cela_kniha.qxd :47 Strana 1 AGENTURA OCHRANY KRAJINNÝCH OBLASTÍ PŘÍRODY A KRAJINY Sborník prací z ochrany přírody

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 1

AGENTURA

SPRÁVA

OCHRANY

CHRÁNĚNÝCH

PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY

KRAJINNÝCH OBLASTÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Příroda Sborník prací z ochrany přírody

20 Praha 2002

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 2

Pøíroda Sborník prací z ochrany pøírody / Papers in nature conservation

Redakèní rada Denisa Blažková, Prùhonice Eva Cepáková, Praha Jiøí Danihelka, Mikulov a Brno Ivana Jongepierová, Veselí nad Moravou Ludmila Kirschnerová, Praha Alexandra Klaudisová, Praha Petr Moucha, Praha František Pojer, Praha Michal Štefánek, Praha Milan Štech, Èeské Budìjovice Stanislav Vacek, Opoèno

Vedoucí redaktor Jiøí Danihelka

Výkonný redaktor Michal Štefánek

Grafická spolupráce Dana Èecháková

Adresa redakce Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Kališnická 4, CZ-130 23 Praha Sazba a tisk: Artron design s. r. o., Vackova 39, 612 00 Brno

© Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Správa chránìných krajinných oblastí ÈR ISBN 80-86064-70-0 ISSN 1211-3603

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 3

Pøíroda 20

Národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník: pøírodovìdecké prùzkumy a péèe o chránìné území National Nature Reserve Novozámecký rybník Biological surveys and management

DANUŠE TUROÒOVÁ editor

Praha 2002

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 4

Pøíroda 20

Doporuèená citace celého svazku TUROÒOVÁ D. [ed.] (2002): Národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník: pøírodovìdecké prùzkumy a péèe o chránìné území. – Pøíroda, Praha, 20: 1–176. Doporuèená citace èlánku POÈTA J. (2002): Historie a souèasnost Novozámeckého rybníka. – Pøíroda, Praha, 20: 7–15.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 5

Obsah / Contents Pøedmluva / Foreword DANUŠE TUROÒOVÁ

5

JIØÍ POÈTA Historie a souèasnost Novozámeckého rybníka The history and present of the Novozámecký fishpond

7

PETR POKORNÝ Paleoekologický prùzkum Novozámeckého rybníka Palaeoecological survey of the Novozámecký fishpond

17

DANUŠE TUROÒOVÁ & PAVEL RYCHTAØÍK Vegetace národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník a návrh péèe o chránìné území Vegetation of the Novozámecký rybník National Nature Reserve and the proposal of its management

25

KAREL KUBÁT & IVA MACHOVÁ Cévnaté rostliny národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Vascular plants of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

53

LENKA NÌMCOVÁ Mechorosty vybraných lokalit národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Bryophytes of selected localities of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

75

OLGA SKÁCELOVÁ & GRAZYNA TOMASZEWICZ Letní sinicová a øasová flóra Novozámeckého rybníka v roce 1998 Summer periphyton of the Novozámecký rybník National Nature Reserve in 1998

83

JIØÍ VONDRÁÈEK Ornitologický prùzkum národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Ornithological survey of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

95

KAREL FILIP Ornitofauna Novozámeckého rybníka se zamìøením na øády dlouhokøídlých (Charadriiformes), šplhavcù (Piciformes) a pìvcù (Passeriformes) Birds of the Novozámecký rybník National Nature Reserve with special attention to the orders Charadriiformes, Piciformes and Passeriformes

123

LUBOŠ BERAN Vodní mìkkýši národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Aquatic molluscs of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

137

3

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 6

JAROSLAV BOHÁÈ Epigeiètí brouci (Insecta, Coleoptera) národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník a vliv managementu na jejich spoleèenstva Epigeic beetles (Insecta, Coleoptera) of the Novozámecký rybník National Nature Reserve: influence of management on community structure

141

JIØÍ VÁVRA Zmìny populací motýlù (Insecta, Lepidoptera) v národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník v souvislosti s managementem Changes in populations of lepidopters (Insecta, Lepidoptera) in the Novozámecký fishpond National Nature Reserve in response to its management

157

RICHARD FAINA & IVO PØIKRYL Novozámecký rybník: hydrobiologie a rybáøské hospodaøení na pøelomu tisíciletí The Novozámecký fishpond: hydrobiology and fishery management

171

4

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 7

Pøedmluva Státní pøírodní rezervace Novozámecký rybník byla vyhlášena již roku 1933 tzv. silvestrovským výnosem jako „ornitologická reservace k ochranì hnízdiš vodního ptactva s rákosinami a pøilehlými lukami (rašelinou kvìtenou)“. Rezervace byla od svého vzniku pod stálým vlivem èlovìka; zpoèátku se na rybníku extenzivnì hospodaøilo a pøilehlé luèní a rákosové porosty se pravidelnì sekaly. Od padesátých let 20. století docházelo postupnì k opouštìní mokøadních luk a rozšiøování rákosin, zatímco léta šedesátá znamenala nejen intenzifikaci rybáøského hospodaøení, ale také pøímé ohrožení rezervace zámìrem vytìžit slatinné a rašelinné sedimenty. O nìkolik let pozdìji mìl být rybník pøemìnìn na gigantické rekreaèní støedisko. I pøes silné politické tlaky se podaøilo hrozící kalamity odvrátit, a to i zásluhou tehdejšího Státního ústavu památkové péèe a ochrany pøírody. Za komunistického režimu ochrana pøírody do zpùsobù hospodaøení v rezervaci témìø nezasahovala, nebo k tomu nemìla témìø žádné právní nástroje ani finanèní prostøedky. Na zaèátku devadesátých let se koneènì z prostøedkù ministerstva životního prostøedí zaèalo o rezervace systematicky peèovat a díky dalším okolnostem se pozornost obrátila i k Novozámeckému rybníku. V letech 1998–1999 byla rekonstruována památkovì chránìná výpus Novozámeckého rybníka. Investorem akce byla Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, která obdržela finanèní prostøedky od MŽP a ze sekretariátu Ramsarské úmluvy. Z grantu VaV/610/2/96 Péèe o krajinu dostala v letech 1997 a 1998 také prostøedky na financování a koordinaci pøírodovìdeckých prùzkumù v rezervaci. Cílem prùzkumù bylo získat odborné podklady pro sestavení plánu péèe, který by vzal v úvahu požadavky odborníkù širokého spektra rùzných oborù. Vypuštìní rybníka po dobu rekonstrukce umožnilo badatelùm snažší vstup do jinak nepøístupných bažin a také kvalitní letecké snímky, které byly po zmìnì politických pomìrù pøírodovìdcùm dostupné, umožnily orientaci v nepøehledném terénu a pøispìly ke zlepšení výstupù. Výsledky pøírodovìdeckých prùzkumù z let 1997–2001 v oborech paleoekologie, fytocenologie, floristiky cévnatých rostlin a mechorostù, algologie, ornitologie, entomologie, a hydrobiologie jsou obsahem tohoto sborníku. Prùzkumy potvrdily mimoøádnou hodnotu rezervace v celém spektru zkoumaných skupin rostlin i živoèichù. Byly také nalezeny nové druhy i rostlinná spoleèenstva v rezervaci do té doby neuvádìné a podaøilo se objasnit a vysvìtlit èetné jevy a události, k nimž na rybníce v minulosti i nedávné dobì docházelo. V návaznosti na tyto skuteènosti byly doporuèeny takové zpùsoby péèe, které by optimální mìrou podpoøily nejcennìjší fenomény rezervace. Velkou výhodou bylo, že navrhovaná opatøení bylo možné uskuteèòovat bez velkého èasového zpoždìní, nebo v nìkterých pøípadech už hrozilo nebezpeèí z prodlení. Celkové zlepšení péèe o rezervaci bylo dùvodem k vynìtí Novozámeckého rybníka ze seznamu ohrožených mokøadù Ramsarské úmluvy v roce 2001. Zvýšený zájem o rezervaci ze strany pøírodovìdcù, ochranáøù i hospodáøù, kteøí i nadále sledují vývoj chránìného území a navrhují vhodná opatøení, je snad zárukou dobré budoucnosti rezervace. Kéž by se takové pozornosti dostalo i Jestøebským slatinám, které na Novozámecký rybník navazují od východu. Jejich vyhlášení chránìným územím se pøipravuje už od sedmdesátých let minulého století. Danuše Turoòová

5

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 8

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 9

Pøíroda, Praha, 20: 7–15, 2002

Historie a souèasnost Novozámeckého rybníka The history and present of the Novozámecký fishpond

JIØÍ POÈTA Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Kališnická 4–6, CZ-130 23 Praha 3; [email protected] Abstrakt: V èlánku je uveden vývoj dokeské rybnièní soustavy a podmínky vzniku Novozámeckého rybníka. Existence národní pøírodní rezervace založené již v r. 1933 byla nìkolikrát ohrožena. V souèasné dobì je rybník a pøilehlé louky v nájmu Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR a hospodaøení je pøizpùsobeno požadavkùm ochrany pøírody. V pøípravné fázi je druhá etapa odbahnìní rybníka, která by mìla zlepšit podmínky pro chránìné druhy flóry a fauny za souèasného extenzívního hospodáøského využívání rybníka. Klíèová slova: rybnièní soustava, souèasnost, morfologie krajiny, ohrožení, rekonstrukce, revitalizaèní zámìr, Èeská republika Keywords: period, morphology of landscape, reconstruction, revitalizitation, Czech Republic

Geologická stavba a morfologie krajiny Morfologie krajiny a její geologické pomìry formovaly podobu rybnièních soustav na Dokesku. Celé území je tvoøeno køídovými sedimenty druhohor Ralské pahorkatiny Èeské køídové tabule. Morfologie území je dána petrografickou stavbou a úložnými pomìry køídových sedimentù, tektonickými pomìry a èetnými prùniky vulkanických hornin v dùsledku blízkosti vulkanického centra v Èeském Støedohoøí. Podloží køídy je tvoøeno permokarbonskými lupky (vrt u Starých Splavù) a fylity (vrt v Srní). Vzhledem k puklinové propustnosti tvoøí tyto horniny zvodnìlý horizont. Svrchní køída je zastoupena spodnoturonskými písèitými slíny, opukami, písèitými vápenci a slinitými pískovci. Tyto horniny jsou málo propustné. Nejrozsáhlejšího plošného zastoupení dosahují kvádrové kaolinické pískovce støedního turonu s výraznými polohami šedého jílu. Jsou málo odolné proti erozi, ale díky své propustnosti a zejména èetným puklinám je zde omezena modelace dešovým ronem a na kvádrových pískovcích tak vznikají tvary, jaké známe z krasu. Kvádrové pískovce tvoøí hlavní èást Polomených hor, obklopujících Jestøebskou a Holanskou depresi. Voda prosakující vertikálnì puklinami a trhlinami dala vznik erozní síti hlubokých pseudokrasových roklí, kaòonù a údolí oddìlující v nepravidelných plochách sousední plošiny a ploché vrcholy, mezi nimiž vystupují suky mladších èedièových a znìlcových vyvøelin. Voda zde vytváøí jakési podzemní nádrže, o èemž svìdèí vydatnost pramenù, které jsou v tomto území zdrojem vìtšiny povrchových odtokù. Svrchní turon tvoøí jílovité slíny; ty se vyskytují ojedinìle a jsou vìtšinou vázány na tøetihorní vyvøeliny, které jsou stejnì jako turonské slíny spíše nepropustné. Kvarterní sedimenty uložené na svrchnoturonském souvrství vìtšinou jako eluviální písky a štìrkové terasy pokrývají nízko položená území, zejména v dokeském úvalu, a v severovýchodní èásti též rokliny a deprese pohoøí tvoøených kvádrovými pískovci. Jsou silnì propustné a tvoøí svùj vlastní vodní horizont. Z eolických sedimentù jsou zastoupeny váté písky a spraše. V okolí Doks a Hradèan jsou z vátých pískù vytvoøeny až nìkolik set metrù dlouhé a 2–5 m vysoké valy (BALATKA 1965). 7

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 10

V jestøebské a holanské proláklinì vznikala v dùsledku velkého množství výronù vody na kvarterních sedimentech èetná ložiska rašeliny a slatiny, která ale èasem v souvislosti se zmìnami vodního režimu zanikala. Ve 14. století v období zakládání rybníkù došlo se zvýšením hladiny podzemní vody a zmìnou mikroklimatu k obnovení tvorby rašelin a slatin na odumøelých ložiskách. Recentní ložiska rašeliny a slatin jsou vázána na vìtšinu zdejších rybníkù. Pøi malém spádu Jestøebské deprese smìrem k Plouènici a nepatrnému odtoku vody pøedstavuje dokeská pánev dùležitý rezervoár podzemních vod pro oblast èeské køídy (MALÝ 1970).

Historie vzniku rybníka Novozámecký rybník (obr. 1) je souèástí jedné z nejstarších rybnièních soustav v Èechách. Soustavu tvoøí dvì ucelené èásti ležící v terénních proláklinách, na východì Jestøebsko-dokeské a na západì Holanské. Její vznik lze datovat z vìtší èásti do druhé poloviny 14. století a její základní podoba je zachována do souèasnosti. Soustava se bìhem staletí vyvíjela, èást rybníkù soustavy vznikala pozdìji, napø. rybníky na Oborském potoce na konci 15. století, èást jich zanikla, mezi nimi napø. rybníky Mnichovský a Jestøebský na konci 18. století. Skupina severoèeských rybníkù vykazovala znaky soustavy již v dobì svého založení. Staøí stavitelé si v krajinì vybírali k zakládání rybníkù ta nejpøíhodnìjší místa. Tìmi byly rozsáhlé kotliny, ze kterých odtékala voda úzkým údolím. Vìtšina velkých rybníkù této soustavy vznikala za pískovcovými prahy, které zèásti nebo zcela pøehradily údolí, a vytváøely tak pøíhodné podmínky k jejich založení. Tak byl postaven i rybník Velký (Dokeský), dnes známý jako Máchovo jezero, které je reprezentantem celé soustavy co do velikosti. Stalo se tak podle pramenù v roce 1366 (ÈÍTEK et al. 1993). O tom, kdy byl postaven Novozámecký rybník, se historické údaje rozcházejí. Podle nìkterých údajù spadá datum vzniku až do roku 1416. Pokud budeme vycházet z analogie pøírodních podmínek, celkové dispozice i zpùsobu stavby rybnièní hráze a jejího pøíslušenství, je možné dobu výstavby posunout do druhé poloviny 14. století, kdy vznikaly základní èlánky této soustavy (MALÝ 1970). Obdobným zpùsobem a v podobných podmínkách byly v této dobì zakládány rybníky i na jiných místech v Èechách. Byly to rybníky ojedinìlé, které vìtšinou netvoøily soustavy (napø. na jihu Èech rybník Dvoøištì a na severu Èech rybník Holný). K rozvoji rybníkù pøispìl velkou mìrou Karel IV., který zavádìl stavbu rybníkù ze „státních prostøedkù“ a naøizoval je stavìt i mìstùm, feudálùm a církvi, aby, jak se uvádí ve starých zakládacích listinách, „království naše rybami a vodními parami oplývalo“. Již tehdy byl znám pøíznivý vliv zmìny mezoklimatu v okolí velkých rybníkù. Rybníky tohoto období vznikaly èastìji v pahorkatinách na menších vodních tocích a vyznaèují se vesmìs nápadnì krátkou a pomìrnì vysokou hrází (ANDRESKA 1987). V této dobì ještì nezasáhla rybníkáøská stavební èinnost do dnešních rybníkáøských oblastí v rovinách Pardubicka, Budìjovicka nebo Tøeboòska. V podobných podmínkách vznikl i Novozámecký rybník. Byl postaven v mìlké kotlinì uzavøené na západní stranì pøirozenou hrází z kvádrového pískovce, kde se soustøeïovaly vody dvou potokù, které odtékaly pøi severním okraji dnešní hráze do údolí Robeèského potoka. V dùsledku malého spádu se tu vytvoøil pøed založením rybníka rozsáhlý komplex rašeliniš a slatin rozkládající se od Zahrádek až ke Starým Splavùm. Hráz rybníka byla postavena pod soutokem dvou potokù. Od východu pøivádí vodu potok Mlýnský, odvádìjící vodu z Dokeské soustavy rybníkù (Bøehyòského, Velkého u Doks - Máchova jezera, Poselského a Èepèí). Od severozápadu pøitéká potok odvádìjící vodu z Holanské soustavy rybníkù (Koòského, Vojenského, Stvolínského, Dolanského, Milèanského, Oslovického, Nohavice, Kravského, Zálužeckého a Holanského). Z Novozámeckého rybníka jako posledního èlánku soustavy je odvádìna voda umìle vybudovanou soutìskou, potokem Robeèským, který se vlévá jihozápadnì od Èeské Lípy po prùtoku údolím pøírodní rezervací Peklo jako levostranný pøítok do Plouènice (MALÝ 1970). Souèasná situace soustavy je znázornìna na obr. 1. 8

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 11

Technické objekty a pøíslušenství rybníka Hráz Novozámeckého rybníka byla nasypána v místì skalního prahu. Aby byla zajištìna její stabilita, byl prolámán nový odvod vody v pískovcovém bloku v jižní èásti hráze. Umìle vytvoøená skalní soutìska má délku 175 m, šíøku od 5 do 7 m a je dvakrát zalomena do pravého úhlu s hloubkou od 8 do 14 m. Pøi vtoku do soutìsky byla postavena stavidlová výpus, která zvedala vodu na potøebnou výšku. Hráz je nasypaná z písèitých zemin a je dlouhá asi 200 m a vysoká 8,7 m. Tvar hráze je vzhledem k pravdìpodobnému narušení skalního prahu erozí ponìkud odlišný svojí šíøkou. Zøejmì docházelo vlivem netìsnosti k prùsakùm a zatìžovací lavice pøi vzdušní stranì hráze byla pøisypávána podle potøeby, dokud nedošlo k samovolném utìsnìní hráze. Šíøka hráze s lavicí je v základech 79 m. Proti typu hráze, který byl i v té dobì považován za bezpeèný a bìžný a byl pozdìji vyjádøen podle Jana Skály z Doubravy a Hradištì, známého jako Dubravius (1486–1553), pomìrem výšky hráze k šíøce v korunì a v patì (1 : 1 : 3), je tvar hráze v patì asi o 10 m širší. Podobného typu jsou i ostatní hráze soustavy, napø. to jsou rybníky Bøehyòský, Velký u Doks, Dolanský a Holanský (MALÝ 1970). V 18. století a na zaèátku 19. století dosahovalo maximální vzdutí Novozámeckého rybníka témìø až k silnici Jestøebí - Provodín, což dokumentují dobové rytiny. Toto vzdutí odpovídalo pøibližnì 300 ha zatopené plochy pøi vyšších provozních hladinách, které byly pozdìji nìkolikrát snižovány, což mimo jiné urychlilo zarùstání a zanášení rybníka. Maximální délka vzdutí byla asi 4,5 km a maximální šíøka pøes 1 km. Podle dochovaných zpráv došlo k výraznému snížení hladiny v roce 1492 a naposledy v roce 1898, kdy byly osazeny oba cejchy (letní a zimní). K technickým objektùm rybníka patøí historické lovištì (1879), které má obdélníkový pùdorys a navazuje na umìle vytvoøený odvod vody. Lovištì má snížené dno a je po obvodu lemováno zídkami z pískovcových kvádrù postavených na sucho, které byly založeny na døevìných trámových roštech. Vtok stoky do lovištì je usmìròován zídkami vedoucími šikmo do rybníka. Pøi levém bøehu stoky je na skalní terase postavena historická rybáøská bašta, vedle které jsou pozùstatky døevìného pøístøešku (lodìnice). Pøed vtokem do soutìsky jsou na levém skalním bloku osazeny od roku 1898 kovové cejchy (letní a zimní). Nejzajímavìjším objektem je døevìná stavidlová výpust, umístìná na vtoku do soutìsky, naposledy rekonstruovaná v roce 1997 jako replika pùvodní, která byla opravována podle dochovaných letopoètù ve skalní stìnì v letech 1736, 1853, 1879 a 1921. Další vìtší opravy probìhly v roce 1969. Uvnitø soutìsky byla døíve zøejmì možnost umístit další vzdouvací zaøízení, která byla pravdìpodobnì i bezpeènostními pojistkami a mìla zabraòovat tvorbì nebezpeèného hlubokého výmolu, který ohrožoval bezpeènost výpusti. Pøedposlední úprava stavidlové výpusti z roku 1969 spoèívala ve vybudování betonového zvýšeného prahu ve ètyøech boèních polích a na nìj dosedajících stavidel. Dvì støední pole byla hrazena do úrovnì betonového prahu fošnami, na které stejnì jako v boèních polích dosedala stavidla. Ve dnì pod stavidly byl postaven betonový vývar. Na konci odpadního kanálu (soutìsky) stávala v èeských zemích ojedinìlá døevìná slup, která sloužila k odlišnému zpùsobu lovení rybníka vyvolanému neobvyklou dispozicí, funkcí a provozem všech zaøízení. Výlov spoèíval v zachycení vìtší èásti ryb v lovišti, èást jich byla zachycena ve slupi a èást dolovena ve výmolu pod stavidlem. Tento zpùsob výlovu byl velmi nároèný a nebezpeèný. Vzhledem k obtížné slovitelnosti rybníka nebyl jeho hospodáøský pøínos nijak významný. V místech, kde Bobøí potok ústí do Novozámeckého rybníka, byly umístìny dvì vpusti vylámané v pískovcové skále. Levá vpus v pøímé trase Bobøího potoka prochází pod silnicí Jestøebí – Zahrádky a pokraèuje umìle vytesanou skalní soutìskou, v jejíž pravé stranì je vylámán ve skále rybáøský úkryt. Ten je pøístupný po schùdcích vedoucích od vrchu skalního bloku a sloužil asi nejen k hlídání ryb pøed pytláky pøi zvýšených stavech hladiny, ale i k obsluze a èištìní èeslových zábran. Pøi zvýšených stavech hladiny dochází vzhledem k plochému terénu nad Mnichovskou prùrvou nad silnicí podél koryta Bobøího potoka v místech zaniklého 9

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 12

Mnichovského rybníka k zátopì. Pøi tìchto stavech mìla pravá vpus funkci jalového pøepadu a sloužila k pøevádìní vody do Novozámeckého rybníka. Pøi poklesu vody v rybníce urychlovala odtok vody ze zaplaveného území. Na obou vpustích byly v minulosti èeslové uzávìry zabraòující úniku ryb (pøi popsaných zvýšených stavech) z rybníka proti proudu do potoka. Ukazuje se, že vzhledem k potøebné slovitelnosti rybníka a nutnosti zajistit øízené úèelové obsádky bude tøeba podobné zaøízení na Bobøím potoce obnovit.

Majetkové pomìry Ve 14. až 15. století byl rybník v majetku pánù z Vartenberka. Pro úèast na stavovském povstání jim bylo panství odòato a v roce 1622 bylo prodáno nejvyššímu hofmistrovi království èeského panu Adamovi z Valdštejna. V témže roce je smìnil se svým synovcem Albrechtem Eusebiem Valdštejnem, vévodou Frýdlantským. V roce 1645 se ujala panství Valdštejnova dcera a jejím sòatkem pøešlo panství vìnem na rod Kounicù. Dalšími sòatky pak v 19. a 20. století pøešlo do držení rodu Lichtenštejnù. Poslední majitel z tohoto rodu opustil Èechy v roce 1946. V roce 1945 pøešel rybník spolu s ostatními rybníky soustavy do majetku státu (MALÝ 1970).

Novodobá historie a ohrožení rezervace Již od konce 19. století pøitahoval rybník pro svoje mimoøádné pøírodovìdné a krajinné hodnoty zájem pøírodovìdcù. Rezervací byl vyhlášen v roce 1933 tzv. silvestrovským výnosem. V pozdìjších letech docházelo ke konfliktùm mezi rybáøi usilujícími o zvýšení hospodáøských hodnot rybníka a okolních území a zájmy orgánù ochrany pøírody. Tím byla poznamenána i novodobá historie tohoto vodního díla. V letech 1959–1960 byla po prùzkumu slatinného ložiska (z podnìtu Okresního národního výboru v Èeské Lípì) rezervace vážnì ohrožena investièním zámìrem, který zadalo ministerstvo zemìdìlství jako úkol Státnímu ústavu pro typizaci a vývoj zemìdìlských a lesnických staveb. V první etapì byl zpracován zámìr rekonstrukce Novozámeckého rybníka, v druhé etapì mìl být zpracován investièní úkol. Tento rozsáhlý plán pøedstavoval vytìžení humolitù v severozápadní èásti rybníka v objemu 962 tis. m3 a v jihozápadní èásti 1092 tis. m3 pøi 140 tis. m3 skrývek. Vytìžením mìla být zvìtšena hladina rybníka na 159 ha. Hloubka v nejhlubším místì byla uvažována 4 m a objem nádrže mìl být 1,5 mil. m3. Pøi tìžbì mìl být rybník zcela vypuštìn, v jihovýchodní èásti na osm let a v severozápadní na ètyøi roky. Rozsáhlé plochy rákosin mìly být zlikvidovány. Došlo k ostrému konfliktu, nebo tento zámìr nerespektoval zájmy ochrany pøírody a byl by násilným a necitlivým zásahem do pøírodních pomìrù území. Podaøilo se mu zabránit s pomocí Výzkumného ústavu vodohospodáøského, který ve svých posudcích upozoròoval na rizika vzniklá pro køídovou oblast v pøípadì, že budou vytìženy uvažované objemy humolitù z prostoru Novozámeckého rybníka. V roce 1963 pøišlo další ohrožení. Státním ústavem pro rajonové plánování byl na objednávku zpracován „Územní plán rajonu rekreaèní oblasti DoksyMáchùv kraj“. V plánu rajonu byl Novozámecký rybník navržen k øešení ve dvou variantách. První varianta spoèívala v úpravì Starosplavského potoka v prostoru rezervace a odstranìní bariéry nánosù v konci vzdutí. Souèasnì mìla být vhodnou úpravou dna umožnìna lepší slovitelnost rybníka. Poèítalo se s opravou všech objektù, tedy i stavidlové výpusti. Druhá varianta pøedstavovala obnovení vodní plochy v pùvodní rozloze asi 335 ha a zvýšením hladiny o 185 cm. Tomu mìla pøedcházet úprava všech technických objektù, vèetnì rekonstrukce hráze, která by toto zvýšení umožòovala. Zvyšování hladiny mìlo probíhat postupnì po dobu 10 let. Po obvodu nové zátopy mìl být vytvoøen bøehový stupeò do hloubky 0,5 m. Hranice rezervace mìla být posunuta o 600 m východním smìrem. Tato varianta uvažovala i náhradní výstavbu v prostoru stávající nízko položené zástavby (Jestøebí, Provodín). V obou variantách se poèítalo s rozvojem rekreaèních aktivit, výstavbou pláží apod. 10

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 13

V plánu bylo doporuèeno zøízení Jestøebského rybníka v místech, kde kdysi býval. Zátopa mìla èinit 60–80 ha. Plán uvažoval i obnovu zaniklého Mnichovského rybníka na Bobøím potoce. Mimo to mìlo vzniknout dalších sedm nových rybníkù. Celkovì se mìla rozloha vodních ploch zvýšit o 800 ha. K dalšímu ohrožení rezervace došlo v roce 1968, kdy Øeditelství vodních tokù na objednávku Ministerstva lesního a vodního hospodáøství zpracovalo „Studii na rekonstrukci Novozámeckého rybníka“, vèetnì návrhu na rekonstrukci starého stavidla a návrhu na odvodnìní Jestøebských blat. Studie pøedpokládala vyèištìní rybníka v západní èásti, rozšíøení vodní hladiny na 90 ha a odstranìní nánosù pøi vyústìní odpadu z Provodínských pískoven, které rychle zazemòovaly východní èást a nepravidelnì se ukládaly na dnì rybníka. Jednalo se o odtìžení asi 350 tis. m3 sedimentu a dalších 100 tis. m3 pro vytvoøení rybnièní stoky. Studie pøedpokládala v jedné z variant plavení sedimentu a vybudování odkalovací laguny na jižním okraji rybníka pøi silnici Jestøebí Zahrádky v objemu 50 tis. m3. Dále pøedpokládala mezi Provodínem a Jestøebím odvodnìní 38 ha luk a mezi Jestøebím a Starými Splavy odvodnìní 220 ha blat (MALÝ 1970). K této rekonstrukci zasahující i do navrhované rezervace Jestøebské slatiny naštìstí nedošlo. Rok 1996 znamenal ohrožení rezervace v dùsledku zákazu napuštìní rybníka pro havarijní stav výpusti. Øešení vzniklé situace je popsáno ve zvláštní kapitole. Poslední pokus o znaènì necitlivý zpùsob øešení obnovy rybníka lze datovat do roku 1999. Tehdejší námìstek Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR (AOPK ÈR) bez jakékoliv znalosti území a pøes nesouhlas odborných pracovníkù zpracoval zámìr na vytìžení 450 tis. m3 sedimentu, zèásti z rybníka a zèásti ze zazemnìných ploch. Zátopa mìla být zvìtšena asi na 110,5 ha, tj. více než na dvojnásobek. Zámìr pøedpokládal uložení plaveného sedimentu dílem v národní pøírodní rezervaci do míst pøírodovìdnì cenných, která se navíc nacházela pod hladinou maximálního nadržení, a dílem do prostoru podél Bobøího potoka nad Mnichovskou prùrvou, který bývá nìkolikrát do roka pøi zvýšených prùtocích zaplavován. Pøedpokládalo se také vybudování dvou ostrùvkù nad soutokem obou potokù. Ani tento zámìr, na který byla vyhlášena veøejná soutìž (pozdìji zrušená), naštìstí nebyl realizován.

Pøírodní promìny Od vyhlášení rezervace v roce 1938 se rozsah volné vodní hladiny pøíliš nemìnil, jak lze vyvodit z interpretace èasové øady historických leteckých snímkù. Proti tehdejšímu rozsahu asi 40 ha je rozsah vodní hladiny zjištìný v roce 1995 pøibližnì 50 ha. Rozšíøení vodní plochy bylo zøejmì zpùsobeno odumíráním rákosin smìrem od volné hladiny. Tento proces patrnì ovlivòovala i zvýšená hladina vody v posledních desetiletích. Srovnání rozsahu vodních hladin je uvedeno v mapce rezervace (obr. 2), zpracované laboratoøí dálkového prùzkumu zemì AOPK ÈR. Je zde promítnuta i zátopa pøi maximálním povoleném nadržení stanoveném provozním a manipulaèním øádem, která v celkové ploše pøedstavuje asi 251 ha, a dále je zobrazen vývoj katastrální výmìry rybníka. Bìhem minulého pùlstoletí se výraznì mìnil charakter okolních pozemkù. Docházelo k zanášení splaveninami z provozu Provodínských pískoven, které se nejen nerovnomìrnì usazovaly zejména v jihovýchodní èásti, ale byly transportovány i do místa skalního prahu nad soutokem obou potokù a pøi zvýšených prùtocích dále do lovištì. Jihovýchodní èást rybníka se mìnila postupnì v bažinu. Pøírodní prostøedí Novozámeckého rybníka bylo v minulosti formováno rùznými významnými vlivy. K nejdùležitìjším patøí lidská èinnost smìøující k hospodáøskému využití území. Stav, charakter a vývoj rybnièních ekosystémù, na který jsou vázány další ekosystémy, je závislý i na zpùsobu rybníkáøského hospodaøení. Podstatný vliv na vývoj má výška hladiny, hustota rybích obsádek a jejich druhová skladba. Zpùsob hospodáøského využití bezprostøednì ovlivòuje i výskyt 11

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 14

urèitých druhù vodních ptákù (potravní nabídka) a výskyt vodní vegetace vázané napø. na prùhlednost vody. O promyšlených zpùsobech hospodáøského využívání území v minulosti svìdèí i více než stoletá existence letního a zimního cejchu s rozdílem + 30 cm pro zimní období. Pøi nižší letní hladinì tak byly vytvoøeny podmínky pro obhospodaøování vhodných luèních pozemkù (kosením, pastvou), v zimì, pøi zamrzlé hladinì, pak byl „sklízen rákos“. O tomto zpùsobu využití svìdèí archivní snímky ze tøicátých let minulého století. Tyto èinnosti postupnì ustávaly, což se spolu s dalšími negativními vlivy, napø. zvýšenou hladinou v létì, projevilo expanzí rákosin do døíve druhovì bohatých luk, zmìnou jejich druhové skladby, vèetnì zarùstání ploch náletovými døevinami (vrbami, olšemi a bøízami). Projevilo se i narušení vodního režimu a zvýšení vnosu živin splachy z povodí obou potokù z okolních zemìdìlsky využívaných pozemkù. Nejvìtší podíl katastrální výmìry rybníka dnes tvoøí souvislé rákosiny, které expandují do pøilehlých luk. Severovýchodní a jihovýchodní bøeh rybníka tvoøí mokré, tìžko pøístupné louky, které pøecházejí do souvislých porostù rákosu. Místy jsou porosty rašeliníkù a ostøic. V zazemnìných èástech, které mnohde pronikají v podobì jazykù hluboko do rybníka, vznikaly v dùsledku pøirozené sukcese tìžko proniknutelné porosty náletových døevin (vrby, olše). V místech vodní plochy - tam, kde došlo v posledním období k rozšíøení vodní hladiny, jsou tyto porosty odumøelé; napø. pruh podél levého bøehu stoky severnì nad tzv. Motýlovou loukou. Rùst rákosin a ostatních rostlin vázaných na vodu je podmínìn množstvím minerálních a organických látek pøinášených vodou. Tam, kde jsou vody na živiny chudé, vznikala rašelinná spoleèenstva, která se pozdìji sukcesí mìnila v bøezoborové porosty. Kde je množství živin dostateèné, vyskytují se eutrofní spoleèenstva vlhkomilných a bažinných rostlin. Prostøedí Novozámeckého rybníka je vhodné pro ptactvo, proto je rezervace významnou ornitologickou lokalitou. Je tahovou zastávkou a dùležitým hnízdištìm velkého množství ptaèích druhù. Celá lokalita je trvale sledována a vyhodnocována a výsledky jsou uvedeny v dalších odborných pøíspìvcích tohoto svazku. Totéž platí i pro botanické obory a další sledované skupiny. Novozámecký rybník je územím mimoøádných pøírodovìdných hodnot. V celkové rozloze území 350 ha jsou zahrnuty: vodní plocha rybníka, izolované vodní plochy bez pøítomnosti rybích obsádek, pøilehlé louky, pastviny, rašeliništì a lesíky. Je jednou z našich nejdùležitìjších mezinárodnì významných rezervací. Je mezinárodnì významným mokøadem Ramsarské úmluvy, byl zaøazen do databáze CORINE - biotopy a SMARAGD a bude i souèástí sítì evropsky významných území NATURA 2000. Vliv hospodaøení a øízené péèe na zde se vyskytující ekosystémy je od roku 2000 sledován v rámci ètyøletého projektu MŽP VaV/610/10/00 „Vliv hospodáøských zásahù na zmìnu biologické rozmanitosti ve zvláštì chránìných územích“. Vliv rybníkáøského hospodaøení na vývoj ekosystémù je sledován od roku 1995. Od roku 2000 je vyhodnocován v rámci ètyøletého projektu VaV 640/8/00 „Management rybníkáøského hospodaøení šetrného k pøírodì“.

