøipomínaly výsevy hoøèice na „zelené hnojení”, ovšem s výraznou pøímìsí rovnìž mohutných trsù pšenice. Podrobnìjší prùzkum ukázal, že tyto porosty byly vìtšinou druhovì velmi bohaté (dokonce pøes 50 druhù na 25 m2) s nesporným pøíslušenstvím ke svazu Bidention. Patrnì nejtypiètìjším pøíkladem byl porost na široké pískové lavici pokrývající pravobøežní nivu Berounky proti nádraží Všenory, tìsnì pod nìkdejší lávkou (viz snímek 4 v tab. 1). Písková lavice o mocnosti 15–30 cm pokrývá v tom místì dvouseènou louku as. Arrhenatheretum elatioris a náplavová vegetace tvoøí nìkolik podélnì paralelních pruhù, fyziognomicky i druhovým charakterem ponìkud odlišných. Nejmenší pokryvnost má prostøední pruh náplavu, kde bylo možno oèekávat, že mocnost naplaveného písku bude nejvìtší. Sondování však ukázalo, že ani mocnost náplavu, ani jeho poloha v reliéfu a vlhkost o mohutnosti vzešlého porostu nerozhodly. Hustota porostu závisela zøejmì do znaèné míry na povodòové akumulaci semen v tom kterém místì, èemuž nasvìdèují i pruhy rùznì utváøené vegetace podle modelace povodòové proudnice. Dál od koryta, v mírné sníženinì nivy s menší mocností písèitého náplavu (kolem 15 cm), ale s o nìco vìtší vlhkostí se pak vytvoøil porost jen s nepatrným podílem hoøèice, který i fyziognomicky odpovídal porostùm svazu Bidention (snímek 5). Velké kvantum hoøèice se

37

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 1. Popovodòový porost na písèitém náplavu na pùvodnì ovsíkové louce u Všenor (plocha snímku 2). Foto D. Blažková Fig. 1. Stands on sandy flood deposit on previous dry meadow near Všenory (phytocoenological relévé No. 2). Photo D. Blažková

do povodòových nánosù dostalo zøejmì z hoøèièných polí na nivì Berounky kolem Nižbora, které povodeò zastihla právì pøed sklizní. V úseku øeky nad tìmito poli byla hoøèice v náplavových porostech jen zøídka a netvoøila nikde dominantu. Hlinité (bahnité) akumulace sedimentovaly jen ve vyšších stupních nivy (pøibližnì nad 4–5 m nad normální hladinou øeky), nebyly nikde mocné a výchozí vegetaci pøíliš nenarušily. Znamenaly ale obohacení stanovištì o živiny a vláhu a do výchozí vegetace pøinesly vtroušené náplavové druhy, zejména vlhkomilnìjšího charakteru (Filaginella uliginosa, Veronica beccabunga, Potentilla supina – viz snímek 17 od Nižbora). Úseky bez výrazných eroznì-akumulaèních dùsledkù se uchovaly hlavnì na strmìjších èástech bøehù (bez možností sedimentace), porostlých hustými, zapojenými travními, ev. bylinnými porosty (Phalaris arundinacea, Urtica dioica, ale i Rubus caesius), které bránily erozi. Neplatí to ale o bezprostøedním sousedství stromù a keøù, kde docházelo k výrazné zmìnì rychlosti vodního proudu a tedy k turbulencím a vírùm a tudíž ke tvorbì výmolù a naopak akumulací. To ovšem výraznì ovlivnilo doprovodnou vegetaèní mozaiku. I na rovných úsecích se souvislou travní vegetací bez døevin byly porosty „omlazeny”, tedy staré lodyhy olámány a obroušeny. Rychle ale obrostly ze zbylých lodyh èi povrchových oddenkù a zapojily znovu souvislý porost. Menší

38

Denisa Blažková: Pobřežní vegetace řeky Berounky dva měsíce po povodni v srpnu 2002

akumulace písku èi hlín se rychle spojily se stávající pùdou, èemuž výraznì napomohla i intenzivní èinnost žížal a dalších pùdních živoèichù, jak bylo patrné i na pùdním povrchu. Vzácností nebyly ani velké hlinité krtiny prorážející lavice oblázkových sedimentù. Erozní úseky se vyskytly zejména v zornìných èástech nivy. Projevily se mìlèími èi hlubšími výmoly, provázené èasto akumulací hrubého oblázkového štìrku. Dna výmolù zarùstalo zejména Equisetum arvense, provázené polními plevely, zejména na podzim nápadným, bohatì kvetoucím a plodným Arabidopsis thaliana. Vegetace erodovaných hlinitých pùd byla v øíjnu ještì pomìrnì mladá a øídká, druhovým složením se pøíliš nelišila od vegetace akumulaèních náplavù na pískách. Napø. hlinitou oderodovanou lavici strženého bøehu nad Žloukovicemi porùstaly druhy Stellaria media, Poa trivialis, Rorippa palustris, Artemisia vulgaris, Chenopodium album, Carduus crispus, Polygonum lapathifolium, Myosoton aquaticum, Urtica dioica, Papaver rhoeas, Capsella bursa-pastoris, Tanacetum vulgare. Všechny rostliny byly ale v mladší fázi vývinu než tytéž na písèitých náplavech. Uvedené pøíklady popovodòové vegetace ukazují sice typické, ale plošnì ne nejrozšíøenìjší situace. Vìtšina porostù, zejména na akumulaèních náplavech, pøedstavovala prolínání postupnì regenerujících zbytkù výchozí vegetace vytrvalých druhù (s dominujícími Phalaris arundinacea, Urtica dioica, Bromus inermis, Alopecurus pratensis a hojnými Vicia cracca, Galium album) s doèasnými krátkovìkými druhy polních plevelù (hlavnì tøídy Chenopodietea) a druhy svazu Bidention, ale i vytrvalými, k této vegetaci se pravidelnì družícími druhy bøehových porostù tø. Galio-Urticetea. Hustì zapojené travní porosty s kompaktním drnem, tedy louky a jejich deriváty, pokud byly pøekryty jen slabou vrstvou sedimentù (víceménì do 5 cm), si èasto zachovaly výchozí složení buï zcela bez náplavových druhù, nebo jen s jejich nepatrným vtroušením ve formì drobných klíèních rostlinek s potlaèenou vitalitou, pod hustým pokryvem obnoveného listoví výchozího porostu. Jedinými druhy, které úspìšnì pronikaly i do zapojených travních porostù, byly Sinapis alba a Triticum aestivum. Oba tyto druhy zøejmì vyklíèily a vyrostly tak rychle, že staèily pøedrùst obnovující se travní porost vlastní louky, takže nebyly zastínìny. Vláhy a živin bylo po povodni dostatek, a limitujícím faktorem se tak stalo hlavnì svìtlo. Nepotvrdila se ale jednoznaèná závislost popovodòových porostù na výchozím spoleèenstvu, jak ji uvádìjí Šerá et Cudlín (2001). Tato závislost je jen èásteèná a silnì závisí na pozici lokality v eroznì-akumulaèní situaci toho kterého místa. Dokladem mùže být srovnání dvou, po øadu let sledovaných porostù s dominujícím Bromus inermis. Porost pøekrytý povodní jen slabou, asi 3 cm mocnou vrstvou hlinitého sedimentu se témìø nezmìnil. Staré, po povodni odumøelé lodyhy byly rychle nahrazeny novými výhony podzemních èástí rostlin a nánosové druhy se vùbec neuplatnily. Na druhé ploše sedimentovala mocnìjší (15–20 cm) vrstva písku a v øíjnu tam vegetace

39

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 1. Vegetace na popovodòových sedimentech øeky Berounky (øíjen–listopad 2002) Table 1. Vegetation of the flood deposits of the Berounka River (October–November 2002) Číslo snímku Plocha snímku [m2] Pokryvnost porostu [%] Expozice Inklinace [˚]

1 25 8 – 0

2 30 30 – 0

3 25 65 – 0

4 24 90 – 0

5 24 75 – 0

6 24 60 – 0

Druhy obnažených den a pobřeží Polygonum lapathifolium A + + 2 2 3 2 Bidens frondosa A . + + 1 1 + Barbarea vulgaris B 1 + 1 + 1 + Myosoton aquaticum B . . + 2 1 + Polygonum hydropiper A . + + 1 1 + Plantago intermedia B . . + . + + Atriplex prostrata B . . + + + r Polygonum persicaria A . + . + + r Rorippa amphibia B . . + + + r Ranunculus sceleratus B . . + . + . Rorippa cf. palustris B + . + . + r Naplavené pěstované druhy Triticum aestivum B + 2 + 3 2 2 Sinapis alba B + 2 . 4 + 2 Brassica napus B . + . 1 + + Avena sativa B . . 1 . . 1 Lycopersicon esculentum B . . . + . 1 Pisum sativum B . . . + . r Polní plevele Chenopodium album A + 1 1 + 1 1 Stellaria media A + . 2 2 + + Lamium purpureum A + + 1 + + + Capsella bursa-pastoris A + . + + + + Thlaspi arvense A + + + 1 + + Matricaria perforata B . . r + + + Melandrium album B r + + + + . Amaranthus retroflexus A + + + + + + Galinsoga parviflora A . + . + . + Chenopodium polyspermum A + . 1 + + + Erysimum cheiranthoides B + . + + + + Chelidonium majus B . . + . + + Galinsoga ciliata A + . . 1 . + Bromus sterilis B . + + . . + Echinochloa crus-galli A + . + . 1 . Mercurialis annua A . + . + + . Atriplex nitens B . . . r + . Cirsium arvense C . . . . . . Papaver cf. rhoeas B . . . + . . Veronica persica A . . . + . . Geranium pusillum B . . r . + +

40

7 24 85 V 12

8 20 90 – 0

9 24 93 – 0

10 24 40 – 0

11 25 90 – 0

12 24 65 Z 25

13 25 70 – 0

14 25 15 – 0

2 1 + 1 1 + + + + + .

+ + + 1 2 . . . . + .

+ + + 2 2 . . . . . .

+ + + + + + . . r + .

+ + + 2 + . . . . . .

r + + + . + . + . . .

1 + + 1 . . . . + . +

. . . . . . . . . . .

15 25 88 – 0

16 25 92 – 0

17 25 95 – 0

18 25 88 – 0

19 20 95 S 25

20 20 98 – 0

21 24 70 S 3

22 20 70 JV 20

23 25 90 Z 5

+ + + + + + 1 . + + r + + . + 1 r + + r + . . . + + . + . 2 + . 1 . . + + r . . + . + 1 . + + . + . . + . + . . + . . . . + + + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . + . . . . . . . . + . .

1 + 3 1 . 1 1 . 4 3 1 1 4 + 2 . . . . 3 4 + 3 1 1 + + + + + + . + + r . + + . . + . + . . . . . . 1 . . + 2 1 1 + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 2 1 . 2 2 . r . . . . . . . . . .

+ + + + + + + + 1 + + + + + + + + . + . .

+ 1 . + . + . + + . . . + . + . . . . . .

+ 1 + + + + . . + + . + . . . . . . . . .

1 1 + + + + r . + + . . + . . . . . . + .

+ 1 + + . + r . . + . . + . . . + . . . .

+ 1 . + + + . . + . . . . . . . . . . . .

+ + + + + . + . . + + + . + . . r + + . .

+ 1 + . + + . + + . + + + . . . . + . . .

+ + . + . + + . 1 . . . . + + . . 1 . + .

+ 1 + + 1 + + + 1 . + . . . . + . 2 + + .

+ 2 1 + . . . . + + . . . . + + . 2 + 1 .

. 2 + + . . . . . + + + . . . . . 1 . . .

+ 1 + . . + 1 . . . + . . . . . r . . . .

+ 4 + + + + + . + . . . . . . . . . . . .

+ 2 + . + . . + . . . . . . . . . . . . +

+ . . . + . + . + . . . + . + + . . . . + . + . . . 1 + . . . . . . . . . . . . . .

Denisa Blažková: Pobřežní vegetace řeky Berounky dva měsíce po povodni v srpnu 2002

Číslo snímku Plocha snímku [m2] Pokryvnost porostu [%] Expozice Inklinace [˚]

1 25 8 – 0

2 30 30 – 0

3 25 65 – 0

Myosotis arvensis B . . r Lactuca serriola B . . . Solanum nigrum B . . . Lamium amplexicaule A . . . Arabidopsis thaliana A . . . Chenopodium hybridum B . + + Euphorbia helioscopia B . . + Sonchus oleraceus B . . . Viola arvensis B . . . Lapsana communis B r . . Convolvulus arvensis C . + . Equisetum arvense B . r . Malva neglecta B . . + Fumaria sp. B . . r Chenopodium ficifolium A . . . Nitrofilní vlhkomilné druhy Rumex obtusifolius D + + 2 Urtica dioica D + . + Carduus crispus B + . 2 Artemisia vulgaris B + . + Galium aparine B + 1 + Symphytum officinale B . + + Poa trivialis B + . + Elytrigia repens D . . . Aegopodium podagraria C . . + Salix sp. div. C . . + Alopecurus pratensis C . . 1 Ranunculus repens B . . + Phalaris arundinacea C + . 1 Calystegia sepium C . . + Rumex crispus D . . . Bromus inermis C . . . Solanum dulcamara B . . + Lamium maculatum D . . . Poa palustris C . . . Chaerophyllum bulbosum B . . + Stachys palustris B . . . Glechoma hederacea C . . . Lamium album C . . . Luční plevele Tanacetum vulgare B + + + Arctium sp. B r + + Scrophularia nodosa B . . +

4 24 90 – 0

5 24 75 – 0

17 25 95 – 0

18 25 88 – 0

. . . + + . + . r . . + . . . . . . r . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . + . . . . . + + . . . . . . + + . . . . . . . . . . . + + . . . + . . . + . . . . . . . + + . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . + . . . . . . + . . . . . . . + . . + + . . . . . . + . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

2 + + + + 1 2 . . + . + . . . . + . . + + . .

+ 1 1 + + + 2 3 + . 2 . . . r . . . . . . 1 .

2 + 1 + 2 1 . . . . . . . . . . . . . . . . .

6 24 60 – 0

1 1 + + 1 + 1 2 . + 1 + . . . 1 . + 2 + . . .

7 24 85 V 12

8 20 90 – 0

2 1 + . 2 + 2 . + + . . 2 + . . . . . . r . .

9 24 93 – 0

2 2 2 + 1 + 2 . + + 1 + + . + . . + . . . . .

10 24 40 – 0

+ 2 1 + 2 + 1 1 + + 1 + + + + . + . . . . . .

. + + + + . + + 1 + + + + . . . + + . . +

11 25 90 – 0

1 3 3 + + . 2 . . . . . 1 . r . . . . . . . .

12 24 65 Z 25

. 2 + + . . 1 . . + 1 + . + . 2 . + . . . . .

13 25 70 – 0

14 25 15 – 0

15 25 88 – 0

16 25 92 – 0

19 20 95 S 25

22 20 70 JV 20

23 25 90 Z 5

. . . . . . . . . . . . . . + . . . + . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . r . . . . . +

. . . . . . . . . . . . . . .

+ . + + 2 + + 1 . 1 1 4 + 1 1 . + + + + + + + + + + + . . . + + 1 . 1 . . + . + + + + . 1 . 1 + . . 2 2 3 3 4 . + . + . + . + . . . + + . . . . . . 1 . . . . . . . + . . . . . . . . . . . + + . . . . . . + . . 2 . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . +

. . + . . . . + .

. + . + . +

. + + + . . + . . + + .

20 20 98 – 0

+ 1 + . . + . 1 + . . + . . . . . . . . . . 2

21 24 70 S 3

1 + 1 + 1 . . + . . . . + . + . r . . . . . .

+ + + + 3 + + 1 . . . . . 1 . . . . + . r . .

+ 1 . . . . . 3 . . 3 . . . . 1 . + . . . . .

. + + + . + + + . + r .

41

BOHEMIA CENTRALIS 26

Číslo snímku Plocha snímku [m2] Pokryvnost porostu [%] Expozice Inklinace [˚]

1 25 8 – 0

2 30 30 – 0

Melilotus cf. albus B . Potentilla reptans C . Linaria vulgaris B . Sisymbrium loeselii B . Verbascum lychnitis B . Druhy mezofilních luk Taraxacum sect. Ruderalia D . Lolium perenne D + Geranium pratense C . Vicia cracca C . Dactylis glomerata C + Achillea millefolium agg. D . Galium album C . Vicia sepium C . Rumex thyrsiflorus C . Festuca pratensis D . Arrhenatherum elatius C . Festuca rubra C . Anthriscus sylvestris B . Rumex acetosa C . Heracleum sphondylium C . Poa pratensis C . Poa annua B + Robinia pseudacacia B . Cardamine amara B . Echinocystis lobata D . Polygonum aviculare agg. A . Veronica beccabunga B . Epilobium ciliatum B .

+ . . . r

3 25 65 – 0

4 24 90 – 0

5 24 75 – 0

r + + . + 2 . + . . . . . . +

6 24 60 – 0

7 24 85 V 12

8 20 90 – 0

9 24 93 – 0

10 24 40 – 0

. + . . . . r . . .

r . . . .

. . . . .

. . . . .

11 25 90 – 0

12 24 65 Z 25

13 25 70 – 0

. . . . . . . + . .

. . . . .

r + + . + + + + + . + . + + . 1 + . . . . . . . + . + . . + . . . . + . 1 . + + r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + + . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . r . . . . . . . . . + . + . . . . . . . . . . . . r . + . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . 1 . . . r . . . . . . + . . . . . . + + . + . . r . + . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . .

14 25 15 – 0

15 25 88 – 0

16 25 92 – 0

. . . . . + . . . .

. . . . .

17 25 95 – 0

18 25 88 – 0

. . . . . + . r . .

. + + + . . + . . . . . . . + . . . . . . . . + . . . . . . . . . . 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . r . . . . . +

19 20 95 S 25

20 20 98 – 0

22 20 70 JV 20

23 25 90 Z 5

. . . + . . . . . .

. . . 2 . . . . . .

. . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ . . . . + . . . . . . . . . 3 2 . . . . . +

. + 2 + 1 . + + . . 2 . . . + . . . . . . . .

2 + . . 1 . . . . . . + + . . 1 . . . . . . .

21 24 70 S 3

r + . . . r + . 1 . . . . + . . . . . . . . .

Poznámka: 1. Koncem vegetaèní sezony, v øíjnu a poèátkem listopadu 2002, byly nìkteré druhy po srpnové povodni v jiné fenologické fázi, než to bývá v té èásti roku bìžné. Protože to mùže být pro další vývoj porostù významné, byla fenologická fáze jednotlivých druhù vyznaèena v tabulce písmeny A, B, C a D. Tato písmena znamenají: A – druhy kvetoucí a plodné B – druhy v klíèní nebo juvenilní fázi, ojedinìle rozkvétající C – druhy obrùstající ze zachovaných èi zaplavených vegetativních èástí rostliny (lodyh, oddenkù èi koøenù) D – druhy obnovující se vegetativnì i ze semen (kombinace skupiny B a C). 2. Mechové patro se ve sledovaných porostech nevytvoøilo. Jen na snímcích 15 a 21 se vyskytly ojedinìle mladé rostlinky druhu Brachythecium salebrosum. Jejich pokryvnost ale nedosáhla ani 1 %.

42

Denisa Blažková: Pobřežní vegetace řeky Berounky dva měsíce po povodni v srpnu 2002

pokrývala sotva 70 % povrchu. Nejhojnìjším druhem se stala Sinapis alba, zatímco pøed povodní dominantní sveøep pokrýval po sedimentaci náplavu jen kolem 6 % povrchu (viz snímek 13). Popovodòové porosty podzimu roku 2002 jsou výjimeèné velkým podílem druhù polních èi zahradních plodin – vedle nejhojnìjších hoøèice a pšenice též øepka olejka, oves, øidèeji ale i rajèe, hrách èi sluneènice. Naopak se neobjevily nìkteré druhy døíve ve spoleèenstvech obnažených pùd dosti èasté, zejména Rumex maritimus, Bidens tripartita (viz Blažková 1999). Bidens cernua byl nalezen jen ve dvou exempláøích na jediném místì u Skryjí. Povodeò zcela zlikvidovala køehké rostliny invazní Impatiens glandulifera (nalezeny jen dvì mladé, nepøíliš vitální sterilní rostliny). Semena tohoto druhu se ale zøejmì rozplavila po celé délce toku a lze se tedy obávat ještì rychlejšího šíøení než dosud. Jiný invazní druh Echinocystis lobata pøežil povodeò beze ztrát a v øíjnu ještì na mnoha místech kvetl a plodil, by na jedincích pøenesených vodou na jiná místa, než rostl pøed povodní. Druhu Reynoutria japonica povodeò spíše napomohla v dalším šíøení. V øíjnu již byla køídlatka bohatì obrostlá novými, pøes 1 m vysokými lodyhami, vyrážejícími z povalených a pískem pøekrytých starých rostlin. Další regeneraci vytrvalé vegetace lze pøedpokládat v rychlém tempu na jemnìjších písèitých a drobnì štìrkovitých sedimentech. Osídlování hrubších štìrkù bude zøejmì pomalejší a bez lidského zásahu lze na tìchto místech pøedpokládat vznik mozaiky bylinno-køovitých, jen obtížnì zkulturnitelných lad, jaká vznikla na obdobných místech po povodni roku 1997 na Moravì. Summary

The 2002 catastrophic flood caused the greatest damage to banks and floodplains of Berounka River in places where coarse gravels were deposited. These deposits still remain completely or almost bare of vegetation two months after floodwaters receded. Sandy flood deposits are being colonized more rapidly, by plant communities of alliance Bidention, but with a significant proportion of young wheat and mustard plants. Most frequent post-flood vegetation cover consists of a mosaic of (1) new stands of taxa of alliance Bidention, classes Chenopodietea and Galio-Urticetea colonizing newly bare areas, and (2) recovering stands of original meadow and riparian communities composed of their perennial taxa. Flood-related erosion was noticeable mainly in plowed fields on floodplains, now only sparsely vegetated primarily by arable farming-associated weeds. Rapid spread of some invasive taxa, namely Impatiens glandulifera and Reynoutria japonica, into the disturbed areas indicates an uneasy perspective for indigenous vegetation.

43

BOHEMIA CENTRALIS 26

Literatura Blažková D. (1999): Pobøežní vegetace. – In: Kolbek J. et al.: Vegetace Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko, l: 112–130. – Praha. Moravec J. et al. (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. – Severoèeskou pøírodou, pøíloha 1995, Litomìøice. Neuhäuslová Z. et Kolbek J. (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostù a lišejníkù støední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ÈSAV. – Prùhonice. Šerá B. et Cudlín P. (2001): Flood impact on vegetation communities. – Ekológia, Bratislava, 20: 38–46.

Recenzent: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Lokality snímkù

1. Nižbor, pravý bøeh Berounky nad mostem, kemp. 1. 11. 2002. 2. Všenory, pravý bøeh Berounky, 0,7 km SSV od nádraží. 29. 10. 2002. 3. Žloukovice, pravý bøeh Berounky 100 m nad mostem. 1. 11. 2002. 4. Všenory, pravý bøeh Berounky, 0,7 km SSV od nádraží. 29. 10. 2002. 5. Mokropsy, pravý bøeh Berounky, 1 km Z od mostu. 29. 10. 2002. 6. Dobøichovice, pravý bøeh Berounky, 200 m pod mostem. 29. 10. 2002. 7. Karlštejn, levý bøeh Berounky, 1 km Z od mostu. 31. 10. 2002. 8. Skryje, pravý bøeh Berounky, 50 m pod ústím Zbirožského potoka. 25. 10. 2002. 9. Skryje, pravý bøeh Berounky, 0,7 km S od støedu obce. 25. 10. 2002. 10. Skryje, levý bøeh Berounky, 50 m po proudu od mostu. 25. 10. 2002. 11. Žloukovice, pravý bøeh Berounky, 100 m nad mostem. 1. 11. 2002. 12. Karlštejn, pravý bøeh Berounky, 50 m nad mostem. 31. 10. 2002. 13. Èernošice, levý bøeh Berounky, pøed horním koncem ostrova. 29. 10. 2002. 14. Èernošice, pravý bøeh Berounky, štìrkový náplav nad høištìm. 2. 11. 2002. 15. Karlštejn, levý bøeh Berounky, 1,1 km nad mostem. 31. 10. 2002. 16. Karlštejn, levý bøeh Berounky, 1,1 km nad mostem. 31. 10. 2002. 17. Nižbor, pravý bøeh Berounky, první terasa nad kempem. 1. 11. 2002. 18. Èernošice, pravý bøeh Berounky, bahnitý náplav nad høištìm. 2. 11. 2002. 19. Skryje, pravý bøeh Berounky, 0,7 km S od støedu obce, svah první terasy nad kempem. 25. 10. 2002. 20. Žloukovice, pravý bøeh Berounky, louka u chaty pod obcí. 1. 11. 2002. 21. Skryje, pravý bøeh Berounky,0,7 km S od støedu obce. 25. 10. 2002. 22. Beroun, levý bøeh Berounky, u autobusového nádraží. 24. 10. 2002. 23. Dobøichovice, pravý bøeh Berounky, 0,8 km po proudu od mostu. 29. 10. 2002.

44

Bohemia centralis, Praha, 26: 45–51, 2003

Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky Contribution to the knowledge of aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River (Czech Republic) Luboš Beran Správa CHKO Kokoøínsko, Èeská 149, 276 01 Mìlník; e-mail: [email protected]

■ Abstract. Aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River between Beroun and its inflow to the Vltava River (Central Bohemia, Czech Republic) were investigated in 1995–2002. Altogether 25 species at 5 localities were found. Populations of several endangered or vulnerable molluscs (Planorbis carinatus, Unio tumidus, Unio crassus, Pseudanodonta complanata) were found but decrease of bivalve Unio crassus was documented in the comparison with historical records. ■ Key words: aquatic molluscs, Berounka River, faunistics

Úvod

Berounka byla spolu s øadou dalších èeských øek v srpnu 2002 postižena nièivými povodnìmi. Zde pøedkládaná práce má tak nejen doplnit poznatky o vodní malakofaunì pøed touto katastrofou, ale zároveò umožnit v budoucnu vyhodnocení pøípadných zmìn, ke kterým mùže po povodních dojít. Metodika a materiál

Prùzkum byl proveden na pìti lokalitách mezi Berounem a ústím do Vltavy v rozmezí let 1995–2002. Pozornost byla vìnována pouze hlavnímu toku. Sbìr byl na vìtšinì lokalit provádìn kombinací vizuální metody a odbìrù z vegetace èi sedimentu za pomoci kuchyòského cedníku. Materiál získaný pøi prùzkumu byl ve vìtšinì pøípadù urèen na místì a vrácen na lokalitu. V pøípadì velmi vzácných druhù (nìkteré z kriticky ohrožených druhù èi 45

BOHEMIA CENTRALIS 26

naopak z nových zavleèených druhù) byla alespoò èást sbìru uložena do sbírky autora. U druhù determinovatelných pouze pomocí lupy (napø. vìtšina druhù r. Pisidium) byl materiál determinován až v laboratoøi. Stejnì tak bylo postupováno u druhù, k jejichž determinaci je nutná pitva (nìkteré druhy z èeledi Planorbidae a Lymnaeidae). K pitvì byli použiti èerstvì usmrcení jedinci (pøelitím vroucí vodou). Systém a nomenklatura jsou pøevzaty z práce Beran (2002). Charakteristika území

Berounka ve sledovaném území protéká kaòonovitým údolím, které se rozšiøuje až nìkolik kilometrù pøed jejím ústím do Vltavy. Z tohoto dùvodu nevytváøí témìø žádné tùnì a odstavená ramena. Výjimkou jsou zejména výhony u Mokropes èi staré koryto Berounky (Kròák) u Zbraslavi, zkoumané v minulosti napø. Beranem (1996). Øeka má na vìtšinì sledovaného toku pøirozený charakter ovlivnìný pouze øadou jezù. Přehled lokalit

V této èásti jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit. Údaje jsou øazeny následovnì: èíslo lokality, název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování (Buchar 1982), lokalizace a popis lokality, datum prùzkumu. Lokality jsou øazeny ve smìru po proudu. 1 – Beroun, 6050, Berounka pod železnièním mostem v Berounì, 20. 8. 1995; 2 – Karlštejn, 6051, Berounka u Karlštejna, a – Berounka u mostu pøes øeku, 16. 7. 1995, b – Berounka pod jezem, 4. 7. 2002; 3 – Øevnice, 6051, Berounka v okolí jezu v Øevnicích, a – 2. 7. 1995, b – 29. 7. 2001; 4 – Èernošice, 6051, Berounka nad a pod jezem u železnièního mostu v Mokropsích, a – 2. 7. 1995, b – 29. 7. 2001; 5 – Radotín, 6052, Berounka v Radotínì, 10. 5. 1998. Dosavadní malakologické průzkumy

Pøestože malakology lákala spíše než vlastní Berounka okolní krajina Èeského krasu, již z minulosti existuje øada údajù o malakofaunì vlastní øeky, a to zejména od našich pøedních badatelù. Jedná se jak o údaje publikované (Ulièný 1892–1895, Ložek 1974), tak i údaje prozatím nepublikované získané studiem materiálu v Národním muzeu v Praze. Jejich nejèastìjšími autory, pokud jde o zkoumané území, jsou J. Petrbok a V. Ložek, který autorovi poskytl i øadu doposud nepublikovaných údajù. Zajímavou informací je èlánek o prvním výskytu plžù Physella cf. acuta a Planorbarius corneus v Berounce v Budòanech u Karlštejna (Kovanda 1949). Malakofaunu støedního toku Berounky zkoumala ve své diplomové práci Široká (1998), jejíž po proudu nejníže položenou lokalitou je Berounka v Berounì u ústí Litavky.

46

Luboš Beran: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Výsledky a diskuse

Pøehled zjištìných druhù V této èásti jsou uvedeny výsledky prùzkumu uskuteènìného v letech 1995–2002 podle jednotlivých druhù. U každého druhu je uvedeno zoogeografické rozšíøení pøevzaté z práce Beran (2002) a dále údaje týkající se obývaných stanoviš, poznámky k rozšíøení na území ÈR a rozšíøení ve sledované oblasti. Classis: Gastropoda Ordo: Architaenioglossa Familia: Viviparidae Viviparus viviparus (Linnaeus, 1758) – rozšíøení evropské. Typický plž vìtších a úživnìjších vodních tokù. V minulosti druh omezený pouze na nejvìtší èeské øeky (Labe, Vltava), který s rostoucím zatížením živinami pøesunul svùj výskyt i do menších øek, jak dokládají mimo jiné i výsledky tohoto prùzkumu. Hojný výskyt je obvykle zjišován pøi potápìní na dnì øeky nad jezy. Ordo: Neotaenioglossa Familia: Bithyniidae Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh jak tekoucích, tak vìtšiny stojatých vod, èastý i ve zkoumaném úseku øeky Berounky. Familia: Valvatidae Valvata cristata O. F. Müller, 1774 – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména hustì zarostlých stojatých vod, jehož výskyt zde je pøekvapivý a lze ho vysvìtlit tím, že charakter Berounky nad jezy již silnì pøipomíná stojaté vody. Valvata piscinalis (O. F. Müller, 1774) – rozšíøení palearktické. Ubývající druh zejména pomaleji tekoucích a bahnitìjších vodních tokù, který je ve sledovaném úseku èastý. Ordo: Hygrophila Familia: Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) – rozšíøení holarktické. Bìžný druh, který se obvykle vyskytuje na rozhraní mezi vodou a souší (bøehy vodních tokù, mokøady). Stagnicola turricula (Held, 1836) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména stojatých vod, jehož výskyt zde je pøekvapivý a lze ho vysvìtlit tím, že charakter Berounky nad jezy již silnì pøipomíná stojaté vody. Radix auricularia (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Obývá velké spektrum biotopù kromì pøíliš zarostlých a zazemnìných stojatých vod. Bìžný je výskyt v pomaleji tekoucích vodách, jak ukazují i výsledky tohoto prùzkumu.

47

BOHEMIA CENTRALIS 26

Radix ampla (Hartmann, 1821) – rozšíøení palearktické. Druh charakteristický pro vìtší vodní toky. Lymnaea stagnalis (Linnaeus, 1758) – rozšíøení holarktické. Bìžný druh stojatých a pomalu tekoucích vod (zejména nad jezy). Familia: Physidae Physa fontinalis (Linnaeus, 1758) – rozšíøení holarktické. Ubývající druh stojatých a mírnì tekoucích vod. Physella cf. acuta (Draparnaud, 1805) – druh zavleèený ze Severní Ameriky èi mediteránní (viz napø. Beran 2002). V souèasnosti je tento druh bìžným obyvatelem èlovìkem ovlivnìných èi pøímo vytvoøených stanoviš (pískovny, zneèistìné øeky, silnì eutrofní vodní nádrže apod.). Nález na Berounce publikovaný v roce 1949 (Kovanda 1949) patøil k prvním údajùm o výskytu tohoto druhu v ÈR. Familia: Planorbidae Planorbis carinatus O. F. Müller, 1774 – rozšíøení evropské. Vzácný a ubývající druh, který se v Èechách vyskytuje pøedevším v Polabí a podél Berounky a nìkterých jejích zdrojnic. Obývá pomaleji tekoucí a stojaté vody. Bathyomphalus contortus (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména hustì zarostlých stojatých vod, který se obèasnì vyskytuje i nad jezy nìkterých našich øek. Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) – rozšíøení holarktické. Bìžný druh na vìtšinì území ÈR, který obývá široké spektrum biotopù, vèetnì pomaleji tekoucích úsekù vodních tokù. Patøil k nejèastìji zastiženým druhùm ve sledovaném úseku Berounky. Hippeutis complanatus (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména hustì zarostlých stojatých vod, který se zøídka vyskytuje i v pomaleji tekoucích vodách (nad jezy). Ancylus fluviatilis O. F. Müller, 1774 – rozšíøení evropské. Druh tekoucích vod, který je ve sledovaném území èastým druhem. Classis: Bivalvia Ordo: Unionoida Familia: Unionidae Unio pictorum (Linnaeus, 1758) – rozšíøení evropské. Nejbìžnìjší zástupce rodu Unio v Èeské republice; je bìžný i na sledovaném území. Unio tumidus Philipsson, 1788 – rozšíøení evropské. Ojedinìlý výskyt byl zjištìn na dvou zkoumaných lokalitách. V souèasnosti již vzácnìjší druh pomalu tekoucích a stojatých vod nižších poloh.

48

Luboš Beran: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Unio crassus Philipsson, 1788 – rozšíøení evropské. Ojedinìlý výskyt byl zjištìn pouze na lokalitì 2a, a to i pøes pomìrnì intenzivní hledání tohoto druhu. Ochranáøsky nejvýznamnìjší druh, který je chránìn také smìrnicemi EU. Anodonta anatina (Linnaeus, 1758) – rozšíøení eurosibiøské. Bìžný velký mlž jak v rámci ÈR, tak i ve zkoumaném území. Pseudanodonta complanata (Rossmässler, 1835) – rozšíøení evropské. I v minulosti vzácný druh obývající vìtší a úživnìjší øeky. Dolní tok Berounky (vèetnì èásti úseku v CHKO Køivoklátsko) vždy patøil k jeho známým lokalitám (Beran 2002). Jedná se o jeden z ochranáøsky nejvýznamnìjších druhù vodních mìkkýšù ve sledovaném území. Familia: Sphaeriidae Sphaerium corneum (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Velmi èastý mlž žijící pøedevším v živinami bohatých tekoucích vodách, který je ve sledovaném území nejèastìji zastiženým druhem. Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) – rozšíøení holarktické. Pomìrnì bìžný druh pomaleji tekoucích vodních tokù. Pisidium subtruncatum Malm, 1855 – rozšíøení holarktické. Jeden z nejbìžnìjších pøíslušníkù rodu Pisidium žijící zejména v tekoucích vodách. Nevyhýbá se však ani vodám stojatým. Pisidium nitidum Jenyns, 1832 – rozšíøení holarktické. Bìžný druh zejména pomaleji tekoucích vod. Pøi prùzkumu dolního toku Berounky v letech 1995–2002 bylo mezi Berounem a ústím do Vltavy nalezeno v hlavním toku celkem 25 druhù vodních mìkkýšù (16 plžù, 9 mlžù – tab. 1). Bohatší malakocenózy byly zjištìny zejména v okolí jezù, nebo v tìchto úsecích je Berounka obohacena o druhy vyskytující se zejména ve vodách velmi pomalu tekoucích èi stojatých (Valvata cristata, Stagnicola turricula, Lymnaea stagnalis, Planorbis carinatus, Bathyomphalus contortus, Hippeutis complanatus). Hlavní a nejèastìjší složku malakocenóz na zkoumaných lokalitách pøedstavují druhy Viviparus viviparus, Valvata piscinalis, Bithynia tentaculata, Galba truncatula, Radix auricularia, Gyraulus albus, Ancylus fluviatilis, Unio pictorum, Anodonta anatina, Sphaerium corneum. Ve srovnání s minulostí je patrný zejména úbytek døíve bìžného velevruba tupého (Unio crassus) a obohacení malakofauny o bahenku Viviparus viviparus. Z pohledu ochrany pøírody je pozitivním zjištìním výskyt druhù Planorbis carinatus, Unio tumidus, Unio crassus a Pseudanodonta complanata.

49

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 1. Pøehled vodních mìkkýšù podle lokalit (subjektivní odhad hustoty populace na 1 m2 plochy obývané uvedeným druhem [O – ojedinìle, ménì než 1 jedinec na 1 m2, R – roztroušenì, 1–20 jedincù na 1 m2, H – hojnì, 20–100 jedincù na 1 m2, VH – velmi hojnì, více než 100 jedincù na 1 m2]) Table 1. List of aquatic molluscs according to localities (O – solitary occurrence, less than 1 specimen per 1 square meter, R – scattered occurrence, 1–20 specimens per 1 square meter, H – abundant occurrence, 20–100 specimens per 1 square meter, VH – very abundant occurrence, over 100 specimens per 1 square meter) Druh

Lokalita č. 1

2a

2b

Viviparus viviparus Bithynia tentaculata

R

3a

3b

4a

4b

5

R

VH

VH

VH

O

3

H

R

H

R

4

R

O O

4

R

Valvata cristata Valvata piscinalis Galba truncatula

R R

R

R

H

R

H R

Stagnicola turricula Radix auricularia

R

R

Radix ampla Lymnaea stagnalis

O

R

O

R

O

O

O

Physa fontinalis Physella cf. acuta

O

R

Gyraulus albus

O

R

Hippeutis complanatus

1 R

O

R

R

R

Unio pictorum

R

R

O

Unio tumidus Unio crassus

2 3

O

1 2

H

1

R

R

2

R

R

R

5

H

4

1 R H

R

R

H

O

O

O

O

4 2

O R

R

1 O

R

Pseudanodonta complanata Sphaerium corneum

R

Pisidium henslowanum

R

R

5

O

O

Ancylus fluviatilis

Anodonta anatina

O

4

R

R

Planorbis carinatus Bathyomphalus contortus

R R

R

1

R

R

R

R

O

O

R

R

R

O

5 2

R

H

5 1

Pisidium subtruncatum

O

1

Pisidium nitidum

O

1

Celkem

50

8

7

11

12

15

10

19

8

Luboš Beran: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Summary

Aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River between Beroun and its inflow to the Vltava River (Central Bohemia, Czech Republic), were investigated in 1995–2002. Altogether 25 species (16 gastropods, 9 bivalves) were found at 5 localities. Mollusc communities most often consisted of species Viviparus viviparus, Bithynia tentaculata, Valvata piscinalis, Galba truncatula, Radix auricularia, Gyraulus albus, Ancylus fluviatilis, Unio pictorum, Anodonta anatina, Sphaerium corneum. Mollusc communities in the proximity of weirs (Loc. No. 2b, 3, 4) were enriched by species which prefer stagnant or slowly flowing water bodies (Valvata cristata, Stagnicola turricula, Lymnaea stagnalis, Planorbis carinatus, Bathyomphalus contortus, Hippeutis complanatus). Populations of several endangered or vulnerable molluscs as Planorbis carinatus, Unio tumidus, Unio crassus or Pseudanodonta complanata were found. Decrease of bivalve Unio crassus and an invasion of gastropod Viviparus viviparus were related to historical accounts.

Literatura Beran L. (1996): Vodní mìkkýši PP Kròák. Aquatic malacofauna of the Nature Monument Kròák. – Muz. a Souèasnost, ser. natur., Roztoky, 10: 8–11. Beran L. (2002): Vodní mìkkýši Èeské republiky – rozšíøení a jeho zmìny, stanovištì, šíøení, ohrožení a ochrana, èervený seznam. – [Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution und its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník pøírodovìdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum, 10, 258 s. Buchar J. (1982): Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. – Vìst. Ès. Spoleè. Zool., Praha, 46: 317–318. Kovanda J. (1949): Dva noví mìkkýši pro øeku Berounku. Èasopis Národního musea, Oddíl pøírodovìdný, 118–119: 123. Ložek V. (1974): Mìkkýši Èeského krasu z hlediska ochrany pøírody. (Weichtiere des Böhmischen Karstes vom Gesichtspunkte des Naturschutzes). – Bohemia centralis, Praha, 3: 163–174. Široká M. (2000): Malakofauna støedního toku Berounky. – Msc., dipl. práce, dep. in katedra biologie, Západoèeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Plzeò, 103 s. Ulièný J. (1892–1895): Mìkkýši èeští. – Praha, Klub pøírodovìdný, 208 s.

Recenzent: RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

51

BOHEMIA CENTRALIS 26

52

Bohemia centralis, Praha, 26: 53–72, 2003

Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras Ecology of macroinvertebrates in small streams of Protected Landscape Area Bohemian Karst Štěpán Hřebík Výzkumný ústav vodohospodáøský T. G. Masaryka, odd. ekologie a ochrany ekosystémù, Podbabská 30, 160 62 Praha 6; e-mail: [email protected]

■ Abstract. Research was carried out at 8 localities representing 4 small streams (Radotínský brook, Karlický brook, Lodìnice and Støíbrný brook) in the Protected Landscape Area Bohemian Karst. The structure and dynamics of benthic macroinvertebrates (aquatic insect) was studied during the year 2000. The state of the community and its reactions to stress factors was determined by using selected ecological indicators (species richness, species diversity, saprobity, equitability, dominance and similarity). Benthic macroinvertebrates were used as important bioindicators of lotic freshwater ecosystems. Several physico-chemical characteristics of water quality were determined, while the terrestrial environment and natural and anthropogenic impacts were also analyzed. Comparing the structure and dynamics of benthic macroinvertebrates (aquatic insect) of different profiles, the relation to changes of the in-stream conditions and their surroundings was studied. Results have shown important anthropogenic impact in the lotic freshwater ecosystems researched. The major impacts might be due to agricultural activities and domicile equipment. Results have also illuminated the importance of stream bank vegetation, stream-bed morphology, substrate character and diversity of in-stream microhabitats. The present state might be a result of amelioration activities, the conditions of flow changes in the stream or even stream filling up with eroded material. Finally, the positive influence of the coherent stream vegetation and the contiguous ecosystems has also been shown. ■ Key words: aquatic insects, benthos, bioindicators, lotic ecosystems, water quality

53

BOHEMIA CENTRALIS 26

Úvod

Studiu makrozoobentosu a vodního hmyzu malých vodních tokù Èeského krasu není vìnována dostateèná pozornost. Vìtšina studií zabývajících se jakostí vod v zájmovém území se touto problematikou nezabývá. Asi prvním pøínosem k poznání biodiverzity makrozoobentosu byl výzkum provádìný pracovníky Ústavu pro životní prostøedí UK. Jedná se o práci zabývající se komplexním studiem lotických ekosystému (Pivnièka et al. 1991, 1992, 1993). Hrubý (1994) pak navazuje sledováním ekologie makrozoobentosu a Rùžièková et Benešová (1996) a Rùžièková (1998b) studiem biodiverzity a struktury spoleèenstva vodního hmyzu. Zájmové oblasti se dotýkají práce autorù Landa et Soldán (1989), Soldán (1981) a Soldán et al. (1998), kteøí pøi zoogeografickém prùzkumu taxonù skupin Ephemeroptera a Plecoptera zvolili odbìrové lokality i na Radotínském a Karlickém potoce a na Lodìnici. Rosendorf (1999) provedl v podzimním aspektu jednorázový odbìr makrozoobentosu na Støíbrném potoce. Aspekty využití spoleèenstva makrozoobentosu pro biologické hodnocení shrnuli napø. Hellawel (1986), Metcalfe (1989), De Pauw et Hawkes (1993) a závìry z oblasti struktury spoleèenstva a vlivu disturbancí a stresu na jednotlivé druhy, populace a spoleèenstva vodního hmyzu uvádí napø. Ward (1993). Cílem výzkumu provádìného v roce 2000 v lotických ekosystémech CHKO Èeský kras bylo stanovení druhového složení, abundance a procentuálního zastoupení makrozoobentosu, stanovení ekologických charakteristik spoleèenstva (druhová pestrost, diverzita, saprobita, ekvitabilita, dominance a similarita) a analýza hlavních pøirozených a antropogenních faktorù v toku a navazujícím terestrickém prostøedí ovlivòujících spoleèenstvo makrozoobentosu. Byly provádìny i doplòkové analýzy kvali, Fe3+). ty vody v tocích (teplota, pH, konduktivita, CHSKMn, NH4+, NO2–, NO3–, PO3– 4 Detailní popis všech výsledkù je uveden v diplomové práci Høebík (2001). Metodické postupy odpovídají možnostem diplomanta. Charakteristika oblasti, toků a odběrových lokalit

Oblast Èeského krasu je jedna z nejsušších a nejteplejších oblastí v ÈR. Prùmìrná roèní teplota je 8 °C a prùmìrný roèní úhrn srážek cca 530 mm. Vodní deficit charakteristický pro Èeský kras tak zvyšuje ekologický význam všech vodních tokù území. Díky pestrosti terénu a charakteru rostlinného typu se zde výraznì uplatòují mikroklimatické vlivy. Nadmoøská výška této pahorkatiny se pohybuje od 199 do 499 m n. m. Geologické podloží tvoøí zejména vápencové, ale i bøidlicové horniny silurského a devonského stáøí. Objevují se zde i bazalty, bazaltové tufy a øeku Berounku lemují nìkolikaúrovòové štìrkopískové terasy. Èeský kras je samostatnou fytogeografickou oblastí termofytikum, fytogeografický obvod Èeské termofytikum – 8. Èeský kras (Skalický 1997). Vegetaci výraznì ovlivòuje øíèní (pùsobení øeky Berounky, a krasový (fyzikálnì-chemické vlastnosti horninového podloží) fenomén. Jsou zde zastoupeny

54

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

pøedevším xerotermní fytocenózy. Podrobná charakteristika pøírodních pomìrù Èeského krasu je popsána napøíklad v publikaci Nìmec et Ložek (1996). Z hlediska zoografického je Èeský kras souèástí Hercynské subprovincie a V. faunistického okresu – povodí Berounky (Landa et Soldán 1989). Na území Èeského krasu se výraznì uplatòuje antropogenní ovlivnìní lotických ekosystémù, zejména zemìdìlskou èinností a nízkou vybaveností sídel ve vztahu k životnímu prostøedí. Dochází k indukované eutrofizaci a zanášení tokù erodovaným materiálem. Na nìkterých tocích èi jejich èástech došlo k melioraèním úpravám, regulaci a absentují bøehové porosty. Zmìna morfologie tokù a prùtokù, zanášení sedimentujícím materiálem spojené s homogenizací habitatù i relativnì vyšším zneèištìním (eutrofizace, organické zneèištìní) tak negativnì ovlivòují biodiverzitu a taxonomické složení spoleèenstva vodních organismù. Vybrané lokality reprezentují pestrou škálu typù vodních stanoviš s rùzným typem a s rùznou intenzitou antropogenních vlivù: Radotínský potok Lokalita R1 – Profil leží nad obcí Chýnice, pøi vstupu toku na území CHKO Èeský kras. Plocha povodí tohoto profilu je 34,65 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 69 1.s–1. Šíøka koryta je 2,40–2,60 m, dno je tvoøeno štìrkem a kameny, od bøehù se táhne sple koøenového systému bøehové vegetace, v níž se zachytávají naplaveniny. Koryto je mírnì zahloubeno a je zcela zastínìno. Lokalita R2 – Profil leží v Radotínském údolí pod obcí Zadní Kopanina, na území PR Radotínské údolí. Plocha povodí profilu je 50,75 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 95 1.s–1. Šíøka koryta je 2,90–3,10 m, dno je tvoøeno štìrkopískem s roztroušenými kameny. Tok je zastínìn pouze z jedné strany, na druhé se rozkládá niva porostlá bylinným patrem. Koryto je zahloubené cca 50 cm pod úrovní nivy. Lokalita R3 – Profil je v obci Radotín, tìsnì pøed soutokem s Berounkou. Plocha povodí je 68,5 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 135 1.s–1. Koryto je regulované betonovými dlaždicemi s øadou pøepadù, jeho šíøka je 6,0 m. Odbìr byl provádìn v místì akumulace hlinitopísèitých naplavenin a usazenin detritu. Karlický potok Lokalita K – Profil leží pod obcí Dolní Roblín v oblasti rekreaèních zaøízení, asi v polovinì úseku toku na území CHKO u PR Karlické údolí. Plocha povodí je 15,03 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 32 1.s–1. Šíøka koryta je 2,10–2,30 m, dno je tvoøeno štìrkopískem s roztroušenými kameny. Tok je z jedné strany zastínìn porostem, kde se vyskytuje Alnus glutinosa, Salix sp., Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides a Carpinus betulus, z keøù Swida sanguinea, Euonymus europaea a Corylus avellana. Na druhé stranì toku se rozkládá niva porostlá bylinným patrem. Koryto je mírnì zahloubené.

55

BOHEMIA CENTRALIS 26

Lodìnice Lokalita L1 – Profil leží nad obcí Sedlec, pøed vstupem toku do NPR Karlštejn. Plocha povodí je 264,96 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 644 1.s–1. Jedná se o peøejnatý úsek s šíøkou koryta 3,10–3,40 m, dno je kamenité a leží pøímo na skalním podkladu. Koryto je zahloubeno cca 1,2 m pod úrovní okolního terénu. Profil je zcela zastínìn bøehovým porostem, který tvoøí Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Tilia cordata, Acer pseudoplatanus a Acer campestre, Ulmus minor a Carpinus betulus. Druhotnì vysázené jsou akát a Pinus sylvestris. Keøové patro tvoøí Corylus avellana, Swida sanguinea a Sambucus nigra. Lokalita L2 – Profil leží nad obcí Hostim, na území NPR Karlštejn. Jedná se o peøejnaté místo v meandru toku. Plocha povodí je 268,36 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 652 l.s–1. Šíøka koryta je 4,50–4,90 m, dno je pokryto štìrkopískem a roztroušenými kameny. Objevují se zde porosty vodních makrofyt. Støíbrný potok Lokalita S1 – Profil leží v JZ èásti Èeského krasu, pod severním svahem Plešivce (453 m n.m.). Jedná se o pramenný úsek, kde dochází k intenzivním rozkladným procesùm organické hmoty. Plocha povodí je 1,58 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 4 1.s–1. Koryto je mírnì zahloubené v okolním terénu, šíøka je 0,3–0,4 m, dno je tvoøeno pískem pøekrytým silnou vrstvou bahnitého, organického materiálu. Profil je zcela zastínìn porostem, který tvoøí Acer campestre, Prunus spinosa, Corylus avellana, Crataegus sp., Euonymus europaea, Salix caprea a Cornus sanguinea. Lokalita S2 – Profil je nad obcí Bìleè, nad místem novì zbudovaného rybníka, pøed výstupem toku z CHKO Èeský kras. Plocha povodí je 17,87 km2 a prùmìrný prùtok Qa31–80 = 36,6 1.s–1. Šíøka koryta je 1,0–1,2 m, dno je pokryto drobným štìrkem, který je místy pokryt jílovitým a bahnitým sedimentem. Jsou zde patrné silné povlaky uhlièitanu vápenatého. Koryto je mìlce zahloubeno pod úrovní okolního terénu, tok je meliorován, bez bøehového porostu. Prùmìrná hloubka vodního sloupce je 30 cm. Materiál a metodika

V CHKO Èeský kras bylo vybráno osm odbìrových lokalit na ètyøech tocích (Radotínský potok, Karlický potok, Lodìnice a Støíbrný potok). Odbìry a zpracování biologického materiálu i vzorkù pro analýzu fyzikálnì-chemických parametrù byly provádìny standardními limnologickými postupy. Makrozoobentos byl odebírán jednou mìsíènì od dubna do øíjna 2000. Odbìr byl provádìn v proudnici toku, kvantitativnì pomocí Surberova sbìraèe (0,1 m2), na každém profilu byl vždy dvakrát opakován (0,2 m2). Organismy byly determinovány do nejnižší možné taxonomické úrovnì s výjimkou juvenilních larev a poškozeného materiálu, podle Buchar et al. (1995), Friday (1988), Hrabì et al. (1954), Kratochvíl et al. (1957), Nilsson (1997), Rozkoš-

56

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

ný et al. (1980), Sládeèek et Sládeèková (1997). Následnì byly vypoèítány biotické indexy, druhová pestrost (Margalef 1951 v Spellerberg 1991), prùmìrná druhová diverzita (Shannon et Weaver 1963 v Klem et al. 1990), saprobita (Pantle et Buck 1955 v Sládeèek et al. 1981), ekvitabilita (Pielou 1966 v Odum 1977), dominance (Simpson 1949 v Losos et al. 1985) a similarita (Sörensen 1948 v Losos et al. 1985). Pro masivní výskyt druhu Gammarus fossarum byl hodnocen zvl᚝ makrozoobentos a zvl᚝ spoleèenstvo vodního hmyzu. Stanovení fyzikálnì-chemických parametrù probíhalo podle ÈSN ISO 8466. Konduktivita a pH byly stanoveny potenciometricky (in situ). Stanovení CHSKMn probíhalo titraèní metodou a stanovení koncentrací iontù (NH+4 , NO–2, NO–3, PO3– , Fe3+) foto4 metricky. Výsledky a diskuse

Druhové složení Za sezónu 2000 bylo ve všech vzorcích ze sledovaných profilù Èeského krasu nalezeno 20 283 jedincù makrozoobentosu, z toho 9 024 jedincù vodního hmyzu (44,5 %). Ve spoleèenstvu makrozoobentosu dominovala skupina Crustacea reprezentovaná druhem Gammarus fossarum (50,3 %), ostatní permanentní složka tvoøila jen 5,2 %. Druhou nejpoèetnìji zastoupenou skupinou byly Ephemeroptera (18,8 %). Ve spoleèenstvu vodního hmyzu dominovala skupina Trichoptera v profilech R1 (46 %) a L1 (36 %), v profilu R2 pøevládali zástupci Coleoptera (37 %) a v profilu S1 Plecoptera (67 %), ve všech dalších profilech již zmiòovaná skupina Ephemeroptera (obr. 1). Celkem bylo determinováno 73 taxonù (tab. 1.). Nejpoèetnìji taxonomicky zastoupenou skupinou byly Diptera (19 tax.) a Trichoptera (16 tax.), pøípadnì ještì Ephemeroptera. Oproti pøedchozím sledováním (Hrubý 1994, Pivnièka et al. 1991, 1992, Rùžièková 1998b) nebyly nalezeni zástupci øádu Megaloptera (Sialis fuliginosa a S. lutaria). Mezi taxony, jejichž výskyt byl prokázán pouze na jedné z lokalit, patøí druh Valvata cristata (Gastropoda), který byl nalezen v profilu L1, Centroptilum luteolum (Ephemeroptera) v profilu R2 a Heptagenia lateralis (Ephemeroptera) v profilu K. Ojedinìle se vyskytl druh Calopteryx virgo (Odonata) v profilu L2. Pro Lodìnici byl typický výskyt druhù Hydropsyche siltalai a Hydropsyche instabilis (Trichoptera). V profilu L2 byl dále zaznamenán druh Tipula montium (Diptera). Typickými zástupci skupiny Diptera Støíbrného potoka byl rod Ptychoptera sp. v obou sledovaných profilech a Oxycera sp. v profilu S1, který je charakteristický pro pramenné èásti tokù. V tomto toku byl v srpnu zaznamenán ojedinìlý a významný nález druhu Atrichops crassipes (Athericidae). Jedná se o první nález tohoto druhu v Èechách (Høebík 2003). Ze skupiny Diptera lze ještì zdùraznit výskyt rodu Atherix sp. v profilu L1 a Wiedemannia sp. v profilu R3. Ze skupiny Coleoptera byl pro profil L1 charakteristický výskyt druhu Orectochilus villosus.

57

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 1. Procentuální zastoupení jednotlivých øádù vodního hmyzu v lotických ekosystémech Èeského krasu Fig. 1. Presentation of the individual orders of aquatic insects in lotic ecosystems of the Bohemian karst (Col = Coleoptera, Dipt = Diptera, Ephe = Ephemeroptera, Plec = Plecoptera, Trich = Trichoptera).

58

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

Tab. 1. Taxonomický pøehled makrozoobentosu v tocích Èeského krasu Table 1. Taxonomic review of benthic macroinvertebrates in small streams of the Bohemian Karst Taxon

R1

Turbellaria

1

Dugesia gonocephala

R2

R3

K

L1

L2

0

0

2

1

2

+

+

+

S1

S2

1

2

+

+

Dendrocoelum lacteum

+

+

Oligochaeta

1

1

1

1

1

1

0

Hirudinea

4

1

4

1

4

4

0

Glossiphonia complanata

+

+

+

+

+

+

Helobdella stagnalis

+

+

+

+

+

Erpobdella octoculata

+

+

+

+

+

Dina lineata

+

+

+

+

+

Gastropoda

4

0

0

2

1

2

+

Valvata cristata

+

+

Lymnaea ovata

+

Lymnaea truncatula

+

+

Segmentina nitida

+

+

Bivalvia

1

1

1

Pisidium sp.

+

+

+

+ 2

+

2

+ + +

0

1

1

1

1

+

+

+

2

2

1

1

+

+ +

2

2

2

+

+

+

Gammarus fossarum

+

+

+

+

+

+

+

Ephemeroptera

3

10

8

10

7

10

1

Baetis rhodani

+

+

+

+

+

+

+

+

+

Baetis vernus

+

Baetis sp. juv.

+

+

Centroptilum luteolum

+

Heptagenia fuscogrisea

+

+

Heptagenia lateralis

+

+

Asellus aquaticus

Baetis muticus

1

+

Crustacea

5 +

+ +

+

+

+

+

+

+

+

+ +

+

+

Ephemerella major

+

+

Ephemerella ignita

+

+

Caenis horaria

+

+ +

+

Habrophlebia lauta

+

Habrophlebia fusca

+

Ephemera danica 0

+ +

+

+ +

Paraleptophlebia submarginata

Calopteryx virgo

4

+

Lymnaea auricularia

Odonata

1

+

+

+

+

+

+

+

+

+

0

0

0

0

1

+ 0

0

+

59

BOHEMIA CENTRALIS 26

Taxon

R1

R2

R3

K

L1

L2

S1

S2

Plecoptera

1

1

2

3

1

1

2

1

+ +

+

Amphinemura sp. Nemoura sp.

+

+ +

Leuctra sp.

+

+

+

+

+

+

Trichoptera Rhyacophila vulgaris

6 +

12 +

9 +

6 +

10 +

14 +

3

+

+

+

+ +

+ +

+

+ +

Hydropsyche contubernalis

+

+

Hydropsyche angustipennis Hydropsyche pellucidula

+ +

+ +

+ +

Hydropsyche saxonica

+

+

+

+

+

Hydropsyche siltalai Hydropsyche instabilis Hydropsyche sp. juv.

+

+

Polycentropus flavomaculatus Tinodes unicolor

+

+

Parachiona picicornis Stenophylax sp.

+ +

+

+

+

+

+

+ +

Micropterna sp.

+

+

Lepidostoma hirtum Sericostoma sp.

+ +

+ +

+

+

+

+ + +

+ +

Notidobia ciliaris Diptera Tipula lateralis

+

+

+ 9

5

11 +

7 +

10 +

+ +

+ +

+ +

Tipula montium

12

+

Dicranota sp.

+

Pedicia sp. Crunobia sp.

+ +

+

7

8

+

+

+

+ +

+ +

+ +

+

+

+

+

+ +

Hexatoma sp.

+

+

Limnophila maculata Ptychoptera sp.

+

+

Pneumia sp.

+

Culicoides sp. Chironomidae

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+ +

+

+ +

+ +

+

+ +

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+ +

Eusimulium sp.

+

Odagmia sp. Oxycera sp.

+

+

+ +

Atrichops crassipes

60

+

+

Tipula fulvipennis Antocha sp.

Atherix sp. Wiedemannia sp.

4 +

+ + +

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

Taxon

R1

R2

R3

K

L1

L2

S1

S2

Coleoptera Platambus maculatus

4 +

3

4 +

5 +

4

3

2 +

3 +

+ +

+ +

+ +

+ +

+ +

+

+ +

20 15

33 22

Orectochilus villosus Helodes sp. Elmis sp.

+ + +

Riolus sp.

+

+

+

+

+

+

Celkem taxonu MZB Celkem taxonu INSECTA

36 23

40 31

44 35

35 30

42 32

50 41

Vodní hmyz pøedstavoval dominantní skupinu v profilu L1 (89 %), kde nebyl zastoupen druh Gammarus fossarum, ménì byl zastoupen v profilech L2 (57 %) a R2 (52 %). V ostatních profilech byl nejpoèetnìjším druhem. Pravdìpodobnì je to dáno mnoha aspekty, zejména vìtším zastoupením jemného substrátu v profilech, který tento druh preferuje, a absencí predátorù, bentofágních ryb, které by jeho poèetnost snížily. Ve spoleèenstvu makrozoobentosu pouze v profilu L1 dominovala skupina Trichoptera, reprezentovaná rodem Hydropsyche sp. To bylo zøejmì zpùsobeno naplnìním ekologické i funkèní niky pøi absenci zástupcù rodu Gammarus sp., protože schránkatí zástupci skupiny Trichoptera patøí do stejné kategorie konzumentù, tzv. shredders (Cummins 1974). V profilu R3 je limitujícím faktorem pro výskyt vodního hmyzu panelované koryto. Obdobný vliv dokumentuje i Kubíèek (1991), a i pøesto zde byl prùmìrnì nalézán velký poèet taxonù (obr. 2). Odbìry byly prová-

Obr. 2. Prùmìrný poèet taxonù makrozoobentosu a vodního hmyzu ve sledovaných lotických ekosystémech Fig. 2. The mean number taxa of benthic macroinvertebrates and aquatic insects in investigated ecosystems

61

BOHEMIA CENTRALIS 26

dìny v místech akumulace hlinitopísèitých naplavenin a usazenin detritu s porosty makrovegetace, kde se dá pøedpokládat maximální diverzita. V profilech K, S1 a S2 mùže být jednou z pøíèin nižších hodnot biodiverzity vodního hmyzu snižování prùtokù, rychlosti proudìní i jejich rozkolísanost. Tento jev je typický pro aridní a krasové oblasti a vyvolává podstatné zmìny genofondu, diverzity a produkce bioty (Kubíèek 1994). Podobnou problematikou se zabývají napø. práce Formánek et Zahrádka (1994) a Helešic (1991). Dodateènì pøispívá i smyv a plošná eroze, kdy zvýšená sedimentace materiálu vede k zanášení koryta a destrukci mikrohabitatù. Sezonní dynamika Výraznìjší trendy sezonní dynamiky zástupcù øádu Ephemeroptera byly zaznamenány v profilech R1, R3 a L2 (obr. 3). V profilu R1 dosáhla tato skupina sezonního maxima v kvìtnu (Baetis rhodani a B. vernus), v profilu L2 v èervnu (Ephemerella ignita a Baetis rhodani) a v profilu R3 v srpnu (Baetis rhodani). Druh B. rhodani byl obecnì nejpoèetnìjším zástupcem této skupiny. K dalšímu významnìjšímu rùstu poèetnosti došlo na podzim. V øíjnu se ve všech lokalitách zvýšila poèetnost zjištìných druhù rodu Baetis sp., kromì profilu S2, kde dosáhl sezonního maxima druh Ephemera danica. Dynamika øádu Plecoptera byla patrná pouze v profilu S1. Rod Nemoura sp. tvoøil sezonní maximum v dubnu a rod Amphinemura sp. v kvìtnu, kdy poèetnost øádu Plecoptera byla nejvyšší (51 ind./0,1 m2). Výraznìjší dynamika skupiny Trichoptera byla patrná v profilech R1, R2 a K, kdy v profilu R1 došlo ke zvýšení poèetnosti zástupcù této skupiny v kvìtnu a èervenci a sezonní maximum bylo zaznamenáno v øíjnu, v profilu R2 se poèetnost zvýšila v srpnu a maximum bylo opìt v øíjnu a v profilu L1 bylo maxima dosaženo v kvìtnu a druhý vrchol byl zaznamenán v záøí. Nejpoèetnìji byl na lokalitách zastoupen rod Hydropsyche sp., výjimku tvoøil Støíbrný potok, kde nejpoèetnìjším zástupcem této skupiny byl rod Sericostoma sp. Z øádu Diptera projevovali významnìjší sezonní dynamiku pouze zástupci skupiny Chironomidae a Simuliidae. Sezonní maxima Chironomidae byla zaznamenána v profilu R1 v kvìtnu a v profilu R3 v èervnu. V profilu L2 byl zaznamenán vrchol skupiny Simuliidae (Odagmia sp.) v èervnu. Skupina Coleoptera vykazovala dynamiku v profilech R2, K, L1 a S2. V profilu R2 od èervna narùstala poèetnost se sezonním maximem v øíjnu (Elmis sp.). Rod Helodes sp. dosáhl sezonního maxima v profilu S2 v èervnu, v profilu L1 v záøí a v profilu K v øíjnu. Obecnì lze konstatovat postupný nárùst poèetnosti jedincù Gammarus fossarum bìhem sezony, s maximem v øíjnu.

62

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

Sezonní dynamika vodního hmyzu

Ephemeroptera – jepice

Plecoptera – pošvatky

Trichoptera – chrostíci

Diptera – dvoukřídlí

Celeoptera – brouci

Obr. 3. Sezónní dynamika skupin vodního hmyzu ve sledovaných lotických ekosystémech Fig. 3. Seasonal development of the individual orders of aquatic insects in lotic ecosystems under research

Ekologické hodnocení Pro objektivizaci zjištìných dat a jejich vzájemné porovnání bylo použito ekologických indexù. Hodnoty ekologických indexù se významnì lišily pro celý makrozoobentos a pro vodní hmyz (tab. 2), což bylo zpùsobeno vysokou poèetností druhu Gammarus fossarum. Jeho uniformita zpravidla zpùsobovala, že indexy diverzity 63

BOHEMIA CENTRALIS 26

a ekvitability dosahovaly u vodního hmyzu vyšších hodnot. U indexù saprobity tento druh neovlivòoval hodnoty tak významným zpùsobem, a to vzhledem k tomu, že prùmìrný individuální saprobní index vyvažoval nadprùmìrný poèet jedincù, ovšem saprobita podle makrozoobentosu v koneèném dùsledku dosahovala nižších hodnot než saprobita podle vodního hmyzu. Indexy dominance makrozoobentosu dosahovaly obecnì vyšších hodnot. Také indexy druhové pestrosti dosahovaly vyšších hodnot u makrozoobentosu, což je zpùsobeno charakterem indexu, který nebere v úvahu abundance jednotlivých taxonù. Pouze hodnoty indexù charakterizující spoleèenstvo lokality L1 nebyly takovýmto zpùsobem ovlivnìny. Obecnì lze dále konstatovat, že vysoké hodnoty indexù diverzity zpravidla korelovaly s vysokými hodnotami indexù druhové pestrosti a ekvitability a s nízkými hodnotami indexù dominance a naopak. Indexy druhové pestrosti (D) se u makrozoobentosu pohybovaly v rozmezí D = 1,18–6,08 a u vodního hmyzu D = 1,00–6,51. Nejvyšších hodnot dosahovaly v obou pøípadech v dubnu a èervnu (MZB D = 2,91–6,08, D = 1,95–4,51, hmyz D = 1,94–6,51, D = 2,85–5,35) a nejnižších hodnot zpravidla v kvìtnu a øíjnu (makrozoobentos D = 1,00–3,63, D = 1,48–3,45, hmyz D = 1,27–4,06, D = 1,18–3,75). Hodnoty indexù druhové pestrosti nereprezentovaly skuteèný stav struktury spoleèenstva pøi velmi vysokých èi naopak velmi nízkých hodnotách celkové abundance. Proto napøíklad v dubnu, pøi nízkém poètu taxonù a relativnì velmi nízké abundanci, dosahovaly nejvyšších hodnot. Nejvyšší hodnota byla zjištìna v dubnu v profilu R1, kdy celková abundance byla pouze 44 ind./0,1 m2. Indexy druhové diverzity makrozoobentosu se ve sledovaných profilech bìhem sezony pohybovaly v rozmezí D = 0,67– 4,12. Nejnižších hodnot dosahovala diverzita v záøí (D = 0,88–3,85) a nejvyšších hodnot v èervnu (D = 1,74–4,12). U vodního hmyzu se indexy druhové diverzity pohybovaly v rozmezí D = 0,83–4,05. Nejnižší druhová diverzita byla zjištìna v dubnu (D = 0,83–3,09) a nejvyšší v èervnu (D = 2,31–3,78) a èervenci (D = 2,53–3,74). Nejvyšší hodnoty indexù druhové diverzity byly zjištìny na Lodìnici v profilech L1 a L2. To je zøejmì zpùsobeno pomìrnì pøirozeným charakterem relativnì velkého toku (Qa31–80 = cca 650 1.s–1) s velkým poètem mikrohabitatù a porosty vodních makrofyt Fontinalis antipyretica (Rydlo 2000). Dalším možným pozitivním vlivem je navazující pøirozené, èi pøírodì blízké terestrické prostøedí a výrazné omezení bodových a plošných zdrojù zneèištìní v posledním desetiletí. V profilu L2 byl nalezen nejvìtší poèet taxonù, ale hodnoty indexù diverzity zde dosahovaly nižších hodnot než v profilu L1, což bylo zpùsobeno výskytem jedincù Gammarus fossarum a dominancí zástupcù Baetis sp. V èervnu a v záøí k tomu pøispìlo sezonní maximum rodu Ephemerella sp. Podíl hmyzu ve spoleèenstvu makrozoobentosu se mezi tìmito profily lišil. V profilu L1 byl nalezen i nízký celkový poèet jedincù 716 ind./m2, což je zøejmì zpùsobeno charakterem dna, tj. vystupujícím skalním masivem, na nìmž jsou roztroušeny kameny, kde druhy pravdìpodobnì dosahují nižších abundancí. Nejnižší hodnoty

64

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

indexù druhové diverzity byly zjištìny na Støíbrném potoce v profilech S1 a S2. Profil S1, pramen Støíbrného potoka, byl charakterizován nízkou diverzitou, což je pro takový biotop typické (Sládeèková et Sládeèek 1998). To dokládá i dominance skupiny Plecoptera (67 %), se sezonním vrcholem v jarním období, reprezentovaná rodem Amphinemura sp. Tyto krenofilní organismy upøednostòují vodní prostøedí s malým kolísáním teplot (Krno 1994), což je ve shodì s namìøenými nízkými teplotami v sezonì v rozmezí od 9 do 9,5 °C. Profil S2 byl charakterizován nejvìtším poètem jedincù za sledované období (1784 ind./m2). V celoroèním prùmìru zde Gammarus fossarum tvoøil 73 % spoleèenstva makrozoobentosu. Diverzitu zde zøejmì negativnì ovlivòuje uniformní koryto bez prvkù èlenitosti, homogenita mikrohabitatù a abcence kontinuálního bøehového porostu. Indexy ekvitability (E) makrozoobentosu se pohybovaly v rozmezí E = 0,24–0,90, u hmyzu E = 0,36–0,92. Prùbìh hodnot indexù ekvitability zpravidla odpovídal prùbìhùm indexù diverzity. Indexy dominance (c) makrozoobentosu se pohybovaly v rozmezí c = 0,07–0,81, zde se uplatnil vliv druhu Gammarus fossarum, indexy dominance vodního hmyzu c = 0,08–0,75. Nejvyšší hodnoty indexù dominance byly zjištìny u makrozoobentosu v záøí (c = 0,23–0,75) a u vodního hmyzu v dubnu (c = 0,19–0,75). Indexy similarity (Sö) jednotlivých profilù se v roce 2000 pohybovaly u makrozoobentosu v rozmezí hodnot Sö =24–79 %, u hmyzu Sö = 26–76 %. Indexy similarity, které se používají k zachycení rozdílù mezi spoleèenstvy a jsou vhodné pro porovnání spoleèenstev za pøedpokladu, že byly vystaveny stejnému zneèištìní (Spellerberg 1991), naznaèovaly, že faunistická podobnost je ovlivnìna nejspíše velikostí toku, vzdáleností od pramene a charakterem substrátu. Nicménì aspekt stejného zneèištìní u nìkterých profilù nemohl být dodržen. Nejnižší podobnost byla zjištìna u vodního hmyzu mezi profily S1 a L2 (Sö = 29 %), u spoleèenstva makrozoobentosu mezi profily S1 a L1 (Sö = 24 %). Významným aspektem je zøejmì vzdálenost od pramene, morfologie tokù a velikost prùtokù, což je charakterizováno geomorfologickou koncepcí øádù tokù podle Strahlera (1957). Na základì analýzy aspektù ovlivòujících geomorfologii tokù byl vytvoøen systém øádù tokù. Je to hierarchické èíslování od pramene dále po toku. Tok u pramene má øád 1. a vždy po soutoku s tokem stejného øádu jeho øád stoupne o jednotku.Profil S1 je souèástí úseku 1. øádu toku, profil R3 je souèástí 3. øádu toku a profily L1 a L2 jsou souèástí 4. øádu toku podle Strahlera. Nejvìtší faunistická podobnost mohla být pøedpokládána a byla i zjištìna mezi profily na Lodìnici a Radotínském potoce, zejména mezi profily R3 a L2 (Sö = 79 %). Na základì toho je možné se domnívat, že geomorfologie je u malých vodních tokù dùležitým aspektem pro druhové složení a strukturu spoleèenstva makrozoobentosu i samotného vodního hmyzu a úseky tokù podle øádù jsou si, ale asi pouze v urèitém biogeografickém regionu, faunisticky podobné.

65

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 2. Prùmìrné hodnoty druhové pestrosti, druhové diverzity, saprobity, ekvitability a dominance ve sledovaných lotických ekosystémech pro makrozoobentos a vodní hmyz Table 2. The mean species richness, species diversity, saprobity, equitability and dominance of benthic macroinvertebrates and aquatic insects in investigated lotic ecosystems (sx = standard deviation)

Druhová pestrost

Druhová diverzita

Saprobita

Makrozoobentos

R1

R2

R3

K

L1

L2

S1

S2

3,50

3,75

3,88

2,75

4,38

4,39

1,98

2,48 0,65

sx

1,20

0,54

0,57

0,58

0,50

0,99

0,74

Insecta

2,56

3,30

3,73

2,88

3,67

3,94

1,70

2,20

sx

0,69

0,37

1,20

0,64

0,38

0,96

0,58

0,52

Makrozoobentos

2,57

2,95

2,27

2,09

3,71

3,09

1,63

1,63

sx

0,51

0,41

0,59

0,57

0,30

0,43

0,53

0,52

Insecta

2,78

3,33

2,56

2,83

3,43

3,33

1,81

2,30

sx

0,47

0,22

0,59

0,29

0,28

0,49

0,68

0,29

Makrozoobentos

1,70

1,27

1,65

1,12

2,02

1,48

1,12

1,25

Sx

0,40

0,19

0,53

0,26

0,13

0,18

0,33

0,54

Insecta

2,23

1,67

2,30

1,70

1,98

1,84

1,52

2,02

sx Ekvitabilita Makrozoobentos

0,16

0,14

0,80

0,14

0,15

0,17

0,45

0,49

0,63

0,66

0,63

0,61

0,65

0,69

0,52

0,45

sx

0,11

0,10

0,10

0,15

0,05

0,09

0,13

0,17

Insecta

0,82

0,83

0,70

0,79

0,84

0,80

0,69

0,73

sx

0,09

0,02

0,08

0,04

0,05

0,05

0,17

0,06 0,53

Dominance Makrozoobentos

0,31

0,24

0,38

0,42

0,11

0,22

0,50

sx

0,13

0,10

0,16

0,16

0,04

0,10

0,16

0,17

Insecta

0,20

0,14

0,30

0,20

0,13

0,16

0,41

0,28

sx

0,09

0,03

0,11

0,04

0,04

0,05

0,18

0,06

Kvalita vody Indexy saprobity (S) podle makrozoobentosu se pohybovaly v rozmezí S = 0,83– 2,53, indexy saprobity podle vodního hmyzu S = 0,94–3,22. Nejvyšších hodnot dosahovaly indexy saprobity makrozoobentosu v dubnu (S = 1,00–2,53) a u hmyzu v èervnu (S = 1,61–3,16). Naopak nejnižší hodnoty byly u makrozoobentosu zjištìny v záøí (S = 0,88–1,96) a u hmyzu v øíjnu (S = 1,35–2,31). Saprobita se tedy pohybovala od lepší oligosaprobity do horší α-mesosaprobity. Ve spoleèenstvu se vyskytovalo relativnì málo druhù s velmi vysokou indikaèní hodnotou. Kromì profilu S1 byla saprobita podle vodního hmyzu nižší v profilech K a R2. Maximální hodnoty indexù saprobity souvisí pøedevším se sezonním maximem zástupcù skupiny Chironomidae. Mezi profily R1, R2 a L1, L2 byly zjištìny nevýrazné samoèisticí procesy, což dokládají i hodnoty jednotlivých fyzikálnì-chemických parametrù (tab. 3). Pouze fyzikálnì-chemické rozbory potvrdily samoèisticí proces i mezi profily R2 a R3, kde tok pro-

66

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

téká Radotínským údolím a poté regulovaným betonovým korytem se soustavou pøepadù, což pøispívá k oxidaci organických látek. Saprobita je vlastnì organické zneèištìní a jeví se jako obsah organických látek schopných biochemického rozkladu. Rùzná míra organických polutantù ve vodním prostøedí dává vznik urèitým spoleèenstvùm, vèetnì makrozoobentosu. Každý organismus díky své ekologické valenci snáší urèitou míru organického zneèištìní, a na jejím základì je stanoven individuální saprobní index daného organismu. Vyjádøení saprobity vychází z analýzy spoleèenstva za pomoci saprobní valence, indikaèní váhy a abundance jednotlivých vyskytujících se druhù. V nìkterých pøípadech ovšem hodnoty indexù saprobity mohou být zkresleny jiným významnìjším vlivem (napø. zmìnou geomorfologie toku). Hodnoty indexù saprobity podle vodního hmyzu profilu R3 dosahovaly nejvyšších hodnot, i pøes zjištìné relativnì nízké koncentrace organických látek (CHSKMn = 3,63 mg.l–1). Zde to ovšem pravdìpodobnì není otázka organického zneèištìní, ale regulace toku, která umožòuje pøedevším hojný výskyt zástupcù vodního hmyzu, kteøí shodou okolností mají vysoký individuální saprobní index (Chironomidae). Hodnota saprobního indexu zøejmì nemusí v nìkterých antropogennì ovlivnìných habitatech vypovídat o organickém zneèištìní a struktura spoleèenstva a pøítomnost nebo absence urèitých taxonù mùže být podmínìna jinými aspekty. Hodnoty pH a celková mineralizace vody jsou dùležitým parametrem ovlivòujícím výskyt larev vodního hmyzu. Alkalifilie je uvádìna ve všech limnotypologických pøíruèkách, a nìkterá Diptera, napø. Pericoma sp. (Psychodidae) nebo Oxycera sp. (Stratiomyidae), která mají inkrustace vápníku na ochlupení èi chitinovém skeletu, jsou charakteristická pro vody bohaté na vápník (Zelinka et Kubíèek 1985). Studijní oblast se nacházela v území tvoøeném pøevážnì karbonátovými horninami s vysokým obsahem CaCO3, které snadno podléhají karbonizaci, jejímž produktem je uvolnìný vápník nebo rozpustný hydrogenuhlièitan vápenatý. Hodnoty pH se pohybovaly ve slabì alkalické oblasti v rozmezí pH = 7,1–8,5. Nejnižší prùmìrné pH za sledované období (pH = 7,2) se vyskytovalo v profilu S1, což bylo zøejmì zpùsobeno intenzivní nitrifikací a vyluèováním uhlièitanù v reokrenonu. Tyto procesy snižují pH (Pitter 1999). Existenci tìchto procesù dokládá i namìøená nejvyšší prùmìrná koncentrace amonných iontù (NH+4 = 1,71 mg.l–1), kdy v reokrenonu dochází k intenzivním rozkladným procesùm a amonné ionty jsou jejich primárním produktem. Pøítomnost intenzivní nitrifikace a denitrifikace naznaèuje i vysoká koncentrace dusiènanù (NO–3 = 48,6 mg.l–1) a nejnižší prùmìrná koncentrace dusitanù (NO2– = 0,01 mg.l–1), které jsou v tìchto procesech chemicky i biochemicky velmi labilní. V tomto specifickém prostøedí se pravdìpodobnì jedná o pøirozený jev, zøejmì bez nebo jen s nepatrným antropogenním pøispìním. Naopak nejnižší prùmìrná koncentrace amonných iontù byla zjištìna v profilu R3 (NH+4 = 0,64 mg.l–1), což je zøejmì dáno absencí èi nízkou intenzitou rozkladných procesù v regulovaném vydláždìném korytì. V ostatních profilech dosahovaly koncentrace dusitanù, dusiènanù a fosforeènanù relativnì vyso-

67

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 3. Prùmìrné hodnoty fyzikálnì-chemických parametrù ve sledovaných lotických ekosystémech Table 3. The mean values of physico-chemical parameters in investigated lotic ecosystems (temperature in °C, conductivity in mS.m–1, the other values in mg.l–1) NH+4

NO2–

NO3–

PO43–

Fe3+

5,36

1,37

0,39

36,3

1,44

0,13

63,8

5,36

1,04

0,19

36,7

0,72

0,13

63,6

3,64

0,64

0,07

34,6

0,28

0,16

8,07

54,0

3,63

1,59

0,10

53,7

0,17

0,16

12,6

8,09

67,4

5,44

1,05

0,15

18,3

0,77

0,13

13,1

8,09

63,2

4,88

0,94

0,13

20,1

0,84

0,19

S1

9,2

7,20

54,7

1,76

1,71

0,01

48,6

0,06

0,02

S2

14,0

8,04

58,6

4,43

0,99

0,07

25,2

0,09

0,11

Teplota

pH

Konduktivita CHSKMn

R1

13,1

7,87

72,4

R2

13,4

8,27

R3

14,4

8,30

K

12,4

L1 L2

kých hodnot s jasnou antropogenní dotací, zejména ze zemìdìlské výroby a sídelních útvarù bez dostateèného vybavení. Zdroj Fe3+ v povodí tokù nebyl prokázán. Hodnoty konduktivity se v sezonì pohybovaly v rozmezí 33,6–83,8 mS.m–1. Nejnižší prùmìrné hodnoty byly zjištìny v profilech S1 a K, což odpovídá nejmenší ploše povodí obou profilù. Pomocí lineární regrese a korelaèních koeficientù byl zjišován vztah mezi indexy diverzity makrozoobentosu a vodního hmyzu a hodnotami pH a konduktivity. Vztah byl ve všech pøípadech signifikantní (obr. 4). Pozitivní korelace dokládá závislost diverzity spoleèenstev na hodnotách pH a konduktivity vody v prostøedí, kde se vyskytují. V tocích Èeského krasu je spoleèenstvo vodního hmyzu i makrozoobentosu adaptované na vyšší pH a vyšší hodnoty konduktivity a èím vyšší jsou tyto parametry tím spoleèenstvo vykazuje vyšší diverzitu. Podobný vztah dokládá i Rùžièková (1998a) v acidifikovaných tocích na Šumavì, kde se hodnoty pohybují v rozmezí pH = 4–6,5. Závěr

Výsledky analýzy spoleèenstva makrozoobentosu a fyzikálnì-chemické parametry kvality vody potvrzují antropogenní ovlivnìní lotických ekosystémù CHKO Èeský kras. Z tìchto vlivù se uplatòuje zemìdìlská èinnost a nízké vybavení sídel. Výsledky naznaèují celé spektrum negativních vlivù, tj. absence bøehových porostù a homogenity habitatù v toku v dùsledku melioraèních úprav, regulace èi zanášení toku erodovaným materiálem, na strukturu a biodiverzitu akvatických spoleèenstev. Navazující pøirozené terrestrické ekosystémy pravdìpodobnì pozitivnì pùsobí na biodiverzitu vodního hmyzu. Potvrdila se vypovídající schopnost makrozoobentosu jako bioindikátorù vlastností lotických ekosystémù. Pro zlepšení kvality a pøírodního charakteru lotických ekosystémù bude dùležitý

68

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

Makrozoobentos (r = 0,383, sign.> 0,05, n = 56)

8,6

Makrozoobentos (r = 0,402, sign. > 0,05, n = 56) 900 800

8,4

700

8,2

600 konduktivita

8 pH 7,8

500 400

7,6 300 7,4

y = 0,563x + 7,605 R2 = 0,468

7,2

200

y = 43,07x + 54,84 R2 = 0,623

00 0

7 0



0,5

,5

2 2,5 diverzita

3

3,5

4

0

4,5

0,5

,5

2 2,5 diverzita

3

3,5

4

4,5

800

900

Insecta (r = 0,48, sign. > 0,05, n = 56)

4,5

4,5

4

4

3,5

3,5

3

3

2,5

2,5

diverzita

diverzita

Insecta (r = 0,496, sign. > 0,05, n = 56)



2

y = 0,0037x + 0,4944 R2 = 0,239

2 ,5

,5





y = 0,999x - 5,87 R2 = 0,2462

0,5

0,5 0

0 7

7,2

7,4

7,6

7,8 pH

8

8,2

8,4

8,6

0

00

200

300

400

500

600

700

konduktivita

Obr. 4. Vztahy mezi vybranými biologickými a chemickými parametry v tocích Èeského krasu Fig. 4. Relationships between selected biological and chemical parameters in investigated streams of the Bohemian karst

citlivý management a dlouhodobý monitoring oblasti se zamìøením na sledování jakosti vody a biodiverzity a struktury spoleèenstva vodního hmyzu a celého makrozoobentosu. Dùležitá bude kontrola zemìdìlských aktivit v oblasti a jejich regulace na udržitelnou úroveò, napøíklad transformací na zpùsob tzv. ekologického (extenzivního) zemìdìlství. Všechna sídla by mìla být napojena na èistírny odpadních vod s odpovídající kapacitou, kde bude funkèní i III. stupeò èištìní. Na základì výsledkù lze navrhnout revitalizaci morfologicky ovlivnìných èástí toku, která by mìla pøispìt k obnovì jejich hydrologické a ekologické funkce. S obnovou vegetaèního doprovodu, která by mìla být provedena fytogeograficky a biotopovì vhodnou druhovou skladbou, podpoøením heterogenity koryta a omezením erozních a transportních procesù dojde k diverzifikaci habitatù, podpoøí se i migraèní funkce tokù a jejich vegetaèního doprovodu a v neposlední øadì se zintenzivní kapacita procesù samoèištìní tokù.

