Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Rozbory CHKO Kokořínsko - Máchův kraj

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

Rozbory CHKO Kokořínsko - Máchův kraj k 31. 3. 2013

Obsah 1. Identifikační údaje ............................................................................................................. 3 1.1. Výnos ......................................................................................................................... 3 1.2. Mezinárodní význam................................................................................................... 3 2. Charakteristika území ........................................................................................................ 4 2.1. Geologie a geomorfologie ........................................................................................... 5 2.2. Hydrologie .................................................................................................................. 6 2.3. Pedologie ................................................................................................................... 7 2.4. Klima .......................................................................................................................... 8 2.5. Flóra a vegetace ......................................................................................................... 8 2.6. Fauna ........................................................................................................................14 2.7. Vývoj osídlení ............................................................................................................19 3. Ochrana přírody a krajiny .................................................................................................24 3.1. Předmět ochrany CHKO ............................................................................................24 3.2. Zonace CHKO ...........................................................................................................24 3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ..........................................................................25 3.4. Soustava Natura 2000 ...............................................................................................33 3.4.1. Ptačí oblast .........................................................................................................33 3.4.2. Evropsky významné lokality ................................................................................34 3.5. Památné stromy ........................................................................................................39 3.6. Rostlinná společenstva ..............................................................................................43 3.7. Významné druhy rostlin .............................................................................................49 3.7.1. Cévnaté rostliny ..................................................................................................49 3.7.2. Bezcévné rostliny a houby ..................................................................................57 3.8. Významné druhy živočichů ........................................................................................63 3.9. Invazní a expanzivní druhy ........................................................................................75 3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin .......................................................................76 3.9.2. Invazní a nepůvodní druhy živočichů ..................................................................78 3.10. Neživá příroda .........................................................................................................79 3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) ...........................................................80 3.12. Krajinný ráz..............................................................................................................85 3.13. Monitoring a výzkum ................................................................................................98 3.14. Práce s veřejností ..................................................................................................100 4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ..............................................................105 4.1. Lesní hospodářství ..................................................................................................105 4.1.1. Vlastnictví lesů ..................................................................................................105 4.1.2. Stav lesů ...........................................................................................................105 4.1.2.1. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách .................................................105 4.1.2.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa ........................................................106 4.1.2.3. Zastoupení SLT v CHKO ............................................................................107 4.1.2.4. Zastoupení věkových stupňů......................................................................109 4.1.2.5. Zastoupení dřevin ...................................................................................... 110 4.1.2.6. Genové zdroje lesních dřevin ..................................................................... 112 4.1.2.7. Zhodnocení zdravotního stavu lesních porostů .......................................... 112 4.1.2.8. Stav lesnické plánovací dokumentace ........................................................ 114 4.1.2.9. Jiné okolnosti ovlivňující současný stav lesa .............................................. 115 4.1.2.10. Současný způsob hospodaření ................................................................ 117 4.2. Zemědělství ............................................................................................................. 118 4.3. Myslivost..................................................................................................................123 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství............................................................................130 4.4.1. Rybníkářství ......................................................................................................130 4.4.2. Sportovní rybářství ............................................................................................133 4.5. Vodní hospodářství ..................................................................................................137 4.6. Výstavba ..................................................................................................................145

1

4.7. Doprava a inženýrské sítě .......................................................................................153 4.7.1. Doprava ............................................................................................................153 4.7.2. Energetika a inženýrské sítě .............................................................................156 4.8. Průmysl ...................................................................................................................159 4.9. Zacházení s odpady ................................................................................................159 4.10. Těžba nerostných surovin ......................................................................................160 4.11. Rekreace a turistika ...............................................................................................162 5. Vyhodnocení minulého plánu péče .................................................................................170 6. Seznam zkratek..............................................................................................................179 7. Použitá literatura ............................................................................................................181 Textové přílohy č. 1 Nařízení vlády č. 176/2014 Sb., kterým se vyhlašuje Chráněná krajinná oblast Kokořínsko - Máchův kraj j č. 2 Zřizovací předpis Ptačí oblasti Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 4 Přehled průzkumů a výzkumů č. 5 Model přirozené skladby dřevin podle souborů lesních typů č. 6 Vyhláška č. 177/2014 Sb. o vymezení zón ochrany přírody Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj č. 7 Doporučená opatření k zachování populací druhů ptáků v Ptačí oblasti ČeskolipskoDokeské pískovce a mokřady

Mapové přílohy č. 1 Orientační mapa č. 2 Zonace č. 3 MZCHÚ, památné stromy č. 4 Natura 2000 č. 5 Vlastnictví lesů č. 6 ÚSES č. 7 Vlastnictví lesů č. 8 Kategorie lesů č. 9 Honitby č. 10 Turistika č. 11 Geologické podmínky č. 12 Prvky krajinného rázu

2

1. Identifikační údaje 1.1. Výnos CHKO Kokořínsko - Máchův kraj byla vyhlášena nařízením vlády č. 176/2014 Sb., přičemž kokořínská část byla od roku 1976 v kategorii CHKO chráněna (jako CHKO Kokořínsko). Chráněná krajinná oblast Kokořínsko byla vyhlášena Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. března 1976. Tento plán péče navazuje na nový zřizovací předpis CHKO a nové vymezení zón ochrany přírody, které vytvářejí vhodné podmínky pro zachování předmětů ochrany CHKO.

1.2. Mezinárodní význam V rámci vytváření soustavy evropsky významných chráněných území Natura 2000 byla většina dokeské části CHKO nařízením vlády č. 598/2004 ze dne 27. 10. 2004 vymezena jako Ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady, a dále bylo 5 území nařízením vlády zařazeno nejprve do národního (2005) a následně rozhodnutím Evropské komise (2007) do evropského seznamu evropsky významných lokalit jako Evropsky významná lokalita. V Kokořínské části pak najdeme 4 evropsky významné lokality (blíže viz kap. 3.4.). V dokeské části CHKO se nachází území zařazené v rámci Ramsarské úmluvy do seznamu mezinárodně významných mokřadů (Novozámecký a Břehyňský rybník), v kokořínské části jsou to Mokřady Liběchovky a Pšovky. NPR Břehyně–Pecopala je rovněž biogenetickou rezervací Rady Evropy. Část území byla zařazena do návrhu Evropské ekologické sítě (European Ecological Network, EECONET) jako evropsky významné biocentrum. Cílem projektu EECONET je vytvořit v Evropě vzájemně propojenou síť území, zabezpečující ochranu, obnovu a vývoj ekosystémů a krajin evropského významu (obdoba územních systémů ekologické stability v evropském měřítku).

3

2. Charakteristika území Kokořínská část CHKO (dále také „Kokořínsko“) Kokořínsko je oblast pahorkatinného typu, která je jedinečná specifickou geomorfologií, podmíněnou převahou kyselých kvádrových pískovců vytvářejících síť plošin a údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní bludiště, pokličky, skalní brány či okna a další útvary takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v České republice. Místy jsou pískovcové kry proraženy neovulkanickými – znělcovými, čedičovými a trachytovými tělesy, která tvoří dominanty krajiny (např. Vlhošť, Ronov). Pro Kokořínsko je základní charakteristika a rázovitost území určena krajinným reliéfem, který ji propůjčil neobyčejnou scénickou bohatost a působivost. Reliéf a skalní podklad určily a ovlivnily další přírodní charakteristiky území a jsou jakousi platformou, od které se odvíjelo i historické sociální prostředí, jež vytvořilo kulturně-historickou stopu tohoto území. Vesměs chudé půdy v reliéfu členité pahorkatiny s ojedinělými enklávami bohatších překryvů ovlivnily, že se zemědělská činnost orientovala hlavně na dobytkářství. Krajina se v návaznosti na sídla měnila v mozaiku střídajících se plošek lesů a rozsáhlé zemědělsky využívané půdy, členěné na ornou půdu, sady, vinice a posléze i velmi hojné chmelnice a plošně nejrozšířenější louky a pastviny. Kokořínská část CHKO je cenná i biologickou rozmanitostí, která je podmíněná především podkladem, polohou a reliéfem oblasti. Charakteristická je značná variabilita ekosystémů na poměrně malé ploše. Nachází se zde v nivách Liběchovky a Pšovky rozsáhlé mokřady mezinárodního významu s unikátní faunou a flórou; dále jsou zde přítomny rozsáhlé kyselé reliktní bory pralesního charakteru, jejichž výskyt je koncentrován především v severní části oblasti; významná je pestrá skladba rostlinných společenstev, od chladnomilných na inverzních dnech kaňonů, přes výjimečně cenné mokřadní ekosystémy v potočních nivách, až po výrazně teplomilná společenstva na skalních stepích. Nezanedbatelné jsou rozsáhlé zásoby kvalitní podzemní vody. Z hlediska kulturně-historického je pro Kokořínsko charakteristické vyrovnané zastoupení lesní a nelesní půdy, historicky podmíněná absence průmyslu a rozumné zemědělské využívání v závislosti na reliéfu krajiny. Pro zdejší krajinu je typické značné zastoupení lidové architektury a hmotné kultury jak roubené, tak i zděné, která je jedinečná nikoli sama o sobě, ale především svým harmonickým propojením s okolní krajinou. Historická síť osídlení, které se v celé oblasti rozvíjelo v harmonii s okolní krajinou, se mnohde zachovala v nezměněné formě a dnes se zde nachází řada architektonicky unikátních sídel, často i památkově chráněných. Dokeská část CHKO (dále také „Dokesko“) Dokesko je pahorkatina s převahou mírných terénů nad skalnatými. Na severu se nachází plochá deprese Českolipské kotliny s povodím Ploučnice, která výše proti proudu tvoří úzkou nivu s jedinečně vyvinutými meandry. Značná část území při jihozápadní hranici prochází Jestřebskou kotlinou s četnými rybníky v povodí Robečského potoka (Novozámecký rybník, Máchovo jezero, Břehyňský rybník aj.). Jestřebská kotlina je na severozápadě ohraničena Provodínskou pahorkatinou s dominantními neovulkanickými suky Provodínských kamenů. Jádro oblasti je tvořeno pískovcovými plošinami rozbrázděnými hustou sítí kaňonovitých údolí Hradčanské pahorkatiny s okrajovým skalním městem Hradčanských stěn. Jihovýchodní části území dominuje Bezdězská vrchovina s výrazným Bezdězem. Výraznými prvky tvořícími obraz krajiny dokeské části CHKO jsou ploché pánve zejména v povodí Ploučnice a Robečského potoka, s několika rybníky a rašeliništi, kvádrové pískovce rozčleněné do bizarních skalních útvarů, kaňonovitých soutěsek i maloplošných, ale početných skal, a dominantní neovulkanické suky. Dokesko má nejpestřejší biotu mezi pískovcovými oblastmi. To je podmíněno zastoupením různých typů pískovců a střídáním suchých a mokřadních (rašelinných a slatinných) stanovišť a stanovišť na neovulkanitech. Úctyhodným 165 druhům chráněných rostlin a živočichů kralují dva rostlinné endemity – masožravá tučnice česká a orchidej prstnatec český. 4

Dokesko není tradiční kulturní krajinou. Sídelní enklávy jsou sevřené v souvislém lesním porostu. Historická činnost člověka je stírána sukcesí – rázovitost krajiny určují borové lesy, mokřady, pískovcové skály (často menší, ale hojné), druhotné trávníky a vřesoviště po bývalých sídlech, vojenské činnosti či těžbě hornin.

2.1. Geologie a geomorfologie Kokořínsko Kokořínsko je tvořeno zejména druhohorními kvádrovými pískovci středního turonu, modelovanými tak, že se výrazně odlišují od okolního území s podstatně jednotvárnějším povrchem. Pískovce mají různé příměsi tmelů. Kromě nich se zde vyskytují jílovce, prachovce a slínovce, z období coniaku zvonivé opuky. Z třetihorních vyvřelin nacházíme trachyty, znělce a čediče, v kvartéru se vyvinuly často mocné sprašové vrstvy. Především existence a četnost povrchových tvarů na pískovcích byla hlavním důvodem pro vyhlášení CHKO, neboť reliéf a skalní podklad určily ráz jak přírodního, tak i sociálního prostředí tohoto území. Kokořínsko představuje specifický typ pískovcového reliéfu, jaký se v žádné jiné pískovcové oblasti u nás nevyskytuje. Základní rysy reliéfu určuje vztah dvou hlavních skupin povrchových tvarů – plošin a často hluboce zahloubených, několikapatrových údolí, vzniklých zejména vodní erozí, která v jejich závěrech většinou aktuálně probíhá. Na údolní tvary připadá přibližně polovina plochy oblasti. Zejména na jejich svazích se nacházejí unikátní makrotvary (skalní bludiště až města), mezoformy (známé pokličky) a velmi vyvinuté mikrotvary (voštiny, pseudoškrapy, železité inkrustace). Hranice Kokořínska je do značné míry totožná s hranicí Polomených hor. Probíhá od Liběchova podél labského údolí ke Stračí u Štětí, a zde pokračuje po linii Chcebuz, Hubenov a Tetčiněves do západního okolí Úštěku. Na severu a severovýchodě je celek lemován Jestřebskou kotlinou přes Staré Splavy do okolí Žďáru. Hranice Polomených hor se stáčí k jihu přes Nosálov, Mšeno, Kaninu až k Nebuželům a přes Vysokou, Strážnici a Želízy do Liběchova. Geomorfologický okrsek Polomené hory leží pouze na severu v úseku mezi Holany a Žďárem a na severovýchodě mezi Žďárem a Nosálovem mimo Kokořínsko. Polomené hory tvoří typ erozně denudačního reliéfu, podmíněného svrchněkřídovými sedimenty a třetihorními neovulkanity. Jde o strukturní stupňovinu, rozčleněnou hustou sítí kaňonovitých údolí. Nejvyšším bodem je Vlhošť (614 m), nejníže leží niva Liběchovky u Želíz (160 m). Plošinný reliéf leží ve výškách 250–450 m. Strukturně denudační plošiny jsou stupňovitě uspořádány do několika výškově rozdílných úrovní. Nejvýše položené plošiny (130–220 m nad dny údolí) jsou mladotřetihorní (pliocenní), níže položené plošiny jsou ze starších čtvrtohor (převážně staropleistocenní). Některé plošiny a okolní svahy jsou kryty spraší. Uspořádání údolní sítě je z velké části závislé na průběhu puklin. Nejtypičtější údolí (kaňony) sledují směr sever-jih, popřípadě východ-západ. U rozsáhlejších vulkanických suků se vyvinula radiální údolní síť svahového typu. Geomorfologicky významné tvary tvoří průniky neovulkanických těles z čedičových a znělcových hornin, původně podpovrchových, denudačními procesy postupně vypreparovaných, takže v některých částech se staly dominantními prvky reliéfu. Území se nachází v jižní části geomorfologického celku Ralské pahorkatiny v podcelku Dokeské pahorkatiny. Zabírá převážnou část zmiňovaného nejrozsáhlejšího okrsku označovaného jako Polomené hory. Kromě Polomených hor zaujímá Kokořínsko i malé části dvou geomorfologických podcelků Jizerské tabule – Středojizerské tabule v okrsku Skalské tabule (malý úsek mezi Nosálovem a Nebužely) a Dolnojizerské tabule v jejím nejzápadnějším okrsku – Košátecké tabuli (nejjižnější část CHKO v údolí Pšovky). Na základě odlišných typů reliéfu, daných především různou nadmořskou výškou, rozdílným stupněm erozního rozčlenění a přítomností neovulkanických suků, se území Polomených hor dělí na 7 podokrsků, dále členěných na více částí. Jde o Kokořínskou vrchovinu, Vlhošťskou pahorkatinu, Dubskou pahorkatinu, Maršovickou vrchovinu (ležící

5

zcela mimo CHKO), Žďárskou pahorkatinu, Lomskou a Blíževedelskou pahorkatinu. Podrobný popis těchto podokrsků i dalších specifik Polomených hor z pohledu geomorfologického podávají Balatka a Sládek (1981). Dokesko Území je tvořeno sedimentárními horninami české křídové pánve. Na podložním krystaliniku sedimentace začíná ve svrchní křídě v cenomanu a pokračuje do turonu. Ukládaly se písky až štěrkopísky, které jsou zpevněné na pískovce až slepence perucko-korycanského souvrství, nad nimi pískovce bělohorského souvrství. Povrch dokeské části CHKO tvoří kvádrové křemenné pískovce jizerského souvrství, v jejichž vápnitějších polohách jsou v Hradčanských stěnách vyvinuta skalní města se skalními stěnami, skalními hřiby, galeriemi, převisy a dalšími pseudokrasovými jevy. Málo zpevněné křemenné pískovce jizerského souvrství tvoří ložiska sklářských a slévárenských písků v okolí Provodína. Na cenomanské vrstvy je vázáno uranové zrudnění, jehož okraje zasahují na SV až na Dokesko. Pro území jsou typické terciérní vyvřeliny, které ač plošně málo rozsáhlé, jsou morfologicky zvýrazněné. Jedná se o fonolity a čediče, tvořící Velký a Malý Bezděz, Provodínské kameny a několik drobnějších těles. Kolem intruzí došlo k prokřemenění a proželeznění pískovců, které jsou tak zpevněny a staly se odolnější vůči větrání. Kvartérní spraše se ukládaly pouze lokálně v údolích a rozsedlinách zejména ve východní části Hradčanských stěn. Pro úpatí svahů jsou typická písčitá deluvia. Rozsáhlejší deprese jsou vyplněné přemístěnými písky a v údolí Břehyňského a Robečského potoka i rašelinami. Charakteristickými geomorfologickými prvky dokeské části CHKO jsou ploché pánve s četnými rybníky a rašeliništi, kvádrové pískovce rozčleněné do bizarních skalních útvarů a kaňonovitých soutěsek, a dále neovulkanické vrchy, které jsou výraznými krajinnými dominantami. Řeka Ploučnice tvoří úzkou nivu s jedinečně vyvinutými meandry. Z hlediska geomorfologického členění povrchu České republiky leží území dokeské části CHKO především v oblasti (podsoustavě) Severočeská tabule: celek Ralská pahorkatina, s podcelky Dokeská pahorkatina (většina území) a Zákupská pahorkatina. Částečně na jihovýchodě zasahuje území dokeské části CHKO do oblasti (podsoustavy) Středočeská tabule: celek Jizerská tabule s podcelkem Středojizerská tabule.

2.2. Hydrologie Kokořínsko Území náleží do třech hlavních povodí (Labe, Jizera, Ploučnice) a šesti povodí dílčích (Pšovka, Liběchovka, Obrtka, Strenický potok, Košátecký potok a Úštěcký potok). Na území Kokořínska leží kolem tří desítek rybničních ploch, nejčastěji jsou vázané na tok Liběchovky a Pšovky. Rybníky v povodí Pšovky jsou: v Tuboži, Stříbrník, Harasov, Štampach a Lhotecký. Tůňě v Povodí Pšovky: Podhradská (Hlučovská), U Vrby a Kačírek − přirozeně vzniklá vodní plocha, 3 ha, pravděpodobně v důsledku geologického zlomu. Rybníky v povodí Liběchovky na území CHKO: Rozprechtický a tři vodní plochy na Liběchovce u Medonos. Jedním z typických biotopů Kokořínska jsou mokřady. Příčinou jejich existence je blízkost zvodí v úrovni dna údolí, nepropustnost podloží jílovité povahy či zarůstání okrajových částí některých rybníků. Celé soustavy mokřadů se nacházejí v blízkosti potoků Pšovky a Liběchovky (mezinárodně významné mokřady). Mezi ostatní vodní plochy, které stojí za zmínku, je třeba zmínit požární nádrže, jež jsou početně zastoupeny v sídlech. Většina z nich je uměle vytvořena, málo z nich má přírodní charakter. Jsou významnými rozmnožovacími stanovišti obojživelníků a biotopem některých bezobratlých. Takzvané nebeské rybníky jsou v současnosti co do počtu značně redukovány; šlo o významné prvky přírodního prostředí, které v současnosti trpí zejména nedostatkem vody. 6

Dokesko Dokeskou částí CHKO protékají dva páteřní vodní toky, a to shodně ve směru od SV k SZ. V severní části je to řeka Ploučnice, která jako přirozeně meandrující tok tvoří spolu se svou nivou jedno z jádrových území CHKO. Na jejím levostranném přítoku je vytvořena soustava menších rybníků (Hradčanské rybníky). Níže po toku nalezneme plochou rozsáhlejší Heřmanický rybník, dnes napájený pouze drobnými místními vodotečemi, dříve však i kanálem přímo z Ploučnice. Druhým významným tokem je Robečský potok, na kterém byly v minulosti vybudovány největší rybníky (Máchovo jezero a Novozámecký rybník). Do Máchova jezera vtékají potok Břehyňský (z dalšího významného rybníka Břehyně – ten je opět napájen drobnými přítoky) a potok Dokeský (také Okenský) s rybníkem Poselským. V území nalezneme i další, plošně méně rozsáhlé vodní plochy – menší rybníky či vodní plochy vzniklé po těžbě písků.

2.3. Pedologie Kokořínsko Půdy v této části CHKO můžeme rozdělit do čtyř základních skupin: 1. Půdy chudší na druhohorním křemenném podkladu, písčité až písčitohlinité, lehké, minerálně chudé, s nízkým obsahem humusu, špinavě žluté až světle hnědé barvy. Plošně nejrozšířenější. Z půdních typů jsou zastoupeny na iniciálních stanovištích litozemě a regozemě, a dále kyselé rankery. Na většině území se vyvinuly různé typy kambizemí (hnědé půdy, často podzolované). 2. Půdy na druhohorních vápenitých horninách (opuky a vápnité prachovce, jílovce a pískovce). Plošně jsou značně omezené, s půdním typem pararendzina (na opuce a pískovci, místy v údolí Liběchovky) a pelozem (vápnité jílovce mezi Holany a Liticemi kolem Ronova). 3. Půdy vyvinuté na neutrálních až bazických terciérních efuzivech. Výskyt je omezen na vlastní vulkanity a jejich okolí. Na vývojově mladších lokalitách jsou z půdních typů zastoupeny eutrofní rankery, na vyspělejších eutrofní kambizemě a andozemě. 4. Půdy pokryvných kvartérních útvarů, jež se vyvinuly na spraších a sprašových hlínách, na svahových hlínách a dále aluviální pokryvy. Půdy většinou středně těžké (místy těžké), humózní, minerálně bohaté, tmavošedé barvy. Z půdních typů jsou zastoupeny hnědozemě, místy luvizemě na spraších a sprašových hlínách na náhorních plošinách a mírných svazích (Nebužely, Mšeno, Dubá). Na úpatí svahů tvoří pokryv svahové hlíny, na nichž se vyvinuly illimerizované půdy – luvizemě. V údolních nivách Pšovky a Liběchovky jsou zastoupeny gleje a fluvizemě v několika subtypech, ojediněle organozemě. Dokesko Půdy v oblasti se odvíjejí od půdotvorných substrátů, můžeme je rozdělit do třech základních skupin: 1. Nejrozšířenějším půdním typem v oblasti je arenický podzol spolu s arenickou kambizemí na svahovinách pískovců. Jde o neúrodné snadno vysychající půdy, s povrchovou mělkou vrstvou surového humusu na silném horizontu téměř čistého písku, pod kterým je další horizont se splavenými minerály, oxidy železa i hliníku a humusových látek. Vrstva s akumulovanými oxidy železa často tvoří tvrdou vrstvu ortsteinů. Hlavním půdotvorným pochodem v oblasti je tedy intenzivní vyplavování – podzolizace. 2. Na srážkovou vodou ovlivněných stanovištích nalezneme lokálně, zejména na severu v ploché depresi Ploučnice (u České Lípy), primární pseudogleje. V nivách jsou plošně omezené modální i glejové fluvizemě, na které na podmáčených stanovištích navazují gleje. V okolí Robečského potoka gleje přecházejí do rozsáhlejších organozemí (rašelinné půdy).

7

3. Maloplošně se v okolí bazických (tercierních) efuziv vyvinuly trofické rankery až eutrofní kambizemě.

2.4. Klima Kokořínsko Většina území leží v mírně teplých oblastech MT 11, MT 10, MT 9 s průměrnou teplotou 7–8 °C a srážkami 500–650 mm; jižní v teplé oblast T 2 s teplotami okolo 8,5 °C a srážkami pod 500 mm; nejvyšší vrcholky v MT 7 s teplotami kolem 7 °C a srážkami asi 700 mm (Quitt, 1971). V Atlasu podnebí Česka (2007) je patrný teplotní posun Kokořínské části CHKO, za měřené období let 1961–2000, na jihu k teplé oblasti T2 a na severu k mírně teplé MT7. V Atlasu krajiny České republiky (2009) je území řazeno za období 1901–2000 na jihu do teplé oblasti a na severu do mírně teplé oblasti (specifikace těchto oblastí viz níže Dokesko). V zahloubených údolích a sníženinách s rybníky dochází k tvorbě přízemních mlh a inverzí. Podle vegetačních stupňů odpovídá klima Kokořínska 2.–4. vegetačnímu stupni, s dominancí 3. vegetačního stupně (Buček a Lacina, 1999). Dokesko Tradičně se území klimaticky přiřazuje dle Quitta (1971) do mírně teplé oblasti MT9. Průměrný roční úhrn srážek na jihu asi 600 mm a v severní části území asi 700 mm. Měsícem s nejméně srážkami je únor s 30–40 mm. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -3 až -4 °C. Nejdeštivějším a nejteplejším měsícem je červenec s průměrným měsíčním úhrnem 60–100 mm srážek a průměrnou teplotou 17-18 °C. V Atlasu podnebí Česka (2007) je patrný teplotní posun dokeské části CHKO, za měřené období let 1961–2000, k mírně teplé oblasti MT11 (teplejší a sušší klima než MT9). V Atlasu krajiny České republiky (2009) je území řazeno za období 1901–2000 převážně do teplé a částečně (jih území přibližně od Novozámeckého a Břehyňského rybníku) do mírně teplé oblasti. Teplá oblast má léto: teplé s průměrnou teplotou 15–16 °C, s 40–50 letními dny, přiměřeně vlhké se srážkami 200–400 mm; přechodné období: krátké se 100–140 mrazovými dny, mírně teplým jarem s průměrnou teplotou 7–8 °C, teplým podzimem s průměrnou teplotou 8–9 °C; zimu: mírně chladnou s průměrnou teplotou -2 až -3 °C, normálně dlouhou s 50-60 ledovými dny, vyššími srážkami >400 mm, spíše kratším trváním sněhové pokrývky 50-60 dnů. Mírně teplá oblast má léto: mírně teplé s průměrnou teplotou 13–15 °C, přiměřeně teplé s 20–40 letními dny, přiměřeně vlhké se srážkami 200–400 mm; přechodné období: přiměřeně dlouhé se 140–160 mrazovými dny, chladným jarem s průměrnou teplotou 5–7 °C, mírně teplým podzimem s průměrnou teplotou 6–8 °C; zimu: s mírně chladnou s průměrnou teplotou -2 až -3 °C, normálně dlouhou s 50-60 ledovými dny, přiměřenými srážkami 200-400 mm, přiměřeným trváním sněhové pokrývky 50-80 dnů. V pánevních polohách se projevuje mírná teplotní inverze, některé čedičové vrchy vykazují vrcholový fenomén. Podle vegetačních stupňů odpovídá klima na území Dokeska omezeně 3. vegetačnímu stupni a většina území 4. vegetačnímu stupni (Buček a Lacina, 1999).

2.5. Flóra a vegetace Kokořínsko Kokořínsko spadá většinou své plochy do oblasti vyšších pahorkatin a vrchovin (mezofytikum), fytogeografických okresů Polomené hory a Podještědí. Pouze okrajově na území zasahují fytogeografické okresy z oblasti teplomilné květeny (termofytikum) – Lounsko-labské středohoří, Středočeská tabule a Dolní Pojizeří. Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí z území Kokořínska převážně acidofilní bučiny (asociace Luzulo-Fagetum) a borové doubravy (asociace Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum),

8

částečně dubohabrové háje (asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na některých místech, kam zasahuje vliv termofytika (okolí Brocna a Chcebuze), jsou ojediněle uváděny polohy subxerofilních doubrav (svaz Quercion petraeae). Na vulkanitech v okolí Vrátenské hory (507,5 m n. m.) či Vlhoště (613,5 m n. m.) jsou rekonstruovány květnaté bučiny (asociace Dentario enneaphylli-Fagetum). V rozsáhlejších nivách u tekoucích vod se nacházely olšiny (svaz Alnion glutinosae a Alnion incanae). Všechny tyto vegetační typy se v území vyskytují i v současnosti, překvapí však malý podíl listnatých lesů i na bohatších horninách – a to do té míry, že se mluví o ”hájovém hiátu”. Dokládá to absence nebo velká vzácnost v sousedních krajinách běžných druhů středoevropského listnatého lesa. Výklad je možno hledat v odlišném vývoji lesa v holocénu, ovšem tato hypotéza je obtížně doložitelná. Nelze vyloučit ani historický vliv člověka. Další lesní společenstva se vyskytují maloplošně, a proto nebyla na rekonstrukční mapě zaznamenána. Jedná se o především o reliktní bory – druhově chudé acidofilní (svaz Dicrano-Pinion), vázané na skalní hrany s mělkou půdou, a květnaté vápnomilné (svaz Cytiso ruthenici-Pinion silvestris) s výskytem na vápnitých pískovcích. Na skalních výchozech rostou také teplomilné doubravy (svaz Quercion pubescenti-petraeae). Téměř jen na vulkanitech nalezneme suťové lesy (svaz Tilio-Acerion). Primární bezlesí bývalo na Kokořínsku patrně omezeno jen na malé plochy suchých, tzv. bílých strání (Komorsko), skalnatých strání vulkanitů (vrchol Ronova s 552,4 m n. m., Koreckého vrchu s 464,5 m n. m., Vysokého vrchu s 426,6 m n. m.), skalních hran pískovců a naopak vlhkých skal s opadem mechového humusu (rokle Apatyka) a slatin (Vrabcov). Flóra a vegetace, jak ji známe dnes, je z valné většiny podmíněna činností člověka. Na většině odlesněných poloh na plošinách byly založeny vesnice a pole. Mírnější svahy četných údolí, obohacené splavenou spraší, byly velmi často využívány jako pastviny, terasovány na políčka nebo osázeny ovocnými stromy. Dna širších údolí byla prokácena a přeměněna v louky, údolí říček byla pozměněna zakládáním rybníků a mlýnů. Intenzivním hospodařením v lesích došlo ke změně jejich dřívější rozmanité druhové skladby ve prospěch rychle rostoucích jehličnanů – hlavně borovice lesní (Pinus sylvestris). Přehnojení krajiny dusíkem se silně projevilo i mimo pole v navazujících okrajích lesů, svazích roklí a dnech údolí, která se proto vyznačují vysokým zastoupením nitrofilních rostlin (např. svízele přítuly – Galium aparine a kopřivy dvoudomé – Urtica dioica). Na nesklízené luční plochy se šíří rákos obecný (Phragmites australis), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a další druhy. Polomené hory jsou typickým představitelem pískovcového fenoménu – roste zde menší množství rostlin široce rozšířených, ale velmi mnoho druhů vzácných. Unikátní je především společný výskyt druhů různých ekologických nároků a odlišného rozšíření. Květena Kokořínska je v souhrnu poměrně bohatá, mnohé druhy jsou však vázány pouze na ojedinělá specifická stanoviště. Většina plochy hostí jen velmi omezenou garnituru acidofilních druhů, jako jsou: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vřes obecný (Calluna vulgaris), konvalinka obecná (Convallaria majalis), jestřábník zední (Hieracium murorum), bika bělavá (Luzula luzuloides), b. chlupatá (L. pilosa), černýš luční (Melampyrum pratense), borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinka (V. vitis-idaea). Vzácněji se vyskytují hájové druhy, např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kopytník evropský (Asarum europaeum), ostřice prstnatá (Carex digitata), dymnivka dutá (Corydalis cava), svízel vonný (Galium odoratum), s. lesní (G. sylvaticum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), strdivka nící (Melica nutans), s. jednokvětá (M. uniflora), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), žindava evropská (Sanicula europaea), violka divotvárná (Viola mirabilis). V olšinách rostou např.: ďáblík bahenní (Calla palustris), bledule jarní (Leucojum vernum), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum). Polomené hory, jakožto nejjižněji položená česká pískovcová oblast, hostí četné xerotermní rostlinstvo. V území je možno pozorovat vyznívání termofilních druhů směrem k severu – v jižní části známe množství lokalit, ve střední části již jen omezený počet (vázaný na údolí Liběchovky a výchozy vulkanitů) a v severní části oblasti nebyly teplomilné druhy zaznamenány vůbec (zde to však může být dáno nedostatkem bazičtějších substrátů). Xerotermně bohaté lokality v nejsevernější části CHKO patří fytogeograficky již k Českému středohoří.

9

Pouze v jižní části se vyskytují např.: mařinka barvířská (Asperula tinctoria), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), třemdava bílá (Dictamnus albus), hořeček nahořklý (Gentianella amarella), oman srstnatý (Inula hirta), kosatec bezlistý (Iris aphylla), len žlutý (Linum flavum), záraza větší (Orobanche elatior), zahořanka žlutá (Orthantha lutea), vítod nahořklý (Polygala amarella), mochna skalní (Potentilla rupestris), třešeň nízká (Prunus fruticosa), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), silenka ušnice (Silene otites), kavyl Ivanův (Stipa pennata), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon). I do střední části oblasti zasahují např.: sasanka lesní (Anemone sylvestris), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), huseník chlupatý (Arabis hirsuta), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), pcháč bělohlavý (C. eriophorum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), hořec křížatý (Gentiana cruciata), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), černýš rolní (Melampyrum arvense), smldník olešníkový (Peucedanum oreoselinum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), jeřáb břek (Sorbus torminalis), čistec přímý (Stachys recta), jetel podhorní (Trifolium alpestre), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), na vulkanitech pak kostřava sivá (Festuca pallens), svízel sivý (Galium glaucum), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), hvozdíček prorostlý (Petrorhagia prolifera), kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Z teplomilných plevelů byly v území zjištěny: hlaváček letní (Adonis aestivalis), drchnička modrá (Anagallis foemina), pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis), bračka rolní (Sherardia arvensis). Podstatně vzácněji než teplomilné druhy jsou v Polomených horách zastoupeny druhy vyšších poloh; geografickou afinitu k některé části popisované oblasti nevykazují. Zaznamenány byly: žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea). Další nepočetnou skupinou druhů jsou taxony subatlantské (rozšířené především v oblastech s vlhčím a mírnějším klimatem), vázané nejčastěji na mokřady – mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), pryskyřník veliký (Ranunculus lingua), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris). Zvláštní zmínku zasluhuje kapradina vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum), zjištěná v Česku teprve před několika lety. Vyskytuje se, pouze ve stadiu gametofytu (netvoří široké listy, ale pouze změť vláken), v pískovcových oblastech (kromě Broumovska), kde osidluje skalní štěrbiny. Na Kokořínsku je zdaleka nejvíce rozšířen a stále jsou nalézány nové lokality. Květena Kokořínska je bohatá též na druhy mokřadů a vlhkých luk, které se koncentrují v nivách Liběchovky a Pšovky. Velmi vzácné jsou slatinné lokality s druhy: skřípinka smáčklá (Blysmus compressus), ostřice davallova (Carex davalliana), o. šupinoplodá (C. lepidocarpa), kruštík bahenní (Epipactis palustris), bařička bahenní (Triglochin palustre). V lukách a mokřadech se vyskytují např.: ostřice odchylná (Carex appropinquata), o. trsnatá (C. cespitosa), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), zábělník bahenní (Comarum palustre), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), všivec bahenní (Pedicularis palustris), šťovík koňský (Rumex hydrolapathum), upolín evropský (Trollius altissimus), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Z vodních druhů byly zaznamenány např.: potočnice zkřížená (Nasturtium x sterile), leknín bělostný (Nymphaea candida), rdest alpský (Potamogeton alpinus). Dokesko Území dokeské části CHKO má významně azonální charakter, s výskytem řady reliktních druhů. Území Dokeska lze zařadit fytogeograficky (Skalický in Hejný, Slavík 1988) do mezofytika, fytogeografického okresu Polomené hory, podokresu Českolipská kotlina. Okrajově sem zasahuje také fytogeografický okres Ralsko-bezdězská tabule. Jako potenciální přirozená vegetace se zde uvádí střemchové jaseniny (PrunoFraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae), bučiny s kyčelnicí

10

devítilistou, bikové a/nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, AbietiQuercetum), brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum), z rašelinišť pak komplexy ostřicových (Caricetalia fusca), ostřicovorašeliníkových (Scheuchzerietalia palustris, excl. Leuco-Scheuzerion) a ostřicovomechových společenstev minerotrofních rašelinišť. Území je velmi bohaté na druhy, což je dáno střídáním suchých a mokrých stanovišť, střídáním pískovců různých kvalit a složení a neovulkanitů. V území dominují lesní porosty, borové monokultury, které jsou místy prostoupeny bučinami. Další listnaté lesy se vyskytují spíše maloplošně. Dalším dominantním biotopem jsou rašeliniště vzniklé v okolí rybniční soustavy Břehyně – Máchovo jezero – Novozámecký rybník. Významný je reliktní ráz květeny, která na několika místech přežívá zřejmě již od dob postglaciálu. Prolínají se zde teplomilné taxony (Pulsatilla patens, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) s boreomontánními dealpínskými prvky (Biscutella laevigata, Thesium alpinum, Chimaphila umbellata, Arctostaphylos uva-ursi). Z území je uváděna řada vzácných taxonů rostlin, z nichž k největším vzácnostem zdejších vlhkých luk řadíme endemické taxony Dactylorhiza bohemica a Pinguicula bohemica. Velmi pestré je zastoupení makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních vod, kde na Břehyňském a Novozámeckém rybníce se vyskytují porosty s voďankou žabí (Hydrocharitetum morsus-ranae), dále i porosty s bublinatkami (hojně na Swampu). Na mělké stojaté vody je vázána makrofytní vegetace s Hottonia palustris či lakušníky (Batrachium sp.). Vodní společenstva plovoucích rostlin jsou zastoupena téměř na všech rybnících a pokrývají zejména okrajové části volné vodní hladiny (oblast dolního sublitorálu) s porosty asociace Myriophyllo-Nupharetum (submersní Ceratophyllum demersum, Batrachium circinatum, Myriophyllum spicatum, M. verticillatum a natantní Nymphaea candida a Nuphar lutea a různé druhy rodu Potamogeton). Vzácné jsou porosty makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní (Sparganietum minimi) rozšířené na Břehyňském rybníku, v zátokách Máchova jezera a Baronském rybníku a v uměle vytvořených tůňkách bývalé pískovny v Provodíně. Makrofytní vegetace vodních toků se vyskytuje na všech větších tocích (Ploučnice, Hradčanský a Mlýnský potok s hojně se vyskytujícím Potamogeton pectinatus, roztroušeně Ceratophyllum demersum, Potamogeton lucens a vzácně s Potamogeton perfoliatus a druhy rodu Callitriche a Batrachium. Vegetace zarůstá i odvodňovací kanály, některé aluviální tůně a mrtvá ramena. Vegetace parožnatek představuje velmi vzácný a maloplošný typ, např. na Břehyňském rybníku. Rákosiny eutrofních stojatých vod jsou velmi hojnou jednotkou zejména v okolí vodních ploch. Nejrozsáhlejší porosty jsou v okolí Novozámeckého a Břehyňského rybníka, místy se tvoří plovoucí ostrůvky s rákosem (asociace Phragmitetum communis, místy s Cicuta virosa, Carex pseudocyperus, Potentilla palustris). Na Břehyňském rybníce a rybníku Držník se místy tvoří i menší porosty skřípince (asociace Schoenoplectetum lacustris). Na Máchově jezeře navazují na rákosiny druhově chudé porosty se zblochanem vodním (asociace Glycerietum aquaticae, s druhy Ranunculus lingua, Lythrum salicaria) indikují eutrofní poměry. Kromě opuštěných mokřadních luk osídlují rákosiny neudržované odvodňovací kanály, tvoří podrost náletových dřevin a na živinami chudých substrátech (bezkolencové a rašelinné louky) tvoří řídké porosty s nižší výškou. Říční rákosiny jsou vázány především na nivu Ploučnice. V nivě jsou dále časté bahnité říční náplavy s přechody k bylinným lemům nížinných řek s Phalaris arundinacea, Calystegia sepium a Solanum dulcamara. Pobřežní vegetace potoků se vyvíjí často podél odvodňovacích kanálů (v Ralské pahorkatině popsaná asociace Cardamino-Beruletum erecti a častá je asociace Glycerietum fluitantis). Na místech s nízkým průtokem u Břehyňského rybníku jsou zjevné tendence k zazemňování a přechod k vlhkým loukám. Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů je vyvinuta velmi maloplošně a k nejcennějším patří porosty s Calla palustris, typicky vyvinutá je např. v přítoku Hradčanského rybníku. Vegetace vysokých ostřic se soustřeďuje zejména do odvodňovacích kanálů a starých zazemněných říčních koryt, na opuštěných loukách s vysokou hladinou spodní vody se postupně stávají ostřice dominantou (niva Ploučnice). Z dominantních ostřic převládá Carex gracilis, méně častá je Carex disticha a Carex acutiformis. Nápadné je společenstvo s bulty tvořené Carex paniculata (asociace Caricetum

11

paniculatae) obsazující mělké zálivy s trvalým sloupcem vodní hladiny, např. na přítocích Břehyňského rybníka. Na Břehyni jsou porosty s Carex lasiocarpa (asociace PeucedanoCaricetum lasiocarpae).

Obrázek č. 1: Tučnice česká (foto Luboš Beran) Lesní prameniště bez tvorby pěnovců nalezneme pouze v Hradčanských stěnách, zastoupené ovšem velmi reprezentativními porosty s Veronica montana, Carex remota, Chrysosplenium oppositifolium a Cardamine amara. Vápnitá slatiniště svazu Caricion davallianae patří k vůbec nejcennějším společenstvům už z důvodu pestré druhové garnitury a výskytu velmi vzácných rostlinných druhů. Rozšířena jsou zejména na Shnilých loukách a Baronském rybníku, dále velmi maloplošně v zarostlých odvodňovacích kanálech a malých depresích vzniklých i rytím zvěře. Na většině ploch je kromě slatinných druhů pravidelně přítomna Molinia caerulea, která má různou pokryvnost v závislosti na výšce hladiny spodní vody a dalších faktorech. Většina ploch je ohrožena sukcesí. Nevápnitá mechová slatiniště svazu Caricion fuscae se vyskytují podobně na malé ploše, ale jsou velmi reprezentativní s řadou zvláště chráněných druhů rostlin. Oligotrofní přechodové rašeliniště v eulitorálu Břehyňského rybníku a Máchova jezera zaujímají spíše sekundární porosty po ústupu borů a fragmentárně jsou vyvinuté v odvodňovacích kanálech (porosty rodu Sphagnum, Carex rostrata, C. canescens, C. flava, Drosera rotundifolia, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis). Společenstva přecházejí na sušších místech v rašelinné bory. Rašeliniště často zarůstají rákosem, který se zpravidla rozšiřuje z litorálu. Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou patří v území k nejcennějším, i když se vyskytují jen maloplošně. Obě společenstva (Sphagno subsecundi-Rhynchosporetum albae

12

a Rhynchosporetum fuscae) se nacházejí na místech raných sukcesních stadií – často v rašelinných jezírkách (i již zarostlých) nebo na jejich okrajích. Rhynchosporetum fuscae je druhově velmi chudé, hrotnosemenka hnědá osídluje pouze jezírka nebo bývalá jezírka a preferuje větší hloubky než hrotnosemenka bílá. Ta není striktně vázaná na jezírka, ale také vyžaduje vyšší hladinu podzemní vody. V obou společenstvech zpravidla dominují rašeliníky, z vyšších rostlin jsou nejčastější Drosera rotundifolia a Eriophorum angustifolium. Společenstvo vznikalo zrašeliněním mokrých písčitých půd uvnitř rákosin. Za vyšších vodních stavů dosahuje podzemní voda až k půdnímu povrchu. Klasické louky – mezofilní ovsíkové louky jsou zastoupeny druhově bohatými, nehnojenými loukami s různými dominantami v závislosti na vlhkosti a úživnosti půdy. Některé jsou pravidelně kosené, pravděpodobně nehnojené, a jsou soustředěny východně od Jestřebí, severozápadně od Starých Splavů a jižně od Slunečného dvora. Aluviální psárkové louky jsou vázány především do nivy Ploučnice v mozaice s následujícími dvěma jednotkami. Rozloha vlhkých pcháčových luk se neustále snižuje z důvodu absence kosení a dochází k přechodu k vlhkým tužebníkovým ladům a zejména na slatinných substrátech tvoří různé přechody a mozaiky s bezkolencovými loukami (dominantními druhy jsou především Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris a Geranium palustre). Střídavě vlhké bezkolencové louky s Betonica officinalis, Galium boreale a Molinia arundinacea se vyskytují na poměrně velkých plochách v Jestřebské kotlině. I přes jejich degradaci absencí seče se však jedná převážně o louky druhově pestré s velkým počtem ohrožených druhů. Kromě botanicky atraktivních, ale poměrně maloplošných území vápnitých slatin patří bezkolencové louky k nejvýznačnějším formacím. Z ohrožených druhů se zde vyskytují: Ligularia sibirica, Dactylorhiza maculata, Phyteuma orbiculare, Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris aj. Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin představuje hlavně druhově ochuzené porosty ze svazu Asplenion septentrionalis. Na úžlabiny v pískovcových skalách Hradčanských stěn a Konvalinkového vrchu je vázán výskyt druhu Trichomanes speciosum. Relativně časté jsou vegetace skalních terásek blízké asociaci Cynancho–Calamagrostietum arundinaceae. Výskyty skalní vegetace s kostřavou sivou jsou nejtypičtěji vyvinuty na Lysé skále v přírodní rezervaci Provodínské kameny (asociace Asperulo glaucae-Festucetum pallentis a Melico transsilvanicae-Sempervivetum soboliferi), ale maloplošně se vyskytují i jinde na místech výstupu vápnitých tmelů (asociace Minuartio setaceae-Thymetum angustifolii). Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých jsou zastoupeny např. asociací Peucedano oreoselini-Festucetum rupicolae. Na obnažených písčitých plochách v okolí cest a na světlinách se porůznu vyvíjí: jednoletá vegetace písčin s psamofyty Armeria elongata, Trifolium arvense, otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (svaz Corynephorion canescentis), kostřavové trávníky písčin (svaz Plantagini-Festucion ovinae). Otevřená společenstva byla zčásti podmíněna narušováním drnu člověkem. Na zapojenějších místech mohou přecházet v relativně hojnější podhorské acidofilní trávníky svazu Hyperico perforati-Scleranthion. Opomíjenou, ale jistě pomístně zastoupenou jednotkou je acidofilní vegetace efemér bez převahy netřesku výběžkatého, která je vyvinuta na podobných biotopech jako předchozí jednotky. Mokřadní vrbiny jsou maloplošně zastoupeny na místě opuštěných mokřadních luk (Novozámecký rybník). Pokud nejsou tyto porosty úplně uzavřené, bylinné patro je obvykle pestré s řadou ohrožených mokřadních druhů. Ochranářsky významné jsou porosty s dominantní Salix repens (louky jižně od Novozámeckého rybníka, Jestřebské slatiny). Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů se vyskytují častěji až v blízkosti obce Veselí nad Ploučnicí a Brenná. Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny tvoří pláště lesů v otevřené krajině. Nízké xerofilní křoviny mají pouze maloplošný výskyt na Lysé skále. Mokřadní olšiny jsou často mladé porosty vzniklé po upuštění od obhospodařování pozemků, nebo již vzrostlé mokřadní olšiny v okolí starých říčních ramen nebo v okolí rybníků. Údolní jasanovoolšové luhy tvoří lemové porosty s Alnus glutinosa nebo Fraxinus excelsior podél říčního koryta v podobě fragmentů střemchové jaseniny (asociace Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (svaz Alnion glutinosae).

13

Hercynské dubohabřiny se roztroušeně vyskytují na úživnějších půdách v klimaticky příznivějších polohách (vyvinuty např. na Lysé skále s bohatým bylinným patrem). Suťové lesy jsou vázány na zvětralinový čedičový plášť vrchů v Hradčanských stěnách, nejčastěji v asociaci Mercuriali-Fraxinetum. Květnaté bučiny jsou z důvodu malé úživnosti převažujícího substrátu vázány jen na eutrofní kambizemě vyvinuté v blízkosti čedičových vrchů a jinde jsou nahrazeny acidofilními bučinami reprezentovanými mnohdy starými porosty. Na jižních expozicích je možné na malých plochách zaznamenat suché acidofilní doubravy. Naproti tomu subkontinentální borové doubravy asociace Vaccinio vitis-idaeaeQuercetum zabírají značnou plochu, i když jejich potenciální rozšíření možná nebylo tak veliké, jak se předpokládá, a někde mohly nastoupit po bučinách. Boreokontinentální bory asociace Dicrano-Pinetum jsou vázány na skalní hrany a ostrožny s mělkým půdním profilem, případně s převahou lišejníků a mechorostů a různých keříčků. Vzácná jednotka lesostepních borů představuje druhově bohatší bory s druhy Cotoneaster integerrimus, Juniperus communis, Sorbus aria s. l., Carex humilis, Sesleria varia, Carex ericetorum, Vaccinium myrtillus, Biscutella laevigata, Centaurea scabiosa, Stipa pennata. Rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny se vyznačují rozvolněným stromovým patrem s řadou vlhkomilných bylin s vazbou na horské klima (Bazzania trilobata, Calamagrostis villosa, Lycopodium annotinum, Trientalis europaea). Otázkou zůstává původnost rašelinných smrčin, kdy někteří autoři je označují za nepůvodní, kdežto jiní jejich výskyt označují za primární na arenickém podzolu s montánními druhy. Dnes se přiklání spíše k druhé variantě. S podobnou druhovou skladbou se v litorálu rybníků vytvořily porosty rašelinných brusnicových borů asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum rostoucí na okrajových partiích rašeliniště s nevysoko položenou podzemní vodou. Rašelinění zde již neprobíhá a dochází k hromadění surového humusu (moru) a k podzolizaci. Borovice tvoří řídké porosty s keři Frangula alnus a Ledum palustre. Častý výskyt Molinia caerulea indikuje přechodné vysychání. Méně rozšířené, ale stejně hodnotné jsou suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť asociace Ledo-Sphagnetum s řídkým porostem vzrostlých borovic a převahou Molinia caerulea a hojnými zástupci rodu Sphagnum. Kvůli dominanci bezkolence je bylinné patro velmi chudé s roztroušeně se vyskytujícími druhy jako Eriophorum vaginatum, Carex canescens, C. rostrata, Oxycoccus palustris a výjimečně také Andromeda polifolia.

2.6. Fauna Kokořínsko Pro Kokořínsko je charakteristická vysoká diverzita stanovišť, z nichž některá jsou plošně velmi omezená a nezřídka izolovaná. Jednoznačně nejcennějšími a zároveň nejbohatšími stanovišti z pohledu bezobratlých živočichů jsou kokořínské mokřady, které byly zařazeny na seznam mezinárodně významných mokřadů ve smyslu Ramsarské úmluvy. Mokřady se prostírají v údolích Pšovky a Liběchovky a jsou různorodého původu. Nejpůvodnější jsou olšiny na výstupech pramenů, mnohé mokřady v nivě toků jsou však druhotné, vzniklé po odchodu původního zemědělského obyvatelstva po druhé světové válce. Šlo o kosené louky, které se po opuštění zamokřily a zarostly rákosem a vysokými ostřicemi. I když jejich květena zpravidla není bohatá, jsou vhodným stanovištěm pro bezobratlé živočichy. Z významných druhů lze jmenovat např. drobného mokřadního plže vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana) obývajícího mokřady s vysoko položenou hladinou vody či vrkoče útlého (Vertigo angustior), který dává přednost otevřeným mokřadním loukám. V potoce Pšovka i Liběchovka žijí vzácní drobní mlži hrachovka říční (Pisidium amnicum) a hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum). V Pšovce se vyskytuje zbytková populace raka říčního (Astacus astacus), zdecimovaná v závěru 20. století tzv. račím morem, přeneseným nepůvodním rakem pruhovaným (Orconectes limosus), původem ze Severní Ameriky, který je proti této chorobě imunní. Dále tu můžeme najít velmi vzácnou jepici (Paraleptophlebia werneri) či vážky klínatku obecnou (Gomphus vulgatissimus) a klínatku rohatou (Ophiogomphus cecilia). V tůních se kromě mnoha běžných druhů vážek vyskytuje např. vzácná vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis).

14

Druhým výrazným stanovištěm Kokořínska jsou rozsáhlé plochy borů v geomorfologicky rozrůzněném pískovcovém reliéfu, kde vystupují strmé stěny a temena skal, porostlá lišejníky, vřesem a brusnicovými keříčky. Fauna těchto lokalit je relativně chudá, ale specializovaná – na jedné straně na suchá a teplá stanoviště, na straně druhé na studené inverzní rokle – a dokládá reliktní charakter těchto území, situovaných především na severu CHKO. Z významných druhů je nutné zmínit slíďáka vřesovištního (Alopecosa fabrilis). Tento velký pavouk byl zjištěn na několika místech na pískovcových skalních hranách a vřesovištích v severní části CHKO. Na podobných místech se vyskytuje i sklípkánek hnědý (Atypus affinis), zatímco sklípkánek černý (A. piceus) dává přednost návějím spraší zpravidla na jižně exponovaných horních skalních hranách, zejména na jihu Kokořínska, charakterizovaných teplomilnou květenou a ploškami teplomilných širokolistých i úzkolistých trávníků. Na Kokořínsku se setkáme i s malými plochami přirozených listnatých lesů, zejména lesů dubohabrových, bukových a suťových, jejichž fauna má též reliktní charakter. Tyto porosty byly v minulosti jistě rozsáhlejší (dnes jsou na mnoha místech narušeny výsadbou monokultur jehličnanů). Zejména na jižně orientovaných stráních na okrajích Kokořínska se prostírají bývalé pastviny s teplomilnou květenou, na kterou se váží obdobně specializovaní bezobratlí. Jako příklad lze zmínit především kriticky ohroženého modráska hořcového (Maculinea alcon), který je svým vývojem vázán na neméně vzácný hořec křížatý (Gentiana cruciata) a vybrané druhy mravenců. Diverzita bezobratlých živočichů kokořínské části CHKO byla zkoumána podrobněji v letech 1995–2005 a publikována formou 51 příspěvků ve sborníku Bohemia centralis (BERAN L. et al., 2006). Celkem byly shromážděny údaje o výskytu 3768 druhů z různých skupin (blíže viz Kap. 3.13.). Přestože je to úctyhodné číslo, je nesporně několikanásobně nižší než skutečný počet bezobratlých živočichů žijících na Kokořínsku. Důvodem byla zejména velmi nízká znalost populací dvoukřídlého (Diptera) a blanokřídlého (Hymenoptera) hmyzu a také brouků (Coleoptera). Tyto tři skupiny tvoří více než dvě třetiny známých druhů bezobratlých živočichů v ČR, a tak lze předpokládat výrazně vyšší počet jejich druhů žijících i v této části CHKO. V ostatních skupinách je prozkoumanost mnohem lepší a zjištěné počty druhů lze již srovnávat s jinými oblastmi. Zřejmě mezi nejlépe prozkoumané větší skupiny patří např. měkkýši, pavouci a z hmyzu ploštice či vážky. Území kokořínské části CHKO z převážné části odvodňují dva větší potoky – Liběchovka a Pšovka. V Liběchovce a jejích přítocích se vyskytuje kromě silné populace pstruha obecného (Salmo trutta) především hrouzek obecný (Gobio gobio) a mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula). Naproti tomu ichtyofauna Pšovky je výrazně bohatší a má také jiný charakter. Z význačných druhů ryb se v Pšovce vyskytuje početná populace sekavce podunajského (Cobitis elongatoides), resp. hybridně diploidně polyploidní komplex obsahující diploidní jedince sekavce podunajského s polyploidními jedinci s částí genomu sekavce písečného (C. taenia). Jedná se o jednu z největších populací v ČR, jejíž zachování je jedním z významných cílů ochrany přírody. Kromě sekavce se ve vlastním potoce vyskytuje mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), plotice obecná (Rutilus rutilus), hrouzek obecný (Gobio gobio), okoun říční (Perca fluviatilis). Další druhy ryb, vyskytující se v Pšovce, jsou spíše vázány na rybníky a tůně a do vlastního toku se dostávají méně často. Jsou to např. štika obecná (Esox lucius), perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus), amur bílý (Ctenopharyngodon idella), lín obecný (Tinca tinca), ouklej obecná (Alburnus alburnus), cejn velký (Abramis brama), sumec velký (Silurus glanis) a candát obecný (Stizostedion lucioperca). V posledních letech byl zjištěn i výskyt dalších nepůvodních druhů, jako je např. karas stříbřitý (Carassius auratus) či sumeček americký (Ameiurus nebulosus). Vodní plochy Kokořínska obývá několik druhů obojživelníků. Zatímco čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek horský (Mesotriton alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (Rana dalmatina) patří na Kokořínsku k běžným a široce rozšířeným druhům, které se vyskytují často i ve velmi početných populacích, tak další druhy jsou vzácné a s výjimkou mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) se vyskytují obvykle pouze na okrajích této části CHKO. Mlok skvrnitý se vzácně vyskytuje na několika místech v blízkosti pramenišť. Hlavní oblastí výskytu, kde jsou pravidelně nalézány i larvy, je však pouze pramenná oblast Křenovského potoka. Čolek velký

15

(Triturus cristatus), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) se vyskytují vzácně pouze na několika místech na okrajích území. Většina obojživelníků je vázána na drobné stojaté vody bez rybí obsádky a jejich populacím prokazatelně prospěla tvorba a údržba drobných tůněk a tůní prováděná Správou v průběhu platnosti předchozího plánu péče. Z plazů je na Kokořínsku běžná především užovka obojková (Natrix natrix) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). V chladnějších lesních lokalitách v severní části Kokořínska se vzácně setkáváme s ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara). Především v lesních biotopech žije hojně slepýš křehký (Anguis fragilis) a na otevřených stanovištích a v blízkosti lidských sídel je poměrně častá i užovka hladká (Coronella austriaca), připomínající zmiji obecnou (Vipera berus), o jejímž výskytu na území Kokořínska nejsou recentní údaje a zřejmě se zde nevyskytuje, na rozdíl od dokeské části CHKO, kde je na některých místech častá. Na území CHKO Kokořínsko bylo od poloviny 80. let 20. století prokázáno hnízdění více než 100 druhů ptáků, a to i přesto, že ornitologický průzkum je prováděn sporadicky. Bohatství druhů je dáno členitostí území s množstvím různých typů biotopů, z nichž převažují biotopy lesní. Z dravců hnízdí poměrně hojně káně lesní (Buteo buteo), méně početně pak poštolka obecná (Falco tinnunculus), která využívá k hnízdění kromě budov i skalní štěrbiny. Vzácněji hnízdí krahujec obecný (Accipiter nisus) a jestřáb lesní (Accipiter gentilis), v okolí mokřadů moták pochop (Circus aeruginosus). Velmi vzácně pak včelojed lesní (Pernis apivorus), ostříž lesní (Falco subbuteo) a moták pilich (Circus cyaneus). V průběhu tahu či potulky lze pozorovat i orla mořského, oba druhy luňáků, káni rousnou či dřemlíka tundrového. V minulosti hnízdil na Kokořínsku raroh velký (Falco cherrug) a od 90. let 20 stol. opětovně v počtu několika párů hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Kokořínsko je hnízdištěm početné populace puštíka obecného (Strix aluco), která je podporována umisťováním budek. Výr velký (Bubo bubo) díky vhodným podmínkám (dostatek hnízdišť ve skalnatém lesním trénu) hnízdí po celém území kokořínské části CHKO v počtu více než 10 párů. Ve vhodných lesních porostech s dostatkem dutin hnízdí naše menší sovy – sýc rousný (Aegolius funereus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Sporadický je výskyt kalouse ušatého (Asio otus). V posledních letech nebylo prokázáno hnízdění sýčka obecného (Athene noctua) ani sovy pálené (Tyto alba). Dále se na území Kokořínska můžeme setkat se zástupci u nás méně početných řádů ptáků. Z řádu hrabavých (Galliformes) se kromě bažanta obecného (Phasianus colchicus) a koroptve polní (Perdix perdix) vzácně vyskytuje i křepelka polní (Coturnix coturnix) a naposledy v roce 1982 zahnízdil v okolí vrchu Vlhošť jeřábek lesní (Tetrastes bonasia). Z řádu měkkozobých (Columbiformes) je význačným obyvatelem Kokořínska holub doupňák (Columba oenas), který zde v počtu několika párů hnízdí stejně jako lelek lesní (Caprimulgus europaeus) ze stejnojmenného řádu lelků (Caprimulgiformes). Z řádu srostloprstých hnízdí v počtu několika párů ledňáček říční (Alcedo atthis) a nepravidelně je pozorován i dudek chocholatý (Upupa epops), jehož hnízdění ještě nebylo v novější době potvrzeno. Nejpočetnější řád ptáků – pěvci, je zastoupen na území kokořínské části CHKO většinou poměrně běžnými druhy. K významnějším pěvcům, kteří v území hnízdí, patří např. konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus) bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), ťuhýk obecný (Lanius collurio), lejsek šedý (Muscicapa striata) či lejsek malý (Ficedula parva). V posledních letech početně hnízdí náš největší pěvěc – krkavec velký (Corvus corax). Vodní plochy jsou na území kokořínské části CHKO zastoupeny sporadicky, a proto se zde vyskytuje pouze několik běžnějších druhů ptáků, vázaných na vodní biotopy. Rákosiny k hnízdění využívá chřástal vodní (Rallus aquaticus) a na některých lokalitách i rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus). Ze savců je významný pravidelný výskyt vydry říční (Lutra lutra) podél Liběchovky a Pšovky, kde byl zjištěn také vzácnější rejsec černý (Neomys anomalus) a u Rozprechtického rybníka u Dubé také nepůvodní norek americký (Lutreola vison). Bohatě zastoupeni jsou i letouni – vrápenci a netopýři. Z vrápenců se na Kokořínsku vyskytuje pouze běžnější

16

vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), který zde také v počtu několika desítek pravidelně zimuje ve sklepích. Na půdách budov bylo zjištěno několik letních kolonií samic s mláďaty, a to především netopýra velkého (Myotis myotis) a méně i jiných druhů. Celkem bylo na Kokořínsku zjištěno více než 15 druhů letounů, kterým vyhovuje zdejší pestrá krajina s řadou menších sídel a rozptýlenou zástavbou. Dokesko V dokeské části CHKO se z pohledu fauny nachází několik základních typů stanovišť. Druhově nejchudšími jsou rozsáhlé, převážně kulturní bory na pískovcích. V těchto zdánlivě monotónních borech se můžeme setkat se silně ohroženým tesaříkem zavalitým (Ergates faber), charakteristický je také ohrožený krasec borový (Chalcophora mariana) a vyskytuje se i střevlík Carabus problematicus. Z obratlovců stojí za zmínku zejména hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Z dalších druhů ptáků zde hnízdí lelek lesní (Caprimulgus europaeus) a skřivan lesní (Lullula arborea). Ti se také vyskytují na území Vrchbělské a Kuřivodské střelnice spolu s druhy, které se jinak v této oblasti vyskytují spíše ojediněle. Jedná se například o strnada lučního (Emberiza calandra), bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata), křepelku polní (Coturnix coturnix), chřástala polního (Crex crex) či pěnici vlašskou (Sylvia curruca). Dalším, výrazně bohatším, ale zároveň plošně omezeným typem stanovišť, jsou zbytky listnatých a smíšených lesů na vyvřelých horninách. Příkladem mohou být suťové lesy s převahou buku na svazích Velkého a Malého Bezdězu či Slatinné vrchy, kde se vyskytuje jedna z posledních početnějších populací tesaříka alpského (Rosalia alpina) v České republice, a zároveň i populace tesaříka jilmového (Necydalis ulmi). Rozsáhlejší komplexy lesů vytvořily podmínky pro výskyt a hnízdění např. čápa černého (Ciconia nigra), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolium funereum) příležitostně i luňáka červeného (Milvus milvus), včelojeda lesního (Pernis apivorus) nebo holuba doupňáka (Columba oenas). Velmi cenná společenstva bezobratlých jsou vázána na různé typy mokřadních ekosystémů v nivách řek, na rybnících i na dalších lidskou činností vzniklých vodních plochách, jako jsou např. různé zaplavené pískovny, deprese vzniklé těžbou rašeliny apod. I když se v těchto biotopech vyskytuje řada cenných druhů, jejich význam je i v kvantitě druhů běžných, v okolní krajině mizejících. Jsou to především různé druhy měkkýšů, korýšů, pavouků, vážek, pošvatek, střechatek, chrostíků atd. V Ploučnici se můžeme setkat s vzácnými mlži hrachovkou čárkovanou (Pisidium tenuilineatum) a hrachovkou říční (P. amnicum), která žije i ve Svitávce. Bohatě zavodněné mokřady (např. na okrajích rybníků) obývá vzácný a celoevropsky ohrožený vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana). Drobné a periodické kaluže (obvykle na cestách) v bývalém vojenském výcvikovém prostoru obývají listonozí korýši – žábronožka letní (Branchipus schaefferi) a vzácnější listonoh letní (Triops cancriformis), kteří z naší kulturní krajiny téměř zmizeli. Na řadě tůní v inundacích řek v mokřadech a rašeliništích se vyskytují dva z našich největších pavouků, lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) a lovčík Dolomedes plantarius, a množství velmi vzácných, i když často nenápadných druhů. Z vážek se v Ploučnici a jejích přítocích vyskytuje páskovec Cordulegaster boltonii a 4 druhy klínatek, z nich charakteristická pro neregulovanou Ploučnici je zejména klínatka rohatá (Ophiogomphus caecilia). V mokřadech, např. u Máchova jezera či Břehyňského rybníka, byl prokázán výskyt vzácných a ohrožených druhů vážek, z nichž nejpozoruhodnější jsou druhy lesklice severská (Somatochlora arctica), vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons), vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) nebo vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum). Mezi motýly obývajícími mokřady existují desítky vzácných druhů. Příkladem hodnotného stanoviště může být NPR Novozámecký rybník, kde bylo zjištěno více než 550 druhů motýlů, z nichž několik desítek patří mezi vzácné. Je to např. klíněnka Phyllonorycter quinqueguttellus či obaleč Ancylis subarcuana, vázaní na vrbu plazivou (Salix repens), nebo druhy Stigmella ulmariae a Biselachista eleocharidella známé z Čech (respektive ČR) pouze z této lokality. Z atraktivnějších motýlů zde můžeme nalézt modrásky bahenní (Maculinea nausithous) nebo větší modrásky očkované (Maculinea teleius), jejichž housenky přezimují u

17

mravenců. Dalším příkladem může být PR Hradčanské rybníky, kde bylo zjištěno téměř 700 druhů motýlů, z toho několik druhů nových pro ČR. Z význačných druhů ryb a kruhoústých se v Ploučnici nebo jejích přítocích dosud vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri) či mník jednovousý (Lota lota). Nejvzácnější žábou je ropucha krátkonohá (Epidalea calamita), rozmnožující se dnes především v periodicky zaplavovaných depresích v okolí pískoven. Běžný je např. skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan hnědý (Rana temporaria) či komplex zelených skokanů (Rana esculenta synklepton) – převažujícím druhem je skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Vyskytuje se zde i ropucha obecná (Bufo bufo). Mezi vzácnější druhy žab patří blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), známá svou schopností se rychle zahrabat, či rosnička zelená (Hyla arborea). Pro rozmnožování obojživelníků mají význam především menší tůně v inundaci řek i různé drobné vodní plochy, jako např. pískovny, kde se rozmnožuje především čolek obecný (Lissotriton vulgaris). V zastíněných kalužích lesních cest se setkáme s čolkem horským (Mesotriton alpestris). Velmi vzácně se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).

Obrázek č. 2: Blatnice skvrnitá (foto Luboš Beran) Z plazů je běžná především užovka obojková (Natrix natrix) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). V chladnějších lesních lokalitách, na rašeliništích a v mokřadech se často setkáváme s ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara), která podobně jako zmije obecná (Vipera berus) obývá i velmi vlhké lokality v okolí rybníků. Především v lesních biotopech žije hojně slepýš křehký (Anguis fragilis). Vzácně se vyskytuje i užovka hladká (Coronella austriaca). V území byl zaznamenán výskyt desítek druhů ptáků, z nichž větší část zde více či méně pravidelně hnízdí. Rozsáhlé rybníky, navazující mokřady a nivy vodních toků dávají předpoklad výskytu velkého počtu vodních a mokřadních ptáků. Největší hnízdní populace jeřába popelavého (Grus grus) v ČR se vyskytuje právě v tomto území a zde bylo také poprvé v roce 1981 prokázáno jeho hnízdění. Především v okolí Novozomáckého rybníka hnízdí slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula). V území hnízdí také

18

např. orel mořský (Haliaeetus albicilla), bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrychus minutus) či sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Jako kuriozitu lze úvést pozorování cetie jižní (Cettia cetti), která zde byla v roce 2007 zjištěna jako nový druh pro ČR, či odchycení palašníčka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon) v hnízdní kondici v roce 2008. Ze savců vázaných na vodní stanoviště v tomto území je to především populace vydry říční (Lutra lutra). Bohatě zastoupená je i skupina letounů. Zjištěn zde byl vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velký (Myotis myotis) včetně letní kolonie, netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr Brandtův (Myotis brandtii), netopýr večerní (Eptesicus serotinus), netopýr ušatý (Plecotus auritus) a další druhy. Nově byl zjištěn netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus). Z dalších druhů savců je zoogeograficky důležitý výskyt myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v povodí Ploučnice.

2.7. Vývoj osídlení Kokořínsko Hlavní časový řez důležitých mezníků v historickém vývoji Kokořínska (regionální údaje přepracovány dle Rác, 1985): Pravěk Před 250.000 lety z doby starého paleolitu doloženy kamenné industrie z okraje oblasti (Liběchovsko, okolí Stvolínek). 5.000–2.000 let př. Kr. z období mladší a pozdní doby kamenné jsou doložena stálá sídliště s pevnými dřevěnými obydlími opět při okrajích oblasti (Mšeno, Lobeč, Liběchov), ale menší i uvnitř CHKO. S tím souvisel rozvoj zemědělství, rozsáhlejší zásahy do lesních celků i populační rozvoj v období neolitu a eneolitu na území Čech a Moravy. V době římské (0–400 po Kr.) a v období stěhování národů (400–600 po Kr.) je osídlení oblasti velmi řídké. Středověk Rozlehlé hradiště Hradsko je mnoha archeology považováno za slovanský Canburg, roku 805 neúspěšně obléhaný císařem Karlem Velikým. V tomto období se předpokládá na našem území vláda regionálních knížat důsledně sepjatých společnou obranou. V 11.–12. století v období tzv. vnitřní kolonizace Čech, kdy došlo k dosídlení dosud neobsazených ploch staré sídelní oblasti, vznikala trvalá sídliště i na Kokořínsku. Předpokládá se, že na místě dodnes existujících vesnic v povodí Pšovky a Liběchovky, centrální části oblasti i na severu, kde se vybudoval základ budoucí vlády rodu Ronovců1. Ve 13. a 14. století vyvrcholilo osidlování Kokořínska při tzv. vnější (německé, velké) kolonizaci, kdy byla osídlována krajina v oblasti pahorkatin. Novým osadníkům byla půda dávána dědičně (po tzv. emfyteuckém právu); bylo založeno několik nových osad s pevným katastrem, někdy velmi rozsáhlým2. Dotvořila se síť farností s kostely (cca 20, v původní podobě nedochovány)3. Vznikají první mlýny na Pšovce, z nich některé přetrvaly dodnes. 1

Do tohoto období datujeme pravděpodobně vznik sídel: Obrok, Tuhaň, Pavličky, Zátyní, Dubá, Mšeno, Medonosy, Deštná, Vidim, Vlkov, Kanina, Klučno, Kluk, Újezd, Chcebuz, Ješovice, Týn, Luka (pův. Kluk), Sedlec, Lobeč, Skalka, Stranné, Střemy. 2 Nové osady založené v tomto období: Blatce, Blatečky, Bořejov, Brocno, Březinka, Dobřeň, Domašice, Dražejov, Dřevčice, Hubenov, Chudolazy, Jestřebice, Korce, Kruh, Libovice, Nedvězí, Nosálov, Olešno, Osinalice, Příbohy, Rozprechtice, Sitné, Skramouš, Střezivojice, Šemanovice (15. stol), Tachov, Truskavna, Tubož, Tupadly, Vojetín, Vysoká, Zakšín, Zimoř, Želízy, Ždár, Ždírec. Některé ze starších osad byly znovu založeny po emfyteutickém právu (Tuhaň r. 1390). Původní katastry, jež byly často velmi rozsáhlé, vedly ke vzniku dalších osad a samot (Osinalice – Osinaličky, Tuhaň – Tuhanec) 3 Písemné zprávy se dochovaly: Blíževedly, Brocno, Deštná, Dubá, Holany, Hradsko, Chcebuz, Kravaře, Liběchov, Medonosy, Mšeno, Nebužely, Šemanovice, Vidim, Vysoká. 19

Skalní hrádky, které se v oblasti ve fragmentech dochovaly rovněž, spadají původem do tohoto období (manské tvrze). V závislosti na lokaci u obchodních cest z centra Čech do Lužice (prehistorických) i nově vzniklých cest, se několik osad změnilo v trhová městečka: Kravaře, Blíževedly (13. stol.); Dubá, Holany, Mšeno (14. stol.). Téměř celé území oblasti je v 15. století pod vládou Ronovců, kteří zde vybudovali důmyslnou síť hradů, hrádků a tvrzí (od konce 13. stol.). Přes pokroky při obdělávání plužiny a nový trojhonný systém si velký význam v oblasti udrželo dobytkářství (nepříliš úrodné půdy). Konec 14. století s pandemiemi moru, poč. 15. století charakterizovaný husitskými válkami, následná katastrofální neúroda v Čechách, byly příčinou velkého společenského přelomu v oblasti. Rozpadá se panství Berků z Dubé (z rodu Ronovců) ovládajících celý kraj. Došlo k všeobecnému úpadku oblasti, kde zaniklo asi na dvě desítky sídel a třetina Berkovských hrádků. Podmínky byly odlišné ves od vsi dle nových majitelů. Významnějším rodem vlastnícím statky na Kokořínsku byl rod Smiřických. Teprve ve 30.–40. letech 15. století a hlavně za vlády Jiřího z Poděbrad se zacelily nejhorší rány v zemědělství, ale i vývoji celého království. Novověk Nová epocha, započatá sjednocením českých zemí za krále Vladislava II. Jagellonského, byla pro naše území skutečnou renesancí ve všech ohledech. V oblasti nastala opětovná kolonizace (často Němci), nárůst plochy plužiny a vznikla nová feudální forma podnikání, tzv. režijní velkostatky. 17. století a doba třicetileté války byla dalším a pro národnostní vývoj zásadním přelomem. Decimace obyvatelstva tažením různých armád a morovými epidemiemi vylidnila oblast Kokořínska drastickým způsobem4. Řada vsí zanikla navždy5, některé ve svých původních půdorysech, aby při následné kolonizaci byly obnoveny v jiných částech katastru (Medonosy). Toto období přineslo řadu památek patrných dodnes – přizpůsobení skalních převisů a obyvatelných jeskyní, vojenské valy. Z nových osad vznikla dominikální osada Bukovec (r. 1654), na severu oblasti Hvězda (r. 1676), obnovila se víska Stranné (r. 1660). Období třicetileté války přineslo změnu v tradičním odvětví zemědělství – vinohradnictví. Zánik historických vinic byl nahrazen do té doby nepříliš rozšířeným chmelem. Rozsah tyčkových chmelnic (odrůda Zelenáč) byl na dnešní dobu nebývalý, s kulminací v letech 1780–1820. Pěstování chmele podnítilo rozvoj specifické architektury. Dobytkářství vlivem nízkých stavů dobytka po třicetileté válce upadá ve prospěch obilnářství, které se rychleji zhodnocovalo. Rozorávala se část rovinných luk, mýtily se lesy a rušily některé rybníky. Během 18. století se rozvinul chov ovcí a pěstování lnu. Nová kolonizace, podobně jako v jiných částech tzv. vnitřních Sudet, nastává po třicetileté válce především saskými osadníky, často zprostředkovaně z vnějších Sudet (tkalci z Liberecka). Kolonizace probíhala od severu a zastavila se na budoucí jazykové hranici – severozápadní část byla germanizována, zatímco jihovýchodní zůstala česká. Rekatolizace nepřinesla hlubokou změnu v přesvědčení, ale přinesla okázalý barokní sloh, který poznamenal převážnou část dochovaných církevních i šlechtických stavebních památek6. Do krajiny v tomto období proniká velké množství drobné sakrální architektury (křížové cesty, kaple, boží muka, sochy světců – zejména sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Prokopa). Od druhé pol. 17. století a po celé 18. století probíhaly v oblasti selské nepokoje lokálního charakteru7, související s celkovou svízelnou situací poddaných. 4

V podstatě tentýž proces jako v předešlé době husitských bouří… Např. Bročky u Blíževedel, dvorec či samota se dochovaly z Rymáně, Velké a Malé Březinky, Rozprechtic, Pousky (Pačkov). 6 Bylo zřízeno litoměřické biskupství, kláštery jezuitů v Mělníce a Hoštce, augustiánů v České Lípě a Bělé pod Bezdězem, Benediktinů na Bezdězu. 7 Selské rebelie jsou z tohoto období doložené z celého území zemí Koruny české. 5

20

Koncem 18. století se jako obecný trend v Čechách poprvé objevuje umělá obnova lesa (setí, sázení). Tento jev nastal i v Kokořínské oblasti, která byla po staletí zatížena nadměrnou těžbou, jejíž kulminace začala od pol. 17. stol. Kromě zvýšené potřeby dřeva obnovu lesních porostů ztěžovala až do 19. století pastva ovcí a skotu a hrabání steliva. Poslední fáze Pobělohorské kolonizace na Kokořínsku spadá do druhé pol. 18. stol.8 Projevy klasicistního slohu (19. stol.) nacházíme na větším počtu světských staveb, v nejtypičtější formě jej dodnes nalézáme u statků v severní části oblasti (např. osada Loubí), ve skromnějším výrazu i jinde. Během 19. století probíhal společenský vývoj českého a německého etnika složitěji; na rozdíl od relativně poklidného národnostního vývoje v oblasti v 17.–18. století. Pro dálkovou dopravu byla důležitá státní silnice z Dubé přes Deštnou, Zakšín, Medonosy, Chudolazy, Tupadly, Želízy a Liběchov do Mělníka (1831–34); součást dálkové silnice z Prahy do Lužice. V zemědělství opět profitoval chov hovězího dobytka, velmi rozšířené bylo včelařství, postupně klesal chov ovcí. V rostlinné výrobě převládalo obilnářství, rozmáhalo se řepařství. Naopak zaniklo lnářství a pěstování konopí. V průmyslu převládaly historicky dominantní mlýny a pily, z nichž některé během 19. století zanikají. Přibyly kamenolomy, pískovny a cihelny. Historickým přelomem v českých zemích bylo budování železniční sítě v 2. pol. 19. století. Oblast je sice lemována důležitými úseky železnice (Doksy, Liběchov), žádný však nezasáhl do vlastní oblasti a neumožnil změnu dopravních poměrů. Tím zůstal zachován zemědělský charakter oblasti, který sice vyloučil akumulaci kapitálu a průmyslu, ale umožnil v podstatě konzervaci krajiny s její architekturou a typy osídlení víceméně až do dnešní doby. Pouze v jižní části oblasti byla zřízena lokální dráha Mělník–Mšeno a při severní hranici CHKO trať Litoměřice – Česká Lípa. První polovina 20. století je významná především vybudováním nové cestní sítě. V tomto období je nově vybudována silnice okolo hradu Kokořín (serpentiny) a v celém území oblasti jsou silnice náležitě upraveny. Po vzniku republiky se zásadním způsobem změnila půdní držba a nastává dělení pozemků. Hospodářství významně ovlivnila celonárodní hospodářská krize v 30. letech 20. století (zánik pivovarů, kamenolomů, mlýnů). Po mnichovském diktátu (r. 1938) je většina českého obyvatelstva smíšených vesnic donucena k vystěhování za hranice sudetské župy, opuštěné majetky zabírají říšští Němci a s nadsázkou lze hovořit o další německé kolonizaci. Konec války s sebou přinesl ničení nehmotné kultury v obcích (kroniky, archívy) a živelný, později řádný odsun německého obyvatelstva. Nastává v pořadí dosud poslední „kolonizace“ občany české a slovenské národnosti a repatrianty z Podkarpatska a Balkánu. Osídlování však probíhalo mnohem pomaleji nežli v pohraničí. Větší stavební aktivity proto nastávají až v 60. a zejména 70. letech 20. století. Oblast Kokořínska je objevována „lidmi z měst“, kteří výhodně skupují vyvlastněná stavení. Trend je usměrňován státem kategorizací sídel na spádové, střediskové a ostatní obce. To s sebou neslo budování infrastruktury a výstavbu typizovaných, urbanisticky i architektonicky často naprosto nevhodných objektů občanské vybavenosti. V témže období byla zahájena výstavba tzv. bytovek, v souvislosti s koncentrací zemědělské výroby do větších celků. Na ráz takto „vylepšených“ sídel to má dodnes negativní dopad. Po roce 1989 vývoj částečně kopíruje situaci v jiných částech státu. Nevhodná, ale o to masivnější, venkovská a příměstská urbanizace 90. let, která jakoby podtrhla a završila necitlivý postoj socialistické éry k venkovu a která zaplavila téměř celé území našeho státu,

8

Z tohoto období pocházejí obce: Nové Osinalice - 1800 (pův. Mlýnský Vrch - 1765, respektive Nová Ves 1784), Konrádov – 1700, Vojtěchov, Ráj, Janova Ves (1798), obnova osady Příbohy nebo Hubenova. 21

se naštěstí oblasti Kokořínska vyhnula a zasáhla jej pouze okrajově9. Potěšitelné pro ochranu struktury krajiny je, že se uzákonila ochrana krajinného rázu a urbanisticky cenná sídla získala ochranu formou vesnických památkových zón a rezervací. Dokesko Pravěk Pravěké mezolitické (předzemědělské) osídlení oblasti je doloženo četnými archeologickými nálezy. Neolitičtí osadníci, tedy pravěcí zemědělci, se však oblasti vyhýbali a hustota osídlení je doložena velmi nízká. Středověk Podobný obraz osídlení se předpokládá i v době formování raného českého státu. V období vnitřní kolonizace od 10. století do konce 12. století je postupně kolonizováno území kolem oblasti CHKO. Od 12. století je zaznamenán zvýšený zájem o zalesněné území dokeské části CHKO s pravděpodobnou lokací panovnického loveckého dvora. Na přelomu 12. a 13. století je velmi intenzivně kolonizované území hraničící s oblastí dokeské CHKO, která je zalesněná a slouží jako panovnická honitba. Kolonizační aktivity však do vlastního území CHKO nepronikají, les tajgového typu spolu s mokřady tvoří hranici nové sídelní síti. Z hlediska osídlování krajiny je nejzajímavějším obdobím vrcholně středověká kolonizace a její pokus o velkolepou kolonizaci území Bezdězska. V roce 1264 povolává král lokátory, aby „v lese řečeném Bezděz u vody Doksy“ vysadili město o 100 lánech. Během tří dekád byly kromě města Bezděz vysazeny Doksy (původně Hirschberg – německé město, které se během 14. století počešťovalo) a Kuřívody (Huhnewasser). Tato tři královská města vznikla necelých deset kilometrů od sebe. Mimo tato města však není evidováno téměř žádné vesnické osídlení. Původní velkolepý plán byl realizován poněkud omezeně. Město sice mělo kolem 100 lánů, ale jen 18 lánů navazuje na město, a další byly přidělovány v lokalitách vně hranice lesa do vzdálenosti více než 20 kilometrů. Podporu města Bezdězu tvoří i pozemky sousedního města Doksy (16 lánů). Velkolepý lokační projekt se nepovedl, kolonisté přišli a zase odešli. Král území zastavuje a noví majitelé, páni z Dubé, přesouvají Bezděz blíže k civilizaci – r. 1337 vzniká Nový Bezděz (dnešní Bělá pod Bezdězem) a kolonizační projekt končí (Sádlo et Meduna 2010). První písemná zmínka o venkovském sídle v dokeské části CHKO je z r. 1376 o Provodíně. Následně jsou z okolí řeky Ploučnice písemně doloženy až v 15. století: Vlčí Důl (jeho pozdější parcelací v letech 1770–1780 vznikl Vítkov), Heřmaničky a Veselí. V téže doby je i první zmínka o Břehyni. V oblasti jsou doloženy opakované kolonizační aktivity. Zúrodnění půd se arciť trvale nedařilo, terén je vysychavý nebo trvale podmáčený – odvodnit nejde, je příliš plochý a voda neodtéká. Důsledkem toho nebylo možné postavit mlýn, musel se vybudovat rybník. Na hráz nebyl vhodný materiál, dostupný byl pouze písek. Zkoušelo se to i přes opakující se neúspěchy. V historii osídlování širší oblasti Ralska je registrováno na dvě stovky rybničních děl, která se nedochovala (Sádlo et Meduna 2010). Největší dochované rybníky Máchovo jezero (dříve Velký rybník) a Novozámecký rybník byly založeny ve 14. století (za vlády Karla IV.); nejisté je založení Břehyňského rybníka, pravděpodobné je také 14. století. Novověk Po třicetileté válce (po r. 1648) došlo k dosídlení vylidněné oblasti Němci a k postupnému poněmčování oblasti. Obec Hradčany je založena až r. 1711 s rozvojem dřevozpracujícího průmyslu. V 18.–19. století ovlivňovaly osídlení časté prusko-rakouské válečné konflikty, které zapříčinily hospodářské potíže obyvatelstva. Z období kolem tzv. bramborové války 1778– 1779, jak uvádí Meduna, Novák, Sádlo (2010), je datována linie vojenského opevnění mezi Provodínem a Hradčany. 9

Mimo jiné i díky omezení a regulaci výstavby v rámci ochrany zachovaného stavu krajiny vyhlášením CHKO Kokořínsko (již r. 1976), a s většími pravomocemi po r. 1992 díky zákonu o ochraně přírody a krajiny. 22

Po konci 2. světové války došlo k odsunu většiny obyvatelstva a k vylidnění oblasti. Následným zřízením vojenského výcvikového prostoru Ralsko (rozlohou území přesahující Dokesko) se řada sídel a samot již neobnovila (v oblasti dokeské CHKO – Strážov) či nedosáhla předválečného významu (v oblasti dokeské CHKO – Hradčany). Vojenský výcvikový prostor Ralsko byl zrušen k 1. 1. 1992. Od kolonizačních počátků až po dnešek je ekonomicky více či méně úspěšné pouze lesnictví či aktivity kolem lesa – obory a lov (včetně komponované krajiny např. blízké Valdštejnsko), tradiční lesnictví zaměřené na produkci dřevní hmoty (obchod se dřevem, dřevěným uhlím), významný byl i sběr lesních plodin (zejména borůvky a houby). Zemědělství nemá v oblasti nikdy významnou roli. Pastevecké zemědělství je okrajové, agrární neúspěšné. Lokálně významná byla zejména v druhé polovině 18. století těžba železné rudy (např. u Hradčan, Havířský vrch). Od konce 19. století a počátku 20. století nabývá pro oblast na významu rekreace a turistika. Krajina kolem zřícenin Bezdězu, Starého Berštejna či Jestřebí je cílem romantických poutníků – odtud pojmenování „Máchův kraj“. V dnešní době je letní sezónní rekreace vázána zejména na Doksy. Na významu od konce 19. století opět nabývá těžba nerostných surovin. V okolí Provodína probíhá intenzivní těžba kvalitních sklářských písků (od konce 19. století do dnešní doby). Ložiska uranu dříve těženého v Ralsku zasahují do území CHKO pouze okrajově. Ve výsledku působení přírodních podmínek a historického vývoje je osídlení oblasti malé hustoty. Historicky je pro oblast typická trvale nízká ekonomická prosperita. Přírodní podmínky nikdy nedovolily intenzivní zemědělskou činnost. V průběhu celé historie je zemědělství bez významnějšího ekonomického dopadu. Trvalé kolonizační neúspěchy navrací krajinu zpět lesu. Nejde o tradiční kulturní krajinu. Sídelní enklávy jsou sevřené v souvislém lesním porostu. Historická činnost člověka je stírána sukcesí – rázovitost krajiny určují borové lesy, mokřady, pískovcové skály (často menší, ale hojné), druhotné trávníky a vřesoviště po bývalých sídlech, vojenské činnosti či těžbě hornin.