Rekonstrukce stavidlové výpusti v roce 1997 a revitalizace rybníka V roce 1996 byla národní pøírodní rezervace vážným zpùsobem ohrožena v krátké dobì již po ètvrté. Po výlovu v listopadu byl, vzhledem k havarijnímu stavu historické výpusti umístìné ve skalní soutìsce, vydán zákaz napuštìní rybníka. Vzhledem ke kritické situaci bylo na jaøe roku 1997 svoláno jednání za úèasti zástupcù Ministerstva životního prostøedí (MŽP), Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR, Okresního úøadu (OkÚ) a obcí, na kterém byl tøeba najít optimální a rychlý zpùsob øešení a na kterém byly navrženy postupy k záchranì jedineèné lokality. Bylo rozhodnuto, že bude zpracována revitalizaèní studie, která bude øešit jak havarijní stav technických objektù, tak postupnou rekonstrukci rybníka. Mìla být také podkladem pro zpracování zámìru revitalizace pro získání prostøedkù na studii a vlastní 12

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 15

realizaci opatøení. V první øadì musely být øešeny majetkoprávní pomìry. Nejdùležitìjším krokem bylo pøevzetí Novozámeckého rybníka a soutìsky s výpustí do správy AOPK ÈR. O kritické situaci na rybníce informovala AOPK ÈR sekretariát Ramsarské úmluvy a požádala ho o pomoc z Fondu malých grantù, zøízeného pro tyto úèely. Vzhledem k významu území a stupni jeho ohrožení bylo uvolnìno obratem 43 tis. SF, tj. ca 900 tis. Kè, jako pomoc v nouzi. Rybáøství Doksy spol. s r. o., úèelovì hospodaøící na obou zmiòovaných rybnících, poskytlo projekt zpracovaný a. s. Vodní díla na rekonstrukci a obnovu funkèních souèástí rybníka (pozdìji byly refundovány náklady). Protože je Novozámecký rybník i významnou kulturní a technickou památkou, bylo tøeba celou rekonstrukci a všechny další zásahy do technických objektù konzultovat s Památkovým ústavem v Ústí nad Labem a referátem kultury OkÚ v Èeské Lípì a postupovat podle jejich pokynù. Souèasnì s technickými zásahy zadala AOPK ÈR skupinám vìdeckých pracovníkù a expertù zpracování inventarizaèních prùzkumù. Cílem bylo získat maximum informací potøebných k rozhodování o budoucím vývoji území a nutných opatøeních tak, aby se podmínky blížily stavu uvádìnému v historických pramenech a aby odpovídaly nárokùm chránìných rostlin a živoèichù. Souèasnì s opravou výpusti a dalších technických objektù probíhaly pøípravné práce na revitalizaci území vèetnì rozdìlení potøebných opatøení a zásahù na etapy. V první etapì byly rekonstruovány technické objekty rybníka. Jednalo se o stavidlovou výpus, která byla obnovena v podobì pøed rokem 1960, dodateènou úpravu podlahy pod èeslovou stìnou, spojenou se sanací havárie èásti opìrné zdi hráze, opravu zøícených zídek lovištì, které jsou technickou památkou, vybudování kádištì a èeslového uzávìru na vtoku stoky do lovištì, prodloužení historické komunikace pøi severní èásti do lovištì, vyèištìní skalní soutìsky a odbahnìní lovištì. První etapa trvala od èervence 1997 do bøezna 1998, kdy byl rybník po roce a pùl opìt napuštìn. Druhá etapa pøedstavuje odbahnìní západní èásti rybníka v rozsahu 7–8 ha mokrou cestou (splavením sedimentu do odkalovacích lagun vybudovaných mimo vlastní rezervaci na objem ca 35 tis. m3 sedimentu) kombinovanou s cestou suchou (rybnièní okrajky). Poèítá s úpravou rybnièní stoky a odebráním èásti písèitého sedimentu uloženého na skalním prahu uvnitø rybníka nad soutokem obou potokù, aby byl rybník lépe slovitelný, a obnovou èeslového uzávìru pod mnichovskou prùrvou. Souèástí této etapy bude i oprava kamenné rovnaniny na návodní stranì hráze, vèetnì likvidace náletových døevin, které ji dále narušují. V dalších etapách se poèítá s odtìžením èásti eutrofních sedimentù na nìkterých dalších místech. Místy budou rákosiny rozèlenìny s cílem zlepšit podmínky pro urèité druhy vodních ptákù. Celkem je naplánováno odtìžení 150–165 tis. m3 sedimentu a vytvoøení dvou ostrùvkù nad soutokem potokù. Po každé etapì bude následovat pøestávka, nutná pro monitoring dopadu provedených opatøení ekosystém, a teprve potom budou projektovì pøipravovány další etapy. Pøedpokládá se, že tato opatøení budou napojena na Program revitalizace øíèních systémù. Další managementová opatøení v rezervaci se provádìjí na základì monitorování zmìn a simulují døívìjší zpùsoby využití okolních pozemkù. Zahrnují seèení luèních porostù, kosení s cílem potlaèit expandující rákos a odstraòování náletových døevin. Tyto zásahy jsou financovány z Programu péèe o krajinu. Po realizaci první etapy (pøi vynuceném dvojím zimování a celoroèním letnìní) byl rybník v bøeznu 1998 napuštìn a uveden do zkušebního provozu. Je využíván k úèelovému extenzivnímu chovu ryb, který zajišuje Rybáøství Doksy. Úèelový zpùsob rybnièního hospodaøení je jedním z výsledkù projektu realizovaného AOPK ÈR z prostøedkù MŽP. Cílem celého projektu, který zaèal v roce 1994, bylo zabránit nežádoucím zmìnám, stabilizovat dochovaný stav a postupnì zlepšovat stav rybnièního ekosystému. Tento projekt pøešel v roce 2000 do zmiòovaného ètyøletého grantového úkolu VaV 640/08/00 „Management rybníkáøského hospodaøení šetrného k pøírodì“. Na základì vyhodnocených poznatkù z inventarizaèních prùzkumù byl zpracován návrh na úpravu plánu péèe o národní pøírodní rezervaci (NPR) a byl pøipraven návrh na její rozšíøení, který 13

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 16

zahrnuje další pøírodovìdnì hodnotné plochy a novì i èást soutìsky, v níž jsou umístìna technická zaøízení sloužící k manipulaci s vodní hladinou. Zjištìné poznatky byly i podkladem pro pøípravu zámìru další revitalizace NPR a byly zapracovány i do zadání pro projektovou dokumentaci druhé etapy revitalizace NPR. Z rozhodnutí MŽP, kterému pøedcházelo nìkolik odborných porad a porada se státní správou a samosprávou v regionu, požádala AOPK ÈR v únoru 2001 o pøevod Máchova jezera ze správy Pozemkového fondu ÈR do pøíslušnosti k hospodaøení s majetkem státu pro AOPK ÈR. Cílem je efektivnìjší využití finanèních prostøedkù vkládaných do všech lokalit, dosáhnout možnosti optimálnì upravit hydrologický režim celé Dokeské soustavy a pøizpùsobit rybníkáøské využití potøebám státní ochrany pøírody zamìøeným mj. na zlepšování jakosti vod, zejména v Máchovì jezeøe. Tomu napomáhají zpùsoby hospodaøení na jednotlivých rybnících naøízené ochranou pøírody. Tím bude zajištìna možnost ovlivnìní vývoje, všech v této oblasti se vyskytujících zvláštì chránìných území, vèetnì pøechodnì chránìných ploch vázaných na vodní prostøedí, které jsou souèasnì ovlivòovány ze strany èlovìka zpùsobem jejich hospodáøského a jiného využití.

Summary Novozámecký rybník fishpond is a part of Doksy pond system, situated near the town of Èeská Lípa. It was filled probably in the second half of the 14th century in a shallow basin made up of Mesozoic sandy sediments. The recent area is about 150 ha. However, still at the beginning of the 19th century water surface was twice so large; accumulation of organic mud and decrease of water level led to the recent stage. Since 18th century the timing of fluctuation of water level has been rather uniform; due to agricultural activities at the adjacent meadows water level decreases of 30 cm in the summer season. The National Nature Reserve was established in 1933. Rather less intensive man activities lasted until 1950s. From 1960s onwards man activities accelerated (fertilizer and calcium application, increase in water level). Nature protection had only a limited impact on management strategies and no funds to manage abandoned meadows. After the fall of Communism in 1989, the land use has changed in favour of strategies reflecting interest of nature protection. Habitat management improving biotopes of threatened plant and animal species is proposed and discussed in detail.

Literatura ANDRESKA J. (1987): Rybníkáøství a jeho tradice. – Státní zemìdìlské nakladatelství, Praha. BALATKA B. (1965): Èeská køídová tabule. – In: DEMEK J., Geomorfologie èeských zemí, Academia, Praha. ÈÍTEK J., KRUPAUER V. & KUBÙ F. (1993): Rybníkáøství. – Informatorium, Praha. MALÝ F. (1970): Z historie Novozámeckého rybníka. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.]

14

Obr. 1. Mapka dnešní podoby Dokeské a Holanské soustavy. Fig. 1. Ponds near the villages of Doksy and Holany (recent stage).

AOPK ÈR 2001 - zpracovala M. Švecová

31.10.2003 13:47

N

Dnešní podoba rybnièních soustav

cela_kniha.qxd Strana 17

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 18

Obr. 2. Letecký snímek Novozámeckého rybníka s vyznaèením hranic NPR, vývoje katastrální výmìry a rozsahù vodních hladin v r. 1938 a 1995. Fig. 2. Aerial photograph of Novozámecký fishpond with boundaries of National Natur Reserve, changes in land register, and water surface in 1938 and 1995.

Strana 19

© AOPK ÈR, © Archiv ÚAGK, © Katastrální úøad v Èeské Lípì, © VTOPÚ Dobruška.

31.10.2003 13:47

Hranice NPR Parcela rybníka Stabilní katastr Vodní hladina 1938 Vodní hladina 1995 Hladina maximálního nadržení

cela_kniha.qxd

NPR Novozámecký rybník 1:25 000

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 20

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 21

Pøíroda, Praha, 20: 17–24, 2002

Paleoekologický prùzkum Novozámeckého rybníka Palaeoecological survey of the Novozámecký fishpond

PETR POKORNÝ Botanický ústav AV ÈR, Úsek ekologie rostlin, Dukelská 145, CZ-379 82 Tøeboò; [email protected] Abstrakt: Orientaèní paleoekologický prùzkum oblasti Novozámeckého rybníka byl proveden za použití ruèní vrtné soupravy s cílem stanovit hlavní rysy vývoje území v nejmladší geologické minulosti. K datování vybraných sedimentù a rekonstrukci vegetace byly použity pylové analýzy. Na místì rybníka, postaveného ve 14. století, se pravdìpodobnì nacházela plochá pánev krytá rozsáhlými plochami rákosových slatiniš a olšin. Nebyly nalezeny žádné stopy pøedpokládané pøítomnosti pøirozeného jezera. Od vrcholného støedovìku prodìlalo území intenzivní geomorfologický vývoj, související pravdìpodobnì s antropogennì uvolnìnými erozními pochody. Studovaná oblast se jeví jako ideální pro budoucí, specificky zamìøený paleoekologický výzkum. Klíèová slova: holocén, kvarterní geologie, pylová analýza, rybnièní sedimenty, vrcholný støedovìk Keywords: fishpond sediments, Holocene, Late Medieval, pollen analysis, quaternary geology, Czech Republic

Úvod Novozámecký rybník leží v ploché sníženinì tektonického pùvodu, jež je souèástí soustavy Èeskolipského zlomového pole. V prostoru mezi Máchovým jezerem a zkoumaným územím má tato sníženina charakter široké písèité nivy vyplnìné plošnì rozsáhlými ložisky slatin, jejichž vznik mùžeme datovat již do doby pozdního glaciálu a staršího holocénu (JANKOVSKÁ 1992). Cílem orientaèního paleoekologického prùzkumu Novozámeckého rybníka a jeho okolí bylo popsat v hrubých rysech charakter nejmladšího geologického vývoje oblasti. Na poèátku zájmu byla totiž domnìnka, že právì pod hladinou Novozámeckého rybníka leží zachován jezerní sediment, který mohl vzniknout na místì dnes již zaniklého pùvodního jezera. Možné pøítomnosti takového pøirozeného jezera by nasvìdèovala poloha rybníka v ploché pánvi pod soutokem Mlýnského a Bobøího potoka (v místì dnešního lovištì), ohranièené pøirozenou pøekážkou z kvádrových pískovcù. Archeologické výzkumy v širším okolí navíc v posledních letech pøinášejí doklady mimoøádnì hustého mezolitického osídlení (SVOBODA et al. 1998, 1999; PEŠA 1999), jež bylo vzhledem k lovecko-sbìraèskému zpùsobu života tehdejších lidí velmi èasto vázáno na pøirozené vodní nádrže.

Metodika Terénní prùzkum oblasti Novozámeckého rybníka za úèelem zhodnocení jejího nejmladšího geologického vývoje probíhal s použitím ruèní vrtné soupravy „ruského typu“ (JOWSEY 1966) o prùmìru odbìrové komory 5 cm. Výsledky stratigrafického prùzkumu na jedenácti odbìrových 17

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 22

stanovištích (jejich lokalizace je znázornìna na obr. 1) byly shrnuty ve formì jednoduchého stratigrafického schématu (obr. 2) jako nárys idealizovaného øezu prostorem dnešního rybníka. S cílem stanovit hrubé maximální stáøí organického sedimentu v prostoru lovištì byla provedena kompletní pylová analýza pøi bázi tohoto sedimentu. Byla rovnìž provedena pylová analýza z rašelinného materiálu odkrytého v jižní èásti rezervace pod 105 cm mocnou vrstvou písèitého náplavu (profil è. 12 na obr. 1). Vzorky na pylovou analýzu byly pøipraveny standardním zpùsobem s použitím acetolyzaèní metody (ERDTMAN 1943). Silikátové èástice byly odstranìny pomocí koncentrované kyseliny fluorovodíkové (HF). Preparáty byly barveny 0,1 % safraninem a montovány do smìsi glycerinu s vodou (1 : 1). Výsledky byly zpracovány v podobì tabulky absolutních a procentických hodnot (tab. 1).

Výsledky a diskuse K otázce existence pùvodního jezera Jak již bylo uvedeno v úvodu, na poèátku výzkumu stála dùvodná domnìnka, že na místì dnešního Novozámeckého rybníka existovalo pøirozené jezero. Stratigrafický prùzkum mìl tuto domnìnku vyvrátit, pøípadnì potvrdit. Pozitivní nález by mìl pøitom dalekosáhlý význam pro více pøírodovìdných oborù (vèetnì archeologie), nebo pøirozená jezera jsou na našem území unikátním jevem a vážou na sebe množství specifických jevù (POKORNÝ 2000). V prùbìhu prùzkumu se skuteènì ukázalo, že v prostoru lovištì rybníka leží pod asi 10 cm mocnou vrstvou èernì zbarveného, zapáchajícího subrecentního sedimentu až 3 metry mocné usazeniny, které mají na první pohled charakter uloženin jezerních. Jednalo se o jemnozrnný sediment zelenohnìdé barvy s vysokým obsahem organických látek typu øasové gyttji, která vzniká pouze na dnech eutrofních vodních nádrží (LANG 1994). Sediment tohoto charakteru se obvykle v umìlých nádržích obhospodaøovaných jako rybníky neuchovává, nebo v nich není dostatek sedimentaèního klidu potøebného k jeho tvorbì a konzervaci: èasté vypouštìní, úpravy dna a donedávna také letnìní pùsobily rozklad a mechanickou destrukci tìchto usazenin. Aby bylo možno uèinit závìry o pùvodu nalezených sedimentù, bylo tøeba pøedevším urèit jejich stáøí. Nejvhodnìjší metodou k tomuto úèelu se ukázala pylová analýza. Pylové spektrum nalezené v nejspodnìjší (tedy nejstarší) vrstvì v hloubce 2,9 m (viz tabulka 1) však jednoznaènì ukazuje na støedovìké stáøí zkoumaného materiálu. Na první pohled je nápadný malý pomìr mezi pylovými hodnotami døevin (AP) a hodnotami bylin (NAP), který v procentickém vyjádøení èiní zhruba 60 : 40, a poukazuje tak na celkovì odlesnìný charakter okolní krajiny. Mezi bylinami jednoznaènì dominují antropogenní indikátory v èele s obilovinami. Nálezy pylových zrn žita (Secale cereale) jsou témìø tak hojné jako nálezy ostatních obilovin (Triticum typ). Pìstování žita pøitom ve støední Evropì doznalo všeobecného rozšíøení až v období vrcholného støedovìku (BEHRE 1992). Z polních plevelù se vyskytují pøedevším Centaurea cyanus a Rumex acetosa typ. Nálezy pylových zrn chrpy modráku (Centaurea cyanus) lze rovnìž využít k datování jinak obtížnì datovatelných vrstev, nebo tento polní plevel se ve vìtší míøe objevuje opìt až v pylových spektrech vrcholnì støedovìkého stáøí (KÜSTER 1985; GREIG 1991; JANKOVSKÁ, ústní sdìlení). Výskyt pylových zrn Plantago lanceolata poukazuje na možnou pøítomnost pastvin v okolí.

18

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 23

Tabulka 1: Výsledky pylové analýzy. Table 1: Resultes of pollen analysis. profil 2 - Novozámecký-støed pylový typ Abies alba Acer Alnus Betula Carpinus betulus Corylus avellana Fagus sylvatica Frangula alnus Fraxinus Picea abies Pinus Quercus Salix Tilia Ulmus Sambucus nigra typ Vitis SUMA AP Artemisia Calluna vulgaris Cannabis/Humulus Centaurea cyanus Centaurea jacea typ Chenopodiaceae Consolida typ Cruciferae Cyperaceae Drosera rotundifolia typ Ericaceae neurèené Galium typ Gramineae Mentha typ Pinguicula Plantago lanceolata Polygonum aviculare Potentilla typ Ranunculus acris typ Rumex acetosa typ Secale cereale Trifolium typ Triticum typ Typha angustifolia typ Typha latifolia typ Umbelliferae Urtica Vicia typ varia SUMA NAP SUMA AP+NAP Lycopodium annotinum Polypodiaceae Sphagnum Gelasinospora mikroskopické uhlíky

profil 12 - Novozámecký- jih

absolutní procentuální zastoupení absolutní procentuální zastoupení poèet nálezù v pylovém spektru poèet nálezù v pylovém spektru 12 1 73 69 29 46 52 7 1 18 214 31 0 6 6 0 0 565 43 64 11 8 1 4 0 4 26 0 38 6 67 1

1,29 0,11 7,87 7,44 3,13 4,96 5,61 0,76 0,11 1,94 23,09 3,34 0,00 0,65 0,65 0,00 0,00 60,95 4,64 6,90 1,19 0,86 0,11 0,43 0,00 0,43 2,80 0,00 4,10 0,65 7,23 0,11

9 2 6 0 3 21 2 26 2 5 0 0 0 13 362 927 1 14 0

0,97 0,22 0,65 0,00 0,32 2,27 0,22 2,80 0,22 0,54 0,00 0,00 0,00 1,40 39,05 100,00

0 1530

24 0 57 81 11 40 44 0 0 21 183 37 3 7 4 1 1 514 32 318 7 7 0 2 1 3 11 1 44 2 34 1 1 7 1 1 1 4 20 0 12 0 1 1 1 1 5 519 1033 3 11 3

2,33 0,00 5,52 7,85 1,07 3,88 4,26 0,00 0,00 2,03 17,73 3,59 0,29 0,68 0,39 0,10 0,10 49,81 3,10 30,81 0,68 0,68 0,00 0,19 0,10 0,29 1,07 0,10 4,26 0,19 3,29 0,10 0,10 0,68 0,10 0,10 0,10 0,39 1,94 0,00 1,16 0,00 0,10 0,10 0,10 0,10 0,48 50,19 100,00

11 3220

19

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 24

Na základì výše uvedených skuteèností mùžeme konstatovat, že sediment typu øasové gyttji vznikl až v dobì existence umìlé vodní nádrže, tj. v období po založení Novozámeckého rybníka ve 14. století. Pøítomnost pùvodního jezera tak zùstává nepotvrzena, nebo v podloží uloženin støedovìkého stáøí leží pouze písèité náplavy soutoku Bobøího a Mlýnského potoka, tedy sediment fluviálního pùvodu. Pøirozená pøekážka v podobì prahu budovaného kvádrovými pískovci zøejmì byla vždy dobøe prùchodná systémem puklin, rozšíøených pozdìji do podoby umìlého kanálu Novozámecké prùrvy. Fakt, že se v lovišti zachovaly mocné sedimenty v relativnì neporušeném stavu, poukazuje na neobvyklé obhospodaøování rybníka: konstrukce hráze zøejmì po dlouhou dobu nedovolovala jeho úplné vypuštìní.

K rekonstrukci minulé vegetace a geomorfologickému vývoji zkoumaného území Pokud nebyla v prostoru dnešního Novozámeckého rybníka prokázána existence pùvodního jezera, jak tedy vypadalo území v dobì pøed jeho založením? Asi nejlepší pøedstavu o jeho pùvodním charakteru nám poskytuje analogie s územím ploché nivy Mlýnského potoka mezi Jestøebím a Starými Splavy. Tato oblast je charakteristická výskytem mocných a plošnì rozsáhlých slatiniš s porosty bažinných olšin a rákosin. Vysoce reliktní charakter zdejších mokøadních biotopù je patrný jak z výsledkù jejich datování (JANKOVSKÁ 1992), tak z výskytu mnoha reliktních druhù, vèetnì endemické tuènice èeské (Pinguicula bohemica). Stratigrafický prùzkum ve východní èásti Novozámeckého rybníka (obr. 2) skuteènì prokázal až 4 metry mocné pokryvy organických sedimentù typu olšové a rákosové slatiny. Oba typy pøitom pøecházejí jeden v druhý, a to jak v plošném smyslu, tak ve vzájemné superpozici, což potvrzuje mimoøádnì dynamický charakter zdejších slatinných mokøadù. Tato dynamika je jednou z hlavních charakteristik slatinných biotopù obecnì a je dùležitou podmínkou k udržování jejich vysoké biodiverzity (SÁDLO 2000; POKORNÝ et al. 2000). Pøirozený vývoj mokøadù v ploché nivì mohl být ještì podpoøen doèasnými událostmi nárùstu vodní hladiny pøehrazením toku naplaveninami, pøípadnì èinností bobrù v prostoru pøirozené hráze v místì dnešního lovištì. Podobný, i když podstatnì markantnìjší a dlouhodobìjší, efekt mìlo založení rybníka Karlem IV. v prùbìhu 14. století. Jeho vznik pøirozenì zpùsobil zvýšení vodní hladiny v okolí, a tím i vìtší lokální rozšíøení mokøadù. Zajímavou sondu do historie bezprostøedního okolí rybníka v období vrcholného støedovìku poskytují výsledky studia vrstvy organického sedimentu nalezeného v kopané sondì v jižní èásti území (profil è. 12; obr. 1). Vrstva rašeliny o mocnosti asi 10 cm zde byla nalezena pohøbená pod 105 centimetry èistého písèitého pøeplavu témìø bílé barvy. Pylová analýza (tab. 1) opìt prokázala vrcholnì støedovìké stáøí studovaného materiálu. Již samotné datování nálezu je velmi zajímavé, nebo poukazuje na znaèné zmìny konfigurace terénu v dobì bezprostøednì následující. Eroznì-sedimentaèní pochody musely být natolik intenzivní, že dokázaly zcela pohøbít dosavadní terén mocnou vrstvou pískového pøeplavu, a to i pøes jeho plochý charakter (souèasný sklon èiní zhruba 1 %). Nejbližší vìtší zdrojová oblast erodovaného materiálu pøitom mohla ležet na svazích, které se zvedají ve vzdálenosti vìtší než 0,5 km jižním smìrem. Døíve bažinatý terén s iniciálními stádii rašeliniš ve výtopì rybníka mohl být bìhem nìkolika pøívalových dešù zcela pohøben a pøemìnìn na písèité plánì vhodné spíše ke kolonizaci pionýrskými porosty vrb (ke které v náznacích dochází i v souèasnosti). Pylová analýza kromì toho, že poukazuje na možné vìtší rozšíøení rašeliništních biotopù v okolí Novozámeckého rybníka ve vrcholném støedovìku, dovoluje uèinit si hrubou pøedstavu o jejich charakteru. Pøímo na stanovištì mùžeme rekonstruovat porosty vøesu s øídce roztroušenými borovicemi, jak ukazuje mimoøádnì vysoké zastoupení vøesu obecného (Calluna vulgaris) v pylovém spektru a výskyt borového døeva spolu s drobnými vìtvièkami Ericaceae (urèeno na 20

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 25

základì xylotomického rozboru) v sedimentu. V takovém prostøedí mohla rùst i vzácná tuènice èeská, alespoò podle nálezu pylového zrna urèeného jako Pinguicula. Pouze na základì morfologie pylového zrna není možné urèit druh, a proto mùže nalezené pylové zrno patøit i jinému druhu tuènice. Rekonstruovaný charakter prostøedí by však dobøe odpovídal dnešnímu výskytu Pinguicula bohemica na vytìženém rašeliništi jihovýchodnì od Jestøebí.

Závìr Výsledky orientaèního paleoekologického prùzkumu oblasti Novozámeckého rybníka sice opravòují k nìkterým dílèím závìrùm, ale je tøeba mít na pamìti, že tato problematika vyžaduje podstatnì komplexnìjší pøístup s vynaložením podstatnì vìtšího množství energie a èasu. Pøesto mùžeme uèinit nìkteré následující závìry: 1) Podle souèasného stavu znalostí nelze potvrdit domnìnku o existenci pùvodního jezera ve zkoumaném území. 2) Pøed založením rybníka mìl zkoumaný prostor charakter ploché, bažinaté pánve s množstvím slatiniš, jejichž zonace se øídila jak vysoce lokálními hydrologickými podmínkami, tak pøirozenou dynamikou, která je slatiništním biotopùm vlastní. 3) Území bylo v nedávné minulosti postiženo dùsledky intenzivního geomorfologického vývoje souvisejícího s lidskou èinností, a to nejen stavbou souèasného rybníka, ale i dùsledky zøejmì antropogennì uvolnìné eroze v okolních pískovcích. 4) Oblast skýtá široké možnosti pro budoucí podrobnìjší paleoekologický výzkum. Dobøe stratifikované rybnièní sedimenty se ukázaly jako vhodné pro podrobné studium období vrcholného støedovìku a novovìku, organické sedimenty slatiniš jako ideální pro studium pøirozené dynamiky eutrofních mokøadù. Podìkování Tento pøíspìvek vznikl z podnìtu Agentury ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky a v rámci výzkumného zámìru Botanického ústavu AV ÈR AVOZ6005908 a za podpory grantového projektu GA ÈR è. 206/00/D073. Za spolupráci pøi práci v terénu dìkuji D. Turoòové a J. Pokornému.

Summary Palaeoecological survey was performed at Novozámecký rybník site, using transect coring. The aim purpose was to reconstruct the Holocene development of the area. Pollen analysis was used for dating purposes and for vegetation reconstruction. Before establishment of the fishpond in the 14th century, the area was covered with large reed fens and alder carrs, which both featured a dynamic vegetation behaviour. No traces of presumed former natural lake were found. Since the Late Medieval period, the area has been affected by pronounced relief, caused probably by anthropogenically controlled erosion. The Novozámecký rybník region seems to be a very suitable locality for future palaeoecological research. Wellstratified fishpond sediments can be used for detailed study of Late Medieval and the Modern periods, the Holocene peat (preserved in the eastern part of the study area) for the study of natural dynamics of eutrophic wetlands.

Literatura BEHRE K. E. (1992): The history of rye cultivation in Europe. – Veget. Hist. Archaeobot. 1: 141–156. ERDTMAN G. (1943): An introduction to pollen analysis. – New York. 21

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 26

GREIG J. (1991): The early history of the cornlower (Centaurea cyanus L.) in the British isles. – In: HAJNALOVÁ E. [ed.], Paleoethnobotany and Archaeology. International Work-Group for Palaeoethnobotany 8th Symposium, 1989. – Acta Interdisciplinaria Archaeologica 7: 308. JANKOVSKÁ V. (1992): Vegetationverhältnisse und die Naturumwelt des Beckens Jestøebská kotlina am Ende des Spätglazials und im Holozän (Doksy-Gebiet). – Folia Geobot. Phytotax. 27: 137–148. JOWSEY P.C. (1966) An improved peat sampler. – New Phytologist 65: 245–248. KÜSTER H. J. (1985): Herkunt und Ausbreitungsgeschichte einiger Secalietea Arten. – Tuexenia 5: 89–98. LANG G. (1994): Quartäre Vegetationsgeschichte Europas. – G. Fischer, Jena. PEŠA V. (1999): Pravìké rituály v Polomených horách. Archeologické výzkumy v okolí Dubé na Èeskolipsku. – Kudìj, èasopis pro kulturní dìjiny 2: 3–10. POKORNÝ P. (2000): Osudy zaniklého jezera. 16 000 let historie v jezerních usazeninách. – Vesmír 79: 209–214. POKORNÝ P., KLIMEŠOVÁ J. & KLIMEŠ L. (2000): Late Holocene history and vegetation dynamics of a floodplain alder carr - a case study from eastern Bohemia, the Czech Republic. – Folia Geobot. Phytotax. 35: 43–58. SÁDLO J. (2000): Pùvod travinné vegetace slatin v Èechách: sukcese kontra cenogeneze. – Preslia 72: 495–506. SVOBODA J., CÍLEK V. & JAROŠOVÁ L. (1998): Zum Mesolithikum in den Sandsteingebieten Nordböhmens. – Archäologisches Korrespondenzblatt 28: 357–372. SVOBODA J., CÍLEK V. & JAROŠOVÁ L. & PEŠA V. (1999): Mezolit z perspektivy regionu: výzkumy v ústí Pekla. – Archeologické rozhledy 51: 243–264.

22

31.10.2003 13:47

Obr. 1. Situaèní mapka s lokalizací jednotlivých profilù (oznaèených èísly) pro stratigrafický pyloanalytický prùzkum. Fig. 1. Map showing the location of individual profiles (marked by numbers) used for stratigraphic and pollen-analytical survey.

N

cela_kniha.qxd Strana 27

2

3

4

5

6

Obr. 2. Orientaèní stratigrafický øez studovaným územím zhotovený na základì zhodnocení jednotlivých profilù (obr. 1) a zachycující vzájemné vztahy holocenních sedimentù. 1- kvádrové pískovce, 2 - subrecentní rybnièní sediment, 3 - subhydrický sediment typu øasové gyttji, 4 - slatina s pøevládajícím podílem makrozbytkù rákosu, 5 - slatina s pøevládajícím podílem makrozbytkù olše lepkavé, 6 - písèité podloží. Fig. 2. Orientation stratigraphic transect through the study area (for its location see Fig.1). 1 - sandstone, 2 - subrecent fishpond sediments, 3 - subhydric sediment of gyttja type, 4 - fen peat with Phragmites macrofossils, 5 - fen peat with Alnus glutinosa macrofossils, 6 - sandy sediments.

1

31.10.2003 13:47

5m

cela_kniha.qxd Strana 28

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 29

Pøíroda, Praha, 20: 25–51, 2002

Vegetace národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník a návrh péèe o chránìné území Vegetation of the Novozámecký rybník National Nature Reserve and the proposal of the management

DANUŠE TUROÒOVÁ1 & PAVEL RYCHTAØÍK2 Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Kališnická 4–6, CZ-130 23 Praha 3; [email protected] 2 Okružní 339, CZ-471 27 Strហpod Ralskem

1

Abstrakt: V letech 1997–1998 byla studována vegetace národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. V rezervaci a na pøilehlých plochách navrhovaných k zaèlenìní do chránìného území bylo zjištìno 26 mokøadních rostlinných spoleèenstev. Nejrozsáhlejší jsou rákosiny a vrbiny, které pøevládly, když se v území pøestalo hospodaøit. Cenné mokøadní louky jsou naopak na ústupu. Maloplošnì jsou rozšíøena slatinná spoleèenstva Caricetum appropinquatae, Crepido-Juncetum acutiflori a Valeriano dioicae-Caricetum davallianae, která patøí mezi bezprostøednì ohrožená a vzácná v celé Èeské republice. Pro management rezervace bylo navrženo na vybraných plochách seèení luèních a rákosových porostù a odstraòování døevin, aby nejcennìjší spoleèenstva zùstala uchována. Pøi prùzkumech bylo zjištìno pøes 30 ohrožených taxonù èeské kvìteny, z kriticky ohrožených Carex dioica, Dryopteris cristata, Eleocharis quinqueflora, Liparis loeselii, Nymphaea candida a Salix repens. V pøíspìvku jsou dále zahrnuty výsledky prùzkumù z let 1999–2002 týkající se zejména rozvoje vodní vegetace po dvojím zimování rybníka a vegetace v novì vyhloubených šesti jezírkách. Klíèová slova: mokøady, mokøadní louky, ohrožená spoleèenstva, severní Èechy, Èeská republika Keywords: wetlands, wet meadows, endangered plant communities, northern Bohemia, Czech Republic Taxonomické pojetí a nomenklatura: NEUHÄSLOVA & KOLBEK 1982 - cévnaté rostliny a mechorosty, MORAVEC et al. 1995 - rostlinná spoleèenstva

Úvod Národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník patøí k našim nejstarším a nejvýznamnìjším chránìných územím. Byla vyhlášena již v r. 1933 zvláštním výnosem ministerstva školství a osvìty jako ornitologická rezervace, hnízdištì vodního ptactva s rákosinami a pøilehlými lukami s rašelinnou kvìtenou. V r. 1992 byla rezervace zapsána do Seznamu mezinárodnì významných mokøadù Ramsarské úmluvy, a byl tak ocenìn i její význam z mezinárodního hlediska.

Pøírodní a vodohospodáøské pomìry Letní výška hladiny Novozámeckého rybníka je 252,65 m n. m., rozloha volné hladiny èiní zhruba 50 ha. Na okolních plochách pøevládají rákosiny a vrbiny. Rybník je velmi mìlký a silnì zabah25

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 30

nìlý. Hloubka vody èiní v prùmìru 1,5 m, pouze u hráze se blíží 2,5 m. V 18. a zaèátkem 19. století mìl rybník mnohem vìtší rozlohu (MALÝ 1970) a podle dobových rytin sahala volná vodní hladina až k Jestøebí. Geologickým podkladem jsou turonské kvádrové pískovce severoèeské køídové tabule, v podloží rybníka jsou holocenní aluviální náplavy. Pøi budování rybníka za Karla IV. bylo využito mìlké pánve a podlouhlého pískovcového výchozu pøi západním okraji rybníka, který tvoøí pøirozenou hráz. Pøi stavbì rybníka byl skalní práh dosypán a v pískovci po levé stranì hráze byl proražen umìlý kanál v šíøce okolo 7 m, kterým odtéká voda z rybníka (MALÝ 1970). Rybník napájí dva pøítoky: Bobøí potok od jihozápadu a Mlýnský potok od jihovýchodu. Ze srovnání leteckých snímkù z let 1938, 1974 a 1995 vyplynulo, že se rozloha volné hladiny rybníka od doby vyhlášení rezervace pøíliš nezmìnila. Nejzarostlejší byl rybník v r. 1974, nejvìtší plocha volné vodní hladiny byla patrná na leteckém snímku z r. 1995. Od r. 1938 se velmi výraznì zmìnilo zastoupení hlavních mokøadních spoleèenstev (TUROÒOVÁ 1999). Došlo k redukci mokøadních luk i pastvin a naopak k rozšíøení vrbin a rákosin, což je dùsledek postupného opouštìní døíve obhospodaøovaných ploch. Pozvolným zvyšováním hladiny rybníka z dùvodù rybáøského hospodaøení se zvyšovala i hladina podzemní vody na okolních loukách a docházelo k jejich silnému zamokøení. V posledních letech se hladina vody zvýšila natolik, že i rákosiny a vrbiny v blízkosti rybníka zaèaly na velkých plochách odumírat. Zanášením nepøíliš èetných odvodòovacích kanálù i Mlýnského potoka došlo k výraznému zamokøení i ve východní èásti rezervace, kde se døíve vliv vodní hladiny rybníka viditelnì neuplatòoval. Rybník zùstal po výlovu na podzim roku 1996 vypuštìn z dùvodù havarijního stavu výpusti. V roce 1997 byla ze státních prostøedkù a z fondu Ramsarské úmluvy postavena døevìná replika pùvodní výpusti a bylo obnoveno lovištì. Na jaøe roku 1998 byl rybník napuštìn, na podzim sloven a v zimì opìt ponechán bez vody, nebo bylo tøeba provést další stavební úpravy (rekonstrukce rybáøské bašty, zpevnìní dna pøed výpustí). V roce 1998 se vodní vegetace rybníka vyvinula jen ve velmi omezené míøe, v letech 1999 a 2000 byl rybník vypouštìn jen na krátkou dobu výlovu a vodní spoleèenstva pomìrnì rychle regenerovala. V nejbližších letech se plánuje èásteèné odbahnìní rybníka, nebo vrstva bahna pokrývající dno rybníka je prùmìrnì jeden metr mocná. Odbahnìní by mìlo probíhat v nìkolika etapách, aby byly omezeny negativní vlivy zpùsobené tímto zásahem.