69

BOHEMIA CENTRALIS 26

Summary

Results of the analysis of macroinvertebrate communities and the physico-chemical parameters of water quality indicate anthropogenic influence on the lotic ecosystems of Protected Landscape Area Bohemian Karst. The negative influence might be attributed to agricultural activities and the existent low-level household equipment. This may be seen (1) on the structure and biodiversity of aquatic communities, due to the absence of river bank vegetation, (2) on the in-stream habitat homogeneity resulting from amelioration corrections, stream regulation or in-stream sedimentation of eroded material. Additionally, the positive effect of natural terrestrial ecosystems on the environment and high value of macroinvertebrates communities as a bioindicator of anthropogenic impacts to lotic ecosystems were shown as well. In order to improve quality and natural character of lotic ecosystems, cautious management and long-term monitoring of the area (regarding the previously mentioned activity) should be used. Control of the local agricultural activities and their regulation towards a sustainable level, e.g. transformation into a different type of agriculture (extensive, organic farming) should also be considered. As far as the households surrounding the streams are concerned, they should have access to water management services, induced with tertiary treatment as well. With regard to the results, revitalization of the affected parts of the stream might be suggested, leading to the restoration of the streams’ hydrological and ecological functions. Restoration of appropriate vegetation and parallel restoration of basin heterogeneity, together with the constraint of erosion and transport processes, should lead to an increase in habitat and biological diversity. These measures should lead to restoration of the migrational function of the stream and it’s riverine vegetation as well as the intensification of self-purification processes. Podìkování Za cenné rady a pøipomínky bych na tomto místì rád podìkoval RNDr. Janì Rùžièkové, CSc., a RNDr. Josefu K. Fuksovi, CSc.

Literatura Buchar J., Ducháè V., Hùrka K. et Lellák J. (1995): Klíè k urèování bezobratlých. – Scientia s.r.o. Pedagogické nakladatelství, Praha, 285 s. Cummins K. W. (1974): Structure and function of stream ecosystems. – BioScience, 24: 631–641. ÈSN ISO 8466 (1994): Jakost vody. Kalibrace a hodnocení analytických metod a urèení jejich charakteru. – Èeská technická norma, Èeský normalizaèní institut. De Pauw N. et Hawkes H. A. (1993): Biological monitoring of river water quality. – In: Walley W. J. et Judd S. [eds.]: River water quality monitoring and control. – Aston Univ., UK, 249 s.

70

Štěpán Hřebík: Ekologie makrozoobentosu malých vodních toků v CHKO Český kras

Friday L. E. (1988): A key to the adults of British water beetles. – Field Studies Council, 7, 151 s. Formánek R. et Zahrádka J. (1994): Vliv rozdílné manipulace s vodou na strukturu makrozoobentosu v podélném profilu toku. – Zborník X. limnologickej konferencie, Stará Turá, s. 38–42. Helešic J. (1991): Využití larev pošvatek (Plecoptera) k bioindikaci prùtokù v experimentálních potocích. – Sborník IX. konference ÈSLS ÈSAV, Znojmo, s. 43–48. Hellawell J. M. (1986): Biological indicators of freshwater pollution and environmental Management. – Elsevier Appl. Sci. Publ., London, 508 s. Hrabì S., Bartoš E., Fott B., Frankenberger Z., Havlík O., Janèaøík A., Jírovec O., Kostroò K., ŠrámekHušek R., Vondráèek K. et Weiser J. (1954): Klíè zvíøeny ÈSR. Díl I. – NÈSAV, Praha, 538 s. Hrubý D. (1994): Makrozoobentos a saprobiologická charakteristika malých vodních tokù v CHKO Èeský kras. – Diplomová práce ڎP PøF UK, Praha, 70 s. Høebík Š. (2001): Ekologie makrozoobentosu malých vodních tokù v CHKO Èeský kras. – Diplomová práce ڎP PøF UK, Praha, 86 s. Høebík Š. (2003): Faunistic records: Athericidae. Atrichops crassipes. – In: Dipterologica Bohemoslovaca, Vol. 11, Folia Fac. Sci. Nat. Univ Masaryk, Brun., Biol. (in press). Klem D. J., Lewis P. A., Fulk F. et Lazorchak J. M. (1990): Macroinvertebrate field and laboratory methods for evaluating the biological integrity of surface waters. – United States Environmental Protection Agency, 256 s. Kratochvíl J., Balthasar V., Bouèek Z., Günther V., Šedivý J. et Pelikán J. (1957): Klíè zvíøeny ÈSR. Díl II. – NÈSAV, Praha, 746 s. Krno I. (1994): Bioindikaèné vlastnosti pošvatiek (Plecoptera). Zborník X. limnologickej konferencie, Stará Turá, s. 96–101. Kubíèek F. (1991): Vliv panelování koryta na bentos. Sborník IX. konference ÈSLS ÈSAV, Znojmo, s. 96–97. Kubíèek F. (1994): Ekologicky nízké prùtoky a jejich vliv na øíèní biotu. Zborník X. limnologickej konferencie, Stará Turá, s. 102–106. Landa V. et Soldán T. (1989): Rozšíøení jepic v ÈSSR a jeho zmìny v souvislosti se zmìnami kvality vody v povodí Labe. – Studie ÈSAV, Academia, Praha, 17: 1–172. Losos B., Gulièka J., Lellák J. et Pelikán J. (1985): Ekologie živoèichù. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 613 s. Metcalfe J. L. (1989): Biological water quality assessment of runing waters based on macroinvertebrate communities: history and status in Europe. – Environmental pollution, 60: 101–139. Nìmec J. et Ložek V. (1996): Chránìná území ÈR 1. Støední Èechy. – AOPK, Praha, 319 s. Nilsson A. (1997): Aquatic Insects of North Europe – A Taxonomic Handbook, Volume 2, Odonata-Diptera. – Apollo Books, Stenstrup, 440 s. Odum E. P. (1977): Základy ekologie. – Academia, Praha, 773 s. Pitter P. (1999): Hydrochemie. – Vydavatelství VŠCHT, Praha, 568 s. Pivnièka K., Benešová L., Èihaø M. et Rùžièková J. (1991): Kvalita vody a využití vybraných vodních tokù v CHKO Èeský kras. – Studie ڎP PøF UK, Praha, 25 s. Pivnièka K., Benešová L., Rùžièková J. et Tonika J. (1992): Studium vybraných malých vodních tokù v CHKO Èeský kras. – Studie ڎP PøF UK, Praha, 15 s. Pivnièka K., Benešová L., Pivnièková M., Rùžièková J. et Tonika J. (1993): Pøedbìžná ekologická studie malých vodních tokù v CHKO Èeský kras a Køivoklátsko. – Bohemia centralis, Praha, 22: 185–204. Rosendorf P. (1999): Revitalizace øíèního systému Støíbrného potoka. Dílèí studie bentosu. – Výzkumný ústav vodohospodáøský T. G. Masaryka, Praha, 24 s. Rozkošný R., Ježek J., Knoz J., Kramáø J., Krampl J., Kubíèek F., Lellák J., Mináø J., Pokorný P., Raušer J., Sedlák E., Špaèková V., Štusák J. M., Zelený J. et Zelinka M. (1980): Klíè vodních larev hmyzu. – Academia, Praha, 521 s.

71

BOHEMIA CENTRALIS 26

Rùžièková J. (1998a): Spoleèenstvo vodního hmyzu v šumavských tocích s rùzným stupnìm acidifikace. – Silva Gabreta, 2: 199–209. Rùžièková J. (1998b): Structure of aquatic insects community and biodiversity in relation to water pollution in lotic ecosystems of protected landscape areas Køivoklátsko and Bohemian Karst. – Acta Universitatis Carolinae Environmentalica, 12: 99–116. Rùžièková J. et Benešová L. (1996): Benthic macroinvertebrates as indicators of biological integrity in lotic freshwater ecosystems of large-scale protected areas in the Czech Republic – preliminary results. – Silva Gabreta, 1: 165–168. Rydlo J. (2000): Vodní makrofyta v Èeském krasu. – Muzeum a souèasnost, Roztoky, ser. natur., 14: 116– 136. Skalický V. (1997): Regionálnì fytogeografické èlenìní. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Kvìtena ÈR 1. – Academia, Praha, s. 103–121. Sládeèek V. et Sládeèková A. (1997): Atlas vodních organismù se zøetelem na vodárenství, povrchové vody a èistírny odpadních vod. 2. Konzumenti. – Èeská vìdeckotechnická vodohospodáøská spoleènost, 358 s. Sládeèek V., Zelinka M., Rotschein J. et Moravcová V. (1981): Biologický rozbor povrchové vody. Komentáø k ÈSN 83 05 32, èást 6, Stanovení saprobního indexu. – Úøad pro mìøení a normalizaci, Praha, 154 s. Sládeèková A. et Sládeèek V. (1998): Natural communities in running waters of the Czech Republic. – Acta Universitatis Carolinae Environmentalica, 12: 61–98. Soldán T. (1981): Faunistic records from Czechoslovakia, Ephemeroptera. – Acta Entomol. Bohemoslov., 78: 1–270. Soldán T., Zahrádková S., Helešic J., Dušek L. et Landa V. (1998): Distributional and quantitative patterns of Ephemeroptera and Plecoptera in the Czech Republic: A possibility of detection of long-term environmental changes of aquatic biotopes. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 98: 1–305. Spellerberg I. F. (1991): Monitoring ecological change. – Cambridge University Press, 334 s. Strahler A. N. (1957): Quantitative analysis of watershed geomorphology. – American Geophysical Union, 38 (6): 913–920. Ward J. V. (1993): Aquatic insect ecology 1. Biology and habitat. – J. Wiley and Sons, New York, 438 s. Zelinka M., Kubíèek F. (1985): Základy aplikované hydrobiologie. – UP, Brno, 250 s.

Recenzent: RNDr. Martin Èerný, PhD.

72

Bohemia centralis, Praha, 26: 73–84, 2003

Stanovení systémové chyby měření a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální části CHKO Český kras Systemic error determination and estimation of total atmospheric nitrogen deposition in the central part of Protected Landscape Area Bohemian Karst in 1994–2000 Ondřej Šimunek Správa CHKO Èeský kras, 267 18 Karlštejn 85; e-mail: [email protected]

■ Abstract. Systemic error was detected in measurements of the open-air deposition and sub-crown nitrogen deposition done by the AGNOS Hoøovice company in the central part of Bohemian Karst in 1994–2000. The error was due to changes in sample composition caused by their longer exposure between rain retention and sample abstraction (7–21 days on average). At the open-air precipitation during the investigated period 73 % of retained nitrogen was analytically determined, at the sub-crown precipitation in a deciduous forest only 51 %, in a coniferous forest 64 %. The total error may be divided to the error of the method used (at open-air precipitation 68 % of the total error, at sub-crown depositions 71 % in a deciduous forest and 77 % in a coniferous forest) and the error resulting from the lack of compliance with method. Corrected values of open-air nitrogen deposition made 7,5 kg/ha/year, sub-crown values 16 kg/ha/year in a deciduous forest and 28 kg/ha/year in a coniferous forest. However these data do not represent the final values of atmospheric nitrogen deposition because some important constituents – direct uptake through tree leaves, retention in herbaceous and shrub layers and through the soil surface – are not included. The method used cannot determine the real nitrogen deposition. It can be estimated to make a two- or threefold of the above mentioned corrected values. Mutual comparability of measurements carried out by the method of AGNOS Hoøovice company in various sites in the Czech republic and in Europe will be enabled after the systemic error has been removed. ■ Key words: atmospheric nitrogen deposition, correction of systemic error, half-life of N-compounds, exposure period of a sample

73

BOHEMIA CENTRALIS 26

Úvod

Atmosférická depozice je jedním z bilanèních vstupù dusíku do všech ekosystémù. Její význam pro rùzné ekosystémy je však výraznì odlišný. Zatímco v pøípadì agroekosystému (orná pùda) se na celkových vstupech dusíku podílí atmosférická depozice pøibližnì pouhými 15 %, což je ve srovnání s hnojením prùmyslovými i statkovými hnojivy pomìrnì málo, u trvalých travních porostù její podíl stoupá v závislosti na intenzitì hnojení a zpùsobu využívání již na 30–70 % celkových vstupù. V lesních ekosystémech a v pøirozených spoleèenstvech již pøedstavují atmosférické depozice podíl rozhodující, protože na nì pøipadá 70 a více procent z celkových vstupù dusíku. Celková výše a dlouhodobý trend atmosférické depozice dusíku mají zásadní význam pro zachování pøirozených a pøírodì blízkých spoleèenstev stepního a lesního typu. Nárùst hodnot depozice dusíku v minulém období, zapøíèinìný pøedevším rozvojem prùmyslu a dopravy, se významnì podílel na postupné degradaci mnoha pøirozených spoleèenstev, na snižování druhové pestrosti a na vytlaèování ménì konkurenceschopných vzácných druhù rostlin a následnì i živoèichù, na jejichž místo nastupovala jednotvárná a co do množství druhù chudá nitrofilní spoleèenstva døevin (akát, jasan) a bylin (agresivní druhy trav a øada druhù dvoudìložných). Takový vývoj je v pøíkrém rozporu se zámìrem ochrany dochovaného stavu pøírodního prostøedí, zejména v maloplošných zvláštì chránìných územích a v prvních, pøípadnì i v druhých zónách odstupòované ochrany pøírody národních parkù a chránìných krajinných oblastí. V CHKO Èeský kras lze uvést øadu pøíkladù výše uvedeného nepøíznivého vývoje, jehož dùsledkùm je nutné èelit speciálními, èasovì nároènými a nákladnými managementovými opatøeními (NPP Kotýz, NPP Zlatý kùò, PR Kobyla, èetné stepní a lesostepní partie NPR Karlštejn a NPR Koda). Z výše uvedených dùvodù má Správa CHKO Èeský kras zájem na sledování hodnot a trendù atmosférické depozice dusíku na území Èeského krasu. Výsledky monitoringu mají význam nejen pro pøípravu a plánování managementových prací ve zvláštì chránìných územích, ale pøedevším jako podklad a argumentace pøi jednáních o budoucí ochranì ovzduší a pro posuzování vlivù rùzných zámìrù na životní prostøedí. Na území CHKO Èeský kras provádí od roku 1994 monitoring depozic dusíku firma AGNOS Hoøovice. Výsledky tohoto monitoringu jsou pøedkládány Správì CHKO Èeský kras k dalšímu využití. Firma AGNOS Hoøovice použila, jak je rozebráno níže, metodiku mìøení zásadnì odlišnou ve srovnání se standardními postupy, které používá napøíklad ÈHMÚ nebo VÚV Praha. Na druhé stranì však jde o jediná systematicky provádìná mìøení atmosférických depozic v CHKO Èeský kras, a celá pozorovací øada obsahuje cenné informace o této významné charakteristice stavu prostøedí v uvedené oblasti. Výsledky mìøení však, jak vyplyne z dalších úvah a výpoètù, jsou zatíženy systémovou chybou, plynoucí z použité metody. Správa CHKO Èeský kras proto pøikroèila k analýze pøedložených

74

Ondřej Šimunek: Stanovení systémové chyby měření a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální části CHKO Český kras

prvotních výsledkù mìøení s cílem stanovit a eliminovat tuto systémovou chybu a skryté informace o atmosférických depozicích dusíku získat v co možná nejpøesnìjší podobì. Materiál a metody

Podkladem pro následující úvahy a výpoèty jsou prvotní výsledky chemických analýz srážkových vod za léta 1994–2000, tak jak je Správa CHKO Èeský kras dostala k dispozici ve zprávì vypracované firmou AGNOS Hoøovice (Kaufman 2000). Sledovány byly (vedle øady jiných ukazatelù) koncentrace amonných a dusiènanových iontù ve srážkových vodách zachycených na volné ploše a v lesních porostech na více místech CHKO Èeský kras. Metodika mìøení je popsána ve zprávì Kaufman (2001). Srážkové vody byly v letním období zachycovány pomocí odbìrných nádob (prùmìr nálevky 120,6 mm, záchytná plocha 114,2 cm2, hloubka 140 mm, na okraji zuby 20 mm, zaústìní pøes šroubovou spojku a plastový filtr do dvoulitrové lahve, všechny uvedené souèásti z polyetylenu, záchytná plocha ve výši 130 cm nad terénem), které byly ve skupinách po devíti umístìny jednak na volném prostranství, jednak v lesních porostech. V zimním období byly srážkové vody zachycovány do válcových nádob (prùmìr 150 mm, záchytná plocha 114,2 cm2, hloubka 50 cm, materiál èerný PE, na konci s bøitem, výška záchytné plochy 170 cm nad terénem). Vzorky srážkových vod byly po zmìøení objemu srážkové vody zachycené v jednotlivých nádobách za úèelem stanovení srážkových úhrnù smíseny ve scelovací nádobì podle variant. Odbìry mìly probíhat v intervalu jednou za dva týdny, v mnoha pøípadech však nebyl tento interval dodržen. Èištìní èástí odbìrového zaøízení, které pøicházelo do styku se vzorkem, bylo provádìno omytím destilovanou vodou. Jiné ošetøení odbìrných zaøízení (stabilizaèní kyselinová nebo baktericidní náplò kolektorù po dobu expozice, kvantitativní pøevod depozitu z nádob a desorpce z jejich stìn, mineralizace vzorku pøed analýzou atd.) nebylo podle metodiky firmy AGNOS provádìno. Analýzy byly provádìny v laboratoøi firmy AGNOS, v pøípadì dusiènanového iontu kapalinovou chromatografií, u amonného iontu firma AGNOS metodu neuvádí. Po prostudování zprávy Kaufman (2000), metodiky ze zprávy Kaufman (2001) a na základì zvážení všech dalších známých skuteèností a okolností dospìla Správa CHKO Èeský kras k pracovnímu závìru, že firmou AGNOS popsaná a použitá metoda práce, zejména 14denní a èasto i mnohem delší interval odbìrù prùbìžnì nashromáždìných vzorkù srážkových vod pøi absenci stabilizace a dalšího ošetøení vzorkù i odbìrních kolektorù, musí nutnì obsahovat systémovou chybu mìøení, plynoucí z prodlevy mezi èasem zachycení srážkových vod ve sbìrných nádobách a okamžikem odbìru vzorkù. V pøípadì dusíku vázaného v anorganických iontech dochází èinností mikroorganismù ke zmìnì složení vzorkù, která se projevuje postupným snižováním koncentrací obou hlavních složek – amonných iontù i dusiènanù. Èást pùvodnì za-

75

BOHEMIA CENTRALIS 26

chyceného dusíku uniká ze vzorku ve formì plynù (jako NH3, N2 nebo oxidy N) a urèité množství tohoto prvku mùže být rovnìž doèasnì vázáno v organické formì (biomasa bakterií, øas a dalších mikrobù a jejich pozùstatkù), a tak se pøi použité metodì nepromítne do výsledkù chemických analýz. Další možnou pøíèinu systémové chyby je tøeba hledat v sorpci èásti deponovaného dusíku na stìnách sbìrných nádob. Postup výpoètu systémové chyby mìøení vychází z následujících úvah: a) systémová chyba je tím vìtší, èím delší doba uplynula mezi spadnutím srážky a vlastním odbìrem (doba expozice vzorku závisí na èasovém prùbìhu srážek) b) složení zachycených srážkových vod se v prùbìhu období mezi odbìry vzorkù mùže mìnit v dùsledku vìtšího poètu srážkových událostí (možné je v závislosti na výši a složení konkrétní srážky jak zvyšování koncentrace, tak i øedìní) c) pøi stanovení závislosti koncentrace amonných a dusiènanových iontù na dobì expozice vzorku je tøeba odseparovat další èinitele, na kterých tato koncentrace resp. její zmìna v èase závisí (zejména vliv intenzity srážek a teploty, pøi které expozice vzorku probíhala). Výpoèet systémové chyby mìøení byl proveden pro tøi lokality v centrální èásti CHKO Èeský kras: Karlštejn (Javorka), Koda (Nad starými školkami) a Kobyla (nad bývalým lomem); pro tyto lokality lze nalézt vhodnou charakteristiku prùbìhu srážkové èinnosti (stanice Liteò). Zvl᚝ byly propoèteny výsledky pro depozici na volné ploše (mìøeno na prostranství bez porostu – znaèeno PD), zvl᚝ pro listnatý les (TF), zvl᚝ pro jehliènatý les (smrkový porost na Kodì – TF-SM). Vzhledem k okolnosti, že ztráty dusíku ve vzorcích závisí na teplotì, byl soubor mìøení rozdìlen pro každou výše uvedenou variantu do tøí podvariant: zima (XI–III mìsíc, znaèeno Z), jaro–podzim (IV–V, IX–X mìsíc, znaèeno J, P) a léto (VI–VIII mìsíc, znaèeno L). V pøípadì, že odbìrové období zasáhlo do dvou z podvariant, bylo pro jeho zaøazení pøihlédnuto k pøevládající èásti tohoto období. Pro stanovení èasového prùbìhu srážkové èinnosti (tj. rozložení srážek v prùbìhu jednotlivých odbìrových období) byla využita mìøení stanice ÈHMÚ v Litni. Pro vlastní hodnocení depozic pak byly použity výsledky mìøení srážkových úhrnù za jednotlivá odbìrová období firmou AGNOS Hoøovice. Deponovaný dusík byl hodnocen jako úhrn dusiènanového a amonného iontu, pøepoètený na prvek (KN) podle vztahu: KN = 0,226 KNO3 + 0,778 KNH4 kde: KN KNO3, KNH4

76

(1)

– koncentrace v anorganických iontech vázaného dusíku ve srážkových vodách (mg.l–1) – koncentrace dusiènanù a amonného iontu uvádìné firmou AGNOS (mg.l1)

Ondřej Šimunek: Stanovení systémové chyby měření a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální části CHKO Český kras

Pro hodnocení zmìn složení zachycených vzorkù je dùležitý èas expozice (EX), tj. doba, kterou byla prùmìrná zachycená vodní kapka vystavena vlivùm, které tyto zmìny zapøíèiòují. Stanovíme ji zvl᚝ pro každé období, za které byly srážky zachyceny, z prùbìhu srážkové èinnosti (podle stanice Liteò) dle následujícího vztahu: EX = [ ∑ (Hsj . j ) / ∑ Hsj ] – 0,5

(2)

kde: EX – doba expozice vzorku (dny) Hsj – denní úhrn srážky (mm) v j-tém dni daného období zachycení vzorkù j – poøadí dne v období (j = 1 pøedstavuje den pøedcházející datu odbìru vzorku, poøadí je èíslováno proti chodu èasu)

Variabilita hodnot KN je ovlivnìna øadou èinitelù, pøedevším charakterem srážek, smìrem a silou vìtru v období zachycování vzorkù a druhem lesního porostu. Dominantním z uvedených èinitelù je prùmìrná intenzita srážek (IHs), kterou pro každé období stanovíme ze vzorce: IHs = Hs / n (3) kde: IHs – prùmìrná intenzita srážek (mm.den–1) podle údajù pro danou plochu (tj. hodnota udaná ve zprávì Kaufman 2000) n – poèet dní se srážkou v období zachycení vzorku podle stanice Liteò Ke stanovení systémové chyby mìøení byl zvolen následující postup: 1. krok Byly vymezeny základní sledované velièiny (KN, EX a IHs) tak, jak byly definovány ve vzorcích (1), (2) a (3), a byly stanoveny jejich hodnoty pro všechna období zachycení vzorkù. Velièiny KN, EX a IHs mají vysoce asymetrická rozdìlení èetností (koeficienty asymetrie A = 3,84, resp. 6,06 a 5,70) s vysokým excesem (koeficienty E = 20,23, resp. 50,32 a 49,04). Znamená to, že uvedené soubory nemají ani se nepøibližují normálnímu rozdìlení èetnosti (kdy A = 0, E = 0). Aby bylo možné jejich další hodnocení, je tøeba k výpoètùm použít logaritmù (tj. log KN, log EX a log IHs). Koeficienty asymetrie i excesu se tak pøiblíží nule (A = –0,64, resp. –0,28 a –0,27, E = 0,88, resp. 2,97 a 0,69) a rozdìlení èetnosti logaritmù všech tøí velièin se tak pøiblížilo normálnímu. Logaritmováním zároveò pøevádíme nelineární (exponenciální) vztah mezi velièinami na regresi logaritmicko-lineární. Poznámka: Ještì vìtšího pøiblížení normálnímu rozdìlení èetnosti by bylo možné dosáhnout volbou jiného základu logaritmù.

77

BOHEMIA CENTRALIS 26

2. krok Hodnoty velièin KN, EX a IHs tvoøí uspoøádané trojice (Y, X, Z), jejich logaritmy pak uspoøádané trojice (y, x, z). Tyto uspoøádané trojice byly roztøídìny podle charakterù porostù a roèních období do celkem devíti skupin: PD-Z PD-J, P PD-L TF-Z TF-J, P TF-L TF-SM-Z TF-SM-J, P TF-SM-L

volné prostranství, zima (XI–III) volné prostranství, jaro a podzim (IV–V, IX–X) volné prostranství, léto (VI–VIII) listnatý les, zima (XI–III) listnatý les, jaro a podzim (IV–V, IX–X) listnatý les, léto (VI–VIII) jehliènatý les (smrk), zima (XI–III) jehliènatý les, jaro a podzim (IV–V, IX–X) jehliènatý les, léto (VI–VIII)

Každá z uvedených skupin byla øešena zvl᚝. Výsledky za plochy Koda, Kobyla a Karlštejn byly spojeny do jednotných souborù podle výše uvedených pravidel. 3. krok Byly øešeny pomocné parciální logaritmické lineární regrese. Jde o závislost log KN (tj. závisle promìnné y) na log EX (tj. nezávisle promìnné x) pøi vylouèení vlivu log IHs (tj. nezávisle promìnné z). Výsledkem øešení jsou obecné regresní rovnice typu (4) log KN = byx.z . log EX + ayx.z kde: byx.z – parciální regresní koeficient (smìrnice) logaritmické lineární závislosti log KN na log EX pøi vylouèení vlivu log IHs ayx.z – parciální absolutní èlen regresní rovnice Øešení úlohy bylo provedeno podle pøíslušných vztahù regresního poètu používaných v matematické statistice. Význam vypoètených regresních rovnic je pomocný (cílem není nalézt vlastní závislost, ale pomocí této závislosti stanovit pro pøíslušná pEX1 a pEX2 hodnoty log KN–1 a log KN–2, potøebné k øešení rovnic (5) a (6a) nebo (6b), viz 5. krok. 4. krok Pro všechny skupiny byl stanoven medián hodnot EX. Soubory hodnot EX ve skupinách byly rozdìleny podle tohoto mediánu na dvì pøibližnì stejnì poèetné podskupiny (EX1 s nižšími a EX2 s vyššími hodnotami èasù expozice) tak, aby poèty èlenù obou podskupin si byly co možná nejbližší. Byly vypoèteny aritmetické prùmìry èasù expozice pro obì podskupiny (pEX1, resp. pEX2). Logaritmy obou tìchto prùmìrù byly 78

Ondřej Šimunek: Stanovení systémové chyby měření a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální části CHKO Český kras

dosazeny do regresních rovnic (4) a byly vypoèteny pomocné hodnoty logaritmù prùmìrných koncentrací log KN–1 a log KN–2. 5. krok Jako pomocný ukazatel potøebný pro další výpoèty, charakterizující ztráty dusíku ze zachycených vzorkù, byl zvolen poloèas pøemìny T (dny), kterým je èas expozice, za kterou se v daném vzorku sníží v dùsledku ztrát koncentrace KN na 1/2 pùvodní hodnoty. Poloèas pøemìny má ve skuteènosti hypotetický charakter, protože vzorek je zachycován postupnì (tj. dusíkaté ionty se stále doplòují). Byl vypoèten pro všechny skupiny samostatnì. Postupujeme podle rovnic: log KN* = (pEX2 . log KN–1 – pEX1 . log K N–2) / (pEX2 – pEX1)

(5)

T = log 2 . pEX1 / (log KN* – log K N–1)

(6a)

T = log 2 . pEX2 / (log KN* – log K N–2)

(6b)

nebo

6. krok Hodnotu pøímo namìøené depozice (DEP) stanovíme pro každou skupinu takto: DEP = 0,01 . ∑ (Hs . KN) . období . (∑ m)–1

(7)

kde: DEP

– pøímo namìøená atmosférická depozice (na volné ploše nebo podkorunová), tj. vypoètená z nekorigovaných hodnot (kg . ha–1 . rok–1 N) Hs – pøímo namìøené srážkové úhrny za jednotlivá období zachycení vzorkù (mm) KN – pøímo namìøené úhrny koncentrací amonného a dusiènanového dusíku v pøepoètu na prvek (mg . l–1 N) m – délky jednotlivých období zachycení vzorkù (dny) období – délka roèní doby (pro Z = 151,25 dní, J, P = 122 dní a L = 92 dní)

7. krok Hodnotu støedního èasu expozice vzorku (pEX) ve dnech stanovíme jako vážený prùmìr èasù expozice jednotlivých vzorkù ve skupinì (pøi výpoètu depozice jsou totiž vedle koncentrací významná i množství spadlých srážek). Postupujeme podle vzorce: pEX = ∑ (Hs . EX) / ∑ Hs

(8)

kde význam jednotlivých symbolù již byl vysvìtlen výše.

79

BOHEMIA CENTRALIS 26

8. krok Reálný opravný souèinitel (k) stanovíme ze vzorce: log k = log 2 . pEX . T–1

(9)

kde symboly byly vysvìtleny výše. 9. krok Opravenou hodnotu atmosférické depozice (DEPk) pak stanovíme pro jednotlivé skupiny podle vztahu: DEPk = DEP . k

(10)

kde symboly byly již vysvìtleny výše. 10. krok Uvažujeme-li, že metodikou pøedpokládaná délka období zachycení vzorkù èiní m = 14 dní, lze snadno urèit, že prùmìrná doba expozice by se v pøípadì dodržení této metodiky blížila (s možnou malou odchylkou) hodnotì pEX = 7 dní. Vzhledem k tomu, že v øadì pøípadù (zejména v zimním období) tento pøedpoklad dodržen nebyl (napø. nastal i pøípad, kdy m = 149 dní, pøi kterém EX = 86,746 dní), došlo ke zvýšení chyby stanovení depozic právì v dùsledku nedodržení metodiky. Toto rozlišení chyby na systémovou chybu (tj. zpùsobenou pøímo vlastní metodou mìøení) a na chybu vzniklou nedodržením metodiky je možné stanovit takto: log k´ = 7 . log 2 . T –1

(11)

∆celk = DEPk – DEP = ∆syst + ∆laps

(12)

∆syst = DEPk . (k´ – 1) / k´

(13)

∆laps = ∆celk – ∆syst

(14)

kde: k´ – ideální opravný souèinitel (tj. jeho hodnota v pøípadì úplného dodržení metodiky) ∆celk – celková chyba (kg . ha–1 . rok–1 N), tj. hodnota, o kterou je namìøená hodnota depozice nižší, než je hodnota skuteèná ∆syst – systémová chyba (kg . ha–1 . rok–1 N), tj. hodnota, o kterou by byla namìøená hodnota depozice nižší než skuteèná, pokud by byla plnì dodržena metodika, pokud jde o termíny odbìrù vzorkù ∆laps – chyba zapøíèinìná nedodržením termínù odbìrù vzorkù (kg . ha–1 . rok–1 N)

80

Ondřej Šimunek: Stanovení systémové chyby měření a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální části CHKO Český kras

Výsledky

Do tab. 1 byly shrnuty výsledky regresní analýzy pro jednotlivé skupiny (viz 3. krok) Tab. 1. Pøehled výsledkù pomocné parciální regresní analýzy (závislost promìnné log KN = y na log EX = x pøi vylouèení vlivu promìnné log IHs = z) Table 1. List of results of auxiliary partial regression analysis Skupina

n

ryx.z

α

byx.z

ayx.z

PD-Z

124

–0,217

0,0172

–0,209014856

0,326381519

PD-J, P

146

–0,134

0,1099

–0,234160345

0,248108410

PD-L

106

–0,106

0,2884

–0,268807601

–0,172990490

TF-Z

113

–0,410

‹ 0,0050

–0,497484510

0,721403474

TF-J, P

131

–0,242

0,0057

–0,410469318

0,572401769

TF-Z

95

–0,186

0,0745

–0,539164852

0,558431396

TF-SM-Z

39

–0,142

0,4089

–0,218195678

1,006559447

TF-SM-J, P

49*)

–0,461

0,3766

–0,291422077

1,167758668

TF-SM-L

35

–0,234

0,1951

–0,526585982

1,061052109

* vypoèteno intervalovým zpùsobem podle EX (ze 7 intervalù)

Legenda: n – poèet uspoøádaných trojic ryx.z – parciální korelaèní koeficient závislosti log KN na log EX pøi vylouèení log IHs α – hladina významnosti, pøi které se testovací kritérium korelaèního koeficientu t právì rovná kritické hodnotì Studentova rozdìlení èetnosti byx.z – parciální regresní koeficient závislosti log KN na log EX pøi vylouèení log IHs ayx.z – parciální èlen regresní rovnice

Ukazuje se, že aèkoliv variabilita hodnot KN (a tudíž i log KN) je výsledkem mnoha èinitelù, ve všech pøípadech vykazuje (i když s promìnlivou tìsností, jak o tom svìdèí rozlièné hladiny významnosti α) koncentrace dusíku negativní závislost na èase expozice, což má pro posouzení existence této závislosti rozhodující význam. Vlastní výsledky výpoètù byly shrnuty do tab. 2.

81

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 2. Výsledky stanovení atmosférické depozice dusíku a opravy chyby mìøení Table 2. Results of the atmospheric nitrogen deposition determination and the measurement error correction. Ukazatel

Jednotka

Bez porostu

T

dni

33,96

–

–

–

–

pEX

dni

21,419

7,338

7,291

–

–

–

–

k

–

1,548

1,253

1,332

–

–

–

–

k´

–

1,154

1,240

1,316

–

–

–

–

KN

1,261

1,360

0,590

–

–

–

–

DEP

mg . l–1 N kg . ha–1 . období–1 N

1,73

2,60

1,21

5,54

73,28

68

32

DEPk

kg . ha–1. období–1 N

2,69

3,26

1,61

7,56

100,00

–

–

T

dni

13,86

12,51

8,78

–

–

–

–

pEX

dni

21,744

7,217

7,254

–

–

–

–

k

–

2,966

1,492

1,773

–

–

–

–

k´

–

1,419

1,474

1,738

–

–

–

–

KN

1,698

2,072

1,797

–

–

–

–

DEP

mg . l–1 N kg . ha–1 . období–1 N

2,01

3,15

2,95

8,11

51,01

71

29

DEPk

kg . ha–1. období–1 N

5,95

4,71

5,24

15,90

100,00

–

–

17,61

9,20

–

–

–

–

Listnatý les

Zima

Jaropodzim 22,53

Léto

Celkem Odchylka rel∆syst rel∆laps (%) (%) (%)

Typ porostu

17,65

Jehličnatý les T

dni

33,43

(smrk)

pEX

dni

24,968

7,320

7,367

–

–

–

–

k

–

1,678

1,334

1,742

–

–

–

–

k´

–

1,156

1,317

1,695

–

–

–

–

KN

7,313

6,366

5,098

–

–

–

–

DEP

mg . l–1 N kg . ha–1 . období–1 N

4,79

7,07

6,00

17,86

63,97

77

23

DEPk

kg . ha–1. období–1 N

8,04

9,43

10,45

27,92

100,00

–

–

Poznámka: rel∆syst a rel∆laps je vyjádøena relativnì, tj. jako procentuální podíl na ∆celk.

Z tab. 2 plyne: a) poloèas pøemìny T závisí jednoznaènì na roèním období (zkracuje se s rostoucí prùmìrnou teplotou vzduchu) b) pøemìna nejrychleji probíhá v prostøedí listnatého lesa, patrnì je urychlen organickými látkami a mikroorganismy, které jsou zde splachovány z korun stromù, v zimním období nelze vylouèit vliv tlení spadlého listí (sbìrné nádoby jsou v té dobì otevøené) c) v jehliènatém lese je pøemìna významnì pomalejší než v listnatém, pravdìpodobnì v dùsledku menšího mikrobiálního oživení; nelze vylouèit urèitý konzervaèní úèinek pryskyøic a dalších látek z jehlic d) pùvodnì oèekávaný vliv koncentrace amonného a dusiènanového iontu na rychlost pøemìny se nepotvrdil

82

Ondřej Šimunek: Stanovení systémové chyby měření a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech 1994–2000 v centrální části CHKO Český kras

e) jasnì se ukazuje vliv nedodržení metodiky v zimním období, kdy i pøi nejdelších poloèasech pøemìny dochází k nárùstu opravných koeficientù k v dùsledku dlouhých expozièních dob (nastal dokonce pøípad, kdy v období na pøelomu let 1997 a 1998 byl odebrán vzorek v intervalu 149 dní; prùmìrná doba expozice v tomto pøípadì pøekroèila 86 dní) f) nejvìtší chyba byla zjištìna v pøípadì mìøení v listnatém lese (zde bylo analýzami podchyceno jen 51 % dusíku zachyceného v nádobách), pak následuje les jehliènatý (analyticky podchyceno 64 % zachyceného dusíku) a posléze depozice na volné ploše (73 %). Diskuse

Na základì mìøení provedených firmou AGNOS Hoøovice v letech 1994–2000, odhadl Hofmeister (2001) velikost atmosférické depozice N do lesních ekosystémù Èeského krasu na 6–14 kg . ha–1 . rok–1 N. Tento odhad skuteènou hodnotu depozic N znaènì podceòuje. Obdobnì je tomu u odhadù uvedených v práci Hruška et al. (2001– 2002). Zavedeme-li opravu systémové chyby mìøení tak, jak byla provedena na Správì CHKO Èeský kras (viz tab. 2), dostáváme se k intervalu odhadu 7,5 až 28 kg . ha–1 . rok–1 N, což je témìø dvojnásobek než hodnoty uvádìné zmínìnými autory. Zde je však na místì podotknout, že uvedené korigované výsledky, získané po odstranìní systémové chyby výše popsaným postupem, není možné bezprostøednì porovnat s hodnotami namìøenými za použití nìkteré v souèasnosti používané standardní metodiky (ÈHMÚ, VÚV, ÈGÚ atd.), nebo na území CHKO Èeský kras ani v blízkém okolí žádná odpovídající pozorování neprobíhala. Skuteèná hodnota depozic však významnì pøesahuje i rozmezí zjištìné po opravì chyby mìøení. Dùvodem je skuteènost, že podkorunový tok dusíku stanovený metodou použitou firmou AGNOS Hoøovice nezahrnuje veškerou atmosférickou depozici tohoto prvku. Do sbìrných nádob se nedostane jednak ta èást depozice dusíku, která je pøijata pøímo listovým aparátem lesních døevin, a dále pak dusík zachycený bylinným patrem a pøedevším vlastním pùdním povrchem. Skuteènou výši depozice dusíku lze z podkladù vytvoøených firmou AGNOS Hoøovice pouze odhadovat, a to se znaènou mírou neurèitosti. Lze oèekávat, že v jehliènatých porostech depozice dosahuje nebo i pøekraèuje 40 kg . ha–1 . rok–1 N, v listnatých lesích se pak pohybuje okolo 30 kg . ha–1 . rok–1 N. Na otevøeném prostranství pak v závislosti na kvalitì pùdy a vegetaèním pokryvu lze oèekávat depozici dusíku od 10–15 kg . ha–1 .rok–1 (skalní stepi) po 20–30 kg . ha–1 .rok–1 (zemìdìlské pùdy, holiny, paseky, lesní kultury a mlaziny). Systémová chyba mìøení metodou použitou firmou AGNOS Hoøovice je závislá na charakteru porostu a na meteorologických faktorech. Vzhledem k tomu, že stanovení chyby mìøení bylo provedeno jen pro jednu pozorovací øadu (tj. støední èást Èeského krasu), nelze je zobecnit na jiná místa v ÈR èi dokonce v Evropì, kde byla stanovení

83

BOHEMIA CENTRALIS 26

depozic provádìna stejnou metodou. Znamená to, že pro vzájemnou srovnatelnost mìøení z rùzných míst by bylo tøeba na všech sledovaných lokalitách nejprve tuto systémovou chybu, která mùže být obecnì rùzná, stanovit. Souhrn

Byla zjištìna systémová chyba mìøení depozic na volné ploše a podkorunových depozic dusíku provádìných firmou AGNOS Hoøovice v centrální èásti Èeského krasu v letech 1994–2000. Chyba je zapøíèinìna zmìnami složení vzorkù v dùsledku jejich déletrvající expozice mezi èasem zachycení srážek a èasem odbìru vzorkù (prùmìrnì 7–21 dní). U depozic na volné ploše bylo v uvedeném období analyticky stanoveno 73 % zachyceného dusíku, u podkorunových v listnatém lese pouhých 51 %, v jehliènatém pak 64 %. Celkovou chybu lze rozdìlit na chybu vlastní metodiky (u depozic na volném prostranství 68 % celkové chyby, u podkorunových depozic 71 % v listnatém a 77 % v jehliènatém lese) a na chybu vzniklou nedodržením metodiky. Korigované hodnoty depozic dusíku na volné ploše èinily 7,5 kg . ha–1 . rok–1 N, podkorunových pak 16 kg . ha–1 . rok–1 N v listnatém lese a 28 kg . ha–1 . rok–1 N v jehliènatém lese. Tyto údaje však nepøedstavují koneèné hodnoty atmosférické depozice dusíku, protože nezahrnují nìkteré její významné složky, zejména pøímý pøíjem listy lesních døevin, zachycení bylinným a nízkým døevinným patrem a pøedevším vlastním pùdním povrchem. Skuteènou depozici dusíku nelze použitou metodou stanovit, lze jen odhadnout, že mùže dosáhnout i dvojnásobku výše uvedených korigovaných hodnot. Vzájemná srovnatelnost mìøení provádìná metodou použitou firmou AGNOS Hoøovice na rùzných místech ÈR a v Evropì je možná pouze po odstranìní systémové chyby mìøení.

Literatura Kaufman R. (2000): Celková atmosférická depozice v CHKO Èeský kras, výsledky mìøení v letech 1994– 2000. AGNOS Hoøovice [pùvodní text této zprávy je k dispozici na Správì CHKO Èeský kras v Karlštejnì]. Kaufman R. (2001): Celková atmosférická depozice v CHKO Èeský kras, výsledky mìøení v letech 1994– 2001. AGNOS Hoøovice [pùvodní text této zprávy je k dispozici na Správì CHKO Èeský kras v Karlštejnì]. Hofmeister J.(2001): Význam atmosférické depozice slouèenin dusíku a historického vývoje dubohabrových lesních porostù CHKO Èeský kras z hlediska procesu šíøení jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) v tìchto porostech. Sborník semináøe „Péèe o lesy ve zvláštì chránìných územích CHKO Èeský kras“. Hruška J., Cienciala E., Moravèík P. et Hofmeister J. (2001–2002): Dlouhodobá acidifikace a nutrièní degradace lesních pùd – limitují faktor souèasného lesnictví. Lesnická práce 11/2001–1/2002.

Recenzent: RNDr. Ivan Suchara, CSc.

84

Bohemia centralis, Praha, 26: 85–95, 2003

Vliv stanovištních podmínek na růst buku (Fagus sylvatica) v Českém krasu Effect of habitat conditions on growth of beech (Fagus sylvatica) in Bohemian Karst Vladimír Švihla Správa CHKO Èeský kras, 267 18 Karlštejn 85; e-mail: [email protected]

■ Abstract. The original area covered by beech forest in Bohemian Karst was much larger in past compared with the present state. The habitat conditions in Bohemian Karst and their effect on water uptake in beech and hornbeam forests were discussed. A derived hydrological model for reference decade of 1951–1960 has shown a very variable water supply which was very favourable only during two years and adverse for the rest of the studied period. Bohemian Karst territory is thus an area with alternating water supply of beech forests. The adverse influence of water regime is probably compensated by beech affinity to calcium, which is a biogenic element both regulating water regime and partly compensating adverse climate influence. This assumption is based on high quality of beech tree stems. ■ Key words: water regime of beech forest, hydrological model, moisture conditions, Cephalanthero-Fagetum

Úvod

Èeský kras jako významná souèást èeského thermophytica je oblast s prùmìrnou roèní teplotou 8 až 8,5 oC, mírnì suchá, morfologicky velmi èlenitá a geologicky i pùdnì velmi pestrá. Dlouhodobá prùmìrná roèní hydrologická bilance (tab. 1) naznaèuje nízkou odtokovou výšku a vysoký územní výpar. Na území Èeského krasu se nachází zbytky pùvodních buèin, nejníže položených v oblasti støedních Èech, ve 2. a 3. vegetaèním stupni; nìkteøí typologové je klasifikují jen 3. vegetaèním lesním stupnìm (VLS), pøevážnì na støedních a dolních èástech severních svahù.

85

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 1. Hydrologická bilance v Èeském krasu Table 1. Hydrologic balance in Bohemian Karst

mm

HS

Q

Z

528

43

485

HS – prùmìrné roèní srážky / mean year precipitation Q – prùmìrná roèní odtoková výška / mean year runoff Z – prùmìrná roèní ztráta odtoku / mean year runofflos

Pøi tvorbì plánù péèe o NPR Karlštejn je závazným úkolem analyzovat podmínky vodní komponenty buèin v tìchto krajních podmínkách, a charakterizovat tak možnou dolní hranici jejich existence ve støedních Èechách. V dalším textu jsou používány obvyklé lesnické zkratky BK (buk lesní), JD (jedle bìlokorá) a SM (smrk ztepilý). Materiál a metoda analýzy

Analýza vychází z mìøených prùtokù na øece Berounce ve vstupním mìrném profilu do Èeského krasu v Berounì a dolním mìrném profilu v Dobøichovicích. Údaje o srážkách na tomto povodí byly stanoveny z pìti srážkomìrných stanic (z nichž tøi již nefungují). Dále byly použity mìøené hodnoty výparnosti na meteorologické stanici ÈHMÚ v Neumìtelích (mimo Èeský kras, na jeho jižní hranici). Použity byly i výsledky hydropedologického prùzkumu v NPR Karlštejn. Mìrné profily na Berounce vymezují povodí o výmìøe 436,61 km2, ve kterém se nachází zájmová plocha 77,45 km2 v Èeském krasu. Její hydrologické charakteristiky byly získány odpoètem hydrologických charakteristik (srážky, odtok) vodních tokù mimo Èeský kras podle údajù ÈHMÚ. Takto získaná hydrologická bilance je uvedena v tab. 1. Protože detailní mìøení pøímo v konkrétních bukových porostech nejsou k dispozici, byla vyslovena hypotéza, že prùmìrné hydrologické údaje BK porostù na zájmové ploše pøibližnì souhlasí s prùmìrnými hydrologickými údaji zájmového povodí, což analýzou bylo prokázáno. V analýze tedy nejde o zhodnocení konkrétních podmínek v bukovém porostu, ale o stanovení, jak prùmìrné hydrologické podmínky v západní èásti Èeského krasu a jmenovitì v NPR Karlštejn odpovídají nárokùm místních bukových porostù na zásobení vodou. Za referenèní období bylo zvoleno desetiletí 1951–1960, protože reprezentuje srážkovì i odtokovì delší èasové období. Pro analýzu vodního režimu v bukových porostech 80–120 let starých a plnì zakmenìných byl zvolen bilanèní pøístup podle modelu (vše v mm):

86

Vladimír Švihla: Vliv stanovištních podmínek na růst buku v Českém krasu

(1) HS = Q + Z (2) Zi = Jt,i + Vú,i + ∆Wi (3) Ri = Zi – Jt,i – Vp,i (4) Z = Jt + Vú (5) Jt = 0,25 Z (6) Vú = 0,75 Z HS (r) (7) Vp = ——— . 137 528

(roèní krok) (mìsíèní krok) (mìsíèní krok) (∆W = 0 pro roèní krok) (roèní krok) (roèní krok) (roèní hodnota HS = 528 mm, viz bod è. 0, HS (r) roèní srážkový úhrn konkrétního roku)

(8) Eo,i = 0,0018 (Tm + 25)2 . (100 – Vm)

(mìsíèní krok)

Eo,i (9) ai = ————— 4 Σi . Eo,i 9 (10) Vú,i = ai . Vú (11) Vp,i = ai . Vp (12) Jt,i = ai . Jt

(mìsíèní krok) (mìsíèní krok) (mìsíèní krok)

HS – roèní úhrn srážek, Q – roèní odtoková výška, Z – ztráta hydrologické bilance, Jt – intercepce, Vú – porostní evapotranspirace, Wi – zásoba vody v pùdì, R – retence vody v pùdì, Vp – výpar z pùdy, E0 – výparnost, Tm – prùmìrná mìsíèní teplota (oC), Vm – prùmìrná mìsíèní vlhkost vzduchu (%), TR – transpirace bukového porostu (výsledek modelu), ai – koeficient proporcionality

Na základì vstupních velièin modelu HS, Q, Z, Tm, Vm se stanoví ∆Wi a ∑∆Wi = 0, Ri TR a koneèný výsledek TRi (pøíklad výpoètu je uveden v tab. 2.1). Diskuse postupů a výsledků analýzy

Model vychází ze vztahu Vú = f (Z), který byl podrobnì analyzován (obr. 1) na základì publikovaných výsledkù mìøení (Kantor et Klíma 1997). Namìøená data byla separována pro buk zastoupený ve smìsi JD, SM a BK na experimentální ploše Olomuèany v roce 1970 z 15 %, v roce 1990 z 34 %. Závislost je více než pøesvìdèivá a umožòuje použití získaného vztahu i v podmínkách Èeského krasu. Samozøejmì extrapolace podléhá verifikaci, která se získá logickým výsledkem analýz a porovnatelnými hodnotami s dosavadními publikovanými výsledky. Poznamenává se však, že prùmìrné teploty vzduchu i prùmìrný roèní srážkový úhrn se na lokalitì Olomuèany a v centru Èeského krasu liší o –5 %, resp. +9 %. V obou pøípadech jde o stanovištì

87

P (HS = 0,54) Rok s HS, E0 a t0 prùm. HS

Q

Z

Jt

Vp/Úv

delta W sum delta (Z–Jt–Úv (Vp)) W

Měsíc

Ú v / E0

Vp

R = Z–Jt–Vp

TR

sum (R–TR)

TR/E0

mm

III–X

172

22

150

24

36

90

90

0,19

36

90

IV

34

5

29

12

39

–22

68

0,72

12

5

21

74

90 0,39

V

52

4

48

14

46

–12

56

0,67

14

20

43

51

0,63

VI

78

2

76

17

59

0

56

0,69

18

41

41

51

0,48

VII

92

5

87

19

66

2

58

0,71

20

48

52

47

0,56

VIII

58

3

55

20

66

–31

27

0,69

21

14

45

16

0,47

IX

42

2

40

15

52

–27

0

0,71

16

9

25

0

0,34

sum

528

43

485

121

364

0

0

0,55

137

227

227

0

0,482

100

25

75

28,2

22,9

69

25,9

%Z % HS

HS Q Z = HS Jt VP Úv E0 R TR

100

8,1

– year precipitation, – yearly runoff, – Q = runofflos, – interception, – soil evaporation, – regional evaporation, – potential evaporation, – retention, – transpiration

91,9

BOHEMIA CENTRALIS 26

88

Tab. 2.1. Hydrologická bilance porostu Cephalanthero-Fagetum 1951–1962 Table 2.1. Hydrologic balance in Cephalanthero-Fagetum 1951–1962

400,0 0,0

50,0

100,0

150,0

200,0

250,0

300,0

350,0

400,0

450,0

0,0

100,0

200,0

Výzkumná stanice Olomuþany Vztah Vú = f(Z) v jedlo-bukovém porostu 500,0

550,0

Územní výpar Vú [mm.r-1] / / Regional evaporation

300,0

Z = HS - Q

y = 0,75x

500,0

y = 0,63x

600,0

700,0

y = 0,73 x

y = 0,67x

800,0

Vladimír Švihla: Vliv stanovištních podmínek na růst buku v Českém krasu

Obr. 1. Vztah územního výparu VÚ a ztráty odtoku Z jedlo-bukového porostu v hydrologických letech 1974/1975–1995/1996 Fig. 1. Relation of the regional evaporation VÚ and runoffloss Z in fir beech stand in hydrological years 1974/1975–1995/1996

89

BOHEMIA CENTRALIS 26

støedních poloh, pøièemž základní hydrologické parametry obou lokalit jsou ve vztahu ke srážkám proporcionálnì stejné. Podíl prùm. ET / prùm. HS = 0,62 v Olomuèanech a 0,64 v Èeském krasu ukazuje na reálnost experimentální plochy Olomuèany jako analogu pro Èeský kras. Jako dílèí model byl øešen vztah odtoku z bukových porostù v Èeském krasu k prùmìrným odtokùm z celé zájmové plochy v Èeském krasu. Pro dlouhodobou prùmìrnou hodnotu specifického odtoku ze zájmové plochy (Q prùm.) platí: f (les) . q (les) + f (z) . q (z) = q prùm. q (z) = a . q les f (les), q (les), f (z), q (z) – relativní zastoupení ploch a dlouhodobá hodnota odtokù z lesa, resp. z ostatních ploch (zbytku povodí) Z mìøení v Hoøovické pahorkatinì (VÚMOP Zbraslav) prùmìrný roèní specifický odtok ze smrkových porostù je 2/3 prùmìrného roèního specifického odtoku z ostatních ploch povodí. Pøitom platí: q (SM) = 2/3 q (z) q (BK) = 1,5 q (SM) = q (z) q (prùm.) = f (z) q (z) + f (list) . q (z) + f (j) . 2/3 q (z) Pro Èeský kras f (z) = 0,62, f (list) = 0,28, f (jehl) = 0,10 q (z) = 1,03 q (prùm.) = q (BK) tj. prùmìrný roèní specifický odtok z bukových porostù q(BK) ve Støedoèeské pahorkatinì je pøibližnì roven prùmìrnému specifickému odtoku z celého zájmového povodí q(prùm.). Pøi konkrétním rozsahu kultur a zastoupení lesních døevin v zájmové ploše platí tedy pøibližnì q (BK) ~ q (prùm.), což bylo nutno dokázat. f (z), f (list), f (jehl) – relativní zastoupení zbytku povodí, resp. listnatých a jehliènatých porostù q (BK), q (SM) – prùmìrná roèní dlouhodobá hodnota specifického odtoku z bukového, resp. smrkového porostu q (z), q (prùm) – dtto ze zbytku povodí, resp. z celého povodí Rozdìlení velièin Jt, VP a Vú v jednotlivých mìsících roku je provedeno koeficienty ai, tj. podle pomìrù mìsíèních a roèních hodnot výparnosti. Tento pøedpoklad je pouze pøibližný, ale jiný klíè k dispozici nebyl. Z rozdìlení TR v jednotlivých mìsících roku nejsou pøijaty žádné závìry, výpoèet je pouze kontrolní. Pøíklad modelového výpoètu je uveden v tab. 2.1, pøehled výsledkù je v tab. 2.2. Výsledky analýzy jsou pøehlednì uvedeny v tab. 2.3.

90

Tab. 2.2. Pøehled výsledkù Table 2.2. Review of analysis Retence a transpirace v mm / Retention and transpiration in mm Měsíc\rok

1951

1952

1953

R

92,00

93,00

IV

34,00

27,00

TR

1954

1955

1956

1957

1958

1959

1960

92,00

0,00

73,00

51,00

92,00

78,00

92,00

94,00

90,00

31,00

21,00

23,00

17,00

23,00

21,00

26,00

20,00

21,00

TR / E0

TP (id.) / E0

24,30

0,45

0,63 0,58

rok dlouh. průměr prům.

V

35,00

23,00

29,00

3,00

31,00

36,00

26,00

41,00

32,00

34,00

43,00

29,00

0,42

VI

45,00

24,00

38,00

24,00

42,00

34,00

37,00

36,00

43,00

36,00

41,00

35,90

0,42

0,60

VII

49,00

43,00

45,00

38,00

34,00

44,00

42,00

48,00

38,00

40,00

52,00

42,10

0,45

0,61

54,00

31,00

50,00

50,00

33,00

38,00

32,00

45,00

34,00

43,00

45,00

41,00

0,43

0,59

IX

13,00

23,00

46,00

40,00

29,00

21,00

23,00

36,00

28,00

28,00

25,00

28,70

0,39

0,62

sum TR TR / E0

230,00

171,00

239,00

176,00

192,00

190,00

183,00

227,00

201,00

201,00

227,00

201,00

0,43

0,60

0,42

0,31

0,41

0,34

0,38

0,41

0,40

0,60

0,49

0,66

0,48

Rok

mírně vlhký

velmi suchý

vlhký

mírně vlhký

mírně suchý

suchý

velmi vlhký

průměrný

mírně suchý

suchý

průměrný

0,40

1,00

0,20

0,30

0,70

0,90

0,10

0,50

0,60

0,80

9,00

8,00

8,70

7,40

7,40

6,70

8,50

8,00

8,60

8,20

P překroč. o

Prům. t

T – pravděpodobnost překročení HS

0,44

0,54 8,00

91

Vladimír Švihla: Vliv stanovištních podmínek na růst buku v Českém krasu

VIII

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 2.3. Výsledky analýzy transpirace bukových porostù v Èeském krasu [°C, mm] Table 2.3. Results of analysis of the transpiration in beech forests in Bohemian Karst [°C, mm] Rok

t (m) vegp. ˚C

Vx %

E0 mm

HS(veg) TR mm mm

HS(mimoveg) R mm mm

P (HS/veg) Vegetační perioda IV.–IX.

1953

24,4

66,0

577

377

239

209

92

0,3–0,4

vlhká

1951

14,4

67,5

550

363

230

193

92

0,5

průměrná

1955

13,5

68,0

512

341

192

159

73

0,6

suchá

1954

11,2

68,2

525

522

188

63

0

0,1

velmi suchá

1952

14,2

68,5

544

258

179

172

93

1,0

velmi suchá

1956

13,4

71,3

461

332

190

127

51

0,7

suchá

1957

13,6

72,5

447

377

215

264

92

0,3–0,4

vlhká

1959

14,6

75,8

409

307

201

195

92

0,8

velmi suchá

1958

13,7

77,2

376

381

227

164

78

0,2

velmi vlhká

1960

13,8

81,6

303

303

201

165

94

0,9

velmi suchá

prům.

13,7

71,7

470,4

358,5

206,2

171,1

75,7

Vysvìtlivky: t (m) Vx E0 HS (veg) TR HS (mimoveg) R P (HS, veg)

– prùmìrná mìsíèní teplota vzduchu v °C ve vegetaèní dobì – prùmìrná mìsíèní vlhkost vzduchu v % ve vegetaèní dobì – potenciální evaporace – srážky ve vegetaèní dobì – transpirace – srážky v mimovegetaèní dobì – pùdní retence (pro vodu) – pravdìpodobnost výše vegetaèních srážek

Explanations: t (m) Vx E0 HS (veg) TR HS (mimoveg) R P (HS, veg)

– mean air temperature in °C in vegetation period – air heat in % in vegetation period – potential evaporation – precipitation in vegetation period – transpiration – precipitation in extravegetation period – soil retention – probability of precipitation in vegetation period

Výpar z pùdy byl urèen ze základní rovnice è. 7. Pro 528 mm (dlouhodobý prùmìr pro Èeský kras) byla odvozena lokální hodnota výparu z pùdy a podrostu v prùmìru 137 mm, tj. 26 % HS (Pelíšek 1964). Tato hodnota se koriguje podle roèního úhrnu ovzdušných srážek. Výpar z pùdy je ponìkud vyšší, než udávají literární údaje (18–20 % HS), ale hodnota odpovídá podmínkám Èeského krasu.

92

Vladimír Švihla: Vliv stanovištních podmínek na růst buku v Českém krasu

Množství srážkové vody, které je schopna lesní pùda v konkrétních bukových porostech Èeského krasu zadržet, bylo urèeno hydropedologickým prùzkumem buèin na souborech lesních typù 2–3 W. Hranièní hodnota èiní v prùmìru 92 mm, což je také maximální množství, které je pùda schopna pøijmout v období øíjen–bøezen (minimálnì 72 mm, maximálnì 110 mm). Bukové porosty byly typologicky zaøazeny v systému ÚHUL do souborù lesních typù 2–3 W, tj. v terminologii vyhlášky Mze ÈR è. 83/1996 Sb. jako bukové doubravy èi dubové buèiny. Podle Pelíška (1964) patøí tyto lokality do pøechodu vlhkostní skupiny pùd 1 a 2, s vlhèími pùdami na jaøe a na podzim a s prosýcháním vrchních vrstev pùd v létì a na poèátku podzimu. V geobiocenologické klasifikaci jde o typické dubové buèiny (Querci-fageta typica 3B3) jako ostrùvky pùvodních porostù na severních svazích Èeského krasu, kde vápenec pøekrývá výkyvy vlkostního režimu lesních pùd. Z fytocenologického hlediska tyto porosty pøevážnì spadají do asociací Cephalanthero-Fagetum, pøípadnì Tilio cordatae-Fagetum (viz napø. Moravec et al. 1995). Základní vztah mezi Z (zbytkem hydrologické bilance) a územním výparem (Vú) byl spolehlivì prokázán na výsledcích publikovaných Kantorem a Klímou (1997), obr. 1. Pro bukové porosty Èeského krasu byl vztah získaný z výzkumné plochy v Olomuèanech separován z porostní smìsi SM, BK, JD pro porost bukový. V Olomuèanech platí Vú = 2/3 Z, Jt = 1/3 Z, tj. Jt = 1/2 Vú, ve smíšených porostech buku, jedle a smrku, v Èeském krasu Vú = 3/4 Z, Jt =1/4 Z, Jt = 1/3 Vú v porostu bukovém. Vztah Vú = f (Z) je logický pøi pøedpokladu roèního hydrologického cyklu, když ∆W → 0, tj. pøírùstek zásoby vody v pùdì je pøibližnì nulový. To znamená, že koncem vegetaèní doby se vlhkost v pùdì blíží její hodnotì na poèátku mimovegetaèní periody, což je typické pro Èeský kras. Zajímavá a nároèná je interpretace výsledkù tab. 2.3. K maximálnímu stanovenému TR = 239 mm došlo v roce 1953 s vlhkou vegetaèní periodou (P = 0,3–0,4), vysokou výparností a nízkou vlhkostí vzduchu. Byla zde splnìna i podmínka naplnìní pùdního profilu vodou na zaèátku vegetaèní periody, R = 92 mm. Ke vzniku TR (MAX) pøispìly hlavnì rovnomìrné a vydatné srážky vegetaèní periody – HS (veg) = 377 mm. K minimu TR = 179 mm došlo ve vegetaèní periodì velmi suché (P = 0,7), s vysokou výparností, nízkou vlhkostí vzduchu a s nejnižšími vegetaèními srážkami HS (veg) = 258 mm za referenèní období 1951–1960. Pro desetileté referenèní období 1951–1960 tedy platí 179 ≤ TR ≤ 239 mm, tj. 0,63 ≤ TR (sk)/ TR (id) ≤ 0,84. Tyto skuteènosti vedou k závìru, že v podmínkách Èeského krasu je dosažení maximální hodnoty TR (m) ~ 285 mm pouze výjimeèné. Musí se však pøi hodnocení této skuteènosti vzít v úvahu, že pøi vysoké vlhkosti vzduchu, nízké výparnosti a teplotì vzduchu bude vždy TR (sk) < TR (m), aniž by to znamenalo deficitní pomìry ve vlhkostním provozu bukových porostù. Pøi hodnocení podmínek rùstu buku v Èeském krasu se musí proto vždy pøihlédnout ke konkrétní meteorologické situaci v regionu. Celkovì však lze uzavøít, že

93

BOHEMIA CENTRALIS 26

buková stanovištì Èeského krasu nesplòují ideální podmínky pro jeho vodní provoz. Avšak existence rendzin a poloha porostù v severních partiích svahù tyto nedostatky ve vodním režimu buèin kompenzují ve znaèné míøe, takže bukové porosty zde vykazují dobrý rùst i zdravotní stav. Vzrùstovì odpovídají buèiny Èeského krasu 3.–4. relativní bonitì v devítistupòové stupnici bonit (1 – nejlepší podmínky, 9 – nejhorší podmínky). Souhrn

Úkolem práce bylo upøesnit pohled na vodní provoz buèin v Èeském krasu. Byl použit globální hydrologický pøístup, protože data pro detailní analýzu konkrétního bukového porostu nejsou k dispozici. Model odvozený pro hydrologickou analýzu poskytl logické výsledky, srovnatelné s doposud známými detailními analýzami. Analýza potvrdila, že Èeský kras z hlediska vodní komponenty krajiny je pøechodem mezi mírnì suchou a mírnì vlhkou oblastí. Témìø ideální podmínky pro uspokojení potøeby zásobení vodou u buku vznikly ve zvoleném desetiletém referenèním období jedenkrát, zcela negativní pak rovnìž jedenkrát. V ostatních letech uplatnilo vliv na výši TR pøedevším rozdìlení srážek vegetaèní periody, teprve v druhé øadì pak její teploty vzduchu a vzdušná vlhkost. Tyto vlivy byly kombinovány zásobou vody v pùdì, pøístupné rostlinám na poèátku vegetace v jarním období. Ve velmi vlhké vegetaèní periodì, avšak s nulovou jarní zásobou rostlinám pøístupné vody v pùdì a s nejvyššími ovzdušnými srážkami za celé referenèní období, soustøedìnými však do konce vegetaèní periody (tj. s markantním pøísuškem na poèátku vegetace), byla hodnota TR pouze 188 mm, tj. druhá nejnižší za referenèní období. Práce dokládá velkou promìnlivost vodní komponenty v podmínkách buèin Èeského krasu. Buèiny Èeského krasu mají sice promìnlivé, avšak dostateèné podmínky ke svému rùstu. Výkyvy vodní komponenty èásteènì vyrovnává afinita buku k vápencem bohatým pùdám a severní expozice. Vápník jako biogenní prvek se uplatòuje pøi hospodaøení rostliny s vodou tím, že snižuje její pøijímání. Jde zøejmì o oblast s pøechodnými podmínkami pro rùst buku, ve které dochází ke stavu optimálního zásobení bukových porostù vodou jen výjimeènì. Summary

The article describes water regime of beech stands in Bohemian Karst.The global hydrological approach was applied because the data for detailed analysis of particular beech stands were not at disposal. The model derived for the hydrological analysis brought logical results that are comparable with up-to-date-known precise analysis. The analysis confirmed that Bohemian Karst represents a transition between a moderately dry and moderately wet landscape. Almost ideal conditions for water supply of

94

Vladimír Švihla: Vliv stanovištních podmínek na růst buku v Českém krasu

beech stands occurred only once during the reference period of 1951–1960. Completely adverse conditions occurred also only once during the same period. During the other years the value of transpiration was influenced mostly by precipitation distribution during vegetation period. Air temperature and air humidity were of secondary importance. This influence was combined with soil water content accessible to plants at the beginning of vegetation period in spring. Transpiration value of only 188 mm – which is the second lowest one during the reference period – occurred in a year with significant draught at the start of vegetation period combined with high precipitation in the vegetation period with peak in autumn. The study proves great variability of water supply in beech stands in Bohemian Karst. Consequently, beech forest in Bohemian Karst has limited but still sufficient conditions for its growth. The amplitude of water supply is partly compensated by beech affinity to soils rich in lime. Calcium as a biogenic element regulates plant water balance through restriction of water uptake. Apparently the region in question disposes with transitional conditions for the growth of beech stands. Optimal conditions occur only rarely.

Literatura Kantor P. et Klíma S. (1997): Mikroklima a vodní bilance jedlo-bukového porostu v pahorkatinì. – Lesnictví – Forestry, 43 (8): 333–346. Moravec J. et al. (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. – Severoèeskou pøírodou, pøíloha 1995: 1–206. Pelíšek J. (1964): Lesnické pùdoznalství. – SZN, Praha.

Recenzent: Ing. Vladimír Kreèmer, CSc.

95

BOHEMIA CENTRALIS 26

96

Bohemia centralis, Praha, 26: 97–135, 2003

Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2002 Faunistic records of Coleoptera (Insecta) from Bohemian Karst (Central Bohemia) – results of meeting ”Entomological Days 2002“ Pavel Špryňar1), Tomáš Doležal2), Libor Mikulenka3), Pavel Moravec4), Jiří Plecháč5), David Pleskač6), Jan Říha7), Jaromír Strejček8), Adam Šíma9), Antonín Trmal10), Stanislav Urban11), Pavel Vonička12) a Miroslav Zúber13) Správa CHKO Èeský kras, 267 18 Karlštejn 85; Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5; e-mail: [email protected] / 2) Naèeradec 83, 257 08 / 3) Tøemešná 348, 793 82; e-mail: [email protected] / 4) Správa CHKO Èeské støedohoøí, Michalská 260/14, 412 01 Litomìøice; e-mail: [email protected] / 5) Pecka 23, 507 82 / 6) Výletní 357, 142 00 Praha 4 / 7) Èeskobratrská 60, 415 01 Teplice; e-mail: [email protected] / 8) Mládežnická 3, 100 00 Praha 10 / 9) Gorazdova 19, 120 00 Praha 2 / 10) Za nemocnicí 1061, 264 01 Sedlèany / 11) Fibichova 318, 261 00 Pøíbram 2; e-mail: [email protected] / 12) Správa CHKO Jizerské hory, U Jezu 10, 460 01 Liberec; e-mail: [email protected] / 13) Bradlec 45, 293 06 Kosmonosy; e-mail: [email protected] 1)

■ Abstract. Records of 560 beetle species (Coleoptera) occurring in the area of Bohemian Karst are summarized in this work as one of the first results of the meeting ”Entomological Days 2002”, which was hold in the Karlštejn village from 30th Mai to 2nd Juni 2002. ■ Key words: faunistics, Coleoptera, Bohemian Karst, Protected Landscape Area, Srbsko, Karlštejn, Konìprusy

Úvod

Èeský kras je pozoruhodným a unikátním územím v rámci Èech i celé Èeské republiky. Na pøevážnì vápencovém geologickém podkladu tu jsou vyvinuty úplné sukcesní série vápnomilných ekosystémù poèínaje spoleèenstvy skalních štìrbin a skalních stepí pøes xerotermní trávníky, lesostepi a šípákové doubravy k dubohabrovým, bukovým, suovým a lužním lesùm (Skalický et Jeník 1974). Pestré abiotické i biotické podmínky tohoto území spolu s jeho historickým vývojem umožnily mimoøádné soustøedìní pøírodních jevù (viz napø. Ložek 2000).

97

BOHEMIA CENTRALIS 26

Je proto na místì oèekávat, že i fauna hmyzu vèetnì broukù je na tomto území bohatá. Avšak pøi bilancování stávajících znalostí o broucích tohoto území u pøíležitosti 30 let od zøízení Chránìné krajinné oblasti (CHKO) Èeský kras bylo kupodivu konstatováno, že publikovaných prací o broucích tohoto území není mnoho (Špryòar 2002b). Aèkoliv Èeský kras byl a je vyhlášeným a oblíbeným cílem pøírodovìdeckých exkurzí všeho druhu, soustavnìjším prùzkumem se tu zabýval zøejmì jen málokdo. A podobná je i situace u dalších skupin bezobratlých kromì nìkolika výjimek, jako jsou zejména mìkkýši a motýli. Stručný přehled průzkumu fauny brouků v CHKO Český kras

Po dlouhou dobu až do zaèátku 20. století se sbìratelé a badatelé zøejmì více vìnovali mnohem dostupnìjšímu blízkému okolí historické Prahy, zatímco z centrální èásti Èeského krasu pochází jen minimum údajù (Lokay 1868, Syøištì 1928, Fleischer 1928–1933, viz též Špryòar 2002b). Èetnìjší specializované pøíspìvky z tohoto území se zaèínají objevovat od roku 1959 se založením sborníku Bohemia centralis, zamìøeného na výzkum pøírody støedních Èech. První takovou prací se stala studie o pùdních èlenovcích s údaji o støevlíkovitých, drabèíkovitých, nosatcovitých a jiných broucích z okolí Královy studnì u Srbska (Verner 1959). Pro prùzkum fauny broukù bylo dùležité rovnìž zøízení Chránìné krajinné oblasti Èeský kras v roce 1972. Tøetí èíslo sborníku Bohemia centralis bylo celé vìnováno této nové CHKO. Byla v nìm mimo jiné zaøazena také souborná entomologická charakteristika této oblasti, kde v pøehledu význaèných vzácných nebo charakteristických druhù hmyzu byli uvedeni i zástupci 15 èeledí broukù (Strejèek 1974). Nìkolik údajù z tohoto území pøinesla také studie o broucích rodu Cryptophagus žijících v krmelcích zvìøe (Reška 1976). Jedním z nejvýznamnìjších pøíspìvkù o broucích Karlštejnska se stala studie o èeledi Carabidae, ve které byly shrnuty údaje o více než 200 druzích této èeledi (Scholz 1980). Cenná je také studie o broucích z èeledi Leiodidae a z dalších èeledí, kteøí jsou potravnì vázáni na houby (Švecová et Švec 1990). Rozsáhlé shrnutí údajù o výskytu mandelinkovitých, nosatcovitých a jim pøíbuzných broukù pražské èásti Èeského krasu je souèástí dvou dílù Katalogu broukù Prahy (Strejèek 2001a, b). Znalosti o støevlíkovitých broucích z pražské èásti Èeského krasu podrobnì soustøedil Veselý (2002). Poèetné údaje zùstávají ovšem jednotlivì roztroušeny zejména ve faunistických pøíspìvcích shrnujících údaje z rozsáhlejších území (napø. Juøena et al. 2000, Špryòar 2002a aj.), ve struèných sdìleních o nových nálezech pro Èechy nebo pro celou Èeskou republiku (napø. Vávra et Sitek 1996, Krátký 2000 atd.) nebo v pøíspìvcích monograficky zamìøených na taxonomickou nebo zoogeografickou problematiku konkrétních rodù a druhù (napø. Horák 1996, Týr 1999 atd.).

98

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Entomologické dny 2002 v Karlštejně

Málo kompletní stav znalostí o entomofaunì tohoto území byl hlavním popudem k tomu, aby právì v Èeském krasu byly v roce 2002 uspoøádány tzv. Entomologické dny. Organizace této akce se ujala Správa CHKO Èeský kras ve spolupráci s Èeskou spoleèností entomologickou (ÈSE). Na ètyøi dny na pøelomu kvìtna a èervna (30. 5.– 2. 6. 2002) se do obce Karlštejn sjelo pøes 50 odborníkù-entomologù, èlenù ÈSE, profesionálù i amatérù. Bìhem tìchto ètyø dnù úèastníci vyráželi do terénu, aby na svých soukromých i skupinových exkurzích dùkladnì zkoumali entomofaunu Èeského krasu. Cílovými územími byly jak klasické lokality, zejména nìkterá území v národních pøírodních rezervacích Koda a Karlštejn (obr. 1), tak i ménì známá území, pøedevším v okolí obcí Konìprusy a Suchomasty (obr. 2). Jedním z prvních vyhodnocení výsledkù této akce je tento pøíspìvek, zamìøený výluènì na øád broukù (Coleoptera). Jsou zde shrnuty dosavadní zpracované údaje celkem od patnácti sbìratelù. Vzhledem k potøebì rychlého zpracování a odevzdání rukopisu (který byl dokonèen pouhých sedm mìsícù po konání akce!) zde zdaleka

Obr. 1. Mapka zkoumaných lokalit (è. 1–17) v okolí Srbska a Karlštejna. 1 – hranice chránìných území, 2 – zástavba, 3 – øeka Berounka, 4 – železnice Fig. 1. Map of the explored localities (No. 1–17) in Srbsko- and Karlštejn surroundings. 1 – boundary of protected areas, 2 – built-up area, 3 – the Berounka River, 4 – railway

99

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 2. Mapka zkoumaných lokalit (è. 18–26) v okolí Konìprus. 1 – hranice chránìných území, 2 – zástavba, 3 – silnice Fig. 2. Map of the explored localities (No. 18–26) in Konìprusy surroundings. 1 – boundary of protected areas, 2 – built-up area, 3 – roads

nejsou shrnuty veškeré údaje od všech úèastníkù. Takové kompletní zpracování by si nutnì vyžádalo mnohem delší èas a vìtší úsilí. V tomto pøíspìvku jsme dali pøednost rychlému zveøejnìní výsledkù od menšího poètu úèastníkù, což bylo vyváženo možností pomìrnì operativní spolupráce pøi sestavování faunistického seznamu a pøi determinacích a revizích nasbíraného materiálu. Doufáme, že tento pøíspìvek bude motivovat další podobná zhodnocení zbývajících údajù o broucích i o ostatních skupinách hmyzu z Entomologických dnù 2002 stejnì jako další budoucí výzkum hmyzí fauny Èeského krasu. Poděkování

Naší milou povinností je podìkovat RNDr. J. Zelenému (Èeské Budìjovice) za poskytnutí nìkterých svých sbìrù, Mgr. V. Vrabcovi (Kolín) za poskytnutí jednoho údaje (Pseudocistela ceramboides) a dále i všem odborníkùm, kteøí se laskavì ujali determinace a revize materiálu nìkterých skupin broukù: Prof. RNDr. K. Hùrkovi, DrSc. (urèení immaturního jedince Synuchus vivalis), RNDr. J. Jelínkovi, CSc. (Niti-

100

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

dulidae, Kateretidae a další), Ing. M. Knížkovi (Scolytidae), V. Malému (èást sbìrù z rodù Aphodius a Onthophagus), RNDr. V. Švihlovi (zejména èeleï Oedemeridae a èást sbìrù èeledi Cantharidae), V. Týrovi (èást sbìrù z èeledi Scarabaeidae), P. Veselému (èást sbìrù èeledi Carabidae), Ing. P. Zahradníkovi, CSc. (èeleï Anobiidae) a Ing. B. Zbuzkovi (Elateridae). Ing. J. Liškovi dìkujeme za technickou pomoc pøi determinaci èásti sbìrù. Dìkujeme rovnìž Ministerstvu životního prostøedí ÈR a Správì CHKO Èeský kras za udìlení výjimky ke vstupu a sbìru broukù v maloplošných zvláštì chránìných územích a Sdružení pøátel Èeského krasu za zajištìní autobusové dopravy pøi exkurzi do oblasti Konìprus. Zároveò se omlouváme všem ostatním kolegùm, jejichž údaje z Entomologických dnù 2002 jsme nemohli nebo nestaèili z rùzných dùvodù do tohoto pøíspìvku zahrnout. Použité zkratky

Chránìná území CHKO – chránìná krajinná oblast NPP – národní pøírodní památka NPR – národní pøírodní rezervace PR – pøírodní rezervace Sbìratelé DT – Doležal Tomᚠ(Naèeradec) ML – Mikulenka Libor (Tøemošná) MP – Moravec Pavel (Litomìøice) PD – Pleskaè David (Praha) PJ – Plecháè Jiøí (Pecka) ØJ – Øíha Jan (Teplice) SJ – Strejèek Jaromír (Praha) ŠA – Šíma Adam (Praha) ŠP – Špryòar Pavel (Praha) TA – Trmal Antonín (Sedlèany) US – Urban Stanislav (Pøíbram) VP – Vonièka Pavel (Liberec) VV – Vrabec Vladimír (Kolín) ZJ – Zelený Jiøí (Èeské Budìjovice) ZM – Zúber Miroslav (Bradlec) Ostatní zkratky det. (determinavit) – urèil ex. (exempláø) – jedinec

101

BOHEMIA CENTRALIS 26

in coll. (in collectio) – ve sbírce leg. (legit) – sbíral R – reliktní druh. Toto hodnocení je uvedeno pouze u èeledí Carabidae (podle práce Hùrka et al. 1996 a Veselý 2002), Chrysomelidae a Bruchidae (podle práce Strejèek 2001a), Anthribidae a Curculionidae (podle práce Strejèek 2001b). Z druhù, které nejsou v posledních dvou citovaných pracích zahrnuty, byly jako reliktní dále ohodnoceny také druhy Dibolia occultans, Choragus horni, Apion gracilipes a Ceutorhynchus unguicularis. § – zvláštì chránìný druh v kategorii ohrožených nebo silnì ohrožených podle vyhlášky MŽP ÈR è. 395/1992 Sb. Přehled lokalit

Charakteristika lokality zaèíná názvem nejbližší obce, následuje název maloplošného chránìného území a pak bližší popis spolu se ètvercem síového mapování (viz napø. Pruner et Míka 1996) a kódem lokality podle návrhu Vávry (2000). Na konci jsou v závorce uvedeny zkratky jmen sbìratelù, kteøí na lokalitì sbírali. 1 – Karlštejn, NPR Karlštejn, lesostepní okraj dubohabrového lesa u vinice nad autokempem (6051c, Vávra 2000: 114) 1a – 30. 5. 2002 (PD, ŠA) 1b – 2. 6. 2002 (ŠA, ŠP). 2 – Karlštejn, jižní svah Plešivce na východním okraji obce, rozlehlá vinice nad vesnicí a okraj lesa nad vinicí (6051c, Vávra 2000: 104), 31. 5. 2002 (ML, ZM). 3 – Karlštejn, severní okraj obce, NPR Karlštejn, V Hlubokém (6051c, Vávra 2000: 118), 31. 5. 2002 (ZM). 4 – Karlštejn, severní okraj obce, NPR Karlštejn, U dubu (6051c, Vávra 2000: 111), 31. 5. 2002 (ML, ZM). 5 – Karlštejn, NPR Karlštejn, Budòany, Prostøední hora (6051c, Vávra 2000: 114, 118), 31. 5. 2002 (DT, PD, PJ, ØJ, ŠA, ŠP, TA, US, ZM). 6 – Srbsko, NPR Karlštejn, Na placích, Komárkova lesostep (6050d, Vávra 2000: 113). 6a – 31. 5. 2002 (DT, PD, ŠA, ŠP) 6b – 2. 6. 2002 (DT). 7 – Srbsko, NPR Karlštejn, Králova studnì, Kubrychtova bouda, údolí Bubovického potoka nad Srbskem (6050d, Vávra 2000: 107) 7a – 31. 5. 2002 (DT, PD, PJ, ØJ, ŠA, ŠP, TA, US) 7b – 1. 6. 2002 (ML, ZM) 7c – 2. 6. 2002 (ŠP). Smyk a oklep vegetace. 8 – Srbsko, NPR Karlštejn, Velká hora (6050b–d, Vávra 2000: 105), stepi, lesostepi, dubohabrové lesy, údolí Bubovického potoka, 31. 5. 2002 (PJ, ØJ, TA, US).