23

3. Ochrana přírody a krajiny 3.1. Předmět ochrany CHKO Chráněnou krajinnou oblast Kokořínsko - Máchův kraj tvoří podle § 1 nařízení vlády č. 176/2014 Sb. unikátní krajina Jestřebska, Dokeska, Podbezdězí, Ralska, Polomených hor a nivy Ploučnice s jedinečným geomorfologickým utvářením, jako jsou ploché pánve s četnými rybníky a rašeliništi, kvádrové pískovce, neovulkanické vrchy a přirozeně meandrující tok řeky Ploučnice. Jedná se o harmonicky utvářenou krajinu formovanou dlouhodobou činností člověka s významným podílem přírodě blízkých lesních, skalních, lučních, vodních a mokřadních ekosystémů a na ně vázaných vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Oblast má dále značné zastoupení dřevin rostoucích mimo les a mnoho kulturních a historických památek a souborů lidové architektury, které dotváří charakteristický ráz této krajiny. V nařízení vlády č. 176/2014 Sb. je definováno poslání CHKO Kokořínsko - Máchův kraj takto: Posláním oblasti je uchování a obnova jejího přírodního prostředí, zejména ekosystémů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a hub, zachování a obnova ekologických funkcí území a zachování typického charakteru krajiny za současného rozvíjení ekologicky optimálního systému využívání krajiny a jejích přírodních zdrojů. Předmětem ochrany CHKO Kokořínsko - Máchův je v dnešním pojetí krajina Kokořínska a Máchova kraje s typickým krajinným rázem (daným zejména geomorfologií, rozložením kultur a charakteristickou strukturou osídlení se stavbami lidového stavitelství), s plněním přírodních funkcí krajiny a s přírodními hodnotami krajiny, které lze specifikovat takto: − geomorfologie terénu a významné geomorfologické jevy, − významné geologické lokality − přírodě blízké lesní ekosystémy, zejména bučiny a reliktní bory − zachovalé luční a mokřadní ekosystémy, − vodní toky a přirozený vodní režim v krajině, − populace a stanoviště zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin, živočichů a hub, − přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000.

3.2. Zonace CHKO Hospodářské využívání území CHKO se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území (§ 25 odst. 2 zákona o ochraně přírody). Podle zón odstupňované ochrany jsou stanoveny základní ochranné podmínky CHKO (§ 26 zákona o ochraně přírody), přičemž nejpřísnější režim ochrany má zóna první. Zonace CHKO Kokořínsko - Máchův kraj byla schválena vyhláškou MŽP č. 177/2014 Sb. V kokořínské části vychází vymezení zón z dřívější zonace CHKO Kokořínsko, která byla schválena protokolem MŽP č. j. OOP/7605/97 ze dne 29. prosince 1997 s tím, že na několika místech se zástavbou dochází k redukci I. zóny a k převodu plochy do II. a III. zóny; v Dokeské části bylo vymezení zón navrženo nově v rámci vyhlašování CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Území CHKO je podle přírodních podmínek rozděleno do 4 zón ochrany přírody (Tabulka č. 1). Do I. zóny jsou zařazena přírodně nejhodnotnější území se zachovanými přírodními fenomény živé i neživé přírody, často chráněná jako MZCHÚ. Častý je výskyt zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Existence některých z nich je podmíněna specifickým zasahováním člověka, které by mělo být zachováno (např. sečení luk). Zachování jiných přírodních fenoménů je naopak podmíněno minimalizováním zásahů člověka až samovolným vývojem (např. rašeliniště, přirozené a přírodě blízké lesy, skalní ekosystémy). V rámci CHKO jsou nejčasteji do I. zóny zařazeny mokřadní ekosystémy (rašeliniště, mokré

24

louky, potoční olšiny), zachovalé lesní ekosystémy (kyselé a květnaté bučiny, reliktní bory, kyselé doubravy) a skalní útvary. Do II. zóny jsou zařazena hodnotná území, která ale nejsou v rámci CHKO tak vzácná nebo mají menší biodiverzitu. Často se také jedná o území, kde se přírodně hodnotné části (např. přírodě blízké lesy) vyskytují v mozaice s běžně obhospodařovanými ekosystémy. III. zóna je standardním územím CHKO, režim ochrany je zde mírnější. Většinou se jedná o běžně (až intenzivně) obhospodařované lesní porosty a zemědělskou kulturní krajinu s vyšším podílem orné půdy. IV. zóna zahrnuje většinou zástavbu (zastavěná a zastavitelná území obcí, koncentrované rekreační stavby), výrobní areály (težebny) nebo v jižní části CHKO rozsáhlejší plochy s intenzivní zemědělskou výrobou (orná půda, příp. chmelnice). Tabulka č. 1: Zonace CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

celá CHKO jižní část severní část

l. zóna 2 km % 48,34 11,78 28,17 10,27 20,17 14,81

ll. zóna 2 km % 51,21 12,48 43,36 15,81 7,85 5,76

lll. zóna 2 km % 287,99 70,17 181,56 66,21 106,43 78,13

lV. zóna 2 km % 22,9 5,58 21,13 771 1,77 1,3

Celkem 2 km % 410,44 100 274,22 100 136,22 100

Vymezení zón CHKO plní relativně dobře funkci diferenciace ochranných podmínek k zachování přírodních a krajinných hodnot CHKO. Zonace zároveň naplňuje i metodické požadavky na vymezování zón ochrany přírody a není (s výjimkou obcí a jejich okolí) roztříštěná - zóny vytvářejí větší logické celky. Ochrana některých cenných lokalit (zejména v dokeské části CHKO), v kterých nebylo možno kvůli jejich velikosti vymezit I. zónu, bude řešena jiným způsobem (např. vyhlášením MZCHÚ).

3.3. Maloplošná zvláště chráněná území Na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je vyhlášeno celkem 29 zvláště chráněných území o celkové rozloze 4242 ha, tj. cca 10,34 % plochy CHKO. Z celkového počtu jsou tři území v kategorii národní přírodní rezervace na ploše 1334 ha, dvě v kategorii národní přírodní památka na ploše 190 ha, šest v kategorii přírodní rezervace na ploše 2662 ha a 18 v kategorii přírodní památka na ploše 56 ha. Rozlohy jednotlivých chráněných území jsou převzaty z platných plánů péče. MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č. 3. PP Černý důl Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2000 ze dne 13. 7. 2000 o zřízení Přírodní památky Černý důl Výměra: 1,71 ha Katastrální území: Houska Předmět ochrany: ochrana mokřadu s výskytem početné populace zvláště chráněného prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a dalších zvláště chráněných druhů rostlin jako je např. hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Plán péče s platností 2010–2019 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko. Geodetické zaměření: ne (vyhlášeno v hranicích pozemků) Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Deštenské pastviny Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2003 ze dne 1. 4. 2003 o zřízení Přírodní památky Deštenské pastviny 25

Výměra: 2,34 ha Katastrální území: Deštná u Dubé Předmět ochrany: zachovalé stráně se společenstvy svazu Bromion erecti s výskytem populací zvláště chráněných druhů rostlin jako např. hořce brvitého (Gentianella ciliata) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis), sasanky lesní (Anemone sylvestris) a hvězdice zlatovlásku (Aster linosyris). Plán péče s platností 2013–2022 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko (schválen 31. 12. 2012). Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Husa Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 3/99 ze dne 15. 3. 1999 o zřízení Přírodní památky Husa (přehlášení, původně vyhlášeno 15. 11. 1991) Výměra: 3,95 ha Katastrální území: Domašice Předmět ochrany: ochrana pískovcové plošiny s výrazně vyvinutými geologickogeomorfologickými jevy. Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Kamenný vrch u Křenova Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/99 ze dne 15. 3. 1999 o zřízení Přírodní památky Kamenný vrch u Křenova (přehlášení, původně vyhlášeno 15. 11. 1991) Výměra: 0,39 ha Katastrální území: Nedamov Předmět ochrany: ochrana pískovcového skalního hřbetu se zajímavými tvary selektivního zvětrávání železitých poloh a inkrustací v pískovcích Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Kokořínský důl Vyhlášení: výnos MK č. j. 4628/53 ze dne 7. 2. 1953, potvrzen výnosem ze dne 29. 2. 1988, č. j. 14 200/88 - SÚOP o prohlášení některých území v ČSR za chráněná (viz Sbírka zákonů ČSSR 1988, částka 49, str. 1464) Výměra: dle výnosu - 2 270,72 ha Katastrální území: Bosyně, Dobřeň, Janova Ves, Jestřebice, Kanina, Kokořín, Mšeno, Nebužely, Olešno, Sedlec, Střemy, Vysoká, Tubož Předmět ochrany: ve vyhlašovacím předpisu nebyl stanoven. Současnými předměty ochrany jsou jak společenstva (vodní a mokřadní, xerotermní i lesní), tak i řada druhů včetně druhů evropsky významných a zároveň útvary neživé přírody, z nichž nejvýznamnější jsou známé pokličky. Předměty ochrany jsou podrobněji uvedeny v Plánu péče o PR Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ne Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Kostelecké bory Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2003 ze dne 1. 4. 2003 o zřízení Přírodní rezervace Kostelecké bory Výměra: 55,13 ha Katastrální území: Tuhanec

26

Předmět ochrany: ochrana rozsáhlých borových porostů reliktního charakteru s typickými společenstvy rostlin a živočichů. Plán péče na lesní část s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Martinské stěny Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2002 ze dne 19. 11. 2002 o zřízení Přírodní památky Martinské stěny Výměra: 3,18 ha Katastrální území: Dřevčice Předmět ochrany: ochrana výjimečné ukázky reliktního rozvolněného boru na pískovcových skalách se vzácnými společenstvy bezobratlých živočichů jako je např. slíďák Alopecosa fabrilis. Plán péče s platností 2014 -2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Mokřady dolní Liběchovky Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 6/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení Přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky Výměra: 36,34 ha (vyhlášené OP 9,8981) Katastrální území: Brocno, Tupadly, Želízy Předmět ochrany: ochrana rozsáhlé soustavy mokřadů v nivě potoka Liběchovka zahrnující meandrující tok Liběchovky, prameniště, mokřadní olšiny, ostřicové mokřady a mokřadní louky. Tato soustava mokřadů se v roce 1997 stala součástí mezinárodně významné lokality „Mokřady Liběchovky a Pšovky“ chráněné tzv. Ramsarskou úmluvou o ochraně mokřadů mezinárodního významu. Na uvedené mokřady je vázána svým výskytem řada vzácných druhů rostlin a živočichů, jako jsou např. plži vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) a oblovka velká (Cochlicopa nitens) či pavouci Hygrolycosa rubrofasciata a Mysmenella jobi žijící v mokřadech či mlži hrachovka říční (Pisidium amnicum) a hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum) v potoce Liběchovka. Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: zaměřeny pouze části hranice PR vedoucí mimo hranice pozemků Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Mokřady horní Liběchovky Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/1996 ze dne 31. 3. 1996 o zřízení Přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky Výměra: 73,21 ha Katastrální území: Blatce, Deštná u Dubé, Dubá, Dražejov u Dubé, Nedamov, Střezivojice Předmět ochrany: ochrana rozsáhlého komplexu mokřadů v údolí Liběchovky (prameniště, ostřicové louky, mokřadní olšina apod.). Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Pavel Viceník (Příroda, s. r. o.) Geodetické zaměření: zaměřeny pouze části hranice PR vedoucí mimo hranice pozemků Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Mrzínov Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2000 ze dne 13. 7. 2000 o zřízení Přírodní památky Mrzínov Výměra: 0,87 ha Katastrální území: Vysoká u Mělníka

27

Předmět ochrany: ochrana stráně lesostepního charakteru s výskytem společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště chráněných druhů rostlin jako jsou např. hořec křížatý (Gentiana cruciata) a len žlutý (Linum flavum). Plán péče s platností 2010 -2019 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ne (hranice vedena po hranici pozemku) Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Na oboře Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení Přírodní památky Na oboře Výměra: 3,46 ha Katastrální území: Chodeč u Mělníka Předmět ochrany: ochrana zachovalých strání se společenstvy svazu Bromion erecti s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (např. hořec křížatý (Gentiana cruciata), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), užovka hladká (Coronella austriaca)). Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: zaměřena pouze část hranic vedoucí mimo hranice pozemků Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Osinalické bučiny Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 3/2002 ze dne 19. 11. 2002 o zřízení Přírodní památky Osinalické bučiny Výměra: 7,51 ha Katastrální území: Zakšín Předmět ochrany: ochrana bučiny s bohatým zastoupením zvláště chráněných druhů orchidejovitých rostlin, a to zejména vstavače nachového (Orchis purpurea), kruštíku růžkatého (Epipactis muelleri), korálice trojklanné (Corallorhiza trifida) a okrotice bílé (Cephalanthera damasonium). Plán péče s platností 2012-2021 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Pod Hvězdou Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení Přírodní památky Pod Hvězdou Výměra: 1,89 ha Katastrální území: Litice Předmět ochrany: ochrana mokřadu s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin (např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a upolín nejvyšší (Trollius altissimus)) a živočichů (např. rosnička zelená (Hyla arborea)). Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Prameny Pšovky Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/95 ze dne 27. 3. 1995 o zřízení Přírodní památky Prameny Pšovky Výměra: 8,77 ha Katastrální území: Blatce, Houska, Tubož Předmět ochrany: ochrana rozlohou menšího komplexu mokřadů v blízkosti pramenů Pšovky (prameniště, ostřicové louky, mokřadní olšiny apod.) s unikátní faunou bezobratlých živočichů.

28

Plán péče s platností 2012-2021 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ne (území vyhlášeno v hranicích pozemků) Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Ronov Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/95 ze dne 18. 4. 1995 o zřízení Přírodní památky Ronov Výměra: 8,73 ha Katastrální území: Blíževedly Předmět ochrany: ochrana zbytku zachovalého suťového lesa s rozsáhlými kamennými moři, místy téměř bez vegetace, na svazích a vrcholu Ronova (553 m n. m.). Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Stráně Hlubokého dolu Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 4/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení Přírodní památky Stráně Hlubokého dolu Výměra: 4,64 ha Katastrální území: Tupadly Předmět ochrany: ochrana xerotermní lokality na hranách skal s výskytem vzácných a ohrožených společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (např. kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), třemdava bílá (Dictamnus albus)). Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Stráně Truskavenského dolu Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 3/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení Přírodní památky Stráně Truskavenského dolu Výměra: 0,54 ha Katastrální území: Truskavna Předmět ochrany: ochrana xerotermní lokality na hranách skal s výskytem vzácných a ohrožených společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů jako např. kosatce bezlistého (Iris aphylla) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis). Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Špičák u Střezivojic Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/99 ze dne 15. 3. 1999 o zřízení Přírodní památky Špičák u Střezivojic (původně vyhlášeno 29. 5. 1979) Výměra: 0,11 ha Katastrální území: Střezivojice Předmět ochrany: ochrana kvádrového pískovce prosyceného oxidy železa ve tvaru skalní jehly se zajímavými tvary selektivního zvětrávání železitých poloh a inkrustací v pískovcích. Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano

29

PP Stříbrný vrch Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2002 ze dne 19. 11. 2002 o zřízení Přírodní památky Stříbrný vrch Výměra: 1,81 ha Katastrální území: Hvězda pod Vlhoštěm Předmět ochrany: ochrana výjimečné ukázky reliktního rozvolněného boru na pískovcových skalách se vzácnými společenstvy bezobratlých živočichů jako je např. slíďák Alopecosa fabrilis. Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Vlhošť Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/98 ze dne 2. 2. 1998 o zřízení Přírodní rezervace Vlhošť Výměra: 81,81 ha (OP 23,05 ha) Katastrální území: Heřmánky, Hvězda pod Vlhoštěm, Litice Předmět ochrany: ochrana lesních společenstev. V případě severní a východní části Vlhoště jsou hlavním motivem ochrany zachovalé partie suťového lesa a v případě jižní a západní části Vlhoště a Malého Vlhoště reliktní bory. Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PP Želízky Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 5/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení Přírodní památky Želízky Výměra: 1,10 ha Katastrální území: Dolní Zimoř, Sitné Předmět ochrany: ochrana xerotermní lokality na hranách skal s výskytem vzácných a ohrožených společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (např. kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec luční (Pulsatilla pratensis)). Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano NPR Břehyně-Pecopala Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR z 21. 12. 1987 pod č. j. 17.094/87-VI/2 (změna výnosu MŠANO z 31. 12. 1933) Výměra: 937,59 ha Katastrální území: Doksy u Máchova jezera, Hradčany nad Ploučnicí Předmět ochrany: rybník s rašeliništi, významná mokřadní společenstva, původní bučiny ve skalním městě Plán péče s platností 2011–2015 zpracovala AOPK ČR a byl schválen MŽP dne 4. 8. 2011 (č. j. 54074/ENV/11-1862/620/11). Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano

30

NPR Novozámecký rybník Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 23/2009 Sb. ze dne 12. 1. 2009 o vyhlášení Národní přírodní rezervace Novozámecký rybník a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Výměra: 368,64 ha (vyhlášené OP 5,03 ha) Katastrální území: Jestřebí u České Lípy, Zahrádky u České Lípy Předmět ochrany: ornitologická lokalita s hojným výskytem vodních a mokřadních druhů ptáků a komplex vodních, mokřadních a lesních ekosystémů, zejména slatinných luk, rákosin, přirozených bažinných olšin a vrbin, vytvořených kolem Novozámeckého rybníka Plán péče s platností 2013-2022 zpracovala AOPK ČR a byl schválen MŽP 19. 2. 2013 pod č. j. 10399/ENV/13. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano NPR Velký a Malý Bezděz Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 259/2009 Sb. ze dne 6. 8. 2009 o vyhlášení národní přírodní rezervace Velký a Malý Bezděz a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Výměra: 28,10 ha (vyhlášené OP 42,29) Katastrální území: Bezděz Předmět ochrany: výrazná krajinná dominanta s teplomilnými trávníky, křovinami a starými bučinami Plán péče s platností 2008-2016 zpracovala Ekologická projekce s. r. o. a Správa CHKO Kokořínsko a byl schválen MŽP pod č. j. 65769/ENV/09-3472/620/09 dne 1. října 2009 Geodetické zaměření: ano NPP Swamp Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 25/2009 Sb., ze dne 12. 1. 2009 o vyhlášení Národní přírodní památky Swamp a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Výměra: 75,45 ha (vyhlášené OP 261,66 ha) Katastrální území: Doksy u Máchova jezera Předmět ochrany: slatinné a přechodové rašeliniště s četnými vodními plochami tvořící biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů včetně populací hrotnosemenky hnědé (Rhynchospora fusca) a leknínu bělostného (Nymphaea candida) Plán péče s platností 2008-2016 zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D., a Správa CHKO Kokořínsko, schválen byl MŽP dne 1. 2. 2009 pod č. j. 50791/ENV/06-2845/620/06. Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano Poznámka: vyhlášeným ochranným pásmem je celé Máchovo jezero. NPP Jestřebské slatiny Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 158/2002 Sb., ze dne 10. května 2012 o vyhlášení Národní přírodní památky Jestřebské slatiny a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Výměra: 114,37 ha Katastrální území: Doksy u Máchova jezera, Jestřebí u České Lípy Předmět ochrany: Slatinné a přechodové rašeliniště v nivě Robečského potoka s četnými vodními plochami s mokřadními a lučními společenstvy vzácných mokřadních makrofyt, zejména vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae, nevápnitých mechových slatinišť, vegetace vysokých ostřic, rákosin eutrofních stojatých vod, makrofytní vegetace vodních toků, vlhkých pcháčových luk, vlhkých tužebníkových lad, střídavě vlhkých bezkolencových luk, aluviálních psárkových luk, mezofilních ovsíkových luk a kostřavových trávníků písčin; přirozené lesní porosty tvořené zejména společenstvy mokřadních vrbin, mokřadních olšin, rašelinných brusnicových borů, boreokontinentálních borů a štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin; vzácné a

31

ohrožené druhy rostlin, zejména populace druhů hlízovce Loeselova, popelivky sibiřské, prstnatce českého, tučnice české, prstnatce plamatého, kohátky kalíškaté, bahničky chudokvěté, ostřice dvoudomé, vrby plazivé a vláskatce tajemného, včetně jejich biotopů; vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhů skokana skřehotavého a zmije obecné, včetně jejich biotopů Plán péče s platností 2012-2016 zpracovala AOPK ČR a byl schválen MŽP dne 1. 7. 2012 (č. j. 82309/ENV/12-2704/620/12). Geodetické zaměření: ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano PR Hradčanské rybníky Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR z 21. 12. 1987 pod č. j. 17.094/87-VI/2 (změna výnosu MŠANO z 31. 12. 1933) Výměra: 144,65 ha Katastrální území: Hradčany nad Ploučnicí Předmět ochrany: soustava lesních rybníků s rašeliništi a mokřady Plán péče na lesní část s platností 2003-2012 zpracoval J. Hromek a byl schválen 1. 1. 2000, pro nelesní část plán péče vypracovala D. Turoňová, platnost do roku 2005, plán péče byl prodloužen do r. 2012. Geodetické zaměření: ne Zanesení do katastru nemovitostí: ne PR Provodínské kameny Vyhlášení: nařízení LK č. 2/2006 z 31. 1. 2006 (původně vyhlášeno výnosem Ministerstva kultury ČSR v roce 1988). Výměra: 2,32 ha Katastrální území: Provodín Předmět ochrany: vypreparovaný čedičový sopouch nápadného tvaru s xerotermními rostlinnými společenstvy Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D.,a byl schválen KÚ Libereckého kraje 13. 1. 2006 pod č. j. KULK 2826/2006 Geodetické zaměření: ano (1995) Zanesení do katastru nemovitostí: ano (2006) PP Okřešické louky Vyhlášení: Nařízení KÚ Libereckého kraje č. 1/2008 z 18. 3. 2008 Výměra: 2,48 ha Katastrální území: Žizníkov Předmět ochrany: společenstva slatinných luk s mimořádně vysokým výskytem vzácných rostlin a živočichů Plán péče s platností 2008-2017 zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D., a byl schválen KÚ Libereckého kraje Geodetické zaměření : ano Zanesení do katastru nemovitostí: ano Zhodnocení stávající soustavy MZCHÚ Počet MZCHÚ v CHKO je poměrně vysoký, stejně jako jejich celková výměra a podíl na ploše CHKO (4 242 ha, 10,34 %). Velká výměra a podíl na ploše CHKO jsou dány zejména existencí PR Kokořínský důl v kokořínské části CHKO (vyhlášena v roce 1953 na ploše 2097 ha) a existencí několika větších MZCHÚ v severní části (NPR Břehyně-Pecopala, NPR Novozámecký rybník, NPP Jestřebské slatiny). Většina MZCHÚ byla vyhlášena po roce 1992 a jejich rozloha se pohybuje v jednotkách ha u PP a v řádu desítek ha u PR. V průběhu

32

předchozího plánu péče došlo k vyhlášení 13 MZCHÚ v kokořínské části CHKO, což lze hodnotit jako výrazný posun. V dokeské části CHKO byly NPR Novozámecký rybník, NPR Velký a Malý Bezděz a NPP Swamp nově vyhlášeny vyhláškou MŽP v lednu 2009. Koncentrace přírodních hodnot významných v celostátním měřítku vedla v roce 2012 k vyhlášení NPP Jestřebské slatiny; jejím vyhlášením došlo ke zrušení PR Slunečný dvůr a PP Konvalinkový vršek. V současnosti lze považovat soustavu MZCHÚ na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj za dostatečně reprezentativní a chránící většinu nejvýznamnějších částí přírody. V soustavě jsou významně zastoupeny především mokřady, nejzachovalejší zbytky borových a listnatých lesů, významné skalní útvary, nejvýznamnější xerotermní lokality na hranách skal či na jižních stráních. MZCHÚ tvoří zároveň jádrové území mokřadů mezinárodního významu (Mokřady Liběchovky a Pšovky) a také většiny EVL. K ochraně některých velkoplošných, ale méně významných fenoménů, byla zvolena jako dostačující forma ochrany I. zóna ochrany přírody. Naopak v případě plošně málo rozsáhlých území s koncentrovaným výskytem ohrožených či evropsky významných druhů se podařilo částečně zajistit ochranu formou výkupu pozemků (hlavně v kokořínské části CHKO), ale v dokeské části CHKO lze uvažovat o vyhlášení několika PP či PR (např. Meandry Ploučnice, Hradčanské stěny, okolí Mariánského a Poselského rybníka). Současný stav soustavy MZCHÚ lze hodnotit (plošně i obsahově) v kokořínské části CHKO jako vyhovující. Výjimkou je současné vymezení PR Kokořínský důl, které neodpovídá dnešním požadavkům kladeným na přírodní rezervace, neboť PR obsahuje i několik částí sídel a řadu rozptýlených staveb. Nové vyhlášení upravující vymezení i bližší ochranné podmínky je v této PR žádoucí, i když je administrativně velmi náročné. Správa se zahájením procesu počítá po dokončení vyhlášení CHKO Kokořínsko - Máchův kraj.

3.4. Soustava Natura 2000 3.4.1. Ptačí oblast Na základě implementace směrnice Rady č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků byla na území dokeské části CHKO vyhlášena Ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady (nařízením vlády č. 598/2004 Sb. ze dne 27. října 2004). Ptačí oblast (CZ0511007) zaujímá rozlohu 9 408,7599 ha a prakticky celá leží v CHKO (9367,2445 ha) – viz mapová příloha č. 4. Bližší ochranné podmínky ptačí oblasti jsou specifikovány v § 3 uvedeného nařízení (viz textová příloha č. 2). Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro níže jmenované druhy ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. Druhy ptáků, pro které byla oblast vyhlášena, s odhadovaným počtem párů: jeřáb popelavý (Grus grus) 6–7 lelek lesní (Caprimulgus europaeus) 40–55 moták pochop (Circus aeruginosus) 14–17 skřivan lesní (Lullula arborea) 20–30 slavík modráček (Luscinia svecica) 15–22 Další druhy přílohy I směrnice Evropské unie č. 79/409/EEC, které se na lokalitě také vyskytují nebo byly zaznamenány: bukač velký (Botaurus stellaris) čáp černý (Ciconia nigra) datel černý (Dryocopus martius) chřástal kropenatý (Porzana porzana) chřástal polní (Crex crex) kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ledňáček říční (Alcedo atthis) 33

lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) lejsek malý (Ficedula parva) luňák červený (Milvus milvus) orel mořský (Haliaeetus albicilla) pěnice vlašská (Sylvia nisoria) ťuhýk obecný (Lanius collurio) včelojed lesní (Pernis apivorus) výr velký (Bubo bubo) žluna šedá (Picus canus) Zhodnocení stavu PO a předmětů ochrany: Stav PO lze označit jako dlouhodobě stabilní. Nicméně v případě některých druhů existují faktory negativně ovlivňující jejich populace. Populace jeřába popelavého je pravděpodobně negativně ovlivňována vysokými početními stavy černé zvěře (prase divoké), které jsou považovány za příčinu nízkého počtu odchovaných mláďat. Populace skřivana lesního a lelka lesního jsou negativně ovlivňovány postupující sukcesí (zarůstáním dřevinami) a nebo naopak příliš intenzívním lesnickým hospodařením.

Obrázek č. 3 : Jeřáb popelavý (foto Jan Procházka)

3.4.2. Evropsky významné lokality Na základě směrnice Rady č. 92/43/EHS (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) bylo v CHKO celkem 9 lokalit (4 v kokořínské a 5 v dokeské části) zařazeno do národního seznamu (stanoven nařízením vlády č. 132/2005 Sb. a 371/2009 Sb.). Některé na území zasahují jen částečně – viz mapová příloha č. 4. Základní údaje o evropsky významných lokalitách: * prioritní stanoviště a druhy

Kokořínsko Kód lokality: CZ0214013

34

Rozloha lokality: 9679,7813 ha (9543,1855 ha v CHKO) Předměty ochrany: • 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) • 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) – mimo CHKO • 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně • 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) • 7210* Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) a druhy svazu Caricion davallianae – mimo CHKO • 7230 Zásaditá slatiniště – mimo CHKO • 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů • 8230 Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi-Veronicion dillenii) • 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti • 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum • 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (AlnoPadion, Alnion incanae, Salicion albae) • střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) • vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) • piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) – mimo CHKO • sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) – v nařízení uvedeno jako sekavec (Cobitis taenia) • vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) • vrkoč útlý (Vertigo angustior) Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav EVL Kokořínsko lze označit jako dlouhodobě stabilní. Platí to především pro lesní společenstva (ta, která jsou předmětem ochrany EVL) a také vláskatec tajemný. V případě většiny bezlesých společenstev je prováděn pravidelný management a ve většině případů tak došlo i ke zlepšení stavu. Obdobně je management prováděn i na lokalitách s výskytem střevíčníku pantoflíčku a dlouhodobě je jedna z populací poměrně početná, zatímco na druhé se jedná pouze o několik jedinců. U sekavce podunajského je pravidelně prokazován výskyt a nedochází k výrazným změnám v populaci. U obou druhů vrkočů je výskyt pravidelně monitorován a u vrkoče bažinného nedošlo ke zhoršení stavu, zatímco u vrkoče útlého lze předpokládat mírné zlepšení v souvislosti s kosením některých mokřadů. Nebeský rybníček u Veselí Kód lokality: CZ0423006 Rozloha lokality: 1,3680 ha Předmět ochrany: • čolek velký (Triturus cristatus) Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Populace čolka velkého je stále početná a pro zlepšení podmínek bylo vytvořeno několik tůní a pozemek (prakticky 80 % plochy EVL) byl vykoupen. Negativním zásahem bylo nelegální vysazení ryb, které může mít vliv na populace obojživelníků včetně čolka velkého. Ronov-Vlhošť Kód lokality: CZ0514670 Rozloha lokality: 747,3623 ha (488,2801 ha v CHKO) Předměty ochrany:

35

• 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition – mimo CHKO • 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) • 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně • 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště • 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů • 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum • 9170 Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum • *9180 Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích • modrásek bahenní (Maculinea nausithous) • modrásek očkovaný (Maculinea teleius) • vrkoč útlý (Vertigo angustior) Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav EVL Ronov-Vlhošť lze označit jako dlouhodobě stabilní v případě lesních společenstev, která jsou předmětem ochrany EVL. V případě luk dochází k pravidelnému kosení. Stav populace vrkoče útlého je pravděpodobně stabilní, i když kvůli nízkému stupni zamokření (většina ploch je historicky meliorována) jsou početnost i množství vhodných stanovišť nízké. Početnost populací modrásků lze obtížně stanovit s ohledem na rozlohu a členitost vhodných biotopů – lučních porostů s výskytem živné rostliny, krvavce totenu. Populace druhů nebyla zatím komplexně prozkoumána a dílčí pozorování byla ovlivněna výraznými výkyvy počasí v období letu dospělců v jednotlivých sezónách. Na řadě dílčích lokalit však došlo ke změně způsobu hospodaření, mj. v návaznosti na komplexní pozemkové úpravy – nevhodné posuny termínu sečí, zavedení pastvy skotu, apod. Roverské skály Kód lokality: CZ0512100 Rozloha lokality: 1688,5811 ha Předmět ochrany: • vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav předmětu ochrany i celé EVL je stabilní. Velký a Malý Bezděz Kód lokality: CZ 0514243 Rozloha lokality: 70,3366 ha Předměty ochrany: • *tesařík alpský (Rosalia alpina) • netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) • 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů • 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum • 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav stanovišť uvedených jako předmět ochrany lze považovat za stabilní. Stav populace netopýra velkouchého není znám. Stav populace tesaříka alpského je prozatím stabilní a vyskytuje se zde početná populace. Nicméně pro dlouhodobé udržení či zlepšení stavu jsou žádoucí opatření vedoucí k citlivému prosvětlení porostů příp. i specifická opatření zvyšující počet vhodných stromů pro tento druh (košaté stromy, příp. poškozené a odumírající staré stromy). Vyloučení holosečného hospodaření je samozřejmostí.

36

Jestřebsko-Dokesko Kód lokality: CZ 05142435 Rozloha lokality: 6950,3715 ha (6866,6974 ha v CHKO) Předměty ochrany: • 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition • 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) • 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště • 7230 Zásaditá slatiniště • 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti • 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum • 91T0 Středoevropské lišejníkové bory • 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) • *páchník hnědý (Osmoderma eremita) • *tesařík alpský (Rosalia alpina) • vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) • hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) • koniklec otevřený (Pulsatilla patens) • popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) • srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus) • vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) • vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) • 2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) • 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně • 4030 Evropská suchá vřesoviště • 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně • 7150 Prolákliny na rašelinném podloží (Rhynchosporion) • 91D0 *Rašelinný les Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: V dokeské části zaujímá tato EVL plošně velké území, je tvořená rozsáhlými segmenty především mokřadních (včetně vodních ploch – Novozámecký a Břehyňský rybník, Máchovo jezero) a lesních stanovišť. U většiny předmětů ochrany vázaných na mokřadní ekosystémy lze předpokládat setrvalý a příznivý stav, který je u některých zlepšován kosením či jiným managementem. Jednou z výjimek je stav populace popelivky sibiřské, který je vzhledem k provedené regulaci Robečského potoka v minulosti (a tím způsobenému poklesu hladiny vody) špatný. Relativně setrvalý stav lesních společenstev je na několika místech negativně ovlivňován nevhodným lesnickým hospodařením. Populace koniklece otevřeného je malá, ale vzhledem k nepřístupnosti některých stanovišť není nadměrně ohrožena. Je třeba kontrolovat, případně omezovat aktivity (např. horolezectví), které by mohly ohrozit jeho výskyt. Páchník je znám ze tří izolovaných lokalit, kde je poměrně pravidelně pozorován v počtu několika jedinců. Na celém území EVL je však patrný postupný úbytek vhodných dutinových stromů i absence střední generace stromů, která by zajistila kontinuální přítomnost dutin nutných pro trvalé udržení populace v budoucnu. V případě tesaříka alpského je situace obdobná, s tím rozdílem, že tento druh vyžaduje poněkud odlišné typy stromů (strádající až odumírající a mimo zástin), jejichž kontinuální přítomnost na lokalitách rovněž není dostatečně zajištěna. Horní Ploučnice Kód lokality: CZ0513506 Rozloha lokality: 837,3537 ha (479,9488 ha v CHKO) Předměty ochrany: 37

• • • • • • • • • • • • • • •

*přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) vydra říční (Lutra lutra) modrásek bahenní (Maculinea nausithous) modrásek očkovaný (Maculinea teleius) klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) losos atlantský (Salmo salar) vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) 2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště *91D0 Rašelinný les *91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (AlnoPadion, Alnion incanae, Salicion albae)

Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: EVL navazuje na EVL Jestřebsko-Dokesko a je na území CHKO tvořena především Ploučnicí a její nivou a soustavou Hradčanských rybníků. U většiny předmětů ochrany vázaných na mokřadní ekosystémy lze předpokládat setrvalý příznivý stav. S ohledem na extenzivní hospodaření na Hradčanských rybnících a nízké ovlivnění toku Ploučnice je tento stav pro většinu předmětů ochrany příznivý. O výskytu modráska bahenního a m. očkovaného na některých částech území EVL nejsou známy aktuální údaje, ale podle stavu populací na sledovaných lokalitách (např. Brenský mlýn) je stav jejich populací vyhovující. O výskytu přástevníka kostivalového nejsou známy aktuální údaje. Populace vydry říční je stabilní, ale z této části EVL chybí přímá pozorování lososa atlantského. Slatinné vrchy Kód lokality: CZ0513255 Rozloha lokality: 138,4586 ha Předmět ochrany: • *tesařík alpský (Rosalia alpina) Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Přestože se v EVL vyskytuje prozatím relativně početná populace, došlo v posledních letech v EVL k řadě nevhodných lesnických zásahů (především holosečné obnovní těžby), které snižují pravděpodobnost příznivých podmínek v budoucnu. Poselský a Mariánský rybník: Kód lokality: CZ 0514669 Rozloha lokality: 79,6177 ha: Předměty ochrany: • vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) • vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) • 2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) • 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 38

• 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně • 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) • *7110 Aktivní vrchoviště • 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště • *91D0 Rašelinný les Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav EVL i předmětů ochrany je hodnocen jako relativně stabilní a příznivý. Žádoucí je v budoucnu management některých nelesních stanovišť a udržení extenzivního rybníkářského obhospodařování.

3.5. Památné stromy Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj je vyhlášeno celkem 77 ks; jednotlivě 37 ks, čtyři dvojice stromů, dvě skupiny po třech stromech, jedna skupina se sedmi stromy a jedna památná alej o 19 ks stromů. Jde převážně o lípy srdčité a lípy velkolisté (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), kterých je celkem 56 ks, dalšími druhy jsou buk lesní (Fagus sylvatica), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus sylvestris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), dub letní (Quercus robur), jilm vaz (Ulmus leavis) a jilm horský (Ulmus glabra). Základní údaje o památných stromech jsou v tabulce č. 3 a jejich rozmístění v mapové příloze č. 3. V kokořínské části (dříve CHKO Kokořínsko) byla ochraně památných stromů (jedinci významní např. vzrůstem, věkem, estetickým působením) dlouhodobě věnována pozornost. Pravidelně je prováděna kontrola celkového (zejména zdravotního) stavu vyhlášených památných stromů a na základě závěrů prohlídek je prováděno ošetření stromů, na které Správa CHKO každoročně vynakládá několik desítek tisíc Kč. Většina památných stromů se nachází v poměrně dobrém zdravotním stavu a vitalitě, respektive ve stavu odpovídajícím jejich věku a biotopu. Pouze v případě aleje na osadě Hvězda je patrná snížená vitalita u většiny jedinců. U stromů, které z jakéhokoli důvodu již nesplňovaly parametry památných stromů, byla po podrobné revizi ochrana zrušena (k zrušení ochrany několika stromů došlo zejména v období 2007-2009). Správa CHKO vede v kokořínské části CHKO pro vlastní účely evidenci stromů, které nepožívají ochranu, ale některé z nich by v budoucnu mohly být vyhlášeny za památné. Z významných stromů je třeba zmínit ovocná stromořadí, na jejich údržbu, příp. obnovu vynakládá Správa CHKO každoročně finanční prostředky. Zajímavým fenoménem Kokořínska jsou některé exempláře borovic lesních na skalních biotopech. Jde o neobyčejně esteticky působivé stromy bizarních tvarů (ekomorfózy), z nichž především borovice na hoře Vlhošť, tzv. Vlhošťské borovice, jsou mimořádně významnými stromy. V případě těchto stromů není účelné jakékoli jejich ošetřování (např. řezem), ale spíše zajištění ochrany jejich biotopu. V dokeské části CHKO se nachází 5 památných stromů; všechny tyto stromy jsou chráněny jako jedinci. Ošetření památných stromů zajišťuje příslušná obec s rozšířenou působností (Doksy, Česká Lípa, Mimoň) a Ministerstvo životního prostředí, dosud často za spolupráce AOPK ČR - SCHKO Jizerské hory a KS Liberec. Na uvedeném území se nachází 7 stromů evidovaných Vojenskými lesy a statky ČR jako Významný strom VLS (tabulka č. 2), které však nejsou v terénu označeny. Většinou jsou to jedinci výjimeční svým vzrůstem, kteří se nacházejí v lesních porostech (dva z nich jsou dokonce v porostech NPR Břehyně-Pecopala). VLS jim věnují zvýšenou pozornost pravidelným monitoringem, ale k odbornému ošetřování např. udržovacími řezy v posledních letech nedocházelo. Některé by po kritické revizi mohly splňovat kritéria pro vyhlášení za památné stromy. Vzhledem k tomu, že stromům nehrozí nebezpečí zničení, protože vlastník lesa má zájem na jejich zachování, bude u vybraných nejzajímavějších stromů dohodnuto

39

jen jejich vhodné ošetřování, aby se jejich zdravotní stav a vitalita nezhoršovaly nebo případně úprava jejich okolí, aby se zlepšilo jejich estetické působení. V dokeské části CHKO mimo pozemky v péči VLS má Správa CHKO zatím omezené informace o výskytu a stavu významných stromů, které bude třeba ve spolupráci s obcemi a významnými vlastníky doplnit, aby byly na stejné úrovni jako v kokořínské části. V kokořínské části CHKO je vyhlášeno poměrně velké množství památných stromů, jejichž monitoring a ošetřování stojí nemalé prostředky. V této části území se bude vyhlašování nových památných stromů týkat pouze nejhodnotnějších jedinců a celkový počet bude víceméně zachován, protože Správa CHKO neplánuje počet památných stromů významně zvyšovat a soustředí se na udržení jejich dobrého zdravotního stavu a estetického působení. V dokeské části CHKO bude kromě údržby již vyhlášených památných stromů provedeno podrobnější mapování významných stromů. Památným stromům bude také věnována náležitá pozornost v rámci vytváření a údržby terénního informačního systému CHKO. Tabulka č. 2 : Významné stromy VLS na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj Druh

kú

ppč

Obvod

Výška

Stáří

LHC

Zdravotní stav

Břehyně

Porostní skupina 65 D011

1

Borovice lesní

Hradčany

614

430

29

170

2

Buk lesní

Doksy

3378/2

566

34

228

Břehyně

85 A010

24

200

Břehyně

84 A090

dobrý, poškozený hnilobou velmi dobrý

3

Dub zimní

Doksy

3378/4

426

4

Jasan ztepilý

Kuřívody

437

430

32

200

Břehyně

43 A020

dobrý

5

Jilm horský

Kuřivody

402

451

29

200

Břehyně

43 A020

velmi dobrý

6

Lípa srdčitá

Vrchbělá

506

513

26

250

Břehyně

dobrý

Kuřívody

415

408

41

198

Břehyně

bezlesí 209-001 30 A020

7

Modřín opadavý

40

velmi dobrý

velmi dobrý

Tabulka č. 3: Památné stromy na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj č. stromu

Kód 1

103931

Název

Druh

Lípa u roubenek

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

Počet ks

Rozměry (obvod cm/výška m)

Zdravotní stav*

Pozemek

Kat. území

Vyhlášeno

Vyhlašovatel

1

350/26,5

1

3/1

Dobřeň

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

2

103930

Jestřebická lípa

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

1

410/26

2

1 st.p.

Jestřebice u Kokořína

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

3

103917

Dobřeňská lípa 1

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

1

470/24

4

40/1

Dobřeň

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

4

103913

Ješovická lípa

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

315/11,5

4

359/1

Ješovice

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

5

103906

Mšenská lípa 1

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

340/20

1

122

Mšeno

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

6

103905

Mšenská lípa 2

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

1

415/22

3

3341/15

Mšeno

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

7

103903

Romanovské lípy 1

lípa srdčitá - Tilia cordata

2

345/20

3

1778/1

Mšeno

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

320/24

3

8

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

9

103902

Jedle u Brusné

jedle bělokorá - Abies alba

1

241/38

1

2259/1

Mšeno

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

10

103896

Lípa u čp. 10

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

322/22

1

838/1

Nosálov

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

11

103895

Lípy u čp. 8

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

2

360/25

1

838/2

Nosálov

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

330/23

1

12

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

13

103894

Lípa Příbohy 1

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

357/24

1

962/2

Libovice

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

14

103892

Buk Na Víně

buk lesní - Fagus sylvatica

1

420/25

2

1433

Olešno

'11.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

15

103890

Lípy na Hradsku

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

2

290/26

1

509

Sedlec u Mšena

'16.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

280/26

1

420/29

3

83

'14.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

'11.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

16 17

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos 103885

Jilm v Tupadlech

jilm vaz - Ulmus leavis

1

18

103884

Lípy u silnice

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

275/17

4

767/1

Tupadly Velký Újezd u Chorušic

19

103883

Lípa u Vysoké

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

1

395/23

1

913/2

Vysoká u Mělníka

20

103882

Lípa u Taušovny

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

474/17

4

700

Janova Ves

'14.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

21

103878

Lípy u Chudolaz

lípa srdčitá - Tilia cordata

2

490/28

3

477/1

Chudolazy

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

180/19

2

22

lípa srdčitá - Tilia cordata

23

103877

Lípa v Sitné - náves

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

401/23

1

533/7

Sitné

'10.09.1998'

Správa CHKO Kokořínsko

24

103875

Lípa na hřbitově

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

340/23

3

9

Nebužely

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

25

103874

Lípa na rozcestí

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

390/23

3

484

Chudolazy

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

26

103872

Lípa v Tupadlech

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

420/28

1

56/1

Tupadly

'23.08.1999'

Správa CHKO Kokořínsko

27

103871

Lípa v Želízích

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

295/25

2

211

Želízy

'23.08.1999'

Okresní úřad Mělník

28

103870

Skupina na návsi v Olešně

jírovec maďal - Aesculus hippocastanum

1

280/21

2

49

Olešno

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

lípa srdčitá - Tilia cordata

3

250/24

2

lípa srdčitá - Tilia cordata

380/23

3

lípa srdčitá - Tilia cordata

355/30

2

1130

Osinalice

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

29 30 31

103869

Lípa u střelnice

41

32

103851

Jasan na Kamínku

jasan ztepilý - Fraxinus excelsior

1

420/21

1

524

Sitné

'27.01.2005'

Správa CHKO Kokořínsko

33

103850

Buk u Chodče

buk lesní - Fagus sylvatica

1

490/33

4

171

Vysoká u Mělníka

'08.02.2005'

Správa CHKO Kokořínsko

34

102197

Lípa v Nedvězí

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

440/30

1

595/1

Dražejov u Dubé

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

35

102196

Lípa pod hřbitovem

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

380/29

1

694/5

Kruh v Podbezdězí

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

36

102195

Lípy na rozcestí u Housky

lípa srdčitá - Tilia cordata

3

116/1

Houska

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

37

lípa srdčitá - Tilia cordata

38

lípa srdčitá - Tilia cordata

267/22

2

170/21

2

210/19

2

39

102186

Jírovec u čp. 38

jírovec maďal - Aesculus hippocastanum

1

370/20

1

14/2

Pavličky

'04.08.1999'

Správa CHKO Kokořínsko

40

102183

Lípa Vrabcov

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

391/24

1

2339/6

Dubá

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

41

102182

Smrk Vrabcov

smrk ztepilý - Picea abies

1

337/32

1

386

Deštná u Dubé

'17.12.1999'

Správa CHKO Kokořínsko

42-60

102181

Alej Hvězda

lípy velkolisté a malolisté

19

152-301/9-25

průměr 2

525/1

Hvězda pod Vlhoštěm

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

61

102180

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

1

470/26

1

43

Skalka u Blíževedel

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

62

102179

Skupina ve Skalce Lípa u silnice BlíževedlyRašovice

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

440/26

3

607/2

Skalka u Blíževedel

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

63

102178

Lípa v Lešnici

lípa srdčitá - Tilia cordata

1

450/28

3

395

Pavličky

'06.01.2000'

Správa CHKO Kokořínsko

64

102162

Lípa u kapličky

lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos

1

460/24

1

944

Holany

'01.02.2005'

Správa CHKO Kokořínsko

65

102161

Dub v rokli Lukách

dub letní - Quercus robur

1

1

151/1

Luka

'08.02.2005'

Správa CHKO Kokořínsko

66-72

105151

dub letní - Quercus robur

7

1

151/1

'28.04.2008'

Správa CHKO Kokořínsko

73

7 ks dubů letních Luka Borovice lesní ve Starých 102164 Splavech

450/30 235-474/2225

borovice lesní - Pinus sylvestris

1

316/15

1

2544

74

102163 Dub u Máchova jezera

dub letní - Quercus robur

1

361/16

1

2544

75

102194 Jilm v Hradčanech

jilm horský - Ulmus glabra

1

409/28

1

720/19, 720/20

76

104847 Hradčanská borovice

borovice lesní - Pinus sylvestris douglaska tisolistá - Pseudotsuga menziesii

1

309/19

1

615

1

285/30

2

115/2

77

102192 Douglaska u Provodína

Luka Doksy u Máchova jezera Doksy u Máchova jezera

02.12.2003'

MÚ Doksy

03.12.2003'

MÚ Doksy

Hradčany nad Ploučnicí Hradčany nad Ploučnicí

15.01.1997'

MÚ Mimoň

06.03.2007'

MŽP, OVSS V Liberec

Provodín

26.03.1998'

MÚ Česká Lípa

*Zdravotní stav pod položkou se rozumí míra mechanického poškození, výskyt suchých větví a napadení chorobami a škůdci, nikoliv vitalita 1 – zdravý jedinec, bez poškození 2 – mírně poškozený jedinec (kmen s drobnými zahojenými poškozeními, nezhojené rány po odstraněných větvích; nepodstatné zlomy a pahýly v koruně; četné slabší suché větve, zanedbaná péče; počáteční stadia tvorby dutin, nevhodné větvení). 3 – částečně poškozený jedinec (kmen s větším zhojitelným poraněním či více drobnými ranami; ojedinělé poškození většího rozsahu v koruně, slabé poškození velké části kosterních větví; část kosterních větví nebo terminál suché; tvrdá hniloba ve kmeni - neohrožující, dutinky v koruně, celkový stav neohrožuje jedince ani okolí). 4 – silně poškozený jedinec (kmen či kosterní větve s velkými poraněními; výpadek kosterních větví nad 50%, suchý terminál; kmenové dutiny s měkkou hnilobou a plodnicemi, dutiny v koruně nebo náběhu větvení, celkový stav může být potenciálním rizikem pro okolí) 5 – mrtvý či odumírající jedinec

42

3.6. Rostlinná společenstva Následující přehled vegetace CHKO Kokořínsko – Máchův kraj je zpracován zejména podle závěrečných zpráv z mapování přírodních stanovišť v letech 2000–2004 a aktualizace vrstvy mapování biotopů v letech 2008–2012, na podkladu Katalogu biotopů ČR (Chytrý a kol. 2010). Rozlohy biotopů v území jsou uvedeny v tabulce č. 4. Tabulka č. 4: Rozlohy biotopů v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj biotop plocha (ha) biotop plocha (ha) biotop V1A V1C V1F V1G V2A V2B V2C V3 V4A V4B V5 M1.1 M1.3 M1.4 M1.5 M1.6 M1.7 M2.1 M2.2 M6 M7 R1.1 R1.4 R2.1 R2.2 R2.3 R2.4 R3.1 R3.3 S1.1 S1.2 S1.3 S2B S3B T1.1 T1.3 T1.4 T1.5

0,38 2,29 198,34 293,64 0,16 0,11 0,97 0,70 4,76 3,57 0,07 293,11 1,05 0,81 6,76 5,16 157,33 1,77 0,13 0,01 2,34 0,16 2,44 3,72 25,28 22,14 12,87 1,73 0,14 0,00 139,88 1,78 0,05 0,03 944,91 87,05 112,11 253,16

T1.6 T1.9 T1.10 T2.3B T3.1 T3.3D T3.4B T3.4D T3.5B T4.1 T4.2 T5.1 T5.2 T5.3 T5.5 T6.1B T6.2B T8.1A T8.1B T8.2B T8.3 K1 K2.1 K3 K4A L1 L2.1 L2.2 L2.2A L2.2B L2.3B L3.1 L4 L5.1 L5.3 L5.4 L6.1 L6.4

130,10 124,69 14,70 3,98 1,55 0,96 0,16 63,75 4,58 3,54 10,03 14,87 29,15 79,61 42,62 2,64 0,02 0,28 42,80 61,92 10,26 132,63 15,35 145,38 0,07 150,91 3,65 24,81 67,16 116,93 4,93 839,13 36,46 210,11 4,82 2249,45 2,89 1,54

L6.5B L7.1 L7.2 L7.3 L7.4 L8.1A L8.1B L8.2 L9.2A L9.2B L10.1 L10.2 L10.3 X1 X2 X3 X4 X5 X6 X7 X7A X7B X8 X9A X9B X10 X11 X12 X12A X12B X13 X14 X (nemap.)

plocha (ha) 21,36 133,46 41,43 8500,63 0,11 102,57 893,92 8,68 42,73 194,86 46,41 335,72 18,51 290,87 247,12 224,46 0,83 618,88 99,24 411,47 31,85 27,53 17,93 7535,27 615,56 518,69 696,75 359,45 45,33 10,84 101,82 38,26 11582,18

V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Rozšířená jednotka v obou částech CHKO, vázaná na rybníky, nejčastěji s rody Potamogeton, Myriophyllum, Najas, Nuphar či Nymphaea. V kokořínské části se jedná především o vodní plochy v Kokořínském dole. V dokeské části se vzácně vyskytují porosty s Hydrocharis morsus-ranae a Utricularia australis (V1A, V1C) – Heřmanický ryb., Novozámecký ryb. Druhově nejbohatší jsou Hradčanské rybníky. Především Máchovo jezero a Novozámecký rybník (částečně, v přítocích a u rákosin jsou rdesty) hostí podjednotku V1G, vodní plochy bez makrofyt. Přílišný rozvoj vodní vegetace místy představuje vážný problém pro hospodaření na rybnících (a tedy udržení cílových ekosystémů), do Břehyňského rybníka 43

byl z tohoto důvodu dříve vysazen amur bílý. Zarůstání Máchova jezera směřuje ke konfliktu s rekreačním využíváním rybníka. V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Společenstvo vázané na mrtvá ramena, tůně a odvodňovací příkopy (hojně NPR Břehyně – Pecopala). Porosty s Hottonia palustris (V2B) se vyskytují v nivě Ploučnice a u Heřmanického rybníka. V ostatních porostech dominuje hlavně Lemna minor. V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Vegetace rašelinných tůněk, vyskytuje se u Břehyňského rybníku, Máchova jezera a na Jestřebských slatinách. Charakteristický je výskyt Sparganium minimum a Utricularia minor. V4 Makrofytní vegetace vodních toků Společenstva tekoucích vod se vyskytují především v toku Pšovka, Liběchovka, v řece Ploučnici a na menších tocích (Hradčanský potok, Břehyňský potok). Z významných druhů je zde zastoupen rdest alpský (Potamogeton alpinus). Často je doprovázen Sparganium emersum, Ceratophyllum demersum a také invazní Elodea canadensis. M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod Litorální porosty rybníků, méně často i kolem odvodňovacích kanálů nebo v mokřadech bez návaznosti na vodní plochy. Dominantami jsou nejčastěji Phragmites australis, Typha angustifolia, Glyceria maxima. Rákosiny mají v ekotonech i rašelinný charakter (louky u Vojtěchova a Ráje, mokřady v okolí Dolní Housky, horní Liběchovky, okolí Hradčanských rybníků, Máchova jezera a Břehyňského rybníka), pokud dojde k rozvolnění, objevují se další druhy (Carex lasiocarpa, C. paniculata, Thelypteris palustris, Menyanthes trifoliata, Peucedanum palustre a další). M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Jednotka vázaná na vysýchavé okraje tůní, mrtvých ramen, odvodňovacích příkopů aj. Obvykle dominuje Alisma plantago-aquatica. Biotop se vyskytuje spíše minoritně (přítoková část Strážovského rybníku, Novozámecký rybník a další). Dále se jednotka roztroušeně objevuje v terénních depresích v bývalém výcvikovém prostoru. M1.4 Říční rákosiny Porosty s dominancí Phalaris arundinacea. V území zaznamenány jen v nivě Svitávky, překvapivá absence v nivě Ploučnice je zřejmě chybou mapování, nutno revidovat. M1.5 Pobřežní vegetace potoků Maloplošná společenstva, rozšířená podél menších vodních toků v celém území. Dominantami jsou především Berula erecta, Cardamine amara a Glyceria fluitans. Vyskytuje se v mozaice na vodních tocích s V4. M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů Vzácně se vyskytující jednotka, zjištěná v Kokořínském dole, v nivě Ploučnice, u Novozámeckého a Hradčanského rybníka a roztroušeně na Břehyni. Charakteristický je výskyt Calla palustris. M1.7 Vegetace vysokých ostřic Mokřadní společenstva, nejčastěji dominuje Carex paniculata, C. gracilis, C. acutiformis, C. rostrata. Vyskytují se hlavně v nivě Pšovky a Liběchovky, v mokřadech v okolí pramenů Pšovky, v nivě Ploučnice, u Břehyňského rybníka a v přítokové části Máchova jezera, kde tvoří mozaiku s olšinami. Na Hradčanských rybnících je tato jednotka formována Cx. elata a Cx. rostrata, stejně tak v některých částech Novozámeckého rybníka. Z bylinných druhů se

44

hojně vyskytuje Lysimachia vulgaris, L. thyrsiflora, Menyanthes trifoliata, Potentilla palustris či Ranunculus lingua. Při absenci obhospodařování zarůstají Phragmites australis, Phalaris arundinacea či dřevinami (Salix cinerea a Frangula alnus). M7 Bylinné lemy nížinných řek V území byly (v nivě Ploučnice) zaznamenány jen méně typické porosty, dominuje v nich Calystegia sepium a Phalaris arundinacea. Porosty jsou invadovány Impatiens glandulifera a degradují přísunem živin do nivy (přítok Ploužnice u Hvězdova přináší do toku živiny z eutrofní rybniční soustavy Hvězdovských rybníků). R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Drobná lesní prameniště se vyskytují roztroušeně v obou částech CHKO. Vyšší výskyt je např. v oblasti horní Liběchovky, místy se vyskytují při úpatí skal či v navazujících roklích a dolech. Nepočetné výskyty jsou v masivu Hradčanských stěn. Ve vegetaci dominuje Cardamine amara, z ostřic Cx. remota. R2.1 Vápnitá slatiniště Vzácné společenstvo, zjištěné v oblasti dolní Housky, horní Liběchovky, Jestřebských slatin a Novozámeckého rybníka. Typický je výskyt Carex davalliana a C. lepidocarpa, jednotka hostí množství chráněných druhů rostlin, např. Eleocharis quinqueflora, Liparis loeselii, Cx. hostiana. Při absenci údržby či narušení vodního režimu rychle přechází v jiné typy vegetace s konkurenčně silnějšími druhy, dochází k šíření rákosu a vyšších ostřic, v další fázi pak zarůstání lokalit náletovými dřevinami (olše, bříza, borovice). R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště Ostřicové porosty (Carex nigra, Cx. pulicaris, Cx. panicea, C. davalliana, vzácně Cx. dioica) s mnoha ohroženými druhy, v území se vyskytují především u Břehyňského a Novozámeckého rybníka. Z vyšších ostřic zde nalezneme Cx. rostrata či Cx. lasiocarpa. V návaznosti na vlhké louky se vyskytuje v porostech hojně Eriophorum angustifolium. Na neudržovaných lokalitách se šíří statné byliny (Phragmites communis, Carex gracilis) či dřeviny. R2.3 Přechodová rašeliniště Vyskytují se především v mozaice s rašelinnými bory. Rašeliniště s Drosera rotundifolia, Eriophorum angustifolium. Místy dochází k přerůstání Phramites australis a Molinia caerulea. Vyskytuje se u Máchova jezera, Břehyňského a Poselského rybníka, jen maloplošně na Novozámeckém rybníku (okolí Střeleckého ostrova) a u Hradčanských rybníků. R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou Rozvolněná vegetace s Rhynchospora alba a R. fusca. Ohrožené rašelinné společenstvo, zčásti zarůstající dřevinami. Stejně jako u ostatních rašelinných společenstev jsou hlavním nebezpečím změny vodního režimu. Vyskytuje se u Máchova jezera a Břehyňského rybníka. Významnou lokalitou jsou také Shnilé louky s výskytem Lycopodiella inundata a Baronský rybník na Jestřebských slatinách. R3.1 Otevřená vrchoviště V kokořínské části se jednotka nevyskytuje vůbec a v dokeské jen okrajově a není vyvinuta dostatečně reprezentativně. Jedná se o mozaiku rašelinných společenstev na vodním gradientu. Celkové zhodnocení vegetace této jednotky je možné až po určení jednotlivých druhů mechů a rašeliníků. Nejvíce charakteristice R3.1 odpovídají společenstva na Poselském a Mariánském rybníku.

45

S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a skalních drolin Druhově chudé společenstvo pískovcových skal, vyskytuje se v celém území. Kromě mechů a lišejníku bylo nejčastěji zjištěno Polypodium vulgare. Druhově bohatší zastoupení má jednotka na Bezdězu či Provodínských kamenech (Lysá skála). S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek Jednotka vázaná na pískovcové skály Hradčanských stěn a skalní výchozy na Bezdězu či v mozaice na Provodínských kamenech a Vysokém vrchu. Dominantním druhem je Calamagrostis arundinacea, na prvních dvou lokalitách byla nalezena také Calamagrostis varia. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Nejrozšířenější společenstvo trávníků. Porosty jsou obvykle druhově chudé, mnohdy ruderalizované, postižené hnojením, orbou či naopak absencí seče. Zachovalé porosty jsou vzácné, časté jsou přechody k dalším jednotkám (T1.4, T1.5). T1.3 Poháňkové pastviny Řídce roztroušeně na pastvinách v kokořínské části CHKO (zachovalejší porosty např. u Osinalic), na Dokesku nepříliš zachovalé porosty v oblasti Provodínských kamenů, kde se začíná obnovovat pastva. T1.4 Aluviální psárkové louky Nivní louky, rozšířené především v nivě Ploučnice. Jednotka bývá zaměňována s jinými typy vlhkých luk, mnohdy jsou sem řazeny kulturní louky. Porosty jsou druhově chudé, místy ruderalizované. Vinou absence údržby se často rozšiřuje Deschampsia cespitosa, Phragmites australis, Phalaris arundinacea a Calamagrostis epigejos. T1.5 Vlhké pcháčové louky Mokré louky s Cirsium oleraceum, C. palustre, Deschampsia cespitosa, Scirpus sylvaticus aj. Vyskytují se především v nivě Ploučnice, v okolí Litic a maloplošně v nivě Pšovky a Liběchovky. V okolí Jestřebí se jednotka vyskytuje v mozaice se slatinnými společenstvy nebo bezkolencovými loukami. Na rašelinné louky Novozámeckého rybníka navazují pcháčové louky, které jsou druhově bohatší, volně přecházejí v bezkolencové louky. Dále se vyskytují mezi Doksy a Břehyní na rozsáhlých mokřadních loukách. Porosty jsou často neudržované, šíří se v nich Phragmites australis a další konkurenčně silné druhy a postupně přecházejí v následující jednotku. T1.6 Vlhká tužebníková lada Luční lada, vzniklá sukcesí z předchozí jednotky. V území se vyskytují hlavně v nivě Ploučnice, Pšovky a Liběchovky či v nivách drobných toků, charakteristický je výskyt Filipendula ulmaria, Cirsium oleraceum a Cirsium palustre, Geranium palustre, Lysimachia vulgaris, Scirpus sylvaticus a vysoké ostřice – Cx. acutiformis. Častá je Urtica dioica, některé porosty zarůstají dřevinami (lze předpokládat vývoj k olšinám L2.2). T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Druhově bohaté louky, centrum rozšíření v CHKO mají v oblasti Jestřebských slatin, kde se v nich také vyskytuje množství ohrožených druhů rostlin. Dále se vyskytují na větších plochách pod Ronovem, v okolí Hradčanského letiště a Hradčanských rybníků, kde jsou porosty již částečně degradovány. Při absenci obhospodařování zarůstají Betula pendula, Salix cinerea, Pinus sylvestris, Phragmites australis. T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd Lesní prameniště nebo vlhké louky narušené především černou zvěří. Dominuje Juncus effusus, J. articulatus.

46

T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky Řídký výskyt méně typických porostů, dominuje Sieglingia decumbens, Nardus stricta, Agrostis tenuis. T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou Vzácná jednotka, zjištěná na vulkanitech (Provodínské kameny, Vysoký vrch) a na vápnitých pískovcích Hradčanských stěn. Kromě Festuca pallens (její zdejší výskyt na pískovcích je v rámci České tabule výjimečný) se vyskytuje Melica transsilvanica, Jovibarba sobolifera, Alyssum montanum aj., jednotka hostí množství ohrožených druhů. T3.4 Širokolisté suché trávníky Trávníky s dominantní Brachypodium pinnatum, pravidelně byly zjištěny Salvia pratensis, Sanguisorba minor, Centaurea scabiosa. Roztroušeně se vyskytují v kokořínské části (především při jižním okraji CHKO), na Dokesku v oblasti Bezdězu a Vrchbělé. Při absenci údržby zarůstají dřevinami. T3.5 Acidofilní suché trávníky Jen nepočetně zaznamenaná jednotka, zařazení je často problematické. Celý komplex acidofilních trávníků (T2.3, T3.5, T5.3, T5.5) vyžaduje v území kritickou revizi. T5.1 Jednoletá vegetace písčin Nezapojené porosty narušovaných míst, vázané na okraje cest, tábořiště apod. Větší plochy byly vymapovány jako světliny v borech. Typický je výskyt Aira praecox, Filago arvensis, Teesdalia nudicaulis. Hojně se jednotka vyskytuje v okolí Hradčanských stěn a na písčinách kolem Hradčanských rybníků. Druhou oblastí výskytu je okolí Provodína, okolí pískovny a písčiny v okolí Novozámeckého rybníka a obce Jestřebí. T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) Konkurenčně slabá vegetace, v území zjištěná na starých cestách, skalních hranách, vojenském cvičišti u Hradčan a na světlinách borů. Kromě Corynephorus canescens se vyskytují jednoleté psamofyty a běžné acidofyty. T5.3 Kostřavové trávníky písčin Poměrně často rozlišovaná jednotka, mnohé porosty však postrádají psamofytní diagnostické druhy. Prakticky chybí Festuca psammophila i F. trachyphylla. Jako předchozí společenstvo je i toto vázáno na narušovaná místa. T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd Nezapojená vegetace, zřejmě často přehlížená ve prospěch některých předchozích jednotek (s nimiž je spojena přechody). Charakteristický je výskyt Festuca ovina, Rumex acetosella, Agrostis capillaris, Hieracium pilosella, Jasione montana aj. T8 Nížinná až horská vřesoviště Vřesoviště se v území vyskytují především na plošinách a hranách skal a v dříve vojensky využívaných místech – u letiště v Hradčanech a na cvičišti Vrchbělá. Drobné výskyty jsou podél cest a na skalních hranách. Bez údržby dochází k zarůstání dřevinami i ubývání vřesu. K1 Mokřadní vrbiny Křoviny obvykle vzniklé sukcesí z neudržovaných mokrých luk, další vývoj zřejmě povede k olšinám. Dominantní je nejčastěji Salix cinerea. K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů Společenstvo se v území vyskytuje především podél Ploučnice, zastoupeny jsou Salix triandra, S. viminalis, S. fragilis, nepříliš reprezentativně pak v Kokořínském dole.

47

K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Jednotka tvoří často liniové prvky podél cest, jinde se vytváří i plošně na opuštěných sušších trávnících. Dominuje Rosa sp. div., Prunus spinosa, Crataegus sp. div. K4 Nízké xerofilní křoviny Porost Cotoneaster integerrimus s xerotermními bylinami, zaznamenán na Ronově, Lysé skále, ojediněle na Hradčanských stěnách. L1 Mokřadní olšiny Společenstvo trvale zamokřených stanovišť, často jde o vysazené nebo sukcesně vzniklé porosty na lokalitách dřívějších mokrých luk. Některé (starší) porosty hostí množství ohrožených druhů. Mokřadní olšiny jsou roztroušeně na podmáčených místech v blízkosti Pšovky a Liběchovky, starší olšiny jsou v okolí Břehyňského rybníka, v přítokové části, dále v přítocích Držníku, Vavrouškova a Hradčanského rybníku. V okolí Ploučnice se vyvinuly na místech slepých ramen, kde stagnuje voda po celý rok (v okolí Borečku). L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy Lužní porosty Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Frangula alnus, Prunus padus. Často jde o břehovou liniovou zeleň nebo mladé porosty na loukách. S dobře vyvinutým bylinným patrem lze tuto jednotku nalézt hojně v údolí Liběchovky a Pšovky, v přítokové části Máchova jezera a podél Břehyňského potoka. L3.1 Hercynské dubohabřiny Dubohabřiny se v území vyskytují roztroušeně v kokořínské části (především v okrajových částech dolů a na vulkanitech) a u Provodína. V bylinném patru byly zjištěny četné hájové druhy, např. Corydalis intermedia, Festuca heterophylla, Hepatica nobilis, Lilium martagon. L4 Suťové lesy Ojedinělý výskyt, především na vulkanitech. Stromové patro tvoří Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica, v podrostu hájové druhy. L5.1 Květnaté bučiny Vegetace vázaná převážně na lesní elevace (Vlhošť, Slatinné vrchy, Buková, Bezděz, Pec, Dub). V bylinném patře dominují Melica uniflora, Galium odoratum aj. Bylinné patro, jakož i přirozené zmlazení jsou decimovány zvěří. L5.4 Acidofilní bučiny Typická vegetace vyšších partií Hradčanských stěn a kolem Pecopaly, větší porost je v Osinalických bučinách a roztroušeně na Vlhošti. Často jde o nahé bučiny, běžná je Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Luzula pilosa. Mnoho porostů bylo v minulosti převedeno na smrkové monokultury. L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy Vyskytují se ve fragmentech na horních částech svahů Kokořínského dolu, u Dobřeně a na Ronově. Ve stromovém patře se vyskytuje Quercus petraea, Carpinus betulus, Acer campestre, Betula pendula, Tilia cordata a v podrostu Vincetoxicum hirundinaria. L7.1 Suché acidofilní doubravy Vzácně roztroušené společenstvo. V bylinném patře dominují Poa nemoralis, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus. L7.2 Vlhké acidofilní doubravy Řídká jednotka, charakteristická dominancí Molinia sp. Stromové patro je často narušeno výsadbami borovice.

48

L7.3 Subkontinentální borové doubravy V území plošně rozšířená vegetace. Většinou jde o borové kultury s nižším zastoupením dubu a zachovalým bylinným patrem – Vaccinium vitis-idaea, V. myrtillus, Calluna vulgaris, Avenella flexuosa aj. Místy problematické je odlišit tuto jednotku od L8.1 a X9. L8.1 Boreokontinentální bory Reliktní bory jsou typicky vázány na skalní lokality a jsou charakterizovány řídkým stromovým patrem s pokroucenými borovicemi. V podrostu dominuje Vaccinium myrtillus, Calluna vulgaris, Avenella flexuosa. Část vymapovaných porostů zřejmě patří spíše do L7.3 či X9. L8.2 Lesostepní bory Vzácné společenstvo, vázané na vápnité pískovce. Nejtypičtější porosty se vyskytují v Hradčanských stěnách, v podrostu se vyskytuje Sorbus aria, Cotoneaster integerrimus, Juniperus communis a množství xerotermních bylinných druhů, často ohrožených. L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny Společenstvo bylo v území zjištěno především u Břehyňského a Hradčanských rybníků, a na Pustém rybníku. Výrazná je přítomnost mechového patra (Sphagnum, Polytrichum, Bazzania), v bylinném se často vyskytuje Molinia sp., Calamagrostis villosa, Equisetum sylvaticum, Trientalis europaea. Část vymapovaných porostů náleží spíše k biotopu X9, rozlišení těchto jednotek je někdy komplikované a subjektivní. L10.1 Rašelinné březiny Poněkud problematická jednotka (pro celou ČR), v území zaznamenaná hlavně nad Heřmanickým rybníkem a na Jestřebských slatinách. Ve stromovém patře je kromě Betula pubescens častá i Pinus sylvestris, Alnus glutinosa a Picea abies, v bylinném se dominuje Molinia caerulea. L10.2 Rašelinné brusnicové bory Společenstvo se vyskytuje u Máchova jezera a Břehyňského rybníka, rozsáhlé vymapované plochy mezi Břehyňským a Hradčanskými rybníky vyžadují revizi. Typický je výskyt Vaccinium uliginosum, Molinia caerulea, Polytrichum commune. L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť Vzácná jednotka, zjištěná pouze u Břehyňského rybníka. V podrostu dominuje Molinia caerulea, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris. Všechna společenstva podmáčených lesů jsou ohrožena odvodňováním i převodem na kulturní lesy.