Metodika Prùzkumy vegetace probìhly v letech 1997–1998. Spoleèenstva vodní hladiny nebyla v roce 1997 studována, nebo rybník byl ve vegetaèní sezónì vypuštìn. V roce 1998 byly zaznamenány pouze výskyty jednotlivých vodních rostlin. Dodateènì byly do pøíspìvku zahrnuty výsledky výzkumù z let 1999–2000 týkající se zejména regenerace vodních spoleèenstev. Ve fytocenologických snímcích byla pro odhad poèetnosti a pokryvnosti použita sedmièlenná Braun-Blanquetova kombinovaná stupnice. Údaje o míøe ohrožení jednotlivých rostlinných spoleèenstev v Èeské republice byly pøejaty z tzv. èerveného seznamu (MORAVEC et al. 1995) Maloplošnì rozšíøené suché louky a kulturní lesy pøi okraji rezervace nebyly blíže studovány. Pøi prùzkumech a posuzování zmìn vegetace byly používány letecké snímky zapùjèené Vojenským topografickým ústavem v Dobrušce. Vegetaèní mapa vznikla za použití leteckého snímku z roku 1995 a následným upøesnìním hranic spoleèenstev v terénu v letech 1997–1999. Protože vegetace Novozámeckého rybníka pøedstavuje mozaiku spoleèenstev a jejich pøechodù, byla nutná øada generalizací. Obtíže vznikaly zvláštì pøi mapování rákosin a vrbin. Oba typy vegetace se na mnoha místech prolínají, nebo na jedné stranì zmlazující vrby èasto pøerùstají 26

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 31

rákosiny a na druhé stranì je rákos pøítomen v podrostu starších a rozvolnìných vrbin. Tyto podrobnosti nebylo možno na vegetaèní mapì zachytit. Pro snadnìjší orientaci byly nìkterým koseným enklávám pøiøazena jména, která nejsou uvedena v topografických mapách: Motýlová louka, Krédlova louka, Grulichova louka, Petrova louka, Sochorova louka, louka u Støeleckého ostrova a Vávrova louka (viz mapa è. 1). Za urèení mechorostù autoøi dìkují dr. L. Rektorisovi z Botanického ústavu AV ÈR Tøeboò, dr. L. Nìmcové z Okresního muzea Litomìøice a Mgr. R. Pohlové z Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha. Podìkování patøí také J. Danihelkovi ze Správy CHKO Pálava v Mikulovì za dùkladnou revizi textu a cenné pøipomínky.

Pøehled rostlinných spoleèenstev Spoleèenstva vodních rostlin Utricularietum australis TH. MÜLER et GÖRS 1960 Hydrocharitetum morsus-ranae VAN LANGENDONCK 1935 Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 Ceratophylletum demersi HILD 1956 Myriophyllo-Nupharetum KOCH1926 Spoleèenstva umìlých tùnìk Eleocharitetum palustris UBRISZY 1948 Ranunculo flammulae-Juncetum bulbosi OBERDORFER 1957 Spoleèenstvo obnažovaných pùd stojatých vod Rumicetum maritimi SISSINGH in WESTHOFF et al. 1946 Spoleèenstva rákosin Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 Glycerietum maximae HUECK 1931 Typhetum latifoliae LANG 1973 Acoretum calami EGGLER 1933 Spoleèenstva vysokých ostøic Caricetum appropinquatae ASZÓD 1936 Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 Caricetum distichae JONAS 1933 Caricetum acutiformis EGLER 1933 Spoleèenstvo prameniš Cardamino-Beruletum erecti TUROÒOVÁ 1985 Spoleèenstvo pøechodových rašeliniš Porosty sv. Rhynchosporion albae KOCH 1926 Spoleèenstva mokøadních luk Mokøadní louky sv. Caricion fuscae KOCH 1926 Caricetum goodenowii J. BRAUN 1915 Mokøadní louky sv. Calthion TÜXEN 1937 Crepido-Juncetum acutiflori OBERDORFER 1957 Lysimachio vulgaris-Filipenduletum BALÁTOVÁ-TULÁÈKOVÁ 1978 Mokøadní louky sv. Caricion davallianae KLIKA 1934 Valeriano dioicae-Caricetum davallianae (KUHN 1937) MORAVEC in MORAVEC et RYBNÍÈKOVÁ 1964 Mokøadní louky sv. Molinion KOCH 1926 Molinietum caerulae KOCH 1926 Louky vlhkých a sušších stanoviš Mokøadní vrbiny Salicetum pentandro-cinereae PASSARGE 1961 Bažinné olšiny Carici elongatae-Alnetum SCHWICKERATH 1933 Carici acutiformis-Alnetum SCAMONI 1935

27

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 32

Charakteristika rostlinných spoleèenstev Spoleèenstva vodních rostlin Na podzim roku 1996 byl Novozámecký rybník vypuštìn, do té doby na vodní hladinì pøevládaly stulíky s roztroušenými lekníny. Po dvojím zimování rybníka na suchu byla kvìtena znaènì ochuzena, ve sporé flóøe pøevládal koncem vegetaèní sezóny 1998 opìt stulík žlutý (Nuphar lutea). Kriticky ohrožený leknín bìlostný (Nymphaea candida) byl v r. 1998 nalezen na jediném místì u rybáøské bašty. V roce 1999 se již leknín vyskytoval v nìkolika jedincích pøi bøehu východnì od rybáøské bašty a roztroušenì pøi severním bøehu pøevážnì ve spoleèenstvu Potametum obtusifolii. V roce 1998 byla zjištìna pouze dvì vodní spoleèenstva - Utricularietum australis a Hydrocharitetum morsus-ranae. V roce 1999 na rybníku pøevládala spoleèenstva Potametum obtusifolii a Ceratophylletum demersi. V roce 2000 už tvoøily lekníny a stulíky souvislejší porosty, které byly klasifikovány jako ochuzená varianta asociace Myriophyllo-Nupharetum. V r. 2000 byla prùhlednost vody velmi malá a nebylo možno zjistit kvantitativní zmìny ve spoleèenstvech nalezených v roce 1999. Dominantní druhy Potamogeton obtusifolius a Ceratophyllum demersum však byly zjištìny na více místech, takže lze pøedpokládat, že obì spoleèenstva zùstala zachována. Utricularietum australis V mìlkých zátoèinách v rozšíøeném ústí Bobøího potoka do rybníka bylo v roce 1998 pozorováno mezotrofní spoleèenstvo s dominantním druhem Utricularia australis. Fytocenózy byly tvoøeny jen dvìma druhy, nebo vodní kvìtena byla po dvojím vypuštìní a vymrznutí rybníka velmi chudá. Pokryvnost spoleèenstva byla velká a zmenšovala se smìrem k otevøené vodní hladinì.

Fytocenologický snímek 34. Pravý bøeh rozšíøeného ústí Bobøího potoka; 13. 9. 1998, 4 m2, hloubka vody 0,6 m, pokryvnost E1 70 %. Utricularia australis 4, Lemna minor 1, Carex pseudocyperus +, Solanum dulcamara r.

V Èeské republice je tato asociace dostateènì hojná, ale mírnì ustupuje.

Hydrocharitetum morsus-ranae V malé lagunì ve východní èásti rybníka se v roce 1998 maloplošnì vyskytovalo spoleèenstvo se dvìma dominantními druhy, plovoucí Hydrocharis morsus-ranae a ponoøenou Utricularia australis. Spoleèenstvo dostupovalo až do hloubky okolo 0,5 m, smìrem k bøehùm porùstalo bahnitý substrát, mírnì pøeplavený vodou. Fytocenózy nebyly tolik zasaženy vypuštìním rybníka, nebo pravdìpodobnì pøežily na vlhkém bahnì zásobeném podzemní vodou a prùsaky Mlýnského potoka.

Fytocenologický snímek 33. Východní konec rybníka, severnì od pøítoku Mlýnského potoka; 13. 9. 1998, 8 m2, hloubka vody 0,1–0,3 m, pokryvnost E1 100 %. Hydrocharis morsus-ranae 5, Utricularia australis 5, Calla palustris 1, Lemna minor 1, Bidens cernua +, Ceratophyllum demersum +, Lemna trisulca +, Lycopus europaeus r.

V Èeské republice je asociace dostateènì hojná, ale ustupuje v dùsledku lidské èinnosti. Ve východní èásti Novozámeckého rybníka s nepøístupnými bøehy se nepøedpokládají žádné zásahy, které by existenci tohoto spoleèenstva mohly ohrozit.

Potametum obtusifolii Spoleèenstvo bylo zjištìno v roce 1999 na znaèné ploše. Osídlilo pøíbøežní zónu rybníka za èelem rákosinových porostù s hloubkou vody zpravidla od 0,5 do 1 m. V porostech dominantního rdestu se bìžnì vyskytoval druh Ceratophyllum demersum, vzácnìji Myriophyllum verticillatum, Najas marina a Nymphaea candida. Rychlý rozvoj spoleèenstva v roce 1999 byl zøejmì možný díky velmi nízké obsádce ryb, nebo nebylo narušováno rytím ryb ve dnì a voda byla prùhledná do znaèné hloubky.

Fytocenologický snímek 37. Zátoka východnì od ústí Bobøího potoka; 5. 9. 1999, 25 m2, hloubka vody 0,6–0,7 m, pokryvnost E1 100 %.

28

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 33

Potamogeton obtusifolius 5, Najas marina 2, Ceratophyllum demersum +, Lemna trisulca +, Utricularia australis +, Potamogeton lucens r.

V Èeské republice je asociace dostateènì hojná, ale ustupuje v dùsledku lidské èinnosti. Potamogeton obtusifolius je v Èeské republice ohrožený druh.

Ceratophylletum demersi Spoleèenstvo osídlilo v roce 1999 znaènou èást plochy rybníka, optimum výskytu mìlo v hloubkách okolo 1 m. Øídké až velmi husté porosty tvoøil v pøevážné míøe pouze dominantní druh nebo do porostù zasahovaly druhy z kontaktního spoleèenstva, zejména Potamogeton obtusifolius, vzácnì i další makrofyta.

Fytocenologický snímek 38. Zátoka východnì od ústí Bobøího potoka; 5. 9. 1999, 25 m2, hloubka vody 1,3 m, pokryvnost E1 90 %. Ceratophyllum demersum 5, Potamogeton obtusifolius 1, Lemna minor +.

Asociace není ohrožena lidskou èinností a v celém státì je dostateènì hojná. Vyskytuje se i ve znaènì eutrofních vodách.

Myriophyllo-Nupharetum Zatím neúplnì vyvinutá asociace byla zjištìna v roce 2000 (tøetí vegetaèní sezónu po napuštìní rybníka) v jeho západní èásti, zejména na mìlèí vodì (0,1–1 m). Natantní složka spoleèenstva byla dobøe rozvinuta, dominantními druhy byly Nuphar lutea a Nymphaea candida, jen vzácnì je doprovázel Potamogeton natans. Submerzní složka zatím víceménì chybìla, zvláštì v hustìjších porostech. Snížená prùhlednost vody (okolo 0,4 m) omezila možnost zjišování kvalitativního i kvantitativního zastoupení ponoøených rostlin. Bìžnými metodami (kotvièkou, hrábìmi) byl prokázán jen náhodný výskyt submerzních rostlin: velmi ojedinìle byly zjištìny druhy Potamogeton obtusifolius a Ceratophyllum demersum zasahující z jiných spoleèenstev. Spoleèenstvo tvoøilo maloplošné ostrùvky na volné vodní hladinì, smìrem k východní èásti rybníka se však èasto vyskytovaly jen jednotlivé rostliny stulíku a leknínu. Fytocenologický snímek 39. Hladina rybníka asi 20 m od hráze a severního bøehu; 23. 9. 2000, 100 m2, hloubka vody 0,5 m, pokryvnost E1 35 % . Nuphar lutea 3, Nymphaea candida 1, Potamogeton natans +. Fytocenologický snímek 40. Hladina rybníka asi 50 m východnì od rybáøské bašty; 23. 9. 2000, 64 m2, hloubka vody 0,5–1 m, pokryvnost E1 80 %. Nuphar lutea 4, Nymphaea candida 2.

Spoleèenstva umìle vyhloubených tùnìk

Koncem roku 1999 bylo na Motýlové louce vyhloubeno šest menších tùnìk pro zvýšení diverzity vodní vegetace i živoèichù vázaných na vodní biotopy. Ve vegetaèní sezónì roce 2000 osídlil tùòky znaèný poèet vodních a bažinných rostlin, i když jejich pokryvnost byla ke konci sezóny pomìrnì malá. Do dvou nejsevernìjších tùnìk byly v kvìtnu 2000 vysazeny tøi rostliny druhu Nymphaea candida z Máchova jezera (do písku na dnì byly pøichyceny drátem). Rostliny kvetly a vytváøely nové listy až do konce sezóny. I když je pøedèasné tùòky hodnotit, rychlé osídlení rostlinnými i živoèišnými druhy, z nichž nìkteré nebyly z území rezervace uvádìny, ukazuje, že vyhloubení tùnìk bylo rezervaci prospìšné. Eleocharitetum palustris Spoleèenstvo se vyvinulo pøi západním, mìlkém okraji podlouhlé tùòky situované vpravo pøi vjezdu na Motýlovou louku. Pokrývalo pouze nìkolik m2 v hloubce zhruba do 40 cm. Jednotlivé rostliny druhu Eleocharis palustris zasahovaly ojedinìle i do vìtší hloubky a také lemovaly bøehy jezírka. Výška porostu byla okolo 50 cm. Vzácnì a s malou pokryvností doprovázely spoleèenstvo další vodní a mokøadní druhy. V ostatních tùòkách (1, 3, 4 a 6) se druh Eleocharis palustris vyskytoval také, ale spíše roztroušenì.

Fytocenologický snímek 47. Tùòka è. 5 u vjezdu na Motýlovou louku; 14. 10. 2000, 3 m2, hloubka vody 0,4 m, pokryvnost E1 30 %. Eleocharis palustris 3, Juncus bulbosus +, Ranunculus flammula +, Veronica scutellata +, Utricularia australis r.

29

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 34

Ranunculo flammulae-Juncetum bulbosi Spoleèenstvo bylo zaznamenáno ve dvou tùòkách, a to na jižním okraji Motýlové louky (tùòka 3) a pøi vjezdu na Motýlovou louku (tùòka 5). V tùòce 3 bylo spoleèenstvo vyvinuto zhruba v pruhu 1,5 m od bøehu a tvoøily je pøedevším ponoøené, v písku koøenující rostliny s dlouhými niovitými listy, ostrùvkovitì se vytvoøily chomáèe vznášejících se lodyžek mechu Drepanocladus aduncus. V mìlèí tùòce 5 se spoleèenstvo vyvinulo v její støední èásti, pøevládala zde však forma sítiny se vznášejícími se dlouhými lodyhami, které pokrývaly hladinu. Ranunculus flammula i doprovodné druhy mìly malou pokryvnost. Rozvoj tohoto spoleèenstva nastal v roce 2000 v mìlkých depresích zaplnìných vodou o hloubce do 10 cm, které vznikly po odstranìní starších vrbových porostù. Spoleèenstvo tvoøily pøedevším charakteristické druhy Juncus bulbosus a Ranunculus flammula, oba s pomìrnì velkou pokryvností. Fytocenologický snímek 48. Tùòka 5 u vjezdu na Motýlovou louku; 14. 10. 2000, 10 m2, pokryvnost E1 30 %. Juncus bulbosus 3, Equisetum fluviatile +, Glyceria fluitans +, Ranunculus flammula +, Typha angustifolia +, Veronica scutellata +, Utricularia australis r, (Peplis portula r).

Spoleèenstvo obnažovaných pùd stojatých vod Rumicetum maritimi Ve vegetaèní sezonì roku 1997 se na obnaženém dnì rybníka vytvoøilo spoleèenstvo s dominantním druhem Ranunculus sceleratus. Porosty se nejdøíve rozvinuly na vlhèích místech podél koryt obou pøítokù nebo v mìlkých sníženinách, potom postupnì osídlily témìø celou plochu dna. Spoleèenstvo bylo pomìrnì chudé, poèet druhù zpravidla nepøesáhl desítku. Následující snímek je z níže položené, v rákosinách uzavøené enklávy, která byla pøi normálním stavu vody v rybníce pod vodou, ale bez vegetace. Na obnaženém bahnitém dnì se Rumicetum maritimi rychle vytvoøilo. Fytocenologický snímek 7. Enkláva v rákosinách na jihozápadním bøehu rybníka; 20. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 55 %. Rumex maritimus 3, Ranunculus sceleratus 2, Carex pseudocyperus juv. 1, Polygonum amphibium +, Chamomilla suaveolens r.

Pouze ve východní èásti rybníka jižnì od meandrujícího toku Mlýnského potoka bylo druhové složení fytocenóz pestøejší. Na obnažených dnech byly zjištìny Eleocharis ovata, Cyperus fuscus, Sagina procumbens, Carex bohemica, Veronica anagallis-aquatica, Gnaphalium uliginosum a Potentila norvegica. Pokryvnost kolísala v závislosti na vlhkostních pomìrech od velmi malé v sušších èástech až po velkou na plochách zamokøenìjších. Výška porostu zpravidla nepøesahovala 0,75 metru. Fytocenologický snímek 1. Obnažené dno ve východní èásti rybníka, jižnì od koryta Mlýnského potoka; 15. 6. 1997, 50 m2, pokryvnost E1 80 %. Rumex maritimus 4, Ranunculus sceleratus 3, Carex pseudocyperus juv. 2, Rorippa palustris 1, Cyperus fuscus +, Eleocharis ovata +, Epilobium ciliatum +, Glyceria maxima +, Oenanthe aquatica +, Rumex hydrolapathum +, Lycopus europaeus r.

V druhé polovinì roku tato asociace pøerostla na mnoha místech orobincem, který dosahoval pøes 2 m výšky a potlaèil pùvodní porost (viz Typhetum latifoliae). V Èeské republice není asociace ohrožena lidskou èinností a je dostateènì hojná. Ponechávat rybník jednou za 5–10 let na nižší vodì pro zvýšení druhové diverzity a rozvoj spoleèenstev obnažovaných den je možná pøíliš riskantní pro podmáèené louky v blízkosti rybníka i ohrožené mokøadní druhy, které se zde nalézají. Vypuštìní rybníka bylo asi jednou z pøíèin toho, že pozdìji nebyl ovìøen výskyt rašelinných druhù Liparis loeselii a Drosera rotundifolia na louce u Støeleckého ostrova, která je pøímo ovlivnìna výškou hladiny rybníka.

30

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 35

Spoleèenstva rákosin Phragmitetum communis Phragmitetum communis je v souèasné dobì nejrozsáhlejší asociací Novozámeckého rybníka. Pøevážnou vìtšinu plochy tvoøí témìø monospecifické, husté porosty rákosu s množstvím staøiny, ve kterých se tìžko mohou uplatnit další druhy. Èelní porosty tìchto rákosin odumírají a jsou zvláštì pøi pravé stranì ústí Bobøího potoka do rybníka rozrušeny do mozaikovitì rozložených ostrùvkù o prùmìru okolo 1 metru. Ty jsou na exponovaných místech mnohdy odtrženy od substrátu. I na dalších plochách, zejména pøi okrajích uzavøených vodních enkláv v rákosinách, jsou rozsáhlá pole odumøelého rákosu s dosud kompaktním koøenovým systémem a zbytky stébel vyènívajícími asi 10 cm nad povrch organického substrátu. Velmi rozsáhlé plochy zcela odumøelého rákosu byly zaznamenány východnì od ústí Bobøího potoka do rybníka a vìtší plocha byla též v severozápadní èásti rybníka, kde byl døíve ostrov rákosu ve vìtší hloubce spolu s vodními druhy, jak bylo patrné z leteckých snímkù. Ke znaènému ústupu rákosu na místech s nejvìtší hloubkou vody došlo zvyšováním vodní hladiny rybníka v posledních dvou desetiletích. Typický druhovì chudý porost rákosu na Novozámeckém rybníce zachycuje následující snímek.

Fytocenologický snímek 15. Rákosiny u severovýchodního bøehu rybníka; 5. 7. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 60 % Phragmites australis 4, Galium palustre +, Peucedanum palustre +.

Poblíž místa zápisu fytocenologického snímku 15 se nacházejí porosty rákosu, které byly seèeny v zimì pro užitkové úèely. Rákos má velkou pokryvnost, poèet doprovodných druhù je malý. Horizontální i vertikální struktura spoleèenstva je dosti homogenní, stébla jsou skoro stejnì vysoká. Druhovì bohatší je rákosina, do níž jsou vtroušeny vrby, pøedevším Salix cinerea. Na okrajích vrbových polykormonù se vyskytují nìkteré chránìné a ohrožené druhy, napø. Calla palustris, Comarum palustre, Thelypteris palustris a Naumburgia thyrsiflora. Severnì od Støeleckého ostrova a jihovýchodnì od hotelu Pošta byly zjištìny rákosiny s bohatým mechovým patrem, v nìmž pøevládají rašeliníky. Tyto rašelinné rákosiny jsou druhovì pestré, v bylinném patøe doprovázené druhy olšin, mokøadních luk a rašeliniš. Svým složením jsou blízké rákosinám z Hamerského rybníka, které byly provizornì popsány jako subasociace Phragmitetum communis sphagnetosum fimbriati (TUROÒOVÁ 1985).

Fytocenologický snímek 41. Rákosiny severnì od Støeleckého ostrova; 28. 9. 1999, 100 m2, pokryvnost E0 100 %, E1 50 %, E2 5 %. E2: Salix repens 1, Salix cinerea +, Salix pentandra r. E1: Phragmites australis 3, Calamagrostis canescens 2, Galium palustre 1, Lysimachia vulgaris 1, Salix repens juv. 1, Viola palustris 1, Comarum palustre +, Naumburgia thyrsiflora +, Betula pendula r, Carex gracilis r, Epilobium palustre r, Salix cinerea juv. r, (Hydrocotyle vulgaris +, Peucedanum palustre +). E0: Sphagnum teres 5, Calliergon stramineum +.

V rašelinných rákosinách a v øídké rašelinné bøezinì s podrostem rákosu jihovýchodnì od hotelu Pošta roste kriticky ohrožený druh Dryopteris cristata, který zde našel v r. 1996 J. Sádlo (SÁDLO 1998). Pøestože byl rybník vypuštìn, zùstaly tyto rákosiny znaènì zamokøelé, s podzemní vodou pøi povrchu pùdy a šlenky vyplnìnými vodou. Navzdory tomu byla rákosová stébla v r. 1997 ve srovnání se stébly z pøedchozích let nižší a øidší. Vitalita rákosu zøejmì utrpìla vypuštìním rybníka. V místì nejèetnìjšího výskytu druhu Dryopteris cristata byl rákos pomìrnì øídký, ale s velkým množstvím nìkolikaleté staøiny zcela kryjící pùdu, takže ostatní druhy se uplatòovaly jen s malou pokryvností a mechové patro chybìlo úplnì. Porost charakterizuje následující snímek.

Fytocenologický snímek 10. Øídká rákosina na západním pobøeží rybníka; 19. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 20 %. Dryopteris cristata 2, Phragmites australis 2, Acorus calamus 1, Frangula alnus juv. +, Solanum dulcamara +, Cirsium palustre r, Lysimachia vulgaris r.

Za rašelinnými rákosinami se vyvinula øídká rašelinná bøezina s pøímìsí vrb, v podrostu pøevládal rákos a též se zde vyskytoval druh Dryopteris cristata. 31

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 36

Fytocenologický snímek 9. Rašelinná bøezina s rákosem na západním pobøeží rybníka; 19. 6. 1997, 50 m2, pokryvnost E3 10 %, E2 30 %, E1 20 %, E0 95 %. E3: Betula pendula 2. E2: Salix cinerea 2, Alnus glutinosa 1, Frangula alnus 1. E1: Phragmites australis 2, Dryopteris carthusiana 1, Rumex aquaticus 1, Carex canescens +, C. elongata +, C. pseudocyperus +, Cirsium palustre +, Dryopteris cristata +, Galium palustre +, Lycopus europaeus +, Lysimachia vulgaris +, Naumburgia thyrsiflora +, Peucedanum palustre +, Viola palustris +, Athyrium filixfemina r, Frangula alnus juv. r, Humulus lupulus r, Lythrum salicaria r. E0: Sphagnum fimbriatum 5, Sphagnum fallax 1, Sphagnum palustre 1.

Øídké rákosiny s pøechodem do rašeliniš s rašelinnými druhy Drosera rotundifolia, Vaccinium oxyccocos a Rhynchospora alba, které popisuje Deyl (DEYL 1953), byly zjištìny pouze východnì od 4. vodojemu (bez druhu Rhynchospora alba). Obyvatelé Jestøebí si však pamatují, že se rosnatka sbírala ještì v osmdesátých letech napø. za fotbalovým høištìm. V tìchto místech jsou dnes fytocenózy s ostøicemi, zábìlníkem, rákosem a dalšími druhy, které mají vazbu na svaz Caricion fuscae, rosnatka však nebyla nalezena. Pøíèinou ústupu bylo nejspíše šíøení rákosu poté, co se tìchto místech pøestalo hospodaøit. Rákosiny s podrostem druhu Menyanthes trifoliata, které Deyl (DEYL 1954) zaznamenal na velkých plochách hlavnì ve støední èásti rybníka, byly pozorovány jižnì od Støeleckého ostrova (K. Kubát, ústní sdìlení). Jejich pøesný rozsah však nelze stanovit pro nepøístupnost terénu. Deyl (DEYL 1954) dále uvádí, že toto spoleèenstvo vyhledává domácí obyvatelstvo, porosty jsou z velké èásti v létì poseèeny, rákos vybírán a odhazován na hromady, kdežto vachta sbírána a prodávána jako droga. Vachta je na rybníku dodnes obèas sbírána, ale spíše u Jestøebí ve spoleèenstvu Caricetum appropinquatae. Další typ fytocenóz - rákos na hlubší vodì s leknínem nebyl zjištìn, nebo vlivem zvýšení hladiny rybníka rákos ustoupil. Okraj rákosin je zpravidla velmi ostrý a kompaktní, rákosiny nemají oddenky s jednotlivými stébly. Také leknín zatím není pøíliš hojný. Pøi pravém i levém bøehu Bobøího potoka jsou rozsáhlé monocenózy rákosu, jehož prýty dosahují výšky až 3 m. Na rozvolnìnìjších místech narušovaných zvìøí nebo labutìmi se øídce vyskytuje Solanum dulcamara, Urtica dioica a Ranunculus sceleratus. Další druhy zde rostou jen velmi vzácnì.

Fytocenologický snímek 8. Rákosiny západnì od ústí Bobøího potoka do rybníka; 19. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 70 %. Phragmites australis 4, Ranunculus sceleratus +.

Na pøechodu rákosin a bývalých luk jsou porosty druhovì pestøejší, obohacené o luèní druhy. Hladina podzemní vody je zpravidla blízko pod povrchem pùdy.

Fytocenologický snímek 18. Rákosina severovýchodnì od zøíceniny v Jestøebí; 9. 7. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 90 %. Phragmites australis 5, Filipendula ulmaria 2, Calamagrostis canescens 1, Carex acutiformis +, Glyceria maxima +, Lysimachia vulgaris +, Peucedanum palustre +, Urtica dioica +, Equisetum fluviatile r.

Asociace Phragmitetum communis je v Èerveném seznamu spoleèenstev hodnocena jako ustupující v dùsledku lidské èinnosti, zatím však dostateènì hojná. Rákosiny patøí k plošnì nejrozsáhlejším spoleèenstvùm Novozámeckého rybníka. Druhovì chudé porosty nepatøí z fytocenologického hlediska k nejcennìjším, zajímavìjší jsou pøechodové zóny do ostatních spoleèenstev a velmi pozoruhodné jsou druhovì bohaté rašelinné rákosiny, zejména ty, v nichž roste kriticky ohrožený druh Dryopteris cristata. Glycerietum maximae Spoleèenstvo indikující stanovištì dobøe zásobené živinami lemuje bøehy Bobøího i Mlýnského potoka, který je jím z vìtší èásti úplnì uzavøen. Vyplòuje také bývalý, dnes zarostlý, odvodòovací kanál ve východní èásti rezervace. Nejrozsáhlejší fytocenózy jsou pøi ústí Bobøího potoka do rybníka. Porosty zblochanu vodního jsou husté a druhovì chudé, nebo jeho kompaktní koøenový 32

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 37

systém neumožòuje rozvoj dalších druhù. V klidnìjších vodách pøi ústí potokù nebo v porostech, které uzavírají Mlýnský potok, je mezi listy zblochanu hladina pokryta okøehkem. V porostech doprovázejících Mlýnský potok nebyl patrný výrazný pokles hladiny potoka po vypuštìní rybníka a vlhkostní pomìry ve spoleèenstvu se proto nezmìnily; naopak u Bobøího potoka pøi vypuštìní rybníka voda poklesla a zblochan se rozšíøil i na obnažený bahnitý substrát. V roce 1999 byly pozorovány utržené plovoucí ostrùvky zblochanu pøi výpusti rybníka; pravdìpodobnì to byl dùsledek opìtovného napuštìní rybníka nebo vyšších prùtokù. Plovoucí ostrùvky, trvale zachycené na odumøelých ležících vrbách, a porosty lemující menší zátoky byly pozorovány pøi ústí Mlýnského potoka do rybníka. Hloubka vody v porostech dosahuje v nejhlubších místech pøes 1,5 m. Smìrem od vodní hladiny spoleèenstvo vyznívá. Nejménì zamokøené fytocenózy mají hladinu podzemní vody pøi povrchu pùdy nebo tìsnì pod povrchem. Mlýnský potok je ve støední èásti zanesen napadanými stromy, které omezují volný prùtok vody. Podél odumøelých stromù se rozšiøuje Glyceria maxima a na nìkterých místech pokrývá celé koryto. Smìrem k rybníku je pak koryto Mlýnského potoka zblochanem zcela uzavøeno. Kdysi se zblochan odstraòoval z koryta ruènì odøezáváním kosou bez kosištì (ústní sdìlení pamìtníka). Pro zlepšení prùtoènosti by bylo žádoucí koryto opìt proèistit a odstranit pøebyteènou vegetaci a spadané stromy. Potok podtéká vegetací a našel si novou cestu do rybníka jižnì od výtoku pùvodní stoky, jak bylo zjištìno v dobì, kdy byl rybník vypuštìn.

Fytocenologický snímek 24. Levý bøeh Mlýnského potoka; 9. 7. 1997, 15 × 1,5 m, hloubka vody 0,1–0,7 m, pokryvnost E1 100 %. Glyceria maxima 5, Lemna minor 2, Equisetum palustre +, Polygonum hydropiper +, Bidens frondosa r, Urtica dioica r. Fytocenologický snímek 42. Poblíž ústí Mlýnského potoka do rybníka; 5. 9. 1999, 25 m2, hloubka 1,3 m, pokryvnost E1 95 %. Glyceria maxima 5, Calla palustris 1, Hydrocharis morsus-ranae 1, Lemna minor 1, L. trisulca 1, Ceratophyllum demersum +, Najas marina +, Rumex hydrolapathum +, Utricularia australis +, Cicuta virosa r. Fytocenologický snímek 35. Poblíž ústí Bobøího potoka do rybníka, 13. 9. 1998, 25 m2, hloubka vody 1 m, pokryvnost E1 100 %. Glyceria maxima 5, Lemna minor +.

Asociace indikuje stanovištì bohatá na živiny. V rezervaci není ohrožena a je hojná i v celé Èeské republice.

Typhetum latifoliae Porost s dominantním orobincem vznikl na obnaženém dnì rybníka v druhé polovinì roku 1997 a potlaèil døíve vyvinuté Rumicetum maritimi. Pøevládající vitální orobinec byl na nìkterých místech doprovázen rákosem. V nižší vrstvì bylinného patra zùstaly pùvodní druhy obnažovaných pùd, nìkteré již zaschlé, napø. Ranunculus sceleratus a Rumex maritimus, v pøízemní vrstvì se vyskytovaly semenáèky, zejména druhu Ranunculus sceleratus. Fytocenologický snímek 27. Obnažené dno rybníka pøi levém bøehu nedaleko hráze; 20. 9. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 65 %. Typha latifolia 3, Lycopus europaeus 2, Lythrum salicaria 2, Phragmites australis 2, Ranunculus sceleratus 2, Bidens cernua 1, Carex pseudocyperus 1, Alisma plantago-aquatica +, Bidens frondosa +, Carex bohemica +, Galium palustre +, Juncus effusus +, Oenanthe aquatica +, Polygonum amphibium +, Rumex maritimus +, Salix pentandra +, Schoenoplectus lacustris +, Cirsium arvense r, Rorripa palustris r, Taraxacum officinale r, Tussilago farfara r.

Typhaetum latifoliae se trvale nachází na menší ploše ve velmi mìlké protáhlé sníženinì, vyhrábnuté snad za úèelem odvodnìní nebo stavby cesty pøi okraji mokøadních porostù podél lesa jihozápadnì od Provodína asi 50 m od pravého bøehu Mlýnského potoka (mimo rezervaci). Hloubka vody nepøesahuje 0,15 m, na obnažených místech je patrný štìrk a hrubý písek. Fytocenologický snímek 32. Podélná rýha podél lesa jihozápadnì od Provodína; 22. 8. 1998, 40 m2, hloubka vody 0–0,15 m, pokryvnost E1 40 %, E0 1 %. E1: Typha latifolia 3, Eleocharis palustris s. l. 1, Juncus effusus 1, Alisma plantago-aquatica +, Carex nigra +,

33

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 38

C. rostrata +, Galium palustre +, Juncus alpino-articulatus +, J. bulbosus +, Lythrum salicaria +, Ranunculus lingua +, Utricularia minor +. E0: Calliergonella cuspidata +.

Asociace je v Èeské republice je dostateènì hojná a šíøí se pøi eutrofizaci rybníkù.

Acoretum calami Spoleèenstvo s dominantním puškvorcem bylo zjištìno na dvou velmi malých plochách ve východní èásti rezervace. Kontaktními spoleèenstvy jsou bývalé mokøadní louky, jejichž druhy tuto asociaci obohacují. V okolí jsou èetné náletové døeviny (vrba a olše) a je možné, že po jejich úplném zapojení spoleèenstvo zanikne. Výška bylin dosahuje jednoho metru, v porostech zùstává mnoho staøiny. Mechové patro je velmi slabì vyvinuto. Podzemní voda trvale vyplòuje drobné prohlubnì, jinak se drží pøi povrchu pùdy.

Fytocenologický snímek 36. Východní cíp rezervace, u levého bøehu Mlýnského potoka; 15. 7. 1998, 100 m2, pokryvnost E1 40 %, E0 3 %. E1: Acorus calamus 3, Carex acutiformis 2, Equisetum fluviatile +, Filipendula ulmaria +, Lysimachia vulgaris +, Lythrum salicaria +, Naumburgia thyrsiflora +, Peucedanum palustre +, Rumex aquaticus +, Cicuta virosa r, Equisetum palustre r, Scutellaria galericulata r. E0: Brachythecium rivulare +.

Puškvorec je pùvodní v tropické Asii, u nás zdomácnìl pøi bøezích stojatých i tekoucích vod. Spoleèenstvo ustupuje sbìrem léèivých oddenkù; na Novozámeckém rybníce není tímto vlivem ohroženo, nebo jeho rozšíøení je omezeno na nepøístupná místa zarùstající døevinami. Z dùvodù velmi špatného pøístupu nebyl navržen žádný management. V Èeské republice je asociace vzácná a je považována za bezprostøednì ohroženou.