102

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

9

– Srbsko, NPR Karlštejn, Èihová, Skalka, okolí kóty 379 m (6051c, Vávra 2000: 107), smyk v dubohabrových lesích, 2. 6. 2002 (ŠP). 10 – Srbsko, NPR Karlštejn, vrch Doutnáè (6050b, Vávra 2000: 109), vrcholová step a okraje dubového lesa, 31. 5. 2002 (MP, VP). Individuální sbìr rozhrabáváním vegetace a starého listí. 11 – Srbsko, NPR Karlštejn, Na pláních (6050b, Vávra 2000: 108), jižní okraje lesa, pl᚝ové porosty, polní cesta, meze a do údolí pokraèující louky, 31. 5. 2002 (PJ, ØJ, TA, US). 12 – Srbsko, NPR Karlštejn, Mokrý vrch (6050b, Vávra 2000: 112), 1. 6. 2002 (ZM). 13 – Moøina, NPR Karlštejn, Malá Amerika (6051a, Vávra 2000: 105, 112), okraje lomu, les, paseka, 2. 6. 2002 (DT). 14 – Srbsko, dno a svahy pískovny jihovýchodnì od obce (6050d, Vávra 2000: 012) 14a – 31. 5. 2002 (MP, VP). Individuální sbìr vyšlapáváním kolem louží a pod odpadky na dnì pískovny, rozhrabávání písku a vegetace na úpatí tìžebních stìn. 14b – 1. 6. 2002 (ML, ZM) 14c – 2. 6. 2002 (DT). 15 – Srbsko, nalevo od cesty Srbsko–Karlštejn pod hranicí NPR Karlštejn, hrana v souèasnosti obdìlávaného pole (6050d, Vávra 2000: 012) 15a – 31. 5. 2002 (MP, VP). Individuální sbìr pod vegetací, pod hroudami a v puklinách pùdy 15b – 1. 6. 2002 (ML, ZM). 16 – Srbsko, NPR Koda, buèina Na svislých, Kodská stìna: stepi a lesostepi, pøilehlý dubohabrový les (6050d, Vávra 2000: 201, 205) 16a – 30. 5. 2002 (SJ), Querceto-Carpinetum, skalní step/lesostep – oklep a smyk rostlin, oklep vìtévek, ometání odumøelých kmenù 16b – 2. 6. 2002 (ŠA, ŠP). 17 – Srbsko, NPR Koda, údolí Kodského potoka (6050d, Vávra 2000: 202), 2. 6. 2002 (ŠA, ŠP). 18 – Konìprusy, PR Kobyla, stepní JV èást (6050d, Vávra 2000: 099), 1. 6. 2002 (DT, PD, PJ, ØJ, ŠP, TA, US). 19 – Konìprusy, PR Kobyla, lesní SZ èást (6050c–d, Vávra 2000: 1009), 1. 6. 2002 (DT, PD, ŠP). 20 – Konìprusy, lesostep a pøilehlý smíšený lesík 500 SV od jeskyní pøes silnici (6050c, Vávra 2000: 082), 1. 6. 2002 (DT). 21 – Konìprusy, V Èerveném lomu (6050c, Vávra 2000: 099), 1. 6. 2002 (PD). 22 – Konìprusy, NPP Zlatý kùò, východní úboèí (6050c, Vávra 2000: 1008), 1. 6. 2002 (DT, ŠP). 23 – Konìprusy, NPP Zlatý kùò, okolí vstupu do jeskyní a vrchol kopce (6050c, Vávra 2000: 1008), 1. 6. 2002 (ŠA, ŠP).

103

BOHEMIA CENTRALIS 26

24 – Konìprusy, pastvina krav nad vesnicí pod vrcholem Zlatého konì (6050c, Vávra 2000: 1013), 1. 6. 2002 (PD, ŠA). 25 – Suchomasty, høbet Na Voskopì (navrhované chránìné území), stepní plocha ve svahu v dubovém lese (6050c, Vávra 2000: 099), 1. 6. 2002 (MP, VP). Individuální sbìr pod vegetací a starým listím. 26 – Suchomasty, høbet Na Voskopì (navrhované chránìné území), pøedpolí lomu Na Voskopì (6050c, Vávra 2000: 099), volné stepní plochy se solitérními keøi, 1. 6. 2002 (MP, VP). Individuální sbìr ve vápencové drti a na hlinitých plochách. Tab. 1. Pøibližná geografická poloha navštívených lokalit (WGS-84) Table 1. Approximate geographical position of explored localities (WGS-84) Číslo lokality Locality number

Severní šířka N Latitude

Východní délka E Longitude

1

49˚ 56' 06''

14˚ 10' 09''

2

49˚ 56' 02''

14˚ 11' 27''

3

49˚ 56' 35''

14˚ 11' 01''

4

49˚ 56' 50''

14˚ 10' 57''

5

49˚ 56' 19''

14˚ 10' 13''

6

49˚ 56' 30''

14˚ 09' 37''

7

49˚ 56' 48''

14˚ 09' 25''

8

49˚ 56' 56''

14˚ 09' 22''

9

49˚ 56' 37''

14˚ 10' 05''

10

49˚ 57' 21''

14˚ 09' 13''

11

49˚ 57' 03''

14˚ 08' 44''

12

49˚ 57' 24''

14˚ 09' 44''

13

49˚ 57' 15''

14˚ 10' 33''

14

49˚ 56' 03''

14˚ 08' 28''

15

49˚ 56' 21''

14˚ 09' 17''

16

49˚ 56' 05''

14˚ 07' 22''

17

49˚ 55' 56''

14˚ 07' 04''

18

49˚ 54' 36''

14˚ 05' 02''

19

49˚ 54' 43''

14˚ 04' 50''

20

49˚ 55' 05''

14˚ 04' 44''

21

49˚ 54' 37''

14˚ 04' 34''

22

49˚ 54' 52''

14˚ 04' 22''

23

49˚ 54' 58''

14˚ 04' 09''

24

49˚ 55' 04''

14˚ 04' 10''

25

49˚ 54' 07''

14˚ 14' 04''

26

49˚ 54' 16''

14˚ 04' 09''

104

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Pro spolehlivìjší lokalizaci byla geografická poloha navštívených míst dodateènì odeètena z mapy mìøítka 1: 100 000 v programu Geobáze v. 2.5 v souøadnicovém systému WGS-84 (viz tab. 1). Pokud nebylo možné stanovit místo sbìru pøesnì nebo pokud mìla navštívená lokalita rozsáhlejší rozmìry nebo èlenitý tvar (a k tomu došlo ve vìtšinì pøípadù), byly souøadnice vztaženy k odhadem urèenému geometrickému støedu lokality. Metodika sběru

Pøi exkurzích v rámci Entomologických dnù 2002 jsme používali obvyklé metody sbìru broukù, jako je smýkání na bylinné i døevinné vegetaci, oklep bylin i døevin vèetnì suchých vìtví (jak ležících na zemi, tak dosud rostoucích na stromech), dále hledání jednotlivých jedincù pod kameny, pod kùrou, v exkrementech všeho druhu i jinde. Nebyly použity žádné typy pastí, nebo doba konání akce byla pøíliš krátká. Dokladový materiál byl preparován obvyklými metodami, pøípadnì uložen nasucho v pilinách nebo v lékaøském benzinu. V nìkterých pøípadech nebyly sbírány dokladové exempláøe. Přehled zaznamenaných druhů brouků

Následuje systematický výèet zaznamenaných taxonù broukù øazený podle èeledí. Systém èeledí a øazení taxonù byly pøevzaty z práce Jelínek (1993). U rozsáhlejších rodù v nìkterých pøípadech, kde tak podle našeho názoru mùže být upøesnìno systematické øazení taxonù, používáme také èlenìní do podrodù. Za jménem každého taxonu následují èísla lokalit se zkratkami jmen sbìratelù, v závorkách jsou pak uvedeny další doplòující údaje. Pokud není uvedeno jinak, platí, že sbìratel, jehož zkratka jména je uvedena za èíslem pøíslušné lokality, zároveò urèil pøíslušný druh a dokladový exempláø se nachází v jeho sbírce. Pokud urèení materiálu z celé èeledi revidoval specialista, je tato skuteènost poznamenána hned za jménem èeledi. Po levé stranì jsou u odborných jmen umístìna oznaèení zvláštì chránìných druhù podle vyhlášky MŽP ÈR è. 395/1992 Sb. (symbol §) a oznaèení reliktnosti podle prací Hùrka et al. 1996 (opravy Veselý 2002) a Strejèek 2001a, b (symbol R). Nomenklatura latinských jmen je sjednocena pøevážnì podle práce Jelínek (1993). U nìkterých skupin jsme použili novìjší nomenklaturu podle jiného díla: støevlíkovití – Hùrka (1996), kovaøíkovití – Laibner (2000), rod Oedemera – Švihla (1999), tesaøíkovití – Sláma (1998). Nìkolik jmen mandelinkovitých broukù (napø. Prasocuris marginella, Chaetocnema picipes) je uvedeno podle prací Kippenberga (Kippenberg 1994, 1998); v tìchto a podobných pøípadech jsou za tìmito jmény vždy uvedena v hranatých závorkách synonyma, pod kterými pøíslušný druh figuruje v check-listu (Jelínek 1993). Ve srovnání s check-listem je odlišnì upraveno také èlenìní rodu Acal-

105

BOHEMIA CENTRALIS 26

les do podrodù. K dalším odchylkám došlo v pøípadech druhù, jejichž jména jsou v check-listu (Jelínek 1993) kvùli pøeklepùm zkomolena nebo uvedena v jiných ortografických variantách (Pyrrhidium sanguineum, Hermaeophaga mercurialis, Pselaphorhynchites longiceps, Acalles commutatus, Hypera suspiciosa, Dryophilus pusillus a další) nebo která dokonce, zøejmì omylem, z check-listu úplnì vypadla (Onthophagus coenobita, O. fracticornis, Rhizotrogus solstitialis, Hypocassida subferruginea), a pochopitelnì také v pøípadech druhù, které byly popsány teprve pozdìji (Cryptocephalus bameuli, Acalles (Onyxacalles) boehmei).

§ §

R

§ §

Carabidae – støevlíkovití (P. Moravec, D. Pleskaè, P. Veselý et P. Vonièka det. kromì sbìrù DT, ZM) Cicindela campestris Linnaeus – 1a PD (1 ex. na cestì), 5 DT (více ex. na lesní cestì), 6a ŠP (1 ex.), 15a MP, VP Cicindela sylvicola Dejean in Latreille et Dejean – 1a PD (1 ex. na cestì), 7b ML (hodnì ex. na oslunìných cestách), 14c DT (více ex. na svazích pískovny), 18 ŠA (1 ex.), 23 ŠA (1 ex. na písèinì u bufetu), 21 PD (2 ex. na svahu lomu, další desítky ex. pozorovány), 26 MP, VP (desítky ex. na hlinitých odvalech) Carabus (Carabus) cancellatus Illiger – 4 ZM (2 ex.), 18 PD (1 ex., na okraji pole podél cesty, cca 200 m jižnì od PR Kobyla, již mimo chránìné území, P. Veselý det.) Carabus (Carabus) granulatus granulatus Linnaeus – 5 DT (1 ex. pod kusem døeva v lese), 15b ML (1 ex. na zatravnìném poli) Carabus (Oreocarabus) hortensis hortensis Linnaeus – 19 DT (1 ex. pod kusem døeva) Leistus ferrugineus (Linnaeus) – 7b ML (nìkolik ex. pod vlhkými døevy), 7c ŠP (1 ex.) Nebria brevicollis (Fabricius) – 14a MP, VP Notiophilus biguttatus (Fabricius) – 1a PD (1 ex. v listí pøi okraji staré nory), 10 MP Notiophilus pusillus G. R. Waterhouse – 4 ML (nìkolik ex.), 15a MP Notiophilus rufipes Curtis – 1a PD (3 ex. v listí pøi okraji staré nory, 1 ex. na cestì), 10 MP, VP (více ex. na okraji dubového lesa pod listím). V Èechách vzácný, jen velmi lokálnì hojný druh obývající pùvodní nebo málo narušené listnaté (zejména dubové) lesy v teplých oblastech. Brachinus (Brachinus) crepitans (Linnaeus) – 1a PD (1 ex. pod kamenem u cesty), 14a VP Brachinus (Brachynolomus) explodens Duftschmid – 4 ML (více ex. pod kameny na krajích lesa), 14a VP, 14b ML (více ex. pod kameny na zatravnìném písku), 24 PD (2 ex. pod kamenem) Trechus quadristriatus (Schrank) – 5 PD (1 ex., P. Veselý det.), 14a MP, VP Elaphropus diabrachys Kolenati – 14a MP. Tento druh nebyl z Karlštejnska v práci T. Scholze (Scholz 1980) uveden. Je pravdìpodobné, že se do této oblasti skuteènì rozšíøil teprve v pozdìjší dobì, nebo první údaje o výskytu tohoto druhu v Èechách pocházejí teprve ze 70. let 20. století (napø. Moravec 1986). Elaphropus parvulus (Dejean) – 14a MP, VP Bembidion (Metallina) lampros (Herbst) – 1 PD (3 ex., P. Veselý det.), 14a MP Bembidion (Notaphus) varium (Olivier) – 14a VP Bembidion (Bembidion) quadrimaculatum (Linnaeus) – 14a MP, VP Bembidion (Philochthus) mannerheimi C. R. Sahlberg – 7a PD (1 ex., P. Veselý det.)

106

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Bembidion (Peryphanes) deletum Audinet-Serville – 4 ML (nìkolik ex.), 7a PD (1 ex., P. Veselý det.) Patrobus atrorufus (Ström) – 7a ŠA (1 ex. v suti, PD det. et coll.) Poecilus cupreus (Linnaeus) – 15b ML (nìkolik ex. pod kameny na kraji lesa), 18 ŠA (1 ex.) Poecilus lepidus (Leske) – 1a PD (1 ex. pod kamenem), 6a ŠA (1 ex. v bìhu Na placích), 6a ŠP (1 ex.), 6a PD (1 ex. pod slehlou travou), 14a VP Poecilus versicolor (Sturm) – 6a PD (1 ex. pod kamenem) Pterostichus (Bothriopterus) oblongopunctatus (Fabricius) – 5 DT (1 ex. pod døevem), 7c ŠP (1 ex.) Pterostichus (Morphnosoma) melanarius (Illiger) – 5 DT, 19 DT (v obou pøípadech více ex. pod kameny a døevy)

Pterostichus (Cheporus) burmeisteri Heer – 5 PD (1 ex. pod kusem døeva), 7b ML

(pod kameny a pod listím), 19 ŠA (1 ex., pod kamenem) Abax ovalis (Duftschmid) – 5 DT (1 ex. pod døevem), 5 PD (4 ex. pod rozpadlým døevem, pozorováno více ex.), 7a PD (1 ex. pod kamenem u potoka) Abax parallelepipedus (Piller et Mitterpacher) – 5 DT (více ex. na cestì), 5 PD (2 ex. pod kusy døeva), 7a PD (1 ex. pod kamenem u potoka), 19 PD (1 ex. pod kusem døeva), 19 ŠA (1 ex. pod ležícím døevem) Abax parallelus (Duftschmid) – 4 ML (více ex. pod kameny), 5 PD (1 ex. pod kamenem, pozorováno více ex.), 19 PD (1 ex. pod suchou vìtví) Molops elatus (Fabricius) – 1a PD (1 ex. pod kamenem), 5 DT (více ex. na cestì), 5 PD (4 ex. pod rozpadlými døevy, pozorováno více ex.), 7a PD (2 ex. u Kubrychtovy boudy), 7b ML (1 ex. pod vlhkým døevem), 10 VP, 19 ŠA (2 ex. pod ležícím døevem). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými a typickými druhy pøirozených lesù Èeského krasu. Molops piceus piceus (Panzer) – 19 ŠA (2 ex. pod ležícím døevem) Calathus (Calathus) fuscipes (Goeze) – 6a DT (1 ex. na cestì), 6a PD (1 ex. pod kamenem), 6a ŠP (1 ex.), 7b ML (hodnì ex. pod kameny), 7c ŠP (1 ex.), 15b ML (pod kameny v trávì bìžný), 18 PD (2 ex. pod kameny) Calathus (Neocalathus) ambiguus (Paykull) – 14a VP Calathus (Neocalathus) cinctus Motschulsky – 14a MP, VP, 15a MP. Scholz (1980) tento druh z Karlštejnska uvedl v souladu s tehdejšími znalostmi pod jménem C. mollis (Marsham). Calathus (Neocalathus) melanocephalus (Linnaeus) – 7b ML (4 ex. pod kameny), 15b ML (pod hroudami vícekrát) Synuchus vivalis (Illiger) – 6a PD (2 immaturní ex., K. Hùrka et P. Veselý det.) R Olisthopus sturmi (Duftschmid)– 10 MP, VP (mnoho ex. pozorováno pod trávou a dubovým listím po dešti). V Èeské republice ojedinìlý, pouze lokálnì hojný na suchých stanovištích: stepi, lesostepi, okraje lesù (Hùrka 1996). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými a typickými druhy skalních stepí Èeského krasu. Anchomenus dorsalis (Pontoppidan) – 14a VP Europhilus fuliginosus (Panzer) – 17 ŠP (1 ex.) Europhilus micans (Nicolai) – 7a PD (1 ex. u potoka) Agonum muelleri (Herbst) – 7a PD (1 ex., P. Veselý det.), 14a VP Agonum sexpunctatum (Linnaeus) – 14a MP Amara (Zezea) plebeja (Gyllenhal) – 7a PD (1 ex. na travnatém bøehu potoka) Amara (Amara) aenea (De Geer) – 6a ŠP (1 ex.), 7b ML (více ex.), 14a MP, VP, 15a VP Amara (Amara) convexior Stephens – 21 PD (1 ex., P. Veselý det.)

107

BOHEMIA CENTRALIS 26

Amara (Amara) curta Dejean – 5 PD (1 ex., P. Veselý det.), 14a MP, VP, 18 PD (1 ex., P. Veselý det.) Amara (Amara) familiaris (Duftschmid) – 7a PD (2 ex. na travnatém bøehu potoka), 10 MP, 18 ŠP (1 ex.), 21 PD (1 ex. pod kamenem), 25 MP, VP Amara (Amara) ovata (Fabricius) – 4 ML (pod kameny v trávì, více ex.), 7a PD (1 ex., P. Veselý det.), 7b ML (pod kameny èasto), 15a MP, 25 VP Amara (Amara) similata (Gyllenhal) – 2 ML (velmi èastá po celé ploše), 15a VP Amara (Amara) tibialis (Paykull) – 14a MP. Scholz (1980) tento druh z Karlštejnska neuvedl. Amara (Celia) cursitans Zimmermann – 14a MP, VP, 21 PD (1 ex., P. Veselý det.) Amara (Celia) municipalis (Duftschmid) – 14a MP, VP, 21 PD (1 ex., P. Veselý det.) Amara (Bradytus) consularis (Duftschmid) – 21 PD (1 ex., P. Veselý det.) Amara (Percosia) equestris (Duftschmid) – 6a PD (1 ex. na okraji stepi), 14a VP, 21 PD (1 ex. pod slehlou travou) Amara (Curtonotus) aulica (Panzer) – 7c ŠP (1 ex.) Anisodactylus signatus (Panzer) – 15a VP. Kult (1947) ve své dobì považoval tento druh v Èechách za velmi vzácný. T. Scholz (1980) tento druh na Karlštejnsku nenalezl. V souèasnosti je však A. signatus pøinejmenším ve støedních Èechách pomìrnì rozšíøený a hojný. Je proto pravdìpodobné, že se na Karlštejnsko rozšíøil teprve v posledních cca 20 letech. Acupalpus meridianus (Linnaeus) – 14a VP Trichotichnus laevicollis (Duftschmid) – 7a PD (1 ex. u potoka) Ophonus (Ophonus) azureus (Fabricius) – 1a ŠA (1 ex.), 1a PD (3 ex. pod slehlou travou), 2 ML (bìžnì mezi hroudami), 4 ML (více ex. vyhrabáno z pøízemní vegetace), 6a ŠP (4 ex.), 7b ML (nìkolik ex. v drobném zatravnìném kamení), 7c ŠP (1 ex.), 15a VP, 15b ML (pod zasýchajícími drny) R Ophonus (Metophonus) cordatus (Duftschmid) – 26 MP, VP (3 ex. pod malými kameny a ve vrchní vrstvì pùdy v pøedpolí lomu Na Voskopì). V Èeské republice vzácný druh žijící na suchých stanovištích bez zastínìní: stepi, zvláštì na vápencích (Hùrka 1996). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými druhy skalních stepí Èeského krasu. Ophonus (Metophonus) nitidulus Stephens – 5 PD (2 ex. na okraji lesa) Ophonus (Metophonus) puncticollis (Paykull) – 1 PD (1ex., P. Veselý det.) Ophonus (Metophonus) rufibarbis (Fabricius) – 5 PD (1 ex., P. Veselý det.). Strejèek (1974) jej uvádí mezi význaènými druhy skalních stepí Èeského krasu. Ophonus (Metophonus) rupicola (Sturm) – 14a VP, 15a MP. Strejèek (1974) jej sice uvedl mezi význaènými druhy skalních stepí Èeského krasu, podle souèasných znalostí se však jedná o bìžný eurytopní druh žijící rovnìž na ruderálních stanovištích. Cryptophonus tenebrosus centralis (Schauberger) – 21 PD (1 ex. pod kamenem). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými stepními druhy Èeského krasu. V práci Hùrka et al. (1969) byl tento druh hodnocen jako reliktní. Veselý (2002: 32) jej však pøeøadil do jiné skupiny, což podle našeho názoru lépe vystihuje skuteènost. Pseudoophonus rufipes (De Geer) – 14a VP Harpalus (Semiophonus) signaticornis (Duftschmid) – 5 PD (1 ex. na okraji lesa a pole), 10 VP Harpalus (Harpalus) affinis (Schrank) – 9 ŠP (1 ex.), 14a VP Harpalus (Harpalus) atratus Latreille – 21 PD (2 ex. pod polehlou travou), 25 VP Harpalus (Harpalus) caspius roubali Schauberger – 1a PD (4 ex. pod kameny), 6a PD (2 ex. v kopeèku hlíny), 6a ŠA (2 ex. v bìhu Na placích). Strejèek (1974) jej uvádí mezi význaènými druhy skalních stepí Èeského krasu.

108

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Harpalus (Harpalus) distinguendus (Duftschmid) – 15a VP Harpalus (Harpalus) honestus (Duftschmid) – 1a PD (2 ex. pod kamenem), 6a PD (1 ex. na kraji stepi), 10 MP, 14a MP, VP, 14b ML (2 ex. pod kamenem), 21 PD (1 ex. pod polehlou travou) Harpalus (Harpalus) latus (Linnaeus) – 7a PD (1 ex., P. Veselý det.), 15a VP, 21 PD (1 ex., P. Veselý det.) Harpalus (Harpalus) pumilus Sturm – 1 PD (1 ex., P. Veselý det.), 5 PD (1 ex., P. Veselý det.), 10 MP, 18 PD (1 ex., P. Veselý det.), 25 VP Harpalus (Harpalus) quadripunctatus Dejean – 21 PD (1 ex., P. Veselý det.). Jeden z mála vyslovenì lesních zástupcù tohoto rodu. Scholz (1980) tento druh z Karlštejnska neuvedl. Harpalus (Harpalus) rubripes (Duftschmid) – 1a PD (1 ex. pod kamenem), 10 MP, 14a VP, 14b ML (nìkolikrát pod hromadami kamení), 15b ML (více ex. mezi kameny na kraji pole), 21 PD (1 ex. pod polehlou travou) Harpalus (Harpalus) serripes (Quensel in Schönherr) – 14a MP, VP Harpalus (Harpalus) subcylindricus Dejean – 6a PD (6 ex. v drnech, èást P. Veselý det.), 6a ŠP (2 ex.), 15a MP Harpalus (Harpalus) tardus (Panzer) – 10 MP, VP, 15a MP, 15b ML (3 ex. pod drny na hranì pole) Badister bullatus (Schrank) – 19 ŠA (1 ex. v ležícím kmenu zetlelé borovice), 21 PD (1 ex. pod kamenem) Panagaeus bipustulatus (Fabricius) – 1a PD (1 ex. pod kamenem), 11 ØJ (1 ex. pod kamenem), 14a VP, 21 PD (1 ex. pod polehlými listy) Lebia (Lamprias) chlorocephala (Hoffmann, Koch, P. Müller et Linz) – 7a ŠP (1 ex. smykem na kraji cesty, in coll. PD) Lebia (Lebia) cruxminor (Linnaeus) – 25 MP (1 ex. v dubovém listí na okraji stepní plošky). V Èeské republice ojedinìlý až vzácný druh na suchých až polovlhkých stanovištích bez zastínìní: louky, stepi (Hùrka 1996). Scholz (1980) tento druh z Karlštejnska neuvedl. Kromì výše uvedeného nálezu z území Na Voskopì existuje z CHKO Èeský kras asi jen jediný publikovaný údaj, a to z vrchu Strážištì u obce Korno (Špryòar 2002a). Syntomus truncatellus (Linnaeus) – 5 PD (1 ex. na okraji pole), 10 MP, VP Microlestes maurus (Sturm) – 18 PD (1 ex., P. Veselý det.) Microlestes minutulus (Goeze) – 6a PD (1 ex. pod polehlou trávou), 15a VP, 18 PD (1 ex. pod kamenem), 25 VP Cymindis humeralis (Fourcroy) – 25 MP, VP Hydrophilidae – vodomilovití Helophorus aquaticus (Linnaeus) – 7c ŠP (1 ex.) Silphidae – mrchožroutovití Xylodrepa quadripunctata (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex., smyk), 4 ZM (2 ex.), 7a ŠP (1 ex.) Silpha obscura obscura Linnaeus – 5 PD (1 ex. na okraji pole), 6a ŠA (1 ex. v bìhu na cestì), 7a ŠA (1 ex. na cestì) Silpha tristis Illiger – 1a ŠA (1 ex. na cestì), 4 ZM (2 ex.), 5 PD (1 ex. na okraji pole) Silpha carinata Herbst – 4 ZM (3 ex.), 17 ŠA (1 ex. na cestì) Leiodidae Leptinus testaceus J. Müller – 25 VP (pozorováno nìkolik desítek ex. v okolí hnízda drobného hlodavce)

109

BOHEMIA CENTRALIS 26

Staphylinidae – drabèíkovití (Paederinae: P. Moravec det., Staphylinini: M. Zúber det.) Paederus (Dioncopaederus) litoralis Gravenhorst – 7c ŠP (1 ex.) Paederus (Harpopaederus) brevipennis Lacordaire – 10 MP Astenus procerus (Gravenhorst) – 14a MP Rugilus subtilis (Erichson) – 14a MP Sunius melanocephalus (Fabricius) – 14a MP Scopaeus minutus Erichson – 14a MP Platydracus chalcocephalus (Fabricius) – 4 ZM (1 ex. pod kamenem) Staphylinus erythropterus Linnaeus – 4 ZM (1 ex. na cestì) Dascillidae – kvìtníkovití Dascillus cervinus (Linnaeus) – 6a PD (4 ex. smykem), 6a ŠA (5 ex., smyk na Komárkovì lesostepi a oklep suché vìtvièky v lese) Lucanidae – roháèovití Platycerus caprea (De Geer) – 8 PJ, US (oba po 1 ex. v letu) Platycerus caraboides (Linnaeus) – 7a DT (1 ex. v lese na cestì v údolí Bubovického potoka), 7a ŠA (1 na cestì), 19 PD (1 ex. pod kamenem) Trogidae Trox sabulosus (Linnaeus, 1758) – 8 US (1 ex. na kadaveru velkého savce) Geotrupidae – chrobákovití Anoplotrupes stercorosus (Hartmann in L. G. Scriba) – 5 DT (více ex. v letu), 7a ØJ, US, TA (mnoho ex. volnì lezoucích pøedevším v lese), 11 PJ, ØJ, US, TA (mnoho ex. volnì lezoucích pøedevším v lese), 22 DT (1 ex. v letu) Trypocopris vernalis (Linnaeus) – 5 DT, 6a DT, 7a ØJ, US, TA (mnoho ex. volnì lezoucích pøedevším v lese), 11 PJ, ØJ, US, TA (mnoho ex. volnì lezoucích pøedevším v lese), 18 PD (2 ex. v letu v poledních hodinách), 22 DT (po 1 ex. v letu) Scarabaeidae – vrubounovití (èást sbìrù determinovali V. Malý a V. Týr) § Sisyphus schaefferi (Linnaeus) – 5 ZM (1 ex. v exkr. Homo, pozorováno více ex.), 6a DT (1 ex. na louce na zemi), 6a PD (1 ex. v letu v odpoledních hodinách), 6a ŠA (2 ex., v suchém koòském trusu), 8 PJ (mnoho ex. v exkr. Homo), 10 VP, 16b ŠA (12 ex., v letu), 16b ŠP (2 ex.), 17 ŠA (4 ex., v psím trusu). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými druhy Èeského krasu. Onthophagus (Palaeonthophagus) joannae Goljan – 11 PJ (2 ex., V. Týr det.) Onthophagus (Palaeonthophagus) lemur (Fabricius) – 5 ŠA (1 ex. v psím trusu), 11 PJ (1 ex., V. Týr. det.) Onthophagus (Palaeonthophagus) semicornis (Panzer) – 14b ZM (1 ex. v pískovnì v letu). Strejèek (1974) jej uvedl mezi vzácnými druhy Èeského krasu. Onthophagus (Palaeonthophagus) verticicornis (Laicharting)– 5 ZM (2 ex. v exkr. Homo, pozorováno více ex.), 6a ZJ (1 ex., smyk na kraji lesa, in coll. ŠA), 6a PD (1 ex. v letu), 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ (4 ex.) Onthophagus (Onthophagus) coenobita (Herbst) – 5 DT (2 ex. v trusu u cesty), 5 ŠA (5 ex. v psím trusu), 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 24 ŠA (1 ex., v kravském trusu) Onthophagus (Onthophagus) fracticornis (Preyssler) – 5 DT (více ex. v trusu u cesty),

110

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ (2 ex.), 24 PD (2 ex.), ŠA (2 ex. v kravském trusu) Aphodius (Colobopterus) erraticus (Linnaeus) – 24 PD (2 ex.), ŠA (mnoho ex. v kravském trusu). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými druhy Èeského krasu. Aphodius (Teuchestes) fossor (Linnaeus) – 24 PD (cca 10 ex.), ŠA (mnoho ex. v kravském trusu) Aphodius (Teuchestes) haemorrhoidalis (Linnaeus) – 24 PD (5 ex.), ŠA (mnoho ex. v kravském trusu) Aphodius (Acrossus) depressus (Kugelann) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe) Aphodius (Acrossus) luridus (Fabricius) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ ØJ TA US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe) Aphodius (Chilothorax) distinctus (O. F. Müller) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ ØJ TA US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe) Aphodius (Chilothorax) sticticus (Panzer) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ ØJ TA US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe) Aphodius (Melinopterus) prodromus (Brahm) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ ØJ TA US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe) Aphodius (Aphodius) fimetarius (Linnaeus) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex. v trusu vysoké zvìøe), 24 ŠA (mnoho ex. v kravském trusu) Rhizotrogus solstitialis (Linnaeus) – 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex.) Phyllopertha horticola (Linnaeus) – 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex.), 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 PD (desítky ex. pozorovány na rùzné vegetaci), 18 DT (více ex. na vegetaci a v letu), 18 ŠP (2 ex.) Valgus hemipterus (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex., na kvìtu rùže), 6b DT (2 ex. na dubu, oklep) § Gnorimus nobilis (Linnaeus) – 11 ØJ (1 ex. v letu) § Oxythyrea funesta (Poda) – 1a ŠA (1 ex., smyk). Druh, který byl ještì nedávno v Èeské republice považován za vyhynulý, pak se ale zaèal opìt šíøit, což je zachyceno v øadì pøíspìvkù z období posledních deseti let (viz zejména Kleteèka 1993, Šuhaj et al. 1996, Juøena et al. 2000). Dosud publikovaný údaj o recentním výskytu ve støedních Èechách se týká Polabí (Juøena et al. 2000). Cetonia aurata (Linnaeus) – 5 DT, 6a DT (více ex. na svídì), 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., na hlohu), 18 PD (1 ex. na šípku), 19 DT, 20 DT (více ex. na svídì) Potosia cuprea (Fabricius) – 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., na hlohu a šípkové rùži), 18 PJ ØJ TA US (každý více ex., na hlohu a šípkové rùži), 20 DT (2 ex. na svídì) Buprestidae – krascovití Anthaxia (Anthaxia) fulgurans (Schrank) – 1a ŠA (8 ex., na kvìtech rùže a kopretin), 1a PD (9 ex.), 4 ZM (2 ex.), 5 ŠA (1 ex., na kvìtu rùže), 5 DT (1 ex. na rùži šípkové), 6a (více ex. na rùži), 6a PD (1 ex.) , 6a ŠA (4 ex., na kvìtech šípkové rùže), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., na kvìtech keøù a travin), 16b ŠA (2 ex., na kvìtech rùží a kopretin), 16b ŠP (1 ), 19 PD (3 ex. na kvìtech rùže) Anthaxia (Anthaxia) nitidula nitidula (Linnaeus) – 1a PD (3 ex. na šípku), 1a ŠA (3 ex., na kvìtech rùže), 4 ZM (1 ex.), 5 ŠA (1 ex., na kvìtu rùže), 5 ŠP (1 ex.), 6a DT (více ex. na rùži šípkové), 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., na kvìtech keøù a travin), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., na kvìtech keøù a travin), 16b ŠA (1 ex., na kvìtu rùže), 18 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., na kvìtech keøù a travin)

111

BOHEMIA CENTRALIS 26

Anthaxia (Anthaxia) podolica Mannerheim – 16b ŠA (1 ex.), 16b ŠP (8 ex.) Anthaxia (Anthaxia) salicis (Fabricius) – 1a PD (3 ex. na kvìtu rùže), 5 DT (1 ex. na rùži šípkové) Anthaxia (Melanthaxia) helvetica Stierlin – 19 ŠA (1 ex. na žlutém kvìtu) Anthaxia (Melanthaxia) similis (Saunders) – 5 ŠA (1 ex. na kvìtu pampelišky na úpatí Budòanské skály), 6a DT (1 ex. na jestøábníku) Chrysobothris affinis (Fabricius) – 11 US (1 ex. na padlém dubovém kmeni) Coraebus elatus (Fabricius) – 1a ŠA (1 ex., na kvìtu mochny), 6a DT (1 ex. na jestøábníku), 8 PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání na stepi) Agrilus angustulus (Illiger) – 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání dubù) Agrilus aurichalceus L. Redtenbacher – 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání dubù) Agrilus biguttatus (Fabricius) – 5 PD (1 ex. na dubu), 6a DT (1 ex. na dubu) Agrilus cyanescens Ratzeburg – 8 TA (7 ex., sklepávání ze zimolezu, Lonicera sp.), 12 ZM (2 ex. na zimolezu), 18 PJ, ØJ, TA, US (pøímým odchytem na zimolezu), 20 DT (2 ex. na zimolezu) Agrilus laticornis (Illiger) – 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání dubù), 11 PJ, ØJ, TA, US (každý mnoho ex. sklepávání dubù) Agrilus olivicolor Kiesenwetter – 8 ØJ (1 ex., sklepávání pl᚝ových porostù) Agrilus sinuatus (Olivier) – 8 ØJ (1 ex. sklepán z hlohu) Agrilus sulcicollis Lacordaire – 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání dubù) Trachys fragariae C. Brisout de Barneville – 8 US (l ex. smyk na stepi, jahodník) Trachys minutus (Linnaeus) – 1a PD (1 ex. na kvìtu rùže šípkové), 6a DT (více ex. na bøíze), 7a PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání vrb), 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání vrb) Elateridae – kovaøíkovití (B. Zbuzek det. et revid. kromì sbìrù PJ, TA, ZM) Agrypnus murinus (Linnaeus) – 5 ŠA (1 ex., smyk vegetace na Budòanské skále), 17 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Athous (Athous) haemorrhoidalis (Fabricius) – 1a ŠA (2 ex., smyk), 5 ŠA (2 ex., smyk na kraji lesa), 6a ŠA (4 ex., smyk), 7a TA (2 ex., okrajové pláštì lesních porostù), 18 ŠA (2 ex., smyk) Athous (Athous) vittatus (Fabricius) – 5 ŠA (1 ex., smyk na kraji lesa), 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠA (3 ex., smyk), 7a PJ (více ex. okrajové pláštì lesních porostù), 7b ZM (1 ex.), 16b ŠA (1 ex., smyk), 17 ŠP (2 ex.), 18 ŠA (3 ex., smyk), 18 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Athous (Anathrotus) subfuscus (O. F. Müller) – 5 ŠA (1 ex., smyk v lese), 6a ŠA (1 ex., smyk) Athous (Orthathous) bicolor bicolor (Goeze) – 7a PJ (více ex. okrajové pláštì lesních porostù) Cidnopus pilosus (Leske) – 1a ŠA (1 ex., smyk) Kibunea minuta (Linnaeus) – 5 ŠA (1 ex., smyk na lesní mýtinì), 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠA (1 ex., smyk), 18 ŠA (2 ex., smyk), 18 ŠP (1 ex.) Nothodes parvulus (Panzer) – 5 ŠA (1 ex., smyk na lesní mýtinì), 16b ŠP (3 ex.), 18 ŠA (1 ex., smyk), 18 ŠP (1 ex.) Limonius quercus (Olivier) – 1a ŠA (1 ex., smyk) Denticollis linearis (Linnaeus) – 4 ZM (1 ex.), 5 ŠA (3 ex., smyk na kraji lesa), 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠA (1 ex., smyk), 7a TA (více ex. okrajové pláštì lesních porostù), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠA (1 ex., smyk) Hemicrepidius niger (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex., smyk), 5 ŠA (1 ex., na kvìtu miøíkovité), 6a ŠA (5 ex., smyk), 7a ŠP (2 ex.), 7a TA

112

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Calambus bipustulatus (Linnaeus) – 17 ŠP (1 ) Prosternon tesselatum (Linnaeus) – 7a TA (více ex. okrajové pláštì lesních porostù) Anostirus purpureus purpureus (Poda) – 1a ŠA (2 ex., smyk), 4 ZM (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Ampedus balteatus (Linnaeus) – 19 ŠA (1 ex., smyk) Ampedus pomorum (Herbst) – 4 ZM (1 ex.), 6a ŠA (2 ex.) Ampedus rufipennis (Stephens) – 1a ŠA (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Idolus picipennis (Bach) – 6a ŠP (4 ex.), 6a ŠA (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (3 ex.) Dalopius marginatus (Linnaeus) – 5 ŠA (2 ex., smyk na kraji lesa), 5 ŠP (1 ex.), 16b ŠA (1 ex., smyk), 18 ŠP (1 ex.) Agriotes acuminatus (Stephens) – 5 ŠA (1 ex.) Agriotes obscurus (Linnaeus) – 5 ŠA (1 ex. na cestì), 6a ŠA (1 ex., smyk), 17 ŠP (1 ex.) Agriotes pilosellus (Schönherr) – 1a ŠA (1 ex., smyk), 5 ŠA (1 ex. na kvìtu miøíkovité), 6a ŠA (3 ex., smyk), 16b ŠA (1 ex., smyk) Agriotes sputator (Linnaeus) – 7a ŠP (4 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (3 ex.) Synaptus filiformis (Fabricius) – 1a ŠA (1 ex., smyk) Melanotus brunnipes (Germar) – 1a ŠA (9 ex., smyk), 2 ZM (4 ex., pozorovány stovky ex. na vegetaci mezi vinicemi a na okraji lesa), 5 ŠA (5 ex., smyk na lesní mýtinì), 6a ŠA (5 ex., smyk), 18 ŠA (2 ex., smyk) Melanotus crassicollis (Erichson) – 5 ŠA (2 ex.), 6a ŠA (3 ex.) Melanotus villosus (Geoffroy in Fourcroy) – 5 ŠA (1 ex., smyk) Cardiophorus ebeninus (Germar) – 16b ŠA (1 ex., smyk) Cardiophorus nigerrimus Erichson – 6a ŠA (1 ex., smyk) Cardiophorus vestigialis Erichson – 2 ZM (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.) Homalisidae (P. Špryòar det.) Omalysus fontisbellaquei (Geoffroy) – 6a ŠA (1 ex., smyk na Komárkovì lesostepi), 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (3 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 16b ŠP (6 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 18 ŠA (3 ex., smyk), 18 ŠP (2 ex.) Drilidae (P. Špryòar det.) Drilus concolor Ahrens – 7a ŠP (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 8 US(1 ex.), 16b ŠA (1 ex., smyk v lese), 18 ŠP (1 ex.) Lycidae (P. Špryòar det.) Platycis cosnardi (Chevrolat) – 8 US (1 ex.). Vzácný druh pøirozených listnatých lesù. Ve støedních Èechách je známý z Køivoklátska (Lánská obora – Špryòar 2002a). Cantharidae – páteøíèkovití (P. Špryòar et V. Švihla det. et revid.) Cantharis decipiens Baudi di Selve – 17 ŠP (5 ex.), 19 ŠP (1 ex.). Vzácný druh, v Èechách dosud známý pouze z Èeského støedohoøí a z Køivoklátska. Uvedené exempláøe byly získány pouze oklepem døevin – imaga se totiž zøejmì zdržují na døevinách vysoko nad zemí, což mùže pøispívat k jejich vzácnìjšímu odchycení. Informace o rozšíøení tohoto druhu v Èeském krasu doplòuje další nález v údolí Bubovického potoka nedaleko Kubrychtovy boudy u Srbska (lokalita 7, 21. 5. 2002, 2 ex., smyk, ŠP). Cantharis fusca Linnaeus – 5 ŠP (3 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (4 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Cantharis livida Linnaeus – 5 ŠP (5 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (3 ex.) Cantharis nigricans (O. F. Müller) – 5 ŠP (3 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (1 ex.)

113

BOHEMIA CENTRALIS 26

Cantharis obscura Linnaeus – 5 ŠP (1 ), 9 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (2 ), 18 ŠP (1 ), 19 ŠP (1 ) Cantharis pellucida Fabricius – 5 ŠP (2 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (2 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Cantharis rustica Fallén – 7c ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Podabrus alpinus (Paykull) – 7c ŠP (1 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (2 ex.) Rhagonycha gallica Pic – 7a ŠP (1 , V. Švihla det.) Rhagonycha lignosa (O. F. Müller) – 5 ŠP (4 ex.), 7a ŠP (2 ex.), 16b ŠP (4 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 18 ŠP (1 , 1 ), 19 ŠP (4 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Rhagonycha limbata C. G. Thomson – 7a ŠP (1 , 1 ), 18 ŠP (1 ) Rhagonycha lutea (O. F. Müller) – 5 ŠP (2 ex.), 6a ŠP (5 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (6 ex.) Rhagonycha translucida Krynicky – 7c ŠP (1 ). Vzácný chladnomilnìjší a pøevážnì horský a podhorský druh, který byl dosud v rámci støedních Èech uvádìný pouze z Køivoklátska (Støíbrný luh – Šmaha 1982) a z okolí Velkých Pøílep (Havelka 1975). Jeho výskyt v údolí Bubovického potoka dokumentuje chladné (inverzní) mikroklima tohoto území. Malthinus balteatus Suffrian – 6a ŠP (6 , 4 , oklep døevin na lesostepi, V. Švihla revid.), 16 ŠP (1 ) Malthinus flaveolus (Herbst) – 6a ŠP (3 ex.) 16b ŠP (18 ex.), 18 ŠP (1 ) Malthodes spathifer Kiesenwetter – 18 ŠP (1 ) Anobiidae – èervotoèovití (P. Zahradník det.) Ptinomorphus imperialis (Linnaeus) – 19 ŠP (2 ex.) Dryophilus pusillus (Gyllenhal) – 18 ŠP (2 ex.) Xestobium plumbeum (Illiger) – 16a ŠP (1 ex.) Hemicoelus fulvicornis (Sturm) – 16b ŠP (4 ex.), 6a ŠP (2 ex.) Xyletinus ater (Creutzer) – 19 ŠP (1 ex.) Ptinidae – vrtavcovití Ptinus rufipes Olivier – 16a SJ (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Cleridae – pestrokroveèníkovití (S. Urban det.) Tillus elongatus (Linnaeus) – 7a US (8.ex., na trouchnivìjícím torzu habrového kmene kolonizovaném xylofágními brouky) Thanasimus formicarius (Linnaeus) – 5 US (mnoho ex. pozorováno na smrkových kmenech u cesty na kraji lesa) Necrobia rufipes (De Geer) – 8 US (3 ex. pozorováni na pøevážnì kostìném zbytku kadáveru srnce) Necrobia violacea (Linnaeus) – 8 US (mnoho ex., stejnì jako pøedchozí) Dasytidae (P. Špryòar det.) Danacea pallipes (Panzer) – 7a ŠP (2 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Dolichosoma lineare (Rossi) – 22 ŠP (3 ex.) Dasytes plumbeus (O. F. Müller) – 5 ŠP (19 ex.), 6a ŠP (5 ex.), 7a ŠP (5 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 9 ŠP (2 ex.), 17 ŠP (4 ex.), 18 ŠP (10 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Malachiidae – bradavièníkovití (P. Špryòar det.) Charopus concolor (Fabricius) – 5 ŠP (3 ex.), 6a ŠP (3 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (3 ex.), 18 ŠP (13 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (3 ex.)

114

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Charopus graminicola (Dejean) – 5 ŠP (3 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ), 18 ŠP (1 ex.) Antholinus analis (Panzer) – 5 ŠP (2 ex.) Axinotarsus marginalis (Laporte de Castelnau) – 5 ŠP (5 ex.), 6a ŠP (7 ex.), 7a ŠP (2 ex.), 8 US (1 ex.), 16b ŠP (23 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 18 ŠP (13 ex.) Clanoptilus viridis (Fabricius) – 5 ŠP (1 ex.), 5 ŠA (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (2 ex.) Malachius bipustulatus (Linnaeus) – 5 ŠP (5 ex.), 6a ŠP (3 ex.), 7a ŠP (2 ex.), 7c ŠP (2 ex.), 16b ŠP (6 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 18 ŠP (9 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Lymexylonidae – lesanovití (V. Švihla revid.) Hylecoetus dermestoides (Linnaeus) – 7a ŠA (1 ex. v letu u rybníèku) Kateretidae (J. Jelínek det.) Brachypterus urticae (Fabricius) – 7a ŠP (1 ex.), 8 US (1 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Brachypterolus linariae (Stephens) – 19 ŠP (1 ex.) Nitidulidae – lesknáèkovití (J. Jelínek det.) Epuraea aestiva (Linnaeus) [syn. E. depressa (Illiger)] – 7c ŠP (1 ex.) Epuraea melina Erichson – 17 ŠP (1 ex.) Meligethes (Meligethes) brunnicornis Sturm – 8 US (3 ex.) Meligethes (Meligethes) distinctus Sturm – 18 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (2 ex.) Meligethes (Meligethes) morosus Erichson – 7a ŠP (1 ex.) Meligethes (Meligethes) tristis Sturm – 18 ŠP (1 ex.) Meligethes (Acanthogethes) solidus (Kugelann) – 8 US (1 ex.) Cryptophagidae – maloèlencovití (J. Jelínek det.) Antherophagus pallens (Linnaeus) – 18 ŠP (1 ex.) Byturidae – malinovníkovití (J. Jelínek det.) Byturus ochraceus (L. G. Scriba) – 17 ŠP (2 ex.) Erotylidae (M. Zúber det.) Triplax lepida Faldermann – 2 ZM (4 ex. na døevì se zbytkem hlívy) Coccinellidae – slunéèkovití Coccinella septempunctata Linnaeus – 17 ŠP (1 ex.) Melandryidae (J. Jelínek, J. Strejèek et M. Zúber det.) Orchesia fasciata (Illiger) – 16a SJ (1 ex.) Phloiotrya rufipes (Gyllenhal) – 16a SJ (3 ex.) Melandrya caraboides (Linnaeus) – 7a ŠA (1 ex., v letu u rybníèku, J. Jelínek revid.) Melandrya dubia (Schaller) – 7c ŠP (1 ex. lezoucí v podveèer v trávì na kraji lesa, J. Jelínek revid.), 12 ZM (1 ex. v suchém paøezu) Conopalpus testaceus (Olivier) – 16a SJ (2 ex.), 16b ŠP (5 ex., oklep døevin na lesostepi, J. Jelínek det.) Oedemeridae – stehenáèovití (V. Švihla det. kromì sbìrù ZM) Chrysanthia viridissima (Linnaeus) – 18 ŠA (1 ex., smyk)

115

BOHEMIA CENTRALIS 26

Oedemera femorata (Scopoli) – 1a ŠA (1 ex.) Oedemera flavipes (Fabricius) – 18 ŠA, ŠP (2 ex., smyk) Oedemera podagrariae (Linnaeus) – 1a ŠA (2 ex., na rùzných kvìtech), 2 ZM (2 ex.), 5 ŠA (1 ex., smyk na Budòanské skále), 6a ŠP (1 ex.), 16b ŠA (1 ex., na kvìtech kopretin), 16b ŠP (8 ex.), 18 ŠA (2 ex.) Oedemera pthysica (Scopoli) [syn. O. subulata Olivier] – 7a ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.) Oedemera lurida (Marsham) – 1a ŠA (1 ex.), 2 ZM (2 ex.), 18 ŠA (2 ex.), 18 ŠP (2 ex.) Oedemera virescens (Linnaeus) – 2 ZM (2 ex.), 18 ŠA (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Scraptiidae Cyrtanaspis phalerata (Germar) – 5 ŠP (1 ex., SJ det.) Salpingidae Lissodema denticolle (Gyllenhal) – 16a SJ (1 ex.) Vincenzellus ruficollis (Panzer) – 16a SJ (3 ex.) Salpingus planirostris (Fabricius) – 16a SJ (2 ex.) Lagriidae Lagria hirta (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex., smyk), 5 ŠA (1 ex., smyk na Budòanské skále), 5 ŠP (1 ex.), 16b ŠA (1 ex., smyk), 16b ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Alleculidae – kvìtomilovití Gonodera luperus (Herbst) – 2 ZM (1 ex.), 5 ŠA (1 ex., oklep na kraji lesa), 6a ŠP (1 ex.),16b ŠA, ŠP (2 ex., oklep, J. Jelínek det.), 18 PD (3 ex. na okraji lesa), 18 ŠP (1 ex.), 19 ŠA (1 ex., oklep), 19 ŠP (1 ex.) Pseudocistela ceramboides (Linnaeus) – 16b ŠP (1 ex., J. Jelínek det.), Srbsko: louky a lesní okraje severovýchodnì až východnì od obce (6050-51) VV (31. 5. 2002, 1 ex., noèní odchyt na svìtlo – jde o lokalitu „SRM“ v práci Vrabec et al. 2003) Isomira murina (Linnaeus) – 5 ŠP (2 ex.), 6a PD (2 ex. smykem travin), 6a ŠP (3 ex.), 16b ŠP (4 ex., J. Jelínek det.), 18 PD (2 ex. smykem), 18 ŠP (14 ex., smyk, J. Jelínek det.) Omophlus betulae (Herbst) – 23 ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy) Tenebrionidae – potemníkovití Pedinus femoralis (Linnaeus) – 25 VP Scaphidema metallicum (Fabricius) – 8 US (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Cylindronotus aeneus (Scopoli) – 5 PD (1 ex., na dubu), 18 ŠA (2 ex., oklep suchého klestu), 18 ŠP (2 ex.) Cylindronotus dermestoides (Illiger) – 8 ØJ (3 ex. na dubech) Cerambycidae – tesaøíkovití (T. Doležal, A. Šíma et M. Zúber det. et revid.) Anisarthron barbipes (Schrank) – 11 US (více ex. sklepáno z dubù) Tetropium castaneum (Linnaeus) [syn. Isarthron castaneum (Linnaeus)] – 5 PJ (více ex. pod úlomky kùry a døeva), 8 US (1 ex.), 13 DT (1 ex. na smrkové kládì) Arhopalus rusticus (Linnaeus) – 11 US (více ex. pod úlomky kùry a døeva) Asemum striatum (Linnaeus) – 5 US (více ex. pod úlomky kùry a døeva) Obrium brunneum (Fabricius) – 5 ŠA (1 ex. na kvìtu maliníku, Rubus idaeus),

116

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

7a PJ, TA, US ( 3 ex. smýkání na vlhké kvetoucí louce), 18 PD (1 ex. oklepem na okraji lesa), 19 ŠA (2 ex. na miøíkovitých), 19 ZJ (1 ex., in coll. ŠA) Molorchus minor minor (Linnaeus) – 7a PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex. na vlhké louce) Glaphyra umbellatarum (Schreber) [syn. Molorchus umbellatarum (Schreber)] – 6a ŠP (1 ex.), 20 DT (1 ex. na rùži šípkové) Ropalopus femoratus (Linnaeus) – 7b ZM (1 ex. náhodnì smykem v lese) Callidium violaceum (Linnaeus) – 5 DT (1 ex. na smrkové kládì), 7a ŠA (1 ex. na smrkových krajinkách u Kubrychtovy boudy), 11 PJ (1 ex. v letu) Pyrrhidium sanguineum (Linnaeus) – 11 US (2 ex. na kmeni padlého dubu) Phymatodes (Phymatodes) testaceus (Linnaeus) – 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex. sklepáváno z dubù) Phymatodes (Poecilium) alni alni (Linnaeus) – 8 PJ, ØJ, TA, US (více ex. sklepáno z dubù) Anaglyptus mysticus (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy), 5 ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy), 6a DT, 6a ŠA (2 ex., oklep kvetoucí svídy), 11 PJ, ØJ, TA, US (více ex. sklepáno z hlohu), 16b ŠA (2 ex., oklep kvetoucí svídy), 16b ŠP (1 ex.), 18 ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy), 19 ŠP (1 ex.), 20 DT (více ex. na keøích a kvìtech rùže) Plagionotus arcuatus (Linnaeus) – 11 US (1 ex. na kmeni padlého dubu) Clytus arietis arietis (Linnaeus) – 6a ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy), 7b ZM (1 ex.), 8 US (1 ), 11 PJ, ØJ, TA, US (5 ex. sklepáno na okrajovém plášti), 16b ZJ (1 ex., smyk kvetoucí svídy, in coll. ŠA), 17 ŠP (1 ex.), 19 ŠA (1 ex., smyk okoliènatých) Clytus lama Mulsant – 11 PJ, ØJ, TA, US (7 ex. sklepáno na okrajovém plášti), 19 ZJ (1 ex., smyk okoliènatých, in coll. ŠA) Stenocorus quercus (Götz) – 1a ŠA (3 ex., oklep kvetoucích svíd), 2 ZM (2 ex.), 5 ŠA (2 ex., oklep kvetoucí svídy), 6a DT (více ex. sklepáno z okrajových dubù), 6a ŠA (6 ex., oklep kvetoucích svíd), 11 PJ, ØJ, TA, US (více ex., sklepávání z okrajových dubù), 18 PJ, ØJ, TA, US (více ex., sklepávání z okrajových dubù), 25 VP Stenocorus meridianus (Linnaeus) – 1a ŠA (7 ex., oklep kvetoucích svíd), 4 ZM (1 ex.), 5 ŠA (2 ex., oklep kvetoucí svídy), 5 PD (1 ex. na zemi pod dubem), 5 ŠP (1 ex.), 5 DT, 6a DT (více ex. na kvetoucí svídì), 6a ŠA (9 ex., oklep kvetoucích svíd), 7b ZM (2 ex.), 8 US (2 ex.), 10 VP, 11 PJ, ØJ, TA, US (sklepávání z okrajových dubù) 1758), 16b ZJ (1 ex., smyk kvetoucí svídy, in coll. ŠA), 17 ŠA (1 ex., na miøíkovité), 18 ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy), 18 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex. sklepáno z dubù), 19 ŠP (2 ex.) Rhagium (Rhagium) inquisitor inquisitor (Linnaeus) – 11 US (mnoho ex. pod kùrou smrkového paøezu), 12 ZM (1 ex.) Rhagium (Megarhagium) mordax (De Geer) – 6a ŠP (1 ex.) Rhagium (Megarhagium) sycophanta (Schrank) – 7a PD (1 ex.) Rhagium (Hagrium) bifasciatum Fabricius – 11 US (2 ex. pod kùrou paøezu smrku) Carilia virginea (Linnaeus) f. thalassina (Schrank) – 5 PD (1 ex. smykem), 5 ŠA (1 ex. na kvìtu miøíkovité). Ze ètverce 6051 uvedl Sláma (1998) výskyt tohoto druhu i této formy pouze z období pøed rokem 1960. Dinoptera collaris (Linnaeus) – 1a ŠA (desítky ex. na rùzných kvìtech), 1a PD (2 ex. na sedmikráskách, Bellis perennis), 5 ŠA (mnoho ex. na rùzných kvìtech), 5 ŠP (1 ex.), 5 DT, 6a DT (více ex. na svídì), 6a ŠA (mnoho ex. na rùzných kvìtech), 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání z dubù a okrajového porostu bylin), 16b ŠA (mnoho ex. na kvìtech), 16b ŠP (1 ex.), 18 PJ, ØJ, ŠA, TA, US (mnoho ex., sklepávání z dubù a okrajového porostu bylin), 19 ŠA (mnoho ex. na kvìtech), 22 DT (1 ex. sesmýkán) Cortodera femorata (Fabricius) – 11 ØJ, US (více ex. v letu v okolí borovic), 18 DT (1 ex. sesmýkán pod borovicí). Vzácný druh.

117

BOHEMIA CENTRALIS 26

Cortodera humeralis humeralis (Schaller) – 8 PJ, ØJ, TA, US (více ex. sklepávání z dubù), 18 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex. sklepávání z dubù) Grammoptera abdominalis (Stephens) – 4 ZM (1 ex., oklep dubu) Grammoptera ruficornis ruficornis (Fabricius) – 1a ŠA (1 ex. na kvìtu), 5 ŠA (mnoho ex. na rùzných kvìtech), 6a DT (2 ex. na rùži šípkové), 6a ŠA (mnoho ex. na rùzných kvìtech), 6a ŠP (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 17 ŠP (2 ex.) Grammoptera ustulata (Schaller) – 5 ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy), 5 ŠP (1 ex.), 6a DT (1 ex., oklep keøù), 6a ŠA (1 ex., oklep kvetoucí svídy na Komárkovì lesostepi), 11 PJ, ØJ, TA, US (více ex., sklepávání z dubù a okrajového porostu bylin), 18 PJ, ØJ, TA, US (více ex., sklepávání z dubù a okrajového porostu bylin), 20 DT (1 ex., oklep keøù) Alosterna tabacicolor tabacicolor (De Geer) – 1a ŠA (pokud není uvedeno jinak, druh byl všude zaznamenáván v mnoha ex. na rùzných kvìtech), 5 DT (více ex. na okoliènatých rostlinách), 5 ŠA, 5 ŠP (5 ex.), 6a DT (více ex. na okoliènatých rostlinách), 6a ŠA, 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., smýkání a sklepávání pl᚝ových porostù), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., smýkání a sklepávání pl᚝ových porostù), 16b ŠA, 16b ŠP (2 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠA Pseudovadonia livida livida (Fabricius) – 7a PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání a sklepávání pl᚝ových porostù), 8 PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání a sklepávání pl᚝ových porostù), 11 PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání a sklepávání pl᚝ových porostù), 16b ŠA (mnoho ex. na kvìtech kopretin) Pachytodes cerambyciformis (Schrank) – 5 DT (více ex. na rùzných kvìtech), 5 ŠA (3 ex. na kvìtech miøíkovitých), 6a DT (více ex. na rùzných kvìtech), – 8 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání listnatého pláštì lesa), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání listnatého pláštì lesa), 17 ŠA (2 ex. na miøíkovitých) Pachytodes erraticus (Dalman) – 1a ŠA (mnoho desítek ex. na všelijakých kvìtech), 1b ŠP (1 ex.) Anoplodera rufipes (Schaller) – 4 ZM (2 ex.), 6a DT (1 ex. na svídì), 6a ŠA (2 ex. na kvìtech šípkové rùže), 8 US (mnoho ex., sklepávání listnatého pláštì lesa), 10 VP, 11 US, (1 ex., smýkání travního porostu), 18 DT (1 ex. na kerblíku), 19 ŠA (1 ex. na miøíkovité rostlinì) Anoplodera sexguttata (Fabricius) – 1a ŠA (1 ex. na kvìtu rùže), 5 DT (1 ex. na kvìtu rùže šípkové), 5 ŠA (4 ex. na rùzných kvìtech), 6a DT (1 ex. na kvìtu rùže šípkové), 6a ŠA (1 ex.), 7a US (1 ex., sklepávání listnatého pláštì lesa), 7b ZM (2 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 10 VP, 16b ŠP (1 ex.), 18 PJ (2 ex., smyk na okrajových travních porostech) Stictoleptura scutellata scutellata (Fabricius) – 11 US, ØJ (3 ex. v okolí padlého kmene dubu), 18 US (1 ex. u padlého dubového kmenu) Brachyleptura maculicornis maculicornis (De Geer) – 1a ŠA (mnoho ex. na kvìtech rùží), 5 ŠA (mnoho ex. na rùzných kvìtech), 5 ŠP (2 ex.), 6a DT, 6a ŠA (8 ex. na kvìtech šípkové rùže), 6a ŠP (1 ex.), 8 ØJ (smyk na travních porostech), 16b ŠA (mnoho ex. na rùzných kvìtech), 16b ŠP (5 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠA (mnoho ex. na kvìtech rùže), 18 PD (1 ex. na okraji lesa), 18 ŠP (4 ex.), 18 ØJ (smyk na travních porostech), 22 DT (více ex. na rùzných kvìtech) Leptura quadrifasciata quadrifasciata Linnaeus – 7a US (l ex., smýkání travního porostu). Z pole 6050 síového mapování, kam spadá naše lokalita, není výskyt tohoto druhu v práci Sláma (1998) uveden. Rutpela maculata maculata (Poda) – 1a ŠA (3 ex. na kvìtech rùží), 5 DT (více ex. na kvìtech svídy), 6a ŠA (1 ex. na miøíkovité), 8 US (1 ex., smýkání travního porostu), 16b ŠA (1 ex., v letu), 16b ŠP (2 ex.), 18 ŠA (1 ex., v letu)

118

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Stenurella bifasciata bifasciata (O. F. Müller) – 1a ŠA (1 ex., v letu), 7a ØJ (1 ex., pl᚝ový porost), 8 ØJ ( 1 ex., pl᚝ový porost) Stenurella melanura (Linnaeus) – 5 ŠA (1 ex. na kvìtu ostružiny, Rubus fruticosus agg.), 11 ØJ ( 1 ex., pl᚝ový porost) Stenurella nigra (Linnaeus) – 6a DT (1 ex. na trávì), 6a PD (1 ex. smykem), 7a PD (1 ex. smykem na louce), 22 DT (1 ex. na trávì) Anaesthetis testacea (Fabricius) – 8 TA (2 ex. sklepány z dubu). Z pole 6050 síového mapování, kam spadá naše lokalita, není výskyt tohoto druhu v práci Sláma (1998) uveden. Agapanthia villosoviridescens (De Geer) – 1a ŠA (3 ex. na stoncích bodlákù), 7a DT (více ex. na kopøivách), 8 US (2 ex., smýkání na stepním porostu) Pogonocherus hispidulus Piller et Mitterpacher – 7a ŠP (1 ex.), 8 ØJ (sklepávání pl᚝ového porostu) Pogonocherus hispidus (Linnaeus) – 18 DT (1 ex. sklepán z habru), 8 ØJ (sklepávání pl᚝ového porostu) Tetrops praeusta (Linnaeus) – 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání pl᚝ového porostu), 19 ZJ (2 ex., smyk stromù, in coll. ŠA), 19 ŠP (1 ex.) Acanthocinus griseus griseus (Fabricius) – 5 DT (3 ex.), 5 PD (3 ex.), 5 ŠA (12 ex.), 5 ŠP (7 ex.), ve všech pøípadech šlo o imaga, která se prokousávala ze smrkových klád složených podél asfaltové cesty. Vzácný druh, který preferuje nepùvodní smrkové lesy, v dùsledku èehož se v poslední dobì stává trochu bìžnìjším. Výskyt tohoto druh je možné posuzovat jako další argument pro zachování alespoò nìkterých smrkových monokultur na území CHKO Èeský kras, podobnì jako výskyt nìkterých vzácných druhù hub (viz zejména Šebek 1985). Jinak jsou smrkové monokultury v Èeském krasu hodnoceny jako nepùvodní a nevhodné a z dlouhodobého hlediska by mìly být nahrazovány lesními porosty s pøirozenìjším složením. Sláma (1998) nemá ve své práci tento druh v pøíslušném ètverci (6051) uveden. Leiopus nebulosus (Linnaeus) – 5 ŠP (2 ex.), 5 ŠA (3 ex. na suchých vìtvích – Quercus sp., Carpinus betulus), 5 DT (více ex. sklepáno z dubù), 6a ŠA (1 ex., oklep suché vìtvièky habru, Carpinus betulus), 6a DT (více ex. sklepáno z dubù), 7b ZM (1 ex.), 11 ØJ (3 ex. sklepávání pl᚝ového porostu), 16b ZJ (1 ex., in coll. ŠA), 22 DT (více ex. sklepáno z dubù) Exocentrus adspersus Mulsant – 6a DT, 20 DT (po 1 ex. sklepáno z dubù) Exocentrus lusitanus (Linnaeus) – 11 US (2 ex., oklep lípy). Z pole 6050 síového mapování, kam spadá naše lokalita, uvedl Sláma (1998) výskyt tohoto druhu pouze z období pøed rokem 1960. Stenostola dubia (Laicharting) – 6a DT (1 ex. sklepán z lípy) Stenostola ferrea ferrea (Schrank) – 18 DT (1 ex. sklepán z lípy), 18 ØJ (sklepávání z okrajových porostù) Saperda scalaris scalaris (Linnaeus) – 18 PJ (na padlém dubovém kmeni) Compsidia populnea populnea (Linnaeus) [syn. Saperda populnea populnea (Linnaeus)] – 8 US ( 1 ex. sklepávání dubu), 14b ZM (2 ex.), 22 DT (1 ex. na osice) Oberea (Oberea) linearis (Linnaeus) – 7a DT (3 ex. na lískách), 8 PJ, ØJ, US (5 ex., oklep lísky), 16b ŠP (1 ex., oklep lísky), 18 PJ (oklep z lísky na okraji lesa) Oberea (Oberea) pupillata (Gyllenhal) – 8 TA (2 ex., oklep zimolezu), 18 PJ, ØJ, US (volným sbìrem ze zimolezu na okraji lesa a za letu), 20 DT (více výletových otvorù na keøích zimolezu, imaga však nebyla chycena) Oberea (Amaurostoma) erythrocephala erythrocephala (Schrank) – 8 US (2 ex. smýkání

119

BOHEMIA CENTRALIS 26

na stepi). Z pole 6050 síového mapování, kam spadá naše lokalita, uvedl Sláma (1998) výskyt tohoto druhu pouze z období pøed rokem 1960. Phytoecia (Phytoecia) cylindrica (Linnaeus) – 4 ZM (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 7b ZM (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 8 US (1 ex.), 14b ZM (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Phytoecia (Phytoecia) pustulata pustulata (Schrank) – 14b ZM (1 ex.), 20 DT (1 ex. sesmýkán na lesostepi). Ze ètverce 6050 uvedl Sláma (1998) výskyt tohoto vzácného druhu pouze z období pøed rokem 1960. Phytoecia (Opsilia) coerulescens coerulescens (Scopoli) – 6a ŠA (3 ex., smyk na hadinci, Echium vulgare, na Komárkovì lesostepi), 6a DT (2 ex. na hadinci), 7a ŠP (1 ex.), 8 US (1 ex.), 8 ØJ (1 ex. smýkání na stepi), 14a VP, 16b ŠA (1 ex., smyk na hadinci), 18 PD (6 ex. na hadinci), 18 ŠA (8 ex., smyk na hadinci), 18 ŠP (3 ex.), 22 DT (1 ex. na hadinci), 26 VP Chrysomelidae – mandelinkovití (T. Doležal, J. Strejèek, P. Špryòar et M. Zúber det. et revid.) Plateumaris consimilis (Schrank) – 7a PJ, US (mnoho ex., smýkání na vlhké louce) R Donacia cinerea Herbst [syn. Donaciella cinerea (Herbst)] – 22 DT (1 ex. sesmýkán na stepi). Jedná se o znaènì netypický nález, nebo tento druh se vyvíjí ve vodním prostøedí, hostitelskou rostlinou je zpravidla orobinec úzkolistý. Brouk sem mohl zaletìt napø. z blízkých tùnìk na území velkolomu Èertovy schody. Orsodacne cerasi (Linnaeus) – 4 ZM (1 ex.), 5 ŠP (9 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (4 ex.), 17 ŠP (9 ex.), 18 ŠP (6 ex.); 5 DT, 6a DT, 7a DT (vždy více ex. na svídì a miøíkovitých rostlinách), 11 PJ, ØJ, US (mnoho ex., smýkání travních porostù), 20 DT (více ex. na svídì a miøíkovitých rostlinách) Lilioceris lilii (Scopoli) – 12 ZM (3 ex. na lilii zlatohlavé, Lilium martagon), 13 DT (1 ex. na lilii zlatohlavé v lese) Lilioceris merdigera (Linnaeus) – 5 ŠP (2 ex. na lilii zlatohlavé, Lilium martagon), 8 US (2 ex., smýkání lesního podrostu), 12 ZM (8 ex. na lilii zlatohlavé), 13 DT (více ex. na lilii zlatohlavé v lese) Crioceris asparagi asparagi (Linnaeus) – 7a DT (1 ex. na lesní cestì na trávì v údolí Bubovického potoka). Druh se vyskytuje pouze na chøestu lékaøském (Asparagus officinalis), ten však v okolí nebyl zjištìn. Brouk sem možná zaletìl od nedalekých chat, kde by chøest mohl být pìstován. Oulema gallaeciana (Heyden) – 5 DT (více ex. na travách), 5 ŠP (1 ex.), 6a DT (více ex. na travách), 7a DT (více ex. na travách), 7a ŠP (2 ex.), 7a PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., smýkání travního porostu u lesa), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., smýkání travního porostu u lesa), 16b ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 , 2 ) Labidostomis humeralis (Schneider) – 6a DT (Komárkova step, 1 ex. na dubu), 8 US, PJ (2 ex., smýkání na stepi) Labidostomis longimana (Linnaeus) – 8 US, PJ (více ex., smýkání na stepi) R Lachnaia sexpunctata (Scopoli) – 8 US, PJ (1 ex. sesmýkán na stepi), 16b ŠA (2 ex., v letu), 16b ŠP (1 ex.). Strejèek (1974) tento druh uvedl mezi význaènými druhy skalních stepí Èeského krasu. Clytra laeviuscula Ratzeburg – 1b ŠA (1 ), 1b ŠP (1 ), 2 ZM (5 ex.), 8 PJ, TA, US (sklepávání okrajových porostù) Clytra quadripunctata (Linnaeus) – 1b ŠP (1 ), 4 ZM (2 ex.), 5 ŠP (3 , 1 ), 5 DT (více ex. na keøích), 6a DT (více ex. na keøích), 6a ŠP (3 ex.), 8 PJ, TA, US (sklepávání okrajových porostù), 14b ZM (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.)

120

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Smaragdina affinis (Illiger) – 6a DT (1 ex.), 7b ZM (4 ex.), 8 PJ, ØJ, TA, US (smýkání okrajových porostù), 11 PJ, ØJ, TA, US (smýkání okrajových porostù), 17 ŠP (4 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Smaragdina aurita (Linnaeus) – 4 ZM (3 ex.), 14b ZM (1 ex.), 16a SJ (1 ex.), 16b ŠP (5 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 20 DT (více ex. na keøích), 22 ŠP (1 ex.) Smaragdina salicina (Scopoli) – 6a DT (více ex. na keøích), 7a ŠP (4 ex.), 8 PJ, ØJ, TA, US (7 ex., smýkání okrajových porostù), 11 PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání okrajových porostù) Pachybrachis tesselatus (Olivier) – 2 ZM (2 ex. oklep dubu), 16a SJ (1 ex.) R Cryptocephalus (Protophysus) schaefferi Schrank – 20 DT (1 ex. na rùži šípkové). Strejèek (1974) tento druh uvedl mezi význaènými lesostepními druhy Èeského krasu. Cryptocephalus (Cryptocephalus) bameuli Duhaldeborde – 1a ŠA (1 ), 5 ŠP (1 ), 18 ŠP (1 ), 22 ŠP (1 ). Nedávno popsaný druh, který byl pøedtím zamìòován s velice podobným druhem C. flavipes. Z Èech dosud známe jediný publikovaný údaj o výskytu druhu C. bameuli, a to z Polabí (Bezdìk et Zúber 2000). Pøedpokládáme však, že tu tento druh bude mnohem více rozšíøený. Cryptocephalus (Cryptocephalus) bipunctatus (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex.), 2 ZM (6 ex.), 6a DT (více ex. na trávì nebo v letu), 6a ŠP (1 ex.), 7a PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání travních porostù), 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání travních porostù), 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání travních porostù), 14b ZM (3 ex.), 16a SJ (1 ex.), 16b ŠP (17 ex.), 18 DT (více ex. na trávì nebo v letu), 18 ŠP (4 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 20 DT (více ex. na trávì nebo v letu), 22 DT (více ex. na trávì nebo v letu), 22 ŠP (3 ex.) Cryptocephalus (Cryptocephalus) cordiger (Linnaeus) – 6b DT (1 ex. na rùži šípkové), 8 PJ, ØJ, US (5 ex. sklepáno z lísky), 18 ŠA (1 ex., smyk, in coll. ŠP), 20 DT (1 ex. na rùži šípkové) Cryptocephalus (Cryptocephalus) flavipes (Fabricius) – 2 ZM (15 ex., oklep dubu, Quer), 8 PJ, US (více ex. sklepáváno z dubù, det. ZM), cus sp.), 6a ŠP (4 11 PJ (1 ex.), 16b ŠP (1 , 17 ), 18 ŠP (2 ), 20 DT (1 ) Cryptocephalus (Cryptocephalus) marginatus Fabricius – 2 ZM (2 ex. oklep bøízy, Betula pendula) Cryptocephalus (Cryptocephalus) moraei (Linnaeus) – 2 ZM (6 ex.), 6a ŠA (1 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání travních porostù), 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání travních porostù), 13 DT (2 ex. na tøezalce), 14c DT (více ex. na tøezalce teèkované), 16b ŠA (1 ex.), 16b ŠP (3 ex.), 18 ŠP (4 ex.) Cryptocephalus (Cryptocephalus) nitidus (Linnaeus) – 1a ŠA (1 ex.), 2 ZM (2 ex. oklep dubu, Quercus sp.), 16b ŠP (1 ex.) R Cryptocephalus (Cryptocephalus) primarius Harold – 6a DT (1 ex. sesmýkán na trávì). Vzácný druh skalních stepí, Strejèek (1974) jej uvádí od Srbska a Hostími. V okolí Srbska je tento druh nalézán i v poslední dobì (Špryòar 2002). Cryptocephalus (Cryptocephalus) sericeus (Linnaeus) – 11 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání travních porostù) R Cryptocephalus (Cryptocephalus) sexpunctatus Linnaeus – 4 ZM (2 ex.), 8 US (1 ex., sklepávání v dubovém lese), 20 DT (1 ex. na dubu). Strejèek (1974) tento druh uvedl mezi vzácnými druhy Èeského krasu. Cryptocephalus (Cryptocephalus) violaceus Laicharting – 1a ŠA (2 ex.), 2 ZM (10 ex.), 5 DT (více ex. na keøích), 5 ŠP (1 ex.), 6a DT (více ex. na keøích), 6a ŠP (1 ex.), 8 PJ, ØJ, TA, US (každý více ex., smýkání na stepi), 13 DT (1 ex. na trávì), 14b ZM (4 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 20 DT (více ex. na keøích)

121

BOHEMIA CENTRALIS 26

Cryptocephalus (Burlinius) bilineatus (L.) – 8 PJ (2 ex.) Cryptocephalus (Burlinius) chrysopus Gmelin – 16b ŠP (11 ex., oklep skalníku celokrajného, Cotoneaster integerrima) R Cryptocephalus (Burlinius) elegantulus Gravenhorst – 8 PJ, ØJ, US (mnoho ex., smýkání na stepi, US 58 ex.; 1 ex. in coll. ŠP) Cryptocephalus (Burlinius) labiatus (Linnaeus) – 8 US, PJ (více ex. sklepávání z dubù), 16b ŠP (1 ex.) R Oomorphus concolor (Sturm) – 3 ZM (2 ex., smyk kolem potoka), 7a ŠP (1 ex.), 7b ZM (5 ex., smyk kolem potoka), 7c ŠP (1 ex.), 8 US (1 ex.), 16a SJ (6 ex.) Bromius obscurus obscurus (Linnaeus) [syn. Adoxus obscurus obscurus (Linnaeus)] – 5 DT (1 ex. na vrbovce úzkolisté, Epilobium angustifolium), 5 ŠP (2 ex.) Leptinotarsa decemlineata (Say) – 7a US, PJ (3 ex., smýkání travního porostu), 11 US, PJ (3 ex., smýkání travního porostu) Chrysolina (Menthastriella) herbacea (Duftschmid) – 7a ŠP (1 ex.) Chrysolina (Synerga) coerulans coerulans (L. G. Scriba) – 7a DT (více ex. na mátì v údolí Bubovického potoka), 7a ŠP (2 ex.) R Chrysolina (Colaphotera) rufa Duftschmid – 7a PJ (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.) Chrysolina (Minckia) oricalcia (O. F. Müller) – 7a DT (2 ex. na trávì), 7b ZM (2 ex.) Chrysolina (Sphaeromela) varians (Schaller) – 6b DT (více ex. na tøezalce), 18 ŠP (1 ex.), 22 DT (více ex.) Chrysolina (Hypericia) geminata (Paykull) – 16b ŠP (1 ex.) Chrysolina (Hypericia) hyperici hyperici (Forster) – 4 ZM (1 ex.), 8 PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání tøezalky), 11 PJ, ØJ, TA, US (více ex., smýkání tøezalky), 14b ZM (1 ex.), 14c DT (více ex. na tøezalce teèkované), 18 DT (více ex. na tøezalce teèkované), 18 ŠP (10 ex.) Gastrophysa polygoni (Linnaeus) – 7a US, TA (smýkání podrostu dubového lesa) Gastrophysa viridula (De Geer) – 6a DT (více ex. u cesty na šovíku), 7a ØJ (více ex. sklepávání a smýkání pl᚝ového porostu), 11 PJ, TA, US (více ex. sklepávání a smýkání pl᚝ového porostu), 22 DT (více ex.) Prasocuris (Prasocuris) junci (Brahm) – 7b ZM (5 ex. v potoce na rozrazilu potoèním, Veronica beccabunga) Prasocuris (Hydrothassa) marginella (Linnaeus) [syn. Hydrothassa marginella (Linnaeus)] – 7a ŠP (1 ex.) Chrysomela (Chrysomela) tremulae Fabricius – 5 ŠA (1 ex., oklep osiky, Populus tremula), 19 ŠA (1 ex., oklep osiky) Chrysomela (Strickerus) vigintipunctata (Scopoli) – 7a US (3 ex., sklepávání vrb) Gonioctena (Gonioctena) viminalis viminalis (Linnaeus) – 7a US (více ex., sklepávání pl᚝ového porostu lesa) Gonioctena (Goniomena) quinquepunctata (Fabricius) – 19 ŠP (4 ex.) Galerucella pusilla (Duftschmidt) – 7a PJ, ØJ, US (mnoho ex., smýkání ostøic na vlhké louce) Galerucella tenella (Linnaeus) – 7a PJ, ØJ, US (mnoho ex., smýkání ostøic na vlhké louce) Lochmaea capreae (Linnaeus) – 11 PJ, ØJ, US (smýkání na vlhké louce) Lochmaea crataegi (Forster) – 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání hlohu) Galeruca tanaceti tanaceti (Linnaeus) – 6a ŠP (2 ex.) Luperus luperus (Sulzer) – 2 ZM (2 ex.), 4 ZM (5 ex.), 7c ŠP (1 ), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex., sklepávání pl᚝ového porostu lesa), 19 ŠP (2 ex.), 22 ŠP (7 ex.)