3.7. Významné druhy rostlin 3.7.1. Cévnaté rostliny Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se vyskytuje 126 zvláště chráněných druhů cévnatých rostlin, jak uvádí § 14 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a příloha č. II této vyhlášky. Počet druhů pro jednotlivé stupně ohrožení je uveden v následující tabulce č. 5. Tabulka č. 5: Počet druhů cévnatých rostlin v CHKO podle stupně ohrožení. kategorie ohrožení počet zvláště chráněných druhů rostlin Kokořínsko Dokesko celkem kriticky ohrožené 6 28 32 silně ohrožené 19 37 44 ohrožené 34 36 50 Celkem 59 101 126

49

Názvosloví dle Kubáta (2002). Vyskytuje se: +, nevyskytuje se: -

Druhy kriticky ohrožené: Bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca) Bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii) Cídivka pestrá (Hippochaete variegata) Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) Hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba) Hrotnosemenka hnědá (Rhynchospora fusca) Hruštička prostřední (Pyrola media) Huseník hajní (Arabis nemorensis) Kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) Kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata) Koniklec otevřený (Pulsatilla patens) Kozinec písečný (Astragalus arenarius) Kuřička hercynská (Minuartia caespitosa) Měkkyně bažinná (Hammarbya paludosa) Odemka vodní (Catabrosa aquatica) Ostřice dvoudomá (Carex dioica) Popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) Prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata) Prustka obecná (Hippuris vulgaris) Přeslička pestrá (Equisetum variegatum) Rdest dlouholistý (Potamogeton praelongus) Rdest hrotitý (Potamogeton friesii) Rdest hustokvětý (Groenlandia densa) Rosnatka prostřední (Drosera intermedia) Řečanka menší (Najas minor) Řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea) Sítina slatinná (Juncus subnodulosus) Sítina strboulkatá (Juncus capitatus) Suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile) Tučnice česká (Pinguicula bohemica) Vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) Zimozelen okoličnatý (Chimaphila umbellata) Druhy silně ohrožené: Aldrovanda měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa) Bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) Česnek hranatý (Allium angulosum) Hladýš pruský (Laserpitium prutenicum) Hořeček nahořklý (Gentianella amarella) Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) Jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora) Koniklec luční (Pulsatilla pratensis) Korálice trojklaná (Corallorhiza trifida) Kosatec bezlistý (Iris aphylla) Kosatec sibiřský (Iris sibirica) Kruštík bahenní (Epipactis palustris) Kruštík růžkatý (Epipactis muelleri) Leknín bělostný (Nymphaea candida) Lomikamen trojprstý (Saxifraga tridactylites) Lomikamen trojprstý (Saxifraga tridactylites)

50

Kokořínsko/Dokesko -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ +/-/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ +/+/+ +/-/+ +/-/+ -/+ -/+ +/+ -/+ -/+ -/+ -/+ -/+ Kokořínsko/Dokesko -/+ +/+ -/+ -/+ +/-/+ -/+ +/+ +/+ +/-/+ +/+ +/-/+ +/+ -/+

Medvědice lékařská (Arctostaphylos uvaursi) Ostřice lemovaná (Carex hostiana) Ostřice mokřadní (Carex limosa) Ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa) Ostřice ptačí nožka (Carex ornithopoda) Ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa) Plavuník Isslerův (Diphasiastrum issleri) Plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) Potočnice lékařská (Nasturtium officinale) Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) Pryskyřník velký (Ranunculus lingua) Přeslička přezimující (Equisetum hyemale) Rdest alpský (Potamogeton alpinus) Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) Růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum) Smil písečný (Helichrysum arenarium) Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) Šater svazčitý (Gypsophila fastigiata) Třtina pestrá (Calamagrostis varia) Violka slatinná (Viola stagnina) Vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) Vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) Vstavač nachový (Orchis purpurea) Vstavač osmahlý (Orchis ustulata) Všivec bahenní (Pedicularis palustris) Všivec lesní (Pedicularis sylvatica) Zevar nejmenší (Sparganium minimum) Zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) Druhy ohrožené: Aron plamatý (Arum maculatum) Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) Bledule jarní (Leucojum vernum) Ďáblík bahenní (Calla palustris) Divizna brunátná (Verbascum phoeniceum) Dvojštítek měnlivý (Biscutella varia) Hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum) Hadí mord nachový (Scorzonera purpurea) Hořec křížatý (Gentiana cruciata) Hvězdnice chlumní (Aster amellus) Hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) Kapradiník bažinný (Thelypteris palustris) Kavyl Ivanův (Stipa pennata) Klikva bahenní (Oxycoccus palustris) Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica) Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) Kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) Len žlutý (Linum flavum) Lilie zlatohlávek (Lilium martagon) Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) Mochna skalní (Potentilla rupestris) Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) Oměj pestrý (Aconitum variegatum)

51

-/+ -/+ -/+ -/+ +/+ +/+ -/+ -/+ +/-/+ +/+ +/+/+ -/+ -/+ -/+ +/-/+ -/+ -/+ +/+ +/+ +/-/+ +/+ -/+ -/+ -/+ Kokořínsko/Dokesko -/+ +/+/+/+ +/+ -/+ +/+ +/+/+ -/+ +/+/+ +/+ -/+ +/+/+ -/+ +/+/+ +/-/+ +/+/+ -/+

Ostřice blešní (Carex pulicaris) Ostřice Davallova (Carex davalliana) Ostřice tlapkatá (Carex pediformis) Plamének přímý (Clematis recta) Plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) Plavuník Zeillerův (Diphasiastrum zeilleri) Plavuník zploštělý (Diphasiastrum complanatum) Prha chlumní (Arnica montana) Prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsi) Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris) Rojovník bahenní (Ledum palustre) Sasanka lesní (Anemone sylvestris) Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) Tařice skalní (Aurinia saxatilis) Tolije bahenní (Parnassia palustris) Třemdava bílá (Dictamnus albus) Upolín evropský (Trollius altissimus) Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) Vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha Vranec jedlový (Huperzia selago) Vratička měsíční (Botrychium lunaria) Vrba plazivá (Salix repens) Zvonek boloňský (Campanula bononiensis) Žebratka bahenní (Hottonia palustris)

-/+ +/+ -/+ +/+/+ -/+ -/+ -/+ +/+/+ +/+ -/+ +/+/-/+ +/+ +/+/+ +/+ +/+ +/+ +/+ +/+ -/+ +/-/+

Druhy Červeného seznamu květeny ČR (pouze výše neuvedené): C1: Písečnatka nejmenší (Arnoseris minima) Prstnatec český (Dactylorhiza bohemica) Prstnatec pleťový pozdní (Dactylorhira incarnata subsp. serotina) Ptačí noha maličká (Ornithopus perpusillus) Rdest Zizův (Potamogeton x angustifolius) Šáchor žlutavý (Cyperus flavescens) Vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix) Záraza vyšší (Orobanche elatior) C2: Bařička bahenní (Triglochin palustre) Bublinatka menší (Utricularia minor) Hlaváč fialový (Scabiosa columbaria) Kakost měkký (Geranium molle) Nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis) Ostřice drobnoplodá pozdní (Carex viridula ssp. serotina) Ostřice odchylná (Carex appropinquata) Ostřice přioblá (Carex diandra) Ovsíček časný (Aira praecox) Rdest ostrolistý (Potamogeton acutiflorus) Rdest prorostlý (Potamogeton perfoliatus) Rdest trávolistý (Potamogeton gramineus) Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) Řečanka přímořská (Najas marina)

52

Řeřišnice bahenní (Cardamine dentata) Skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus) Suchopýr širokolistý (Eriophorum latifolium) Vítod nahořklý (Polygala amarella subsp. amarella) Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) Zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum) C3: Bělolist nejmenší (Filago minima) Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea) Černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) - koko Hladýš širolistý (Laserpetium latifolium) Hnilák smrkový (Monotropa hypopitys) Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) Jalovec obecný (Juniperus communis) Jetel kaštanový (Trifolium spadiceum) Krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa) Kuřička štětinkatá (Minuartia setacea) Ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus) Myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus) Nepatrnec rolní (Aphanes arvensis) Netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera) Ostřice Hartmanova (Carex hartmanii) Ostřice vřesovištní (Carex ericetorum) Ostřice vyvýšená (Carex elata) Ptačinec bahenní (Stellaria palustris) Ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia) Rdest světlý (Potamogeton lucens) Rdest tupolistý (Potamogeton obtusifolius) Rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum) Sesel roční (Seseli annuum) Sítina alpská (Juncus alpino-articulatus) Sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus) Stolístek přeslenatý (Myriophyllum verticillatum) Strošek pomněnkový (Lappula squarosa) Šáchor hnědý (Cyperus fuscus) Škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. succisifolia) Tajnička rýžovitá (Leerzia oryzoides) Třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum) Violka písečná (Viola rupestris) Vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) Záraza žlutá (Orobanche lutea) Žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum) Komentář k vybraným taxonům: Aldrovanda měchýřkatá – vysazený druh na Mariánském rybníku, rozšířil se i do NPR Břehyně Pecopala. Bahnička chudokvětá – silná populace na Jestřebských slatinách (Shnilé louky, Baronský rybník), roztroušeně v NPP Swamp, dále 1 lokalita na Novozámeckém rybníku. Bledule jarní – 3 lokality v Kokořínském dole, u Hlučova a silná populace u vodárny ve Vojtěchově a v Kočičině, dále pod Střezivojickým Špičákem. Bublinatka bledožlutá – Jestřebské slatě, zřejmě vysazena.

53

Bublinatka menší – hojný druh na některých lokalitách, především v NPP Swamp silná populace, dále hojně v rákosinách Břehyňského rybníku, společně s Utricularia australis, několik lokalit na Jestřebských slatinách. Bublinatka vícekvětá – nová lokalita nalezena v r. 2007 v NPP Swamp. Další je v PP Rašeliniště Černého rybníka, lze tedy předpokládat nálezy i na dalších lokalitách. Cídivka pestrá – druh raných sukcesních stádií, zjištěn v pískovně v Provodíně. Česnek hranatý – hojně na Jestřebských slatinách, především na loukách v blízkosti Jestřebí. Roztroušeně i v NPR Novozámecký rybník. Ďáblík bahenní – silná populace v mokřadech pod Pokličkami a v Planém dole a v PR Hradčanské rybníky – přítok Hradčanského rybníka, dále mezi Držníkem a Hradčanským rybníkem, roztroušeně v mokřadech v Kokořínském dole a v olšinách na Břehyňském rybníce. Hadí jazyk obecný – roztroušeně v mokřadních porostech PP Prameny Pšovky a v PP Černý důl, hojně na Jestřebských slatinách – Vojenské louky, dále roztroušeně v mokřadech kolem Novozámeckého rybníka a také Břehyňského rybníka. Hladýš pruský – roztroušený výskyt na mokřadních lokalitách. Hlízovec Loeselův – několik lokalit u Máchova jezera (silná populace u kempu Klůček), nejsilnější populace na Shnilých loukách, dále několik rostlin (1–8) na Novozámeckém rybníku. Hořec křížatý – v jižní části Kokořínska kolem Brocna, u Bylochova, u Chodče v PP Na oboře a dále v PP Mrzínov, není vyloučen další výskyt. Hořeček nahořklý – silná populace na stepní lokalitě Na Pastvách u Střem. Hrotnosemenka bílá – hojně v NPP Swamp, dále v rákosinách na Břehyňském rybníku a v navazujících rašeliništích, Jestřebské slatiny – Shnilé louky, roztroušeně v NPR Novozámecký rybník. Hrotnosemenka hnědá – silná populace v NPP Swamp, roste ve stagnující vodě, na rozdíl od hrotnosemenky bílé, která preferuje bulty. Hruštička prostřední – ojedinělé výskyty (Pavličky, Jestřebice a další). Huseník hajní – uváděn z Jestřebských slatin. Hvozdík sivý – pouze na Bezdězu. Jednokvítek velekvětý – olšina u Hradčanských rybníků, okolí Břehyňského rybníku, Pustý rybník. Kapraď hřebenitá – sporadický výskyt, aktuálně v blízkosti kosené plochy na Břehyňském rybníku, dále sporadicky v NPR Novozámecký rybník. Kapradiník bažinný – hojný druh v rákosinách a olšinách Kokořínského dolu, roztroušeně v mokřadech v údolí Liběchovky a na Dokesku. Klikva bahenní – hojný druh v rašelinných biotopech, silná populace v NPP Swamp, roztroušeně v rákosinách na Břehyňském rybníku, na Břehyňských rašeliništích hojně. Kohátka kalíškatá – Jestřebské slatiny (Baronský rybník), dříve udávána v PR Hradčanské rybníky. Koniklec luční – druh vyskytující se na teplomilných trávnících a skalních výchozech, Truskavenský důl, okolí Bukovce, Deštenské pastviny, Zimoř, Kokořínský důl, PP Želízky; Hradčanské stěny – dříve zde byla provedena dosadba z původního materiálu. Koniklec otevřený – několik lokalit na skalních výchozech Hradčanských stěn (např. Kozí kámen). Korálice trojklaná – nalezena v PP Osinalické bučiny a v NPR Břehyně – Pecopala na 2 místech, nález nepotvrzen, ale s ohledem na reliktnost stanoviště a rozlehlost lokality lze její výskyt označit za aktuální. Kosatec bezlistý – teplomilné výchozy skal Truskavenského, Hlubokého a Zimořského dolu, PP Želízky, dále se vyskytuje na skalních výchozech nad Lhoteckým rybníkem. Kosatec sibiřský – louky na Jestřebských slatinách, ustupující druh v důsledku nekosení a změny vodního režimu, nivní porosty Ploučnice sporadicky, ojediněle v PR Hradčanské rybníky (louka mezi Držníkem a Strážovským rybníkem). Kozinec písečný – vzácný druh, 1 lokalita písčiny Novozámeckého rybníku, 2 lokality Hradčanské stěny (úpatí Tvarožníku, Jelení vrch).

54

Kruštík bahenní – druh na dvou malých lokalitách pod Houskou (silná populace) a nekvetoucí jedinci v olšině v PR Mokřady horní Liběchovky v Dražejovském dole, dále luční mokřadní porosty Novozámeckého rybníka, Jestřebských slatin, vzácně v nivě Ploučnice, Poselský rybník, Provodín – louka u Lysé skály. Kuřička hercynská – druh s velmi omezeným areálem, v ČR se vyskytuje pouze v Hradčanských stěnách. Kyhanka sivolistá – PR Hradčanské rybníky (Vavruškův rybník), NPR Břehyně – Pecopala mokřadní část, velmi vzácně, hojně na Pustém rybníku, roztroušeně Poselský rybník, Jestřebské slatiny – od 1985 nebyl druh nalezen. Leknín bělostný – druh vyskytující se roztroušeně v tůních Kokořínského dolu, silná populace na Břehyňském rybníku, dále na Držníku (PR Hradčanské rybníky), rašelinná zakrslá forma v NPP Swamp, Máchovo jezero – slabá populace v některých zátokách, Novozámecký rybník, především přítoková část. Len žlutý – jediná lokalita v PP Mrzínov, v r. 2009 42 trsů. Lilie zlatohlávek – silná populace v PP Ronov a okolí, dále roztroušeně v okrajových částech Kokořínského dolu v okolí Bosyně, Nebužel, a na Vrátenské hoře. Lomikamen trojprstý – vzácně v nejjižnější části CHKO, dále zjištěn na Bezdězu. Medvědice lékařská – Hradčanské stěny, na některých výchozech dominanta. Měkkyně bažinná – 1 rostlina na Poselském rybníku, dále slabá populace v NPP Swamp, 4 mikrolokality v NPR Břehyně – Pecopala. Nahoprutka písečná – hojný druh na písčitých lesních cestách, často při okraji borových lesů, těžiště výskytu okolí Provodína a Hradčanské stěny. Odemka vodní – v pobřežních olšových porostech – naplaveniny mezi Držníkem a Strážovským rybníkem v PR Hradčanské rybníky. Ostřice blešní – slatinné louky v NPR Novozámecký rybník (např. Grulichova louka), Jestřebské slatiny, Břehyně – Jelení louka. Ostřice Davallova – roztroušený výskyt v mokřadech Liběchovky, další výskyt v mokřadu u rybníčku pod Houskou, Černý důl; lze předpokládat i výskyt v dalších mokřadních porostech, s ohledem na vápnitá prameniště v kokořínské části CHKO, dále Novozámecký rybník, Jestřebské slatiny (Louky pod Konvalinkovým vrchem, Shnilé louky, Vojenské louky, Baronský rybník), roztroušeně v mokřadních porostech kolem Jestřebí, Provodín pod Lysou skálou, niva Ploučnice u Žízníkova. Ostřice dvoudomá – Jestřebské slatiny (Baronský rybník), Novozámecký rybník (Grulichova louka). Ostřice lemovaná – roztroušeně na loukách Novozámeckého rybníku, severní část, dále v lučních porostech Jestřebských slatin kolem obce Jestřebí (od silnice mezi Provodínem a Jestřebím dále). Ostřice mokřadní – NPR Břehyňský rybník, nově potvrzeno Grulichem 2008. Ostřice odchylná – roztroušeně v nivě Ploučnice, hojně ve východní části NPR Novozámecký rybník, ojediněle v okolí Břehyňského rybníka, na Jestřebských slatinách, 1 záznam v PR Hradčanské rybníky. Ostřice plstnatoplodá. – hojný druh rašelinných rákosin a okrajů olšin. Ostřice ptačí nožka – v okolí Chodče, na xerotermních lokalitách, Hradčanské stěny. Ostřice šupinoplodá – roztroušeně především na Jestřebských slatinách. Plavuník Isslerův – NPR Břehyně-Pecopala. Plavuňka zaplavovaná – Shnilé louky v NPP Jestřebské slatiny – u vstupní části od silnice, prosperující populace, Provodínská pískovna. Popelivka sibiřská – Jestřebské slatiny, populace v bývalé PR Slunečný důl slabá vinou vysychání lokality, malá populace na Vojenských loukách se jeví stabilní. Prha chlumní – stabilní populace na Vojenských loukách na Jestřebských slatinách, mylně udávána z NPR Novozámecký rybník. Prstnatec Fuchsův – stabilní populace u Skalního mlýna, každoročně cca 15–17 kvetoucích jedinců, jedna rostlina v Truskavenském dole (květ pravidelně okusován zvěří). Prstnatec májový – v mokřadních porostech běžný druh, silná populace Ladčin pramen, Blatečky, Rozprechtice, roztroušeně na loukách pod Ronovem, roztroušeně v nivě Ploučnice.

55

Prstnatec plamatý – především na Jestřebských slatinách, slabá populace na Břehyňském rybníku, Vavrouškův rybník (PR Hradčanské rybníky) – v současnosti neověřeno. Prstnatec pleťový – silná populace v NPP Swamp (např. u kempu Klůček), dále Břehyňský rybník. Prustka obecná – u Tubože a v Zátyní, byla vysazována i do obnovovaných tůní v údolí Pšovky i Liběchovky, ale v současné době se šíří spontánně Pryskyřník velký – silná populace v mokřadech pod Pokličkami a u tůně Kačírek, další silná populace v okolí Máchova jezera, roztroušeně v rákosinách Novozámeckého rybníku, olšiny na Břehyňském rybníku. Přeslička pestrá – druh raných sukcesních stádií, zjištěn v mokřadech Liběchovky i Pšovky a v pískovně v Provodíně. Ptačí noha maličká – písčiny pod Hradčanskými stěnami, jedna lokalita podél cesty v PR Hradčanské rybníky nedaleko od Držníku. Pupečník obecný – olšiny, rašelinné louky, hojně v severní části Kokořínska a v celé oblasti Dokeska. Rdest alpský – hojně v mokřadech Pšovky, v olšinách pod Pokličkami, silná populace např. v okolí Vojtěchova, hojně v olšinách v PR Hradčanské rybníky, niva Ploučnice – olšiny se stagnující vodou, Ploučnice – koryto, dále v olšinách Břehyňského rybníka, přítok Máchova jezera. Rdest dlouholistý – vysazen v rámci záchranného programu do tůní v okolí Liběchovky a Pšovky, do nivy Ploučnice a Ploužnického potoka. Možné šíření v Ploučnici, která je jeho historickou lokalitou. Rdest hrotitý – nově nalezen v rákosinách Novozámeckého rybníka. Rdest hustokvětý – vysazen do tůní v okolí Liběchovky a Pšovky. Rdest prorostlý – Máchovo jezero, Novozámecký rybník – v současné době nezvěstný, Břehyňský rybník, PR Hradčanské rybníky, Ploučnice. Rdest trávolistý – Břehyňský rybník, rybník Držník (PR Hradčanské rybníky). Rdest Zizův – PR Hradčanské rybníky (Držník). Rojovník bahenní – hojně v rašelinných lesích, těžiště výskytu v lesích kolem Pustého rybníka a Břehyně. Rosnatka okrouhlolistá – hojný druh v mokřadech, méně zastoupen v NPR Novozámecký rybník. Rosnatka prostřední – silná populace v NPP Swamp, zřejmě pochází z výsadby, ojediněle v rašeliništi za Mariánským rybníkem. Růžkatec bradavčitý – Heřmanický rybník. Řečanka menší – druh, který se šíří postupně do rybníků na Českolipsku, aktuálně Břehyňský rybník, rybník Držník, drobné nálezy z přítokové části Máchova jezera. Řeřišničník skalní – druh reliktních stanovišť, Velký a Malý Bezděz. Sítina slatinná – slatinné louky Novozámeckého rybníka, niva Ploučnice 1 lokalita, 1 lokalita v přítoku Držníku (PR Hradčanské rybníky). Udávána od Zakšína, nutno ověřit. Sítina strboulkatá – zaznamenána v pískovně v Provodíně na nyní zrekultivované ploše, výskyt potřebuje ověřit. Skřípinka smáčknutá – mokřad pod Houskou a vlhké louky pod Provodínskými kameny, ostatní lokality kolem Provodína již zanikly. Smil písečný – Novozámecký rybník, písčiny u Strážova. Sněženka podsněžník – pouze nepůvodní výskyt. Střevíčník pantoflíček – řada historických lokalit v Kokořínském dole (Kočičina, okolí Jestřebických pokliček), historicky také Komorsko, Nebuželský důl, Království; silná populace roste v okolí Tupadel a slabá v Truskavenském dole, další pravděpodobný výskyt na Vlhošti a v okolí Holan. Suchopýr štíhlý – NPR Břehyně – Pecopala. Šater svazčitý – písčiny Hradčanských rybníků (okolí Držníku), Hradčanské stěny (Kozí kámen, Tvarožník, Psí kostel). Třemdava bílá – druh okrajů teplomilých lesů, vyskytuje se v okolí Tupadel (PP Stráně Hlubokého dolu) a Chudolaz

56

Třtina pestrá – NPR Velký a Malý Bezděz, Hradčanské stěny. Tučnice česká – Jestřebské slatiny (Shnilé louky, Baronský rybník, louky pod Konvalinkových vrchem). Upolín evropský – výskyt na rašelinné louce u Ráje, dále na mokřadních enklávách pod Ronovem u Blíževedel, další výskyt v PR Mokřady Horní Liběchovky, PP Pod Hvězdou a u olšiny v Osinalicích, ojediněle louky u Dolanského rybníka; Jestřebské slatiny. Violka slatinná – udávána od Starých Splavů. Vláskatec tajemný – hojný druh na celém území, především v Kokořínském dole, v okolí Mšena, Tupadel, v Roverských skalách, na Hradčanských stěnách a v okolí Máchova jezera. Vranec jedlový – inverzní rokle Apatyka, jedná se o 3 trsy na pískovci, dále po 1 trsu u lesní cesty u Ráje a v Provazní rokli; s ohledem na charakter roklí na Kokořínsku je možný i další výskyt. Vratička heřmánkolistá – u železniční tratě v Provodíně, v posledních letech nebyla na lokalitě pozorována. Vratička měsíční – druh vyskytující se na několika lokalitách, ale v malém počtu, roztroušeně Hradčanské stěny (Psí kostel, Husův kostel), několik jedinců bylo nalezeno na Velkém Bezdězu, roztroušeně v okolí Provodína. Vrba plazivá – hojný druh na mokřadních loukách kolem Provodína, Jestřebí a Doks, dále roztroušeně v nivě Ploučnice, místy v okolí Břehyňského rybníka. Vrbina kytkokvětá – roztroušeně v území, především v rákosinách či trvale podmáčených olšinách. Vstavač nachový – jediný výskyt v PP Osinalické bučiny, není vyloučen další výskyt v okolích porostech, např. na Království. Vstavač osmahlý – v okolí Provodína, 2 mikrolokality. Všivec bahenní – mokřady v Kokořínském dole u Ráje a u Ladčina pramene, dále v Rozprechticích, NPR Novozámecký rybník, NPR Břehyně-Pecopala, vzácně niva Ploučnice (u Borečku), rašelinné louky kolem Doks . Všivec lesní – Novozámecký rybník. Zevar nejmenší – roztroušeně v NPP Swamp, NPR Břehyně-Pecopala, v NPR Novozámecký rybník je v současné době nezvěstný, odvodňovací kanál od Trojzubce k Hradčanským rybníkům, Jestřebské slatiny (Baronský rybník). Zimozelen okoličnatý – dříve zřejmě častější, v současnosti pouze slabá populace v Hradčanských stěnách. Zvonečník hlavatý – Jestřebské slatě. Žluťucha lesklá – poměrně hojný druh na mokřadních loukách v okolí Jestřebí, v nivě Ploučnice roztroušeně.

3.7.2. Bezcévné rostliny a houby Bezcévným rostlinám zatím nebyla věnována systematická pozornost. Zajímavé druhy lišejníků se vyskytují především na skalních výchozech a dalších nelesních lokalitách. K nejzajímavějším nalezeným druhům je třeba počítat vřesovištní lišejníky Pycnothelia papillaria a Stereocaulon condensatum (patrně jediný recentní nález na našem území), boreomontánní element Parmelia incurva a dále pak efemérní mikrolišejník Thelocarpon pallidum, který zde byl zjištěn poprvé v celé kontinentální Evropě. Řasy V kokořínské části CHKO byl zaznamenán citlivý druh Batrachospermum moniliforme, a to v Pšovce i Liběchovce. Společenstva terestrických sinic a řas jsou na pískovcích zpravidla dominována zelenými řasami a částečně také rozsivkami. Ostatní skupiny mívají pouze minoritní zastoupení. Pro zachování co největší druhové bohatosti je žádoucí zachování širší škály stanovišť, zejména pak osluněných, ale stále vlhkých smáčených stěn a dále vlhkých a smáčených stěn zastíněných. Na ostatní typy stanovišť terestrických sinic a řas není v podmínkách CHKO třeba brát zvláštní ohledy. Inventarizační průzkumy na podobných lokalitách už v ČR proběhly (Broumovsko, Adršpašsko-teplické skály, Labské pískovce). 57

Byl proveden algologický průzkum NPP Swamp (naposledy v letech 2007–2008) a bylo provedeno několik odběrů z Břehyňského rybníka. Obě lokality patří mezi druhově nejbohatší biotopy v rámci střední Evropy. Byla zde nalezena řada druhů vzácných nejen v ČR, ale v celé Evropě. Mnohé z nich byly zaznamenány pro ČR vůbec poprvé. Bohatost lokalit lze demonstrovat na příkladu NPP Swamp, která je významnou algologickou lokalitou, při posledním algologickém průzkumu bylo zaznamenáno téměř 400 druhů sinic a řas. Neméně zajímavé nálezy pochází i z lokalit PR Hradčanské rybníky a NPR Břehyně-Pecopala. Nejbohatší skupinou, která lokalitě dominuje, jsou spájivé řasy (Conjugatophyceae). Druhově jednoznačně dominuje jejich řád Desmidiales – krásivky (200 druhů), biomasou pak patrně vláknité spájivé řasy řádu Zygnematales (zejména rody Zygogonium a Spirogyra). Druhově bohatou skupinou pak jsou rozsivky, sinice a zelené řasy (z nichž například vláknitá řasa r. Microspora představuje další z kvantitativně velmi zastoupených taxonů). Skupiny jako Euglenophyta, Cryptophyta, Dinophyta, Chrysophyta a Raphidiophyta pak nehrají tak velkou ekologickou roli, ale i z těchto skupin se tu vyskytuje celá řada zajímavých a vzácných druhů. Na lokalitě bylo nalezeno celkem 112 taxonů rozsivek včetně variet a forem. Z toho 19 je pro území ČR zaznamenáno poprvé (např. Adlaphia bryophila, Cymbopleura subaequalis, Diatoma ehrenbergii, Encyonema neogracile var. neogracile, Navicula antonii, Neidium bisculatum var. subampliatum, Psammothidium subatomoides, Pinnularia anglica, P. lokana, P. neomajor). Ze zelených řas stojí za zvláštní zmínku několik vzácných druhů, které se vesměs na Swampu vyskytují hojně: Eremosphaera viridis, Botryosphaerella sudetica (třetí nález v ČR), Dicranochaete sp., Geminella mutabils (třetí nález v ČR), Oedogonium itzigsohnii (první nález v ČR) a Oocystis solitaria. Z dvou set druhů na Swampu a okolí je možno označit 99 za vzácné, 35 dokonce za velmi vzácné taxony v rámci celé střední Evropy. Nejvzácnější nalezené druhy jsou Micrasterias oscitans, Pleurotaenium simplicissimum a Eustrum pinnatum; recentně jsou velmi pravděpodobně ve většině zemí Evropy vyhynulé či na pokraji vyhynutí. Mechorosty Jedinou ucelenější bryofloristickou prací, která shrnuje i historii výzkumu oblasti, je diplomová práce J. Baškové. Další údaje pak pocházejí až z 80. a 90. let, nejmladší pak z roku 2006, kdy zde proběhlo Bryologicko-lichenologické setkání. Bylo zde objeveno 203 druhů mechorostů Ze zajímavějších historických nálezů, které se podařilo (byť patrně ne na identické lokalitě) ověřit, stojí asi na prvním místě játrovka Geocalyx graveolens (viz komentáře), Campylophyllum calcareum nebo Eurhynchium pulchellum, nepodařilo se naopak nalézt např. Harpanthus scutatus, udávaný z okolí Kokořína či Riccia ciliata, udávanou od Tupadel. Calypogeia suecica Horský druh, který u nás častěji roste jen na Šumavě a v Beskydech, v ostatních horských oblastech je vzácnější a mimo ně byly zaznamenány jen ojedinělé výskyty (Žďárské vrchy, Hostýnské vrchy, Vsetínská hornatina). Na Kokořínsku nově zjištěn v rokli Apatyka. Geocalyx graveolens Na Kokořínsku byl druh již sbírán, avšak před více než 100 lety Velenovským, a to na dvou místech v údolí Liběchovky a u Kokořína (u Liběchova a Tupadel). Recentně nalezen v rokli Kočičina. Helodium blandowii Druh nově zjištěný u Ráje, nejbližší historické lokality leží na Českolipsku u Jestřebí; recentně je znám pouze z jižních Čech, Českomoravské vysočiny a od Vidnavy. Rhynchostegium megapolitanum Teplomilný druh vápnitého bezlesí, zaznamenaný v Boudecké rokli. Recentně potvrzen několikrát v teplejších oblastech státu (Křivoklátsko, České středohoří, Pavlovské vrchy).

58

Drepanocladus vernicosus – srpnatka fermežová V dokeské části CHKO na 2 lokalitách. Na obou lokalitách probíhá pravidelný monitoring tohoto druhu, jedna lokalita se nachází v NPR Břehyně-Pecopala a druhá lokalita v NPR Novozámecký rybník v blízkosti obce Jestřebí. Houby Oblast kokořínské části CHKO je dosud jen málo prozkoumána z hlediska mykoflóry, ačkoliv houbové organismy představují podstatnou součást všech společenstev a slouží jako cenné indikátory čistoty prostředí (např. výskyt orchidejí závisí na mykorhizních symbiontech). Vzhledem k pestré mozaice biotopů lze v této oblasti očekávat výskyt značného množství druhů hub. V rámci v dokeské části CHKO jsou lépe prozkoumána jen území NPR a NPP, ve kterých bylo v roce 2012 provedeno několik inventarizačních průzkumů. Údaje ze zbývající části území jsou jen velmi ojedinělé. Z pohledu ochrany přírody je podstatná skupina tzv. makromycetů, které tvoří okem viditelné plodnice. Pro tuto skupinu hub byl stanoven stupeň ohrožení v červeném seznamu (Holec a Beran 2006) i v červené knize (Kotlaba 1995) a také stupeň ochrany (vyhláška č. 395/1992 Sb.). Houby mikroskopické (mikromycety) nejsou po této stránce dostatečně zpracovány, i když i tyto druhy hrají ve všech ekosystémech velmi významné nezastupitelné role. Jejich praktická ochrana je však v dosavadním pojetí systému ochrany přírody v ČR nereálná. O výskytu a četnosti mikromycetů nejsou z území Kokořínska žádné ucelené údaje. Na území kokořínské části CHKO byl dosud prokazatelně zaznamenán výskyt šesti a na území dokeské části CHKO pěti druhů zvláště chráněných druhů hub (celkem 10 druhů) viz tabulka č. 6. Skutečný stupeň ohrožení jednotlivých druhů hub však lépe vystihuje červený seznam. Z území Kokořínska bylo dosud prokázáno 84 druhů zařazených v červeném seznamu a z Dokeska 78 druhů. Tyto údaje byly získány během tří inventarizačních průzkumů (Dokesko) a několika málo exkurzí do několika vybraných lokalit v rámci celé oblasti. Při podrobnějším dlouhodobém výzkumu lze očekávat několikanásobně vyšší počet ohrožených druhů. Okolí rybníků v dokeské části CHKO, zejména fragmenty tajgy, se jeví jako velmi vhodné pro růst vzácných druhů mokřadních a rašelinných biotopů indikujících čistotu a zachovalost zdejšího prostředí. Několik druhů zde dokonce bylo nalezeno vůbec poprvé v ČR, a nelze tak stanovit stupně jejich vzácnosti a ohrožení. V kokořínské části CHKO byl zaznamenán výskyt i dalších vzácných druhů hub ze skupin, které nejsou dostatečně prostudovány, a tudíž dosud nebyly zařazeny do žádného z výše uvedených dokumentů. Tyto druhy vyžadují další studium a především zajištění ochrany jejich stanovišť. Jedná se např. o podzemní druhy hub, kterých zde bylo dosud nalezeno více než 60 druhů (Valda 2009, Valda 2011), a o některé druhy světlých křovin a trávníků, citlivé na hnojení a znečištění. Tabulka č. 6: Počet druhů hub v CHKO podle stupně ohrožení. kategorie ohrožení počet zvláště chráněných druhů hub (vyhl. č. 395/1992 Sb.) Kokořínsko Dokesko celkem kriticky ohrožené 2 2 4 silně ohrožené 3 1 4 ohrožené 1 2 2 Celkem 6 5 10 + - výskyt vzácný, ojedinělý ++ - druh málo početný, ale pravidelně se vyskytující +++ - na vhodných stanovištích početné populace

Druhy kriticky ohrožené: bolinka černohnědá (Camarops tubulina) jazourek srstnatý (Trichoglossum hirsutum) lanýž letní (Tuber aestivum)

Kokořínsko/Dokesko /+ +/ +/

59

václavka bažinná (Armillaria ectypa)

/+

Druhy silně ohrožené: mozkovka rosolovitá (Ascotremalla faginea) klouzek žlutavý (Suillus flavidus) kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta) loupavka vápencová (Hysterangium calcareum)

+/ /+++ +/ +/

Druhy ohrožené: holubinka olšinná (Russula alnetorum) šupinovka Henningsova (Pholiota henningsii)

+/++ /+

Druhy Červeného seznamu hub (makromycetů) Údaje o výskytu druhů zařazených do červeného seznamu jsou výsledkem průzkumů (Svrček 1990, Antonín a Vágner 1996, Antonín a Vágner 1998, Kříž 2012, Lepšová 2012, Zíbarová 2012), odborných exkurzí spoluorganizovaných Správou (Holec a Adamčík 2008, Holec ed. 2010) a vlastních terénních záznamů Správy. Tabulka č. 7: Počty druhů hub v CHKO dle kategorie v Červeném seznamu. kategorie ohrožení (Holec a Beran 2006) počet druhů hub Kokořínsko Dokesko nezvěstné (?EX) 3 1 kriticky ohrožené (CR) 9 8 ohrožené (EN) 29 26 zranitelné (VU) 13 14 téměř ohrožené (NT) 15 11 nedostatečné prozkoumané (DD) 15 18 Celkem 84 78 Komentář k vybraným taxonům: (dle Holec a Beran 2006, pokud není uvedeno jinak) battarrovka Stevenova (Battarraea stevenii) (EN) – saprotrofní suchomilný druh s polopouštním charakterem rozšíření rostoucí v písku a dalších vysychavých substrátech, ojedinělý výskyt; v minulosti opakovaně sbírán v Kokořínském dole pod převislými pískovcovými skalami, v posledních letech nebyl zaznamenán bochníček potoční (Pachyella babingtonii, syn. Psilopeziza b.) (EN) – saprotrof rostoucí na mokrém dřevu ponořeném v čisté proudící vodě lesních potůčků, rozstroušeně po celém území ČR; ojedinělý nález v NPR Novozámecký rybník bolinka černohnědá (Camarops tubulina) (KO, NT) – saprotrof rostoucí na padlých (méně i na stojících) kmenech smrku a jedle, vzácněji buku, známa především z přirozených lesních společenstev v horách a chladnějších údolích, ve smíšených porostech a v klimaxových a podmáčených smrčinách; druh byl dosud nelezen jen jednou v blízkém okolí NPR BřehyněPecopala, ale lze očekávat jeho častější výskyt i na dalších vhodných stanovištích helmovka velkovýtrusá (Mycena megaspora) (CR) – saprotrof roustoucí na rašeliništích a podmáčených místech v porostech rašeliníku a jiných mechů, vzácný druh, v posledních letech sbírán jen na několika lokalitách horských rašelinišť v ČR; nově zjištěný výskyt v NPP Swamp a NPR Břehyně-Pecopala je velmi významný hlívička stopkatá (Hohenbuehelia auriscalpium) (EN) – saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, zejména buku, v ČR asi 10 lokalit, je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy; druh byl nalezen v roce 2007 v PR Kokořínský důl nad tůní Kačírek holubinka olšinná (Russula alnetorum) (O, NT) – mykorhizní symbiont olší v lužních lesích a na prameništích, roztroušený výskyt; opakovaně zaznamenán v Kokořínském dole

60

hvězdovka vlasohlavá (Geastrum melanocephalum) (VU) – saprotrof rostoucí v listnatých lesích a často i synantropně pod stromy a keři ve starých parcích a zahradách, ojedinělý výskyt; na Kokořínsku znám z několika lokalit na teplomilných stanovištích pod jasany v okolí Nebužel a Chodče chřapáč rýhonohý (Helvella costifera) (CR) – saprotrof rostoucí na vápnitých půdách v listnatých a smíšených lesích nižších poloh; v jižní polovině Kokořínska zaznamenán v posledním desetiletí poměrně pravidelně na stanovištích teplomilné květeny v křovinách na vápnitých pískovcích. jazourek srstnatý (Trichoglossum hirsutum) (KO, EN) – saprotrof rostoucí v zastíněných trávnících a vlhkých rašelinných biotopech, roztroušený výskyt; dosud zaznamenán v oblasti PR Kokořínský důl klouzek žlutavý (Suillus flavidus) (SO, EN) – mykorhizní symbiont rostoucí v přechodových rašeliništích, méně často i na podmáčených místech v kulturních borových lesích na kyselém podkladu, vždy v kobercích rašeliníků; zaznamenán v NPP Swamp, NPR Břehyně-Pecopala a NPP Jestřebské slatiny i v jejich okolí v poměrně hojném počtu kržatka ostnitá (Flammulaster muricatus) (EN) – saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, hlavně na padlých kmenech v pozdějším stádiu rozkladu, vzácně v přirozených porostech, je ohrožena odstraňováním padlých kmenů; zaznamenán v roce 2010 na několika místech v okolí Beškova křehutka bělovláknitá (Psathyrella spintrigeroides) (DD) – saprotrof rostoucí na kmenech listnáčů, především buku, velmi vzácný; lokalita v NPR Břehyně-Pecopala je teprve druhou známou lokalitou druhu v ČR kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta) (SO, VU) – saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnatých stromů, především buku, habru, jilmů a dubů, hlavně v dubohabřinách a vápnomilných bučinách, roztroušený výskyt; na Kokořínsku byl nalezen na jedné lokalitě v PP Osinalické bučiny kuřátka finská (Ramaria fennica) (CR) – mykorhizní symbiont buků, dubů a habrů v teplých listnatých lesích, ojedinělý výskyt; zaznamenán jen na jedné lokalitě nedaleko Truskavny v roce 2010 kuřinec hezký (Ramariopsis pulchella) (CR) – saprotrof rostoucí na zemi v lesích a sadech, pravděpodobně přehlížený; znám z několika lokalit v okolí Kokořína, Nebužel, Vysoké a Sitného, jde o první záznamy druhu v ČR po více než 15 letech kyjanka zakouřená (Clavaria fumosa) (?EX) – saprotrof rostoucí na loukách a pastvinách vyšších poloh, po 40 letech zaznamenán ojedinělý výskyt; výskyt v okolí Ráje v Kokořínském dole a u osady Brusné kyjovečka útlá (Clavulinopsis subtilis) (?EX) – saprotrof rostoucí v trávě a mechu; nález u obce Kokořín v roce 2007 byl druhým údajem pro území ČR po více než 40 letech lanýž královský (Tuber regianum) – mykorhizní symbiont listnatých dřevin na zásaditém podloží, plodnice tvoří pod zemí, dosud je znám ojediněle pouze ze severní Itálie; výskyt v okolí Kokořína je druhou prokázanou oblastí výskytu na světě (Valda 2009) lanýž letní (Tuber aestivum) (KO) – mykorhizní symbiont převážně listnatých dřevin, především dubů, na zásaditém podloží, plodnice tvoří pod zemí, roztroušený výskyt; na Kokořínsku byl dosud prokázán omezený výskyt pouze na jedné lokalitě v okolí Vysoké, ale lze předpokládat výskyt i na dalších vhodných lokalitách (Valda 2009) loupavka vápencová (Hysterangium calcareum) (SO) – mykorhizní druh především listnatých dřevin ve vápencových oblastech, plodnice tvoří pod zemí, ojedinělý výskyt; nalezen dosud jen na jedné lokalitě u Kokořína v roce 2011 mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga) (?EX) – parazit rostoucí na živých meších, do 60. let 20. stol. častý, od 70. let nezvěstný, nově ojedinělé nálezy; nalezen pouze v NPR BřehyněPecopala v roce 2012 miladinka vodní (Miladina lecithina) (CR) – saprotrof rostoucí na vodou nasáklém dřevu spadlých větví a kmenů ležících v čisté proudící vodě potoků a bystřin, velmi vzácný; ojedinělý nález v NPR Novozámecký rybník je velmi významný mozkovka rosolovitá (Ascotremalla faginea) (SO, VU) – saprotrof rostoucí na padlém mrtvém dřevě listnáčů, především buků, v přirozených až pralesovitých lesích vyšších poloh,

61

roztroušený výskyt; nalezen v inverzních roklích v Beškovském dole a v rokli Kočičina nedaleko Kaniny pavučinec skvělý (Cortinarius rubellus) (VU) – mykorhizní symbiont smrku a borovic na živinami chudých, kyselých půdách, zejména podmáčených smrčinách a lemech rašelinišť, vzácný druh, známý především z horských jehličnatých lesů; nalezen vzácně v příbřežních porostech Břehyňského rybníku penízovka Konrádova (Gymnopus fagiphilus) (CR) – saprotrof rostoucí na tlejícím listí a silně zetlelém dřevě buku (pralesy a víceméně přirozené porosty); od 60. let 20. stol. je v ČR známa pouze ze Zámeckého vrchu u Housky na Kokořínsku plošnatka hlízovitá (Tremellodendropsis tuberosa) (?EX) - saprotrof rostoucí na zemi, extrémně vzácný v celé Evropě, v roce 2010 zaznamenán na pastvině u osady Brusné, byla nalezena po 40 letech a jde o celkově třetí údaj pro ČR podloubník siný (Gyrodon lividus) (VU) – mykorhizní symbiont olší na vlhčích stanovištích a těžších půdách, roztroušený výskyt; roste na jedné lokalitě v Kokořínském dole u mlýna Kroužek okolo Pšovky polnička bažinná (Agrocybe paludosa) (EN) – saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných zbytcích v mokřadech, nehojný; znám z mokřadních luk a rákosin na řadě lokalit z celého Kokořínska (např. Kokořínský důl, Vojtěchov, Nedamov, Rozprechtice) pórnatka jemná (Ceriporiopsis consobrina, syn. C. balaenae) (CR) – saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě vrb a topolů, velmi vzácný druh, dosud známý jen z jižních Čech; nalezen pouze v NPR Novozámecký rybník slzečník měnlivý (Bolbitius variicolor) (DD) – saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných zbytcích na nelesních stanovištích, velmi vzácně; zaznamenán ve větším množství v roce 2008 na koňském trusu na pastvině u farmy Laka (Ráj u Mšena), jde o třetí nález druhu v ČR šťavnatka holubinková (Hygrophorus russula) (EN) – mykorhizní symbiont rostoucí vzácně v teplých listnatých lesích, zejména pod duby a buky na vápencovém podloží; nalezen v roce 2010 na jedné lokalitě v okolí Truskavny šťavnatka rezavějící (Hygrophorus discoxanthus) (EN) – mykorhizní symbiont buku rostoucí s oblibou na vápnitých půdách, je ohrožen kácením starých bučin; na Kokořínsku je z roku 2010 známo několik lokalit (Osinalické bučiny, okolí Kokořína) v pozůstatcích starých bučin, které jsou však ohroženy kácením šupinovka Henningsova (Pholiota henningsii) (O, CR) – saproparazit rostoucí na odumírajících rostlinkách rašeliníku, méně často jiných mechů, velmi vzácný; nález v NPR Břehyně-Pecopala je první známý výskyt druhu v ČR mimo území jižních Čech třepenitka pomněnková (Phaeonemtoloma myosotis, syn. Hypholoma m.) (VU) – saprotrof rostoucí v rašeliníku nebo jiných mokřadních mechorostech, na rašeliništích, prameništích a v podmáčených smrčinách, vzácný, navržený k zákonné ochraně; nalezena jen v okolí Břehyňského rybníku ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella) (EN) – saprotrof rostoucí v mechu a tlejícím jehličí ve smrkových lesích, pravděpodobně přehlížený; na Kokořínsku znám z více lokalit v okolí Kokořína, Ráje u Mšena a Kruhu, pod smrky zpravidla na dně roklí václavka bažinná (Armillaria ectypa) (KO, CR) – saprotrof rostoucí na podmáčených loukách a rašeliništích v porostech rašeliníků, nalezena zatím na jediné lokalitě u Poselského rybníka, velmi vzácný druh v rámci území ČR voskovečka černotečkovaná (Camarophyllopsis atropuncta) (CR) – saprotrof rostoucí v opadu v listnatých lesích i parcích, velmi vzácně; nález z okolí Hradska v roce 2007 byl pátým údajem pro ČR voskovka hořká (Hygrocybe mucronella) (CR) – saprotrof rostoucí na nehnojených loukách a pastvinách, vzácněji v prosvětlených listnatých lesích a křovinách v trávě a mechu, roztroušený výskyt; na území Kokořínska známa z více lokalit voskovka veselá (Hygrocybe laeta) (CR) – saprotrof rostoucí na loukách a pastvinách, vzácný; roste na jedné lokalitě u Ráje v Kokořínském dole závojenka (Entoloma zuccherellii) – jde o extrémně vzácný druh rostoucí na dřevě; nedaleko Kokořína v PR Kokořínský důl byla v roce 2007 objevena teprve třetí lokalita tohoto druhu na

62

světě (ostatní dvě jsou v Itálii a ve Španělsku), druh rostl na zetlelém smrkovém dřevě ve smíšeném lese mezi patry pískovcových skal (Holec a Noordeloos 2010) závojenka plavozelená (Entoloma incanum) (EN) – saprotrof rostoucí na travnatých slunných stanovištích na vápencovém podkladu, roztroušený výskyt; na Kokořínsku je známa ze světlých křovin na více lokalitách v okolí Nebužel, Vysoké, Sitného a Ješovic zelenitka olivová (Chlorencoelia versiformis) – saprotrof rostoucí na vlhkém mrtvém dřevě, velmi vzácný druh; nalezen pouze v NPR Novozámecký rybník na mrtvém kmínku vrby v silně podmáčené lokalitě

3.8. Významné druhy živočichů Na území CHKO bylo doposud zjištěno celkem 172 taxonů zvláště chráněných druhů živočichů (podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění). V kokořínské části se jedná o 129 taxonů zvláště chráněných druhů živočichů (18 druhů v kategorii kriticky ohrožený, 66 v kategorii silně ohrožený a 43 druhů a dva rody v kategorii ohrožený), zatímco v dokeské části to je 165 taxonů (28 druhů v kategorii kriticky ohrožený, 83 v kategorii silně ohrožený a 52 druhů a dva rody v kategorii ohrožený). Přehledně uvedeny jsou tyto taxony v následujícím textu. Přehled je doplněn o další významné druhy živočichů. K vybraným druhům jsou uvedeny komentáře k jejich výskytu, ochraně příp. realizovaným opatřením. Tabulka č. 8: Počet druhů/rodů živočichů v CHKO podle stupně ohrožení. kategorie ohrožení počet zvláště chráněných druhů/rodů živočichů Kokořínsko Dokesko celkem kriticky ohrožené 18 28 31 silně ohrožené 66 83 85 ohrožené 45 54 56 Celkem 129 165 172 Vysvětlivky zkratek u názvů chráněných druhů: zkratky za názvy druhů: kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky, 2003, 2005 RE - regionally extinct (pro území ČR vymizelý) CR - critically endangered (kriticky ohrožený) EN - endangered (ohrožený) VU - vulnerable (zranitelný) NT - near threatened (téměř ohrožený) LC - least concern (málo dotčený) DD - data deficient (taxon, o němž nejsou dostatečné údaje) NE - not evaluated (nevyhodnocený) zkratky v pravém sloupci vyjadřují: výskyt a početnost druhu: + - výskyt vzácný, ojedinělý ++ - druh málo početný, ale pravidelně se vyskytující +++ - na vhodných stanovištích početné populace M – pouze migrace Z – pouze zimování H – hnízdící

Druhy kriticky ohrožené

Kokořínsko/Dokesko

Bezobratlí listonoh letní (Triops cancriformis) - CR modrásek hořcový (Maculinea alcon) – CR

/+ ++/ 63

rak říční (Astacus fluviatilis) - EN střevlík zlatitý (Carabus auratus) - VU tesařík alpský (Rosalia alpina) - CR velevrub malířský (Unio pictorum) - NT žábronožka letní (Branchipus schaefferi) - CR žábronožka sněžní (Eubranchipus grubii) – CR Mihulovci a ryby mihule potoční (Lampetra planeri) - EN

++/+ /+ /++ ++/++ ++/++ +/

/+

Obojživelníci ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) - EN skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) - NT Plazi zmije obecná (Vipera berus) - VU

/+ ++/+++

/++

Ptáci břehouš černoocasý (Limosa limosa) - CR bukač velký (Botaurus stellaris) - CR bukáček malý (Ixobrychus minutus) - CR chřástal malý (Porzana parva) - CR jeřáb popelavý (Grus grus) - CR luňák červený (Milvus milvus) - CR luňák hnědý (Milvus migrans) - CR morčák velký (Mergus merganser) - CR orel křiklavý (Aquila pomarina) - RE orel mořský (Haliaeetus albicilla) - CR orlovec říční (Pandion haliaetus) ostralka štíhlá (Anas acuta) - RE rybák černý (Chlidonias niger) - CR sokol stěhovavý (Falco peregrinus) - CR strnad luční (Miliaria calandra) - VU vodouš rudonohý (Tringa totanus) - CR

/M /H /H H/ M/H H/H M/H M/M /M M/H M/M /M /M H/H H/H /M

Savci netopýr černý (Barbastella barbastellus) netopýr velký (Myotis myotis) – VU vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) – EN

++/++ +++/++ ++/+

Druhy silně ohrožené Bezobratlí klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) - EN klínatka žlutonohá (Gomphus flavipes) - EN kovařík Elater ferrugineus - CR lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina) – NT modrásek bahenní (Maculinea nausithous) - NT modrásek očkovaný (Maculinea teleius) - VU páchník hnědý (Osmoderma eremita) - CR

64

+/++ /+ /+ +/+ ++/++ ++/++ /++

škeble rybničná (Anodonta cygnea) - VU tesařík zavalitý (Ergaster faber) vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons) - CR vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) - VU zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) – VU Ryby sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) - EN

++/+++ +/+ /+ +/++ +/++ ++/

Obojživelníci blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - NT čolek horský (Mesotriton alpestris) - NT čolek obecný (Lissotriton vulgaris) - LC čolek velký (Triturus cristatus) – EN mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) - VU ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) - NT rosnička zelená (Hyla arborea) - NT skokan štíhlý (Rana dalmatina) - NT

++/++ +++/+++ +++/+++ ++/+ +/+ +/ +/++ +++/+++

Plazi ještěrka obecná (Lacerta agilis) - NT ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - NT slepýš křehký (Anquis fragilis) - LC užovka hladká (Coronella austriaca) - VU

+++/+++ +/+++ ++/++ ++/++

Ptáci bekasina otavní (Gallinago gallinago) - EN bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) - EN čáp černý (Ciconia nigra) - VU čírka modrá (Anas querquedula) - CR dřemlík tundrový (Falco columbarius) dudek chocholatý (Upupa epops) - EN hohol severní (Bucephala clangula) - EN holub doupňák (Columba oenas) - VU chřástal kropenatý (Porzana porzana) - EN chřástal polní (Crex crex) - VU chřástal vodní (Rallus aquaticus) - VU kavka obecná (Corvus monedula) - NT krahujec obecný (Accipiter nisus) - VU krutihlav obecný (Jynx torquilla) - VU křepelka polní (Coturnix coturnix) - NT kulíšek nejmenší (Glaucidum passerinum) - VU kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) - EN ledňáček říční (Alcedo atthis) - VU lejsek malý (Ficedula parva) - VU lelek lesní (Caprimulgus europaeus) - EN linduška horská (Anthus spinoletta) - CR linduška úhorní (Anthus campestris) - CR lžičák pestrý (Anas clypeata) - CR moták lužní (Circus pygargus) - EN moták pilich (Circus cyaneus) - CR ostříž lesní (Falco subbuteo) - EN pěnice vlašská (Sylvia nisoria) - VU pisík obecný (Actitis hypoleucos) - EN potápka rudokrká (Podiceps grisegena) rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) - VU rybák obecný (Sterna hirundo) - EN

65

H/H M/M H/H M/H Z/Z H?/H /M H/H /H H/H H/H H/H H/H H/H H/H H/H /M H/H H/H H/H /M /M /H /M M,H?/H H/H /H /M /M H/H /M

skřivan lesní (Lullula arborea) - EN slavík modráček (Luscinia svecica) - EN sýc rousný (Aegolius funereus) - VU sýček obecný (Athene noctua) - EN sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) - EN ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) - RE včelojed lesní (Pernis apivorus) - EN vodouš kropenatý (Tringa ochropus) - EN volavka bílá (Egretta alba) zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) - EN žluva hajní (Oriolus oriolus) - LC

H/H H?/H H/H H?/H /H /M H/H /H M/M /M H/H

Savci netopýr Brandtův (Myotis brandti) netopýr brvitý (Myotis emarginatus) – VU netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus) – DD netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) – DD netopýr pestrý (Vespertilio murinus) – DD netopýr rezavý (Nyctalus noctula) netopýr řasnatý (Myotis nattereri) netopýr severní (Eptesicus nilssoni) netopýr stromový (Nyctalus leisleri) – DD netopýr ušatý (Plecotus auritus) netopýr večerní (Eptesicus serotinus) netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) – DD netopýr vodní (Myotis daubentoni) netopýr vousatý (Myotis mystacinus) plšík lískový (Muscardinus avellanarius) vydra říční (Lutra lutra) – VU

++/+ ?/? +++/+ +++/+ ?/? ++/? +/? +++/+ +/? ++/? +/? ++/++ ++/+ +/? +++/+++ ++/+ +/+ +/++

Druhy ohrožené Bezobratlí batolec červený (Apatura ilia) batolec duhový (Apatura iris) bělopásek topolový (Limenitis populi) čmelák Bombus spp. hnízdotvorka pospolná (Atherix ibis) - VU chlupáč páskovaný (Trichius fasciatus) - NT chroust mlynařík (Polyphylla fullo) krasec měďák (Chalcophora mariana) - NT lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) - EN majka fialová (Meloe violaceus) - VU majka Meloe rugosus - VU mravenec Formica spp. nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) otakárek fenyklový (Papilio machaon) otakárek ovocný (Iphiclides podarilius) - VU prskavec Brachinus crepitans rak bahenní (Astacus leptodactylus) střevlík Carabus arvensis střevlík Carabus problematicus

++/++ ++/++ ++/+ ++/++ /++ ++/+ +/ /+ /++ +/+ +/? ++/++ ++/+ ++/++ +/+ +/ +?/+ ++/++ ++/++

66

střevlík Carabus scheidleri svižník německý (Cicindela germanica) svižník polní (Cicindela campestris) svižník lesní (Cicindela sylvatica) - NT zlatohlávek Oxythyrea funesta

++/? +/? ++/? ++/? +/?

Ryby mník jednovousý (Lota lota) - VU

/+

Obojživelníci ropucha obecná (Bufo bufo) - LC

+++/+++

Plazi užovka obojková (Natrix natrix) - LC

+++/+++

Ptáci bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) - VU bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) - LC brkoslav severní (Bombycilla garrulus) břehule říční (Riparia riparia) - NT cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) - EN čáp bílý (Ciconia ciconia) - NT čírka obecná (Anas crecca) - CR chocholouš obecný (Galerida cristata) - EN jestřáb lesní (Accipiter gentilis) - VU kopřivka obecná (Anas strepera) - VU koroptev polní (Perdix perdix) - NT krkavec velký (Corvus corax) - VU lejsek šedý (Muscicapa striata) - LC moták pochop (Circus aeruginosus) - VU moudivláček lužní (Remiz pendulinus) - NT ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) - VU potápka černokrká (Podiceps nigricollis) - EN potápka malá (Tachybaptus ruficollis) - VU potápka roháč (Podiceps cristatus) - VU rorýs obecný (Apus apus) slavík obecný (Luscinia megarhynchos) - LC sluka lesní (Scolopax rusticola) - VU strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) ťuhýk obecný (Lanius collurio) - NT ťuhýk šedý (Lanius excubitor) - VU vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - LC výr velký (Bubo bubo) - EN

H/H H/H Z/Z M/H H/H M/H M/M /H H/H M/H H/H H/H H/H H/H /H /Z /H /H /H H/H H/H H/H /H H/H Z, H?/H H/H H/H

Savci plch velký (Glis glis) – DD veverka obecná (Sciurus vulgaris) – NE

++/+ ++/++

další vybrané významné druhy vyskytující se na území CHKO Kokořínsko a nezahrnuté ve vyhlášce: Ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění jsou zahrnuty především různou měrou ohrožení obratlovci. V případě bezobratlých živočichů se s ohledem na jejich množství jedná pouze o velmi úzce vybraný počet druhů. Z těchto důvodů přehled zvláště chráněných druhů bezobratlých živočichů vyskytujících se v CHKO dostatečně nevypovídá o hodnotě tohoto území, které je z pohledů mnoha skupin bezobratlých vázaných především na mokřadní

67

stanoviště naprosto klíčové. Není cílem uvést všechny významné druhy, ale pro ilustraci zde jsou uvedeny alespoň druhy z kategorií kriticky ohrožený, ohrožený či zranitelný Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al. 2005), příp. další významné druhy, a to z několika vybraných skupin (ploštěnky, měkkýši, pavouci, korýši, vážky). Údaje o výskytu na území kokořínské části CHKO jsou převzaty z práce Beran et al. (2006), údaje z dokeské části jsou převzaty z prvních dokončených inventarizačních průzkumů z projektu Implementace (viz. kap. 3.13.) a Nálezové databáze AOPK ČR (NDOP). Ploštěnky (řád: Tricladida) ploštěnka alpská (Crenobia alpina) - EN ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala) – VU

++/ ++/

Měkkýši bahenka živorodá (Viviparus contectus) – VU blyštivka skleněná (Perpolita petronella) - VU hrachovka říční (Pisidium amnicum) – EN hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum) - CR jehlovka hladká (Platyla polita) – VU kuželík tmavý (Euconulus praticola) – VU levotočka bažinná (Aplexa hypnorum) – VU lištovka lesklá (Segmentina nitida) – VU oblovka velká (Cochlicopa nitens) – CR trojzubka stepní (Chondrula tridens) – VU údolníček rýhovaný (Vallonia enniensis) – EN vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) - CR vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo) – VU vrkoč útlý (Vertigo angustior) – VU žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) – VU

+/ ++/+ ++/++ ++/+ +/? +++/++ +/+ +/+ ++/+ +/ +/ +++/++ +++/+++ ++/++ +/

Pavouci cedivečka Nielsenova (Lathys nielseni) ostník hrbolkový (Ero tuberculata) – VU pavučenka dýkovitá (Gonatium hilare) – VU pavučenka chocholkovitá (Walckenaeria monoceros) – EN plachetnatka písečná (Centromerus prudens) plachetnatka bažinná (Taranucnus setosus) – VU plachetnatka malá (Maro lepidus) – VU skákavka listová (Pellenes nigrociliatus) – VU skálovka močálová (Haplodrassus moderatus) – VU skálovka popelavá (Berlandina cinerea) – VU slíďák vřesovištní (Alopecosa fabrilis) – EN snovačka vysokohlavá (Dipoena torva) snovačka ostřicová (Enoplognatha caricis) mysmena Jobova (Mysmenella jobi)

+/ +/ +/ +/ +/ +/+ ++/ +/ /+ +/ ++/ +/ +?/ +/

Ploštice bruslařka říční (Aquarius najas) – VU bruslařka severská (Gerris lateralis) – EN dvojtvárnice Loricula rufoscutellata – EN hladinatka stinná (Microvelia buenoi) - EN klešťanka nejmenší (Micronecta minutissima) – VU klešťanka žlutočárná (Sigara helensii) - EN klopuška Adelphocoris ticinensis – VU klopuška bezkolencová (Capsus pilifer) – VU klopuška Phytocoris insignis – VU 68

+/ +/ +/ ++/ ++/ ++/ +/ +/ +/

kněz zimolezový (Elasmostethus minor) – VU kněžice malá (Rhacognathus punctatus) – VU lovčice vřesovištní (Nabis ericetorum) – VU ploštička Ischnocoris angustulus - EN ploštička Lasiosomus enervis – VU štíhlenka Berytinus striola - EN vroubenka Dicranocephalus medius – VU

+/ ++/ ++/ +/ +/ +/ +/

Korýši perloočka Daphnia hrbaceki

+/

Vážky klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus) - VU lesklice severská (Somatochlora arctica) - EN lesklice skvrnitá (Somatochlora flavomaculata) - EN páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) - VU šídlatka brvnatá (Lestes barbarus) - VU šídlatka zelená (Lestes virens) - VU šídlatka tmavá (Lestes dryas) - VU šídlo červené (Aeschna isoceles) – VU šídlo luční (Brachytron pratense) - EN šídlo sítinové (Aeshna juncea) - VU šídlo tmavé (Anax parthenope) - VU vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) - VU vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) - EN vážka jarní (Sympetrum fonscolombei) - EN vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum) - EN vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda) - EN vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) - EN komentáře k vybraným předchozího plánu péče

taxonům

včetně

zhodnocení

+++/++ /+ +/++ /++ /+ /+ +/ +/ +/+ /++ /++ /++ /++ /+ /+ /++ /++ opatření

prováděných

podle

Měkkýši vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) – evropsky významný druh, který se početněji v Čechách vyskytuje pouze v mokřadech kokořínské části CHKO, méně početně i v dokeské části a dále v nivě říčky Bělé (např. NPP Rečkov, Klokočka). Žije v dostatečně zavodněných částech mokřadů a jedná se o velmi významný reliktní druh. Jeho stav je sledován a je monitorován vliv kosení na jeho populace. Významné je především zachování vysokého stupně zavodnění mokřadů. Na obdobných místech se vyskytuje také výrazně častější vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo). vrkoč útlý (Vertigo angustior) – ve srovnání s předchozím druhem v rámci ČR výrazně častější druh obývající zamokřené louky a bezlesé mokřady. Kosení je pro něj zřejmě velmi vhodným managementem a je prováděno na řadě lokalit v CHKO. Na obdobných biotopech se na několika plochách vyskytoval také vzácný údolníček rýhovaný (Vallonia enniensis), který však byl zjištěn pouze na několika lokalitách ve slabých populacích v nivě Pšovky a Liběchovky a nelze vyloučit, že již vymizel, a to i přes management (kosení) některých lokalit (či právě proto). škeble rybničná (Anodonta cygnea) – početnější populace na Kokořínsku jsou soustředěny především do Lhoteckého rybníka, tůně Kačírek a některých úseků Pšovky, na Dokesku do rybníků na Robečském potoce (Novozámecký r., Máchovo j., Břehyňský r.) a menší populace jsou známy i z některých odstavených ramen Ploučnice. Negativně na tyto populace působí dlouhodobější vypuštění nádrží. Na obdobných místech se vyskytuje také velevrub malířský (Unio pictorum). 69

hrachovka říční (Pisidium amnicum) a hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum) – Pšovka, Liběchovka na Kokořínsku a Ploučnice, Svitávka na Dokesku. Vzácné druhy žijící v současnosti především v menších tocích s písčitým a písčitobahnitým dnem. Důležité zachovat vodní toky bez úprav s diverzifikovaným korytem a sedimenty. žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) – vzácnější obyvatel zachovalých suťových lesních porostů zjištěný v CHKO např. na Vlhošti. Její výskyt indikuje zachovalé lesní porosty. Korýši perloočka Daphnia hrbaceki – tento druh byl v roce 2010 popsán pro vědu ze dvou tůní vytvořených (obnovených) Správou CHKO u Nosálova. V ČR se zatím jinde nevyskytuje, znám je vzácně z jiných míst Evropy. listonoh letní (Triops cancriformis) a žábronožka letní (Branchipus schaefferi) – vzácné druhy lupenonohých korýšů žijící především v bývalém VVP Ralsko na Dokesku v loužích na cestách. Na Kokořínsku se vyskytuje žábronožka letní v loužích na lesních cestách v oblasti Ješovicka. Důležité je v obou případech zajistit zachování nezpevněných cest v oblasti výskytu. rak bahenní (Astacus leptodactylus) – v minulosti výskyt v Kokořínském dole v Pšovce (s rakem říčním) a v tůních a rybnících. Není jisté, zda alespoň někteří jedinci přežili epidemii račího moru. V minulosti byl vysazen např. do Máchova jezera. Zde byl v posledních letech zjištěn jeho dramatický úbytek rovnající se téměř úplnému vyhynutí. Příčina není jasná, může být v souvislosti s vysazením sumců, několikrát vypuštěným rybníkem (dlouho trvající napouštění). rak říční (Astacus astacus) – v současnosti početnější výskyt v Pšovce nad rybníkem Harasov. V roce 1998 proběhla na Pšovce epidemie račího moru, která zdecimovala cca 90 % populace (tisíce až desetitisíce jedinců). Přenašečem byl pravděpodobně nepůvodní rak pruhovaný na místě kontaktu obou populací. Zdá se, že populace se již z větší části obnovila, nicméně se opět přibližuje výskyt obou druhů raků a tím i nebezpečí vzniku další epidemie. V dokeské části je znám ojedinělý výskyt z Ploučnice. Pavouci slíďák vřesovištní (Alopecosa fabrilis), snovačka vysokohlavá (Dipoena torva), plachetnatka písečná (Centromerus prudens), ostník hrbolkový (Ero tuberculata), pavučenka dýkovitá (Gonatium hilare), skálovka popelavá (Berlandina cinerea) - vzácné (až velmi vzácné a jinde v ČR nedoložené) druhy známé v CHKO z kokořínské části z okrajů skal v oblastech borů reliktního charakteru (PR Vlhošť, PP Stříbrný vrch, PP Martinské stěny, PR Kostelecké bory) příp. z jiných míst (PP Stráně Hlubokého dolu, PR Kokořínský důl). S výjimkou prvního druhu byly zjištěné obvykle pouze v několika jedincích a velikost jejich populací a trendy nejsou přesně známy. Jejich ochrana spočívá především v ochraně biotopů. Ta byla zajištěna vyhlášením výše uvedených MZCHÚ a ponecháním území prozatím přirozenému vývoji. Na lokalitách mimo reliktní bory (PP Stráně Hlubokého dolu, PR Kokořínský důl) probíhá na vybraných skalních výchozech občasné odstraňování náletu a likvidace trnovníku akátu. Jiná opatření nejsou zřejmě prozatím nutná. snovačka ostřicová (Enoplognatha caricis) – na Kokořínsku zjištěna na jediném ostřicovém mokřadu v PR Mokřady horní Liběchovky, což je zároveň jedno z několika málo míst v Čechách. Mokřad je prozatím ponechán přirozenému vývoji pouze s odstraňováním náletu olší. Velikost populace není v současnosti známa a několik let nebyl výskyt doložen. Zároveň se jedná o lokalitu dalších vzácných druhů - plachetnatka bažinná (Taranucnus setosus), plachetnatka malá (Maro lepidus). mysmena Jobova (Mysmenella jobi) – vzácný druh zjištěný v ČR na 2 místech (PR Kokořínský důl, PR Mokřady dolní Liběchovky) v ostřicových mokřadech. Na jednom mokřadu probíhá pruhové kosení. Stav populace není znám.

70

plachetnatka malá (Maro lepidus) – vzácnější mokřadní druh vyskytující se na několika lokalitách v PR Kokořínský důl a PR Mokřady horní Liběchovky. Výskyt zjištěn i v olšinách. Nejsou pro něj prováděna žádná opatření. Vážky klínatky (Gomphus vulgatissimus, Ophiogomphus cecilia) – těžištěm výskytu je Pšovka a Liběchovka. Zatímco první druh má v Pšovce velmi početnou populaci a ojediněle byl zjištěn i v Liběchovce, tak další druh byl nalezen ojediněle pouze v dolním toku Liběchovky. Oba výše zmíněné druhy byly zjištěny i v dokeské části, z tohoto území pocházejí dále i nálezy klínatky Gomphus flavipes a páskovce kroužkovaného (Cordulegaster boltonii), těžištěm jejich výskytu je Ploučnice, příp. přítoky. Důležité je zachování přirozeného charakteru toků, vodního režimu a procesů utvářejících koryto. vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons), vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), lesklice skvrnitá (Somatochlora flavomaculata), šídlo červené (Aeschna isoceles), šídlo luční (Brachytron pratense), šídlatka tmavá (Lestes dryas) – výskyt slabých populací (jedinců) byl zjištěn především na tůních a jiných vodních plochách v nivě Pšovky v kokořínské části CHKO. Obvykle se jednalo o tůně vytvořené Správou, obnova a tvorba tůní tak výrazně přispívá k udržení příp. rozšíření populací těchto vzácných druhů. V dokeské části se hojněji vyskytují v mokřadech v okolí Máchova jezera, Břehyňského rybníka či Hradčanských rybníků (obdobně jako další vzácnější druhy). Ploštice bruslařka severská (Gerris lateralis), hladinatka stinná (Microvelia buenoi), klešťanka žlutočárná (Sigara hellensii), bruslařka říční (Aquarius najas), klopuška Adelphocoris ticinensis, ploštička Lasiosomus enervis, klešťanka nejmenší (Micronecta minutissima) – vzácné druhy vyskytující se ve stojatých či tekoucích vodách, mokřadech a olšinách. Některé druhy obývají také uměle vytvořené tůně a jejich vytváření výrazně přispívá ke zlepšení jejich podmínek. ploštička Ischnocoris angustulus, vroubenka Dicranocephalus medius, lovčice vřesovištní (Nabis ericetorum), klopuška Phytocoris insignis – všechny uvedené druhy jsou vzácné a byly zjištěny v kokořínské části CHKO na hranách skal v oblastech borů reliktního charakteru (PR Vlhošť, PP Stříbrný vrch, PP Martinské stěny) a/nebo na malých stepních ploškách v jiných místech (PR Kokořínský důl, PP Mrzínov). Obvykle byly zjištěny pouze v několika jedincích a velikost jejich populací a trendy nejsou přesně známy. Jejich ochrana spočívá především v ochraně biotopů. To bylo zajištěno vyhlášením výše uvedených MZCHÚ a ponecháním některých území prozatím přirozenému vývoji. Na lokalitách mimo reliktní bory (PP Mrzínov, PR Kokořínský důl) probíhá na vybraných stepních a lesostepních ploškách občasné odstraňování náletu a likvidace trnovníku akátu. Jiná opatření nejsou zřejmě prozatím nutná. Brouci tesařík alpský (Rosalia alpina) – těžištěm výskytu jsou bučiny Malého a Velkého Bezdězu, Slatinné vrchy. Druh s možností potenciálního šíření na další lokality (Velká a Malá Buková, Pecopala...) v případě zachování vhodné struktury lesních porostů. Druh závislý na dlouhodobě vhodném způsobu hospodaření, který zajistí dostatek starých a nejlépe osluněných stromů, v tomto případě především buků. Motýli modrásek hořcový (Maculinea alcon) – na Kokořínsku se vyskytuje m. hořcový Rebelův (M. a. rebeli) vázaný svým vývojovým cyklem na ohrožený hořec křížatý (Gentiana cruciata), a to v početné populaci v PP Na oboře a v populacích omezených nízkou početností hořce v PP Mrzínov a u Bylochova. Management PP i plochy u Bylochova je prováděn tak, aby co nejvíce podporoval výskyt hořce a zároveň co nejméně narušoval

71

vývojový cyklus modrásků (mozaiková seč, kosení mimo období od poloviny června do poloviny srpna, zachování mravenišť). Prozatím se podařilo podpořit populaci hořce v PP Na oboře a zamezit úbytku na zbylých 2 lokalitách. Přesná početnost populací není známa, pravidelně jsou nalézána vajíčka. modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (Maculinea teleius) – oba druhy se vyskytují v méně početných populacích především v severním cípu kokořínské části CHKO v okolí Ronova a Vlhoště na vlhkých loukách a v dokeské části např. v okolí Novozámeckého rybníka a v NPP Jestřebské slatiny. Populace jsou ohrožovány nevhodně prováděným zemědělským hospodařením (termíny sečí, plošné seče). Na některých menších plochách provádí Správa CHKO vlastní management spočívající v pruhovém kosení ve vhodných termínech. Mihulovci a ryby mihule potoční (Lampetra planeri) - vyskytuje se ojediněle v Ploučnici a zřejmě i v přítocích. mník jednovousý (Lota lota) - vyskytuje se v povodí řeky Ploučnice, a to dosti hojně, je i uměle vysazován. piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) - vyskytuje se na vhodných úsecích toku Ploučnice. sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) – v Pšovce v Kokořínském dole a níže po proudu mimo CHKO se vyskytuje početná populace resp. hybridně diploidně polyploidní komplex obsahující diploidní jedince sekavce podunajského s polyploidními jedinci s částí genomu sekavce písečného (C. taenia). Jedná se o jednu z největších populací v ČR, jejíž zachování je jedním z významných cílů ochrany přírody v CHKO. Probíhá zde pravidelný výzkum. Nejdůležitějším opatřením je zachování přirozeného vodního režimu a také ochrana při manipulacích s vodní hladinou v rybnících, které sekavci také často využívají. Při stavbě nového rybníka Štampach a odbahnění rybníka Harasov byly postaveny rybí přechody (1 bypass, 1 klasický rybí přechod). Jejich účinnost nebyla prozatím zkoumána. Obojživelníci mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – v kokořínské části CHKO vzácný druh, ojedinělý výskyt je znám i z dokeské části v oblasti NPR Břehyně-Pecopala. Pravidelné rozmnožování je v současnosti známo bohužel jen z jediné oblasti pramenů Křenovského potoka (Kokořínsko). Naposledy cca kolem roku 2000 byly zjištěny larvy i v okolí pramenů Pšovky. Na jiných místech jsou občasně nalézáni dospělci. Bohužel i přes řadu opatření (především tvorba drobných tůněk u pramenišť) se nepodařilo výrazně zlepšit stav populace tohoto druhu. blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), čolek velký (Triturus cristatus) – oba druhy se v kokořínské části CHKO vyskytují v početnější populaci pouze v nebeském rybníčku u Veselí na západním okraji CHKO. Lokalita byla Správou CHKO vykoupena od soukromého vlastníka, stala se EVL pro čolka velkého a jsou na ní pravidelně obnovovány různě velké tůně pro obojživelníky. Početnější populace blatnice jsou známy z NPR Novozámecký rybník (i z vytvořených tůní), zatímco čolek velký byl zjištěn v NPP Swamp a okolí Hradčanských rybníků. čolek obecný (Lissotriton vulgaris), č. horský (Mesotriton alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), s. štíhlý (R. dalmatina) – tyto druhy jsou spolu s ropuchou obecnou nejčastějšími druhy vyskytujícími se na Kokořínsku i Dokesku. Jejich populace jsou početné a vyskytují se prakticky na celém území CHKO. Tvorbou a obnovou tůní a tůněk v kokořínské části došlo k výraznému a prokazatelnému rozšíření a nárustu jejich populací. ropucha obecná (Bufo bufo) – jeden z nejpočetnějších obojživelníků, který na rozdíl od většiny předchozích druhů využívá především větší vodní nádrže. Při jarních migracích jsou pravidelně instalovány zábrany podél silnice v Kokořínském dole (Lhotecký rybník) a je zajištěn sběr a přenos migrujících jedinců. Obdobně tomu je na hranicích CHKO 72

V Dubé. Na dalších místech jsou instalovány v době tahu cedule upozorňující na jarní tah ropuch. Počet přenesených (a tudíž i migrujích) ropuch podél Lhoteckého rybníka je každý rok jiný a kolísá v rozmezí cca 1 000-10 000 jedinců. skokan skřehotavý (Pelophylax ridibunda) – na Kokořínsku vzácnější druh, který sem proniká podél vodních toků (Liběchovka, Pšovka). Jeho výskyt významně podpořila tvorba tůní, do kterých se rozšířil z území mimo CHKO. Na Dokesku typický obyvatel rybníků a nádrží. rosnička zelená (Hyla arborea) – na Kokořínsku velmi vzácný druh známý jen z okolí Vlhoště. Rozmnožování prokázáno pouze v malém nebeském rybníčku ve Hvězdě pod Vlhoštěm. Zdejší populace navazuje na bohatší populace v okolí Holanských rybníků mimo CHKO. V dokeské části v současnosti zřejmě v okolí Dolanského rybníka. ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) – opět velmi vzácný druh. Občasný výskyt dospělců na různých místech. Pravidelný výskyt několika jedinců v tůňkách v rybníčku ve Veselí. ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) – nejvzácnější a nejohroženější obojživelník dotčeného území. Vázán na drobné tůně a louže v sukcesně raných stadiích v současnosti podmíněných zejména těžbou. Vyskytuje se pouze v loužích a tůňkách v těžbou zasažených plochách v okolí Provodína. Plazi užovka obojková (Natrix natrix) – na vhodných stanovištích (tůně, rybníky a jejich okolí) velmi častý druh. Jeho výskytu napomohlo i budování tůní a nárůst populací obojživelníků. ještěrka obecná (Lacerta agilis) – opět na vhodných otevřených stanovištích relativně častý druh. Nejsou pro něj prováděna žádná speciální opatření. ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) – ve srovnání s předchozím druhem na Kokořínsku velmi vzácný plaz nalézaný občasně v severní části a početněji v dokeské části CHKO. užovka hladká (Coronella austriaca) – poměrně častý, i když skrytým životem žijící had, který se vyskytuje na otevřených slunných stanovištích a v okolí lidských sídel (rekreační chalupy). zmije obecná (Vipera berus) – v dokeské části na vhodných stanovištích (mokřady) relativně častý had, zatímco v kokořínské se v současnosti nevyskytuje. Početnější výskyt např. v oblasti NPP Jestřebské slatiny, NPR Novozámecký rybník, okolí Břehyňského rybníka. Ptáci bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), ťuhýk obecný (Lanius collurio) – druhy využívající k hnízdění zemědělské pozemky a jejich okraje. Jsou do značné míry ovlivňovány zemědělským hospodařením i obnovou dlouhodobě neobhospodařovaných pozemků. Druhy zasluhují větší pozornost i s ohledem na možnost eliminace nevhodných zásahů na zemědělských pozemcích. bukač velký (Botaurus stellaris) – vzácně hnízdící (2 páry) v NPR Novozámecký rybník, pro podporu populace bylo započato s rozčleněním rozsáhlých monotónních porostů rákosu mělkými kanály (NPR Novozámecký rybník). čáp bílý (Ciconia ciconia) – hnízdění nezaznamenáno. V roce 2010 byla umístěna podložka pro hnízdo na komínu ve Mšeně. čáp černý (Ciconia nigra) – stabilní hnízdní populace v počtu více než 5 párů. Lokace hnízd není známa, vzhledem k utajování kroužkovateli – tento stav zvyšuje riziko nevhodných zásahů v rámci hospodaření v lese. V roce 2005 došlo k pádu jednoho hnízda i s velkými mláďaty a k jejich úhynu. V místě původního hnízda byla instalována podložka, která do současné doby nebyla obsazena. datel černý (Dryocopus martius) – evropsky významný druh, početná hnízdní populace, rozšířen plošně po celé CHKO. dudek chocholatý (Upupa epops) – v poslední době pouze ojedinělá pozorování, ale zato i v hnízdní době. Vzhledem k rostoucí míře pastvy včetně pastvy koní lze předpokládat

73

zahnízdění. Pro podporu hnízdění je třeba chránit starší stromy s dutinami v blízkosti pasených ploch. holub doupňák (Columba oenas) – pravidelně hnízdící, zejména v bučinách. Početnost bohužel není podrobněji sledována. Pro zajištění stabilní hnízdní populace je klíčová ochrana doupných stromů zejména v listnatých porostech. husa velká (Anser anser) – v současné době nehnízdí. V minulosti zde byla jedna z nejpočetnějších populací v ČR. Pro podporu populace se realizují repatriační projekty s vypouštěním ptáků a managementová opatření (např. rozčlenění rákosin mělkými kanály až do vodní plochy rybníka, kosení). chřástal malý (Porzana parva) – doložen výskyt u Rozprechtic v hnízdní době. Lze předpokládat i výskyt na jiných místech. Tento druh by si zasloužil speciální pozornost, vzhledem k negativnímu vývoji jeho populace v rámci ČR. chřástal polní (Crex crex) – volající samci zaznamenáváni zejména v severní části Kokořínska a na Dokesku. Není sledován management hnízdních lokalit. jeřáb popelavý (Grus grus) – Dokesko je klíčovou lokalitou výskytu v ČR, nejpočetnější populace (10–15 párů). kavka obecná (Corvus monedula) – hnízdní populace pravděpodobně vymizela. V posledních 10 letech nebylo zaznamenáno žádné hnízdění ve skalních štěrbinách. Vymizení hnízdní populace je v souvislosti se snižováním počtů v celé ČR. krahujec obecný (Accipiter nisus) – stabilní hnízdní populace, desítky párů. Úspěšnost hnízdění ovlivňuje ve značné míře predace a provádění hospodářských zásahů v lesních porostech. Vzhledem k tomu, že hnízdí v mladých, cca 30letých porostech, je zvýšené riziko zničení hnízda při provádění probírek – je třeba evidovat a kontrolovat hnízdní lokality. krkavec velký (Corvus corax) – druh početně hnízdící i s početnou nehnízdící populací (v roce 2008 cca 100 ex. v průběhu celého roku v okolí Medonos). křepelka polní (Coturnix coturnix) – druh mizející, závislý na skladbě plodin. Počet hnízdících párů a jejich lokace se může mezi roky značně lišit v závislosti na zemědělském hospodaření. kulíšek nejmenší (Glaucidum passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus) – druhy vázané na doupné stromy (výstavky) a starší věkové kategorie lesa až do doby rozpadu. U sýce rousného jsou objevovány nové hnízdní lokality. U kulíška nejmenšího je známo několik hnízdních lokalit, početnost populace nebyla cíleně sledována. V porostech je díky početné populaci datla černého dostatek dutin pro hnízdění. Pro sýce rousného byly v kokořínské části vyvěšeny budky. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) – evropsky významný druh, zaznamenán v hnízdní době např. v PR Vlhošť. lejsek malý (Ficedula parva) – druh, o jehož početnosti nejsou téměř žádné údaje, kromě náhodných záznamů. Pro zjištění početnosti je třeba provést cílenou kontrolu vhodných lokalit (bučin). lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – pravidelný výskyt na vhodných lokalitách. Nebyl proveden cílený průzkum početnosti, odhad je cca 20-30 párů v kokořínské části, zatímco jedna z nejpočetněších populací v ČR (cca 50 párů) leží na Dokesku. Jedná se především o plochy v minulosti intenzivně využívané (ovlivňované) vojenskou technikou (např. Vrchbělská střelnice, Hradčanské letiště). V současnosti dochází k razantní sukcesi a degradaci vzhledem k tomuto druhu. Analogický problém u skřivana lesního (Lullula arborea). luňák červený (Milvus milvus), luňák hnědý (Milvus migrans) – ojediněle hnízdící zejména v lesních porostech v okolí rybníků. orel mořský (Haliaeetus albicilla) – nejpočetnější severočeská populace 3-5 párů na Českolipsku (v dokeské části CHKO 2-3 páry).