Spoleèenstva vysokých ostøic Caricetum appropinquatae Druhovì velmi bohaté spoleèenstvo, jehož strukturu urèují bulty ostøice Carex appropinquata, je rozšíøeno pouze na slatinném substrátu ve východní èásti rezervace a na pøilehlých pozemcích, napø. pøi severním okraji Krédlovy louky i v porostech severnì od ní, na Grulichovì louce a na louce u Støeleckého ostrova. Na neobhospodaøovaných plochách, kterých je vìtšina, dosahuje výška porostu asi 1 m. Ze skupiny diagnostických druhù svazu Caricion rostratae se bìžnì vyskytují Comarum palustre, Lysimachia vulgaris, Menyanthes trifoliata a Peucedanum palustre. V pestré druhové garnituøe mají stálé zastoupení luèní druhy a spoleèenstvo má velmi úzkou vazbu na sv. Calthion a lokálnì i na Caricion davallianae. Na asociaci Caricetum appropinquatae je v rezervaci vázán výskyt vzácného druhu Dactylorhiza incarnata. Mechové patro je ve spoleèenstvu vyvinuto jen slabì. Kontaktními spoleèenstvy jsou vrbové porosty, rákosiny a mokøadní louky. Porosty je nutné síci, nebo zarùstají rákosem a døevinami. V nepøístupném terénu je to velmi obtížné, nebo na dlouho neobhospodaøovaných plochách jsou bulty velmi vysoké a šlenky, které vyplòuje voda nebo øídké bahno, mohou být témìø 1 m hluboké. Na tìchto místech se seèe šetrnì tak, aby bultovitá struktura, která podmiòuje i vyšší druhovou diverzitu, zùstala zachována (seèením nejsou úmyslnì zkracovány vrcholky bultù). V místech, kde se donedávna páslo nebo sekalo, jsou bulty menší a nižší a netvoøí tak významnou dominantu porostu. Zde je možné sekat porosty i strojnì (menší plochy v severní èásti Krédlovy louky). Obì louky, Krédlova i Grulichova, jsou již znaènì vzdáleny od volné vodní hladiny. Pøi vypuštìní rybníka pøíliš nevysýchají, nebo pùda je patrnì zásobena lokálními vývìry a prùsakem Mlýnského potoka. Naopak bývalá louka u Støeleckého ostrova bývá pøi vypuštìní rybníka úplnì vyschlá. Fytocenologický snímek 11 je z vlhèího okraje Krédlovy louky, která byla spásána ještì v roce 1996. Do louky proniká rákos a na okraji rákosového porostu pravidelnì kvete nìkolik jedincù druhu Dactylorhiza incarnata. Plocha, kde byl zaznamenán snímek 11, a pøilehlé porosty byly v r. 1997 poseèeny, v dalších letech byla seèena celá louka. 34

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 39

Fytocenologický snímek 11. Severní okraj Krédlovy louky; 15. 6. 1997, 50 m2, pokryvnost E1 90 %, E0 10 %. E1: Carex appropinquata 5, Caltha palustris 2, Angelica sylvestris 1, Lathyrus pratensis 1, Lysimachia nummularia 1, Phragmites australis 1, Agrostis canina +, Avenula pubescens +, Briza media +, Cardamine pratensis +, Carex acutiformis +, C. gracilis +, C. nigra +, C. panicea +, Cirsium palustre +, Dactylorhiza incarnata +, Deschampsia cespitosa +, Epilobium palustre +, Equisetum palustre +, Eriophorum angustifolium +, Festuca pratensis +, F. rubra +, Filipendula ulmaria +, Galium palustre +, G. uliginosum +, G. verum subsp. wirtgenii +, Geum rivale +, Holcus lanatus +, Juncus articulatus +, J. effusus +, J. filiformis +, Lotus uliginosus +, Lycopus europaeus +, Lychnis floscuculi +, Lysimachia vulgaris +, Mentha arvensis +, Menyanthes trifoliata +, Poa pratensis +, P. trivialis +, Polygonum amphibium +, Ranunculus acris +, Salix cinerea +, Sanguisorba officinalis +, Scirpus sylvaticus +, Trifolium repens +, Valeriana dioica +, Alnus glutinosa juv. r, Betula pendula juv. r, Carex disticha r, Crepis paludosa r, Salix pentandra juv. +. E0: Calliergonella cuspidata 2.

Následující fytocenologický snímek je ze sousedství stejné louky, porosty však nebyly obhospodaøovány po delší dobu, mají menší poèet druhù, vìtší podíl semenáèkù døevin a vyvinuté keøové patro.

Fytocenologický snímek 20. Zbytky luèního porostu severnì od Krédlovy louky; 13. 7. 1997, 25 m2, pokryvnost E2 10 %, E1 90 %, E0 6 %. E2: Salix cinerea 2, Betula pendula 1. E1: Carex appropinquata 5, Comarum palustre 2, Peucedanum palustre 2, Filipendula ulmaria 1, Alnus glutinosa +, Betula pendula +, Carex disticha +, C. nigra +, C. panicea +, Galium palustre +, G. uliginosum +, Juncus acutiflorus +, J. effusus +, J. filiformis +, Lotus uliginosus +, Lysimachia vulgaris +, Mentha arvensis +, Menyanthes trifoliata +, Naumburgia thyrsiflora +, Poa pratensis +, Salix cinerea +, Sanguisorba officinalis +, Selinum carvifolia +, Valeriana dioica +, Viola palustris +, (Dactylorhiza incarnata +). E0: Climacium dendroides 2, Plagiomnium cuspidatum 1, Rhytidiadelphus squarrosus 1, Aulacomnium palustre +, Calliergonella cuspidata +.

Fytocenologický snímek 23 byl poøízen pøi severním okraji Støeleckého ostrova, severozápadnì od plochy seèené od roku 1994. Jedná se o fragmenty asociace Caricetum appropinquatae, která pøerùstá rákosem a kde se zaèínají uplatòovat i zmlazující døeviny. Pravdìpodobnì v porostech tohoto typu byly v minulosti nalezeny nìkteré vzácné a ohrožené druhy (KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994), a proto zde byl v roce 1995 realizován první managementový zásah ochrany pøírody - seèení na ploše ca 25 × 200 m. Seèení bylo opakováno i v letech 1995-1999; rozdílnost kosených a nekosených porostù byla velmi nápadná a ústup rákosu byl znatelný již po tøech zásazích. Stanovištì mìlo po vypuštìní rybníka sníženou hladinu podzemní vody, stébla rákosu na neseèených plochách byla v roce 1997 viditelnì nižší a øidší než v roce 1996. V pøedchozích letech naopak voda v tìchto porostech stála a dosahovala znaèné hloubky (J. Kuncová, ústní sdìlení). V roce 1998 byla hladina podzemní vody na normálním stavu (pøi letní výšce hladiny), tj. tìsnì pod povrchem pùdy. V porostech je trvale vyšlapána hustá sí stezek od èerné zvìøe, která je patrná i na leteckých snímcích.

Fytocenologický snímek 23. Bývalá louka pøi sev. okraji Støeleckého ostrova, neseèená èást; 30. 8. 1997, 25 m2, pokryvnost E2 6 %, E1 85 %, E0 2 %. E2: Salix repens 2, Salix cinerea +. E1: Carex appropinquata 3–4, Carex gracilis 2, Phragmites australis 2, Calamagrostis canescens +, Galium palustre +, Hydrocotyle vulgaris +, Lythrum salicaria +, Urtica dioica r. E0: Calliergonella cuspidata 1.

Asociace Caricetum appropinquatae je v Èeské republice vzácná: je bezprostøednì ohrožena lidskou èinností a v nebezpeèí vymizení. Na Novozámeckém rybníku je vyvinuta v druhovì bohaté formì s ohroženými slatinnými druhy. Spoleèenstvo ustupuje rákosovým a vrbovým porostùm, a proto je nutné porosty alespoò obèasnì pokosit.

35

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 40

Caricetum gracilis Spoleèenstvo bylo zjištìno jen na malých enklávách v rákosinách v okolí Motýlové louky. Nejvìtší plocha leží mezi Motýlovou loukou a rybníkem nedaleko od vodní hladiny. V dùsledku vypuštìní rybníka byla v roce 1997 podzemní voda pod úrovní nejhlubších šlenkù (po napuštìní rybníka byla hloubka vody ve šlencích asi 0,3–0,4 m). Porosty ve vegetaèní sezónì 1997 byly velmi øídké a nízké (do 0,5 m), po zimì promrzlé a na mnoha místech proschlé. Kromì dominantní Carex gracilis, tvoøící nevýrazné bulty, bylo ve spoleèenstvu zjištìno jen nìkolik málo druhù, a to Salix cinerea, Polygonum amphibium a Comarum palustre. Mechové patro bylo velmi zaschlé.

Fytocenologický snímek 5. Ostøicové porosty severnì od Motýlové louky; 21. 6. 1997, 100 m2, pokryvnost E2 5 %, E1 30 %, E0 15 %. E2: Salix cinerea 1–2 (prosychající). E1: Carex gracilis 3, Polygonum amphibium 1–2, Comarum palustre +. E0: Drepanocladus aduncus 2.

V roce 1998 byl pøibližnì ve stejném místì, ale již zatopeném vodou, opìt zapsán fytocenologický snímek. Dominantní druh Carex gracilis mìl vìtší pokryvnost a dosahoval i vyššího vzrùstu okolo 1,3 m. Ve šlencích s vodou se hojnì vyskytovaly øasy i další vodní druhy vyšších rostlin.

Fytocenologický snímek 31. Ostøicové porosty severnì od Motýlové louky; 2. 8. 1998, 100 m2, pokryvnost E1 55 %, E0 30 %, hloubka vody ve šlencích až 0,4 m. E1: Carex gracilis 3, Polygonum amphibium 2, Comarum palustre 1, Epilobium ciliatum +, Utricularia australis +, Lemna minor r. E0: Drepanocladus aduncus 2, Brachythecium rivulare 1, Calliergon cordifolium 1, Drepanocladus fluitans 1, Riccia rhenana r.

Deyl (DEYL 1954) uvádí, že porosty vysokých ostøic jsou kolem rybníka velmi bohatì zastoupeny. V jeho tøech fytocenologických snímcích pøedstavujících vlhèí typ asociace Caricetum gracilis (ALMQUIST 1929) je 15–19 druhù cévnatých rostlin, z nichž èást náleží v souèasné dobì mezi ohrožené, napø. Menyanthes trifoliata, Carex diandra, Comarum palustre, Ranunculus linqua, Naumburgia thyrsiflora a Eriophorum latifolium. Spoleèenstvo ustoupilo v dùsledku zmìn v luèním hospodaøení a invaze rákosu. Zvednutí a kolísání hladiny navíc zpùsobilo druhové ochuzení zbylých ploch. Asociace je v Èerveném seznamu spoleèenstev uvedena jako ustupující v dùsledku lidské èinnosti, ale dostateènì hojná. Caricetum distichae Spoleèenstvo s dominantním druhem Carex disticha bylo maloplošnì rozšíøeno na plochách bývalých luk a pastvin pøi okraji rezervace západnì od 2. vodojemu a mimo rezervaci na Krédlovì louce severnì od Jestøebí. Porosty jsou pomìrnì nízké. Na ploše u 2. vodojemu byl povrch pùdy pøekryt silnou vrstvou staøiny, nebo se zde již delší dobu nehospodaøilo. Ve spoleèenstvu se zmlazovaly døeviny, a pokud se zde nebude kosit, dá se pøedpokládat pøemìna na vrbové porosty, jak je tomu na okolních o nìco výše položených plochách. V roce 2000 bylo spoleèenstvo seèeno v rámci rozsáhlých managementových prací.

Fytocenologický snímek 3. Opuštìná louka západnì od 2. vodojemu; 21. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E2 5 %, E1 45 %, E0 10 %. E2: Salix cinerea 1–2. E1: Carex disticha 3, Calamagrostis canescens 1, Carex nigra +, Lysimachia nummularia +, Phragmites australis +, Salix cinerea +, Sanguisorba officinalis +, Stellaria palustris +. E0: Calliergonella cuspidata 2.

Na Krédlovì louce, do r. 1996 spásané, je spoleèenstvo vyvinuto jen na nìkolika m2, ale je druhovì bohatší, bez vysoké vrstvy staøiny. Pro jeho uchování je také nezbytné louku séci. Ve spoleèenstvu se vyskytují nìkteré ohrožené druhy, napø. Pedicularis palustris, Parnassia palustris a Dactylorhiza majalis. 36

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 41

V Èeské republice je asociace bezprostøednì ohrožena a hrozí jí vymizení, aè je zatím dostateènì hojná. Je žádoucí, aby na Novozámeckém rybníce zùstala zachována. Caricetum acutiformis Spoleèenstvo se jako pozùstatek bývalých luk ostrùvkovitì vyskytuje ve východní èásti rezervace severnì od Jestøebí. Dominantní ostøice Carex acutiformis s pomìrnì vysokou pokryvností je doprovázena druhy Lysimachia vulgaris, Peucedanum palustre a Rumex aquaticus, a pokud je kontaktním spoleèenstvem mokøadní louka, èastìjší je i Filipendula ulmaria. Pomìrnì homogenní porosty dosahují výšky až 1 m, zmlazuje se v nich bøíza a vrby. Mechové patro je nevýrazné. Podzemní voda je pøi povrchu pùdy nebo blízko pod ním.

Fytocenologický snímek 26. Severní èást Grulichovy louky; 13. 9. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 85 %, E0 4 %. E1: Carex acutiformis 5, Filipendula ulmaria 2, Lysimachia vulgaris 1, Agrostis canina +, Angelica sylvestris +, Carex appropinquata +, Cirsium palustre +, Comarum palustre +, Epilobium palustre +, Galium uliginosum +, Lathyrus pratensis +, Mentha arvensis +, Peucedanum palustre +, Potentilla erecta +, Valeriana dioica +, Viola palustris +, Equisetum arvense r, Laserpitium prutenicum r, Lotus uliginosus r, Sanguisorba officinalis r. E0: Climacium dendroides +, Rhizomnium punctatum +.

Asociace v Èeské republice ustupuje v dùsledku lidské èinnosti, ale zatím je dostateènì hojná.

Spoleèenstvo prameniš Cardamino-Beruletum erecti Spoleèenstvo bylo zaznamenáno v zarostlém odvodòovacím kanálu pøi okraji olšiny u Grulichovy louky. Odvodòovací kanál je neudržovaný a nefunkèní, od okrajù zarùstá druhem Glyceria maxima. Hloubka vody v kanále je asi jen 10 cm, zásobení podzemní vodou indikuje velmi øídké bahno, jehož hloubka pøesahuje 1 metr. Dominantní Berula erecta je doprovázena druhy Cardamine amara a Mentha aquatica.

Fytocenologický snímek 28. Jižní okraj rezervace, severnì od Jestøebí; 14. 6. 1998, plocha 1 × 8 m, pokryvnost E1 95 %, hloubka vody 0,1 m. Berula erecta 3, Glyceria maxima 3, Cardamine amara 2, Mentha aquatica 1, Lemna minor +, Rumex aquaticus r.

Tato asociace popsaná na Hamerském rybníce (TUROÒOVÁ 1985) leží na rozhraní svazù Cardaminion amarae a Sparganio-Glycerion. Na Èeskolipsku se vyskytuje v zarùstajících odvodòovacích kanálcích a prameništích, èasto v blízkosti rybníkù (Hamerský, Bøehyòský, Hradèanské). Je vzácná, ale na nepøístupných, špatnì obhospodaøovatelných místech není pøímo ohrožená.

Spoleèenstvo pøechodových rašeliniš Sv. Rhynchosporion albae Rašeliništní fytocenózy se na Novozámeckém rybníce dochovaly pouze ve fragmentu na dvou vìtších plochách v severovýchodní èásti rezervace na bývalých podmáèených loukách, které nyní zarùstají rákosem a bezkolencem. Vyskytují se zde ještì typické rašeliništní druhy jako Oxycoccus palustris a Drosera rotundifolia. Poslednì jmenovaný druh již nebyl jinde v rezervaci nalezen, zde pøežívá na plochách, kde byl zvìøí rozryt vegetaèní kryt nebo v mìlèích a vlhèích depresích. Pokryvnost mechového patra je vysoká; rašeliník tvoøí mozaikovité porosty. Na nìkterých místech jsou vytvoøeny nízké kobercovité porosty druhu Agrostis canina. V sušších obdobích rašeliništì znaènì vysychá a proto se v nìm snadno zmlazují døeviny: èastý je nálet bøízy a vrb z okolních porostù.

Fytocenologický snímek 43. Rašeliništì východnì od Støeleckého ostrova; 17. 7. 1999, 15 m2, pokryvnost E0 85 %, E1 70 %, E2 15 %, E3 10 %. E3: Alnus glutinosa 1, Betula pendula 1, Betula pubescens 1, Pinus sylvestris 1, Salix pentandra +. E2: Salix aurita 2, Betula pendula 1, Alnus glutinosa +, Betula pubescens +, Salix repens +. E1: Agrostis canina 3, Oxycoccus palustris 2, Naumburgia thyrsiflora 1, Phragmites australis 1, Viola palustris 1, Carex canescens +, C. panicea +, Comarum palustre +, Drosera rotundifolia +, Juncus acutiflorus +, Lysimachia vulgaris +, Calamagrostis epigejos r, Juncus conglomeratus r, Molinia caerulea r, Peucedanum palustre r, Polygonum amphibium r, Potentilla erecta r.

37

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 42

E0: Sphagnum fimbriatum 3, Sphagnum teres 2, Aulacomnium palustre 1, Sphagnum subnitens 1, Polytrichum strictum +.

Vzhledem k tomu, že hladina podzemní vody je pod povrchem pùdy a lokalita zarùstá rákosem a náletem døevin, je nutné kosit rákos a odstraòovat døeviny. Udržení rosnatky by napomohla skrývka drnu a vyhloubení mìlkých prohlubní, aby se porosty navrátily do rannìjších sukcesních stádií.

Spoleèenstva mokøadních luk

Velkou èást rozlohy rezervace zaujímaly v minulosti mokøadní louky. Deyl (DEYL 1953) hodnotí mokøadní louky ještì jako „chudé kulturní porosty, které nacházíme v kraji èasto kolem všech rybníkù a které nemají velkou hodnotu ochranáøskou. Pøedstavují ochranný pl᚝ kolem vlastních ochranáøsky velmi cenných porostù“. Kuncová (KUNCOVÁ 1975) naopak již uvádí, že mokøadní louky na jižním a jihovýchodním okraji rezervace patøí mezi botanicky nejcennìjší èásti chránìného území. Protože nehnojené, mokøadní louky na chudých stanovištích z naší krajiny témìø vymizely a na rybníce došlo k výraznému druhovému ochuzení vodní a rašelinné vegetace, patøí v souèasné dobì zbytky luk v okolí Novozámeckého rybníka z botanického hlediska jednoznaènì k nejcennìjším fytocenózám. Luèní porosty byly v minulosti pravidelnì seèeny nebo spásány, postupnì se však v rezervaci z ekonomických dùvodù pøestávalo hospodaøit. Louky byly špatnì pøístupné pro techniku, dávaly nižší výnosy a mìly nekvalitní seno. Podle leteckých snímkù i sdìlení pamìtníkù bylo území jen sporadicky odvodnìno kanálky, louky odvodòoval zejména Mlýnský potok, který mìl v minulosti hlubší koryto. Hladina podzemní vody v porostech se jeho neudržováním postupnì zvyšovala a louky zvolna zarùstaly rákosem, vrbami a olšemi. Dosud seèené nebo vypásané louky a louky opuštìné v nedávné dobì se nacházejí vìtšinou mimo rezervaci, zejména severnì od obce Jestøebí nedaleko obytných stavení. Nejcennìjší je Krédlova louka (parcela 565) a Grulichova louka (èást parcely 600/1).

Mokøadní louky sv. Caricion fuscae

Caricetum goodenovii V okolí vyvýšeniny Krušina jižnì od Novozámeckého rybníka je nìkolik enkláv kyselých mokøadních luk (vèetnì Motýlové louky) opuštìných v minulých desetiletích. Vegetaci tìchto luk tvoøí mozaika rùzných dominant - ostøic (Carex nigra, C. hartmanii a C. gracilis), sítin (Juncus filiformis a J. effusus) a dalších druhù (Comarum palustre, Naumburgia thyrsiflora a Stellaria palustris). Louky zvolna zarùstají vrbami (Salix cinerea a S. repens) a rákosem. Tyto fytocenózy lze pøiøadit k asociaci Caricetum goodenowii. Podobná spoleèenstva se nacházejí též ve vlhèí èásti pravidelnì seèené louky ležící severovýchodnì od rybníka. Malé plochy spoleèenstva jsou i na Grulichovì louce. Následující snímek je z bývalé louky v jižní èásti rezervace, do které proniká rákos. Okolní (døíve luèní) plochy jsou rákosem témìø zarostlé.

Fytocenologický snímek 44. Opuštìná louka ca 500 m jihovýchodnì od 1. vodojemu; 6. 10. 1999, 25 m2, pokryvnost E2 3 %, E1 95 %, E0 5 %. E2: Salix cinerea 1. E1: Carex nigra 5, Agrostis canina 2, Phragmites australis 2, Comarum palustre 1, Lysimachia vulgaris 1, Peucedanum palustre 1, Betula pendula juv. +, Cirsium palustre +, Deschampsia cespitosa +, Galium uliginosum +, Juncus effusus +, J. filiformis +, Lotus uliginosus +, Lysimachia nummularia +, Scutellaria galericulata +, Solanum dulcamara +, Stellaria palustris +, Viola palustris +, Carex versicaria r, Epilobium ciliatum r, Lythrum salicaria r. E0: Calliergonella cuspidata 1.

Plochy luk položené blíže hladiny rybníka (Motýlová louka a okolní louky) jsou velmi zamokøené, s menšími proláklinami vyplnìnými vodou. Pøi poklesu hladiny nebo vypuštìní rybníka tyto plochy rychle vysychají, nebo leží na písèitém podkladì s mìlkou vrstvou pùdy.

38

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 43

Ve vegetaèní sezónì 1997, kdy byl rybník vypuštìn, bylo mechové patro uschlé, byliny byly malého vzrùstu a s usychajícími konci listù (zejména Carex gracilis), oddenky dvoudìložných bylin, zvláštì druhu Comarum palustre, byly po zimì vymrzlé. V následujícím fytocenologickém snímku z Motýlové louky dominují ostøice, povrch pùdy je pokryt vrstvou staøiny a není výraznì èlenìn na bulty a šlenky.

Fytocenologický snímek 6. Jihozápadní èást Motýlové louky; 21. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 60 %. Carex hartmanii 3, Carex nigra 2, Carex gracilis 1, Iris pseudacorus 1, Stellaria palustris 1, Agrostis canina +, Cardamine pratensis +, Galium palustre +, Juncus effusus +, Lysimachia vulgaris +, Sanguisorba officinalis +, Lysimachia nummularia r, Lythrum salicaria r.

V severní a severovýchodní èásti Motýlové louky (blíže hladiny rybníka) jsou porosty s trvale pøeplaveným povrchem pùdy a s hojným výskytem druhù Salix repens a Comarum palustre. Salix repens roztroušenì až hustì porùstá plochu a její populace zde patøí k nejpoèetnìjším v Èeské republice. V zimì 1997–1998 však vymrzlo mnoho døevin. Byly pozorovány umrzlé celé keøe, na jejichž bázích však druh znovu zmlazoval. Na lokalitì se šíøí náletem též Salix cinerea, rychlý pøechod ve spoleèenstvo Salicetum pentandro-cinereae, jak je tomu na nìkterých blízkých plochách, ale blokovala vysoká hladina podzemní vody.

Fytocenologický snímek 4. Severozápadní okraj Motýlové louky; 21. 6. 1997, 100 m2, pokryvnost E0 60 %, E1 35 %, E2 30 %. E2: Salix repens 2–3, Salix cinerea 1, Salix pentandra +. E1: Comarum palustre 2, Juncus filiformis 2, Carex gracilis 1, C. nigra 1, Naumburgia thyrsiflora 1, Salix repens 1, Eriophorum angustifolium +, Iris pseudacorus +, Lysimachia vulgaris +, Stellaria palustris +, Carex versicaria r. E0: Calliergonella cuspidata 4.

Následující snímek z nejvlhèí èásti Motýlové louky je pøíkladem degradace pùvodních luèních porostù na porosty s dominantním druhem Comarum palustre, zpùsobené vysokou hladinou podzemní vody. Deprese s vodou jsou zarostlé mechem Drepanocladus aduncus. Pokud bude dodržována letní a zimní výška hladiny rybníka a enkláva bude seèena, dojde k redukci bažinných druhù.

Fytocenologický snímek 30. Severovýchodní okraj Motýlové louky; 2. 8. 1998, 100 m2, pokryvnost E2 7 % , E1 95 %, E0 70 %. E2: Salix cinerea 2, Salix repens 1. E1: Comarum palustre 5, Carex nigra 2, Lythrum salicaria 1, Agrostis canina +, Carex gracilis +, Epilobium palustre +, Eriophorum angustifolium +, Naumburgia thyrsiflora +, Phalaris arundinacea +, Polygonum amphibium +, Stellaria palustris +, Epilobium ciliatum r, Iris pseudacorus r. E0: Drepanocladus aduncus 4, Calliergonella cuspidata 1.

Do louky proniká rákos z okolních porostù, je zde však decimován divokými prasaty. Ta vyhledávají oddenky, které jsou tìsnì pod povrchem pùdy, a rákos tak netvoøí zatím kompaktní drn. Jak bude rychlý jeho další postup, lze jen tìžko pøedvídat, je však žádoucí tuto enklávu s druhem Salix repens uchovat a okrajové rákosiny kosit. Ostrùvek zatím øídkého rákosu je vytvoøen i uvnitø louky v její jižní èásti. Seèení Motýlové louky by pøispìlo k vytvoøení vhodných míst pro pastvu husy velké a z botanického hlediska by nebylo na závadu. Asociace Caricetum goodenowii je v Èeské republice považována za ustupující v dùsledku lidské èinnosti, ale dosud je dostateènì hojná.

Mokøadní louky sv. Calthion Crepido-Juncetum acutiflori Na dvou malých plochách severnì od Jestøebí bylo zjištìno spoleèenstvo s dominantním druhem Juncus acutiflorus. První plocha leží mimo rezervaci a má rozlohu asi 1 ar. Na severním a jižním okraji je ohranièena vrbami, na východním a západním okraji pøechází do dalších opuštìných luèních porostù. V místì se ještì donedávna páslo. Porost je vysoký 0,6–0,7 m. Sítinu Juncus acutiflorus doprovázejí Angelica sylvestris a Selinum carvifolia. Další druhy již mají nízkou 39

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 44

pokryvnost vzhledem k silné konkurenèní schopnosti vùdèího druhu. Mechové patro chybí. Hladina podzemní vody je pod povrchem pùdy.

Fytocenologický snímek 19. Louka asi 100 m severnì od stavení è. p. 54 v Jestøebí; 12. 7. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 90 %. Juncus acutiflorus 5, Angelica sylvestris 2, Selinum carvifolia 2, Laserpitium prutenicum 1, Ranunculus acris 1, Rumex acetosa 1, Agrostis stolonifera +, Achillea millefolium +, Anthoxanthum odoratum +, Briza media +, Cirsium palustre +, Festuca pratensis +, Holcus lanatus +, Lathyrus pratensis +, Lotus uliginosus +, Molinia caerulea +, Sanguisorba officinalis +, Carex acutiformis r, C. pallescens r, Festuca rubra r, Vicia sativa r.

Druhá plocha se nachází v rezervaci v severozápadní èásti Grulichovy louky. Louka je již delší dobu neobhospodaøována. Má ménì úživnou pùdu než pøedchozí, porosty jsou celkovì nižší a v mechovém patøe se objevuje rašeliník. Z význaèných druhù, které nejsou zachyceny v následujícím fytocenologickém snímku, zde byly navíc zjištìny Galium boreale a Thalictrum lucidum. Louka je od r. 1997 seèena a je tøeba ji alespoò obèas kosit i v dalších letech.

Fytocenologický snímek 25. Severozápadní èást Grulichovy louky; 13. 9. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 90 %, E0 6 %. E1: Juncus acutiflorus 5, Molinia caerulea 2, Filipendula ulmaria 1, Selinum carvifolia 1, Viola palustris 1, Agrostis canina +, Angelica sylvestris +, Briza media +, Carex nigra +, C. panicea +, Cirsium palustre +, Deschampsia cespitosa +, Hydrocotyle vulgaris +, Laserpitium prutenicum +, Lotus uliginosus +, Potentilla erecta +, Sanguisorba officinalis +, Succisa pratensis +, Valeriana dioica +, Alnus glutinosa r. E0: Sphagnum subnitens 2, Aulacomnium palustre +.

V Èeské republice je asociace vzácná. Je bezprostøednì ohrožena a v nebezpeèí vymizení.

Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ڞivnìjší vysokobylinné louky s dominantním tužebníkem se vyskytují pøevážnì mimo rezervaci západnì od silnice Jestøebí – Provodín a severnì od Jestøebí. S výjimkou nìkolika ploch severnì od Jestøebí již nejsou obhospodaøovány. Od konce sedmdesátých let, kdy se tyto louky sekaly strojnì traktorem, se hladina podzemní vody zvedala. Postupnì se pøecházelo na ruèní seèení, a to údajnì i s výpomocí armády, nakonec soukromníci sekali pouze menší plochy v pruhu do 100 m od konce zahrad v Jestøebí. Porost, kde byl zaznamenán fytocenologický snímek 13, leží na Grulichovì louce. Tato èást se nachází mimo rezervaci v tìsné blízkosti obce. Ze severní strany je ohranièena pronikajícím rákosem a mladými vrbami. Na jižní stranì pøiléhá k záhumenkùm a zahradám. Pokryvnost bylinného patra je na vìtšinì plochy stoprocentní, výška porostu je asi 1,5 m. Zatím zde není nálet døevin. Mechové patro chybí. Na sušších místech pøibývají trávy Avenula pubescens, Holcus lanatus a Anthoxanthum odoratum. Z ohrožených druhù se v tìchto fytocenózách pomìrnì hojnì vyskytují Dactylorhiza majalis a Juncus acutiflorus. Hladina podzemní vody je pøi povrchu pùdy. Podle místních obyvatel se plocha ještì v r. 1994 sekala. Od roku 1997 jsou seèeny rùzné èásti Grulichovy louky v rámci managementu ochrany pøírody. Louku je žádoucí kosit alespoò jednou za dva roky, i když tužebník pravdìpodobnì ustoupí.

Fytocenologický snímek 13. Jihozápadní èást Grulichovy louky; 5. 7. 1997, plocha 50 m2, pokryvnost E1 100 %. Filipendula ulmaria 3, Angelica sylvestris 2, Rumex aquaticus 2, Anthriscus sylvestris 1, Carex appropinquata 1, Cirsium oleraceum 1, Glyceria maxima 1, Scirpus sylvaticus 1, Selinum carvifolia 1, Achillea millefolium +, Alchemilla sp. +, Avenula pubescens +, Caltha palustris +, Carex gracilis +, C. hirta +, C. nigra +, Crepis paludosa +, Epilobium palustre +, Equisetum arvense +, E. fluviatile +, Festuca pratensis +, Galium uliginosum +, Geum rivale +, Holcus lanatus +, Juncus effusus +, Lathyrus pratensis +, Lotus uliginosus +, Lysimachia vulgaris +, Poa pratensis +, Polygonum amphibium +, Ranunculus auricomus +, Rumex acetosa +, Stellaria graminea +, Urtica dioica +, Cirsium palustre r, Festuca rubra r, Galium aparine r, Sanguisorba officinalis r.

Již mimo rezervaci nedaleko silnice Jestøebí – Provodín byl poøízen fytocenologický snímek è. 22 s pøevládající tøtinou Calamagrostis canescens. Pøítomnost nìkterých luèních druhù ukazuje na bývalou mokøadní louku; na leteckém snímku z r. 1975 jsou louky skuteènì ještì patrné. Jedná se nejspíše o jedno ze sukcesních stádií zarùstání mezotrofnìjších luk. Porosty s pøevládajícím

40

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 45

druhem Calamagrostis canescens uvádí na Novozámeckém rybníku jako èasté Deyl (DEYL 1954). V souèasné dobì je tento typ fytocenóz již vzácnìjší, což souvisí asi s tím, že zde pøevládají pokroèilejší sukcesní stadia, tj. rákosiny a vrbiny.

Fytocenologický snímek 22. Bývalá louka severozápadnì od mostu pøes Mlýnský potok; 10. 9. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 90 %, E0 4 %. E1: Calamagrostis canescens 5, Peucedanum palustre 2, Filipendula ulmaria 1, Rumex aquaticus 1, Carex acutiformis +, Glyceria maxima +, Lysimachia vulgaris +, Urtica dioica +, Carex versicaria r, Equisetum palustre r, Lythrum salicaria r. E0: Calliergonella cuspidata +.

Asociace Lysimachio vulgaris-Filipenduletum v Èeské republice ustupuje v dùsledku lidské èinnosti, ale zatím je dostateènì hojná. Na Novozámeckém rybníce by se mìly porosty alespoò obèasnì kosit, aby nezarùstaly døevinami ani rákosem. Na Novozámeckém rybníce se také porùznu, zejména pøi okrajích rezervace, vyskytují fragmenty pcháèových luk asociace Angelico-Cirsietum palustris ze svazu Calthion. Pravidelným obhospodaøováním luk se jejich rozloha bude zvyšovat.

Mokøadní louky sv. Caricion davallianae Valeriano dioicae-Caricetum davallianae Zbytky opuštìných nebo dosud obhospodaøovaných slatinných luk byly zjištìny severnì od obce Jestøebí na velmi malých plochách. V minulosti byly louky s dominantní Carex davalliana patrnì hojnìjší. Deyl (DEYL 1954) uvádí snímek, který náleží do výše uvedené asociace, z východní èásti rybníka u Jestøebí (stupnice není uvedena):

Carex davalliana 6, Carex panicea 5, Carex hostiana 3, Eriophorum latifolium 3, Galium boreale 3, Agrostis stolonifera 2, Briza media 2, Carex appropinquata 2, C. flava 2, Geum rivale 2, Juncus articulatus 2, Lychnis floscuculi 2, Sanguisorba officinalis 2, Selinum carvifolia 2, Valeriana dioica 2, Holcus lanatus 1, Poa pratensis 1, Centaurea jacea +, Cirsium palustre +, Colchicum autumnale +, Crepis mollis +, Dactylorhiza majalis +, Equisetum palustre +, Filipendula ulmaria +, Galium uliginosum +, G. verum +, Chrysanthemum leucanthemum +, Leontodon hispidus +, Lythrum salicaria +, Ranunculus auricomus +, Rumex acetosa +.

Mokøadní louky obdobného charakteru v rezervaci ani v okolí již neexistují. Poté, co se pøestalo pást nebo kosit, zarostly vrbovými porosty, rákosem nebo vysokobylinnými luèními porosty. K odvodòování a „rekultivacím“ luk, jak to bylo bìžné ve volné krajinì, však v rezervaci nedošlo. Asociaci Valeriano dioicae-Caricetum davallianae indikuje výskyt druhù Carex davalliana, Eriophorum latifolium, Parnassia palustris, Carex dioica, C. pulicaris, Succisa pratensis aj. V souèasných slatinných porostech se hojnì vyskytují i druhy svazu Caricion fuscae. Porost s nejvìtší pokryvností druhu Carex davalliana byl zaznamenán asi 400 m východnì od skalního hradu v Jestøebí v zamokøelé, velmi mìlké terénní sníženinì o rozloze okolo 1,5 aru. I když zde pøevládá Carex appropinquata, floristické složení s pøevahou slatinných prvkù ukazuje na asociaci Valeriano dioicae-Caricetum davallianae. Hladina podzemní vody je pøi povrchu pùdy, mìlké prohlubnì jsou vyplnìny vodou a vegetace je èlenìna do menších, ne pøíliš výrazných bultù. Ve snímku bylo zjištìno 16 ohrožených druhù, mimo snímek na okraji louèky se vyskytoval další (Thalictrum lucidum). Liparis loeselii zde má jedinou v souèasné dobì známou lokalitu na Novozámeckém rybníce: v letech 1998 a 1999 zde kvetlo asi 10 jedincù. Pouze na této louèce byl v èervenci 1998 na spoleèné exkurzi s ing. R. Øepkou (Botanická zahrada Masarykovy university v Brnì) ovìøen výskyt kriticky ohroženého druhu Carex dioica, který nalezl V. Grulich (GRULICH 1988). Nìkolik desítek plodných jedincù této ostøice zde roste rozptýlenì v porostu. Na louèce byl v roce 1998 ruènì odstranìn nálet døevin, v dalších letech byla šetrnì seèena tak, aby nebyly poškozeny bulty s hlízovcem Liparis loeselii.