122

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

R Luperus xanthopoda (Schrank) – 2 ZM (6 ex.), 4 ZM (6 ex.), 17 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Phyllotreta astrachanica Lopatin – 7a ŠP (1 ) Phyllotreta atra (Fabricius) – 7a ŠP (2 ), 11 PJ (1 ex.) Phyllotreta nigripes (Fabricius) – 5 ŠP (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.) Phyllotreta vittula (L. Redtenbacher) – 5 ŠP (2 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (3 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 19 ŠP (2 ex.), 22 ŠP (1 ex.) R Aphtona cyanella (L. Redtenbacher) – 22 ŠP (1 ) Aphtona cyparissiae (Koch) – 15b ZM (3 ex.), 16a SJ (4 ex.) Aphtona euphorbiae (Schrank) – 7a ŠP (1 ), 8 US (1 ex.), 15b ZM (2 ex.), 17 ŠP (1 ), 18 ŠP (1 ) Aphtona pygmaea pygmaea Kutschera – 16b ŠP (1 ) Aphtona venustula venustula Kutschera – 5 ŠP (2 ), 16a SJ (4 ex.), 16b ŠP (2 , 4 ), 18 ŠP (2 , 1 ) Longitarsus exsoletus (Linnaeus) – 6a ŠP (2 ), 16b ŠP (1 ), 18 ŠP (2 , 3 ) Longitarsus luridus (Scopoli) – 16a SJ (2 ex.), 17 ŠP (1 ) R Longitarsus medvedevi Shapiro – 19 ŠP (1 ). Èistì stepní druh žijící podle literatury na rozrazilu rakouském (Veronica austriaca), v Praze témìø výhradnì zjišován na rozrazilu Veronica teucrium (leg. J. Strejèek). Vyskytuje se v nejteplejších oblastech Èeské republiky (Èeský kras, Èeské støedohoøí, jižní Morava – viz Strejèek 1974). Longitarsus melanocephalus (De Geer) – 7a ŠP (1 , 1 ), 15b ZM (1 ex.), 22 ŠP (1 ) R Longitarsus minusculus (Foudras) – 16a SJ (4 ex.), 16b ŠP (1 ). Žije na èistci pøímém (Stachys recta). Strejèek (1974) tento druh uvedl mezi význaènými stepními druhy Èeského krasu. Longitarsus nigrofasciatus nigrofasciatus (Goeze) – 16b ŠP (1 ) Longitarsus noricus Leonardi – 16a SJ (5 ex.) Longitarsus obliteratus (Rosenhauer) – 16a SJ (10 ex.) Longitarsus salviae Gruev – 16b ŠP (1 ) Longitarsus suturellus (Duftschmid) – 7a ŠP (1 ) Hermaeophaga mercurialis (Fabricius) – 3 ZM (6 ex.), 5 ŠP (2 ex.), 7a DT (1 ex. na bažance vytrvalé, Mercurialis perennis), 7a ŠP (5 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 7b ZM (6 ex.), 8 US (1 ex.), 16a SJ (20 ex.), 16b ŠP (6 ex.), 17 ŠP (1 ex.) Batophila rubi (Paykull) – 5 ŠP (1 ), 7a ŠP (4 ex.), 18 ŠP (13 ex.) Neocrepidodera ferruginea (Scopoli) [syn. Asiorestia ferruginea (Scopoli)] – 7a ŠP (1 , 3 ) Derocrepis rufipes (Linnaeus) – 3 ZM (3 ex.), 5 ŠP (7 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 11 PJ, ØJ, TA, US (mnoho ex. smýkáno v podrostu dubového lesa), 16a SJ (10 ex.), 16b ŠP (3 ex.), 17 ŠP (3 ex.) Crepidodera aurata (Marsham) – 7a ŠP (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.) Crepidodera aurea (Geoffroy) – 9 ŠP (1 ), 19 ŠP (2 ex.) Chaetocnema (Tlanoma) concinna (Marsham) – 7a ŠP (1 ), 7c ŠP (1 ) Chaetocnema (Tlanoma) picipes Stephens [syn. Ch. laevicollis (C. G. Thomson), Ch. heikertingeri Lyubishchev] – 7a ŠP (3 ), 15b ZM (2 ex.), 17 ŠP (1 ), 19 ŠP (1 ) Chaetocnema (Chaetocnema) hortensis hortensis (Geoffroy) – 5 ŠP (1 ), 7a ŠP (1 ), 16a SJ (1 ex.) R Dibolia occultans (Koch) – 7c ŠP (1 ). Ve støedních Èechách je tento druh vzácný. Nebyl zaznamenán ani pøi zevrubném prùzkumu broukù na území hlavního mìsta Prahy (Strejèek 2001a). Jeho živné rostliny uvádìné v literatuøe jsou však u nás pomìrnì rozšíøené

123

BOHEMIA CENTRALIS 26

(Mohr 1966: rody Leonurus a Mentha, Warcha³owski 1998: Mentha aquatica). Podle zkušeností z èeských zemí (J. Strejèek) se dokonce zdá, že hlavní živnou rostlinou tohoto druhu u nás je hojná ruderální mìrnice èerná (Ballota nigra). Dibolia rugulosa L. Redtenbacher – 11 PJ (1 ex.), 16b ŠP (1 ), 18 ŠP (1 ) Dibolia schillingi Letzner – 18 ŠP (2 , 2 ) Dibolia timida (Illiger) – 22 ŠP (1 ). Tento vzácný teplomilný druh patøí mezi význaèné druhy Èeského krasu (Strejèek 1974). Apteropeda orbiculata (Marsham) – 5 ŠP (1 ) Psylliodes chrysocephalus chrysocephalus (Linnaeus) – 5 ŠP (10 ex.), 16b ŠP (1 ) R Psylliodes illyricus Leonardi et Gruev – 16b ŠP (1 ) Psylliodes napi (Fabricius) – 7a ŠP (2 ), 17 ŠP (1 ) Hispa atra Linnaeus – 1a ŠA (1 ex.), 4 ZM (1 ex.), 5 ŠP (1 ex.), 8 PJ, US (5 ex., smýkání na stepi), 20 DT (1 ex. na trávì) Hypocassida subferruginea (Schrank) – 6a PD (1 , in coll. ŠP), 8 PJ, ØJ, US (více ex., smýkání travních porostù a na stepi) Cassida (Cassida) nebulosa Linnaeus – 2 ZM (2 ex.), 7a DT (2 ex. na krabilici), 8 PJ, US (8 ex., smýkání na stepi), 11 PJ, ØJ, US (8 ex., smýkání travních porostù) R Cassida (Cassida) pannonica Suffrian – 16a SJ (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Cassida (Cassida) rubiginosa O. F. Müller – 7a ŠP (1 ex.) Cassida (Cassida) sanguinolenta O. F. Müller – 7a ŠP (1 ) Cassida (Cassida) vibex Linnaeus – 8 PJ US (11 ex., smýkání na stepi), 11 PJ, ØJ, US (mnoho ex., smýkání travních porostù) Cassida (Mionycha) margaritacea Schaller – 8 PJ US (12 ex., smýkání kopretin) Cassida (Odontionycha) viridis Linnaeus – 7a DT (více ex. na karbinci evropském v údolí Bubovického potoka) Bruchidae – zrnokazovití (J. Strejèek det. et revid.) Bruchus affinis affinis Frölich, 1799 – 1a ŠA (1 ex.), 16a SJ (1 ) Bruchus atomarius (Linnaeus) – 5 ŠP (1 ex.), 6b ŠP (2 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 8 US (5 ex.), 9 ŠP (1 ), 16b ŠP (4 ex.), ŠA (1 ex.) Bruchus rufimanus rufimanus Boheman – 1a ŠA (3 ex., smyk bobovitých), 8 US (1 ex.) Bruchus sibiricus occidentalis Lukjanoviè et Ter-Minasjan – 1a ŠA (5 ex.), 5 ŠP (2 ex.), 8 US (1 ex.), 16a SJ (5 , 6 ), 16b ŠA (1 ex.), 19 ŠP (3 ex.), 22 ŠP(1 ex.) Bruchidius ater (Marsham) – 1a ŠA (3 ex.), 16b ŠP (2 ex.) R Bruchidius cisti (Fabricius) – 18 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Bruchidius marginalis (Fabricius) – 17 ŠP (1 ex.) Spermophagus calystegiae (Lukjanoviè et Ter-Minasjan) – 1a ŠA (1 ex., smyk), 22 ŠP (1 ) Anthribidae (J. Strejèek det. et revid.) Enedreutes sepicola (Fabricius) – 6a ŠP (1 ex., oklep dubu šípáku, Quercus pubescens) Phaeochrotes cinctus (Paykull) – 16 ŠP (1 , 1 , dubohabrový les, oklep a smyk) Rhaphitropis marchicus (Herbst) – 5 ŠP (1 ex., Budòanská skála: oklep trnky, Prunus spinosa) Anthribus albinus (Linnaeus) – 16a SJ (1 ) R Choragus horni Wolfrum – 16b ŠP (1 , oklep stromù a køovin na okraji lesostepi, J. Strejèek det.). Velmi vzácný druh, který byl dosud z Èech hlášen jednou J. Roubalem od Roudnice nad Labem (Strejèek 1991) a v roce 1992 nalezen v okolí Mokrska na okrese

124

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Pøíbram (1 ex., SJ, dosud nepublikováno); dává údajnì pøednost lužním lesùm (Strejèek 1991). V Èeském krasu se však vyskytuje v šípákových doubravách a lesostepích, a to zøejmì v rozsáhlejší populaci, jak potvrdil další pozdìjší nález (Karlštejn, NPR Karlštejn, Haknovecké skály, 6051c, oklep šípáku, Quercus pubescens, 1 , 19. 6. 2002, ŠP). R Choragus sheppardi Kirby – 19 ŠP (2 ex., oklep døevin) Curculionidae – nosatcovití (J. Strejèek et P. Špryòar det. et revid. kromì sbìrù DT, ZM) Pselaphorhynchites longiceps (C. G. Thomson) – 8 US (1 ex.) Obr. 3. Choragus horni z èeledi Lasiorhynchites cavifrons (Gyllenhal) – 16a SJ (2 ex.) Anthribidae. Velikost 1,6 mm. Lasiorhynchites olivaceus (Gyllenhal) – 4 ZM (4 ex.), 5 ŠP Foto M. Øezáè (1 ex.), 7b ZM (1 ex.), 8 US (2 ex.), 16a SJ (2 ex.), 16b Fig. 3. Choragus horni (family ŠP (2 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Anthribidae). Length 1.6 mm. Caenorhinus aequatus (Linnaeus) – 16b ŠP (1 ex.), 19 ŠP Photo M. Øezáè (2 ex.) Caenorhinus germanicus (Herbst) – 4 ZM (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Caenorhinus pauxillus (Germar) – 6a ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 19 ŠP (2 ex.) Rhynchites (Haplorhynchites) caeruleus (De Geer) – 6a ŠP (1 ex.), 15b ZM (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Rhynchites (Rhynchites) bacchus (Linnaeus) – 20 DT (1 ex.) Byctiscus betulae (Linnaeus) – 8 US (1 ex.) Deporaus betulae (Linnaeus) – 19 ŠP (8 ex.), 17 ŠP (1 ex.) Apoderus coryli (Linnaeus) – 7a DT (více ex. na lískách), 7c ŠP (2ex.), 19 PD (1 ex., oklep lísky, Corylus avellana, in coll. ŠA) Apion (Pseudoperapion) brevirostre Herbst – 5 DT (2 ex.), 18 ŠP (2 ex.) Apion (Perapion) curtirostre Germar – 7a ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Apion (Pseudostenapion) simum Germar – 18 ŠP (1 ex.) Apion (Synapion) ebeninum Kirby – 5 ŠP (2 ex.), 6a ŠP (2 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 16a SJ (3 ex.) Apion (Ischnopterapion) loti Kirby – 19 ŠP (1 ex.) Apion (Ischnopterapion) meliloti Kirby – 8 US (1 ex.) Apion (Stenopterapion) tenue Kirby – 18 ŠP (1 ex.) Apion (Bothryorrhynchapion) gyllenhalii Kirby – 5 ŠP (1 ex.), 16a SJ (1 ex.) Apion (Bothryorrhynchapion) platalea Germar – 6a ŠP (1 ex.) Apion (Legaricapion) aestimatum Faust – 9 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Apion (Legaricapion) pisi Fabricius – 7a ŠP (2 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Apion (Cyanapion) columbinum Germar – 6a ŠP (3 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Apion (Hemitrichapion) pavidum Germar – 5 ŠP (3 ex.), 6a ŠP (3 ex.), 16a SJ (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 18 ŠP (5 ex.) Apion (Eutrichapion) ervi Kirby – 5 ŠP (1 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Apion (Eutrichapion) viciae (Paykull) – 5 ŠP (2 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Apion (Oxystoma) cerdo Gerstäcker – 5 ŠP (1 ex.), 16a SJ (3 ex.), 19 ŠP (1 ex.)

125

BOHEMIA CENTRALIS 26

Apion (Oxystoma) craccae (Linnaeus) – 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠP (2 ex.) R Apion (Oxystoma) dimidiatum Desbrochers – 19 ŠP (1 ex.) R Apion (Oxystoma) opeticum Bach – 5 ŠP (1 ex.), 7a ŠP (3 ex.), 7c ŠP (2 ex.), 8 US (1 ex.), 16a SJ (5 ex.), 17 ŠP (1 ex.) Apion (Oxystoma) subulatum Kirby – 16a SJ (3 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Apion (Protapion) apricans Herbst – 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (2 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Apion (Protapion) assimile Kirby – 5 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Apion (Protapion) fulvipes (Fourcroy) – 18 ŠP (1 ex.) R Apion (Protapion) gracilipes Dietrich – 5 ŠP (2 ex.). Tento druh byl ohlášen jako nový pro území tehdejšího Èeskoslovenska teprve v 60. letech 20. století na základì sbìru z Vyšenských kopcù u Èeského Krumlova (Strejèek 1969). Podle našich znalostí je rozšíøen pøedevším v jižních a západních Èechách, ve støedních Èechách dosud zøejmì nebyl zaznamenán. Nebyl nalezen ani pøi zevrubném prùzkumu broukù na území hlavního mìsta Prahy (Strejèek 2001b). Jeho živnou rostlinou je jetel prostøední (Trifolium medium). Apion (Protapion) nigritarse Kirby – 16a SJ (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (2 ex.) Apion (Protapion) trifolii Linnaeus – 7a ŠP (1 ex.) R Otiorhynchus fullo (Schrank) – 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠP (6 ex.), 16a SJ (3 ex.), 16b ŠP (3 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Obr. 4. Nosatèík Apion graciliR Peritelus leucogrammus Germar – 8 US (10 ex.). Strejèek pes. Velikost 1,9 mm. (1974) jej uvedl mezi význaènými stepními druhy Èes- Foto M. Øezáè kého krasu. Fig. 4. Weevil Apion gracilipes. Phyllobius (Parnemoicus) cloropus (Linnaeus) – 5 ŠP (2 Length 1.9 mm. Photo M. Øezáè ex.), 18 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (1 ex.),22 ŠP (3 ex.) Phyllobius (Nemoicus) oblongus (Linnaeus) – 7a ŠP (4 ex.), 17 ŠP (4 ex.), 18 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (3 ex.), 22 ŠP (4 ex.) Phyllobius (Phyllobius) argentatus (Linnaeus) – 5 ŠP (5 ex.), 16b ŠP (10 ex.), 17 ŠP (3 ex.), 18 ŠP (5 ex.), 19 ŠP (3 ex.) Phyllobius (Phyllobius) calcaratus (Fabricius) – 7a ŠP (2 ex.), 16b ŠP (1 ex.) R Phyllobius (Phyllobius) incanus Gyllenhal – 5 DT (2 ex.), 6a ŠP (9 ex.), 16b ŠP (21 ex.), 18 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (5 ex.) Phyllobius (Phyllobius) maculicornis Germar – 7a ŠP (1 ex.) Phyllobius (Phyllobius) pomaceus Gyllenhal – 7c ŠP (1 ex.), 17 ŠP (3 ex.) Phyllobius (Phyllobius) pyri (Linnaeus) – 18 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (1 ex.) R Trachyphloeus spinimanus Germar – 5 PD (1 ex., Budòanská skála, in coll. ŠP) Polydrusus (Metallites) impar Des Gozis – 7c ŠP (1 ex.) Polydrusus (Metallites) marginatus Stephens – 16b ŠP (2 ex.) R Polydrusus (Tylodrusus) pterygomalis Boheman – 16a SJ (1 ex.) Polydrusus (Eustolus) cervinus (Linnaeus) – 5 ŠP (2 ex.), 6a ŠP (4 ex.), 16a SJ (2 ex.), 16b ŠP (11 ex.), 18 ŠP (5 ex.) Polydrusus (Eustolus) pilosus Gredler – 16b ŠP (1 ) Polydrusus (Polydrusus) picus (Fabricius) – 5 ŠP (4 ex.), 6a ŠP (4 ex.), 16a SJ (2 ex.), 16b ŠP (15 ex.)

126

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Polydrusus (Polydrusus) undatus (Fabricius) – 5 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (2 ex.) Polydrusus (Thomsoneonymus) sericeus (Schaller) – 5 ŠP (3 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 16a SJ (5 ex.), 16b ŠP (3 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 18 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Polydrusus (Eudipnus) mollis (Ström) – 5 ŠP (2 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Liophloeus tessulatus (O. F. Müller) – 7a ŠP (1 ex.), 7c ŠP (2 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.) R Sciaphobus scitulus (Germar) – 18 ŠP (17 ex.). Strejèek (1974) tento druh uvedl mezi význaènými stepními druhy Èeského krasu. Eusomus ovulum Germar – 9 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (4 ex.) Sciaphilus asperatus (Bonsdorff) – 5 ŠP (3 ex.), 7a ŠP (3 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (2 ex.), 19 ŠP (1 ex.), 22 ŠP (1 ex.) R Brachysomus echinatus (Bonsdorff) – 5 ŠP (2 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 16a SJ (4 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (5 ex.), 19 ŠP (8 ex.) Foucartia squamulata (Herbst) – 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 22 ŠP (5 ex.) Barypeithes mollicomus (Ahrens) – 19 ŠP (9 ex.), 23 ŠP (2 ex.) Barypeithes pellucidus (Boheman) – 16a SJ (10 ex.) Barynotus obscurus (Fabricius) – 6a PD (1 , in coll. ŠP) Sitona humeralis Stephens – 7a ŠP (2 ex.), 9 ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Sitona languidus Gyllenhal – 7c ŠP (1 ex.) Sitona lepidus Gyllenhal – 5 ŠP (1 ex.) Sitona lineatus (Linnaeus) – 7a ŠP (1 ex.) Sitona sulcifrons (Thunberg) – 5 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Sitona suturalis Stephens – 7a ŠP (2 ex.) Lixus filiformis (Fabricius) – 1a ŠA (1 ex.) Lixus iridis Olivier – 1 ŠA (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (1 ex., oklep kerblíku lesního, Anthriscus sylvestris) Larinodontes planus (Fabricius) – 19 ŠP (1 ex.) Rhinocyllus conicus (Frölich) – 1a ŠA (1 ex.) Smicronyx jungermanniae (Reich) – 16b ŠP (11 ex., oklep kokotice, Cuscuta epithymum) Tychius picirostris (Fabricius) – 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (2 ex.), 16b ŠP (2 ex.) Anthonomus pomorum (Linnaeus) – 23 ŠP (4 ex., oklep jablonì) Anthonomus rubi (Herbst) – 5 ŠP (2 ex.), 5 DT (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 8 US (1 ex.), 18 ŠP (6 ex.) Furcipus rectirostris (Linnaeus) – 18 ŠP (1 ex.) Curculio crux (Fabricius) – 19 ŠP (1 ex.) Curculio glandium Marsham – 5 ŠP (1 ex.), 16b ŠP (3) Curculio pyrrhoceras Marsham – 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 16a SJ (1 ex.), 15b ŠP (1 ex.), 16b ŠP (5 ex.), 18 ŠP (3 ex.), 19 ŠP (1 ex.) Magdalis (Edo) ruficornis (Linnaeus) – 16b ŠP (4 ex.), 18 ŠP (1 ex.), 19 ŠP (2 , 1 ) Magdalis (Panopsis) flavicornis (Gyllenhal) – 16b ŠP (3 ex.) Magdalis (Panopsis) fuscicornis Desbrochers – 16b ŠP (1 ) Magdalis (Panus) barbicornis (Latreille) – 16b ŠP (2 ex.), 19 ŠP (1 ) Magdalis (Magdalis) duplicata Germar – 18 ŠP (2 ex.) Magdalis (Magdalis) linearis (Gyllenhal) – 5 DT (1 ) Trachodes hispidus (Linnaeus) – 5 ŠP (5 ex.), 16a SJ (6 ex.) Liparus germanus (Linnaeus) – 7a DT (1 ex. na cestì v údolí Bubovického potoka)

127

BOHEMIA CENTRALIS 26

R R R

R

R R

R

R

128

Hypera postica (Gyllenhal) – 9 ŠP (2 ex.) Hypera suspiciosa (Herbst) – 7a ŠP (1 ex.) Hypera zoila (Scopoli) – 19 ŠP (1 ex.) Acalles (Acalles) commutatus Dieckmann – 5 ŠP (2 ), 16a SJ (4 ex.), 19 ŠP (1 ) Acalles (Acalles) echinatus (Germar) – 5 ŠP (1 ), 16a SJ (10 ex.) Acalles (Onyxacalles) boehmei (Košál et Holecová) – 16a SJ (1 ). Nedávno popsaný druh (Košál et Holecová 2001). Patøí do skupiny A. (O.) pyrenaeus, od kterého byl odlišován již døíve (napø. Strejèek 2001b). Na Karlštejnsku se tento druh vyskytuje roztroušenì v pøirozených dubohabrových a suových lesích (Špryòar 2002a). Acalles (Echinodera) hypocrita Boheman – 6a ŠP (1 ex., doubrava, oklep vìtvièek), 16a SJ (1 ex.), 19 ŠP (6 ex.) Baris artemisiae (Herbst) – 16b ŠP (1 ) Zacladus geranii (Paykull) – 16a SJ (2 ex.) Phrydiuchus topiarius (Germar) – 6a ŠP (1 ex., pøízemní rùžice šalvìje luèní, Salvia pratensis). Strejèek (1974) jej uvedl mezi význaènými stepními druhy Èeského krasu. Ceutorhynchus coerulescens Gyllenhal – 22 ŠP (1 ) Ceutorhynchus contractus (Marsham) – 16b ŠP (1 ), 18 ŠP (1 , 1 ) Ceutorhynchus floralis (Paykull) – 7a ŠP (1 ex.), 18 ŠP (1 ), 19 ŠP (1 ex.) Ceutorhynchus obstrictus (Marsham) – 5 ŠP (2 ) Ceutorhynchus pleurostigma (Marsham) – 22 ŠP (1 ) Ceutorhynchus unguicularis C. G. Thomson – 18 ŠP (2 , 1 , SJ det.). Tento druh byl na území Èeské republiky nalezen teprve na konci 70. let 20. stol. na jižní Moravì (Èejè, step, 10. 6. 1978, viz Strejèek 1980). Jako nový druh pro Èechy jej nedávno ohlásil Krátký (2000), a to na základì více exempláøù sbíraných v kvìtnu 1998 v okolí Srbska. Jedinci tohoto druhu sebraní bìhem Entomologických dnù 2002 pøedstavují tedy druhé dosud známé doložení výskytu tohoto druhu v Èechách a zároveò se jedná o druhou lokalitu výskytu v Èeském krasu. Parethelcus pollinarius (Forster) – 7c ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.) Obr. 5. Krytonosec CeutorhynGlocianus punctiger (Gyllenhal) – 7a ŠP (1 ex.) chus unguicularis. Velikost Mogulones abbreviatulus (Fabricius) – 7c ŠP (1 ex., 1,6 mm. Foto M. Øezáè oklep kostivalu lékaøského, Symphytum officinale) Fig. 5. Weevil Ceutorhynchus Mogulones symphyti (Bedel) – 7c ŠP (1 ex., oklep kosti- unguicularis. Length 1.6 mm. Photo M. Øezáè valu lékaøského, Symphytum officinale) Trichosirocalus troglodytes (Fabricius) – 7a ŠP (2 ex.) Nedyus quadrimaculatus (Linnaeus) – 7a ŠP (4 ex.), 7c ŠP (1 ex.), 16b ŠP (1 ex.), 17 ŠP (3 ex.), 18 ŠP (1 ex.) Gymnetron (Gymnetron) labile (Herbst) – 19 ŠP (1 ex.) Gymnetron (Gymnetron) pascuorum (Gyllenhal) – 22 ŠP (1 ex.) Gymnetron (Rhinusa) antirrhini (Paykull) – 18 ŠP (1 ) Gymnetron (Rhinusa) melas Boheman – 18 ŠP (1 ) Gymnetron (Rhinusa) tetrum (Fabricius) – 5 ŠP (1 ex.), 6a ŠP (1 ex.), 7a ŠP (1 ex.), 8 US (5 ex.), 16b ŠP (4 ex.), 22 ŠP (1 ex.) Cionus longicollis montanus Wingelmüller – 18 ŠP (1 ex.)

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Cionus thapsus (Fabricius) – 16b ŠP (1 ex., oklep divizny knotovkovité, Verbascum lychnitis), 18 ŠP (1 ex.) Stereonychus fraxini (De Geer) – 5 DT (1 ex.), 7a ŠP (2 ex.), 17 ŠP (2 ex.) Rhynchaenus signifer (Creutzer) – 16b ŠP (2 ex.) Rhamphus oxyacanthae Marsham – 16b ŠP (2 , 3 ), 19 ŠP (3 ) Rhamphus pulicarius (Herbst) – 19 ŠP (3 ), 22 ŠP (2 ) Scolytidae – kùrovcovití (M. Knížek det.) Hylastes cunicularius Erichson – 7a ŠP (1 ex.), 7c ŠP (1 ex.) Polygraphus poligraphus (Linnaeus) – 5 ŠP (3 ex.)

Souhrn

Faunistický seznam poøízený ze zpracovaných výsledkù Entomologických dnù 2002 zahrnuje celkem 560 zaznamenaných druhù broukù ze 41 èeledí. Mnohé z tìchto údajù pøedstavují pravdìpodobnì první zmínky o výskytu pøíslušných druhù v Chránìné krajinné oblasti Èeský kras. Takto lze hodnotit napø. veškeré zjištìné údaje o èeledích Silphidae, Dascillidae, Cantharidae, Melandryidae nebo Alleculidae. Porovnání s faunou celé České republiky

V tab. 2 jsou porovnány poèty druhù zaznamenaných bìhem Entomologických dnù 2002 s poèty taxonù (druhù a nìkdy poddruhù) uvádìných z pøíslušných èeledí z území celé Èeské republiky v check-listech z poslední doby (Jelínek 1993, u tesaøíkovitých Sláma 1998). Jako údaj o výskytu pøíslušného druhu v ÈR byl z tìchto check-listù vzat jakýkoliv údaj o výskytu v Èechách a/nebo na Moravì (tedy i údaje pochybné nebo nedoložené a také druhy vyhynulé nebo nepùvodní, zavleèené a aklimatizované – cf. Jelínek 1993). Poslední sloupec tabulky ukazuje, jaký procentuální podíl z celkové fauny ÈR byl na zkoumaném území bìhem Entomologických dnù zachycen. Tato hodnota mùže zároveò sloužit jako ukazatel rùznorodé prozkoumanosti jednotlivých èeledí. Z vìtších èeledí, které mají na území ÈR více než 100 taxonù, mùžeme jako nejlépe prozkoumané v rámci Entomologických dnù 2002 oznaèit èeledi Cerambycidae (nalezeno 28,9 % taxonù z celé fauny ÈR), Chrysomelidae (20,8 %), Elateridae (20,5 %), Buprestidae (17,1 %) a Carabidae (16,8 %). Nejmenší podíl tvoøí zaznamenané druhy z rozsáhlé èeledi drabèíkovitých (Staphylinidae): pouhých 0,6 % druhù fauny ÈR. Celkem bylo bìhem Entomologických dnù 2002 zjištìno ze zkoumaných èeledí pøibližnì 11,2 % zástupcù známé fauny ÈR.

129

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 2. Srovnání poètu druhù zaznamenaných bìhem Entomologických dnù 2002 s poèty druhù uvádìných z pøíslušných èeledí z území celé Èeské republiky Table 2. Comparison of numbers of species recorded during meeting ”Entomological Days“ with species numbers of these families enumerated from the territory of the Czech Republic ČeleY

Počet druhů zaznamenaných

Počet druhů v čeledích v ČR

Podíl počtu druhů zaznamenaných

během Entomologických dnů

(podle práce Jelínek 1993; jen

během Entodnů a počtu druhů v celé

v Českém krasu

Cerambycidae podle práce

ČR (zaokrouhleno na jedno

Sláma 1998)

desetinné místo) [%]

Carabidae

88

523

Hydrophilidae

1

85

16,8 1,2

Silphidae

4

24

16,7

Leiodidae

1

138

0,7

Staphylinidae

8

1255

0,6

Dascillidae

1

1

Lucanidae

2

7

100 28,6

Trogidae

1

7

14,3

Geotrupidae

2

9

22,2

Scarabaeidae

23

144

16,0

Buprestidae

18

105

17,1

Elateridae

30

146

20,5

Homalisidae

1

1

100

Drilidae

1

1

100

Lycidae

1

7

14,3 19,3

Cantharidae

16

83

Anobiidae

5

63

7,9

Ptinidae

1

23

4,3

Cleridae

4

21

19,0

Dasytidae

3

23

13,0

Malachiidae

6

31

19,4

Lymexylonidae

1

2

Kateretidae

2

12

16,7

Nitidulidae

7

118

5,9

Cryptophagidae

1

111

0,9

Byturidae

1

3

33,3

Erotylidae

1

12

8,3

Coccinellidae

1

82

1,2

Melandryidae

5

30

16,7

Oedemeridae

7

25

28

Scraptiidae

1

14

130

50

7,1

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

ČeleY

Počet druhů zaznamenaných

Počet druhů v čeledích v ČR

Podíl počtu druhů zaznamenaných

během Entomologických dnů

(podle práce Jelínek 1993; jen

během Entodnů a počtu druhů v celé

v Českém krasu

Cerambycidae podle práce

ČR (zaokrouhleno na jedno

Sláma 1998)

desetinné místo) [%]

Salpingidae

3

13

Lagriidae

1

2

Alleculidae

4

27

23,1 50 14,8

Tenebrionidae

4

59

6,8

Cerambycidae

61

211

28,9

Chrysomelidae

102

490

20,8

Bruchidae

8

39

20,5

Anthribidae

6

17

35,3

125

921

13,6

2

105

1,9

560

4990

11,2

Curculionidae Scolytidae Celkem

Srovnání s průzkumem střevlíkovitých brouků provedeným před dvaceti lety

Je nutné zdùraznit, že pøedchozí srovnání vypovídá pouze o výsledcích Entomologických dnù 2002, a nikoliv o celkové faunì broukù navštíveného území. Takové srovnání by bylo pravdìpodobnì možné uskuteènit pouze v pøípadì èeledi støevlíkovitých (Carabidae). U této èeledi totiž mùžeme výsledky Entomologických dnù 2002 porovnat s prací T. Scholze (Scholz 1980), kterou lze považovat pro faunu støevlíkovitých Karlštejnska za dostateènì reprezentativní shrnutí, i když T. Scholz provádìl svùj prùzkum na menším území, kam spadají z našich lokalit jen è. 1–15 (šlo zejména o NPR Karlštejn a tok Berounky mezi Berounem a Zadní Tøebaní). Ve zmínìné práci je z Karlštejnska uvedeno 204 druhù. Z nich jsme bìhem Entomologických dnù 2002 potvrdili celkem 81 druhù, což tvoøí podíl 39,7 %. Když nepoèítáme druh Lebia cruxminor (uveden z Karlštejnska asi poprvé v práci Špryòar 2002a), uvádíme jako nové pro zkoumanou oblast kromì dvou druhù rodu Cicindela (který nebyl v pojetí práce Scholz 1980 øazen do èeledi Carabidae) další ètyøi druhy støevlíkovitých broukù: Amara tibialis, Anisodactylus signatus, Elaphropus diabrachys a Harpalus quadripunctatus. Nálezy prvních tøí druhù z tìchto ètyø jmenovaných pocházejí z území zkoumaného již T. Scholzem. U druhù Anisodactylus signatus a Elaphropus diabrachys je pravdìpodobné, že v dobì prùzkumu T. Scholze na tomto území ještì nežily (nebo jen velmi vzácnì) a rozšíøily se sem teprve nìkdy v období posledních dvou desetiletí.

131

BOHEMIA CENTRALIS 26

Použití bioindikačních charakteristik

U nìkterých èeledí broukù jsme mohli pøi hodnocení výsledkù využít bioindikaèní charakteristiky jednotlivých druhù (podle prací Hùrka et al. 1996, Veselý 2002, Strejèek 2001a, b). V seznamu zaznamenaných taxonù jsme pak oznaèili taxony spadající do kategorie reliktních druhù, tedy do kategorie nejcennìjší z hlediska ochrany pøírody (Carabidae: 3 druhy, Chrysomelidae: 15, Bruchidae: 1, Anthribidae: 2, Curculionidae: 18). Je dùležité, že tyto taxony nebyly nalézány pouze na maloplošných zvláštì chránìných územích a na územích tzv. 1. zóny odstupòované ochrany, jak by se dalo pøedem oèekávat, nýbrž i na dalších lokalitách. Tyto další lokality by proto mìly být hodnoceny jako významnìjší, než se dosud pøedpokládalo – jedná se zejména o jihozápadnì uklonìné stránì severnì od silnice Konìprusy–Mìòany asi 500 m severnì od lomu Na Kobyle (lokalita 20, výskyt krytohlavù Cryptocephalus schaefferi a C. sexpunctatus). Dále byl potvrzen pøírodovìdný význam navrhovaného chránìného území Na Voskopì (lokalita 26, výskyt støevlíka Ophonus cordatus). Faunisticky a zoogeograficky významné nálezy

Pokud posuzujeme celkový výèet nalezených druhù broukù ze všech èeledí, pozornost upoutají zejména nálezy vzácnìjších druhù, které jsou zoogeograficky významné z hlediska celých støedních Èech. V této souvislosti mùžeme zmínit nálezy druhù nových pro Èeský kras i pro jeho širší okolí, jako je døepèík Dibolia occultans nebo nosatèík Apion gracilipes, nebo výskyt druhù zachovalých pøirozených lesù, jako je Platycis cosnardi nebo støevlík Notiophilus rufipes. Pozoruhodné jsou výskyty chladnomilnìjších druhù, považovaných èasto za horské nebo podhorské prvky (napø. páteøíèek Rhagonycha translucida, mandelinka Chrysolina rufa). Tyto druhy se na území Èeského krasu vyskytují v pomìrnì chladných a vlhkých údolích potokù, kde nacházejí pøíhodné podmínky díky mikroklimatu zpùsobenému pøedevším teplotní inverzí. Typické pro Èeský kras jsou druhy teplomilné a suchomilné, které žijí hlavnì v nelesních stepních a lesostepních spoleèenstvech (napø. støevlík Olisthopus sturmi, zrnokaz Bruchidius cisti, nosatec Sciaphobus scitulus a mnozí další). Jedním z nejpozoruhodnìjších nalezených druhù je brouk Choragus horni z èeledi Anthribidae, který byl dosud z Èech znám pouze ze dvou ojedinìlých nálezù. Nyní se zdá, že se v Èeském krasu vyskytuje rozsáhlejší populace tohoto druhu. Podobnì unikátní je nález krytonosce Ceutorhynchus unguicularis, který pøedstavuje druhé potvrzení výskytu tohoto druhu v Èechách. Podle dosavadních znalostí je tento druh navíc v rámci Èech svým výskytem omezen právì na oblast Èeského krasu. Zajímavostí je výskyt vzácnìjšího tesaøíka Acanthocinus griseus, který se vyvíjí ve smrku ztepilém, jehož porosty na Karlštejnsku jsou nepùvodní, vysázené. Nálezy dalších, by i bìžnìjších druhù tesaøíkovitých broukù jsou nové

132

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

pro pøíslušná pole síového mapování ve srovnání s prací Sláma 1998 (jde o tesaøíky Leptura quadrifasciata quadrifasciata a Anaesthetis testacea) nebo pøedstavují potvrzení výskytu z pøíslušného pole po nìkolika desítkách let (Carilia virginea f. thalassina, Exocentrus lusitanus, Oberea erythrocephala erythrocephala, Phytoecia pustulata pustulata). Sestavený seznam si neklade za cíl být kompletním a vyèerpávajícím pøehledem fauny zkoumaného území. Je dokumentem o zajímavých a mnohdy cenných výsledcích z jednorázového ètyødenního prùzkumu. Bez nadsázky lze konstatovat, že díky spolupráci vìtšího kolektivu badatelù mùžeme pøedkládanou práci posuzovat jako dosud nejrozsáhlejší faunistický pøíspìvek týkající se øádu broukù (co do poètu uvedených druhù) v Chránìné krajinné oblasti Èeský kras. Tyto výsledky naznaèují, že Entomologické dny 2002 splnily svùj hlavní cíl: rozšíøit poznatky o entomofaunì Èeského krasu. Summary

The aim of this paper was to evaluate some results of ”Entomological Days 2002“ hold in Karlštejn from 30th May to 2nd Juni 2002. Entomological Days were organised by the Administration of Protected Landscape Area of Bohemian Karst together with Czech Entomological Society. Participants of the meeting collected and observed insects during the field excursions there. A current list of recorded beetle species consists of 560 species from 41 families. Species rare in Central Bohemia are mentioned here as well as species typical for dry and worm karstic habitats as rocky steppes, xerothermophilous grasslands and forest steppes (e. g. Olisthopus sturmi, Bruchidius cisti etc.). Deep stream valleys and gorges with colder climate are suitable habitats for the occurrence of many psychrophilous and submontan species (e. g. Rhagonycha translucida, Chrysolina rufa). Many recorded species are evidenced for the first time from the area of Bohemian Karst here. Some records are surprising and important from the Central-Bohemian point of view (Dibolia occultans, Apion gracilipes). Species Anisodactylus signatus and Elaphropus diabrachys have probably reached into the investigated region during last 20 years. Very rare species Choragus horni was found in Bohemia only twice and only accidentally till present. According to our results it seems to live in Bohemian Karst in a larger population. Weevil species Ceutorhynchus unguicularis is recorded from Bohemia for the second time; its occurrence in Bohemia seems to be restricted to the area of Bohemian Karst only (compare with Krátký 2000). Rare longhorn beetle Acanthocinus griseus lives in Bohemian Karst in spruces, which is grown tree species here. History of coleopterological survey in Bohemian Karst is briefly outlined.

133

BOHEMIA CENTRALIS 26

Literatura Bezdìk J. et Zúber M. (2000): Faunistic records from the Czech Republic – 115. – Klapalekiana, Praha, 36: 224. Fleischer A. (1928–1933): Pøehled broukù fauny Èeskoslovenské republiky. – Èas. Morav. Zem. Mus., Brno, 25: 1–66; 26–27: 225–352; 28–29: 1–288c. Havelka J. (1975): K poznání fauny broukù (Coleoptera) buližníkového skalního suku ve støedních Èechách. – Zprávy Ès. spoleè. ent., Praha, 11: 47–54. Horák J. (1996): Revision of some little known species of genus Mordellistena with description of two new species. Part 2. (Coleoptera: Mordellidae). – Klapalekiana, Praha, 32: 171–184. Hùrka K. (1996): Carabidae of the Czech and Slovak Republics – Carabidae Èeské a Slovenské republiky. – Kabourek, Zlín, 565 s. Hùrka K., Veselý P. et Farkaè J. (1996): Využití støevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostøedí. – Klapalekiana, Praha, 32: 15–26. Jelínek J. [ed.] (1993): Check-list of Czechoslovak insects IV (Coleoptera). Seznam èeskoslovenských broukù. – Folia Heyrovskyana, Praha, Suppl. 1: 3–172. Juøena D., Bezdìk A. et Týr V. (2000): Zajímavé nálezy listorohých broukù (Coleoptera: Scarabaeoidea) na území Èech, Moravy a Slezska. – Klapalekiana, Praha, 36: 233–257. Kippenberg H. (1994): 88. Familie: Chrysomelidae, s. 17–142. (Alticinae von Manfred Döberl). – In: Lohse G.A. et Lucht W. H. (eds.): Die Käfer Mitteleuropas, Band 14, 3. Supplementband mit Katalogteil. Goecke et Evers, Krefeld. Kippenberg H. (1998): 88. Familie: Chrysomelidae, s. 313–324 (Alticinae von Manfred Döberl). – In: Lohse G.A. et Lucht W. H. (eds.): Die Käfer Mitteleuropas, Band 15, 4. Supplementband. Goecke & Evers, Krefeld. Kleteèka Z. (1993): K rozšíøení Oxythyrea funesta (Poda) (Coleoptera, Cetoniidae) v jižních Èechách. – Sborn. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, Pøír. Vìdy, 33: 45–46. Košál M. et Holecová M. (2001): Neotype designation of Onyxacalles pyrenaeus and description of its sibling species Onyxacalles boehmei sp. nov. from Central Europe (Coleoptera: Curculionidae). – Entomological Problems, Bratislava, 32: 73–78. Krátký J. (2000): Faunistic records from the Czech Republic – 98. – Klapalekiana, Praha, 36: 144. Kult K. (1947): Klíè k urèování broukù èeledi Carabidae Èeskoslovenské republiky. II. èást. – ÈSE, Praha, 200 s. Laibner S. (2000): Elateridae of the Czech and Slovak Republics – Elateridae Èeské a Slovenské Republiky. – Kabourek, Zlín, 294 s. Lokay E. (1868): Seznam broukù èeských. – Arch. Pøírod. Výzk. Èech, Praha, 1, sect. 4: 7–76. Ložek V. (2000): Chránìná území ve svìtle své krajinné historie. Èeský kras – CHKO pøed branami Prahy. – Ochrana pøírody, Praha, 55: 82–88. Mohr K. H. (1966): 88. Familie: Chrysomelidae, s. 95–280. – In: Freude H., Harde K. W. et Lohse G. A.: Die Käfer Mitteleuropas. Bd. 9. – Goecke & Evers, Krefeld. Moravec P. (1986): Faunistic records from Czechoslovakia – Coleoptera, Carabidae. – Acta Entomol. Bohemoslov., Praha, 83: 155. Pruner L. et Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro síové mapování fauny. – Klapalekiana, Praha, 32 (Suppl.): 1–175. Reška M. (1976): Druhy rodu Cryptophagus Herbst (Coleoptera, Cryptophagidae) v krmelcích zvìøe. – Bohemia centralis, Praha, 5: 137–146. Scholz T. (1980): Støevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Karlštejnska. – Bohemia centralis, Praha, 9: 163–193. Skalický V. et Jeník J. (1974): Kvìtena a vegetaèní pomìry Èeského krasu z hlediska ochrany pøírody. – Bohemia centralis, Praha, 3: 101–140.

134

Pavel Špryňar a kol.: Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2003

Sláma M. E. F. (1998): Tesaøíkovití – Cerambycidae – Èeské republiky a Slovenské republiky (brouci – Coleoptera). – M. Sláma, Krhanice, 384 s. Strejèek J. (1969): Pøíspìvek k poznání broukù èeledí Bruchidae, Urodonidae, Anthribidae a Curculionidae v Èeskoslovensku (2.). – Zprávy Ès. Spoleè. Entomol. ÈSAV, 5/4: 83–88. Strejèek J. (1974): K problematice hmyzí zvíøeny chránìné krajinné oblasti Èeský kras. – Bohemia centralis, Praha, 3: 152–162. Strejèek J. (1980): Faunistic records from Czechoslovakia. – Acta Entomol. Bohemoslov., Praha, 77: 431. Strejèek J. (1991): Brouci èeledí Bruchidae, Urodonidae a Anthribidae. – Academia, Praha, 88 s. Strejèek J. (2001a): Katalog broukù (Coleoptera) Prahy. 1. Chrysomelidae (s. lato), Bruchidae, Urodontidae. – Praha, 100 s. Strejèek J. (2001b): Katalog broukù (Coleoptera) Prahy. 2. Anthribidae, Curculionidae (s. lato). – Praha, 142 s. Syøištì F. (1928): VII. Zvíøena, s. 73–100. – In: Jùna J. [ed.]: Monografie Hoøovicka a Berounska. Díl I. – Praha, 318 s. Šebek S. [ed.] (1985): Karlštejnské smrèiny jako životní prostøedí hub. Sborník referátù. – Mykologické listy, Praha, 21, append.: 1–32. Šmaha J. (1982): Nìkteré výsledky prùzkumu entomofauny biocenóz v okolí Køivoklátu. – Bohemia centralis, Praha, 11: 135–153. Špryòar P. (2002a): Faunistické materiály z chránìných pøírodních území støedních Èech (Insecta: Coleoptera). – Muzeum a souèasnost, Roztoky, ser. natur. 16: 7–14. Špryòar P. (2002b): Co víme o broucích Èeského krasu?, s. 51–52. – In: Pondìlíèek M. [ed.]: Chránìná krajinná oblast Èeský kras vèera a dnes. – Karlštejn, 96 s. Šuhaj J., Hudeèek J. et Stolarczyk J. (1996): Výskyt Oxythyrea funesta (Poda, 1761) na Moravì a ve Slezsku (Coleoptera: Cetoniidae) – Èas. Slezského zemského muz. Opava (A), 45: 69–77. Švecová A. et Švec Z. (1990): Pøíspìvek k poznání hub a mykofilních broukù ve státní pøírodní rezervaci Koda (CHKO Èeský kras). – Bohemia centralis, Praha, 19: 121–138. Švihla V. (1999): Revision of the subgenera Stenaxis and Oedemera s. str. of the genus Oedemera (Coleoptera: Oedemeridae). – Folia Heyrovskyana, Zlín, Suppl. 4: 1–117. Týr V. (1999): Rozšíøení druhu Aphodius (Coprimorphus) scrutator (Coleoptera: Scarabaeidae) v Èechách, na Moravì a na Slovensku. – Klapalekiana, Praha, 35: 145–156. Vávra J. (2000): Nové nálezy drobných motýlù (Microlepidoptera) v CHKO Èeský kras – II. èást. – Èeský kras, Beroun, 26: 33–40. Vávra J. et Sitek T. (1996): Faunistic records from the Czech Republic – 40. – Klapalekiana, Praha, 32: 126–128. Verner P. H. (1959): Studie Arthropod žijících v pùdì dubo-habrového porostu na Karlštejnsku. – Bohemia Centralis, Praha, 1: 345–408. Veselý P. (2002): Støevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). – Praha, 167 s. + CD ROM. Vrabec V., Matouš J., Marek S. et Solovka I. (2003): Pøíspìvek k poznání fauny motýlù (Lepidoptera) CHKO Èeský Kras – výsledky Entomologických dnù 2002. – Bohemia centralis, Praha, 26: 137–147. Warcha³owski A. (1998): Chrysomelidae. Stonkowate. VI. – Fauna Polski, Warszawa, 20: 1–292.

Recenzent: Prof. RNDr. Karel Hùrka, DrSc.

135

BOHEMIA CENTRALIS 26

136

Bohemia centralis, Praha, 26: 137–147, 2003

Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) CHKO Český kras – výsledky Entomologických dnů 2002 Faunistic records of Lepidoptera (Insecta) from Protected Landscape Area Bohemian Karst – results of meeting ”Entomological Days 2002” Vladimír Vrabec1), Josef Matouš2), Stanislav Marek3) a Ivan Solovka4) 1) Katedra zoologie a rybáøství, Agronomická fakulta, Èeská zemìdìlská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6-Suchdol; e-mail: [email protected] (domù: Na magistrále 768, 280 02 Kolín II) 2) Družstevní 22, 289 23 Milovice; e-mail: [email protected] 3) Na Chmelnici 460/II, 290 01 Podìbrady 4) Dolní Krupá 130, 295 01 Mnichovo Hradištì

■ Abstract. 116 species of Lepidoptera were recorded during the meeting ”Entomological Days 2002“ on 9 sites of a Protected Landscape Area Bohemian Karst (Central Bohemia) in the localities in surroundings of villages Karlštejn, Srbsko, Konìprusy and Bítov. ■ Key words: Lepidoptera, faunistics, Central Bohemia, Protected Landscape Area Bohemian Karst

Úvod

Ve dnech 30. 5.–1. 6. 2002 se autoøi tohoto sdìlení zúèastnili Entomologických dnù poøádaných Èeskou entomologickou spoleèností a Správou CHKO Èeský Kras. V rámci exkurzí navštívili nìkolik rùzných stanoviš Èeského krasu, kde provedli orientaèní sbìr materiálu motýlù. Pøedložený pøíspìvek navazuje na pøedchozí zveøejnìné zprávy z Entomologických dnù poøádaných v ÈR (Šumpich et al. 1999, Vrabec et Felix 2000, Vrabec et al. 2002) a shrnuje výsledky tohoto èasovì omezeného prùzkumu. Údaje získané v rámci Entomologických dnù 2002 jsou doplnìny o náhodné sbìry prvního z autorù, které v CHKO Èeský kras uskuteènil v letech 1991 a 2000 v rámci exkurze studentù zoologie Pøírodovìdecké fakulty UK Praha a rodinného výletu. Metodika

Na zkoumaných stanovištích byl provádìn individuální kvalitativní sbìr øádu Lepidoptera ve dne a na nìkterých lokalitách i v noci na výbojkové svìtlo (více stano-

137

BOHEMIA CENTRALIS 26

viš s výbojkami) za pomoci bìžného entomologického vybavení (síky). Dokladový materiál je uložen ve sbírkách autorù práce (coll. V. Vrabec, coll. J. Matouš, coll. S. Marek, coll. I. Solovka). Determinaci vìtšiny materiálu provedli autoøi nálezù, pokud determinaci ovìøil èi provedl nìkdo jiný, je to v textu výslovnì uvedeno. Seznam zkoumaných lokalit

Kódy mapovacích ètyøúhelníkù jsou dohledány z mapových podkladù a podle prací Novák (1989) a Pruner et Míka (1996), souøadnice jsou odvozeny z mapových podkladù pomocí programu Geobáze v systému WGS-84. Nebylo-li možno stanovit místo sbìru pøesnì (napø. pøi procházení stanovištìm pøi sbìru), je zamìøení provedeno vždy zhruba na geometrický støed prosbírávaného biotopu. Polohu jednotlivých lokalit ukazuje schematická mapka (obr. 1). Pro identifikaci lokalit používáme dále v textu níže uvedené zkratky. Èíslo (èi èísla, pokud námi zkoumané stanovištì leží v ploše èi na hranici více celkù) v závorce za zkratkou upøesòuje polohu lokality a koresponduje s kódy oblastí, územních celkù a jejich èástí navrženými pro výzkum CHKO v práci Vávry (2000).

Obr. 1. Schematická mapka regionu s vyznaèenými zkoumanými stanovišti (èísla 1–9). Orig. V. Vrabec Fig. 1. Schematic map of region with study places indicated (No 1–9). Orig. V. Vrabec

138

Vladimír Vrabec a kol.: Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) CHKO Český kras – výsledky Entomologických dnů 2002

Obr. 2. Lom nad obcí Srbsko (SRL), lokalita noèního lovu na svìtlo. Foto: V. Vrabec Fig. 2. The quarry above the settlement Srbsko (SRL), locality of night catch by light. Photo: V. Vrabec

Obr. 3. Skály nad øekou poblíž Srbska (SRS), lokalita individuálního sbìru ve dne. Foto: V. Vrabec Fig. 3. The rocks above river near Srbsko (SRS), locality of day individual catching. Photo: V. Vrabec

139

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 4. Konìprusy okolí vchodu do jeskyò (KOJ), lokalita individuálního sbìru. Vápnomilná vegetace je støídána holou skálou. Sešlap návštìvníky do jisté míry nahrazuje pastvu. To udržuje dobré podmínky pro ohrožené druhy, jako je napø. Chazara briseis. Foto: V. Vrabec Fig. 4. Konìprusy near caves entrance (KOJ), locality of individual catching. Calcareous grassland alternates with bare rocks. Trampling by visitors partly compensates for the pasture keeping suitable biotop conditions for endangered species like Chazara briseis. Photo: V. Vrabec

Obr. 5. Èertovy schody, lom naproti Konìpruským jeskyním (ÈSC), pohled od vchodu do jeskyò. Foto: V. Vrabec Fig. 5. Èertovy schody, quarry near Konìprusy caves (ÈSC), wiew from the cave entrance. Photo: V. Vrabec

140

Vladimír Vrabec a kol.: Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) CHKO Český kras – výsledky Entomologických dnů 2002

KAC (030) = Karlštejn, turistický kemp u øeky (6050-51), ca 230 m, 49.56.09N/ 14.09.59E, sbíráno náhodnì na svìtlo ve dnech 30. 5. až 1. 6. 2002 SRL (101, 013) = Srbsko, lom nad obcí (6050), ca 250–320 m, 49.56.40N/ 14.08.04E (obr. 2), sbíráno ve dne 31. 5. a 1. 6. a v noci na svìtlo 30. 5. 2002. SRS (101) = Srbsko, skály nad øekou poblíž lomu (6050), ca 250–290 m, 49.56.37N/14.07.52E (obr. 3), sbíráno ve dne 31. 5. a 1. 6. 2002. KAV (030) = Karlštejn, vinice a okraje lesa nad turistickým kempem (6050-51), ca 240–300 m, 49.56.11N/14.09.59E, sbíráno ve dne 31. 5. 2002. SRM (013, 012) = Srbsko, louky a lesní okraje severovýchodnì až východnì od obce (6050-51), ca 280–320 m, 49.56.23N/14.09.59E, sbíráno ve dne a v noci na svìtlo 31. 5. 2002. SRME (013) = Srbsko, louka mezi lesy severnì až severozápadnì od obce (6050), cca 320 m, 49.56.47N/14.08.42E, sbíráno ve dne 31. 5. 2002. KOJ (1008) = Konìpruské jeskynì, pøímo v okolí vchodu a východu do jeskyò (6050), ca 380 m, 49.54.56N/14.03.55E (obr. 4), sbíráno ve dne 1. 6. 2002. ÈSC (1013, 099) = Èertovy schody, lom naproti Konìpruským jeskyním, okraj lomové stìny (6150), ca 400 m, 49.54.47N/14.03.16E (obr. 5), sbíráno ve dne 1. 6. 2002. BIT (navazuje na 082) = Bítov (6050), zarùstající xerothermní biotop, jižní svah kopce Kosov nedaleko vjezdu do lomu, severnì od obce Bítov, 451 m, 49.55.54N/ 14.04.03E, sbíráno ve dne 1.6. 2002. Výsledky

Seznam zkratek autorù nálezù JM = Josef Matouš, SM = Stanislav Marek, IS = Ivan Solovka, VV = Vladimír Vrabec Seznam zjištìných druhù Nomenklatura je podle Laštùvky (1998). Tineidae – molovití Euplocamus anthracinalis (Scopoli, 1763): SRM – VV (1 ex.) Yponomeutidae – pøedivkovití Argyresthia curvella (Linnaeus, 1761): SRM – VV (1 ex.) Tortricidae – obaleèovití Choristoneura hebenstreitella (Müller, 1764): SRM – VV (2 ex., V. Felix rev. det.) Ptycholoma lecheanum (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex., V. Felix rev. det.)

141

BOHEMIA CENTRALIS 26

Pandemis cerasana (Hübner, 1786): SRL – VV (1 ex.); SRM – VV (4 ex.) Hedya nubiferana (Haworth, 1811): SRL – VV (1 ex.); SRM – VV (1 ex.) Olethreutes arcuellus (Clerck, 1759): SRM – VV (1 ex., V. Felix det.) Notocelia cynosbatella (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Ancylis mitterbacheriana (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (1 ex.) Pterophoridae – pernatuškovití Pterophorus pentadactylus (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Emmelina monodactyla (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex., J. Skyva det.) Pyralidae – zavíjeèovití Sciota hostilis (Stephens, 1834): SRL – VV (1 ex., V. Felix det.) Ancylosis cinnamomella (Duponchel, 1836): SRL – VV (3 ex.) Catoptria permutatella (Her.–Sch., 1848): SRM – VV (1 ex., V. Felix det.) Thisanotia chrysonuchella (Scopoli, 1763): SRM – VV (3 ex.) Lasiocampidae – bourcovití Macrothylacia rubi (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.); SRM – VV (1 ex.) Dendrolimus pini (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Sphingidae – lišajovití Mimas tiliae (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Laothoe populi (Linnaeus, 1758): KAC – VV (1 ex.) Hemaris tityus (Linnaeus, 1758): SRM – JM (1 ex.); SRME – JM, VV (více ex. vajíèka, housenky 1. instar), BIT – JM observ. Hyles galii (Rottemburg, 1775): SRM – VV (1 ex.) Deilephila elpenor (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Deilephila porcellus (Linnaeus, 1758): SRL – VV (2 ex.); SRM – VV (1 ex.) Hesperiidae – soumraèníkovití Erynnis tages (Linnaeus, 1758): ÈSC – VV (1 ex.) Spialia sertorius (Hoffmannsegg, 1804): KOJ – VV (2 ex.); ÈSC – JM (1 ex.) Pyrgus malvae (Linnaeus, 1758): KOJ – VV (1 ex.) Pyrgus carthami (Hübner, 1813): SRS – VV (5 ex.), JM (2 ex.); SRL – IS (1 ex.); KOJ – JM (1 ex.), SM (3 ex.), IS (7 ex.), VV (5 ex.) Ochlodes venatus (Bremer et Grey, 1853): ÈSC – VV (1 ex.) Pieridae – bìláskovití Leptidea reali Reissinger, 1989: ÈSC – VV (3 ex.)

142

Vladimír Vrabec a kol.: Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) CHKO Český kras – výsledky Entomologických dnů 2002

Riodinidae – pestrobarvcovití Hamearis lucina (Linnaeus, 1758): SRM – VV (3 ex., 20.5. 1991); KAV – VV (1 ex.) Lycaenidae – modráskovití Satyrium pruni (Linnaeus, 1758): BIT – JM (2 ex.), VV (3 ex.) Callophrys rubi (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex., 20.v. 1991); SRS – VV (1 ex.) Cupido minimus (Fuessly, 1775): SRS – VV (2 ex.); KOJ – IS (1 ex.), VV (2 ex.); ÈSC – VV (2 ex.) Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865): BIT – SM (1 ex.) Scolitantides orion (Pallas, 1771): KAV – VV (1 ex.) Plebeius argyrognomon (Bergsträsser, 1779): KOJ – VV (1 ex.) Aricia agestis (Den. et Schiff., 1775): KOJ – IS (1 ex.), VV (1 ex.) Polyommatus amandus (Schneider, 1792): KAV – VV (1 ex.); BIT – VV (1 ex.) Nymphalidae – baboèkovití Boloria euphrosyne (Linnaeus, 1758): ÈSC – VV (2 ex.), JM (1 ex.) Satyridae – okáèovití Chazara briseis (Linnaeus, 1764): KOJ – VV (4 ex., 11. 8. 2000, obr. 6) Coenonympha arcania (Linnaeus, 1761): SRM – VV (1 ex.); KAV – IS (5 ex.)

Obr. 6. Okáè skalní (Chazara briseis), patøí mezi nejohroženìjší druhy ve støední Evropì. V CHKO Èeský kras je recentnì znám z Konìprus (KOJ). Foto: V. Vrabec Fig. 6. The Hermit (Chazara briseis), ranks among the most endangered species in Central Europe. Its recent locality in Bohemian Karst was registered in Konìprusy (KOJ). Photo: V. Vrabec

143

BOHEMIA CENTRALIS 26

Drepanidae – srpokøídlecovití Sabra harpagula (Esper, 1786): SRM – VV (5 ex.) Watsonalla binaria (Hufnagel, 1767): SRM – IS (1 ex.), VV (2 ex.) Thyatira batis (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Geometridae – píïalkovití Lomaspilis marginata (Linné, 1758): SRM – VV (1 ex.) Chiasmia liturata (Clerck, 1759): SRM – VV (1 ex.) Pseudopanthera macularia (Linnaeus, 1758): SRM – VV (2 ex., 20. 5. 1991) Plagodis dolabraria (Linnaeus, 1767): SRM – VV (2 ex.) Angerona prunaria (Linné, 1758): SRM – IS (1 ex.), VV (1 ex.) Hypomecis punctinalis (Scopoli, 1763): SRL – VV (1 ex., J. Procházka det.) Lomographa temerata (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (2 ex.) Campaea margaritata (Linné, 1767): SRM – VV (1 ex.) Siona lineata (Scopoli, 1763): SRL – VV (1 ex.) Cyclophora annularia (Fabricius, 1775): SRL – VV (1 ex.); SRM – IS (3 ex.), VV (2 ex.) Cyclophora punctaria (Linnaeus, 1758): SRM – IS (1 ex.) Rhodostrophia vibicaria (Clerck, 1795): SRL – VV (1 ex.) Cataclysme riguata (Hübner, 1813): SRM – IS (1 ex.) Xanthorhoe ferrugata (Clerck, 1759): SRM – VV (1 ex.) Catarhoe cuculata (Hufnagel, 1767): SRL – VV (1 ex.); SRM – VV (1 ex.) Epirrhoe tristata (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Epirrhoe galiata (Den. et Schiff., 1775): SRL – VV (1 ex., J. Procházka det.) Anticlea derivata (Den. et Schiff., 1775): SRM – IS (1 ex.) Cosmorhoe ocellata (Linné, 1758): SRL – VV (1 ex.); SRM – VV (1 ex.) Thera variata (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (1 ex., J. Procházka det.) Pareulype berberata (Den. et Schiff., 1775): SRM – SM (1 ex.) Eupithecia abietaria (Goeze, 1781): SRL – VV (1 ex., J. Procházka det.); SRM – VV (2 ex., z toho 1 ex. in coll. J. Procházka) Eupithecia tantillaria Boisduval, 1840: SRM – VV (2 ex., J. Procházka det.) Eupithecia egenaria Her.–Sch., 1848: SRM – VV (1 ex., J. Procházka det.) Eupithecia centaureata (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (1 ex.) Eupithecia subfuscata (Haworth, 1809): SRL – VV (3 ex., J. Procházka det.), SRM – VV (2 ex., J. Procházka det.) Rhinoprora rectangulata (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex., J. Procházka det.) Rhinoprora chloerata (Mabille, 1870): SRL – VV (1 ex., J. Procházka det.) Aplocera plagiata (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.)

144

Vladimír Vrabec a kol.: Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) CHKO Český kras – výsledky Entomologických dnů 2002

Notodontidae – høbetozubcovití Pterostoma palpinum (Clerck, 1759): SRM – VV (1 ex.) Leucodonta bicoloria (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (1 ex.) Phalera bucephala (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Stauropus fagi (Linnaeus, 1758): SRM – VV (3 ex.) Noctuidae – mùrovití Moma alpium (Osbeck, 1778): SRM – VV (4 ex.) Acronicta psi (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Acronicta aceris (Linnaeus, 1758): SRM – VV (1 ex.) Acronicta rumicis (Linnaeus, 1758): SRM – IS (1 ex.) Craniophora ligustri (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (1 ex.) Lygephila pastinum (Treitschke, 1826): SRL – IS (1 ex.) Lygephila viciae (Hübner, 1822): SRL – JM (1 ex.), rev. det. M. Bouma Callistege mi (Clerck, 1759): KOJ – VV (1 ex.) Laspeyria flexula (Den. et Schiff., 1775): SRM – VV (2 ex.) Hypena proboscidalis (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Rivula sericealis (Scopoli, 1763): SRL – VV (1 ex.) Diachrysia chrysitis (Linnaeus, 1758): SRL – VV (2 ex.) Abrostola triplasia (Linnaeus, 1758): SRM – IS (1 ex.) Protodeltote pygarga (Hufnagel, 1766): SRM – VV (1 ex.) Deltote deceptoria (Scopoli, 1763): SRL – VV (1 ex.); SRM – VV (2 ex.) Charanyca trigrammica (Hufnagel, 1766): SRM – VV (1 ex.) Apamea crenata (Hufnagel, 1766): SRL – JM (1 ex.) Apamea anceps (Den. et Schiff., 1775): SRL – JM (1 ex.), VV (1 ex.); SRM – IS (1 ex.), VV (2 ex.) Apamea sordens (Hufnagel, 1766): SRM – SM (1 ex.) Lacanobia w-latinum (Hufnagel, 1766): SRL –VV (2 ex.); SRM – SM (1 ex.), IS (1 ex.) Lacanobia aliena (Hübner, 1809): SRL – JM (1 ex.), VV (1 ex.) Lacanobia contigua (Den. et Schiff., 1775): SRL – JM (1 ex.) Hada plebeja (Linnaeus, 1761): SRL – VV (1 ex.) Hadena luteago (Den. et Schiff., 1775): SRL – VV (1 ex.) Mythimna albipuncta (Den. et Schiff., 1775): SRL – VV (1 ex.) Mythimna pallens (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Mythimna scirpi (Duponchel, 1836): SRL – VV (2 ex.) Pachetra sagittigera (Hufnagel, 1766): SRM – IS (1 ex.) Ochropleura plecta (Linnaeus, 1761): SRL – VV (1 ex.) Xestia c-nigrum (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Agrotis exclamationis (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.)

145

BOHEMIA CENTRALIS 26

Lymantriidae – bekyòovití Calliteara pudibunda (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Arctiidae – pøástevníkovití Miltochrista miniata (Forster, 1771): SRM – VV (1 ex.) Cybosia mesomella (Linnaeus, 1758): SRM – IS (1 ex.) Eilema sororculum (Hufnagel, 1766): SRL – VV (3 ex.); SRM – VV (11 ex.) Setina roscida (Den. et Schiff., 1775): KOJ – JM (6 ex.), SM (6 ex.), IS (2 ex.), VV (10 ex.) Spilosoma lubricipeda (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Diacrisia sannio (Linnaeus, 1758): SRL – VV (1 ex.) Tyria jacobaeae (Linnaeus, 1758): ÈSC – VV (1 ex.) Souhrn

Pøedložená studie shrnuje lepidopterologické výsledky Entomologických dnù, které se uskuteènily ve dnech 30. 5. až 1. 6. 2002 v CHKO Èeský kras. Jsou uvedeny údaje o výskytu 116 druhù Lepidopter, které autoøi zjistili na celkem 9 navštívených stanovištích: Karlštejn, turistický kemp u øeky (1 druh); Srbsko, lom nad obcí (45 druhù); Srbsko, skály nad øekou poblíž lomu (3 druhy); Karlštejn, vinice a okraje lesa nad turistickým kempem (4 druhy); Srbsko, louky a lesní okraje severovýchodnì až východnì od obce (66 druhù); Srbsko, louka mezi lesy severnì až severozápadnì od obce (1 druh); Konìpruské jeskynì pøímo v okolí vchodu a východu do jeskyò (9 druhù); Èertovy schody, lom naproti Konìpruským jeskyním, okraj lomové stìny (7 druhù); Bítov, jižní svah kopce Kosov nedaleko vjezdu do lomu (4 druhy). Výskyt vìtšiny druhù je doložen dokladovými exempláøi uloženými ve sbírkách autorù. Summary

The submitted study summarises lepidopterological results of the meeting ”Entomological Days“ held in 30. 5.–1. 6. 2002 in the Protected Landscape Area Bohemian Karst (Central Bohemia). There are data about the occurrence of 116 species, which the authors found on 9 visited sites (abbreviations for identification of localities in the text were used as follows): Karlštejn, touristic camp near river = KAC (1 species); Srbsko, quarry above settlement = SRL (45 species); Srbsko, rocks above river near quarry = SRS (3 species); Karlštejn, vineyards above tourist camp = KAV (4 species); Srbsko, meadows and forests NE–E from settlement = SRM (66 species); Srbsko, meadow inside forests N–NW from settlement = SRME (1 species); Konìprusy caves near entrance = KOJ (9 species); Èertovy schody, quarry against Konìprusy caves near the edge of a quarry wall = ÈSC (7 species), Bítov, southern slope of the hill

146

Vladimír Vrabec a kol.: Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) CHKO Český kras – výsledky Entomologických dnů 2002

Kosov near the entrance to quarry = BIT (4 species). Occurrence of most of the species is documented by exemplars preserved in the authors’ collections. Poděkování

Dovolujeme si podìkovat správì CHKO Èeský kras za povolení ke sbìru entomologického materiálu a za všestrannou podporu i organizaci Entomologických dnù. Jmenovitì dìkujeme panu P. Špryòarovi. Dále dìkujeme pánùm M. Petrù a J. Liškovi za cenné rady ohlednì vhodných lokalit pro noèní lov motýlù na svìtlo. Pánùm M. Boumovi a M. Petrù dìkujeme za konzultaci determinace, panu V. Felixovi za revizi determinace nìkterých druhù a zvláštì za nedocenitelnou pomoc pøi determinaci drobných motýlù èeledí Tortricidae a Pyralidae. J. Procházkovi patøí nᚠdík za revizi a determinaci nìkterých zástupcù èeledi Geometridae, J. Skyvovi za determinaci druhù èeledi Pterophoridae. Za cenné pøipomínky a rady ohlednì tohoto rukopisu jsme velmi zavázáni panu Z. Laštùvkovi.

Literatura Laštùvka Z. [ed.] (1998): Seznam motýlù Èeské a Slovenské republiky (Check-list of Lepidoptera of the Czech and Slovak Republics) (Lepidoptera). – Konvoj, Brno, 118 s. Novák I. (1989): Seznam lokalit a jejich kódù pro síové mapování entomofauny Èeskoslovenska. – Zprávy Ès. Spoleè. Entomol., ÈSAV, 25 (1–2): 3–84. Pruner L. et Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro síové mapování fauny. – Klapalekiana, 32 (Suppl.): 1–175. Šumpich J., Dvoøák M., Dvoøák I., Felix V. et Vrabec V. (1999): Seznam motýlù zjištìných v rámci akcí „Entomologické dny 1997 a 1998“ v CHKO Bílé Karpaty. – Sbor. Pøírodovìd. Klubu v Uh. Hradišti, Uherské Hradištì, 4: 124–147. Vávra J. (2000): Nové nálezy drobných motýlù (Microlepidoptera) v CHKO Èeský kras – II. èást. – Èeský kras, Beroun, 26: 33–40. Vrabec V. et Felix V. (2000): Seznam motýlù zjištìných v rámci akcí „Entomologické dny 1999“ v CHKO Bílé Karpaty. – Sbor. Pøírodovìd. Klubu v Uh. Hradišti, Uherské Hradištì, 5: 262–269. Vrabec V., Felix V., Holý K. et Hrnèíø J. (2002): Lepidopterologické výsledky Entomologických dnù 2001 konaných na Bzenecku. – Sbor. Pøírodovìd. Klubu v Uh. Hradišti, Uherské Hradištì, 7: 287–294.

Recenzent: Prof. RNDr. Zdenìk Laštùvka, CSc.

147

BOHEMIA CENTRALIS 26

148

Bohemia centralis, Praha, 26: 149–184, 2003

Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko Flora and vegetation of Jezírka Nature Reserve in Křivoklátsko Protected Landscape Area (Central Bohemia) Ondřej Bílek Botanický ústav AV ÈR, 252 43 Prùhonice; e-mail: [email protected]

■ Abstract. The results of floristic and phytosociological research in the Jezírka Nature Reserve (near the Skryje village in the Køivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere Reserve, Central Bohemia) during 2000–2001 are introduced. 296 taxa of vascular plants were recorded, 74 species for the first time. The map of the actual vegetation showing distribution of the plant communities is attached. The vegetation survey of the reserve includes detail description of the mapping units. Phytocoenological relevés document selected vegetation units. The level of the knowledge about the locality is discussed and compared with some other reserves in the area of Køivoklátsko. ■ Key words: plant inventory list; actual vegetation; Jezírka Nature Reserve; Køivoklátsko Protected Landscape Area

Úvod

V pøírodní rezervaci (dále jen PR) Jezírka, ležící v Chránìné krajinné oblasti (CHKO) a Biosférické rezervaci (BR) Køivoklátsko (obr. 1), byl v prùbìhu vegetaèních sezon 2000–2001 provádìn geobotanický prùzkum, jehož primárním cílem bylo zmapování reálné vegetace území (Bílek 2002). Souèástí sbìru dat byla floristická a vegetaèní inventarizace. Kromì mapových výstupù tak prùzkum pøinesl rovnìž doplnìní pùvodního soupisu cévnatých rostlin a vegetaèních jednotek, poøízeného v roce 1994 tìsnì pøed vyhlášením PR Jezírka (Kuèera 1994a). Výsledky prùzkumu jsou porovnány s úrovní botanické prozkoumanosti dalších MCHÚ na Køivoklátsku. Získané poznatky by mìly pøispìt k dalšímu zpøesnìní znalostí o rozšíøení taxonù v rámci CHKO (cf. Kolbek, Mladý, Petøíèek et al. 1999).

149

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 1. Poloha PR Jezírka Fig. 1. Location of the Jezírka Nature Reserve

Metodika

Nomenklatura vyšších rostlin odpovídá novému Klíèi ke kvìtenì ÈR (Kubát et al. 2002), mechorostù práci Frahm et Frey (1992). Taxony jsou obvykle rozlišeny na úrovni druhu nebo poddruhu. Výjimeènì jsou nìkteré obtížné skupiny (zejména vodní rostliny, pozorované ve sterilním stavu) zaøazeny pouze do rodu (Potamogeton, Callitriche apod.). Ohrožené taxony jsou tøídìny do kategorií podle publikací Procházka (2001) a Kolbek et al. (2001a). K hodnocení archeofytù a neofytù jsem použil katalogu nepùvodních druhù èeské flóry (Pyšek, Sádlo et Mandák 2002). Studium vegetace bylo provádìno klasickými metodami curyšsko-montpelliérské školy, fytocenologické snímky byly zaznamenávány s použitím rozšíøené sedmistupòové Braun-Blanquetovy škály (Braun-Blanquet 1932, Moravec et al. 1994). Pokud není v textu uvedeno jinak, pøidržuje se názvosloví syntaxonù Vegetace Køivoklátska (Kolbek et al. 1999, 2001b, 2003). Jednotky aktuální vegetace vìtšinou odpovídají asociaci nebo subasociaci, jejich kód v mapì potom odpovídá vìdeckému jménu syntaxonu. Není-li možno jednotku jednoduše syntaxonomicky definovat (komplex více spoleèenstev, kulturní smrèina apod.), je vymezena na základì druhové skladby a ekologických charakteristik. Kód jednotky pak vychází z jejího obecnìjšího èeského pojmenování. Hlavní mapovací jednotky jsou znaèeny dvoupísmennými, podjednotky tøípísmen150

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

nými kódy. Stupeò antropického ovlivnìní pøirozených lesních spoleèenstev je v mapì aktuální vegetace vyjádøen pomocí indexu hemerobie podle Kolbek et Blažková (1988). Porosty blízké pøirozenému stavu jsou uvedeny bez indexu (stupeò hemerobie je nulový), mírné narušení jednotky oproti pøirozenému stavu je hodnoceno prvním a silné narušení druhým stupnìm hemerobie. Názvosloví pùdních typù se øídí klasifikací ÚHÚL (Vokoun 2000). Charakteristika území

PR Jezírka se rozkládá na ploše 59,5 ha na strmých svazích v sevøeném údolí dolního úseku Zbirožského potoka. Pøedmìtem zvláštní ochrany pøírody (rezervace byla vyhlášena v roce 1995) jsou vedle významných paleontologických lokalit skryjsko-týøovického kambria také velmi cenná rostlinná spoleèenstva s velkým poètem druhù cévnatých rostlin a zachovalé lesní porosty blízké pøirozené skladbì. Jedním z motivù ochrany je také významné zastoupení jedle ve stáøí nad 100 let (Anonymus 1995). Území se vyznaèuje znaèným pøevýšením na malou vzdálenost, vìtšina plochy rezervace se proto nachází na pomìrnì prudkých svazích. Rozpìtí nadmoøských výšek se pohybuje mezi cca 265 m a 431 m n. m. (viz obr. 2). Reliéf je zpestøen nìkolika skalními výchozy, na nìž navazují sice maloplošná, ale fyziognomicky výrazná suoviska a hrubì zrnité droliny. Pøevážnou èást geologického podloží PR Jezírka tvoøí horniny kambrického stáøí, hlavnì vyvøeliny tzv. køivoklátsko-rokycanského pásma. Zkratky rostlinných spoleèenstev: SQ – Sorbo torminalis-Quercetum AC – Aceri-Carpinetum MC –Melampyro nemorosi-Carpinetum SA – Stellario-Alnetum glutinosae JFo – Jasiono montanae-Festucetum ovinae AFp – Alysso saxatilis-Festucetum pallentis

Èihátko (384)

JJZ

SSV

Dubinky (489)

400

MC

SQ

m n. m. 500

JFo

MC AC AFp

300

SA

0

250

500

750 m

Obr. 2. Profil údolí Zbirožského potoka se znázornìním rozmístìní vegetace Fig. 2. The vegetation profile from the valley of Zbirožský potok

151

BOHEMIA CENTRALIS 26

Charakteristické kyselé tmavošedé dacity vystupují pøedevším v jádrové èásti PR, díky své odolnosti a sloupcovitému rozpukání umožnily vznik skalní soutìsky a kaskádovitých stupòù potoka. Ménì se v území vyskytují kyselé andezity. Z kambrických sedimentù jsou zastoupeny zelenošedé jílové až prachovité bøidlice, tzv. skryjské. Mladší horniny reprezentují pouze kvartérní potoèní sedimenty na dnì údolí, pøípadnì svahové hlíny (Mašek 1997). Pùdní pokryv území rezervace tvoøí široká škála rankerù a hnìdých pùd rùzné úživnosti (Nìmec et Ložek 1996). V blízkosti skalních výchozù jsou na nestabilizovaných sutích relativnì bìžné sesuvy, v hlubších roklích lze místy zaznamenat i ron pùdních èástic. Proto je v rezervaci znaèná náchylnost pùd k erozi. Z fytogeografického hlediska patøí území rezervace Jezírka do oblasti mezofytika, konkrétnì do fytogeografického okresu Køivoklátsko (podrobnìji viz Mladý 1983, cf. též Skalický in Hejný et Slavík 1997: 103–121). Podle èlenìní klimatických oblastí (Quitt 1971) náleží území k jednotce nejteplejších a nejsušších mírnì teplých oblastí (jednotka MT 11). Základní informaci o klimatu v PR Jezírka podává tab. 1. Mikroklimatické podmínky lokality však navíc ovlivòují dva významné ekologické fenomény, typické pro oblast Køivoklátska: údolní fenomén (s ním souvisí napø. výskyt druhù typických pro vyšší polohy, umožnìný inverzními podmínkami v stinném údolí Zbirožského potoka) a vrcholový fenomén (projevuje se na vhodných expozicích výskytem otevøených plošek s xerofilními spoleèenstvy). Podrobnìjšími klimatickými charakteristikami území CHKO a BR Køivoklátsko se více zabývali napø. Kolbek et al. (1997). Tab. 1. Klimatické charakteristiky z nìkterých lokalit ležících v blízkosti PR Jezírka (podle Kolbek et al. 1997) Table 1. Climatic characteristics for selected sites located near Jezírka Nature reserve (after Kolbek et al. 1997) Stanice Nadmořská výška (m) (poloha vůči PR Jezírka)

Průměrná roční teplota (˚C)

Průměrné roční srážky (mm)

Podmokly (3 km Z)

400

8,4

457

Kohoutov (5 km JV)

525

6,9

576

Skryje, Píska (2 km SV)

360

–

522

Zvíkovec (5 km SZ)

398

7,7

–

Lokalita byla až do souèasnosti po botanické stránce cílenì prozkoumána pouze pøi pøípravì vyhlášení rezervace v roce 1994, kdy byla provedena podrobná floristická inventarizace a hrubý soupis vegetace (Kuèera 1994a). Do území rezervace zasáhla roku 1994 èásteènì exkurze studentù Biologické fakulty Jihoèeské univerzity vedená J. Lepšem (Anonymus 1995). V roce 1995 byl seznam cévnatých rostlin zjištìných v PR Jezírka podle terénního pozorování pracovníkù Správy CHKO doplnìn o sedm taxonù – viz zápis P. Mouchy v rezervaèní knize (Anonymus 1995). Celkem bylo do

152

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

roku 1995 v rezervaci zaznamenáno 243 taxonù. Na základì tìchto prùzkumù byl údaj o výskytu „pøes 240 druhù cévnatých rostlin“ zanesen do vyhlášky o zøízení rezervace a také se objevuje na informaèním panelu, umístìném v terénu poblíž soutìsky „Jezírka“. Flóra PR Jezírka

Pøi podrobné floristické inventarizaci PR Jezírka ve vegetaèních sezonách 2000– 2001 bylo zaznamenáno 296 taxonù cévnatých rostlin. Z nich 74 bylo na území rezervace zjištìno vùbec poprvé. Doplnìný inventarizaèní seznam (tab. 3) v souèasnosti obsahuje celkem 316 taxonù cévnatých rostlin (315 druhù). Nepodaøilo se ovìøit 20 taxonù, udávaných v rezervaci z døívìjších prùzkumù. Chráněné a ohrožené druhy

Šest v území zaznamenaných rostlinných druhù (cca 2 % z celkového poètu) je zvláštì chránìno podle vyhlášky MŽP ÈR è. 395/1992 Sb. Jmenovitì jsou to omìj vlèí mor (Aconitum lycoctonum), bìlozáøka liliovitá (Anthericum liliago), taøice skalní (Aurinia saxatilis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník meduòkolistý (Melittis melissophyllum) a tis èervený (Taxus baccata). Jejich rozšíøení v rezervaci ukazuje obr. 3.

T

T T

T

M L B A A B

T O

M B M

L

Obr. 3. Významné výskyty chránìných druhù v PR Jezírka Fig. 3. Major occurence of protected plant species in the Jezírka Nature reserve A – taøice skalní (Aurinia saxatilis) B – bìlozáøka liliovitá (Anthericum liliago) L – lilie zlatohlávek (Lilium martagon) M – medovník meduòkolistý (Melittis melissophyllum) O – omìj vlèí mor (Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum) T – tis èervený (Taxus baccata)

153

BOHEMIA CENTRALIS 26

Taxon Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum nebyl z rezervace dosud uvádìn. Vyskytuje se hojnì v podrostu suového lesa v postranní rokli, ústící do údolí Zbirožského potoka, vzácnìji i v aluviu Zbirožského potoka. Pøítomnost ostatních chránìných druhù rostlin v PR Jezírka byla již døíve známá. Anthericum liliago má v rezervaci tìžištì svého výskytu v prosvìtlených porostech subxerotermních doubrav a na skalních výchozech s acidofilní bylinnou vegetací. Výskyty Aurinia saxatilis byly zjištìny na nìkolika malých plochách v blízkosti soutìsky Jezírek. Lilium martagon se na lokalitì vyskytuje vzácnì až roztroušenì hlavnì v suových lesích nebo v dubohabøinách, výskyt byl zaznamenán i v teplomilné doubravì. Melittis melissophyllum zde najdeme pøedevším v teplomilných doubravách, na J expozicích i v dubohabøinách a v porostech suového lesa. Taxus baccata se vyskytuje roztroušenì ve spoleèenstvech suového lesa na svazích nad Zbirožským potokem. V první polovinì 20. století je udáváno „asi 50 jedincù tisu na pravém bøehu potoka a pøibližnì tolik i na levém bøehu“ (Svoboda 1943). Oproti tomu rezervaèní kniha (Anonymus 1995) uvádí už výskyt tisu pouze na pravém bøehu. Pøi prùzkumu v roce 2000 byl výskyt tisu sice potvrzen i na levém bøehu Zbirožského potoka, ale v podstatnì menším množství (kolem 10 exempláøù). Pravobøežní populace je dosud poèetnìjší (cca 20–30 dospìlých tisù), avšak úbytek oproti ètyøicátým letùm 20. století je zøetelný. Na snížení poètu jedincù tisu se v nedávné minulosti pravdìpodobnì podepsala tìžba døeva, v souèasnosti je hlavním problémem nedostateèná pøirozená obnova populace (navíc ohrožená okusem zvìøí – viz Husová in Míchal, Petøíèek et al. 1999: 413). Øada dalších taxonù v rezervaci patøí mezi vzácné buï v celé ÈR, nebo v rámci CHKO Køivoklátsko. Jsou zaøazeny v Èerveném seznamu cévnatých rostlin ÈR (Procházka 2001) nebo v Èerveném seznamu kvìteny CHKO a BR Køivoklátsko (Kolbek et Hroudová in Kolbek et al. 2001a). Z taxonù ohrožených a vzácných na národní èi oblastní úrovni jich bylo devìt v území rezervace zaznamenáno poprvé. Celkem se na lokalitì vyskytuje 36 taxonù èervených seznamù (pøibližnì 11 % z celkového poètu taxonù v rezervaci). Významné výskyty nìkterých z nich ukazuje obr. 4. Do poslední verze národního Èerveného seznamu je zaøazeno 35 rostlinných taxonù zjištìných v rezervaci Jezírka. V kategorii C3 („ohrožené taxony“) jsou zaøazeny: Anthericum liliago, Hylotelephium maximum, Juniperus communis subsp. communis, Lathyrus linifolius, Melittis melissophyllum, Stellaria neglecta, Taxus baccata, Viscum album subsp. abietis. Do kategorie C4a („vzácnìjší taxony vyžadující další pozornost“) pak patøí Abies alba, Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum, Allium senescens subsp. montanum, Anthemis tinctoria, Anthericum ramosum, Arctium nemorosum, Aruncus vulgaris, Corydalis intermedia, Cotoneaster integerrimus, Daphne mezereum, Dentaria enneaphyllos, Festuca pallens subsp. pallens, Geranium sanguineum, Hieracium cymosum, H. schmidtii, Isopyrum thalictroides, Lilium martagon, Lycopsis arvensis, Melica transsilvanica, Myosotis sparsiflora, Omphalodes scor-

154

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

J I J J

C F S F G C F C J J J J J

J

Obr. 4. Významné výskyty nìkterých taxonù Èerveného seznamu ÈR v PR Jezírka Fig. 4. Major occurence of some taxa belonging to Red list of Czech Republic in the Jezírka Nature reserve C – skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) F – kostøava sivá (Festuca pallens subsp. pallens) G – kakost krvavý (Geranium sanguineum) I – zapalice žluuchovitá (Isopyrum thalictroides) J – jedle bìlokorá (Abies alba) S – srpice barvíøská (Serratula tinctoria)

pioides, Potentilla arenaria, Primula veris, Pyrus pyraster, Serratula tinctoria, Sorbus aria, S. torminalis a Trifolium alpestre. Oproti národnímu seznamu je v èerveném seznamu CHKO a BR Køivoklátsko mezi ohrožené navíc zaøazen taxon Allium ursinum subsp. ursinum, v rezervaci hojný v potoèním aluviu. V tomto regionálním seznamu se celkem objevuje šest taxonù s výskytem v PR Jezírka: kromì zmínìného Allium ursinum patøí mezi ohrožené taxony území také Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum, dále Isopyrum thalictroides (zaøazen mezi silnì ohrožené taxony území) a koneènì tøi taxony „vyžadující pozornost“ – Daphne mezereum, Melittis melissophyllum a Taxus baccata. Nìkteré z taxonù chránìných zákonem nebo celostátnì ohrožených (kategorie C3 Èerveného seznamu, Procházka 2001) jsou v rezervaci dosud na vhodných stanovištích relativnì hojné. Napøíklad populace taxonù Anthericum liliago, Hylotelephium maximum, Viscum album subsp. abietis èi Melittis melissophyllum jsou, i když tøeba maloplošnì rozšíøené, stále pomìrnì poèetné a udržují se zøejmì bez vìtších potíží. Fytogeograficky velmi zajímavý je nález zapalice žluuchovité (Isopyrum thalictroides). Výskyt tohoto taxonu v údolí Zbirožského potoka udává již Domin (1903). Na lokalitì Jezírka dosahuje západní hranice svého rozšíøení v CHKO Køivoklátsko (cf. Mladý et Kolbek 1976, Kolbek, Mladý, Petøíèek et al. 1999: 149). Zároveò se jedná o nejzápadnìjší lokalitu tohoto taxonu v Èeské republice (cf. Slavík 1986, Chrtková in Hejný et Slavík 1997: 460).