74

potápka černokrká (Podiceps nigricollis) – ojedinělě hnízdící. Často hnízdí v koloniích racka chechtavého. K výrazné podpoře populace by přispěla obnova hnízdní kolonie racka chechtavého na Novozámeckém rybníce, která v minulosti čítala 10 000 párů. V současné době racek chechtavý hnízdí ojediněle i v důsledku absence ostrovů (2 ostrovy vybudovány v roce 2008). rybák obecný (Sterna hirundo) – v současnosti nehnízdící, příčinou může být i absence vhodných prostor pro hnízdiště (stabilní nebo plovoucí ostrovy). sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – hnízdí od roku 2001 v kokořínské části a od roku 2004 v dokeské, v současné době je známo hnízdění 4 párů, lze předpokládat i hnízdní výskyt na dalších lokalitách. Všechna hnízda jsou umístěna na skalách a předtím byla obsazena krkavcem velkým. Úspěšnost hnízdění z velké části ovlivňuje predace (zjištěna opakovaná predace kunou a výrem velkým), negativní vliv rekreačních aktivit na úspěšnost hnízdění nebyl zjištěn, ačkoliv ho nelze vyloučit. V území jsou další vhodná stanoviště, po jejichž zatraktivnění (odclonění vhodných skalních stěn, podložky…) by se mohl počet hnízdících párů zvýšit. strnad luční (Miliaria calandra) – zjištěno několik desítek jedinců zimujících na Ješovicku. Počet hnízdících párů není znám, druh by si zasloužil větší pozornost. sýček obecný (Athene noctua) – v posledních letech nezaznamenán. Existuje jeden údaj o možném hnízdění ve Mšeně, který nebyl potvrzen. V posledních letech dochází k hnízdění ve výškových budovách ve městech. Není vyloučeno opětovné osidlování vhodných lokalit. Pro tento druh lze umisťovat speciální budky na vhodné budovy (doposud nebylo realizováno). včelojed lesní (Pernis apivorus) – stabilní hnízdní populace v počtu min. 5 párů. volavka bílá (Egretta alba) – v posledních letech pravidelný výskyt v mimohnízdní době, zejména na rybníce Lhotka a na rybnících v dokeské části. Výskyt souvisí s rostoucími počty volavek v rámci celé ČR. výr velký (Bubo bubo) – početná hnízdní populace v celém území CHKO v počtu 10–15 párů. Území Kokořínska je velmi vhodné pro hnízdění tohoto druhu. žluna šedá (Picus canus) – evropsky významný druh, zaznamenána na několika místech. Početnost není známa. žluva hajní (Oriolus oriolus) – ve vhodných porostech výskyt po celém území CHKO, zejména v lužních porostech podél mokřadů. Savci letouni – Kokořínsko i Dokesko je pro svou pestrost, mozaikovitost a množství skal velmi příznivým prostředím pro populace letounů. Jejich výskyt je pravidelně monitorován na zimovištích a zároveň jsou pravidelně sledovány letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Za poslední období nedošlo v případě zimovišť k výrazným změnám, zatímco v případě jedné ze dvou sledovaných letních kolonií netopýra velkého došlo k výraznému nárůstu početnosti (pravděpodobně přesunem z jiné kolonie). V případě největší kolonie je pravidelně odstraňován trus, neboť se jedná o kolonii v půdních prostorách činžovního domu. Pro ochranu druhů vázaných na dutiny ve stromech jsou v porostech určených ke smýcení označovány vybrané doupné stromy, které jsou ponechávány. Následné kontroly vyvěšených budek pro netopýry neprokázaly jejich výraznější využívání a ve vyvěšování není nadále pokračováno.

3.9. Invazní a expanzivní druhy Podle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. je geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha takový druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Za druhy invazní jsou považovány druhy nepůvodní, které jsou schopny šířit se samovolně na 75

další lokality a zapojovat se do přirozené původní vegetace či ji zcela vytlačit. Druhy expanzivní jsou druhy domácího původu, které se také samovolně šíří na další lokality a na místa, která pro ně nejsou přirozená. Zatímco v případě severní části CHKO je relativně nízké zastoupení invazních druhů dáno nízkým osídlením v minulosti a celkovou vysokou zachovalostí biotopů, tak v případě jižní části je to relativní izolovanost od hlavních koridorů šíření (nivy větších řek, významnější silniční a železniční tahy) a také nepřítomnost větších aglomerací. I přesto se v území šíří mnoho nepůvodních druhů, které mají a nebo by mohly mít negativní vliv nejen na původní druhy, ale na celá společenstva.

3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin V kokořínské části probíhá od r. 1997 systematicky monitoring výskytu invazních druhů. Lokality jsou zpracovány do gisové databáze, která je průběžně aktualizována. Nejčastějším invazním druhem jsou křídlatky (Reynoutria spp.). Největší koncentrace lokalit je v Kokořínském dole a v blízkosti města Dubá. Likvidace tohoto druhu je velmi obtížná. Mezi lety 1999 a 2010 došlo k vymizení druhu pouze na několika málo lokalitách. Na ostatních byl porost značně redukován. Na některých místech byla navázána spolupráce s majitelem pozemku, který provádí likvidaci a kontrolu výskytu. U většiny lokalit byla od roku 2010 likvidace a kontrola přerušena, takže v nadcházejících letech je třeba provést novou revizi lokalit. U tohoto druhu dochází v poslední době nejčastěji k nálezu nových lokalit. Dalším problematickým druhem je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Jeho největší lokality jsou u Tuhaně, Nebužel a Střezivojic. Další výskyty jsou minoritní, jedná se o populace jen několika jednotlivých rostlin. Některé lokality se v průběhu téměř 15 let podařilo úspěšně zlikvidovat, jinde likvidace pokračuje a je třeba provést novou revizi lokalit. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) se vyskytuje především v blízkosti vodních toků a ploch. Největší populace tohoto druhu se nachází u Nových Osinalic a na hranici CHKO mezi Chodčí a Dolní Zimoří. Její likvidace probíhá mechanicky a některé lokality se podařilo zcela zlikvidovat a na dalších byla populace výrazně redukována. Od r. 2007 se k těmto druhům přiřadil i kolotočník ozdobný (Telekia speciosa, Vojtěchov, okolí Tubože), jehož výskyt zatím neohrožuje okolní společenstva, a javor jasanolistý (Acer negundo), který se vyskytuje prozatím velmi omezeně (Lhotka-nádraží, Beškovský důl, Tupadly) a je zhruba od roku 2010 intenzívně likvidován na všech místech výskytu. V teplejších částech CHKO se vyskytuje i trnovník akát (Robinia pseudacacia), který byl v minulosti záměrně vysazován a nyní se na lokalitách udržuje a šíří na místa nová. Akát výrazně ovlivňuje druhové složení bylinného patra a vytváří téměř monodominantní porosty, zarůstá mimo jiné botanicky významná území, především cenné výchozy skal. Tento druh je likvidován v přírodní památce Ronov, kde nejsou v blízkosti známy další zdrojové lokality, a také dochází k jeho likvidaci na hranách skal v přírodní památce Želízky s výskytem kosatce bezlistého. V území byly zaznamenány kromě výše uvedených tyto expanzivní a invazní druhy: borovice vejmutovka (Pinus strobus) – v lesních porostech, roztroušeně, místy hojně, není žádoucí ji nadále vysazovat. Je vhodné zavést monitoring na místech s jejím výskytem a vyhodnotit její šíření na lokalitách, především s ohledem na pískovcové skály. Druh se šíří např. v Kokořínském dole nebo v okolí Stříbrného vrchu. dub červený (Quercus rubra) – vzácně vysazován do lesních porostů. hasivka orličí (Pteridium aquilinum) – hojný druh vyskytující se v návaznosti na lesní společenstva, odkud expanduje do lesních lemů a okrajů popř. až do často cenných lučních biotopů a vzácně i jinam. Je častým průvodcem lesních pasek nebo světlých lesů. Vytváří

76

rozsáhlé prosty a v době vegetačního optima zcela přerůstá a zastiňuje ostatní vegetaci (bylinné patro). Kvůli systému propojených oddenků je velmi obtížné rostlinu likvidovat. jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) – v současnosti je běžně vysazován do lesních porostů (především nivy, vlhké partie lesů, kotlíky, výchozy skal) a podél cest. Místy začíná expandovat do okolní vegetace a v důsledku toho dochází ke změnám bylinného patra (šíření do bezlesí, zastínění skal). laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus) – významný polní plevel a druh rumišť v blízkosti obcí, zatím bez známek invaze do přirozených společenstev. lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) – roztroušeně na celém území, více se vyskytuje v okolí Tubože, Konrádova, Nedvězí, Vrabcova. Vyhledává neobhospodařované loučky, příkopy cest, často se vyskytuje v blízkosti obcí jako pozůstatek po pěstování apod. Na lokalitách místy vytváří rozsáhlejší porosty. netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) – asijská rostlina vyskytující se roztroušeně až hojně na celém území. Do lesních borových komplexů proniká mnohem pomaleji, často je rozšiřována lesní technikou nebo při údržbě lesních cest. Na lokalitách vniká do bylinného patra a často vytváří (sub)dominantu a v případě zlepšení podmínek (prosvětlení, snížení kompetice ostatních druhů) v letním aspektu naprosto dominuje. Nebyla prováděna žádná opatření k omezení výskytu. Vzhledem k tomu, že v území jsou lokality zcela bez výskytu tohoto druhu, je možné uvažovat o její likvidaci na botanicky cenných plochách, aby nedošlo k jejímu dalšímu šíření (již potlačována v přírodní památce Osinalické bučiny). ostružiníky (Rubus sp. div.) – Jejich šíření je celorepublikový jev pravděpodobně související s eutrofizací a synantropizací krajiny. Největší problémy způsobují v lesním hospodářství, kde musí být pravidelně vyřezávány nebo likvidovány herbicidem, dokud mladé stromky neodrostou. Obsazují však i okraje lesů a dlouhodobě neobhospodařované louky. ostřice třeslicovitá (Carex brizoides) – druh velmi často expandující do přirozených i polopřirozených (převážně neobhospodařovaných) mokřadních společenstev (potoční olšiny, vlhké louky), kde vytváří velmi husté porosty téměř bez účasti dalších druhů. Původní druhy rychle ustupují, až následně zcela zmizí. Ostřice třeslicovitá se vyskytuje roztroušeně až hojně na celém území, k menšímu šíření dochází v mokřadních lesích při delším poklesu zamokření. rákos obecný (Phragmites australis) – expansivní druh vyskytující se na mokřadních plochách. třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) – druh v současné době v ČR silně expanduje, na území CHKO se vyskytuje roztroušeně až hojně. Druh snadno osidluje bezlesé plochy. Na obsazených místech se velmi rychle rozšiřuje a vytváří rozsáhlé, téměř monodominantní porosty. Ze všech expanzivních druhů lze tento hodnotit jako nejvíce problematický. vodní mor kanadský (Elodea canadensis) – druh šířící se vodní cestou, byl zaznamenán v Pšovce a následně i ve vodní nádrži Lhotka. vratič obecný (Tanacetum vulgare) – více se šíří na suchých biotopech, v území zatím nevytváří větší porosty. zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) – druhy vyskytující se roztroušeně v okolí Želíz, Tupadel, Zimořského dolu a Dubé.

77

V dokeské části CHKO není prozatím výskyt invazních druhů podrobně zmapován. Je známo několik malých lokalit křídlatky (Reynoutria spp.), z nichž ty významnější jsou pravidelně likvidovány. Znám je výskyt netýkavky žlaznaté (Impatiens glandulifera) z nivy Ploučnice. Její likvidace je však s ohledem na neustálý přísun z horních částí povodí diskutabilní. Borovice vejmutovka (Pinus strobus) se vyskytuje v lesních porostech, nicméně její rozšíření není podrobněji známo. Je vhodné zavést monitoring na místech s jejím výskytem a vyhodnotit její šíření na lokalitách, především s ohledem na pískovcové skály. Vodní mor kanadský se šíří v PR Hradčanské rybníky (větší porosty jsou např. ve Strážovském rybníku, v Břehyňském rybníku jenom minoritně), dále byl zaznamenán na několika místech v Ploučnici. Především v okolí obcí roste netýkavka malokvětá, lupina mnoholistá se nejvíce vyskytuje v okolí Hradčanského letiště; na obdobná stanoviště jsou vázány i invazní celíky. Na některých místech se intenzívně šíří také střemcha pozdní (Prunus serotina) a jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica). Rozšířena je třtina křovištní, která snadno osidluje bezlesé plochy v bývalém výcvikovém prostoru, např. Hradčanské letiště, suchá místa v okolí Novozámeckého rybníka a Jestřebských slatin. V poslední době se začíná šířit i v oblasti Hradčanských stěn. Ostřice třeslicovitá se vyskytuje roztroušeně až hojně na celém území, k menšímu šíření dochází v mokřadních lesích kolem Břehyně a na Jestřebských slatinách, např. v okolí železniční trati.

3.9.2. Invazní a nepůvodní druhy živočichů Z nepůvodních druhů zvěře působí negativně na lesní ekosystémy především muflon (Ovis musimon) a daněk skvrnitý (Dama dama). Z šelem je nutné zmínit norka amerického (Mustela vison), který má často velmi negativní vliv na faunu. Prozatím byl v CHKO zjištěn pouze u Rozprechtického rybníka u Dubé. Ojediněle byl také zaznamenán výskyt psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) a vyloučit nelze výskyt mývala severního (Procyon lotor). Z hlodavců je znám výskyt nutrie (Myocastor coypus) a ondatry pižmové (Ondatra zibethicus). Výraznější vliv na faunu však u těchto druhů nebyl zjištěn. Rybářskými organizacemi zde byly a dosud jsou vysazovány nepůvodní druhy ryb, které se následně mohou stát velkým problémem. Jsou to např. amur bílý (Ctenopharyngopodon idella), tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix) či síh severní (Coregonus maraena), siven americký (Salvelinus fontinalis) či sumeček americký (Ameiurus nebulosus) a také další evropské druhy, které však lze považovat v tomto území za nepůvodní, jako je např. ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) a hlavatka podunajská (Hucho hucho). U většiny vodních ploch na Dokesku bylo také prováděno náhodné a divoké vysazování ryb armádou. Další dva invazní druhy, které dokáží výrazně ovlivnit složení ichtyofauny, a to střevlička východní (Pseudorasbora parva) a karas stříbřitý (Carassius auratus), se ve větších rybnících v dotčeném území zatím neuplatňují. Negativní vliv má především vysazování ryb do tůní vytvářených či obnovovaných Správou pro rozmnožování obojživelníků. V tomto případě jsou často vysazovány i problematické invazní nepůvodní druhy jako sumeček americký či karas stříbřitý. V případě bezobratlých existuje velké množství nepůvodních či invazních druhů, většina z nich však nemá výraznější vliv na původní společenstva. Níže je uvedeno několik vybraných příkladů nepůvodních bezobratlých živočichů. Písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum) Drobný plž zavlečený do Evropy z Nového Zélandu. V současnosti zejména v nižších polohách ČR běžný druh, který se rychle šíří a obsazuje zejména biotopy s nižší trofií a písčitým až kamenitým substrátem (vodní toky, pískovny). I přes vysokou abundanci na některých lokalitách (Pšovka, Liběchovka) nebyl prozatím prokázán výraznější negativní vliv na místní malakofaunu.

78

Plzák španělský (Arion lusitanicus) Invazně se šířící větší plž. Postupně obsazuje jak ruderální stanoviště, tak také vlhčí bezlesá stanoviště v celé CHKO. Pokud by jeho abundance na přírodě blízkých stanovištích výrazně vzrostla, mohlo by dojít k výraznějšímu ovlivnění biocenóz. Rak pruhovaný (Orconectes limosus) Zavlečený severoamerický druh, který se do ČR rozšířil především Labem ze sousedního Německa, kam byl vysazen. Vzhledem k tomu, že je agresivnější a zároveň odolný vůči „račímu moru“, vytlačuje původní druhy. Prozatím byl prokázán v dolním toku Pšovky (okolo Lhoteckého rybníka). Jeho výskyt způsobil i přenesení původce račího moru (houba Aphanomyces astaci) a vyhynutí téměř celé populace raka říčního (Astacus astacus) a raka bahenního (Astacus leptodactylus) v Pšovce. V dokeské části CHKO byl potvrzen ve starých pískovnách v Provodíně (podobně jako želva nádherná - Trachemys scripta).

3.10. Neživá příroda Území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj je lokalitou bohatou na přítomnost zajímavých a hodnotných geologických a především geomorfologických prvků. Důležitost a význam geomorfologie prostoru dokládá i fakt, že rozmanité povrchové tvary v pískovcích byly jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení CHKO Kokořínsko. Území CHKO se typem reliéfu nejen výrazně odlišuje od okolních území, ale představuje i specifický typ pískovcového reliéfu se stupňovitým uspořádáním strukturně denudačních plošin a hustou sítí kaňonovitých údolí, jaký se v jiném území v ČR nevyskytuje. Základní rysy reliéfu tvoří plošiny a údolí, vypouklé tvary se vyskytují převážně na neovulkanitech. Dobře zde lze sledovat vývoj zarovnaného plošinného reliéfu a údolních tvarů. Bohatě zastoupeny jsou i mezo- a mikroformy pískovcového povrchu, jedinečné jsou zejména pokličky (Kokořínský důl), železité inkrustace (Kamenný vrch, Špičák, u Dobřeně, Hvězdy aj.), výklenky (Tisícový kámen, Krápník, u Korců aj.) a pseudoškrapy (především střední část CHKO). V CHKO se nevyskytují rozsáhlá plošinná skalní města, zastoupen je typ okrajového svahového skalního města (např. Planý důl, Rač, Bročky aj.). Vzácnější formy jsou skalní brány a okna, častější jen v Kokořínské vrchovině. Nejznámějším a nejrozsáhlejším územím s převažujícím geomorfologickým motivem ochrany je PR Kokořínský důl. Osou rezervace je údolí potoka Pšovky, zaříznuté do kvádrových (křemenných) pískovců středního turonu. Nestejná rozpustnost různých tmelů a odolnost vůči erozi (zvláště přítomnost poloh železitých pískovců a slepenců) umožnily vznik kaňonovitých údolí a roklí se skalními stupni, menších skalních měst (u Mšena, Vojtěchova) a dalších geomorfologických mezoforem jako římsy, skalní brány, okna, výklenky a jeskyně a zejména pokličky. Ty jsou v klasickém vývoji zastoupeny při ústí kaňonu Močidla do Kokořínského dolu. Reliéfotvorný potenciál Pšovky tkvěl především v erozi a denudaci materiálu a zformování kaňonovitého údolí (střední pleistocén) a akumulační činnosti na středním až dolním toku (svrchní pleistocén). Menší území bohaté na železité inkrustace, pseudoškrapy, voštiny, pískovcové stalagmity s miskou na vrcholu, kamenné hodiny atp. se nachází v okolí pískovcové plošiny s vrcholem Husa (PP Husa). Jedná se o sklaní hřbet složený ze středně až hrubozrnného křemenného pískovce s akumulovanými železivci (limonit). Přírodní památkou s obdobnou geologickou stavbou je i Kamenný vrch u Křenova. Skalní hřbet prosycený železitými (limonit) inkrustacemi, je puklinami rozdělen do bloků, jejichž rozšíření svědčí spolu s úpatními balvanovými haldami o intenzivním pleistocénním mrazovém zvětrávání. Skály tvořené kvádrovými pískovci s vrchními proželezněnými partiemi s reliktním rozvolněným borem jsou částí předmětu ochrany v PP Stříbrný vrch a PP Martinské stěny. Chemické a mechanické zvětrávání je patrné na stěnách v podobě voštin a sklaních říms. Zachovalé skalní defilé je dobře patrné v lokalitách PP Stráně Hlubokého dolu a PP Stráně Truskavenského dolu. 79

Geomorfologicky zajímavá je i 13 m vysoká skalní jehla tvořená silně proželeznělými kvádrovými pískovci v PP Špičák u Střezivojic. Tento útvar je významný značnou koncentrací různých tvarů železivců (růže, trubice, krusty) na malé ploše. Významnými krajinnými dominantami na severu kokořínské části CHKO jsou vrcholy Ronov a Vlhošť (PP a PR). Ronov je solitérní čedičový kužel. Na jeho svazích je možné najít nepravidelně se vyskytující suťová pole a kamenná moře. Vrchol Vlhošť je z hlediska stavby složitější. Převažují zde znělce (centrální část), pískovce, prachovce a čediče. Pískovcové plochy jsou bohaté na pseudoškrapy, výklenky a jiné dutiny. Vypreparované suky terciérních vyvřelin Velký a Malý Bezděz (NPR) se výrazně uplatňují i v dálkových pohledech. Velký Bezděz tvoří deskovitě odlučný sodalitický fonolit (znělec), lom na Malém Bezdězu odkrývá sloupcovitě odlučnou horninu. Vyvřeliny pronikly částečně prokřemenělými pískovci středního turonu a slíny svrchního turonu. Na severním svahu V. Bezdězu je puklinová ledová jeskyně, v jejím sousedství odkrytá malá bazaltová intruze. Dalším výrazným neovulkanickým vrchem je Lysá skála (PP Provodínské kameny), prostřední z řady tří čedičových kuželů tvořených sloupcovitě odlučným olivínickým čedičem. Typické jsou hojné uzavřeniny minerálů (olivín, diopsid, chromspinel, magnetit) a útržků hornin z podloží intruze (svory, ruly, žuly, norit). Tvar kopce byl dotvořen těžbou čediče na štěrk. Historicky-geologickou lokalitou je Novozámecký rybník (NPR), skalní propusti na Bobřím potoce a pod hrází jsou vysekány v odolných křemenných pískovcích jizerského souvrství. Podobně upravené výpusti (ale menšího rozsahu) jsou i u Břehyňského rybníka a Máchova jezera. Bývalou PP Krápník (zrušena 26. 3. 2001) tvoří jeden z největších skalních převisů v ČR s vyvinutými prvky mikroreliéfu (voštiny a skalní dutiny). Mezi lokality vedené na seznamu ČGS jako významné na území CHKO patří ještě Psí kostel, chodbovitá, větvící se jeskyně vzniklá vyvětráním méně odolného pískovce mezi dvěma polohami silně vápnitého pískovce s rekrystalovaným kalcitovým tmelem. Nedaleko je Skalní brána (Panina brána či Ženská brána), která vznikla stejným způsobem. Zajímavé skalní útvary se nacházejí i v dalších částech Hradčanských stěn (Tvarožník, Poklička). V CHKO se nachází velké množství dalších geologicky významných objektů, které nejsou součástí MZCHÚ ani speciálně evidovány ČGS. Převládají samozřejmě pískovcové tvary různých úrovní (od údolních systémů s více patry skal po voštiny), nezřídka jsou však doplněny i průniky neovulkanitů. Případné ohrožení stávajících chráněných prvků neživé přírody je zčásti eliminováno vyloučením těžební činnosti dotýkající se výše zmíněných lokalit. Studie Spudila a Štefka (2002) posoudila ložiska černého uhlí, uranu, helia, sklářských a cihlářských písků jako obtížně přístupná, v současnosti nerentabilní či nahraditelná jinými ložisky vně CHKO. Potenciální ohrožení stávajícího stavu zajímavých geomorfologických lokalit je případně možné zvýšeným turistickým tlakem na lokalitu (dále rozvedené v kapitolách věnovaných rekreaci a turistice) či poškozením při lesní těžbě (pro těžbu stromů na úpatí skal a mezi skalními bloky v ochranných lesích a v I. zóně platí pravidla dohodnutá s lesními správami, díky nimž by k poškozování skal nemělo docházet).

3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Územní systém ekologické stability je dle zákona č. 114/1992 Sb. vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systémém ekologické stability. Hlavním cílem územních systémů ekologické stability je zejména: vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území, ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny a zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).

80

Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb. veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Kostra ekologické stability Pro účely ÚSES je stávající kostra ekologické stability na území CHKO dochována v dostatečném rozsahu a s vhodným umístění jednotlivých prvků, proto je také pro vymezování ÚSES využívána. Pouze v náhorních polohách zemědělské krajiny (okolí Dubé, okraje jižní části CHKO – Mšensko, Brocensko a v okolí Provodínských kamenů) je kostra ekologické stability nedostatečná, a je nutné častější zakládání nových prvků pro zajištění funkčnosti ÚSES. Stav zpracování dokumentace ÚSES Koncepce ÚSES, z které Správa CHKO vychází, a to zejména pro účely územně plánovacích dokumentací a pozemkových úprav, je dána v Mělnickém okrese podkladem: „Okresní generel ÚSES Mělník – sever“, autor: Ing. Milena Morávková, datum: 11/1998. Tento generel byl Správou CHKO v r. 1999 schválen jako plán ÚSES. Pro kokořínskou část CHKO zasahující do Libereckého kraje byla zpracována „Aktualizace a revize vymezení regionálního a lokálního ÚSES na území liberecké části CHKO Kokořínsko“ zpracovatel: Geo Vision spol. s r. o., autor: RNDr. Ing. Miroslav Hájek, datum: 2010. Obě výše uvedené dokumentace jsou kvalitní dokumentací, které odpovídají dnešním standardům pro podklady ÚSES. Při zpracování územních plánů a komplexních pozemkových úprav jsou výše uvedené dokumentace ÚSES Správou CHKO požadovány k zapracování. Pro dokeskou část CHKO (okres Česká Lípa) je problematika ÚSES komplexně zpracována v „Koncepci ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje“ zpracovatel: LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy, autor: ing. Jan Hromek, datum: 2004 (dále jen „Koncepce“), která je promítnuta do nově schválených ZÚR kraje. Koncepce vychází z ÚTP nadregionálního a regionálního ÚSES z roku 1996 upřesněného Institutem regionálních informací, s. r. o., Brno, k 30. 11. 2000 a z revizí ÚSES v kompetenci bývalých OkÚ Liberec a Česká Lípa. Sjednocuje systém v území kraje v kompetenci krajského orgánu ochrany přírody i s návaznostmi vně, a to bez ovlivňování následné odborné projektové přípravy, která podle tohoto řešení upřesní prvky systému dle aktuálního stavu (katastr nemovitostí, jednotky prostorového rozdělení lesa dle platných LHP/LHO, stanovištní poměry, majetkoprávní vztahy…). Koncepce ÚSES hodnotí a konstatuje nedostatky vymezení skladebných částí systému v řešeném území v několika okruzích, které jsou určeny k následnému projektovému i realizačnímu řešení. Standardním problémem jsou územní střety s jinými současnými i navrhovanými liniovými jevy (doprava, sítě technické infrastruktury ap.), kdy Koncepce v návrhové části lokalizuje místa těchto střetů. U navrhovaných staveb je ve většině případů střet řešitelný za předpokladu oboustranných kompromisů stanovených podmínkami již ve fázi projektové přípravy (přemostění, zatrubnění, zahloubení), a to za součinnosti s orgány ochrany přírody. Na území je ÚSES ve všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených interakčních prvků), s návazností na ÚTP nadregionálního a regionálního ÚSES, a je průběžně zapracován v ÚPD obcí. Pouze na menším území CHKO v Ústeckém kraji jsou k dispozici jen starší generely ÚSES, jejichž kvalita neodpovídá současným nárokům. Jde o generel ÚSES pro správní obvod města Štětí nazvaný „Generel lokálního systému ekologické stability krajiny Štětí“, z roku 1994; a druhým generelem ÚSES je „Plán místního územního systému ekologické stability krajiny katastrálních území obcí Snědovice, Bylochov, Křešov...“, z roku 1996, který řeší území správního obvodu obce Snědovice. Na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je Správa CHKO příslušná k vymezení a hodnocení lokálního a regionálního ÚSES. Nadregionální ÚSES náleží ve věcech vymezení

81

a hodnocení do gesce Ministerstva životního prostředí. MŽP zajistilo v roce 2010 prostřednictvím AOPK ČR revizi a aktualizaci nadregionálního ÚSES (na území celé ČR). Popis prvků ÚSES Následující výčet nadregionálních a regionálních prvků vychází ze ZÚR krajů. ÚSES nadregionální, regionální i lokální úrovně je součástí mapové přílohy č. 6. ÚSES nadregionálního významu Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj jsou v současné době vymezeny dvě funkční nadregionální biocentra (NRBC č. 41 Kokořínský důl a NRBC č. 42 Břehyně-Pecopala) a pět nadregionálních biokoridorů (NRBK č. 15 Vědlice – Kokořínský důl, NRBK č. 17 Kokořínský důl – Řepínský důl, NRBK č. 18 Kokořínský důl – Břehyně, Pecopala, NRBK č. 33 BřehyněPecopala - Příhrazské skály a NRBK č. 34 Břehyně-Pecopala - K19). Nadregionální biocentra NRBC č. 41 Kokořínský důl zaujímá (po revizi v roce 2010) rozlohu 1 308 ha. Jde o území s jedinečnou geomorfologií, tvořenou hustou sítí kaňonovitých údolí. Dominantní jsou lesní společenstva, dále společenstva skalních lesostepí, a v nivě vlhké louky a mokřady. Reprezentativním společenstvem je mozaika acidofilních doubrav (L7.3) s acidofilními bučinami (L5.4), které na hranách skal přecházejí v reliktní bory (L8.1); v zamokřených údolních polohách jsou olšové jaseniny (L2.2) a mokřadní olšiny (L1); vzácněji v úživnějších polohách jsou květnaté bučiny (L5.1). Z aktuální nelesní vegetace jsou bohatě zastoupeny rákosiny (M1.1) a vegetace vysokých ostřic (M1.7), na skalách štěrbinová vegetace silikátových skal (S1.2), na lučních biotopech vlhká tužebníková lada (T1.6) a ve vodních tocích (např. potok Pšovka) a nádržích (např. rybník Stříbrník) makrofytní vegetace (V4). Biocentrum je většinou území součástí PR Kokořínský důl a EVL Kokořínsko. NRBC č. 42 Břehyně-Pecopala zaujímá přibližně rozlohu 2938 ha. Zahrnuje jak biotopy lesní - rašelinné bory (L10.2) a smrčiny (L9.2), borové doubravy (L7.3), acidofilní bučiny (L5.4), mokřadní olšiny (L1), tak formace mokřadů (M1.7), silikátových skal (S1.2), vřesovišť, pramenišť, rašelinišť (R2.3) a také vodní plochy (V1F). Biocentrum je součástí EVL Jestřebsko-Dokesko a zasahují sem dvě rezervace NPR Břehyně-Pecopala a PR Hradčanské stěny. Nadregionální biokoridory NRBK č. 15 Vědlice – Kokořínský důl – reprezentují hlavně lesní společenstva. Od NRBC č. 41 Kokořínský důl až k hranici CHKO probíhá osa borová, která dále pokračuje jako mezofilní hájová. Do osy jsou vloženy regionální biocentra (dále jen RBC) č. 1282 Osinaličky a RBC č. 1248 Truskavenský důl a také několik lokálních biocenter. Biokoridor propojuje kostru ekologické stability, je trasován v údolní poloze. Vedle dominantních lesů vede také přes louky, remízy a pole. Koridor prochází EVL Kokořínsko a z části PR Kokořínský důl. NRBK č. 17 Kokořínský důl – Řepínský důl – na území CHKO (polovina trasy) má biokoridor dvě osy, mezofilní bučinou (dolní část svahu) a borovou (sleduje lokality pásu pískovcových skal). Biokoridor vede údolím Pšovky a využívá kostru ekologické stability. Téměř celý biokoridor je součástí EVL Kokořínsko a PR Kokořínský důl. Do osy je vloženo RBC č. 1232 Nebuželský důl a také několik lokálních biocenter. NRBK č. 18 Kokořínský důl – Břehyně, Pecopala – propojuje kokořínskou část CHKO s dokeskou, téměř celá trasa vede lesními porosty, pouze v místech, kde biokoridor opouští území CHKO dochází ke křížení se silnicí III. třídy. Do borové osy, která sleduje hrany skal, je vloženo RBC č. 1231 Vrátenská hora, RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz a několik lokálních biocenter. Biokoridor prochází EVL Kokořínsko, Slatinné vrchy, Velký a Malý Bezděz a stejnojmenou NPR.

82

NRBK č. 33 Břehyně-Pecopala - Příhrazské skály - jihovýchodním směrem od NRBC č. 42 Břehyně-Pecopala k RBC č. 1240 „Radechov“ (již mimo zájmové území) vede 7,5 km dlouhý NRBK tvořený rozsáhlými kulturními bory na stanovištích kyselých borů, místy je jen částečně funkční či funkční. Biokoridor částečně zasahuje do EVL Jestřebsko-Dokesko. NRBK č. 34 Břehyně-Pecopala - K19 – vede severovýchodním směrem od NRBC č. 42 Břehyně-Pecopala, jedná se o lesní (borový) biokoridor, který je částečně funkční, v řešeném území prochází úsek o délce 6,5 km. Biokoridor částečně zasahuje do EVL Jestřebsko-Dokesko. ÚSES regionálního významu Regionální biocentra Na území CHKO je vymezeno 11 funkčních biocenter, obvykle jde o přirozené nebo přírodě blízké biocenózy s převážně lesními porosty: RBC č. 1231 Vrátenská hora, RBC č. 1232 Nebuželský důl, RBC č. 1248 Truskavenský důl, RBC č. 1282 Osinaličky, RBC č. 1286 Plošina Rač, RBC č. 1287 Beškovský kopec, RBC č. 1288 Čap, RBC č. 1302 Vlhošť, RBC č. 1366 Meandry Ploučnice, RBC č. 382 Novozámecký rybník, Konvalinkový vršek a RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz. V roce 2011 vydáním ZÚR Středočeského kraje bylo na území kokořínské části vymezeno další regionální biocentrum č. 531570 Bukový vrch. RBC č. 1231 Vrátenská hora – biocentrum s převahou lesních porostů (borové doubravy, acidofilní příp. květnaté bučiny a bory), na jihu též ovsíkové louky s roztroušenými křovinami, v jižní části vrchol Vrátenské hory sopečného původu s bývalým lomem. Územím je součástí EVL Kokořínsko a prochází zde NRBK č.18. RBC č. 1232 Nebuželský důl – v území převážují lesní podrosty (především borové doubravy) s pískovcovými skálami, biocentrum zahrnuje i část nivy řeky Pšovky s jasanoolšovými luhy, mokřady a vlhkými pcháčovými loukami. Území je součástí EVL Kokořínsko a PR Kokořínský důl, prochází jím NRBK č. 17. RBC č. 1248 Truskavenský důl – lesní porosty se zastoupením borových doubrav a acidofilních bučin, do území částečně zasahuje PP Želízy a prochází jím NRBK č. 15. RBC č. 1282 Osinaličky – lesní společenstva acidofilních bučin, borových doubrav a borů, zastoupeny jsou i vřesoviště. Územím prochází NRBK č. 15 a z biocentra vycházejí dva RBK č. 633 a 627. Biocentrum je součástí EVL Kokořínsko. RBC č. 531570 Bukový vrch – zachovalá lesní společenstva borových doubrav, biocentrem prochází RBK 633 a je součástí EVL Kokořínsko. RBC č. 1286 Plošina Rač – převážně lesní biocentrum (borové doubravy, příp. acidofilní bučiny) s pískovcovými skálami (Rač), při západním okraji do území zasahuje tok Liběchovky s jasanološovými luhy a ovsíkovými loukami. Na biocentrum navazuje RBK č. 626, území je součástí EVL Kokořínsko. RBC č. 1287 Beškovský kopec – lesní biocentrum (borové doubravy a acidofilní bučiny), pískovcové skály, území je součást EVL Kokořínsko, navazují RBK č. 613 a 631. RBC č. 1288 Čap – lesní porosty s převahou borových doubrav, borů a vegetací silikátových skal, pískovcové skály, pískovcový suk na vrcholu Čap. Z biocentra vycházejí RBK č. 626 a 614. Území je součást EVL Roverské skály.

83

RBC č. 1302 Vlhošť – výrazný znělcový vrchol s okolními lesy, převažují bučiny (květnaté i acidofilní), pod vlastním vrcholem Vlhoště též suťové lesy. Z biocentra vychází tři RBK č. 608, 609 a 614. Území je součástí PR Vlhošť a EVL Ronov-Vlhošť. RBC č. 1366 Meandry Ploučnice - je funkční biocentrum lokalizované severozápadně od NRBC č. 42, jeho hranice jsou zpřesněny dle hranic pozemků i LHP a tvoří ho mozaika vodních ploch, luk a lesů. RBC č. 382 Novozámecký rybník, Konvalinkový vršek - je taktéž funkční biocentrum, upřesněné dle LHP a hranic pozemků, a tvoří ho biotopy vodní, mokřadní, luční i lesní. Je propojeno s NRBC č. 42 regionálním biokorodorem č. 611. RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz – zahrnuje dva znělcové vrcholy obklopené acidofilními i květnatými bučinami, součástí je stejnojmená NPR i EVL. Na biocentrum navazuje RBK č. 676 a prochází tudy NRBK č. 18. Regionální biokoridory Regionální biokoridory (dále jen RBK) jsou na území CHKO následující: RBK č. 627, RBK č. 633, RBK č. 628 (část mimo CHKO), RBK č. 631, RBK č. 632 (menší část v CHKO), RBK č. 613 (část mimo CHKO), RBK č. 626, RBK č. 614, RBK č. 609 (část mimo CHKO), RBK č. 608 (část mimo CHKO), RBK č. 611 a RBK č. 676. V Koncepci Libereckého kraje je změněn RBK č. 658 Mimoň-Břehyně, který je nově (až po hranici dokeské části CHKO) součásti NRBC č. 42. Za hranicí CHKO nadále pokračuje jako RBK 658. Biokoridory jsou většinou funkční (v určitých úsecích jsou pouze částečně funkční), tvořené převážně lesními společenstvy. RBK č. 627 – propojuje RBC č. 1282 Osinaličky s RBC 1286 Plošina Rač, lesní a luční biokoridor RBK č. 633 – lesní koridor, který propojuje RBC č. 1282 Osinaličky a NRBC č. 41 Kokořínský důl RBK č. 614 – lesní biokoridor, propojuje RBC č. 1302 Vlhošť s RBC č. 1288 Čap RBK č. 609 – úsek BK na území CHKO převážně lesní, propojuje RBC č. 1302 Vlhošť s RBC Žižkův vrch Bažantnice (již mimo CHKO) RBK č. 608 – na území CHKO lesní a luční biokoridor, propojuje RBC č. 1302 Vlhošť s RBC č. 1303 Velké háje (mimo CHKO) RBK č. 626 – vodní, luční i lesní biokoridor, propojuje RBC č. 1288 Čap s RBC č. 1286 Plošina Rač RBK č. 613 – propojuje RBC č. 1287 Beškovský kopec s RBC č. 1301 Skalní město (již mimo CHKO), převážně lesní biokoridor RBK č. 631 – propojuje RBC č. 1287 Beškovský kopec s NRBC č. 41 Kokořínský důl, lesní, luční, vodní biokoridor RBK č. 628 – územím CHKO vede jen krátký úsek, lesní a luční BK, propojuje RBC č. 1282 Osinaličky s RBC č. 1281 Žerka (mimo CHKO) RBK č. 632 – územím CHKO vede jen krátký úsek, propojuje NRBC č. 41 Kokořínský důl a RBC č. 1243 Strašín-Žebický (mimo CHKO) RBK č. 611 – propojuje RBC č. 382 Novozámecký rybník, Konvalinkový vršek s EVL Břehyně-Pecopala, je to funkční biokoridor, vymezený dle ÚTP na lesních pozemcích a má délku 3 km. Do jeho trasy jsou vložená dvě lesní LBC (č. 127 Dokeské pískovce a mokřady existující, funkční, a č. 128 Dokeské pískovce a mokřady - existující, částečně funkční). RBK č. 676 – propojuje RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz s NRBK 33 Břehyně-Pecopala Příhrazské skály, vede východním směrem od RBC č. 1244 v délce 3,5 km. Jedná se o vymezený, funkční biokoridor, tvořený stanovišti kyselého borůvkového boru. V prostoru bývalé střelnice probíhá výchova porostu.

84

ÚSES lokálního významu Síť lokálního ÚSES je částečně funkční. Navržena byla tak, aby došlo k maximálnímu využití kostry ekologické stability. Kromě doplnění funkční sítě ÚSES především v enklávách orné půdy byly lokální biocentra doplněny také do tras nadregionálních a regionálních biokoridorů (složené biokoridory). Změny nefunkčních prvků na funkční probíhají zejména po schválení komplexních pozemkových úprav. Ve většině obcí je schválen průběh lokálního ÚSES v územních plánech či je připravován nový již se zapracovanou revizí. Realizace ÚSES v krajině Vlastní realizace prvků ÚSES probíhá přednostně v zemědělských polohách, zejména v návaznosti na komplexní pozemkové úpravy. V období 2005-2012 byly Správou CHKO doplněny nefunkční části čtyř lokálních biokoridorů (u Chodče LBK 47, u Vidimi LBK 11, u Nových Tupadel LBK 32 a u Tachova LBK 326/327) a založeno mnoho interakčních prvků jako stromořadí či vegetační pásy (Deštná, Dubová Hora, Blatečky, Vojtěchov aj.). Potenciální konflikty mohou nastat v k. ú. Provodín, kde dochází k těžbě písku a na části k. ú. Hradčany, kde se nachází letiště (na hranici řešeného území).

3.12. Krajinný ráz Kapitola byla zpracována na základě výtahu z odborných studií: Vorel, I. a kol., 2008: Preventivní hodnocení území CHKO Kokořínsko z hlediska krajinného rázu a Preventivní hodnocení Dokeska z hlediska krajinného rázu (Vorel, I. a kol., 2007). Obecná charakteristika Kokořínsko je malebnou kulturní krajinou s vyrovnaným zastoupením kulturních a přírodních hodnot, jejíž rázovitost je určena romantickým geniem loci pískovcových skal. Z hlediska výškové členitosti je Kokořínsko oblastí členité pahorkatiny, která na severu přechází do charakteru členité vrchoviny. Oblast je jedinečná specifickou geomorfologií s převahou kyselých kvádrových pískovců středního turonu, které vytvářejí síť plošin a údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní bludiště, pokličky, skalní brány či okna a další útvary takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v České republice. Skrze pískovcové kry pronikají na povrch neovulkanická tělesa, která tvoří dominanty krajiny – Vlhošť, Ronov, Vrátenská hora, Nedvězí a Maršovický vrch. Krajina v dokeské části CHKO je charakteristická členitou pahorkatinou, rozmanitostí přírodních podmínek, rozsáhlými lesními porosty a řídkou hustotou osídlení. Základní krajinnou matrici oblasti určují lesní porosty (většinou kulturní bory). Druhou spoluurčující krajinnou složkou jsou vodní prvky – tok Ploučnice, Máchovo Jezero, Břehyňský rybník, Novozámecký rybník a navazující mokřadní biotopy. Z hlediska kulturně-historického je kokořínská část CHKO specifická unikátním krajinným rázem kulturní krajiny s vyrovnaným zastoupením lesní a nelesní půdy, historicky podmíněnou absencí průmyslu a rozumným zemědělským využíváním v závislosti na reliéfu krajiny. Pro oblast je typické značné zastoupení lidové architektury jak roubené, tak i zděné, která je jedinečná nikoli sama o sobě, ale především svým harmonickým propojením s okolní krajinou v rámci historické sítě osídlení, které se v celé oblasti rozvíjelo v harmonii s okolní krajinou, takže se zde dnes nachází řada architektonicky unikátních sídel, často i památkově chráněných. Vedle architektury roubené a zděné (používající často řezané pískovcové štuky) najdeme zejména v severní části patřící do Libereckého kraje i stavby hrázděné. Na Dokesku zaujímají sídla, urbanizované a industrializované plochy pouze malou rozlohu. V krajinné matrici jsou další významnou složkou vizuálně otevřené segmenty krajiny, v některých případech s různými fázemi sukcesního vývoje biotopu. Tyto segmenty odkazují na bývalé nebo současné zemědělské využití či osídlení. Enklávy bezlesí ve sníženinách umožňují výhledy na panoramata krajiny či průhledy na krajinné scenérie.

85

Specifické rysy krajinného rázu Terénní reliéf Kokořínsko je typem krajiny, kde se terénní reliéf výrazně podílí na scénické působivosti krajinné scény. Neobyčejná členitost, výraznost přírodních podmínek a nápadnost terénních dominant společně s velkým podílem lesních porostů dává krajině neobyčejnou scénickou bohatost a působivost. Reliéf v Kokořínské části CHKO lze označit za strukturní stupňovinu s hustou sítí kaňonovitých údolí doplněnou neovulkanity (subvulkanity), které jsou soustředěny v okolí Dubé a severně od Mšena, a které se výrazně uplatňují ve tvarech krajiny (Vrátenské hory, Vlhošť, Nedvězí, Velký Beškovský kopec, Špičák, Koňský vrch, Dubová hora, Supí hora či Ronov). Kokořínsko je známé především jako malebná krajina dotvářená rozmanitostí pískovcových skal. Staré názvy Dubské a Mšenské Švýcarsko naznačují již dávno objevené krásy zdejšího kraje. Přírodní skalní útvary vytvořené zejména na úbočích dolů vytvářejí často zvláštní skalní útvary vzniklé selektivním zvětráváním různě odolných vrstev pískovce – pokličky, které se staly také symbolem CHKO. Tyto skalní útvary jsou nejlépe vyvinuty v Přírodní rezervaci Kokořínský důl. Některé skalní útvary byly člověkem často upravovány, ať už z důvodů ryze praktických – vytvoření skalních obydlí (Staráky, Nedamy, skalní mlýn Hlučov), či uměleckých (sochařské výtvory Václava Levého v okolí Želíz). Přestože pískovcové skály a skalní útvary (pokličky, skalní brány, okna a také pseudoškrapy a voštiny) jsou pro Kokořínsko typické, tak dominanty krajiny tvoří obvykle ojedinělé průniky vyvřelých hornin z období třetihor. Z hlediska prostorového uspořádání a geomorfologie tvoří specifické území v západní části Dokeska výběžek Provodínské pahorkatiny, který je na východě ukončený výraznou krajinnou dominantou Provodínských kamenů. Na ně k východu navazuje zalesněný masiv Hradčanské pahorkatiny s výraznou sítí údolí a roklí. Sever Hradčanské pahorkatiny ohraničují členité hřbety zvané Hradčanské stěny. Na jihozápadě navazuje Jestřebská kotlina s Máchovým jezerem. Severně od výše uvedeného území ve směru východ-západ prochází niva meandrující Ploučnice. Východní a jihovýchodní území oblasti zabírá Bezdězská vrchovina, s výraznými výškovými rozdíly a se souvislými lesními porosty. Lesnatost a enklávy kulturní krajiny CHKO Kokořínsko je ve srovnání s okolní zemědělsky využívanou krajinou charakteristická především větším zastoupením lesů, přičemž pravděpodobně celých 72 % plochy lesních porostů je tvořeno dřevinami přirozené druhové skladby. Bohatá lesnatost a tradiční dochované osídlení tohoto kraje způsobuje jeho neobvyklou zachovalost a ojedinělou krásu. Lesní celky prostupují a obklopují enklávy kulturní krajiny, zejména na vyvýšených plochách nad zaříznutými údolí a v okrajových partiích CHKO. Enklávy bezlesí umožňují výhledy na dominanty krajiny, odkud je možno vnímat celková panoramata krajiny, která jsou – stejně jako detailní přírodě blízké scenérie zaříznutých kaňonů a skalních bludišť (měst) – pro tuto krajinu určující. Zemědělské plochy reprezentované ornou půdou jsou v území soustředěny zejména v okrajových částech CHKO. Schéma přírůstků a úbytků ukazuje, že v posledních letech docházelo spíše k nevelkému úbytku zemědělských ploch a zvětšování ploch zalesnění. Území Dokeska je z větší části zalesněno, pouze na západě jsou odlesněné plochy v okolí sídel Provodín, Veselí, Heřmaničky a Vlčí Důl. Kulturní dominanty Vzhledem k platformě terénního reliéfu nemá území Kokořínska centrální (hlavní) kulturní dominantu. Pro severní část území je nejvýraznější dominantou vrch Ronov se zříceninou

86

stejnojmenného hradu. V centrální části Kokořínska jsou další kulturní dominanty: hrad Kokořín a zámek Houska. Hrad Kokořín, který představuje jeden ze symbolů Kokořínska, má současnou romantizující podobu z počátku 20. století. Renesanční zámek Houska byl přestavěný z původně gotického hradu. Hrad Kokořín a zámek Houska se významně uplatňují v rámci dílčích dálkových průhledů. Na Kokořínsku se vyskytuje též řada dalších dílčích dominant, zejména staveb kostelů na vyvýšených polohách (kostel sv. Vojtěcha v Kruhu, kostel sv. Jiří na Hradsku, kostel sv. Martina ve Vidimi, kostel sv. Jakuba Většího v Bořejově, kostel Všech svatých ve Stvolínkách, kostel Nalezení sv. Kříže v Dubé, evangelický kostel v Nebuželích), zámek ve Vidimi, rozhledna v areálu Slavína v Tupadlech, pozůstatky skalních hrádků (Čap, Pustý zámek), i technické stavby (vodárna ve Vidimi, rozhledna na Vrátenské hoře). Na území Dokeska je zásadní kulturní dominantou hrad Bezděz na stejnojmenném vrchu, který se nachází v jihovýchodní části nového území CHKO. Osídlení a struktura sídel Stávající struktura osídlení vznikala na Kokořínsku v průběhu tisíciletí od doby kamenné až do konce středověku, kdy byla základní síť dobudována. Osídlování se šířilo od Labe v údolí Liběchovky a směrem na Mšensko paralelně s obchodními cestami ze středních Čech do Lužice. Z těchto základních údolních tras se postupně odpojovaly podružné cesty směrem do vyšších poloh, které byly zastavovány řidčeji (více kap. 2.8. Vývoj osídlení). Typy sídel určovala doba, v níž se zakládaly, a jejich situování v krajině – sídla údolní, sídla v rovině či mírně svažité poloze. Podle půdorysného uspořádání existují v oblasti různé druhy zástavby (vsi návesní včetně koncových lesních návesnic, vsi lánové, vsi ulicové, velkou skupinu tvoří obce smíšené se starší návsí a mladšími ulicovkami nebo menšími shluky sociálně slabší zástavby či nepravidelná nebo rozptýlená zástavba). Vlastní architektura obydlí není na celém území CHKO jednotná. Prolínají se zde různé typy lidové architektury bez možnosti přesnějšího územního vymezení (více kap. 4.6. Výstavba). Nedílnou součástí a jedním z charakteristických prvků vývoje obydlí v CHKO jsou umělé jeskyně, skalní obydlí i tzv. skalní mlýny.

Členění území na oblasti a místa krajinného rázu a jejich charakteristika Prostorové a charakterové členění území Kokořínska a Dokeska je odvozeno od charakterových odlišností pozorovatelných vizuálně v obrazu krajiny, zejména od georeliéfu, vegetačního krytu a charakteru osídlení. Členění části Kokořínsko (oblasti a místa krajinného rázu): OKR A – Vlhošť – Dubová Hora MKR A.1 Blíževedly-Holany MKR A.2 Hvězda-Domašice MKR A.3 Loubí OKR B – Údolí Liběchovky MKR B.1 Dubá MKR B.2 Bylochov MKR B.3 Brocno MKR B.4 Ješovice MKR B.5 Deštná MKR B.6 Chudolazy MKR B.7 Tupadly OKR C – Beškovský kopec – Vrátenská hora MKR C.1 Panská Ves – Blatce MKR C.2 Týn-Žďár MKR C.3 Houska-Nosálov

87

OKR D – Supí hora OKR E – Spálený vrch – Vidim MKR E.1 Vidim MKR E.2 Sitné MKR E.3 Vysoká OKR F – Kokořínský důl MKR F.1 Tubož MKR F.2 Vojtěchov MKR F.3 Kokořín MKR F.4 Mšeno MKR F.5 Kanina MKR F.6 Nebužely Členění části Dokesko (oblasti a místa krajinného rázu): OKR A.1. Jestřebská kotlina MKR A.1.1 Kotlina Robečského potoka MKR A.1.2 Kotlina Břehyňského potoka OKR A.2 Hradčanské a Provodínské skály MKR A.2.1 Provodínské kameny MKR A.2.2 Hradčanské bučiny OKR A.3. Povodí Ploučnice MKR A.3.1 Heřmaničky MKR A.3.2 Hradčanské rybníky OKR A.4. Bezděz MKR A.4.1 Bezdězská vrchovina MKR A.4.2 Skalská tabule Oblasti krajinného rázu (OKR) mají identifikované hlavní znaky spoluvytvářející krajinný ráz a v návrhové části jsou stanoveny základní cíle a podmínky ochrany identifikovaných znaků. Charakteristika oblastí krajinného rázu U oblasti krajinného rázu „OKR A – Vlhošť – Dubová Hora“ je vizuální charakteristika – projev znaků přírodních, kulturních a historických charakteristik v krajinné scéně – velmi výrazná a rozlišitelná. Základním rysem je rozdílnost charakteru krajiny v severozápadním cípu CHKO s otevřenější krajinou s dominantou Ronova, vypínající se nad sníženinou Bobřího potoka s působivými scenériemi Holanských rybníků, a přechod do lesnatého území skalního města s výraznou dominantou Vlhoště na okraji. Vizuálně otevřená krajina na severu umožňuje vnímání výrazných symbolů krajiny – Ronova a Vlhoště, ale většina území má nepřehledný charakter se zářezy skalnatých údolí směřujících převážně od severozápadu k jihovýchodu (Vlhošťský důl, Dlouhý důl, Spálený, Valečský, Kraví, Komáří, Čapský). Sídla jsou rozmístěna většinou po obvodu lesnatého území skal a jsou orientována do okrajů zemědělsky využitelné krajiny. K jihovýchodu přechází celek A méně výraznou partií krajiny do celku B, jehož osou je koridor říčky Liběchovky. Krajinná scéna vyniká nejenom výrazností horizontů s terénními dominantami uplatňujícími se především v panoramatech okrajových poloh a v pohledech z exteriéru, ale též působivostí a bizarností skalních partií a zaříznutých údolí (dolů) v interiéru celku. Výrazná je harmonie zástavby a krajinného rámce, která vytváří významné estetické a kulturní hodnoty. Určujícím rysem vizuální charakteristiky „OKR B – Údolí Liběchovky“ je uzavřenost zahloubeného údolí Liběchovky, otevírajícího se do krátkých bočních údolí přítoků. Prostorové otevření představuje údolí Zakšínského potoka výrazně ovlivňující výraz krajinné scény severní části krajinného celku. Na západě navazuje na mohutný lesnatý koridor Liběchovky a jejích bočních údolí náhorní poloha zemědělské krajiny s poměrně velkoplošnou strukturou polí a lesů. V pohledech k východu se otevírají širší panoramata s lesnatými horizonty Kokořínska. Charakteristickým rysem obrazu krajiny je na jedné straně

88

přítomnost velkých lesních celků provázejících tok Liběchovky a oddělujících jej od okrajů zemědělské krajiny a na druhé straně poměrně neklidný charakter údolí, ve kterém leží ve stísněném prostoru vedle sebe cenné přírodní polohy (PR Mokřady dolní Liběchovky) a frekventovaná silnice, cenné lokality lidové architektury (Medonosy, Chudolazy) a zástavba bez většího počtu významnějších architektonických a památkových hodnot (Želízy, Tupadly). Koridor údolí Liběchovky se projevuje jako soustava vzájemně vizuálně oddělených prostorů sledujících zákruty říčky. Vizuální charakteristika „OKR C – Beškovský kopec – Vrátenská hora“ je specifická a odlišná od ostatních částí Kokořínska. Síť kaňonovitých údolí rozřezávajících krajinu je provázena výraznými lesnatými výšinami a hřebeny. Jedná se v západní části oblasti o masiv Beškovských kopců (474 m n. m.) s hřebenem, táhnoucím se k jihovýchodu a o Houseckou vrchovinu s členitým lesnatým masivem Vrátenské hory (508 m n. m.). Reliéf je poměrně výrazný a vytváří rozlišitelné siluety, zdůrazněné navíc kulturními dominantami – zámkem Houska a rozhlednou na Vrátenské hoře. Značné převýšení hlavních vrcholů vytváří dynamický obraz krajiny a dojmově prohlubuje a dramatizuje scenérie zaříznutých údolí. Tento segment krajiny vyniká značnou odloučeností, klidem a absencí frekventovaných komunikací. Vesnická zástavba vyniká jedinečnými soubory lidové architektury a harmonií zástavby a krajinného rámce. „OKR D – Supí hora“ vyplňuje vnitřní část CHKO a představuje nejvýraznější charakter nepřehledné lesnaté skalní krajiny s dramatickými údolími a drobnými náhorními bezlesými polohami s velmi řídkým venkovským osídlením a s obcemi vynikajícími dochovanou urbanistickou strukturou a stavbami lidové architektury. Krajina vyniká jedinečnými přírodními i estetickými hodnotami, uzavřeností prostorů zaříznutých údolí a překvapivými scenériemi členité prostorové skladby. Obce, jakými jsou např. Nedvězí, Střezivojice, Nové Osinalice nebo Vidim, vytvářejí v krajině harmonické enklávy osídlení. Velká část území je lesnatá, neosídlená a zemědělsky neobdělávaná, vyniká přírodě blízkými scenériemi, skalními partiemi a skalními dominantami. Členitý skalnatý terén a lesní porosty charakterizují největší měrou obraz této krajiny. Oblast „OKR E – Spálený vrch – Vidim“ vytváří náhorní polohu rozřezanou hlubokými údolími mezi koridorem Kokořínského dolu a koridorem Liběchovky. Nad pravým břehem Pšovky leží terénní předěl – rozvodí Pšovky a Liběchovky, a proto všechna údolí (Šemanovický důl, Truskavenský důl, Sitenský důl a další) směřují k západu, do údolí Liběchovky. Mezi zářezy dolů se rozkládají náhorní polohy se zemědělskou půdou. Krajina má proto větší otevřenost a větší měřítko než většina území CHKO. Vesnická sídla leží v náhorní poloze na okrajích zemědělské půdy a mají různorodou kvalitu zástavby. Některá z nich, jako Truskavna, Šemanovice nebo Vidim, mají dochovanou urbanistickou strukturu a cenné stavby lidové architektury, jiné (Bosyně, Vysoká) mají vedle tradičních objektů větší množství objektů přestavěných. Směrem k Vysoké se typický charakter krajiny vytrácí a nabývá charakteru zemědělské krajiny s otevřenými panoramaty a s velmi různorodou zástavbou obcí (Vysoká). Estetické hodnoty tkví v kontrastu přehledných náhorních poloh a hluboce zaříznutých dramatických údolí, v kontrastu otevřených a uzavřených prostorů, kontrastu širokých panoramatických pohledů a proměnlivých dílčích scenérií. Spočívají též v působivosti přírodě blízkých scenérií skalnatých údolí a v mimořádné harmonii zástavby a krajinného rámce (Truskavna). Oblast krajinného rázu „OKR F – Kokořínský důl“ je jednou z oblastí krajinného rázu, která je pro charakter CHKO zcela reprezentativní. Není to jenom kulturní dominantou hradu Kokořín, ale také mohutností údolí Pšovky a zaříznutých bočních údolí. Vedle jedinečných přírodních hodnot PR Kokořínský důl zahrnuje oblast i náhorní polohy přechodu lesnatého koridoru Pšovky a bočních údolí do zemědělské krajiny. V oblasti se tak vyskytují vedle cenných lokalit s lidovou architekturou i znaky vlivu rekreačního využití a vysoké návštěvnosti území a rovněž zemědělské obce se zástavbou, ve které se dochoval jenom malý počet tradičních objektů lidové architektury (Nebužely). V oblasti se vyskytují partie skalní krajiny s vysokou estetickou atraktivností a s dominancí přírodě blízkých scenérií. Stejně tak je zde možno nalézt venkovská sídla s vynikající lidovou architekturou a harmonickým souladem zástavby a krajinného rámce (Olešno, Jestřebice, Tubož).

89

Oblast krajinného rázu – OKR A.1 Jestřebská kotlina je tvořená sníženinou Břehyňského a Robečského potoka s velkými vodními plochami Břehyňského rybníka, Máchova jezera a Novozámeckého rybníka. Jde o jižní část Máchova kraje, která je severně výrazně ohraničená Provodínskou a Hradčanskou pahorkatinou. Krajina je cenná přírodními hodnotami (NPR Břehyně – Pecopala, NPP Swamp, PP Konvalinkový vrch, PR Slunečný Dvůr a NPR Novozámecký rybník). Charakteristické je střídaní otevřených segmentů a lesních porostů s výraznými krajinnými scenériemi. Z otevřených prostorů se uplatňují krajinná panoramata. Krajina je vizuálně ohraničená výraznými geomorfologickými dominantami. Jedinečné přírodní a estetické hodnoty představují vodní a mokřadní biotopy Novozámeckého a Břehyňského rybníka. Za jedinečné lze rovněž označit vizuální uplatnění Bezdězu v průhledech mimo předmětnou oblast krajinného rázu. Negativně se z hlediska krajinného rázu uplatňuje rekreační zástavba v okolí Máchova jezera. Oblast krajinného rázu – OKR A.2 Hradčanské a Provodínské skály je ústřední částí Máchova kraje s reliéfem rozčleněné pískovcové tabule. Za jedinečný znak lze označit reliéf rozbrázděné pískovcové tabule dotvářený vulkanickými vrchy (Dub, Pec). Specifickou součástí této tabule jsou Hradčanské stěny, se zajímavými skalními útvary. Výraznou a jedinečnou dominantou krajinné scény západní části oblasti jsou Provodínské kameny. Oblast krajinného rázu – OKR A.3 Povodí Ploučnice je tvořena terénní sníženinou toku Ploučnice a Hradčanských rybníků, navazující od jihu na Hradčanskou a Provodínskou pahorkatinu. OKR je tvořen dvěmi místy krajinného rázu. Charakter OKR je zásadním způsobem určen přirozeným meandrujícím tokem Ploučnice. Do lesních porostů je uzavřený koridor Ploučnice, na který jsou navázána sídla a otevřené prostory s průhledy na Provodínské kameny (Heřmaničky), ale i Hradčanskou pahorkatinu (Veselí). Sídla jsou prostorově harmonicky zapojená do krajinného rámce okolí. Romantický charakter má lesnatá krajina v okolí Hradčanských rybníků. Krajinná matrice rozsáhlé oblasti krajinného rázu – OKR A.4 Bezděz je tvořená souvislými lesními porosty Bezdězské vrchoviny s několika otevřenými krajinnými segmenty. Jedinečnou dominantou je vrch Bezděz, dalšími významnými vrchy jsou Slatinné vrchy a Malá a Velká Buková. OKR je rozdělena na dvě místa krajinného rázu. Krajina s dominancí lesních porostů je typická mírně zvlněným reliéfem s výraznými krajinnými dominanty vulkanických suků, s výškovou členitostí charakteru vrchoviny. Jedinečným prvkem jsou neovulkanické vrcholy Velkého a Malého Bezdězu, s typickou siluetou, vytvářející scéničnost, jež se výrazně uplatňuje v krajině. Přehledné vymezení oblastí krajinného rázu je vyznačeno na mapové příloze č. 12. Charakteristika míst krajinného rázu Místa krajinného rázu (MKR) jsou dle soustředěnosti, cennosti a významu znaků a hodnot krajinného rázu rozděleny (delimitovány) do „pásem odstupňované ochrany“, podle nutnosti různé přísnosti ochrany jednotlivých znaků při hodnocení vlivů navrhovaného záměru. - Pásmo A – Území s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu. - Pásmo B – Území s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu. - Pásmo C – Území se zvýšeným stupněm ochrany krajinného rázu. MKR A.1 Blíževedly-Holany zahrnuje severní okraj západního cípu CHKO. Zemědělská krajina stoupá od sníženiny Holanských rybníků k lesnatému masivu dominanty Vlhoště a k jedinečné dominantě Ronova. Otevírají se zde pohledy z území CHKO do okolní krajiny a rovněž území CHKO upoutává v krajinné scéně významnými terénními dominantami. Jedná se o krajinu velkého měřítka a výrazných kontrastů terénních dominant v otevřených přehledných prostorech. V rámci CHKO je to krajina netypická, připomínající spíše dynamickou krajinu jihozápadního Dokeska. Prostor A.1 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.

90

MKR A.2 Hvězda-Domašice zahrnuje nejcennější část krajiny západního výběžku CHKO, a to lesnatou krajinu skalních měst s drobnými venkovskými sídly po obvodě členitého a málo prostupného územní se spletí skalnatých kaňonů a bočních údolí. Je to krajina bizarních scenérií, proměnlivé prostorové skladby, velké dynamiky a neobyčejné členitosti. V sídlech se velmi často dochovala historická urbanistická struktura a tradiční lidová architektura. Význačné je u těchto sídel na málo frekventovaných trasách klid a harmonický soulad s krajinným rámcem. Prostor A.2 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR A.3 Loubí představuje okraj východního cípu CHKO vůči zemědělské krajině Holan, Pavlovic a Chlumu. Tento přechod je narozdíl od jiných partií CHKO pozvolný a vyznačuje se četnými znaky estetické atraktivnosti. Je to přítomnost dramatického skalnatého údolí Dolského potoka s Čertovou roklí, Roklicí a Dolským dolem, přičemž tato cenná území leží již vně hranic CHKO. Vlastní okraj CHKO je rozčleněn koridory vegetace v mírných sníženinách a rychle přechází do členitých okrajů lesního masivu Roverských skal. V nepřehledné krajině menšího měřítka vyniká harmonie drobných sídel a krajinného rámce. Prostor A.3 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.1 Dubá je segment otevřené krajiny západně od Dubé a je jediným takto uceleným prostorem těchto dimenzí na území CHKO, který má výhradně charakter intenzivně využívané zemědělské krajiny. Jedná se o krajinu velkého měřítka, bez prostorového členění a prakticky bez strukturní nelesní zeleně. V panoramatech těží z členitých horizontů okolní krajiny a z blízkosti okrajů lesních masivů. V tomto typu krajiny nevznikají znaky estetické atraktivnosti, i když lze nalézt zajímavé dílčí scenérie. Jediným sídlem je město Dubá s velmi různorodou zástavbou, s cennou architekturou a památkami, ale bez výrazně určujícího významu pro pozitivní hodnoty krajinného rázu. Prostor B.1 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.2 Bylochov leží při okraji CHKO a zahrnuje segment zemědělské krajiny. Náhorní poloha rychle spadá do údolí Zakšínského potoka a Obrtky. Okraje lesních masivů vnitřní části CHKO jsou velmi členité a vybíhají z nich vegetační pásy nelesní zeleně korespondující s terénním reliéfem. Pohledy do vnitřku CHKO jsou příznivé a díky lesnatým členitým horizontům, vznikají i pozitivní znaky krajinné scény. Vcelku však tento segment krajiny nevyniká harmonickým měřítkem nebo jasným prostorovým vymezením. Obec Bylochov, Nová Ves nebo Mošnice nepatří k nejatraktivnějším v CHKO, přesto však jsou harmonicky zapojeny do krajinného rámce a objevují se v nich cenné stavby lidové architektury. Prostor B.2 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.3 Brocno je segment zemědělské krajiny v náhorní poloze, který přechází plynule mimo území CHKO. Charakter intenzivně využívané zemědělské krajiny nevytváří znaky estetické atraktivnosti. Chybí strukturní prvky nelesní zeleně, měřítko je velké a nelze hovořit o měřítku harmonickém. Zajímavé jsou pohledy k východu – přes údolí Liběchovky do nitra CHKO. Výrazně členité okraje lesních porostů, odpovídající členitosti reliéfu, jsou pozitivním znakem prostorového členění. Zemědělské obce mají velmi různorodý charakter zástavby. Brocno má čitelný historický střed obce a některé cenné objekty, celkově je však zástavba silně pozměněná dostavbami, novou výstavbou a nevytváří hodnotnou součást charakteru krajiny. Prostor B.3 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.4 Ješovice zahrnuje rozsáhlý lesní masiv v jihozápadním cípu CHKO. Lesní masiv skrývá četné skalní partie, s výjimkou prostoru kolem Ješovic neobsahuje plochy bezlesí. Možností vnímání charakteru krajiny, resp. znaků krajinného rázu je možné pouze v lesních interiérech, které vynikají (zejména ve skalních partiích) pozitivními znaky. Prostor Ješovic je vklíněn do okraje lesního porostu, ale otevírá se dojmově již k toku Labe. Výhledy jsou soustředěny na technickou dominantu elektrárny Mělník. Prostor B.4 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.5 Deštná krajinný prostor propojuje skalní město pod Vlhoštěm s centrálním prostorem kolem masivu Supí hory. Je to mírná, příjemná krajina bez dramatických zářezů a bizarních skal. Vyniká v ní harmonický vztah ploch luk a pastvin vůči souvislým lesním porostům. Tok Zakšínského potoka přitéká z rozložitých pastvin do sevřenějšího údolí

91

lemovaného skalními věžemi. Obce vynikají výraznou harmonií zapojení do krajinného rámce a v prostoru se vyskytuje celá řada cenných objektů lidové architektury. Zatímco údolí Liběchovky i Zakšínského potoka mají uzavřené horizonty a jasně vymezené prostory menšího měřítka, z vyvýšených poloh se otevírají pohledy přes lesnaté horizonty. Prostor B.5 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.6 Chudolazy je krajinný segment mohutného údolí Liběchovky, od Tupadel na jihu k soutoku se Zakšínským potokem na severu. Přestavuje výrazně vymezený koridorový prostor s lesnatými strmými svahy, ohraničený výraznými terénními horizonty, uzavírajícími dílčí prostory zákrutů údolí vnímané z otevřených ploch nivy Liběchovky. Prostor vyniká přírodními hodnotami koridoru potoka a přilehlých nivních poloh (PR Mokřady dolní Liběchovky) a cenností některých partií tradiční zástavby s cennou architekturou a s objekty lidové architektury. Koridor Liběchovky je ale také dopravním koridorem silnice I/9 se značným provozem a vlivem na charakter zástavby (přestavby objektů). Prostor B.6 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR B.7 Tupadly zahrnuje část dolního toku Liběchovky mezi obcemi Želízy a Tupadly. Je tvořen nivou vodoteče – zřetelně ohraničenou strmými lesnatými svahy a ve velké části vyplněnou mokřady (PR Mokřady dolní Liběchovky). Vznikají zde působivé scenérie přírodě blízkých partií dna údolí a průhledy výrazně koridorovým prostorem údolí. V krajině se uplatňují cenné objekty v historických obcích Želízy a Tupadly (věž zámku Slavín v Tupadlech) včetně objektů lidové architektury a částečně dochované urbanistické struktury obcí. Ráz krajiny také spoluurčují četné přestavěné objekty, novostavby a rekreační chaty. Prostor B.7 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR C.1 Panská Ves – Blatce je velmi rozmanitý segment krajiny zahrnující lesnatý masiv Beškovských kopců a členitou krajinu údolí Liběchovky na severozápadní straně a krajinu horního toku Pšovky na jihovýchodní straně. Ze severovýchodu sem zasahuje otevřenější zemědělská krajina jižního Dokeska. V takto rozmanité krajině vynikají vzájemně oddělené a charakterově specifické dílčí prostory se stopami historického osídlení a s dochovanými objekty lidové architektury uprostřed pastvin, luk a lesů. Charakteristická jsou zaříznutá údolí se scenériemi uzavřenými strmými svahy a skalními partiemi. Krajina vyniká odloučeností a působivostí harmonie staveb a krajinného rámce a přírodě blízkých partií. Prostor C.1 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR C.2 Týn-Žďár zahrnuje území severovýchodního okraje CHKO. Jedná se o enklávu zemědělské krajiny s cennými obcemi Kruh a Žďár, sevřenými mezi okraji lesních masivů Polomených hor a Bezdězských lesů. Území je tvořeno skladbou otevřených zemědělských ploch, lesních porostů s velmi členitými okraji, nelesní zelení a porostů vázaných na zahlubující se údolí a další tvary reliéfu. Vzniká velmi zajímavá skladba krajiny se souvislými lesnatými horizonty. Obce mají převážně dochovanou tradiční urbanistickou strukturu a přítomny jsou cenné objekty lidové architektury. Prostor C.2 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR C.3 Houska-Nosálov je velmi členitá a rozmanitá krajina s lesnatými masivem Housecké vrchoviny s dominantami Housky a Vrátenské hory, tvořící prostorové rozhraní ke krajině jižního Dokeska navazující na severní okraj CHKO. Hornatý lesní masiv se jižně rozčleňuje hlubokými údolími a na plošinách se otevírají enklávy zemědělské krajiny. Prostor je poměrně málo osídlen, velkou část území pokrývají lesní porosty. Specifickým znakem prostoru je přítomnost kulturních dominant zámku Houska a rozhledny na Vrátenské hoře. Prostor je na západě ohraničen skalnatým údolím Pšovky a cennými partiemi Houseckého údolí. V členité krajině vynikají obce s objekty lidové architektury a s harmonickým zapojením zástavby do krajinného rámce (Nosálov, Vojetín, Myší díra). Prostor C.3 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. Místo krajinného rázu D je totožné s oblastí krajinného rázu D (viz výše). Prostor D je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR E.1 Vidim je segment s velmi výraznou strukturou terénního reliéfu. Vytváří mezi hlubokými lesnatými údolími Vidimského dolu a Sitenského dolu náhorní plošinu – s výšinou Vidim (348 m n. m.), která je jasně ohraničenou plochou zemědělské krajiny. Hluboká údolí, provázená místy skalními útvary, jsou natolik široká, že vytvářejí vnitřní zcela uzavřené

92

koridorové prostory. Vzniká tak kontrast otevřené zemědělské krajiny se vzdálenými horizonty a údolních prostorů menšího měřítka. Do krajinného prostoru zasahují při obvodu pouze dvě sídla – Tupadly s výběžkem zástavby do Hlubokého dolu a Vidim. Vedle upravených a přestavěných objektů (Tupadly) se v krajině projevují významné cennosti lidové architektury a historické urbanistické struktury obcí. Prostor E.1 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR E.2 Sitné. Okraje lesních porostů Sitenského dolu a koridor Šemanovického dolu vymezují segment zemědělské krajiny dále prostorově rozdělený lesnatým dolem východně přiléhajícím k obci Sitné. Na jihu je prostor ohraničen mohutným lesnatým zářezem Truskavenského dolu. Prostor tak vyniká přítomností četných znaků a hodnot přírodní charakteristiky. Obec Sitné, ležící ve velmi zajímavé krajinné poloze na ostrohu, má, vedle některých cenných tradičních objektů a dochované urbanistické struktury, harmonii zapojení do krajinného rámce částečně narušenou zemědělským areálem. Vesnická sídla ležící na terénní hraně pravobřežního srázu Šemanovického dolu vynikají stopami dochované urbanistické struktury a souladu zástavby s terénními podmínkami a přítomností významných cenností lidové architektury (Truskavna). Prostor E.2 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR E.3 Vysoká je ohraničen významnými krajinnými segmenty – Truskavenským dolem a Kokořínským dolem; na jihozápadě přechází do otevřené zemědělské krajiny. Zatímco severní část prostoru má velmi členitý terén s množstvím mezí, drobných lesíků a remízů vytvářejících mozaiku zemědělské krajiny v členitém reliéfu, jižní část s velkou zemědělskou obcí Vysoká se vyznačuje otevřeností s dalekými výhledy a absencí prostorového členění. Charakter zástavby Vysoké a Bosyně je navzdory přítomnosti některých cenných objektů velmi pozměněný přestavbami a novostavbami a v krajinné scéně se projevuje pozitivně z větších vzdáleností dominantní polohou na terénním horizontu a projevem dílčích kulturních dominant. Cíp prostoru táhnoucí se k severu sleduje okraj Šemanovického dolu a přibližuje se k okraji Kokořínského dolu. Prostor E.3 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR F.1 Tubož zahrnuje podivuhodnou krajinu spleti údolí a hřbetů, skal, lesů a náhorních otevřených prostorů mezi Kokořínským dolem, Konrádovským dolem a rozvodím Pšovky a Liběchovky. Krajina vyniká rozmanitostí, prostorovou bohatostí, uzavřenými prostory zaříznutých údolí s působivými scenériemi skalních útvarů, vyhlídkami do okolní krajiny z náhorních poloh a osamělými obcemi s více či méně dochovanou urbanistickou strukturou, cennou lidovou architekturou a zřetelně harmonickým zapojením do krajinného rámce. Obce jako Tubož či Dobřeň jsou příkladem hodnot kulturní a historické charakteristiky, ale i další obce jako Střezivojice či Jestřebice vynikají rázovitostí zástavby. V krajinném prostoru se nacházejí četné přírodní hodnoty zahrnuté do území PR Kokořínský důl, PP Prameny Pšovky či PP Špičák u Střezivojic. Prostor F.1 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR F.2 Vojtěchov zahrnuje horní část Kokořínského dolu s lokalitou Jestřebicka na pravém břehu Pšovky s náhorními plošinami otevřené krajiny rozřezané hlubokými údolími (Vojtěšský důl, Černá díra) a s výhledy do dalších částí CHKO (zejména k východu). Zahrnuje též levobřežní část lesnatých bohatě rozčleněných svahů stoupajících k náhorním polohám okrajů zemědělské krajiny kolem obcí Sedlec a Mšeno. Tato levobřežní část vyniká jedinečnými scenériemi skalního města s početnými skalními tvary. Lesní masivy skrývají nečetné prvky osídlení, které však ve velmi odloučených polohách vynikají harmonií zástavby, krajinného rámce a cenností lidové architektury (Ráj, Vojtěchov, Olešno). Krajina vyniká výraznou harmonií měřítka a estetickou atraktivností. Prostor F.2 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR F.3 Kokořín zahrnuje hlavní část Kokořínského dolu, včetně ústřední krajinné a kulturní dominanty – hradu Kokořín. Mohutné údolí Pšovky se zákruty a údolími bočních přítoků je formováno do koridoru vizuálně vzájemně více či méně oddělených dílčích prostorů, zřetelně vymezených strmými skalnatými svahy. Široká niva údolí vytváří koridorové prostory – často s vodními plochami (Harasov, Kačírek, Špaček). Rekreačně atraktivní a komunikačně poměrně frekventované údolí (zejména až po Kokořín) nese stopy

93

přestaveb objektů, novostaveb a změny struktury zástavby, takže zaniká stíraná tradiční struktura sídel a vzácné jsou dochované objekty lidové architektury. Přesto jednotlivé partie Kokořínského dolu vynikají, jak přírodními hodnotami, tak výraznou estetickou atraktivností. Prostor F.3 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR F.4 Mšeno zahrnuje okrajové území CHKO při východní hranici od Nosálova na severu až po Kaninu na jihu. Jedná se o náhorní polohy zemědělské krajiny ohraničené na západní straně členitými okraji lesních porostů a na východě se otevírající do navazující zemědělské krajiny Mladoboleslavska. V CHKO má toto území funkci tzv. buffer zone, tedy nárazníkového pásma chránícího okraje nejcennějších poloh CHKO. Přitom však v některých částech i tato krajina vyniká kontrastem otevřených ploch a dramatických zářezů skalnatých roklí (v okolí obce Kanina). Město Mšeno má zástavbu doplněnou o přestavby i novostavby. Přesto je zde přítomna cenná městská architektura. Prostor F.4 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR F.5 Kanina je okrajové území CHKO při východní hranici od Kaniny na severu až po Nebužely na jihu. Jedná se o náhorní polohu zemědělské krajiny ohraničené na západní straně členitými okraji lesních porostů Kokořínského dolu a na východě se otevírající do navazující zemědělské krajiny Mladoboleslavska. V CHKO má toto území stejně jako krajinné prostory F4 a F6 funkci tzv. buffer zone, tedy nárazníkového pásma chránícího okraje nejcennějších poloh CHKO. Charakter původní historické struktury obce Kanina je do značné míry setřen (chatová zástavba), v obci se ale vyskytují cenné objekty zděné lidové architektury. Prostor F.5 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. MKR F.6 Nebužely zahrnuje okrajové území CHKO v jeho jihozápadním cípu. Jedná se o náhorní polohy zemědělské krajiny ohraničené na západní straně výrazně členitými okraji lesních porostů a na jihu a východě se otevírající do navazující zemědělské krajiny. V CHKO má toto území funkci tzv. buffer zone, tedy nárazníkového pásma chránícího okraje nejcennějších poloh CHKO. V některých částech tato krajina vyniká kontrastem otevřených a polootevřených ploch s dramatickými zářezy skalnatých roklí (Nebuželský důl). Jediné dvě obce – Nebužely a Střemy - mají přeměněnou urbanistickou strukturu a zástavbu doplněnou o přestavby i novostavby. Přesto je i zde přítomna cenná architektura (Střemy) a dílčí kulturní dominanty (Nebužely). Prostor F.6 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu. Na úrovni míst krajinného rázu na Dokesku jsou v preventivním hodnocení krajinného rázu ještě vymezeny tzv. vizuálně otevřené segmenty krajiny (VOSK). Odstupňovaná ochrana krajinného rázu je řešena pro jednotlivé VOSK. MKR A.1.1 Kotlina Robečského potoka s významným územím mokřadů kolem Novozámeckého rybníka. VOSK A.1.1/1 Jižní břeh Novozámeckého rybníka Prostor mezi silnicí I/38 a okrajem mokřadů při jižním břehu Novozámeckého rybníka představuje otevřený krajinný segment luk a mokřadních porostů. Nachází se zde lokalita zaniklé obce Krušina ze 14. století. Zajímavý je průhled k severovýchodu přes mokřady na dominantu Kraví hory a Provodínských kamenů. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany). VOSK A.1.1/2 Karasy Prostor severovýchodně od břehu Novozámeckého rybníka je segmentem někdejší zemědělské krajiny se svahy stoupajícími od zemědělských usedlostí sídla Karasy, rozložených při břehu rybníka těsně pod patou svahu. Svah stoupá ke Kraví hoře. Louky a pastviny jsou rozčleněny lesními porosty, které severně přecházejí do souvislých porostů polesí Vřesoviště táhnoucího se k České Lípě. Prostor vyniká harmonickým zapojením zástavby do krajinného rámce. Území má harmonické měřítko a výraznou estetickou atraktivnost.