Fytocenologický snímek 45. Severovýchodní èást Grulichovy louky; 14. 6. 1998, 65 m2, pokryvnost E2 5 %, E1 85 %, E0 20 %. E2: Salix cinerea 2, Salix pentandra +. E1: Carex appropinquata 4, Carex davalliana 2, Carex nigra 1, C. panicea 1, Eriophorum latifolium 1,

41

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 46

Valeriana dioica 1, Agrostis canina +, A. stolonifera +, Alnus glutinosa juv. +, Angelica sylvestris +, Betula pendula juv. +, Briza media +, Caltha palustris +, Cardamine pratensis +, Carex dioica +, C. echinata +, C. flava +, C. pulicaris +, Comarum palustre +, Crepis paludosa +, Dactylorhiza majalis +, Equisetum palustre +, Eriophorum angustifolium +, Festuca rubra +, Filipendula ulmaria +, Galium palustre +, G. uliginosum +, Hypericum tetrapterum +, Juncus acutiflorus +, Laserpitium prutenicum +, Liparis loeselii +, Lychnis floscuculi +, Lysimachia vulgaris +, Menyanthes trifoliata +, Parnassia palustris +, Peucedanum palustre +, Poa pratensis +, Populus tremula juv. +, Potentilla erecta +, Salix cinerea juv., S. pentandra juv. +, Selinum carvifolia +, Succisa pratensis +, Triglochin palustre +, Viola palustris +, Avenula pubescens r, Carex disticha r, Cirsium palustre r, Galium boreale r, Lathyrus pratensis r, Lythrum salicaria r, Mentha arvensis r, Sanguisorba officinalis r. E0: Aulacomnium palustre 1, Brachythecium mildeanum 1, Calliergonella cuspidata 1, Camptothecium nitens 1, Drepanocladus vernicosus 1, Plagiomnium elatum 1.

Pro upøesnìní stanovištních pomìrù byl na této cenné statinné enklávì 3. 10. 2000 odebrán vzorek vody pro analýzu, která byla provedena v laboratoøích Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR v Brnì s následujícími výsledky: pH = 6,9; vodivost (25 oC) = 430 µS/cm; celková acidita = 1,20 mmol/l; Ca2+ = 66,0 mg/l; K+ = 18,1 mg/l; Mg2+ = 10,7 mg/l; Na+ = 13,4 mg/l; NH4+ = 0,01 mg/l; NO2- = 0,03 mg/l; NO3- = 0,5 mg/l. Následující fytocenologický snímek nebyl blíže klasifikován, má však úzkou vazbu na svazu Caricion davallianae. Je z dosud využívané louky za stavením èp. 54 v Jestøebí. Louka je seèena i spásána domácím zvíøectvem (husy, kozy). Výše položená èást louky blíže stavení je seèena nìkolikrát do roka, pøevládají zde vysoké ostøice; dolní podmáèená èást je seèena jen obèasnì, pøevládají zde nízké ostøice a Eriophorum latifolium.

Fytocenologický snímek 14. Louka za stavením è. 54 v Jestøebí; 22. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 95 %, E0 40 %. E1: Carex echinata 3, Alchemilla sp. 2, Angelica sylvestris 2, Caltha palustris 2, Carex panicea 2, Eriophorum latifolium 2, Carex davalliana 1, Crepis paludosa 1, Dactylorhiza majalis 1, Filipendula ulmaria 1, Rumex acetosa 1, Trifolium pratense 1, T. repens 1, Anemone nemorosa +, Anthoxanthum odoratum +, Avenula pubescens +, Briza media +, Carex nigra +, Cirsium palustre +, Cynosurus cristatus +, Equisetum arvense +, E. palustre +, Euphrasia rostkoviana +, Festuca rubra +, Galium uliginosum +, Geum rivale +, Holcus lanatus +, Chrysanthemum leucanthemum +, Plantago lanceolata +, Prunella vulgaris +, Ranunculus acris +, Sanguisorba officinalis +, Scirpus sylvaticus +, Selinum carvifolia +, Vicia sativa +, Molinia caerulea r, Myosotis cespitosa r, Triglochin palustre r. E0: Calliergonella cuspidata 2, Rhytidiadelphus squarrosus 2, Atrichum undulatum 1, Aulacomnium palustre 1, Plagiomnium undulatum 1, Rhizomnium punctatum 1.

Mokøadní louky svazu Caricion davallianae patøí v Èeské republice k nejohroženìjším spoleèenstvùm, asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae je dokonce ohrožena vymizením, a proto by jim na Novozámeckém rybníce mìla být vìnována maximální péèe. Vyžadují pouze obèasné seèení a odstraòování døevin.

Mokøadní louky sv. Molinion Molinietum caeruleae Porosty s dominantním druhem Molinia caerulea a èetnými slatinnými druhy se vyskytují na Sochorovì louce a v jejím okolí, na loukách jižnì od Novozámeckého rybníka, na Krédlovì louce, na loukách u silnice Jestøebí – Provodín a ostrùvkovitì i jinde. Na slatinných a úživnìjších pùdách jsou fytocenózy druhovì velmi bohaté, na chudých substrátech jsou poèty druhù zpravidla menší. Maloplošnì jsou na rašelinném podkladì již vyvinuty fragmenty spoleèenstva Junco-Molinietum. Bývalé luèní porosty zùstávají na znaèné èásti plochy delší dobu neobhospodaøovány a Molinia caerulea tvoøí výrazné bulty. Výška porostu dosahuje 0,6–1 m. Èásti bezkolencových luk jsou od roku 1999 seèeny v rámci ochranáøské péèe o rezervaci (Krédlova louka a louky jižnì od rybníka). Pomìrnì rozsáhlou Sochorovu louku (parcela 510/1 aj.) obhospodaøuje majitel, který seèe i nìkteré menší plochy ve správì Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR, ale seno nìkdy ponechává na místì. Udržuje tak louky bez bultù a náletu døevin. Bezkolencové porosty zde pøecházejí na sušších písèitých pùdách v kostøavové louky. 42

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 47

Fytocenologický snímek s bohatou garniturou slatinných druhù byl poøízen na Petrovì louce, která leží mimo rezervaci západnì od silnice Jestøebí–Provodín a je již nìkolik let opuštìná. Pozemek è. 600/1, na kterém se nachází, byl v r. 1998 pøeveden do správy Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR a stane se souèástí rezervace. Druhovì bohatá èást louky a rákos expandující do louky byly poprvé seèeny v roce 2000, kdy byly také odstranìny náletové døeviny. Péèe o louku bude pokraèovat i v dalších letech.

Fytocenologický snímek 29. Asi 150 m západnì od silnice Jestøebí – Provodín; 5. 7. 1998, 80 m2, pokryvnost E1 100 %, E0 2 %. E1: Molinia caerulea 4, Filipendula ulmaria 2, Carex davalliana 1, Galium boreale 1, Selinum carvifolia 1, Achillea millefolium +, Anthoxanthum odoratum +, Briza media +, Carex appropinquata +, C. flava +, C. hostiana +, C. panicea +, C. rostrata +, Centaurea jacea +, Cirsium oleraceum +, C. palustre +, Equisetum palustre +, Galium uliginosum +, G. verum subsp. wirtgenii +, Holcus lanatus +, Juncus conglomeratus +, J. effusus Laserpitium prutenicum +, Lotus uliginosus +, Luzula multiflora +, Lythrum salicaria +, Potentilla erecta +, Sanguisorba officinalis +, Valeriana dioica +, Viola palustris +, Angelica sylvestris r, Betula pendula juv. r, Cardamine pratensis r, Carex flacca r, C. pallescens r, Colchicum autumnale r, Dactylis glomerata r, Dactylorhiza majalis r, Deschampsia cespitosa r, Equisetum fluviatile r, Lathyrus pratensis r, Lychnis floscuculi r, Primula veris r, Salix cinerea juv. r, S. pentandra juv. r. E0: Climacium dendroides 1, Aulacomnium palustre +, Calliergonella cuspidata +, Lophocolea bidentata +, Plagiomnium elatum +, P. undulatum +, Pleudoscleropodium purum +, Rhytidiadelphus squarrosus +.

Na donedávna využívané Krédlovì louce (parcela è. 565) byla v její silnì podmáèené støední èásti zaznamenán na ploše asi 1 aru porost s pøevažujícím druhem Carex pulicaris, kde byl zapsán i následující fytocenologický snímek. Výška porostu je do 20 cm. Vzhledem k tomu, že v okolních porostech je pomìrnì výraznì zastoupen druh Molinia caerulea, má fytocenóza zjevný vztah k asociaci Molinietum caerulae. Fytocenologický snímek 12. Støední èást Krédlovy louky; 5. 7. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 95 %, E0 4 %.

E1: Laserpitium prutenicum 3, Carex pulicaris 2–3, Selinum carvifolia 2, Angelica sylvestris 1, Anthoxanthum odoratum 1, Festuca rubra 1, Filipendula ulmaria 1, Molinia caerulea 1, Parnassia palustris 1, Avenula pubescens +, Briza media +, Caltha palustris +, Cardamine pratensis +, Carex nigra +, C. panicea +, Centaurea jacea +, Cirsium palustre Crepis paludosa +, Dactylorhiza majalis +, Galium uliginosum +, Lathyrus pratensis +, Luzula multiflora +, Lychnis floscuculi +, Mentha arvensis +, Myosotis cespitosa +, Plantago lanceolata +, Potentilla erecta +, Ranunculus acris +, R. auricomus +, Sieglingia decumbens +, Succisa pratensis +, Trifolium repens +, Valeriana dioica +, Vicia sativa +, Dactylorhiza incarnata r, Chrysanthemum leucanthemum r, Lotus uliginosus r, Nardus stricta r. E0: Rhytidiadelphus squarrosus 1.

Molinietum caeruleae je v Èeské republice vzácné. Je bezprostøednì ohroženo lidskou èinností a hrozí mu vymizení. Na Novozámeckém rybníce se udrží, budou-li porosty alespoò obèas poseèeny, nebo by jinak plochy postupnì zarostly rákosem.

Louky vlhkých a sušších stanoviš Louky vlhkých a sušších stanoviš zaujímají jen malou èást území rezervace. Na plochách situovaných dále od rybníka pøi okrajích Novozámecké sníženiny nebo na mírných vyvýšeninách ubývá mokøadních druhù, ve vìtší míøe jsou v porostech zastoupeny trávy a výška porostù se zpravidla zmenšuje. Na písèitém návrší Krušina jsou na malých ploškách dokonce vyvinuty pìkné kostøavové louky s èetnými psamofyty. Tìžko klasifikovatelná spoleèenstva tvoøí mozaiky rùzných dominantních druhù (Deschampsia cespitosa, Avenula pubescens, Alopecurus pratensis, Deschampsia flexuosa, Festuca spp. aj.) v závislosti na substrátu, vlhkosti, zpùsobu obdìlávání v minulosti a dalších faktorech. Na sušších píscích jsou jsou vyvinuty krátkostébelné porosty s dominantními kostøavami (svaz PlantaginiFestucion ovinae), doprovázené nìkterými typickými psamofyty (Teesdalia nudicaulis, Spergula morisonii, Armeria vulgaris aj.). Vlhèí louky s dominantními trávami mají vazbu na svaz Alopecurion pratensis nebo Arrhenatherion. V sušší jihovýchodní èásti Krédlovy louky jsou kromì trav pøítomny i další dvoudìložné rostliny. Porosty zde èasto navštìvuje a rozrývá èerná 43

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 48

zvìø. Na obnažovaných místech se tím uvolòuje prostor pro druhy, které jsou konkurenènì ménì zdatné (Isolepis setacea, Triglochin palustre). Následující snímek z jihovýchodní èásti Krédlovy louky je blízký asociaci Angelico-Cirsietum palustris, ale jsou v nìm pøítomny i druhy svìžích luk.

Fytocenologický snímek 21. Krédlova louka; jihovýchodní èást, 13. 7. 1997, 25 m2, pokryvnost E1 95 %, E0 5 %. E1: Trifolium hybridum 3, Holcus lanatus 2, Lotus uliginosus 2, Juncus articulatus 1, Lathyrus pratensis 1, Lychnis floscuculi 1, Trifolium pratense 1, Agrostis capillaris +, Achillea millefolium +, Anthoxanthum odoratum +, Carex hirta +, C. nigra +, C. panicea +, Centaurea jacea agg. +, Cerastium vulgatum +, Crepis paludosa +, Cynosurus cristatus +, Equisetum palustre +, Galium uliginosum +, Isolepis setacea +, Juncus effusus +, Medicago lupulina +, Plantago lanceolata +, Poa pratensis +, Potentilla erecta +, Ranunculus acris +, Salix cinerea +, S. pentandra +, Alchemilla sp. r, Angelica sylvestris r, Carex ovalis r, Cirsium palustre r, Dactylorhiza majalis r, Myosotis cespitosa r, Polygonum amphibium r. E0: Calliergonella cuspidata 1, Climacium dendroides +.

Mokøadní vrbiny Salicetum pentandro-cinereae Na opuštìných loukách ménì zamokøených stanoviš, kam neproniknul rákos, dochází ke spontánnímu zarùstání vrbami. Rozsáhlé porosty v rùzných sukcesních stádiích, tak jak byly postupnì louky opouštìny, se vyskytují zejména poblíž 2. vodojemu jižnì od rybníka. V keøovém patøe pøevládá Salix cinerea. Další vrby Salix repens, S. aurita a S. pentandra se vyskytují jen roztroušenì. V sukcesnì mladších porostech se ještì výraznì uplatòuje bylinné patro, pøevládají Juncus effusus a Calamagrostis canescens. Fytocenologický snímek 5 zachycoval v r. 1997 zhruba 8 let starý porost s výškou okolo 1,5 m. V roce 2000 byly tyto vrbiny odstranìny buldozerem.

Fytocenologický snímek 2. Asi 150 m severnì od 2. vodojemu; 15. 6. 1997, 25 m2, pokryvnost E2 50 %, E1 60 %. E2: Salix cinerea 3, Salix aurita 1, Salix pentandra +, S. repens +. E1: Calamagrostis canescens 3, Juncus effusus 2, Carex gracilis +, C. nigra +, C. versicaria +, Deschampsia cespitosa +, Galium palustre +, Juncus filiformis +, Sanguisorba officinalis +.

Starší vrbové porosty tvoøí zpravidla ostrùvky v rákosinách nebo lemují bývalé louky. Tyto køoviny s hustou spletí vìtví a korunami, které propouštìjí málo svìtla, jsou velmi špatnì pøístupné. Bylinné patro je znaènì chudé nebo úplnì chybí. Nejstarší porosty vrb nebo jednotlivé vrby v rákosinách blíže hladiny rybníka nebo pøímo na okraji rybníka naopak zvyšují diverzitu, nebo rákos zde nemá takovou vitalitu a v bylinném patøe se uplatòují i Carex paniculata, C. pseudocyperus, Galium palustre, Rumex hydrolapatum a další. Byly zde zjištìny i druhy ohrožené, napø. Calla palustris, Thelypteris palustris, Comarum palustre a Naumburgia thyrsiflora, a to zejména v místech, kde dochází k rašelinìní. Asociace je v Èeské republice vzácná a ustupuje v dùsledku lidské èinnosti. Na Novozámeckém rybníce její plocha naopak vzrostla na úkor bývalých luk, a proto byly vrbové porosty jižnì od rybníka v roce 1999 zèásti redukovány (shrnutím buldozerem). Vzhledem k pomìrnì velkému zastoupení luèních druhù by mìla pøi pravidelné seèi nastat postupná obnova v mokøadní louky.

Bažinné olšiny Pomìrnì mladé olšiny jsou ostrùvkovitì vytvoøeny na nejmokøejších místech východní èásti rezervace. V porostech byly vylišeny dvì asociace, mezotrofní Carici acutiformis-Alnetum a oligotrofnìjší Carici elongatae-Alnetum. Obì asociace jsou si velmi blízké, mají mnoho spoleèných druhù a pøechody mezi nimi mají plynulý charakter. Podle pamìtníkù byly olšiny døíve prùchodné, zatímco nyní jsou velmi špatnì pøístupné a pøechod je možný jen po výše položených koøenových plošinách olší. Deprese mezi plošinami vyplnìné vodou a bahnem jsou pomìrnì hluboké a mají odlišnou vegetaci od sušších plošin. Hladina podzemní vody se v bažinných olšinách neustále zvyšuje, pravdìpodobnì zanášením Mlýnského potoka, a také se zøejmì zvolna sesedá slatinný substrát v depresích.

44

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 49

Carici elongatae-Alnetum Bažinné olšiny s charakteristickým druhem Carex elongata se v rezervaci nalézají na více místech. Podle leteckého snímku z roku 1938 byla iniciální stádia asociace ostrùvkovitì vyvinuta pouze severnì od zøíceniny v Jestøebí, ostatní olšiny vznikaly pozdìji - jižnì od lesíka na parcele è. 568, na podélné vyvýšeninì v severovýchodní èásti rezervace (Støelecký ostrov), podél kanálu pøi pravém i levém bøehu Mlýnského potoka a jinde. Stromové patro tvoøí olše, v keøovém pøevládají vrby a Frangula alnus. Bylinné patro je pomìrnì pestré; s vìtší pokryvností jsou v nìm zastoupeny Lysimachia vulgaris a Naumburgia thyrsiflora na koøenových plošinách a Glyceria maxima v depresích. Mechové patro je vyvinuto pøedevším na rozhraní vodní hladiny a koøenových plošin. Mechy osídlují též báze ostøicových bultù.

Fytocenologický snímek 17. Olšina asi 300 m severnì od Grulichovy louky; 10. 7. 1997, 225 m2, pokryvnost E3 60 %, E2 20 %, E1 45 %, E0 4 %. E3: Alnus glutinosa 4, Salix pentandra 1. E2: Salix cinerea 2, Alnus glutinosa 1, Salix pentandra 1, Frangula alnus +, Viburnum opulus +. E1: Lysimachia vulgaris 3, Carex elongata 1, Dryopteris carthusiana 1, Naumburgia thyrsiflora 1, Solanum dulcamara 1, Agrostis canina +, Athyrium filix-femina +, Calamagrostis canescens +, Caltha palustris +, Cardamine dentata +, Carex paniculata +, Filipendula ulmaria +, Galium elongatum +, Glyceria maxima +, Lemna minor +, Lycopus europaeus +, Lythrum salicaria +, Myosotis laxiflora +, Peucedanum palustre +, Poa trivialis +, Urtica dioica +, Viburnum opulus juv. +, Alnus glutinosa juv. r, Angelica sylvestris r, Iris pseudacorus r, Viola palustris r. E0: Climacium dendroides 1, Brachythecium mildeanum +, Calliergonella cuspidata +, Marchantia polymorpha +, Plagiomnium medium +, Rhizomnium punctatum +. Fytocenologický snímek 46. Jihovýchodní èást Støeleckého ostrova; 25. 5. 1998, 225 m2, pokryvnost E3 20 %, E2 5 %, E1 50 %, E0 2 %. E3: Alnus glutinosa 2, Salix cinerea 1, Salix pentandra 1. E2: Salix cinerea 1, Betula pendula +, Frangula alnus r. E1: Phragmites australis 2, Cardamine dentata 1, Carex elongata 1, Carex rostrata 1, Hydrocharis morsusranae 1, Naumburgia thyrsiflora 1, Caltha palustris +, Carex acutiformis +, C. paniculata +, Cicuta virosa +, Filipendula ulmaria +, Galium palustre +, Hottonia palustris +, Iris pseudacorus +, Lemna minor +, Lysimachia vulgaris +, Menyanthes trifoliata +, Peucedanum palustre +, Ranunculus lingua +, Solanum dulcamara +, Alisma plantago-aquatica r, Berula erecta r, Carex cespitosa r, C. pseudocyperus r, Comarum palustre r, Equisetum fluviatile r, E. palustre r, Valeriana dioica r, Viola palustris r. E0: Brachythecium rutabulum +, Calliergonella cuspidata +, Climatium dendroides +, Hypogymnia physodes +, Chyloscyphus pallescens +, Marchantia polymorpha +, Plagiomnium affine +.

Asociace je v Èeské republice dostateènì hojná, ale v dùsledku lidské èinnosti ustupuje. Na Novozámeckém rybníce nevyžaduje speciální management.

Carici acutiformis-Alnetum Bažinné olšiny s dominantní Carex acutiformis se vyskytují jen na malé ploše severnì od zøíceniny v Jestøebí na úživnìjších stanovištích poblíž Mlýnského potoka. Ve stromovém patøe pøevládá olše, v keøovém Salix cinerea a v bylinném Carex acutiformis. Vzácnì se na koøenových plošinách vyskytují døeviny sušších stanoviš, a to Crataegus sp., Quercus robur a další.

Fytocenologický snímek 16. Olšina asi 350 m severnì od Grulichovy louky; 10. 7. 1997, 225 m2, pokryvnost E3 50 %, E2 30 %, E1 65 %. E3: Alnus glutinosa 3, Salix pentandra 1. E2: Salix cinerea 3, Alnus glutinosa 1, Salix triandra +, Viburnum opulus +. E1: Carex acutiformis 2, Glyceria maxima 2, Lysimachia vulgaris 1, Urtica dioica 1, Athyrium filix-femina +, Calamagrostis canescens +, Cardamine dentata +, Carex paniculata +, Cicuta virosa +, Crataegus sp. juv. +, Dryopteris carthusiana +, Filipedula ulmaria +, Galium palustre +, Iris pseudacorus +, Lycopus europaeus +, Naumburgia thyrsiflora +, Peucedanum palustre +, Phalaris arundinacea +, Phragmites australis +, Solanum dulcamara +, Viburnum opulus r.

Asociace je v Èeské republice vzácná a ustupuje v dùsledku lidské èinnosti. Na Novozámeckém rybníce je toto maloplošnì rozšíøené lesní spoleèenstvo možné ponechat bez zásahu. 45

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 50

Nejvýznamnìjší lokality s výskytem ohrožených spoleèenstev a rostlin, návrhy na ochranáøskou péèi o území Na Novozámeckém rybníce a jeho okolí bylo zjištìno 26 vodních a mokøadních rostlinných spoleèenstev. K nejohroženìjším spoleèenstvùm v Èeské republice (kategorie 2a; MORAVEC et al. 1995) náleží Caricetum appropinquatae, Crepido-Juncetum acutiflori a Valeriano dioicaeCaricetum davallianae. Tato spoleèenstva se nacházejí z vìtší èásti mimo rezervaci, a to na Krédlovì a Grulichovì louce (parcely è. 565 a 600/1). Pouze èást Krédlovy louky s výskytem druhu Dactylorhiza incarnata (fytocenologický snímek 11), èást Grulichovy louky s výskytem Carex dioica (fytocenologický snímek 26) a Crepido-Juncetum acutiflori (fytocenologický snímek 25) leží uvnitø rezervace pøi její hranici. Krédlova louka o rozloze zhruba 1 ha byla ještì v roce 1996 v sušší èásti spásána hovìzím dobytkem a seèena. V roce 1997 již nebyla hospodáøsky využívána, byla pouze poseèena na malých plochách s výskytem druhu Dactylorhiza incarnata. V letech 1998–2000 byla v rámci managementových opatøení seèena celá (traktorem). V roce 2000 byla pøi severní hranici (seèením køovinoøezem a odstranìním náletu) rozšíøena do silnì podmáèených ploch s pøevládajícím spoleèenstvem Caricetum appropinquatae a Molinietum caeruleae (již v rezervaci). Smìrem k obytným stavením na louce ubývá vlhkosti, mozaikovitì se však støídají vlhèí a sušší místa a s tím se výraznì mìní i vegetace, která je obtížnì klasifikovatelná a zahrnuje fragmenty jednotek nìkolika svazù. Výška porostù nepøesahuje na vìtšinì plochy 0,5 m, pøevládají trávy a ostøice. Louka je stanovištìm èetných ohrožených druhù rostlin. V roce 1997 zde byl nalezen i vzácný druh Dactylorhiza incarnata. Jeho lokalita v roztroušených vrbách (fytocenologický snímek 20) leží již v rezervaci. Další lokalita severnì od posledních domù v Jestøebí, zarùstající rákosem, též patøí do rezervace (fytocenologický snímek 11). Na louce byly dále zjištìny silnì ohrožené druhy Carex appropinquata, C. davalliana, C. pulicaris, Epipactis palustris, Parnasia palustris, Pedicularis palustris a Triglochin palustre. Z ohrožených druhù se zde vyskytují Comarum palustre, Dactylorhiza majalis, Hydrocotyle vulgaris, Isolepis setacea, Juncus acutiflorus, Menyanthes trifoliata, Myosotis cespitosa, Pedicularis sylvatica, Thalictrum lucidum a Valeriana dioica. Louku je nezbytné kosit a seno sklízet. Je nanejvýš žádoucí se pokusit o obnovu luèních porostù ležících v rezervaci, které sice již zarùstají rákosem a vrbami, dosud jsou však fytocenologicky cenné s øadou význaèných mokøadních druhù. V roce 2000 byla severní èást Krédlovy louky rozšíøena odstranìním vrb a bude pravidelnì seèena køovinoøezem. Kvùli ochranì hmyzu jsou na louce ponechávány menší plošky neposeèených porostù. Další neménì významnou lokalitou chránìných druhù a ohrožených spoleèenstev je Grulichova louka (èásti parcel è. 565 a è. 600/1) severnì od Jestøebí. Na louce neobhospodaøované již delší dobu se nalézá mozaika rùzných spoleèenstev, z nichž je nejcennìjší slatinná enkláva s výskytem druhu Carex dioica (fytocenologický snímek 26). Vysoko položená hladina podzemní vody blokuje nástup døevin a porosty zatím nepøerùstají rákosem, i když rákosina se v bezprostøední blízkosti lokality již nalézá. Tato enkláva by mìla být šetrnì seèena tak, aby nebyly poškozeny bulty s výskytem hlízovce Liparis loeselii. Grulichova louka byla zèásti poseèena v roce 1997. V roce 1998 byla køovinoøezy poseèena celá, vyjma lokality Carex dioica, a byla zde odstranìna pøevážná èást døevin (z krajináøských dùvodù a pro zvýšení biodiverzity zde byly ponechány nìkteré soliterní stromy). V dalších letech byla louka opìt seèena a byla rozšíøena na úkor okrajových porostù vrb a olší. Již po tøech letech seèení bylo patrné, že se zvyšuje poèet ochranáøsky významných druhù na úkor jednotlivých dominant. V kvìtnu, v dobì kvìtu Dactylorhiza majalis a dalších barevnì výrazných druhù, skýtá pohled na kvìtnatou louku pøíjemný zážitek. Louku je tøeba pravidelnì kosit, s vynecháním menších ploch pro rozvoj bezobratlých. Rákos zasahující do louky je tøeba kosit každoroènì. 46

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 51

Obì louky leží zèásti mimo rezervaci na pozemcích è. 565 a 600/1, které však byly v r. 1998 pøevedeny do správy Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR, a proto je možné péèi o území podøídit požadavkùm ochrany pøírody. Je však nezbytné rozšíøit rezervaci o oba uvedené pozemky. Na parcele è. 600/1 leží kromì èásti Grulichovy louky další významné luèní porosty. Jediná dosud intenzivnì seèená a spásaná louka této parcely se nachází za stavením èp. 54 v Jestøebí (fytocenologický snímek 14). Na jaøe zde rozkvétá poèetná populace druhu Dactylorhiza majalis. Na zbylých plochách parcely è. 600/1 severnì od Jestøebí i západnì od silnice Jestøebí – Provodín pøevažují vysokobylinné luèní porosty s druhy Filipendula ulmaria, Carex appropinquata nebo Molinia caerulea, které zvolna zarùstají rákosem, vrbami nebo v menší míøe tøtinou (Calamagrostis canescens). Dosud však mají pestré druhové složení s roztroušenými prstnatci (Dactylorhiza majalis, vzácnì D. incarnata) i dalšími ohroženými druhy. Vzhledem k velké rozloze a nerovnému terénu (pøerostlé bulty) by bylo velmi nákladné louky kosením uchovat. Je však žádoucí alespoò na vybraných místech v blízkosti silnice menší plochy luk udržet, kosit okraje postupujícího rákosu a zachovat tak lokalitu druhu Carex hostiana - jedinou zatím známou na Novozámeckém rybníce. V roce 2000 byla tato lokalita poseèena a byl zde také zlikvidován nálet døevin. Døeviny byly zèásti odstranìny i v linii smìrem od silnice na louku, aby byl zlepšen pøístup na plochu a otevøen prùhled do porostù. Seèená èást bude dále rozšiøována. Vzniklou enklávu seèených luèních a rákosových porostù, vèetnì bezlesí po vrbových porostech, jsme nazvali Petrovou loukou (mapa è. 1). Motýlová louka a další mokøadní louky svazu Caricion fuscae jižnì od rybníka v okolí návrší Krušina nemají tak pestré druhové složení jako slatinné louky u Jestøebí. Na vìtšinì plochy je jen mìlká vrstva pùdy, která nasedá na písèité podloží. Louky mají zvýšenou hladinu podzemní vody, a tím je zøejmì blokována rychlá sukcese vrb, ke které dochází na blízkých, ale sušších plochách. Na vlhèích místech roste kriticky ohrožený druh Salix repens, který má na Motýlové louce jednu z nejpoèetnìjších populací v Èeské republice. Louky je tøeba pravidelnì kosit, zejména je tøeba kosit èela rákosových porostù, které zaèínají do luk pronikat z pøilehlých ploch. Pravidelné seèení luk vytvoøí vhodný biotop pro pastvu husy velké i dalších druhù ptactva, které preferují nižší porosty. Motýlová louka byla v roce 1998 v rámci managementu ochrany pøírody poseèena, v letech 1999 a 2000 byly kromì Motýlové louky poseèeny i okolní louky a tìžkou technikou byly podstatnì redukovány vrbové porosty a rákosiny s cílem jejich pøemìny na nelesní spoleèenstva, zejména louky. Severní okraj Motýlové louky je od rybníka vzdálen 100–150 m. V letech 1998–2000 byl sekáním rákosu vytvoøen koridor, který spojuje vodní hladinu s loukami. Koridor by mìl napomoci k osídlení luèních ekosystémù husou velkou. Vzhledem k obtížnému seèení rákosu ve vodì bude perspektivnìjší rozšíøit rybník pøi plánovaném odbahnìní až k Motýlové louce. Vyhloubení šesti jezírek pro obojživelníky a vodní rostliny koncem roku 1999 na Motýlové louce by mìlo pøispìt ke zvýšení biodiverzity území. Vytìžený materiál byl deponován do vyjetých kolejí pøi vjezdu na Motýlovou louku. Do dvou jezírek byly v kvìtnu 2000 vysazeny tøi rostliny kriticky ohroženého druhu Nymphaea candida. Jezírka jsou pomìrnì rychle osídlována vodními rostlinami (Myriophyllum spicatum, Batrachium circinatum, Polygonum amphibium, Juncus bulbosus, Utricularia australis, Peplis portula - nový druh pro rezervaci). Pokryvnost vodních makrofyt však byla v roce 2000 zatím malá. Na vyvýšeném místì Krušina v mokøadních lukách nedaleko Motýlové louky, kde bylo v minulosti pole, je nyní porost metlièky a menší plošky kostøavových trávníkù. Zde se plánuje obèasné skrytí drnu, aby byly podpoøeny nìkteré ohrožené psamofyty. Zatím jsou tyto biotopy obèas rozrušovány divokými prasaty. Louku u Støeleckého ostrova, vytvoøenou v øídkých rašelinných rákosinách seèením od roku 1995, je žádoucí dále udržovat. I když v roce 1997 nebyly ovìøeny nìkteré døíve zjištìné ohrožené druhy, je pravdìpodobné, že by se pøi pøíznivìjších podmínkách mohly opìt objevit. Pøed 47

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 52

rekonstrukcí výpusti (1997) byla plocha po mnoho let silnì pøemokøena (HONCÙ 1997), v roce 1997 byla louka naopak suchá. V letech 1998–2000 v dobì udržování letní a zimní výšky hladiny byla hladina podzemní vody pøi povrchu pùdy, což by se asi blížilo požadovanému stavu. V severní èásti rezervace byly v letech 1997–2000 soukromými vlastníky pozemkù seèeny nìkteré další plochy mokøadních a vlhkých luk se zámìrem louky uchovat a postupnì rozšiøovat. I když biomasa byla na vìtšinì plochy ponechána na místì, je žádoucí, aby ochrana pøírody seèení finanènì podporovala. Mokøadní louky jsou v souèasné dobì nejcennìjšími formacemi rezervace. Byla na nich zjištìna pøevážná vìtšina z celkového poètu ohrožených druhù i asociací. Pøi prùzkumu Novozámeckého rybníka v letech 1997–1998 bylo pozorováno velmi výrazné odumírání rákosu a vrb zejména ve støední nejmokøejší èásti rezervace a odumírání borovic na vyvýšené podélné planinì v severovýchodní èásti rezervace (Støelecký ostrov), zvláštì na jejím konci smìrem k rybníku. Tyto zmìny byly zpùsobeny trvale zvýšenou hladinou rybníka a jejím kolísáním v devadesátých letech. Protože tento stav zásadnì ovlivòuje zhruba dvì tøetiny plochy rezervace (východní cíp rezervace není vypouštìním rybníka nebo zvyšováním hladiny tolik dotèen), je žádoucí držet hladinu na letní a zimní výšce, jak tomu bývalo v minulosti, aby se pomìry alespoò èásteènì stabilizovaly. Je nezbytné porosty dlouhodobì sledovat a doladit vodní režim tak, aby byl optimální jak pro vegetaci, tak pro vodní ptactvo i rybáøské hospodaøení. Pøi odbahòování rybníka je tøeba se soustøedit na plochy s volnou vodní hladinou a na plochy odumøelých rákosin a nezasahovat pøíliš do živých rákosin v dolním sublitorálu. Okraj èelních porostù rákosin je ve srovnání s rokem 1938 (první letecké snímkování) posunut smìrem od rybníka, a nedochází tedy k zásadnímu zarùstání, jak se pøedpokládalo. Naopak je rozloha volné vodní hladiny v dùsledku odumøení rákosu v souèasnosti nejvìtší (od roku 1938). V rákosinách byl zjištìn nebo ovìøen výskyt nìkterých ohrožených druhù rostlin; zvláštì cenná je plocha rašelinných rákosin u hotelu Pošta, kde se vyskytuje Dryopteris cristata. Pøípadné odbahnìní by proto tyto rákosiny nemìlo zasáhnout. Veškeré zásahy do Mlýnského potoka je nutno provést velmi šetrnì tak, aby nedošlo k náhlému odvodnìní mokøadních luk severnì od Jestøebí. Odtok vázne pøedevším ve støední a dolní èásti toku. Ve støední èásti jsou napøíè napadané kmeny, podél kterých zarùstá hladina zblochanem. Pøi ústí potoka do rybníka v délce nejménì jednoho kilometru však již došlo zcela k úplnému vyplnìní koryta a plošnému rozlití potoka pod vegetací. Terén je zde zcela neprùchodný. Pøi souèasném vypouštìní Bøehyòského rybníka a Máchova jezera na podzim r. 1997 byly za velmi vysokého stavu Mlýnského potoka zaplaveny luèní porosty až v Krédlovì louce a hladina vody byla ca o 20 cm výše než v létì, i když byl rybník vypuštìn. Rybáøské hospodaøení na Novozámeckém rybníce je podøízeno zájmùm ochrany pøírody, nebo rybník je od r. 1997 ve správì Fondu pozemkù ZCHÚ Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR. Ve spolupráci s ENKI, o. p. s. (dr. R. Faina, dr. I. Pøikryl), je monitorován stav rybnièního ekosystému a chov ryb probíhá polointenzívním zpùsobem tak, aby mohlo dojít k postupné oligotrofizaci rybníka. Zpùsoby rybáøského hospodaøení, výsledky monitoringu rybnièního ekosystému a návrhy pro budoucí hospodaøení jsou uvedeny v jiném pøíspìvku tohoto sborníku.