155

BOHEMIA CENTRALIS 26

Antropofyty v rezervaci

Na lokalitì byl zjištìn výskyt 17 cizích taxonù, zavleèených sem úmyslnì èi neúmyslnì v dùsledku èinnosti èlovìka. Vedle tøí taxonù zámìrnì pìstovaných (Larix decidua, Mahonia aquifolium a Iris sp.) bylo zaznamenáno jedenáct archeofytù (Aethusa cynapium, Anthemis arvensis, Arctium tomentosum, Crepis biennis, Galeopsis ladanum, Lapsana communis, Plantago major, Polygonum aviculare, Tanacetum vulgare, Veronica triphyllos, Viola tricolor) a dále neofyty Fallopia aubertii, Galinsoga ciliata, Impatiens parviflora a Robinia pseudacacia. Celkovì podíl antropofytù pøedstavuje asi 5,4 % z celkového poètu taxonù. Podíly nepùvodních druhù v dalších rezervacích Køivoklátska se pohybují od 0,5 do 6,4 % (viz Kuèera et Pyšek 1997, Kuèera in Kolbek et al. 2001a). Vìtší procento antropofytù než u PR Jezírka bylo zjištìno u šesti MCHÚ v CHKO Køivoklátsko. V rezervaci Jezírka má ohlednì výskytu apofytù zcela ojedinìlé postavení okolí rekreaèního srubu – na ploše nìkolika desítek m2 tu byla zjištìna témìø polovina nepùvodních druhù rezervace (8 ze 17). Ukazuje to na úzkou spojitost návštìvnosti a rozšíøení antropofytù, což také odpovídá obecným trendùm distribuce nepùvodních druhù, které pro území CHKO a BR Køivoklátsko vyvodili výše uvedení autoøi. Floristická prozkoumanost území PR Jezírka

Na základì vzájemného srovnání výsledkù botanických prùzkumù maloplošných zvláštì chránìných území (MCHÚ) Køivoklátska (Kuèera in Kolbek et al. 2001a: 11) zaujímala rezervace Jezírka pøed opakovanou inventarizací z hlediska druhové bohatosti desáté místo. V uvedeném srovnání však bylo 15 z 24 MCHÚ v CHKO Køivoklátsko již prozkoumáno opakovanì, 9 zbývajících (vèetnì PR Jezírka) do roku 2000 pouze jednou. Po doplnìní inventarizace se PR Jezírka posunula mezi rezervacemi na Køivoklátsku na páté místo. Vìtší poèet taxonù byl zjištìn jen v mnohem rozlehlejších NPR Týøov (420,6 ha; 487 taxonù), Vùznice (231,2 ha; 459 taxonù), Velká Pleš (95,7 ha; 342 taxony) a v PR Støíbrný luh (106,6 ha; 330 taxonù). Je pøirozené, že opakování inventarizace pøináší výrazné doplnìní prozkoumanosti daného území. V PR Jezírka konkrétnì dosahuje podíl novì zaznamenaných taxonù asi 23 %. V dalších obdobnì velkých rezervacích CHKO Køivoklátsko se podíl novì zjištìných taxonù bìžnì pohybuje od 13 do 29 % celkové druhové diverzity daného území (viz tab. 2). Poèet nových nálezù v PR Jezírka se proto nejeví nijak výjimeèný a lze ho z velké èásti vysvìtlit tím, že inventarizace v roce 1994 byla prvním systematickým prùzkumem území. Její autor (Kuèera 1994a) ostatnì pøipouští, že „další nálezy nìkterých vzácnìjších taxonù lze oèekávat“. Botanická prozkoumanost Køivoklátska je obecnì vysoká, výzkum v této oblasti má velmi dlouhou tradici (cf. Rivola et al. 1990, Kolbek, Mladý, Petøíèek et al. 1999).

156

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

Tab. 2. Poèet taxonù a podíl nových nálezù pøi opakovaných inventarizacích v rezervacích CHKO Køivoklátsko (podle Kuèera in Kolbek et al. 2001a) Table 2. Total number of taxa and ratio of the newly recorded taxa in the reserves of Køivoklátsko Protected Landscape area (after Kuèera in Kolbek et al. 2001a) MCHÚ

Rozloha (ha)

Celkový počet nalezených taxonů

Počet nově nalezených taxonů

Podíl nově nalezených taxonů (%)

NPR Týřov

420,6

487

68

14,0

NPR Vůznice

231,2

459

87

19,0

NPR Velká Pleš

95,7

342

100

29,2

PR Stříbrný luh

106,6

330

59

17,9

PR Jezírka

59,5

316

74

23,4

PR Kabečnice

25

PR Čertova skála

2,3

313

41

13,1

311

–

–

PR Prameny Klíčavy

84

267

–

–

PR Brdatka

33,9

267

53

19,9

NPR Kohoutov

30,0

201

48

23,9

Pøesto se dá oèekávat, že v budoucnu budou pøibývat nové nálezy také na dalších lokalitách, kde byla dosud provedena jen jedna inventarizace. Vìtšinou se jedná o území, jejichž zvláštní ochrana byla vyhlášena na pøelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století (1984–1995) a jejich výzkum do té doby nebyl systematický. Je možné, že napø. PR Èertova skála (2,3 ha, dosud 311 zjištìných taxonù) po zopakování inventarizace poètem druhù pøedstihne PR Jezírka. Také PR Prameny Klíèavy (84 ha, 267 taxonù, Kuèera 1994b) by mohla být pøi opakování inventarizace (za pøedpokladu obdobného podílu nových nálezù – viz tab. 2) shledána druhovì bohatší než Jezírka. S nálezy dalších taxonù v PR Jezírka je tøeba nadále poèítat, i když jejich podíl patrnì už nebude výrazný. Z hlediska floristického lze rezervaci snad již považovat za dostateènì prozkoumanou. Dosažený stav celkové botanické prozkoumanosti území není ale jistì koneèný, nadále chybí napø. inventarizace nižších rostlin, pøièemž výsledky takového prùzkumu by mohly být velice zajímavé. Skalní stìny, balvanité droliny, mechové patro rozvolnìných teplomilných doubrav a další specifické biotopy jsou hojnì osídleny mechy a lišejníky, pøípadnì játrovkami. V suových lesích lze vedle mechorostù oèekávat také bohatou mykoflóru, zvláštì ochranáøsky zajímavé døevožijné druhy hub (podobnì jako na jiných lokalitách s obdobnými porosty – viz Kuèera 1999).

157

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 3. Inventarizaèní seznam taxonù v PR Jezírka Table 3. Plant taxa list of the Jezírka Nature reserve + = taxon zaznamenaný opakovanì; * = taxon zaznamenaný novì v letech 2000–2001; – = taxon zaznamenaný pouze pøi první inventarizaci (Kuèera 1994a) Chránìné druhy podle vyhl. MŽP ÈR è. 395/1992 Sb.: §2 = silnì ohrožený druh, §3 = ohrožený druh Druhy Èerveného seznamu ÈR (Procházka 2001): !C3 = taxon ohrožený; !C4a = vzácnìjší taxon vyžadující další pozornost Druhy Èerveného seznamu CHKO a BR Køivoklátsko (Kolbek et Hroudová in Kolbek et al. 2001a): !K2 = silnì ohrožený taxon území; !K3 = ohrožený taxon území; !K4a = taxon vyžadující pozornost A = archeofyt; N = neofyt ; # = pìstovaný taxon + !C4a + + + + * §3 !C4a !K3

Abies alba Acer campestre Acer platanoides Acer pseudoplatanus Achillea millefolium Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum + Actaea spicata + Aegopodium podagraria + A Aethusa cynapium + Agrostis capillaris + Ajuga genevensis + Ajuga reptans + Alchemilla vulgaris agg. + Alliaria petiolata + Allium oleraceum + !C4a Allium senescens subsp. montanum * !K3 Allium ursinum subsp. ursinum + Alnus glutinosa * Alopecurus aequalis + Alopecurus pratensis + Anemone nemorosa * Anemone ranunculoides + Angelica sylvestris * A Anthemis arvensis * !C4a Anthemis tinctoria + §3 !C3 Anthericum liliago + !C4a Anthericum ramosum + Anthoxanthum odoratum – Arabis brassica * Arabis glabra * !C4a Arctium nemorosum * A Arctium tomentosum * Artemisia campestris + !C4a Aruncus vulgaris + Asarum europaeum + Asplenium septentrionale + Asplenium trichomanes

158

+ + + §3 + * + + + + – * + + * + * * + + + + + – + + + + + + – + + + + * + + +

Astragalus glycyphyllos Athyrium filix-femina Aurinia saxatilis Avenella flexuosa Bellis perennis Betonica officinalis Betula pendula Brachypodium pinatum Brachypodium sylvaticum Bromus benekenii Bupleurum falcatum Calamagrostis arundinacea Calamagrostis epigeios Callitriche sp. Calluna vulgaris Caltha palustris Campanula patula Campanula persicifolia Campanula rapunculoides Campanula rotundifolia Campanula tracheluim Cardamine amara Cardamine flexuosa Cardamine impatiens Cardamine pratensis Cardaminopsis arenosa Cardaminopsis halleri Carduus crispus Carex brizoides Carex contigua Carex digitata Carex pairae Carex remota Carpinus betulus Cerastium holosteoides subsp. triviale Chaerophyllum aromaticum Chaerophyllum hirsutum Chaerophyllum temulum

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

+ + + * + + + + + * * + + + * * * * + + + – + + + + * + + + + + * * + + + + * + + + + + + + * + + + +

Chelidonium majus Chenopodium hybridum Chrysosplenium alternifolium Circea lutetiana Cirsium arvense Cirsium oleraceum Clinopodium vulgare Convallaria majalis Cornus sanguinea Corydalis cava !C4a Corydalis intermedia Corylus avellana !C4a Cotoneaster intergerrimus Crataegus laevigata A Crepis biennis Cruciata laevipes Cynosurus cristatus Cystopteris fragilis Cytisus nigricans Dactylis glomerata Dactylis polygama Danthonia decumbens !C4a !K4a Daphne mezereum Dentaria bulbifera !C4a Dentaria enneaphyllos Dianthus carthusianorum Dianthus deltoides Digitalis grandiflora Dryopteris filix-mas Elymus caninus Epilobium angustifolium Epilobium montanum Equisetum palustre Erophila verna Euonymus europaea Euphorbia cyparissias Euphorbia dulcis Fagus sylvatica N Fallopia aubertii Fallopia dumetorum Festuca altissima Festuca gigantea Festuca ovina !C4a Festuca pallens subsp. pallens Ficaria verna subsp. bulbifera Filipendula ulmaria Fragaria moschata Fragaria vesca Fraxinus excelsior Galeobdolon luteum A Galeopsis ladanum

+ + * + + * * + + + * * + + + + * + + + + + + – – + + + + * + + + + + + * * + * + + + * * – + * – + *

!C4a

!C4a

!C4a !C3

!C4a

!C3

!C3

Galeopsis pubescens Galeopsis speciosa N Galinsoga ciliata Galium aparine Galium odoratum Galium palustre Galium pumilum Galium sylvaticum Genista germanica Genista tinctoria Geranium palustre Geranium pratense Geranium robertianum Geranium sanguineum Geum urbanum Glechoma hederacea Glyceria sp. Gnaphalium sylvaticum Gymnocarpium dryopteris Hedera helix Hepatica nobilis Heracleum sphondylium Hieracium cymosum Hieracium lachenalii Hieracium laevigatum Hieracium murorum Hieracium pilosella Hieracium sabaudum Hieracium schmidtii Holcus lanatus Hylotelephium maximum Hypericum hirsutum Hypericum montanum Hypericum perforatum Impatiens noli-tangere N Impatiens parviflora # Iris sp. !K2 Isopyrum thalictroides Jasione montana Juncus effusus Juniperus communis subsp. communis Lamium maculatum A Lapsana communis # Larix decidua Lathraea squamaria Lathyrus linifolius Lathyrus niger Lathyrus pratensis Lathyrus sylvestris Lathyrus vernus Lemna minor

159

BOHEMIA CENTRALIS 26

* + §3 !C4a + * + + – – * + – !C4a + * * * #N + + + + * !C4a + §3 !C3 !K4a + + + + * * !C4a + + – !C4a + + + + * + – + + + + + A + + + + + A + + * + !C4a

160

Leucanthemum vulgare agg. Lilium martagon Linaria vulgaris Lolium perenne Lonicera xylosteum Luzula luzuloides Luzula multiflora Luzula pilosa Lychnis flos-cuculi Lychnis viscaria Lycopsis arvensis Lycopus europaeus Lysimachia nummularia Lysimachia vulgaris Mahonia aquifolium Maianthemum bifolium Malus sylvestris Melampyrum pratense Melica nutans Melica transsilvanica Melittis melissophylum Mercurialis perennis Milium effusum Moehringia trinervia Mycelis muralis Myosotis palustris subsp. laxiflora Myosotis sparsiflora Myosotis sylvatica Myosoton aquaticum Omphalodes scorpioides Origanum vulgare Oxalis acetosella Paris quadrifolia Persicaria minor Phalaris arundinacea Phleum phleoides Phyteuma spicatum Picea abies Pimpinella saxifraga Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago major Poa annua Poa nemoralis Polygonatum multiflorum Polygonatum odoratum Polygonum aviculare Polypodium vulgare Populus tremula Potamogeton sp. Potentilla arenaria

* + * – + + + + * + * + + + + + + + * + + + + + + * + * * + + * + + * + * + – * * + * + + + + + + + –

!C4a

!C4a

N

!C4a

!C4a !C4a

!C3

Potentilla erecta Prenanthes purpurea Primula elatior Primula veris Prunella vulgaris Prunus padus Prunus spinosa Pulmonaria obscura Pyrus pyraster Quercus petraea Quercus robur Ranunculus acris Ranunculus auricomus Ranunculus lanuginosus Ranunculus repens Rhamnus cathartica Ribes alpinum Ribes uva-crispa Robinia pseudacacia Rosa canina Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Rumex acetosa Rumex acetosella subsp. tenuifolius Rumex acetosella subsp. vulgaris Rumex conglomeratus Rumex obtusifolius Salix caprea Salix fragilis Sambucus nigra Sambucus racemosa Sanguisorba officinalis Scleranthus perennis Scrophularia nodosa Scutellaria galericulata Securigera varia Sedum sexangulare Senecio ovatus Senecio sylvaticus Senecio viscosus Serratula tinctoria Silene nutans Solanum dulcamara Solidago virgaurea Sorbus aria agg. Sorbus aucuparia Sorbus torminalis Stachys sylvatica Stellaria holostea Stellaria media Stellaria neglecta

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

+ * + + A + + §2 !C3 !K4a – + + + – + !C4a + * * * * + +

Stellaria nemorum Symphytum officinale Tanacetum corymbosum Tanacetum vulgare Taraxacum sect. Ruderalia Taxus baccata Thlaspi caerulescens Thymus pulegioides Tilia cordata Tilia platyphyllos Torilis japonica Trifolium alpestre Trifolium arvense Trifolium dubium Trifolium pratense Trifolium repens Tussilago farfara Ulmus glabra Urtica dioica

+ + * + + + + * – + + + + + + + + +

A

A !C3

Vaccinium myrtillus Verbascum lychnitis subsp. lychnitis Verbascum thapsus Veronica beccabunga Veronica chamaedrys Veronica officinalis Veronica sublobata Veronica triphyllos Viburnum opulus Vicia sepium Vicia sylvatica Vicia tetrasperma Vincetoxicum hirundinaria Viola arvensis Viola reichenbachiana Viola riviniana Viola tricolor Viscum album subsp. abietis

Vegetace PR Jezírka

V území PR Jezírka plošnì pøevažuje lesní vegetace. Vìtšina porostù se dochovala ve stavu, který zcela odpovídá nebo je blízký pøirozenému. Na exponovaných stanovištích v údolí Zbirožského potoka, nevhodných k hospodáøskému využití, zùstal zachován pùvodní genofond døevin, vèetnì jedle (Abies alba) a tisu (Taxus baccata). Bohaté je i bylinné patro, které umožòuje diagnózu spoleèenstev zpravidla na úrovni asociace, nìkdy i subasociace. Lesní kultury se v rezervaci vyskytují jen okrajovì, pøevažují v nich vìtšinou výsadby smrku. Nelesní vegetaci tvoøí jednak primární spoleèenstva na plochách pøirozeného bezlesí (skalní výchozy, droliny, aluviální tùnì), jednak fytocenózy ovlivnìné èlovìkem (luèní porosty, paseky). Zaøazení fragmentù nìkterých nelesních spoleèenstev do syntaxonomického systému je nìkdy možné pouze na úrovni svazu èi podsvazu (køoviny, vlhká bylinná lada). Syntaxonomický pøehled pøírodní vegetace (nejsou zahrnuta spoleèenstva lesních kulticenóz) Asplenietea trichomanis (Br.-Bl. in Meier et Br.-Bl. 1934) Oberdorfer 1977 Androsacetalia vandelii Br.-Bl. in Meier et Braun-Blanquet 1934 Hypno-Polypodion vulgaris Mucina 1993 Asplenio-Polypodietum Firbas 1924

161

BOHEMIA CENTRALIS 26

Sedo-Scleranthetea Br.-Bl. 1955 Sedo-Scleranthetalia Br.-Bl. 1955 Arabidopsion thalianae Passarge 1964 Jasiono montanae-Festucetum ovinae Klika 1941 Festuco-Brometea Br.-Bl. et Tüxen ex Klika et Hadaè 1944 Festucetalia valesiacae Br.-Bl. et Tüxen ex Braun-Blanquet 1949 Alysso-Festucion pallentis Moravec in Holub et al. 1967 Alysso-Festucenion pallentis Kolbek 1983 Alysso saxatilis-Festucetum pallentis Klika ex Èeøovský 1949 corr. Gutermann et Mucina 1993 Rhamno-Prunetea Rivas Goday et Borja Carbonell 1961 Prunetalia Tüxen 1952 Prunion spinosae Soó 1951 Junipero communis-Cotoneastretum integerrimae Hofmann 1958 Lemnetea Tüxen 1955 Lemnetalia minoris Tüxen 1955 Lemnion minoris Tüxen 1955 Lemnetum minoris Müller et Görs 1960 Molinio-Arrhenatheretea Tüxen 1937 Molinietalia Koch 1926 Calthion Tüxen 1937 em. Lebrun et al. 1949 Filipendulenion (Lohmeyer in Oberdorfer et al. 1967) Balátová-Tuláèková 1978 spol. Phalaris arundinacea Querco-Fagetea Br.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 Fagetalia sylvaticae Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Alnion incanae Paw³owski et al. 1928 Alnenion glutinoso-incanae Oberdorfer 1953 Stellario-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957 Stellario-Alnetum glutinosae allietosum ursini Neuhäuslová-Novotná 1970 Carpinion Issler 1931 Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1962

162

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

Tilio-Acerion Klika 1955 Aceri-Carpinetum Klika 1941 Aceri-Carpinetum abietetosum (Mikyška 1952) Husová 1982 Aceri-Carpinetum festucetosum altissimae Klika 1959 Arunco-Aceretum Moor 1952 Arunco-Aceretum abietetosum Husová in Moravec et al. 1982 Poo nemoralis-Tilietum cordatae Firbas et Sigmond 1928 ass. prov. Fagion Luquet 1926 Eu-Fagenion Oberdorfer 1957 Tilio cordatae-Fagetum Mráz 1960 em. Moravec 1977 Quercetalia pubescentis Br.-Bl. 1931 Quercion petraeae Zólyomi et Jakucs ex Jakucs 1960 Sorbo torminalis-Quercetum Svoboda ex Blažková 1962 Quercetea robori-petraeae Br.-Bl. et Tüxen ex Oberdorfer 1957 Quercetalia robori-petraeae Tüxen 1931 Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967 Viscario-Quercetum Stöcker 1965 Epilobietea angustifolii Tüxen et Preising in Tüxen 1950 Atropetalia Br.-Bl. et Tüxen ex Klika 1948 spol. Rubus spec. div. (Fytocenologické snímky porostù viz tab. 4 – str. 174) Jednotky mapy aktuální vegetace

Vegetace stinných skal (AP) Jedná se o husté porosty kapradin na stinných dacitových výchozech vìtšího sklonu. Syntaxonomicky jednotku reprezentuje asociace Asplenio-Polypodietum. Dominantním druhem je osladiè obecný (Polypodium vulgare). Výjimeènì je slabì vytvoøeno keøové patro, jeho pokryvnost však nepøesahuje cca 10 %. V nìm se vyskytují hlavnì nevysoké exempláøe Rubus idaeus, vzácnìji najdeme zakrslé jedince Pinus sylvestris èi Sorbus aucuparia. V bylinném patøe jednoznaènì pøevládá Polypodium vulgare s pokryvností až okolo 90 %. Pøímìsí jsou další kapradiny (Asplenium trichomanes, Cystopteris fragilis) a dále nìkteré typicky skalní a suové dru-

163

BOHEMIA CENTRALIS 26

hy Avenella flexuosa, Geranium robertianum èi Cardaminopsis arenosa. Znaènou pokryvnost má patro mechové. Fytocenologické snímky nebyly pro nepøístupnost porostù poøízeny. Porosty byly zaznamenány na prudkých skalách nad bøehy Zbirožského potoka (napø. soutìska Jezírek). Vzhledem k jejich sklonu by v mapové projekci docházelo k velkému zkreslení skuteèného plošného rozsahu porostù, a proto jsou zakresleny pouze bodovì, pomocí grafické znaèky (▲ AP). Nìkteré porosty v zastínìní stromového patra okolních jednotek, hlavnì suového lesa (SL), bývají vyvinuté jen s malou pokryvností. Polypodium vulgare se zde vyskytuje vzácnìji, èastìjší jsou Asplenium trichomanes a mechorosty. Kontaktními spoleèenstvy jednotky jsou v dolních èástech svahù suové lesy (SL), nad soutìskou se jednotka AP støídá s otevøenými drolinami a dalšími typy skalní vegetace (jednotka SK). Vegetace slunných skal, drolin a primitivních pùd (SK) Mapovací jednotka pøedstavuje syntaxonomicky nejednotný vegetaèní komplex ploch primárního bezlesí na skalních výchozech a jejich rozpadech (drolinách). Pùdní pokryv zde pøedstavují pøevážnì litozemì a rankery. Zaøazení rùzných typù vegetace do souhrnné jednotky si vynutila jejich maloplošnost, mozaikovitost a vzájemná provázanost. Jednotka zahrnuje xerofilní porosty skalní bylinné vegetace (svaz AlyssoFestucion pallentis), dále pionýrská spoleèenstva a acidofilní trávníky mìlkých pùd (svaz Arabidopsion thalianae), nízké xerofilní køoviny (ze svazu Prunion spinosae) a koneènì plochy otevøených drolin, prakticky bez vegetace vyšších rostlin. Jednotku dokumentují fytocenologické snímky 1–3 (tab. 4). Porosty jsou vázány na strmé skalní výchozy s plochými teráskami a droliny pod nimi, které se nacházejí zejména na pravobøežních (pøevážnì JZ orientovaných) svazích Zbirožského potoka. Stromy se na skalních výchozech a na drolinách vyskytují pouze jednotlivì nebo v malých skupinkách (pøevážnì zakrslé Quercus petraea, Pinus sylvestris, Sorbus aria agg. a S. aucuparia, pøípadnì Tilia cordata). Keøové patro je øídké, jen výjimeènì (na malých plochách) se vyvíjí v souvislejší podobì. Bylinné patro jen zøídka dosahuje pokryvnosti okolo 30 %, vìtšinou ještì ménì, druhovì je však bohaté. Nejèastìji se v nìm vyskytují Anthericum liliago, Hieracium pilosella, Rumex acetosella, Lychnis viscaria. Mezi typické, i když ménì hojnì zastoupené taxony této jednotky patøí Festuca ovina, F. pallens subsp. pallens, Genista germanica, Dianthus carthusianorum, Asplenium septentrionale. Na drolinách se obèas objevují nìkteré jednotlivé rostliny odolávající pohybu materiálu – Vincetoxicum hirundinaria, Verbascum lychnitis subsp. lychnitis èi Galeopsis ladanum. Mechové patro dosahuje vìtší pokryvnosti na holém skalním podloží. Uplatòují se v nìm z mechù nejvíce Racomitrium canescens èi Polytrichum piliferum, z lišejníkù pak hlavnì druhy rodu Cladonia. Odchylkou od typické struktury jednotky SK jsou fragmentární porosty xerofilních køovin, které se nacházejí pøi horní hranì svahù na kontaktu s teplomilnou zakrslou

164

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

doubravou (ZD). Svým složením odpovídají asociaci Junipero communis-Cotoneastretum integerrimae Hofmann 1958 (viz snímek 3, tab. 4). Významným druhem keøového patra je Cotoneaster integerrimus, dále se vyskytují Sorbus aria agg., Crataegus laevigata èi Prunus spinosa, avšak vysoká pokryvnost Rubus fruticosus agg. ve snímku naznaèuje, že porost pøedstavuje patrnì degradaèní fázi asociace. V podrostu se vyskytují Brachypodium pinnatum, Hylotelephium maximum, Sedum sexangulare èi Trifolium alpestre. Urèité vyhranìné porosty jednotky SK lze blíže fytocenologicky urèit, a zaøadit tak ke konkrétnímu syntaxonu: napøíklad vegetaci nìkterých skalních výchozù nad obìma bøehy Zbirožského potoka lze øadit k asociaci Alysso saxatilis-Festucetum pallentis (AFp). Tato podjednotka je charakterizována taxony Aurinia saxatilis, Festuca pallens subsp. pallens, Polypodium vulgare, Melica transsilvanica a Securigera varia v bylinném patøe. Druhou odlišitelnou podjednotku pøedstavují pionýrská spoleèenstva acidofilních trávníkù na mìlkých pùdách a skalnatých hranách svahù nad pravým bøehem Zbirožského potoka. Tyto porosty náleží do asociace Jasiono montanaeFestucetum ovinae (JFo). Charakteristickými druhy jsou Jasione montana, Festuca ovina, Anthericum liliago, Rumex acetosella, Hieracium pilosella, Cytisus nigricans èi Thymus pulegioides v bylinném patøe, výrazné je mechové patro. Všechny porosty, které nebylo možné s jistotou zaøadit do nìkteré z podjednotek, jsou klasifikovány jako blíže nerozlišená jednotka SK. Aluviální bylinná vegetace (AL) Jednotka zahrnuje makrofytní vegetaci mrtvého ramene potoka a navazující vlhkomilné bylinné porosty v jeho nivì. Syntaxonomicky se jedná o komplex spoleèenstev svazu Lemnion minoris (vegetace mrtvého ramene) a podsvazu Filipendulenion (porost s dominující Phalaris arundinacea, snímek 4, tab. 4). Dùvodem shrnutí obou typù porostù do jedné mapovací jednotky byl jejich spoleèný výskyt na jediném maloplošném stanovišti v jižní èásti rezervace. Ze stejného dùvodu je také použito bodového zákresu jednotky (pomocí grafického symbolu ● AL). Porosty aluviální vegetace jsou v rezervaci lokalizovány v ohybu Zbirožského potoka, kde dynamika toku umožnila vytvoøení mrtvého ramene. V souèasnosti jsou tùnì èásteènì využívány zvìøí jako kalištì, což pøispívá k udržení specifických stanovištních podmínek. Na okrajích depresí se objevují vlhkomilné druhy Allium ursinum, Caltha palustris, Aruncus vulgaris, Athyrium filix-femina, v samotných tùních rostou napø. Lemna minor, Alopecurus aequalis a blíže neurèené taxony rodù Potamogeton èi Callitriche. Smìrem k jižnímu konci rezervace pøechází niva do zbytkù bývalé vlhké louky, jejíž opuštìní mìlo za následek ustálení druhové garnitury odpovídající podsvazu Filipendulenion. Následnì však došlo k pøerùstání Phalaris arundinacea, která v porostu nyní dosahuje výšky pøes 2 m a pokryvnosti až 100 %. V nižším bylinném patøe dosahuje vìtší pokryvnosti jen Myosoton aquaticum, taxony tužebníkových lad

165

BOHEMIA CENTRALIS 26

jako Equisetum palustre, Geranium palustre, Galium aparine, Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris jsou zastoupeny už ménì. Poznámka: Do jednotky AL nepatøí úzké pásy pobøežní vegetace, pøestože v nich kromì dalších druhù hojnì roste i Phalaris arundinacea. Tyto bøehové porosty však bývají aspoò èásteènì zastínìné stromovým patrem (nejèastìji s Alnus glutinosa), a proto jsou øazeny do jednotky lužních lesù (SA). Luèní vegetace (LU) Mapovací jednotka zachycuje maloplošný luèní porost u rekreaèní chaty v aluviu Zbirožského potoka ve støední èásti PR Jezírka. Syntaxonomicky spoleèenstvo pùvodnì patøilo do svazu Alopecurion pratensis, v souèasnosti se jedná o mozaiku s porosty tøídy Plantaginetea majoris. Kvùli heterogenní povaze porostu je však pøesné syntaxonomické zaøazení jednotky nejisté. Porost je tvoøen zcela zapojeným bylinným patrem a nenápadným mechovým patrem s pokryvností cca 10 %. Na malých plochách (øádovì nìkolik m2) se støídají rùzné dominanty, pøevážnì trávy Alopecurus pratensis, Holcus lanatus, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata. Doplnìny jsou øadou typicky luèních taxonù jako Campanula patula, Geranium pratense, Sanguisorba officinalis, Cardamine pratensis, Alchemilla sp. nebo Taraxacum sect. Ruderalia. V nejvlhèích èástech plochy dosahují vyšší pokryvnosti Aegopodium podagraria, Urtica dioica a Rumex obtusifolius. Na sešlapávaných místech však dominují Lolium perenne, Trifolium repens, Bellis perennis, Plantago major, Poa annua, místy se vyskytují i taxony ruderální (Chenopodium hybridum èi Chelidonium majus). Pøed chatou jsou také vysazeny nìkteré nepùvodní taxony (Mahonia aquifolium, zahradní kultivar rodu Iris). Louka je v souèasnosti jednou až dvakrát roènì kosena. Paseky (PA) Paseková vegetace v území zahrnuje náhradní spoleèenstva osidlující polohy po tìžbì nepùvodních smrkových kultur na stanovištích kvìtnatých buèin. Mladé výsadby døevin zatím nestaèily výraznì kompetiènì omezit svìtlomilné druhy, biomasou proto pøevládají nálety a pasekové keøe. Jednotka zahrnuje spoleèenstva s dominujícími ostružiníky (Rubus sp. div.), syntaxonomicky odvozená od øádu Atropetalia. Keøové patro bývá na pasekách nejvýraznìjší. Zpravidla se ještì dá rozdìlit na dvì podpatra: vyšší z nich, kde se roztroušenì prosazují náletové døeviny (Sorbus aucuparia, Populus tremula a Salix caprea), dorùstá do výšky cca 2–3 m, nižší nepøesahuje výšku 1 m. V souvislém nižším keøovém patøe postupnì odrùstají výsadby Fagus sylvatica, Abies alba, doplòkovì Picea abies a pøirozenì zmlazující Carpinus betulus. Dominantou jsou však vždy ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus agg.) doprovázené bezy (Sambucus nigra, S. racemosa). Bylinné patro ovládá hlavnì Epilobium angustifolium, dále se vyskytují napø. E. montanum a Senecio ovatus. V místech

166

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

s nižší pokryvností keøového patra expanduje Calamagrostis arundinacea, pøípadnì C. epigejos. Ve vlhèích místech se objevují Filipendula ulmaria èi Juncus effusus. Lesní kulticenózy (LK) Náplò jednotky tvoøí kulturní lesní porosty, pøevážnì smrkové. Potenciální pøirozenou vegetací vìtšiny jejich stanoviš jsou kvìtnaté buèiny (cf. Kolbek, Moravec et al. 1995). Charakteristickým rysem porostù je pøírodì vzdálený stav a nízká druhová diverzita spoleèenstev. Fytocenologická klasifikace jednotky nebyla provádìna. Pøevažují hustì zapojené porosty nízkého stáøí, ojedinìle dosahuje kulturní les dospìlosti. Stromové patro svojí vysokou pokryvností drasticky omezuje rozvoj nižších pater. Je tvoøeno vždy smrkem (Picea abies) a nìkdy i bukem (Fagus sylvatica). Jen výjimeènì se vyskytují jiné døeviny. Keøové patro vìtšinou vùbec není vyvinuto. Ojedinìle na svìtlejších místech najdeme jen Sambucus racemosa, pøípadnì Rubus idaeus. Bylinné patro (pokud v zástinu pøežívá) obsahuje taxony Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Senecio ovatus, v porostu prosvìtleném výbìrovou tìžbou došlo k rozšíøení Calamagrostis arundinacea a objevuje se také C. epigejos. Místy byly zjištìny výskyty nitrofilních druhù (Geranium robertianum, Urtica dioica), což je zøejmì dùsledek koncentrovanìjšího výskytu zvìøe. Jednotka obsahuje jednak mladší hustì zapojené smrkové výsadby (monokulturního charakteru, nebo se slabou pøímìsí buku), v nichž nižší patra prakticky chybìjí, jednak vzrostlejší smrkový les, lišící se od mladých výsadeb hlavnì slabším zápojem stromového patra, a tím i pøíznivìjšími svìtelnými pomìry v porostu. Tento fakt umožòuje vìtší rozvoj keøového a bylinného patra, proto jsou starší kulturní porosty druhovì pøece jen ponìkud bohatší. Lužní lesy (SA) Mapovací jednotka pøedstavuje pøirozené lužní porosty podél Zbirožského potoka. Charakter lužních lesù v území PR Jezírka je dán velmi úzkým, hluboce zaøíznutým údolím potoka. Jednotka je vázána na potoèní aluvium, které dosahuje šíøky nanejvýš desítek metrù. V obdobích vysokých prùtokù (zejména na jaøe) bývají porosty èásteènì zaplaveny. Ze syntaxonomického pohledu lze lužní les øadit k ptaèincové olšinì asociace Stellario-Alnetum glutinosae (snímek 5, tab. 4). V širších èástech údolí lze nalézt pomìrnì reprezentativní porosty, jejichž stromové patro tvoøí hlavnì Alnus glutinosa a Fraxinus excelsior. Dalšími hojnìjšími druhy jsou Carpinus betulus, Acer pseudoplatanus a A. campestre. Obèas se objevuje i Abies alba, pøípadnì Picea abies. Zápoj stromového patra je nepravidelný, dosahuje støedních hodnot (cca 70–90 %), v nejužších partiích nivy stromové patro pøesahuje z porostù jednotky SL. Keøové patro bývá vyvinuto s rùznou pokryvností. Vstupují do nìho zejména Ulmus glabra, Fraxinus excelsior, Prunus padus a Sambucus nigra, z navazujícího suového lesa sem pronikají Euonymus europaea, Acer platanoides,

167

BOHEMIA CENTRALIS 26

A. pseudoplatanus, Tilia cordata a T. platyphyllos. Patro bylinné obsahuje bìžné diagnostické druhy lužních lesù, napøíklad Chaerophyllum hirsutum, Stellaria holostea, Pulmonaria obscura, Stachys sylvatica, Ranunculus lanuginosus, Galium aparine, Arctium nemorosum nebo Symphytum officinale, velké pokryvnosti dosahují Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Urtica dioica. V èasnì jarním aspektu lužního lesa jsou nápadné taxony Anemone ranunculoides, A. nemorosa, Ficaria verna subsp. bulbifera a Corydalis intermedia. Zajímavý je výskyt chránìného druhu Aconitum lycoctonum. Mechové patro nedosahuje výraznìjší pokryvnosti a nìkdy zcela chybí. V rámci jednotky SA je možné nìkteré porosty pøiøadit subasociaci Stellario-Alnetum glutinosae allietosum ursini. Tyto porosty v severní èásti potoèní nivy jsou mapovány zvl᚝ jako podjednotka SAa. Diferenciálním taxonem podjednotky je hojnì zastoupený Allium ursinum subsp. ursinum. Porosty nepatøící prokazatelnì k podjednotce SAa jsou mapovány jako blíže nerozlišená jednotka SA. Suové lesy (SL) Jednotka zahrnuje charakteristické suové lesy pahorkatinného stupnì Køivoklátska, syntaxonomicky reprezentované asociacemi Aceri-Carpinetum a Poo nemoralisTilietum cordatae Firbas et Sigmond 1928 ass. prov. Porosty dokumentují snímky 6–17 (tab. 4). Stanovištìm jednotky jsou svahy o sklonu 20–50°, nacházející se pøedevším na suových rozpadech bøidlic. Pokud se vyskytuje na kyselých dacitových sutích, obvykle klesá pokryvnost stromového patra a jednotka zahrnuje i menší enklávy zazemòujících se drolin. Suové lesy jsou plošnì nejrozšíøenìjší jednotkou v PR Jezírka. Najdeme je na obou bøezích Zbirožského potoka, témìø od úrovnì hladiny (280 m n. m.) až po nejvyšší èásti svahù v nadmoøské výšce cca 400 m. Vzhledem k extrémní povaze stanoviš si dosud porosty zachovaly pøirozený charakter i druhové složení, vèetnì øady chránìných a ohrožených taxonù, což signalizuje jejich vysokou ochranáøskou hodnotu. Struktura suových porostù as. Aceri-Carpinetum je ovlivnìna pohybem svahového materiálu. Vyskytují se pokøivené stromy, porosty jsou èasto mezernaté a nepravidelnì zapojené. Stromové patro je druhovì bohaté a pøevládají v nìm hlavnì Carpinus betulus, Acer pseudoplatanus, A. platanoides, Tilia platyphyllos a T. cordata. Dále najdeme Fraxinus excelsior, Ulmus glabra, Abies alba, Quercus petraea, vzácnìji i Taxus baccata a Picea abies. V nìkterých porostech je zastoupen také Fagus sylvatica. Keøové patro mívá pokryvnost zpravidla 5–10 %, jen výjimeènì vyšší. Zastoupeny jsou v nìm jednak zmlazující druhy stromového patra, jednak nižší keøe – Corylus avellana, Ribes alpinum, R. uva-crispa, Lonicera xylosteum a Sambucus nigra. Bylinné patro obsahuje vlhko- a stínomilné, èasto nitrofilní druhy. Pokryvnost patra se pohybuje zpravidla od 50 do 90 %. Diagnostickými taxony asociace jsou Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Impatiens noli-tangere, I. parviflora, Galium odoratum, Melica nutans, Dryopteris filix-mas, Pulmonaria obscura. Velmi èasté jsou semenáèky

168

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

obou javorù. Nápadný je jarní aspekt fytocenóz, se znaènou pokryvností geofytù Corydalis cava, Ficaria verna a Anemone ranunculoides. Mechové patro pokrývá hlavnì ležící kmeny a balvany, na jemnìjším materiálu bývá zpravidla ménì výrazné. V rámci asociace lze podle lokálních ekologických podmínek rozlišit dvì podjednotky na úrovni subasociace. V konvexních èástech pravobøežního svahu nad Zbirožským potokem, orientovaných k západu až severozápadu, se vyskytují porosty odpovídající subasociaci Aceri-Carpinetum festucetosum altissimae (ACf). V této podjednotce dosahuje vìtší pokryvnosti Festuca altissima a hojnìjší jsou druhy Dentaria bulbifera èi Viola reichenbachiana. Bylinné patro zde mívá nižší pokryvnost než v typických porostech, pøibližnì 20–60 %. Podjednotka pøedstavuje pøechod ke kvìtnatým buèinám na kyselejších horninách (viz snímky 11–15). Na jižním okraji rezervace byla odlišena druhá podjednotka, svým složením odpovídající subas. Aceri-Carpinetum abietetosum. V tìchto porostech je více zastoupena jedle a ustupuje habr. V druhovì bohatém bylinném patøe s vìtší pokryvností, než dosahuje pøedchozí podjednotka (bìžnì okolo 60 %), se pak projevuje èastìjší výskyt taxonù, typických spíše pro buèiny (Athyrium filix-femina, Milium effusum, Prenanthes purpurea, Oxalis acetosella, Senecio ovatus), v jarním aspektu je velmi nápadný taxon Dentaria enneaphyllos. Rozdíl oproti pøedchozí podjednotce spoèívá i v geologickém podkladu, kterým jsou v tomto pøípadì jílovité bøidlice. V rámci jednotky SL lze ještì rozeznat maloplošné porosty na hrubé dacitové suti, které jsou zøejmì krajním typem asociace Poo nemoralis-Tilietum cordatae (snímky 16–17, nomenklatorická problematika viz Boublík 2002, Kolbek et al. 2003). Oproti porostùm asociace Aceri-Carpinetum jsou charakterizovány nízkým poètem druhù v bylinném patøe (pøièemž chybí vìtšina charakteristických taxonù svazu Carpinion) a vysokou pokryvností druhù Impatiens noli-tangere, I. parviflora a Urtica dioica. Velké pokryvnosti dosahuje také mechové patro (na kamenech). Vzhledem k prolínání s podjednotkami suových lesù nebyly tyto porosty samostatnì mapovány. Poznámka: Ve snímku 15 se vyskytuje Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum (diferenciální taxon subas. Aceri-Carpinetum aconitetosum vulpariae), ale floristické složení porostu ani ekologické podmínky nedovolují zaøadit porost do této subasociace. Všechny porosty suových lesù nepatøící do podjednotek ACa nebo ACf byly mapovány jako blíže nerozlišená jednotka SL. Roklinové lesy (AA) Maloplošné, úzce specializované spoleèenstvo roklinového lesa, osidlující eroznì silnì zatížené báze svahù ve výrazném terénním záøezu v jižní èásti rezervace (tzv. Petrùv luh). Fytocenologicky jednotku pøedstavuje kolinní subasociace udatnové javoøiny Arunco-Aceretum abietetosum (viz fytocenologické snímky 18–19, tab. 4). Významným ekologickým faktorem na stanovištích této jednotky je pùdní ron (cf. Husová 1975).

169

BOHEMIA CENTRALIS 26

V mezernatém stromovém patøe pøevažují Acer pseudoplatanus a Fraxinus excelsior, ménì èasté jsou Abies alba, Ulmus glabra, Tilia cordata èi Picea abies. Keøové patro bývá vytvoøeno jen slabì, úèastní se v nìm pøevážnì døeviny stromového patra, nìkdy se vyskytuje Sambucus nigra. Bylinné patro je diferencováno do dvou podpater. Dominantou je Aruncus vulgaris, velmi adaptabilní k èásteènému odkrytí koøenového systému. Jeho husté prokoøenìní zabraòuje odnosu pùdních èástic, èímž posiluje pùdoochrannou funkci fytocenózy. V nižším bylinném patøe najdeme hlavnì vlhkomilné a stínomilné taxony: Festuca altissima, F. gigantea, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, Dryopteris filix-mas, Geranium robertianum èi Prenanthes purpurea. Habrové doubravy (MC) Spoleèenstva habrových doubrav se vyskytují na mírnìjších svazích všech expozic (se sklonem do 30°). Geologický podklad se rùzní od kyselých dacitù až po jílovité bøidlice. Pùdy náleží k hnìdozemní sérii, nìkdy mají zvýšený obsah skeletu. Spoleèenstva této jednotky v PR Jezírka lze obecnì zaøadit do asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum (viz snímky 20–23, tab. 4). Aktuální stav spoleèenstev kolísá od pøirozených po porosty mírnì antropicky narušené výsadbou borovice – takové jsou hodnoceny prvním stupnìm hemerobie. Habrové doubravy jsou pøevážnì tøí- až ètyøpatrové porosty, s pravidelným zápojem stromového patra (vìtšinou nad 80 %). Ve stromovém patøe dominuje Carpinus betulus, další døeviny (Quercus petraea, Tilia platyphyllos a T. cordata) jsou vìtšinou zastoupeny ménì. Obèas tvoøí umìlou pøímìs Pinus sylvestris, jednotlivì lze zaznamenat i Acer pseudoplatanus, A. platanoides èi Fagus sylvatica. V keøovém patøe, jehož pokryvnost kolísá v rozmezí 0–30 %, najdeme kromì hlavních døevin stromového patra také Corylus avellana èi Cornus sanguinea. V teplejších polohách pøistupují Sorbus aria agg. a S. torminalis. K hlavním diagnostickým taxonùm bylinného patra patøí zejména Hepatica nobilis, Galium odoratum, Melica nutans, Hieracium murorum, Luzula luzuloides, Poa nemoralis èi Convallaria majalis. V jarním aspektu je nejèastìjší Anemone nemorosa. Mechové patro není výrazné, vìtšinou pokrývá do 5 % plochy snímkù. Ve svìtlejších porostech na výslunných svazích, zvl᚝ v jejich sušších horních èástech, se objevuje v keøovém patøe Sorbus aria agg. a S. torminalis, v patøe bylinném se setkáváme èastìji s taxony jako Polygonatum odoratum, Tanacetum corymbosum, Melittis melissophyllum, Calamagrostis arundinacea, Hypericum montanum èi Brachypodium pinnatum, na malých ploškách s vyšším obsahem skeletu v pùdì i s obèasným výskytem Vincetoxicum hirundinaria. To naznaèuje blízkost subasociaci M.-C. vincetoxicetosum, respektive subas. M.-C. festucetosum heterophyllae, které signalizují pøechod dubohabøin k teplomilným doubravám (jednotka ZD). Avšak fragmentární charakter a promìnlivá skladba tìchto porostù neumožòují odlišení samo-

170

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

statných podjednotek. Všechny porosty dubohabøin v PR Jezírka jsou proto øazeny do jednotky MC bez dalšího rozlišení. Kvìtnaté buèiny (TF) Jednotka v PR Jezírka reprezentuje klimaxová spoleèenstva kvìtnatých buèin zejména na severních expozicích ménì prudkých svahù, na území rezervace však zasahuje jen okrajovì v severním a jihovýchodním výbìžku území. Syntaxonomicky odpovídá jednotka asociaci Tilio cordatae-Fagetum (snímek 24, tab. 4). Pøirozené rozšíøení buèin v rezervaci by bylo patrnì vìtší (cf. Kolbek, Moravec et al. 1995), èást porostù však již byla pøemìnìna na smrkové kultury, zbývající nesou stopy hospodáøského ovlivnìní. Jejich aktuální stav odpovídá prvnímu až druhému stupni hemerobie. Do jednotky však nejsou zaøazeny kulticenózy s pøevahou smrku, v nichž se buk uplatòuje jen jako menšinová pøímìs a v jejichž podrostu zcela chybí diagnostické taxony buèin. Taková spoleèenstva jsou zahrnuta v jednotce LK. Kvìtnaté buèiny území pøedstavují vysoký les zpravidla dvoupatrové struktury. Dobøe zapojené stromové patro ovládá buk (Fagus sylvatica), podstatnìjší pøímìsí je pouze habr (Carpinus betulus). Keøové patro prakticky chybí. V bylinném patøe se prosazují hlavnì na svìtlo nenároèné druhy, mezi nimiž jsou také diagnostické taxony Prenanthes purpurea, Viola reichenbachiana, Dentaria bulbifera, Maianthemum bifolium, Galium sylvaticum, G. odoratum a Oxalis acetosella. Zastoupeny jsou také Lathyrus vernus, Anemone nemorosa, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis a Melica nutans. Mechové patro má minimální pokryvnost. Zakrslé doubravy (ZD) Jednotku tvoøí komplex pøirozených teplomilných a acidofilních doubrav a navazujících lemových porostù, vyskytujících se v horních partiích slunných svahù s pøevážnì jihozápadní expozicí na kyselých horninách. Syntaxonomicky je jednotka reprezentována pøechody mezi asociacemi Sorbo torminalis-Quercetum a ViscarioQuercetum (viz snímky 25–31, tab. 4). Oba typy fytocenóz mají v daném území k sobì velmi blízko. Pøekrývání ekologických ukazatelù i diagnostických druhù v jednotlivých porostech èasto znemožòuje pøesné zaøazení k jednomu èi druhému syntaxonu. Významným znakem z hlediska struktury porostù je rozvolnìnost a nízký, neduživý vzrùst stromù. Stromové patro dosahuje zpravidla do 60 % pokryvnosti. Kromì hlavní dominanty, kterou je vždy Quercus petraea, zde mùžeme v menším podílu najít také Carpinus betulus a Sorbus torminalis. Zmlazující druhy stromového patra jsou nejbìžnìjší i v nevýrazném patøe keøovém. Zde však pøistupují ještì keøe Sorbus aria agg., Crataegus laevigata, Cotoneaster integerrimus, pøípadnì Prunus spinosa. Pokryvnost keøového patra je ale nízká, nejèastìji do 5–10 %. Dominantami bylinného patra jsou trávy Calamagrostis arundinacea, Poa nemoralis, Festuca ovina a Avenella flexuosa, doplnìné teplomilnými taxony Polygonatum odoratum, Anthericum lilia-

171

BOHEMIA CENTRALIS 26

go, A. ramosum, Hylotelephium maximum, Sedum sexangulare, Hieracium murorum, H. schmidtii, H. pilosella, Euphorbia cyparissias, Galeopsis ladanum a Hypericum perforatum. Z acidotolerantních taxonù se zde vyskytují napø. Campanula rotundifolia, Rumex acetosella, Cardaminopsis arenosa, Silene nutans, Cytisus nigricans, Lychnis viscaria, Veronica officinalis, Fallopia dumetorum èi Luzula luzuloides. Mechové patro bývá vyvinuto se støední pokryvností (10–25 %), zaznamenat v nìm lze mechy i lišejníky, hlavnì rody Polytrichum a Cladonia. Pøi hranici s jednotkou skalní vegetace (SK) dochází ke vzniku difúzních pøechodù na otevøené plochy, kde se více uplatòují keøe a svìtlomilné byliny. Tyto lemové porosty obsahují v podrostu nìkteré diagnostické druhy svazu Geranion sanguinei, jako napø. Geranium sanguineum, Phleum phleoides, Trifolium alpestre, Origanum vulgare nebo Bupleurum falcatum. Na kontaktu s lesními spoleèenstvy jednotky MC byly zase zaznamenány náznaky pøechodù ke kontinentálním doubravám asociace Potentillo albae-Quercetum (dokládají to výskyty taxonù Anthericum ramosum, Betonica officinalis a Serratula tinctoria) a k dubohabøinám subasociace Melampyro nemorosi-Carpinetum festucetosum heterophyllae (o tom svìdèí pøítomnost Melampyrum pratense, Lilium martagon, Tanacetum corymbosum a Melittis melissophyllum). Chybí zde však nìkteré dùležité diferenciální druhy teplomilných kontinentálních doubrav (napø. Potentilla alba), stejnì jako diagnostické druhy habrových doubrav (napø. Hepatica nobilis, Galium odoratum a další). Výskyty uvedených lemových a pøechodných spoleèenstev sice nebyly mapovány zvl᚝, korespondují však s výskyty druhù Geranium sanguineum, respektive Seratulla tinctoria (viz obr. 4). Na rozpadech bøidlic na ménì prudkých svazích (napø. v jižní èásti území pod ohybem silnice nad ústím Petrova luhu) vznikají v porostech jednotky ZD menší otevøené plochy pokryté nestabilizovanými suovými úlomky. Takové podmínky vyhovují taxonùm, které lze èasto najít ve spoleèenstvech sutí svazu Galeopsion segetum. Od typických porostù jednotky ZD se liší výskytem taxonù Asplenium septentrionale, Agrostis capillaris nebo Senecio viscosus v bylinném patøe. Tyto plochy nebyly pro svou zanedbatelnou rozlohu samostatnì mapovány. Kódy mapovacích jednotek /Mapping units/ ▲ AP – vegetace stinných skal /shady rock vegetation/ as. Asplenio-Polypodietum SK – vegetace slunných skal, drolin a primitivních pùd (blíže nerozlišená) /vegetation of sunny rocks and shallow soils/ JFo – acidofilní trávníky mìlkých pùd /shallow soils vegetation/ as. Jasiono montanae-Festucetum ovinae AFp – vegetace slunných skal /sunny rock vegetation/ as. Alysso saxatilis-Festucetum pallentis ● AL – aluviální bylinná vegetace /alluvial forb vegetation/ LU – luèní vegetace /meadows/ PA – paseky /clearings/ LK – lesní kulticenózy /artificial forest stands/ SA – lužní lesy /riverine forests/ as. Stellario-Alnetum glutinosae SAa – lužní lesy subas. Stellario-Alnetum glutinosae allietosum ursini

172

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

Obr. 5. Mapa aktuální vegetace PR Jezírka Fig. 5. Map of the actual vegetation of the Jezírka Nature reserve SL – suové lesy /scree forests/ (blíže nerozlišené) ACa – suové lesy subas. Aceri-Carpinetum abietetosum ACf – suové lesy subas. Aceri-Carpinetum festucetosum altissimae AA – roklinové lesy /ravine forests/ subas. Arunco-Aceretum abietetosum MC – dubohabøiny /oak-hornbeam forests/ as. Melampyro nemorosi-Carpinetum TF – kvìtnaté buèiny /beech forests/ as. Tilio cordatae-Fagetum ZD – zakrslé doubravy /elfin oak forests/ (blíže nerozlišené) Hemerobie lesních spoleèenstev /Disturbation level of forest stands/ bez indexu /without index/ – porost pøírodì blízký /relatively undisturbed forest/ index 1 – mírné narušení porostu /slightly disturbed forest/ index 2 – silné narušení porostu /strongly disturbed forest/

173

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 4. Fytocenologické snímky jednotek aktuální vegetace Table 4. Phytosociological relevés of the actual vegetation units Číslo snímku Expozice Sklon (˚) Nadmořská výška (m) Plocha (m2) E3 Pokryvnost (%) Počet druhů Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Acer campestre Carpinus betulus Quercus petraea Abies alba Acer platanoides Fraxinus excelsior Tilia platyphyllos Tilia cordata Ulmus glabra Quercus robur Fagus sylvatica Taxus baccata Picea abies Pinus sylvestris Sorbus torminalis E2 Pokryvnost (%) Počet druhů Sorbus aria Rubus fruticosus agg. Quercus petraea Cotoneaster integerrimus Pinus sylvestris Crataegus laevigata Prunus spinosa Rosa canina Pyrus pyraster Ulmus glabra Carpinus betulus Sambucus nigra Acer platanoides Acer pseudoplatanus Tilia cordata Euonymus europaea Rubus idaeus Corylus avellana

174

1 JZ 30 370 64

2 JZ 15 380 24

3 JJZ 20 350 56

4 0 280 30

5 0 280 240

6 VJV 35 330 225

7 JV 35 290 225

8 SSV 30 300 225

9 SSV 20 320 180

10 J 30 330 200

11 Z 45 360 300

12 SZ 50 300 100

13 SZ 15 400 225

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . .

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . .

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . .

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . .

85 4 3 2 2 2 . . . . . . . . . . . . .

90 3 . . . 3 2 2 . . . . . . . . . . .

80 3 2 . . 3 . . . . . . 2 . . . . . .

90 4 2 . . 2 . 3 . . . . . 2 . . . . .

90 1 . . . 5 . . . . . . . . . . . . .

80 3 . . . . 3 . . . 3 2 . . . . . . .

80 3 . . . 3 . . . . . . . . 3 3 . . .

70 4 2 . . 2 . 2 . 2 . . . . . . . . .

90 3 . . . 4 . . 2 . . . . . 2 . . . .

15 4 1 1 2 . + . . . . . . . . . . . . .

15 3 1 . 2 + . . . . . . . . . . . . . .

60 7 1 3 . 2 . 1 1 + r . . . . . . . . .

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

70 8 . . . . . . . . . 3 2 2 1 1 1 1 + .

20 3 . . . . . . . . . . 2 . . . . . . 2

40 4 . . . . . . . . . 2 . . 1 1 . . . .

30 4 . . . . . . . . . 1 . . . . . 1 . 2

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

40 5 . . . . . 1 . . . 2 1 . 1 . . . . .

5 2 . . . . . . . . . + . . + . . . . .

50 8 . . . . . . . . . 1 1 1 1 1 . . . .

10 3 . . . . . . . . . . . . 1 . . . . .

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

14 Z 40 390 150

15 SZ 30 290 200

16 V 45 290 225

17 SSV 45 340 200

18 S 40 300 120

19 S 45 290 150

20 ZSZ 5 280 180

21 Z 25 340 150

22 Z 35 300 225

23 JJZ 40 330 225

24 SSV 10 410 300

25 ZJZ 40 320 225

26 JZ 50 300 225

27 JZ 45 340 150

28 Z 40 320 300

29 JZ 5 390 210

30 ZJZ 15 380 100

31 JZ 10 380 100

90 2 . . . 3 2 . . . . . . . 3-4 . . . .

80 3 3 . . 3 . . . . . . . . . . 3 . .

80 3 . . . 2 2 . 4 . . . . . . . . . .

75 4 1 . . . . . . 1 3 3 . . . . . . .

80 4 . . . . . 2 . 3 . 2 2 . . . . . .

90 5 2 . . 2 . 2 . . . . 3 . . . 3 . .

80 2

4 . . . . . . . . . . . 2 .

90 1 . . . 5 . . . . . . . . . . . . .

80 2 . . . 4 . . . . 2 . . . . . . . .

80 2 . . . 3 3 . . . . . . . . . . . .

100 2 . . . 3 . . . . . . . . 4 . . . .

50 4 . . . 2 2 . . . . . . . . . . 1 2

60 2 . . . . 4 . . . . . . . . . . 1 .

50 1 . . . . 3 . . . . . . . . . . . .

20 2 . . . . 2 . . . . . . . . . . 2 .

20 2 . . . 2 2 . . . . . . . . . . . .

40 2 . . . 2 2 . . . . . . . . . . . .

60 2 . . . 3 3 . . . . . . . . . . . .

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10 5 . . . . . . . . . 1 . . 2 . . . . 1

10 3 . . . . . . . . . . . + . . . . . 1

30 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

20 3 . . . . . . . . . . 1 . 1 . . . . .

15 3 . . . . . . . . . . . 2 2 . . . . .

0 0 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

30 6 + . 2 . . . . . . . 2 . . . . . . .

20 3 . . 2 . . . . . . . 1 . . . . . . 1

30 3 1 . . . . . . . . . 2 . . . 2 . . .

<5 1 . . . . . . . . . . 1 . . . . . . .

5 1 . . 1 . . . . . . . . . . . . . . .

5 1 . . . . . . . . . . . . . . 1 . . .

5 2 . . . . . . . . . . 1 . . . . . . .

25 3 . . 2 . . . . . . . 2 . . . . . . 1

1 1 . . . r . . . . . . . . . . . . . .

3 1 . . . 1 . . . . . . . . . . . . . .

15 3 1 . 2 . . 1 . . . . . . . . . . . .

175

BOHEMIA CENTRALIS 26

Číslo snímku Expozice Sklon (˚) Nadmořská výška (m) Plocha (m2) Ribes alpinum Fraxinus excelsior Lonicera xylosteum Tilia platyphyllos Cornus sanguinea Acer campestre Ribes uva-crispa Sorbus torminalis E1 Pokryvnost (%) Počet druhů Hieracium pilosella Lychnis viscaria Cytisus nigricans Rumex acetosella Anthericum liliago Genista tinctoria Festuca ovina Jasione montana Polygonatum odoratum Thymus pulegioides Hypericum perforatum Vincetoxicum hirundinaria Dianthus carthusianorum Avenella flexuosa Calamagrostis arundinacea Luzula luzuloides Cardaminopsis arenosa Brachypodium pinnatum Euphorbia cyparissias Senecio viscosus Sorbus torminalis Hylotelephium maximum Asplenium septentrionale Sedum sexangulare Origanum vulgare Phalaris arundinacea Myosoton aquaticum Filipendula ulmaria Rubus idaeus Equisetum palustre Geranium palustre Heracleum sphondyllium Stachys sylvatica

176

1 JZ 30 370 64

2 JZ 15 380 24

3 JJZ 20 350 56

4 0 280 30

5 0 280 240

6 VJV 35 330 225

7 JV 35 290 225

8 SSV 30 300 225

9 SSV 20 320 180

10 J 30 330 200

11 Z 45 360 300

12 SZ 50 300 100

13 SZ 15 400 225

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. 2 . . . . . .

. 2 . . . . . .

1 . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . 2 . . . .

. . . . . . . .

. 2 1 . 3 . . .

+ . . . . + . .

25 9 2 + 1 1 + r 1 . . . . . . 2 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

30 15 2 + r 1 + + 2 1 + + r + r . . + + . . . . . . . . . . . . . . . .

20 20 1 + + 2 + + . r r 1 r + r . . . . 1 + r r r r r r . . . . . . . .

100 12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 3 2 1 + + + +

80 18 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

70 17 . . . . . . . . . . . . . . . . r + . . . . . . . . . . . . . . .

80 16 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

90 20 . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . .

80 18 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

50 18 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

60 20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

60 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10 12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

14 Z 40 390 150

15 SZ 30 290 200

16 V 45 290 225

17 SSV 45 340 200

18 S 40 300 120

19 S 45 290 150

20 ZSZ 5 280 180

21 Z 25 340 150

22 Z 35 300 225

23 JJZ 40 330 225

24 SSV 10 410 300

25 ZJZ 40 320 225

26 JZ 50 300 225

27 JZ 45 340 150

28 Z 40 320 300

29 JZ 5 390 210

30 ZJZ 15 380 100

31 JZ 10 380 100

. . . . . . . .

. . 1 . . . 1 .

1 . . . . . . .

1 . + 2 . . . .

. 2 . . . . . .

. . + . . . . .

. . . . . . . .

+ . . . + . . +

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . 1

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

25 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

60 24 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

40 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

40 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

80 20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

60 22 . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . .

50 22 . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . .

60 17 . . . . . . . . + . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . .

35 13 . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . .

60 18 . . . . . . . . + . . + . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . .

35 14 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

40 12 . . . . . . . . + . . . . . . . . . . r . + . . . . . . . . . . .

70 14 . 1 + . . . . . + . . . . 2 2 . . . . . r . . . . . . . . . . . .

40 18 + . r 1 + . 1 . . . . + . 2 . . + . . r r . . . . . . . . . . . .

10 14 . + r . . . 1 . . . . r . . + . r . r . . . r . . . . . . . . . .

15 17 1 r . + . + . . r 1 + . . . r . + 1 . r . . . r . . . . . . . . .

90 19 . . . . . r 2 . + . . + . . 3 + . 1 + . r . . . . . . . . . . . .

90 24 . + . . r + 2 . . + r . . 2 3 + . 2 . . . . . . + . . . . . . . .

177

BOHEMIA CENTRALIS 26

Číslo snímku Expozice Sklon (˚) Nadmořská výška (m) Plocha (m2) Symphytum officinalis Impatiens noli-tangere Galium aparine Stellaria holostea Mercurialis perennis Urtica dioica Galeobdolon luteum Aconitum *lycoctonum Oxalis acetosella Ranunculus lanuginosus Impatiens parviflora Asarum europaeum Geum urbanum Brachypodium sylvaticum Euonymus europaea Galium odoratum Pulmonaria obscura Anemone nemorosa Hepatica nobilis Viola reichenbachiana Dryopteris filix-mas Melica nutans Galium sylvaticum Acer pseudoplatanus Lathyrus vernus Elymus caninus Poa nemoralis Alliaria petiolata Geranium robertianum Mycelis muralis Fragaria vesca Fraxinus excelsior Viola riviniana Cardamine impatiens Melittis melissophyllum Lilium martagon Galeopsis ladanum Festuca altissima Dentaria bulbifera Acer platanoides Ulmus glabra Galeopsis speciosa Campanula rapunculoides Rosa caninaagg. Hieracium murorum

178

1 JZ 30 370 64

2 JZ 15 380 24

3 JJZ 20 350 56

4 0 280 30

5 0 280 240

6 VJV 35 330 225

7 JV 35 290 225

8 SSV 30 300 225

9 SSV 20 320 180

10 J 30 330 200

11 Z 45 360 300

12 SZ 50 300 100

13 SZ 15 400 225

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ + 2 . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 1 2 2 1 1 1 1 + + + + + + + r r r r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . r . r 1 . . . 3 . . + . 1 . . + . + + . + r . + r . . . . . r . . . . r . . . . . .

. 1 1 r 3 1 2 . . . 1 . . . + 2 . r + . + + . + . . . r . . . . . . . . . . r . . . . . .

. 2 r . 2 1 + . + + 2 r . . . . 1 + + . 1 . + . r + . . + + . . . r . . . . . . . . . . .

. . . + 1 . + . . . + r . . . r r . + . 1 1 + 2 . + 1 . . . + 2 r . . . . . . . + . . . .

. . r . + . + . . . 1 . . . . 2 . . + . 1 1 + . r . 2 . . . . r r . 1 r r r . + . . . . .

. 1 . r + 1 r . . . 2 . . . . + r . + . 2 . r . r . . + . r . + . . . . . 2 + + + + . . .

. . . . . . 1 . . . 1 . . . . . . . + . + 1 2 . . r + r . . + . . . . . . 3 . . . . r r .

. + . . + . . . . . 1 . . . . + . . . r + r . . . . . . . . . . . . . . . r r + + r . . .

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

14 Z 40 390 150

15 SZ 30 290 200

16 V 45 290 225

17 SSV 45 340 200

18 S 40 300 120

19 S 45 290 150

20 ZSZ 5 280 180

21 Z 25 340 150

22 Z 35 300 225

23 JJZ 40 330 225

24 SSV 10 410 300

25 ZJZ 40 320 225

26 JZ 50 300 225

27 JZ 45 340 150

28 Z 40 320 300

29 JZ 5 390 210

30 ZJZ 15 380 100

31 JZ 10 380 100

. . . . . . . . . . 2 . . . . + . . + + r 1 . + . . . . . r . . . . . . . + + + . r . . +

. . . . 2 + 2 3 + + + . r . . + . . . + + . r + + 1 . . + . + . + . . . . r . + + . . . .

. 2 . . . 1 r . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 2 + . . 1 . . . . 2 . . . . . . . . . 1 . . . . r . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . .

. 1 . . r 1 + . . . 2 . . . . + . . r . + r + + . . . + 1 . . . . r . . . 3 . + . . . r .

. + . . 3 . 1 . 3 . 1 . . . . + . . . . 2 + . + . . . . . + . . . + . . . r r + . . . . .

. . . + . . + . 2 . . + . + . + r + . + . . r 2 . . + . . . . . . . . . . . . 2 + . . . .

. . . . . . . . . . . . . + . r . r 1 . . 1 . . . . 2 . . + . . . . . . r . . 2 . . + . r

. . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . 1 . + + . 1 + . . . . r . . . . . . + . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . + . . r . . . + + r . 3 r . . . r . . . . r . . + . . . . +

. . . + . . + . + . . . . . . 2 r + . + . + 1 . 1 . . r . . . . . . . . . . r r . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . r . . . . . . 1 . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . 1

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . +

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . r

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . + . . . . . . r .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . r . . . . . . . . +

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . + . + . . . . . . . . . +

179

BOHEMIA CENTRALIS 26

Číslo snímku Expozice Sklon (˚) Nadmořská výška (m) Plocha (m2) Senecio ovatus Milium effusum Athyrium filix-femina Aruncus vulgaris Festuca gigantea Tilia sp. Prenanthes purpurea Abies alba Quercus petraea Tanacetum corymbosum Convallaria majalis Sorbus aucuparia Melampyrum pratense Scrophularia nodosa Calamagrostis epigejos Carpinus betulus Fallopia dumetorum Veronica officinalis Hieracium schmidtii Verbascum lychnitis Campanula rotundifolia Prunus spinosa Viola arvensis Betonica officinalis Silene nutans E0 Pokryvnost (%)

1 JZ 30 370 64

2 JZ 15 380 24

3 JJZ 20 350 56

4 0 280 30

5 0 280 240

6 VJV 35 330 225

7 JV 35 290 225

8 SSV 30 300 225

9 SSV 20 320 180

10 J 30 330 200

11 Z 45 360 300

12 SZ 50 300 100

13 SZ 15 400 225

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

50

30

5

0

15

<5

10

5

<5

<5

<5

10

<5

Rostlinná společenstva a soustava Natura 2000

Vedle ohrožených a chránìných druhù se v rezervaci vyskytuje také øada zachovalých a ochranáøsky cenných rostlinných spoleèenstev. Vìtšina tìchto fytocenóz pøedstavuje hodnotné pøírodní biotopy, jejichž urèitý podíl by mìla Èeská republika po vstupu do Evropské unie chránit v rámci soustavy chránìných území Natura 2000. Metodika pøípravy této soustavy vymezuje jednotlivé evropsky významné typy pøírodních stanoviš (pøeklad anglického „natural habitats“) a zvláštì zdùrazòuje tzv. prioritní typy, u nichž mají být chránìny všechny lokality v každém èlenském státì EU (Anonymus 1999).

180

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

14 Z 40 390 150

15 SZ 30 290 200

16 V 45 290 225

17 SSV 45 340 200

18 S 40 300 120

19 S 45 290 150

20 ZSZ 5 280 180

21 Z 25 340 150

22 Z 35 300 225

23 JJZ 40 330 225

24 SSV 10 410 300

25 ZJZ 40 320 225

26 JZ 50 300 225

27 JZ 45 340 150

28 Z 40 320 300

29 JZ 5 390 210

30 ZJZ 15 380 100

31 JZ 10 380 100

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ + + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . 4 r + . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2 + r 2 r . 2 + . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ + . . . + + r r . . + . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . + + . 1 r . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . r r 1 . . . 2 . . . . . . . . . .

. . . . . . . . + . . . . . . + r r . . . . . . .

. . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . + . . . . + 2 + + . . r . . . . .

. . . . . . . . + r 1 . . . . 2 . . . . r . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . + + + . + r r . .

. . . . . . . . . . . r . . . . . r + r . . . . .

. . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . r . .

. . . . . . . . + r . . + . . + . . r . . . . +1 r

. . . . . . . . . + + . + . . + r . r . . r .

0

30

40

40

10

5

5

<5

<5

10

<5

5

20

10

10

25

15

10

+

Mezi prioritní typy pøírodních stanoviš na území PR Jezírka patøí nízké xerofilní køoviny se skalníky, údolní jasanovo-olšové luhy a suové lesy, z dalších pøírodních biotopù vyskytujících se na lokalitì spadají do soustavy Natura 2000 napø. hercynské dubohabøiny, kvìtnaté buèiny, acidofilní vegetace efemér a sukulentù èi rùzné typy skalní vegetace. Velká koncentrace pøírodních stanoviš by v blízké budoucnosti mìla znamenat zaøazení PR Jezírka mezi vyhlašovaná území soustavy Natura 2000. Souèasnì je však v rezervaci tøeba zachovat dosavadní ochranné podmínky, nebo nìkterá spoleèenstva, pøestože ochranáøsky cenná, do soustavy Natura 2000 zahrnuta nejsou (napø. zakrslé doubravy s hojným výskytem chránìných druhù, podrobnìji viz Bílek 2002).

181

BOHEMIA CENTRALIS 26

Souhrn

V pøíspìvku je podán soupis flóry a vegetace PR Jezírka. Zopakování inventarizaèního prùzkumu pøineslo doplnìní pùvodního seznamu o 74 druhù na zatím koneèný poèet 316 taxonù cévnatých rostlin, což øadí rezervaci k druhovì nejbohatším na Køivoklátsku. V území bylo mimo jiné zaznamenáno 36 taxonù Èerveného seznamu ÈR nebo Èerveného seznamu CHKO Køivoklátsko a 6 chránìných druhù. Nìkteré významnìjší výskyty chránìných a ohrožených taxonù jsou zachyceny v pøiložených mapkách. Zjištìno bylo také 17 nepùvodních rostlinných druhù. Mapa reálné vegetace zachycuje rozšíøení a souèasný stav rostlinných spoleèenstev. Pro ochranu pøírody jsou zvláštì cenné zachovalé suové lesy, pokrývající vìtšinu území rezervace, a menší plochy teplomilných doubrav a skalní vegetace. PR Jezírka je vhodnou lokalitou k zaøazení do soustavy Natura 2000. Summary

The survey of flora and vegetation of the studied area is given. The result of the inventory research was the list of 74 new species for the area. Studied area belongs to the most valuable parts of the Køivoklátsko Protected Landscape Area. The updated inventory list includes now 316 taxa; 36 of them belong to the endangered or rare species of the national or regional Red list, 6 species are protected by the law. Distribution of some of them within the locality is shown in maps. In contrast, 17 alien plant species were observed in the locality. The map of the actual vegetation shows distribution and current condition of the plant communities. As for the nature protection, the most valuable parts of the locality are especially scree forests, termophilous oak forests and rock vegetation. Jezírka Nature Reserve is a suitable locality to be protected under the Natura 2000 network. Poděkování

Chtìl bych podìkovat zejména J. Kolbekovi za metodické vedení diplomové práce a pomoc pøi výzkumu v terénu. Dìkuji také K. Boublíkovi za øadu cenných podnìtù pøi dokonèování rukopisu, T. Kuèerovi za užiteèné pøipomínky k problematice inventarizaèních prùzkumù a L. Matìjíèkovi za pomoc pøi pøípravì mapových výstupù. Výzkum byl podpoøen z grantu è. A6005202 GA AV ÈR Klasifikace kritických syntaxomù xerotermní vegetace ÈR.

182

Ondřej Bílek: Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko

Literatura Anonymus (1995): Rezervaèní kniha PR Jezírka. Vyhláška o zøízení pøírodní rezervace, plán péèe, LHP od r. 1994 do r. 2004. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Køivoklátsko, Zbeèno]. Anonymus (1999): Interpretation manual of European Union habitats. Eur 15. Ed. 2. – European Commission, Bruxelles, 119 s. Bílek O. (2002): Pøírodní rezervace Jezírka: Geobotanická inventarizace, mapování reálné vegetace a mapování biotopù pro soustavu Natura 2000. – Dipl. práce, 110 s. [depon. in Knihovna ڎP PøF UK, Praha]. Boublík K. (2002): Pøirozená lesní vegetace a mapa potenciální pøirozené vegetace Jindøišského údolí u Jindøichova Hradce. – Sbor. Jihoèes. Muz., Pøír. Vìdy, Èeské Budìjovice, 42 (v tisku). Braun-Blanquet J. (1932): Plant sociology. The study of plant communities. – Mc Graw-Hill Book Comp., New York, London. Domin K. (1903): Brdy. Studie fytogeografická. – Sborník Èeské Spol. Zemìvìd., Praha, 2: 1–84. Frahm J.-P. et Frey W. (1992): Moosflora. Ed. 3. – Ulmer, Stuttgart. Hejný S. et Slavík B. [eds.] (1997): Kvìtena Èeské republiky I., 2. vyd. – Academia, Praha, 557 s. Husová M. (1975): Suové a roklinové lesy na Køivoklátsku. – Bohemia centralis, Praha, 4: 72–83. Kolbek J. et al. (1997): Potential natural vegetation of the Biosphere Reserve Køivoklátsko. Potenciální pøirozená vegetace Biosférické rezervace Køivoklátsko. – Academia, Praha, 234 s. Kolbek J. et al. (1999): Vegetace Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko 1. Vývoj krajiny a vegetace, vodní, pobøežní a luèní spoleèenstva. – Praha, 232 s. Kolbek J. et al. (2001a): Kvìtena Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko 2. Rozbor a syntéza. – Praha, 132 s. Kolbek J. et al. (2001b): Vegetace Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko 2. Spoleèenstva skal, sutí, primitivních pùd, vøesoviš, termofilních lemù a synantropní vegetace. – Academia, Praha, 364 s. Kolbek J. et al. (2003): Vegetace Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko 3. Spoleèenstva lesù, køovin, prameniš, balvaniš a acidofilních lemù. – Academia, Praha, 380 s.. Kolbek J. et Blažková D. (1988): Tvorba mapy potenciální pøirozené a aktuální vegetace zátopové oblasti CHKO Køivoklátsko na základì leteckých snímkù. – In: Cílový projekt státního plánu základního výzkumu „Dálkový prùzkum Zemì“, Praha, s. 431–436. Kolbek J., Mladý F., Petøíèek V. et al. (1999): Kvìtena Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko 1. Mapy rozšíøení cévnatých rostlin. – AOPK a BÚ AV ÈR, Praha, 297 s. Kolbek J., Moravec J. [eds.] et al. (1995): Map of potential natural vegetation of the Biosphere Reserve Køivoklátsko. Mapa potenciální pøirozené vegetace BR Køivoklátsko. – BÚ AV ÈR, Prùhonice. [12 color maps] Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. et Štìpánek J. [eds.] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. – Academia, Praha, 928 s. Kuèera T. (1994a): PR Jezírka. Geobotanický inventarizaèní prùzkum. – Ms., 15 s. [depon. in: Správa CHKO Køivoklátsko, Zbeèno]. Kuèera T. (1994b): PR Prameny Klíèavy. Geobotanický inventarizaèní prùzkum. – Ms., 14 s. [depon. in: AOPK, Praha]. Kuèera T. (1999): Reliktní bory, suové a roklinové lesy. – AOPK ÈR, Praha, 27 s. Kuèera T. et Pyšek P. (1997): Rostlinné druhy cizího pùvodu v rezervacích CHKO Køivoklátsko. – Pøíroda, Praha, 11: 155–169. Mašek J. [ed.] (1997): Chránìná krajinná oblast a Biosférická rezervace Køivoklátsko. Geologická a pøírodovìdná mapa 1:50 000. – Èeský geologický ústav, Praha.

183

BOHEMIA CENTRALIS 26

Míchal I., Petøíèek V. [eds.] et al. (1999): Péèe o chránìná území II. Lesní spoleèenstva. – AOPK ÈR, Praha, 714 s. Mladý F. (1983): Fytogeografické zákonitosti kvìteny a vegetace CHKO Køivoklátsko. – Bohemia centralis, Praha, 12: 35–89. Mladý F. et Kolbek J. (1976): Chorologicko-fytocenologické otázky historie výskytu Isopyrum thalictroides na Køivoklátsku. – Preslia, Praha, 48: 143–155. Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). – Academia, Praha. Nìmec J. et Ložek V. (1996): Chránìná území Èeské republiky 1. – AOPK ÈR, Praha. Procházka F. [ed.] (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). – Pøíroda, Praha, 18: 1–166. Pyšek P., Sádlo J. et Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 74: 97–186. Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Èeskoslovenska. Climatic regions of Czechoslovakia. – Studia Geographica, 16, ÈSAV, Brno. Rivola M. et al. (1990): Souèasný stav a cíle botanického výzkumu CHKO Køivoklátsko. Sbor. Ref. Kolokv. 14. 2. 1989. – SSPPOP Praha, 183 s. Slavík B. (1986): Fytokartografické syntézy ÈSR. Phytocartographical syntheses of the ÈSR. – BÚ ÈSAV, Prùhonice, 200 s. Svoboda P. (1943): Køivoklátské lesy, dìjiny jejich døevin a porostù. – Studia Bot. Èechica, Praha, 6: 1–228. Vokoun J. (2000): Klasifikaèní systém lesních pùd. – Ms., 41 s. [depon. in: Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù, Brandýs nad Labem].

Recenzent: Mgr. TomᚠKuèera, PhD.

184

Bohemia centralis, Praha, 26: 185–196, 2003

Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody Natural communities of Labe River floodplain in the vicinity of Kolín with comments on nature protection Tomáš Černý Botanický ústav AV ÈR, 252 43 Prùhonice; e-mail: [email protected]

■ Abstract. Localities of natural and seminatural ecosystems in the Labe River Basin in the eastern part of the Kolín district were documented. This work was part of the Natura 2000 mapping project. The aim was to point on natural uniqueness of the area mapped, which was discussed only marginally in botanical literature in the past. There still exist well-developed meadow and hardwood floodplain forest ecosystems, which are not yet incorporated into the network of nature protected areas. Chiefly good-quality forests are the first representatives of this endangered ecosystem along the Labe River downsteam. Briefly annotated lists of 9 rare plant species and all alluvial ecosystems from 13 phytocenological alliances found in the selected part of Labe River floodplain are attached. ■ Key words: Natura 2000, natural habitat mapping, eastern part of Kolín district, Labe River basin, alluvial ecosystems, nature protection.