94

Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany). VOSK A.1.1/3 U Cihelny Prostor rozšiřujícího se plochého břehu rybníka v blízkosti okraje Provodína představuje skladbu luk a porostů hájového charakteru přecházejících k mokřadům. Prostor vyniká harmonií zástavby a krajinného rámce, nenarušeným harmonickým měřítkem a výraznou estetickou atraktivností. Lokalita je zařazena do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B odstupňované ochrany). VOSK A.1.1/4 Slunečný dvůr Zajímavá poloha hospodářsky využívané nivy Robečského potoka s mozaikou zemědělských ploch a lesů, množstvím doprovodné liniové vegetace na hranicích pozemků. Jde o krajinu s uzavřenými prostory menšího měřítka a překvapivou prostorovou skladbou. Krajina vyniká harmonickým měřítkem a vztahy i přítomností některých přírodně cenných lokalit. Lokalita je zařazena do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B odstupňované ochrany). MKR A.1.2 Kotlina Břehyňského potoka zahrnuje prostory kolem Máchova jezera a Břehyňského rybníka. Kotliny kolem obou rybníků jsou prostorově výrazně ohraničeny Hradčanskou pahorkatinou a zřetelnými krajinnými dominantami – Mlýnský vrch, Dubová hora u Strážova, Zlatý vrch, Slatinné vrchy, Králův kámen, Borný a Šroubený vrch. Zejména z hlediska přírodních hodnot je cenné neurbanizované území kolem Břehyňského rybníka. Okolí Máchova jezera je urbanizovanou rekreační krajinou s plážemi a rekreačními středisky. VOSK A.1.2/1 Břehyně Menší koridorový prostor nivy Břehyňského potoka mezi hrází Břehyňského rybníka a mokřady jihovýchodního cípu Máchova jezera (Swamp) vyniká jasným ohraničením a působivými průhledy. Vzniká výrazně harmonické měřítko krajiny a nenarušené harmonické vztahy v krajinné scéně. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany). V MKR A.2.1 Provodínské kameny je krajinná matrice tvořená mozaikou lesních a zemědělských ploch. Jedinečnou krajinnou dominantou jsou Provodínské kameny. Krajina je narušena těžbou štěrkopísků. Reliéf MKR zde tvoří výrazný výškový předěl mezi Jestřebskou kotlinou na jihu a Povodím Ploučnice na severu. VOSK A.2.1/1 Lysá skála Jedná se o zbytek zemědělsky využívané velmi členité krajiny v okolí Provodína. Členitý terén vytváří působivé scenérie skal, nelesní zeleně či vegetace a luk. Lesní rámec uzavírá výrazně konvexní prostor. I když se v prostoru nacházejí pískovny, jsou scenérie skalních útvarů i výhledy z těchto míst do krajiny natolik cenné, že je lokalita zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany). MKR A.2.2 Hradčanské bučiny je tvořeno souvislými lesními porosty, se zastoupením cenných bučin. Reliéf je tvořen výraznými skalními stěnami, údolími a skalními bludišti. Místo krajinného rázu MKR A.3.1 Heřmaničky je tvořeno zemědělskou krajinou matricí s množstvím vizuálně otevřených krajinných segmentů. VOSK A.3.1/1 Heřmanický rybník Území bývalé zemědělské krajiny přiléhající k zástavbě obce rozložené při cestě podél řeky a v meandrech řeky Ploučnice. Zřetelné vymezení prostoru lesními porosty i okraji souvislých porostů nivy vytváří harmonický krajinný rámec s výhledy na dominanty Provodínských kamenů. Lokalita je zařazena do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B odstupňované ochrany).

95

VOSK A.3.1/2 Meandry Ploučnice Jedinečné území nivy Ploučnice tvoří koridorový prostor jasně vymezený mohutnou doprovodnou vegetací. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany) VOSK A.3.1/3 Veselí Rozlehlý otevřený prostor je jasně vymezen okrajem lesů a okrajem porostů nivy Poučnice. Nad terénní hranou ohraničující nivu na levém břehu jsou rozloženy zbytky zástavby s mohutnými objekty. Cenné jsou pohledy na siluetu Hradčanské pahorkatiny. Lokalita je zařazena do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B odstupňované ochrany). VOSK A.3.1/4 Hradčany Drobný prostor nivy levobřežního přítoku Ploučnice, přivádějícího vodu ze soustavy Hradčanských rybníků, představuje výběžek zastavěného prostoru Hradčan. Rekreační objekty jsou přimknuty k okraji nivy. Lokalita je zařazena do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B odstupňované ochrany). MKR A.3.2 Hradčanské rybníky je tvořeno cennými vodními a mokřadními biocenózami. Nejcennější součástí území jsou vodní a mokřadní biocenózy v PR Hradčanské rybníky. Místo krajinného rázu MKR A.4.1 Bezdězská vrchovina navazuje na Jestřebskou kotlinu a tvoří její výrazný pohledový horizont. VOSK A.4.1/1 Bezděz Lokalita bezlesí na východním úpatí Bezdězu je uzavřena lesními okraji a je zcela oddělena od otevřené zemědělské krajiny hospodářského dvora Bezděz. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany). VOSK A.4.1/2 Strážov Zcela uzavřený nevelký prostor v hlubokých lesích při tradiční (Strážovské) cestě připomíná někdejší osadu. V otevřené bezlesé enklávě je patrný sukcesní vývoj biocenóz. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany). Místo krajinného rázu MKR A.4.2 Skalská tabule tvoří nejjižnější část Dokeska a pohledově se směrem do CHKO příliš neuplatňuje. Krajinná matrice je tvořena lesními porosty s výraznějším zastoupením enkláv bezlesí. Přehledné vymezení míst krajinného rázu a VOSK je vyznačeno v mapové příloze č. 12 Hlavní příčiny narušení krajinného rázu území Po 2. světové válce se změnila sídelní struktura obyvatelstva (pokles počtu trvale žijících obyvatel), což zapříčinilo ochuzení společenského života a rozvoje venkova. Současný stavební stav a celkový výraz obcí ovlivnila 60. a 70. léta 20. století, kdy dochází k postupné proměně tradiční venkovské krajiny v jednoúčelový prostor. Tato proměna měla negativní dopad na další stavební a urbanistický vývoj. Vznikla kategorizace venkovských sídel (střediskové, spádové a ostatní obce), která vedla na jedné straně ke stagnaci rozvoje infrastruktury a postupnému zanedbávání veřejných a soukromých prostorů včetně stavebního fondu vesnic. Na druhé straně u sídel, kde se soustředilo zpracování zemědělské produkce, došlo ke ztrátě jejich osobitosti, neboť požadavek na zavedení městského standardu znamenal většinou i „dovoz” městského sídelního vkusu. V této době vznikají gigantické hospodářské budovy, utilitární nákupní střediska, panelové vícepodlažní bytové domy, a to bohužel většinou v prostoru vybouraných návsí s totální likvidací historicky cenné lidové architektury. V návaznosti na tyto sídla zanikají i některé prvky typické pro kulturní krajinu (humna, meze, remízy). V lepším stavu jsou sídla, využívaná převážně rekreačně, jejichž rozpad byl zastaven díky novým majitelům – chalupářům více nebo méně zdárnými

96

zásahy. K rekreaci byly rekonstruovány především roubené objekty a menší zděná stavení. Tento pozitivní jev využívání a opravování stávajících venkovských objektů pro rekreaci po jejich vyčerpání nahradila vlna výstavby většinou chat a nevhodných rekreačních domků. Velkoobjemové stavby pro zemědělství a výrobu V 60. a 70. letech 20. století vznikla řada rozměrných staveb, určených např. ke konzervaci píce (silážní žlaby a velkokapacitní seníky). Původní menší zemědělské areály byly nahrazeny velkokapacitními objekty (Janova Ves, Kokořín, Vysoká, Blíževedly). Řada objektů přímo narušila krajinný ráz svým umístěním (např. velkokapacitní seník v Březince, ocelová sila a montované ocelové velkoprostorové skladovací haly v obcích Nosálov, Holany, Blíževedly, Deštná). Narušení krajinného rázu v dokeské části CHKO představuje rozsáhlý zemědělský areál (vepřín) u sídla Veselí, nefunkční zemědělský areál v Heřmaničkách a zemědělský areál u Provodína. Nevhodnou technickou dominantou v nivě Robečského potoka je objekt sila v Provodíně. Silážní montované věže se nalézají také v areálu živočišné výroby v Holanech těsně za hranicí CHKO. Narušení krajinného rázu představujíí také pískovny a obalovna u Provodína, které významně narušují vizuálně vnímaný reliéf krajiny. Výstavba tzv. bytovek, panelových objektů a montovaných domů Již od 60. let 20. století nastává výstavba tzv. bytovek v souvislosti s koncentrací zemědělské výroby do větších celků, k jejichž provozu je třeba i dostatečný počet pracovníků. I když tyto stavby mají nízkou architektonickou hodnotu a postrádají jakékoli hospodářské zázemí, není jejich působení na celkový ráz sídel vysloveně negativní (Blíževedly, Kokořín). V navazujících 70. letech jsou však některé obce dále znehodnoceny panelovou výstavbou domů městského typu. Tím je řada z nich urbanisticky zcela degradována a jakákoli rehabilitace je velmi problematická. Příkladem jsou velké obytné domy panelového typu v obcích Nebužely a Střemy nebo montované domy typu Okal v sídlech Sitné, Kruh a Žďár. Objekty občanské vybavenosti z období socialismu V 60. až 80. letech 20. století byla postavena řada typizovaných, urbanisticky i architektonicky naprosto nesmyslných objektů občanské vybavenosti, často v historických centrech obcí. Patří mezi ně nákupní střediska v sídlech Blíževedly, Holany, Nosálov, Sedlec a Ždár. Specifickými objekty, které narušují krajinný ráz jsou vodojemy typu „hydroglobus“ ve Vysoké a Blíževedlech. Také vodárenské věže v sídle Brenná a Chcebuz, obě ležící již mimo CHKO, se pohledově významně negativně uplatňují ve vlastním území CHKO. Výstavba chat a nevhodných rekreačních domků Nevhodné chaty a rekreační domy se nacházejí např. v sídlech Jestřebice nebo Libovice. V rekreační objekty se často změnily i chatky, koncentrované v zahrádkářských koloniích (Panská Ves, Kanina, Kluk), jakož i kůlny na nářadí, přecházející v mnoha případech do volné přírody (Romanov, Babí důl). Rozsáhlá rekreační zástavba kolem Máchova jezera na Dokesku má nízké urbanistické a často i architektonické kvality. Neuspořádané drobné objekty na okrajích sídel Obce jsou leckde lemovány neuspořádanými drobnými hospodářskými objekty. Ty se vyskytují všude tam, kde u nových bytovek nebylo postaveno hospodářské zázemí (Střemy, Dubá aj.). Při okrajích zástavby některých sídel nebo při jejich uplatnění v pohledových horizontech se nevhodně projevuje křiklavá barevnost některých staveb a hmotová nevhodnost některých novostaveb či přestaveb (Provodín, Hradčany, Heřmaničky, Veselí).

97

Elektrovody Mezi sídly Skalka a Stvolínky se nachází nadzemní vedení velmi vysokého napětí VVN 110 kV. Síť vysokého napětí VN (22 a 35 kV) je vedena také převážně jako nadzemní, holými vodiči a sdruženými izolovanými vodiči AES. Sítě nízkého napětí v jednotlivých sídlech jsou stále ještě řešeny převážně pomocí nadzemního vedení. Všechna nadzemní vedení více či méně negativně ovlivňují hodnoty krajinného rázu (více kap. 4.7. Doprava a inženýrské sítě). Telekomunikační věže Na území CHKO se nachází několik stožárových stanic telekomunikační sítě (Bukovec, Brocno-Chudolazy, Kanina, Tupadly, Zátyní). Tyto stožárové stanice jsou prakticky vždy zásahem do krajinného rázu (více viz kap. 4.7. Doprava a inženýrské sítě). Rozorání mezí a remízů V zemědělsky úrodnějších částech Kokořínska – v okolí Dubé a Mšena – došlo rozoráním mezí a remízů k setření původní mozaikovité struktury krajiny. Tyto velké ucelené plochy orné půdy nejsou v kulturní krajině Kokořínska v souladu s harmonickým měřítkem. Likvidace humen Přechodová zóna mezi sídlem a volnou krajinou, tzv. humna, byla na území Kokořínska, s výjimkou několika sídel jižní části CHKO (Bosyně, Janova Ves, Vysoká) prakticky zlikvidována.

3.13. Monitoring a výzkum Základní inventarizační průzkumy botanické a zoologické podchycují druhovou rozmanitost a jsou v různé míře a rozsahu standardně zpracovávány pro většinu MZCHÚ. Z většiny MZCHÚ existují alespoň částečné podklady. V případě rostlin je u většiny území poměrně dostatek informací o cévnatých rostlinách. Výrazně méně je údajů o mechorostech, prakticky žádné o lišejnících a málo údajů existuje také o výskytu řas a sinic. Výjimkou je NPP Swamp a mokřadní část NPR Břehyně-Pecopala, ze kterých je naopak k dispozici řada prací věnovaných řasám, příp. sinicím. V několika územích byly zpracovány inventarizační průzkumy vybraných skupin hub, ve srovnání s jejich druhovou diverzitou jsou to však pouze nepatrné zlomky skutečného zastoupení hub v CHKO. Mimo MZCHÚ jsou však znalosti i o cévnatých rostlinách zatím nedostatečné, i když mnoho informací bylo získáno díky celoplošnému mapování vegetace (a jeho postupné aktualizaci) pro účely soustavy Natura 2000 (floristické údaje se přitom ale systematicky nesbírají). Diverzita bezobratlých živočichů kokořínské části CHKO byla zkoumána podrobněji v letech 1995–2005 a publikována formou 51 příspěvků ve sborníku Bohemia centralis (Beran et al. 2006) věnovaném pouze Kokořínsku. Z tabulky č. 9 je patrný rozsah výzkumu. Celkem byly shromážděny údaje o výskytu 3768 druhů z různých skupin. Přestože je to úctyhodné číslo, je nesporně několikanásobně nižší než skutečný počet bezobratlých živočichů žijících v této části CHKO. Důvodem je zejména velmi nízká znalost populací dvoukřídlého (Diptera) a blanokřídlého (Hymenoptera) hmyzu a také brouků (Coleoptera). Tyto tři skupiny tvoří více než dvě třetiny známých druhů bezobratlých živočichů v ČR, a tak lze předpokládat výrazně vyšší počet jejich druhů žijících i v CHKO. V ostatních skupinách je prozkoumanost mnohem lepší a zjištěné počty druhů lze již srovnávat s jinými oblastmi. Zřejmě mezi nejlépe prozkoumané větší skupiny patří např. měkkýši, pavouci a z hmyzu ploštice či vážky. Průzkum byl z pochopitelných důvodů zaměřen především na MZCHÚ. V dokeské části CHKO existuje větší množství údajů především o broucích a vážkách, zatímco o některých skupinách bezobratlých živočichů jsou údaje prozatím kusé.

98

Dlouhodobě se průzkumem těchto skupin věnoval především zoolog Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Relativně nejlépe jsou v celé CHKO prozkoumáni obratlovci. Jejich průzkum byl a je v poslední době prováděn především pracovníky Správy CHKO a v dokeské části také díky dlouhotrvající aktivitě pracovníků Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Údaje jsou většinou průběžně ukládány do databáze a mezi skupiny, o kterých existuje relativně nejvíce údajů, patří obojživelníci, plazi, ptáci a ze savců letouni. Tabulka č. 9: Přehled výsledků průzkumu jednotlivých skupin bezobratlých v kokořínské části CHKO (původní CHKO Kokořínsko) (Beran et al. 2006). Vysvětlivky: Intenzita průzkumu: 1 – pouze determinace sebraného materiálu, 2 – determinace sebraného materiálu + velmi orientační průzkum několika lokalit, 3 – relativně podrobný průzkum vybraných významných lokalit (MZCHÚ), 4 – Relativně podrobný průzkum vybraných lokalit (MZCHÚ) a orientační výzkum celého území, 5 – Podrobný průzkum celého území. Významné druhy: nové druhy pro ČR nebo Čechy, druhy mající na území ČR méně než 10 lokalit (samozřejmě bez druhů zavlečených) či druhy hodnocené v červených seznamech v kategorii vyhynulý, nezvěstný, kriticky ohrožený příp. ohrožený. Významná stanoviště: W – mokřady, R – skály, PF – (reliktní) bory, DF – listnaté lesy, G – xerothermní stráně. * – v závorkách je uveden počet druhů žijících v ČR v čeledích zkoumaných v CHKO

Taxonomická skupina sladkovodní houby (Porifera) sladkovodní polypovci (Hydrozoa) vířníci (Rotatoria) ploštěnky (Tricladida) měkkýši (Mollusca) žížaly (Lumbricidae) pijavice (Hirudinea) pavouci (Araneida) štírci (Pseudoscorpiones) sekáči (Opiliones) pancířníci (Oribatida) perloočky (Cladocera) lasturnatky (Ostracoda) buchanky (Cyclopoida) vznášivky (Calanoida) raci (Decapoda) suchozemští stejnonožci (Oniscidea) mnohonožky (Diplopoda) stonožky (Chilopoda) jepice (Ephemeroptera) vážky (Odonata) pošvatky (Plecoptera) škvoři (Blattodea) saranče (Cealifera) a kobylky (Ensifera) švábi (Dermaptera) ploštice (Heteroptera)

Počet druhů ČR 6 5 505 14 237 52 20 855 34 33 600 105 82 40 10 5 42 75 73 92 80 115 6 97

Počet druhů CHKO 3 2 54 (jen vodní) 6 125 18 10 376 10 15 183 47 8 24 2 3 20 28 22 34 32 18 3 32

50 40 11 43 53 35 50 44 29 45 31 45 10 60 20 60 48 37 30 37 40 16 50 33

5 852

3 304

60 36

99

%

Intenz. Význ. Význ. stan. průzk. druhy 2 2 2 5 W 2 W 4 4 W 3 2 W 2 W 4 8 W, PF 2 1 3 1 3 3 2 2 2 2 5 W 3 2 W, DF 3 W, DF 3 1 DF 4 1 W 4 4 W 4 1 4 1 R, PF 1 4

8

W, R, PF

Taxonomická skupina křísi (Auchenorrhyncha) mery (Psylloidea) střechatky (Megaloptera) dlouhošíjky (Raphidioptera) síťokřídlí (Neuroptera) srpice (Mecoptera) chrostíci (Trichoptera) motýli (Lepidoptera) dvoukřídlí (Diptera) – 24 z cca 100 čeledí blanokřídlí (Hymenoptera) brouci (Coleoptera) sladkovodní mechovky (Bryozoa)

Počet druhů ČR 580 124 4 10 71 10 247 3333 7600 (3464)*

Počet druhů CHKO 231 41 2 3 40 7 77 394 557

6400 (1209)* 5700 10

267 780 4

%

Intenz. Význ. Význ. stan. průzk. druhy 40 3 6 G, PF, DF 33 3 W 50 4 30 1 56 2 6 W, R, PF 70 1 31 3 7 W 12 3 1 G 7 (16)* 1–2 36 4 (22)* 14 40

2 3 2

14 2

Rozsáhlejší monitoring druhů byl zahájen v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie a v návaznosti na vytváření soustavy chráněných území Natura 2000. Bylo zahájeno podrobné monitorování evropsky významných druhů rostlin, jako je střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), koniklec otevřený (Pulsatilla patens), srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus) vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum), a živočichů – vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana), vrkoče útlého (Vertigo angustior), modráska bahenního (Maculinea nausithous), modráska očkovaného (Maculinea teleius), tesaříka alpského (Rosalia alpina), klínatek (Gomphus flavipes, Ophiogomphus cecilia), vážky běloústé (Leucorrhinia albifrons) a vážky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis), čolka velkého (Triturus cristatus). Zároveň probíhá monitoring většiny druhů obojživelníků a plazů a jejich mapování v celém území. Pravidelně jsou monitorovány vybraná zimoviště letounů a také vybrané letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Z ptáků je v CHKO pravidelně sledován sokol stěhovavý (Falco peregrinus), jeřáb popelavý (Grus grus), v ptačí oblasti také orel mořský (Haliaeetus albicilla), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), moták pochop (Circus aeruginosus), skřivan lesní (Lullula arborea), slavík modráček (Luscinia svecica). V posledních letech započal také monitoring vybraných druhů či skupin druhů a společenstev v rámci monitoringu vlivu prováděného managementu. Z vyšších rostlin je kromě evropsky významných druhů monitorován stav populací koniklece lučního (Pulsatilla pratensis), vstavače nachového (Orchis purpurea) a kosatce bezlistého (Iris aphylla). V letech 2005–2009 proběhl rozsáhlejší výzkum bezobratlých živočichů ve vybraných 42 tůních vytvořených či obnovených Správou CHKO v kokořínské části CHKO. Vybrány byly tůně s rozdílnými charakteristikami s cílem vyhodnotit na základě rozboru fauny vybraných skupin bezobratlých živočichů vhodnost tvorby a obnovy tůní. V době psaní plánu péče probíhala teprve determinace vzorků a hodnocení získaných dat. Od roku 2012 probíhá inventarizace vybraných skupin živočichů a rostlin ve všech NPR a NPP v dokeské části CHKO v rámci projektu „Implementace soustavy NATURA 2000 na územích v péči AOPK ČR a jejich monitoring“.

3.14. Práce s veřejností Ekologická výchova a práce s veřejností je zajištěna pracovníky Správy CHKO a partnerskými organizacemi, které působí v daném území. Veřejnosti jsou poskytovány informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, a dle zákona č. 123/1999 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění. K informacím o dění na Správě má veřejnost přístup např. prostřednictvím internetových stránek Správy. Hlavním cílem práce s veřejností je vypěstovat trvalý zájem o ochranu přírody jako takovou a upozornit na jedinečnost daného území a důvody pro jeho ochranu. 100

W W, G

Při práci s veřejností se Správa zaměřuje na čtyři hlavní cílové skupiny: -

-

-

-

školy a školská zařízení - s touto skupinou pracují téměř všichni odborní zaměstnanci Správy. Pro děti jsou pořádány exkurze do přírody s odborným výkladem a v rámci vyučovacích hodin jsou pořádány přednášky, které jsou vždy zaměřeny na nějakou konkrétní problematiku (flóra CHKO, fauna CHKO, CHKO Kokořínsko – Máchův kraj obecně, stromy v přírodě, voda v krajině aj.) - podle možností a požadavků jsou pořádány výukové programy na terénní stanici místní obyvatelé - s touto skupinou se zaměstnanci Správy střetávají často (jak při terénních výjezdech, tak při místních jednáních). Je důležité vysvětlit důvody ochrany určitého území a probudit v lidech zájem o krajinu, ve které žijí. Pro místní obyvatele jsou připravovány zprávy o dění v CHKO na internetových stránkách Správy a jsou vydávány letáčky zaměřující se na určitou problematiku života v CHKO (např. Stavby a krajinný ráz v CHKO). Pro širokou veřejnost jsou pořádány i tématicky zaměřené exkurze, kde mají lidé možnost dozvědět se populárně naučnou formou zajímavé informace z některých vědních oborů (jako je botanika, mykologie, ornitologie aj.) turisté a rekreanti - Správa rozmístila v letech 2004–2005 po kokořínské části CHKO 20 ks informačních tabulí s mapou CHKO, doplněnou o základní charakteristiku a ochranné podmínky území. U každého maloplošného chráněného území jsou hraniční stojany vybaveny i doplňkovou tabulí s konkrétními informacemi o významu lokality. V obcích Nosálov, Střezivojice, Chudolazy, Medonosy a Jestřebice byly umístěny informační tabule o historii a ochraně přírody dané obce - samostatnou kapitolou jsou naučné stezky, které zřídila sama Správa nebo ve spolupráci s jinými subjekty. Je to naučná stezka v PR Mokřady dolní Liběchovky, Naučná stezka Dubsko-Kokořínsko, Cinibulkova stezka a Naučná stezka Beškovský les (bližší informace viz níže) úřady a firmy - místním úřadům jsou sdělovány zásadní informace o dění v CHKO. V poslední době se povedla navázat i spolupráce s firemním sektorem formou tzv. teambuldingových akcí, kdy zaměstnanci firmy po krátkém zaškolení vykonávají určité lehčí práce prospěšné pro přírodu - v kokořínské části pořádá Správa každoroční setkání s obcemi a místními zemědělci

Významnou součástí práce s veřejností je samotná propagace chráněného území a činnosti Správy. V roce 2005–2010 byla na hradě Houska zřízena stálá expozice ochrany přírody Kokořínska. V rámci této výstavy se mohli prezentovat i místní fotografové, kteří zde vystavovali fotografie z Kokořínska. V roce 2011 byla expozice otevřena s novým tématem – tentokrát o původních dřevinách Kokořínska. K 25. a 35. výročí od vyhlášení CHKO Kokořínsko pořádala Správa ve spolupráci s Regionálním muzeem Mělník interaktivní výstavy s ukázkami živých zástupců rostlinné i živočišné říše. Správa prezentovala ochranu přírody i pomocí vydaných tištěných materiálů – byly vydány sady pohlednic a brožury – Natura 2000 a Mokřady Liběchovky a Pšovky (2003, ve spolupráci se Sdružením přátel Kokořínska), Chráněná krajinná oblast Kokořínsko (2004), Vodní mlýny na říčce Pšovce (2006, ve spolupráci se Sdružením přátel Kokořínska), Vodní mlýny na říčce Liběchovce (2006, ve spolupráci se Sdružením přátel Kokořínska), Památné stromy Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (2007), Sídla a výstavba na území Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (2007), Pískovcová pohádka Kokořínska (2008). Na řadě dalších brožur a publikací se podíleli jednotliví pracovníci svými odbornými texty nebo korekturami. Od roku 1997 je Správa spoluvydavatelem zpravodaje SOSNA – metodický a informační

101

zpravodaj, ve kterém jsou publikovány aktuality z dění v CHKO, zoologické a botanické studie a změny v legislativě. Větší část práce s veřejností probíhá především od jara do podzimu, kdy Správa pořádá různé akce pro veřejnost – tématické vycházky (botanické, mykologické…), otevírání naučných stezek (Dubsko - Kokořínsko, Beškovský les), uklízení přírody v rámci akce „Ukliďme svět!“ nebo tématické cyklovyjížďky. Pravidelně pořádá Správa na terénní stanici v Kokořínském dole setkání se zástupci obcí nebo se zemědělci z regionu. Vyhledávanou činností jsou i odborné exkurze pro základní, střední i vysoké školy do zajímavých a atraktivních míst Kokořínska. V současné době nemá Správa dobrovolné strážce přírody. Strážní činnost vykonávají jednotliví pracovníci Správy v rámci své pracovní náplně. Ekologická výchova Ekologická výchova a vzdělávání je nedílnou součástí činnosti stávající Správy CHKO Kokořínsko. Sice se na území CHKO prozatím nenachází ekologické informační centrum, ale do EVVO se zapojují všichni pracovníci Správy – prostřednictvím přednášek, průvodcovskou činností nebo přípravou informačních materiálů pro širokou veřejnost. Při zajišťování ekologické výchovy se činnost Správy řídí Státním programem EVVO ČR. Ekologická výchova v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se v převážné většině orientuje na práci se základními a středními školami, pro které jsou pořádány přednášky nebo exkurze do přírody. Významní partneři působící v kokořínské části CHKO: Regionální muzeum Mělník - muzeum pořádá pro širokou veřejnost přednášky a exkurze; pro návštěvníky jsou připravovány různé expozice - sídlo: Mělník Sdružení přátel Kokořínska - věnuje se ochraně přírody a osvětě v kokořínské části CHKO, ve spolupráci se Správou vydává informační brožury a pořádá akce pro veřejnost - sídlo: Vysoká, mlýn Kroužek Významní partneři působící v okrese Česká Lípa: Vlastivědné muzeum v České Lípě - muzeum pořádá pro širokou veřejnost přednášky a exkurze; pro návštěvníky jsou připravovány různé expozice - sídlo: Česká Lípa Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Mimoň - věnuje se lesní pedagogice – program „Vojenské lesy školám“ prezentující lesní hospodaření, ekologickou výchovu a ochranu přírody (jednodenní exkurze s odborným výkladem pracovníků divize) a každoročně v červnu pořádá pro veřejnost „Lesnický den v Ralsku“ - sídlo: Mimoň Hnutí Duha Česká Lípa - sdružení věnující se ochraně přírody a krajiny, práci s dětmi, publikaci zpráv v tisku a účastní se správních řízení v okrese Česká Lípa - sídlo: Česká Lípa Společnost pro rozvoj Podralska, o. p. s. - cílem společnosti je rozvíjet kulturu, vzdělanost a kladný vztah k životnímu prostředí - sídlo: Stráž pod Ralskem

102

REPER – občanské sdružení - práce občanského sdružení se zaměřuje na kvalitní využívání volného času dětí a mládeže v rámci prevence kriminality - sídlo: Mimoň Máchovo jezero o. p. s. - pořádá akce pro veřejnost, odborné exkurze, přednášky, zřizuje naučné stezky a informační systém v dokeské části CHKO - sídlo: Doksy Informační centra Kokořínská část: Přímo v území kokořínské části CHKO se žádné informační středisko nenachází. Turistické informace lze získat na těchto místech: - Turistické informační centrum Mšeno - Infocentrum města Dubá - Turistické informační středisko Mělník Dokeská část: Přímo na území dokeské části CHKO se nachází infocentrum VLS v Hradčanech. Expozice informačního centra je věnována historii území bývalého Vojenského výcvikového prostoru Ralsko, historii i současnosti lesnictví v této oblasti, myslivosti, přírodním podmínkám, geologickým zajímavostem, floře a fauně, ochraně přírody, a zároveň i možnostem turistického a rekreačního vyžití. Nachází se zde dvě dotykové LCD obrazovky, je tady zřízen i dětský koutek. Také v okolních městech funguje mnoho městských informačních center, kde návštěvníkům CHKO ochotně poradí: - Informační centrum Mimoň - Městské informační centrum Česká Lípa - Městské informační centrum Doksy - Informační centrum Staré Splavy - Informační centrum Stráž pod Ralskem - Infocentrum Bělá pod Bezdězem Návštěvnická infrastruktura Pod tímto pojmem rozumíme zařízení umožnující a zabezpečující pohyb zpravidla pěších návštěvníků CHKO. Specifikem jsou vyhlídková místa a pozorovatelny, která umožňují či zlepšují komfort návštěvníků určitého místa vhodného k pozorování krajiny či přímo určitých druhů. Tímto zařízením, doplněným zpravidla i o informační část, je zejména ornitologická pozorovatelna v NPR Novozámecký rybník, vybavená informačními panely se základní charakteristikou pozorovaných ptáků. Dalšími častými prvky jsou samonosná schodiště (např. ke skalnímu útvaru Pokličky), povalové chodníky (překonávající výrazně podmáčená místa např. v PR Kokořínský důl) a terénní stupně (samostatné či v kombinaci s jinými prvky). Vzhledem k umístění v extrémních podmínkách (svahy, vlhké prostředí) je udržování těchto prvků v provozuschopném stavu organizačně i finančně dosti náročné. Zatím menšího rozsahu jsou zařízení spravované jinými subjekty, např. kovové zábradlí na skalních schodech pod Hradskem (Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí), pochůzné žebříky v Kosteleckých borech a na Husu (občanská aktivita Roverští patrioti), lávka přes Pšovku u Cikánského plácku (Pšovka – okrašlovací spolek Kokořínska). Terénní informační systém Na každé přístupové cestě, která vstupuje do CHKO, jsou umístěné smaltované cedule s velkým státním znakem, označující hranice CHKO. Smaltovanými cedulemi s malým (v případě národních kategorií velkým) státním znakem jsou označeny hranice MZCHÚ a

103

v současné době se pracuje na doplnění informačních tabulek k jednotlivým MZCHÚ a obecných tabulí o CHKO na turisticky exponovaných místech. Zejména v posledních letech byly instalovány (někdy i nekoordinovaně) zařízení informačního, orientačního i hravého charakteru – např. NS loupežníka Štětky (Město Štětí), informační tabule LAG Podralsko a MaS Vyhlídky, příp. odpočinková místa (LČR, VLS atd.). Naučné stezky V dokeské části CHKO se nachází naučná stezka – NS Jeřáb. Byla zřízena VLS, vychází od informačního centra v Hradčanech. Je dlouhá 3,5 km a má 8 naučných panelů, jednotlivá zastavení stezky jsou věnována přírodním podmínkám Ralska, geologii Hradčanských stěn, borovému hospodářství, dřevinám, rostlinám, ptákům a savcům Ralska. Další naučnou stezkou je NS Swamp. Byla zřízena Obecně prospěšnou společností Máchovo jezero a je vedena kolem Máchova jezera. Je dlouhá 15 km a určená pro pěší i cyklisty. Na 6 tabulích jsou návštěvníci seznámeni s problematikou ochrany životního prostředí Máchova jezera. V kokořínské části CHKO jsou v provozu celkem 4 naučné stezky. Nejkratší je naučná stezka o mokřadech v PR Mokřady dolní Liběchovky, má pouze 800 m. Na 7 panelech je představen význam a jedinečnost mokřadů a jejich společenstev. Druhou nejkratší stezkou je NS Beškovský les, která provede návštěvníky lesem ponechaným samovolnému vývoji. Je dlouhá 1,6 km a vybavená 9 informačními panely. Nejstarší je Cinibulkova naučná stezka, měřící 9 km a osazená 5 panely. Je vedena po historicky a přírodovědně zajímavých místech v okolí Mšena. Naučná stezka Dubsko - Kokořínsko seznamuje návštěvníky hravou formou s okolím města Dubá. Na trase je umístěno 8 zastavení s úkoly pro děti a je dlouhá 10 km. Spolupráce s médii Prostřednictvím místních médií jsou zveřejňovány informace o chystaných akcích pro veřejnost. Zaměstnanci Správy se objevují i v regionálně nebo v celostátně vysílaných televizních pořadech, kde poskytují komentáře k závažným kauzám, které Správa řeší, nebo k zajímavému a významnému dění v území, které má Správa svěřené do péče.

104

4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 4.1. Lesní hospodářství Lesní hospodářství jednou z lidských činností, které nejvíce ovlivňují stav přírody i charakter krajiny v oblasti, protože celkově lesnatost dosahuje cca 60 % plochy CHKO, situace v kokořínské a dokeské části se však od sebe dost liší. V kokořínské části CHKO dosahuje lesnatost cca 54 % a lesy zde vytvářejí několik větších souvislých celků s menšími nelesními enklávami s výjimkou jihu, kde lesy pokrývají jen pro zemědělství nepříznivé terény na svazích údolí a roklí (místní název „důl“) a na plošinách mezi nimi se vyskytují jen výjimečně. V dokeské části CHKO, kde lesnatost dosahuje až 78 % plochy, jsou lesy v CHKO součástí rozsáhlého souvislého lesního celku, který pokračuje za hranici CHKO. V roce 2011 byl v této části CHKO založen Lesnický park Bezděz, který slouží jako ukázkový objekt trvale udržitelného hospodaření demonstrující rovnováhu všech tří pilířů trvale udržitelného rozvoje, tedy pilíře ekologického (ochrany přírody), ekonomického (zachování hospodářského využití území s cílem produkce dřeva) a sociálního. Lesnický park Bezděz má rozlohu cca 18 tis. ha a jeho území se nachází z části v CHKO a část je i mimo CHKO.

4.1.1. Vlastnictví lesů Vlastnictví lesů v CHKO je velmi pestré (celkově cca 40 LHC a zařizovacích obvodů LHO). Nejvýznamnějším vlastníkem lesů je stát (celkově 66 % lesů CHKO). Z vlastnického hlediska je opět mezi kokořínskou a dokeskou částí CHKO podstatný rozdíl. V kokořínské části tvoří státní majetek cca 45 % lesů a je spravován převážně Lesy České republiky, s. p., Lesní správou (LS) Česká Lípa na severu a LS Mělník na jihu této části. O cca 125 ha pečuje AOPK ČR, jejíž lesy jsou soustředěny v Kokořínském dole. Nestátní vlastnictví lesů v této části CHKO převažuje a rozlohy lesů jednolivých majitelů se pohybují od zlomků ha až po více než tisíc ha. Z lesů měst a obcí jsou největší majetky měst Dubá a Mšeno. Ze soukromých majetků je největší společný majetek pana Ing. Šimonka a paní MUDr. Horové (LHC Dvůr Lobeč) na východě. Obdobně velký majetek rodiny Homolků na jihozápadě CHKO byl v dědickém řízení rozdělen mezi několik majitelů. Lesy malých výměr zařazené v LHO se vyskytují rozptýleně po celé kokořínské části CHKO. V dokeské části CHKO naprosto převládá státní vlastnictví lesů (93 %), které většinou spravují Vojenské lesy a statky, s. p., divize Mimoň (lesní správy Břehyně a Hradčany); menší část připadá na LČR, LS Česká Lípa a LS Mělník. Majetky jiných vlastníků (obecní a soukromé) dosahují malého podílu, do CHKO zasahuje majetek Městských lesů Doksy a malými plochami lesy obcí Provodína a Jestřebí. Rozložení vlastnictví lesa v CHKO je v mapové příloze č. 7.

4.1.2. Stav lesů 4.1.2.1. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách Do I. zóny jsou zařazena území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména MZCHÚ (NPR a PR). Kromě lesů v MZCHÚ, kde jsou lesní ekosystémy předmětem ochrany a kde má většina porostů složení blízké přirozené druhové skladbě, se do I. zóny dostávají v rámci zařazení MZCHÚ i lesy, které jsou svým složením často přirozeným lesů vzdálené, protože předmět ochrany území je jiný (např. geomorfologie). Např. v případě PR Kokořínský důl jsou do I. zóny zahrnuty jen vybrané porosty s vyšším zastoupením dřevin přirozené druhové skladby. Ve II. zóně jsou zahrnuty celky lesů v území s významnou geomorfologií s vyšším zastoupením listnatých dřevin nebo mozaika lesů přírodě blízkých a běžných. Druhová skladba lesů i věková a prostorová diferenciace je v nich obvykle zjednodušená. V dokeské

105

části CHKO jsou do této zóny zařazeny zejména části s vyšším zastoupením buku na vyvřelých horninách. Ve III. zóně se vyskytují běžné hospodářsky využívané porosty s převahou borovice lesní, případně smrku. Porosty jsou často nesmíšené, bez výraznější diferenciace druhové, věkové či prostorové. V dokeské části CHKO jsou do této zóny zařazeny také porosty s převahou listnáčů, které jsou součástí obory Dub. Ve IV. zóně se lesy prakticky nevyskytují, pouze v kokořínské části CHKO je několik malých kousků lesa uvnitř obcí či zemědělských kultur. Plochy ponechané samovolnému vývoji V rámci oblasti se vyskytují části lesních porostů, které jsou dlouhodobě bez úmyslných lesnických zásahů z hospodářských důvodů (skály, úzké rokle). Na základě Smlouvy o spolupráci mezi Lesy ČR a AOPK ČR byla v kokořínské části CHKO v PR Kostelecké bory vyhlášena bezzásahová lokalita, kde jsou lesy ponechány samovolnému vývoji na ploše 51,2 ha. Kromě toho byla dohoda o ponechání části lesa v rozsahu 6,59 ha uzavřena mezi vlastníkem lesa p. Šimonkem a Správou CHKO Kokořínsko. V dokeské části CHKO se vymezení bezzásahové lokality připravuje ve spolupráci s VLS v rámci NPR Břehyně-Pecopala.

4.1.2.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa Území celé CHKO spadá do přírodní lesní oblasti (PLO) - 18 Severočeská pískovcová plošina. Přehled kategorií lesa v oblasti je zpracován podle platných LHP a LHO v hektarech porostní půdy a je uveden v tabulce č. 9. Kategorie lesa jsou také zobrazeny v mapové příloze č. 8. Tabulka č. 10: Členění lesů CHKO dle kategorií (porostní půda) Kategorie les hospodářský les ochranný les zvláštního určení Celkem

kokořínská část (ha) 8885 1942 3020 13847

dokeská část (ha) 4908 838 4010 9756

Celkem ha 13793 2780 7030 23603

Celkem (%) 58,4 11,8 29,8 100

V CHKO převládá v obou částech kategorie lesa hospodářského, větší zastoupení má v kokořínské části CHKO. Zastoupení kategorie lesa ochranného je také vyšší v kokořínské části a jde o lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, která představují hrany skal a prudké svahy roklí na pískovcovém podloží. Kategorie lesů zvláštního určení (LZÚ) má vysoký podíl v obou částech CHKO, výraznější pak v dokeské části CHKO, kde byly LZÚ vyhlášeny ve větším počtu subkategorií LZÚ. V LZÚ je zároveň běžný překryv různých subkategorií lesa zvláštního určení. Tabulka č. 11: Členění lesů zvláštního určení (porostní půda, při překryvu započítána subkategorie uvedená výš) 31c 32a 32c 32e

lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou

106

650,83 2519,61 126,76 1323,08

32f 32g 32h

lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích lesy v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření

1368,59 259,79 781,43

4.1.2.3. Zastoupení SLT v CHKO Z hlediska zastoupení SLT nejsou lesy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj příliš pestré, což je způsobeno relativní jednotvárností geologického podloží (druhohorní pískovce jen s ojedinělými výlevy třetihorních vyvřelin) i malými rozdíly klimatických podmínek, které předurčují většinou zařazení do dubobukového a bukodubového lesního vegetačního stupně. Geologické podmínky (převaha pískovců s různými tmely) daly vzniknout řadě stanovišť zařazených do lesního vegetačního stupně 0 – bory. Reliéf terénu s hluboce zaříznutými údolími a roklemi vede ke značným mikroklimatickým rozdílům v závislosti na expozici a sklonu a k četnému výskytu klimatické inverze. Soubory lesních typů (dané vegetačním stupněm a edafickou kategorií) jsou dále podrobněji rozlišeny na jednotlivé lesní typy. Za účelem zjednodušení hospodaření jsou naopak slučováním SLT s podobnými podmínkami a obdobným způsobem obhospodařování vytvářeny hospodářské soubory, pro něž se sestavují rámcové směrnice hospodaření. Zastoupení SLT v oblasti je zpracováno podle podle vrstvy typologie poskytnuté z ÚHÚL Brandýs nad Labem dle stavu k počátku roku 2012. Zastoupení SLT v rámci oblasti je uvedeno v tabulce č. 11. Tabulka č. 12: Zastoupení SLT v rámci CHKO SLT Zkratka 0G 0K 0M 0N 0O 0P 0R 0T 0Y 0Z 1B 1C 1D 1G 1H 1J 1M 1P 1S 1T 1X 1Z 2A 2B 2C

Název Podmáčený smrkový bor Kyselý (dubobukový) bor Chudý (dubový) bor Smrkový bor Svěží jedlodubový bor Kyselý jedlodubový bor Rašelinný bor Chudý březový bor Roklinový bor Reliktní bor Bohatá habrová doubrava Suchá habrová doubrava Obohacená habrová doubrava Vrbová olšina Sprašová habrová doubrava Habrová javořina Borová doubrava Svěží březová doubrava Habrová doubrava na píscích Březová olšina Dřínová doubrava Zakrslá doubrava Javorobuková doubrava Bohatá buková doubrava Vysýchavá buková doubrava

107

kokořínská dokeská část část ha ha --24,78 4371,91 4238,70 434,35 1139,95 1764,99 0,55 --45,38 --456,20 --284,23 --242,90 185,83 4,72 1818,04 141,35 4,15 --61,99 --22,28 --10,75 42,10 24,76 ----1,02 0,52 58,87 81,60 --63,99 ----39,26 --0,31 1,18 --7,66 1,79 72,22 17,02 298,40 19,36

Celkem ha 24,78 8610,61 1574,30 1765,54 45,38 456,20 284,23 242,90 190,55 1959,39 4,15 61,99 22,28 52,85 24,76 1,02 59,39 81,60 63,99 39,26 0,31 1,18 9,45 89,24 317,76

Celkem % 0,10 34,42 6,29 7,06 0,18 1,82 1,14 0,97 0,76 7,83 0,02 0,25 0,09 0,21 0,10 + 0,24 0,33 0,26 0,16 + + 0,04 0,36 1,27

SLT

2D 2H 2I 2K 2L 2N 2O 2P 2S 2T 2V 2Y 2Z 3A 3B 3C 3D 3H 3I 3J 3K 3L 3N 3O 3S 3U 3V 3Y 3Z 4A 4B 4G 4H 4K 4N 4O 4P 4R 4S 4Z 5G 5U 5R NE Celkem (ha)

kokořínská dokeská Celkem Celkem část část Obohacená buková doubrava 118,05 5,79 123,84 0,49 Hlinitá buková doubrava 88,31 --88,31 0,35 Uléhavá kyselá buková doubrava 349,84 8,06 357,90 1,43 Kyselá buková doubrava 239,84 192,74 432,58 1,73 Potoční luh 3,74 6,04 9,78 0,04 Kamenitá kyselá buková 0,21 7,00 0,03 doubrava 6,79 Jedlobuková doubrava 2,37 --2,37 0,01 Kyselá jedlová doubrava --4,31 4,31 0,02 Svěží buková doubrava 574,64 31,41 606,05 2,42 Podmáčená chudá jedlová doubrava --0,86 0,86 + Vlhká buková doubrava --0,01 0,01 + Skeletová buková doubrava 27,73 --27,73 0,11 Zakrslá buková doubrava 4,31 5,91 10,22 0,04 Lipodubová bučina 29,21 5,07 34,28 0,14 Bohatá dubová bučina 110,97 4,82 115,79 0,46 Vysýchavá dubová bučina 6,52 --6,52 0,03 Obohacená dubová bučina 100,47 --- 100,47 0,40 Hlinitá dubová bučina 87,30 7,71 95,01 0,38 Uléhavá kyselá dubová bučina 1257,07 105,26 1362,33 5,45 Lipová javořina 15,63 1,21 16,84 0,07 Kyselá dubová bučina 928,57 1105,17 2033,74 8,13 Jasanová olšina 39,77 0,11 39,88 0,16 Kamenitá kyselá dubová bučina 79,40 4,63 84,03 0,34 Jedlodubová bučina 69,90 53,44 123,34 0,49 Svěží dubová bučina 477,56 103,15 580,71 2,32 Javorová jasenina 23,16 --23,16 0,09 Vlhká dubová bučina 9,20 --9,20 0,04 Skeletová dubová bučina 177,56 4,33 181,89 0,73 Zakrslá dubová bučina 4,39 60,50 64,89 0,26 Lipová bučina 26,11 25,02 51,13 0,20 Bohatá bučina --29,05 29,05 0,12 Podmáčená dubová jedlina --1,23 1,23 + Hlinitá bučina --193,46 193,46 0,77 Kyselá bučina --541,04 541,04 2,16 Kamenitá kyselá bučina --63,34 63,34 0,25 Svěží dubová jedlina 217,45 126,48 343,93 1,37 Kyselá dubová jedlina --57,61 57,61 0,23 Svěží reliktní smrčina --69,46 69,46 0,28 Svěží bučina 14,33 47,80 62,13 0,25 Zakrslá bučina --9,69 9,69 0,04 Podmáčená jedlina 6,59 --6,59 0,03 Vlhká jasanová javořina 0,48 --0,48 + Rašelinná borová smrčina --85,81 85,81 0,34 neklasifikováno 164,18 814,04 978,22 3,91 25019,2 14486,06 10533,19 5 100

108

Vegetační stupňovitost Oblast je charakterizována převahou extrazonálního, edaficky podmíněného lesního vegetačního stupně 0 – borů. Na zonálních stanovištích se vyskytují 1. až 4. lesní vegetační stupeň. V kokořínské části mají významné zastoupení 2. a 3., v dokeské části spíše 3. a 4. lesní vegetační stupeň, které se vyskytují v mozaice roklí a vyvýšených poloh v závislosti na expozici. Výskyt lesních vegetačních stupňů v oblasti: 0 - bory 1 - dubový 2 - bukodubový 3 - dubobukový 4 - bukový 5 - jedlobukový

15154 ha (60,6 %) 413 ha (1,6 %) 2087 ha ( 8,3 %) 4872 ha (19,5 %) 1422 ha ( 5,7 %) 93 ha ( 0,4 %)

Zastoupení edafických kategorií je poměrně pestré. Nejčastěji se vyskytují edafické kategorie kyselé řady, v kokořínské části K, I a N , v dokeské části zejména K a M. Kategorie K se vyskytuje na rovinách i svazích hlavně na minerálně chudém podloží křídových pískovců, kategorie N na prudkých svazích roklí, kategorie I na plošinách s hlinitými překryvy a kategorie M na mělkých půdách na chudých pískovcích (obvykle s křemitým či železitým tmelem). Nejběžnějšími SLT v kokořínské části CHKO jsou 0K, 0N, 0Z, 3I a 3K (celkem 70 %) a v dokeské části CHKO 0K, 0M, 3K a 4K. V plochých sníženinách v dokeské části CHKO se na větších plochách vyskytují edafické kategorie podmáčené řady T a G a rašelinné řady R. Výskyt stanovišť extrémní řady Z (Y) je v obou částech CHKO četný, je vázán na mělké nevyvinuté půdy minerálně chudých i bohatých podloží, ale plošně není (s výjimkou SLT 0Z) významný. Výskyt živné řady je spojen s polohami minerálně bohatých třetihorních vyvřelin, méně pískovců s minerálně bohatšími tmely a s polohami v nižší části a na bázích svahů, neboť vrcholové polohy mají charakter extrémních nebo exponovaných stanovišť. Nejběžnější SLT 0K, 0N, 0M, 0Z, 3I, 3K tvoří dohormady celkem 69 % plochy. Zastoupení větší než než 1% má ještě dalších 9 SLT (0P, 0R, 2C, 2I, 2K, 2S, 3S, 4K, 4O).

4.1.2.4. Zastoupení věkových stupňů Zastoupení věkových stupňů v oblasti je zpracováno podle dostupných platných LHP a LHO v ha porostní půdy. Zastoupení věkových stupňů v oblasti je v tabulce č. 12. Tabulka č. 13: Zastoupení věkových stupňů Věkový stupeň 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Celkem CHKO ha 189,86 1470,30 1557,44 2086,80 1931,55 2142,37 1180,72 1617,39 2426,90 1520,71 1603,00 1527,06 1334,55 855,63

% 0,80 6,23 6,60 8,84 8,18 9,08 5,00 6,85 10,28 6,44 6,79 6,47 5,65 3,63

109

Věkový stupeň 14 15 16 17 CHKO CELKEM

Celkem CHKO ha 625,42 467,02 477,17 589,10 23602,99

% 2,65 1,98 2,02 2,50 100

Zastoupení věkových stupňů je mírně nevyrovnané, zejména poměrně malá je plocha 6. věkového stupně a naopak nadnormální zastoupení 10. věkového stupně. Zastoupení věkových stupňů 13 až 17, tedy starých lesních porostů obvykle s vyšší biodiverzitou, je poměrně vysoké (12,8 %). Mnohdy se v těchto případech jedná o obtížně přístupné a tedy i prakticky netěžitelné staré porosty. Zastoupení těchto starých porostů se výrazně liší podle LHC, kdy na plošně menších LHC (desítky ha – obvykle v majetku obcí) je zastoupení starých porostů výrazně nižší než na LHC větších než 1000 ha (LČR, VLS a Ing. Šimonek). Nejvyšší věk uváděný v LHP je v kokořínské části 194 let a v dokeské části dokonce 228 let.

4.1.2.5. Zastoupení dřevin Současné zastoupení dřevin v CHKO je zpracováno podle platných LHP a LHO (viz tabulka č. 14) a je porovnáno s rekonstruovanou přirozenou dřevinnou skladbou (viz tabulka č. 15). Výměry uvedené v tabulkách vyjadřují pouze plochu lesních porostů, která je uvedena v LHP a LHO, nejsou zde zahrnuty plochy bezlesí ani jiných pozemků určených k plnění funkcí lesa. Tabulka č. 14: Zastoupení dřevin (porostní půda dle LHP, LHO) Dřevina SM BO JD MD ostatní jehličnaté DB BK BR OS OL HB JV,KL JS LP AK ostatní listnaté Holina Celkem

Dokeská Kokořínská část část ha ha 1338,73 2206,09 6570,48 7434,99 6,54 10,95 264,37 399,62 18,44 60,33 154,69 965,93 598,50 1043,79 565,86 778,65 7,22 76,59 99,68 65,61 18,67 341,98 12,62 56,04 2,95 67,14 1,66 83,96 0,04 90,15 14,32 56,53 80,87 108,99 9755,65 13847,34

Celkem ha 3544,83 14005,47 17,49 663,99 78,76 1120,62 1642,29 1344,51 83,81 165,30 360,65 68,66 70,09 85,62 90,19 70,85 189,86 23602,99

Celkem % 15,02 59,34 0,07 2,81 0,33 4,75 6,96 5,70 0,36 0,70 1,53 0,29 0,30 0,36 0,38 0,30 0,80 100

Nejzastoupenější dřevinou je borovice lesní, která se vyskytuje na celém území a tvoří jak nesmíšené porosty, tak směsi, nejčastěji se smrkem, dále s břízou, modřínem, dubem a bukem. Borovice se vyskytuje na většině stanovišť, nesmíšené porosty tvoří zejména na chudých kyselých stanovištích (0K a 0M) zejména na plošinách, ale i na podmáčených

110

píscích (0G). Smrk se vyskytuje nejvíce na svazích a dnech roklí (SLT 0N) a dále na rašelinných půdách v dokeské části CHKO, na těchto stanovištích byl pravděpodobně součástí přirozené dřevinné skladby. Dále se vyskytuje na kyselých a živných stanovištích 3. a 4. LVS a na oglejených a podmáčených stanovištích, kde nahradil původní jedli. Výskyt smrku na chudých borových stanovištích je ojedinělý a vzhledem k malé schopnosti konkurence je na těchto stanovištích nekvalitní. Jedle, která byla na živných, oglejených a podmáčených stanovištích jednou z hlavních dřevin se vyskytuje jen ojediněle. Na celém území má poměrně významné zastoupení modřín, který se vyskytuje obvykle jako příměs v borových, smrkových i listnatých porostech. Z listnatých dřevin je nejvíce zastoupen buk. Vyskytuje se na svazích roklí jako příměs, místy jsou i menší skupiny s jeho převahou. Větší bukové porosty se zachovaly jen výjimečně, obvykle na třetihorních vyvřelinách (zejména v dokeské části CHKO), kde vytváří směsi, ale i nesmíšené porosty. Dub zimní se vyskytuje nejčastěji na plošinách a při okrajích roklí na hlinitých půdách (obvykle 2. a 3. LVS), dub letní se vyskytuje jako příměs na oglejených půdách. Významnějšího zastoupení dosahuje bříza, která se vyskytuje na chudých i podmáčených stanovištích obvykle jako příměs, zejména v mladších porostech, ale místy (zejména v dokeské části) vytváří celé nesmíšené porosty. Olše lepkavá se obvykle vyskytuje v kokořínské části CHKO v okolí potoků na dně pískovcových roklí (dolů), kde vytváří místy i souvislé porosty, v dokeské části je spíše vázána na podmáčená stanoviště. Další domácí listnaté dřeviny (např. javory, lípy, habr, jasan) se obvykle vyskytují jen v příměsi na svazích, jasan i podél potoků. V kokořínské části CHKO na jihu je běžnější výskyt nepůvodního akátu, který na prudkých osluněných stráních vytváří místy celé porosty. Tabulka č. 15: Porovnání současné a přirozené skladby lesa v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj Dřevina SM BO JD MD Ostatní jehličnaté DB BK BR OS OL LP HB JV, KL Ostatní listnaté Holina CELKEM

Zastoupení v přirozené Zastoupení v současné skladbě skladbě % % 2,6 15,02 46,0 59,34 3,6 0,07 --2,81 --0,33 17,9 4,75 23,2 6,96 4,1 5,70 0,1 0,36 0,5 0,70 1,0 1,53 0,6 0,29 0,2 4,75 0,2 1,34 neuvažována 0,80 100,00 100,00

Poznámky ke konstrukci tabulky Přibližná přirozená skladba v tomto dokumentu byla stanovena na základě výměr jednotlivých lesních typů převzatých z typologické mapy a jejich přirozené skladby - viz textová příloha č. 5. Údaje o současné skladbě jsou převzaty z LHP. Při popisu porostů v terénu, prováděném v rámci obnovy LHP, nebyl vždy kladen důraz na přesnou registraci vtroušených dřevin, zejména pak druhů hospodářsky málo významných. Z tohoto důvodu není výskyt těchto dřevin v LHP vždy plně podchycen. Přirozená skladba na témže stanovišti vždy kolísala v čase díky rozdílné populační dynamice jednotlivých dřevin. Některé druhy byly v určitých obdobích v útlumu, jiné naopak na vzestupu, což se měnilo podle toho, které ovlivňující faktory právě působily. Zastoupení dřevin přirozené skladby by mělo být proto chápáno jako přibližné číslo, která se pohybuje v určitém rozpětí, přesné hodnoty určit nelze.

111

Pro počítačové zpracování však byly použity údaje jednoznačné bez rozpětí, proto byly údaje pro přirozenou skladbu pro tento účel stanoveny uvnitř rozpětí tak, jak je v příloze uvedeno. Údaje pro přirozenou skladbu uvedené v textové příloze č. 5 vycházejí z OPRL pro PLO 18. Vyjadřují druhovou skladbu na jednotlivých souborech lesních typů, která by zde pravděpodobně byla dnes, pokud by lesy nebyly dotčeny lidskými zásahy. Skladba se však týká pouze klimaxového společenstva. I v přírodních lesích se však téměř vždy nacházelo určité procento ploch zasažených živelními pohromami (požár, polomy ap.), které zarůstaly iniciálními stadii lesa, v nichž dominovaly pionýrské dřeviny. Postupně pak docházelo ke spontánním změnám druhové skladby a pionýrské dřeviny byly nahrazeny jinými druhy, které se v konkurenci nejlépe prosadily. Při posuzování procentického zastoupení jednotlivých druhů v přirozené skladbě je nutné vzít v úvahu, že zastoupení pionýrských dřevin bylo vždy o něco vyšší než výsledky výpočtu, v kterém nebyly plochy s iniciálními stadii lesa vůbec uvažovány.

4.1.2.6. Genové zdroje lesních dřevin Genové základny představují významný zdroj geneticky vysoce hodnotného osiva. Na území dokeské části CHKO částečně zasahuje genová základna Zahrádky určená pro BO (celková rozloha 322 ha, na území CHKO 196 ha), která byla v roce 2004 vyhlášena na pozemcích ve správě LČR. V kokořínské části CHKO není vyhlášena žádná genová základna. V lesích v obou částech CHKO se vyskytuje relativně málo porostů uznaných pro sběr osiva. Převládají porosty genetické klasifikace B s celkovou výměrou 787 ha (644 ha v dokeské části, 143 ha v kokořínské části), které jsou klasifikovány pro větší počet dřevin, ale plošně rozhodující jsou uznané porosty pro BO (390 ha), BK (237 ha) a SM (115 ha). Genetická klasifikace A je vylišena na malé výměře (cca 30 ha) a prakticky jen pro BO, a to pouze v dokeské části CHKO.

4.1.2.7. Zhodnocení zdravotního stavu lesních porostů Zdravotní stav lesů ovlivňuje řada abiotických i biotických činitelů, jejichž působení je z hlediska lesního hospodářství vnímáno jako škody. V nejmladších vývojových fázích porostů (kulturách) se uplatňuje řada škodlivých činitelů, kteří působí současně nebo se jedním činitelem vytváří dispozice pro působení dalšího. Na nezdaru zalesnění se nejvýznamněji podílejí škody suchem a zvěří, dále následují méně časté škody buření, mrazem, sypavkou a klikorohem. Ve starších porostech lze škody charakterizovat procentem nahodilých těžeb. Nejvyšším podílem se na nahodilých těžbách v CHKO v posledních letech podílely vítr, sucho a kůrovci. Bořivý vítr Převaha relativně stabilních borových porostů na suchých půdách nedává předpoklady ke vzniku rozsáhlejších větrných kalamit v CHKO. Přesto v kokořínské části způsobily vichřice v posledních letech významné škody. Škody na lese působily převážně větry Z a SZ směrů. V letním období se při bouřkách objevilo i poškození tzv. přepadavými větry J směrů (JV až JZ). Jejich působení je sice lokální, jsou však nebezpečné svou orientací, neboť rozvrací porosty ze závětrné strany. Polomy tu způsobily i známé orkány Kyril (r. 2007) a Emma (r. 2008), či vichřice tzv. tromba (r. 2009), která vyvracela a lámala porosty především v Kokořínském dole. Např. LS Mělník vykázala v období 2001–2010 za revíry Mšeno-Soutok, Vidim, Zakšín a Pankrác celkový objem nahodilých těžeb způsobených bořivým větrem 13 708 m3. Z toho největší škody byly v roce 2007, a to 4 437 m3. V dokeské části CHKO se škody větrem objevují lokálně a většinou jde o příčinu vzniku menších polomů, řádově ve stovkách až tisíci m3. O rozsáhlejších kalamitách je i historických záznamů málo. Škody suchem Nepříznivý vliv sucha je ovlivněn malou nadmořskou výškou oblasti (a tomu odpovídajícími nízkými srážkami) i velkou propustností písčitých půd. Tito činitelé spolu s nedostatkem živin

112

kladou při zalesňování zvýšené nároky na kvalitu zalesňovacího materiálu a provedení zalesňovacích prací a dobu provedení výsadeb. Škody suchem se projevují v celé CHKO především nezdarem prvního zalesnění. Např. na revíru Vlhošť (LS Česká Lípa) byl vykázán nezdar prvního zalesnění v roce 2008 na 23 % zalesňované plochy, v roce 2009 na 3 % a v roce 2010 na 20 % plochy. LS Mělník vykázala v letech 2001–2010 poškození suchem na výměře 57,16 ha, přičemž největší poškození bylo v roce 2010 (10,23 ha). Ve zprávách historického průzkumu je uvedeno např. mimořádné sucho z velkostatku Doksy v roce 1911, kdy zde tehdy uhynulo až 60 % nově založených kultur a odumíraly i starší kultury až mlaziny. Škody v obdobích mimořádného suchého a teplého počasí se projevují také nepřímo. Sucho působí jako na lesní dřeviny významný stresor; v tomto období bývají lesní dřeviny častěji napadány hmyzími škůdci, kterým suché a teplé počasí prospívá, neboť se snižuje přirozená schopnost dřevin úspěšně se bránit napadení. Hmyzí škůdci Z kalamitních škůdců působí na smrku škody nejčastěji lýkožrout smrkový a lýkožrout lesklý, jejichž přítomnost je vlivem teplého a suchého počasí a oslabení obranyschopnosti dřevin často patrná. Historické průzkumy však uvádí velmi málo zpráv o škodách lýkožroutem smrkovým nebo pouze krátké poznámky, že kůrovec větší škody nezpůsobil. Podíl kůrovcových těžeb kolísá také se změnou teplot, ke zvyšování stavů kůrovce dochází především v období déletrvajícího teplého počasí. Na borovici, která má v obou částech CHKO dominantní zastoupení, má význam výskyt lýkohuba borového a menšího či krasce borového. Oba lýkohubi na jaře napadají oslabené borovice a způsobují jejich úhyn. Při úživném žíru mladí brouci vyhlodávají borové letorosty, které již na podzim opadávají a tak jsou napadené borovice oslabovány. Podíl kůrovcových těžeb na celkové nahodilé těžbě může v jednotlivých částech a rocích značně kolísat, např. v kokořínské části na revíru Vlhošť činil podíl kůrovcového dříví v roce 2008 plných 11 % z celkového objemu těžby, v roce 2009 jen 2 % a v roce 2010 3 %. Na revíru Dubá byl podíl kůrovcových těžeb na celkovém objemu nahodilých těžeb v roce 2008 17 %, v roce 2009 8 % a v roce 2010 1 %. LS Mělník vykázala za období 2001–2010 celkový objem kůrovcového dříví 4 541 m3. Z toho byl největší objem v roce 2007 (1 179 m3) a v roce 2008 (1 227 m3). V dokeské části na LHC Hradčany (VLS) činil v období 1986-1995 podíl kůrovcových těžeb 11 %, ale na LHC Břehyně (VLS) v období 1987-1996 jen 5 %. Občas může docházet ke zvyšování stavu dalších listožravých škůdců na borovici, zvláště píďalky tmavoskvrnáče a sosnokaze. Sosnokaz je nejdůležitějším kalamitním škůdcem borovic, neboť působí rozsáhlé holožíry. Významné škody vznikají proto, že bývají často napadány porosty mladší. Žír nastává záhy z jara na jehlicích nových výhonů, kdy se ještě nevyvinuly pupeny pro příští rok. Jestliže výhony ještě nevyrašily, housenky vykusují pupeny. Jediný holožír může způsobit zánik stromu. Klikoroh borový je pro tuto oblast v historických průzkumech označován jako nejzávažnější hmyzí škůdce v kulturách. Škody na borových a smrkových sazenicích se začaly objevovat po zavedení umělé obnovy na pasekách. V minulosti se bránilo škodám sběrem brouků a likvidací prostředí, kde se vyvíjí (loupáním pařezů, těžbou pařezů) ještě před zalesněním pasek. V historických LHP byl předepisován i několikaletý pasečný klid. V současnosti však lze škody jím působené označit za zanedbatelné. Škody zvěří Škody zvěří se v lesích kokořínské části CHKO projevují okusem a loupáním. Škody okusem ohrožují kultury v podstatě na celém území, škody loupáním porostů se vyskytují nepravidelně lokálně také na celém území. Škody okusem se negativně projevují především při zavádění listnatých dřevin a jedle. Míra poškozování sazenic je závislá na zazvěření honiteb. Nejproblematičtějším druhem zvěře se jeví zvěř mufloní, dále pak daňčí a místně i srnčí. Například LS Mělník vykázala v letech 2001–2010 celkové škody zvěří za 442 361 Kč, přičemž největší podíl na tom mají škody okusem (429 934 Kč). Z poskytnutých údajů je

113

jasně zřejmý trend vzrůstající výše těchto škod (např. v roce 2001 za 12 222 Kč a v roce 2010 již za 202 165 Kč), což plně koresponduje se značným nárůstem počtu mufloní a daňčí zvěře. V dokeské části CHKO je situace obdobná, okusem bývají častěji poškozeny i kultury borovice. V borových kulturách jsou nejvýraznější důsledky okusu na nevitálních sazenicích opakovaně napadených sypavkou nebo rostoucích v úzkých pruhových sečích, kde jsou zpravidla konečnou fází postupného zániku borových sazenic. Škody loupáním porostů se nepravidelně vyskytují po celém území této části sledované oblasti. Největší rozsah tohoto poškození je v honitbách silněji zazvěřených jelení, daňčí a mufloní zvěří. Houbové choroby Z houbových chorob se v přírodních podmínkách této oblasti významněji projevuje sypavka borová. K silnému rozšíření však dochází pouze periodicky. Příčiny podmiňující rozšíření nákazy sypavky jsou vlhká léta (červenec, srpen), vlhké mikroklima v úzkých pruhových sečích nebo zabuřenělých kulturách, mírné zimy bez sněhu, nedostatečné zásobení kultury základními živinami. Podíl sypavky na celkovém nezdaru zalesnění ale není vysoký. Pomístně urychluje úhyn stromů také václavka, která napomáhá šíření dalších, jinak méně významných škůdců např. lýkohuba matného na smrku. Ve starších smrkových porostech na vlhkých stanovištích se často vyskytuje tzv. červená hniloba, a to zejména v údolních partiích podél vodních toků. Požáry V souvislosti se suchem a obvykle nekázní návštěvníků dochází v oblasti k požárům, jejichž likvidaci ztěžují terénní podmínky (nepřístupnost některých lokalit pro nákladní auta). V minulosti došlo několikrát k úmyslnému založení požárů v okolí Kostelce, ty však byly včas eliminovány a škody tak nebyly vysoké. V PR Kostelecké bory byly některé takto zasažené plochy ponechány bez zásahu a je zde sledován jejich sukcesní vývoj. Buřeň Nebezpečí zabuřenění volných ploch a proředěných porostů je aktuální zejména na stanovištích lesních typů živné a obohacené řady, které však nemají v CHKO velké zastoupení. Kromě snižování účinnosti zalesnění zde buřen někdy znesnadňuje i přirozenou obnovu lesa.

4.1.2.8. Stav lesnické plánovací dokumentace Obě části CHKO spadají do PLO 18 Severočeská pískovcová plošina a Český ráj, pro kterou je OPRL zpracován a byl schválen Mze č. j. 20668/2001-5040 na období 2001-2020. Lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy jsou zpracovány a schváleny na období deseti let a přehled o zpracovaných LHP a LHO podává tabulka č. 16. Tabulka č. 16: Přehled zpracování LHP a LHO Kód LHC 101000 101401 101404 101408 101702 101703 101709 101710 101712 101714

Název LHC Mělník Obec Nosálov Obec Nebužely Město Mšeno Velkostatek Hořín Lesy velkostatku Kokořín Velkostatek Sitné Velkostatek Vysoká Lesy Marie Urbánková Lesy Ješovice

Platnost od 2007 2004 2007 2007 2007 2007 2007 2007 2004 2005

do 2016 2013 2016 2016 2016 2016 2016 2016 2013 2014

114

Zpracovatel Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o.

Pozn. kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část

101715 101717 101801 407000 407405 407406 407409 407417 407706 407707 407804 408000 408001 408404 408407 408409 408412 408419 408420 408429 408431 408432 408433 408438 408441 408701 408802 408805 581151 581801 585152 820201 851201

Lesní hospodářství František Homolka Lesy Heleny Dobrzenské LHO Mělník Litoměřice 1 Úštěk Snědovice Kravaře v Čechách Štětí Lesní hospodářství Homolka Josef - Litoměřice Lesy Plíhal LHO Litoměřice Česká Lípa (Lesy ČR) Doksy Tuhaň Obecní lesy Provodín Dubá Obecní lesy Jestřebí Město Doksy Obec Holany Obec Tachov Městské lesy Zákupy Obecní lesy Vrátno Lesy obcí Nosálov, Katusice a Lobeč Obecní lesy Ždírec Obec Luka Dvůr Lobeč LHO Česká Lípa LHO Osinalice VLS - Hradčany Polygon VLS - Břehyně AOPK ČR – Středočeský kraj AOPK ČR – Liberecký kraj

2005 2007 2007 2007 2010 2011 2010 2007

2014 2016 2016 2016 2019 2020 2019 2016

2011 2013 2007 2004 2012 2010 2004 2011 2004 2004 2004 2004 2004 2004

2020 2022 2016 2013 2021 2019 2013 2020 2013 2013 2013 2013 2013 2013

2004

2013

2007 2013 2012 2004 2004 2006 2008 2007 2006 2007

2016 2022 2021 2013 2013 2015 2017 2016 2015 2016

Příroda, s.r.o.

kokořínská část

Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o.

kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část kokořínská část

Příroda, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES - PROJEKT s.r.o. Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES - PROJEKT s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES - PROJEKT s.r.o. EKOLES - PROJEKT s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. EKOLES - PROJEKT s.r.o. Příroda, s.r.o. Příroda, s.r.o.

kokořínská část kokořínská část obě části obě části kokořínská část dokeská část kokořínská část dokeská část obě části kokořínská část kokořínská část dokeská část kokořínská část kokořínská část

Příroda, s.r.o. Ing. et Ing. Josef Štveráček Lesprojekt východní Čechy, s.r.o. EKOLES – PROJEKT, s.r.o. LHProjekt a. s. Vojenské lesy a statky ČR, s.p. EKOLES - PROJEKT s.r.o. Vojenské lesy a statky ČR, s.p. Lesprojekt Brno, a.s. Lesprojekt Brno, a.s.

kokořínská část kokořínská část kokořínská část obě části kokořínská část dokeská část dokeská část dokeská část kokořínská část kokořínská část

4.1.2.9. Jiné okolnosti ovlivňující současný stav lesa Historický vývoj v lesích Celé území CHKO bylo v dávných dobách součástí velké lesní oblasti, která se rozkládala od pohraničních hvozdů přes Lužické hory až do Mělnické oblasti. Osidlování bylo postupné, nejprve pouze podél obchodních cest a brodů. Lesy začaly ubývat kolem osad v důsledku klučení, žďáření a přeměn na zemědělskou půdu (pole a pastviny). Intenzivnější zasahování do lesa a do lesní půdy nastalo rozšířením pastvy dobytka na lesních pozemcích a později, když se pastva začala různými nařízeními správ velkostatků omezovat, hrabáním steliva pro ustájený dobytek. Obojí činnost silně a dlouhodobě degradovala lesní půdu a výrazně poznamenala budoucí lesní hospodaření. V oblasti Doks dochází již od 14. století k zakládání rybníků. Průmyslová činnost začala pronikat do oblasti již od 15. století (např. cihelny Mšeno a Stvolíky, pivovar Mšeno) a jejího bezprostředního okolí (např. železné hamry Doksy, těžba písku Provodín). S rozvojem průmyslu dochází k intenzivnímu využívání lesa; lesní porosty na Kokořínsku byly také zdrojem dřeva pro rozsáhlé bezlesé oblasti v okolí. Na chudých písčitých půdách a v terénně složitých podmínkách pískovcových skal se hranice lesa ustálily již cca od 15. století, v rovinaté dokeské části se rozloha lesa ustálila zhruba do konce 18. století.