Závìr V národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník bylo zjištìno 26 vodních a mokøadních rostlinných spoleèenstev. Nejrozsáhlejší jsou rákosiny asociace Phragmitetum communis a mokøadní vrbiny rùzných vývojových stádiích asociace Salicetum pentandro-cinereae. V dobì zøízení rezervace v roce 1933 zaujímala tato spoleèenstva mnohem menší plochu, nebo okolí rybníka bylo sušší a využívalo se k pastvì a lukaøení. Oproti minulosti se proto znaènì snížila plocha mokøadních luk. Na jejich dosud obhospodaøovaných zbytcích se nalézají nejvýznaènìjší 48

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 53

rostlinná spoleèenstva rezervace, a to Caricetum appropinquatae, Crepido-Juncetum acutiflori Valeriano dioicae-Caricetum davallianae. Uvedené asociace jsou v celé Èeské republice bezprostøednì ohrožené a vzácné (MORAVEC et al. 1995). V rezervaci a pøilehlých luèních porostech bylo v letech 1997–1998 nalezeno pøes 30 ohrožených druhù mokøadních rostlin, mezi nimi šest kriticky ohrožených, a to Carex dioica, Dryopteris cristata, Eleocharis quinqueflora, Liparis loeselii, Nymphaea candida a Salix repens. Mokøadní louky jsou z hlediska ochrany pøírody v souèasné dobì nejcennìjšími plochami rezervace a je žádoucí, aby jejich reprezentativní èásti zùstaly zachovány. To vyžaduje pravidelnou seè porostù na vybraných enklávách a jejich prùbìžné sledování. Zatím jsou koseny louky v severní èásti rezervace, louka u Støeleckého ostrova, louky jižnì od rybníka, vèetnì Motýlové louky, dále Krédlova a Grulichova louka severnì od Jestøebí. V roce 2000 se zaèala kosit i menší èást opuštìných luk u silnice mezi Jestøebím a Provodínem. Pomìrnì dobrá znalost vegetace a pøírodních pomìrù umožòuje sestavit detailnì vypracovaný plán péèe o rezervaci. Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR má v souèasné dobì nesrovnatelnì lepší finanèní možnosti k péèi o rezervaci, než tomu bylo v minulosti, a proto se dá pøedpokládat, že nejvýznamnìjší pøírodní fenomény národní pøírodní rezervace a mezinárodnì významného mokøadu zùstanou zachovány.

Summary Altogether 26 aquatic and wetland communities were recognized in the National Nature Reserve Novozámecký rybník. Reed beds (Phragmitetum communis) and willow carrs (Salicetum pentandro-cinereae) are the most widespread vegetation types. The Nature Reserve was established in 1933; in that time the pond was surrounded by mown and grazed meadows. Later on, these agricultural practices were largly abandoned and consequently, wet meadows were replaced by reed beds and willow carrs. Traditional agriculture has survived in only very restricted parts which harbour the most important communities, i.e. Caricetum appropinquatae, CrepidoJuncetum acutiflori, and Valeriano dioicae-Caricetum davallianae. All of them are rare and strongly endangered in the Czech Republic. More than 30 endangered species of wetland vascular plants were found in the Nature Reserve and adjacent meadows in 1997–1998, among others Carex dioica, Dryopteris cristata, Eleocharis quinqueflora, Liparis loeselii, Nymphaea candida, and Salix repens. Wet meadows represent nowadays the most valuable part of the nature reserve and therefore management efforts should be designed to conserve at least parts of these habitats. Regular mowing and monitoring of selected meadows are necessary to maintain current stage. Good knowledge of both past and current nature conditions and vegetation allows to develop detailed management strategies.

Literatura DEYL M. (1953): Botanický prùzkum rezervace Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.] DEYL M. (1954): Druhá zpráva o botanickém výzkumu rezervace Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.] GRULICH V. (1988): Carex dioica L. v severních Èechách opìt nalezena. – Severoèes. Pøír. 21: 79–81. HOLUB J. & PROCHÁZKA F. (2000): Red list of vascular plants of the Czech Republic 2000. – Preslia 72: 187–230. HONCÙ M. (1997): Pøedbìžná zpráva o prùzkumu NPR Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.] 49

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 54

KUNCOVÁ J. (1975): Botanický inventarizaèní prùzkum státní pøírodní rezervace Novozámecký rybník na Èeskolipsku. – Sborn. Severoèes. Mus., ser. natur. 7: 51–60. KUNCOVÁ J. & VONDRÁÈEK J. (1994): Botanická a zoologická pozorování ve vybraných mokøadech mezinárodního významu v severoèeském regionu (Novozámecký rybník a Bøehyòský rybník). – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Ústí nad Labem]. MALÝ F. (1970): Z historie Novozámeckého rybníka. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.] MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. – Severoèes. Pøír., suppl. 1995: 7–206. NEUHÄSLOVÁ Z. & KOLBEK J. (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostù a lišejníkù støední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ÈSAV. – Botanický ústav ÈSAV, Prùhonice. SÁDLO J. (1998): Dryopteris cristata v rašelinných rákosinách na Jestøebsku. – Muzeum a souèasnost, ser. natur. 12: 19–24. TUROÒOVÁ D. (1985): Vegetace Hamerského rybníka u Hamru na Jezeøe (severní Èechy). – Preslia 57: 335–357. TUROÒOVÁ D. (1999): Novozámecký rybník - zmìny v rezervaci a její management. – Živa 85: 159–161.

50

31.10.2003 13:47

Mapa 1. Národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník s vyznaèením významných ploch. Map 1. National Nature Reserve Novozámecký rybník and location of important areas.

cela_kniha.qxd Strana 55

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 56

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 57

Pøíroda, Praha, 20: 53–73, 2002

Cévnaté rostliny národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Vascular plants of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

KAREL KUBÁT1 & IVA MACHOVÁ2 1 2

Pedagogická fakulta UJEP, CZ-400 96 Ústí nad Labem; [email protected] Fakulta životního prostøedí UJEP, CZ-400 96 Ústí nad Labem; [email protected] Abstrakt: Z národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník bylo udáváno nebo je známo asi 430 druhù cévnatých rostlin. Z nich je 37 zvláštì chránìných: 8 kriticky ohrožených, 18 silnì ohrožených, 11 ohrožených a dalších 37 druhù, zaøazených do seznamu ohrožených druhù (PROCHÁZKA 2001): 2 druhy v kategorii C1, 15 v kategorii C2 a 20 v kategorii C3. Z výsledkù prùzkumu v letech 1997–1998 (extenzivnì až do roku 2001) vyplývá, že v souèasné dobì roste v rezervaci alespoò 27 zvláštì chránìných a 27 ohrožených druhù, tj. asi 75 % ze všech druhù tìchto kategorií, které jsou z území udávány. K nejvzácnìjším taxonùm patøí Carex dioica, C. hostiana, Dactylorhiza incarnata subsp. serotina, Dryopteris cristata, Eleocharis quinqueflora a Liparis loeselii. Druhovì nejbohatší porosty najdeme na loukách, které byly ještì relativnì nedávno obhospodaøovány. Nìkteré z nich jsou v rámci managementu v posledních letech opìt seèeny. Velké plochy rezervace jsou porostlé rákosinami, které jsou vìtšinou druhovì chudé. Odbahnìní rybníka a zmenšení plochy rákosu nebudou mít negativní vliv na flóru území. Klíèová slova: cévnaté rostliny, zvláštì chránìné a ohrožené druhy, zmìny ve flóøe, management Keywords: vascular plants, protected and threatened species, changes in flora, management, Czech Republic Nomenklatura: Jména rostlin jsou podle NEUHÄSLOVÁ & KOLBEK (1982), názvy cenotaxonù podle MORAVEC et al. (1995).

Úvod Z dùvodu neodkladné opravy stavidla nebylo možné Novozámecký rybník po výlovu v listopadu 1996 znovu napustit. To vyvolalo množství aktivit motivovaných snahou využít déle trvající vypuštìní rybníka (POÈTA 1997). Mezi nì patøil i pøírodovìdný prùzkum; jeho stìžejním úkolem bylo vymezit podmínky pro odstranìní co nejvìtšího množství sedimentù ze dna tak, aby byly co nejménì dotèeny zájmy všech oborù ochrany pøírody i dalších zúèastnìných. Ve srovnání s okolními lokalitami (mokøiny východnì od Jestøebí, Máchovo jezero aj.) byla flóøe i vegetaci Novozámeckého rybníka vìnována v minulosti menší pozornost. Pøíèinu je snad možné hledat v tom, že rybník byl vždy považován pøedevším za mimoøádnou ornitologickou lokalitu; jistý význam mìla snad i skuteènost, že zde nejsou písèité pláže a že vodní hladina byla dostupná jen na západní stranì nádrže.

53

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 58

Metodika Pøedkládaná práce shrnuje výsledky botanického prùzkumu probíhajícího pøedevším v letech 1997–1998. Je zamìøena na floristické pomìry (cévnaté rostliny), protože vegetaci tohoto území soubìžnì studují jiní autoøi (TUROÒOVÁ 2002). Vzhledem k dlouhodobému vypuštìní rybníka mohla být studována vodní makrofyta jen ve velmi omezeném rozsahu až koncem vegetaèní sezóny 1998. Vìtšina submerzních druhù se neobjevila vùbec (Najas, témìø všechny druhy rodu Potamogeton) nebo jen velmi vzácnì (s výjimkou hojné Utricularia neglecta); velmi decimované byly i porosty Nymphaea candida. Terénní prùzkum v rákosinách, olšinách a vrbinách je mnohdy velmi obtížný nejen fyzicky, ale i orientaènì. Celkový pøehled o území i o jednotlivých detailech bylo možné získat z leteckých snímkù, poskytnutých Agenturou ochrany pøírody a krajiny ÈR Praha, které se ukázaly být v terénu velmi užiteèné až nepostradatelné. Novozámecký rybník patøí podle fytogeografického èlenìní Èeské republiky (SKALICKÝ 1988) do fyt. o. 52 Ralsko-bezdìzská tabule a leží v základním poli 5353 støedoevropského síového mapování.

Charakteristika území Novozámecký rybník je významná ornitologická lokalita, a proto byla ochrana ptactva dosud hlavním motivem jeho ochrany. Velkoplošnì se vyskytujícími biotopy jsou pøedevším rákosiny, bažinné olšiny, mokøadní vrbiny, mokré louky a volná vodní hladina. Jejich existence je determinována v první øadì pùdními pomìry, vodním režimem a zpùsobem obhospodaøování. Kulturní bory a duboborové lesy na výše položených místech v okolí rybníka leží vesmìs mimo vlastní chránìné území. Pøi hranici rezervace (již uvnitø chránìného území) severozápadnì od Jestøebí (lok. 1) na nì navazuje asi 20–30 m široký pruh podmáèených luk s dominantním bezkolencem (Molinia caerulea, pokryvnost až 50 %), z dalších druhù se vyskytují Carex hartmanii, C. vesicaria, C. nigra, Juncus conglomeratus, J. effusus, Peucedanum palustre, Comarum palustre, Sanguisorba officinalis, Galium boreale, Agrostis capillaris apod. Pronikají sem již první døeviny (Pinus sylvestris, Betula pendula a Salix cinerea), v souèasné dobì vesmìs do 2 m výšky, a ojedinìlé rostliny rákosu (ménì než 5 % plochy). Na tento pruh navazují rákosiny, zpravidla na okraji s hojnými druhy Calamagrostis canescens, Comarum palustre, Iris pseudacorus apod., dále od bøehu témìø bez jiných bylin; šíøka rákosiny je alespoò 100 m. V jiných úsecích bøehù Novozámeckého rybníka navazují na kulturní duboborové lesy pøímo bažinné olšiny a na nì rákosiny (napø. severnì od fotbalového høištì Jestøebí nebo na Støeleckém ostrovì). Úzký pruh olšin lemuje rybník pøi severním bøehu (lok. 2). Na vnìjší stranì konèí cestou tvoøící hranici rezervace nebo navazuje na kulturní (hnojené a pravidelnì kosené) louky. Na vnitøní stranì je úzká kontaktní zóna s druhy Rumex hydrolapathum, R. aquaticus, Glyceria maxima apod., která pøi napuštìném rybníku pøechází ve volnou hladinu. V nìkterých úsecích pøi severovýchodní hranici chránìného území navazují rákosiny pøímo na kulturní louky a pole. Nejvìtší èást zarostlé plochy rezervace zaujímají v souèasné dobì rákosiny svazu Phragmition communis. Jsou vìtšinou druhovì velmi chudé, èasto jen s øídce vtroušenými jedinci druhù Solanum dulcamara, Comarum palustre, Iris pseudacorus a Cicuta virosa. Druhovì bohatší jsou pouze na kontaktu s olšinami a pøedevším s mokrými loukami (tento pøípad je v území vzácný). Alespoò zèásti je pøíèinou druhového obohacení jistì skuteènost, že jde o plochy, na které rákos expandoval po zvýšení hladiny vody teprve nedávno. Tomuto typu snad patøí rákosina pøi severním až severovýchodním bøehu Støeleckého ostrova (lok. 3), jejíž èást je v posledních letech seèena; pøehled významných druhù uvádí Honcù (viz KUNCOVÁ & VONDRÁÈKOVÁ 1995). 54

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 59

Na okraji olšiny v západní èásti Støeleckého ostrova (lok. 4) je rákosina a v ní èasto Menyanthes trifoliata (pokryvnost místy pøes 50 %), dále Comarum palustre, Naumburgia thyrsiflora, Salix repens, Carex appropinquata, Carex diandra, Veronica scutellata, Cardamine dentata aj. Obdobné porosty popisuje DEYL (1953) jako hojné. Významný je porost rákosu na kontaktu s malou olšinou jihovýchodnì od bývalého hotelu Pošta (lok. 5), ve které rostou spolu s druhem Dryopteris cristata napøíklad Calla palustris a Thelypteris palustris. Bažinné olšiny (svaz Alnion glutinosae) zaujímají spolu s mokøadními vrbinami (svaz Salicion cinereae) po rákosinách nejvìtší èást plochy rezervace. Ze vzácnìjších druhù jsou v nich èasté až roztroušené napø. Ranunculus lingua, Calla palustris, Hydrocharis morsus-ranae, Menyanthes trifoliata, Cardamine dentata, Carex elata, Cicuta virosa, velmi vzácnì Dryopteris cristata. Pøíklad porostu as. Carici elongatae-Alnetum ze Støeleckého ostrova (lok. 6) pøináší následující snímek:

Plocha 100 m2, sklon 0, pokr. E3 = 50 %, pokr. E2 = 10 %, pokr. E1 = 50 % (zbytek otevøená vodní hladina); 12. 6. 1997 E3: Alnus glutinosa E2: Salix cinerea 70 %, S. pentandra 30 % E1: Carex appropinquata 2, C. rostrata 2, C. elongata 1, Iris pseudacorus 1, Lysimachia vulgaris 1, Naumburgia thyrsiflora 1, Phragmites australis 1, Caltha palustris +, Cardamine amara +, Galium palustre +, Hottonia palustris +, Lycopus europaeus +, Menyanthes trifoliata +, Peucedanum palustre +, Potamogeton cf. pusillus +, Stellaria palustris +, Viola palustris +.

Pøevážná vìtšina mokrých luk je poznamenána dlouhodobým neobhospodaøováním a v posledních letech zvýšenou hladinou vody. První fáze sukcese se projevují nejèastìji nástupem vysokých ostøic, tvoøících èasto velké bulty, pozdìji (nebo i souèasnì) pronikáním døevin, hlavnì Salix cinerea a dalších vrb. Místy se stávají dominantními vysoké byliny nesnášející pravidelné seèení, napø. Angelica sylvestris, Filipendula ulmaria, Rumex aquaticus atd. V souèasné dobì je možné v okolí Jestøebí pozorovat mozaiku porostù s dominantními „nízkými bylinami“, zaøaditelné do podsvazu Calthenion, svaz Caricion fuscae, pøípadnì Caricion davallianae, a „vysokobylinných“, které patøí vesmìs do svazu Caricion gracilis, pøípadnì podsvazu Filipendulenion. První vrby, pøedevším Salix cinerea, indikují nástup spoleèenstev svazu Salicion cinereae.

Nìkolik let neseèená mokrá louka západnì od silnice Jestøebí - Provodín (lok. 7). Plocha 50 m2, sklon 0, pokr. E1 = 90 %; 14. 6. 1997 Carex appropinquata 3, Filipendula ulmaria 2, Galium boreale 2, Angelica sylvestris 1, Cirsium oleraceum 1, Carex gracilis 1, Galium verum subsp. wirtgenii 1, Achillea millefolium agg. +, Alopecurus pratensis +, Arrhenatherum elatius +, Carex panicea +, Lotus uliginosus +, Molinia arundinacea +, Peucedanum palustre +, Ranunculus acris +, Selinum carvifolia +, Thalictrum lucidum +, Cirsium palustre r, Dactylorhiza majalis r, Equisetum palustre r, Lychnis floscuculi r, Veronica chamaedrys r.

Celková prognóza sukcese je nepøíznivá: nejbohatší porosty svazu Caricion davallianae jsou evidentnì na ústupu. Zmìnu mùže pøinést jen zásah do vodního režimu a obhospodaøování. K floristicky nejbohatším patøí slatinné louky na severním až severozápadním okraji Jestøebí bezprostøednì pøi hranici rezervace (lok. 8). Jsou známé pøedevším výskytem Carex dioica (ovìøil v roce 1986 Grulich), pozdìji zde byly zjištìny další významné druhy, napø. Liparis loeselii, Dactylorhiza incarnata subsp. serotina aj. Èást luk je od roku 1998 seèena. Mimoøádnì bohatá je také vlhká louka pøi hranici rezervace, ležící severovýchodnì až východnì od fotbalového høištì v Jestøebí (tzv. Krédlova louka). Na rozdíl od vìtšiny ostatních luk v bezprostøední blízkosti rezervace byla ještì v polovinì 90. let pravidelnì seèena. Rostou na ní v poèetných populacích druhy, které jsou jinde v rezervaci velmi vzácné; jsou to Carex pulicaris, Eriophorum latifolium, Isolepis setacea, Pedicularis palustris, Triglochin palustre aj. Ve starších pracích o Novozámeckém rybníku (DEYL 1953) je zdùrazòován oligotrofní charakter vody i sedimentù, mezi kterými pøevažují chudé køemité písky. Flóra a vegetace obnaženého dna však má zcela odlišný charakter. Druhy sv. Radiolion linoidis chybìjí úplnì, dominují rostliny charakterizující nitrofilní spoleèenstva obnažených pùd sv. Bidention tripartiti, pøedevším Rumex 55

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 60

maritimus a Ranunculus sceleratus. Nejvyšší koncentrace dusíkatých látek (a diaspor ruderálních druhù) je bezpochyby u vodoteèí zásobujících rybník vodou; poblíž koryta Bobøího potoka ve dnu vypuštìného rybníka byly vzácnì nalezeny napø. i Chenopodium ficifolium a Atriplex prostrata. Ze vzácnìjších druhù byly na dnì rybníka a na kontaktu s rákosinami zjištìny napø. Eleocharis ovata, Cyperus fuscus (oba jen na jediném místì), Carex bohemica a Myosotis cespitosa. Pøíklad porostu dna rybníka v jeho støední èásti ukazuje následující snímek:

Plocha 15 m2, pokr. E1 = 100 %; 11. 7. 1997 Ranunculus sceleratus 3, Rumex maritimus 3, Rorippa palustris 2, Juncus sp. 1, Lythrum salicaria 1, Polygonum lapathifolium 1, Alopecurus aequalis +, Carex bohemica +, Epilobium ciliatum +, Glyceria maxima +, Phragmites australis +, Poa palustris +, Poa trivialis +, Veronica anagallis-aquatica +, Bidens cernua r, Cirsium arvense r, Chamomilla recutita r, Myosoton aquaticum r, Oenanthe aquatica r, Scrophularia nodosa r, Urtica dioica r.

Flórou i vegetací se od ostatních èástí rezervace výraznì odlišuje suchá písèina na vyvýšeninì Krušina v jižní èásti chránìného území. Aèkoli je její pøevýšení proti sousednímu terénu nepatrné (menší než 3 m), rostou zde psamofilní druhy, které jinde v chránìném území chybìjí - napø. Teesdalia nudicaulis, Thymus serpyllum, Poa bulbosa, Spergula morisonii a místy dominantní Festuca tenuifolia. Charakter porostu ukazují následující snímky:

Obnažená písèina na návrší Krušina (kóta 254) západoseverozápadnì od Jestøebí Plocha 3 × 6 m, sklon 0, pokr. E1 = 20 %; 14. 6. 1997 Festuca tenuifolia 2, Deschampsia flexuosa 1, Poa cf. angustifolia 1, Spergula morisonii 1, Armeria vulgaris +, Euphorbia cyparissias +, Festuca pallens +, F. rubra agg. +, Phragmites australis (30 cm vys.) +, Rumex acetosella +, Poa bulbosa r, Teesdalia nudicaulis r. Obnažená písèina na návrší Krušina (kóta 254) západoseverozápadnì od Jestøebí - písèitý 0,5 m šir. pruh 7 m dlouhý na mírném svahu pod obvodem koruny Quercus robur. Plocha 7 × 0,5 m, sklon 100 jz. - sz., pokr. E1 = 10 %; 14. 6. 1997 Luzula multiflora 1, Rumex acetosella 1, Spergula morisonii 1, Teesdalia nudicaulis 1, Agrostis capillaris +, Carex hirta +, Euphorbia cyparissias +, Festuca rubra agg. +, Festuca tenuifolia +, Hieracium pilosella +, Poa bulbosa +, Rubus caesius +. Krušina (kóta 254) západoseverozápadnì od Jestøebí; louka sousedící s písèitým pruhem (neseèená, „bulty“ druhù Deschampsia flexuosa a Festuca tenuifolia). Plocha 6 × 6 m, sklon 0, pokr. E1 = 80 %; 14. 6. 1997 Festuca tenuifolia 3, Deschampsia flexuosa 2, Agrostis capillaris 1, Carex ovalis 1, Carex hirta +, Festuca rubra agg. +, Galium boreale +, Carex pilulifera r, Nardus stricta r, Potentilla erecta r, Viola canina r, (mimo snímek Veronica officinalis).

Seznam zjištìných taxonù cévnatých rostlin V následujícím seznamu jsou uvedeny taxony cévnatých rostlin, které byly zjištìny bìhem prùzkumu, nebo které jsou udávány v literatuøe. K významnìjším z nich je uveden struèný komentáø, u taxonù zvláštì chránìných nebo ohrožených je pøipojen výèet lokalit (pokud nejsou v území èasté). Pøi zpracovávání seznamu se objevily nìkteré „metodické“ problémy: Hranice rezervace nebyly v terénu pøesnì vyznaèeny a èasto ani jednoznaènì zjistitelné. To pùsobilo znaèné problémy pøedevším v okolí obce Jestøebí, kde velmi bohaté louky a mokøiny leží právì na hranici rezervace, nìkdy již mimo vyhlášenou plochu. Velmi vzácné druhy, rostoucí (témìø) výluènì vnì chránìného území, byly do seznamu zaøazeny s poznámkou upozoròující na tuto skuteènost. S vymezením chránìného území souvisí i pøejímání literárních údajù. V literatuøe (napø. DEYL 1953) jsou z území obèas udávány suchomilné druhy, které pravdìpodobnì v rezervaci nerostou, i když jsou v okolí èasté. Do seznamu nebyly zaøazeny. Velmi problematické je pøevzetí údajù ze souborné práce Veselého (VESELÝ 1954), protože nejsou výsledkem pùvodního pozorování autora. Nevztahují se explicitnì na Novozámecký rybník, ale na celou soustavu rybníkù a mokøin 56

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 61

Dokeska, pøedevším na Máchovo jezero. Do seznamu nebyly pøevzaty, pokud nebyly zároveò udávány jiným dùvìryhodným autorem. Watzel (WATZEL 1877) uvádí u mnoha druhù lokalitu „Jestøebí“, která se vztahuje jak na mokøiny zahrnuté dnes do chránìného území, tak bezpochyby i slatiny smìrem ke Konvalinkovému vršku; pøesná lokalizace dnes již není vìtšinou možná. WURM (1887) zpracoval v závìreèné kapitole pøehled významnìjších druhù zjištìných na vybraných lokalitách; mezi lokalitami je i Novozámecký rybník. Ve starší literatuøe je velmi èasto možné vysledovat pøebírání údajù, vìtšinou bez citace pùvodního pramene, kterým je nejèastìji ÈELAKOVSKÝ (1868–1883), v øadì WATZEL (1877), WURM (1887), HANTSCHEL (1890), DEYL (1953). V následujícím seznamu jsou dùslednì odlišovány ovìøené nebo nové nálezy od literárních údajù. Málo významné nebo hojnì se vyskytující druhy, potvrzené bìhem výzkumu, jsou obvykle zaznamenány bez jakéhokoliv komentáøe pouze vìdeckým jménem taxonu. U druhù, které se ovìøit nepodaøilo, je pøipojen odkaz na práci, ve které byl nález publikován. Pøíklad zápisu: Listera ovata (DEYL 1953). Zvláštì chránìné, ohrožené nebo jinak významné druhy jsou struènì komentovány. Nìkteré dnes vzácné až velmi vzácné taxony byly koncem minulého století bìžné, takže tehdy badatelé necítili potøebu publikovat jejich konkrétní lokality (napø. Pedicularis palustris, Parnassia palustris apod.); to je nutné vzít v úvahu pøi hodnocení zmìn flóry za posledních 50 až 100 let. Vypuštìní rybníka usnadnilo studium pobøežní flóry, ale nedovolilo prùzkum hydrofyt. Z území jsou uvádìny nìkteré druhy bezpochyby omylem. Výbìr z nich byl do seznamu s patøièným komentáøem zaøazen, jiné mylnì udávané druhy (pøedevším ty, které jsou uvedeny jen v rukopisných studiích) byly úmyslnì opomenuty. Dùvodem je snaha nezavádìt do literatury mylné informace. Jako pøíklad nezahrnutých druhù mohou sloužit Lycopsis arvensis (z bažin), Carex distans, Festuca arundinacea, Scabiosa canescens a Valerianella carinata. Stupeò ochrany a ohrožení jednotlivých taxonù je vyznaèen obvykle používanými zkratkami. §: zvláštì chránìné druhy (vyhláška Ministerstva životního prostøedí 395/1992 Sb.). §1: kriticky ohrožené, §2: silnì ohrožené, §3: ohrožené. C: ohrožené druhy (PROCHÁZKA 2001). C1: kriticky ohrožené, C2: silnì ohrožené, C3: ohrožené, C4a: vzácnìjší taxony vyžadující pozornost - ménì ohrožené. §: taxa protected on the basis of Regulation of the Ministery of Environment of the Czech Republic No. 395/1992. §1: critically threatened, §2: strongly threatened, §3: threatened. C: taxa under a different degree of threat (PROCHÁZKA 2001). C1: critically threatened, C2: strongly threatened, C3: threatened, C4a: rare or scattered taxa, requiring further study and monitoring - less endangered. Achillea millefolium Achillea ptarmica Acorus calamus: WATZEL (1877) uvádí druh jako hojný. Øídce roztroušen, napø. slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín. Aesculus hippocastanum: starší výsadba u hráze. Agrimonia eupatoria Agrostis canina Agrostis capillaris Agrostis stolonifera Ajuga reptans Alchemilla sp. Alisma plantago-aquatica Allium angulosum (§2, C2): U Jestøebí sbíral J. Vilhelm (1902 PRC). V roce 1988 nalezen u kanálu východnì od silnice Jestøebí – Provodín mimo rezervaci (potvrzeno 2000, Turoòová). Alnus glutinosa

57

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 62

Alnus incana: KUNCOVÁ 1975. Sotva pùvodní výskyt; buï vysazena (nepodaøilo se ovìøit), anebo mylný údaj. Alopecurus aequalis Alopecurus geniculatus Alopecurus pratensis Angelica sylvestris Anthoxanthum odoratum Anthriscus sylvestris Armeria vulgaris (C4a): návrší Krušina; cesta pøi jižní hranici rezervace, severozápadnì od Jestøebí zøídka; písèiny pøi východní hranici; na písèinách v okolí rezervace dosti hojnì. Arnica montana (§3, C3): Kinský 1935 ap. KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994; omyl pøi pøebírání údaje, Kinský (l. c.) druh A. montana neuvádí. Arnoseris minima (C1): Novozámecký rybník, 1 rostlina (1880 Sitenský PR; Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868-1883); Karasy (HANTSCHEL 1890). V posledních letech pouze mimo rezervaci, ale v bezprostøední blízkosti hranic: výkop pro plynovod u samot pøi severovýchodní hranici rezervace; pole nedaleko osady Karasy severnì od cesty tvoøící hranici rezervace, 1 rostlina 1997, nìkolik rostlin každoroènì až do roku 2001. Arrhenatherum elatius Artemisia absinthium: písèiny pøi severní a východní hranici rezervace. Artemisia campestris: písèitý kraj cesty tvoøící jižní hranici rezervace, severozápadnì od Jestøebí. Artemisia vulgaris Astragalus arenarius (§1, C1): Jestøebí (Tausch Herb. Fl. Bohem., no. 353), var. glabrescens (WATZEL 1877); rostliny s lysými i chlupatými lusky sbíral V. Mann (s. d. PR). Mimo rezervaci na okraji cesty severozápadnì od Jestøebí, v roce 1985 zjištìno 30 kvetoucích a 30 sterilních rostlin (Honcù); lokalita zanikla pøi rozšiøování a asfaltování cesty. Athyrium filix-femina Atriplex prostrata: dno vypuštìného rybníka, zøídka. Avenula pubescens Batrachium aquatile: WURM 1887, KUNCOVÁ 1975. Batrachium circinatum (C4a): KUNCOVÁ 1975. Berula erecta (C4a): WURM 1887; HANTSCHEL 1890. Pøíkopy a mokøiny v olšinách, pøedevším v jihovýchodní èásti území roztroušenì. Betula pendula Betula pubescens: Jestøebí (Lorinser ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; HANTSCHEL 1890). Bidens cernua: dno vypuštìného rybníka. Bidens frondosa Bidens radiata: Jestøebí (WATZEL 1877); Novozámecký rybník, severní okraj (Wurm ap. HANTSCHEL 1890), pozdìji nenalezen. Bidens tripartita: dno vypuštìného rybníka. Blysmus compressus (C2): HANTSCHEL 1890; DEYL 1953, pozdìji nenalezen. Bolboschoenus maritimus agg.: DEYL 1953, pozdìji nenalezen. Briza media Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus Calamagrostis canescens: DEYL (1953, 1954), i nyní dosti hojnì. Calla palustris (§3, C3): Jestøebí (WATZEL 1877; Tausch, Šouta ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883); pøíkopy mezi Jestøebím a Provodínem (WURM 1887). Øídce roztr., napø. pás olšin a pøilehlé rákosiny pøi severním a severovýchodním bøehu rybníka (také Honcù ap. KUNCOVÁ a VONDRÁÈEK 1994); olšina a pøilehlé rákosiny asi 400 m jihovýchodnì od bývalého hotelu Pošta (již SÁDLO 1996); dno vypuštìného rybníka. Callitriche sp.: tùnì, Støelecký ostrov. Calluna vulgaris Caltha palustris Calystegia sepium Campanula patula Campanula rotundifolia Cannabis sativa: asi 20 rostlin pìstováno pøímo na kraji rezervace za posledními domky Jestøebí (1997). Cardamine amara Cardamine dentata (C2): DEYL 1954. Podmáèené olšiny celé rezervace; zjištìny také pøechodné typy k C. pratensis.