Nomenklatura: Jména taxonù jsou uvedena podle Klíèe ke kvìtenì ÈR (Kubát et al. 2002), jména syntaxonù podle Rostlinných spoleèenstev ÈR (Moravec et al. 1995), resp. podle Pøehledu vegetace ÈR (Moravec et al. 2000). Úvod

Luèní porosty mìly historicky vždy významné uplatnìní v nivách velkých øek. V období nedávné intenzifikace zemìdìlské výroby byla aluviální území silnì postižena melioracemi. Mnohé rozsáhlé luèní tratì byly takto pøímo znièeny, nebo byly jejich porosty znaènì narušeny zmìnou podmínek jejich životního prostøedí. Porostní

185

BOHEMIA CENTRALIS 26

typy luk známé dobøe pøed 30–40 lety dnes v krajinì již témìø nelze najít; s trochou štìstí se ojedinìle zachovaly pouze urèité deriváty nìkdejší pestré vegetace. Polabí je krajina na první pohled jednotvárná a jakoby dobøe èitelná, ovšem pøi dùkladnìjším prùzkumu se objeví rozmanitost lokálních „odchylek“ v podobì nejrùznìjších zbytkových mokøadù, tùní, louèek a starých zazemnìných koryt v podobì obloukovitých terénních depresí. Do takových míst se uchýlila pøežívající pùvodní kvìtena. Úkolem terénních biologù je na ni upozoròovat, a dávat tak možnost k její aktivní ochranì. Výborným nástrojem k preciznímu prùzkumu je nyní mapování soustavy biotopù Natura 2000, které vyžaduje detailní „prolézání“ krajiny a objevování pøežívajících reliktù tradièní kulturní krajiny. V souvislosti s tímto prùzkumem zde podávám informaci o nálezech zajímavých rostlinných spoleèenstev, vzácnìjších rostlin a o charakteru pøírodních biotopù z labské nivy východnì od Kolína až k Týnci nad Labem, zjištìných zde na jaøe roku 2001. Zkoumané území, ležící na rozhraní fytogeografických okresù Støední a Východní Polabí, je dosud veøejnosti pomìrnì málo známé, v literatuøe existuje jen nìkolik útržkovitých zpráv (Foltýn 1982, 1984, 1985, Rydlo 1984). Práce vìnující se lokalitì podrobnìji jsou tøi (Neuhäuslová-Novotná 1965, Rydlo 1987, Neveèeøal 1993), z toho poslední je nepublikovaná diplomová práce. Východní Kolínsko leží ve kvadrantech støedoevropského síového mapování 5957c, 5957d, 5958c. Luční biotopy

Mezi Kolínem a obcí Tøi Dvory se na nejnižší úrovni øíèní nivy nachází nìkolik odstavených øíèních ramen (místnì nazývaných labišata), vzniklých pøi vodohospodáøských úpravách toku ve dvacátých letech minulého století. Rovnìž zde bylo vybudováno nìkolik studní k jímání pitné vody pro potøeby mìsta a ochranné vodárenské pásmo. Tyto okolnosti tak v této lokalitì zabránily rozsáhlejším melioraèním zásahùm. I pøes založení polí ve vnitøních èástech ramen zde zùstalo více drobných luèních tratí málo nebo vùbec neovlivnìných intenzifikací. Na louèkách se zachovaly zbytky vegetace v Polabí vzácného svazu Molinion. Vegetaènì je možné porosty pøiøadit k asociaci Serratulo-Festucetum commutatae, soudì podle mikrotopografické polohy vzhledem k okolnímu terénu a podle výskytu indikaèní srpice barvíøské (Serratula tinctoria). Co èiní zdejší louky unikátními, je hojnost populací této rostliny. Podle mých pozorování jinde v Polabí roste srpice vždy jen v ojedinìlých exempláøích ustoupivších z kosených porostù do nenarušovaných lemù. Kolínské louky hostí tento druh v bohatství blížícím se tisícovce jedincù. Velmi vzácnì jsem zde nalezl i koromáè olešníkový (Silaum silaus), pro Polabí dnes témìø raritní druh. Bohatost populace srpice barvíøské lze vysvìtlit pøíznivou souhrou biotických i hospodáøských podmínek. Hojnìjší pøítomnost mrtvých ramen se stabilizovanou vodní hladinou (která je navíc v dobì nízkých letních prùtokù v øece udržována na vyšší úrovni, než odpovídá

186

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

labskému toku) umožòuje dostateèné sycení pøilehlých pozemkù podzemní vodou na jaøe. Relativní odlehlost zase pùsobí, že nìkterou sezónu nejsou louky pokoseny, a tím dojde k bohatému odplození srpice, jejíž populaèní vitalita velmi závisí na generativní obnovì. Navíc se pravdìpodobnì pøidal faktor snížené frekvence pojezdu tìžkých strojù pøi sklizni sena (k otáèení mechanizace pøi ošetøování polí mnohdy slouží malé louky mezi poli); lze se domnívat, že velká mechanická zátìž na vrcholy koøenových hlav vede k vyšší mortalitì jedincù srpice. Dále uvádím úplné druhové složení porostu s bohatým zastoupením srpice pro dokreslení vegetaèní skladby (zápis 12. 7. 2002): Achillea millefolium agg., Alopecurus pratensis, Betonica officinalis, Cirsium arvense, Cirsium canum, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Galium boreale, Geranium pratense, Inula salicina, Lathyrus pratensis, Picris hieracioides, Plantago lanceolata, Pseudolysimachion maritimum (pouze v lemu), Ranunculus auricomus agg., Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Selinum carvifolia, Senecio aquaticus, Serratula tinctoria, Silaum silaus, Succisa pratensis, Symphytum officinale. Zachovalost zdejších louèek dále dokládá výskyt dalších druhù Agrimonia eupatoria, Centaurium erythraea, Filipendula vulgaris, Fragaria viridis, Plantago media. Menší antropogenní tlak zde rovnìž dovolil existenci suchomilné vegetace svazu Plantagini-Festucion ovinae v dosud pomìrnì zachovalé struktuøe (i když jen na nìkolika metrech ètvereèních). Lze soudit na pøechod mezi silnì ohroženými asociacemi Diantho deltoidis-Armerietum a Cerastio arvensi-Festucetum trachyphyllae. Druhá jednotka, popsaná z východního Polabí, dnes prakticky z tohoto prostoru vymizela díky rozorání stanoviš a silnému sešlapu zbylých ploch. V popisovaném prostoru se nachází pøírodní památka Kolínské tùnì (4,07 ha, vyhlášena roku 1985), která zahrnuje jednu vìtší a jednu malou tùò s vyvinutými porosty rákosin a zbytky mokøadních vrbin a lužního lesa se starými duby v lemu tùní. Jejím úèelem je (kromì výskytu ohroženého leknínu bílého) chránit ukázku ekosystému typického pro polabskou nivu. Podobných rezervací je v Polabí bohužel více. Slovo „bohužel“ jsem použil z následujícího dùvodu: mrtvých ramen je v této krajinì pomìrnì hojnì. Mají èasto tu smùlu, že jsou kromì úzkého pásu stromového lemu tìsnì ohranièena poli a také slouží jako rybáøské revíry. V prvém pøípadì dochází k hypertrofizaci ekosystémù, ve druhém pøípadì není umožnìn rozvoj mokøadních porostù typických pro sukcesní série zazemòovacího procesu. Nìkterá ramena proto získala status pøírodní památky, aby tak byl umožnìn pøirozený proces vývoje vegetace a pøežívání obojživelníkù. Ovšem od dob vyhlášení tìchto památek se jejich stav mnohde zhoršil právì pùsobením zmínìné hypertrofizace. V létì tak nìkterá místa mají vzhled smrdutých kaluží, ke kterým není možný pøístup pro mohutný rozvoj nitrofilních rostlin (bezy, kopøiva). Pokud by se mìlo provést v sezonì aktuální vyhodnocení kvalit mrtvých ramen, mnohé nechránìné lokality by mìly pøíznivìjší hodnocení. Když se podíváme na podíl luk v síti chránìných území v Polabí, tak získáme

187

BOHEMIA CENTRALIS 26

nedobrý výsledek. Z nìjakého dùvodu se na louky zapomínalo, i když z hlediska ekosystémových funkcí a celkové biodiverzity louky èasto pøedèí mrtvá ramena. Nakonec si srovnejme rekreaèní potenciál obou krajinných struktur, kde obhospodaøované louky mají významnìjší roli než zarostlé a páchnoucí tùnì. Obojí má pøesto v poøíèní krajinì své naprosto nezastupitelné a rovnocenné místo, ale souèasný stav legislativního ošetøení ochrany obou tìchto struktur tomu bohužel neodpovídá a louky jsou velmi podcenìné. Možná se pøedpokládá, že louky existují jaksi samo sebou, že se tam sklízí seno a že to je v létì „pìknì zelené”, tak proè kvùli tomu zøizovat speciální ochranu? Právì proto, že se na louky snadno dostane mechanizace, jsou vystaveny v pøípadì volného režimu naprosté benevolenci zemìdìlcù. I dnes se lze setkat se stavem, kdy v pøípadì napø. pádu stromu do louky se zemìdìlcùm nechce døevo odstraòovat, a louku tedy radìji zorají, aby z kusu zemì získali výnos tou snadnìjší cestou. Pokud se státní správa vèas nerozhodne zabývat se tímto nedostatkem, bude tøeba za desetiletí nadmìrnì ekonomicky a technicky nároèné vrátit do niv odpovídající podíl travních porostù, natož pak restaurovat tradièní luèní spoleèenstva. Biotopy lužních lesů

Spoleèenstva lužních lesù svazu Alnion incanae jsou v labské nivì východního Kolínska dobøe zachována v nìkolika lokalitách patøících do lesního revíru Kateøinské bory. Nejvìtší lesní oddíl leží na severním okraji Starého Kolína. Zde vyvinuté spoleèenstvo pøedstavuje asociaci Querco-Ulmetum v typickém vývoji. Maloplošnì zde bývá zastoupena v terénních depresích i jeho vlhèí subasociace alnetosum. Les má místy témìø pralesovitý charakter, s dobøe rozvinutým keøovým patrem a s obèasným výskytem mohutných dubù (z historického hlediska se jedná o dlouhodobé trvání lesa, což dokládá i jeho nìkdejší oznaèení „Spitalwald“ – les klášterní). Jinde jsou stromy mladší, vìkovì málo diferencované, zøejmì díky lesnickému zásahu v minulosti. Zajímavý je charakter jarního aspektu bylinného patra v tomto lese. Na vìtšinì rozlohy je vyvinutá prakticky monocenóza èesneku medvìdího (Allium ursinum) s vysokou pokryvností. Ostatní geofyty se vyskytují sporadicky. Podobný obraz bylinného patra je i ve fragmentech luhù v sousedství tohoto lesa, kde rostou vùbec nejstarší duby v celém úseku nivy (je zde chránìná skupina dubù zvaná Souška). Lze usuzovat, že charakter bylinného patra proto není výsledkem nìjakého specifického lesního managementu, ale spíše pùjde o lokální vegetaèní variantu. Na zdejší staré duby je také koncentrován bohatý výskyt poloparazitického ochmetu evropského (Loranthus europaeus). Dalších pìt menších lokalit zachovalého luhu leží východnìji, ve ètverci ohranièeném železnièní tratí a spojnicí obcí Veletov–Lžovice. Jejich syntaxonomické zaøazení odpovídá stejným jednotkám, je zde ale ponìkud vyšší podíl vlhkých typù lesa a také je lokálnì vyvinut na vyšších èástech terénu lužní typ dubohabøin (Melampyro nemorosi-Carpinetum stachyetosum). Skladba jarního aspektu bylinného patra

188

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

zde není tak vyhranìná jako v pøedešlém pøípadì, geofyty jsou zastoupeny rovnomìrnìji a v pestré mozaice jednotlivých druhù. Kromì obecných druhù zde roztroušenì roste pomnìnka øídkokvìtá (Myosotis sparsiflora) a ladoòka rakouská pravá (Scilla drunensis subsp. drunensis). Ladoòka je zaøazena do kategorie ohrožení C2 (Procházka 2001). Ladoòka roste pouze v úseku luhù sousedících s jižním okrajem železnièní tratì, kde vytváøí populaci nìkolika set jedincù na celkem drobné ploše (Rydlo 1987). Tento výskyt pøedstavuje severozápadní pomìrnì izolovanou exklávu jejího areálu (Trávníèek 1993, 1996). Zachovalý charakter zdejších luhù byl podmínìn také vodohospodáøskými úpravami Labe (napøimování toku), kdy se èásti lesù ocitly v izolovanìjších polohách mezi bývalým meandrem a novým øeèištìm. Je dobré si uvìdomit, že souèasný stav luhù nemá dlouhodobou kontinuitu. Foltýn (1985) ve svém pøíspìvku píše: „Od 16.–18. století šumìly podél øeky povìtšinou silnì prokácené nebo pastvou proøídlé lesíky charakteru tyèoviny, kde nejménì dvì stì let nerostly poøádné stromy, nebo mlynáøi mìli starosti s obstaráním døeva na mlýnské høídele a kolínští radní obtížnì shánìli kmeny na opravy døevìného mostu pøes Labe. Císaøská vizitace v letech 1650 a 1743 do zdejších královských lesù prohlásila jejich stav jako politováníhodný. Vzrostlé a pìkné luhy se podél Labe vyvíjejí až posledních dvì stì let.“ Péèí referátu životního prostøedí bývalého Okresního úøadu Kutná Hora byla v kvìtnu 2002 vyhlášena pøírodní rezervace „Na hornické“ v katastru obcí Záboøí nad Labem a Svatá Kateøina (o rozloze 42,15 ha), která kromì nìkolika drobných louèek a tùní zahrnuje 14,3 ha zdejšího luhu. Na zaèátek je to chvályhodný poèin. Zdejší lužní lesy jsou prvním výskytem nížinného luhu v labské nivì od pramene øeky, zachovalé velkoplošnìji a v reprezentativním vývoji. Jejich další setrvání v krajinì je nezbytné pro uchování genofondu rostlin, životního stanovištì ptákù a dalších organismù a pro nenahraditelné ekologické funkce v ekosystémech nivy. Je velmi dobøe, že se alespoò èást lesù podaøilo prosadit do ochranného režimu, i když na druhou stranu se nejedná o èin dotažený do konce. Vlastní pøírodní rezervace je fragmentovaná na tøi oddíly a navíc nepojala strukturnì nejhodnotnìjší lesní celky. Je také škoda, že hranice území protíná jeden ucelený lesní porost, kdy se jeho dosti reprezentativní èást ocitla vnì chránìné plochy (není položen dùraz na kontinuitu biotopu). Ideálním stavem by zde bylo chránit výsek nivy jako celek, zøejmì však z dùvodu prùtoku Labe „skrz nivu“ (øeka – vodní cesta a tudíž vodohospodáøi) a rozhraní územních jednotek (mnohdy chybí souèinnost úøadù) vzniká legislativní potíž. Neuhäuslová pro popisované lesní celky vytvoøila pøehlednou mapu potenciální pøirozené vegetace (Neuhäuslová-Novotná 1965). V této práci jsou rovnìž uvedeny ètyøi fytocenologické snímky, ze kterých se ètenáø mùže seznámit s podrobným složením porostù.

189

BOHEMIA CENTRALIS 26

Nálezy významnějších rostlin

Pøi mapování byly v nivì dále nalezeny vzácnìjší rostlinné druhy uvedené v Èerném a èerveném seznamu cévnatých rostlin ÈR (Procházka 2001) nebo v nìkteré kategorii ohrožení v seznamu zvláštì chránìných druhù rostlin (vyhláška MŽP 395/1992 Sb., pøíloha II). V následujícím seznamu jsou uvedeny èi upøesnìny pouze druhy s novými nebo dalšími lokalitami nepublikované ve výsledcích floristických exkurzí do území východnì od Kolína (Rydlo 1987). K lokalitám je také pøidána informace o zemìpisných souøadnicích v systému WGS-84. Carex buekii (C4 – vzácnìjší druhy vyžadující další pozornost) Druh byl zaznamenán v devatenácti segmentech roztroušených v nivì. Roste na mírných svazích podél bývalých, dnes zazemnìných labských ramen, kde mùže vytrvávat po velice dlouhou dobu (desítky let) díky vlastnostem svých porostù prakticky vyluèujících konkurenci jiných rostlin. Nejvìtší populace je v protáhlé depresi na JZ okraji Lžovic (15° 20' 15'', 50° 02' 13''), její rozloha je kolem 2 000 m2. Všechny populace jsou již na ústupu, protože chybí ekologický faktor, díky kterému by se mohly obnovovat (vytváøení naplavených agradaèních valù pøi povodních, tvorba nových ramen toku a opouštìní pùvodních koryt). Carex elata (C3 – ohrožené) Druh byl nalezen v malých populacích v mokøadech Lžovických ramen (15° 19' 47'', 50° 01' 56'') a mrtvých ramen východnì od Kolína (15° 14' 12”, 50° 01' 32'' – zde dvì lokality). Roste zde v porostech ostatních mokøadních ostøic v zazemnìných slepých ramenech. Populace jsou v regresní fázi vývoje. Carex riparia (C4) Druh byl zaznamenán v zazemnìné tùni východnì od Kolína (15° 14' 12'', 50° 01' 32'', zde nejvìtší populace), severnì od Starého Kolína (15° 17' 38'', 50° 01' 24'') a v mrtvém rameni „Na hornické“ západnì od Záboøí (15° 19' 35'', 50° 01' 24''). Jeho porosty jsou maloplošné, pøesto vzhledem k charakteru hostitelských tùní stabilizované. Cicuta virosa (C2 – silnì ohrožené) Rozpuk jízlivý byl nalezen vzácnì rostoucí v jednotlivých exempláøích podél bøehù mrtvých ramen východnì od Kolína (15° 14' 10'', 50° 01' 23'') a na bøezích tùnì na pravém bøehu Labe jihovýchodnì od Tøí Dvorù (15° 16' 20'', 50° 01' 22''). Vyskytovat se bude urèitì i v jiných tùních, vždy však jen jednotlivì.

190

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

Corydalis intermedia (C4) V lužních lesích severnì od Starého Kolína (15° 18' 05'', 50° 01' 20'') a západnì od Záboøí (15° 19' 28'', 50° 01' 36'' a 15° 20' 22'', 50° 01' 56'') se nalézají jednotlivé malé populace dymnivky bobovité, které zde rostou v porostech dominantní dymnivky duté. Zatím nejsou nijak ohroženy. Druh nebyl døíve z území uvádìn. Hottonia palustris (C3, § 3 – ohrožené) Ve stojaté zastínìné vodì Staré Doubravy jihozápadnì od Záboøí (15° 20' 11'', 50° 01' 24'') pøežívá malá populace nìkolika desítek kvetoucích jedincù. Pouze nìkolik sterilních rostlin se vyskytuje také v sousední tùni, která je zbytkem nìkdejšího vìtveného koryta vedlejšího ramene øíèky Doubravy. Myosotis sparsiflora (C4) Pomnìnka øídkokvìtá byla zaznamenána v bohatší populaci v luhu uzavøeném øekou a slepým ramenem jihozápadnì od Lžovic (15° 20' 22'', 50° 01' 56''). Její sporadický výskyt je pravdìpodobný i v dalších zachovalejších lesních porostech mezi Záboøím a Veletovem. Ranunculus lingua (C2 – silnì ohrožené, § 2 – silnì ohrožené) Pryskyøník velký jsem na území osobnì nenalezl (vyvíjí se až ve vrcholném létì), ale je uvádìn z mokøadních tùní ze Lžovických jezer (Knížetová et al. 1987). Neveèeøal (1993) se o druhu nezmiòuje, ale pøi exkurzi v rámci floristického kurzu v Nymburce 5. 7. 2002, vedené dr. J. Štìpánkem, byl druh potvrzen z tùnì zvané Bejkovna (15° 19' 50'', 50° 02' 06''). Tato tùò má údajnì vùbec nejvyšší diverzitu vodních makrofyt v celé nivì kolínského okresu (roste zde také ohrožený leknín bílý, Knížetová et al. 1987). Pryskyøník velký zde má pomìrnì izolovanou lokalitu, smìrem na východ roste až u Pøelouèe (Èerný 2002). Oblast Lžovických jezer je stále velmi hodnotná jak vegetaènì, tak z hlediska výskytu broukù a ptákù (více informací lze nalézt ve zprávách v Informaèním zpravodaji okresního archivu státní ochrany pøírody pøi odboru kultury Okresního úøadu v Kolínì) a je škoda, že toto území není i pøes návrhy v minulosti dosud nikterak chránìno. Spergula morisonii (C4) Tento kolenec byl nalezen v bohatší populaci na hranì jižního svahu východnì od Týnce (15° 22' 18'', 50° 02' 39''). Tato mikrolokalita je narušována prùchody zvìøe, èímž je zabránìno zarùstání plošky kostøavou žlábkovitou. Ulmus laevis (C4) Jilm vaz roste celkem pravidelnì ve vìtších celcích lužních lesù, ale i v jejich fragmentech podél celé lokality, kde tvoøí jen minoritní pøímìs. Stromy nejeví známky silnìjšího poškození grafiózou.

191

BOHEMIA CENTRALIS 26

Veronica verna (C4) Druh byl nalezen v poètu zhruba 20 exempláøù na stejné lokalitì jako kolenec Morisonùv. Platí pro nìj také vazba na místo pravidelnì narušované zvìøí. Rozrazil jarní je pro území novým nálezem. Stručná charakteristika přírodních stanovišZ v nivě Labe

1. Spoleèenstva rákosin Spoleèenstva asociací Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Glycerietum maximae se vyskytují v rozsáhlejších porostech podél mrtvých ramen Labe a také pokrývají dna pokroèile zazemnìných bývalých meandrù, kde èastìji tvoøí mozaiku s porosty mokøadních ostøic. Ze všech mokøadních spoleèenstev je zdaleka nejèastìjší Phragmitetum communis. Podrobnìjší údaje ke zdejších porostùm uvádí Neveèeøal (1993). Na nìkolika místech bylo zaznamenáno v rákosinách hnízdìní motáka pochopa. Hnízdištì tohoto dravce v malém mokøadu na severovýchodním okraji kolínské pískovny (Typhetum latifoliae, Caricetum buekii) je ohroženo pokraèující tìžbou písku. Poøíèní rákosiny (svaz Phalaridion arundinaceae) jsou v území zastoupeny asociací Rorippo-Phalaridetum arundinaceae. Tato vegetace porùstá úzký lem podél koryta Labe nad èarou prùmìrné hladiny, jeho šíøka je výjimeènì vìtší než 5 m. Zarùstá prudší bøehy tvoøené kamenným zásypem, na nìkterých místech je pøerušována porosty vrbin svazu Salicion triandrae. Místy je vytvoøena facie této jednotky s druhem Bromus inermis, jež jeví tendenci k dalšímu šíøení podél bøehù. 2. Porosty makrofyt V jarním období mapování byly nalezeny v nìkolika mrtvých ramenech ještì slabì vyvinuté porosty druhu Nuphar lutea. Stulík se ale nejspíše vyskytuje ve vìtšinì zdejších ramen a tùní, rovnìž roste v úzkém pásu (2–3 m) podél obou bøehù Labe východnì od Kolína (kam se vrátil po skonèení lodní dopravy uhlí do Chvaletic). Zastoupení makrofytní vegetace je v mokøadech nivy bohatší, jak vypovídají nálezy Rydla (1987) a Neveèeøala (1993). V dobì jarního mapování totiž tato vegetace není ještì snadno zaznamenatelná. V mrtvém rameni pøírodní památky Kolínské tùnì je chránìno hlavnì nalezištì leknínu bílého (Nymphaea alba, Knížetová et al. 1987), samotný leknín zde ale nebyl v dobì mapování pøímo pozorován. 3. Spoleèenstva vysokých ostøic Zaznamenány byly èastìji tyto asociace: Caricetum gracilis, Caricetum vulpinae, Caricetum distichae, Caricetum acutiformis, Caricetum elatae (maloplošnì a vzácnì) a rovnìž asociace Caricetum buekii, která sice do této skupiny ekologicky nepatøí, ovšem habituálnì vykazuje velkou podobnost. Porosty jsou vyvinuty na dnech býva-

192

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

lých meandrù Labe. Porosty jsou druhovì chudé, s naprostou pøevahou dominantní ostøice. Vùbec druhovì nejchudším typem je Caricetum buekii, což dokládá její døíve zmínìnou degradaèní fázi vývoje. 4. Vlhké louky Porosty ze svazu Alopecurion jsou na území již pomìrnì vzácné a vyvinuté jsou spíše maloplošnì. V nejlepším stavu jsou na území pøírodní rezervace Týnecké mokøiny, kde jsou také èastìji zaplavovány. Díky vzduté hladinì Labe na Týneckém jezu voda pøekoná krátký bøeh už pøi nepøíliš zvýšeném prùtoku. Jinde dochází k záplavám jen zøídka (první rozlivy vody na ostatní louky nastávají až pøi pìtileté vodì). Na takových místech do porostù pronikají mezofilní druhy a louky se pak vyvíjejí smìrem k jednotkám svazu Arrhenatherion. Prakticky lze hovoøit jen o asociaci Alopecuretum pratensis, jiné typy (Holcetum lanati, Stellario-Deschampsietum) jsou pøítomné pouze v náznacích a maloplošnì. Pcháèové louky (svaz Calthion) byly zaznamenány pouze ve tøech pøípadech východnì od Starého Kolína, vlivem intenzivnìjšího režimu obhospodaøování v nich chybí nìkteré charakteristické doprovodné druhy (Caltha palustris, Cirsium oleraceum, Juncus sp. div., Carex nigra), znaènì se již podobají „travnatým“ psárkovým loukám. Ze svazu Molinion se zde vyskytuje jen nìkolik drobných louèek, na kterých dosud pøežívají druhy diagnostikující tuto vegetaci. Jejich reprezentativní èást je zahrnuta do pøírodní rezervace Na hornické (viz výše), kde rostou nìkteré ohrožené druhy (nálezy v letech 1999–2000, viz rezervaèní kniha v archivu USOP – Ústøední seznam ochrany pøírody). 5. Mezofilní louky Zastoupena je asociace Arrhenatheretum elatioris, kterou na jaøe dobøe diferencuje (od vlhkých luk) Luzula campestris. Jihozápadnì od Záboøí je maloplošnì vyvinut fragment asociace Filipendulo vulgaris-Arrhenatheretum s druhy Betonica officinalis, Filipendula vulgaris, Ranunculus polyanthemos. Tento porost zøejmì sukcesnì následuje po sušší variantì svazu Molinion (snad asociace Serratulo-Festucetum commutatae) vlivem snížení souhrnné vlhkosti stanovištì a zintenzivnìním péèe (Èerný 1999). 6. Lužní lesy Nejvlhèí typ tvrdého luhu (Querco-Ulmetum alnetosum) bývá pøítomen také ve fragmentech lužních lesù podél tùní. Tyto fragmenty mají zpravidla podobu úzkých lemù (kolem deseti metrù), s ještì dobøe vyvinutým stromovým patrem, v keøovém patøe s dominantním zastoupením druhu Padus avium, s bylinným patrem ochuzeným a silnì eutrofizovaným z dùvodu splachù ze sousedících polí.

193

BOHEMIA CENTRALIS 26

Lesy mìkkého luhu (Salicion albae) jsou na území zastoupeny maloplošnì a fragmentárnì v nejnižších èástech terénu, èasto v návaznosti na tùnì nebo porosty rákosin. Vymapovaná byla pouze asociace Salicetum albae, ve které je èasto dominantou stromového patra Salix fragilis. 7. Porosty mezofilních køovin Výskyt tìchto porostù je na tomto území podmínìn lidskou èinností, kdy vlivem odlesnìní vzniklo velké množství okrajových zón mezi lesními (popø. liniovými stromovými) a nelesními pozemky. Jsou indikovány trnkou (Prunus spinosa) – v dobì jejího kvìtu dobøe vynikají, a osvìžují tak celkový charakter krajiny. Ostatní druhy (Euonymus europaea, Rhamnus cathartica) jsou pøítomny jen vzácnì. Bylinné patro je ochuzené, zastoupeny jsou jen nejodolnìjší druhy (bršlice, èesnáèek, kopøiva). Porosty mají potenciál dalšího šíøení, ale jejich rozvoj je neustále omezován orbou polí a kosením luk tìsnì podél keøového pláštì. Vìtšinu porostù lze zaøadit do asociace Pruno-Ligustretum, pouze malý podíl také do asociace Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae. 8. Ostatní porosty Mokøadní olšiny (svaz Alnion glutinosae) a mokøadní vrbiny (svaz Salicion cinereae) jsou na území vzácné a maloplošnì vyvinuté. V porostech v nízkých èástech terénu, kde je olše vysazená, bývá dobøe vyvinuté charakteristické bylinné patro a lze tedy používat oznaèení asociací. Mapovány byly asociace Carici acutiformis-Alnetum a v jednom pøípadì Carici elongatae-Alnetum, pøedstavující pomìrnì reprezentativní porost na sekundárním stanovišti bývalého požárního pøíkopu podél železnièní trati Záboøí–Starý Kolín. Vrbiny se vyskytují pouze v komplexech rákosin, kde tvoøí shluky o rozloze nìkolika desítek ètvereèních metrù. Tvoøeny jsou prakticky jen druhem Salix cinerea. Nejlepší ukázkou porostù je deprese na jihovýchodním okraji železnice u lesního komplexu Na Hornické jihozápadnì od Záboøí. Souhrn

V projektu mapování pøírodních biotopù Natura 2000 byly zdokumentovány lokality pøirozených a polopøirozených ekosystémù v labské nivì východnì od Kolína. V tomto území se dosud nacházejí vìtší krajinné celky se zachovalými zbytky pùvodních mokøadních a vlhkomilných spoleèenstev. Pozornost v pøedloženém pøíspìvku byla vìnována pøedevším loukám a lužním lesùm. Cílem bylo upozornit botanickou a ochranáøskou obec na pøírodní hodnoty zmapovaného území, které bylo v odborné literatuøe zmiòováno jen okrajovì. Luèní spoleèenstva nacházející se v prostoru ohranièeném bývalými meandry Labe mají mimoøádnou hodnotu díky uchování vegetace z okruhu svazu Molinion, jež vymizela nebo silnì ustoupila z celého prostoru labské

194

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

nivy. Jejich význam také podtrhuje existence silných populací ohrožené srpice barvíøské (Serratula tinctoria). Na východním Kolínsku také leží nìkolik lokalit tvrdého luhu s typicky vyvinutou strukturou, které jsou málo ovlivnìny intenzivním lesním hospodáøstvím. Mìly by být všechny zaøazeny do sítì chránìných území, protože jsou prvními dobøe vyvinutými úvalovými luhy podél Labe od jeho pramene a navíc mají nezamìnitelnou roli v ekosystémových funkcích aluvia. Jak luèní, tak lesní pozemky je nutno dále v nivì udržovat také díky nesporné funkci zmíròování povodòových vln a udržování dobré kvality podzemní vody. V souvislosti s vyhlašováním pøírodních památek v nivì jsou diskutována kritéria jejich výbìru s návrhem pøehodnocení priorit u slepých ramen a vlhkých luk. Dále je v textu zaøazen komentovaný pøehled nálezù dalších deseti chránìných nebo ohrožených rostlin a rovnìž struèná charakteristika všech aluviálních biotopù. Zaznamenány byly rákosiny svazù Phragmition a Phalaridion arundinaceae, fragmenty makrofytní vegetace svazu Nymphaeion albae, spoleèenstva vysokých ostøic svazu Caricion gracilis, vlhké a podmáèené louky svazù Alopecurion, Molinion a Calthion, mezofilní louky svazu Arrhenatherion, porosty tvrdého a mìkkého luhu (Ulmenion, Salicion albae), mezofilní køoviny (Berberidion) a koneènì podmáèené typy lesù a køovin svazù Alnion glutinosae a Salicion cinereae. Summary

Localities of natural and seminatural ecosystems in the Labe River Basin in the eastern part of the Kolín district were documented. This work was a part of the Natura 2000 mapping project. There still exist landscape sections with preserved remnants of relict riverine hygrophilous communities. Attention was paid mainly to meadows and alluvial forests. The aim was to point to natural uniqueness of the area mapped, which was discussed only marginally in botanical literature in the past. Meadow communities bordered by former Labe River meanders have a high natural value thanks to preservation of the vegetation belonging to Molinion alliance, which disappear throughout the whole Labe River alluvium. They also host two abundant populations of endangered plant Serratula tinctoria, which is sparsely scattered in the floodplain and grows there only as separate individuals on other few places. Several localities of welldeveloped alluvial forests are preserved here too. They should be incorporated in the network of nature protected areas, because these forests represent the first appearance of ecosystem of hardwood floodplain forests downstream the Labe River. They also play a key role in alluvial ecosystem functioning. Both meadow and forest plots are beneficial here since they attenuate the strength of flood water and they also keep a good quality of underground water. Criteria are also discussed for establishing natural protected localities in the floodplain, with a new proposal to change priorities between wet meadows and oxbows. A shortly annotated list of further or new occu-

195

BOHEMIA CENTRALIS 26

rences of rare plant species and also a brief characteristics of all floodplain biotopes is given. Vegetation belonging to 13 alliances was recorded: Phragmition, Phalaridion arundinaceae, Nymphaeion albae, Caricion gracilis, Alopecurion, Molinion, Calthion, Ulmenion, Salicion albae, Alnion glutinosae, Salicion cinereae and Berberidion.

Literatura Èerný T. (1999): Nivní louky jihovýchodního Polabí – srovnání po dvaceti letech. – Ms., depon. Katedra botaniky PøF UK Praha, 110 s. Èerný T. (2002): Mapování biotopù Natura 2000. Niva Labe. – Ms., depon. Agentura ochrany pøírody a krajiny Praha, 10 s. Foltýn F. (1982): Vzácní ptáci u Lžovic. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1982/1: 7–8. Foltýn F. (1984): Mokøady kolínského labského pruhu. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1984/3–4: 2–3. Foltýn F. (1985): Poznámka k historii lužních lesù kolínského Polabí. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1985/2–3: 4–6. Knížetová L., Pecina P. et Pivnièková M. (1987): Provìrka maloplošných chránìných území a jejich návrhù ve Støedoèeském kraji v letech 1982–85. – Bohemia centralis, Praha, 16: 7–262. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. et Štìpánek J. [eds.] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. – Academia, Praha. Moravec J. et al. (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. – Severoèeskou pøírodou, pøíloha 1995. Moravec J., Husová M., Chytrý M. et Neuhäuslová Z. (2000): Pøehled vegetace Èeské republiky. 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. – Academia, Praha. Neuhäuslová-Novotná Z. (1965): Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen. – Vegetace ÈSSR, ser. A, vol. 1, Academia, Praha, s. 387–497. Neveèeøal P. (1993): Vegetace mrtvých ramen ve støedním Polabí. – Ms, depon. Katedra botaniky PøF UK Praha, 87 s. Procházka F. [ed.] (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). – Pøíroda, Praha, 18: 1–166. Rydlo J. (1984): Ohrožené druhy kvìteny ÈSR v kolínském okrese. 4. Jarva žilnatá. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1984/3–4: 35. Rydlo J. (1987): Zpráva o floristických exkurzích do území východnì od Kolína. – Muzeum a souèasnost, Roztoky, ser. natur., 2: 39–54. Trávníèek B. (1993): Které druhy ladonìk rostou v Èeské republice a na Slovensku? – Živa, Praha, 41/4: 150–151. Trávníèek B. (1996): Poznámky ke skupinì Scilla bifolia agg. v Èechách, na Moravì a na Slovensku. – Zprávy Èes. Bot. Spol., 31: 117–123. Vyhláška ONV Kolín o zøízení CHPV Kolínské tùnì. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1985/2–3: 2–4.

Recenzent: Prof. RNDr. Pavel Kováø, CSc.

196

Bohemia centralis, Praha, 26: 197–210, 2003

Materiály ke květeně Novobydžovska II Floristic material to the region of Nový Bydžov (Eastern Bohemia) II Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová Botanické oddìlení Národního muzea, 252 43 Prùhonice

■ Abstract. About one hundred species of vascular plants from the district of Nový Bydžov is reported. The comparison of our floristic data (1998–2001) with those gathered by Vodák in 1910–1920 and Deyl in 1943 is presented. The floristic diversity of this area has not changed considerably in the past 80 years. Slight decrease of localities of several species (e. g. Achillea ptarmica) was observed. Only few species probably disappeared (Cypripedium calceolus) and some new alien species appeared (e. g. Oxalis repens). ■ Key words: floristic data, district of Nový Bydžov

Úvod

V poslední dobì se zabýváme botanickým výzkumem bývalého okresu Nový Bydžov, jehož první výsledky jsme publikovali v èasopise Muzeum a souèasnost (Chrtek et al. 2002). V úvodní èásti zmínìného pøíspìvku jsme uvedli struèné informace o rozloze, historii a pøírodních pomìrech okresu Nový Bydžov. Navázali jsme na floristický výzkum J. Vodáka provedený v letech 1910–1920 (Vodák 1910–1920) a M. Deyla ze ètyøicátých let minulého století (Deyl 1943), kteøí ve svých rukopisech podrobnì zpracovali kvìtenu Novobydžovska. Pøi porovnání výsledkù jejich výzkumu s našimi se ukázalo, že vìtšina uvádìných druhù se v poètu lokalit více ménì shoduje, i když se èasto jedná o zcela odchylná nalezištì. Pøíkladem jsou druhy nejen hojné na tomto území (napø. Milium effusum), ale také druhy pomìrnì vzácné s malým poètem lokalit (napø. Camelina microcarpa). Zajímavý je výskyt druhu Asplenium trichomanes, který roste i témìø po 60 letech na 197

BOHEMIA CENTRALIS 26

stejné lokalitì a nikde jinde nebyl dosud nalezen. Kromì toho jsme našli druhy, které v rukopisech Vodáka a Deyla nebyly uvedeny. Jsou to pøedevším druhy zavleèené, zplanìlé nebo druhy, které v té dobì na tomto území patrnì nebyly rozšíøeny, napø. Althaea rosea, Amorpha fruticosa, Chondrilla juncea, Galeobdolon argentatum, Malva mauritiana, Oxalis repens, Poa supina, Sedum hispanicum. U nìkterých druhù udávají starší autoøi více lokalit, než se nám dosud podaøilo zjistit, což naznaèuje jejich postupné ubývání. Jsou to napø. Achillea ptarmica, Allium angulosum, Butomus umbellatus, Cardaria draba, Lythrum hyssopifolia, Origanum vulgare, Phyteuma spicatum. Naopak nìkteré druhy jsme zaznamenali èastìji, napø. Amaranthus powellii, Conium maculatum, Berteroa incana, Datura stramonium, Filago arvensis. V pøedcházející práci (Chrtek et al. 2002) jsme uvedli 65 vybraných druhù, které jsme zaznamenali bìhem exkurzí v letech 1998–2001. V tomto pøíspìvku uvádíme dalších 92 zajímavìjších druhù z Novobydžovska ze stejného období. Nìkteré starší nálezy M. Marka, pocházející z roku 1985, jsou v textu vyznaèeny. Dokladové sbìry vìtšiny uvedených druhù jsou uloženy v herbáøi botanického oddìlení Národního muzea. Lokality jednotlivých druhù jsou uspoøádány ve smìru od severu k jihu. Seznam lokalit vybraných druhů

Achillea ptarmica L. – Podoliby: louka mezi silnicí a lesem pøi kótì 236 severozáp. obce. – Choovice: louky pøi kanálu severových. obce. Zdá se, že tento druh byl v minulosti mnohem èetnìjší. V jižní èásti okresu se vyskytují plnokvìté formy, zplaòující ze zahradních kultur v obcích Lipec, Rasochy, Hlaveèník, Újezd, Labské Chrèice a jejich nejbližším okolí. Adonis aestivalis L. – Polní Chrèice: pole sev. a severových. obce. – Domanovice: pole ca 0,3 km vých. obce. – Pøevýšov: pøi kolejišti železnièní stanice; pole na sev. úpatí; na vrcholu kopce Na vinici již. obce. – Radovesnice: pole na severozáp. okraji obce. – Krakovany: pole záp. obce. Adoxa moschatellina L. – Obora: les vých. obce. – Písek: les u hájovny Luhy sev. obce. – Polní Chrèice: hájový komplex severových. obce. – Hlaveèník: okrajová èást háje jihozáp. obce. – Kolesa: les u Strašovského potoka již. obce. – Kladruby n. Labem: u samoty Chaloupky sev. obce. – Labské Chrèice: háj severových. obce. Aethusa cynapium L. – Chotìlice: rumištì v obci. – Smidary: areál železnièní stanice. – Hlušice: v obci a pøi bývalém zámku. – Metlièany: v obci. – Nová Skøenìø: skládka u silnice již. obce. – Choovice: v obci a ve dvoøe Korce. – Chlumec n. Cidlinou: skládka na sev. okraji obce.; u železnièní stanice; již. okraj mìsta na více místech. – Pøevýšov: v obci; v okolí høbitova; návrší Na vinici již. obce. – Levín: v obci; pøi silnici severových. obce. – Olešnice: na jihozáp. okraji obce. – Bìluši-

198

Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová: Materiály ke květeně Novobydžovska II

ce: na sev. okraji Krakovanské bažantnice. – Božec: v obci; okraj polí záp. obce. – Krakovany: okolí rybníèku jihozáp. obce. – Bílé Vchynice: v obci. – Tetov: v obci. – Újezd: v obci; u rybníèku Davídek záp. obce. – Kolesa: pøi silnici na Kladruby n. Labem – Strašov: pole již. obce. – Labské Chrèice: v obci a na více místech v okolí obce. – Semín: Lhotecká a Semínská alej severozáp. obce. Agaloma marginata (Pursh) Á. et D. Löve – Barchov: u rybníèku v obci. – Smidarská Lhota: v obci. – Chlumec n. Cidlinou: již. èást mìsta. – Štít: v obci a u hostince Chárovna. – Radovesnice: na více místech v obci. – Rozehnaly: v obci. – Lipec: v obci. – Krakovany: v obci. Agrimonia eupatoria L. – Opatov: hráz Štìpánského rybníka. – Chotìlice: degradované louky u Cidliny severových. obce. – Smidary: u dvora Stíhòov. – Èervenìves: meze pøi Cidlinì vých. obce. – Nový Bydžov: rumištì sev. obce. – Vysoèany: v pøíkopu u silnice. – Lišièky: okraj lesa severových. obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park a blízké okolí. – Káranice: okraj lesa vých. obce. – Chudeøice: okraj lesa vých. obce. – Písek: v okolí obce na více místech; u bývalého mlýna Hrázka sev. obce. – Pøevýšov: na návsi; na kopci Na Vinici již. obce; u trati severových. obce. – Zbraò: u železnièní trati sev. obce. – Lovèice: u dvora Bludy již. obce. – Polní Chrèice: stránì sev. a severových. obce. – Hradiško: okraj lesa jihových. obce. – Loukonosy: pøi silnici sev. obce. – Olešnice: okraj lesa jihozáp. obce. – Levín: v obci; pøi silnici na Pamìtník na více místech. – Rasochy: okraj lesa sev. obce. – Uhlíøská Lhota: vých. obce. – Bílé Vchynice: v obci. – Újezd: u rybníèku Davídek záp. obce. – Vápno: na úpatí vrchu Sušina jihových. obce. – Bìlušice: vých. okraj Krakovanské bažantnice. – Krakovany: na více místech v okolí obce. Althaea rosea (L.) Cav. – Chotìlice: degradovaná louka v obci. – Nový Bydžov: rumištì na sev. okraji mìsta pøi silnici na Smidary. – Lovèice: v již. èásti obce. – Zbraò: u železnièní trati sev. obce. – Pøevýšov: ruderální místa u železnièní stanice. – Chlumec n. Cidlinou: v areálu železnièní stanice. – Uhlíøská Lhota: v obci. – Labské Chrèice: na bøehu Labe. Allium angulosum L. – Šaplava: louka v obci. – Chotìlice: v obci; degradované louky u Cidliny. – Loukonosy: louky vých. obce. – Strašov: louky u Strašovského rybníka. Amaranthus albus L. – Chlumec n. Cidlinou: rumištì mezi železnièními tratìmi na severových. okraji mìsta. Amaranthus powellii S. Watson – Konèice: rumištì u vesnického rybníèku. – Rasochy: v obci. – Rozehnaly: rumištì na již. okraji obce. – Bílé Vchynice: v obci. – Újezd: pøi silnici na obec Štít. – Uhlíøská Lhota: v obci. – Božec: v obci. – Krakovany: v obci; skládka na vých. okraji obce. – Tetov: pøi silnici na obec Kolesa. – Hlaveèník: rumištì na jihových. okraji obce. – Strašov: na již. okraji obce. Amorpha fruticosa L. – Èervenìves: rumištì u statku. – Káranice: zarostlé opuštìné pískovny pøi hlavní silnici severozáp. obce (rostly zde velmi hojnì statné exempláøe). – Rasochy: okraj lesa na vých. okraji obce.

199

BOHEMIA CENTRALIS 26

Armeria vulgaris Willd. – Luèice: pøi silnici k hostinci Chárovna na více místech. – Štít: písèiny v okolí obce, zejména na záp. okraji. – Rasochy: vých. a záp. obce. – Bílé Vchynice: v obci. – Uhlíøská Lhota: pískovna záp. obce. – Bìlušice: záp. okraj Krakovanské bažantnice. – Lipec: vých. okraj obce. – Božec: v obci. – Krakovany: pøi silnici na Hlaveèník na více místech. – Hlaveèník: pøi silnici na Tetov. – Tetov: v obci. – Kolesa: pøi silnici na Kladruby n. Labem. – Labské Chrèice: v obci; u høbitova; fragmenty borù vých. obce. Artemisia campestris L. – Rasochy: v obci a travnaté porosty severozáp. obce. – Krakovany: v obci; pøi silnici a na okraji borù jihových. obce. – Hlaveèník: v obci. – Pøepychy: borek mezi obcí a Újezdem. – Labské Chrèice: fragment písèitého boru na vých. okraji obce. Asarum europaeum L. – Obora: les vých. obce. – Lískovice: Lískovický les vých. obce. – Žlunice: les záp. obce. – Sekeøice: les vých. obce. – Písek: lesy u hájovny Luhy sev. obce. – Chýšt¡: les u silnice vých. obce. – Bìlušice: sev. èást Krakovanské bažantnice sev. obce. – Lipec: lesy vých. obce. – Strašov: lesy již. obce na více místech (napø. Vápenská alej, Soudný). Asparagus officinalis L. – Lovèice: u dvora Bludy již. obce. – Zbraò: pøi železnièní trati sev. obce. Kromì toho tento druh zplaòuje v nìkterých obcích (napø. Choovice, Pøevýšov, Chlumec n. Cidlinou, Rozehnaly, Božec, Strašov, Komárov). Asplenium trichomanes L. – Kundratice: kamenná zídka v obci. Tuto lokalitu uvádí jako jedinou v okresu již Deyl v roce1943. Tento druh je na Novobydžovsku vzácný, doposud byl nalezen a je znám pouze z této lokality. Athyrium filix femina (L.) Roth – Obora: les vých. obce. – Barchov: lesy severových. obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park. – Chudeøice: les Lhotáèek vých. obce. – Kundratice: les sev. obce. – Lipec: lesy vých. obce. – Kolesa: lesní cesty a okraje silnic pøi cestì na Kladruby n. Labem. – Komárov: pøi lesní cestì Lhotecká alej již. obce. – Semín: u osady Semínská vrata severozáp. obce. – Strašov: v lesích již. obce na více místech. Berberis vulgaris L. – Choovice: v obci. – Levín: pøi vodní nádrži v obci. Berteroa incana DC. – Kladruby n. Labem: v obci. – Radovesnice: v obci. – Luèice: v obci; pøi silnici na hostinec Chárovna. – Štít: v obci. – Pamìtník: zejména v okolí mostu pøes Cidlinu záp. obce. – Rasochy: v obci. – Pøepychy: borek mezi obcí a Újezdem. – Božec: v obci; bývalý písník sev. obce. – Uhlíøská Lhota: v obci a blízkém okolí. – Lipec: v obci. – Hlaveèník: v obci. – Krakovany: hojnì v blízkém okolí obce. – Tetov: v obci. – Komárov: v obci. – Strašov: na již. okraji obce. Bistorta major S. F. Gray – Vysoké Veselí: u rybníka na záp. okraji obce; u rybníka 1,5 km vých. obce. – Šaplava: louky v obci a v okolí obce. – Chotìlice: louky v obci u Cidliny. – Skøivany: louky u železnièní stanice. – Kosièky: louky u Tøesického rybníka. – Strašov: na již. okraji obce. – Opatov: louky v okolí obce. – Zádražany: louky sev. obce. – Hlušice: louky na severových. okraji obce. – Chudeøice: louky

200

Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová: Materiály ke květeně Novobydžovska II

na okraji lesa Lhotáèek. – Káranice : louky na vých. okraji obce. – Luková: louky u železnièní stanice. – Nepolisy: louky u silnice na vých. okraji obce. – Chlumec n. Cidlinou: louky u rybníka na sev. okraji obce. – Choovice: louky u rybníka. – Zbraò: louky sev. obce. – Hradiško: louky na již. okraji Proudnického rybníka. – Kundratice: louky již. obce. – Písek: louky u bývalého mlýna Hrázka sev. obce. – Loukonosy: louky u Cidliny. – Žiželice: louky na sev. okraji obce. – Újezd: louky záp. obce. – Komárov: u rybníka vých. obce. Brachypodium pinnatum (L.) Beauv. – Obora: stráòky u silnice vých. obce. – Podoliby: Hlavní alej v lese záp. obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park. – Lovèice: u dvora Bludy již. obce. – Polní Chrèice: stránì sev. a severových. obce. – Domanovice: okraj Žiželického lesa. – Hradiško: okraj lesa jihozáp. obce. – Hlušice: lesy na severových. okraji obce. – Choovice: v obci. – Zbraò: v obci; u železnièní trati sev. obce. – Pøevýšov: návrší Na vinici již. obce. – Bìlušice: okraj Krakovanské bažantnice. – Božec: travnaté stránì již. obce. – Krakovany: pøi silnici vých. obce. – Vápno: na vrchu Sušina jihových. obce. Brachypodium sylvaticum (Huds.) Beauv. – Obora: les vých. obce. – Šaplava: v lesích již. obce. – Barchov: lesy severových. obce. – Skøivany: Skøivanský les vých. obce. – Hlušice: v lesích na severových. okraji obce. – Prasek: lesy vých. obce. – Mlékosrby: Mlékosrbský les již. obce. – Písek: u hájovny Luhy a u bývalého mlýna Hrázka sev. obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park. – Pøevýšov: Pøevýšovský revír; lesy u železnièní stanice. – Žiželice: na sev. okraji obce. – Olešnice: Olešnický revír záp. obce. – Kundratice: lesy sev. obce. – Luèice: køoviny u silnice na vých. okraji obce. – Radovesnice: køoviny vých. obce. – Bílé Vchynice: lesy na záp. okraji obce. – Božec: lesy vých. obce. – Lužec: lesy vých. obce. – Komárov: lesy jihových. obce na více místech. – Strašov: lesy již. obce na více místech (napø. Semínská a Vápenská alej, Soudný). Bryonia alba L. – Žantov: u rybníèku pøi silnici sev. obce. – Lovèice: køovinaté stránì záp. obce. – Polní Chrèice: køovinaté stránì sev. a severových. obce. – Žiželice: køoviny u Cidliny na sev. okraji obce. – Chlumec n. Cidlinou: na více místech v již. èásti mìsta. – Chudeøice: v obci. – Kladruby n. Labem: v obci. – Pøevýšov: železnièní stanice; na sev. okraji obce. – Choovice: køoviny v obci. – Rasochy: okraj lesa sev. obce. – Uhlíøská Lhota: v obci. – Lipec: okraj lesa vých. obce. – Božec: v obci. – Krakovany: køovinatá místa na záp. okraji obce. Butomus umbellatus L. – Skøivany: Cidlina na vých. okraji obce. – Mìník: Dolejší rybník vých. obce. – Choovice: vodní kanál v obci. – Zbraò: bøeh Cidliny na sev. okraji obce. – Chlumec n. Cidlinou: zatopený písník u silnice na sev. okraji mìsta. – Pamìtník: u mostku pøes øeku Cidlinu záp. obce. – Luèice: mokøiny na záp. okraji obce. Calluna vulgaris (L.) Hill – Lišice: les vých. obce. – Pamìtník: lesy a písèiny jihových. obce. – Štít: písèiny záp. obce. – Rasochy: lesy na vých. okraji obce. – Újezd: lesy u silnice severozáp. obce. – Uhlíøská Lhota: písèiny a borové lesy na záp. okraji

201

BOHEMIA CENTRALIS 26

obce; pískovna sev. obce. – Bílé Vchynice: lesy na záp. okraji obce. – Lipec: lesy vých. obce. – Božec: lesy vých. a severozáp. obce. – Krakovany: lesy pøi silnici do Hlaveèníku na více místech. – Komárov: Lhotecká alej jihových. obce. – Semín: pøi lesní cestì do Strašova. Camelina microcarpa Andrz. in DC. – Lišice: køovinatý svah u fotbalového høištì. – Zbraò: pøi železnièní trati sev. obce. – Krakovany: v obci. – Pøepychy: borek mezi obcí a Újezdem. – Strašov: v obci. Campanula rotundifolia L. – Obora: travnatá stráòka u železnièní trati vých. obce. – Uhlíøská Lhota: lemy silnice na vých. okraji obce. – Božec: písník na sev. okraji obce; pøi silnici na Lipec. – Újezd: v obci. – Strašov: návrší Lhotka jihozáp. obce. – Labské Chrèice: písèitý bor na vých. okraji obce; písèiny u dvora Svárava. Cardaria draba Desv. – Olešnice: na již. okraji obce. – Lovèice: v okolí dvora Bludy již. obce. – Zbraò: dvùr Korce; u železnièní trati sev. obce. – Bìlušice: vých. okraj Krakovanské bažantnice. Chrysanthemum corymbosum L. – Slavhostice: les mezi obcí a Chroustovem. – Nová Skøenìø: les Borek již. obce. – Lišice: les vých. obce. – Polní Chrèice: Kozí hùra; lesy sev. a severových. obce. – Domanovice: Žiželický les severových. obce. Cerinthe minor L. – Smidary: pøi železnièní trati severozáp. železnièní stanice. – Zbraò: pøi železnièní trati sev. obce. – Pøevýšov: travnaté návrší Na vinici již. obce. – Domanovice: okraj Žiželického lesa severových. obce. – Klamoš: pøíkop u køižovatky silnic sev. obce. – Pøepychy: u silnice sev. obce. – Božec: v obci. Chondrilla juncea L. – Pøepychy: borek mezi obcí a Újezdem. – Krakovany: borek jihových. obce. Cirsium eriophorum (L.) Scop. – Lovèice: v okolí dvora Bludy již. obce. – Zbraò: u železnièní trati sev. obce. – Bìlušice: vých. èást Krakovanské bažantnice. Cirsium pannonicum (L.fil.) Link – Lovèice: v okolí dvora Bludy již. obce. Cirsium rivulare (Jacq.) All. – Olešnice: podél pøítoku Olešnického rybníka záp. obce. Clematis vitalba L. – Skøivany: na vých. okraji parku. – Hlušice: na severových. okraji obce pøi silnici.– Chlumec n. Cidlinou: zámecký park; u rybníka na sev. okraji mìsta; na již. okraji mìsta. – Choovice: v obci. – Zbraò: u øeky Cidliny. – Radovesnice: v obci. – Rasochy: v obci. Colchicum autumnale L. – Opatov: louky v okolí obce. – Prasek: na úpatí vrchu Chlum záp. obce; pastviny vých. obce. – Nová Skøenìø: louky již. obce. – Písek: louky u bývalého mlýna Hrázka sev. obce. – Chlumec n. Cidlinou: louky na záp. okraji mìsta; louky pøi silnici na Lišice. – Káranice: u rybníka Kocouøík. – Choovice: již. okraj Žehuòského rybníka; u dvora Korce. – Pøevýšov: u obce pøi železnièní trati již. obce. – Olešnice: louky u Olešnického rybníka severozáp. obce. – Domanovice: travnaté porosty pøi silnici severových. obce. – Bìlušice: vých. okraj Bìlušické bažantnice. – Božec: na již. okraji obce. – Hradiško: již. okraj Proudnického rybníka. – Strašov: louky již. obce.

202

Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová: Materiály ke květeně Novobydžovska II

Conium maculatum L. – Vysoèany: u kostela. – Barchov: v obci. – Barchùvek: u bývalé hájovny severozáp. obce. – Choovice: v obci. – Zbraò: v obci; u Cidliny sev. obce. – Pøevýšov: sev. a severových. èást obce; na okraji pole již. obce; na úpatí vrchu Na vinici již. obce. – Konèice: rumištì v obci. – Žiželice: u bývalého cukrovaru severových. obce. – Luèice: v obci; u silnice již. obce. – Radovesnice: v obci. – Lipec: v obci. – Božec: strouha záp. obce. – Krakovany: remízka jihových. obce. – Hlaveèník: návrší Písník severozáp. obce. – Strašov: v obci. Coronopus squamatus (Forsk.) Aschers. – Krakovany: jako plevel v kvìtinové zahrádce na autobusové zastávce (nález z roku 1985). Corynephorus canescens (L.) Beauv. – Rasochy: v obci. – Uhlíøská Lhota: v obci; pískovna sev. obce. – Pøepychy: borek mezi obcí a Újezdem. – Božec: písník na sev. okraji obce. – Krakovany: borek jihových. obce; malé písèiny pøi silnici na vých. okraji obce. – Hlaveèník: bory u silnice záp. obce. – Labské Chrèice: písèité bory na vých. okraji obce; okraj boru mezi Merendou a obcí. Cytisus nigricans L. – Vápno: na vrchu Sušina. – Labské Chrèice: bor na vých. okraji obce. Datura stramonium L. – Smidary: opuštìný sad severozáp. obce. – Èervenìves: rumištì u statku. – Chotìlice: rumištì v obci. – Skøivany: rumištì u železnièní stanice. Rozsáhlé porosty s èetnými barevnými odstíny kvìtù, které odpovídaly var. stramonium a var. tatula (L.) Torrey, se zde nacházely v roce 2000. V dalším roce byla tato lokalita zarovnána a pøipravena pro výstavbu. – Králíky: na záp. okraji obce. – Nový Bydžov: rumištì na sev. okraji obce. – Chlumec n. Cidlinou: pøi silnici na sev. okraji obce. – Radovesnice: velké porosty u silnice na sev. okraji obce. – Uhlíøská Lhota: v obci. – Božec: v obci. – Krakovany: rumištì na jihových. okraji obce. – Hlaveèník: v obci. – Labské Chrèice: v obci. Echinops sphaerocephalus L. – Lískovice: u pøejezdu železnièní trati severových. obce. – Kozojedy: bývalá cihelna záp. obce. – Smidary: železnièní stanice. – Èervenìves: rumištì u statku. – Opatov: na hrázi Štìpánského rybníka. – Hlušice: v obci. – Nový Bydžov: rumištì na sev. okraji mìsta. – Zbraò: v obci. – Kundratice: v obci; zalesnìné návrší severozáp. obce. – Krakovany: rumištì v obci. – Strašov: v obci. – Kladruby n. Labem: u osady Chaloupky severozáp. obce. Eragrostis minor Host – Nový Bydžov: rumištì na sev. okraji mìsta; železnièní stanice. – Chudonice: v obci. – Zábìdov: v obci. – Barchùvek: v obci. – Chlumec n. Cidlinou: železnièní stanice; již. èást obce; rumištì u železnièní trati na sev. okraji mìsta. – Kladruby n. Labem: v obci. – Radovesnice: v obci. – Krakovany: v obci. – Hlaveèník: v obci. – Újezd: v obci. Falcaria vulgaris Bernh. – Smidary: železnièní stanice; pøi silnici na Louènou Horu blíže železnièní trati. – Hlušice: pøi silnici na severových. okraji obce. – Lovèice: v obci; u dvora Bludy již. obce. – Polní Chrèice: travnaté porosty sev. a severových. obce. – Choovice: v obci. – Zbraò: u železnièní trati sev. obce. – Pøevýšov: v obci;

203

BOHEMIA CENTRALIS 26

návrší Na vinici již. obce. – Olešnice: jihozáp. a záp. okraj obce. – Kundratice: na sev. okraji obce. – Radovesnice: u høbitova. – Rasochy: v obci. – Žiželice: u bývalého cukrovaru. – Lipec: na okraji lesa vých. obce. – Krakovany: skládka jihových. obce. – Hlaveèník: pøi silnici na Uhlíøskou Lhotu. – Pøepychy: borek mezi obcí a Újezdem. – Labské Chrèice: již. okraj obce; u silnice na Týnec n. Labem. Filago arvensis L. – Chlumec n. Cidlinou: u zdi zámeckého parku a u opravny aut na záp. okraji mìsta. – Štít: písèiny u tìžených rybníkù „písníkù“ v lese záp. obce. – Rasochy: v obci. – Bílé Vchynice: v obci. – Krakovany: v obci; pøi silnici do Týnce n. Labem. Filago minima (Smith) Pers. – Štít: písèiny u rybníkù „písníkù“ v lese záp. obce ve velmi hojném poètu. Vyskytovaly se zde èetné ekomórfozy, zejména nízké bohatì vìtvené exempláøe ve tvaru koule. – Uhlíøská Lhota: písník sev. obce. – Bílé Vchynice: v obci. – Krakovany: podél silnice smìrem k obci Božec. Filipendula vulgaris Moench – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park. – Pøevýšov: les záp. obce; návrší Na vinici již. obce. – Káranice: okraj lesa jihových. obce. – Újezd: pøi silnici na Štít; u rybníka Davídek záp. obce. – Bìlušice: severových. èást Krakovanské bažantnice. – Strašov: v lesích již. obce na více místech (napø. Vápenská alej, Holý vrch). – Kladruby n. Labem: u samoty Chaloupky sev. obce. – Labské Chrèice: vých. okraj obce; travnaté lemy podle Labe. Galeobdolon argentatum Smejkal – Ohnišany: v obci. – Skøivany: pøi cestì vých. železnièní stanice. – Chlumec n. Cidlinou: na více místech. – Káranice: zalesnìné písníky pøi hlavní silnici severových. obce. – Lovèice: na již. okraji obce. – Choovice : v obci. – Žiželice: u bývalého cukrovaru. – Lipec: na vých. okraji obce. – Uhlíøská Lhota: v obci. Galium boreale L. – Vysoké Veselí: louky u Vysokoveselského rybníka. – Chotìlice: louky v obci; pøi zámku; u silnice pøi odboèce na Vysoké Veselí sev. obce. – Tereziny Dary: louky na severozáp. okraji obce. – Opatov: louky v okolí rybníkù Nový a Štìpánský. – Skøivany: louky vých. železnièní stanice. – Hlušice: louky na sev. okraji obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park. – Šaplava: v obci; cesta v lese již. obce. – Mìník: louky jihozáp. obce. – Luková: louky u železnièní stanice. – Mlékosrby: v okolí obce na více místech. – Zádražany: u lesíka sev. obce. – Káranice: v okolí rybníkù Kocouøík a Bìloveský; pøi okraji lesa jihových. obce. – Chudeøice: podél Starovodského potoka. – Choovice: louky v okolí obce. – Zbraò: louky sev. obce. – Pøevýšov: v okolí železnièní stanice. – Lišice: okraj lesa jihových. obce. – Luèice: v okolí obce. – Uhlíøská Lhota: louky v okolí obce. – Levín: záp. obce. – Hradiško: louky na již. bøehu Proudnického rybníka. – Bílé Vchynice: na vlhèích travnatých místech v obci. – Bìlušice: vých. okraj Krakovanské bažantnice. – Újezd: u rybníka Davídek záp. obce. Genista tinctoria L. – Polní Chrèice: svahy severových. obce. – Olešnice: okraj lesa jihozáp. obce. – Kouty: okraj lesa u silnice záp. obce.

204

Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová: Materiály ke květeně Novobydžovska II

Geranium pyrenaicum Burm. fil. – Lišice: okraj lesa jihových. obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park; na rùzných místech ve mìstì. – Luèice: v obci. – Levín: záp. obce. Gleditschia triacanthos L. – Lipec: pøi cestì na vých. okraji obce. Nacházejí se zde statné, bohatì plodné exempláøe. Gnaphalium sylvaticum L. – Kobylice: les vých. obce. – Prasek: lesy vých. obce. – Káranice: zarostlé písníky u hlavní silnice severozáp. obce. – Štít: v lesích záp. obce. – Rasochy: v obci. – Semín: Lhotecká alej severozáp. obce. Gnaphalium uliginosum L. – Opatov: u rybníka Nový. – Barchov: u rybníèku v obci. – Vysoèany: u rybníèkù severových. obce. – Prasek: lesní cesty vých. obce. – Nepolisy: pøíkop u silnice smìrem na Zádražany. – Zádražany: u rybníèku v obci. – Chlumec n. Cidlinou: na více místech v sev. èásti mìsta; u rybníkù na sev. okraji mìsta. – Domanovice: Žiželický les severových. obce. – Olešnice: na již. okraji obce. – Štít: písèiny u rybníkù záp. obce. – Luèice: v obci. – Újezd: v obci. – Krakovany: bory vých. obce na více místech. Hyoscyamus niger L. – Radovesnice: v obci. – Krakovany: v obci; pøi silnici na Uhlíøskou Lhotu. – Labské Chrèice: pole v sousedství Labe. Hypericum hirsutum L. – Obora: les vých. obce. – Vysoké Veselí: lesy ca 2 km vých. od obce. – Králíky: lesy u bývalé myslivny sev. obce. – Chotìlice: okraj lesa pøi silnici sev. obce. – Šaplava: lesy již. obce. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park; køoviny u železnièní stanice. – Polní Chrèice: lesy u bývalé myslivny severových. obce. – Domanovice: Žiželický les severových. obce; Domanovický les vých. obce. – Kundratice: lesík severových. obce. – Strašov: v lesích již. obce na více místech. Impatiens noli-tangere L. – Obora: les vých. obce. – Barchov: v pøíkopu u silnice v lese severových. obce. – Mlékosrby: Mlékosrbský les. – Písek: u hájovny Luhy sev. obce; u bývalého mlýna Hrázka sev. obce. – Hlušice: pøíkop u silnice na severových. okraji obce. – Káranice: u rybníka Kocouøík; Dolní Bìloveský rybník jihových. obce. – Žiželice: u øeky Cidliny na sev. okraji obce. Lathyrus niger L. – Obora: les vých. obce. – Lískovice: lesík severových. obce. – Vysoké Veselí: les u silnice vých. obce. – Chotìlice: les sev. obce. – Žlunice: lesy záp. obce. – Šaplava: les Koøínek severozáp. obce; les již. obce. – Louèná Hora: lesy vých. obce. – Podoliby: Hlavní alej v lese severozáp. obce. – Sekeøice: lesy záp. obce. – Chroustov: lesy vých. obce; sev. èást Skøivanského lesa. – Králíky: lesy u bývalé myslivny sev. obce. – Opatov: lesy v okolí Nového rybníka. – Prasek: lesy vých. obce; vrch Chlum záp. obce. – Zdechovice: lesy vých. obce. – Nová Skøenìø: borek jihových. obce. – Barchùvek: les severozáp. obce. – Barchov: lesy u kaplièky sv. Františka severových. obce. – Zádražany: les u silnice sev. obce. – Lišièky: Vlkovský revír severových. obce. – Mlékosrby: Mlékosrbský les již. obce. – Písek: u myslivny Luhy sev. obce. – Lovèice: les u silnice vých. obce. – Pøevýšov: lesy v okolí obce. – Chlumec n. Cidlinou: osada Krašov jihozáp. obce. – Olešnice: lesy

205

BOHEMIA CENTRALIS 26

jihozáp. obce. – Polní Chrèice: Kozí hùra; lesy severových. obce. – Domanovice: Žiželický les severových. obce. – Lipec: les severových. obce. – Vápno: vrch Sušina jihových. obce. Lathyrus tuberosus L. – Obora: okraj lesa vých. obce. – Volanice: v obci. – Kozojedy: v bývalé cihelnì. – Vysoké Veselí: na hrázi Vysokoveselského rybníka. – Ohnišany: pøi silnici jihových. obce. – Šaplava: v obci. – Kouty: na kraji lesa záp. obce. – Žlunice: okraj lesa záp. obce. – Chotìlice: v obci. – Louèná Hora: pøi silnici severových. obce. – Smidary: železnièní stanice. – Èervenìves: rumištì u bývalého statku; v osadì Stíhòov. – Sekeøice: okraj lesa záp. obce. – Smidarská Lhota: na návsi. – Hlušice: pøi zámku. – Skøivany: u železnièní stanice. – Králíky: v obci. – Sloupno: v prostoru bývalého zámku.– Kobylice: v obci. – Prasek: na sev. okraji obce. – Nový Bydžov: u mostu pøes Cidlinu. – Zábìdov: v obci. – Zdechovice: rumištì na vých. okraji obce. – Barchov: u rybníèku v obci. – Zádražany: u rybníèku v obci. – Luková: železnièní stanice. – Lišice: v obci. – Písek: u bývalého mlýna Hrázka sev. obce. – Káranice: železnièní stanice. – Chudeøice: u silnice již. obce. – Lovèice: v obci; u dvora Bludy již. obce. – Pøevýšov: u železnièní stanice; v blízkém okolí obce. – Choovice: v obci. – Zbraò: u dvora Korce; u železnièní trati sev. obce. – Olešnice: na jihových. okraji obce. – Klamoš: v obci. – Polní Chrèice: stráò severových. obce. – Domanovice: v obci. – Rasochy: pøi silnici na obec Hlaveèník (vrch Písník). – Krakovany: v obci. – Hlaveèník: v obci. – Uhlíøská Lhota: na záp. okraji obce. – Tetov: v obci. – Újezd: v obci. – Labské Chrèice: již. okraj obce. – Vápno: okraj lesa již. obce. Lilium martagon L. – Šaplava: les již. obce. – Chroustov: les pøi silnici na Slavhostice. – Nová Skøenìø: les Borek jihových. obce. – Polní Chrèice: Kozí hùra; pøi bývalé myslivnì severových. obce. – Domanovice: Žiželický les severových. obce; Domanovický les vých. obce. – Lipec: lokalita U tøí sklepù v lese severových. obce. Lithospermum arvense L. – Choovice: pole vých. obce. – Olešnice: travnatá místa na okraji lesa. – Bílé Vchynice: v obci. – Krakovany: v blízkém okolí obce. Lotus tenuis W. et K. in Willd. – Kobylice: v obci. – Opatov: na bøehu Nového rybníka. Lycopsis arvensis L. – Polní Chrèice: na poli v okolí obce. – Uhlíøská Lhota: v obci. – Štít: v okolí hostince Chárovna severozáp. obce. – Krakovany: skládka na sev. okraji obce. – Komárov: v obci. Lythrum hyssopifolia L. – Opatov: písèitý bøeh Nového rybníka. – Újezd: záp. èást obce. – Komárov: u silnice na již. okraji obce. Majanthemum bifolium L. – Bìžný druh rostoucí velmi hojnì pøedevším v listnatých lesích i hájích. Pro informaci uvádíme jména obcí, v jejichž nejbližším okolí se tento druh nachází: Obora, Lískovice, Ohnišany (les Koøínek), Šaplava, Vysoké Veselí, Chotìlice, Žlunice, Louèná Hora, Podoliby, Sekeøice, Skøivany, Hlušice, Králíky, Opatov, Kobylice, Prasek, Nová Skøenìø, Zdechovice, Libeò, Barchùvek, Mìník, Barchov, Zádražany, Mlékosrby, Lišièky, Lišice, Lovèice, Pøevýšov, Chlu-

206

Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová: Materiály ke květeně Novobydžovska II

mec n. Cidlinou, Písek, Káranice, Chudeøice, Olešnice, Polní Chrèice, Domanovice, Rozehnaly, Ohaøe, Lipec, Božec, Bílé Vchynice, Bìlušice, Hlaveèník, Kolesa, Strašov, Labské Chrèice. Malva mauritiana L. – Chotìlice: rozsáhlý porost na degradované louce pøi Cidlinì v obci. Malva sylvestris L. – Èervenìves: rumištì u statku. – Louèná Hora: u døevìného kostelíka. – Bydžovská Lhotka: v obci. – Chlumec n. Cidlinou: v prostoru železnièní stanice; již. èást mìsta. – Zádražany: v obci. – Radovesnice: v obci. – Hlaveèník: v obci. Melandrium noctiflorum (L.) Fries – Staré Smrkovice: u železnièní stanice. – Chotìlice: pole u silnice pøi odboèce na Vysoké Veselí. – Smidary: pole u železnièní stanice. – Skøivany: pole kukuøice na sev. okraji Skøivanského lesa. – Lipec: v obci; písník sev. obce. – Radovesnice: v obci. – Krakovany: v obci. Mercurialis annua L. – Smidary: opuštìný sad a rumištì pøi silnici severozáp. obce. – Skøivany: u bývalé hájovny na sev. okraji Skøivanského lesa. – Èervenìves: rumištì u fotbalového høištì. – Lipec: na vých. okraji obce. – Krakovany: v obci. Mercurialis perennis L. – Chlumec n. Cidlinou: zámecký park. – Polní Chrèice: Kozí hùra; lesy u bývalé myslivny severových. obce. – Domanovice: Žiželický a Domanovický les. – Strašov: lesy již. obce. – Hradiško: lesík pøi silnici záp. obce. – Semín: u osady Semínská vrata severozáp. obce. – Labské Chrèice: hájový komplex severových. obce. Milium effusum L. – Bìžný druh rostoucí pøevážnì ve vlhèích listnatých lesích. Lokality uvádíme jmény obcí, v jejichž nejbližším okolí jsme pšeníèko rozkladité nalezli: Obora, Lískovice, Vysoké Veselí, Ohnišany (les Koøínek), Chotìlice, Šaplava, Kouty, Louèná Hora, Podoliby, Žlunice, Sekeøice, Skøivany, Hlušice, Králíky, Opatov, Nová Skøenìø, Prasek, Kobylice, Zdechovice, Barchùvek, Bydžovská Lhotka, Barchov, Zádražany, Lišièky, Lišice, Mlékosrby, myslivna Luhy, Lovèice, Chlumec n. Cidlinou, Káranice, Pøevýšov, Polní Chrèice, Domanovice, Krakovany, Strašov. Nonea pulla (L.) DC. – Polní Chrèice: stránì severových. obce. – Pøevýšov: travnaté návrší Na vinici již. obce. – Žiželice: na sev. okraji obce. Origanum vulgare L. – Polní Chrèice: køovinatá stráò severových. obce. Oxalis repens Thunb. –Tento druh je rozšíøen pøedevším na okrajích cest, chodníkù, v zahradách apod. Byl nalezen v obcích : Chlumec n. Cidlinou, Choovice, Pøevýšov, Lovèice, Rozehnaly, Luèice, Bílé Vchynice, Krakovany, Tetov, Újezd, Komárov. Paris quadrifolia L. – Obora: les vých. obce. – Domanovice: Domanovický les vých. obce. – Bìlušice: Krakovanská bažantnice. – Lipec: lokalita U tøí sklepù v lesích severových. obce. – Strašov: lesy již. obce (Soudný, U baráèku). – Labské Chrèice: mezi obcí a osadou Merendou. Phyteuma spicatum L. – Hlaveèník: již. obce (nález z roku 1985).

207

BOHEMIA CENTRALIS 26

Poa supina Schrad. – Kolesa: lesní cesta a lesní okraje pøi silnici na Kladruby n. Labem. Pozoruhodný nález druhu, který se vyskytuje v nížinì velmi vzácnì. Tento druh se èasto zamìòuje s druhem P. annua, od kterého se liší pøedevším poètem chromozomù 2n = 14 a delšími prašníky (až 2 mm). Pteridium aquilinum (L.) Kuhn – Pøevýšov: jihozáp. lem Olešnického polesí. – Ohaøe: lesy sev. obce; lokalita Høeben severových. obce. – Domanovice: Domanovický les vých. obce. – Levín: køoviny záp. obce. – Rozehnaly: les vých. obce. – Hradiško: lesík u silnice jihozáp. obce. – Kundratice: les jihozáp. obce. – Pamìtník: lesy již. a jihových. obce. – Štít: les jihozáp. obce. – Lipec: lesy vých. obce; les pøi silnici severových. obce. – Bílé Vchynice: les na záp. okraji obce. – Kolesa: lesy severozáp. obce. – Komárov: lesy sev. obce. – Strašov: lesy již. a jihových. obce (návrší Holý vrch, Vápenská alej, Soudný). – Kladruby n. Labem: u osady Chaloupky. – Krakovany: hájky u silnice vých. obce. – Labské Chrèice: hájový komplex severových. obce; pøi silnici na Sváravu. Puccinellia distans (L.) Parl. – Nový Bydžov: rumištì a pøi silnici na sev. okraji mìsta. – Chlumec n. Cidlinou: ruderalizovaná místa mezi vilkami na již. okraji mìsta; u opravny aut na záp. okraji mìsta. – Lovèice: v obci. – Levín: pøi silnici již. obce. Pulmonaria obscura Dumort. – Bìžný druh rostoucí pøevážnì ve vlhèích listnatých lesích. Uvádíme jména obcí, v jejichž blízkosti jsme tento druh nalezli: Obora, Lískovice, Vysoké Veselí, Ohnišany, Chotìlice, Šaplava, Louèná Hora, Podoliby, Žlunice, Sekeøice, Skøivany, Opatov, Nová Skøenìø, Prasek, Kobylice, Zdechovice, Mìník, Barchùvek, Barchov, Zádražany, Lišièky, Lišice, Mlékosrby, Lovèice, Pøevýšov, Chlumec n. Cidlinou, Polní Chrèice, Domanovice, Ohaøe, Rozehnaly, Olešnice, Hradiško, Bìlušice, Hlaveèník, Strašov, osada Chaloupky u Kladrub n. Labem. Ranunculus lanuginosus L. – Lipec: lokalita U tøí sklepù v lesích severových. obce. – Hradiško: háj mezi obcí a Kundraticemi. – Labské Chrèice: hájový komplex severových. obce. Ranunculus sceleratus L. – Chotìlice: degradovaná louka pøi silnici na vých. okraji obce. – Skøivany: u mostu pøes Cidlinu na vých. okraji obce. – Mìník: v pøíkopu silnice na záp. okraji obce velmi hojnì. – Žantov: u rybníka sev. obce. – Konèice: u rybníèku v obci. – Žiželice: u øeky Cidliny na sev. okraji obce. – Zbraò: v obci. – Božec: v obci. – Lipec: v obci. – Újezd: u rybníka Davídek záp. obce. Rosa gallica L. – Šaplava: pøi lesní cestì již. obce. – Louèná Hora: paseka pøi silnici severových. obce. – Polní Chrèice: køovinatá stráò severových. obce. – Chlumec n. Cidlinou: v lesích pøi železnièní trati záp. mìsta. – Bìlušice: již. èást Krakovanské bažantnice. – Lipec: Záhorský les záp. obce. Rumex hydrolapathum Huds. – Sekeøice: u rybníka v obci (rozsáhlé porosty). – Nová Skøenìø: rybníèek v obci. – Kosièky: sev. bøeh Tøesického rybníka. – Káranice: zarostlý rybník (písník) severozáp. obce. – Žiželice: Mlýnská Cidlina sev. obce. –

208

Jindřich Chrtek sen., Milan Marek a Blanka Skočdopolová: Materiály ke květeně Novobydžovska II

Radovesnice: v obci. – Újezd: u rybníka Davídek záp. obce. – Labské Chrèice: mokøady již. a jihozáp. obce. Salvia pratensis L. – Volanice: stráò na záp. okraji obce. – Kozojedy: v bývalé cihelnì. – Žlunice: okraj lesa záp. obce. – Sekeøice: okraj lesa záp. obce. – Chroustov: okraj lesa severových. obce. – Polní Chrèice: Kozí hùra; stránì severových. obce. – Lovèice: u dvora Bludy již. obce. – Zbraò: u železnièní trati sev. obce. – Chýš: okraj lesa vých. obce. – Bìlušice: již. èást Krakovanské bažantnice. Salvia verticillata L. – Polní Chrèice: stránì severových. obce. – Zbraò: u železnièní trati sev. obce. – Pøevýšov: vrch Na vinici již. obce. Sedum hispanicum L. – V poslední dobì se rychle šíøí jako plevel na okrasných záhonech, na chodnících a podobných lokalitách v tìchto obcích: Barchov, Chlumec n. Cidlinou, Pøevýšov, Káranice, Chudeøice, Božec, Lipec, Rasochy, Bílé Vchynice, Újezd a Komárov. Sarothamnus scoparius (L.) Wimm. ex Koch – Šaplava: les Koøínek severozáp. obce; u høbitova jihozáp. obce. – Chlumec n. Cidlinou: pøi železnièní trati na sev. okraji mìsta. – Olešnice: okraj lesa již. a jihozáp. obce; severových. a jihových. cíp Olešnického rybníka záp. obce. – Lipec: v obci. – Bílé Vchynice: v obci. – Újezd: v obci; u høbitova. – Strašov: v obci. Urtica urens L. – Roste na rùzných místech v obcích, na skládkách a rumištích, v zahrádkách, na železnièních stanicích apod.: Ohnišany, Louèná Hora, Chotìlice, Smidary, Skøivany, Sloupno, Nový Bydžov, Králíky, Barchov, Chlumec n. Cidlinou, Žiželice, Choovice, Luèice, Rasochy, Radovesnice, Kundratice, Božec, Tetov, Újezd. Veronica scutellata L. – Barchov: u rybníèku v obci. – Žantov: rybníèek sev. obce. – Opatov: u rybníka Nový. – Lišièky: u rybníka v lesích severových. obce. – Chlumec n. Cidlinou: na bøehu rybníka Jordán. – Vápno: u rybníka pøi silnici na Malé Výkleky. Vicia cassubica L. – Vysoké Veselí: les 2 km vých. obce. – Žlunice: les záp. obce. – Chudeøice: okraj lesa Lhotáèek jihových. obce. – Domanovice: Domanovický les vých. obce. Vicia lathyroides L. – Lišice: okraj fotbalového høištì v obci. – Pøevýšov: návrší Na vinici již. obce. – Olešnice: travnaté porosty na jihozáp. okraji obce. – Chlumec n. Cidlinou: Pražská ulice na již. okraji mìsta. – Rasochy: úhor severozáp. obce. – Semín: u samoty Semínská vrata severozáp. obce. Závěr

Druhová diverzita vyšších rostlin na Novobydžovsku se bìhem posledních 80 let pøíliš nezmìnila. Nìkteré druhy sice pravdìpodobnì vymizely, napø. Cypripedium calceolus, avšak vìtšinu druhù, uvádìných v rukopisech Vodáka a Deyla, se podaøilo

209

BOHEMIA CENTRALIS 26

ovìøit. Domníváme se, že nìkteré dosud nenalezené druhy by mohly být pøi dalším výzkumu ještì objeveny (napø. Adenophora liliifolia – cf. Kovanda 2000). Tato skuteènost zøejmì souvisí s tím, že v tomto území nedošlo k zásadním zásahùm do pøírodního prostøedí a krajiny. Nevznikly zde žádné „velkostavby”, hustota sídel i dopravní sí železnic a silnic zùstala v podstatì nezmìnìna. Také lesní porosty jsou zachovány více ménì v pùvodním rozsahu a složení. Zmìny v rostlinném krytu, pøedevším ubývání nìkterých druhù, nemusí být pøímo zpùsobeny negativní èinností èlovìka, ale mohou být druhotnì ovlivnìny pozvolnými zmìnami životního prostøedí (napø. emisemi, kyselými dešti, chemizací zemìdìlské pùdy apod.). Je pozoruhodné, že druhové bohatství této oblasti zùstává pøibližnì na stejné úrovni jako v minulosti, což potvrzují nejen naše výzkumy, ale také èetné botanické práce zabývající se kvìtenou Novobydžovska za více než 150 let. Z tohoto období bylo publikováno 290 èlánkù týkajících se floristických pomìrù této oblasti ve vìtším nebo menším rozsahu. Novobydžovsko tak zùstává stále ještì botanicky zajímavou oblastí, jehož další výzkum jistì pøinese nové nálezy, které obohatí souèasné znalosti o rozšíøení rostlin v Èeské republice. Pøedložená práce byla vypracována za finanèní podpory Ministerstva kultury ÈR (VZF02/98: NMPM 00001).

Literatura Deyl M. (1943): Kvìtena Novobydžovska. – Ms. [depon. in Bot. odd. Národního muzea, Prùhonice]. Chrtek J., Marek M. et Skoèdopolová B. (2002): Materiály ke kvìtenì Novobydžovska. – Muzeum a souèasnost, Roztoky, ser. natur., 16: 31–39. Kovanda J. (2000): 5. Adenophora Fisch. – zvonovec. – In: Slavík B. [ed.]: Kvìtena ÈR 6. – Academia, Praha, 748 s. Vodák J. (1910–1920): Kvìtena Bydžovska a Chlumecka se zøetelem k okresùm sousedním. – Ms. [depon. in Mìstské muz. Nový Bydžov].

Recenzent: Mgr. Pavel Špryòar

210

Bohemia centralis, Praha, 26: 211–223, 2003

Ostružiníky centrálních Brd Brambles of the central part of the Brdy Mts. (Central Bohemia) † Josef Holub a Tomáš Kučera1) Botanický ústav AV ÈR, Úsek ekologie rostlin, Dukelská 135, 379 01 Tøeboò; e-mail: [email protected] 1)

■ Abstract. During three excursions into the military area „Jince“ (Brdy Mts, Central Bohemia) in autumn 1994, twenty nine taxa of brambles were found. Regional altitudinal maxima for R. bohemiicola, R. chaerophyllus, R. clusii, R. grabowskii, R. koehleri a R. tabanimontanus were noted at 765 m a. s. l. Ten phytosociological relevés were sampled to illustrate anthropogenic character of bramble habitats. ■ Key words: Rubus, Central Bohemia, floristics, phytocoenology, military area

Úvod

Centrální Brdy jsou od 30. let 20. století souèástí vojenského výcvikového prostoru (VVP) Jince. V prvních desetiletích minulého století zde provedl podrobná floristická šetøení prof. Domin (Domin 1903, 1926). Mìla sloužit jako podpùrný argument proti zøízení vojenské støelnice, a prof. Domin tehdy konal svá pozdìjší pozorování již cílenì s ohledem na možné budoucí využití území. Po zøízení vojenské støelnice ustal v území rozvoj osídlení a v roce 1953 byl VVP zcela veøejnosti uzavøen, a tudíž nebyl pøírodovìdci bìžnì systematicky navštìvován. Výjimku tvoøil snad jen výzkum vegetace VVP provedený v sedmdesátých letech (Kopecký 1985). Až v roce 1991 se zde zaèal rozbíhat komplexní cílený pøírodovìdný prùzkum, nicménì pøevážnì formou individuálních exkurzí, jejichž výsledky byly poprvé prezentovány na semináøi 27. 1. 1993 v Pøíbrami (Nìmec 1993). Území skýtá øadu pøekvapivých fenoménù, mnohdy zcela unikátních v pomìrech støedoevropské krajiny, ukazujících na mimoøádné pøírodní pomìry (Cílek 1993, Cílek et Ložek 1993). Pùvodní vegetaèní kryt byl již èlovìkem znaènì pozmìnìn pøedevším v dùsledku lesního hospodaøení a vojenských aktivit (odlesnìní vrcholových

211

BOHEMIA CENTRALIS 26

partií). Pøesto Brdy pøedstavují pìknou ukázku nižšího oreofytika s horskými podmínkami (klima, reliéf) v jinak pahorkatinné zemìdìlsky využívané krajinì støedních Èech, s dosud zachovalou cennou vegetací (Sofron 1998). Díky dílèímu projektu Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, jsme mìli na podzim roku 1994 možnost uskuteènit do tohoto území nìkolik botanických exkurzí. Zamìøili jsme se na systematiètìjší sledování rozšíøení jediné skupiny, a to ostružiníkù. Bylo také využito znalostí a výsledkù studia získaných dlouholetým výzkumem ostružiníkù prvního z autorù (Holub 1991, 1993, 1995). Ostružiníky jsou fylogeneticky mladou skupinou, která v souèasné dobì prochází obdobím expanze. Ne všechny ostružiníky jsou expanzivní èi invazní druhy (alespoò ne v tom smyslu, jak je tento termín u nás obvykle používán), v terénu se šíøí hlavnì se zmìnami vegetace a stanoviš zpùsobenými pøevážnì èinností èlovìka. Nìkteré druhy se v posledních ca 20 letech dynamicky šíøí krajinou a zaujímají nové lokality. Migraèní cesty ostružiníkù jsou pøevážnì odrazem zpùsobu jejich šíøení – ornitochorie a antropochorie. Pøedevším ornitochorie je málo zákonitá, velkou roli zde hraje náhoda, a proto odhalování migraèních cest ostružiníkù je dost nejisté. Položky kritických taxonù jsou uloženy v herbáøi J. Holuba (v BÚ AVÈR v Prùhonicích), materiál sebraný pro rozbor úrovnì ploidie (celkem 13 druhù) byl zpracován jinde (Krahulcová et Holub 1997, 1998a, b). Nomenklatura cévnatých rostlin odpovídá práci Kubát (2002), není-li uvedeno jinak. Seznam lokalit

Celkem bylo navštíveno 28 lokalit v centrálních Brdech a okrajových partiích pøíbramského Podbrdska. Exkurze se uskuteènily 15. 10., 22. 10., 27. 10. a 19. 11. 1994. Lokality jsou vztaženy vždy k obci s nejbližším spojením po silnici. Hodnoty za N vyjadøují souøadnice (stupnì, minuty, vteøiny) severní šíøky, hodnoty za E souøadnice východní délky. 1) Obecnice, okraj lesa na JZ konci obce pøi silnici, Pod Tøemošnou, 555 m n. m., N 49.42.27, E 13.56.24, 15. 10. 1994. 2) Obecnice, okraj lesa asi 1 km SZ od obce plus pruh podél silnice smìrem k vodní nádrži Octárna, 565–575 m n. m., N 49.43.12, E 13.55.52, 15. 10. 1994. 3) Obecnice, dopadová plocha Jordán asi 6 km Z obce, pruh podél silnice pod kótou Houpák a okolí bunkru, 755–770 m n. m., N 49.43.36, E 13.51.53, 15. 10. 1994. 4) Zajeèov, køižovatka Pod Berankou asi 3 km východnì od obce, 610 m n. m., N 49.45.31, E 13.52.28, 15. 10. 1994. 5) Komárov-Malá Víska, zøícenina hradu Valdek a nejbližší okolí, 570–580 m n. m., N 49.46.28, E 13.53.41, 15. 10. 1994. 6) Komárov-Malá Víska, køižovatka u hájovny Na Hlínì asi 2 km VJV osady, 560– 565 m n. m., N 49.46.19, E 13.53.56, 15. 10. 1994.