115

V průběhu 18.století se téměř na všech velkostatcích projevoval nedostatek dřeva, lesy trpěly přetěžbami (např. v r. 1798 zůstalo na velkostatku Doksy jen 5 ha porostů starších 80ti let). Bylo to způsobeno velkou osídleností i velkým podílem průmyslové a zemědělské výroby. Vlivem potřeby některých druhů dřevin a některých sortimentů dochází k postupné změně v dřevinném složení lesů. Prodej dřeva se prováděl nejen pro místní potřeby, ale dřevo bylo i vyváženo do Saska a plavením po Labi do Hamburku. Potřeba dříví na palivo byla vysoká až cca do poloviny 19. století, kdy se teprve po vybudování železničních tratí začalo dovážet uhlí. Vzhledem k dosavadnímu toulavému způsobu těžby dřeva podle okamžité potřeby velkostatků, k zhoršování lesní půdy pastvou, hrabáním steliva, těžbou pryskyřice aj. byly správy velkostatků nuceny k vydávání řady instrukcí, jimiž se různé činnosti v lesích upravovaly a omezovaly. Instrukce měly většinou jen místní platnost pro jednotlivý majetek. Zlepšení stavu lesů měly zajistit i císařské patenty z r. 1713 a 1729 (mimo jiné zde byl ustanoven zákaz vývozu dřeva do Saska zdůvodněný všeobecným nedostatkem dřeva po třicetileté válce) a posléze i Tereziánský lesní řád z r. 1754. Od 2. poloviny 18. století se začíná v lesích pracovat stále častěji holosečným způsobem, který vyvolal potřebu umělé obnovy, dochází ke sběru osiva a budování semenišť a školek. Tehdy se zásadně začíná měnit i druhová skladba lesů. Tento stav trvá až do konce 19. století, kdy se holoseče konečně omezují, postupně se na prudkých svazích přechází na úzké seče a na lepších půdách se opět využívá i přirozená obnova. Do hospodaření v lesích rušivě zasahují různé kalamitní události, hlavně v průběhu 19. století, kdy vznikají rozsáhlejší stejnorodé porosty smrku a borovice. V oblasti se vzhledem k převaze borovice více projevovaly škody mokrým sněhem a ledovkou, a to převážně na mladších borovinách. Tyto škody jsou zaznamenány v průběhu 19. století a na počátku 20. století (např. na velkostatcích Bělá pod Bezdězem, Doksy a Houska). Na kulturách se dosti často projevovaly škody suchem (velkostatky Mělník a Doksy) a škody klikorohem. Významně se na stavu lesů podepsaly mniškové kalamity počátku 20. století, které postihly většinu smrkových porostů na velkostatcích Doksy, Houska a Kokořín. Vývoj majetkových poměrů Majetkové poměry byly vždy na území Kokořínska poměrně složité. Kromě velkých velkostatků, jako byly např. Doksy, Houska, Liběchov či Kokořín, zde byla i celá řada menších majetků. V majetku šlechtických a velkostatkářských rodin byla část lesů až do roku 1948, kdy došlo k dokončení pozemkových reforem a lesy přešly do vlastnictví státu. Po roce 1990 dochází k opětovnému vracení majetků bývalým majitelům v rámci restitucí. Byly obnoveny nejen velké soukromé majetky, ale i majetky obcí a menší majetky soukromých vlastníků. V dokeské části byly původně valdštejnské lesy na Mimoňsku od r. 1952 převzaty Ministerstvem národní obrany a byly až do počátku 90. let využívány jako vojenský výcvikový prostor. Po obsazení vojenského prostoru Sovětskou armádou v roce 1968 měly největší dopady na hospodaření v této části CHKO legální i nelegální zábory lesní půdy, lesní požáry, škody na lesních porostech a zřizování rozsáhlých černých skládek odpadů všeho druhu. Vývoj dřevinné skladby Původní druhovou skladbu nelze sice přesně zjistit, přesto je možné v různých historických průzkumech najít výraznou shodu v popisu vývoje lesních porostů. Historický průzkum prokázal v této oblasti daleko pestřejší porostní skladbu, nežli jaká je nyní. Historický průzkum doložil v řadě případů nesporný podíl dubu na skladbě porostů, dřeviny, která z vlastního Kokořínska téměř vymizela, jakož i dalších listnáčů, především buku a habru. Prokázal zcela bezpečně původní zastoupení smrku a jedle v této oblasti existencí obou dřevin v porostech, vzniklých dávno před počátkem umělé obnovy lesa, jež se zde datuje ve větším rozsahu od sklonku 18. století. Pokud jde o borovici přesvědčivě ukázal, že její podíl na Kokořínsku byl v minulosti mnohem skromnější nežli je dnes a že i tam kde podle starých popisů převažovala, byla častěji doprovázena dalšími dřevinami, především dubem.

116

Podle zápisů z 1. poloviny 18. století (popisy k daňovým přiznáním) převládá v teplejších polohách oblasti dub a borovice, na lepších stanovištích jedle s přimíšeným smrkem a na stráních buk. V pařezinách převažuje dub s habrem, v pařezinách na Dokesku bříza. Čisté porosty jedné dřeviny se v oblasti vyskytovaly málo, převažovaly smíšené porosty s jednou nebo dvěma hlavními dřevinami a řadou jednotlivých nebo skupinovitých příměsí. Intenzivnější těžby a následně i umělá obnova cca od poloviny 19. století způsobují, že v oblasti na úkor jedle, dubu a místy i buku začíná na slunných a chudších stanovištích převládat borovice, na stinnějších svazích a v úzkých údolích smrk. Buk se soustřeďuje na méně přístupné stinné svahy, dub mimo pařeziny se udržuje na obohacených půdách a stále častěji se dostává do podrostu v borových monokulturách. O bříze, olši a ostatních listnáčích nejsou z té doby přesnější zprávy (jen bříza zřejmě tvoří stále hlavní složku v pařezinách na Dokesku). Smrk byl často postihován různými škodami (hlavně vítr). Jedle, která byla v oblasti ještě začátkem 18. století velmi silně zastoupena, byla od nástupu intenzivnějších plošných těžeb a následného umělého zalesňování dřevinou, která doznala největšího úbytku. V 19. století již na valné většině velkostatků v oblasti převažuje borovice. Smrk se soustřeďuje do vlhčích, příznivějších stanovišť. Zastoupení smrku narůstá až ve 20. století na zničených plochách po mnišce, takže např. Kokoříně a Liběchově převládá v porostech mladších, zatímco ve starých porostech převládá borovice, případně někde buk. Modřín v oblasti nikdy nehrál významnější roli, vždy byl jen vtroušen a podle rozličného původu dováženého semene má i velmi různou kvalitu. Bříza se objevuje téměř všude, nejčastěji v mladších porostech jako dřevina vyplňující zpravidla mezery po nezdarech umělého zalesňování.

4.1.2.10. Současný způsob hospodaření Současný způsob hospodaření v kokořínské a dokeské části má mnohé shodné rysy dané především obdobnými stanovištními a hlavními pěstovanými dřevinami. Naopak odlišnosti jsou dány hlavně vyšším podílem pro hospodaření nepříznivých terénů a dlouhodobým působením Správy v kokořínské části CHKO. Hospodářským cílem rozhodujících vlastníků a správců lesa je v oblasti trvalá produkce dřevní hmoty při zachování mimoprodukčních funkcí lesa. Lesy jsou tedy využívány prvotně k získávání dřevní suroviny, při zachování trvalosti produkce, funkční stability a co nejvyšší hospodárnosti. Patrná je snaha o důsledné využívání veškeré plochy pozemků určených k plnění funkcí lesa, snaha o snižování škod a úhynu při zakládání porostů, včasné provádění nahodilých těžeb, snaha o využívání přirozené obnovy a s tím související minimalizace nákladů na zalesnění a zajištění kultur. Naprostá většina porostů byla uměle založena v 19. století, pouze výjimečně byly na nejméně přístupných lokalitách zachovány zbytky původních reliktních borů. Většina porostů jsou stejnověké skupiny, pouze v některých starších porostech a na velmi členitých terénech se samovolně vytváří spodní etáž. Na většině plochy obou částí CHKO převládají borové porosty na písčitých půdách. Nejrozšířenějším způsobem obnovy mýtních porostů na těchto stanovištích je v kokořínské části použití násečné formy, v dokeské části pak spíše holosečné formy hospodářského způsobu s obmýtím cca 120 let a obnovní doba 20 let. Součástí obnovy je následná příprava půdy ručním nakopáváním nebo naoráváním (více v dokeské části) a snahou o maximální využití přirozené obnovy za pomoci ponechaných borových výstavků. Umělá obnova je prováděna hlavně výsadbou na dno brázdy, tento způsob přípravy stanoviště eliminuje negativní vliv buřeně, ale jeho nevýhodou je, že výsadba sazenic se realizuje do sterilního písku. V souladu s platnou legislativou (vyhláška č. 83/1996 Sb.) se na těchto stanovištích obvykle pracuje s nízkým podílem melioračních a zpevňujících dřevin, a to někdy pouze ve výši 5-10 %. Často využívaným druhem meliorační a zpevňující dřeviny zde bývá bříza, která je však v průběhu prvních výchovných zásahů z porostů obvykle odstraněna, čímž dochází

117

ke vzniku čistých borových monokultur s jednoduchou výstavbou, tj. bez vhodné krycí etáže (např. DB nebo BK). Smrkové porosty v podmínkách přirozených borových stanovišť (SLT 0K, 0M) nejsou vhodné, a proto jsou v rámci obnovy přeměňovány na porosty borové. To neplatí o smrkových porostech v roklích (SLT 0N), kde je smrk běžně obnovován, obvykle násečně, případně clonně, smrkové porosty jsou obvykle znovu obnovovány i na kyselých stanovištích bučin (SLT 3K a 4K). V dokeské části dochází k obnově SM také na příznivějších stanovištích oglejených borů (SLT 0O). Listnaté porosty (bučiny, příp. doubravy) se v kokořínské části zachovaly již jen v nemnoha fragmentech, plošně významné jsou např. bučiny na Vlhošti, Zámeckém či Beškovském vrchu, doubrava na Ronově a zbytky dubových porostů v Kokořínském dole. V dokeské části se listnaté porosty zachovaly obvykle na výchozech třetihorních vyvřelin, často na strmých svazích, plošně rozsáhlé bučiny jsou v oboře Dub a v oblasti Pecopaly, menší bučiny na Velké Bukové. Pokud je v bukových porostech realizována obnova, tak je zde patrný příklon k podrostnímu způsobu hospodaření. Využíváno je clonných sečí (obmýtí cca 140 let, obnovní doba 40 let) se snahou o přirozenou obnovu. I když je preferována přirozená obnova, dochází často z důvodu jejího nezdaru i k obnově umělé. Bukové a dubové porosty jsou obnovovány opět na buk, respektive dub, s vnášením dalších dřevin přirozené druhové skladby. Udržování, respektive zvyšování, podílu listnatých dřevin vyžaduje zvýšené úsilí hospodáře i zvýšené náklady v ochraně proti zvěři; v kokořínské části byly některé záměry podporovány finančně z dotačních programů. Střetem zájmů, který se týká především obou částí CHKO, je vysoká hodnota území z hlediska turistiky a rekreačního využití. Pro lesní hospodářství z toho vyplývají komplikace, které právě zvýšené zatížení rekreací způsobuje. Hospodaření v CHKO je také významně ovlivňováno cíli ochrany přírody zakotvenými v plánu péče o CHKO i v plánech péče o MZCHÚ. Hospodaření v lesích I. zóny CHKO je žádoucí přizpůsobit rozvoji mimoprodukčních funkcí a udržování či zlepšování ekologické stability porostů. V nedávné minulosti převládalo v oblasti především pasečné hospodářství s využitím podrostního hospodaření pouze ve smrkových porostech na příznivých stanovištích. Rozsáhlejší mýtné jehličnaté porosty byly rozpracovány předsunutými obnovními prvky (kotlíky) s využitím stinných MZD, především buku. Pokračování v obnově listnatými dřevinami je vhodným cílem současného hospodaření. V posledních letech Správa CHKO v kokořínské části prosazovala podrostní způsob (především v I. a II. zóně CHKO) v bukových i smrkových porostech. Nejvýrazněji se ovlivňování lesního hospodářství ochranou přírody projevuje především při stanovení dřevinné skladby obnovního cíle. Finančně byla proto podporována výsadba MZD nad rámec stanovený vyhláškou č. 83/1996 Sb. a zvyšování zastoupení druhů dřevin přirozené skladby např. jedle bělokoré. Podíl MZD při obnově tak např. na území LS Mělník (revíry Mšeno-Soutok, Vidim, Zakšín a Pankrác) činil v posledních deseti letech v průměru 29 %. Poměrně významnou záležitostí je také dohoda mezi většinou větších vlastníků lesů a Správou CHKO o ponechávání výstavků významných z hlediska ochrany přírody v obnovovaných porostech. Každoročně jsou na obnovních prvcích lesníky Správy CHKO v těsné součinnosti s příslušnými lesními hospodáři vyznačovány stromy ponechané na dožití, a to hlavně listnaté dřeviny, doupné stromy či jejich torza.

4.2. Zemědělství Historický vývoj a současnost Zemědělské hospodaření se již ve středověku výrazně podílelo na formování krajiny kokořínské části jako kulturní zemědělské krajiny s výraznou morfologií a vysokým podílem zalesnění (dříve pod 50 %, později zejm. od zač. 20. století dochází v určitých vlnách daných společenskými událostmi ke zvyšování podílu lesa). Plošně intenzivní, ale technologicky extenzivní a zásadně majetkově strukturované hospodaření probíhalo v podstatě až do roku 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva. Vedle vyšší míry zornění a využívání 118

malých, i obtížně přístupných ploch, bylo významné i využívání jinak výrazně podmáčených ploch (při udržování melioračních systémů) v údolí Liběchovky a Pšovky, které prakticky zaniklo po vzniku státních statků (následně dominující forma zemědělského hospodaření). Krajinářsky významnými obory bylo pěstování ovoce (jádroviny, peckoviny) původních odrůd na vysokokmenech, rozšířené po celém území CHKO, což dokládají staré sušárny ovoce i písemné záznamy o zpracování a obchodu s ovocem (včetně lodní dopravy do Německa). Specifickým a ekonomicky úspěšným oborem bylo chmelařství. Zejména v 19. století bylo rozšířeno pěstování odrůdy Dubský zeleňák (pěstování tyčkovým způsobem při nižším vzrůstu) na úrodnějších stanovištích (hlubší hlinité půdy, ale i nivní polohy, např. v údolí Liběchovky), na mnohdy i plošně omezených, přírodních i budovaných terasách údolí (Vojtěchov-Kokořínský důl). Chmelařství výrazně ovlivnilo i stavební architekturu zejména severní části Kokořínska (chmelové vikýře, patrové půdy atd.). Rozsah zemědělské činnosti a její postupný ústup lze vysledovat ve starých mapách (vojenské mapy, mapy stabilního katastru), ale i přímo v terénu z dochovaných valů, zídek, struh, pravoúhlých rohů pozemků, rovných ploch údolí apod., nejčastěji na menších plošinách (dnes porostlých lesem) či v údolích (zpravidla v dolní a horní partii v návaznosti na sídlo, cestu či větší zemědělské plochy). Pro krajinu zásadní činností byla i pastva hospodářských zvířat, vedle skotu to byly ovce a kozy, které udržovali zejména okolí sídel a svažité pozemky. V poválečné době, kdy dochází ke změně celého systému zemědělství, kolektivizaci a hospodaření státních statků, dochází k opouštění nepřístupných, podmáčených či jinak nepříznivých míst pro používané technologie charakteristické nárůstem používané techniky. Tím dochází k nenahraditelné změně krajiny včetně ochuzení biologické rozmanitosti, dochází zejména k ústupu druhů vázaných na pasené lokality, lesostepní biotopy (příležitostně také přepásané) a extenzivní louky včetně mokřadních (údolních) partií. Zemědělské hospodaření do roku 1989, přes jeho známá negativa, nemělo však zásadní negativní vliv na přírodní prostředí (s výjimkou zmíněného). Morfologie krajiny, ochrana vodních zdrojů (CHOPAV a ochranná pásma vodních zdrojů) a další limity intenzivní zemědělské činnosti pomohly udržet dopady zemědělství na přijatelné úrovni. Současná zemědělská výroba v kokořínské části CHKO se dá rozdělit na intenzivní hospodaření na orné půdě (úrodnější polohy v okrajových částech CHKO a v několika enklávách vázaných na rozsáhlejší plošiny) a extenzivní hospodaření převážně na trvalých travních porostech. Rostlinná produkce na orné půdě odpovídá běžné struktuře pěstovaných plodin (obilniny – hlavně ozimá pšenice a jarní ječmen, ozimá řepka, méně oves, kukuřice senážní i zrnová, cukrová řepa, mák, slunečnice, příp. kmín, hořčice, jarní řepka). Významnější živočišná produkce je prezentována především chovem skotu (mléčné farmy Blíževedly, Tuhaň, Dřevčice, Deštná, Sitné, Janova Ves, masný skot – Stvolínky, Holany, Stranné, Dubová hora, Blatce, Tubožský dvůr), chovy koní (Stranné, Dubová hora, Luka, Kruh, Laka, Osinalice, Olešno). Méně významné jsou chovy ovcí (Týn, Filipov, Olešno). Pro zachování struktury krajiny jsou velmi významné malé chovy s několika kusy hospodářských zvířat, převážně se jedná o chovatele koní, ovcí a koz (významnější je chov Nedvězí). Tyto chovy využívají produkci z trvalých travních porostů (zejména u masného skotu významně i z pastvin), část produkce sena je prodávána (např. jiným chovatelům koní v okolí Prahy). Přestože se drobnější chovatelé při analýze evidence uživatelů zemědělské půdy (LPIS) nejeví jako významné subjekty (v níže uvedeném přehledu nejsou často uvedeni), z hlediska zachování vzhledu krajiny, udržení ohrožených biotopů a oboustranné spolupráce mezi ochranou přírody a zemědělci hrají daleko významnější funkci než mnohé velké zemědělské subjekty (zejména „moderní“ zemědělské subjekty bez živočišné výroby hospodařící pouze na orné půdě). Území dokeské části CHKO má charakter především lesnaté oblasti. Významnější podíl zemědělsky využívaných ploch se nachází pouze v jeho severovýchodní a severní části (k. ú. Jestřebí, Provodín, Zahrádky u Č. L., Srní u Č. L., Žizníkov, Heřmaničky u Dobranova, Vítkov u Dobranova, Vlčí Důl, Božíkov, Zákupy a Brenná). Vzhledem k geologickým a půdním podmínkám (převážně kyselé a živinami chudé sedimenty, na kterých se přirozeně nevyvinuly úrodnější půdy) je většina zemědělské půdy využívána jako louky nebo pastviny. Toto využití vychází jednak z tradičního využití vlhčích

119

ploch nevhodných k zornění (okolí Novozámeckého rybníka, Ploučnice), jednak z trendu daného dotační politikou (ekonomicky motivované zatravňování orné půdy s následným extenzivním využíváním), vše s přihlédnutím ke skutečnosti, že zejména kvalita půdy nevytváří podmínky pro intenzivní zemědělskou výrobu na orné půdě. V minulosti (do roku 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva) bylo území zemědělsky využíváno mnohem intenzivněji. Vedle větší míry zornění to bylo dáno i využíváním i výrazně podmáčených ploch při udržování melioračních systémů, které prakticky zaniklo po vzniku státních statků. Rozsáhlé plochy např. v okolí Novozámeckého rybníka a Jestřebských slatin tak druhotně díky sukcesním procesům zcela změnily svůj charakter z kosených podmáčených luk na rozsáhlé rákosiny a porosty dřevin (se zastoupením vrb, olše a břízy). Pokles zemědělských ploch souvisí i se zalesňováním odlehlých a drobných enkláv a později se vznikem vojenského výcvikového prostoru Ralsko a vysídlením obyvatel (např. Strážov), přičemž tento proces byl zčásti spontánní a pouze zčásti docházelo k cílenému zalesňování. Struktura hospodařících subjektů je vzhledem k rozsahu ploch poměrně různorodá. Větší plochy obhospodařují zpravidla právnické osoby a strukturu doplňuje větší množství fyzických osob, které hospodaří i na pozemcích nevhodných pro intenzivní výkonné technologie a významně tak přispívají k plošné i časové diverzitě zemědělských činností. Vzhledem k rozsahu travních porostů je v živočišné výrobě dominující chov krav bez tržní produkce mléka, v rostlinné výrobě převažuje produkce pícnin na TP, na orné půdě produkce obilovin a řepky. Současná struktura využití zemědělských ploch v CHKO nevytváří pro ochranu přírody zásadní negativní vlivy při dodržování zásad správné zemědělské praxe. Vhodné by však bylo rozčlenění větších bloků orné půdy v kokořínské části realizací protierozních opatření (travnaté či křovinaté meze), interakčních prvků (aleje) či biokoridorů (Správa již realizovala biokoridory u Tachova, Vidimi, Zakšína, Nových Tupadel). Problematická může být nevhodná organizace pastvy skotu (poškození porostů zejm. při déletrvajících dešťových srážkách) nebo nevhodné využití podmáčených ploch (pastva, těžká mechanizace) a obecně nevhodné termíny hospodářských zásahů a použitých technologií (pozdní jarní vláčení a smykování luk a pastvin, intenzivní technologie na sklizeň píce apod.). Na orné půdě je to potenciálně aplikace pesticidů a hnojiv, případně špatné skladování hnojiv (opakované problémy na farmě v Dřevčicích, ohrožující spodní vody). Vzhledem k plošně omezenému rozsahu zemědělských ploch v dokeské části (do 10 % řešeného území) a charakteru zemědělské výroby (hospodaření na TP, často v režimu ekologického zemědělství) nepatří aktuálně otázky vztahu mezi zemědělstvím a ochranou přírody mezi prioritní problémy dokeské části CHKO. Zachování určitého podílu orné půdy je zde dokonce důležité pro některé druhy jako potravní zdroj (včetně jeřába popelavého – jednoho z předmětů ochrany ptačí oblasti). Rozdělení zemědělského půdního fondu Zemědělská půda na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj pokrývá 13841 ha, což je 34 % území. Přitom 8061 ha představuje orná půda. Tabulka č.17: Využití zemědělské půdy v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj dle ZABAGED (2013) Kultura TTP orná půda sady a zahrady okrasné zahrady a parky vinice chmelnice celkem

Výměra (ha) 4 913,62 8 061,03 821,42 21,61 0 23,99 13 841,68

% 35,50 58,24 5,93 0,16 0 0,17 100

120

Hospodařící subjekty V dále uvedených přehledech jsou zahrnuty pouze subjekty s výměrou zem. půdy v LPIS cca 10 ha a více, a to pouze pro území CHKO. Přehled tedy nezahrnuje některé menší hospodáře, ani nevypovídá o celkovém zaměření farmy, týká se opravdu jen území CHKO, rovněž není uvažována živočišná výroba umístěná mimo území CHKO. Při analýze evidence LPIS je zřejmý zájem o hospodaření na zemědělské půdě s přetrvávajícím nešvarem pobírání zemědělských dotací za účelem co nejvyššího finančního efektu (a to i u některých „ekologických“ zemědělců) nebo subjektů prokazatelně zemědělsky nehospodařících (minimum prací objednaných formou služby). Tabulka č. 18: Zemědělské subjekty v kokořínské části CHKO Subjekt dle LPIS 1 zemědělská a.s. Chorušice Agfarm AGROP spol. s r.o. AVENA v.o.d. Básner Václav Dr. vlastníků „Libeň – Vtelno“ Drahota Libor Družstvo Březovice Dvorský Jiří Dvorščíková Milena Emeran 1791, s.r.o. Farma Křenov s.r.o. Formánek Václav Frouz Bohumil Gardavská Milana Gregor Zdeněk Hála Daniel Hanauer Jáchym Hložek Josef Homolka Josef Hrabě Václav Hromas Jan Impact Dairy Farm s.r.o. Jodl Jiří Kadleček Zdeněk Kašpar Miroslav Kočí Václav Koláčný Jaroslav Kolář Otakar Kurtinec Jaroslav Laštovka František Linhart Lumír Lisec František Lo Pe 2000, s.r.o. Luňák Václav Marvánek Jiří Matyska Jaroslav Mikeš Petr

Sídlo – obec, farma Chorušice Vysoká Dubá, Deštná Kravaře, Blíževedly Nosálov Mělnické Vtelno, Střemy Ždírec, Ždírecký důl Březovice Doksy Mšeno, Sedlec Kokořín, Truskavna Dubá, Křenov Okna Kočov, Střezivojice Praha, Tubožský dvůr Vidim Praha, Vlkov Mšeno, Ráj Chotětov, Nebužely Liberec, Ješovice Mšeno Krabčice, Stvolínky Dubá, Dřevčice Dobřeň, Janova ves Doksy Blatce Mšeno, Hradsko Želízy Vidim Kvítkov Blatce Liblice Štětí Třebívlice Želízy, Sitné Vysoká Doksy Mšeno

121

Zaměření na území CHKO RV, skot RV RV, skot RV, TTP, skot TTP RV, skot TTP, skot BTPM RV RV RV TTP, ovce TTP, skot BTPM RV TTP, ovce TTP, skot BTPM RV TTP, koně TTP, skot BTPM, ovce RV TTP RV TTP, skot BTPM RV, skot RV, skot RV TTP, RV, skot BTPM, ovce RV RV RV RV, TTP, skot BTPM RV RV RV RV RV, živočišná výroba RV RV RV

Mynařík Stanislav Najman Miloslav Nedbal Martin Novák Josef Novák Vladimír Nováková Iva P + K, společnost s ruč. om. Peter Zdeněk Pick Roman Plaček Libor Plechatý Lukáš Porsch František Rampouch Ladislav Respo – D s.r.o. Rokos Bohuslav Silo Střednice, spol. s r.o. Sixta Pavel Statek Vodňanský s.r.o. Stejskal Miloš Stinka Vladislav Symbióza s.r.o. Šimonek Jaromír Šťastný Antonín Šťastný Martin Štráchal Václav Šubotniková Jaroslava TEXAL a.s. VAKO s.r.o. Vaňha Jan Vlach Stanislav Voborník Miroslav Vojtišková Libuše Wolfová Kateřina Zelenka Jan Zem. spol. SKALSKO, s. r. o. Zeměd. družstvo Kokořín Zemědělské družstvo Úštěk Živný Jaroslav

Blatce, Dolní Houska Praha, Kruh Všestudy Dolní Zimoř Tuhaň Dubá, Deštná Dubá Dubá, Dubová hora Dolní Beřkovice, Olešno Bezděz Liberec Dubá Blatce, Dolní Houska Skalka u Doks Doksy, Březinka Vysoká, Střednice Tuhaň Blíževedly, Litice Řepín Nosálov, Libovice Dubá, Nedvězí Lobeč Hluboká nad Vltavou Korce Mšeno Praha, Chudolazy Štětí Praha, Kokořín Luka, Týn Všelibice Mšeno Mšeno, Laka Blatce Dubá, Zakšín Skalsko Kokořín Úštěk Mělník

TTP TTP, koně RV RV RV TTP, koně RV TTP, skot BTPM, koně TTP, koně, ovce RV TTP RV TTP, RV, ovce, koně RV RV RV RV, TTP, skot RV, TTP, skot BTPM, koně RV RV TTP, kozy RV, ovce RV RV RV RV, TTP RV RV TTP, koně TTP RV TTP, koně TTP, koně TTP, koně RV RV RV RV

Používané zkratky u „zaměření v CHKO“ : RV – rostlinná polní výroba TTP – hospodaření na trvalých travních porostech Skot BTPM – bez tržní produkce mléka Skot – mléko, výkrm

Tabulka č. 19: Zemědělské subjekty v dokeské části CHKO Subjekt dle LPIS Českolipská farma s.r.o. Českoplipská zeměděl. a.s. Dvorný Jaroslav Farma Holany s.r.o. Filipová Hana Chýle Jan

Sídlo – obec, farma Zákupy Zákupy Česká Lípa Kvítkov, Holany Česká Lípa Zákupy

122

Zaměření na území CHKO TTP, skot BTPM TTP, skot BTPM TTP TTP TTP TTP

Iva Jílková Jabálková Dominika Kašparová Petra Knot Václav Limagro a.s. Matoušková Martina Ondřej Jaroslav Pastviny a.s. POLY-FEED s.r.o. Porš Oleg Ramš spol. s.r.o. Rejn Pavel Říbek Oldřich Říhová Lenka Sochor Alois Statek Veselí s.r.o. Suchý Tomáš Synek Vladimír Viktorová Lucie VLS s.p. Vyhnalík Václav ZD Štědrá Doksy ZEP s.r.o.

Zákupy Zahrádky, Karasy Zahrádky Skalka u Dubé Zákupy Česká Lípa Česká Lípa Frýdlant v Čechách Brniště Česká Lípa Česká Lípa, Ramš Česká Lípa Provodín Provodín Provodín Praha, Veselí Zahrádky, Karasy Zákupy Provodín Mimoň Provodín Doksy Bezděz

TTP TTP, ovce, skot BTPM TTP TTP TTP, skot BTPM TTP TTP TTP, skot BTPM TTP TTP RV TTP RV TTP, skot BTPM, koně TTP, koně TTP, skot BTPM TTP, ovce TTP TTP TTP TTP, ovce TTP RV

Používané zkratky u „zaměření v CHKO“ : RV – rostlinná polní výroba TTP – hospodaření na trvalých travních porostech Skot BTPM – bez tržní produkce mléka

Agroenviromentální programy S cílem podpořit rozvoj venkova a zemědělství byly v členských státech Evropské unie zavedeny tzv. agroenvironmentální programy, které mají posílit způsoby využívání zemědělské půdy v souladu s ochranou přírody a životního prostředí obecně. Nejvýznamnější dopady mají tituly zaměřené na hospodaření na travních porostech, kdy na území CHKO může zemědělec vstoupit do nadstavbových a finančně lépe ohodnocených programů. Vedle základních titulů louky a pastviny jsou tak zemědělci využívány tituly mezofilní a vlhké louky (zpravidla bez hnojení) a druhově bohaté pastviny, nevýznamné využití je bohužel u titulů trvale podmáčené a rašelinné louky a ponechání neposečených pásů. I zde se však zejména na větších půdních blocích a v místech s jednoduchou uživatelskou strukturou projevují negativní dopady používaných výkonných technologií sklizně. V roce 2013 (a aktuálně i v roce 2014) jsou původní pětileté programy prodlužovány a čeká se na pravidla společné zemědělské politiky EU na období 2014–2020. Zřejmě dojde k určitému sjednocení základních titulů (louky-pastviny), zavedení nových (modráskové louky) a redukci některých stávajících. V mnoha případech by však bylo vhodnější zavedení zvažovaných faremních plánů umožňujících specifické přístupy v přírodě hodnotných místech.

4.3. Myslivost Historické údaje o myslivosti v kokořínské i dokeské části CHKO jsou poměrně bohaté. Rozdíly mezi oběma částmi se přesto najdou. Prvním z těchto rozdílů je trvalý výskyt jelení zvěře na území Dokeska doložitelný z archivních materiálů. Druhým velmi podstatným rozdílem je existence bývalého VVP Ralsko a v něm se nacházející honitby o výměře více 123

než 20 000 ha. Myslivecké hospodaření v této honitbě poznamenalo stav myslivosti v celé této části CHKO. Kokořínská část CHKO: V minulosti dávali majitelé lesa často myslivosti přednost před lesním hospodářstvím. Většina záznamů z 18. století pro jednotlivé velkostatky (např. Houska, Nový Berštejn atd.) uvádí v oblasti Kokořínska jako stálou zvěř srnčí, místně černou, dále pak zajíce, tetřeva, tetřívka, jeřábka, koroptev, sluky a holuby. V části CHKO směrem k Doksům se objevovala zvěř jelení. Na majetku Valdštejnů byla vybudována obora s jelení zvěří, později se zvěří daňčí. Na stvolíneckém panství byla též daňčí obora a bažantnice. Obdobně tomu bylo na českolipském panství. Na panství Mělník a Liblice měla význam hlavně zvěř drobná (zajíc, koroptev, později bažant). Na všech majetcích se provozovala čižba. Údaje z dvacátých let minulého století ukazují dobré stavy srnčí zvěře, zajíců a koroptví, vyskytoval se zde tetřívek a tetřev, vzácně jeřábek. Jelení zvěř se zde ve volnosti nevyskytovala více než 100 let. Stavy tetřevů a tetřívků od třicátých let minulého století soustavně klesaly (např. na panství Houska bylo v roce 1836 dle výkazů o odstřelu uloveno 9 tetřevů, v roce 1870 18 tetřevů, v roce 1920 15 tetřevů). Poslední zástřel tetřeva je hlášen z roku 1953, poslední pozorování tetřeva pak z roku 1974. O tetřívkovi nejsou z období po druhé světové válce žádné záznamy, poslední údaje týkající se zástřelu, které má Správa CHKO kdispozici jsou z třicátých let minulého století. Příčin postupného vymizení tohoto druhu zvěře byla celá řada, např. sběr lesních plodin, vzrůstající turistická zátěž, těžba dříví i v době toku v blízkosti tokanišť, zvýšené stavy predátorů, nedostatek starých porostů s podrostem keřů atd. Ani současná situace není pro obnovení životaschopné populace na území CHKO Kokořínsko příznivá. Po druhé světové válce měl největší dopad na provozování myslivosti zákon č. 23/1962 Sb., který určil pravidla mysliveckého hospodaření na celá tři desetiletí. Na území CHKO Kokořínsko byly honitby státních lesů a mysliveckých sdružení. V roce 1971 došlo k vysazení muflona do volných honiteb a v roce 1983 daňka skvrnitého. Postupně docházelo k poklesu stavů drobné zvěře (zajíc, bažant) a pozvolnému nárůstu stavů zvěře černé (prase divoké). Po společenských změnách v roce 1989 byl v roce 1992 novelizován zákon o myslivosti, který vrátil výkon práva myslivosti do souvislosti s vlastnictvím honebních pozemků. Na území CHKO vzniklo 30 honiteb. Držiteli honiteb byla hlavně honební společenstva, dále pak Lesy ČR, Pozemkový fond ČR a velcí vlastníci honebních pozemků. V roce 2001 byl schválen zcela nový zákon o myslivosti a postupně došlo k vydání nových prováděcích předpisů k tomuto zákonu. V návaznosti na legislativní změny došlo ke změnám ve vymezení jednotlivých honiteb, v několika případech i k rozdělení původních honiteb a vzniku nových. Od roku 2003 tak na území kokořínské části CHKO zasahuje 32 honiteb, z toho celou plochou se na území této části CHKO nachází 14 honiteb. Držiteli honiteb jsou především honební společenstva a LČR, s. p., méně pak Pozemkový fond ČR a velcí vlastníci honebních pozemků. Nejvíce jsou mezi uživateli honiteb zastoupeny myslivecké spolky a sdružení, v menší míře fyzické osoby a přímo držitelé honitby (především vlastníci honebních pozemků). V tabulce č. 19 jsou uvedeny názvy, výměry jednotlivých honiteb a druhy zvěře, pro které jsou dle platné legislativy stanoveny minimální a normované stavy. Nejrozšířenějším druhem zvěře je zvěř srnčí, běžně je chována dále zvěř černá, mufloní a daňčí. Z drobné zvěře jsou předmětem chovu zajíc a bažant zejména v honitbách s vyšším podílem zemědělské půdy v okrajových částech CHKO. Z dalších druhů zvěře se běžně vyskytuje liška obecná, kuna lesní a skalní, jezevec lesní, holub hřivnáč, straka obecná, vrána obecná, kachna divoká. Ze dvou honiteb v litoměřické části CHKO je hlášen zástřel psíka mývalovitého. Tabulka č. 20: Výměra jednotlivých honiteb a stanovené minimální a normované stavy zvěře v kokořínské části CHKO

124

Honitba

Kravaře Vlhošť Blíževedly Holany Skalka Obrok Drchlava Tuhaň Dubá Deštná Březinka Dražejov

Beškov Korce Žďár Houska Rašovice Újezd Mezilesí Špičák Radouň Liběchov Vysoká Střemy Sitné Kokořín Nebužely Vidim Jestřebice Sedlec Dobřeň Tubož Houska Nosálov Medonosy Ješovice

Držitel honitby HS Kravaře LČR s.p. PF ČR

Uživatel honitby MS Kravaře MS Blíževedly MS Stvolínky MS Obrok MS Tuhaň M. Drobný

LČR s.p. LČR s.p. HS Chlum - Drchlava PF ČR MS Tuhaň HS Dubá - MS Dubá Deštná HS B. Rokos Březinka LČR s.p. Kongreso vé centrum ILF a.s. Ing. MS Šimonek Beškov Blatce HS Dubá MS Korce Korce Horky PF ČR MS Žďár Ing. Ing. Šimonek Šimonek LČR s.p. MS Rašovice HS Újezd MS Újezd HSl Radouň F. Homolka HS Vysoká

Texal Radouň F. Homolka MS Záskalí Vysoká HS MS Střemy Střemy HS Sitné MS Sitné HS MS Kokořín Kokořín HS MS Nebužely Nebužely LČR s.p. S. Hrabánek HS MS Jestřebice Jestřebice HS Sedlec MS Sedlec LČR s.p. J. Linhart LČR s.p. J. Vrzal HS Mšeno MS Romanov Houska HS MS Nosálov Nosálov HS J. Medonosy Šubotnik J. G. Klee Homolka

Vým ěra v ha

Daněk skvrnitý min. st.

nor. st.

Srnec obecný min. st.

nor. st.

1578

18

60

1709

27

60

785

6

18

1094 1307 2795

23 27 38

43 42 143

1089 1347

14 19

40 57

Prase divoké min. st.

5

5 5

nor. st.

Muflon min. st.

nor. st.

6

Zajíc polní min. st.

nor.st.

min. st.

nor. st.

40

95

40

112

50

50

50

8 9

Bažant obecný

50

15

42

15

39

54 65 75

54 65 100

54 65 75

54 65 150

25 35

90 98

25 34

63 112

23

65

36

50

85 1000

21

36

5

10

12

24

36

50

1379

26

35

5

8

12

12

25

73

1067

15

61

30

108

12

52

971 874

12 18

34 21

25 25

90 30

25

63

863

24

34

20

40

20

20

17

64

30

70

30

40

29

80

6

28

19

83

1278

5

8

2121 2040

21

38

1632

5

7

5

14

10

14

8

8

75

150

75

150

21

38

30

54

20

40

75

250

20

50

30

100

30

120

20 10

43 40

10 10

43 40

30

54

30

61

25

50

25

55

1472

5

11

36

56

5

5

878 1568

5 7

5 15

12 25

42 100

5 6

6 10

1229

5

8

10

54

882

5

15

15

60

5

6

5

15

874

17

66

5

6

7

15

1190

15

40

5

7

5

12

5

20

5

18

979 744 759

27 18 16

77 60 63

5 5 5

9 6 7

11 7 8

27 15 15

21 18 15

73 62 50

21 18 5

86 74 20

1156

8

21

5

6

5

10

57

104

83

145

7

15 20

84

15

72

771

7

15

3

12

3

6

1292

12

21

30

67

5

8

5 7

7 15

Bezesporu největší vliv na myslivecké hospodaření v oblasti mělo zavedení chovu mufloní a daňčí zvěře ve volných honitbách kokořínské části CHKO v 70. a 80. letech minulého století. Jejich stavy začaly stoupat v 90. letech minulého století po změnách ve výkonu práva myslivosti, které vyplynuly z novelizace zákona o myslivosti. Zejména nájemci honiteb ve vlastnictví LČR, s. p., v oblasti Vidimi, Osinalic, Dobřeně a Dražejova dokázali

125

nezodpovědným hospodařením (neprovádění redukčního odstřelu u zvěře holé a mladé zvěře samčí) zvýšit stavy mufloní zvěře více než 10x. Například v roce 1999 kontrolní sčítání provedené Správou CHKO Kokořínsko v honitbě Vidim prokázalo výskyt 140 ks mufloní zvěře, uživatel honitby vykázal 33 ks a normovaný kmenový stav mufloní zvěře pro tuto honitbu byl 5 ks. Od roku 1999 se Okresní úřad Mělník, referát životního prostředí ve spolupráci s OMS Mělník a Správou CHKO Kokořínsko snažil o domluvu s uživateli honiteb na snížení stavů zvěře mufloní a posléze zvěře černé a daňčí. Tato snaha vyzněla do ztracena pro naprostý nezájem většiny uživatelů honiteb. Současná situace v chovu spárkaté zvěře na území kokořínské části CHKO je taková, že na celém území této části CHKO se trvale vyskytuje zvěř srnčí a černá a na většině území kokořínské části CHKO i zvěř mufloní a daňčí, jak ukazuje zvyšující se počet stanovisek Správy CHKO Kokořínsko k žádostem o povolení mimořádného odstřelu těchto druhů spárkaté zvěře z důvodu omezení škod na zemědělských kulturách a lesních porostech v honitbách, kde nejsou stanoveny minimální a normované stavy mufloní a daňčí zvěře. Výše odlovu jednotlivých druhů zvěře v honitbách v CHKO Kokořínsko v roce 2009 je uvedena v tabulce č. 20. V posledních dvou letech došlo rovněž k zesílení tlaku na snížení stavů spárkaté zvěře ze strany fyzických a právnických osob podnikajích v zemědělství a lesnictví. Především LČR, s. p., LS Mělník využila možnosti, které jí dává zákon o myslivosti, jako držiteli několika honiteb a upravila plány lovu v honitbách, které vlastní nebo kde má významnou pozemkovou držbu (např. v roce 2009 vykázal uživatel honitby Vidim nasčítaných 15 ks mufloní zvěře a skutečný odlov po provedené úpravě plánu chovu a lovu byl 123 ks mufloní zvěře). Současně došlo ke zpřesnění výpočtu škod zvěří a následně jeho nekompromisnímu vymáhání na uživatelích jednotlivých honiteb. Výsledkem těchto činností bylo navýšení plánu odstřelu především mufloní zvěře a jeho následné splnění. V roce 2009 bylo na území CHKO Kokořínsko a navazujích honiteb uloveno více než 500 ks mufloní zvěře. Údaje za rok 2010 ukazují, že výše odlovu mufloní zvěře se pohybuje na stejné úrovni, jako v roce 2009. Na území kokořínské části CHKO se v současné době nachází jeden intenzivní chov zvěře. Jedná se o bažantnici na výměře 85 ha na Březince. Bažantnice se nachází těsně u hranice kokořínské části CHKO mezi Dubou a Nedamy. Z hlediska ochrany přírody nepředstavuje hospodaření v této bažantnici žádná velká rizika. Tabulka č. 21: Odlov zvěře v honitbách v CHKO Kokořínsko v roce 2009 Honitba Kravaře Vlhošť – Blíževedly Holany Skalka Obrok Drchlava Tuhaň Dubá Deštná Březinka Dražejov Beškov Korce Žďár Houska Rašovice Újez Mezilesí Špičák Radouň Liběchov Vysoká Střemy Sitné Kokořín Nebužely

Daňčí

Mufloní

1 2 2 2

5 1 7 2 7

Druh zvěře Zajíc Bažant

6

Srnčí 32 39

Černá 33 70

4 4 13 2 6

30 21 23 56 43 31

22 60 68 138 56 57

4 19 19 45 25 13 41 41

3 31 79 67 48 55 94 130

8

16 7 3 3 7 2

Liška

Kuna

94

1 28

8

35

67

5

18 30 16 11 40 10

2

Jezevec

361

80

2

4

38

94

21

33 23 49 10 29 27

3

13 28 18 5 19 56

117 12 14 26 52 23

1

73 35 8

Kachna

9

11 2

126

33

3

1

Vidim Jestřebice Sedlec Dobřeň Tubož

5 6 4 4 3

123 39 13 39 30

13 11 21 5 13

117 32 40 35 36

Houska Nosálov Medonosy Ješovice

7 4 26 6

6 3 34

16 26 16 45

48 55 106 108

3

21

105 1302 9

127

7

47

14 14 12 7 12

4 8 1

1 3 2

9 31 1 17

4

2

Dokeská část CHKO: Již za dob Valdštejnů existovaly v oblasti obory s chovem zvěře jelení, černé a daňčí. Jak dokazuje předpis zástřelného z r. 1653, byly zde loveny i velké šelmy (medvěd, vlk, rys, divoká kočka). Postupem času došlo z ekonomických důvodů k rušení obor a likvidaci chovů zejména daňčí zvěře. K jejímu znovuzavádění došlo až po roce 1839. Nejvýznamnějším druhem zvěře pak byla zvěř jelení. Její stavy v průběhu let kolísaly, místy byla i vyhubena. Z historických pramenů tak můžeme zjistit, že např. v roce 1786 bylo na panství Bělá 29 lovných jelenů, 30 slabých jelenů, 79 laní, 33 laněk a 31 kolouchů, na panství Doksy bylo 27 lovných jelenů, 32 slabých jelenů, 84 laní, 90 laněk a 37 kolouchů. V roce 1900 bylo na panství Doksy 64 jelenů, 85 laní, 14 laněk a 15 kolouchů. Zvěř srnčí se v té době vyskytovala v malém množství. Zvěř mufloní byla dovezena a chována od roku 1890. Mezi další druhy zvěře, jejichž výskyt je zaznamenán a které se lovily, patřil tetřev a tetřívek. Z archivních záznamů vyplývá, že např. v roce 1836 bylo na panství Bělá uloveno 9 tetřevů a 5 tetřívků a v roce 1861 na panství Doksy 5 tetřevů a 18 tetřívků. Stavy tetřeva a tetřívka se postupně snižovaly do dvacátých let minulého století, pak následoval pozvolný nárůst stavů, který kulminoval v letech 1933–1937, potom nastal radikální pokles. Po roce 1946 došlo k vytvoření Vojenského výcvikového prostoru Ralsko (tvoří téměř ¾ dokeské části CHKO), hospodaření v něm převzaly Vojenské lesy a statky. Okrajovou součástí jejich hospodaření bylo myslivecké využívání území. Po roce 1968 došlo k obsazení prostoru Sovětskou armádou, které se projevilo i v oblasti myslivosti. Velmi rozšířené bylo pytláctví, péče o zvěř (přikrmování v době nouze, úpravy biotopů) nebyla téměř žádná. Docházelo k velké migraci zejména spárkaté zvěře, která nacházela i přes relativně rušivou vojenskou činnost v území dostatek klidu a zejména potravy na rozsáhlém bezlesí dopadových ploch. V době nouze tato zvěř migrovala do okolních honiteb ke krmištím a zdržovala se zde po celé zimní období až do doby kladení mláďat. Postupně se zvyšovaly stavy spárkaté zvěře. Po roce 1990 byla odsunuta Sovětská vojska a postupně byla utlumována vojenská činnost v území. Během několika let pak došlo k nárůstu stavů zvěře. Vysoké stavy daňčí a mufloní zvěře jsou patrné zejména na území bývalého vojenského prostoru. V současné době je vymezené území rozděleno do devíti honiteb, kde se hospodaří v souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění. V tabulce č. 21 jsou uvedeny výměry jednotlivých honiteb a druhy zvěře, pro které mají stanoveny minimální a normované stavy. Největší část území dokeské části CHKO pokrývá honitba VLS, divize Mimoň, Ralsko, resp. její část. Honitba Karasy byla vymezena jako účelová honitba s cílem dosáhnout účinnější regulace černé zvěře na území NPR Novozámecký rybník. Tabulka č. 22: Výměra jednotlivých honiteb a stanovené minimální a normované stavy zvěře Honitba

Doksy Jezero Heřmaničky Veselí Karasy Okřešice Provodín Sluneční dvůr Staré splavy Žiznikov Ralsko

Výměra v ha 1 066

Jelen evropský min. nor. st. st. 0 0

Daněk skvrnitý min. nor. st. st. 0 0

Srnec obecný min. nor. st. st. 13 16

Prase divoké min. nor. st. st. 0 0

Muflon

Zajíc polní

min. st. 0

nor. st. 0

min. st. 15

nor.s t. 35

Bažant obecný min. nor. st. st. 15 15

1 447

0

0

0

0

12

46

0

0

0

0

60

102

30

108

1 656 592 574 680 709 967 21 345

0 0 0 0 0 0 195

0 0 0 0 0 0 210

7 7 8 0 0 0 240

7 7 8

20 12 13 8 12 12 187

50 21 19 29 27 40 256

0 5 5 0 0 0 70

0 5 5 0 0 0 98

0 0 0 0 0 0 38

0 0 0 0 0 0 50

50 5 5 25 25 25 125

80 15 5 72 25 90 150

50 0 5 25 25 25 0

80 0 5 84 54 100 0

0 0 256

Bezesporu největší vliv na myslivecké hospodaření v oblasti má stav zvěře a způsob jeho obhospodařování v honitbě Ralsko. Tato honitba obhospodařovaná VLS, divizí Mimoň, zasahuje velkou část území dokeské části CHKO a jsou v ní zastoupeny všechny druhy spárkaté zvěře, které se v oblasti vyskytují. V okolních honitbách probíhá běžné myslivecké

128

hospodaření s obecnými problémy, zejména vysokými stavy černé zvěře a minimálními stavy zvěře drobné (zajíc, bažant a koroptev). Součástí honitby Ralsko jsou 2 intenzivní chovy zvěře - obora Velký Dub uznaná Ministerstvem zemědělství a výživy ČSR v roce 1979, která je situována mezi obcemi Staré Splavy, Hradčany a Doksy a zasahuje celou rozlohou do území CHKO. Rozloha obory je 534 ha a chová se zde zvěř daňčí (cílový stav 200 ks) a mufloní (cílový stav 200 ks). Těsně za hranicí dokeské části CHKO Kokořínsko - Máchův kraj se nachází obora Židlov uznaná MZe ČR v roce 2000, která se rozkládá severovýchodně od obce Kuřívody na výměře 3 747 ha. Chová se zde zvěř jelení (cílový stav 700 ks) a mufloní (cílový stav 300 ks). Obě obory obhospodařují VLS a cílem vybudování obory Židlov bylo mimo jiné řešení nadměrných stavů zvěře, které na základě hodnocení provedeného v roce 1998 několikanásobně převyšovaly stavy normované (u jelena téměř 5x, u daňčí zvěře téměř 9x a u mufloní zvěře více než 9x). Po realizaci obory nedošlo k žádoucímu snížení stavů spárkaté zvěře ve zbylém území honitby, naopak do dnešní doby dochází k nárůstu jejích stavů, což je zřejmé z výsledků lovu. Zvýšené stavy zvěře blokují přirozenou obnovu některých porostů, zejména bučin, a způsobují i ruderalizaci některých lokalit (např. Velká a Malá Buková, Pecopala). Tato situace vedla Ministerstvo zemědělství, jako orgán státní správy myslivosti, k tomu, aby uživateli honitby Ralsko od roku 2008 nařídil úpravu stavů zvěře zvýšením odlovu. Jak vyplynulo z předkládaných výsledků lovu spárkaté zveře v následujících letech, podařilo se přinejmenším zastavit růst stavů spárkaté zvěře. Nejvíce viditelný je tento stav u zvěře daňčí. V honitbě Karasy nedošlo během mysliveckého hospodaření k požadovanému snížení počtu černé zvěře. Vzhledem k vývoji stavů této zvěře bude nutné tuto problematiku řešit opatřeními nad rámec běžných mysliveckých činností (např. odchytem). Z dalších druhů zvěře se v dokeské části CHKO vyskytuje kuna lesní, kuna skalní, liška obecná, jezevec lesní, holub hřivnáč, kachna divoká, polák chocholačka, polák velký, straka obecná, vrána obecná. Drobná zvěř je na minimálních stavech bez současného mysliveckého obhospodařování. V roce 2008 byla v prostoru kolem města Doksy, na území sousedícím s jižní hranicí území CHKO, vymezena oblast chovu koroptve polní s cílem obnovy její populace. V budoucnosti lze předpokládat i výskyt nepůvodních druhů šelem – psíka mývalovitého a norka amerického. Přehled o odlovu zvěře podávají tabulky č. 23 a 24. Tabulka č. 23: Odlov zvěře v honitbě Ralsko v letech 2005-2007 Druh zvěře

Rok 2006

2005 Plán lovu v ks

Jelení zvěř Daňčí zvěř Mufloní zvěř Srnčí zvěř Černá zvěř Zvěř celkem

182 579 130 148 485 1 524

Odlov v ks

184 582 123 151 429 1 469

Plán lovu v ks

2007 Odlov v ks

Plán lovu v ks

Odlov v ks

144 462 92 116 157 972

90 430 90 113 229 952

92 457 93 117 321 1080

140 421 107 119 347 1134

Tabulka č. 24: Odlov zvěře v honitbách v dokeské části CHKO (mimo honitbu Ralsko) v roce 2007 Honitba Doksy-jezero HeřmaničkyVeselí Karasy Okřešice

Druh zvěře Jelení

Daňčí

Mufloní

Srnčí

Černá

Zajíc

Bažant

Kachna

3 5

3 44

0 1

0 20

8 53

0 0

0 10

0 94

5 1

9 21

2 0

7 28

14 14

0 0

0 0

0 0

129

Provodín Sluneční dvůr Staré Splavy Žiznikov

0 1 1 0

24 5 5 4

10 0 0 0

15 12 13 13

19 11 36 16

0 0 15

0 0 32 28

0 0 166 30

Střety myslivosti s ochranou přírody: Největším problémem v CHKO Kokořínsko se jeví vysoké stavy spárkaté zvěře, které mohou mít negativní vliv na stav především lesních porostů. Zvěř působí škody na lesních kulturách okusem, ohryzem a loupáním. Na zemědělských plodinách, loukách a pastvinách může dojít k poškození vegetace spásáním, značné škody způsobuje černá zvěř poškozováním půdního pokryvu. V místech s velkou koncentrací zvěře může dojít až k ruderalizaci lokality. Při srovnání stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře v jednotlivých honitbách s výsledky odlovu uvedených v tabulkách č. 20-24, je jednoznačně vidět vysoký stav zejména zvěře mufloní, daňčí a černé. Vysoké stavy těchto druhů zvěře blokují přirozenou obnovu některých porostů (např. bučin), které jsou cennými biotopy s výskytem řady chráněných druhů rostlin a živočichů. Černá zvěř může poškozovat zemědělské kultury (louky, pole), ale z hlediska ochrany přírody zejména výrazně snižovat hnízdní úspěšnost na zemi hnízdících ptáků (např. lelek lesní, skřivan lesní nebo v dokeské části jeřáb popelavý) a případně rozrýváním poškozovat lokality s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin.

4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství 4.4.1. Rybníkářství V dokeské části CHKO se nacházejí 3 významné nádrže (Břehyňský rybník, Máchovo jezero a Novozámecký rybník), spojené v jednu soustavu, a několik vodních nádrží menšího rozsahu, zatímco v kokořínské části se nacházejí pouze 3 menší nádrže využívané k chovu ryb a několik nádrží využívaných ke sportovnímu rybolovu (většina na toku Pšovky). Rybníky byly obecně zakládány především k chovu sladkovodních ryb, obohatily však krajinu a přírodu i o nový fenomén - o mělká sladkovodní jezera. Mělké vodní nádrže vhodně doplnily zalesněnou krajinu a staly se cennými mokřadními biotopy, které v oblasti bez přirozených jezer doposud chyběly. Při březích rybníků se vytvořily pásy litorální vegetace, která se stala základem cenných mokřadních ekosystémů s bohatým společenstvím rostlinných a živočišných druhů. Pro svou významnou přírodovědnou hodnotu jsou všechny 3 velké vodní plochy na Dokesku součástí maloplošných zvláště chráněných území a tvoří jádrové území dokeské části CHKO. Břehyňský rybník je součástí NPR Břehyně-Pecopala, Novozámecký rybník je součástí stejnojmenné NPR, zátoky (severní, východní) Máchova jezera jsou součástí NPP Swamp a zbylá část Máchova jezera tvoří ochranné pásmo této NPP. Několik menších nádrží (rybníky Držník, Strážovský, Vavroušek a nefunkční Černý rybník) na Hradčanském potoce je součástí PR Hradčanské rybníky. Významným je také Poselský a Mariánský rybník v povodí Robečského potoka a Heřmanický rybník. Na území kokořínské části CHKO se nenacházejí žádné významnější nádrže využívané k chovu ryb. Výjimkou je Dolanský rybník, který patří k holanské soustavě rybníků na Bobřím potoce. Na potoce Liběchovka na území původní CHKO leží pouze Rozprechtický rybník, který je využíván ke sportovnímu rybolovu (viz kap. 4.4.2). Na Pšovce leží soustava rybníků a nádrží začínající Zámeckým rybníkem v Tuboži, následováným nádrží Laka (U vrby), rybníkem Stříbrník, Hlučovskou (Podhradskou, Špačkovou) tůní, tůní Kačírek, rybníkem Harasov, rybníkem Štampach II., Štampach I. a končící na území CHKO Lhoteckým rybníkem. Pouze rybníky Štampach II. a I. jsou užívány k chovu ryb, a to především kaprů, v menší míře dravých ryb (štika, sumec). Historie vzniku rybníků Zmíněné 3 nejvýznamnější nádrže jsou součástí jedné z nejstarších rybničných soustav v Čechách. Soustavu tvoří dvě ucelené části ležící v terénních proláklinách, na východě

130

Jestřebsko-dokeské a na západě holanské. Vznik soustavy lze datovat z větší části do druhé poloviny 14. století a její základní podoba je zachována do současnosti. Soustava se během staletí vyvíjela, část rybníků vznikala později, některé rybníky později zanikly. Většina velkých rybníků soustavy vznikala za pískovcovými prahy, které zčásti nebo zcela přehradily údolí, a vytvářely tak příhodné podmínky pro jejich založení. Tak byl postaven i rybník Velký (Dokeský), dnes známý jako Máchovo jezero, které je reprezentatem celé soustavy co do velikosti. Podle historických pramenů se tak stalo v roce 1366. Později byly založeny další články této soustavy. Z poslední nádrže soustavy, Novozámeckého rybníka, odtéká Robečský potok uměle vybudovanou soutěskou a u České Lípy se vlévá do Ploučnice po průtoku Peklem (národní přírodní památka). Současná struktura vlastnictví rybníků Všechny 3 významné vodní nádrže v dokeské části jsou ve vlastnictví České republiky a právo hospodaření zde má AOPK ČR. Nájemcem Máchova jezera je v současnosti Město Doksy a nájemcem ostatních nádrží soustavy je dlouhodobě Rybářství Doksy, s. r. o. Další významná soustava nádrží – Hradčanské rybníky – je také ve vlastnictví České republiky a právo hospodařit zde vykonávají Vojenské lesy a statky, s. p. Poslední významnější nádrže Poselský a Heřmanický rybník - jsou připravovány k prodeji Státním pozemkovým úřadem. Dolanský rybník v rozšíření kokořínské části je také ve vlastnictví ČR – Státního pozemkového úřadu a hospodaří zde Rybářství Doksy, s. r. o. Všechny 3 menší nádrže využíváné k rybníkářství v kokořínské části jsou v soukromém vlastnictví a jsou vlastníky také využívány. Tabulka č. 25: Struktura vlastnictví resp. majetkové správy rybníků na území dokeské části CHKO (podle katastrální výměry) vlastník

rozloha (ha)

%

AOPK ČR Vojenské lesy a statky, s. p. Státní pozemkový úřad soukromý vlastník

694,5 28,54 57,72 8,15

88,03 3,62 7,32 1,03

celkem

788,91

100,00

131

Obrázek č. 4: Novozámecký rybník (foto Jan Procházka) Hospodaření na rybnících a ochrana přírody Hospodaření na rybnících probíhalo po několik staletí extenzivně a využívalo pouze přirozenou produkci rybníků, která byla na písčitých a rašelinných podložích většinou poměrně nízká. Rybníky tak měly charakter spíše oligotrofních až mezotrofních nádrží. Růst intenzity hospodaření se projevil hlavně ve druhé polovině 20. století. Postupná eutrofizace se zpočátku projevovala zvyšováním výnosů ryb, ale i četnosti výskytu některých druhů živočichů a rostlin z důvodů nárůstu potravní nabídky a nárůstu biomasy i biodiverzity ve vodním prostředí rybníků. Dříve oligotrofní a mezotrofní nádrže se ale postupně díky intenzifikaci hospodaření, zahrnující také hnojení, staly nádržemi eutrofními. Vysoké rybí obsádky s dominancí kapra začaly mít negativní vliv na přirozenou složku rybničního ekosystému, litorální porosty, plovoucí a ponořenou vegetaci i zdroje přirozené potravy - to vše v konečném důsledku působilo nepříznivě především na druhové bohatství celé oblasti. V případě Máchova jezera se to také velmi negativně projevilo na kvalitě vody pro rekreační využití - koupání. V současné době lze stav nádrží hodnotit jako výrazně lepší ve srovnání s dobou před cca 10-20 lety. Hlavním důvodem je majetková správa největších nádrží prostřednictvím AOPK ČR a jejich zařazení mezi chráněná území, v případě Máchova jezera hraje významnou roli i jeho rekreační funkce, která je ekonomicky mnohem významnější než produkce ryb. Z těchto důvodů byly rybí obsádky ve všech 3 významných nádržích výrazně sníženy (obsádky kapra v Novozámeckém a Břehyňském rybníce), vyloučen je chov býložravých ryb a v případě Máchova jezera došlo ke změně rybí obsádky. Vysazovány jsou pouze dravé ryby (štika, candát, bolen, sumec). Nejsou aplikována hnojiva a přikrmování ryb je omezeno. V kokořínské části probíhá rybníkářské hospodaření na Dolanském rybníce a také na rybnících Štampach II. a Štampach I. Rybníky jsou užívány k chovu ryb, a to především kaprů, v menší míře dravých ryb (štika, sumec). Rybníky Štampach I. a II. leží v PR Kokořínský důl a v I. zóně ochrany přírody CHKO. Rybí obsádka není krmena a rybníky nejsou hnojeny ani vápněny. Ostatní nádrže na Pšovce jsou využívány pouze ke sportovnímu rybolovu (viz kap. 4.4.2) či k rekreaci (rybník Harasov). Další nádrží užívanou k chovu ryb (opět převážně kaprů) je rybník u statku Stranný na Litickém potoce. Chov ryb je opět prováděn bez přikrmování a hnojení. Jiné nádrže k chovu ryb využívány nejsou. Hlavní problémy vysoké intenzity rybářského hospodaření jsou následující: Vysoká obsádka ryb Vysoká obsádka kapra obecně způsobuje následující negativní jevy: neustálým přerýváním dna mechanicky ničí vodní makrofyta a způsobuje trvalý zákal vody zabraňující rozvoji submerzní vegetace, silným vyžíracím tlakem omezuje rozvoj hrubého zooplanktonu a dalších bezobratlých (bentos, vodní měkkýši) a tím ochuzuje potravní nabídku pro další skupiny živočichů (ptáci, obojživelníci) a přímým predačním tlakem likviduje některé jiné druhy živočichů, především bezobratlých. Tento problém se podařilo v případě všech tří velkých nádrží a v různé míře i v ostatních v posledních letech výrazně zmírnit, přesto nelze rybí obsádku snad s výjimkou Máchova jezera považovat za ideální a jsou hledány možnosti alespoň částečného nahrazení kapra jinými druhy (např. lín). Rybí obsádka je hlavním problémem i v případě rybníků v jižní části. Je zde relativně vysoká obsádka kapra a ta způsobuje likvidaci vodních makrofyt i litorálních porostů. To je patrné u Dolanského rybníka a také u rybníka Štampach II., kde tyto porosty prakticky chybí. Jedná se o nový rybník a tak není možné porovnat současný stav se stavem předchozím. Přesto lze konstatovat, že současný stav je nepříznivý a neumožňuje ve srovnání s jinými nádržemi plnění funkce jako refugia pro společenstva rostlin a živočichů vázaných na stojaté vody.

132

Chemické a biologické znečištění vody Intenzivní chov ryb v minulosti a přísun živin z povodí způsobuje kumulování živin (nadměrné koncentrace dusíku a fosforu) v bahně a zvyšování trofické úrovně rybničních ekosystémů. To může v konečném důsledku způsobovat např. kyslíkové deficity, botulismus, přemnožení planktonních sinic a řas a další velké problémy. V poslední dekádě vyvstal problém především v případě Máchova jezera. Z důvodu zachování dostatečně kvalitní vody pro rekreaci byl v některých letech v pozdně jarních a letních měsících aplikován koagulant polyaluminiumchlorid (PAX-18), který zajišťuje omezení rozvoje sinic vysrážením fosforu. Přestože výrazně negativní vliv aplikace této látky na ekosystém nádrže nebyl prozatím prokázán, nelze toto opatření považovat za optimální. I z tohoto důvodu byla zpracována studie „Optimalizace stavu vodních ekosystémů v povodí Robečského potoka“, která navrhla opatření nutná zrealizovat ke zlepšení kvality vody v nádržích v povodí Robečského potoka včetně Máchova jezera. Zimování, letnění V případě Břehyňského rybníka bylo již několikrát použito zimování rybníka k likvidaci nežádoucího množství vodních makrofyt (stolístek). Toto opatření však má zároveň negativní vliv na permanentní faunu především bezobratlých živočichů a dochází také ke změně vodního režimu v rozsáhlých mokřadech v navazujících částech. Zároveň není jisté, zda zimování není příčinou výrazného snížení početnosti populace leknínu bělostného. Obdobným případem je Máchovo jezero, kdy vzhledem k jeho velikosti a nedostatečnému přítoku již pouhý výlov prakticky znamená zimování, resp. obnažení velkých ploch dna po dobu mnoha měsíců (obvykle listopad-duben). Zjištěn byl negativní vliv na permanentní faunu (raci, velcí mlži) a zároveň dochází k výrazné změně vodního režimu (vyschnutí) jádrových ploch v NPP Swamp a v jarních měsících i k negativnímu vlivu na hnízdění ptáků a rozmnožování obojživelníků. Šíření nepůvodních druhů organismů Specifickým problémem je šíření invazních druhů vodních organismů (především ryb – karas stříbřitý, sumeček americký, příp. střevlička východní), které je do jisté míry ovlivněno i způsobem a intenzitou hospodaření. Přestože tento problém není zdaleka tak dramatický jako v jiných rybničních oblastech (např. Třeboňsko), tak i zde mohou nepůvodní druhy způsobit významné negativní změny v přirozených společenstvech. Odbahňování rybníků Rybníky procházejí přirozeně postupným procesem zanášení, které je způsobeno především erozními procesy a splachy z okolních pozemků. Odbahnění rybníků je tak nezbytnou údržbou. Bohužel vzhledem k rozloze i poloze nejvíce postižených nádrží (např. Novozámecký rybník) je jejich odbahnění obtížně realizovatelné, a to z důvodů technických i finančních. Jsou připravována alespoň některá dílčí opatření na zmírnění negativních jevů

4.4.2. Sportovní rybářství Do CHKO zasahuje celkem 7 rybářských revírů vymezených Českým rybářským svazem, a to 4 pstruhové a 3 mimopstruhové. revíry pstruhové kokořínská část 413 022 Pšovka 1 - MO ČRS Mělník Revírem je Pšovka od ústí do Labe po hráz Lhoteckého rybníka. V kokořínské části CHKO leží pouze horní část revíru, a to od hranice CHKO (křížení Pšovky se silnicí Mělník-Střemy) po hráz Lhoteckého rybníka. Celý tok v CHKO je součástí I. zóny ochrany přírody a část leží i v PR Kokořínský důl. Na celém toku Pšovky (v CHKO i mimo) je ale lov ryb celoročně zakázán.

133

Pšovka v úseku v CHKO (a níže po proudu mimo CHKO) je obývána početnou populací sekavce podunajského (Cobitis elongatoides) (blíže viz kap. 3.8). Především vysazení dravých ryb (štika) by mělo negativní dopad na jeho populaci. 443 039 Obrtka 1 – MO ČRS Štětí Revírem je celý tok Obrtky od ústí do Okenského (Úštěckého) potoka až k pramenům. V CHKO se nachází úsek mezi Mošnicí a Tuhaní, který leží ve III. zóně ochrany přírody a na větší části trasy tvoří zároveň hranici CHKO. Ve vodním toku se z ryb vyskytuje pstruh obecný (Salmo trutta) a hrouzek obecný (Gobio gobio). 443 027 Liběchovský potok 2 – MO ČRS Dubá Liběchovka od křížení se silnicí Mšeno-Dubá k pramenům včetně přítoků. V CHKO leží převážná část úseku a značná část i v PR Mokřady horní Liběchovky a I. zóně ochrany přírody (včetně přítoků – Křenovského a Nedamovského potoka). Revír je chovný a platí zde zákaz rybolovu. Ichtyofauna je tvořena převážně pstruhem obecným. dokeská část 443 009 Dobranovský potok 1 - 12.0 km, 3.00 ha, MO ČRS Nový Bor Přítok Ploučnice. Od ústí do Ploučnice pod Dobranovem až k pramenům do CHKO zasahuje pouze dolní část revíru. Od vtoku do Radvaneckého rybníka ve Sloupu až k pramenům a přítoky jsou chovné - lov ryb zakázán. Úsek od silničního mostu pod Skalním hradem ve Sloupu v Čechách ř. km 10,9 až k výpusti Radvaneckého rybníka ř. km 12,8 je chráněná rybí oblast - lov ryb zakázán (dle rozhodnutí OkÚ Česká Lípa č. j. RŽP 5245/02-207/3). Radvanecký rybník není součástí revíru. revíry mimopstruhové kokořínská část 441 029 Liběchovský potok, 3.00 ha, MO ČRS Dubá Revír tvoří Rozprechtický rybník (vodní nádrž). Nádrž je napájena přítoky Liběchovky, a to Nedamovským a Křenovským potokem. Celá nádrž je součástí PR Mokřady horní Liběchovky a leží v I. zóně ochrany CHKO. Hlavní lovnou rybou je zde kapr. Ke sportovnímu rybolovu jsou využívány i vodní nádrže rybník Stříbrník a Lhotecká nádrž (ryb. revír Pšovka II, celková plocha 10,583 ha). Jedná se o rybářský revír LČR. Hlavní lovenou rybou je kapr (nasazován každoročně v množství cca 800 kg dohromady do obou nádrží). Obdobně je využíván soukromým vlastníkem Zámecký rybník v Tuboži, kam je nasazováno cca 300 kg kapra (o kusové hmotnosti 1-3 kg). Pro sportovní rybolov je využívána i tůň Kačírek, kam je nepravidelně také vysazován kapr. Obdobné je to u nádrže Laka (U vrby) nad Rájem, kterou obhospodařuje MS Houska a kam je občasně vysazeno několik (desítek) kaprů. dokeská část 441 049 Ploučnice 3 - 20.00 km, 70.00 ha, MO ČRS Česká Lípa Přítok Labe. Od jezu mlýna ve Stružnici až k jezu mlýna u silnice Zákupy-Srní mimo potoky Libchava, Dobranovský. K revíru patří potok Svitávka od soutoku s Ploučnicí až k silničnímu mostu pod Brennou, potok Robečský od ústí do Ploučnice až k silnici v Zahrádkách, dále úsek Libchavského potoka od soutoku s Ploučnicí až po železniční most tratě Děčín - Česká Lípa.

134

K revíru patří mimo řeky (0. Ploučnice – tok) propadliny vzniklé těžbou: k. ú. Provodín Provodín Dubice Dubice Vlčí Důl Stará Lípa Žízníkov Žízníkov Peklo

1. Provodín I 2. Provodín II 3. Dubice I 4. Dubice II 5. tůně Vlčí důl 6. Stará Lípa 7. Žízníkovská I 8. Žízníkovská II 9. Peklo

rozloha (ha) 0,60 1,20 13,00 6,00 0,20 0,20 0,20 0,15 15,00

441 063 Ploučnice 4 - 13.0 km, 9.00 ha, MO ČRS Mimoň Přítok Labe. Od jezu mlýna u silnice Zákupy-Srní až k novému mostu v k. ú. Boreček ř. km 66,7. Řeka Ploučnice je jednou z rybářsky nejhodnotnějších řek v Čechách a byla vyhlášena trofejními a hojnými úlovky úhořů, kaprů, štik, cejnů, lipanů a pstruhů. Nejcennější úsek je představován tokem mezi Mimoní a Brennou, zejména v přirozeně meandrujících úsecích v lokalitě Boreček a Hradčany. Celkem zde bylo nalezeno 26 druhů ryb, z nichž 2 druhy jsou významné z hlediska ochrany přírody, a to mník jednovousý (Lota lota) a piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis). Oba jsou zařazeni mezi druhy ohrožené. Ve zkoumaném území byl zaznamenán výskyt jednoho druhu kruhoústých - mihule potoční (Lampetra planeri), což je druh kriticky ohrožený. Z dalších vodotečí jsou nejcennější přirozené, menší meandrující vodní toky (Hradčanský potok). Z hlediska vodních ploch jsou cenné malé plochy s menší až střední výškou vodního sloupce. Zde se vyskytují cenné druhy tzv. "ryb plevelných". Pro rybářství a rybníkářství mají význam větší plochy s vyšším vodním sloupcem. V poslední době nebyl ichtyologický výzkum vodních obratlovců v oblasti Ralska prováděn již řadu let. Hantschel (1911) při zpracování ryb širší oblasti cituje z Ploučnice celkem 26 druhů. Sklenička (1992) uvádí z úseku Meandrů Ploučnice mezi Hradčany a Borečkem 9 druhů ryb, zatímco Vitáček (1997) ve stejné části celkem 23 původních druhů ryb. Průzkum ryb v oblasti Mimoň-Boreček provedl v roce 1982-1984 také Lédl (1985). S pomocí elektrického agregátu zde prokázal 23 druhů ryb včetně lipana podhorního a pstruha obecného, ale také importovaného pstruha duhového. Následující přehled udává druhy ryb a kruhoústých nalezených Zdeňkem Vitáčkem v letech 1993-1994, a to v celém prostoru bývalého VVP Ralsko, některé lokality jsou tedy mimo CHKO (Ploužnický potok, Panenský potok). Zkratky za názvy druhů jsou kategorie dle přílohy č. III vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (KO - kriticky ohrožený druh, O - ohrožený druh) a kategorie dle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky, Plesník a kol., 2003 (EN - endangered /ohrožený/, VU - vulnerable /zranitelný/, NT - near threatened /téměř ohrožený/). mihule potoční (Lampetra planeri) - KO, EN - vyskytuje se v některých přítocích řeky Ploučnice - Panenský a Ploužnický potok mník jednovousý (Lota lota) - O, VU - vyskytuje se v povodí řeky Ploučnice a to dosti hojně, je i uměle vysazován piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) - O, EN - vyskytuje se na vhodných úsecích toku Ploučnice a zde je dosti početný, vstupuje i do vhodných přítoků (Ploužnický potok) lipan podhorní (Thymallus thymallus) - NT - vyskytuje se v řece Ploučnici a to i v trofejních rozměrech úhoř říční (Anguilla anguilla) - NT - lokality: Meandry Ploučnice u Borečku a Hradčan, Ploužnický potok, Břehyňský rybník, Hradčanský rybník - řeka Ploučnice je jednou

135

z nejvyhlášenějších řek na lov úhoře, v současnosti početní stav klesá, je nutné nové nasazení, klesá odolnost proti onemocněním a parazitům parma obecná (Barbus barbus) - NT - vyskytuje se zcela ojediněle v nejčistčích částech toku Ploučnice, je vysazována karas obecný (Carassius carassius) - VU - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice, v Ploužnickém potoce, Břehyňském rybníce candát obecný (Stizostedion lucioperca) - vyskytuje se omezeně v určitých částech toku Ploučnice a udržuje se jen díky vysazování jelec proudník (Leuciscus leuciscus) - vyskytuje se omezeně v určitých částech toku Ploučnice a je vysazován jelec tloušť (Leuciscus cephalus) - hojněji se vyskytuje jen v určitých úsecích toku Ploučnice (např. pod Mimoní), je vysazován karas stříbřitý (Carassius auratus) - zjištěn místy, dovezen v násadách perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) - vyskytuje se hojně po celé délce toku Ploučnice, je uměle vysazován plotice obecná (Rutilus rutilus) - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice a v jejích přítocích, je i uměle vysazována, na řadě míst je nejvíce zastoupena pstruh obecný potoční (Salmo trutta fario) - vyskytuje se jen v nejčistčích a vhodných úsecích toku Ploučnice, je uměle nasazován mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) - byla objevena jen ve vyhovujících částech toku Ploučnice a v ústí některých přítoků (Ploužnický potok) bolen dravý (Aspius aspius) - vyskytuje se jen velmi výjimečně a je uměle vysazován cejn velký (Abramis brama) - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice, je poměrně hojný, do lokalit výskytu je uměle nasazován cejnek malý (Blicca bjoerkna) - vyskytuje se sporadicky na toku Ploučnice, je vysazován na rybníky a vodoteče hrouzek obecný (Gobio gobio) - lokality: Ploučnice, Ploužnický potok, rybník Držník, Hvězdovský, Novodrorský č. I a III, tam, kde je zjištěn, se vyskytuje hojně kapr obecný (Cyprinus carpio) - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice a zasahuje i do přítoků, hojně je nasazován na všechny vodní plochy lín obecný (Tinca tinca) - vyskytuje se méně hojně po celé délce toku Ploučnice, často je uměle nasazován na vodní plochy okoun říční (Perca fluviatilis) - vyskytuje se jak v toku Ploučnice tak v rybnících, kde se přirozeně vytírá slunka obecná (Leucaspius delineatus) - představuje hojnou rybku všech lokalit, kde byla zjištěna (Ploučnice, Ploužnický potok, rybníky Hradčanské, Hvězdovské, Novodvorské, Děvínský, Břehyňský, biologická nádrž Hamerského rybníka) štika obecná (Esox lucius) - vyskytuje se jak v toku Ploučnice tak v rybnících, kde se přirozeně vytírá ježdík obecný (Gymnocephalus cernus) - byl zaznamenán jen na toku Ploučnice ouklej obecná (Alburnus alburnus) - výskyt byl prokázán na jediné lokalitě (Hvězdovský rybník č. III) tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix) - Břehyňský rybník, uměle nasazován do rybníků, místy uniká do volných toků amur bílý (Ctenopharyngopodon idella) - Břehyňský rybník, uměle nasazován do rybníků, místy uniká do volných toků Hlavní problémy provozování sportovního rybolovu Zásadním problémem je v kokořínské části CHKO vysazovaní ryb (kapra) do vodních nádrží užívaných ke sportovnímu rybolovu. Nejhorší stav v tomto směru vykazuje Zámecký rybník v Tuboži, a to vzhledem k vysoké obsádce větších kategorií kapra. Velmi dobrý stav naopak vykazuje rybník Harasov, a to z důvodu, že je využíván k rekreaci a ryby zde nejsou prakticky vysazovány. Obdobně je tomu i u tůně Kačírek, kde je sice kapr občasně vysazován, ale bez zřetelného vlivu na vodní a mokřadní společenstva. K výraznému zlepšení došlo v minulých letech především u rybníku Lhotka, kdy množství vysazovaných ryb kleslo, což mělo výrazný

136

vliv na kvalitu vody a rozsah porostů vodních makrofyt. Obdobně to je i u rybníka Stříbrník ve Vojtěchově a Hlučovské (Špačkově, Podhradské) tůně. Stav ostatních nádrží je průměrný. Žádoucí je takový stav rybníka (resp. jeho využívání), aby i při rybářském využívání zde zůstala zachována bohatá společenstva organismů vázaných na stojaté vody. V případě vodních toků je žádoucí existence bohatých společenstev původních druhů ryb, u Liběchovky odpovídajících pstruhovému toku, u Pšovky mimopstruhovému s početnou populací sekavců. Za uplynulé období platnosti plánu péče nedošlo k výrazným změnám ve využívání vodních toků sportovními rybáři. V dokeské části CHKO je problémem vysazování nepůvodních druhů ryb. Jsou to např. amur bílý (Ctenopharyngopodon idella), tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix), bolen dravý (Aspius aspius), podoustev říční (Vimba vimba), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus), hlavatka podunajská (Hucho hucho) či siven americký (Salvelinus fontinalis).