58

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 63

Cardamine pratensis Carex acutiformis: roztroušenì, ojedinìlé porosty pøedevším v jižní a jihovýchodní èásti území; vrbiny v severovýchodní èásti rezervace. Carex appropinquata (C2): Jestøebí (WATZEL 1877; Hackel ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883). Hojnì, zvl. ve východní polovinì rezervace. Carex bohemica (C4a): „Nový zámek“ (Hackel ap. È ELAKOVSKÝ 1868–1883); Novozámecký rybník (HANTSCHEL 1890; DEYL 1953). Dno vypuštìného rybníka, øídce roztroušena; severozápadní bøeh pøi novì vybudované cestì. Carex canescens: roztroušenì, napø. seèená mokrá louka pøi hranici rezervace, východnì od fotbalového høištì Jestøebí. Carex cespitosa: slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci. Carex davalliana (§3, C2): Jestøebí (WATZEL 1877; WURM 1887; HANTSCHEL 1890). Slatinné louky ve východní èásti rezervace, napø. slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; slatinná louka na severním okraji obce Jestøebí. Carex diandra (C2): V nìkolika fytocenologických snímcích zaznamenal DEYL (1953, 1954). Slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; slatinná louka na severním okraji obce Jestøebí. Carex dioica (§1, C1): Jestøebí (Missbach in Petrak Fl. Bohem. Morav. Exs., no 723; 1887 Kabát PR; 1950 Šmarda BRNM). Slatinná louka na severním okraji obce Jestøebí (GRULICH 1988), potvrzeno 1998 (Øepka, Turoòová). Carex disticha (C4a) Carex echinata Carex elata (C3): zøídka. Olšina na Støeleckém ostrovì a navazující rašeliništì ve východní èásti rezervace; olšiny pøi jižní hranici rezervace, východnì až severozápadnì od fotbalového høištì Jestøebí. Carex elongata: olšiny, dosti hojnì, napø. olšina na Støeleckém ostrovì ve východní èásti rezervace; olšiny pøi jižní hranici rezervace, východnì až severozápadnì od fotbalového høištì Jestøebí atd. Carex flacca: DEYL 1953. Carex flava s. str. Carex gracilis Carex hartmanii (C3) Ve starší literatuøe je z Èeskolipska uvádìna jako velmi vzácná jen C. buxbaumii (druhy nebyly rozlišovány), poprvé rozeznal DEYL (1954). Øídce roztr., napø. slatina západnì od silnice Jestøebí– Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; okraj sekané rákosiny na Støeleckém ostrovì; slatinná louka na severním a východním okraji obce Jestøebí, louka pøi východní hranici rezervace. Carex hirta Carex hostiana (§2, C2): DEYL (1954) bez bližšího urèení lokality. Slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, vzácnì. Carex lasiocarpa (§2, C2): okraj sekané rákosiny na Støeleckém ostrovì, zøídka; Novozámecký rybník u Karas (SÁDLO 1998). Carex limosa (§2, C2): Jestøebí (Tausch ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WATZEL 1877; HANTSCHEL 1890). Bìhem prùzkumu nenalezena. Nelze vylouèit, že se údaj vztahuje k mokøinám mimo rezervaci. Carex nigra Carex oederi (C2): Jestøebí (1935 Leneèek PRC); Novozámecký rybník (1954 Deyl PR). Vzácnì. Carex ovalis Carex pallescens Carex panicea Carex paniculata (C4a): DEYL (1953). Roztr., napø. slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; olšiny pøi jižní hranici rezervace, východnì až severozápadnì od fotbalového høištì Jestøebí. Carex pilulifera: zøídka, napø. suchá obèas sekaná louka jižnì od pahorku Krušina. Carex pseudocyperus (C4a): WATZEL 1877, WURM 1887 aj.; roztroušenì až dosti hojnì. Carex pulicaris (§3, C2): seèená mokrá louka pøi hranici rezervace, východnì od fotbalového høištì Jestøebí; slatina s Carex dioica severnì od Jestøebí; slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu poblíž Carex hostiana, vzácnì. Carex riparia (C4a): WATZEL 1877; HANTSCHEL 1890. Carex rostrata Carex vesicaria

59

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 64

Carex vulpina Centaurea jacea Cerastium arvense Cerastium holosteoides Cerastium semidecandrum (C3): písèiny pøi východní hranici rezervace, zøídka. Ceratophyllum demersum: DEYL (1953), potvrzen 1998. Ceratophyllum submersum (§2, C1): HANTSCHEL (1890) druh udává z rybníkù mezi obcemi Zahrádky a Kuøivody, DEYL (1953) údaj asi pouze pøevzal, doklad pravdìpodobnì neexistuje. Chaerophyllum bulbosum: kraj olšin pøi severním bøehu, vzácnì. Chamerion angustifolium Chamomilla recutita Chelidonium majus: nová cesta u hráze, vzácnì. Chenopodium album agg. Chenopodium ficifolium: dno vypuštìného rybníka. Chenopodium polyspermum Chrysosplenium alternifolium: vzácnì v roce 2000 na jediné lokalitì ve vrbových porostech jižnì od rybníka (Turoòová). Chrysosplenium oppositifolium (C4a): Jestøebí (Šouta ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; HANTSCHEL 1890). Cicuta virosa (C2): WATZEL 1877, HANTSCHEL 1890. Olšiny, v celém území roztroušenì. Cirsium arvense Cirsium canum Cirsium oleraceum Cirsium palustre Cirsium vulgare Cirsium canum × C. oleraceum (= C. ×tataricum): slatinné seèené louky na severozápadním okraji Jestøebí, roztr. mezi rodièi. Colchicum autumnale Comarum palustre (C4a): WATZEL 1877. Rákosiny, slatiny, olšiny, dosti hojnì. Conyza canadensis Corynephorus canescens: jen na suchých okrajích cest a borù, èasto mimo hranice rezervace. Crataegus sp. Crepis paludosa Crepis succisifolia (C3): slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci. Ve starší literatuøe udávána z území C. mollis (DEYL 1954), s nejvìtší pravdìpodobností neodlišována od C. succisifolia. Cruciata laevipes Cucubalus baccifer (C4a): DEYL 1953, pozdìji nenalezena; pozoruhodný údaj, tento druh není doložen z žádné lokality v celé soustavì rybníkù. Cynosurus cristatus Cyperus fuscus (C3): letnìné dno rybníka, pouze pøi bøehu severovýchodnì od pahorku Krušina. Dactylis glomerata Dactylorhiza incarnata (subsp. serotina) (§2, C1): Novozámecký rybník HANTSCHEL 1890); Jestøebí (Bürgermeister ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WATZEL 1877); Zahrádky (WURM 1887). Køovinaté mokøiny, (bývalé) pastviny a okraj sekané louky severozápadnì od posledních stavení Jestøebí pøi hranici rezervace, v roce 1997 asi 5 rostlin; slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu poblíž populace Carex hostiana, v roce 1998 tøi kvetoucí rostliny. Vyžaduje taxonomickou revizi. Dactylorhiza majalis (§3, C3): roztroušenì, napø. slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu; slatinná louka na severním okraji obce Jestøebí, zèásti mimo rezervaci; louky a olšiny v severovýchodní èásti území. Deschampsia cespitosa Deschampsia flexuosa Dianthus deltoides: KUNCOVÁ 1975. Vzácnì na suchých loukách jižnì od rybníka, 2000 (Turoòová). Drosera rotundifolia (§2, C3): ÈVANÈARA (1987); u Mlýnského potoka (ABTOVÁ 1991). Seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace, 1993, v roce 1997 nenalezena (HONCÙ 1997). Rašeliništì zarùstající rákosem a mokrá louka u vodojemu pøi východoseverovýchodní hranici rezervace roztr. Dryopteris carthusiana

60

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 65

Dryopteris cristata (§1, C1): olšina a pøilehlé rákosiny asi 400 m jihovýchodnì od bývalého hotelu Pošta (SÁDLO 1996, 1998); nový nález, v souèasnosti vzácnì. Dryopteris dilatata Echinochloa crus-galli: nová cesta u hráze, vzácnì. Eleocharis ovata: letnìné dno rybníka, pouze pøi bøehu severovýchodnì od pahorku Krušina, vzácnì. Eleocharis palustris s. l. Eleocharis quinqueflora (§2, C1): 1909 Èelakovský PR; 1954 Deyl PR; jižní bøeh (1933 Preis PRC), seèená louka u Støeleckého ostrova, 1999 (Turoòová). Elytrigia repens Epilobium ciliatum Epilobium hirsutum Epilobium palustre (C4a) Epilobium parviflorum: dno vypuštìného rybníka. Epipactis palustris (§2, C2): DEYL (1953); Jestøebská olšina a rašelinné louky u Jestøebí (WURM 1887); Jestøebí (ÈVANÈARA 1987); seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace (Honcù 1990), pozdìji nenalezen. Equisetum arvense Equisetum fluviatile Equisetum hyemale (C3): ÈVANÈARA 1987. Equisetum palustre Eriophorum angustifolium Eriophorum latifolium (C2): v nìkolika snímcích zaznamenal DEYL (1953). Jestøebí: kraj pravidelnì seèené louky u potùèku na severním okraji obce; seèená mokrá louka pøi hranici mimo rezervaci, východnì od fotbalového høištì Jestøebí; slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu poblíž lokality druhu Carex hostiana, zøídka. Erodium cicutarium Erophila verna Euphorbia cyparissias Euphrasia rostkoviana Fallopia dumetorum: u nové cesty u výpustì vzácnì. Festuca pallens (C4a): pouze na suché písèinì návrší Krušina. Festuca ovina Festuca pratensis Festuca psammophila (C1): DEYL 1953, pozdìji nenalezena. Doklad k tomuto údaji pravdìpodobnì chybí. Festuca rubra agg. Festuca tenuifolia: suché bory, dosti hojnì; písèiny na návrší Krušina. Ficaria bulbifera Filaginella uliginosa Filipendula ulmaria Fragaria vesca Frangula alnus Gagea lutea Galeopsis bifida Galeopsis pubescens Galium aparine Galium boreale (C4a) Galium elongatum: typické rostliny pøedevším v olšinách, napø. olšina na Støeleckém ostrovì, v jihovýchodní èásti rezervace; olšiny pøi jižní hranici rezervace, východnì až severozápadnì od fotbalového høištì Jestøebí. Galium mollugo agg.: DEYL 1953; v souèasnosti pozorovány na vlhkých loukách typy blízké G. mollugo s. str. Galium palustre Galium uliginosum Galium verum subsp. verum: suché okraje cest pøi hranicích rezervace; písèiny návrší Krušina. Galium verum subsp. wirtgenii Genista tinctoria: KUNCOVÁ 1975. Geranium pratense: DEYL 1953. Geranium palustre

61

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 66

Geranium robertianum Geranium sanguineum: údaj „bei Hirnsen“ (HANTSCHEL 1890) se vztahuje bezpochyby na suché svahy èi skalky mimo rezervaci; pozdìji neovìøen. Geranium sylvaticum: KUNCOVÁ 1975; v území chybìjí pøíhodná stanovištì, nelze vylouèit pøechodné zavleèení nebo omyl; døíve neudáván. Geum rivale: HANTSCHEL 1890. Glechoma hederacea Glyceria declinata: zøídka, napø. mokrá cesta na Støeleckém ostrovì. Glyceria fluitans Glyceria maxima Herniaria glabra Helichrysum arenarium (§2, C2): DEYL 1953, pozdìji nenalezen. Hieracium pilosella Hieracium umbellatum: DEYL 1953. Holcus lanatus Holcus mollis Hottonia palustris (§3, C2): KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK (1994) citují Hantschelùv údaj (HANTSCHEL 1892), který se však vztahuje k Máchovu jezeru. Zatím pouze v bažinné olšinì na Støeleckém ostrovì. Humulus lupulus Hydrocotyle vulgaris (§3, C3): Jestøebí (WATZEL 1877), Novozámecký rybník (Tausch, Kablíková, Reuss, Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883). Roztr., pøedevším ve východní polovinì území, napø. slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace. Hydrocharis morsus-ranae (C2): Jestøebí (Šouta ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; HANTSCHEL 1890). Roztr., napø. tùnì v olšinì na Støeleckém ostrovì v jihovýchodní èásti rezervace; olšiny pøi jižní hranici rezervace, východnì až severozápadnì. od fotbalového høištì Jestøebí; rozhraní mezi otevøenou hladinou a rákosinou ve východní èásti rybníka; rákosina s Dryopteris cristata jihovýchodnì od bývalého hotelu Pošta (SÁDLO 1996). Hypericum maculatum Hypericum perforatum Hypericum tetrapterum: DEYL 1953. Zøídka, napø. na slatinì severnì od Jestøebí. Hypochoeris radicata Impatiens parviflora Iris pseudacorus Iris sibirica (§2, C3): Jestøebí (ÈVANÈARA 1987). Poblíž trasy plynovodu pøi severovýchodní hranici území vzácnì. Isolepis setacea (C3): WURM (1887). Pravidelnì seèené louky pøi hranici rezervace za posledními domky na severozápadním kraji Jestøebí, na místech s porušeným drnem. Jasione montana Juncus acutiflorus (C3): Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883, WURM 1887. Mokré louky, hojnì. Juncus alpino-articulatus (C3): Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; HANTSCHEL 1890. Mokré louky západnì od silnice Jestøebí – Provodín. Juncus articulatus Juncus bufonius Juncus bulbosus: WATZEL 1877, HANTSCHEL 1890. Roztroušenì. Juncus capitatus (§1, C1): Neumann (in ÈELAKOVSKÝ 1886) sbíral sítinu u Jestøebí, údaj pøevzali WATZEL (1877) a HANTSCHEL (1890). Pozdìji nenalezena. Juncus conglomeratus Juncus effusus Juncus filiformis Juncus squarrosus: Jestøebí (HANTSCHEL 1890); Novozámecký rybník DEYL 1953), pozdìji nenalezena. Juncus subnodulosus (§1, C1): Ojedinìle v pøíkopech jižnì od Novozámeckého rybníka (Watzel ap. HANTSCHEL 1892); druh se nepodaøilo ovìøit, z okolí Jestøebí ani Provodína nejsou k dispozici herbáøové doklady jeho výskytu. Juncus tenuis Knautia arvensis

62

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 67

Lactuca serriola Laserpitium prutenicum (§2, C3): WURM 1887; HANTSCHEL 1890; ÈVANÈARA 1987; Mlýnský potok (ABTOVÁ 1991). Slatiny, mokré louky, dosti èasto pøedevším v okolí Jestøebí a pøi silnici na Provodín. Lathyrus palustris (§1, C1): WURM 1887, pozdìji neudáván. Lathyrus pratensis Lemna minor Lemna trisulca Leontodon autumnalis Leontodon hispidus Leucanthemum ircutianum Liparis loeselii (§1, C1): seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace, 1993 (HONCÙ 1997), bìhem prùzkumu nepotvrzen; slatiny na severním okraji Jestøebí u populace druhu Carex dioica, vzácnì (1998 Turoòová). Listera ovata (C4a): DEYL 1953, pozdìji nenalezen. Littorella uniflora (§1, C1): VESELÝ (1958) udává tento druh z písèitých pláží u Jestøebí; pravdìpodobnì jde o mylnou interpretaci starého nálezu na Máchovì jezeøe (ÈELAKOVSKÝ 1868–1883, HANTSCHEL 1890). Lotus uliginosus Luzula campestris Luzula multiflora: mírnì suché až suché louky a písèiny, napø. návrší Krušina. Luzula pilosa Lychnis flos-cuculi Lycopus europaeus Lysimachia nummularia Lysimachia vulgaris Lythrum salicaria Maianthemum bifolium Matricaria perforata Medicago lupulina Melandrium rubrum: v okolí bývalého hotelu Pošta vzácnì. Mentha aquatica: KUNCOVÁ 1975. Mokré olšiny v severovýchodní a jižní èásti rezervace zøídka. Mentha arvensis Menyanthes trifoliata (§3, C3): WURM 1887; KUNCOVÁ 1970; HONCÙ 1997; Mlýnský potok (ABTOVÁ 1991). Roztr. na mokrých loukách, v olšinách a v rákosinách pøedevším v jižní až jihovýchodní èásti území;hojnì v rákosinì pøiléhající ke Støeleckému ostrovu. Molinia caerulea Myosotis cespitosa (C4a): dno vypuštìného rybníka; mokøina Z od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo území rezervace. Myosotis discolor (C4a): WURM 1887; Karasy (HANTSCHEL 1890); okraj cesty u vodojemu pøi severovýchodní hranici rezervace, vzácnì. Myosotis laxiflora Myosotis nemorosa: Mlýnský potok (ABTOVÁ 1991). Myosotis palustris Myosotis radicans

Myosoton aquaticum

Myosurus minimus (C3): Jestøebí (ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WATZEL 1877; HANTSCHEL 1890). Písèiny pøi severním okraji rezervace vzácnì. Myriophyllum spicatum: WATZEL 1877, WURM 1887, HANTSCHEL 1890, KUNCOVÁ 1975. Roztroušenì. Myriophyllum verticillatum (C3): WURM 1887, HANTSCHEL 1890, KUNCOVÁ 1975. Vzácnì. Najas marina (C2): 1990 Honcù herb. muz. Èeská Lípa; Honcù 1990 ap. KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994; další nález pravdìpodobnì až 1998 (Turoòová). Nardus stricta Naumburgia thyrsiflora (§2, C3): roztroušenì až hojnì v rákosinách a olšinách celé rezervace. Nuphar lutea: koncem minulého století vzácnìjší než Nymphaea candida (HANTSCHEL 1890). Dosti hojnì; na dnì vypuštìného rybníka vzácnì „terestrické formy“ tvoøené rùžicí krátce øapíkatých malých listù. Nymphaea candida (§2, C1): WURM 1887, DEYL 1953, KUNCOVÁ 1975 aj. Na vypuštìném rybníce (1997) nepozorován, po napuštìní v roce 1998 jen velmi vzácnì, v roce 2000 již roztroušenì (Turoòová). K tomuto

63

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 68

druhu patøí bezpochyby všechny starší údaje o výskytu N. alba (WATZEL 1877, DEYL 1953, KUNCOVÁ 1975 aj.), který je v severozápadních Èechách jen vysazený nebo zplanìlý. Odontites vernus subsp. serotinus: sušší okraje luk, napø. u silnice Jestøebí – Provodín. Oenanthe aquatica: dno vypuštìného rybníka. Oxalis fontana: nová silnice u stavidla. Oxycoccus palustris (§3, C3): DEYL 1953, WURM 1887. Seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace, 1993 (HONCÙ 1997), pozdìji nenalezena; øídké rašelinné rákosiny ve východní èásti Støeleckého ostrova. Padus avium Parnassia palustris (§3, C2): KUNCOVÁ 1975; Honcù ap. KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994. Roztr. na mokrých seèených loukách, napø. pøi hranici rezervace, východnì od fotbalového høištì Jestøebí; slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci aj. Pedicularis palustris (§2, C1): bez bližší lokalizace uvádí ÈVANÈARA (1987); v letech 1990–1995 také na dnes seèené rákosinì v severovýchodní èásti rezervace (HONCÙ 1997); nyní jen na seèené mokré louce pøi hranici rezervace, východnì od fotbalového høištì Jestøebí, vzácnì. Pedicularis sylvatica (§2, C3): vzácnì; seèená mokrá louka pøi hranici rezervace východnì od fotbalového høištì Jestøebí; louka mezi vodojemem a olšinou Støeleckého ostrova ve východní èásti území. Peplis portula: umìle vybudované tùòky jižnì od rybníka, 2000 (Turoòová). Peucedanum oreoselinum (C4a): suché až mírnì suché louky pøi severní hranici rezervace nedaleko osady Karasy. Peucedanum palustre: mokré louky, rákosiny apod., hojnì. Phalaris arundinacea Phleum pratense Phragmites australis Pimpinella saxifraga Pinguicula bohemica (§1, C1): HANTSCHEL (1890) jako P. vulgaris; seèená mokrá louka mimo hranici rezervace východnì od fotbalového høištì Jestøebí, vysazena na ètvercové plochy zbavené drnu. Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago major Poa cf. angustifolia: písèiny na návrší Krušina. Poa bulbosa: písèiny na návrší Krušina. Poa palustris Poa pratensis Poa trivialis Polygala vulgaris: nardeta (DEYL 1953). Polygonum aviculare agg.: nová cesta u stavidla. Polygonum amphibium Polygonum bistorta Polygonum brittingeri: dno vypuštìného rybníka, zøídka. Polygonum hydropiper Polygonum lapathifolium Polygonum mite Polygonum persicaria Populus tremula Potamogeton acutifolius (C2): KUNCOVÁ 1975, ale pozdìji (KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994) druh nezmiòuje. Nebyl pozorován ani jinými autory, chybí doklad o jeho výskytu; KAPLAN (2001) druh z lokality neuvádí. Na Novozámeckém rybníku pravdìpodobnì neroste a ani nikdy nerostl. Potamogeton crispus: KUNCOVÁ 1975. Roztroušenì. Potamogeton gramineus (C2): Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; HANTSCHEL 1890; KUNCOVÁ 1975. Pozdìji nenalezen. Potamogeton lucens (C3): WATZEL 1877; WURM 1887; HANTSCHEL 1890; DEYL 1953; KUNCOVÁ 1975, ovìøen 1999 (Turoòová). Potamogeton natans: v roce 1999 vzácnì (Turoòová). Potamogeton obtusifolius (C3): DEYL 1953, KUNCOVÁ 1975. V roce 1998 velmi vzácnì, v roce 1999 již dosti hojnì. Potamogeton perfoliatus (C2): ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WATZEL 1877; HANTSCHEL 1890. Pozdìji nenalezen.

64

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 69

Potamogeton pusillus: KUNCOVÁ 1975; pravdìpodobnì tento druh byl pozorován v tùních v olšinì na Støeleckém ostrovì. Potentilla anserina Potentilla argentea Potentilla erecta Potentilla norvegica: dno vypuštìného rybníka. Potentilla reptans: DEYL 1953. Potentilla supina: WURM 1887. Primula elatior: Støelecký ostrov. Prunella vulgaris Pycreus flavescens (C1): Barzal ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WATZEL 1877; WURM 1887; HANTSCHEL 1890. Pozdìji nenalezen. Pyrethrum parthenium: u Provodína. Pyrus pyraster: jediný nevelký strom na suchém høbítku Støeleckého ostrova. Quercus petraea Quercus robur Ranunculus acris Ranunculus auricomus agg. Ranunculus flammula Ranunculus lingua (§2, C2): WATZEL 1877; Watzel ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WURM 1887; HANTSCHEL 1890. Roztr. v olšinách a pøilehlých rákosinách, napø. olšina na Støeleckém ostrovì; okraj olšiny jihozápadnì od posledních stavení Provodína; olšiny pøi jižní hranici rezervace, východnì až severozápadnì od fotbalového høištì Jestøebí. Ranunculus repens Ranunculus sceleratus Rhamnus cathartica Rhynchospora alba (§1, C2): Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WURM 1887; HANTSCHEL 1890, rašeliništì (DEYL 1954), novìji nenalezena. Rhynchospora fusca (§1, C1): Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WURM 1887; HANTSCHEL 1890; 1954 DEYL PR; v letech 1963 a 1966 druh marnì hledal RYBNÍÈEK (1970), nebyla nalezena ani pozdìji. Ribes nigrum: Krušina, pravdìpodobnì vysazen. Roegneria canina Rorippa amphibia: dno rybníka. Rorippa palustris Rosa canina Rosa subcollina: cesta severozápadnì od Jestøebí tvoøící hranici rezervace. Rubus caesius Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Rudbeckia laciniata: ojedinìle zplanìlá na západním okraji Provodína a na trase plynovodu. Rumex acetosa Rumex acetosella Rumex aquaticus Rumex crispus Rumex ×heterophyllus: roztroušenì na kontaktu rákosin a pásu vrbových køovin. Rumex hydrolapathum: hojnì na rozhraní mezi rákosinami a olšinami. Rumex maritimus: místy dominantní na dnì vypuštìného rybníka. Rumex obtusifolius Rumex ×pratensis Rumex thyrsiflorus: louky pøi severní hranici rezervace. Salix alba Salix aurita Salix caprea Salix cinerea: bezpochyby nejhojnìjší zástupce rodu. Salix fragilis Salix pentandra

65

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 70

Salix purpurea Salix repens (§3, C1): èetné literární údaje (DEYL 1953, KUNCOVÁ 1975, ÈVANÈARA 1987 aj.). Hojnì pøedevším ve východní èásti rezervace, napø. na slatinì západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace a sousedící plochy; mokøiny severnì až severovýchodnì od Krušiny aj. Populace u Novozámeckého rybníka patøí k nejpoèetnìjším v ÈR. Salix triandra: zøídka, napø. v olšinì severnì od zøíceniny Jestøebí. Salix viminalis Sambucus nigra Sanguisorba officinalis Saxifraga granulata: pøi trase plynovodu na východní hranici území. Scabiosa columbaria (C2): WURM 1887; výskyt v rezervaci velmi nepravdìpodobný. Schoenoplectus lacustris (C4a): dosti vzácnì. Údaj o výskytu Schoenoplectus tabernaemontani (Sitenský ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; WURM 1887; HANTSCHEL 1890; DEYL 1953) je velmi málo pravdìpodobný; v území neexistují (sub)halofilní stanovištì, odpovídající ekologickým nárokùm druhu. Scirpus sylvaticus Scrophularia nodosa Scrophularia umbrosa (C3): rozhraní olšin a rákosin na severním bøehu jihovýchodnì od osady Karasy. Scutellaria galericulata Sedum reflexum: WURM 1887; DEYL 1953. Pozdìji v hranicích rezervace nenalezen. Selinum carvifolia Senecio ovatus Senecio sylvaticus Senecio viscosus Sieglingia decumbens Silaum silaus (C3): seèená mokrá louka pøi hranici rezervace, východnì od fotbalového høištì Jestøebí. Sium latifolium (C2): DEYL 1953, pozdìji nenalezen. Solanum dulcamara Solidago canadensis Sonchus arvensis Sonchus asper Sorbus aucuparia Sparganium erectum subsp. erectum: rákosiny pøi jižním bøehu; S. erectum s. l. uvádí z území již DEYL (1953). Sparganium minimum (§2, C2): WURM 1887; HANTSCHEL 1890. Jestøebí (Šouta ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883). Novìji v území nezjištìn. Spergula morisonii: suché písèité okraje návrší Krušina. Spiraea salicifolia: WURM 1887, bezpochyby vysazená nebo zplanìlá. Spirodela polyrhiza Stachys palustris Stellaria graminea Stellaria palustris (C3): DEYL 1953, KUNCOVÁ 1975. Hojnì, zvláštì ve východní èásti rezervace. Stellaria uliginosa: DEYL 1953. Steris viscaria Succisa pratensis Swida sanguinea: KUNCOVÁ 1975. Symphytum officinale Syringa vulgaris: výsadba poblíž bývalého hotelu Pošta. Tanacetum vulgare Teesdalia nudicaulis (C2): z bezprostøedního okolí rezervace uvádìjí tento druh napø. HANTSCHEL (1890) a DEYL (1953). Suché písèité okraje návrší Krušina; cesta pøi východní hranici rezervace. Teucrium scordium (§2, C2): DEYL 1954, pozdìji nenalezena. Thalictrum lucidum (C3): Mlýnecký potok (ABTOVÁ 1991). Mokré louky a kraje rákosin, roztroušenì po celém území. K tomuto druhu patøí starší údaje o výskytu T. flavum (DEYL 1953). Thelypteris palustris (§3, C3): Jestøebí (ÈELAKOVSKÝ 1868–1883). Olšina a pøilehlé rákosiny asi 400 m jihovýchodnì od bývalého hotelu Pošta, zøídka i v dalších olšinách pøi jižním bøehu. Thlaspi arvense: KUNCOVÁ 1975. Thymus pannonicus: KUNCOVÁ 1975 (ut T. marschallianus). V území výskyt velmi málo pravdìpodobný.

66

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 71

Thymus pulegioides Thymus serpyllum: písèiny pøi severovýchodní hranici rezervace; písèiny pahorku Krušina. Tilia cordata: zøídka vysazena. Tilia platyphyllos: zøídka vysazena. Torilis japonica Tragopogon pratensis agg.: suchá louka mezi silnicí a køovinami pøi severní hranici rezervace. Trifolium arvense Trifolium aureum: louky v okolí návrší Krušina. Trifolium hybridum: dno vypuštìného rybníka. Trifolium pratense Trifolium spadiceum (C3): DEYL 1953, pozdìji nenalezen; Jestøebí (Pospíchal ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883). Triglochin palustre (C2): DEYL 1953; Jestøebí (Hackel ap. ÈELAKOVSKÝ 1868–1883; HANTSCHEL 1890). Nyní seèená rákosina v severovýchodní èásti rezervace, 1996, o rok pozdìji nezjištìn (HONCÙ 1997); seèená mokrá louka pøi hranici rezervace východnì od fotbalového høištì Jestøebí; slatina s Carex davalliana a C. dioica severnì od Jestøebí. Tussilago farfara: bývalé staveništì plynovodu. Typha angustifolia Typha latifolia Urtica dioica Utricularia australis (C3): nyní seèené rákosiny v severovýchodní èásti rezervace, ještì 1996 (HONCÙ 1997); ve vodì rybníka velmi hojnì (1998). Utricularia minor (C2): nyní seèené rákosiny v severovýchodní èásti rezervace, ještì 1996 (HONCÙ 1997); bìhem prùzkumu nezjištìna. Utricularia vulgaris (§1, C1): DEYL 1953 (bezpochyby neodlišována od U. australis); HANTSCHEL (1890) oba druhy rozlišoval, ale žádný z nich z Novozámeckého rybníka neuvádí. Vaccinium myrtillus Vaccinium vitisidaeus Valeriana dioica (C4a): KUNCOVÁ 1975; Mlýnský potok (ABTOVÁ 1991). Slatina západnì od silnice Jestøebí – Provodín jižnì od kanálu, zèásti mimo rezervaci; olšina na Støeleckém ostrovì aj. Valeriana officinalis Verbascum thapsus Veronica anagallis-aquatica Veronica chamaedrys Veronica officinalis: suché písèiny na návrší Krušina. Veronica scutellata: zøídka, napø. seèená mokrá louka pøi hranici rezervace, východnì od fotbalového høištì Jestøebí; olšiny na Støeleckém ostrovì; mokøiny severovýchodnì od Krušiny. Viburnum opulus Vicia cracca Vicia sativa Vicia sepium Vicia tetrasperma Viola canina: návrší Krušina, suchá písèina. Viola palustris: dosti hojnì v celé rezervaci.

Z pøehledu zjištìných taxonù vyplývá: 1. Z celkového poètu asi 430 nalezených nebo ve spolehlivých pramenech udávaných druhù cévnatých rostlin bylo v rezervaci bezpeènì zjištìno, pøípadnì publikováno 37 zvláštì chránìných druhù rostlin, z nich je 8 v kategorii kriticky ohrožené, 18 v kategorii silnì ohrožené a 11 v kategorii ohrožené. Dalších 37 taxonù není zvláštì chránìno, ale jsou zaøazeny v seznamu ohrožených druhù rostlin (PROCHÁZKA 2001); z nich jsou 2 v kategorii C1 kriticky ohrožené, 15 v kategorii C2 silnì ohrožené, 19 v kategorii C3 ohrožené a 19 v kategorii C4a vzácnìjší taxony vyžadující pozornost. 67

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 72

2. Z 37 zvláštì chránìných druhù se po roce 1990 podaøilo ovìøit nebo novì zjistit 27, tj. asi 75 %, z 55 ohrožených druhù 42, tj. asi 76 %. 3. Vysoký poèet chránìných, ohrožených a vzácných druhù jednoznaènì ukazuje, že Novozámecký rybník je lokalita mimoøádnì významná nejen z hlediska ornitologického, ale i botanického. 4. Chránìné a ohrožené druhy rostlin nejsou rozptýleny ± rovnomìrnì po celé ploše rezervace. Koncentrace výskytu je pøedevším na kdysi i recentnì seèených vlhkých loukách u Jestøebí a pøi silnici na Provodín, v olšinách a rákosinách Støeleckého ostrova a v podobných porostech pøi jižním bøehu. Tabulka 1. Pøehled poètù zvláštì chránìných a ohrožených druhù rostlin udávaných a nalezených v rezervaci Novozámecký rybník a v jeho bezprostøedním okolí. Dolní ètyøi øádky se vztahují pouze k druhùm rostoucím uvnitø chránìného území. Druhy zaøazené mezi zvláštì chránìné (vyhláška è. 395/1992 Sb.) i ohrožené (PROCHÁZKA 2001) jsou poèítány jen mezi zvláštì chránìnými. Table 1. Numbers of protected and threatened plant species given from Novozámecký fishpond National Nature Reserve and its vicinity. Bottom four lines relate only to the species found within the protected area. The species that are both protected and threatened are counted only as protected. §1

§2

§3

C1

C2

C3

C4a

1. mylné údaje/ uncorrect data

2

0

1

0

2

0

0

2. mimo území rezervace/ outside of reserve

1

1

0

1

1

0

1

3. naposledy do r. 1989/ till 1989

5

5

0

2

4

2

5

4. 1990–1996

0

1

0

1

0

5. 1997, 1998 (až 2001)

3

12

11

10

17

14

Celkem (øádky 3,4,5)/altogether (lines 3,4,5)

8

18

11

15

19

19

2

Diskuse a závìr V národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník bylo zjištìno nebo je udáváno 37 zvláštì chránìných druhù rostlin (z toho 8 v kategorii kriticky ohrožené) a dalších 55 druhù zaøazených v kategoriích C1 až C4a ohrožených taxonù. To je samo o sobì pøesvìdèivým dokladem o významu Novozámeckého rybníka jako botanické lokality. Zvláštì chránìné a ohrožené druhy rostou pøedevším na podmáèených až mokrých loukách a v olšinách, zejména v jihovýchodní èásti chránìného území. Rákosiny, zabírající nejvìtší èást území rezervace, jsou druhovì bohatší jen, pokud jsou v kontaktu s olšinami nebo mokrými loukami (pás zpravidla užší než 30 m), dál od bøehu jde vesmìs o monocenózy s velmi øídce vtroušenými dalšími mokøadními druhy. Z uvedeného vyplývá, že z botanického hlediska je možné odbahnit celou plochu rybníka s výjimkou olšin a úzkého (zhruba do 30 m širokého) pásu živých rákosin, které olšiny a mokré louky lemují. Vzhledem k rozloze rybníka, objemu sedimentù i nutnosti zachovat v maximální možné míøe banku diaspor vodních rostlin bude nutno postupovat po etapách. Úložištì by mìlo být situováno mimo rezervaci. Obezøetnì je nutné postupovat pøedevším v okolí olšiny asi 400 m jihovýchodnì od bývalého hotelu Pošta (lokalita druhu Dryopteris cristata) a pøi severním až západním cípu Støeleckého ostrova. I po vypuštìní rybníka zùstaly velké plochy luk, olšin a rákosin v jihovýchodní èásti rezervace dostateènì zásobené vodou. Je zøejmé, že vodní pomìry této èásti území nejsou bezprostøednì urèovány výškou vodní hladiny rybníka. Mohly by však být nepøíznivì ovlivnìny radikálnìjšími zásahy do koryta Mlýnského potoka, pøedevším pokud by došlo k jeho zahloubení. Pravidelná 66

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 73

šetrná údržba toku spoèívající v odstraòování napadaných døevin a pøípadnì náplavù je ovšem nutná. Udržováním vysokého stavu vody v rybníku (napø. držením zimního cejchu po celý rok) pravdìpodobnì stoupá hladina vody i v okolí Jestøebí; to místnì vedlo k odumírání døevin následkem trvalého podmáèení až zaplavení (borovice lesní na Støeleckém ostrovì, vrby ve støední èásti rybníka a místy i olše) a k expanzi rákosu. Vysoká hladina vody znemožòovala zemìdìlské využití nìkterých luk. Obhospodaøování (seèení, pastva) pozemkù má zásadní význam pro uchování diverzity podmáèených a mokrých luk. Místní obyvatelé nyní seèou nebo jinak využívají jen malé plochy v bezprostøedním okolí obce Jestøebí. Pøedpokladem obhospodaøování je zabránit nadbyteènému zamokøení pozemkù snížením hladiny vody v rybníce bìhem letních mìsícù; ani pak se nejspíš nepodaøí zajistit pravidelné (nebo alespoò obèasné) seèení nìkterých botanicky významných ploch jinak než v rámci øízených asanaèních zásahù. Správné stanovení výšky vodní hladiny a její dodržování mùže významnì (a pøíznivì) ovlivnit sukcesi, a tím nepøímo i druhové bohatství mokrých luk. Právì v okolí Jestøebí je velmi dùležité stanovit pøesný prùbìh hranic národní pøírodní rezervace. Zdá se, že nìkteré velmi vzácné rostliny zasahují èástí populace do rezervace, zatímco vìtší èást populace se nachází mimo nì; v horším pøípadì rostou zcela mimo hranice chránìného území. Rozšíøení rezervace o nìkteré nevelké parcely (pøevzetí parcel do majetku Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR) by mohlo velmi usnadnit možnost provádìní asanaèních zásahù. Území rezervace se nachází v blízkosti dalších botanicky atraktivních lokalit, které mohou být zdrojem (i pøíjemcem) diaspor vzácných druhù. Kromì zmiòovaných jestøebských slatin na východì jsou to bývalé i souèasné pískovny v obci Provodín. V nich se nachází roztroušenì Arnoseris minima, Carex oederi, Cerastium semidecandrum, Drosera rotundifolia, Hydrocotyle vulgaris, Isolepis setacea, Teesdalia nudicaulis a pøechodnì Juncus capitatus. Na rašelinné louce se vyskytuje do souèasnosti Blysmus compressus, Carex davalliana, Parnassia palustris a Salix repens. Poèetná je populace Epipactis palustris a Dactylorhiza majalis (MACHOVÁ 1996). Podìkování Práce byla øešena v rámci projektu MŽP VaV/610/2/96, dílèí úkol „Vyhodnocení vlivu managementu na vybrané rezervace, tvoøené rybnièními ekosystémy“ a výzkumného úkolu Fakulty životního prostøedí Univerzity J. E. Purkynì v Ústí n. L. „Výzkum antropogenních zátìží v severoèeském regionu“.

Summary Over 430 vascular plant species have been documented from the Novozámecký fishpond National Nature Reserve, of which 37 are the protected species (8 critically threatened, 18 strongly threatened and 11 threatened species). Another 55 species are included in the Red List (PROCHÁZKA 2001): 2 species as critically threatened taxa, 15 species as strongly threatened and, 19 species as threatened taxa and 19 as rare or scattered taxa, requiring further study and monitoring. The results of a research which was carried out in 1997–1998 and continued extensively until the year 2001 show that at present, at least 27 protected and 27 threatened species occur at the site. Carex dioica, C. hostiana, Dactylorhiza incarnata subsp. serotina, Dryopteris cristata, Eleocharis quinqueflora and Liparis loeselii belong to the rarest plant species of the site. The plant communities with the highest species richness are meadows which were mown short time ago. Recently, management measures including mowing of some of these meadows have been introduced. Large parts of the reserve are covered with reed stands, which are generally composed of small numbers of plant species. Removing mud from the fishpond and decreasing the area of the reed stands should not impoverish on flora of the reserve.

69

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 74

Literatura ABTOVÁ M. (1991): Botanický prùzkum vyšších rostlin na trase plynovodu v ochranném pásu SPR Novozámecký rybník. – Ms. [Závìreèná zpráva pøírodovìdné inventarizace Novozámecký rybník; depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Ústí nad Labem.] ÈELAKOVSKÝ L.(1868–1883): Prodromus kvìteny èeské. I–IV. – In: Arch. Pøírod. Výzk. Èech, sect. 3a, fasc. 1–4: 1–199, Praha. ÈVANÈARA A. (1987): Ohrožené a vzácné druhy Dokeska a Èeskolipska. – Severoèes. Pøír. 20: 81–85. DEYL M. (1953): Botanický prùzkum reservace Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Praha.] DEYL M. (1954): Druhá zpráva o botanickém výzkumu reservace Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Praha.] GRULICH V. (1988): Carex dioica L. v severních Èechách opìt nalezena. – Severoèes. Pøír. 21: 79–81. HANTSCHEL F. (1890): Botanischer Wegweiser im Gebiete des Nordböhmischen Excursions– Clubs. – Leipa. HANTSCHEL F (1892): Beiträge zur Flora des Clubgebietes. – Mitth. Nordböhm. Exc.Clubs 15: 15–28. HONCÙ M. (1997): Vyjádøení k vlivu výše vodní hladiny k výskytu kriticky a silnì ohrožených rostlin na jedné lokalitì v NPR Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Praha.] KAPLAN Z. (2001): Úzkolisté druhy rodu Potamogeton v kvìtenì Èeské republiky. II. P. compressus a P. acutifolius. – Preslia 73: 127–139. KUNCOVÁ J. (1975): Botanický inventarizaèní prùzkum státní pøírodní rezervace Novozámecký rybník na Èeskolipsku. – Sborn. Severoèes. Mus., ser. natur., 7: 51–60. KUNCOVÁ J. & VONDRÁÈEK J. (1994): Botanická a zoologická pozorování ve vybraných mokøadech mezinárodního významu v severoèeském regionu (Novozámecký rybník a Bøehyòský rybník). – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Praha.] KUNCOVÁ J. & VONDRÁÈEK J. (1995): Projekt záchrany zvl᚝ chránìných druhù rostlin v národní pøírodní rezervaci Bøehynì-Pecopala a národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Praha.] MACHOVÁ I. (1996): Pøíspìvek ke kvìtenì okolí Provodína na Èeskolipsku. – Severoèes. Pøír. 29:59–64. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. – Severoèes. Pøír., pøíl. 1995: 1–206. NEUHÄSLOVÁ Z. & KOLBEK J. (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostù a lišejníkù støední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ÈSAV. – Prùhonice. POÈTA J. (1997): NPR Novozámecký rybník – rekonstrukce v ohroženém území. – Ochr. Pøír. 52: 252–253. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). – Pøíroda 18: 1–146. RYBNÍÈEK K. (1970): Rozšíøení Rhynchospora fusca (L.) Ait. fil. v Èeskoslovensku. – Zpr. Ès. Bot. Spoleè. 5: 155–161. SÁDLO J. (1996): Doplnìk k floristickému materiálu z území floristického kurzu /v Mìlníku/. – Pøíroda 7: 110–120. SÁDLO J. (1998): Dryopteris cristata v rašelinných rákosinách na Jestøebsku. – Muzeum a Souèasnost, ser. natur., 12: 19–24. SKALICKÝ V. (1988): Regionálnì fytogeografické èlenìní. – In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. [eds.], Kvìtena Èeské socialistické republiky 1: 103–121, Academia, Praha. 68

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:47

Strana 75

TUROÒOVÁ D. & RYCHTAØÍK P. (2002): Vegetace národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník a návrh péèe o chránìné území. – Pøíroda 20: 25–51. VESELÝ J. (1954): Pøíroda Èeskoslovenska, její vývoj a ochrana. Vol. 2. – Praha. WATZEL C. (1877): Die phanerogame Flora des Gebietes von Böhmisch-Leipa. – Jber. CommunalOberrealschule Böhm. Leipa 14 (1876–1877): 1–54. WURM F. (1887): Das Kummergebirge, die umliegenden Teiche und deren Flora. – Leipa.