212

Josef Holub a Tomáš Kučera: Ostružníky centrálních Brd

7) Komárov-Malá Víska, køižovatka silnic mezi kótami Krkavèina a Høebeny, 535 m n. m., N 49.45.41, E 13.53.58, 15. 10. 1994. 8) Jince, dopadová plocha Brda, køižovatka, 630 m n. m., N 49.45.12, E 13.55.19, 15. 10. 1994. 9) Jince, silnice asi 0,8 km JZ obce smìrem k Vystrkovu, 440 m n. m., N 49.46.39, E 13.58.07, 22. 10. 1994. 10) Jince-Velcí, silnièka pøi jižním okraji lesa na kopci Vystrkov, 480 m n. m., N 49.46.24, E 13.57.37, 22. 10. 1994. 11) Strašice, køižovatka na kraji lesa jižnì od obce, 500 m n. m., N 49.43.09, E 13.45.59, 27. 10. 1994. 12) Strašice-Amerika, pøejezd potoka, 515 m n. m., N 49.42.46, E 13.46.24, 27. 10. 1994. 13) Strašice-Amerika – lovecký zámeèek, 540 m n. m., N 49.42.39, E 13.46.35, 27. 10. 1994. 14) Nepomuk, bývalá obec Padr-Zadní Zábìhlá, okraj lesa, 650 m n. m., N 49.40.36, E 13.46.34, 27. 10. 1994. 15) Nepomuk, bývalá obec Padr, niva potoka a køižovatka Brdy, 620 m n. m., N 49.40.10, E 13.46.04, 27. 10. 1994. 16) Skoøice, bývalá obec Kolvín, severní okraj lesa, 625 m n. m., N 49.40.18, E 13.43.41, 27. 10. 1994. 17) Skoøice, bývalá obec Kolvín, køižovatka ve støedu enklávy, 640 m n. m., N 49.39.55, E 13.43.53, 27. 10. 1994. 18) Skoøice, bývalá obec Kolvín, jižní okraj enklávy, 580 m n. m., N 49.39.32, E 13.43.32, 27. 10. 1994. 19) Nepomuk, bývalá obec Padr, severozápadní okraj lesa, 650 m n. m., N 49.39.50, E 13.45.30, 27. 10.1994. 20) Nepomuk, bývalá obec Padr-Pøední Zábìhlá, køižovatka, 690 m n. m., N 49.39.35, E 13.47.10, 27. 10. 1994. 21) Jince – okolí železnièní stanice, 410 m n. m., N 49.46.54, E 13.59.06, 19. 11. 1994. 22) Jince – silnice smìrem do Ohrazenice, údolí Pstruhového potoka, 400 m n. m., N 49.47.26, E 13.58.02, 19. 11. 1994. 23) Ohrazenice, 400 m n. m., N 49.47.28, E 13.56.41, 19. 11. 1994. 24) Jince-Eugenov, 450 m n. m., N 49.47.39, E 13.57.24, 19. 11. 1994. 25) Jince, les severnì osady Eugenov, 460 m n. m., N 49.47.52, E 13.57.40, 19. 11. 1994. 26) Køešín, jižní okraj obce, 450 m n. m., N 49.47.50, E 13.57.00, 19. 11. 1994. 27) Køešín – silnice smìrem do Hoøovic, 450 m n. m., N 49.48.17, E 13.56.33, 19. 11. 1994. 28) Felbabka* – jižní okraj lesa na vrchu Ostrý, 440 m n. m., N 49.49.01, E 13.56.14, 19. 11. 1994. * Tato lokalita byla navštívena o rok pozdìji pøi spoleèné exkurzi J. Holuba a H. E. Webera a bylo zde na ploše cca 200 ✕ 30 m zaznamenáno 25 taxonù ostružiníkù, mj. R. hadracanthos.

213

BOHEMIA CENTRALIS 26

Seznam nalezených taxonů

Rubus barrandienicus – 27; R. bohemiicola – 1, 2, 3, 6, 27; R. brdensis – 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 26, 27, R. caesius – 2, 5, 9, 10, 16, 17, 18, 19; R. centrobohemicus – 24; R. chaerophyllus – 3, 5, 7, 14, 19, 26, 28; R. clusii – 3, 5, 6, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28; R. dollnensis – 10, 22, 27, 28; R. fasciculatus – 5, 25; R. franconicus – 2, 5, 9, 10, 22; R. grabowskii – 3, 5, 28; R. gracilis – 1, 6, 8, 11, 17, 18, 19, 22, 23, 25, 26, 27, 28; R. hirtus agg. – 2; R. idaeus – 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20; R. josefianus – 21; R. koehleri – 3, 11, 25, 28; R. kuleszae – 10; R. mollis – 5, 9, 14, 17, 18, 22, 23, 24, 26; R. montanus – 2, 10, 21, 22, 23, 24, 27; R. nessensis – 2, 3, 5, 6, 7, 8, 10, 11, 17, 18, 19, 27; R. pedemontanus – 1, 2, 5, 6, 7, 10, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 25; R. perperus – 7, 25; R. plicatus – 8, 11, 19, 20; R. radula – 4; R. rudis – 26, 27, 28; R. schleicheri – 5, 6, 11, 12, 16, 18, 25, 25, 27; R. semmonicus – 22; R. sulcatus – 27; R. tabanimontanus – 2, 3, 5, 7, 11, 19, 22, 24, 25, 27, 28; R. ser. Discolores – 5, 6, 7; R. ser. Glandulosi – 2, 11, 13, 16, 18, 19, 20. Ostružiníky se na území vyskytují ve vìtším množství hlavnì v okrajové zónì vojenského újezdu, zasahují podle dopravních linií do vlastního (centrálního) území pohoøí a do souvislé oblasti zalesnìní, místy dosahují i vyšších nadmoøských výšek; tak na cílové ploše Jordán pøi procházející silnici dosahují regionálního výškového maxima v 765 m n. m. druhy R. bohemiicola, R. chaerophyllus, R. clusii, R. grabowskii, R. koehleri a R. tabanimontanus. Oblast rozsáhlejšího výskytu ostružiníkù je hlavnì v severní èásti vojenského újezdu, kde se v tamních lesích nalézají obtížnì prostupné porosty poléhavých zástupcù tohoto rodu. Tyto rozsáhlejší porosty, „zaplevelující“ kulturní lesy s druhotným složením stromového patra, tvoøí ve studovaném území hlavnì druhy R. clusii, R. idaeus a R. pedemontanus, mnohdy jsou zde s nimi zastoupeny ve vìtším množství i druhy R. bohemiicola, R. brdensis, R. dollnensis, R. gracilis, R. hirtus agg., R. koehleri a R. tabanimontanus. Na volných plochách druhotných stanoviš se pak hlavnì vyskytují R. dollnensis a R. franconicus. Druhy osídlující spoleènì s ostružiníky druhotná stanovištì dokládají synantropní charakter ostružiníkové vegetace (tab. 1). Jedná se o naše pùvodní druhy (tzv. apofyty), které jsou èasto také nitrofilní – napø. Aegopodium podagraria, Urtica dioica aj., a o luèní a mokøadní druhy osidlující pøedevším vlhké krajnice cest a silnic (napø. Achillea millefolium, Poa sp. div., Agrostis stolonifera, Potentilla reptans, Phalaris arundinacea apod.). Dále jsou to druhy narušovaných ploch obohacovaných živinami i dalším materiálem (napø. solí, štìrkem, apod.), zpravidla rostoucí podél cest – Artemisia vulgaris, Atriplex patula, Calamagrostis epigejos, Microrrhinum minus, Cirsium arvense, Elytrigia repens, Tanacetum vulgare, Tripleurospermum inodorum apod. Výskyt tìchto druhù a spoleèenstev je v krajinì druhotný a závisí na existenci druhotných stanoviš, takže mu nelze prakticky zabránit.

214

Josef Holub a Tomáš Kučera: Ostružníky centrálních Brd

Tab. 1. Snímky porostù s dominujícími ostružiníky Table 1. Releves with brambles Číslo snímku Lokalita číslo Nadmořská výška (m n. m.) Pokryvnost E1 (%) E2 (%) Plocha snímku (m2) Počet druhů Rubus bohemiicola Rubus tabanimontanus Rubus caesius Rubus grabowskii Rubus nessensis Rubus idaeus Rubus brdensis Rubus ser. Glandulosi Rubus gracilis Rubus clusii Doprovodné druhy Calamagrostis epigejos Urtica dioica Cirsium arvense Dactylis glomerata Agrostis stolonifera Hypericum maculatum Anthriscus sylvestris Artemisia vulgaris Potentilla reptans Epilobium angustifolium Sanguisorba officinalis Aegopodium podagraria Rumex crispus Elytrigia repens Oxalis acetosella

1 1 550 95

3 5 570 90

4 2 570 90

6 14 650 90

7 18 580 80

8 24 450 90

9 25 460 90

15 9

2 2 560 80 10 20 14

15 15

15 9

25 8

20 11

20 9

20 14

5 . . . . . . . . .

. 5 + . . . . . . .

. . . 3 . . . . . .

. . . . 1 2 . . . .

. . . . . 1 5 . . .

. . . . . 1 . 4 . .

. . . . . . . . 5 1

. . . . . . . . . 5

2 . 1 .

1 1 + + + . + + . . . + . . .

. 1 + 2–3 + + . . + . . . + + .

3 1 + . . + . . . . + . + . .

2 . . . . . . . . + . . . . +

+ . . . + . . . . + . . . . +

+ 1 . + . . + + + + . . . . .

+ 1 + 1 . . 1 + + . . 2 . + .

+ . . . . + . . . .

.

Druhy v jednom snímku: Epilobium cf. obscurum 1: +, Lotus corniculatus 1: +, Potentilla erecta 1: +, Rosa canina agg. 2: 2, Galium album 2: +, Centaurea jacea subsp. angustifolia 2: +, Poa palustris 3: 2, Carex hirta 3: 1, Holcus mollis 3: 1, Achillea millefolium 3: +, Deschampsia cespitosa 3: +, Tanacetum vulgare 3: +, Taraxacum sect. Ruderalia 3: +, Carex brizoides 4: 2–3, Galeopsis bifida 6: +, Sorbus aucuparia juv. 6: +, Vaccinium myrtillus 7: 1, Calamagrostis arundinacea 7: +, C. villosa 7: +, Dryopteris carthusiana 7: +, Luzula luzuloides 7: +, Senecio ovatus 7: +, Galeopsis sp. 9: +, Veronica chamaedrys 9: +, Festuca rubra agg. 9: r, Tragopogon orientalis 9: r.

Zcela jiný pohled je na druhy nepùvodní. Ty se do volné krajiny dostaly jednak zámìrným zavleèením (napø. v místech bývalých èi souèasných obcí: Aster sp., Hemerocallis sp., Physocarpus opulifolius, Reynoutria japonica, Solidago canadensis,

215

BOHEMIA CENTRALIS 26

Spiraea salicifolia s. l.), jednak samovolnì – Matricaria discoidea, Epilobium ciliatum, Impatiens parviflora. Výskyt synantropních druhù byl zaznamenán prakticky na celém území, výskyt neofytù (moderní složky synantropní flóry) zatím pouze v okrajových èástech regionu. Lze však oèekávat i jejich šíøení. Charakter nízkých porostù poléhavých ostružiníkù v lese ukazuje následující snímek zapsaný ve vlhké olšinì u lesní silnièky východnì od obce Strašice, 500 m n. m. (lokalita 11), 400 m2, 27. 10. 1994. E3 (70 %): Alnus glutinosa 3, Populus tremula 1, Betula pendula +, Picea abies +, E2 (5 %): Alnus glutinosa 1 ER (35 %): Rubus brdensis 2–3, R. schleicheri 1–2, R. idaeus +, R. koehleri +, R. nessensis +, R. plicatus +, E1 (50 %): Carex brizoides 3–4, Dryopteris carthusiana +, Equisetum sylvaticum + Poznámky k ostružiníkové květeně*

Rozšíøení ostružiníkù je v poslední dobì pøedmìtem intenzivního batologického výzkumu (Holub 1995, Weber 1995, další odkazy na novìjší práce viz http: // www.butbn.cas.cz/rubus). Na studovaném území byly zjištìny následující druhy a druhové skupiny: A. Druhy Rubus barrandienicus Holub et Palek: Druh na území relativnì vzácný, zasahující jen do jeho nejsevernìjší èásti (Køešín – Felbabka). Nedávno popsaný, pøevážnì vázaný na území vnitøních Èech, èastìji zastoupený na Køivoklátsku a v severním Podbrdsku (v Podbrdsku je umístìna i lokalita typu). Druh lesní, vyskytující se hlavnì na lesních svìtlinách a pøi lesních cestách. Druh má tìžištì rozšíøení v ÈR. Rubus bohemiicola Holub: Druh na území roztroušený, hlavnì v jeho okrajových oblastech, èastìji na území od Obecnice po Bohutín. Do vnitøní èásti vojenského újezdu zasahuje jen jednotlivými lokalitami. Typickými stanovišti jsou lesní okraje, je však zastoupen i v zastínìnìjších lesních porostech. Morfologicky velmi nápadný druh s rozsáhlým areálem v Èechách (zejména jižní polovina Èech), jejichž hranice však nepøekraèuje. Endemit Èech. Rubus brdensis Holub: V Brdech velmi hojný druh, má zde centrum svého celkového areálu i centrum svého kvantitativního zastoupení, jak o tom svìdèí poèet zjištìných lokalit; z tohoto faktu bylo odvozeno jeho vìdecké i èeské jméno (ostružiník brdský). Jedná se o typický lesní druh, vyskytuje se jak na lesních okrajích, tak * Tyto poznámky sepsal J. Holub koncem roku 1994. Jelikož batologický prùzkum ÈR od té doby velmi pokroèil a pøinesl množství nových údajù, byl pùvodní text doplnìn P. Havlíèkem.

216

Josef Holub a Tomáš Kučera: Ostružníky centrálních Brd

èasto i v souvislejších lesních porostech; v severní èásti území je vzácnìjší a jeho souvislejší výskyt v centru pohoøí je zde roztrhán do jednotlivých izolovaných lokalit, tak jak je tomu i v jiných sousedních fytogeografických oblastech, do nichž z Brd proniká (Podbrdsko, Køivoklátsko, Plánický høeben, Plzeòská pahorkatina). Druh s omezeným rozšíøením, endemit Èech, vázaný na jihozápadní kvadrant Èech. Rubus caesius L.: Obecný druh kvìteny ÈR, roztroušený na rùzných místech vojenského újezdu, vyskytující se pøevážnì na volných plochách, v pøíkopech silnic a cest, na mezích, v intravilánech obcí a na slabì ruderalizovaných plochách. Snáší vyšší množství dusíku v pùdì. Druh se širokým eurosibiøským areálem. Rubus centrobohemicus Holub: Druh zastoupený v okrajových èástech území, vedle výskytu u Jincù (Eugenov) napø. u Orlova. Do nitra brdského území neproniká. Hlavní jeho výskyt je ve svìtlých èi prosvìtlených lesích, na lesních okrajích a na pasekách. Druh s omezeným rozšíøením, známý jen z vnitøních Èech, èastìji zastoupený ve støedním Povltaví, odkud zasahuje na okolní území, a tedy až do Brd. Endemit Èech neobsazující stanovištì ovlivnìná ve vyšším stupni lidskou èinností. Rubus chaerophyllus Sagorski et W. Schultze: Druh na území vojenského újezdu roztroušený. Z hlediska ekologického je to druh lesní, snášející zastínìní. Mimo les se témìø nevyskytuje. Je zastoupen ve všech sousedních fytogeografických oblastech. Jeho celkový areál je støedoevropský, v Èechách dosahuje své hranice smìrem k východu. Rubus clusii Borbás: Druh na území nerovnomìrnì rozšíøen, v jižní polovinì vojenského újezdu roztroušený, v severní èásti pak velmi hojný až pøevládající v místní ostružiníkové kvìtenì jak poètem svých lokalit, tak i hojností na nich. Druh lesních okrajù a pasek, z nichž proniká i do souvislejších lesních porostù, ale i mimo les (v køovinách na mezích). Druh vytváøí rozsáhlejší hnízdovité a obtížnì prostupné porosty, charakteristické svými tmavì zelenì zbarvenými listy i v zimním období. Celkový areál je omezen na jihovýchodní kvadrant støední Evropy, v severní èásti Brd a v pøilehlých územích se jedná o jedno z center jeho kvantitativního výskytu v ÈR (pøibližnì v jižní polovinì ÈR). Rubus dollnensis Spribille: Zástupce sekce Corylifolii, roztroušený na území, hlavnì v jeho severní èásti. V ÈR obecný druh, vyskytující se èasto na volných, mnohdy ruderalizovaných plochách, snášející nadbytek dusíku (podél komunikací, intravilány, v lesních lemech a okrajích i v lesních porostech). Druh s hlavním výskytem v ÈR (jen nepatrnì zasahuje do jihozápadního Polska – v pøíhranièí), mající na území ÈR centrum hojnosti svého výskytu. Rubus fasciculatus Ph. J. Mueller: Na území øídce zastoupený druh, vyskytující se hlavnì v okrajových oblastech, spíše teplomilný a hlavnì svìtlomilný zástupce sekce Corylifolii, vyskytující se na mezích, volných prostorách a lesních okrajích, do lesních porostù jen málo pronikající a pak netypicky vyvinutý. Druh se širokým celkovým areálem, u nás roztroušený, èastìji zastoupený v oblastech teplomilné kvìteny.

217

BOHEMIA CENTRALIS 26

Rubus franconicus H. E. Weber: Na území roztroušený, pøevážnì na volných plochách – silnièní pøíkopy, køoviny, intravilány obcí, lesní okraje, v lesích jen zøídka a netypicky vyvinutý. Snáší nadbytek dusíku v pùdì, proto je i na ruderálních místech, v akátinách apod. V Èechách obecný druh, který zde však dosahuje hranice svého celkového areálu smìrem k východu. Rubus grabowskii Günther et al.: Na území zastoupen jen øídce a na lokalitách pouze jednotlivými rostlinami, a to pøevážnì jen v okrajových územích vojenského újezdu. Druh spíše svìtlomilný, do souvislejších lesních porostù ve sledovaném území neproniká. Vyskytuje se hlavnì na mezích, v køovinách, na lesních okrajích, v teplejších oblastech i v prosvìtlených lesních porostech (napø. v Polabí aj. velmi èasto pøímo v lesních porostech). Druh se širokým celkovým areálem, jenž má centrum rozšíøení ve støední Evropì, v ÈR spíše hojný v oblasti výskytu teplobytné kvìteny. Rubus gracilis J. Presl et C. Presl: Druh na území èastìji zastoupen, hlavnì však èetný v severní èásti vojenského újezdu. Jeho výskyt se váže na lesní okraje, okraje lesních cest a paseky, v souvislých lesních porostech vzácnì. Obvykle indikuje lepší pùdní podmínky. Støedoevropský druh, v Èechách dosti èastý. Rubus hirtus Waldst. et Kit. (agg.): Tento taxon pøedstavuje soubor urèitých morfotypù ze skupiny ser. Glandulosi. Je typickým zástupcem lesní vegetace, a to i ve spoleèenstvech pùvodních listnatých lesù. Na území nalezen jen vzácnì, èást jeho výskytu mùže být zachycena v rámci ser. Glandulosi. Druh se širokým areálem, s výskytem hlavnì v oblasti støedoevropských hor, zasahující i do vyšších poloh. Nejèastìji se u nás vyskytuje v submontánním stupni. Rubus idaeus L.: Maliník je ve vojenském újezdu hojnì zastoupen v nejrùznìjších typech rostlinných spoleèenstev od køovinatých mezí a pasek až po prosvìtlené lesy. Na studovaném území se vyskytuje v celé jeho oblasti, spíše však roztroušenì, a nevytváøí zde rozsáhlé souvislejší porosty. Jeho výskyt indikuje bohatší pùdní podmínky, pùdy humózní, dobøe zásobené dusíkem. Druh se širokým eurosibiøským areálem, v ÈR pravdìpodobnì nejrozšíøenìjší ostružiník. Rubus josefianus H. E. Weber: Druh zjištìný na jedné lokalitì u Jincù. Druh svìtlomilný, rostoucí pøevážnì na volných plochách. Stanovištìm se nový výskyt ponìkud liší od obvyklého charakteru výskytu tohoto druhu na bazických pùdách vzniklých na mìkèích horninách. Støedoevropský druh, èastìjší pøibližnì v západní polovinì støedních Èech (jinde v Èechách ojedinìle, trochu hojnìji je zastoupen v jihozápadních Èechách, chybí v jižních a jihovýchodních Èechách a na Moravì). Rubus koehleri Weihe: Na území øídce roztroušený druh s výskytem na lesních okrajích, u lesních cest, ale zasahující i do souvislejších lesních porostù, zde však mnohdy v morfologicky atypickém utváøení. Místy spoleènì s jinými druhy (napø. R. clusii) tvoøí obtížnì prostupné porosty v bylinném patøe lesních porostù. Støedoevropský druh, dosahující pravdìpodobnì jihovýchodní hranice svého areálu v ÈR.

218

Josef Holub a Tomáš Kučera: Ostružníky centrálních Brd

Rubus kuleszae Zieliñski: Svìtlomilný druh vyskytující se zpravidla na mezích nebo v køovinách, nalezený jen vzácnì v okrajové zónì vojenského újezdu u Jincù. Nedávno popsaný široce rozšíøený druh ve východní èásti støední Evropy s roztroušeným výskytem v ÈR. Rubus mollis J. Presl et C. Presl: Dosti hojnì roztroušený druh, hlavnì v okrajových územích vojenského újezdu. Druh svìtlomilný, zpravidla nevstupující do souvislých lesních porostù. Nejèastìji na mezích, pøi cestách, v køovinách a na lesních okrajích, spíše ve výslunných polohách. Støedoevropský druh, dosti hojný v Èechách, hlavnì v teplejších oblastech. Rubus montanus Libert ex Lejeune (s. l.): Na území roztroušený druh, jen málo pronikající do centra Brd, pøevážnì se vyskytuje v okrajových oblastech pohoøí. Druh svìtlomilný, s výskytem na mezích, lesních okrajích, pøi lesních cestách; v oblasti souvislého lesního pokryvu schází. Druh s rozsáhlým areálem zahrnujícím znaènou èást Evropy, s výskytem spíše v teplejších územích, oproti Brdùm známý v poèetnìjším zastoupení ze všech sousedních oblastí (Podbrdsko, Køivoklátsko, Støední Povltaví). Rubus nessensis W. Hall: Druh na území dosti hojný, jen v severní èásti øidèeji zastoupený. Druh pasek a lesních svìtlin, vyskytující se èastìji na pùdách vlhèích, na stanovištích se spíše stagnující vodou, na pùdách jílovitých, živinami všeobecnì chudých. Celkový areál je témìø evropský, v ÈR patøí k nejhojnìji zastoupeným druhùm ostružiníkù (chybí jen v nejsušších oblastech). Rubus pedemontanus Pinkwart: Druh zastoupený na území na èetných lokalitách, vzácnìji se však vyskytuje v severní èásti území. Druh lesní, který proniká i na lesní okraje, ne však mimo lesní komplexy. Celkový areál je støedoevropský, v ÈR probíhá hranice jeho hojnìjšího výskytu smìrem k jihovýchodu. V Èechách patøí k hojným druhùm a ve všech sousedních fytogeografických okresech je èasto zastoupen. V lesích s ostružiníkovými porosty tvoøí mnohdy rozsáhlé souvislé porosty nahrazující bylinné patro. Rubus perperus H. E. Weber: Nedávno popsaný druh z okruhu R. elatior. Zastoupen vzácnì v severní okrajové èásti vojenského újezdu. Druh prosvìtlených lesù a lesních okrajù, indikující úživnìjší typy pùd. Roste roztroušenì ve støedních a jihozápadních Èechách, jinde vzácnì (též na støední Moravì). Rubus plicatus Weihe et Nees: Na území roztroušenì, v severní èásti zøídka nebo schází. Druh mírnì vlhèích stanoviš, napø. na vlhèích pastvinách, zamokøených pasekách, na stanovištích v blízkosti rybníkù, na pùdách dobøe provlhèených, mnohdy se stagnující vodou, s jílovitým podkladem, nìkdy se vyskytuje i ve spoleèenstvech s Carex brizoides. Druh široce støedoevropský, v ÈR s roztroušeným a velmi nestejnomìrným zastoupením – takový je i charakter jeho výskytu v oblastech sousedících s Brdy. Rubus radula Weihe: Druh známý na území z jediné lokality, ze stanovištì ekologic-

219

BOHEMIA CENTRALIS 26

ky neodpovídajícího normálnímu výskytu tohoto druhu (doèasný náhodný zános?). Obvykle se vyskytuje na lesních okrajích, v køovinách a indikuje lepší pùdní podmínky. Druh støedoevropský, v ÈR roztroušený, avšak bez nìjakého zákonitìjšího pravidla výskytu. V sousedních oblastech k Brdùm se vyskytuje roztroušenì až vzácnì. Rubus rudis Weihe: Druh vázaný jen na nejsevernìjší èást území. Roste na lesních okrajích a ve svìtlých lesích na úživnìjších typech pùd. Støedoevropský druh se širším rozšíøením, v ÈR vzácný, známý z nìkolika izolovaných arel, na vìtším území roste jen v nejvýchodnìjších Èechách. Výskyt v severní èásti Brd je svázán s arelou rozkládající se v okolí Hoøovic, jež je plošnì zøejmì nejrozsáhlejší a nejbohatší oblastí výskytu tohoto druhu v ÈR. Rubus schleicheri Weihe: Druh roztroušený na brdském území. Vyskytuje se v lesích, a to i v zastínìných typech, mnohdy i na zavlhèených pùdách s porosty Carex brizoides. Støedoevropský druh, dosahující hranice svého celkového areálu smìrem k východu v Èechách, kde se vyskytuje jen roztroušenì a mezerovitì. Roztroušenì se vyskytuje i v sousedních fytogeografických okresech, smìrem na východ chybí. Rubus semmonicus H. E. Weber ined.: Jen na jedné lokalitì na okraji obce Jince. Výskyt druhu je obecnì vázán na mimolesní území a stanovištì (meze, ploty). Druh vázaný na západní oblasti støední Evropy (východní Nìmecko, Bavorsko, jihozápadní Èechy a jižní èást støedních Èech), nalezený v ÈR teprve nedávno v západních Èechách. Zjištìní tohoto taxonu pøedstavuje nejvýznamnìjší nález na studovaném území. Pùvod lokality je nejasný. Rubus sulcatus Vest: Na území zjištìn jen na jedné lokalitì v severní èásti vojenského újezdu ve slabších exempláøích; pravdìpodobný poèet lokalit bude asi vyšší vzhledem k obecnému charakteru výskytu tohoto druhu (druh jen málokdy tvoøí rozsáhlejší porosty). Lesní druh, vyskytující se hlavnì na svìtlinách, indikující úživnìjší pùdy. Støedoevropský druh s rozsáhlejším areálem, v ÈR s dosti hojnì roztroušeným výskytem. Rubus tabanimontanus Figert: Na území dosti hojnì roztroušen na stanovištích s úživnìjšími pùdami. Vyskytuje se zpravidla na lesních okrajích, na pasekách a v prosvìtlených lesích. Støedoevropský druh s centrem výskytu ve východní èásti støední Evropy, v ÈR roztroušenì. Zastoupen je ve všech sousedních fytogeografických okresech. B. Skupiny a speciální typy Vedle tìchto 29 druhù byly na území nalezeny tøi až ètyøi speciální typy (nejasného taxonomického zaøazení nebo bez taxonomické hodnoty, napø. morfologicky velmi výrazný typ zatím s nedostateèným areálem „R. cervopratorum“) a dále další zástupci dvou taxonomických skupin – ser. Discolores a ser. Glandulosi.

220

Josef Holub a Tomáš Kučera: Ostružníky centrálních Brd

Systematický přehled zástupců rodu Rubus na území vojenského prostoru Brdy

Genus Rubus Subgen. 1. Idaeobatus Focke 1. R. idaeus L. Subgen. 2. Rubus Sect. 1. Rubus Subsect. 1. Rubus 2. R. nessensis W. Hall 3. R. sulcatus Vest 4. R. barrandienicus Holub et Palek 5. R. plicatus Weihe et Nees Subsect. 2. Hiemales E. H. L. Krause in Prahl Ser. 1. Discolores (Ph. J. Mueller) Focke 6. Rubus perperus H. E. Weber 7. R. bohemiicola Holub 8. R. montanus Lej. 9. R. grabowskii Günther et al. /+ plantae speciales/ Ser. 2. Rhamnifolii (Bab.) Focke 10. R. gracilis J. Presl et C. Presl Ser. 3. Micantes Sudre 11. R. tabanimontanus Figert 12. R. chaerophyllus Sag. et W. Schultze 13. R. clusii Borbás 14. R. centrobohemicus Holub / + plantae speciales/ Ser. 4. Radula (Focke) Focke 15. R. radula Weihe 16. R. rudis Weihe Ser. 5. Hystrix Focke 17. R. koehleri Weihe 18. R. brdensis Holub 19. R. schleicheri Tratt. Ser. 6. Glandulosi (Wimmer et Grab.) Focke 20. R. pedemontanus Pinkwart 21. R. hirtus Waldst. et Kit. (agg.) /+ plantae speciales/ Sect. 2. Corylifolii Lindl. Subsect. 3. Sepincoli (Focke) Hayek

221

BOHEMIA CENTRALIS 26

Ser. 7. Sepincoli (Focke) E. H. L. Krause 22. R. franconicus H. E. Weber Ser. 8. Subthyrsoidei (Focke) Focke 23. R. kuleszae Zieliñski Ser. 9. Subcanescentes H. E. Weber 24. R. mollis J. Presl et C. Presl 25. R. semmonicus H. E. Weber ined. 26. R. fasciculatus Ph. J. Mueller Ser. 10. Subradulae W. C. R. Watson 27. R. fabrimontanus Spribille Ser. 11. Hystricopses H. E. Weber 28. R. dollnensis Spribille Sect. 3. Caesii Lej. et Court. 29. R. caesius L. Závěr

Na podzim roku 1994 byly provedeny tøi exkurze do VVP Jince za úèelem sledování kritických druhù ostružiníkù. Bylo zde nalezeno a determinováno 29 pojmenovaných taxonù ostružiníkù a nìkolik lokálních typù. Pro šest druhù bylo zaznamenáno støedoèeské výškové maximum (dopadová plocha Jordán, 765 m n. m.). Zapsáno bylo 10 fytocenologických snímkù, které dokládají synantropní charakter porostù s ostružiníky. Poděkování

Rádi bychom touto cestou podìkovali jednak RNDr. J. Nìmcovi za to, že inicioval tento prùzkum, jednak Mgr. P. Havlíèkovi za dùležité pøipomínky a doplòky týkající se aktuálních taxonomických a chorologických poznatkù k rodu Rubus a koneènì J. Hadincovi za pøipomínky a doplòky k textu. Také dìkujeme všem, kteøí se podíleli na obnovì edièní øady Bohemia centralis.

Literatura Cílek V. (1993): Geomorfologická charakteristika a skalní tvary støedních Brd. – In: Nìmec J. [ed.], Pøíroda Brd a perspektivy její ochrany, Semináø 27. 1. 1993, Pøíbram: s. 19–21. Cílek V. et Ložek V. (1993): Hodnotná maloplošná území støedních Brd. – Ochrana Pøírody, 48: 207–211. Domin K. (1903): Brdy. Studie fytogeografická. – Sborník Èeské Spol. Zemìvìd., Praha, 2: 1–84. Domin K. (1926): Studie o vegetaci Brd a povšechné úvahy o dìjinách lesních spoleèenstev a vztazích k podnebí a pùdì. – Sbor. Pøírod., Praha, s. 1–290.

222

Josef Holub a Tomáš Kučera: Ostružníky centrálních Brd

Holub J. (1991): Eight new Rubus species described from Czech Republic. – Folia Geobot. Phytotax., Praha, 26: 331–340. Holub J. (1993): A preliminary checklist of Rubus species occurring in the Czech Republic. – Preslia, Praha, 64/1992: 97–132. Holub J. (1995): 4. Rubus L. – ostružiník (maliník, moruška, ostružinec, ostružiníèek). – In: Slavík B. [ed.], Kvìtena Èeské republiky, Praha, 4: 54–206. Hrouda L. et Skalický V. [eds.] (1988): Floristický materiál ke kvìtenì Pøíbramska 1. Výsledky floristického kurzu Ès. botanické spoleènosti 1985 v Pøíbrami. – Vlastivìdný sborník Podbrdska, 27 (1984): 115–195. Kopecký K. [ed.] (1985): Fytocenologické podklady pro biologickou asanaci vojenských výcvikových prostorù Vyškov, Boletice, Jince, Mimoò a Mladá-Milovice. – Ms, 513 s. (Závìr. zpr., depon. in: knih. Bot. úst. AV ÈR, Prùhonice). Krahulcová A. et Holub J. (1997): Chromosome number variation in the genus Rubus in the Czech Republic. I. – Preslia, Praha, 68 (1996): 241–255. Krahulcová A. et Holub J. (1998a): Chromosome number variation in the genus Rubus in the Czech Republic. II. – Preslia, Praha, 69 (1997): 289–310. Krahulcová A. et Holub J. (1998b): Chromosome number variation in the genus Rubus in the Czech Republic. III. – Preslia, Praha, 70: 33–50. Kubát K. [ed.] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. – Academia, Praha. Nìmec J. [ed.] (1993): Pøíroda Brd a perspektivy její ochrany. Semináø 27. 1. 1993, Pøíbram. – s. 94, Pøíbram. Sofron J. (1998): Notizen zu den Ausgesuchten Pflanzengesellchaften des Zentralen Brdywaldes. – Folia Mus. Rer. Nat. Bohem. Occident., Ser. Bot., 41: 1–40. Weber H. E. (1995): 4. Rubus. – In: Gustav Hegi Illustrierte Flora von Mitteleuropa. Band IV, Teil 2A, Spermatophyta: Angiospermae, Dicotyledones 2(2): s. 284–595, Berlin.

Recenzent: Jiøí Hadinec

223

BOHEMIA CENTRALIS 26

224

Bohemia centralis, Praha, 26: 225–236, 2003

Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy Fungi of the Hostivice Ponds Nature Monument near Prague František Kotlaba1) a Zdeněk Pouzar2) 1) 2)

Na Petøinách 10, 162 00 Praha 6 Srbská 2, 160 00 Praha 6

■ Abstract. In the natural monument of the Hostivické rybníky (Hostivice Ponds), surrounded by fragments of broad-leaved groves (partly very wet), a rich mycoflora, especially lignicolous species, occurs. In view of the vicinity of Prague, the following fungi are interesting: Agaricus leucotrichus, Aleurodiscus delicatus, Antrodia albida, Epithele typhae, Haasiella venustissima, Marasmius limosus, Phellinus conchatus, Pholiota conissans, Phyllotopsis nidulans and Rhinotrichella globulifera. ■ Key words: protected area, Hostivické rybníky (Hostivice Ponds) near Prague, Czech Republic, fungi

Úvod a metodika

Na první pohled by se mohlo zdát, že oblast pøírodní památky (PP) Hostivické rybníky v okrese Praha-západ (350 m n. m.), tvoøená tøemi rybníky (Bøevský, Kala a Litovický) a tøemi mokøady (Bøevská rákosina, Chobot a Nekejcov), není pøíliš vhodná pro rùst tzv. „velkých“ hub neboli makromycetù (tj. hub s plodnicemi vìtšími než 1 mm). Avšak na hrázích a bøezích rybníkù a v mokøadech i v pøilehlých menších lesních partiích jsou velmi pøíhodná stanovištì pro rùst jak pozemních (terestrických), tak zejména døevních (lignikolních) druhù hub. I když lesy, resp. jejich fragmenty v PP Hostivické rybníky nejsou pøirozené, pøesto hostí zajímavou mykoflóru (i s nìkterými skuteènì vzácnými druhy). Mykologové si však všímali hub v této oblasti spíše jen okrajovì. Historii pøírodovìdeckých výzkumù PP Hostivické rybníky shrnul nedávno Kuèera (2000). Za pozornost stojí, že tato PP se nachází velmi blízko hlavního mìsta Prahy a v dosahu mìstské integrované dopravy.

225

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 1. Západní bøeh Bøevského rybníka ve Bøvích u Prahy. Foto 22. 5. 2002 F. Kotlaba Fig. 1. Western bank of the Bøve Pond in Bøve near Prague (Bohemia) Obr. 2. Èást okraje mokøadu Chobot u Hostivic – bohaté nalezištì obyèejných i vzácných ruhù hub. Foto 15. 11. 1999 F. Kotlaba Fig. 2. A marginal part of the wetland called Chobot near Hostivice close to Prague (Bohemia) – a rich locality of common as well as rare fungal species

Výzkum mykoflóry PP Hostivické rybníky jsme provádìli – až na neèetné výjimky – vìtšinou každý z nás individuálnì, a to ve velmi nepravidelných intervalech, od roku 1952 do konce roku 2002 (tedy 50 let), soustavnìji však až v letech 1999–2002, pøevážnì v podzimním období, kdy houby nejvíce plodí (viz data vzácnìjších sbìrù). Vìtšina zjištìných druhù hub je zachycena v terénních zápisnících prvého z autorù. Vzácné, zajímavé, ale i nìkteré obyèejné druhy jsme uložili jako exsikáty do herbáøe mykologického oddìlení Národního muzea v Praze (PRM). Zjištěné druhy hub v PP Hostivické rybníky

Sami jsme se podrobnì nezabývali druhy hub bìžnì sbíranými k jídlu, zejména ne høibovitými, které tam – by nehojnì – rovnìž rostou. Podle sdìlení nìkterých místních houbaøù lze v oblasti PP Hostivické rybníky najít napø. i høib dubový (Boletus reticulatus), høib žlutomasý neboli „babku“ (Xerocomus chrysenteron), kozák habrový (Leccinum pseudoscabrum) aj. Kromì øady døevních druhù hub jsou zvláštní a pro tuto rybnièní oblast význaènou skupinou houby rostoucí na okrajích rybníkù a v mokøadech, hlavnì na odumøelých èástech orobincù a velkých ostøic; tyto houby jsou ovšem tak nenápadné, že je vìtšina lidí bìžnì ani nepostøehne. V práci se vìnujeme

226

František Kotlaba a Zdeněk Pouzar: Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy

houbám ze všech systematických skupin, které jsme sami zjistili, a to jak hojným, tak (trochu podrobnìji) ménì hojným a vzácným. Z obyèejných lupenatých hub (Agaricales) mùžeme v PP Hostivické rybníky nalézt napø. jedlou køehutku Candolleovu – Psathyrella candolleana (Fr.: Fr.) R. Maire, která roste trsnatì nejèastìji u paøezù listnatých døevin, rovnìž jedlou štítovku jelení – Pluteus cervinus (Schaeff.) Kummer, rostoucí spíše jednotlivì, ovšem též na paøezech a padlých kmenech listnáèù, pozemní nejedlou penízovku splývavou – Collybia confluens (Pers.: Fr.) Kummer s nápadnì chlupatou bází tøenì a podobnou, rovnìž nejedlou penízovku vìšteckou – C. hariolorum (DC.: Fr.) Quél., která nepøíjemnì zapáchá po nahnilém zelí (døíve byly obì øazeny ke špièkám), jedlou penízovku máslovou – C. butyracea (Bull.: Fr.) Kummer s masovì šedavým kloboukem, hnojník inkoustový a hnojník obecný – Coprinus atramentarius (Bull.: Fr.) Fr. a C. comatus (Müll.: Fr.) Pers., které jsou v raném mládí jedlé, ale v dospìlosti se rozplývají v èernou kaši; obìma výše uvedeným nepodobný hojný hnojník tøpytivý – C. micaceus (Bull.: Fr.) Fr. roste trsnatì hlavnì pøi tlejících paøezech a k jídlu se nehodí. Jedlá však je pozemní èirùvka šedožemlová – Tricholoma scalpturatum (Fr.) Quél., která vyrùstá od jara do podzimu a chutná mouènì. Mladé plodnice velmi hojné masité podzimní strmìlky mlženky – Clitocybe nebularis (Batsch: Fr.) Kummer jsou jedlé (hlavnì mladé), stejnì jako èirùvky dvoubarvé – Lepista saeva (Fr.) P. D. Orton (která roste pozdì na podzim) a výborné èirùvky fialové – Lepista nuda (Bull.: Fr.) Cooke; naproti tomu na paøezech trsnatì rostoucí tøepenitka svazèitá a tøepenitka cihlová – Hypholoma fasciculare (Huds.:

Obr. 3. Penízovka vìštecká (Collybia hariolorum) v lese mezi rybníkem Kala a Bøvemi. Foto 16. 6. 1999 F. Kotlaba Fig. 3. Collybia hariolorum in the grove between the pond Kala and Bøve village Obr. 4. Hojný hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius) na okraji mokøadu Chobot. Foto 13. 11. 1999 F. Kotlaba Fig. 4. Common Coprinus atramentarius on the margin of the wetland called Chobot

227

BOHEMIA CENTRALIS 26

Fr.) Kummer a H. sublateritium (Fr.) Quél. jsou jedovaté a pro hoøkost stejnì nepoživatelné; jedlá, ale nepøíliš dobrá helmovka tuhonohá – Mycena galericulata (Scop.: Fr.) S. F. Gray vyrùstá hojnì zejména na paøezech. Na zemi pod topoly lze na podzim nalézt dobrou jedlou èirùvku topolovou – Tricholoma populinum J. E. Lange, zatímco na paøezech, odumøelých i živých kmenech listnáèù vyrùstající trsy nevelké jedlé penízovky sametonohé – Flammulina velutipes (Curt.: Fr.) Sing. nacházíme nejen na podzim, ale nìkdy též na jaøe. Podobnì pozdní výskyt mají i jedlý paøezník pozdní – Panellus serotinus (Schrad.: Fr.) Kühn., rostoucí hlavnì na odumøelých olších, dobrá jedlá hlíva ústøièná – Pleurotus ostreatus (Jacq.: Fr.) Kummer, vyskytující na rùzných odumøelých i živých listnáèích, a nejedlá hlíva dubová – P. dryinus (Pers.: Fr.) Kummer, která vzdor svému jménu roste vìtšinou na jiných døevinách než na dubech (v PP Hostivické rybníky byla nalezena napø. na živém kmínku bezu èerného tìsnì u Bøví, 15. 11. 1999 sbíral první z autorù, PRM 893022). Z bìžných peèárek se v PP Hostivické rybníky setkáme s témìø plevelnou peèárkou zápašnou – Agaricus xanthodermus Genev. (kterou nìkteøí lidé požívají beze škody, zatímco jiným pùsobí nepøíjemné žaludeèní potíže), ale také s ménì èastou jedlou peèárkou dvouvýtrusou – A. bisporus (Lange) Imbach, která kupodivu nevyrostla na zemi, nýbrž na silnì zetlelém paøezu topolu èerného na bøehu Bøevského rybníka (16. 6. 1999 leg. et not. F. Kotlaba, det. J. Hlaváèek). Jednou z našich nejvzácnìjších lupenatých hub je kalichovka pùvabná – Haasiella venustissima (Fr.) Kotl. et Pouzar, kterou zde v roce 1970 nalezl druhý z autorù (Z. Pouzar) a o mnoho let pozdìji publikoval prvý z nás (Kotlaba 1992; v èlánku je pod fotografií uvedeno nesprávné jméno – má být kalichovka pùvabná, nikoli k. nádherná). Na mechatém paøízku bezu èerného jsme ji sbírali u cesty poblíž bývalé hájovny jen v letech 1970 a 1971 a od té doby jsme ji nenašli (nehledali jsme ji ovšem každý rok); snad v této oblasti roste i nadále, avšak pro drobnost a pozdní výskyt uniká pozornosti. V naší republice jsou Bøve dodnes stále jedinou známou lokalitou této zajímavé houby (bližší viz Kotlaba 1992).

Obr. 5. Velice vzácná kalichovka pùvabná (Haasiella venustissima) na paøízku bezu èerného u cesty pøi bývalé hájovnì. Foto 28. 11. 1970 F. Kotlaba Fig. 5. Very rare Haasiella venustissima on a small stump of Sambucus nigra at the road near the former hunter’s house

228

František Kotlaba a Zdeněk Pouzar: Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy

Další vzácný druh lupenaté houby, známý od nás jen z asi osmi lokalit, je peèárka bìlovlnná – Agaricus leucotrichus (Møller) Møller, která byla popsána z Dánska ze smrèin, avšak v PP Hostivické rybníky vyrostla na okraji mokøadu Chobot pod olší šedou a bezem èerným (13. 11. 1999 leg F. Kotlaba, det. J. Hlaváèek, PRM 893538); je to druh z pøíbuzenstva peèárky ovèí, avšak klobouk má nápadnì vláknitì bìloplstnatý. Asi deset lokalit má u nás drobná šupinovka ovìšená Obr. 6. Vzácná peèárka bìlovlnná (Agaricus leucotrichus) na okraji mokøadu Chobot. – Pholiota conissans (Fr.) Moser = P. grami- Foto 13. 11. 1999 F. Kotlaba nis (Quél.) Sing., která vyrùstá na odumøe- Fig. 6. Rare Agaricus leucotrichus on the lých stéblech rákosu a v trsech velkých wetland margin called Chobot ostøic; na okraji mokøadu Chobot byla nalezena vícekrát, a to i v poslední dobì (poprvé na starých ostøicích 23. 9. 1953, leg. et det. Z. Pouzar, PRM 676923). Z nevelkého poètu lokalit (více než deseti) známe v ÈR dva další drobné druhy lupenatých hub, a to køehutku orobincovou – Psathyrella typhae (Kalchbr.) Pearson et Dennis, která roste naspodu odumøelých èástí orobincù a velkých ostøic tìsnì nad vodou (Bøevský rybník, 29. 6. 1958 leg. et det. F. et L. Kotlabovi et Z. Pouzar, PRM 704681), a špièku moèálovou – Marasmius limosus Boud. et Quél.; ta byla nalezena pøi bøehu Litovického rybníka na rákosu a jiných velkých travách, 23. 9. 1953 leg. et det. Z. Pouzar (doklad v herbáøích jsme však nenalezli); v okolí Prahy patøí tento druh k vzácnostem, stejnì jako pìknì žlutooranžová hlíva hnízdovitá – Phyllotopsis nidulans (Pers.: Fr.) Kummer s mušlovitými plodnièkami, která vyrostla na padlém kmenu topolu èerného (23. 10. 2002 leg. et det. Z. Pouzar, PRM). Chorošovité houby (Polyporales s.l.) jsou v PP Hostivické rybníky zastoupeny øadou pøevážnì obyèejných druhù, z nichž skoro všechny jsou nejedlé, jako napø. šedopórka osmahlá a š. zakouøená – Bjerkadera adusta (Willd.: Fr.) P. Karst. a B. fumosa (Pers.: Fr.) P. Karst., vyrùstající na nejrùznìjších døevinách (druhá spíše na vrbách), rezavec lesknavý – Inonotus radiatus (Sow.: Fr.) P. Karst., parazit dávající pøednost olším, síkovec dubový – Daedalea quercina (L.: Fr.) Pers. a síkovec naèervenalý – Daedaleopsis confragosa (Bolt.: Fr.) Schröt. – prvý skoro výhradnì na dubech, druhý na rùzných listnáèích, hlavnì bøízách a vrbách, dále hlinák èervenající – Hapalopilus rutilans (Pers.: Fr.) P. Karst., rostoucí nejèastìji na suchých vìtvích dubù, ale poblíž rybníka Kala vyrostl na mrtvém kmenu jeøábu (což je druhá nejèastìjší døevina, na níž roste), troudnatec kopytovitý – Fomes fomentarius (L.: Fr.) Fr., parazitující na bøízách, topolech a nìkdy i na olši šedé, ohòovec obecný – Phellinus igniarius (L.: Fr.) Quél., napadající zde velmi hojnì hlavnì tzv. „smuteèní“ vrby (Salix alba cv.

229

BOHEMIA CENTRALIS 26

Obr. 7. Spodní strana klobouku hojného choroše lesklokorky ploské (Ganoderma lipsiense) se soudeèkovitými zoocecidiemi bejlomorky Agathomyia wankowiczi na okraji mokøadu Chobot. Foto 23. 9. 1999 F. Kotlaba Fig. 7. Underside of the common polypore Ganoderma lipsiense with barrel-like zoocecidia of the insect Agathomyia wankowiczi on the margin of the wetland called Chobot

Tristis), outkovka vonná – Trametes suaveolens (Fr.) Fr., která roste pøedevším na vrbách a voní pøíjemnì anýzovì houbovì, hojný bøezovník obecný – Piptoporus betulinus (Bull.: Fr.) P. Karst., napadající a nièící jenom bøízy. Hojná, pøevážnì na rùzných listnáèích vyrùstající lesklokorka ploská – Ganoderma lipsiense (Batsch) Atk. = G. applanatum (Pers.) Pat. mívá nìkdy na spodní stranì kloboukù krátké soudeèkovité výrùstky (“cecíèky“), tzv. zoocecidie, jež vytvoøily larvy drobných mušek, bejlomorek druhu Agathomyia wankowiczi; je zajímavé, že zdaleka ne všude, kde tato lesklokorka roste, je tímto hmyzem napadena. K obyèejným chorošùm s plodnicemi v mládí jedlými patøí choroš šupinatý – Polyporus squamosus (Huds.): Fr. a chorošovec sírový neboli sírovec žlutooranžový – Laetiporus sulphureus (Bull.: Fr.) Murrill, jež oba tvoøí plodnice nejen na paøezech, ale též na stojících odumøelých i živých listnatých stromech, jimž jako paraziti znaènì škodí. K chorošovitým houbám (aèkoli tam nepatøí) byl ve starších systémech øazen i pstøeò dubový – Fistulina hepatica (Schaeff.): Fr. s masovì èervenými plodnicemi; roste na kmenech živých dubù nebo na jejich paøezech, v mládí je jedlý. K vzácnìjším nejedlým chorošùm lze v Èechách poèítat ohòovec škeblovitý – Phellinus conchatus (Pers.: Fr.) Quél., který tvoøí vytrvalé, èasto jakoby lasturovité plodnice (mohou být ale i zcela rozlité); byl nalezen na ležícím kmenu vrby na okraji mokøadu Chobot (30. 9. 1998 leg. et det. Z. Pouzar, PRM 893035) a pod Bøvemi smìrem k Litovickému rybníku na zlomeném kmenu smuteèní vrby bílé (zjistil druhý z nás roku 2001, fotografoval pozdìji první z autorù). Ještì vzácnìjší je outkovka bìlavá – Antrodia albida (Fr.: Fr.) Donk, již známe z Èech jen z asi osmi lokalit (vèetnì mokøadu Chobot, na vrbì jívì, 20. 10. 1968, leg. et det. Z. Pouzar, PRM 869410; viz Kotlaba 1992).

230

František Kotlaba a Zdeněk Pouzar: Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy

Obr. 8. V okolí Prahy vzácný choroš ohòovec škeblovitý (Phellinus conchatus) na ležícím kmenu smuteèního kultivaru vrby bílé. Foto 26. 10. 2001 F. Kotlaba Fig. 8. The polypore Phellinus conchatus, a rare species in the vicinity of Prague, growing on the lying trunk of Salix alba cv. Tristis

Z ostatních nejedlých nelupenatých hub (Aphyllophorales) s rozlitými tenkými plodnicemi je v PP Hostivické rybníky hojná pórnovitka obecná – Schizopora radula (Pers.: Fr.) Hallenberg, øazená døíve vzhledem k tvorbì rourek k chorošùm, a bìžný struhák blanitý – Radulomyces molaris (Chaill.: Fr.) Christ. = Cerocorticium molare (Chaill.: Fr.) Jülich et Stalpers; oba druhy rostou na nejrùznìjších listnáèích. Zajímavá je mušlovka plstnatá – Auriculariopsis ampla (Lév.) R. Maire, mající mistièkovité až mušlovité, uvnitø hnìdé plodnièky, jež se za sucha zavírají, èímž vynikne bìloplstnatý vnìjší povrch (roste na odumøelých vìtévkách topolù a vrb); nejnápadnìjší je po deštích, kdy jsou plodnièky široce otevøené. Hojný koroveèek palèivý – Gloeocystidiellum lactescens (Berk.) Boidin chutná za èerstva ostøe jako nìkteré holubinky; velice hojný kornatec bezový – Lyomyces sambuci (Pers.) P. Karst. = Hyphodontia sambuci (Pers.) J. Erikss. roste bìžnì na nejrùznìjších listnáèích (pøedevším ale na bezu èerném), avšak v mokøadu Chobot porùstá také spodní èásti odumøelých orobincù. Na stejném substrátu (ale i na ostøicích) a na stejné lokalitì roste nehojný kornatec orobincový – Epithele typhae (Pers.: Fr.) Pat. v podobì tenkého, skoro bílého povlaku s øídkými osténky; byl tam sbírán poprvé již pøed 57 lety (24. 5. 1946 na ostøicích leg. et det. M. Svrèek, PRM 674369), ale i pozdìji (22. a 23. 9. 1953 na orobincích a ostøicích leg. et det. Z. Pouzar, PRM 674367, 803355). Další nejedlé nelupenaté houby tvoøí tenké, bokem pøirostlé klobouèky. V PP Hostivické rybníky i jinde u nás je velmi hojná bìlavá klanolístka obecná – Schizophyllum commune Fr.: Fr., která tvoøí naspodu klobouèkù lišty (nepravé lupeny), na ostøí jakoby rozštìpené; stejnì hojné jsou pevník chlupatý – Stereum hirsutum (Willd.: Fr.) Pers. a pevník korkovitý – S. rugosum (Pers.: Fr.) Fr., rostoucí na nejrùznìjších odumøelých i ještì živých listnáèích; hymenium mají zcela hladké.

231

BOHEMIA CENTRALIS 26

Naproti tomu pevník plstnatý – S. subtomentosum Pouzar je ponìkud vzácnìjší (v dobì popsání pøed 39 lety nebyl z Èech znám – viz Pouzar 1964 – a pøed 16 lety jsme jej znali z Èech pouze z 11 lokalit, zatímco ze Slovenska z 81 – viz Kotlaba 1987, s mapkou rozšíøení), avšak v posledním desetiletí se podle našeho sledování v Èechách nápadnì šíøí; nalezli jsme jej na mnoha lokalitách a v bohatých populacích, vícekrát také na okraji Obr. 9. Nehojný pevník plstnatý (Stereum subtomentosum) na ležící vìtvi olše šedé na okraji mokøadu Chobot. mokøadu Chobot na mrtvých vìtFoto 23. 9. 1999 F. Kotlaba vích olše šedé (napø. 23. 9. 1999 leg. Fig. 9. Less frequent Stereum subtomentosum on a lying et det. F. Kotlaba, PRM 892931). branch of Alnus incana on the wetland margin called Chobot Pevníkùm velmi podobná rezavohnìdá kožovka rezavá – Hymenochaete rubiginosa (Dicks.: Fr.) Lév. roste hojnì na dubových paøezech, patøí však do rozdílné èeledi hub kožovkovitých (Hymenochaetaceae). Boltcovitkovité (Auriculariaceae) jsou zastoupeny velmi hojným, zejména na odumøelých vìtvích bezu èerného rostoucím uchem Jidášovým – Hirneola auriculajudae (Bull.: Fr.) Berk., jehož pružnì rosolovité hnìdé plodnice jsou jedlé. K velice vzácným kornatcovitým houbám (Corticiaceae) náleží nenápadný kornatec pøejemný – Aleurodiscus delicatus Wakef. = Acanthobasidium delicatum (Wakef.) Jülich, který sbíral na odumøelých listech velkých ostøic v mokøadu Chobot druhý z nás (20. 10. 1968 leg. et det. Z. Pouzar, PRM 703280, 803281; viz Kotlaba 1992). Tato velice vzácná houba, tvoøící témìø bezbarvé, sotva postøehnutelné povlaky na listech, je od nás známá pouze z výše uvedené lokality (viz Kotlaba 1993). Zajímavou houbou z èeledi plesòákovitých (Thelephoraceae) je vatièka Ellisova – Tomentella ellisii (Sacc.) Jülich et Stalpers = T. hydrophila (Boud. et Galz.) Litsch., u nás dosti èastá; roste na mrtvém døevu listnáèù i jehliènanù, avšak u Bøevského rybníka byla nalezena nejen na odumøelých vìtvích vrby, nýbrž i na velkých ostøicích (22. 9. 1953 leg. et det. Z. Pouzar, PRM 612796, 612797, 612798, 612799). Je to nenápadná houba, tvoøící na substrátu tence vatièkovité, hnìdé povlaky se svìtlým okrajem. Do èeledi kuøátkovitých (Ramariaceae) patøící nevelké a nejedlé kuøátko Invalovo – Ramaria eumorpha (P. Karst.) Corner = R. invalii (Cotton et Wakef.) Donk je sice dosti èasté zejména ve smrèinách, avšak v PP Hostivické rybníky roste nehojnì v èistì listnatém lese mezi rybníkem Kala a Bøvemi (16. 6. 1999 leg. et det. F. Kotlaba, PRM 892926).

232

František Kotlaba a Zdeněk Pouzar: Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy

Ze zajímavých bøichatek (Gasteromycetes) byla na studovaném území kromì hojné hadovky smrduté – Phallus impudicus L.: Pers. nalezena v lesíku nad Bøevským rybníkem i vzácnìjší odrùda hadovka smrdutá suknièková – Phallus impudicus var. obliteratus (Malenç.) Kreisel = P. impudicus f. subindusiatus Pilát (leg. 29. 6. 1952 Z. Pouzar, ale i F. et L. Kotlabovi Obr. 10. Dosti hojné kuøátko Invalovo (Ramaria et Z. Pouzar 29. 6. 1958); tato od- eumorpha) v lese mezi rybníkem Kala a Bøvemi. rùda má pod klobouèkem bílý sío- Foto 16. 6. 1999 F. Kotlaba Fig. 10. Rather common Ramaria eumorpha in a grove vitý závoj (u obyèejné hadovky between the pond Kala and Bøve village buï zcela chybí, nebo je pøítomen jen v podobì útržkù), který mùže v nìkterých pøípadech zpod klobouèku i vyènívat. Všechny dosud zmiòované houby náležejí k stopkovýtrusným (Basidiomycetes), u nichž se výtrusy tvoøí zevnì na stopeèkách na zvláštních buòkách, bazidiích. Druhá, a to vìtší skupina jsou vøeckovýtrusné (Ascomycetes), kde se výtrusy tvoøí uvnitø zvláštních bunìk, zvaných vøecka (asky). Zástupci této obrovské skupiny hub nebyli v PP Hostivické rybníky podrobnì studováni a my jsme nalezli pouze nìkolik málo obyèejných, vesmìs nejedlých druhù. Patøí k nim napø. z tvrdohub (Pyrenomycetes) nápadná døevnatka kyjovitá – Xylaria polymorpha (Pers.: Fr.) Grev., která tvoøí na paøezech a koøenech listnáèù v nižších polohách nevelké skupinky èerných kyjovitých plodnic. Hlavnì na padlých kmenech a paøezech olší zde roste pøíbuzný døevomor mnohotvárný – Hypoxylon multiforme (Fr.: Fr.) Fr., který vytváøí v mládí žlutohnìdá, v dospìlosti až zcela èerná tvrdá stromata v podobì nepravidelnì rozlitých tlustších povlakù. Rozdílná, barevnì nápadná tvrdohouba je rážovka rumìlková – Nectria cinnabarina (Tode : Fr.) Fr. s tmavì korálovì èervenými drsnými „kulièkami“ plodnièek s výtrusy, což je stadium s vøecky; mnohem hojnìjší však je nedokonalé stadium v podobì svìtle cihlovì èervených polštáøkù (kde se výtrusy odškrcují na povrchu v podobì konidií), které se nìkdy nazývá hlívenka rumìlková – Tubercularia vulgaris Tode : Fr. K vøeckovýtrusným ze skupiny kustøebkovitých (Discomycetes) øadíme hojnou èihovitku masovou – Ascocoryne sarcoides (Jacq.: Fr.) Groves et Wilson, která má rovnìž dvì stadia: stadium s vøecky vypadá jako drobné, masitì rosolovité, tmavofialové penízky nebo èíšky na kratièkých, tlustých nožkách (vyrùstají spíše pozdì na podzim), zatímco imperfektní stadium, zvané Coryne dubia (Pers.) S. F. Gray, je v podobì drobných, nepravidelnì oploštìlých pálek a má stejnou barvu jako vøeckaté stadium. Pozdì na podzim se u mokøadu Chobot vyskytuje i trochu ménì èastá

233

BOHEMIA CENTRALIS 26

èihovitka vìtší – Ascocoryne cylichnium (Tul.) Korf, s plodnicemi podobnými jako u èihovitky masové, avšak rozdílnými výtrusy (jsou jiného tvaru a mají více než dvì pøepážky); kromì toho netvoøí imperfektní stadium. Všechny ètyøi výše uvedené houby rostou na nejrùznìjších listnatých døevinách, a to vesmìs jako neškodní saprofyti. Ze vzácných nálezù v PP Hostivické rybníky lze zmínit houbu podobnou plísním, Rhinotrichella globulifera Arnaud ex Hoog (nemá èeské jméno), která tvoøí hnìdožluté povlaky napø. na spodní stranì kloboukù starých plodnic vytrvalých chorošù; patøí k tzv. houbám nedokonalým (Fungi imperfecti), jež netvoøí výtrusy ani ve vøeckách, ani na bazidiích a rozmnožují se konidiemi. Je to velmi vzácný druh, u nás dosud nepublikovaný (v olšince na konci Litovického rybníka na starém ohòovci obecném leg. et det. 13. 12. 1999 Z. Pouzar, PRM 893039). V práci vyjmenované houby, jež jsme sami zaznamenali, jsou jen výsekem ve skuteènosti znaènì bohatší mykoflóry PP Hostivické rybníky; pøi pokraèujícím dùkladnìjším výzkumu lze tam jistì oèekávat mnohá další pøekvapení. Souhrn

Pøírodní památka Hostivické rybníky leží na západ od okraje Velké Prahy a zahrnuje tøi rybníky a tøi mokøady s pøilehlými fragmenty lesù. Na vlhèích místech jsou menší porosty s olší lepkavou, olší šedou, topolem èerným a rùznými druhy vrb; na sušších místech s bøízou bìlokorou, dubem letním, dubem zimním, dubem èerveným, habrem obecným, jasanem ztepilým, javorem klenem, javorem mléèem, lískou obecnou, nehojnì i trnovníkem akátem, jeøábem ptaèím aj. V posledních letech jsou padlé kmeny a spadlé vìtve ponechávány na místì, takže dnes tam jsou velmi vhodné podmínky pro rùst døevních hub. Mykoflóra PP Hostivické rybníky je pøekvapivì bohatá a její výzkum mùže v budoucnosti ještì obohatit naše znalosti o další druhy hub. Z lupenatých hub jsou vzácné nebo zajímavé napø. peèárka bìlovlnná (Agaricus leucotrichus), která byla nalezena pod olší šedou a bezem èerným, penízovka vìštecká (Collybia hariolorum), druh rostoucí hlavnì na jaøe, špièka moèálová (Marasmius limosus), rostoucí na zbytcích rákosu a jiných velkých travách, šupinovka ovìšená (Pholiota conissans), rovnìž na zbytcích rákosu a velkých ostøic, køehutka orobincová (Psathyrella typhae) na odumøelých spodních èástech orobincù a velkých ostøic, v okolí Prahy vzácná hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans), èirùvka topolová (Tricholoma populinum), rostoucí na podzim pod topolem èerným, aj. Nejvzácnìjší však je kalichovka pùvabná (Haasiella venustissima), kterou jsme nalézali v letech 1970 a 1971 na starém mechatém paøízku bezu èerného; je to jediná dosud známá lokalita této velmi vzácné houby u nás. Vzácné choroše jsou v PP Hostivické rybníky zastoupeny dvìma druhy – je to outkovka bìlavá (Antrodia albida), z Èech známá z asi osmi lokalit, nalezená tu jen jed-

234

František Kotlaba a Zdeněk Pouzar: Houby přírodní památky Hostivické rybníky u Prahy

nou, a v okolí Prahy vzácný ohòovec škeblovitý (Phellinus conchatus); zde však jej lze spatøit na dvou místech na odumøelých vrbách. Ze vzácných resupinátních nelupenatých hub stojí za zmínku kornatec pøejemný (Aleurodiscus delicatus), který byl nalezen v roce 1968 na odumøelých listech velkých ostøic, a dále kornatec orobincový (Epithele typhae), rostoucí na starých listech orobincù a velkých ostøic; ten byl sbírán v letech 1946 a 1953. Døevní hyfomycety jsou v PP Hostivické rybníky hojné, avšak ze vzácných mùžeme uvést jen druh Rhinotrichella globulifera; ten vyrostl v roce 1999 ve velmi vlhkém prostøedí na staré, odumøelé plodnici choroše ohòovce obecného. Summary

The Hostivické rybníky (Hostivice Ponds) nature monument is situated to the west of the City of Prague (Praha) and involves a group of three ponds and three wetlands with their surroundings, including small human-induced fragments of woods (groves); in wet places there are small stands of Alnus glutinosa, A. incana, Populus nigra and Salix sp. div., whereas on drier places occur Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Betula pendula, Carpinus betulus, Corylus avellana, Fraxinus excelsior, Quercus petraea, Q. robur, Q. rubra, a few Robinia pseudacacia, Sorbus aucuparia etc. During the last years fallen branches and trunks are left on the ground so that suitable conditions for growth of wood-inhabiting fungi persist. The mycoflora of the Hostivice Ponds natural monument is mycologically surprisingly rich and future research could contribute to the knowledge of some other fungal species. The Agaricales are represented by the following interesting or rare species: Agaricus leucotrichus (Møller) Møller which was found under grey alder and elder, Collybia hariolorum (DC.: Fr.) Quél., a species growing in spring, Marasmius limosus Boud. in Quél. occurring on remnants of reed, Pholiota conissans (Fr.) Moser = P. graminis (Quél.) Sing. growing on remnants of common reed and on taller sedges, Phyllotopsis nidulans (Pers.: Fr.) Kummer on a lying trunk of Populus nigra, Psathyrella typhae (Kalchbr.) Pears. et Dennis on dead bulrushes and sedges, Tricholoma populinum J. E. Lange under black poplar in late autumn. By far the rarest species is Haasiella venustissima (Fr.) Kotl. et Pouzar which was collected here on a small mossy stump of Sambucus nigra in the late autumn in 1970 and 1971 (still the only known locality of this species in the Czech Republic). Rare polypore species are represented by two species: Antrodia albida (Fr.: Fr.) Donk known in Bohemia solely from about 8 localities and collected at Hostivice Ponds only once in 1968, and Phellinus conchatus (Pers.: Fr.) Quél. which is rare in the vicinity of Prague and here could be seen regularly in two places. Of the resupinate Aphyllophorales we should like to mention Aleurodiscus delicatus Wakef. which

235

BOHEMIA CENTRALIS 26

was collected in 1968 on taller sedges, and Epithele typhae (Pers.: Fr.) Pat. collected there in 1946 and 1953 on dead sedges and bulrushes. The lignicolous hyphomycetes are common, but of the very rare ones only Rhinotrichella globulifera Arnauld ex Hoog should be mentioned; it occurred only once on dead, very old carpophore of a perennial polypore (Phellinus igniarius) found in a very wet place in 1999. Dodateènì jsme v PP Hostivické rybníky zjistili nìkolik dalších zajímavých druhù hub, které nyní doplòujeme. Z lupenatých to je ménì hojná, jedlá, na stromovité vrby vázaná šupinovka zlatozávojná – Pholiota cerifera (P. Karst.) P. Karst. (mokøad Chobot, na živém kmenu vrby køehké, 30. 9. 1998 leg. J. Holec et Z. Pouzar, det. J. Holec, PRM 892730; na odumøelém kmenu téhož druhu vrby, 29. 9. 2003 leg. et det. F. Kotlaba, PRM 901008), z chorošù nejedlý ohòovec teèkovaný – Phellinus punctatus (Fr.) Pilát, který se v okolí Prahy vyskytuje jen sporadicky (Chobot, na suché vìtvi vrby popelavé, 29. 9. 2003 leg. et det. F. Kotlaba, PRM 901000), stejnì jako též nejedlá outkovka mìkká – Datronia mollis (Sommerf.) Donk (Chobot, na odumøelé vìtvi vrby popelavé, 5. 11. 2003 leg. et det. F. Kotlaba, PRM). Z dalších hub doplòujeme do plesòákovitých patøící vatièku cihlovou – Tomentella lateritia Pat., již od nás známe jen z nìkolika lokalit (les pod Litovickým rybníkem, na padlém kmenu topolu èerného, 12. 9. 2001 leg. Z. Pouzar, det. K. Èížek, PRM 895780) a chorošovitým houbám podobnou kornatcovitou pórnovitku drobnopórou – Schizopora carneo-lutea (Rodw. et Clel.) Kotl. et Pouzar (Chobot, na ležícím kmenu olše lepkavé, 29. 9. 2003 leg. et det. F. Kotlaba, PRM 901001), která byla pøed 20 lety známa z Èech pouze z jedné lokality (Kotlaba 1984), avšak v posledním desetiletí se zejména ve støedních Èechách znaènì rozšíøila.

Literatura Kotlaba F. (1987): Stereum subtomentosum (Aphyllophorales) – pevník plstnatý, jeho ekologie a zemìpisné rozšíøení v ÈSSR. – Èes. Mykol., Praha, 41: 207–218. Kotlaba F. (1984): Zemìpisné rozšíøení a ekologie chorošù (Polyporales s.l.) v Èeskoslovensku. – 194 s., 123 mappae in append., Academia, Praha. Kotlaba F. (1992): Bøve – jediná lokalita vzácné lupenaté houby kalichovky pùvabné v bývalém Èeskoslovensku. – Zprav. Ochr. Pøír. Okr. Praha-západ, 13: 12–15. Kuèera J. (2000): Historie pøírodovìdných výzkumù Hostivických rybníkù. – Zprav. Ochr. Pøír. Okr. Praha-západ, 20–21: 27–28. Pouzar Z. (1964): Stereum subtomentosum sp. nov. – pevník plstnatý a jeho systematické vztahy. – Èes. Mykol., Praha, 18: 147–156.

Recenzent: Mgr. Jan Holec, PhD.

236

Bohemia centralis, Praha, 26: 237–243, 2003

Pavouci (Araneae) teplomilné doubravy na Kokořínsku Spiders (Aranea) of the thermophilous oak wood in the Kokořínsko Protected Landscape Area Milan Řezáč Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5; Katedra zoologie PøF UK, Vinièná 7, 128 44 Praha 2; e-mail: [email protected]

■ Abstract. This paper provides information about the arachnofauna of calciphilous thermophilous oak woods, which are of relict distribution in the Kokoøínsko protected landscape area. The study area is the only known locality of the spider Porrhomma microcavense in the Czech Republic. Attachment of species of the genus Atypus to different rock formations in Kokoøínsko is discussed. ■ Key words: spiders, Araneae, thermophilous oak wood, calciphilous, Kokoøínsko, Atypus

Úvod

V dnešní dobì pøevládají na území národní pøírodní rezervace Kokoøínský dùl acidofilní, botanicky pomìrnì chudá spoleèenstva (cf. Sádlo 1996, Kuèera et Špryòar 1996). Ve svìtle výzkumu fosilních malakocenóz se však zdá, že tento stav je pomìrnì mladý. Ještì pøed tøemi tisíci lety zde byla výraznì zastoupena vápnomilná spoleèenstva (Ložek 1996). Dosud se zde však na nìkterých místech mùžeme setkat s jejich ochuzenými zbytky. Z lesních spoleèenstev se jedná napøíklad o teplomilné doubravy asociace Potentillo albae-Quercetum. Jejich zajímavou ukázku lze nalézt na samém konci Kokoøínského dolu u Lhotky u Mìlníka. Cílem pøedložené práce je informovat o druhovém složení epigeické a epifytické složky arachnofauny tohoto v rámci CHKO Kokoøínsko reliktního spoleèenstva. O arachnofaunì CHKO Kokoøínsko lze v literatuøe nalézt pouze jednotlivé údaje týkající se nálezù faunisticky zajímavých druhù. Rùžièka (1992) referuje o výskytu plachetnatky Centromerus prudens, Kùrka (1999, 2000) o výskytu snovaèky Dipoe-

237

BOHEMIA CENTRALIS 26

na torva a mysmeny Mysmenella jobi, Buchar (1999) o výskytu slíïáka Alopecosa fabrilis, Øezáè (2001) o výskytu pravdìpodobnì se šíøícího bìžníka Misumenops tricuspidatus. Na základì determinace A. Kùrky byly publikovány údaje o výskytu napø. druhù Atypus piceus, Robertus scoticus, Aphileta misera, Kaestneria pullata, Meioneta equestris, Ceratinella wideri, Dolomedes fimbriatus, Alopecosa sulzeri, Hygrolycosa rubrofasciata, Ozyptila scabricula a Marpissa radiata (Beran et Šestáková 1996, Beran et Poøízek 2001). Tento pøíspìvek je tedy první publikovanou prací z CHKO Kokoøínsko dokumentující celou arachnocenózu studovaného stanovištì. Popis lokality

Studovaná teplomilná doubrava se nachází na temeni skal nad údolím Pšovky, na jihovýchodním svahu vrchu Komorsko (260 m n. m.), nad hrází Velkého Lhoteckého rybníka, 500 m severnì od železnièní stanice Lhotka u Mìlníka (šíøka 50° 23' 14”, délka 14° 32' 29”, zjištìno podle programu Geobáze, souøadnicový systém WGS-84; ètverec síového mapování 5653a). Tato vegetace je zde plošnì velice omezená, vázaná pouze na vrstvu vápnité opuky. V podrostu dominuje váleèka prapoøitá (Brachypodium pinnatum) a ostøice chabá (Carex flacca). Pomìrnì bohatou populaci zde má v rámci Kokoøínska unikátní hadí mord nachový (Scorzonera purpurea). Fytocenologicky snad lze tuto vegetaci øadit k asociaci Potentillo albae-Quercetum. Druhovým složením bylinného patra je však pomìrnì blízká i lesostepním borùm svazu Cytiso ruthenici-Pinion sylvestris (Hoffmann in verb.). Pøesnì na této lokalitì byl v roce 2000 jako na dosud jediném známém místì v Èeské republice nalezen vzácný druh plachetnatky Porrhomma microcavense (Buchar et Rùžièka 2002). Bìhem prùzkumu v roce 2001 však nalezen nebyl. Tento druh má redukované oèi, což bývá adaptace k životu v podzemních prostorách. Je tedy pravdìpodobné, že nález samice druhu Porrhomma microcavense v povrchovém ekosystému studované lokality byl náhodný a druh zde obývá spíše pukliny ve vrstvách opuky (Rùžièka in verb.). Metodika

Sbìry byly provedeny 31. 5. 2001 pøibližnì na ploše 2 000 m2. Pro sbìr epigeických druhù bylo použito prosívání, pro sbìr epifytických druhù smyk a sklepávání. Jak sbìr prosíváním, tak sbìr smykem a sklepáváním probíhal po dobu ètyø hodin. Dokladový materiál byl konzervován v 80% alkoholu a je uložen ve sbírce autora. Nomenklatura je v textu sjednocena podle katalogu pavoukù Èeské republiky (Buchar et Rùžièka 2002).

238

Milan Řezáč: Pavouci (Araneae) teplomilné doubravy na Kokořínsku

Vlastní práce

Pøestože byl zachycen pouze jarní aspekt arachnocenózy, byl na pomìrnì malou plochu zjištìn relativnì vysoký poèet druhù – 57 druhù pavoukù náležejících do 16 èeledí (viz tab. 1). Z toho 35 jich bylo chyceno pomocí smyku a sklepávání a 28 pomocí prosevu. Obìma metodami byly zachyceny pouze tøi druhy snovaèek a tøi druhy plachetnatek. Podle nerovnomìrného poètu jedincù chycených jednotlivými metodami je však zøejmé, že výskyt druhù Enoplognatha thoracica a Ceratinella brevis na vegetaci a výskyt druhù Paidiscura pallens, Theridion mystaceum, Linyphia hortensis a Trematocephalus cristatus v detritu je spíše náhodný (viz také Buchar et Rùžièka 2002). Poètem druhù se na epigeické složce arachnofauny podle oèekávání nejvíce podílela èeleï Linyphiidae a na epifytické složce èeleï Theridiidae (viz obr. 1).

Salticidae Thomisidae Clubionidae Liocranidae Araneidae Linyphiidae Theridiidae 0

2

4

6

poèet druhù smyk+sklepávání (sweeping+beating from bushes)

8

10

prosev (sifting)

Obr. 1. Zastoupení vybraných èeledí v druhovém složení epigeické a epifytické složky arachnofauny Fig. 1. A representation of selected families in a species composition of epigeic and epiphytic component of arachnofauna

Vìtšina zjištìných druhù je v rámci naší republiky hojných až velmi hojných. Pouze 15 druhù je považováno za støednì hojné až vzácné (sensu Buchar et Rùžièka 2002). Z epigeických druhù jsou to Abacoproeces saltuum, Ceratinella major, Lepthyphantes angulipalpis, Walckenaeria furcillata, Cercidia prominens, Pardosa alacris, Agroeca cuprea a Trachyzelotes pedestris a z epifytických druhù se jedná o Dipoena melanogaster, Clubiona brevipes, C. comta, Philodromus dispar, Xysticus lanio, Paidiscura pallens a Theridion mystaceum. Právì tyto vzácnìjší druhy patrnì nejlépe charakterizují arachnocenózu studované teplomilné doubravy (Buchar in verb.).

239

BOHEMIA CENTRALIS 26

Dysderidae Harpactea hombergi Theridiidae Achaearanea lunata Dipoena melanogaster Enoplognatha cf. ovata Enoplognatha thoracica Episinus angulatus Euryopis flavomaculata Neottiura bimaculata Paidiscura pallens Robertus lividus Theridion mystaceum Theridion tinctum Theridion varians Linyphiidae Abacoproeces saltuum Ceratinella brevis Ceratinella major Entelecara acuminata Erigonella hiemalis Lepthyphantes angulipalpis Lepthyphantes flavipes Linyphia hortensis Micrargus herbigradus Microneta viaria Tapinocyba insecta Trematocephalus cristatus Walckenaeria cucullata

11 2 1 2 1 juv. 1 1

6 1 1

2

1 6

1 2 4 1

1 3 3 9 1

2 4 1

5

4 10

Walckenaeria furcillata

1 3 1 1 5 6 2 1 4

Tetragnathidae Metellina mengei Araneidae Araniella cucurbitina Cercidia prominens Cyclosa conica Mangora acalypha

240

3 1 3 1 1 juv.

Lycosidae Pardosa alacris Trochosa terricola Pisauridae Pisaura mirabilis

2 2 2

1 1 juv.

Hahniidae Hahnia pusilla Dictynidae Dictyna uncinata Nigma flavescens

2 1 3 1

Liocranidae Agroeca brunnea Agroeca cuprea Phrurolithus festivus Clubionidae Clubiona brevipes Clubiona comta Clubiona terrestris

Prosev Sifting

Čele[/druh Family/species

Smyk + sklepávání Sweeping+ beating from bushes

Prosev Sifting

Čele[/druh Family/species

Smyk + sklepávání Sweeping+ beating from bushes

Tab. 1. Pøehled materiálu. juv. – nalezeni pouze nedospìlí jedinci Table 1. A table of the material. juv. – only immature specimens were found

1 1 3 5 1 1 1

Gnaphosidae Haplodrassus silvestris Trachyzelotes pedestris

3 1

Zoridae Zora spinimana

1

Philodromidae Philodromus aureolus Philodromus dispar

1 1 4 9

Thomisidae Diaea dorsata Xysticus audax Xysticus lanio Xysticus ulmi

1 1 1 3

Salticidae Ballus chalybeius Evarcha falcata Heliophanus cupreus Neon reticulatus

2 7 10 8 13 1 1

Milan Řezáč: Pavouci (Araneae) teplomilné doubravy na Kokořínsku

Poznámka k arachnofauně nelesních xerotermních vápnomilných společenstev Kokořínska

Jak již bylo øeèeno v úvodu, spoleèenstva vázaná na minerálnì bohaté substráty byla pravdìpodobnì ještì pøed tøemi tisíci lety na Kokoøínsku daleko více rozšíøena než dnes. Vedle teplomilných doubrav to byla primárnì nelesní travinná spoleèenstva vyvinutá v edaficky extrémnìjších polohách. Nìkolik zachovalých zbytkù tohoto spoleèenstva se z botanického hlediska vyznaèuje dominancí váleèky prapoøité (Brachypodium pinnatum) a výskytem reliktního kosatce bezlistého (Iris aphylla). Z arachnologického hlediska je pro nì velice charakteristický výskyt sklípkánka èerného (Atypus piceus). Díky životu v norách vnímají sklípkánci fyzikální vlastnosti pùdy, které jim musí umožnit hloubení nory a zajistit vhodné mikroklima. Patrnì díky preferenci stmelenìjších pùd (karbonáty pùsobí jako tmely spojující jednotlivé minerály v agregáty, Rauch in verb.) se druh A. piceus vyhýbá substrátùm vznikajícím na kyselých pískovcích. Takové substráty, vyznaèující se sypkostí, naopak vyhledává morfologicky velice podobný sklípkánek hnìdý (Atypus affinis), který je na Kokoøínsku pomìrnì hojný. Názornou ukázkou této vazby na substrát je lokalita Truskavenský dùl, kde se na jižnì orientovaném svahu støídají obnažené kyselé pískovce a pískovce pokryté vápnitou opukou. V návaznosti na tuto geologickou stavbu se zde støídají i populace zmínìných druhù (Øezáè 2002). Lze pøedpokládat, že spoleènì s pomalým mizením vápnomilných xerotermních spoleèenstev a na druhé stranì expanzí kyselomilných xerotermních spoleèenstev pomalu z Kokoøínska mizí druh A. piceus a naopak expanduje druh A. affinis. Poděkování

Rád bych podìkoval Dr. O. Rauchovi za diskusi k fyzikálním vlastnostem pùdy, prof. J. Bucharovi za diskusi k bioindikaèní hodnotì pavoukù, Dr. V. Rùžièkovi za diskusi k výskytu druhu Porrhomma microcavense, Mgr. A. Hoffmannovi za diskusi k fytocenologickému zaøazení vegetace na studované lokalitì a Ch. Haddadovi za jazykovou korekturu. Souhrn

Pøedložená práce informuje o druhovém složení arachnocenózy v rámci CHKO Kokoøínsko reliktního spoleèenstva vápnomilné teplomilné doubravy. Byla studována lokalita, na které byla v roce 2000 jako na dosud jediném známém místì v Èeské republice nalezena plachetnatka Porrhomma microcavense. Na relativnì malé ploše zde bylo zjištìno 33 epifytických a 24 epigeických druhù pavoukù náležejících do 16 èeledí. Poètem druhù pøevažovaly na vegetaci snovaèky (Theridiidae) a v detritu

241

BOHEMIA CENTRALIS 26

plachetnatky (Linyphiidae). Pro epigeickou složku byly charakteristické druhy Abacoproeces saltuum, Ceratinella major, Lepthyphantes angulipalpis, Walckenaeria furcillata, Cercidia prominens, Pardosa alacris, Agroeca cuprea a Trachyzelotes pedestris a pro epifytickou druhy Dipoena melanogaster, Clubiona brevipes, C. comta, Philodromus dispar, Xysticus lanio, Paidiscura pallens a Theridion mystaceum. Další reliktní vápnomilné spoleèenstvo xerotermních stanoviš na Kokoøínsku je charakteristické nelesní vegetací s dominantní váleèkou prapoøitou (Brachypodium pinnatum). Z arachnologického hlediska se vyznaèuje výskytem sklípkánka èerného (Atypus piceus). S odnosem nadložních vápnitých hornin je však zatlaèováno acidofilními xerotermofilními spoleèenstvy, pro která je charakteristický sklípkánek hnìdý (Atypus affinis). Summary

This paper provides information about the arachnofauna of calciphilous thermophilous oak woods, which are of relict distribution in the Kokoøínsko protected landscape area. The study area is the only known locality of the spider Porrhomma microcavense in the Czech Republic. Thirty-three epiphytic and twenty-four epigeic species of spiders belonging to sixteen families were detected in the relatively small area studied. Regarding the number of species collected, the family Theridiidae predominated on vegetation and the family Linyphiidae predominated in detritus. The species Abacoproeces saltuum, Ceratinella major, Lepthyphantes angulipalpis, Walckenaeria furcillata, Cercidia prominens, Pardosa alacris, Agroeca cuprea and Trachyzelotes pedestris are characteristic for epigeic components, and the species Dipoena melanogaster, Clubiona brevipes, C. comta, Philodromus dispar, Xysticus lanio, Paidiscura pallens and Theridion mystaceum are characteristic for the epiphytic component of the arachnofauna in the studied habitat. Another relict calciphilous cenosis of xerothermic habitats in Kokoøínsko is characterized by nonforest vegetation with a dominant grass species Brachypodium pinnatum. Regarding the arachnofauna, it is characterized by the occurrence of the mygalomorph spider Atypus piceus. However, by the erosion of upper layers of calcic rocks it is going to be replaced by acidophilic xerothermic cenoses, characterized by the occurrence of a related species, Atypus affinis.