4.5. Vodní hospodářství Území CHKO je z hlediska hydrologického velmi pestré. Vedle vodou nepodmíněných stanovišť se zde vyskytují rozsáhlá území přímo hydrická, či vodou zásadně ovlivněná. Nacházejí se zde nivy různě velkých vodních toků, stojaté vody rybníků i rozsáhlé mokřady. Z hlediska bioty se v území nachází řada zvláště chráněných druhů především mokřadních rostlin, bezobratlých živočichů a ptáků, vázaných na vodní či mokřadní ekosystém. Mimořádně cenné mokřadní biotopy a společenstva jsou často v těsném kontaktu s plochami antropogenně zcela změněnými a využívanými a zároveň zde také existuje velmi silná vazba s režimem vod podzemních. Vodní režim vodních a mokřadních ekosystémů je tedy často lidskými aktivitami narušován, což ohrožuje nejen jednotlivé populace evropsky významných či zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů, ale přímo celá společenstva, ekosystémy a má zároveň výrazný vliv i na další funkce krajiny jako celku. Podzemní vody Celé území CHKO se nachází v oblasti středo- a svrchnoturonských vrstev jizerského souvrství. Tyto vrstvy jsou charakteristické křemennými a arkozovitými pískovci, dílem jílovitými, nebo vápnitými. Jen lokálně jsou tyto vrstvy proraženy třetihorními neovulkanity. Výše uvedené druhohorní pískovcové sedimenty tvoří velmi rozsáhlý kolektor, který je jedním z nejvýznamnějších zdrojů podzemní vody v kontextu celé České republiky, je zařazen do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod „Severočeská křída“. Kolektor má volnou hladinu podzemní vody, k lokálním napjatostem může docházet v místech určitých kvartérních uloženin. K infiltraci srážkové vody může docházet na nejrůznějších místech. Vzhledem k průlinově-puklinové propustnosti může koeficient filtrace místně značně kolísat, stejně jako koeficient transmisivity (T), který je navíc závislý na mocnosti zvodně. Kolektor je velmi významným zdrojem pitné vody pro zásobování obyvatelstva. V posledních letech se i s rostoucím využíváním území k rekreaci či trvalému bydlení množí počet drobných odběrů (užívání RD, zálivka zahrady atd.), které mohou v součtu již výrazněji ovlivnit charakter prostředí. V okolí města Dubá je také využíván jako zdroj pro produkci balených vod. Množství čerpaných vod z jednotlivých vrtů (skupin vrtů) se pohybuje od desetin litrů za vteřinu až po několik desítek litrů. Čerpání podzemních vod má odezvu i v mělčeji podpovrchových vrstvách půdy a může tedy mít při větší intenzitě vliv i na množství vody v mělce podpovrchových půdních vrstvách, v širším území okolo místa čerpání. To je patrné místy na dolním toku Liběchovky, kde se stav viditelně za posledních cca 10 let zhoršuje. Ještě více patrné je to jižně od CHKO v okolí Mělnické Vrutice. Pro ochranu řady přírodních stanovišť závislých na saturaci vodou je z hlediska ochrany množství podzemních vod nebezpečím případný další rozvoj využívání zdrojů podzemní vody, a proto je čerpání podrobně sledováno a omezovány jsou především záměry, u nichž nelze vyloučit vliv na předměty ochrany, evropsky významné a zvláště chráněné druhy i vodní režim území. Vzhledem k možnostem infiltrace srážkové vody v různých místech je z hlediska ochrany

137

kvality podzemních vod nebezpečné vypouštění jakýchkoliv odpadních vod do půdního profilu, včetně nedostatečně přečištěných odpadních vod z individuálních domovních čistíren odpadních vod. Jako problematické se jeví především nedostatečné odstraňování znečištění a především živin (N, P) z domovních čistíren odpadních vod a následné zasakování, neboť může dojít ke znečištění podzemních vod a následně i k eutrofizaci v místech jejich vývěru na povrch. Tato eutrofizace je z pohledu ochrany přírody nežádoucí (blíže viz níže). Povrchové vody Nejdůležitější vodní toky, tvořící prakticky 2 osy dotčeného území, představují v kokořínské části potoky (říčky) Pšovka a Liběchovka příp. jejich přítoky. Na rozdíl od většiny toků v Čechách nejsou tyto toky s výjimkou Zakšínského potoka (přítok Liběchovky) výrazněji poznamenány vodohospodářskými úpravami a v případě Liběchovky ani fragmentací příčnými objekty a mají přirozený charakter. V případě Pšovky často protéká voda širší částí nivy bez znatelného koryta. Na Pšovce existuje několik menších vodních nádrží a její tok je tak výrazně fragmentován. Okrajově do této části CHKO zasahují Obrtka, Litický potok. Oba tyto vodní toky neušly vodohospodářským úpravám a jejich koryto bylo výrazně upraveno a niva odvodněna. V případě dokeské části tvoří opět 2 vodní toky osy této části CHKO. Jsou jimi řeka Ploučnice a Robečský potok příp. jejich přítoky. Ploučnice není v tomto úseku prakticky poznamenána vodohospodářskými úpravami a ani fragmentací jezy či jinými objekty a má přirozený charakter. Jiná je situace na Robečském (Mlýnském, Okenském) potoce. Na tomto toku (a jeho přítocích) byly postaveny 3 největší vodní nádrže v celém území, a to Novozámecký rybník, Máchovo jezero a Břehyňský rybník. V některých úsecích je potok výrazně směrově i výškově upraven, což má negativní vliv i na vodní režim v celé nivě (např. v NPP Jestřebské slatiny). Podobná situace je na Hradčanském potoce, kde byla postavena soustava Hradčanských rybníků. Malá část území patří do povodí Bělé, tekoucí však již mimo CHKO. kokořínská část Pšovka (č. h. p. 1-12-03-004) pramení v CHKO jihovýchodně od obce Blatce a po 33,6 km ústí v Mělníce do Labe. V CHKO leží její tok od pramenů až po mostek silnice Mělník-Střemy na jižní hranici CHKO. Horní tok (včetně přítoků) po hráz Zámeckého rybníka v Tuboži leží v PP Prameny Pšovky, zatímco tok mezi Rájem a žel. zastávkou Lhotka je součástí PR Kokořínský důl. Celý tok je součástí I. zóny ochrany přírody CHKO. Tok není prakticky upraven a je těsně spjat se zamokřenou nivou obohacenou o řadu vývěrů podzemních vod. Pro svoje přírodovědné hodnoty se niva Pšovky stala jedním z mezinárodně významných mokřadů v rámci Ramsarské úmluvy. Na Pšovku a její nivu je vázán výskyt řady evropsky významných, zvláště chráněných či ohrožených druhů, společenstev a stanovišť a je tak jednou z nejvýznamnějších částí CHKO. Tok Pšovky je na řadě míst přerušen mokřady, kdy Pšovka protéká často celou nivou a také uměle vybudovanými vodními nádržemi (rybníky). Její přítoky jsou obvykle krátké a jednotlivě nepříliš významné. Liběchovka (č. h. p. 1-12-03-020) pramení 1,5 km severovýchodně od Dubé mimo CHKO, do které vtéká pod hrází Černého rybníka v Nedamově u Dubé a bezprostředně poté také do PR Mokřady horní Liběchovky, kde se do ní pod Rozprechtickým rybníkem vlévá přítok vzniklý soutokem Křenovského a Nedamovského potoka. Přírodní rezervaci Liběchovka opouští v obci Deštná a mezi obcemi Deštná a Zakšín je jediný upravený úsek tohoto toku. Upraveným je i Zakšínský potok (Květnice), který se do Liběchovky vlévá v Zakšíně. Dál Liběchovka pokračuje až pod Chudolazy, kde se její tok a následně i niva stává součástí PR Mokřady dolní Liběchovky, kterou opouští v obci Želízy a následně též opouští CHKO a pod Liběchovem ústí po 24,1 km do Labe, resp. labského ramene. Na většině svého toku je Liběchovka neupraveným tokem a zároveň součástí I. zóny ochrany přírody CHKO. Především na svém toku v obou přírodních rezervacích protéká i velmi hodnotnou nivou

138

s množstvím mokřadů a výraznou protipovodňovou funkcí. Na rozdíl od Pšovky není tok Liběchovky nikde přehrazen a jediná vodní nádrž (Rozprechtický rybník) leží na jejích přítocích. Stejně jako Pšovka se i Liběchovka a její niva stala pro své přírodovědné hodnoty součástí mezinárodně významného mokřadu v rámci Ramsarské úmluvy. Na vlastní tok i nivu je vázán výskyt řady evropsky významných, zvláště chráněných či ohrožených druhů, společenstev a stanovišť a je tak jednou z nejvýznamnějších částí CHKO. V případě obou toků se prozatím podařilo udržet relativně vysokou kvalitu vody a také přirozený charakter koryt obou toků. Nepodařilo se zlepšit stav v upravených částech koryt vodních toků (např. Liběchovka u Deštné). Pro další období se jako významné jeví především udržení dobrého stavu toků (bez úprav, kvalita vody). Žádoucí by bylo provedení úprav regulovaných vodních toků či jejich částí, aby se zlepšily podmínky pro případný výskyt významných druhů živočichů. Podařilo se také výrazně zlepšit spolupráci se správcem obou vodních toků (Povodí Ohře, s. p.) a také se již mění nahlížení místních obyvatel a samospráv na úlohu přirozených koryt a jejich niv v protipovodňové ochraně. Litický potok, Obrtka (č. h. p. 1-12-03-057) – oba vodní toky do CHKO zasahují okrajově. V obou případech došlo v minulosti k jejich regulaci a v případě Litického potoka, který na území CHKO i pramení, byla významně upravena i jeho pramenná oblast a niva. To mělo za následek výrazné změny vodního režimu a likvidaci většiny hodnotných stanovišť. Přesto se v nivě Litického potoka uchovala řada významných zbytků hodnotných stanovišť s výskytem řady i evropsky významných druhů. Za uplynulé období platnosti plánu péče nedošlo v případě vodního režimu obou toků k zásadnějším změnám. V případě Litického potoka byla předchozím správcem toku (ZVHS) zpracována studie revitalizace širší oblasti horního toku potoka, ta však nebyla realizována. Výjimkou je drobné opatření realizované Správou, kde na toku nad rybníkem u statku Stranné byla vytvořena soustava tůní (rozšířenin koryta) a byla zde vysazena zeleň. Výsledek lze hodnotit pozitivně, nicméně se jednalo pouze o dílčí a z celkového pohledu nevýznamné opatření. Je žádoucí se opatřením v tomto území věnovat více koncepčně. Lhotecký rybník (Velký Lhotecký rybník, rybník Lhotka) je s plochou cca 9 ha největší vodní nádrží na Pšovce. Je zároveň poslední (spodní) ze soustavy vodních nádrží na území CHKO. Využíván je ke sportovnímu rybolovu. Zejména v posledních letech se zde výrazně zlepšila kvalita (průhlednost) vody s ohledem na snížení rybí obsádky. Součást PR Kokořínský důl, významná lokalita evropsky významných druhů živočichů. Rybník Harasov leží zhruba uprostřed soustavy vodních ploch na Pšovce a se svou plochou 5,9 ha je druhý největší. V minulém období platnosti plánu péče byl odbahněn. Je využíván k rekreaci a díky tomu je zde rybí obsádka bez většího podílu kapra. Voda má vysokou průhlednost a místy je bohatě zarostlá vodními makrofyty. Součást PR Kokořínský důl, významná lokalita evropsky významných druhů živočichů. Na Pšovce leží další vodní nádrže, které jsou rozlohou menší než výše uvedené. Kromě jediné leží všechny v MZCHÚ a všechny v I. zóně ochrany přírody. Jsou součástí mokřadů mezinárodního významu a biotopem řady evropsky významných či zvláště chráněných a ohrožených druhů. Jedná se o Zámecký rybník v Tuboži, nádrž Laka (U vrby), rybník Stříbrník ve Vojtěchově, Hlučovská (Špačkova, Podhradská) tůň, tůň Kačírek (pravděpodobně přirozeně vzniklá deprese na toku Pšovky o rozloze několika ha a bez hráze), rybník Harasov, Štampach II., Štampach I., Lhotecký rybník. Na Liběchovce resp. jejích přítocích existuje pouze jediná vodní nádrž (Rozprechtický rybník), stejně jako na Litickém potoce (rybník u statku Stranné). Jejich význam je nižší než v případě vodních ploch na Pšovce, ale přesto jsou biotopem řady zvláště chráněných druhů.

139

dokeská část Ploučnice (č. h. p. 1-14-03-001) má v dokeské části CHKO délku 21,25 km (ř. km 67,5– 46,25). Průměrný dlouhodobý průtok je 8,17 m2/s (Starý Šachov, ř. km 19). Na území CHKO se do Ploučnice vlévá levostranný přítok Hradčanský potok (ř. km 62,5-65 Ploučnice) a pravostranný přítok Svitávka (ř. km 50,3 Ploučnice), která má na území CHKO délku 1,45 km (ř. km 1,45–0). Dále se do Ploučnice těsně za hranicí CHKO vlévá levostranný přítok (ř. km 46,2 Ploučnice), přitékající z Heřmanického rybníka. Vodní tok Ploučnice přirozeně meandruje v širší nivě, z hydromorfologického hlediska jsou právě meandry Ploučnice jedním z nejcennějších území, které je zařazeno do Evropsky významné lokality Horní Ploučnice (CZ0513506), s výskytem níže uvedených evropsky významných druhů. Vodní tok s místními štěrkovými lavicemi je i díky absenci migračních překážek potenciálním místem výskytu lososa obecného (Salmo salar) a současným výskytem vydry říční (Lutra lutra) či klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia). Široké meandrování, nízká rychlost proudící vody včetně každoročních jarních záplav podmínily vznik a udržení fluvizemí v široké nivě, tvořené majoritně vlhkými extenzivně obhospodařovanými loukami s výskytem řady evropsky významných druhů bezobratlých - modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek očkovaný (Maculinea teleius), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria). Pro udržení charakteru vodního toku a bioty v nivě je potenciálním nebezpečím především intenzifikace obhospodařování luk, jejich hnojení a používání pesticidů, dále terénní úpravy v nivě a především zásahy do hydromorfologie koryta vodního toku. Robečský potok (č. h. p. 1-14-03-063), v úseku před městem Doksy též nazývaný Okenský potok, má v CHKO délku 11,23 km, do CHKO vstupuje v obci Okna, v místní části Obora (ř. km 22,3), opouští ji před městem Doksy u Poslova mlýna (ř. km 20,7), opět do CHKO vstupuje za městem Doksy za železniční tratí (ř. km 18,6), protéká Máchovým jezerem, kde pod hrází opět opouští CHKO (ř. km 15,7). Do CHKO opět vstupuje několik set metrů za čistírnou odpadních vod ve Starých Splavech (ř. km 14,23), protéká NPP Jestřebské slatiny a za propustkem pod silnicí mezi obcemi Jestřebí a Provodín vtéká rozsáhlým mokřadním územím do Novozámeckého rybníka, pod jehož hrází naposledy opouští Novozámeckou průrvou CHKO (ř. km 7,5). Průměrný dlouhodobý průtok je 0,409 m3/s (Doksy, hráz Máchova jezera, ř. km 15,7). Vodní tok prochází územím Evropsky významné lokality JestřebskoDokesko (CZ0514042). Vodní tok je téměř v celé své délce výrazně zregulován. Při průchodu městem Doksy je často znečišťován úniky ze splaškové kanalizace. V úseku od ČOV ve Starých Splavech k Novozámeckému rybníku je zcela napřímen, koryto je zahloubeno a je v dlouhém úseku bez břehových porostů. Toto území tzv. jestřebských slatí, které je navíc odvodněno systémem přímých odvodňovacích kanálů, je v současné době předmětem návrhu revitalizačního opatření, vedoucího k zadržení vody v území a tedy k zajištění existence některých mokřadních druhů, z nichž nejvýznamnějším je kriticky ohrožená popelivka sibiřská (Ligularia sibirica). Za silnicí Jestřebí-Provodín vstupuje vodní tok regulovaným korytem s okolními vlhkými loukami do Novozámeckého rybníka. Značná saturace půdy vodou vede z občasnému zatápění obytných objektů v bezprostředním okolí luk. V minulosti byl tento stav pravděpodobně řešen údržbou odvodňovacích kanálů, ústících právě do Robečského potoka. Vzhledem k tomu, že výše uvedené louky jsou však místem výskytu řady zvláště chráněných druhů, závislých na ovlivnění půdy vodou (především některých ostřic a vstavačovitých), je třeba přistupovat k jakémukoliv odvodňování území s nejvyšší opatrností, či lépe hledat jiné postupy ochrany nemovitostí před vysokou hladinou podzemní vody, která se v území prokazatelně vyskytuje již po několik staletí (ještě před 200 lety dosahovala hladina Novozámeckého rybníka téměř k silnici JestřebíProvodín). Jakékoliv zásahy je proto nutné projednat z titulu NPR, která má vyšší ochrannou funkci než CHKO. V roce 2012 bylo provedeno pročištění koryta Robečského potoka až do ústí do Novozámeckého rybníka. Podle informací samosprávy se opatření projevilo kladně a v zástavbě se problém vody ve sklepích apod. eliminoval.

140

Soustava Hradčanských rybníků je tvořena rybníky Černý (nefunkční), Vavrouškův, Strážovský, Držník a Hradčanský o celkové ploše vodní hladiny cca 14 ha. Jsou propojeny Hradčanským potokem, který se vlévá do Ploučnice v nivě za obcí Hradčany. Soustava je zařazena do Evropsky významné lokality Horní Ploučnice (CZ0513506). Rybníky Černý, Vavrouškův, Strážovský a Držník jsou pak součástí přírodní rezervace Hradčanské rybníky. V okolí se vyvinuly glejové organozemní půdy, v současné době s plochami neobhospodařovaných luk, rašelinnými bory, smrčinami a olšinami, rákosinami a ostřicovou a přechodovou rašeliništní vegetací. Vyskytuje se zde široké spektrum mokřadní flory a fauny. Z nejvýznamnějších druhů rostlin se zde vyskytují kriticky ohrožená odemka vodní (Catabrosa aquatica) a prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata). Z živočichů je pak zvláště důležitý zaznamenaný výskyt silně ohroženého čápa černého (Ciconia nigra) a řady druhů motýlů, nově zde zaznamenaných pro českou faunu. V minulosti byly hráze rybníků v důsledku činnosti armády ve vojenském výcvikovém prostoru Ralsko poškozeny tanky, snížením hladiny byla vodní a rašelinná vegetace ochuzena. Černý rybník sloužil dokonce jako deponium pro odpad z ČOV v Kuřívodech, dnes je zanesen bahnem a probíhá zde renaturace. Z hlediska ochrany přírody je pro budoucí udržení mokřadního charakteru okolí rybníků, tedy pro dostatečnou saturaci půdního profilu vodou v okolí rybníků důležité udržení relativně stabilní hladiny vody v rybnících. Poselský rybník o rozloze vodní plochy cca 16 ha je průtočný rybník na Robečském potoce. Ještě nad tímto rybníkem se do Robečského potoka vlévá pravostranný přítok z Mariánského rybníka o rozloze vodní plochy cca 1 ha. V přítokové části tohoto rybníka je vyvinuto slatinné rašeliniště s mocností rašeliny 15–20 cm, s výskytem kriticky ohrožené hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba) a dále silně ohrožené vážky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis). Pro udržení bioty je kromě rybí obsádky důležitá i stabilní hladina vody rybníka a to, aby rákos nezarůstal rozsáhlejší plochy vodní hladiny rybníka. Máchovo jezero, středověká vodní nádrž o ploše vodní hladiny cca 310 ha a objemu 6,626 mil m3, je součástí Evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko (CZ0514042), zároveň je ochranným pásmem Národní přírodní památky Swamp, nacházející se v zátokách pod vrchem Šroubený (severní zátoka) a v Břehyňské (východní) zátoce. Částečně je též hladina Máchova jezera ve výše uvedených zátokách vlastní plochou NPP Swamp. V Robečském potoce na výpusti pod hrází Máchova jezera (ř. km 15,7) je průměrný roční dlouhodobý průtok 0,409 m3/s. Celková plocha povodí Máchova jezera je 97,41 km2, přičemž na území CHKO se nenachází celé toto povodí. Průměrná dlouhodobá roční výška srážek je 602 mm. Předpokládaný výpar z hladiny Máchova jezera je nejnižší v prosinci až únoru (8–16 l/s), nejvyšší pak v červnu až srpnu (105–116 l/s). Průměrný měsíční výpar je 60,5 l/s. Při vodní ploše 300 ha je tedy ročně odpařeno z Máchova jezera 1 908 000 m3 vody. Vlastní nádrž má písčité dno, v řadě rozsáhlých ploch však je dno pokryto organickým sedimentem. Do rybníka přitékají vody Robečského potoka, často znečišťované přetoky odpadních vod ze splaškové kanalizace v Doksech. Rybník je masivně rekreačně využíván. V posledních 10–15 letech ohrožuje kvalitu vody ke koupání rozvoj řas a sinic. Jako krátkodobé řešení je v posledních letech užíváno aplikace koagulantu polyaluminiumchloridu pro koagulaci sinic a fosfátů. V horní části Dokeské zátoky je vybudována tzv. biologická hrázka, sloužící k zamezení rychého vtoku sedimentů do jezera. V posledních letech bylo přistoupeno k úpravě rybí obsádky ve prospěch dravých ryb (štika, candát) a na úkor bentofágních ryb (kapr, cejn). Nejen toto opatření přispělo v posledních letech k intenzivnější mineralizaci organických sedimentů na dně rybníka. Přesto v nejteplejších měsících roku dochází opakovaně k masivnímu rozvoji řas a sinic, zřejmě se zde uplatňuje stále značná dotace organických látek i živin (především fosfátů) z Robečského potoka. Přesto díky výše uvedené pokračující mineralizaci není vyloučeno, že se rybník již nachází na pomezí eutrofie a mezotrofie. To by však musely potvrdit detailní rozbory vody a sedimentu, konané

141

v průběhu několika sezón. Problematikou Máchova jezera resp. celého povodí se zabývá studie „Optimalizace stavu vodních ekosystémů v povodí Robečského potoka“ zpracovaná v roce 2009 v režii AOPK ČR, jejíž závěry jsou zásadní pro zlepšení kvality vody v Máchově jezeře. Ze studie vyplynuly následující prioritní opatření ke zlepšení stavu ekosystémů Máchova jezera: - Realizace protierozních opatření na zemědělských pozemcích v povodí Robečského potoka, - Vybudování dostatečně kapacitní sedimentační jímky nad všemi propustky pod státní silnicí Praha – Česká Lípa, - Kontrola a eliminace bodových zdrojů znečištění: zpracování pasportu obou typů kanalizačních sítí v sídlech a jejich následná rekonstrukce (Doksy, kemp Borný), - Realizace opatření na vodních nádržích v povodí (Dokeská zátoka Máchova jezera, Čepelský rybník, Břehyňský rybník), - Vybudování profilů trvalého monitoringu vody v Robečském potoce. V budoucnu by se mělo při hospodaření na Máchově jezeře přistoupit k omezení aplikace koagulantu proti rozvoji sinic a k provedení dlohodobějších opatření, především k zamezení úniku odpadních vod ze splaškové kanalizace v Doksech a k intenzifikaci čištění vod přitékajících Robečským potokem před tzv. biologickou hrázkou (vytvoření určité formy dočišťovacího mokřadu). Dále je vhodné pokračovat v současné době již ve vhodně nastaveném rybářském hospodaření, tedy v omezení (resp. vyloučení) násady bentofágních druhů ryb ve prospěch ryb dravých. Alespoň lokální odbahnění určitých částí nádrže je uvažováno až jako poslední možný postup, především z důvodů velkého objemu odstraněného sedimentu a finanční náročnosti. Při založení Máchova jezera hladina vody v rybníce podmínila vysokou hladinu podzemní vody v jeho okolí, kde se tak (v místech dnešní NPP Swamp) vyvinula rozsáhlejší rašeliniště, v současné době převážně přechodová. Území je významnou algologickou lokalitou, s pravděpodobným výskytem českého endemitu obrněnky české (Dicranochaete bohemica), a dále botanickou lokalitou, s výskytem kriticky ohrožené hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba). Novozámecký rybník, též středověká vodní nádrž o ploše vodní hladiny cca 60–80 ha a objemu 1–1,2 mil m3 je součástí Evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko (CZ0514042) a spolu s okolními převážně lučními plochami je vyhlášena jako národní přírodní rezervace Novozámecký rybník. Je též součástí soustavy mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy. V Robečském potoce na výpusti pod hrází Novozámeckého rybníka (ř. km 7,5) je průměrný roční dlouhodobý průtok 1,2 m3/s. Celková plocha povodí Novozámeckého rybníka je 264,6 km2, přičemž na území CHKO se nenachází celé toto povodí. Průměrná dlouhodobá roční výška srážek je 617 mm. Předpokládaný výpar z hladiny Novozámeckého rybníka je nejnižší v prosinci až únoru (3,72–5,58 l/s), nejvyšší pak v červnu až srpnu (27,86–33,47 l/s). Průměrný měsíční výpar je 15,79 l/s. Při vodní ploše 60 ha je tedy ročně odpařeno z Novozámeckého rybníka 498 000 m3 vody. Rybník je v současné době silně zanesen organickým sedimentem, majícím původ samozřejmě v přítoku z výše položených nádrží, především z Máchova jezera. Nádrž je hypertrofní, o čemž svědčí v nejteplejších měsících sezóny rozvoj zelených řas a sinic, zapříčiňující kyslíkové zvrstvení, kdy i přes malou hloubku vodního sloupce je v horních vrstvách vody s vysokým obsahem chlorofylu až trojnásobný obsah kyslíku než ve vrstvách u dna. Taktéž vodivost, pohybující se někdy i v hodnotách 300–400 µS cm-1 svědčí o vysokém obsahu živin. I v této nádrži je pro nastolení vhodného kyslíkového režimu a zlepšení dalších parametrů uvažováno o posunu v rybářském hospodaření směrem k podpoře dravých ryb na úkor ryb bentofágních. Do budoucna není (přes problémy s uložením velkého množství sedimentu a s finančními náklady) vyloučeno lokální odbahnění nádrže, neboť vrstva organického sedimentu za poslední desetiletí již značně narostla. Výška hladiny vody

142

v rybníce má výraznou odezvu v hladině podzemní vody na přilehlých vlhkých loukách. V současné době je zimní hospodářská hladina rybníka nastavena na hodnotu o 30 cm vyšší, než je hladina letní. Do budoucna se předpokládá možnost přiblížení, či sjednocení zimní a letní hospodářské hladiny. Důvodem je především zajištění dostatečné saturace vlhkých luk podzemní vodou, neboť tato se po pozorování v průběhu několika posledních let jeví jako spíše nízká. V NPR Novozámecký rybník se z nejohroženějších zvláště chráněných druhů vyskytují ostřice dvoudomá (Carex dioica), kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) a hlízovec Loeselův (Liparis loeselii). NPR Novozámecký rybník je dále především ornitologickou lokalitou s výskytem druhů, jako jsou jeřáb popelavý (Grus grus) či bukač velký (Botaurus stellaris). Břehyňský rybník o rozloze vodní plochy cca 40 ha a zásobním objemu 0,403 mil m3 je součástí Evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko (CZ0514042) a zároveň je s okolními nelesními i lesními plochami vyhlášen jako národní přírodní rezervace BřehyněPecopala. Je též součástí soustavy mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy. V Břehyňském potoku na odtoku z Břehyňského rybníka pod hrází je průměrný dlouhodobý roční průtok 0,103 m3/s. Celková plocha povodí Břehyňského rybníka je 24,5 km2, přičemž celé povodí se nachází v CHKO. Průměrná dlouhodobá roční výška srážek je 615 mm. Předpokládaný výpar z hladiny Břehyňského rybníka je nejnižší v prosinci až únoru (1–1,9 l/s), nejvyšší pak v červnu až srpnu (14–15,5 l/s). Průměrný měsíční výpar je 8,2 l/s. Při vodní ploše 40 ha je tedy ročně odpařeno z Břehyňského rybníka 260 400 m3 vody. Rybník je z hlediska kyslíkového režimu velmi stabilní, z hlediska obsahu chlorofylu a minerálních látek se řadí mezi stabilní mezotrofní nádrže. Při extenzivním rybářském hospodaření, vyloučení hnojení a přikrmování a při stabilní rybí obsádce s podílem dravých ryb je dobrý předpoklad zachování kvality vody v rybníce. V minulých letech rybník výrazněji zarůstal stolístkem, vzhledem k tomu, že rybník je mělký a zárost se již značně uplatňoval, byl rybník zimován, což mělo na potlačení stolístku významný vliv. Zimování má však zároveň bohužel negativní vliv na faunu rybníka. V okolí rybníka se na podmáčených plochách čtvrtohorních písčitých a hlinitopísčitých sedimentů vyvinuly rašeliny. K rybníku přiléhají rozsáhlé rákosiny, mokřadní louky a podmáčené smrčiny. I v tomto území se na vlhkých loukách vyskytují mimo jiné zvláště chráněné druhy kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) a hlízovec Loeselův (Liparis loeselii). Území je významnou ornitologickou lokalitou. Především je hnízdištěm jeřába popelavého (Grus grus) a orla mořského (Haliaeetus albicilla). V oblasti se dále vyskytují i další vodní plochy (velmi drobné) využívané např. obojživelníky, nejsou však zmapovány. Správa CHKO v minulých letech vytvořila vodní plochy (tůně) v NPR Novozámecký rybník, NPP Swamp, NPP Jestřebské slatiny. Migrační bariéry a MVE Na Pšovce ani na Liběchovce se nenachází žádná MVE a veškeré záměry či spíše pouze myšlenky na jejich případné vybudování byly Správou již v počátcích odmítnuty z důvodů ochrany přírody (a to zejména ve vztahu k malému množství vyrobené elektrické energie). Tento stav trvá i nadále. Případné využití vodní energie připadá v úvahu pouze na stávajících vodních dílech (hráze vodních nádrží) a muselo by splnit velmi přísné podmínky stanovené pro ochranu jednotlivých evropsky významných či zvláště chráněných druhů i vlivu na celý ekosystém. Migrační překážky existují v podobě vodních nádrží a byly popsány u jednotlivých vodních toků. Významné jsou především v případě izolace jednotlivých subpopulací sekavců a je žádoucí usilovat o jejich zprůchodnění (blíže viz. Kap. 3.8.). Migrační překážky na toku Ploučnice v CHKO žádné nejsou. Existuje záměr na obnovení náhonu na Brennský mlýn, příp. na provoz MVE. Tento záměr (a jakýkoli jiný) je z pohledu ochrany přírody značně diskutabilní, neboť by předpokládal obnovu dnes již rozpadlého stupně na Ploučnici. Tím by došlo k vytvoření migrační překážky na toku Ploučnice

143

s významným vlivem na řadu ZCHD, a to včetně předmětů ochrany EVL. Ploučnice patří v tomto úseku k jedné z mála neupravených českých řek s dosud zachovalým vodním režimem a nivou a je žádoucí zachování tohoto stavu i v budoucnu, a to včetně zachovalých úseků jejích přítoků (Svitávka, Dobranovský potok). Na Robečském, Břehyňském a Hradčanském potoku jsou situovány vodní nádrže (Novozámecký rybník, Máchovo jezero, Břehyňský rybník, Hradčanské rybníky) a dále různé prahy v korytě, které také tvoří alespoň částečné migrační bariéry. Malé vodní elektrárny v oblasti prozatím žádné nejsou. Mokřady Mokřady představují jedny z přírodovědně nejvýznamnějších biotopů v obou částech CHKO a pro svůj význam byly mokřady v nivách Pšovky a Liběchovky zapsány na seznam mezinárodně významných mokřadů, stejně jako mokřady navazující na Břehyňský a Novozámecký rybník. Obdobně významné jsou i mokřady v okolí Máchova jezera, které jsou součástí NPP Swamp, samozřejmě také v NPP Jestřebské slatiny, mokřady v okolí Poselského a Mariánského rybníka, Heřmanického rybníka. Velmi významné jsou mokřady v nivě Ploučnice, resp. celá její niva. Tyto mokřady mají nejen velký význam přirodovědný či krajinářský, ale také vodohospodářský, kdy dokáží zadržet velké množství vod při povodních a naopak zlepšují vodní režim v době sucha. Patrné je to např. při porovnání Pšovky (či Liběchovky) s Litickým potokem v CHKO u Blíževedel. Jeho koryto bylo upraveno, niva včetně rozsáhlé pramenné oblasti meliorována. V době zvýšených srážek a při tání sněhu dochází k častým povodním, kdy se upraveným korytem a často i mimo něj valí masa zkalené vody unášející velké množství ornice a naopak v době delšího sucha je koryto úplně bez vody. V celé CHKO (především v kokořínské části) lze nalézt řadu menších a izolovaných mokřadů a také různých depresí, tůní a nebeských rybníčků, které mají význam krajinářský i přírodovědný a často se stávají jedinými a izolovanými útočišti živočichů vázaných na vodní prostředí, např. obojživelníků či vážek. Za uplynulé období se i přes snahy různých subjektů na „kultivaci“ či přímo likvidaci řady mokřadů podařilo nejen prakticky zachovat jejich rozsah, ale také výrazně zvětšit počet drobných mokřadů, tůní a tůněk na území CHKO. Vzhledem k jejich přírodovědné hodnotě a zároveň funkcím, které poskytují, je žádoucí jejich rozsah nadále zachovat, příp. ještě zvýšit. Odvodňovací systémy Na území CHKO v kokořínské části byla v minulosti vybudována řada odvodňovacích systémů jak plošného, tak i bodového charakteru. Nejvíce patrné je to v pramenné oblasti Litického potoka a v nivě Zakšínského potoka. Jejich existence má pozitivní význam z pohledu možného hospodářského využívání zamokřených ploch, ale na druhou stranu výrazně negativně ovlivňuje vodní režim, což je často viditelné především v období zvýšených průtoků či naopak sucha. Patrné je to např. v pramenné oblasti Litického potoka (viz odstavec Mokřady). Z pohledu ochrany přírody je tak žádoucí neobnovovat tato zařízení a naopak provést revitalizaci odvodněných ploch s cílem návratu k původnímu vodnímu režimu, který sice může omezit využívání některých více zamokřených ploch, ale na druhou stranu přirozený vodní režim bude lépe zvládat klimatické výkyvy – povodně a sucha. V dokeské části jsou odvodňovací soustavy velmi řídké, což má souvislost s charakterem území i nízkým osídlením této části CHKO. Odvodněna byla prakticky pouze část NPP Jestřebské slatiny, a to soustavou otevřených kanálů a příkopů a regulací Robečského potoka. V současnosti je řešeno alespoň částečné zlepšení vodního režimu v NPP přehražením některých vedlejších kanálů.

144

4.6. Výstavba Urbanistické celky a historická zástavba Většina vesnických sídel v kokořínské části CHKO má zachovalou venkovskou (lidovou) architekturu, která v oblasti není regionálně čistá, protože se zde prolínaly tři hlavní formy bez přesných hranic: 1. Severočeský patrový roubený dům10 chlévního typu, vyskytující se zejména v severovýchodní a střední části oblasti. Většina těchto dochovaných domů pochází z 19. století (Žďár, Bořejov, Lhota, Olešno, Dobřeň, Střezivojice, Medonosy, Jestřebice, Nové Osinalice, Nosálov, Hvězda, Dolní Vidim). 2. Patrový roubený dům s hrázděným patrem - vliv německé kolonizace. Vyskytuje se vzácněji smíšeně s předchozím roubeným domem, především v západní a severozápadní části oblasti. 3. Kamenný patrový dům konce 18. až poč. 20. století – často klasicizujících, později eklektických forem. Najdeme jej v zemědělsky bohatším území (chmelařství), od konce 18. století vytlačuje původní roubený dům (Osinalice, Horní Vidim, Loubí, Dřevčice). Zajímavostí oblasti jsou desítky tzv. skalních bytů (obytné místnosti vytesané v pískovcových skalách), které od 17. století budovali bezzemci (např. Šemanovický důl, Vidim). Tyto stavby měly primární funkcí bydlení, narozdíl od častého hospodářského příslušenství u usedlostí (sklepy, chlívky) vytesaného ve skále. Dále se z venkovské architektury na Kokořínsku vyskytují přízemní zděné nebo roubené obytné domy menších rozměrů. Jedná se o zástavbu chudších obyvatel (tzv. domkářů). Tento typ objektu se více či méně vyskytuje ve většině sídel oblasti a někde tvoří i souvislou zástavbu (Dražejov). Typ sídel určovala doba, v níž se zakládaly, a jejich situování v krajině. Oblast byla kolonizována poměrně pozdě, v období vrcholného středověku během 13.–15. století. Členitý terén neumožňoval rozvinutí větších pravidelných lokačních schémat a většina sídel byla velmi malá. Sídla byla zakládána v údolí, na mírných svazích a vyvýšených plošinách. Podle půdorysného uspořádání rozeznáváme v oblasti tyto typy zástavby: 1. samoty; 2. sedliště (vísky, osady) – seskupení několika samot (Roveň, Klučno, Hlučov); 3. vsi návesní, průjezdné nebo koncové - ojediněle v okrajových částech oblasti (Nosálov), koncovou lesní návesnicí byla např. Lhota; 4. vsi lánové11, s okrouhlou návsí a navazujícím radiálním lánovým schématem (Olešno, starší části vesnic Jestřebice, Střezivojice, Sitné, Šemanovice), hlavně při kolonizaci v 13.-14. stol., poměrně časté; 5. vsi lánové, s lineárně řazenou zástavbou podél komunikace či potoka (Osinalice), vzácné; 6. vesnice ulicové a silnicové, jejímž základem je komunikace (na rozdíl od 5.), vesměs mladší (dominikální a raabizační) vesnice (Nové Osinalice, Janova Ves, Šemanovice, Vojtěchov, Dolní Vidim); 7. vsi smíšené, se starší návsí a mladšími ulicovkami (Střemy, Jestřebice, Vidim), dnes nejčastější; 8. hromadné vsi, s nepravidelnou a roztroušenou zástavbou, vznikly na místech, kde členitý terén neumožňoval rozvinutí pravidelnějších lokačních schémat (Medonosy, Chudolazy, Dobřeň, Lobeč). Tradiční formou architektury Dokeska je severočeský roubený dům. Jde o patrový roubený dům s podstávkou, boční pavlačí a štítem se skládanou lomenicí. Roubená 10 11

Roubený dům byl do 18. století dominantním typem stavení v oblasti. Půdorys lánové vesnice je zcela závislý na uspořádání lánové plužiny.

145

výstavba kulminovala na přelomu 18. a 19. století. Mladší formu lidové architektury zastupují zděné (často klasicizující) patrové mohutné domy z období 19. a 20. století. Střechy na těchto objektech jsou sedlové, ale i polovalbové či mansardové. Výrazné množství objektů lidové architektury je zachováno především mimo území CHKO – v těsné blízkosti severní hranice např. město Zákupy (městská památková zóna) či obec Božíkov; jižně od oblasti např. obce Pavlovice a Chlum. Těsně za hranicí CHKO se nalézá specifické sídlo Brenná. Obec s dominantní polohou, jež se pohledově v krajině výrazně uplatňuje. Cennému návesnímu prostoru dominuje barokní kostel, v jehož blízkosti byla nevhodně postavena vodárenská věž. Na Dokesku se nacházejí tato sídla (nebo jimi prochází hranice oblasti): Břehyně, Heřmaničky, Hradčany, Provodín, Veselí, Vítkov u Dobranova a Vlčí Důl, dále pak samota Brennský mlýn a zbytky osídlení obce Strážov. Severovýchodní břeh Máchova jezera pod Borným (součást města Doksy) je novodobým souborem kempů a rekreačních středisek. Zástavba je často umístěna ve vzrostlé zeleni. Objekty mají většinou charakter lehkých sezónních staveb. Architektonické a urbanistické hodnoty osady jsou nulové. Památková ochrana Kromě mnoha desítek jednotlivých staveb, soch, ale také vodních nádrží a jiných drobných prvků (reliéfy), které byly prohlášeny za nemovité kulturní památky, byla některá sídla pro své kulturně-historické hodnoty vyhlášena vesnickými památkovými zónami a rezervacemi. Vesnické památkové rezervace v CHKO (vyhlášeny v roce 1995): Dobřeň, Lhota, Olešno, Nosálov, Nové Osinalice, Žďár. Vesnické památkové zóny v CHKO (vyhlášeny v letech 1995 a 2005): Brocno, Bukovec, Jestřebice, Kruh, Lobeč, Střezivojice, Sitné, Tubož, Vidim, Vojetín. V návrhu na vyhlášení byla sídla: Domašice, Hvězda, Loubí, Osinalice. Na severu CHKO v katastrálním území Holan do oblasti zasahuje krajinná památková zóna Zahrádecko. Dále jsou formou městské památkové zóny chráněna historická centra měst Dubá a Mšeno. V okolí Liběchova se připravuje krajinná památková zóna Liběchovsko, která měla kromě Liběchova zahrnovat i dvě další vesnice v CHKO Kokořínsko - Tupadly a Želízy. Oblast Dokeska je na kulturně-historické hodnoty chudá. V krajině je četně zastoupena drobná sakrální architektura v podobě božích muk a kapliček. Větší koncentrace památkově cenných objektů, včetně celých sídel, se nacházejí v okolí CHKO. V oblasti nejsou zastoupeny městské památkové rezervace a zóny, venkovské památkové rezervace a zóny, ani krajinné památkové zóny. Národní kulturní památkou v oblasti je hrad Bezděz. V sídlech jsou skrovně zastoupeny nemovité kulturní památky, jmenovitě tyto: Břehyně – mlýnský náhon s hrází, kaple sv. Vavřince, usedlost č.p. 280 Hradčany – boží muka zvaná sloup sv. Jana, krucifix, smírčí kříž Několik registrovaných nemovitých památek také ve volné krajině, zejména na katastru obce Zahrádky – např. Novozámecký rybník. Územní plánování Územní plánování, respektive zásady územního rozvoje pro území krajů a zejména územní plány obcí, jsou pro Správu CHKO jedním ze základních nástrojů krajinného plánování uplatnění koncepčních požadavků ochrany přírody a krajiny při rozvoji území (především ochrana krajinného rázu a tvorba ÚSES). Téměř všechny obce na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj mají schválený územní plán. Výjimku tvoří několik sídel, které jsou místními částmi větších obcí (měst) a které

146

nebyly zahrnuty do zpracovávaného území územního plánu obce (zejména místní části Dubé). Negativním jevem jsou poměrně časté dílčí zásahy do územních plánů pomocí jejich změn. Regulační plán dosud nebyl na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj zpracován pro žádné sídlo. Vzhledem k nákladnosti pořízení této dokumentace se nedá ani do budoucna předpokládat větší nárůst jeho pořizování. Kategorizace sídel a lokalit se zástavbou (LOsZ) na území CHKO Sídla a lokality se zástavbou byly na území CHKO Kokořínsko rozděleny do čtyř kategorií, jednotlivé kategorie jsou charakterizovány níže. Ze schématu rozmístění jednotlivých kategorií (viz Obrázek č. 5) je patrné, že v severní části CHKO – v celku A je vnitřní část území krajinného celku bez zástavby a po obvodu lesnaté skalní krajiny jsou rozložena velmi cenná sídla, zařazená do I. kategorie. V ústřední části CHKO – v povodí Pšovky a Liběchovky jsou naopak nejcennější sídla soustředěna uvnitř území CHKO, zatímco nižší kategorie ochrany je v obvodových polohách nárazníkové zóny CHKO. Do IV. kategorie jsou zařazena pouze větší sídla – Mšeno a Dubá, kde může být umožněn rozvoj obytné zástavby a dalších funkcí. Sídlo a LOsZ I. kategorie Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny, v jehož obraze se sídlo projevuje – zahrnuje území, ve kterých má zástavba mimořádně silný vliv na vznik výrazného rázu krajiny a kde přírodní rámec (morfologie terénu a vegetační kryt) dotváří estetické hodnoty a harmonii krajiny. Jedná se zejména o území se zástavbou, která má dochované tradiční formy, zřetelný architektonický výraz, architektonické a památkové hodnoty. Jedná se též o krajinné segmenty, kde výrazně dochovaná historická struktura zástavby je zcela typická, dokládá způsob osídlení území, obhospodařování zemědělských ploch a spoluvytváří typickou krajinnou scénu. Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu: − sídlo (nebo ucelená část sídla) jehož charakter urbanistické struktury, charakter zástavby a architektonický výraz staveb zásadním způsobem spoluvytvářejí ráz krajiny; − sídlo (nebo ucelená část sídla) s výrazně dochovanou historickou urbanistickou strukturou a s dochovanými stavbami lidové architektury. Sídlo a LOsZ II. kategorie Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny v jehož obraze se sídlo projevuje – zahrnuje území, ve kterých je doposud dochovaná rázovitá struktura zástavby nebo taková zástavba, která výrazně dotváří hodnoty krajinné scény. Samotná zástavba v těchto případech nemusí vynikat významnými architektonickými nebo památkovými hodnotami, ale spoluvytváří harmonii prostředí po stránce měřítkové i estetické. Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu: − sídlo (nebo ucelená část sídla) jehož charakter urbanistické struktury, charakter zástavby a architektonický výraz staveb spoluvytvářejí ráz krajiny; − sídlo (nebo ucelená část sídla) s částečně zachovanou, příp. mírně narušenou historickou urbanistickou strukturou a dochovanými objekty lidové architektury, event. jinými hodnotnými objekty doplněnými dalšími stavbami hmotově, ani výškově výrazně nenarušujícími dochovaný ráz lokality; − sídlo s dochovanými dílčími stopami členění historické plužiny. Sídlo a LOsZ III. kategorie Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny v jehož obraze se sídlo projevuje – zahrnuje krajinné prostory se zástavbou, které nevynikají významnými urbanistickými ani architektonickými či památkovými hodnotami, jejich projev v obrazu krajiny je však do značné míry harmonický.

147

Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu: − sídlo (nebo ucelená část sídla), které se dílčím způsobem podílí na rázu krajiny; − sídlo (nebo ucelená část sídla) se setřenou historickou urbanistickou strukturou s výrazně přestavěnými původními objekty a s novodobou zástavbou nevymykající se hmotově z tradičního charakteru hmot a forem objektů. Sídlo a LOsZ IV. kategorie Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny, v jehož obraze se sídlo projevuje - zahrnuje krajinné prostory se zástavbou, které nevynikají významnými urbanistickými ani architektonickými či památkovými hodnotami ani harmonickým projevem v obrazu krajiny. Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu: − sídlo projevující se v krajině siluetou s rušivými prvky – měřítkově a tvarově cizorodými stavbami; − sídlo (nebo ucelená část sídla) se setřenou historickou urbanistickou strukturou a s převážně různorodou výstavbou bez zřetelných architektonických hodnot a bez jednotících rysů; − sídlo v přetvořené, v esteticky neatraktivní agrární krajině se setřenými stopami historické kultivace.

148

Obrázek č. 5: Kategorizace sídel a lokalit se zástavbou v kokořínské části CHKO.

149

Soupis výsledků kategorizace sídel a LOsZ. Beškov Blatce Blatečky Blíževedly Bořejov Bosyně Brocno Brusné Březinka Bukovec Bylochov Deštná Dobřeň Dolní Dubová Hora Domašice Dražejov Dřevčice Dubá Harasov Heřmánky Holany Horní Dubová Hora Horní Zimoř Houska Hradsko Hvězda Chcebuz Chodeč Chudolazy Janova Ves Jestřebice Ješovice Kanina Kbelsko Klučno Kluk Kokořín Kokořínský Důl Konrádov Korce Kostelečky u Střezivojic Kozlí Roh Kruh Křenov Lhota Libovice Litice Lobeč Loubí LukaII. Máselník u Dřevčic Medonosy

I. III. I. II./III. I. III. III. II. II. I./II. I. II./III. I. III. I. I. II. IV. III. II. III. II. III. II. II. I. III. III. II. III. I./III. III. III. I. I. II. II./III. lII./III. I. III. III. I. I. I. I. III. I. II. I.

Mošnice III. Mšeno IV. Myší Díra I. Na Fučíkovském I. Nebužely III. Nedamov III. Nedvězí I. Nosálov I. Nová Starost u Kruhu I. Nová Ves II. Nové Osinalice I. Nové Tupadly II. Obrok I. Olešno I. Osinalice I. Osinaličky II. Panská Ves I. Pavličky II. Plešivec I. Příbohy II. Ráj u Litic I. Ráj I. Romanov III. Roveň I. Rozprechtice II. Samota u and. schodů u Kruhu II. Sedlec III. Sitné II. Skalka II. Stranné Střemy Střezivojice Sušice Šemanovice Tachov Trhanec Truskavna Tubož Tuhaň Tupadly Týn Újezd Veselí Vidim Vlhošť Vlkov Vojetín Vojtěchov Vrabcov Vysoká

II. II.

150

I. III. I./II. II. II. I. I. I. I./II. III. I. III. III. I. I. II. I. I. I. III.

Zakšín Zátyní Žďár Ždírec

II. I. I./III. II.

Ždírecký Důl Želízy

151

I. III.

Sídla v dokeské části CHKO nejsou v preventivním hodnocení krajinného rázu rozdělena do jednotlivých kategorií dle stupně ochrany. Pro jednotlivá sídla jsou ale zpracovány pasporty s tabulkovým hodnocením. Vizuálně harmonický projev je přiřazen sídlům Břehyně, Heřmaničky, Veselí, Brennský Mlýn a Hradčany. Architektonicky cenné stavby jsou přítomny v sídlech Břehyně, Heřmaničky, Brennský Mlýn a Provodín. Ani harmonický projev ani přítomnost architektonicky cenných staveb nevykazuje zaniklé sídlo Strážov a nesourodá chatová zástavba na severovýchodním břehu Máchova jezera pod Borným. Vítkov a Vlčí Důl mají mírně podprůměrné architektonické hodnoty, ale cenné napojení na krajinou scénu. Zhodnocení aktuálního stavu výstavby Zásahy Správy CHKO do procesu výstavby jsou dány jejím postavením dotčených orgánů státní správy v územním plánování a při umisťování a povolování staveb (§ 12 a § 44 zákona č. 114/1992 Sb.). V minulém plánu péče platném od roku 1999 byly stanoveny tzv. „Obecné regulativy pro výstavbu a přestavbu na území CHKO Kokořínsko“. Tyto regulativy stanovily základní limity pro novou výstavbu na území kokořínské části CHKO. Regulativy vycházely z tradičních forem venkovské architektury Kokořínska a byly Správou CHKO uplatňovány při posuzování stavebních záměrů v oblasti. Jako preventivní nástroj vydala Správa v roce 2007 informační brožuru pro stavebníky obsahující základní regulativy pro výstavbu v CHKO Kokořínsko (Krajinný ráz, Sídla a výstavba na území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko). Další podrobné informace pro stavebníky ke stavební agendě jsou na internetových stránkách Správy CHKO. Většina obytných staveb na území kokořínské části CHKO má architektonickou formu tradiční lidové architektury Kokořínska (obdélný půdorys, sedlová střecha). Značná část těchto staveb nese také dochované znaky lidové architektury ve svém architektonickém výrazu (tradičně provedené roubení, maloformátová střešní krytina). Tyto dochované historické stavby určují ráz zástavby na celém území CHKO. Některé stavební zásahy v průběhu 2. poloviny 20. století setřely jedinečné estetické a architektonické hodnoty oblasti Kokořínska. Znehodnocení některých cenných objektů a část novostaveb nerespektující charakter původních vesnických staveb (např. čtvercový půdorys, lodžie ve štítech, netradiční typy zastřešení) a jejich prostředí, jsou dluhem nedávné minulosti, jehož úroky v podobě těžkého prosazování kvalitních staveb v blízkosti těchto objektů platíme dodnes. Dalším negativním zásahem do stavebního fondu sídel byla výstavba předimenzovaných objektů pro zemědělskou velkovýrobu (např. Blíževedly, Janova Ves, Šemanovice, Dobřeň). Objekty se vymykají svému prostředí měřítkem, architektonickou formou i použitými materiály. Tyto stavby byly umísťovány mimo intravilán sídel a velmi často na horizonty, takže dnes tvoří negativní dominanty sídel. Část těchto objektů je dnes nevyužívaných a tvoří tzv. brownfields. Posledním výrazným negativním zásahem do stavebního fondu sídel byla v 2. polovině 20. století výstavba několika chatových osad v návaznosti na stávající sídla (např. Panská Ves, Kanina, Kluk). Nejčastějším problémem v současnosti je odchýlení realizovaných staveb od schválené projektové dokumentace (zejména výška půdních nadezdívek). Bohužel tak velmi často dochází i v současnosti k estetickému znehodnocování vesnického prostředí nevhodnými stavbami nízké úrovně. Velmi dobrým podkladem pro usměrňování jednotlivých stavebních záměrů se ukázala kategorizace sídel a lokalit se zástavbou. Dochovaný stavební fond sídel na Dokesku není, až na jednotlivé výjimky, nijak zvlášť architektonicky hodnotný. Sídla Hradčany a zejména Provodín mají architektonické a urbanistické hodnoty podprůměrné. Zcela bez hodnot je zástavba kempů a rekreačních středisek na severovýchodním břehu Máchova jezera pod vrchem Borný (část sídla Doksy). Sídla Heřmaničky, Veselí, Vítkov a Vlčí Důl mají mírně podprůměrné architektonické hodnoty, ale cenné napojení na krajinnou scénu. Sídlo Břehyně má stavební fond různé kvality,

152

celkově lze stav sídla označit za nadprůměrný. Samota a areál v lokalitě Brennský mlýn jsou příkladem cenné roubené a zděné architektury. Kromě sídla Provodín a zástavby kolem Máchova jezera (sídlo Doksy) působí zástavba vesnic v krajinném rámci harmonicky, což lze označit za jejich největší hodnotu.

4.7. Doprava a inženýrské sítě 4.7.1. Doprava Silniční doprava Pro kokořínskou část CHKO je typický velký počet malých sídel rozprostřených téměř po celé oblasti (s výjimkou severní části se sídly po obvodu CHKO) a s tím související velký počet komunikací především II. a III. třídy zajišťujících jejich dopravní obslužnost. Dokeská část CHKO má na svém území menší počet sídel, především situovaných v severozápadní části (Obec Provodín, Veselí a venkovské části České Lípy) a v té souvislosti nižší hustotu silniční sítě. Nadregionální význam má silnice I. třídy č. 9 (trasa Mělník - Česká Lípa). Jde o jednu z nejfrekventovanějších komunikací v CHKO. Silnice protíná významnou část území ve směru J-S (úsek cca 17 km); prochází údolím Liběchovky (v úseku Želízy-Deštná velmi těsně kopíruje koryto Liběchovky) a tvoří západní hranici dokeské části CHKO. Kolem Města Dubá je naplánovaný obchvat této silnice tak, aby došlo k odklonu dopravní zátěže mimo zastavěné území sídla. Trasa obchvatu je částečně situována na území CHKO. Dopravní zatížení této silnice je značné, což klade zvýšené nároky na údržbu. Negativně se také do celkové kvality životního prostředí projevuje hluk, a to zejména od nákladní dopravy a v jarním až letním období též motocyklové dopravy, resp. motocyklového sportu. Další silnice I. třídy č. 38 (Jestřebí - Doksy - Mladá Boleslav) tvoří v některých úsecích jihozápadní hranici dokeské části CHKO a je rovněž silně vytížena především nákladní silniční dopravou. CHKO prochází celkem tři silnice II. třídy: č. 259 (úsek Mšeno–Dubá), č. 260 (Dubá– Tuhaň) a č. 270 (Doksy–Mimoň). Jižní a jihovýchodní hranici Kokořínska pak tvoří silnice č. 273, a to v úseku Lhotka–Mšeno–Okna a východní hranici Dokeska silnice č. 268 v úseku Mimoň–Ralsko. Hlavní silniční síť lokálního významu tvoří přibližně tři desítky silnic III. třídy. Málo frekventované, ale pro místní obyvatele významné, jsou místní komunikace spojující odlehlé části obcí. Pro lesní a zemědělské hospodaření (příp. pro cykloturistiku) jsou významné i zpevněné lesní a polní účelové komunikace. Ty jsou často zneužívány i k nelegálnímu motorismu (terénní auta, čtyřkolky a terénní motorky). Problematickým je záměr na stavbu obchvatu Jestřebí (Provodín – silnice I/38). Jeho odůvodnění je s ohledem na značnou dopravní zátěž (nákladní doprava z provodínské pískovny a obalovny) logické, trasování však zasahuje do širšího území Jestřebských slatin bez možného variantního řešení (stávající komunikace je hranicí NPR Novozámecký rybník). V blízkosti západních hranic dokeské části CHKO se plánuje dle ZÚR Libereckého kraje několik obchvatů (Obora, Doksy, Zahrádky) v souvislosti se snahou odlehčit obcím v místech frekventových silnic I/38 a I/9, ty mohou představovat zvýšené zatížení území hlukem a znečištěním během stavby a snížením migrační prostupnosti krajiny. Realizována má být také spojka mezi silnicemi II/268 a II/270 Ralsko-Hradišťany při východní hranici CHKO v blízkosti PO. Zimní údržba komunikací Relativně hustá síť komunikací (hlavně na Kokořínsku) klade vysoké nároky na zajištění jejich celoroční sjízdnosti. Kromě ořezu dřevin, který se provádí v období vegetačního klidu, je hlavní zimní údržbou komunikací jejich pluhování a posyp. Na území CHKO provádí údržbu komunikací celkem 6 hlavních subjektů (Ředitelství silnic a dálnic ČR Správa Praha, Ředitelství silnic a dálnic ČR Správa Liberec, Správa a údržba silnic Mnichovo Hradiště, Krajská správa silnic Libereckého kraje, Správa a údržba

153

silnic Ústeckého kraje a Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje), jejich dodavatelé a dále jednotlivé obce a města. Kokořínská část Výjimka ze základních ochranných podmínek CHKO je vydávána na chemický posyp silnice č. I/9 i dalších komunikací, pokud neprocházejí přírodovědně hodnotnými lokalitami, tedy zejména mokřady a cennými lesními porosty, a pokud s tím souhlasí příslušné obce (např. Město Mšeno v roce 2010 nesouhlasilo s vydáním výjimky na některých úsecích komunikací ve svém správním obvodu a Městys Holany v roce 2011 nesouhlasil s vydáním výjimky na úseku komunikace z důvodu ochrany povrchových vod a pramenů). Dle platných výjimek je chemický posyp cest v zimní sezóně 2012/2013 povolen na těchto úsecích komunikací: Středočeský kraj: I/9 II/273 II/259 III/27321 III/27319 III/27312 III/27311 III/27310 III/2738 III/2733 III/25934 III/25932

Želízy – hranice kraje křiž. Lhotka žel. stanice – Nosálov Mšeno – začátek osady Romanov (km staničení 26,25) křiž. s III/25929 – Nosálov křiž. s II/273 Velký Újezd – konec zástavby Kanina Truskavna Kokořín–Šemanovice–Dobřeň křiž. směr Horní Zimoř (III/2738) – Šemanovice křiž. směr Sitné (III/27310) – hranice CHKO (Chodeč) Vysoká–Kokořín Tupadly – Horní Vidim – Dobřeň Kokořín–Vlkov

Ústecký kraj: III/26118 III/26123

Chcebuz–Brocno v délce 1,9 km Chcebuz–Veselí–Újezd v délce 2,9 km.

Liberecký kraj: I/9 hranice kraje – Dubá - a některé další úseky silnic II. a III. třídy pouze při vzniku náledí, výskytu ledovky nebo ujetí a následném zledovatění sněhových vrstev, které nebude možné mechanicky odstranit pluhem nebo účinně ošetřit pouze posypem zdrsňujícími materiály: II/259 Rozprechtice – křiž. s I/9 II/260 křiž. s I/9 – křiž. s III/2605 (mimo území Ústeckého kraje) II/273 hranice Střed. kraje – křiž. s III/27325 III/27323 křiž. s II/273 – Horní Houska III/27325 křiž. s II/273 – začátek mokřadů 0,5 km východně od Nedamova III/27325 křiž. s III/2705 – křiž. s II/259 III/25932 křiž. s III/27325 – hranice Středočeského kraje III/2601 křiž. s I/9 – Dolní Heřmánky III/2602 křiž. s II/260 – křiž. s III/2601 III/2603 Sušice – křiž. s III/2601 (směr Dřevčice) III/2605 křiž. s II/260 – křiž. s III/2606 III/2606 křiž. s III/2605 - křiž. s III/2601 III/2607 křiž. s III/2606 – Hvězda III/2695 křiž. s I/9 – křiž. s II/260 III/2705 hranice CHKO Kokořínsko – křiž. s III/27325 III/25936 křiž. s II/259 – Nedvězí U zbývajících komunikací jejich správce nepožádal o udělení výjimky, nebo výjimka nebyla udělena.

154

Současně s udělením jednotlivých výjimek byly správcům příslušných komunikací a jejich smluvním partnerům stanoveny mimo jiné tyto podmínky usměrňující provádění chemického posypu: - aplikace chemického posypu jen za zhoršených klimatických podmínek, nikdy ne preventivně; - použití technologií umožňujících přesné dávkování posypového materiálu v závislosti na rychlosti posypového vozidla; - povinnost informovat Správu CHKO do 30. 6. o přesném množství aplikovaného chemického posypu na jednotku plochy za uplynulou sezónu. Protože frekventovaná silnice č. I/9 prochází územím EVL Kokořínsko, byla při udělení výjimky v roce 2005 žadateli (ŘSD ČR Správa Liberec) stanovena povinnost provádět monitoring vlivu chemické údržby na vybrané lokality se zvláštním zaměřením na druhy, které jsou hlavním předmětem ochrany v EVL Kokořínsko. Po dohodě se Správou CHKO byly pro monitoring zvoleny tři lokality podél silnice č. I/9 a jedna kontrolní mimo dosah chemického posypu, a to na území Libereckého i Středočeského kraje. Studie v průběhu let 2005 až 2011 neprokázala zásadní negativní vliv posypové soli na předměty ochrany EVL Kokořínsko v okolí komunikace č. I/9, ale upozornila na problematické zasolování „bezodtokých“ míst v blízkosti ošetřovaných komunikací (EVERNIA). Za období platnosti předešlého plánu péče (1998–2013) bylo zjištěno několikeré porušení stanovených podmínek, z nichž některá závažnější, u kterých se podařilo prokázat původce zavinění, byla řešena v sankčním řízení s udělením pokuty. K porušení zákona docházelo zpravidla neúmyslným pochybením jednotlivých zaměstnanců. Dosud nebyl zaznamenán, zájem o provádění chemického posypu cest ze strany měst a obcí ani jiných vlastníků ostatních komunikací. Rovněž nebylo z jejich strany zaznamenáno porušení této základní ochranné podmínky. Dokeská část Na území Dokeska je pro zimní období 2012/2013 zatím velká část silnic udržována chemicky (zkrápěná sůl): II/270 Doksy–Boreček III/26832 Jestřebí–Provodín–Božíkov Plužením je udržován úsek 0381 okolo Máchova jezera. Fragmentace a migrační bariéry Území CHKO představuje vzhledem k výraznému zastoupení lesních ploch migračně významnou oblast s dálkovými migračními koridory. Jako trvalá bariéra mohou působit především silnice I. třídy (silnice č. 9 a 38), nejedná se ale o stěžejní problém (silnice netvoří nepřekonatelnou bariéru), přesto je důsledkem významný úhyn živočichů na frekventovaných úsecích, např. Jestřebí–Zahrádky. V některých místech v blízkosti vodních ploch (např. u Lhoteckého rybníka) působí silnice jako bariéra sezónní v době migrace obojživelníku (březen–květen). Železniční doprava Do území CHKO zasahují celkem čtyři železniční tratě. Jedině trať č. 080 (Česká Lípa Doksy - Bakov nad Jizerou) ale významěji prochází CHKO (v úsecích tvořící hranici není podle nařízení vlády trať součástí CHKO). Jedná se o trať frekventovanou, rekonstruovanou v roce 2006 (rekonstrukce kolejového lože, výměny pražců, zřízení tzv. bezstykové koleje). Severní hranici CHKO tvoří v krátkém úseku dvě tratě, na Kokořínsku se jedná o trať č. 087 (Litoměřice - Úštěk - Česká Lípa), na Dokesku pak o trať č. 086 (Česká Lípa - Zákupy Liberec), která má dle ZÚR LK projít optimalizací (elektrizace). Na jihu prochází okrajovou částí CHKO trať lokálního významu č. 076 (Mělník - Mšeno - Mladá Boleslav).

155

Stávající provoz železničních tratí nepředstavuje v současnosti konflikt se zájmy ochrany přírody a krajiny, určité riziko může vzniknout při ošetřování železničního tělesa herbicidy (strojní plošný postřik). Letecká doprava Na území CHKO se nachází pouze jediné letiště – Střemy LKSTRE v jižní části Kokořínska provozované pro sportovní létání (ultralehká letadla). Blízko hranic se pak nachází neveřejné letiště Štětí, veřejné letiště Česká Lípa - Ramš a bývalé vojenské letiště v Hradčanech. Nad oblastí (zejm. Kokořínsko, Bezděz a Máchovo jezero) jsou pořádány „zážitkové lety“ z letišť v okolí CHKO, jde především o sportovní nebo veřejná vnitrostátní letiště: Česká Lípa - Lada, Roudnice, Mělník-Hořín, Sazená, Mnichovo Hradiště, Hodkovice nad Mohelkou, Mladá Boleslav aj. Letitým problémem (ale bez konkrétně zdokumentovaného vlivu) je provoz malých letadel z letiště Česká Lípa - Ramš (veřejná plocha pro ultralehká letadla) nad NPR Novozámecký rybník. Těsně za hranicemi CHKO se nachází bývalé vojenské letiště Hradčany, nyní uzavřené (vlastník Liberecký kraj, správce Krajská správa silnic Libereckého kraje). Dříve bezlesý vzletový koridor je jedním z jádrových území ptačí oblasti Českolipsko-Dokeské pískovce a mokřady, bez leteckého provozu není udržovaný a hrozí tak zánik území významného pro hnízdění lelka a skřívana lesního. V roce 2012 kraj vypsal výběrové řízení na využití areálu, vyhrál návrh počítající s vybudováním sportovišť pro profesionální i amatérské sportovce. Lodní doprava V letní sezóně je na Máchově jezeře provozována osobní (turistická) lodní doprava. Kromě pravidelné lodní dopravy se čtyřmi zastávkami (Staré Splavy, Doksy, Valdštějnská, Borný) jsou vyhledávanou atrakcí okružní plavby parníkem po jezeře. Její provozování může přispívat ke zhoršování kvality vody v Máchově jezeře vířením sedimentů bohatých na živiny (fosfor) s následným nežádoucím rozvojem sinic.

4.7.2. Energetika a inženýrské sítě Elektrovody Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se v současnosti nacházejí dvě nadzemní vedení velmi vysokého napětí. VVN 400 kV mezi sídly Skalka a Stvolínky na Kokořínsku má velmi výrazný negativní vliv na krajinný ráz ve svém okolí. Na severním Dokesku se pak negativně projevuje tranzitní zdvojené vedení VVN 110 kV mezi Božíkovem a Vítkovem. Platné ZÚR Libereckého kraje dále navrhují vybudovat vedení VVN 110 kV z transformovny Babylon do transformovny Doksy. Navržený koridor zčásti zasahuje do III. zóny CHKO jižně od Holan. Dále je na území CHKO síť vedení vysokého napětí VN (22 a 35 kV). Touto sítí je elektrická energie distribuována do jednotlivých trafostanic u sídel. Vedení VN je na území CHKO provedeno převážně jako nadzemní vedení na betonových sloupech (na některých místech jsou použity ocelové příhradové sloupy). Vedení VN je tvořeno holými nesdruženými vodiči, pouze v několika případech je použito vedení sdruženým izolovaným vodičem AES. Vyjma několika samot jsou všechny obce v CHKO elektrifikovány. Sítě NN v jednotlivých sídlech mezi trafostanicí a odběrnými místy jsou stále ještě převážně řešena pomocí nadzemního vedení. Vedení je nejčastěji umístěno na betonových sloupech. Stále častěji se Správa setkává s nevhodným nahrazováním holých vodičů NN za sdružené izolované vodiče AES. Použití sdružených vodičů AES v zástavbě není vhodné z důvodů ochrany kulturněhistorických hodnot sídla, neboť se pohledově výrazně uplatňují a často tvoří negativní dominantu zástavby. Rozvod NN v obcích je po legálně proběhlých rekonstrukcích podzemně kabelizován. Trafostanice byly původně umísťovány na okrajích zástavby (příhradové nebo starší zděné), případně pro několik sousedních sídel mezi nimi. V současnosti dochází k poměrně

156

rozsáhlé modernizaci sítí NN a trafostanic. Tato modernizace řeší podpětí sítí NN na jejích koncích. Stávající elektrická síť je v některých vesnicích po rekonstrukci. Nové trafostanice na NN jsou v obcích převážně kioskové. Výstavbu nových tras elektrického vedení velmi vysokého a vysokého napětí je třeba bedlivě sledovat, a to již ve fázi plánování, zejména v zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů. Solární elektrárny Na území CHKO se nacházejí tři solární elektrárny. Největší elektrárna na ploše cca 2,5 ha, kolaudovaná v roce 2010, se nachází v městě Dubá, kde byla vybudována na brownfield ploše (bývalý areál státního statku) určené územním plánem pro průmysl (výroba, technická vybavenost, služby, sklady). Menší solární elektrárna se nachází v sídle Dřevčice, kde byla instalována na část střech stávajícího areálu kravína. A poslední, rovněž menší solární elektrárna, byla instalována v sídle Brocno, při hranici CHKO, na objektu bývalé hospodářské budovy. Obě menší elektrárny nemají vliv na hodnoty krajinného rázu; do provozu byly uvedeny koncem roku 2010. Za hranicemi CHKO se pak nacházejí další dvě velké solární elektrárny Ralsko a Mimoň (ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o.), provozované od roku 2010, které představují významný zásah do krajinného rázu okolního území. Dálší malé zdroje se nacházejí na jednotlivých střechách budov bez významnějšího dopadu na jejich vzhled, spíše raritou je otáčivý solární panel v Provodíně. Základnové stanice telekomunikační sítě Na území CHKO se nachází několik stožárových základnových stanic telekomunikační sítě (mobilní telefony - GSM) jednotlivých operátorů. Tyto stožárové stanice jsou prakticky vždy zásahem do krajinného rázu. Správa CHKO proto prosazovala požadavek na sdílení této infrastruktury více operátory a princip minimalizace těchto zařízení na území CHKO. Dalším požadavkem Správy CHKO bylo v maximální míře využívat pro umísťování anténních systémů stávajících objektů (věže kostelů - Vidim, Hradsko, výškové vodojemy, tzv. „hydroglobusy“ - Vysoká, výškově dominantní budovy – Nedvězí, výškové stavby – rozhledna na Vrátenské hoře mající zásadní význam pro fungování celého systému). Při umísťovaní nových stožárů byla ze strany Správy CHKO snaha o minimalizaci jejich vlivu na hodnoty krajinného rázu (např. umísťováním na pozadí lesních porostů). Jako veřejný zájem posoudila Správa CHKO především pokrytí signálem GSM pro silnici I. třídy č. 9. Základnové stanice se stožáry (věžemi) jsou umístěny v těchto lokalitách: Zátyní: příhradová věž 30 m (původní věž vodárny); Tupadly: příhradová věž 36 m; Bukovec: příhradová věž 25 m; Chudolazy–Brocno: železobetonová monolitická věž 30 m; Kanina: železobetonová monolitická věž 30 m; Borný: příhradová věž Další nové stožáry (věže) základnových stanic GSM již nebyly Správou CHKO povolovány, neboť síť základnových stanic pro pokrytí signálu GSM – tvořená kombinací anténních systémů na stávajících objektech a na nových stožárech – je v případě silnic I. třídy a větších sídel dostatečná. V případě volné krajiny a malých sídel s převažující rekreační funkcí nepovažuje Správa CHKO pokrytí signálem GSM za veřejný zájem, který by převažoval nad zájmy ochrany přírody a krajiny. Plynovody V severní části oblast protíná území CHKO podzemní vysokotlaký plynovod DN 500 Mošnice-Dubnice, s odbočkou DN 100 do Doks (v úseku Jestřebí – Staré Splavy je vedeno souběžně se silnicí I/38). Část obcí je tak plynofikována (Doksy, Dubá, Jestřebí, Provodín, Česká Lípa, Zákupy).

157

Zásobování vodou Zásobování obcí vodou je na dobré úrovni. Celé území kokořínské části CHKO spadá do CHOPAV Severočeská křída a je důležitou zásobárnou pitné vody. Vodovodní síť chybí pouze v několika sídelních útvarech, kde je zásobování pitnou vodou řešeno studnami (např. Medonosy). V některých případech je ve stávajícím vodovodním řadu malý tlak a nové stavební objekty jsou vodou zásobovány pomocí vrtaných studní. Odpadní vody Způsob nakládání s odpadními vodami (dále jen „OV“) je zásadně ovlivněn dvěma faktory: Prvním je velká turistická a rekreační atraktivita, která přetrvává několik desítek let. Díky velmi dobré dopravní dostupnosti z větších měst, včetně Prahy, a zachované přírodě se spíše roztroušeným řídkým osídlením je oblast CHKO vyhledávaným místem pro výstavbu rekreačních, ale i rodinných objektů. Druhým faktorem je absence jakéhokoli města, městyse či velké obce ve vnitřním území CHKO, což je důvodem chybějící centrální kanalizace ve většině obcí. Velké centrální čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“) jsou ve městech Dubá a Mšeno, kterými prochází hranice území CHKO. V případě města Mšena má být do jeho centrální kanalizace napojeno sousední sídlo Sedlec (místní část města Mšeno), které se nachází na území CHKO. Obec Nebužely, jejíž značná část zastavěného území leží v CHKO, má vybudovanou kanalizaci s centrální ČOV na území CHKO. Další sídlo, kterým prochází hranice CHKO, obec Blíževedly, má v současné době kanalizaci s dvěma ČOV; plánovano je vybudování nové ČOV s kapacitou pro celé sídlo. Městys Holany má kanalizaci s ČOV, která je umístěna mimo území CHKO. Obec Vysoká zpracovává dokumentaci pro odkanalizování obce, včetně vybudování kořenové čističky. Město Liběchov, které leží svým zastavěným územím za hranicemi CHKO, provozuje kanalizaci s centrální ČOV. Kanalizace i ČOV jsou dimenzovány tak, že bude možné bezproblémové napojení sousední obce Želízy, kterou prochází hranice CHKO. Obec Provodín vybudovala centrální kanalizaci s následným převedením odpadních vod na čistírnu ve Starých Splavech (přečerpávací stanice u Jestřebí). Ta se sice nachází mimo CHKO, přečištěné vody jsou však vypouštěny do Robečského potoka s následným zatížením toku a Novozámeckého rybníka. V ostatních sídlech je nutnost řešit nakládání s OV individuálním způsobem, přičemž přístup k nakládání s OV se v průběhu let měnil a stále mění, jak z pohledu vlastního nakládání, tak i způsobu přečištění. V posledních letech zaznamenaly technologie přečištění OV velkých změn a pokroků. Vlivem větší informovanosti, postupné změny myšlení a ekonomické stránky věci, začíná převládat k životnímu prostředí šetrnější způsob nakládání s OV, nad nakládáním méně vhodným a často ilegálním. Z pohledu investora je potřeba se rozmyslet, jakým způsobem chce s OV nakládat, tj. zda budou OV pouze svedeny do „žumpy“, ze které budou pravidelně vyváženy na centrální ČOV a nebo zda zvolí některou z technologií přečištění OV s následným vsakem do horninového či vodního prostředí. Potenciálním problémem je kumulace několika domácích ČOV na malé ploše v soustředěné zástavbě v místech možného ohrožení širšího území významného pro zdroje pitné vody. Problémem je také technologická nekázeň provozování ČOV s následnou nižší úrovní přečištění. Z dostupných technologií jsou jednoznačně nejčastěji vybírány domovní/biologické čistírny odpadních vod, tzv. DČOV/BČOV, které zajišťují 2 stupně přečištění. Druhým nejčastějším řešením jsou sestavy ve složení tříkomorový septik jako 1. stupeň přečištění/předčištění + pískový filtr nebo kořenová čistírna/kořenové pole („KČOV“), jako 2. stupeň přečištění. Účinnost přečištění obou uvedených technologií je prakticky stejná, každá má své výhody i nevýhody. Z pohledu ochrany přírody jsou jakékoliv snahy o zlepšení kvality vypouštěných přečištěných OV vítány a vnímány pozitivně. Přesto ne vždy je nově zvolený způsob nakládání s OV v případě konkrétní lokality vhodný.

158

V rámci území je zohledňováno nejen umístění objektu, který má být odkanalizován, ve vztahu k zonaci CHKO, ale také způsob využití tohoto objektu. Velmi často je řešení odkanalizování zvoleno bez předchozí konzultace se Správou, a dochází tak k nevhodně zvolenému nebo naprosto nedostatečnému způsobu přečištění. Typickým příkladem je navrhování DČOV pro sezonní rekreační objekty pro 1-4 osoby, kdy jinak spolehlivá DČOV konstruovaná na trvalý provoz nezvládá provoz nárazový - typický pro rekreační objekty. Samozřejmě většina výrobců DČOV je schopna zkonstruovat takovou DČOV, která bude zvládat i nárazový provoz, ale takto upravené DČOV jsou zpravidla cenově nedostupné pro běžného uživatele. V případě realizace odkanalizování objektů v I. a II. zóně CHKO je Správou CHKO požadován 3. stupeň přečištění, který má funkci „pojistky“ v případě poruchy ČOV. Nejčastěji je navrhován pískový filtr, menší kořenová ČOV či jezírko. Přečištěné OV jsou následně vypouštěny do vodního toku, zasakovány nejčastěji přímo na pozemku investora formou liniového vsaku nebo lépe zálivkou zahrady.

4.8. Průmysl Území CHKO je s minimálním zastoupením průmyslové výroby. Dva větší provozy se nacházejí na Dokesku. Jedním je výroba obalovaných asfaltových směsí v Provodíně, jejíž činnost zatěžuje okolí zápachem a zejména pak silniční nákladní dopravou (Jestřebí). Druhým je činnost společnosti Provodínské písky, a. s., jejichž velkokapacitní třídička je umístěna v blízkosti zástavby obce Provodín. Problémem je doprava vytěženého materiálu z aktivních dobývacích prostorů (Veselí, Okřešice) na třídičku v Provodíně - doposud jde o nákladní automobilovou dopravu, těžba v přilehlých dobývacích prostorech Provodín I a Provodín II totiž postupně končí. Na Kokořínsku se setkáme pouze s menšími výrobními provozy - INET Inter Eko Technik v Bosyni (výroba a vybavení zahradních, koupacích a chovatelských vodních nádrží zejména z plastových komponentů), stáčírna vody ROSANA u Dubé, sladovna Mšeno. Dopravní zátěž mohou způsobovat skladové areály v nevyužívaných objektech dřívější zemědělské výroby (sušička Janova Ves, Sedlec, Dubá). Další nezemědělská výroba je zastoupena pouze prostřednictvím drobných provozoven živnostenského charakteru či provozem menších pil na zpracování surového dřeva. Kromě toho existují větší záměry: na využití bývalých vojenských objektů – areál u Břehyně či výstavba nové stáčírny vod u Dubé.

4.9. Zacházení s odpady Při hranici CHKO se nachází komerční skládka komunálního odpadu Mšeno s kapacitou ukládaných odpadů do 10 000 tun za rok (zabezpečená skládka byla vybudována ve vytěženém prostoru cihelny, je v majetku města a provozovatelem je firma AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o.). Skládka je budována a užívána etapově a je schválen projekt její postupné rekultivace (probíhá v prostoru první etapy). Na této skládce se likviduje velká část komunálních i ostatních odpadů z území CHKO, ale i obcí mimo CHKO (podle působnosti provozovatele skládky, který zajišťuje likvidaci odpadů v širším regionu). Občasné problémy vedle zvýšeného provozu nákladních aut působí úlety odpadků do okolí. Část odpadů je odvážena také mimo území na skládky provozované v širším regionu. V obcích funguje základní třídění odpadů, nebezpečný odpad je u obcí bez sběrných dvorů pravidelně svážen dvakrát ročně, nepravidelně je zajišťován svoz dalšího jiného než komunálního odpadu, ve větších obcích jsou k tomuto účelu provozovány obecní sběrné dvory. Svoz komunálního odpadu zajišťují firmy dle rozhodnutí příslušné obce (nejčastěji AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o., A.S.A.). Komerčně provozované sběrné dvory pro skladování a likvidaci nebezpečného odpadu, zpětný odběr elektrospotřebičů, příp. objemného odpadu jsou v Dubé (provozovatel Kovošrot Děčín, a. s.), v Doksech (město Doksy), Mšenu (AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o.) a Vysoké (BEC odpady, s. r. o.). 159

Stavební materiál je možno ukládat ve sběrných dvorech, do speciálně přistavených kontejnerů nebo přímo na skládkách stavební suti a zeminy v okolí CHKO např. v Žizníkově (Inženýrské stavby VOKA - Ing. Milan Tichý), Mladé Boleslavi (COMPAG Mladá Boleslav, s. r. o.), Dolních Beřkovicích (KVD Plus, s. r. o.) či Račicích u Štětí (Rekultiva Praha, s. r. o.). Na území CHKO či těsně u hranic nově vznikly dvě bioplynové stanice zpracovávající zemědělský odpad v Blíževedlech a Holanech. Další zařízení na likvidaci biolog. odpadu se nacházejí v okolí CHKO – v Mimoni (VIA, spol. s r. o.), Borečku (SAP Mimoň, s. r. o.), České Lípě (Severočeské vodovody a kanalizace, a. s.) a Julčíně (EnviTec Biogas Central Europe, s. r. o.). Biologický odpad z domácností je možno ukládat např. ve sběrných dvorech ve Vysoké a Doksech. Problémy spíše estetického než ekologického charakteru působí občasně vznikající drobné skládky různého typu (např. stavební odpad, pneumatiky). V bývalém VVP Ralsko docházelo v minulosti (zejména při činnosti sovětských vojsk) k vážným ekologickým škodám, jejichž odstraňování nadále probíhá. Problémem v některých lokalitách CHKO se stává také nevhodný způsob likvidace biologického odpadu (především zahradní odpad), a to zavážením biologicky cenných biotopů (mokřady, xerotermní stráně).

4.10. Těžba nerostných surovin Na území kokořínské části CHKO se nenacházejí žádná významnější surovinová ložiska. V malé míře se zde vyskytují tyto suroviny: cihlářská hlína, stavební písek, drcený kámen a nepatrné množství železných a uranových rud. Výjimkou co do velikosti a důležitosti je ložisko černého uhlí Mělnické pánve, které se rozprostírá na území Mělník-Benátky a částečně proniká i do CHKO. Uhlí nevychází na povrch, je skryto v hloubkách pod mladšími sedimenty a zásobami využívané podzemní vody. Pro ochranu ložiska bylo zřízeno chráněné ložiskové území č. 07530000 Bezno (Mělnická pánev). Běžně rozšířenou surovinou jsou pískovcové kvádry, které byly v minulosti těženy na stavbu lidských obydlí na dostupných místech u každé obce. Menší lomy najdeme prakticky po celé CHKO (Ždírec, Zátyní, Rozprechtice, Tubož atd.). Obdobně byl běžně těžen písek, k největším lokalitám patřily Želízy, Chodeč, Bosyně, Nebužely, Libovice, Lobeč, Nedamov a Pavlíčky. Na několika lokalitách byly těženy terciérní vulkanity pro výrobu drceného kameniva, např. v Houseckých vrších (na Vrátenské hoře ještě v 80. letech, příležitostně do konce 20. st.), u Tupadel, Horní Zimoře a Sedlece. Zdrojem cihlářské suroviny jsou kvartérní sprašové sedimenty a svahové hlíny, v oblasti se vyskytují lokality v okolí Tachovského a Koreckého vrchu, Dubé, Žďáru, Kaniny, Nebužel, Mšena, Sedlce, Romanova, Tuháně, Blíževedel, Hvězdy, Chodče a Sitné. Některé lokality byly již v minulosti těženy. V CHKO se vyskytují pouze velmi malá ložiska železných rud, tvořená žilkami, polohami a vrstvami vyvinutými na turonských pískovcích. Využívány byly hlavně ve středověku pro zbrojní výrobu. Nejčastější výskyt byl zaznamenán v lokalitách Bosyně, Nebužely, Střezivojice, Újezd, Vidim. V současnosti je těžen pouze slínovec (ložisko nevyhrazeného nerostu) u obce Střemy (Kurfirský vrch) jako korekční (plastická) složka cihlářské hlíny pro blízkou cihelnu Nebužely. Těžba je omezena na říjen-únor v množství do 4,5 tisíce t/rok, rekultivace počítá s výrazným využitím sukcese. Odhad doby vytěžení ložiska je po roce 2020. Otevírání dalších povrchových těžeben není v zájmu ochrany přírody (ochrana krajinného rázu, bioty i neživé přírody), vliv případné podpovrchové těžby černého uhlí by bylo nutno samostatně vyhodnotit. Z území dokeské části CHKO existují literární údaje i pozůstatky v terénu po těžbě železných rud. Jedná se o lokality šachta na Havířském vrchu, šachtice u Borečku, poddolovaná území u Hradčan, na Liščím vrchu, u Kuřivod. Ve všech případech se jednalo o drobné lokální výskyty limonitových rud. Ze stavebních surovin se těžily na mnoha místech v malém rozsahu písky a terciérní vyvřeliny a podobně jako v kokořínské části pískovcové kvádry (štuky).

160

Na území dokeské části CHKO je rozsahem roztěžené plochy i objemem těžené suroviny významná těžba sklářských a slévárenských písků u Provodína. Postupně se snižuje těžba na dotěžovaných ložiskách Provodín a Srní (dobývací prostory Provodín I a II, Veselí) a zvyšuje se těžba na severněji ležícím ložisku Okřešice (mimo CHKO), ze kterého je surovina transportována (zatím automobilovou nákladní dopravou) na úpravnu Provodín. Na všech třech ložiskách těží společnost Provodínské písky a. s., Provodín. Ložisko uranu (prognóza Hvězdov, CHLÚ Ploužnice) zasahuje do CHKO jen velmi okrajově – přesahem přes silnici Ralsko-Mimoň severně od Černého a Vavrouškova rybníka. Do dokeské části CHKO na sz. zčásti zasahuje vymezení roztěženého nevýhradního ložiska štěrkopísků Žízníkov (přesah do CHKO přes železniční trať). Přehled dobývacích prostorů, stanovených chráněných ložiskových území, evidovaných ložisek nerostných surovin a prognóz nerostných surovin uvádějí následující tabulky č. 2628. Tabulka č. 26: Přehled ložisek nerostných surovin v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj Typ ložiska nebilancované

Číslo 5019500

nebilancované

5019700

nebilancované

5270500

Název BlíževedlyMimoňsko LiticeMimoňsko Mšeno

nevýhradní

5256800

Střemy

výhradní

3075300

výhradní

3089600

Mělnická pánev Provodín

výhradní

3089500

výhradní

3089400

nevýhradní

5015600

Srní 2 – Veselí Srní – Okřešice Žíznikov

Nerost jíl, pískovec jíl, slín, spraš slín, sprašová hlína slínovec černé uhlí pískovec pískovec pískovec pískovec, písek

Surovina cihlářská surovina cihlářská surovina cihlářská surovina cihlářská surovina uhlí černé písky sklářské a slévárenské písky sklářské a slévárenské písky sklářské a slévárenské štěrkopísky

Těžba dosud netěženo dosud netěženo dřívější povrchová současná povrchová dosud netěženo současná povrchová současná povrchová současná povrchová současná povrchová

Tabulka č. 27: Dobývací prostory a chráněná ložisková území DP 8602870 Veselí

CHLÚ 07530000 Bezno (Mělnická pánev) 08950000 Srní II.

Nerost

Surovina uhlí černé

Ložisko 3075300

pískovec

písky sklářské a slévárenské písky sklářské a slévárenské písky sklářské a slévárenské písky sklářské a slévárenské radioaktivní suroviny

3089500 3089400 3089400

08940001 Srní I. 8602620 Provodín I.

pískovec

8710690 Provodín II.

pískovec 24730900 Ploužnice pod Ralskem

161

3089600 3089600

Tabulka č. 28: Prognózní zdroje Číslo Název 9247300 Hvězdov 9030600 Srní-Kraví hora

Nerost pískovec

Surovina radioaktivní suroviny písky sklářské a slévárenské

Těžba dosud netěženo dosud netěženo

4.11. Rekreace a turistika Turistika i rekreace jsou v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj velmi rozšířené. Přispívá k tomu zdejší jedinečná příroda, která se harmonicky propojuje s tradiční venkovskou zástavbou a s historií. Atraktivitu oblasti zvyšuje i máchovská tradice a dobrá dostupnost z okolních větších měst (Česká Lípa, Mělník, Mladá Boleslav), i z Prahy (kokořínská část). Přírodní podmínky a vybavenost zdejší oblasti poskytují ideální zázemí pro rozvoj krátkodobé i dlouhodobé rekreace. Členitý terén je hlavním lákadlem pro sportovně zaměřenou veřejnost, která zde nalezne ideální podmínky zejména pro cykloturistiku a pěší turistiku. Rekreačně nejvíce zatížená je oblast v okolí Máchova jezera, kde je rozvinuta rekreace u vody i vodní sporty. V kokořínské části schází potřebná vybavenost pro dlouhodobou rekreaci v podobě rekreačních středisek. Díky tomu zde nedochází k přílišné koncentraci návštěvníků. CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je i místem, kam mnoho turistů vyrazí za poznáváním. Jedním z největších lákadel v dokeské části CHKO je pro ně hrad Bezděz. V kokořínské části je to hrad Kokořín, ale v posledním desetiletí také hrad Houska. Rekreačně nejvíce zatížená je oblast Kokořínského dolu v okolí skalního útvaru Pokličky a hradu Kokořín. Dalším lákadlem oblasti jsou hluboké lesy a pískovcové skalní útvary, které přitahují množství turistů a významně se tak podílí na rozvoji turistického ruchu oblasti. V podzimních měsících se navíc zdejší lesy plní sběrači lesních plodů (tato aktivita má převážně víkendový charakter, ale je spojena i s problémy ohledně parkování aut mimo místa vyhrazená se souhlasem Správy CHKO. Hlavní provozované aktivity Jednou z hlavních provozovaných aktivit na území dokeské části CHKO je pobytová rekreace. Krátkodobá pobytová rekreace je soustředěna v turisticky frekventovaných oblastech (zejména okolí Máchova jezera), naopak dlouhodobá se vyskytuje spíše v chatových oblastech a obcích, kde převažuje rekreační využívání objektů nad trvalým pobytem. Pro krátkodobou rekreaci je v okolí Máchova jezera (lokalita Staré Splavy, Doksy) cca 10 000 ubytovacích míst, z nichž se část nachází i na území dokeské části CHKO. V kokořínské části je nejvíce zastoupena individuální pobytová rekreace, a to především dlouhodobá, která se ve formě chalupaření a chataření vyskytuje po celé oblasti. Krátkodobá pobytová rekreace je naopak soustředěna do turisticky frekventované oblasti PR Kokořínský důl (penziony a tábořiště). Kapacita hromadných ubytovacích zařízení v kokořínské části je však řádově nižší (cca 500 míst) než v oblasti Máchova jezera. Celoročně se na celém území CHKO provozuje pěší turistika, sezónně cykloturistika a vodní sporty. Pro zimní aktivity jsou zde špatné podmínky (nedostatek sněhu a žádné pravidelně udržované trasy pro běh na lyžích). V poslední době se začíná do volné přírody šířit i motorismus jako sportovní aktivita, ale v současné době jde spíše o ojedinělou aktivitu, která je v rozporu s ochranou přírody. Vliv rekreace, sportu a turistiky na OPK (negativní i pozitivní) Pobytová rekreace – rekreační objekty Oblast Kokořínska disponuje značnými rekreačními kapacitami. V některých obcích převažuje rekreační využívání objektů nad trvalým bydlením - např. Nové Osinalice, Lhota u Dřevčic, Nedvězí, Blatečky, Heřmánky. Pro individuální pobytovou rekreaci se nejčastěji

162

využívají již stávající objekty, které se pouze upravují. Při úpravách je třeba dbát na dodržování stavebních regulativů Správy CHKO a na zvyšování architektonické úrovně objektu. Stavba nových rekreačních objektů určených pro individuální rekreaci je Správou CHKO povolována, pokud není v rozporu s územním plánem dané obce a se stavebními regulativy Správy CHKO. Na území kokořínské části CHKO se nachází také kolem 22 penzionů a podobných ubytovacích zařízení s celkovou kapacitou přes 480 lůžek (Penzion Ráj, Malba, Sylva, Motel Sv. Kryštof). Často se jedná o upravené rodinné domy a statky, které dobře zapadají do okolní zástavby. S narůstajícím počtem turistů v oblasti souvisí i rozvoj podnikatelských aktivit v oblasti stravování. Většina těchto zařízení je pouze sezónní a je umístěna v oblasti, která je turisticky hojně navštěvovaná (především oblast Máchova jezera v dokeské části CHKO, řádově méně pak Kokořínský důl, Houska v kokořínské části CHKO). Chatové osady, kde je počet několika desítek chat v jedné lokalitě, jsou v Nedamově, v Tupadlech, ve Střemech, na okraji Mšena i v PR Kokořínský důl (Harakoko, okolí Kaniny). Případy, kdy architektonicky nevhodná chatová zástavba narušuje krajinný ráz, jsou např. v lokalitě Babí důl u Mšena. Negativní vlivy: - znečišťování krajiny odpadky (pálení odpadů, černé skládky aj.) - výsadby nepůvodních druhů rostlin v zahrádkách (často se šíří i mimo, pokud k tomu mají příznivé podmínky) - možnost narušení krajinného rázu - nízká architektonická úroveň u rekreačních chatek, které byly povolovány v době stavebního boomu z konce minulého století, příp. nevhodné stavební úpravy hodnotných objektů lidové architektury - rozdělávání ohňů v chatových osadách (převážně v lese) Pozitivní vlivy: - záchrana původní lidové architektury v případě šetrných rekonstrukcí objektů - aktivní péče o krajinu v okolí chat – tábořiště V omezené míře skýtá kokořínská část možnost pro vícedenní táboření jednotlivců i skupin. Jsou to jednak veřejná tábořiště s jednoduchými chatkami (Mšeno, Želízy, Vrabcov, Kokořínský důl) nebo s prostranstvím pro postavení stanu, pro zaparkování obytného vozu či přívěsu (Kokořínský důl). Celková ubytovací kapacita těchto zařízení je cca 540 osob. V dokeské části CHKO se nachází kemp Borný nabízející ubytování v karavanech, chatkách či ve vlastních stanech a kemp Březňák s možností ubytování v chatkách. Celková kapacita těchto dvou zařízení je cca 420 osob. Zvláštní kategorií v oblasti skupinové rekreace jsou dětské tábory. Tradiční lokality, kde dětské tábory fungují řadu let a kde jsou trvalé objekty, jsou v kokořínské části CHKO 4 (Lhotka, Harasov, Kokořínský důl, Střezivojice). V dokeské části jsou to tábory na řece Ploučnici u Hradčan a v Brenné. V dětských táborech se v CHKO ročně rekreuje cca 610 dětí. Pořádání těchto akcí je tradiční formou dětské rekreace a je úzce spjato s ekologickou výchovou a vytvářením si blízkého vztahu k přírodě. Negativní vlivy: - hluk a znečišťování okolí tábořišť odpadky Pozitivní vlivy: - uvědomění hodnot chráněné přírody jako protikladu k urbanizované krajině, a tím vytvoření pozitivního vztahu k institutu ochrany přírody a krajiny - divoké táboření Samostatnou kapitolou je neorganizované táboření, často za hranou zákona. Jeho tradice vychází z trampských a skautských hnutí, které se vyznačují kladným přístupem k přírodě. Stále častěji jde ale o jiné moderní aktivity dalších skupin souborně označované jako

163

„outdoor“, u nichž není zaručena ohleduplnost k přírodnímu prostředí. Zpravidla jde o jednotlivce či skupiny osob pobývajících v přírodě (např. pod pískovcovými převisy) jednu nebo více nocí, a to za každého počasí a celoročně. Mezi doprovodné aktivity táboření některých skupin osob patří kromě rozdělávání ohně také např. střelba z airsoftových nebo paintballových zbraní (tzv. „military“) a další činnosti znečišťující přírodní prostředí. . Negativní vlivy: - rušení ohrožených druhů ptáků v době hnízdění a vyvádění mláďat - možné znečišťování krajiny odpadky - riziko vzniku požárů - poškození živé a neživé přírody z neznalosti nebo i záměrně (vandalismus) - v případě „military“ znečišťování krajiny municí (plastové kuličky, barevné skvrny) Pozitivní vlivy: - výchova k šetrnému vztahu k přírodě (pouze některé skupiny např. skautské hnutí) a pořádání brigád ve prospěch přírody (např. úklid odpadků, výsadby dřevin, údržba pramenišť) Pěší turistika Jedná se o nejrozšířenější rekreační aktivitu v CHKO. Území CHKO je protkáno hustou sítí značených turistických cest, v kokořínské části cca 270 km a v dokeské části 110 km. Jedinou větší oblastí s absencí turisticky značených cest je lesní komplex mezi Bezdězem, Břehyňským rybníkem a Kuřívody. Červeně značená Máchova cesta, která prochází v ose Kokořínského dolu a dále kolem hradu Houska směrem na Bezděz a dále kolem Máchova jezera je součástí Evropské dálkové pěší trasy E10 (Petrohrad, Helsinky, Rujana, Berlín, Praha, Salzburg, Bolzano, Monaco). Údržba stezek je zajišťována vyškolenými členy z KČT. Problémy z hlediska ochrany přírody (sešlap, eroze) se vyskytují na přetížených úsecích např. přístup k Pokličkám v Kokořínském dole, výstup na vrchol Ronova nebo na Čap. Problematickým úsekem ohroženým erozí se jeví i turistická trasa z parkoviště pod Kokořínem ve směru k samotnému hradu. V dokeské části je sešlapem a erozí ohrožena trasa na Provodínské kameny a částečně i výstup k hradu Bezděz. Na území kokořínské části CHKO jsou i čtyři funkční naučné stezky. Naučná stezka v PR Mokřady dolní Liběchovky seznamuje návštěvníky s funkcí vody v krajině a s životem ve vodním prostředí. Naučná stezka Dubsko - Kokořínsko je vedena částečně PR Mokřady horní Liběchovky a poskytuje informace nejen o významných druzích rostlin a živočichů, ale i o historii zdejší krajiny. V roce 2010 byla zrekonstruována Cinibulkova naučná stezka u Mšena a byla doplněna novými informačními tabulemi. Nejmladší je naučná stezka Beškovský les, která byla vybudována v části lesa ponechaného samovolnému vývoji na základě dohody s jeho vlastníkem a seznamuje návštěvníky s životem a přírodními procesy v takovémto porostu. V dokeské části CHKO se nachází naučná stezka Jeřáb. Byla zřízena VLS, vychází od informačního centra v Hradčanech. Další naučnou stezkou je NS Swamp. Byla zřízena Obecně prospěšnou společností Máchovo jezero a je vedena kolem Máchova jezera. V roce 2012 nechala AOPK ČR vybudovat pozorovací věž pro ornitology v osadě Karasy na břehu Novozámeckého rybníka ve stejnojmenné NPR včetně přístupu a dále pozorovací molo s přístupem od Staré pošty (protilehlý břeh rybníka). Bližší informace o naučných stezkách jsou v kap. 3.14. Negativní vlivy: - sešlap vegetace - mechanická eroze - rušení ptáků v době hnízdění - znečišťování okolí tras odpadky - vandalismus – poškozování naučných tabulí

164

Pozitivní vlivy: - možnost ekologicko-výchovného vzdělávání prostřednictvím terénního informačního systému - vůči přírodnímu prostředí je to nejšetrnější způsob pohybu v terénu Hromadné akce – orientační běhy Na území kokořínské části CHKO se poměrně často konaly závody v klasickém orientačním běhu, ojediněle i v radiovém orientačním běhu. Do roku 2004 se intenzita konání závodů a počty jejich účastníků postupně zvyšovaly, především v době hnízdění ptactva, což vedlo k tomu, že Správa CHKO se postavila proti konání takovýchto hromadných akcí v jarním a časně letním období. Po několika medializovaných kauzách jednotliví organizátoři akcí toto omezení akceptovali. Velkou negativní zkušeností bylo pořádání mezinárodních pětidenních závodů v orientačním běhu Bohemia 2007 s účastí přes 1800 závodníků, při kterém došlo k značnému a dlouhodobému zatížení lokality v okolí Osinalic. Téměř každý rok se v okolí Romanova u Mšena koná cyklistický závod s účastí 70 osob, jehož trasa vede po turisticky značených polních a lesních cestách z části v PR Kokořínský důl na území III. zóny. Další hromadnou akcí sportovního charakteru je triatlon, který však z důvodu absence větších vodních ploch zasahuje na území CHKO jen okrajově (běžecká, cyklistická etapa), přičemž pohyb závodníků je převážně po zpevněných komunikacích. Na silnici mezi Lhotkou a Rájem se každoročně koná také Běh Kokořínským dolem. Od roku 2009 se v okolí kempu v Kokořínském dole vždy v zimním období konalo několik lukostřeleckých závodů s účastí 30–70 závodníků. V dokeské části CHKO jsou každoročně pořádány cyklozávody AUTHOR 50 BEZDĚZ s cca 700 účastníky, kombinované závody Hornettlon s cca 110 účastníky a MEANDRY s 30 účastníky. Všechny pořádané akce v kokořínské části CHKO byly povolovány s ohledem na množství účastníků, trasy závodů a aktuální výskyt a hnízdění zvláště chráněných druhů. V období zpravidla od 1. 4. do 30. 10. jsou o víkendech pořádány na Máchově jezeře jachtařské závody, závody dračích lodí nebo motorových člunů. Mezi hromadné akce patří rovněž slavnosti a hudební produkce, které se však soustřeďují především do prostorů náměstí, návsí nebo na nádvoří hradů. Výjimkou je konání tzv. technopárty, které se v letech 2005–2009 uskutečnily několikrát na jižním okraji CHKO (Želízy, Lhotka) na zemědělských pozemcích. Samotná hudební produkce není činností, která by byla přímo omezena nebo zakázána základními ani bližšími ochrannými podmínkami CHKO, zpravidla však bývá doprovázena několikadenním tábořením, rozděláváním ohňů i vjezdem a setrváním motorových vozidel mimo silnice a místní komunikace, což už jsou činnosti zakázané. V některých případech se v kokořínské části CHKO jednalo o akce nepovolené, většina však byla Správou CHKO povolena (mimo hnízdní období ve III. zóně na okraji CHKO). Relativně časté pobyty filmových štábů při natáčení lze v některých případech považovat za akce s hromadnou účastí, jelikož i zde dochází ke koncentraci osob a techniky ve volné krajině (např. parkování). Správa CHKO má snahu usměrňovat takovéto hromadné akce, konané ve volné krajině, mimo období hnízdění ptactva a odchovu mláďat a mimo nejcennější části CHKO (I. zóna, MZCHÚ). Pro parkování motorových vozidel účastníků se volí přednostně zpevněné plochy nebo nevyužívané a méně hodnotné zemědělské pozemky. Negativní vliv: - sešlap vegetace a rozrušování půdního povrchu - rušení ptactva a živočichů Pozitivní vliv: - nebyl zaznamenán

165

Motorismus (automobily, terénní motorky, čtyřkolky) CHKO má dobrou silniční dostupnost a s tím je spojeno i mnoho problémů – např. vjíždění aut mimo silnice a místní komunikace bez souhlasu Správy CHKO nebo parkování mimo místa vyhrazená. V poslední době se začala šířit i nová módní vlna čtyřkolek a terénních motocyklů. Jde zatím pouze o několik málo jedinců, ale i tam je vidět jejich devastující vliv na krajinu. V minulosti se v oblasti Kokořínska konaly i silniční automobilové závody (Rally Bohemia), naposledy v roce 2008, trasa závodu však vedla jen po hraničních komunikacích. V současné době se konají pouze nesoutěžní jízdy historických vozidel (veteránů), které nepůsobí nadměrnou hlučnost ani nemají jiné negativní dopady. Negativní vliv (při vjíždění mimo silnice a místní komunikace): - hluk (rušení ptactva a ostatních živočichů) - rušení i fyzické ohrožení ostatních návštěvníků oblasti - způsobování eroze - do okolí unikající zplodiny a případné nečistoty (olej aj.) Pozitivní vliv: - nebyl zaznamenán Cykloturistika V kokořínské části CHKO je cykloturistika velmi rozšířená, celkově je zde vyznačeno cca 200 km cyklotras, ale na mnoha místech dochází k naplnění kapacity území a následným konfliktům s pěšími turisty i automobilovou dopravou. Velká koncentrace cyklistů na nezpevněných lesních cestách mimo značené cyklotrasy vede k poškozování přírodního prostředí. Tyto cesty je vhodné opatřit informací o nesjízdnosti pro cyklisty (např. červená turistická cesta od Pokliček do Vojtěchova, žlutá turistická cesta z Hradska do Kokořínského dolu, dále cesty v okolí jeskyní Nedamy a Kostelíček apod. Naproti tomu budování zpevněných cyklostezek by mělo negativní vliv na dochované hodnoty krajinného rázu a potažmo i na některé přírodní biotopy. Dokeská část CHKO má pro cykloturisty připravenou poměrně rozsáhlou síť značených cyklotras (cca 60 km). Tento sport je zde velmi rozšířený a na komunikacích je prakticky bez negativních vlivů na krajinu a lze očekávat ještě jeho nárůst (vzhledem ke kapacitě blízkých ubytovacích zařízení a menší atraktivitě této části CHKO pro pěší turistiku). Na celém území CHKO dosud nevede žádná cyklostezka. Existují snahy prosadit jejich výstavbu v souvislosti s realizací dálkových cyklotras (např. Praha-Berlín), ale budování nových převážně asfaltových účelových komunikací určených jen pro omezený okruh uživatelů (část cyklistů, „in line“ bruslaři), a to ve volné krajině či přímo na území přírodních rezervací je z pohledu ochrany přírody a krajiny nežádoucí. Značná část cyklistické veřejnosti preferuje při pohybu ve volné krajině přírodní povrch komunikace, proto se stále více uplatňuje budování specializovaných jednosměrných cest pro cyklisty v členitém terénu (tzv. singltrek). Na území kokořínské části byly v posledních letech zaznamenány snahy o takovéto úpravy historických lesních cest, především v PR Kokořínský důl, ovšem bez předchozího projednání se Správou CHKO či vlastníky dotčených pozemků. Těmto aktivitám je třeba předcházet osvětou i nabídkou alternativních lokalit, kde nebude docházet ke konfliktům s ochranou přírody. Negativní vliv: - odpadky kolem silnic a na frekventovaných zastávkách - vznik eroze na svažitých cestách a při vjezdu mimo značené trasy - rušení živočichů při jízdě v terénu mimo značené cyklotrasy - divoké budování a úpravy specializovaných cest pro cyklisty v lesích bez ohledu na zájmy ochrany přírody

166

Pozitivní vliv: - dobře navržené cyklotrasy odvedou cyklisty do míst, kde nepoškodí krajinu, živočichy ruší pouze minimálně a minimalizují se také konflikty s jinými návštěvníky Hipoturistika Nová módní vlna a pomalu se rozvíjející oblast turistiky. Na území CHKO je několik farem (v kokořínské části a na severozápadě dokeské části) zabývajících se chovem koní, které mají zájem na zřízení hipostezek. V současné době je hipoturistika na území CHKO zajišťována dvěma způsoby – vyjížďky, využívající nejbližší okolí stávajících stájí (např. Zakšín, Osinalice) a nebo vlastní jezdecká turistika, která není příliš rozšířená. Na území kokořínské části proběhlo do roku 2002 několik pokusů o zřízení funkční sítě dálkových hipotras i lokálních hipostezek, ale vždy se vyskytly nějaké překážky, ať už v podobě nedostatku finančních prostředků nebo malého zájmu místních chovatelů. S ohledem na vývoj trendů v této oblasti turistiky je však zřízení takovýchto tras nezbytným opatřením k zajištění nekonfliktního průchodu jezdců chráněným územím, a to jak ve vztahu k předmětům ochrany, tak k ostatním návštěvníkům oblasti. Negativní vliv: - rozrušování povrchu cest - možnost kolize s ostatními návštěvníky Pozitivní vliv: - ekologicky šetrný způsob cestování - vhodná disturbance některých biotopů Horolezectví Území dokeské části CHKO patří do oblasti Dubské skály, regionu skály u Doks. Horolezectví je provozováno v této oblasti v menším měřítku, což je dáno především menší atraktivitou skal (oproti jiným pískovcovým oblastem), horší dostupností, částečně také křehkostí pískovce u některých skal. Lezecky využitelné terény mají různý charakter, od tvrdého prokřemenělého pískovce (např. Havířská věž u Máchova jezera) přes běžný až velmi křehký pískovec v oblasti Hradčanských stěn a Popelového hřebene. V oblasti se vyskytují i vyvřeliny s horolezeckými terény, např. Malý Bezděz, kde je lezení celoročně zakázáno z důvodu ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Horolezecká činnost je také zakázána na území NPR Břehyně-Pecopala a částečně omezena na Tvarožníku z důvodu hnízdění sokola stěhovavého. Horolezectví v kokořínské části CHKO má sice dlouholetou tradici, ale také není tak masově rozšířeno jako v ostatních pískovcových oblastech. Zdejší oblast neskýtá příliš horolezeckých atraktivit - skalních měst, osamělých věží a vysokých otevřených stěn. Kromě toho je zdejší pískovec značně různorodý – velmi křehké vrstvy se střídají s tvrdými a ostrými železitými vrstvami. Provozování horolezecké činnosti je na území MZCHÚ, v nichž se nachází pískovcové skály, upraveno v bližších ochranných podmínkách. Souhlas s provozováním horolezecké činnosti v MZCHÚ byl vydán zatím pro území PP Stříbrný vrch a PR Vlhošť, a to mimo období hnízdění a vyvádění mláďat (1. 1. – 30. 6.). Vzhledem k nízké frekvenci využívání lezeckých terénů není třeba přistupovat k omezování činnosti, pouze sledovat erozi na přístupových cestách a aktuálně omezit lezení, pokud dojde k zahnízdění vzácných druhů. Pro oblast byl vydán průvodce Kummergebirge und andere Gebiete Nordbohmens (1996) a Horolezecký průvodce Dubské skály, Kokořínsko a přilehlé oblasti. Negativní vliv: - mechanické poškozování mikroreliéfu skal a skalní vegetace - eroze následkem sešlapu na přístupových stezkách k lezeckým objektům - rušení ptáků hnízdících na skalách a v jejich blízkosti

167

-

změna chemismu, struktury a vzhledu povrchu skal v případě použití magnézia a podobných prostředků usnadňujících výstup.

Pozitivní vliv: - možná spolupráce při údržbě přístupových cest, úklidu odpadků, likvidaci invazních druhů rostlin (např. vejmutovka) a hlášení hnízdění ZCHD Vodní aktivity Svou tradici mají vodní sporty na Máchově jezeře, které funguje jako přírodní koupaliště. Provozuje se zde vodní lyžování, jachting a výletní plavby po jezeře. S množstvím turistů na pláži souvisí i problém ohledně znečišťování okolí odpadky. Při dodržení všech předepsaných pravidel nedochází k významným rozporům se zájmy ochrany přírody. Častým cílem turistů, přijíždějících do této oblasti za vodními sporty je i řeka Ploučnice. Územím CHKO protéká horní a střední tok této řeky. Ve střední části Ploučnice hodně meandruje, jsou zde zarostlé úseky a v meandrech je občas silný proud. Jako nástupní místo pro rekreační vodáctví slouží tábořiště na Borečku těsně za hranicí CHKO a výstupní místo most před Brennou. V kokořínské části CHKO se nalézá jediné aktivně využívané přírodní koupaliště – rybník Harasov v PR Kokořínský důl, které je hojně navštěvováno i obyvateli Mělníka a dalších sídel mimo území CHKO. Od roku 2001 je zde zřízeno parkoviště a na břehu jsou dřevěné stoly a lavičky pro návštěvníky. V současné době zde není stálý provozovatel, dochází tak občas k hromadění odpadků. Prakticky na všech větších vodních nádržích v oblasti je provozováno sportovní rybářství, s nímž souvisí nevhodné parkování motorových vozidel mimo silnice a vyhrazená místa. Negativní vliv: - znečišťování okolí odpadky v okolí pláží a Ploučnice - vjezd a parkování motorových vozidel mimo silnice na březích rybníků (rybolov) - hluk způsobený lodní dopravou - víření sedimentů Pozitivní vliv: - nebyl zaznamenán Geocaching Tato turistická aktivita patří na světě k jedné z nejmladších, protože vznikla v roce 2000. Principem této hry je hledání ukrytých pokladů, tzv. „keší“, pomocí přístroje GPS na základě souřadnic uvedených na internetových stránkách. Původní hra s dobře vymezenými pravidly vůči ochraně přírody je umístěna na stránkách www.geocaching.com, ale postupně vznikly další odnože, jejichž hráči nejsou vedeni k respektování zákonných omezení (např. www.opencaching.cz), což může postupně vést ke vzniku konfliktních situací. Keš je představována většinou umělohmotnou schránkou různé velikosti a obsahu nebo jen přírodovědně či kulturně zajímavou lokalitou. Na území CHKO se první keš objevila poměrně brzy, již roku 2004, a každoročně přibývají stále rychleji další. Samotná hra již ze svého principu není v rozporu se zájmy ochrany přírody, naopak představuje šetrnou a finančně nenáročnou formu prezentace přírodních a kulturních zajímavostí, což přispívá k vytváření pozitivního vztahu k přírodě a i její ochraně u dětí i dospělých. Umístění žádné z dosavadních keší nebylo v rozporu se zájmy ochrany přírody, ale je nutné tuto činnost dále monitorovat. V budoucnu by bylo vhodné využít tuto aktivitu k informování o ochraně přírody a krajiny a k usměrnění návštěvnosti např. založit multicache, jejíž nalezení by bylo podmíněno návštěvou konkrétních míst v CHKO. Vzhledem ke stále narůstajícímu množství nově zakládaných keší je otázkou, zda je nebude nutné v blízké budoucnosti nějakým způsobem regulovat.

168

Negativní vliv: - možné poškozování přírodního prostředí vlivem nešetrně umístěné keše (vznik eroze v prudkém svahu, poškozování skal nebo stromů, na nichž je keš ukryta) - možné rušení ptáků v době hnízdění a vyvádění mláďat v případě nevhodně umístěné keše Pozitivní vliv: - moderní, šetrný a přitom levný způsob environmentální osvěty bez nutnosti umísťování informačních panelů v citlivých lokalitách Zimní sporty Pro zimní aktivity nejsou v CHKO příliš vhodné podmínky a jejich zastoupení je zde minimální. Problémem je zejména nestálá sněhová pokrývka a specifické utváření terénu, který neposkytuje dostatečně dlouhé atraktivní svahy pro sjezdové lyžování ani souvislé hřebenové či údolní trasy pro běžecké lyžování. Dosud byly zřízeny jen dvě sjezdovky s jednoduchým vlekem, a to v PR Kokořínský důl. Na krátké ale strmé sjezdovce nad osadou Ráj u Mšena je vlek již několik desítek let zrušen, ale tato bývalá louka je v současnosti znovu extenzivně využívána snowbordisty, kteří na svahu umisťují i umělé překážky. Několik let byl v provozu také krátký vlek nad hospůdkou „U Tichých“. Provozem těchto sjezdovek prozatím nedochází k poškozování přírody ani krajinného rázu. Poměrně časté je bruslení na Máchově jezeře, na všech rybnících i některých tůňkách původně zřízených pro obojživelníky. V oblasti nejsou žádné upravované běžecké trasy; běžecké lyžování je provozováno na některých delších lesních cestách, případně i na polích a větších vodních plochách. Zcela ojedinělé je provozování horse skijöringu, tedy jízdy na lyžích tažených koněm. Negativní vliv: - nežádoucí zásahy do přírody a krajiny při technických úpravách sjezdovek - znečišťování tůní Pozitivní vliv: - na území CHKO nebyl zaznamenán

169

5. Vyhodnocení minulého plánu péče Území nově zařazené do CHKO Kokořínsko - Máchův kraj (dokeská část CHKO) nebylo dosud v kategorii CHKO chráněno, nebyl pro ně zpracován žádný plán péče, jehož plnění by mohlo být vyhodnocováno a proto v tomto vyhodnocení není zahrnuto. Dosavadní plán péče o CHKO Kokořínsko byl schválen Ministerstvem životního prostředí dne 8. 4. 1999 protokolem č. j.: OOP/2248/1999 s platností od roku 1999 do roku 2008. Následně byla platnost plánu péče prodloužena opatřením MŽP č. j. 620/1329/05 ze dne 8. 4. 2005 do roku 2013. Tento strategický dokument se stal podkladem zejména pro rozhodovací činnost Správy CHKO při řízení vývoje přírodního prostředí a krajiny a podkladem pro zpracování dalších koncepčních plánovacích dokumentací (např. územně plánovací doklumentace, lesní hospodářské plány aj.). Byl také odborným podkladem pro související odborné práce a projekty a podkladem pro praktické zásahy včetně využívání prostředků z krajinotvorných programů. V rámci tohoto vyhodnocení jsou komentovány jednotlivé kapitoly z oddílu „3.2. Střednědobé a krátkodobé cíle“, případně i cíle dlouhodobé z kapitoly předcházející (3.1). Ochrana přírody Maloplošná zvláště chráněná území V průběhu platnosti plánu péče došlo k vyhlášení 13 MZCHÚ, což lze hodnotit jako výrazný posun. S výjimkou nového vyhlášení PR Kokořínský důl se podařilo splnit cíle dané předchozím plánem péče. V současnosti lze považovat soustavu MZCHÚ na území kokořínské části CHKO za dostatečně reprezentativní a chránící většinu nejvýznamnějších částí přírody. MZCHÚ tvoří zároveň jádrové území mokřadů mezinárodního významu (Mokřady Liběchovky a Pšovky) a také většiny EVL. V případě několika plošně málo rozsáhlých území s koncentrovaným výskytem ohrožených či evropsky významných druhů nebyla vyhlašována MZCHÚ, ale podařilo se zajistit ochranu formou výkupu pozemků. Současný stav soustavy MZCHÚ tak lze hodnotit plošně i obsahově jako vyhovující. Výjimkou je vymezení současné PR Kokořínský důl, které neodpovídá současným požadavkům kladeným na přírodní rezervace, neboť PR obsahuje i několik menších sídel či jejich částí a řadu rozptýlených staveb. Přehlášení je však administrativně velmi náročné a prozatím k němu nedošlo. V době zpracování plánu péče o CHKO byl k dispozici prozatím pouze návrh nového vymezení PR. Nepůvodní a invazní druhy Eliminace nepůvodních druhů rostlin je prozatím na mnohem lepší úrovni a s lepšími výsledky než v případě živočichů, což je dáno snadnějším vyhledáváním a likvidací vybraných druhů rostlin. Pravidelným managementem se daří likvidovat či alespoň dlouhodobě omezovat výskyt netýkavky žlaznaté, křídlatek, bolševníku velkolepého, javoru (javorovce) jasanolistého a borovice vejmutovky v oblasti celého Kokořínska. Trnovník akát je s ohledem na svůj plošný výskyt omezován pouze ve vybraných MZCHÚ. V případě nepůvodních živočichů byla aktivní opatření realizována pouze v případě raka pruhovaného, kdy je prováděn jeho pravidelný odchyt v úseku Pšovky nad rybníkem Harasov za účelem omezení jeho pronikání proti proudu Pšovky a také odchyt v průběhu vypouštění rybníka Štampach II. Došlo tím k omezení jeho populace v tomto úseku, ale nikoli k jeho úplné likvidaci. Opatření je nutné provádět pravidelně a zřejmě s větší intenzitou, aby bylo zabráněno jeho šíření proti proudu. Úplné vyhubení je zřejmě nemožné. Lze konstatovat, že cíle dané v předchozím plánu péče, které obsahovaly mapování výskytu nepůvodních druhů a likvidaci či omezení těch druhů, které mají prokazatelně negativní vliv na původní společenstva, jsou plněny. Záchrana genofondu V uplynulých cca 15 letech byla především v oblasti Kokořínska zvláštní pozornost věnována záchraně genofondu vybraných skupin rostlin a živočichů, a to především formou ochrany a 170

managementu významných a často maloplošných stanovišť. Výsledky a úroveň splnění návrhů v předchozím plánu péče jsou zde uvedeny: Záchrana původních a krajových odrůd ovocných dřevin Cílem bylo zmapování vyskytujících se starých ovocných sadů i jednotlivých ovocných dřevin, příprava prostoru pro rozmnožování a nalezení vhodných míst pro výsadbu vybraných krajových odrůd ovocných dřevin. Tento úkol se podařilo splnit částečně. Zmapovány byly jen některé oblasti s větším výskytem historických sadů a výsadeb podél cest a mezí. Genetický sad byl založen na stanovištně nevhodné ploše, kde vlivem nepříznivých klimatických podmínek a značného tlaku zvěře většina naroubovaných a zapěstovaných stromů postupně zahynula. Na většině vytipovaných lokalitách (cesty, meze) se podařilo realizovat výsadbu dřevin – z části zapěstované vysokokmeny starých ovocných odrůd, z části podnože určené k naroubování místních odrůd. Aktuálně začíná spolupráce s místním občanským sdružením a profesioálním školkařstvím zaměřená na produkci sadbového materiálu místních ovocných dřevin pro následnou výsadbu v regionu. Posílení populace druhu Juniperus communis Cílem bylo dokončit mapování přirozeného výskytu, namnožit autochtonní materiál a provést novou výsadbu k posílení populace. Cíle se podařilo dosáhnout. Přirozený výskyt jalovce se podařilo zmapovat na většině území. Opakovaně proběhlo vegetativní namnožení několika vybraných jedinců a následné výsadby získaného materiálu na několik xerotermních lokalit ve vybraných MZCHÚ i mimo ně. I přes negativní vliv vysokých stavů zvěře a zničení části výsadeb část vysazených sazenic přežila a prosperuje. Chráněné druhy rostlin v lesních porostech Nejcennější plochy s výskytem vstavačovitých na PUPFL se podařilo vyhlásit v kategorii PP (Osinalické bučiny) a je zde prováděno hospodaření tak, aby zde byl i nadále zachován výskyt řady vstavačovitých rostlin (zejména vstavač nachový). Nejpočetnější lokalita střevíčníku pantoflíčku byla vykoupena a je zde prováděn management. Dutiny ve stromech, staré stromy, ohrožené druhy dřevin Po dohodě s většinou vlastníků či nájemců lesa je řešeno ponechávání vybraných stromů na dožití při mýtních holosečných těžbách, které se v některých místech podařilo v dostatečném počtu, v jiných z různých důvodů prozatím nikoli. Žádoucí je i ponechávání již odumřelých stojících stromů či jejich torz. Zároveň jsou ponechávány i vybrané dřeviny, které jsou v běžně obhospodařovaných porostech již poměrně vzácné (jedle bělokorá, jeřáb břek, jilmy, hrušeň planá, třešeň ptačí) či málo rozšířené (javory, lípy). Zvyšování podílu listnatých dřevin je jedním z hlavních opatření financovaných Správou a je uvedené podrobně v jiných kapitolách plánu péče. Množství starých stromů i jejich druhové složení bylo řešeno i mimo lesní porosty ochranou těchto dřevin ve volné krajině. Bylo prováděno také aktivní vysazování vzácnějších dřevin na vhodných místech. To se zejména v posledních letech především díky Programu péče o krajinu a probíhajícím KPÚ daří. Pro podporu ptáků hnízdících v dutinách Správa vyvěšuje, pravidelně kontroluje a čistí budky (pro puštíka obecného instalováno cca 30 budek, pro sýce rousného cca 30 budek). Několik desítek budek bylo vyvěšeno i pro podporu netopýrů. Následný monitoring však neprokázal jejich využívání a ve vyvěšování není nadále pokračováno. I nadále se jako nejvýznamnější pro podporu významných druhů živočichů vázaných na staré stromy a vzácnější druhy dřevin v lesích i mimo ně jeví zajištění dostatečného počtu starých (přestárlých) stromů určených k dožití, a to jejich ochranou při těžbě, ochranou příp. péčí o ně ve volné krajině. Žádoucí je také zakládání nových ploch rozptýlené zeleně ve volné krajině. Skalní stepi, lesostepi Podařilo se podrobným průzkumem vytipovat nejhodnotnější maloplošná a často nespojitá refugia na okrajích skal. Významnější plochy byly vyhlášeny v kategoriích PP (Stráně Hlubokého dolu, Želízky, Stráně Truskavenského dolu), některé plochy i vykoupeny.

171

V místech výrazného zárůstání dřevinami (včetně akátu) je pravidelně prováděn management. Podařilo se tak zachovat a zlepšit podmínky na těchto plošně velmi omezených refugiích stepní fauny a flóry a prokazatelně zvýšit populaci např. kosatce bezlistého (Iris aphylla). Pozornost byla na základě průzkumu věnována i dalším lokalitám charakteru bývalých pastvin, kde je prováděno především odstraňování náletu. Podařilo se na všech významných plochách udržet rozsah náletu v přijatelném stavu či ho výrazně omezit. Dalším opatřením je kosení na vybraných lokalitách, které se v průběhu minulého plánu péče podařilo obvykle také zajistit. Kosení probíhá s ohledem na ochranu bezobratlých živočichů obdobným způsobem jako u mokřadů (viz výše). Problémem je pastva, která by byla na řadě lokalit vhodnějším managementem než kosení. Přes velkou snahu se prozatím nepodařilo v uspokojivé míře zajistit pastvu na všech významných plochách a realizuje se pouze pastva ovcí (příp. smíšená pastva s kozami) prostřednictvím dvou stád místních chovatelů (základní stáda kolem 30 ks) jen na omezených plochách. Nejcennější plochy pastvin byly vyhlášeny v kategorii PP (Na oboře, Mrzínov, Deštenské pastviny). Vodní toky Stav populací většiny druhů vázaných na vodní toky se na základě dosavadních průzkumů výrazně nezměnil. Průzkumy naopak prokázaly existenci populací řady dalších významných a ohrožených druhů živočichů (viz kap. 3.8). Prozatím se podařilo udržet přirozený charakter koryt a kvalitu vody v obou páteřních tocích (Liběchovka a Pšovka). Na dvou nádržích na Pšovce byly vytvořeny rybí přechody (především pro sekavce), jejichž účinnost však nebyla předmětem dalších výzkumů. Nepodařilo se zlepšit stav v upravených částech koryt vodních toků (např. Zakšínský potok, Liběchovka u Deštné, Litický potok – zde jen drobné zlepšení). Zde se však již žádné významné druhy živočichů vázané přímo na vodní toky nevyskytují. Katastrofální bylo uplynulé období pro populaci raka říčního a raka bahenního, kdy došlo v roce 1998 k vyhynutí téměř celé populace obou druhů v souvislosti s přenosem tzv. račího moru. Příčinou byl přenos choroby nepůvodním rakem pruhovaným, který se vyskytuje v dolním toku Pšovky. Podle posledních průzkumů se však populace raka říčního v Pšovce postupně obnovuje. S ohledem na možný kontakt populace raka pruhovaného a raka říčního je vytvářena na Pšovce nad rybníkem Harasov bezkontaktní zóna bez výskytu raků. Raci říční jsou používání na vytvoření populací ve vodních tocích bez výskytu raků. Prameniště, tůňky, malé vodní nádrže Za posledních 10-15 let bylo na Kokořínsku vytvořeno či obnoveno více než 150 tůní různých velikostí včetně mnoha tzv. nebeských či návesních rybníčků. Tím se podařilo výrazně zlepšit podmínky populací obojživelníků charakteristických pro území CHKO jako je např. čolek obecný, č. horský, skokan štíhlý, s. hnědý. Zároveň se podařilo zlepšit podmínky pro skokana skřehotavého, který osídlil tůně na okrajích CHKO (nivy Liběchovky a Pšovky u jižních hranic CHKO) a také čolka velkého a blatnice skvrnité, na jejichž lokalitě docházelo ke zhoršování podmínek vlivem postupující sukcese a častého vysychání značné části vodní plochy. Nepodařilo se zvýšit početnost a zastoupení mloka skvrnitého, a to i přes vytvoření mnoha tůněk v místech jeho současného či historického výskytu. Naopak se zdá, že až na jedinou oblast dochází postupně k jeho ústupu (mizení posledních jedinců, absence larev). Nové a obnovené tůně se zároveň staly významným stanovištěm pro řadu dalších skupin bezobratlých živočichů. Například ploštice či vážky tyto nové tůně využívají velmi často a v početných populacích a lze v tůních najít i vzácné druhy jako je např. vážka jasnoskvrnná, která na Kokořínsku byla zjištěna pouze v několika tůních. Celkově lze tvorbu a obnovu tůní považovat za jeden z neefektivnějších způsobů jak výrazně zvýšit biodiverzitu a výskyt zvláště chráněných a ohrožených druhů živočichů. Problémem je nelegální vysazování ryb do nových tůní. Pro další období je žádoucí pokračovat především v péči o stávající tůně a tůňky (obnova, redukce nežádoucí vegetace, odlov ryb) doplněné vytvářením nových tůní a tůněk na vhodných místech.

172

Mokřady Na základě průzkumu byly vytipovány plochy pro ponechání přirozenému vývoji a plochy, kde je prováděn management spočívající především v kosení. Vybrané otevřené mokřady jsou udržovány odstraňováním náletu a především kosením. Kosení je z důvodů ochrany živočichů prováděno obvykle mozaikovitě či s časovým posunem (část např. v červnu, část v srpnu). Zhodnocení úspěšnosti takto prováděného opatření pro větší počet druhů bezobratlých živočichů je obtížné; prozatím je zkoumán vliv na vybrané měkkýše (vrkoč bažinný, vrkoč útlý) a přestože výsledky nejsou jednoznačné, tak lze již nyní předpokládat, že vliv kosení na populace vrkoče útlého je spíše pozitivní, zatímco na vrkoče bažinného je různý podle charakteru koseného stanoviště a jeho změn vyvolaných kosením (početný výskyt je zjišťován především v dostatečně zavodněných ostřicových mokřadech). Kosení by mělo probíhat i nadále minimálně stejným způsobem. Na některých odvodněných mokřadech se podařilo zlepšit úroveň zavodnění revitalizačními opatřeními. Naopak na několika plochách došlo k nelegálnímu odvodnění. Letouni Cílem bylo zmapování a ochrana antropogenně ovlivněných lokalit využívaných letouny jako zimoviště či s letními koloniemi. Místa letních kolonií i zimoviště byla zmapována a následně jsou tyto lokality pravidelně kontrolovány a v případě potřeby jsou prováděna opatření na jejich ochranu či management. Monitoring a výzkum Většina inventarizačních průzkumů byla na území kokořínské části CHKO zpracována v období platnosti minulého plánu péče (blíže viz. kap. 3.13). Podstatná část údajů o výzkumu bezobratlých živočichů byla shrnuta ve sborníku Bohemia centralis (Beran et al. 2006). Výsledky je možné hodnotit jako kvantitativně i kvalitativně přelomové pro zkoumané území s tím, že byla podchycena i řada opomíjených skupin. Údaje o výskytu obratlovců a cévnatých rostlin (včetně údajů získaných při mapování stanovišť) byly průběžně ukládány do databáze AOPK. To platí i o datech získaných několikaletým monitoringem vybraných evropsky významných druhů. Množství dat získaných za posledních cca 15 let je tak nesrovnatelné s úrovní znalostí v předchozích obdobích a podařilo se tak splnit cíle dané předchozím plánem péče. Lesy a lesní hospodářství Dlouhodobé úkoly plánu péče v lesnické oblasti byly formulovány především s důrazem na ochranu biodiverzity, v lesích tedy konkrétně zejména na ochranu reliktních borů a zbytků původních listnatých lesů. K uskutečnění těchto cílů byly stanoveny především tyto úkoly: - kvalitním výkonem státní správy prosazovat všestranně přijatelný režim území - důsledně prosazovat a kontrolovat dodržování zásad činností v jednotlivých zónách - spolupracovat s obcemi a veškerými příslušnými orgány státní správy a samosprávy Tyto úkoly se dlouhodobě dařilo plnit. Významnou měrou k této skutečnosti napomohlo projednání a schválení nových lesních hospodářských plánů, do kterých se podařilo zapracovat vhodné zásady péče o les. Střednědobé a krátkodobé cíle - plán péče stanovil zejména tyto úkoly: - úprava dřevinné skladby v celé CHKO, podpora vzácnějších druhů dřevin, pozornost soustředit i na keře, jejichž obnova je ztížena a genofond ohrožen, např. jalovec obecný. Tyto úkoly se dařilo plnit. Z prostředků krajinotvorných programů byla pravidelně podporována výsadba hospodářsky nevýznamných druhů listnatých dřevin a jedle bělokoré. Také zmíněný jalovec byl účelově pěstován a dosazen na vhodná stanoviště (viz část Záchrana genofondu). - eliminace výskytu nepůvodních dřevin Tento úkol se dařilo plnit. Významnou měrou k této skutečnosti napomohlo projednání a schválení nových lesních hospodářských plánů, do kterých se podařilo zapracovat vhodné

173

zásady péče o les. Ve spolupráci s lesníky jsou invazní druhy dřevin přednostně odstraňovány v rámci výchovných zásahů. K odstraňování zralých stromů borovice vejmutovky z porostů byla využita i snížená doba obmýtí, aby se zabránilo jejímu dalšímu šíření. - omezení hospodaření v porostech na SLT 0Z, sledování schopnosti autoregulace v jednotlivých porostech a popř. zastavení hospodaření na vybraných lokalitách Tyto úkoly se dařilo plnit. Na základě Smlouvy o spolupráci mezi Lesy ČR a AOPK ČR byla v PR Kostelecké bory vyhlášena bezzásahová lokalita, kde jsou lesy ponechány samovolnému vývoji na ploše 51,2 ha. Kromě toho byla na ploše 6,59 ha uzavřena dohoda o ponechání části lesa samovolnému vývoji s vlastníkem lesa p. Šimonkem. - dokončení výstavby a základní rekonstrukce lesní dopravní sítě Tento úkol se podařilo částečně naplnit. Se souhlasem Správy CHKO Kokořínsko bylo vybudováno, resp. rekonstruováno, několik lesních cest, např. ve Žďárském dole, Boudecké rokli a tzv. Nová cesta v lesích města Dubá. Zemědělství Plán péče o CHKO Kokořínsko platný od roku 1999 byl vypracován v době rozdílných společensko ekonomických východisek. V zemědělství byla situace komplikovaná rozpadem dosavadních forem hospodaření, rozdílnou úrovní hospodaření jednotlivých subjektů, velmi složitou ekonomickou situací oboru a dalšími aktuálními východisky. Během počátečního období platnosti plánu péče docházelo k útlumu produkční živočišné výroby a pokračujícímu trendu opuštění zemědělské půdy. Po roce 2000 a zejména po roce 2004 (vstup ČR do EU a návaznost na společnou zemědělskou politiku ES) se tento trend v rostlinné výrobě jednoznačně obrátil, dochází ke stabilizaci zemědělských subjektů včetně vzniku nových (většinou zemědělský podnikatel – fyzická osoba), ke snaze zvýšit pozemkovou držbu (privatizace státní půdy, byť s řadou problémů, návrat hospodaření na opuštěné plochy). Tento trend však nemá negativní dopad na zájmy ochrany přírody; chemizace (hnojení, postřiky) se díky moderní aplikační technice a ekonomickým aspektům používá přiměřeně, Správa se zemědělskými subjekty aktivně komunikuje a snaží se tak předejít případným problémům v konfliktních lokalitách. V živočišné výrobě se trend poklesu tradiční produkční živočišné výroby (chov mléčného skotu a prasat) mění pozvolněji do podoby pastevního chovu skotu (chov krav bez tržní produkce mléka), koní a v menším rozsahu ovcí a koz. Poněkud problematicky se jeví pastevní chov skotu s celoročním pobytem skotu na pastvinách, kdy dochází k devastaci zimní pastviny, okolí krmišť a napajedel, u místních chovatelů však již dochází ke změně technologie a k budování zabezpečených zimovišť. Negativním příkladem dopadů živočišné výroby je farma chovu skotu v Dřevčicích (provozovatelem je holandská společnost), kde Správa opakovaně řešila únik tekutých odpadů v nebývalém rozsahu, uložila sankci a dále věc řešily i jiné správní orgány (uložení náhradních opatření). Změna struktury živočišné výroby se kladně odrazila v rozšíření hospodaření na travních porostech (na opuštěné zemědělské půdě, ale i na orné půdě) a rozšířením plochy s režimem ekologického zemědělství, kdy v těchto systémech dochází k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství a zejména možného zapojení těchto ploch do přírodního prostředí vhodného pro náročnější a dříve potlačované druhy zemědělské krajiny. Tomuto trendu výrazně napomohly zvýhodněné tituly agroenviromentálních programů pro chráněná území. S řadou zemědělců Správa spolupracuje dlouhodobě i na budování krajinných prvků např. podporou výsadby dřevin ke stabilizaci cestní sítě, tvorbou ÚSES, dříve zatravňováním orné půdy či likvidací náletu dřevin. Vodní hospodářství, rybníkářství a rybářství Kvalita povrchových vod byla ovlivněna v pozitivním směru budováním domovních čistíren odpadních vod (ČOV) pro individuální objekty. Přetrvávající problémy zapříčiněné poruchovostí starších ČOV byly zjištěny u menších (10–50 EO), bohužel i u větších (50 EO a více) zdrojů znečištění. Za jistý pozitivní rys se dá pokládat i zlepšení informovanosti a ochota nasazovat pokročilé technologie čištění ze strany investorů a projektantů.

174

Rybníky a vodní plochy využívané pro sportovní rybaření (Harasov, Kačírek, Hlučov, Lhotecký rybník, Rozprechtický rybník) jsou využívány extenzivně a jejich charakter odpovídá požadavkům ochrany přírody. Výjimkou je Zámecký rybník v Tuboži, který je po svém odbahnění využíván také ke sportovnímu rybolovu. Jeho obsádka je však evidentně vysoká, voda má nízkou průhlednost a vodní a litorální porosty se vyskytují pouze omezeně. Prozatím se nepodařilo docílit snížení rybí obsádky. Obdobná situace je u rybníku Štampach II., kde se sice hospodaří bez přikrmování a hnojení, nicméně výše rybí obsádky i nevhodný tvar břehů nádrže nedovoluje rozvoj bohatších litorálních porostů. Na druhou stranu nedostatek drobných vodních ploch jako biotopů pro vodní a mokřadní organismy byl dostatečně řešen systematickým budováním tůní příp. obnovou historických drobných vodních ploch. Revitalizace toků a nádrží proběhla na rybníku Harasov (odbahnění, stavba rybího přechodu). Revitalizaci vlastního rybníka lze hodnotit jako úspěšnou a v současnosti patří rybník Harasov k velmi hodnotným lokalitám a zároveň k místům, které je v letním období využíváno ke koupání bez negativního vlivu na přírodu. Stav koryt i niv obou hlavních toků (Liběchovka, Pšovka) žádnou výraznější revitalizaci nepotřebuje. Výjimkou je úsek Liběchovky mezi Zakšínem a Deštnou a koryta a nivy dvou menších toků (Zakšínský potok, Litický potok). V případě Litického potoka bylo provedeno alespoň vytvoření několika tůní na jeho středním toku a výsadba břehových porostů. Bohužel bez vyřešení majetkoprávních vztahů okolních pozemků je možnost revitalizace v dalších lokalitách velmi omezená. Odběr podzemních vod pro hromadné zásobování obyvatel může znamenat změnu vodního režimu, která se především v oblastech s malými zásobami či při vyšším odběru negativně projeví na průtocích vodních toků a vodním režimu mokřadů. Z těchto důvodů byla v uplynulém období věnována velká pozornost případnému zvyšování odběrů s výjimkou odběrů pro individuální bydlení a rekreaci. Energetické využívání vodních toků. Oba hlavní vodní toky v kokořínské části jsou málo vhodné pro realizaci MVE. Přesto bylo předloženo několik ideových záměrů na využití vod především v Liběchovce. Tyto záměry byly naprosto nevhodné a nerespektovaly relativně přirozený charakter koryt i nivy vodních toků. Z tohoto důvodu byly již v prvních stadiích odmítnuty. S ohledem na nízký vodní potenciál i požadavky ochrany přírody nelze předpokládat kladné hodnocení záměrů a otázkou je i jejich ekonomická efektivnost. Urbanizace Územní plánování, respektive zásady územního rozvoje pro území krajů a zejména územní plány obcí, jsou pro Správu CHKO jedním ze základních nástrojů krajinného plánování - uplatnění koncepčních požadavků ochrany přírody a krajiny při rozvoji území (především ochrana krajinného rázu a tvorba ÚSES). Téměř všechna sídla na území CHKO Kokořínsko mají schválený územní plán. Negativním jevem jsou poměrně časté dílčí zásahy do územních plánů pomocí jejich změn. Regulační plán dosud nebyl na území CHKO Kokořínsko zpracován pro žádné sídlo. Vzhledem k nákladnosti pořízení této dokumentace se nedá ani do budoucna předpokládat větší nárůst jeho pořizování. Výstavba, rozptýlená zástavba je regulována odstupňovaně dle kategorizace sídel a lokalit se zástavbou, obsažené v Preventivním hodnocení území CHKO Kokořínsko z hlediska krajinného rázu. Jsou zpracovány základní architektonické limity, které jsou uplatňovány při nové výstavbě a přestavbách. Základním požadavkem je udržení dochovaného krajinného rázu a kulturně-historických hodnot CHKO Kokořínsko. Těžba nerostných surovin je objemově i prostorově velmi omezená (těžba příměsi cihlářských hlín u Střem). V území se nenacházejí žádná významnější surovinová ložiska. Výjimkou co do velikosti a důležitosti je ložisko černého uhlí Mělnické pánve, které se rozprostírá na území Mělník–Benátky a částečně proniká i do jižní části CHKO (s těžbou se výhledově nepočítá, neboť je v konfliktu s významnými vodními zdroji). Inženýrské sítě. Na území CHKO se nachází jedno vedení velmi vysokého napětí VVN 400 kV, které má velmi výrazný negativní vliv na krajinný ráz, nadzemní vedení vysokého napětí VN (22 a 35 kV) již takto negativní vliv nemá. V současnosti dochází k poměrně rozsáhlé modernizaci sítí NN a trafostanic, při které jsou v sídlech sítě NN umísťovány pod

175

zem. Relativně novým fenoménem je tlak na zábor pozemků a ovlivnění krajinného rázu výstavbou alternativních zdrojů energie – větrných a především fotovoltaických elektráren. Stožáry (věže) základnových stanic GSM jsou již v dostatečném počtu (5 ks) na zajištění veřejného zájmu k pokrytí důležitých míst a ostatní stanice se nacházejí na stávajících stavbách. Doprava je problematická zejména na silnici I/9. Chemické ošetření v zimních měsících, vysoké zatížení kamiony a sezónně i motorkami (hluk) má negativní dopad na hodnoty CHKO. Ostatní silniční doprava a železniční doprava nepředstavují zásadní problém. Zneškodňování odpadů není na území CHKO velkým problémem. Při hranici CHKO se nachází komerční skládka komunálního odpadu Mšeno s kapacitou ukládaných odpadů do 10 000 tun za rok. Problémem spíše estetického než ekologického charakteru jsou občasně vznikající nelegální drobné skládky různého typu odpadů (např. stavební odpad, pneumatiky). V posledních letech se také zvýšila úroveň třídění komunálního odpadu. Průmysl, respektive jeho prakticky úplná absence, je jednou ze základních charakteristik CHKO Kokořínsko. Rekreace V uplynulých letech zaznamenala Správa vysoký nárůst nových rekreačních zařízení především v jižní části Kokořínska. Podařilo se částečně zrevitalizovat původní rekreační zázemí v osadě Kokořínský důl, kde soukromý vlastník kompletně zrekonstruoval a uvedl do provozu bývalý Hotel Vyhlídka (dnes Hotel Kokořín), Restauraci Pobuda a informační kiosek. Nově byla uvedena do provozu i řada dalších restaurací a penzionů po celém území CHKO. Některé záměry se však nepodařilo investorům úspěšně dokončit (např. Harasov). Hrad Kokořín byl předán do soukromého vlastnictví a i nadále zůstává otevřen veřejnosti. Projekty směřující k rozvoji agroturistiky v rámci stávajících farem Správa povolovala, pokud nebyly zásadně v rozporu s ochranou krajinného rázu a přírodních hodnot. Turistika V plánu péče si Správa kladla za cíl zhodnotit stav turistických stezek a předložit případné návrhy přeložení nebo zrušení předkládat okresním výborům KČT. Několik neschůdných úseků stezek bylo skutečně přeloženo, ale větší část jich byla podle potřeb opravena nebo zpevněna. Na Máchově stezce v Kokořínském dole tak byly vybudovány menší lávky přes vyerodované meandry Pšovky a podmáčené úseky byly přemostěny povalovými chodníky. Turistické trasy vedoucí strmými úseky, kde hrozilo poškození erozí, byly zpevněny příčnými stupni z kulatin a na několika místech opatřeny zábradlím. Nejnákladnějším prvkem návštěvnické infrastruktury byly schody na skalní útvar Pokličky. V průběhu plánu péče došlo k několika rozsáhlejším rekonstrukcím, menší opravy byly realizovány podle potřeby. Akce investičně zajistila Správa CHKO (převažujícím zdrojem byl Program péče o krajinu). Správa byla iniciátorem vyznačení prvních cyklotras na území CHKO Kokořínsko. Ve spolupráci s KČT zajistila vyznačení úseků páteřní cyklotrasy 142 a 211 a ostatní vedlejší cyklotrasy. Podařilo se dosáhnout víceméně jednotného provedení základních informačních tabulí a hraničních stojanů v rámci území oblasti (kromě individuálního ztvárnění jednotlivých NS). Dalším cílem z plánu péče bylo vytipování piknikových míst a míst pro rozdělávání ohně. Pikniková místa byla zprvu zřizována bez vědomí Správy organizací Lesy ČR, s. p., která na řadu míst u turistických tras rozmístila ze svého grantového projektu malá posezení (stoly a lavice) nebo velké turistické altány. Až po několika realizacích začala Správa umístění piknikových míst ovlivňovat svým doporučením a stanovisky. Místa k rozdělávání ohňů byla vyhrazována pouze pro určité časově omezené akce (dětské tábory, nahlášené táboření). Ve spolupráci s Lesy ČR, s. p., se podařilo vybudovat větší parkoviště v turisticky nejnavštěvovanější lokalitě pod Pokličkami a soukromým vlastníkem bylo zrealizováno parkoviště u rybníka Harasov. Vzniklo tak dlouhodobě chybějící zázemí pro návštěvníky přírodní rezervace Kokořínský důl.

176

Sport Po stále vzrůstající intenzitě konání sportovních akci (zejm. orientačních běhů) v jarním období a početnosti účastníků těchto akcí přijala Správa striktní stanovisko nepovolovat konání hromadných sportovních i jiných akcí v době hnízdění ptactva, resp. tyto akce omezovat či zakazovat. Po prvotních sporech se nakonec podařilo nalézt pro toto stanovisko pochopení či repsektování i v řadách organizátorů dotčených akcí a v jarním období se tak konají pouze akce s menším počtem účastníků. Konání ostatních sportovních akcí je vždy posuzováno individuálně ve vztahu ke konkrétní lokalitě, zvolenému termínu, rozsahu a celkovému charakteru akce. Naučné stezky V průběhu plánu péče vznikla řada nových příležitostí k realizaci naučných stezek, částečně i díky spolupráci s neziskovými organizacemi. V přírodní rezervaci Mokřady dolní Liběchovky vznikla krátká naučná stezka o mokřadech. S projektem „Poradenské centrum pro venkov“ byla vybudována naučná stezka kolem Dubé s názvem Dubsko - Kokořínsko. Na popud vlastníka pozemku a u příležitosti podepsání dohody o ponechání lesa přirozenému vývoji byla vybudována naučná stezka Beškovský les. Nejstarší Cinibulkova stezka prošla rekonstrukcí v roce 2010, kdy byla vybavena 5 ks nových tabulí. Naučná stezka pro cyklisty byla zatím zpracována pouze jako návrh v podobě diplomové práce, kdy byly navrženy 2 samostatné okruhy – po jižní a severní části stávající CHKO Kokořínsko. O zřízení NS Václava Levého se dále neuvažuje; jeho sochařská díla se nacházejí i mimo území oblasti. U některých z nich Správa instalovala samostatné informační tabule, které jsou však často poškozovány vandaly. Ekologická výchova Hlavní cíle předchozího plánu péče v oblasti ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty byly v průběhu plánu péče úspěšně zrealizovány. Podařilo se navázat spolupráci se základními i středními školami regionu formou individuálních exkurzí a přednášek. Řada škol se zapojila i do výtvarné a literární soutěže vyhlášené Správou v roce 2005 a navštívila výroční interaktivní výstavu pořádanou k 35. výročí vyhlášení CHKO Kokořínsko. Pro zvýšení informovanosti a orientaci v oblasti rozmístila Správa 20 ks stojanů s mapou CHKO Kokořínsko doplněnou o základní informace o chráněném území. Ke všem MZCHÚ byly na hraničníky instalovány doplňkové informační tabulky s informacemi o předmětech ochrany jednotlivých území a s přírodními zajímavostmi okolí. Na Vrátenské hoře zajistila Správa výrobu a umístění panoramatických pohledů s popisem všech okolních vrchů a vzdálenějších pohoří. Ve vybraných obcích byly umístěny informační panely o historickém využívání krajiny, lidové architektuře nebo významných osobnostech. V období plánu péče byly ve spolupráci s Nakladatelstvím Rosy vydány 4 aktualizace turistické mapy CHKO Kokořínsko v měřítku 1:25 000 a ve spolupráci s firmou SHOcart, spol. s r. o., cykloturistická mapa Kokořínsko v měřítku 1:60 000. Správa si kladla za cíl i zajištění spolupráce s místními obyvateli a obecními úřady. Vznikly tak tradiční každoroční setkání s obcemi, v rámci kterých jsou představovány změny v legislativě týkající se ochrany přírody a komplexní péče o CHKO. Podobným způsobem jsou pořádána setkání se zemědělci, kteří jsou seznamováni s aktuálními možnostmi čerpání dotací z agroenvironmentálních programů a jiných dotačních fondů. Za přispění Sdružení přátel Kokořínska byla vydána řada informačních tiskovin o chráněných územích a významných lokalitách CHKO Kokořínsko, historickém využívání vodních toků Liběchovky a Pšovky nebo sada pohlednic k 30. výročí vyhlášení CHKO Kokořínsko. V průběhu platnosti plánu péče prošla kompletní rekonstrukcí terénní stanice Správy v PR Kokořínský důl. Stanice je využívána jako školící středisko s moderním multimediálním zařízením a poskytuje ubytovací kapacitu až 38 lůžek. V rámci ekologické výchovy a osvěty jsou tu pořádány přednášky pro školy a terénní exkurze.

177

Strážní služba V současné době je činnost strážní služby omezena na působení pracovníků Správy a pouze několika dalších osob. Důvodem jsou mimo jiné i nedobré zkušenosti s dobrovolnými členy stráže přírody. Část plánu péče týkající se organizačního, ekonomického a personálního zajištění chodu Správy CHKO není hodnocena s ohledem na rozsáhlé změny vyplývající z koncepčních změn legislativních a organizačních. Celkově lze konstatovat, že dosavadní plán péče o kokořínskou část CHKO Kokořínsko Máchův kraj (dříve CHKO Kokořínsko) byl uspokojivě naplňován.

178

6. Seznam zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky ČGS – Česká geologická služba ČOV – čistírna odpadních vod ČRS – Český rybářský svaz DP – dobývací prostor EO – ekvivalentní osoba EU – Evropská unie EVL – evropsky významná lokalita EVVO – environmentální vzdělávání, výchova a osvěta GSM – globální systém pro mobilní komunikaci HS – honební společenstvo CHKO – chráněná krajinná oblast CHLÚ – chráněné ložiskové území CHOPAV – chráněná oblast přirozené akumulace vod k. ú. – katastrální území KČT – Klub českých turistů KPÚ – komplexní pozemkové úpravy KÚ – krajský úřad LČR – Lesy České republiky LBC – lokální biocentrum LBK – lokální biokoridor LHC – lesní hospodářský celek LHO – lesní hospodářská osnova LHP – lesní hospodářský plán LK – Liberecký kraj LosZ – lokality se zástavbou LPIS - veřejný registr půdy LS – lesní správa LVS – lesní vegetační stupeň LZU – les zvláštního určení MK– ministerstvo kultury MKR – místo krajinného rázu MO – místní organizace (ČRS apod.) MS – myslivecké sdružení MÚ – městský úřad MVE – malá vodní elektrárna MZD – melioračně zpevňující dřevina MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MZe – Ministerstvo zemědělství MŽP ČR – Ministerstvo životního prostředí České republiky NDOP – nálezová databáze ochrany přírody NN – nízké napětí NRBC – nadregionální biocentrum NRBK – nadregionální biokoridor NPP – národní přírodní památka NPR – národní přírodní rezervace NS – naučná stezka OKR – oblast krajinného rázu OkÚ – okresní úřad OP – ochranné pásmo OPK – ochrana přírody a krajiny OPRL – oblastní plán rozvoje lesů PF ČR – pozemkový fond ČR

179

PLO – přírodní lesní oblast PO – ptačí oblast PP – přírodní památka PR – přírodní rezervace PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa RBC – regionální biocentrum RBK – regionální biokoridor ř. km – říční kilometr SLT – soubor lesních typů TTP– trvalé travní porosty ÚHÚL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů ÚPD – územně plánovací dokumentace ÚSES – územní systém ekologické stability ÚTP – územně technické podklady VLS – Vojenské lesy a statky, s. p. VN – vysoké napětí VOSK – vizuálně otevřené segmenty krajiny VVN – velmi vysoké napětí VVP – vojenský výcvikový prostor ZCHD – zvláště chráněný druh ZÚR – zásady územního rozvoje ZVHS – zemědělská vodohospodářská správa Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování

180

7. Použitá literatura Antonín V. & Vágner, A. (1996): Makromycety Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, Moravské zemské muzeum, Brno Antonín, V. & Vágner, A. (1998): Zpráva z terénního mykologického výzkumu v CHKO Kokořínsko ve dnech 15.-19- července, Moravské zemské muzeum, Brno Balatka B. & Sládek J. (1981): Geomorfologie Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a přilehlého území. – Bohemia centralis:10, Praha, 7-53 Balatka B., Demek J. & Mackovičkin P. (2006): Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. Brno, AOPK ČR, 580 s., Mapová příloha na CD. Beran L. et al. (2006): Bezobratlí Kokořínska. [Invertebrates of Kokořínsko], centralis, Praha, 27: 3-582.

Bohemia

Buček A. & Lacina J. (1999): Geobiocenologie II. MZLU v Brně. Brno. Culek M. (1998): Biogeografické členění České republiky, ENIGMA, Praha. Farkač J., Král D. & Škorpík M. (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. AOPK ČR, Praha. 760 s. Holec J. & Adamčík S. (2008): Zajímavé a vzácné houby travních společenstev, zejména kyjankovité, nalezené během Setkání mladých mykologů na Kokořínsku v říjnu 2007, Mykologické listy:104, Praha Holec J. & Beran M. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, 24, AOPK ČR, Praha. Holec J. & Noordeloos M. E. (2010): On the infraspecific variability and taxonomic position of Entoloma zuccherellii. Mycotaxon 112 Hrnčianová T., Mackovčin P. & Zvara I. (2009): Atlas krajiny České republiky. Praha, MŽP ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. Chytrý M. (2001): Katalog biotopů ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Kaštovský J. a kol. (2008): Zpráva o algologickém průzkumu NPP Swamp a přilehlých rašelinišť v letech 2007-2008, Depon. In. Archiv Správy CHKO Kokořínsko. Kotlaba, F. (1995): Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Sv. 4. Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty, Bratislava Kubát K., Hrouda L., Chrtek Z. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha, 928 p. Kuncová J., Koutecký B. a kol. (1997): návrh Plán péče pro navrženou národní přírodní rezervaci Dokeské pískovce a mokřady Mackovičin P., Sedláček M. (2005): Chráněná území ČR, svazek XIII, Střední Čechy, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 726 s.

181

Mackovčin P., Sedláček M. & Kuncová J. (2002): Chráněná území ČR, svazek III., Liberecko, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. Machová I. (1999): Zvláště chráněné druhy rostlin z fytogeografických okresů Ralskobezdězská tabule a Podještědí. 1. Kriticky ohrožené druhy. 2. Silně ohrožené druhy. Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl.11: 97-134. Machová I. (1999): Zvláště chráněné druhy rostlin z fytogeografických okresů Ralskobezdězská tabule a Podještědí. 2. Silně ohrožené druhy. – Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 11: 110-136. Machová I. (2000): Zvláště chráněné druhy rostlin z fytogeografických okresů Ralskobezdězská tabule a Podještědí. 3. Ohrožené druhy. – Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 12: 3-28. Machová I. (2000b): Flóra a vegetace středního toku Ploučnice.- Severočes. Přír., Litoměřice, 12 (2000): 29-48. Malkovský M. et al. (1974): Geologie české křídové pánve a jejího podloží. Praha. Academia, 255 s. Meduna P., Novák J. & Sádlo J. (2010): Archeologie (nejen) středověké krajiny, aneb o Bezdězském lese. In: Živá archeologie 11/2010. Univerzita Hradec Králové. Míková T., Valeriánová A. & Voženílek V. (2007): Atlas podnebí Česka. Praha: Český hydrometeorologický ústav. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Mlíkovský J. & Stýblo P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha: ČSOP. Neuhäuslová Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 341 p. Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha, 23: 196 s. Procházka F. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18:1–166. Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Studio Geographica 16. Geogr. úst. ČSAV, Brno. Rác J. (1985): Historický vývoj oblasti. In: Uzel, K.: Kokořínsko. Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha. Sádlo J. & Meduna P. (2010): Bezdězsko-Dokesko, krajina mezi odolností a stagnací. In: Ekolist.cz [on-line]. Dostupné na: http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/bezdezs ko-dokesko-krajina-mezi-odolnosti-a-stagnaci-2 Spudil, J. & Štefek, V. (2002): Nerostný surovinový potenciál chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a limity jeho využití. GET, s.r.o. Praha. 158 pp. Schleger, Ed. (1976): Elaborát historie lesů pro oblast severočeské pískovcové plošiny, ÚHUL pobočka Jablonec n. Nis. Svrček M. (1990): Mykoflora SPR Kokořínský důl. Národní muzeum, Praha

182

Valda S. (2009): Příspěvek k poznání našich podzemních hub – I. část: Ascomycota, Mykologické listy 108, Praha Tolasz, R. et al. (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav. Praha. 255 pp. Tomandl M. & Schleger Ed. (1962 ,1971): Historický průzkum pro lesní hospodářský celek Doksy I. a II. cyklus, ÚHUL pobočka Jablonec n. Nis. Turoňová, D. & Rychtařík P. (2000): Ohrožená a vzácná společenstva a rostliny mokřadů Máchova jezera. – Severočes. Přír., Litoměřice, suppl. 12: 49-61. Turoňová, D. (2002): Národní přírodní rezervace Novozámecký rybník: přírodovědecké průzkumy a péče o chráněné území - Příroda, Praha, 20: 1-176 Vorel I. a kol. (2007): Preventivní hodnocení území Dokeska z hlediska krajinného rázu. Atelier V. Vorel I. a kol. (2008): Preventivní hodnocení území CHKO Kokořínsko z hlediska krajinného rázu. Atelier V. Vitáček Z. (1997): Výsledky faunistického výzkumu obratlovců prováděného v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko, vodní obratlovci, kruhoústí (Cyclostomata), ryby (Pisces, Osteichthyes) Další zdroje: Kubát K. - Pracovní verze komentovaného červeného seznamu pro severní Čechy http://lokality.geology.cz/d.pl (ČGS, Významné geologické lokality v České republice) www.vuv.cz (Hydrologický informační vodohospodářského T.G.Masaryka, Praha)

systém

(HEIS)

Výzkumného

www.geofond.cz (Geofond) www. ceps.cz (ČEPS, a.s.) www. rwe.cz (skupina RWE) www.nature.cz (portál AOPK) www.eagri.cz (Portál farmáře, veřejný LPIS – evidence uživatelů zemědělské půdy) www.cuzk.cz (portál ČÚZK)

183

ústavu