Literatura Beran L. et Poøízek L. (2001): Nová chránìná území. – Sosna, Mìlník 1: 13–18. Beran L. et Šestáková E. (1996): Problematika PR Kokoøínský dùl. – Pøíroda, Praha, 7: 265–270. Buchar J. 1999: Supplement to wolf-spider (Araneae: Lycosidae) grid mapping in Bohemia. – Acta Univ. Carolinae Biologica, 43: 135–154. Buchar J. et Rùžièka V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. – Peres Publishers, Praha, 351 s.

242

Milan Řezáč: Pavouci (Araneae) teplomilné doubravy na Kokořínsku

Kuèera T. et Špryòar P. (1996): Flóra a vegetace Kokoøínského dolu. – Pøíroda, Praha, 7: 181–235. Kùrka A. (1999): Remarkable faunistic records of four spider species (Araneae) from Bohemia and Moravia. – Èasopis Národního muzea, øada pøírodovìdná, Praha, 168(1–4): 133–134. Kùrka A. (2000): Some new or remarkable faunistic records of the spider species (Araneae) from Czech Republic. – Èasopis Národního muzea, øada pøírodovìdná, Praha, 169(1–4): 118. Ložek V. (1996): CHKO Kokoøínsko ve svìtle výzkumu mìkkýšù. – Pøíroda, Praha, 7: 169–180. Rùžièka V. (1992): Current results of an arachnological survey of some sandstone rock sites in Bohemia (so called rock cities). – Arachnologische Mitteilung, Basel, 1992(3): 1–13. Øezáè M. (2001): Nové údaje o nìkterých pozoruhodných pavoucích (Araneae) z Èeské republiky. – Muz. a Souèasnost, ser. natur., Roztoky, 15: 8–18. Øezáè M. (2002): Ekologie, rozšíøení a karyologie druhù rodu Atypus (Araneae, Atypidae) v Èechách. – Diplomová práce, Univerzita Karlova, Praha, 136 s. Sádlo J. (1996): Náèrt vegetace CHKO Kokoøínsko. – Pøíroda, Praha, 7: 143–167.

Recenzent: RNDr. Vlastimil Rùžièka, CSc.

243

BOHEMIA CENTRALIS 26

244

Bohemia centralis, Praha, 26: 245–259, 2003

Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách Occurrence of the brook lamprey (Lampetra planeri, Cephalaspidomorphi, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) in Central Bohemia, Czech Republic Lubomír Hanel Správa Chránìné krajinné oblasti Blaník, 257 06 Louòovice pod Blaníkem 8

■ Abstract. Brook lamprey (Lampetra planeri) is a native species in the Czech Republic, living there in appr. 400 localities. Complete list of records of the brook lamprey in Central Bohemia on the area of 11 000 km2, i. e. in the districts of Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mìlník, Mladá Boleslav, Nymburk, Prahavýchod, Praha-západ, Pøíbram a Rakovník is given. All of the streams and stagnant waters belong to the Labe (Elbe) River basin. This species being classified as critically endangered within the Nature and Landscape Protection Act no. 114/1992 and the ordinance no. 395/1992 deserves special protection and management of water biotopes. ■ Key words: brook lamprey (Lampetra planeri), faunistics, Central Bohemia (Czech Republic)

Úvod

V Èeské republice byla mihule potoèní (Lampetra planeri) døíve považována za velmi vzácný druh s ostrùvkovitým výskytem na vzájemnì izolovaných lokalitách (napø. Baruš et al. 1989). V rámci naší legislativy byla podle zákona è. 114/1992 Sb. a vyhlášky è. 395/1992 Sb. zaøazena do kategorie „kriticky ohrožený druh“. Od roku 1992 je její výskyt intenzivnìji sledován v rámci programu ÈSOP „Chránìné druhy mihulovcù a ryb“ (viz napø. Hanel 1994a–d, 1996a–e, 1998, Hanel et Müller 1998). Díky zintenzivnìní prùzkumù a nìkolika anketám se podaøilo historicky tento druh dosud zaznamenat v Èeské republice témìø na 400 lokalitách (vlastní údaje k 1. 1. 2003), tzn., že se mihule potoèní objevuje mnohem èastìji, resp. že byla døíve hodnì

245

BOHEMIA CENTRALIS 26

pøehlížena díky skrytému zpùsobu svého života. V poslední revizi Èerveného seznamu ryb a mihulí je proto již øazena mezi druhy „ohrožené“ (Hanel et Lusk 1996, Lusk et Hanel, 2000). Jde o významný bioindikaèní druh, jehož výskyt dokládá dlouhodobou vysokou kvalitu životního prostøedí dané lokality. Doposud nebyl sestaven samostatný podrobný pøehled lokalit s výskytem mihule potoèní ve støedních Èechách. Tento pøíspìvek proto shrnuje dosavadní znalosti o nálezech mihule potoèní na tomto území. Sledovaná oblast je vymezena hranicemi bývalého Støedoèeského kraje (okresy Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mìlník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Pøíbram a Rakovník) a zahrnuje pøibližnì plochu 11 000 km2. Všechny uvedené lokality náleží do povodí Labe. Seznam mùže sloužit k ovìøování døíve známého výskytu a k ochranì lokalit s výskytem tohoto kriticky ohroženého druhu a souèasnì mùže inspirovat k prùzkumùm na dalších vhodných lokalitách, kde výskyt mihulí dosud zaznamenán nebyl. Friè (1872) uvádí nálezy mihule potoèní (nazývá ji „mihule menší“) z Vltavy nad Prahou (výskyt pod Prahou je oznaèen s otazníkem), dále pak v Sázavì a Berounce, vždy bez uvedení konkrétního místa. Bubeníèek (1898) zmiòuje množství mihulí a jejich larev (minoh) v Praze kolem ostrova Štvanice. Z Jizery je mihule potoèní zmiòována Frièem (1872) a Dykem (1956). Pecina (1991) shrnul názory na výskyt mihule potoèní ve Støedoèeském kraji, pøièemž uvádí (bez konkrétních lokalit): „Zbytkové populace se dosud uchovaly místy v potocích tekoucích z Brd, v povodích majících návaznost na Èeskomoravskou vysoèinu a na Køivoklátsku, nelze však vylouèit drobné izoláty mihulích populací i jinde.“ Metodika

Soupis lokalit (viz též obr. 1) byl sestaven na základì literárních dat, vlastních prùzkumù (pomocí bateriového, resp. benzinového agregátu, pøípadnì vyrýpáváním sedimentù lopatou; blíže o metodice viz Hanel 1994a; Hanel et Müller 1998) èi informací kolegù-ichtyologù. Prùzkumy byly provádìny na základì povolení MŽP ÈR ze 14. záøí 1992, èj. 12. 716/92-OOP/2768/92 a povìøení Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR èj. 4004/03 v souvislosti s pøípravou podkladù pro vymezení soustavy chránìných území ES Natura 2000. Pokud byl výskyt mihule potvrzen v blízkosti urèité obce, je uvedeno èíslo mapovacího kvadrátu a nadmoøská výška (viz Buchar 1982, Novák 1989, Pruner et Míka 1996). U nìkterých tokù jsou uvedeny charakteristiky podle Vlèka et al. (1984). U nìkterých lokalit jsou uvedeny další podrobnìjší charakteristiky naleziš (napø. kvalita vody, skladba ichtyofauny, hydrobiologické prùzkumy). U již publikovaných údajù z nìkterých lokalit je uveden odkaz na literární pramen; údaje dosud nepublikované jsou uvedeny v plném znìní. Podìkování patøí RNDr. M. Švátorovi, CSc., z Pøírodovìdecké fakulty UK v Praze za poskytnutí vlastních dosud nepublikovaných údajù a pøipomínky k textu. Dík patøí

246

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

Obr. 1. Orientaèní mapka nálezù mihule potoèní (Lampetra planeri) ve støedních Èechách (èísla odpovídají poøadí jednotlivých lokalit dle textu) Fig. 1. Map of findings of the brook lamprey (Lampetra planeri) in Central Bohemia (numbers mark each of localities according to the text)

doc. Ing. S. Luskovi, CSc., a RNDr. K. Halaèkovi, CSc., z Ústavu biologie obratlovcù AV ÈR (Brno) za pomoc pøi terénních prùzkumech. Podìkování patøí RNDr. Moravcovi z Národního muzea v Praze a pracovníkùm Muzea okresu Benešov za umožnìní použít údaje z muzejních kartoték. Za poskytnutí nepublikovaných údajù dìkuji RNDr. J. Poupìmu z Ministerstva zemìdìlství ÈR, Ing. P. Rábovi, DrSc., z Ústavu živoèišné fyziologie a genetiky AV ÈR v Libìchovì a Mgr. D. Fischerovi z Okresního muzea v Pøíbrami. Za pomoc v terénu patøí dík Ing. P. Pešoutovi ze Správy CHKO Blaník. Podìkování patøí i všem èlenùm místních organizací Èeského rybáøského svazu a základních organizací Èeského svazu ochráncù pøírody, kteøí ochotnì poskytli vlastní údaje o pozorování mihulí. Díky patøí také Ing. M. Duškovi a P. Zárubovi za poskytnutí údajù shromáždìných v Agentuøe ochrany pøírody a krajiny ÈR (Praha). Použité zkratky P – tok a povodí, N – nalezištì, D – datum zjištìní, M – metoda zjištìní, A – abundance (poèet nalezených jedincù), odhad poèetnosti, CH – charakteristika nalezištì, Z – zdroj informace, è. h. p. – èíslo hydrologického poøadí, AOPK ÈR – Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky, MO ÈRS – místní organizace Èeského rybáøského svazu, SvaK – laboratoø Støedoèeských vodovodù a kanalizací (Benešov), bm – bìžný metr.

247

BOHEMIA CENTRALIS 26

Vlastní výsledky

Okres Benešov 1) Benešovský potok P: è. h. p. 1-03-04-067, pøítok Sázavy u Poøíèí nad Sázavou. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). Pøi prùzkumech pod mìstem Benešov v letech 1992–1993 vyrýpáváním sedimentù výskyt nepotvrzen (vlastní údaje). 2) Blanice (Vlašimská) P: è. h. p. 1-09-03-022, povodí Sázavy. N: obec Skrýšov, most (mapovací kvadrát 6354, 495 m n. m.). D: jaro 1991. Dne 28. 10. 2001 prùzkum elektrickým agregátem v úseku Blanice v úseku asi 100 m pod brodem výskyt larev mihulí neprokázal. M: pozorování tøení (1991). A: cca 50 ks. CH: délka toku 62,4 km, prùmìrný prùtok u ústí 2,94 m3/s. Z: Vladimír Tranta ze Skrýšova (in verb.), vlastní údaje. 3) Blažejovský potok P: è. h. p. 1-09-02-090, levostranný pøítok Želivky jižnì od Ledèe nad Sázavou, povodí Sázavy, hranièní potok mezi okresy Benešov a Pelhøimov. N: dolní tok (6 km). A: 3 ks, odhad 0,04 ks/bm (Horáèek in litt.). CH: pstruhová voda, prùmìrný prùtok 0,18 m3/s. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). 4) Brodec P: è. h. p. 1-09-03-055, pravostranný pøítok Blanice, povodí Sázavy. D: starší údaj, zøejmì ze 70. let 20. století, prùzkumy v letech 1985–2001 již zde mihule nepotvrdily. M: prùzkum vyrýpávání náplavù a použití elektrického agregátu (vèetnì okolí ústí do Blanice). CH: pstruhová voda, prùmìrný prùtok u ústí 0,16 m3/s . Z: Zemina et al. (1982) (údajný výskyt), vlastní údaje (výskyt nepotvrzen). 5) Èástrovický potok P: pravostranný pøítok Blanice u Dubu u Vlašimi, povodí Sázavy. D: 1992. M: vyrýpávání náplavù. A: ojedinìlý výskyt. CH: rozbory vody z odbìrù v letech 1992–1993, zrnitost sedimentù a obsah tìžkých kovù viz Hanel (1994). Z: Pešout et Rozkovcová (1989), Hanel (1994c). 6) Dálkovický (= Dalkovický) potok P: levostranný pøítok Štìpánovského potoka u Støechova nad Sázavou, povodí Sázavy. D: 9. 7. 1988. M: vyrýpávání náplavù. A: nalezeny 4 larvy. Z: Pešout et Rozkovcová (1989).

248

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

7) Divišovský potok P: levostranný pøítok Chotýšanky u Takonína (mapovací kvadrát 6255), povodí Blanice, (Sázavy). M: pozorování tøení. Z: kartotéka Muzea okresu Benešov (bez udání data pozorování). 8) Dubìjovický potok P: stéká se s Pekelským potokem u Dubìjovic, pøítok Štìpánovského potoka, povodí Sázavy. D: 27. 7. 1988. M: vyrýpávání náplavù. A: nález 9 ks larev. Z: Pešout et Rozkovcová (1989). 9) Chotýšanka P: è. h. p. 1-09-03-077, levostranný pøítok Blanice v Libži, povodí Sázavy. N: Paøezí (mapovací kvadrát 6254 a 6255, 379 m n. m.). Vlastními prùzkumy (vyrýpáváním náplavù v letech 1992–93 v úseku pod rybníkem Smikov výskyt nepotvrzen). A: odhad 0,15 ks/bm (Horáèek in litt.). CH: pstruhová voda, prùmìrný prùtok u ústí 0,68 m3/s. Z: potvrzený výskyt viz Zemina et al. (1982), kartotéka Muzea okresu Benešov, AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek), nepotvrzený výskyt (vlastní údaje). 10) Jalový potok P: pravostranný pøítok Mastníku u Ješetic (severozápadnì od Milièína), povodí Vltavy. N: nad osadou Tøetužel (mapovací kvadrát 6453, 590 m n. m.), východnì od Sedlce-Prèic. D: 1983. M: nález pøi úpravì toku. A: nález 2 ks. Z: Antonín Holubovský, Votice (in litt.). 11) Janovický potok P: è. h. p. 1-09-03-160, levostranný pøítok Sázavy v Týnci nad Sázavou. N: dolní tok (12 km). A: odhad 0,02 ks/bm. CH: délka toku 26 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,58 m3/s. Pstruhová voda, v horním toku menší rybníky. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). 12) Javornický potok P: stéká se s Dubìjovickým potokem u Dubìjovic, pøítok Štìpánovského potoka, povodí Sázavy. D: 1989. M: vyrýpávání náplavù. Z: Pešout et Rozkovcová (1989). 13) Pravostranný bezejmenný pøítok Konopišského potoka u Olbramovic P: povodí Sázavy. A: Olbramovice (severnì od Votic, mapovací kvadrát 6353). Z: Poupì (in litt., 31. 5. 1991). 14) Pravostranný pøítok Køešického potoka P: povodí Sázavy. N: severovýchodnì od Divišova (mapovací kvadrát 6255). D: polovina 70. let 20. století. M: vyrýpávání náplavù. Z: Radoš Foøt, Èeský Šternberk (in verb.) 249

BOHEMIA CENTRALIS 26

15) Køešický potok P: è. h. p, 1-09-03-094, levostranný pøítok Sázavy u Malovid (mapovací kvadrát 6355). D: 3. 12. 1988 (o zdejším døívìjším výskytu se zmiòuje Poupì, 1978). M: vyrýpávání náplavù. A: nález 1 ks; odhad 0,04 ks/bm (Horáèek). CH: pstruhová voda, prùmìrný prùtok u ústí 0,22 m3/s. Z: Poupì (1978), Pešout et Rozkovcová (1989); AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). 16) Mastník P: è. h. p. 1-08-05-047, pravostranný pøítok Vltavy do Slapské nádrže. N: u Skalákova mlýna pod Heømanièkami v náhonu (mapovací kvadrát 6353, 408 m n. m.), v Durdicích (mapovací kvadrát 6353, 492 m n. m.) a pod Žibkovem (mapovací kvadrát 6456, 589 m n. m.) u Milièína (1982–84). 10. 9. 1993 nepotvrzen výskyt v náhonu Skalákova mlýna, ale potvrzen vedle v potoce pøímo pod mostkem. M: vyrýpávání sedimentù. A: nález 6 ks larev (1993), podle Horáèka odhad 0,01–0,03 ks/bm (nad Radíèem). CH: saprobní index zjištìný na základì spoleèenstva rozsivek (odbìr 10. 4. 1994) èinil 1,77 (Hanel, 1998). Z: Hanel et Pešout (1989), AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek), vlastní zjištìní. 17) Orlina (Vorlina) P: pravostranný pøítok Blanice ve Vlašimi, povodí Sázavy. M: vyrýpávání náplavù. A: jižnì od Vlašimi (mapovací kvadrát 6255), po levé stranì silnice Vlašim–Kondrac, v místì bývalé (nyní již zrekultivované) skládky. D: polovina 70. let 20. století. Z: Radoš Foøt, Èeský Šternberk, Ing. Pavel Pešout, Vlašim. Pøi vlastní kontrole v øíjnu 2002 výskyt nepotvrzen (kontrola vyrýpáváním sedimentù lopatou). 18) Polánecký potok a) P: levostranný pøítok Blanice u Vlašimi, povodí Sázavy. N: obec Polánka (mapovací kvadrát 6355, 379 m n. m.), dno vypuštìného rybníka. D: 1951, 1989–1993. M: vyrýpávání náplavù. P: nález 2–10 ks. CH: meandrující tok v místì dna bývalého rybníka, dno písèitobahnité, koryto 1–2 m, široké, bez bøehového porostu. Saprobní index vypoètený ze spoleèenstva rozsivek (odbìr dne 3. 4. 1993) èinil 1,15 (Hanel, 1998). Rozbory vody v letech 1986–1989, zrnitost sedimentù a obsah tìžkých kovù viz Hanel (1994c). Z: kartotéka Muzea okresu Benešov (1951), vlastní pozorování. b) D: 20. 8. 1994. M: elektrický agregát. A: 2 583–7 067 ks/ha. CH: prochytávány 2 úseky, teplota vody 15 °C, vodivost 330 µS/cm (pøepoèteno na teplotu 20 °C). Úsek (80 ✕ 1,5 m) meandrujícího toku v místì dna bývalého rybníka (dno témìø souvisle pokryté jemnými sedimenty, jen místy písèité až štìrkovité, koryto zcela bez døevinného bøehového porostu):

250

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

Druh

ks/ha

Pstruh obecný f. potoèní (Salmo trutta m. fario) Møenka mramorovaná (Barbatula barbatula) Hrouzek obecný (Gobio gobio) Mihule potoèní (Lampetra planeri)

600 2 933 1 333 7 067

Úsek 80 ✕ 1,5 m od døevìné lávky v místì dna vypuštìného rybníka proti proudu (úsek již zastínìný bøehovým porostem, dno písèité s pomístními nánosy bahna): Druh

ks/ha

Pstruh obecný f. potoèní (Salmo trutta m. fario) Møenka mramorovaná (Barbatula barbatula) Mihule potoèní (Lampetra planeri)

83 500 7 067

c) D: 23. 10. 2001. M: elektrický agregát. A: ve sledovaném úseku nalezeno 5 larev mihule potoèní. CH: úsek od ústí do Blanice k mostku pøes silnici. Parametry vody: 9,6 °C, 343 µS/cm (pøi 20 °C). Souøadnice nalezištì (WGS-84): N 49° 41' 54.2”, E 14° 51' 31.8”. Šíøka koryta 1–2,5 m, prùmìrná šíøka 1,5 m. Prochytán úsek 100 m. Druh

ks/ha

Pstruh obecný f. potoèní (Salmo trutta m. fario) Jelec proudník (Leuciscus leuciscus) Jelec tlouš (Leuciscus cephalus) Plotice obecná (Rutilus rutilus) Møenka mramorovaná (Barbatula barbatula) Hrouzek obecný (Gobio gobio) Mihule potoèní (Lampetra planeri)

333 4 932 2 997 133 2 799 3 197 333

d) D: 23. 10. 2001. M: elektrický agregát. A: odchyceno 33 kusù mihule potoèní, 32 larev a 1 zcela metamorfovaný jedinec. CH: úsek na dnì vypuštìného rybníka v osadì Polánka. Proloven úsek 120 m, šíøka toku 80–170 cm, prùmìr 1,20 m (plocha 144 m2). Parametry vody: 10,3 °C, 343 µS/cm (pøi 20 °C). Druh

ks/ha

Pstruh obecný f. potoèní (Salmo trutta m. fario) Mihule potoèní (Lampetra planeri)

139 2 290

19) Psáøský potok P: pravostranný pøítok Blanice u Libže, povodí Sázavy. N: Psáøe (mapovací kvadrát 6255), D: 1978. Z: Pešout et Rozkovcová (1989).

251

BOHEMIA CENTRALIS 26

20) Sedlický potok P: è. h. p. 1-09-02-104, levostranný pøítok Želivky v nádrži Švihov. D: 1961, vyrýpáváním u ústí toku minohy nenalezeny 13. 10. 1991 (vlastní zjištìní). CH: pstruhová voda, prùmìrný prùtok u ústí 0,54 m3/s. Z: kartotéka Muzea okresu Benešov, Pešout et Rozkovcová (1989). 21) Strašický potok P: pøítok rybníka Strašík v Libouni, povodí Blanice. N: obec Libouò (mapovací kvadrát 6354, 460 m n. m.), zemìpisné souøadnice (WGS-84) 49° 38' 01,3'' a 14° 49' 03,2'' (most v Libouni pøes Strašický potok). D: 30. 11. 2001. M: vyrýpávání náplavù. A: až 2–3 ks/m2. 30. 11. 2001 kontrola výskytu larev ve vyústìní novì zbudovaného rybníèka v Libouni vedle Strašického potoka (nalezena 1 larva). CH: menší tok o šíøce cca 1–1,5 m se souvislými náplavy jemných sedimentù, výskyt též Anodonta cygnea, Astacus fluviatilis. Z: vlastní zjištìní. 22) Štìpánovský potok a) P: è. h. p. 1-09-03-002, levostranný pøítok Sázavy u Støechova nad Sázavou. N: pod soutokem s Dálkovickým potokem (èervenec 1989), prùbìžnì populace sledována v úseku od dálnièního mostu k ústí v letech 1989–1993. M: elektrický agregát, vyrýpávání náplavù. A: v èervenci 1989 pøi odlovu elektrickým agregátem byla potvrzena celková abundance mihule potoèní 1 194 ks/ha a celková biomasa 7 kg/ha. CH: zjištìné druhy: pstruh obecný, vranka obecná, mihule potoèní. Zjištìné druhy jepic viz Záruba (1997), rozbor vody provádìný v letech 1997–1998, zrnitost sedimentù a obsah tìžkých kovù viz Hanel (1994c). Výèet mikroorganismù nalezených v toku (bakterie, bièíkovci, nálevníci, koøenonožci, víøníci, hlístice, odbìry 4. 8. 1987 a 12. 2. 1988) viz Hanel et Pešout (1989), zde rovnìž uveden obsah zažitiny v minohách. Zjištìné druhy ryb (shrnutí dlouhodobých údajù) uvádí též Hanel et Pešout (1989). V korytì se trvale (až dosud) objevují porosty zdrojovky (Fontinalis antipyretica), øasa Batrachospermum helminthosum a na vhodných místech žije rak øíèní (Astacus fluviatilis). Z: Hanel et Pešout (1989), Záruba (1997), vlastní zjištìní. b) N: prochytáno celkem 26 náplavù (úsek nad ústím do Sázavy) jemného sedimentu o ploše 2–8 m2. Proloven 200m úsek, v prùmìru 5 m široký. D: 20. 8. 1994. M: elektrický agregát. A: v jednom náplavu bylo nalezeno až 0,5–10 ks/m2 mihulí. Celkem v úseku 200 m odhadnuto 520 ks larev mihulí. CH: zjištìné druhy ichtyofauny: Druh Pstruh obecný f. potoèní (Salmo trutta m. fario) Møenka mramorovaná (Barbatula barbatula) Hrouzek obecný (Gobio gobio) Vranka obecná (Cottus gobio) Mihule potoèní (Lampetra planeri)

252

ks/ha 533 827 160 507 520

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

c) N: prochytán souvislý úsek od mostku u tábora smìrem proti proudu (délka úseku 90 m, prùmìrná šíøka toku 5 m). Zemìpisné souøadnice spodní èásti loveného úseku: 49° 45' 05.2'' a 15° 02' 04.2'' D: 23. 10. 2001. M: elektrický agregát. A: nález 4 mihulí (3 larvy a 1 plnì metamorfovaný dospìlec). CH: úsek pøevážnì kamenitý až štìrkovitopísèitý s pomístními písèitými náplavy. Teplota vody 11,1 °C, vodivost 437 µS (pøi 20 °C). Zjištìná ichtyofauna: Druh Pstruh obecný f. potoèní (Salmo trutta m. fario) Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) Jelec tlouš (Leuciscus cephalus) Jelec proudník (Leuciscus leuciscus) Plotice obecná (Rutilus rutilus) Hrouzek obecný (Gobio gobio) Møenka mramorovaná (Barbatula barbatula) Vranka obecná (Cottus gobio) Mihule potoèní (Lampetra planeri)

ks/ha 89 22 133 599 67 932 89 67 89

Pozn.: Na jaøe 2001 probìhla podle údajù Povodí Vltavy (p. Malý, in verb.) ve Štìpánovském potoce stoletá voda, která výraznì poškodila ústí toku do Sázavy. Prùzkum 23. 10. 2001 prokázal výskyt mihule potoèní v náplavech na obvyklých místech.

23) Vodslivský potok P: levostranný pøítok Sázavy u Rùženína. D: 22. 10. 1988. M: vyrýpávání náplavù. Z: Pešout et Rozkovcová (1989). Okres Pøíbram 24) Kocába P: è. h. p 1-08-05-084, levostranný pøítok Vltavy ve Štìchovicích. N: nad soutokem s Voznickým (= Tušimským) potokem, u Nového Knína (mapovací kvadrát 6251, 307 m n. m.), západnì od Dobøíše; nad Rybníky (mapovací kvadrát 6251, 367 m n. m.). D: 1988–1992, v roce 1993 byl nalezen 1 uhynulý ex. nad Novým Knínem na soutoku s Voznickým potokem. M: tøení, nález uhynulého jedince po tøení. A: desítky jedincù. CH: kamenitopísèité dno, vìtšinou pùvodní koryto, bøehový porost nesouvislý. Délka toku 47,2 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,62 m3/s. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Mužík). 25) Kotelský potok (Skalice) P: 1-08-04-034, ústí zleva do Lomnice pod Ostrovcem, povodí Otavy (Vltavy). N: mezi obcemi Vìšín (mapovací kvadrát 6348, 551 m n. m.) a Hutì pod Tøemšínem (mapovací kvadrát 6448, 575 m n. m.). D.: 1990. M: nález pøi prohlubování koryta, elektrický agregát. A: více než 10 jedincù. CH: kamenité, místy písèitobahnité dno,

253

BOHEMIA CENTRALIS 26

koryto širší 2 m, souvislý bøehový porost Z: František Fortelka, Sedlèany (in litt.), Švátora, Fischer. 26) Kotenèický potok (Sychrovský potok) P: è. h. p. 1-08-05-095, levostranný pøítok Kocáby u Staré Hutì (jižnì od Dobøíše), povodí Vltavy. A: ojedinìlý výskyt. CH: délka toku 19 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,25 m3/s. Pstruhová voda, potok je napojen na soustavu rybníkù. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Mužík) 27) Litavka P: è. h. p. 1-11-04-001, ústí zprava do Berounky v Berounì. N: nad Trhovými Dušníky (mapovací kvadrát 6250). Lokalita navazuje na Obecnický potok. A: odhad 0,2 ks/bm. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). 28) Nový potok P: levostranný pøítok Kotelského potoka severnì od Rožmitálu pod Tøemšínem (povodí Otavy, Vltavy). N: úsek od soutoku s Kotelským potokem a pramenná oblast. M: elektrický agregát. A: desítky kusù. Z: AOPK ÈR (Fischer, Švátora). 29) Obecnický potok P: è. h. p 1-11-04-004, levostranný pøítok Litavky ve Lhotì u Pøíbrami (severozápadnì od Pøíbrami), povodí Berounky. N: pod Octárnou a bezejmenný potok nad Obecnickým potokem, též bezejmenný potok nad nádrží Octárna, Obecnice (mapovací kvadrát 6249). M: elektrický agregát. A: stovky kusù. CH: délka toku 8,2 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,15 m3/s, pstruhová voda. Z: AOPK ÈR (Švátora, Fischer). 30) Octárna (nádrž) na Obecnickém potoce P: leží na Obecnickém potoce. N: západnì od obce Obecnice (5 km severozápadnì od Pøíbrami), (Obecnice – mapovací kvadrát 6249). D: duben 1989. A: nález 5 dospìlých, 1 minohy. Z: depozitáø Moravského zemského muzea v Brnì. 31) Ohrazenický potok P: è. h. p. 1-11-02-036 (= Pstruhový potok), levostranný pøítok Litavky, povodí Berounky. N: u Ohrazenice (mapovací kvadrát 6249, 415 m n. m.), Vojenský výcvikový prostor Brdy. Dále výskyt hlášen v obci Velcí vèetnì nádrže. D: 5. 6. 2000, 21. 6. 2000. M: elektrický agregát, tentýž úsek proloven celkem tøikrát. Odchycené mihule byly postupnì pøeneseny do Ohrazenického potoka cca 100–500 m pod Pstruhový rybník. A: na úseku 120 m bylo zjištìno celkem 192 ex. mihule potoèní (1. odlov 92 ks, 2. odlov 82 ks, 3. odlov 20 ks). Hustota populace mihule potoèní ve sledovaném úseku byla 5,54 ks/m2 na vhodném biotopu, resp. 1,62 ks/m2 na plochu celého

254

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

prozkoumaného úseku. Prozkoumáno bylo 120 m toku, pøièemž úseky s hlubšími náplavy tvoøily 35 bìžných metrù. Ukázalo se, že opakování odlovù je pøi záchranných transferech nutné (viz též Hanel et Müller 1998). CH: v toku potvrzena støevle potoèní (2,15 ks/m2 nebo bm toku). Z: Dušek, Švátora et Fischer (v tisku). 32) Padrský rybník P: nádrž na Padrském potoce, pøítok Klabavy (zadní Brdy), 9 km severozápadnì od Rožmitálu, povodí Berounky. N: mapovací kvadrát 6348. A: 4 dokladové ks jsou ve formalínu. Z: Ráb (in verb.). 33) Trnovský potok P: è. h. p. 1-08-05-100, ústí zleva do Sychrovského potoka v Dobøíši, povodí Kocáby (Vltavy). N: nad rybníkem Papež, severozápadnì od Dobøíše (mapovací kvadrát 6250 a 6251), pod statkem (1990), cca 130–150 m nad vtokem do rybníka Papež (1993). D: 20. 3. 1990, srpen 1993. Údajnì byly v tìchto místech pozorovány mihule již kolem roku 1940. M: elektrický agregát. A: 10–20 ks (1990), 1 ks (1993). CH: nenarušený tok s šíøkou 2–3 m, koryto pùvodní, bøehový porost souvislý. Z: Emil Palan, Dobøíš (in litt.). 34) Voznický potok P: è. h. p 1-08-05-105, levostranný pøítok Kocáby u Nového Knína. N + D: od soutoku s Kocábou proti proudu (1988–1992, vždy kvìten), k. ú. obce Malá Hraštice (mapovací kvadrát 6151, 7 km severovýchodnì od Dobøíše), srpen 1991. M: pozorování pøi tøení. A: desítky kusù. CH: kamenito-písèité dno, koryto pùvodní, 1–4 m široké, nesouvislý až souvislý bøehový porost. Délka toku 12,3 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,09 m3/s, pstruhová voda. Z: Emil Palan, Dobøíš (in litt.). 35) Závišínský potok P: è. h. p. 1-08-04-012, ústí zleva do Lomnice, povodí Vltavy. N: u Hvožïan (èíslo mapovacího kvadrátu 6448, jihozápadnì od Rožmitálu pod Tøemšínem); od pramene až po obec Závišín vèetnì rybníka Luh (již v okrese Strakonice). M: elektrický agregát. A: stovky kusù. CH: délka toku 20,4 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,40 m3/s. Pstruhová voda, tok napojen na soustavu rybníkù. Z: AOPK ÈR (Fischer). Okres Kladno 36) Èerný potok P: pravostranný pøítok Lodìnice, povodí Berounky. N: Unhoš (mapovací kvadrát 5950, 387 m n. m.), 6 km jihovýchodnì od Kladna. D: jaro 1949. A: nález 5 dokladových jedincù. Z: depozitáø Pøírodovìdecké fakulty UK Praha.

255

BOHEMIA CENTRALIS 26

Pozn.: V CHKO Køivoklátsko (Pivnièka 1998) byla mihule potoèní registrována v rámci sledování 11 malých tokù, konkrétní lokality (ani v jakých okresech leží) neuvedeny. CHKO Køivoklátsko zasahuje v rámci støedních Èech do okresù Kladno, Rakovník a Beroun. Podle informací Dr. M. Švátory (in verb.) se v tomto pøípadì jednalo o potok Klíèava.

Okres Kutná Hora 37) Èestínský potok P: è. h. p. 1-09-03-010, pravostranný pøítok Sázavy v Kácovì. N: Kácov (mapovací kvadrát 6256, 332 m n. m.). D: 3. 5. 1992. M: vyrýpávání náplavù. A: jednotlivé kusy. CH: dno písèitobahnité, koryto s šíøkou 1–2 m, øídký (jednostranný) bøehový porost. Pstruhová voda, délka toku 10,8 km, prùmìrný pøítok u ústí 0,20 m3/s. Saprobní index zjištìný na základì rozsivek (odbìr 21. 4. 1993) èinil 1,68 (Poulíèková 1996). Z: vlastní zjištìní. 38) Hodkovský potok P: è. h. p. 1-09-01-137, ústí zprava do Ostrovského potoka u železnièní stanice Želivec, povodí Sázavy. N: vlastní prùzkumy v úsecích nad i pod Panským rybníkem, zatím poslední potvrzení v roce 2001. M: vyrýpávání náplavù. A: odhad 0,1 ks/bm. CH: délka toku 13 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,21 m3/s. Pstruhová voda. V horním toku menší rybníky. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek), vlastní údaje. O výskytu mihule potoèní v Hodkovském potoce se zmiòují již Knížetová et al. (1987). 39) Losinský potok P: è. h. p. 1-09-03-014, pravostranný pøítok Sázavy u Kácova. N: Kácov (mapovací kvadrát 5256, 332 m n. m.). D: 3. 5. 1992. M: vyrýpávání náplavù. A: nalezena 1 larva. CH: písèitobahnité dno, šíøka pùvodního koryta cca 2 m, jednostranný bøehový porost. Pstruhová voda, prùmìrný prùtok u ústí 0,28 m3/s, vodivost vody 330 µS/cm, výška vodního sloupce 40–60 cm. Zjištìné druhy ryb: Salmo trutta m. fario (1 125 ks/ha), Cottus gobio (500 ks/ha), Leuciscus cephalus (458 ks/ha), Leuciscus leuciscus (167 ks/ha), Perca fluviatilis (42 ks/ha). Prozkoumaná délka toku 60 m a šíøka 4 m, pøi prvním odchytu nalezeno 24 larev. Tentýž úsek prozkoumaný postupnì opakovanì sedmkrát, ještì v šestém odchytu byla novì nalezena jedna larva. Celkem odchyceno 101 larev. Odhad populace byl 1 000 ks/ha (po prvním odchytu) a 4 167 ks/ha (po 6. odchytu). Délka larev se pohybovala v rozmezí 51–177 mm. Saprobní index vypoètený ze spoleèenstva rozsivek (odbìr 21. 4. 1993) èinil 1,92 (Hanel 1998). Z: Hanel et Müller (1998). 40) Ostrovský potok P: è. h. p. 1-09-01-134, pravostranný pøítok Sázavy ve Zruèi nad Sázavou. N: pøed soutokem s Hodkovským potokem. D: 3. 5. 1992. A: nalezena 1 minoha, podle Ho-

256

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

ráèka poèetnost 0,1 ks/bm. CH: dno kamenité až písèitokamenité, koryto pùvodní o šíøce cca 2 m, souvislý bøehový porost. Prùmìrný prùtok u ústí 0,49 m3/s, pstruhová voda. Z: vlastní zjištìní, AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). Okres Kolín 41) Jevanský potok (Propast) P: è. h. p. 1-09-03-106, pravostranný pøítok Sázavy u Støíbrné Skalice. D: jaro 1990. M: elektrický agregát. CH: pstruhová voda, délka toku 20,8 km, prùmìrný prùtok u ústí 0,28 m3/s. Z: P. Ráb (in verb.). Okres Rakovník 42) Klíèava P: è. h. p. 1-11-03-045, potok vtéká do stejnojmenné nádrže u Zbeèna (12 km východnì od Rakovníka), povodí Berounky, CHKO Køivoklátsko. N + D: 17. 9. 1964 (depozitáø Pøírodovìdecké fakulty UK Praha), pøímo z Klíèavské pøehrady je doklad z roku 1963 (depozitáø Národního muzea v Praze, 1 ex., inv. è. 31129), uvedenou lokalitu Klíèava má i dokladový jedinec vytøené samice z roku 1947 (Kux, viz Hanel 1996b), viz též Oliva (1949). Podle sdìlení M. Švátory se zde mihule potoèní v nehojném poètu v Klíèavském potoce stále vyskytuje (zatím poslední nález v roce 2001). A: nehojnì. Poèetnost 0,1–0,3 ks/bm uvádí Horáèek. Z: depozitáøe Národního muzea a pøírodovìdecké fakulty UK v Praze; AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek). Okres Praha-východ 43) Mnichovka P: è. h. p. 1-09-03-124, ústí zprava do Sázavy u Senohrab (5 km jihovýchodnì od Øíèan). N: navrhované CHÚ „Bažiny Mnichovky”, horní tok Mnichovky. Území leží mezi Klokoènou (mapovací kvadrát 6054, 480 m n. m.) a Tehovem (mapovací kvadrát 6054, 437 m n. m.), D: 1997 (Záruba, in verb.). A: nález 5 larev pøi prùzkumech sedimentù. Z: AOPK ÈR (MO ÈRS, Horáèek), Záruba (in verb.). Pozn.: Odlovy ryb elektrickým agregátem v letech 1973 a 1974 v Mnichovce výskyt mihule potoèní neprokázaly (odchyty byly provedeny v úsecích asi 1 km pod hrází Hubaèovského rybníka, nad hotelem Hrušov, asi 300 metrù pod hotelem, v dolním toku potoka pod zøíceninou hradu Hlásky a v jeho ústí do øeky Sázavy). V roce 1974 postihla údolí potoka Mnichovky katastrofální povodeò (po dlouhodobých deštích a velkých bouøích se protrhla hráz Hubaèovského rybníka a povodòová vlna, vysoká asi 3 m, se hnala údolím a zpùsobila znaèné škody, viz Èihaø, 1976).

257

BOHEMIA CENTRALIS 26

Summary

Brook lamprey (Lampetra planeri, Cephalaspidomorphi, Petromyzontidae) was found to live in the past on forty three localities in Central Bohemia on the area of approx. 11 000 km2. It was distributed in the Benešov district on 23 localities, in the Pøíbram district on 12 ones, in the Kutná Hora district on 4 ones, in the Kladno, Kolín, Rakovník, Praha-východ districts on one locality respectively. It disappeared from some localities at present, but, on the contrary, many abundant populations are to be found in the Benešov and Pøíbram districts. Most of the records of brook lamprey were noted in brooks and rivulets, only in two cases this species inhabited ponds with muddy bottom.

Literatura Baruš V. et al. (1989): Èervená kniha 2. Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. – SZN Praha, 136 s. Bubeníèek J. (1898): O rybách a jich chytání. – Tiskem i nákl. Edvarda Beauforta, Praha, 266 s. Buchar J. (1982): Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. – Vìst. Ès. Spoleè. Zool., 46: 317–318. Èihaø J. (1976): Vliv povodnì na ichthyofaunu potoka Mnichovky u Senohrab. – Èasopis Nár. muzea, odd. pøír., 145, 4: 223–227. Dušek M., Švátora M. et Fischer D. (v tisku): Záchranný odlov mihule potoèní (Lampetra planeri) a støevle potoèní (Phoxinus phoxinus) na Ohrazenickém potoce ve Vojenském výcvikovém prostoru Brdy. – Bull. Lampetra, 5. Dyk V. (1956): Naše ryby. – ÈSAZV, SZN, Praha, 339 s. Friè A. (1872): Ryby zemì Èeské. – Práce zoologického oddìlení pøírodovìdeckého proskoumání Èech: 107–129. Hanel L. (1994a): Mapování výskytu mihulí v Èeské republice – metodické poznámky. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 1 (1993): 15–30. Hanel L. (1994b): Pøehled lokalit s výskytem mihulí (Cyclostomata, Petromyzontidae) na území Èeské republiky. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 1 (1993): 35–88. Hanel L. (1994c): Fyzikálnì chemické parametry tøí potokù støedních Èech s výskytem mihule potoèní (Lampetra planeri). – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 1 (1993): 101–108. Hanel L. (1994d): Výskyt mihule potoèní na Podblanicku. – Sborník vlastivìdných prací z Podblanicka, 33: 95–98. Hanel L. (1996a): Bibliografie publikací o mihulích s ohledem na území ÈR. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 2: 9–22. Hanel L. (1996b): Dokladové exempláøe mihulí v muzeích Èeské republiky. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP, II: 23–39. Hanel L. (1996c): Doplòky k výskytu mihule potoèní (Lampetra planeri) v Èeské republice. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 2: 41–63. Hanel L. (1996d): Negativní faktory ovlivòující výskyt mihulí. – Biodiverzita ichtyofauny ÈR, ÚEK AV ÈR Brno, I: 57–61. Hanel L. (1996e): The Ocurrence of Lampreys (Cyclostomata, Petromyzontidae) in the Czech Republic. – Acta Universitatis Carolinae, Biologica, 40: 87–97.

258

Lubomír Hanel: Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve středních Čechách

Hanel L. (1998): Revize bioindikaèní hodnoty mihulí Èeské republiky. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 3 (1997): 87–93. Hanel L. et Lusk S. (1996): Stupeò ohrožení mihulí s ohledem na nový Èervený seznam ÈR. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 2: 91–99. Hanel L. et Müller U. (1998): Anmerkungen zur Methodik der Ermittlung der Bachneunaugemlarvenanzahl in Bächen mittels Elektrofanggerät. – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 3 (1997): 81–86. Hanel L. et Pešout P. (1989): Ekologické poznámky k mihuli potoèní Štìpánovského potoka. – Sborník vlastivìdných prací z Podblanicka, 29 (1988): 63–74. Knížetová L., Pecina P. et Pivnièková M. (1987): Provìrka maloplošných chránìných území a jejich návrhù ve Støedoèeském kraji v letech 1982–1985. – Bohemia centralis, Praha, 16, 262 s. Lusk S. et Hanel L. (2000): Èervený seznam mihulí a ryb Èeské republiky. – Biodiverzita ichtyofauny ÈR, ÚBO AV ÈR Brno, 3: 5–13. Novák I. (1989): Seznam lokalit a jejich kódù pro síové mapování entomofauny Èeskoslovenska. – Zprávy Ès. spoleènosti entomologické pøi ÈSAV, Praha, 25. Oliva O. (1949): Èásteèný pøehled rybí fauny potoka Klíèavy. – Akvaristické listy, 21 (8): 86, 94–96. Pecina P. (1991): Živoèichové èerveného seznamu ÈR ve Støedoèeském kraji I: Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi. – Bohemia centralis, 20: 61–107. Pešout P. et Rozkovcová A. (1989): Komplexní faunistický a floristický prùzkum lokality u ústí Štìpánovského potoka s návrhem na vyhlášení CHPV. – Práce SOÈ (strojopis, nepubl.). 68 s. (depon. na Správì CHKO Blaník). Pivnièka K. (1998): Vliv nìkterých parametrù na diverzitu ryb v malých tocích CHKO Køivoklátsko. – Biodiverzita ichtyofauny ÈR (2): 31–34. Poulíèková A. (1996): Algologický výzkum sedimentù malých vodních tokù. I. Lokality s recentním výskytem mihule potoèní (Lampetra planeri). – Bull. Lampetra, ZO ÈSOP Vlašim, 2: 117–121. Poupì J. (1978): Nìkteré poznámky o rybách z vybraných tokù na Benešovsku. – Sborník vlastivìdných prací z Podblanicka, 18 (1977): 69–72. Pruner L. et Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro síové mapování fauny. – Klapalekiana, 32 (Suppl.): 1–175. Vlèek V. et al. (1984): Vodní toky a nádrže. Zemìpisný lexikon ÈSR. – Academia, Praha, 316 s. Vyhláška ministerstva životního prostøedí Èeské republiky ze dne 11. èervna 1992, kterou se provádìjí nìkterá ustanovení zákona Èeské národní rady è. 114/1992 Sb., o ochranì pøírody a krajiny. Zákon è. 114 Èeské národní rady ze dne 19. února 1992, o ochranì pøírody a krajiny. Záruba P. (1997): Jepice (Ephemeroptera) v chránìných územích Køeèovický potok a Štìpánovský potok. – Bull. Lampetra, 3: 57–64. Zemina A., Kuèera J. et Votápek Z. (1982): 70. výroèí trvání místní organizace ÈRS Vlašim. MO ÈRS Vlašim, 60 s.

Recenzent: RNDr. Miroslav Švátora, CSc.

259

BOHEMIA CENTRALIS 26

260

Bohemia centralis, Praha, 26: 261–270, 2003

Bohemia centralis: náplň svazků 1–25 Bohemia centralis: contents of volumes 1–25 Pavel Špryňar Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5; e-mail: [email protected]

■ Abstract. A short review of history of the regional bulletin Bohemia Centralis is briefly outlined. Contents of volumes 1 (159)–25 (1997) are added. ■ Key words: bibliography, chronological, regional bulletin, Central Bohemia

Dvacet pìt vydaných a tento dvacátý šestý vycházející svazek sborníku Bohemia centralis je úctyhodným dùvodem k ohlédnutí se za historií tohoto periodika. Sborník Bohemia centralis (v pøekladu „Støední Èechy“) byl pùvodnì založen jako vlastivìdný muzejnický èasopis, který se státní ochranou pøírody nemìl nic spoleèného. První èíslo sborníku vydal v roce 1959 Krajský dùm osvìty-Kabinet muzejní a vlastivìdné práce v Praze pod redakcí J. R. Winklera. Tehdejší technické provedení sborníku bylo øešené pozoruhodným zpùsobem: první svazek („roèník“) vlastnì sestával celkem z osmi samostatných svazkù, které byly vloženy do spoleèných chlopòových desek. V nìkterých z tìchto svazkù byly pøiloženy barevné a svìtlotiskové pøílohy na køídovém papíøe. Není divu, že se toto reprezentativní, ale nákladné a složité technické øešení již pozdìji nikdy neuplatnilo a že po tomto ambiciózním poèinu další vydávání sborníku na èas ustrnulo. Druhý svazek byl vydán roku 1970, tentokrát Oblastním muzeem v Podìbradech a péèí redakèní rady pod vedením S. Šebka. K trvalému oživení sborníku došlo však až od roku 1974, kdy se jej vydavatelsky koneènì ujalo tehdejší Støedisko státní památkové péèe a ochrany pøírody Støedoèeského kraje (SSPPOP SK) a kdy vyšel tøetí svazek. Výkonným redaktorem se stal M. Rivola, s jehož jménem zùstal chod redakce spjatý na období celých sedmnácti let (až do roku 1990, tedy do vydání 19. svazku). Bohemia centralis dostala jednotný formát a vzhled a od pátého svazku vydané-

261

BOHEMIA CENTRALIS 26

ho roku 1976 i jednotnou barvu obálky, totiž modrou. Od té doby vycházely svazky sborníku Bohemia centralis víceménì pravidelnì jednou roènì. V 90. letech došlo k nìkolika spíše formálním zmìnám v názvu instituce vydavatele: 20. svazek vydal Èeský ústav ochrany pøírody (ÈÚOP), støedisko Praha; 21.–23. svazek vyšel pod hlavièkou ÈÚOP, støedisko Støední Èechy (výkonnou redaktorkou byla M. Pivnièková); dva zatím poslední svazky již vydala Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko pro Prahu a støední Èechy (výkonný redaktor J. Nìmec). Zatím poslední svazek (25.) vyšel v roce 1997 (na titulní stranì s vroèením 1996). Od svého vzniku byla Bohemia centralis koncipována jako èasopis obsahující pøíspìvky ze všech terénních oborù pøírodních vìd vztahující se k území støedních Èech. Poté, co se vydávání ujala státní ochrana pøírody, byla nìkterá èísla vìnována vybraným chránìným krajinným oblastem støedních Èech, ale toto tematické zamìøení bylo spíše pøíležitostné a nemuselo platit pro všechny pøíspìvky v dotyèném svazku. Èasopis si rychle našel své místo na slunci, protože podobné periodikum ve støedních Èechách pøedtím neexistovalo. Bìhem ètyø desetiletí dosavadní existence byla v èasopise uveøejnìna øada zásadních pøíspìvkù z rùzných pøírodovìdných oborù. Nalezneme tu napøíklad zásadní fytogeografické charakteristiky Èeského krasu, Èeského ráje a Køivoklátska, monografii pestrokroveèníkovitých broukù støední Evropy, rozsáhlý soubor pøíspìvkù o rozšíøení obojživelníkù ve støedních Èechách a mnohé další. Byly tu dokonce zveøejnìny popisy nových druhù organismù, pøevážnì fosilních (trilobiti – svazek 1, hyoliti – sv. 4) a výjimeènì i recentních (jeden druh motýla – sv. 23). Významným rysem èasopisu se stal jeho široký zábìr, umožòující zveøejnìní pøíspìvkù z rùzných oborù anebo dokonce pøíspìvkù na pomezí dvou èi více oborù, které by se daly jen stìží publikovat v jiných, obvykle více specializovaných èasopisech. Neménì dùležitá byla skuteènost, že pøíspìvky nebyly omezené svým rozsahem, což také není mezi jinými periodiky zcela obvyklé. V pìtadvaceti dosavadních svazcích èasopisu nalezneme jak krátká sdìlení na jednu nebo dvì stránky, tak monografii o støedoèeských chránìných územích o více než 250 stranách. V pìtadvaceti svazcích sborníku Bohemia centralis bylo uveøejnìno celkem 264 pùvodních pøíspìvkù. Na jejich autorství se podílelo celkem 150 autorù. Nejèetnìjší jsou pøíspìvky V. Ložka (27 pøíspìvkù), A. Pøíhody (13), J. Šmahy (11), J. Nìmce a P. Peciny (oba po 10), dále následuje P. Záruba (8), O. Nekvasilová a P. Pipek (oba po 7), M. Pivnièková, P. Svoboda a J. Žítt (po 6 pøíspìvcích). Zbývající autoøi se podíleli na pìti a ménì pøíspìvcích. V každém svazku bývalo uveøejnìno zpravidla okolo 8 až 12 pøíspìvkù. Pouze tøi svazky obsahovaly ménì než 8 pøíspìvkù, nejvyšší poèet pøíspìvkù (17) byl obsažen ve 23. svazku. Následující obsahy jednotlivých svazkù jsou øazeny chronologicky. Jejich cílem je podat kompletní pøehled o všech pøíspìvcích, které byly ve svazcích 1–25 uveøejnì-

262

Pavel Špryňar: Bohemia centralis: náplň svazků 1–25

ny. Toto celkové shrnutí považujeme za užiteèné mimo jiné i proto, že nìkteré pøíspìvky nelze vyhledat v samotných obsazích u jednotlivých svazkù, nebo tam byly skryty pod rubrikou „Krátká sdìlení“. 1 (1959) Vtìlenský J.: Polymetalické rudy železorudných ložisek støedoèeského ordoviku. Zýka V. & Svoboda J.: Pøíspìvek k chemismu barytù a fluoritù Èech a nìkteré zákonitosti rozšíøení stopových prvkù v obou minerálech. Vanìk J.: Èeleï Lichaidae Hawle & Corda, 1847 ze støedoèeského staršího paleozoika (Trilobitae). Pulpán J. & Verner P. H.: Roztoèi žijící na uskladnìném obilí a boj proti nim (Acari). Šebek S.: Pøíspìvek k poznání kvìteny Nymburska v 1. polovinì 19. století. Láska P.: Pøíspìvky k poznání aphidofágních pestøenek, zvláštì k potravní ekologii larev (Syrphidae, Diptera). Verner P. H.: Studie Arthropod žijících v pùdì dubo-habrového porostu na Karlštejnsku. Winkler J. R.: Støedoevropské druhy pestrokroveèníkù a poznámky o jejich výskytu ve støedních Èechách (Coleoptera: Cleridae). 2 (1970) Holubièková B.: Pøíspìvek ke studiu souèasné vegetace polabských èernav. Jaroš V.: Stromy a keøe ve státních pøírodních reservacích u Vrbèan a Chroustova. Pecina P.: Pøedbìžný pøehled roztoèù èeledi Uropodidae (Berlese, 1892) Hirschmann & Zirngiebl-Nicol, 1964 (Acari, Mesostigmata) ze støedních Èech. Buchar J.: Pøíspìvky k arachnofaunì Èech II. (Polabí). Havelka J.: Pøíspìvek k poznání brouèí fauny, žijící ve vodì v reservaci „Hrabanovské èernavy“. Hanáková H.: Anthropologický rozbor slovanských lebek z Libice nad Cidlinou. 3 (1974) Maršáková M. & Moucha P.: Chránìná krajinná oblast Èeský kras. Anonymus: Vymezení chránìné krajinné oblasti „Èeský kras”. Novák A. & Tlapák J.: Historie lesù v chránìné krajinné oblasti Èeský kras. Hromas J. & Kuèera B.: Geomorfologie a krasové jevy Èeského krasu. Chlupáè I.: Geologický podklad Èeského krasu. Brunnerová Z.: Tìžba nerostných surovin v chránìné krajinné oblasti Èeský kras. Skalický V. & Jeník J.: Kvìtena a vegetaèní pomìry Èeského krasu z hlediska ochrany pøírody. Prùša E.: Lesní typy Karlštejnska a hospodáøské zásahy v nich. Strejèek J.: K problematice hmyzí zvíøeny chránìné krajinné oblasti Èeský kras. Ložek V.: Mìkkýši Èeského krasu z hlediska ochrany pøírody. Ložek V.: Pøíroda Èeského krasu v nejmladší geologické minulosti. 4 (1975) Novák A. & Tlapák J.: Vývoj lesa a lesního hospodáøství na Køivoklátsku. Rivola M.: Nìkteré nové návrhy chránìných území na Køivoklátsku. Marek L.: Objev nové hyolitové fauny ve skryjsko-týøovickém kambriu. Husová M.: Suové a roklinové lesy na Køivoklátsku. Skuhravá M.: Bejlomorky Køivoklátska (Cecidomyidae, Diptera). Koleška Z.: Pøíspìvek k historii entomologického prùzkumu Køivoklátska. Ložek V.: Pøehled mìkkýšù Køivoklátska. Skalický V. & Skalická A.: Pøíspìvek ke kvìtenì diabasù na východním okraji Køivoklátska.

263

BOHEMIA CENTRALIS 26

Absolon A.: Ostracoda nìkolika pramenných biotopù v okolí Køivoklátu. Pecina P.: K faunistickému prùzkumu státní pøírodní rezervace Kopeè. Knížetová L.: Vegetaèní pomìry státní pøírodní rezervace Týøov. 5 (1976) Bureš L.: Geobotanické aspekty biologického plánování krajiny v chránìných krajinných oblastech. Jaroš V.: Výsledky studia stavu výskytu Dactylorhiza latifolia (L.) Soó ssp. latifolia na Jevanské plošinì. Kubíková J.: Geobotanické vyhodnocení chránìných území na severovýchodì Prahy. Rivola M.: Další návrhy chránìných území na Køivoklátsku. Strejèek J.: Pøíspìvek k poznání broukù z èeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Anthribidae a Curculionidae v chránìném území Baba u Køivoklátu. Reška M.: Druhy rodu Cryptophagus Herbst (Coleoptera, Cryptophagidae) v krmelcích zvìøe. Ložek V.: Mìkkýši pìnovcù U Eremita na Køivoklátsku. Ziegler V.: Geologické pomìry Státní pøírodní rezervace Kopeè (k. ú. Kopeè, okr. Mìlník). Buchar J.: K pavouèí zvíøenì SPR Kopeè. Štys P.: Ploštice Státní pøírodní rezervace Kopeè v Èechách. Martínek V.: Pøíspìvek k poznání výskytu druhù èeledí Heleomyzidae, Opomyzidaea Lauxaniidae (Diptera, Acalyptrata) v oblasti Státní pøírodní rezervace Kopeè. Bozdìchová J.: Pøíspìvek k poznání zvíøeny Státní pøírodní rezervace Kopeè: Blechy (Aphaniptera) ze zemních pastí. Pecina P.: Pøíspìvek k faunì obratlovcù Státní pøírodní rezervace Kopeè. Pipek P.: Motýlí fauna ve Státní pøírodní rezervaci Medník. Kult K.: Co je Rubus Èechicus Maloch? Kult K.: Pozorování supa bìlohlavého (Gyps fulvus Habl.) na Køivoklátsku. 6 (1977) Ziegler V.: Geologické pomìry Chránìné krajinné oblasti Èeský ráj. Slavík B.: Floristicko-fytogeografická charakteristika Èeského ráje z hlediska ochrany pøírody. Ložek V.: Malakologické pomìry Chránìné krajinné oblasti Èeský ráj. Skuhravá M.: Bejlomorky Èeského ráje (Cecidomyiidae, Diptera). Pojkar M.: Pøehled ornitofauny na rybníku Žabakor. Petøíèek V., Povolný F. & Šilhart M.: Vývoj civilizace v Chránìné krajinné oblasti Èeský ráj a její vliv na pøírodu. Martinovský J. O.: Státní pøírodní rezervace Kopeè a její význam v rámci vývoje xerotermní vegetace èeské pánve. Èichovský L.: Køemenný gabrový porfyrit na lokalitì Panská skála u Týnce nad Sázavou. 7 (1978) Knížetová L.: Studium reprezentativnosti sítì maloplošných chránìných území Støedoèeského kraje. Nìmec J.: Geologie a paleontologie státní pøírodní rezervace Na vrších. Molíková M.: Pøíspìvek k botanické charakteristice chránìných území Benešovska. Koleška Z.: Závist u Zbraslavi – klasická lokalita èeských entomologù. Soldát M. & Starý B.: Fauna drobných motýlù Karlštejnska. Pipek P. & Štìpánek M.: Lepidopterologické pomìry v okolí Davle. Soldát M.: Fauna denních motýlù (Rhopalocera) Karlštejnska.

264

Pavel Špryňar: Bohemia centralis: náplň svazků 1–25

Ložek V.: Mìkkýši Medníku a jejich význam z hlediska ochrany pøírody. Pøíhoda A: Pøezimování ježkù. 8 (1979) Nìmec J.: Sí chránìných území Støedoèeského kraje z hlediska geologických vìd. Nìmec J.: Geologie SPR Vraní skála. Rivola M.: Základy botanické bibliografie maloplošných chránìných území Støedoèeského kraje. Skuhravá M.: Bejlomorky støedních Èech (Cecidomyidae, Diptera). Pipek P. & Štìpánek M.: Lepidopterologické pomìry okolí Davle (II). Kokeš O.: Pùvod, pøíèiny a konec šíøení tetøeva hlušce (Tetrao urogallus L.) v pražském okolí. Pøíhoda A.: Hynutí stromù v ulicích a sadech v Pøíbrami a v Rožmitálu pod Tøemšínem. Trakal J., Lapáèek V. & Pecina P.: Orthoptera, Blattodea a Dermaptera státní pøírodní rezervace Kopeè. 9 (1980) Nìmec J. & Bosák P.: Geologie, paleontologie a krasové jevy chránìného území Lom na Kobyle. Klán J. & Rydlo J.: Mykoflóra píseèného pøesypu u Oseèka (støední Polabí). Pøíhoda A. & Machulková A.: Houby pøírodních rezervací na Køivoklátsku v roce 1978. Havlíèková J.: Pøíspìvek ke kvìtenì východní èásti Køivoklátské pahorkatiny. Krušek K. & Soldát M.: Motýlí fauna Karlštejnska – 2. èást. Scholz T.: Støevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Karlštejnska. Košál M.: Nosatci (Curculionidae, Coleoptera) Žehuòské obory a jejího okolí. Ložek V.: Mìkkýši Veltruského parku. 10 (1981) Balatka B. & Sládek J.: Geomorfologie Chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko a pøilehlého území. Nìmec J.: Geologické pomìry SPR Kokoøínský dùl. Pøíhoda A.: Houby Kokoøínska. Hodková Z.: Poznámky k výskytu a rozšíøení nìkterých druhù savcù na území CHKO Kokoøínsko. Pivnièková M.: Státní pøírodní rezervace Úpor – souèasný stav vegetace a její ovlivnìní zmìnou vodního režimu. Kubíková J. & Molíková M.: Vegetace a kvìtena Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal na severozápadním okraji Prahy. Ložek V.: Mìkkýši Státní pøírodní rezervace Sv. Alžbìta na Klíèavì. Pecina P.: Pøíspìvek k poznání zvíøeny navrhované Státní pøírodní rezervace Zvolská Homole. Pipek P. & Štìpánek M.: Lepidopterologické pomìry okolí Davle (III). Doubek J.: Poèátky kroužkování ptákù v nynìjší CHKO Kokoøínsko. Doubek J.: Výskyt výra velkého v chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko. Ložek V.: Klonk u Suchomast jako nalezištì mìkkýšù. Šmaha J.: Pøíspìvek k faunì èlenovcù umìlých substrátù ve skladovacích prostorách Støedoèeského kraje. Pecina P.: Vzpomínka na profesora Roubala. 11 (1982) Zelenka P.: Chránìný pøírodní výtvor Knìživka – významná geologická lokalita pražského okolí. Ziegler V.: Mineralogicko-petrografická a paleontologická charakteristika chránìného pøírodního výtvoru Lom u Radimi (okres Kolín). Nìmec J.: Geologie chránìného pøírodního výtvoru Zlatý kùò.

265

BOHEMIA CENTRALIS 26

Nováková H. & Rydlo J.: Zmìny labské flóry u Týnce nad Labem v letech 1976–80. Machulková A. & Švec Z.: Mykologicko-entomologický prùzkum zámeckého parku v Dolních Poèernicích. Verner P. H., Žïárková E. & Reška M.: Výskyt a migrace skladištních roztoèù a broukù na nìkterých pøírodních stanovištích. Pipek P.: Lepidopterologické pomìry v okolí Davle (IV). Pøíhoda A.: Jezero v Božkovì u Mnichovic a pøehled broukù sbíraných v tomto místì J. Tichým. Šmaha J.: Nìkteré výsledky prùzkumu entomofauny biocenóz v okolí Køivoklátu. Ložek V.: K poznání mìkkýšù SPR Žehuòská obora. Svoboda P.: Srovnání nálezù svrchnocenomanské fauny z Odoleny Vody s podobnými lokalitami støedních Èech. 12 (1983) Nìmec J.: Geologie Státní pøírodní rezervace Èertova skála. Nìmec J.: Geologie chránìného pøírodního výtvoru Valachov. Mladý F.: Fytogeografické zákonitosti kvìteny a vegetace Chránìné krajinné oblasti Køivoklátsko. Ložek V.: Souèasný stav pøírodního prostøedí Køivoklátska podle výpovìdi malakofauny. Šmaha J.: Pøíspìvek ke studiu sekáèù (Opiliones) Køivoklátska. Laòka V.: První území s komplexní ochranou plazù na Køivoklátsku. Volf Z.: Ptactvo Unhoštì a okolí. Šmaha J.: Avifauna nìkterých biocenóz na pøíkrých svazích v okolí Køivoklátu. Šmaha J.: Fauna pavoukù (Araneae) v rùzných biocenózách a klimatiopech Køivoklátska. Ryba J. & Mináø J.: Výskyt komárù na území hlavního mìsta Prahy. Pøíhoda A.: Kùrovec Lymantor aceris Lindemann na Køivoklátsku. Pipek P.: Lepidopterologické pomìry okolí Davle (V). Soldát M.: Dodatek k motýlí faunì Karlštejnska. Volf Z.: Sovy na Unhošsku. 13 (1984) Nìmec J.: Geologie chránìného pøírodního výtvoru Klepec. Petøíèek V. & Kolbek J.: Floristická studie povodí øíèky Bìlé ve støedním Pojizeøí. Böswartová J.: Pøíspìvek ke kvìtenì støedního Povltaví. Pyšek P. & Rydlo J.: Vegetace a flóra vybraných sídliš v území mezi Kolínem a Podìbrady. Okáè F.: Døevinná skladba porostù státní pøírodní rezervace Jiøina. Putík A.: Historický prùzkum vegetace státní pøírodní rezervace Jiøina. Ložek V.: Mìkkýši luhù Vr a Mydlovar na støedním Labi. Martinek V.: Nížinné biotopy u Lysé nad Labem a výskyt nìkterých dvoukøídlých (Diptera, Acalyptrata), zvláštì teplomilných. Šmaha J.: Pøíspìvek k prùzkumu drobných savcù na Køivoklátsku. Strejèek J.: Výsledky dílèího entomologického prùzkumu pøipravovaného chránìného území Nezabudické skály v chránìné krajinné oblasti Køivoklátsko. Skoupý V. & Rébl K.: Støevlíci rodu Dromius Bon. (Coleoptera, Carabidae) pøezimující na jedlích. Skoupý V. & Steif J.: Støevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Vinaøické hory. Dostál J.: Huperzia selago ve Støedoèeském kraji. Šmaha J.: Nález žláznatky (Nemastoma triste (C. L. K., 1835) a jiná sdìlení o sekáèích (Opiliones) v navrhované státní pøírodní rezervaci Týøov.

266

Pavel Špryňar: Bohemia centralis: náplň svazků 1–25

14 (1985) Svoboda P.: Spojení èeského køídového moøe s bavorským bìhem cenomanu a turonu. Svoboda P.: Svrchní cenoman v Plaòanech u Kolína. Zelenka P.: Køídové lokality Døínov a Èeèelice (návrh nových chránìných území). Husák Š. & Rydlo J.: Materiály k vodní a mokøadní vegetaci støedního Polabí a Kokoøínska. Kolbek J. & Petøíèek V.: Flóra a vegetace širšího okolí Èertovy a Knìžské skály na Køivoklátsku. Mladý F. & Kolbek J.: Skupiny druhù pro ochranáøskou a chorologickou indikaci v Chránìné krajinné oblasti Køivoklátsko a ve zbývající èásti okresu Rakovník. Skalický V.: Poznámky k historii prùzkumu rostlin Èeského krasu. Šmaha J.: Nìkteré výsledky prùzkumu arachnofauny Státní pøírodní rezervace Týøov. Ložek V.: Malakofauna splachových uloženin v Èertovì strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny. Kovanda J.: Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc. Pipek P.: Lepidopterologické pomìry okolí Davle. Záruba P.: Motýlí fauna jezera v Mnichovicích-Božkovì. Plesník J.: Další nález hraboše mokøadního (Microtus agrestis) na Køivoklátsku. 15 (1986) Nekvasilová O.: Rozšíøení svrchnokøídových ramenonožcù (Brachiopoda) na chránìných paleontologických lokalitách Støedoèeského kraje. Knobloch E.: Vyšehoøovice u Èeského Brodu – svìtovì proslulé nalezištì køídové flóry. Kolbek J.: Pøíspìvek ke kvìtenì Chránìné krajinné oblasti Køivoklátsko. Blažková D.: Luèní vegetace Prùhonického parku. Rivola M.: Mechorosty (Fragmenta bryologica). Pøíhoda A.: Hynutí borùvek na Kokoøínsku i v jiných imisních oblastech. Ložek V.: Holocenní malakofauna od Èelákovic a její význam pro poznání krajinné historie Polabí. Skoupý V.: Støevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) okresu Kladno. Smrèek M. & Malina J.: Ptáci Tichého údolí a Roztockého háje na severozápadním okraji Prahy v hnízdním období 1973–83. Ložek V.: Doplòky a poznámky k malakofaunì Èeského krasu. Pokorný P.: Kvantitativní výzkum avifauny chránìného území Podhoøí. 16 (1987) Knížetová L., Pecina P. & Pivnièková M.: Provìrka maloplošných chránìných území a jejich návrhù ve Støedoèeském kraji v letech 1982–1985. 17 (1988) Opravil E.: Archeobotanické nálezy ze Støedoèeského kraje. Lhotská M.: Pøíspìvek k rozšíøení synantropních druhù v Prùhonickém parku a v Prùhonicích. Záruba P.: Fauna a flóra Jezera v Mnichovicích-Božkovì. Husáková J., Pivnièková M. & Chrtek J.: Botanická inventarizace státní pøírodní rezervace Hrabanovská èernava. Ložek V.: Potglaciální osyp pod skalními sruby Jizery u Ptýrova. Ložek V.: Mìkkýši chránìného území Drbákov-Albertovy skály. Boháè J.: Drabèíkovití (Staphylinidae) vybraných biotopù státní pøírodní rezervace Týøov. Strejèek J.: Entomologický význam zámeckého parku ve Veltrusích. Zavadil V., Dittrich M. & Šapovaliv P.: Rozšíøení ocasatých obojživelníkù ve Støedoèeském kraji.

267

BOHEMIA CENTRALIS 26

Pøíhoda A.: Užovka hladká (Coronella austriaca) – poznámky k ekologii a etologii. Pecina M. & Ráb P.: Zpráva o orientaèním prùzkumu ichthyocenózy potoka Pšovky na území SPR Kokoøínský dùl. Kokeš O.: Výskyt a osudy velkých šelem v minulosti Støedoèeského kraje. Svoboda P.: Nález polohy jílovce se suchozemskou kvìtenou mezi marinními cenomanskými sedimenty u Nového Strašecího. Šmaha J.: Nìkteré pøíklady závislosti antropogenních zmìn fauny na charakteru biotopù biosférické rezervace Køivoklátsko. Záruba P.: Lepidopterofauna SPR Kulivá hora. 18 (1989) Nìmec J. & Svoboda P.: Geologie chránìného pøírodního výtvoru Skalka u Velimi. Žítt J. & Nekvasilová O.: Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora). Svoboda P.: Korelace svrchnocenomanských marinních sedimentù mezi Kralupy nad Vltavou a Slaným. Šebek S.: Pøíspìvek k poznání mykoflóry státní pøírodní rezervace Hrabanovská èernava u Lysé n. L. Blažková D.: Vegetace chránìného území Staòkovka. Kolbek J. & Petøíèek V.: Výzkum fytogenofondu v chránìné krajinné oblasti Køivoklátsko – 1. etapa. Jeník J., Soukupová L. & Osbornová-Kuèerová J.: Ruderální biotop po jezevcích ve svahové stepi na Doutnáèi (Èeský kras). Martinek V.: Rozšíøení nìkterých ménì známých dvoukøídlých (Diptera – Acalyptrata) ve støedních Èechách. Ložek V.: Mìkkýši chránìných území Klokoèka a Reèkov. Ložek V.: Mìkkýši obory v Liblicích. Lorenc J. & Pecina P.: Avifauna chránìného pøírodního výtvoru Záplavy (okres Kladno). Šmaha J.: Diverzita ptactva biosférické rezervace Køivoklátsko a její kauzalita. Pøíhoda A.: Hnízda vèel èalounic (Megachile) ve Støedoèeském kraji. 19 (1990) Lipský Z.: Miskovické pseudozávrty. Šebek S.: Mykoflóra spoleèenstev skalních stepí jižnì od Peèek (okr. Kolín, Støedoèeský kraj). Fišerová D.: Vegetace východní èásti SPR Karlštejn. Pøíhoda A.: Hynutí dubù ve støedních Èechách. Tlapák J.: K problematice pùvodní druhové skladby lesù na Voticku a Mladovožicku. Švecová A. & Švec Z.: Pøíspìvek k poznání hub a mykofilních broukù ve státní pøírodní rezervaci Koda (CHKO Èeský kras). Ložek V.: Mìkkýši chránìných území Tøebichovická olšinka a Ètvrtì. Zavadil V. & Šapovaliv P.: Rozšíøení žab ve Støedoèeském kraji – I. Šmaha J.: Informace o batrachofaunì biosférického rezervátu Køivoklátsko. Pešková A.: Avifauna Prùhonického parku. Skalický V.: Oblast klidu Jinecko. Zelenka P.: Buližníkový kamýk u Èernovièek – návrh chránìného území. Lipský Z.: Tisá skála. Pešková A.: Hlaváèovy sbìry z Èeského krasu. Záruba P.: Jepice (Ephemeroptera) povodí Mnichovky.

268

Pavel Špryňar: Bohemia centralis: náplň svazků 1–25

20 (1991) Žítt J. & Nekvasilová O.: Kojetice – nová lokalita svrchnokøídových epibiontù pøisedlých na buližníkových klastech. Opravil E.: Nálezy zuhelnatìlého døeva na lokalitì Mladá Boleslav – Èejetièky („Choboty“). Ložek V.: Mìkkýši rezervací Stránì u splavu a Stráò u Chroustova. Záruba P.: Lepidopterofauna navrhovaného CHÚ Tisovnice. Skoupý V.: Nové údaje o výskytu støevlíkù (Coleoptera, Carabidae) okresu Kladno. Pecina P.: Živoèichové èerveného seznamu ÈR ve Støedoèeském kraji I. Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi. Pešková A.: Drobní savci na loukách Karlického údolí. Pešout P.: Vývoj populace ïáblíku bahenního (Calla palustris L.) v navrženém chránìném území Galilejský rybník (okr. Benešov). Fišerová D.: Revize vegetaèních map význaèných maloplošných chránìných území Èeského krasu pomocí dálkového prùzkumu Zemì. 21 (1992) Žítt J. & Nekvasilová O.: Nové výskyty fosforitù ve svrchní køídì pražské a kolínské litofaciální oblasti. Žítt J. & Nekvasilová O.: Køídové odkryvy u Líbeznice (výkopy pro teplovod Mìlník – Praha). Geologie, fosfority, pøitmelení epibionti. Ložek V.: Sí opìrných profilù k vývoji krajiny Èeského krasu. Pivnièková M.: Pøehled novì vyhlášených chránìných území ve støedních Èechách bìhem let 1986–1990. Pešout P.: Poznámky k vodní a mokøadní vegetaci chránìné krajinné oblasti Blaník. Pøíhoda A.: Nové tracheomykózy døevin ve støedních Èechách. Záruba P.: Lepidopterofauna Mnichovic I. Zavadil V. & Kolman P.: Rozšíøení žab ve støedních Èechách – II. 22 (1993) Souèek Z., Kolman P. & Zavadil V.: Rozšíøení žab ve støedních Èechách III – vodní skokani (Rana esculenta synklepton). Vávra J.: Nové nálezy drobných motýlù (Microlepidoptera) v CHKO Èeský kras. Skuhravá M. & Skuhravý V.: Bejlomorky Èeského krasu (Cecidomyidae, Diptera). Jansová A.: Zoologický prùzkum navrženého chránìného území Na Vanovicích. Èihaø M.: Ohrožení populace skokana štíhlého (Rana dalmatina Bonaparte, 1839) v pøírodní rezervaci Klánovický les. Ziegler V.: Èeleï Actaeonellidae Pèelincev, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) v sedimentech cenomanu Èeské køídové pánve. Ložek V. & Horáèek I.: Biostratigrafický výzkum jeskynì Za Køížem u Sv. Jana pod Skalou. Matoušek V.: Vývoj vztahu èlovìka ke krajinì Èeského krasu od neolitu do raného støedovìku (pøedbìžný nástin). Hlaváèek R.: Pøíspìvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlenská pìšina. Pešout P.: Orchis morio L. na Podblanicku. Pøíhoda A.: Zasýchání letorostù babyky. Benešová J., Pivnièková M., Pivnièka K., Rùžièková J. & Tonika J.: Pøedbìžná ekologická studie malých vodních tokù v CHKO Èeský kras a Køivoklátsko.

269

BOHEMIA CENTRALIS 26

23 (1994) Ložek V.: Mìkkýši hradu Valdeka a poznámky k malakofaunì Brd. Hradecká L., Nekvasilová O., Žítt J.: Geologie a paleontologie lokality Odolena Voda (transgrese svrchnokøídových sedimentù na skalnaté pobøeží, fosfority, pøitmelení epibionti). Žítt J. & Nekvasilová O.: Bìstvina u Ronova nad Doubravou – pozoruhodný výskyt spodnoturonských fosilií v pøíbøežních sedimentech èeské køídové pánve (kolínská litofaciální oblast). Fediuk F., Malkovský M.: Barové, vtiskové, kulovito-polštáøové a konkrecionální textury v cenomanu u Tuchomìøic pøi SZ okraji Prahy. Matoušek V.: Výsledky archeologického výzkumu jeskynì Ve stráni (è. 1504) v Èeském krasu. Lysenko V.: Jeskynì Ve stráni (è. 1504) – geologické pomìry a geneze. Ložek V. & Horáèek I.: Nálezy mìkkýšù a drobných obratlovcù z jeskynì Ve stráni (è. 1504) v Kodì. Kyncl J.: Výsledky rozboru døevìných uhlíkù. Janèaøík A.: Klimatické podmínky v jeskyni è. 1504. Opravil E.: Rostliny ze studánky ze 13. století (obec Hvozd, okres Rakovník). Kuèera T.: Flóra a vegetace v NPR Vùznice. Skuhravá M. & Skuhravý V.: Výzkum bejlomorek (Cecidomyidae, Diptera) v rezervaci Koda v chránìné krajinné oblasti Èeský kras. Vostradovský J., Pivnièka K., Èihaø M. & Poupì J.: Druhová diverzita, poèetnost, biomasa a lov ryb v Labi a jeho pøítocích. Pecina P.: Metodika repatriace koroptve polní (Perdix perdix L.). Záruba P.: Zpráva o nálezu nového druhu motýla – Lyonetia mariae sp. n. Pøíhoda A.: Slunéèko ètyøskvrnné – Exochomus quadripustulatus v rùzných biocenózách. Poøízek L. & Pivnièková M.: Plány péèe o zvláštì chránìná území a pøíklady jejich realizace v chránìných územích Kopeè a Sprašová rokle u Zemìch v okrese Mìlník. 24 (1996) Drahota P.: Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck) a jeho výskyt v kolínské oblasti Èeské køídové tabule. Ložek V.: Stratigrafie a malakofauna holocenní terasy Bakovského potoka u Vepøeku. Hlaváèek R.: Pøíspìvek k poznání flóry a vegetace NPR Drbákov-Albertovy skály. Záruba P.: Vliv kosení luk na lepidopterofaunu. Šifner F.: Druhy èeledi Scathophagidae (Diptera) pražských chránìných území Èeské republiky a druhy rodu Norellisoma paleoarktické oblasti. Hanel L.: Pøíspìvek k poznání fauny vážek (Odonata) Podblanicka. Hanel L.: Nález drvodìlky Xylocopa valga v CHKO Blaník. Beran L.: Vodní mìkkýši Klíèavy. Beran L.: Vodní mìkkýši Vùznice. 25 (1997) Pešout P.: Vodní a pobøežní vegetace Vlašimska. Ložek V.: Pøírodní pomìry na jižním svahu Zlatého konì bìhem holocénu. Baldrian P.: Tetøev hlušec (Tetrao urogallus L.) na Køivoklátsku.

270

Pokyny pro autory rukopisù do sborníku Bohemia centralis Bohemia centralis je regionální sborník pro støední Èechy urèený pro publikaci výsledkù vìdecké a odborné èinnosti smìøující k poznání všech aspektù pøírody se zvláštním dùrazem na cenná pøírodní území a vzácné druhy. Sborník uveøejòuje: 1) pùvodní práce ze všech oborù pøírodních vìd, popø. spoleèenských vìd ve vztahu k pøírodì a krajinì z území Støedoèeského kraje, pøípadnì i z území hlavního mìsta Prahy a z území tìsnì navazujících a zahrnujících též CHKO Blaník, Èeský kras, Èeský ráj, Kokoøínsko a Køivoklátsko. Rozsah pøíspìvkù se doporuèuje do 30 normostran, podle dohody s redakèní radou i více. 2) Krátká sdìlení a zprávy o nálezech pøírodnin a biot v rozsahu do 10 stran. 3) Sdìlení o vìdeckém životì, konferencích, exkurzích, ochranáøských aktivitách v rozsahu do 10 stran. 4) Tematické bibliografie urèitých chránìných území, chránìných krajinných oblastí, geologických a geomorfologických jevù, rostlin, živoèichù a dále i práce regionálnì pùsobících autorù. Práce se pøijímají v èeštinì (výjimeènì v cizím jazyce) s abstraktem v angliètinì nebo nìmèinì (pøípadnì v obou jazycích). Autoøi ruèí za správnost jazyka jak v èeštinì, tak v cizím jazyce. Èlánek musí být opatøen také klíèovými slovy v angliètinì. Pokud je práce doprovázena pøílohami (tabulky, obrázky, grafy), musí být jejich popis v èeštinì a angliètinì. Souhrn v cizím jazyce je nepovinný, jeho rozsah by mìl být nejvýše 10 % textu, v odùvodnìných pøípadech i více. Došlé rukopisy posoudí redakèní rada. Pokud bude rukopis pøijat, redakèní rada urèí recenzenta a podle jeho posudku požádá autora o úpravy. Nepøijaté rukopisy budou vráceny. Autor (autoøi) uveøejnìných rukopisù obdrží autorský výtisk sborníku a první z autorù také 50 separátních otiskù pøíspìvku. Rukopis vèetnì obrazových pøíloh je nutno dodat v jednom exempláøi na papíru formátu A4 (tato první verze bude urèena k posouzení redakèní radou). Koneèná verze rukopisu by mìla být zpracována ve formátu textových editorù MS WORD nebo T602 a pøedána na disketì nebo zaslána e-mailem na adresu výkonného redaktora. Souèasnì by mìla být pøedána i vytištìná kopie ve formátu A4 (øádkování 1,5), okraje na obou stranách 25 mm široké. V této vytištìné verzi by mìlo být vyznaèeno i umístìní obrazových pøíloh a tabulek. Stránky musí být oèíslovány (vèetnì první stránky rukopisu). Èlenìní rukopisu by mìlo být následující: (1) název práce v èeštinì, (2) název práce v cizím jazyce, (3) celé jméno autora (autorù) bez titulù, (4) kontaktní adresa (adresy) autorù (vèetnì pøípadné e-mailové adresy apod.), (5) abstrakt v angliètinì, (6) klíèová slova v angliètinì v poètu 2 až 5 (popø. i více), (7) samotný text práce èlenìný podle uvážení autora, (8) souhrn v èeštinì a v cizím jazyce (nepovinný), (9) seznam citované literatury. Vìdecká jména taxonù od úrovnì rodu níž a syntaxonù musí být v rukopise psána kurzivou (popø. ve strojopise podtržena vlnovkou). Další použití kurzivy nebo jiných zvláštních typù písma kromì tuèného písma není v rukopise dovoleno. Pøípadné grafické úpravy budou provedeny pøi redakèních úpravách. Citace literatury je nutno sjednotit podle následujících vzorù: Bouèek Z. et al. (1957): Øád blanokøídlí – Hymenoptera. – In: Kratochvíl J. [red.]: Klíè zvíøeny ÈSR. Díl 2. – Nakl. ÈSAV, Praha, s. 35–406. Husáková J., Pivnièková M. et Chrtek J. (1988): Botanická inventarizace státní pøírodní rezervace Hrabanovská èernava. – Bohemia centralis, Praha, 17: 39–118. Vydrová A. et Pavlíèko A. (1999): Vodní makrofyta ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice na Šumavì. – Muzeum a souèasnost, Roztoky, ser. natur., 13: 67–92. V seznamu literatury musejí být citovány pouze a právì ty práce, na nìž jsou odkazy v textu. U tìchto odkazù v textu musí být citováno pøíjmení autora (autorù) a rok vydání, napø.: Bouèek et al. (1957), (Husáková et al. 1988, Vydrová et Pavlíèko 1999). U nepublikovaných rukopisných prací musí být uvedeno místo jejich uložení ve veøejnì pøístupné instituci. Redakce sborníkù sídlí na adrese Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5. Pøíspìvky zasílejte na tuto adresu k rukám výkonného redaktora Mgr. P. Špryòara nebo na e-mailovou adresu [email protected] (pøípadnì [email protected]).

271

BOHEMIA CENTRALIS 26

Bohemia centralis 26 Vydala Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu v produkci nakaladatelství Dokoøán, s. r. o., Kovákù 10, 150 00 Praha 5, www.dokoran.cz Vytiskla tiskárna Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o., Špidrova 49, Vimperk Rok vydání: 2003 Náklad: 950 výtiskù Adresa redakce: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5 Výkonný redaktor: Mgr. Pavel Špryòar Publikaci lze objednat nebo zakoupit na adrese: AOPK ÈR, studijní a informaèní støedisko, Kališnická 4–6, 130 23 Praha 3, tel. 283 069 276

272