71

31.10.2003 13:47

Obr. 1. Studované lokality v rezervaci Novozámecký rybník. Fig. 1. Investigated localities in the Novozámecký rybník reserve.

NPR Novozámecký rybník

cela_kniha.qxd Strana 76

31.10.2003 13:48

Obr. 2. Rozšíøení vybraných zvláštì chránìných druhù rostlin v rezervaci Novozámecký rybník. Fig. 2. Distribution of selected protected plant species in the Novozámecký rybník reserve. 1. Epipactis palustris, 2. Liparis loeselii, 3. Carex lasiocarpa, 4. Pedicularis palustris, 5. Dactylorhiza incarnata subsp. serotina, 6. Carex pulicaris, 7. Carex davalliana, 8. Pedicularis sylvatica, 9. Calla palustris, 10. Carex dioica, 11. Carex hostiana, 12. Dryopteris cristata

NPR Novozámecký rybník

cela_kniha.qxd Strana 77

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 78

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 79

Pøíroda, Praha, 20: 75–81, 2002

Mechorosty vybraných lokalit národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Bryophytes of selected localities of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

LENKA NÌMCOVÁ Okresní vlastivìdné muzeum, Mírové námìstí 1, CZ-412 01 Litomìøice; [email protected] Abstrakt: Na vytipovaných lokalitách národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník bylo nalezeno celkem 87 druhù mechorostù. K nejpozoruhodnìjším druhùm patøí Amblystegium humile, Brachythecium mildeanum, Cephaloziella elachista, Dicranella schreberiana, Dicranoweisia cirrata, Fissidens adianthoides, Hamatocaulis vernicosus, Plagiomnium medium, Sphagnum contortum, S. subnitens a Tomenthypnum nitens. Klíèová slova: mechy, játrovky, Èeská republika Keywords: mosses, liverworts, Czech Republic Nomenklatura: Váòa 1997

Úvod Bryologický prùzkum národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník byl proveden bìhem vegetaèních sezón 1997 a 1998 jako souèást komplexního pøírodovìdného prùzkumu. Vzhledem k velké rozloze území byly po dohodì s Agenturou ochrany pøírody a krajiny ÈR pøednostnì zpracovány lokality, které jsou významné výskytem vzácných druhù cévnatých rostlin. Bìhem souèasnì provedeného orientaèního prùzkumu celého území byly prozkoumány i další lokality pøíznivé pro výskyt mechorostù. Literární údaje týkající se výslovnì bøehù Novozámeckého rybníka nebyly zjištìny. V práci o mechorostech severních Èech (SCHIFFNER & SCHMIDT 1887) se vyskytují u èetných druhù lokality „Jestøebí“, „pøi cestì z Jestøebí do Doks“ nebo „bažiny okolo Jestøebí“; nelze však s jistotou rozhodnout, zda se údaje týkají pøímo sledované lokality, a proto nebyly do floristického seznamu zahrnuty, podobnì jako lokalita „Dokesko-èeskolipská kotlina: Jestøebí“ v Pilousovì monografii o rašelinících Èeskoslovenska (PILOUS 1971).

Výsledky Na vybraných lokalitách bylo zaznamenáno celkem 12 druhù játrovek a 75 druhù mechù. Celkový poèet zjištìných druhù mechorostù je navzdory charakteru sledovaného území relativnì velký. Mechové patro v biotopech rezervace se místy sice vyznaèuje znaènou pokryvností, ale vìtšinou je druhovì velmi chudé. Nejhojnìjšími játrovkami jsou dva druhy rodu Chiloscyphus, C. coadunatus a C. pallescens. Z mechù jsou nejèastìjší Amblystegium riparium, Aulacomnium palustre, Calliergon cordifolium, Calliergonella cuspidata, Climacium dendroides, zástupci rodu 75

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 80

Plagiomnium, nejvíce P. elatum a P. undulatum, dále Rhytidiadelphus squarrosus a nìkteré rašeliníky, Sphagnum fimbriatum, S. squarrosum, S. subnitens a S. teres. Pøekvapivì malý je zjištìný poèet druhù, které se obvykle vyskytují na obnažené pùdì. Zvláštì chudá je bryoflóra obnaženého rybnièního dna. Není-li zcela bez mechorostù, byly zde nalezeny obecné druhy, které rostou mnohdy též na ruderálních stanovištích, napø. Marchantia polymorpha, Ceratodon purpureus, Funaria hygrometrica, Leptobryum pyriforme a Bryum bicolor. Bližší zmínku si zaslouží snad pouze výskyt prutníku Bryum klinggraeffii na bøehu rybníka v Zahrádkách a dvouhroteèku Dicranella schreberiana na obnažené pùdì na levém bøehu Bobøího potoka. Na holé pùdì na bøezích Mlýnského potoka byly zjištìny mimo jiné též gemiferní druhy komplexu Bryum erythrocarpum, a to opìt B. klinggraeffii a dále B. rubens, patøící oba spíše k pøehlíženým než ohroženým druhùm èeské bryoflóry (VÁÒA 1995, KINCL & HRADÍLEK 1998). V ménì zapojených bylinných porostech podél Mlýnského potoka rostou Amblystegium humile a Plagiomnium medium, vzácnìjší druhy vlhkých až bažinatých stanoviš. Obdobná je situace ohlednì výskytu epifytických mechorostù. Spoleèenství obligátních epifytù na živých èi mrtvých vrbových kmenech tvoøí pouze druhy Dicranum tauricum, D. montanum, Dicranoweisia cirrata a Leskea polycarpa. Témìø absence epifytù je však pro oblast severozápadních Èech stále ještì pøíznaèná.

Význaènìjší lokality Za nejhodnotnìjší lokality ve sledovaném území je možno i z bryologického hlediska považovat jednak louky na severním okraji obce Jestøebí (louka s výskytem ostøice dvoudomé, Carex dioica, a louka s hlízovcem Loeselovým, Liparis loeselii) a také území s kosenými loukami, øídkými rašelinnými rákosinami a borem na západním okraji obce Provodín. Z druhù nalezených na loukách v Jestøebí je vhodné zdùraznit výskyt mechù Tomenthypnum nitens, Hamatocaulis vernicosus, Campylium stellatum, Fissidens adianthoides a Sphagnum subnitens. V rašelinných rákosinách na západním okraji obce Provodín se kromì bìžných druhù rašeliníkù, napø. Sphagnum fimbriatum, S. palustre a S. teres, vyskytují s porosty klikvy též pozoruhodnìjší druhy mechù Sphagnum papillosum, S. subnitens a Polytrichum strictum. V pøiléhajícím boru na zemi a koøenech byly zjištìny vzácné játrovky Cephalozia connivens a Cephaloziella elachista, na blízkých kosených loukách pak mechy Brachythecium mildeanum, Bryum pseudotriquetrum, Hamatocaulis vernicosus, Campylium stellatum, Sphagnum subnitens a S. contortum.

Druhy èervených seznamù Potìšitelný je významný podíl druhù klasifikovaných v èervených seznamech (VÁÒA 1993, 1995) na celkovém poètu zjištìných druhù, což svìdèí o znaèné pøírodovìdecké hodnotì území. Z celkového poètu 87 aktuálnì zaznamenaných druhù mechorostù na sledovaných lokalitách je 13 druhù (tj. 14,9 %) obsaženo v tomto seznamu. Z toho 2 jsou zaøazeny do kategorie kriticky ohrožených druhù, jmenovitì Cephaloziella elachista a Bryum klinggraeffii, 11 patøí do kategorie ohrožených druhù, konkrétnì Amblystegium humile, Brachythecium mildeanum, Bryum rubens, Dicranella schreberiana, Dicranoweisia cirrata, Fissidens adianthoides, Hamatocaulis vernicosus, Plagiomnium medium, Sphagnum contortum, S. subnitens a Tomenthypnum nitens. Za nejvýznamnìjší nález, který byl bìhem prùzkumu uèinìn, lze bezesporu oznaèit zjištìní játrovky Cephaloziella elachista, jejíž výskyt je v Èeské republice recentnì doložen pouze z Krušných hor. Pøedtím ji v Èechách sbíral V. Schiffner v roce 1897 u Cvikova (DUDA & VÁÒA 1974).

76

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 81

Pøehled sledovaných lokalit a zjištìných druhù Následující floristický seznam obsahuje pouze údaje získané z aktuálních sbìrù. Kromì vlastních sbìrù autorky obsahuje též údaje z fytocenologických snímkù poøízených D. Turoòovou. Mechorosty z fytocenologických snímkù determinoval L. Rektoris, R. Pohlová, popø. autorka pøíspìvku. Seznam lokalit 1 - Zahrádky, obnažený bøeh rybníka severnì od hotelu Pošta. 2 - Zahrádky, lesík severnì od hotelu Pošta. 3 - Zahrádky, severní okraj pole u hotelu Pošta. 4 - Zahrádky, olšina s druhem Dryopteris cristata jihovýchodnì od hotelu Pošta. 5 - Zahrádky, okraj olšiny na jihozápadním bøehu rybníka. 6 - Zahrádky, levý bøeh Bobøího potoka severnì od silnice Zahrádky – Jestøebí. 7 - Jestøebí, Caricetum gracilis v rákosinì v SZ cípu Motýlové louky severnì od silnice do Zahrádek. 8 - Jestøebí, Motýlová louka severozápadnì od vodojemu severnì od silnice do Zahrádek. 9 - Jestøebí, vrbina severovýchodnì od høištì. 10 - Jestøebí, louka severovýchodnì od høištì. 11 - Jestøebí, seèená louka s rašeliníky na severním okraji obce. 11T - Jestøebí, seèená louka za stavením è. p. 54, leg. D. Turoòová. 12 - Jestøebí, louka lemovaná porostem zblochanu na severním okraji obce. 13 - Jestøebí, louka s druhem Liparis loeselii na severním okraji obce. 13T - Jestøebí, levý bøeh Mlýnského potoka nedaleko od silnice do Provodína, leg. D. Turoòová. 14 - Jestøebí, pravý bøeh Mlýnského potoka západnì od silnice Jestøebí – Provodín. 14T - Jestøebí, bažinné olšiny na levém bøehu Mlýnského potoka severnì od obce, leg. D. Turoòová. 15 - Jestøebí, podél kanálu na pravém bøehu Mlýnského potoka. 16 - Provodín, seèená louka západnì od obce jihozápadnì od vodojemu. 17 - Provodín, bor západnì od obce západnì od vodojemu. 18 - Provodín, rašelinné rákosiny západnì od obce západnì od vodojemu. 19 - Provodín, rákosiny a olšiny západnì od obce západnì od vodojemu. 20 - Provodín, seèená louka v rákosinì asi 350 m jižnì od ranèe (východnì od obce Karasy). 20T - Provodín, rašelinná olšina u Støeleckého ostrova, leg. D. Turoòová. 21 - Karasy, rákosiny východnì od obce. 22 - Karasy, vrbina. 23 - Karasy, obnažený bøeh rybníka.

Játrovky Aneura pinguis: 13. Calypogeia fissa: 11; 13; 17, na humusu. Cephalozia bicuspidata: 13, trouchnivé koøeny na okraji louky; 17, trouchnivý kmen. Cephalozia connivens: 17. Cephaloziella divaricata: 3, pískovec. Cephaloziella elachista: 17. Chiloscyphus coadunatus: 2; 10; 11; 13; 16. Chiloscyphus pallescens: 4; 9; 11; 13; 19; 20T. Chiloscyphus profundus: 2, báze jasanu; 4; 13, trouchnivé koøeny na okraji louky; 17, trouchnivý kmen. Marchantia polymorpha: 1; 6; 9; 14T; 20T; 23. Pellia sp.: 10. Riccia rhenana: 7, leg. D. Turoòová.

Mechy Amblystegium humile: 10; 13T. Amblystegium riparium: 4, koøeny vyvrácené olše, padlá vrba; 9; 10; 22, na zemi i koøenech. Amblystegium serpens: 4; 9; 12; 18. Atrichum undulatum: 2, pískovec; 4; 11T; 19.

77

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 82

Aulacomnium androgynum: 4, koøeny vyvrácené olše. Aulacomnium palustre: 10; 11; 11T; 12; 13; 14; 15; 16; 17; 19. Barbula unguiculata: 6, na holé pùdì; 14. Brachythecium albicans: 16. Brachythecium mildeanum: 8; 10; 13; 14T; 16. Brachythecium rivulare: 7, leg. D. Turoòová; 10; 11; 19. Brachythecium rutabulum: 2; 4; 11, sušší èást; 12; 13T; 20T. Brachythecium salebrosum: 2, báze jasanu; 4; 11, báze vrby. Brachythecium velutinum: 2, báze jasanu. Bryum argenteum: 1; 23. Bryum bicolor: 23. Bryum klinggraeffii: 1; 14. Bryum pseudotriquetrum: 9; 10; 13; 20. Bryum rubens: 10; 14. Bryum subelegans: 23, proti výpusti, trouchnivý kmen. Calliergon cordifolium: 4; 7, leg. D. Turoòová; 9; 14; 15; 18; 21. Calliergon stramineum: 16; 19; 20. Calliergonella cuspidata: 8; 9; 10; 11; 11T; 12; 13; 13T; 14T; 15; 16; 20; 20T; 22, na zemi i koøenech. Campylium stellatum: 11; 13; 20. Ceratodon purpureus: 1; 5, koøeny vyvrácené olše, padlá vrba; 14. Cirriphyllum piliferum: 2; 10; 12; 13. Climacium dendroides: 4; 9; 10; 12; 13; 14T; 20; 20T; 22, na zemi, kmenech i koøenech. Dicranella heteromalla: 2, pískovec a padlý kmen. Dicranella schreberiana: 6, na holé pùdì. Dicranoweisia cirrata: 2, trouchnivý kmen; 4, vrba; 6, vrba; 11, stará vrba; 22, stará vrba. Dicranum montanum: 2, trouchnivý kmen; 22, stará vrba. Dicranum scoparium: 2, pískovec. Dicranum tauricum: 2, trouchnivý kmen. Drepanocladus aduncus: 5, na zemi i na koøenech vyvrácené olše; 7, leg. D. Turoòová; 8; 14; 21. Eurhynchium hians: 2; 10; 11, báze vrby. Fissidens adianthoides: 13. Funaria hygrometrica: 1; 14. Hamatocaulis vernicosus: 11; 13; 20. Hypnum cupressiforme: 2, trouchnivý kmen a pískovec; 4; 6, vrba; 11, stará vrba; 22, stará vrba. Hypnum pratense: 9; 13. Leptobryum pyriforme: 1; 4; 23. Leskea polycarpa: 5, na vrbových kmenech. Mnium hornum: 14T. Plagiomnium affine: 16; 20T. Plagiomnium cuspidatum: 10, západní okraj, leg. D. Turoòová. Plagiomnium elatum: 9; 13; 15; 19. Plagiomnium medium: 14T. Plagiomnium undulatum: 2; 9; 10; 11; 11T; 12; 13. Plagiothecium cavifolium: 2. Plagiothecium curvifolium: 4, koøeny olší. Plagiothecium denticulatum: 4. Plagiothecium succulentum: 2, pískovec. Pleurozium schreberi: 2, pískovec; 17, podél cesty. Pohlia nutans: 2, pískovec; 4, koøeny olší; 16; 17; 23. Pohlia wahlenbergii: 6. Polytrichum commune: 17; 18. Polytrichum juniperinum: 3. Polytrichum longisetum: 4, na zemi i koøenech; 10; 14, bezkolencová louka; 16; 19. Polytrichum piliferum: 3. Polytrichum strictum: 18. Rhizomnium punctatum: 4; 11T; 14T.

78

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 83

Rhytidiadelphus squarrosus: 2; 10; 11; 11T; 12; 13; 16. Scleropodium purum: 10; 16. Sphagnum contortum: 20. Sphagnum fallax: 4, leg. D. Turoòová. Sphagnum fimbriatum: 4; 11; 14; 18. Sphagnum palustre: 4, leg. D. Turoòová; 14; 18. Sphagnum papillosum: 17; 18. Sphagnum squarrosum: 4; 9; 11; 14; 21. Sphagnum subnitens: 10; 11; 16; 17; 18. Sphagnum teres: 9; 18; 21. Tetraphis pellucida: 2, pískovec. Thuidium philibertii: 12. Thuidium recognitum: 10. Tomenthypnum nitens: 11; 13. Warnstorfia fluitans: 7, leg. D. Turoòová; 14, vyschlá louže.

Závìr V národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník a v jejím nejbližším okolí bylo nalezeno celkem 12 druhù játrovek a 75 druhù mechù. O velké hodnotì území svìdèí znaèný podíl (14,9 %) druhù, které jsou klasifikovány v tzv. èervených seznamech. Dva druhy jsou zaøazeny do kategorie kriticky ohrožených druhù, jedenáct do kategorie ohrožených druhù; jsou to Cephaloziella elachista, Amblystegium humile, Brachythecium mildeanum, Bryum klinggraeffii, B. rubens, Dicranella schreberiana, Dicranoweisia cirrata, Fissidens adianthoides, Hamatocaulis vernicosus, Plagiomnium medium, Sphagnum contortum, S. subnitens a Tomenthypnum nitens. Z bryologického hlediska nejatraktivnìjšími lokalitami se jeví louky na severním okraji obce Jestøebí, bøehy Mlýnského potoka severozápadnì od silnice Jestøebí – Provodín a kosené louky, rašelinné rákosiny a bor západnì od obce Provodín. Podìkování Je mi milou povinností podìkovat prof. dr. J. Váòovi, DrSc., za revizi nìkolika položek rašeliníkù, dr. J. Dudovi, CSc., za revizi nìkolika játrovek, † M. Vondráèkovi za revizi nìkterých mechù, dr. D. Turoòové za pomoc pøi poèáteèní orientaci v terénu a ing. J. Danihelkovi, PhD., za pøipomínky k textu.

Summary Altogether 12 species of liveworths and 75 species of mosses were found in the National Nature Reserve Novozámecký fishpond and in its close neighborhood. High number of species included in the Preliminary Register of Endangered Bryophytes in Czech Republic (14,9%) matches importance of this area. Two of them belong to critically threatened species (Cephaloziella elachista and Bryum klinggraeffii), and eleven to threatened ones (Amblystegium humile, Brachythecium mildeanum, Bryum rubens, Dicranella schreberiana, Dicranoweisia cirrata, Fissidens adianthoides, Hamatocaulis vernicosus, Plagiomnium medium, Sphagnum contortum, S. subnitens and Tomenthypnum nitens). From bryological point of view, meadows in the north part of Jestøebí, banks of the Mlýnský potok brook northwest of the Jestøebí – Provodín road, and mowed meadows, peat reeds and pine wood west of Provodín are the most attractive.

79

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 84

Literatura DUDA J. & VÁÒA J. (1974): Die Verbreitung der Lebermoose in der Tschechoslowakei - XV. – Èas. Slez. Muz. Opava, ser. A, 23: 17–36. KINCL L. & HRADÍLEK Z. (1998): Smolenská luka - botanický skvost Oderských vrchù. – Èas. Slez. Muz. Opava, ser. A, 47: 113–122. PILOUS Z. (1971): Bryophyta. Mechorosty. Sphagnidae - Mechy rašeliníkové. – In: Flora ÈSSR, ser. C, 1: 1–416, Academia, Praha. SCHIFFNER V. & SCHMIDT A. (l887): Moosflora des nördlichen Böhmens. – Lotos 35: 3–74. VÁÒA J. (1993): Pøedbìžný seznam ohrožených mechorostù Èeské republiky I. Játrovky (Hepatophyta) a hlevíky (Anthocerotophyta). – Preslia 65: 193–199. VÁÒA J. (1995): Pøedbìžný seznam ohrožených mechorostù Èeské republiky II. Mechy (Bryophyta). – Preslia 67: 173–180. VÁÒA J. (1997): Bryophytes of the Czech Republic - an annotated check-list of species (1). – Novit. Bot. Univ. Carol. 11: 39–89.

80

31.10.2003 13:48

Obr. 1. Mapa Novozámeckého rybníka s vyznaèením sledovaných lokalit. Fig. 1. Map of Novozámecký fishpond and investigated localities.

cela_kniha.qxd Strana 85

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 86

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 87

Pøíroda, Praha, 20: 83–94, 2002

Letní sinicová a øasová flóra Novozámeckého rybníka v roce 1998 Summer periphyton of the Novozámecký rybník National Nature Reserve in 1998

OLGA SKÁCELOVÁ1 & GRAZYNA TOMASZEWICZ2 Moravské zemské muzeum, hydrobiologická laboratoø, Zelný trh 6, CZ-659 37 Brno; [email protected] 2 Warsaw University, Department of Environmental Botany, Al. Ujazdowskie 4, 00-478 Warsaw, Poland 1

Abstrakt: V srpnu 1998 byly studovány sinicové a øasové nárosty z rùzných mikrobiotopù národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. Zajímavá mikroflóra byla zjištìna nejen ve vnìjším litorálu (zaplavených ostøicích), ale také na tlejících orobincových listech naplavených u hráze (napø. sinice Microchaete calothrichoides, doposud nalézaná jen v jihomoravských aluviálních tùních). Zvláštní pozornost byla vìnována krásivkám (Desmidiales) vyskytujícím se ve vnitøním a vnìjším litorálu. Klíèová slova: sinice, øasy, perifyton, mikrobiotopy, litorál, Caricetum, eutrofní, oligotrofní, dystrofní, Microchaete calothrichoides, krásivky (Desmidiales), Èeská republika Keywords: cyanobacteria, algae, periphyton, microbiotopes, littoral, Caricetum, eutrophic, oligotrophic, dystrophic, Microchaete calothrichoides, desmids, Czech Republic

Úvod Øasová flóra Novozámeckého rybníka má nìkolik výrazných rysù daných odlišnou trofií jednotlivých èástí rybníka. V polovinì devadesátých let byl rybník zhodnocen jako hypertrofní. Na zatížení se podílelo zneèištìní z pøítokù, kalové vody z pískoven i rybí obsádka spolu s profilem dna. Tùnì neslovitelné po vypuštìní byly rezervoárem plevelných ryb. Vysoký stav plevelných ryb ovlivòoval planktonní spoleèenstvo zásadnìji než rybí obsádka (nasazován kapr jednoletý, loven jako dvouletý). Likvidace pøemnožených plevelných ryb se vyøešila letnìním pøi opravì hráze (1997), takže se trend postupné oligotrofizace rybníka pomocí øízené rybí obsádky stává reálnìjším. Vnìjší litorály, pokud nejsou narušeny zneèištìním z okolí (napø. splachy ze zemìdìlských pozemkù), mohou být refugiem pùvodní mokøadní mikroflóry. Tento jev se vyskytuje i u silnì eutrofizovaných rybníkù, v nichž je druhová skladba fytoplanktonu i nárostù zcela odlišná. Stav mokøadù ve vnìjším litorálu souvisí s výškou hladiny v rybníce. Bìhem intenzifikace rybnièního hospodaøení v posledních desetiletích byla hladina postupnì zvyšována, aby byl získán co nejvìtší objem. Zvyšováním hladiny podzemní vody docházelo k silnému zamokøení okolních luk. Dalším zdrojem napájení luèních mokøadù (zejména ve východní èásti rezervace) je prùsak. Bývalé melioraèní pøíkopy v okolních loukách jsou zanesené (TUROÒOVÁ & RYCHTAØÍK 2002). Z podmáèených až mokrých luk v jihovýchodní èásti rezervace pochází vìtšina nálezù zvláštì chránìných a ohrožených druhù vyšších rostlin (KUBÁT & MACHOVÁ 2002). 83

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 88

Metodika Pøi letním algologickém výzkumu v roce 1998 byl sledován nejen rybník samotný vèetnì vnitøního litorálu, ale i vnìjší litorál - zaplavené ostøicové porosty na severní hranici Motýlové louky vzdálené od vodní hladiny rybníka 100–150 m (TUROÒOVÁ & RYCHTAØÍK 2002). Doèasné mikrotùòky vznikaly i ve sníženinách na hranici louky s ostøicovým porostem. Vzorky byly odebrány 2. 8. 1998 na následujících èástech rezervace a mikrobiotopech. Motýlová louka a vnìjší litorál Novozámeckého rybníka: - slizké zelené vláknité øasy v zaplavených prohlubních v kolejích vyjetých pøi svážení sena (na hranici louky a ostøicových porostù), - výplach z rostlin (Utricularia australis) v tùòce na okraji ostøicové enklávy smìrem do Motýlové louky, - zelené øasy tvoøící na hladinì neustonický práškovitý povlak v drobných ostrùvcích zaplavený porost ostøic na severním okraji Motýlové louky (bez porostù døevin), - slizké zelené vláknité øasy, detrit a škraloupy sinic (místy hustì) v zaplavené ostøicové vrbinì na severním okraji Motýlové louky s hlubší vodou než na pøedešlém mikrobiotopu. Rybník: - u hráze výplach z naplavenin, fytoplankton, naplavené vláknité øasy a stìr ze zbytkù orobince naplaveného u hráze, - litorál levého bøehu - výplach z vegetace (Ceratophyllum demersum, Lemna minor, L. trisulca). Sinice a øasy byly prohlíženy jak z živých vzorkù následujícího dne po odbìru, tak ze vzorkù fixovaných formaldehydem. Rozsivky byly preparovány v peroxidu vodíku s kyselinou chlorovodíkovou a zalévány do svìtlolomného média Naphrax. Krásivky determinovala a dokumentaèní kresby zhotovila G. Tomaszewicz, ostatní øasy a sinice determinovala a nakreslila O. Skácelová. K determinaci byly použity klíèe uvedené v seznamu literatury.

Pøehled nalezených druhù sinic a øas K vyjádøení relativní èetnosti byla použita sedmièlenná stupnice podle Sládeèkové a Marvana (SLÁDEÈKOVÁ & MARVAN In HINDÁK 1978): 6 - druh masovì zastoupený (pokryvnost ve vzorku 90–100 %) 5 - velmi hojný (50–90 %) 4 - hojný (20–50 %) 3 - dosti hojný (5–20 %) 2 - øídký (1–5 %) 1 - velmi øídký (0,1–1 %) + - ojedinìle zastoupený (do 0,1 %). Lokality: I. Motýlová louka a vnìjší litorál Novozámeckého rybníka: I.1.a. zaplavené prohlubnì ve vozových kolejích, I.1.b. tùòka s bublinatkou na okraji ostøicové enklávy - výplach z rostlin, I.2. zaplavený porost ostøic na severním okraji Motýlové louky (bez porostù døevin) - neuston, I.3. zaplavená ostøicová s hlubší vodou: I.3.a. slizké zelené vláknité øasy a detrit, I.3.b. škraloupy sinic II.1. Novozámecký rybník u hráze: II.1.a. naplaveniny a fytoplankton, II.1.b. nárost na naplaveném orobinci, II.2. litorál Novozámeckého rybníka - výplach z vodní vegetace

84

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Lokalita

Strana 89

I.1.a

I.1.b

I.2

I.3.a

I.3.b

II.1.a II.1.b

II.2

CYANOBACTERIA Cylindrospermum stagnale Michrochaete calothrichoides Planktothrix agardhii

-

3 -

-

-

6 -

1 2

3

-

CHRYSOPHYCEAE Epipyxis sp.

-

-

1

-

-

-

-

-

XANTHOPHYCEAE Ophiocytium cochleare

-

-

-

-

-

-

-

+

BACILLARIOPHYCEAE Centrales gen. et. sp. div. Anomoeoneis minutissima A. hungarica A. serians Cocconeis placentula Cymbella cistula C. lanceolata C. ventricosa Epithemia adnata Eunotia bilunaris E. exigua E. fallax E. pectinalis Fragilaria capucina F. construens F. crotonensis Frustulia rhomboides Gomphonema acuminatum G. angustatum G. clavatum G. dichotomum G. parvulum G. truncatum Hantzschia amphioxys Melosira varians Navicula cryptocephala N. rhynchocephala Nitzschia sp. Pinnularia gibba P. neomajor P. nobilis P. subcapitata P. viridis P. viridoides Synedra acus Synedra ulna

-

+ + 4 + + + + + + + + + + + + 4 2 2 -

-

-

-

+ 4 + + + 2 + + + 2 + + + + 3 + + + + +

2 -

2 4 2 2 + 2 1 2

85

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 90

Lokalita

I.1.a

I.1.b

I.2

I.3.a

I.3.b

DINOPHYCEAE Gymnodinium sp.

-

-

-

-

-

+

-

-

CRYPTOPHYCEAE Cryptomonas sp.

-

-

-

-

-

-

2

-

CHLOROPHYTA, CHLOROCOCCALES Coelastrum proboscideum Crucigeniella apiculata Dictyosphaerium pulchellum Kirchneriella irregularis Monoraphidium arcuatum M. griffithii Oocystis sp. Pediastrum tetras Scenedesmus acuminatus S. bicaudatus S. brasiliensis S. quadricauda Tetrastrum triangulare

-

-

-

-

-

1 1 + 1 1 1

+ 3 4 2 3 1 2 3 2 3

+ + + 2

CHLOROPHYTA, ULOTRICHALES Aphanochaete repens Microspora palustris var. minor Oedogonium sp. Oe. capillare Uronema africanum

-

4 -

2 3 -

-

-

+ 4 2 +

-

-

CHLOROPHYTA, SIPHONOCLADALES Cladophora globulina

-

1

4

-

-

3

-

-

CONJUGATOPHYTA, ZYGNEMATALES Mougeotia sp. Spirogyra sp. S. decimima S. communis Zygnema sp.

6 -

2 4 2

+ 4 1 3

4 -

2 -

-

-

-

CONJUGATOPHYTA, DESMIDIALES Closterium moniliferum var. moniliferum Closterium moniliferum var. concavum C. tumidulum Cosmarium formulosum C. impressulum C. laeve C. pseudarctoum C. punctulatum var. punctulatum C. punctulatum var. subpunctulatum C. subprotumidum

-

+ 2 -

-

-

-

-

-

1 + + + + 3 3 +

86

II.1.a II.1.b

II.2

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Lokalita Tetmemorus granulatus EUGLENOPHYTA Distigma proteus Euglena viridis f. viridis E. variabilis Phacus pleuronectes Trachelomonas hispida T. planctonica T. volvocina

Strana 91

I.1.a

I.1.b

I.2

I.3.a

I.3.b

II.1.a II.1.b

II.2

-

+

-

-

-

-

-

-

-

-

2 4 -

-

-

-

1 + 2

1 1 -

Charakteristika oživení jednotlivých èástí rybníka Letní fytoplankton Novozámeckého rybníka v roce 1998 je charakterizován silným rozvojem chlorokokálních øas: dominantní druh Dictyosphaerium pulchellum, hojnì Scenedesmus acuminatus, Monoraphidium arcuatum, Crucigeniella apiculata a Tetrastrum triangulare. Ze sinic vodních kvìtù byla dosti hojná Planktothrix agardhii, výraznìjší vodní kvìt však netvoøila (jen místy neustonické náplavy u hráze a bøehù). Z vìtších planktonních rozsivek byly v síovém planktonu zachycovány kolonie druhu Fragilaria crotonensis. Rozptýlený okøehek hojnì doprovázela rozsivka Achnanthes hungarica. Dominantní rozsivkou nárostù na rákosinách byla rozsivka Gomphonema truncatum (druh se širší saprobní valencí), hojnì zastoupen byl rod Cymbella (ze tøí zjištìných druhù nejhojnìji C. ventricosa), ojedinìle Epithemia adnata (rostlinomilný druh preferující èisté vody). V naplaveninách u hráze byly mezi zbytky orobince nacházeny trsy vláknitých øas Cladophora globulina a Oedogonium cf. capillare s vlákny porostlými epifyty. Kromì rozsivek byly na vláknech øas nalézány Aphanochaete repens a Uronema africanum (Ulotrichales) a velmi øídce sinice Microchaete calothrichoides a Chlorogloea sp. V litorálu se vyskytovaly bìžné druhy rozsivek s širší ekologickou valencí, napø. Fragilaria capucina, Navicula rhynchocephala, Synedra ulna. V metafytonu mezi submerzní vegetací (okøehek trojbrázdý, rùžkatec ponoøený) byly kromì planktonních zelených øas nacházeny také krásivky zarostlých rybnièních okrajù, pøíkopù a rašelin, a to Closterium moniliferum var. moniliferum a var. concavum, C. tumidulum, Cosmarium pseudarctoum a C. punctulatum var. punctulatum. Odlišná sinicová a øasová flóra byla zjištìna ve vnìjším litorálu na rùzných mikrobiotopech na pokraji Motýlové louky. Nejbohatìji byl osídlen okraj ostøicového porostu pøiléhající k louce, zejména tùòky zarostlé bublinatkou (Utricularia australis). Naopak v tùòkách v kolejích na okraji Motýlové louky byly nacházeny pouze trsy spájivých vláknitých øas rodu Spirogyra. V ostøicové vrbinì s hlubší vodou se kromì spájivých øas vyskytovaly také povlaky sinic Cylindrospermum stagnale. V prosvìtlených místech s volnou vodou mezi ostøicovými bulty vytváøely trsy zelené vláknité øasy Microspora palustris var. minor (Ulotrichales) a spájivé vláknité øasy rodù Zygnema a Spirogyra (Conjugatophyceae, Zygnemtaales). Místy se na rostlinách a u hladiny vznášely povlaky sinic Cylindrospermum stagnale. Rozsivky nebyly na rozdíl od vláknitých øas a sinic zastoupeny viditelnì masovì. Škála druhù však byla pestrá. Nejvíce druhy byl zastoupen rod Eunotia, nejpoèetnìji E. bilunaris (nejhojnìjší zástupce rodu Eunotia s širší ekologickou valencí, preferující ovšem kyselé vody). Eunotia pectinalis, E. fallax a E. exigua, druhy èistých vod s tìžištìm výskytu na dystrofních biotopech, byly zastoupeny øídce. Z rodu Pinnularia se zde vyskytovaly jak druhy preferující èisté kyselejší vody s nižším obsahem elektrolytù (P. gibba, 87

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 92

P. neomajor, P. nobilis a P. subcapitata), tak obecnì rozšíøené druhy se širší ekologickou valencí vyskytující se od iontovì chudých vod po vody se støedním obsahem elektrolytù (P. viridis a P. viridoides). Nehojnì zde byly nalézány acidofilní rozsivky Anomoeoneis serians a Frustulia rhomboides, udávané z dystrofních až oligotrofních biotopù rašeliništì Swamp u Máchova jezera (STOJANOVSKI & KALINA 1989). Z krásivek byly v zaplavených ostøicových porostech nacházeny velmi hojnì Cosmarium punctulatum var. punctulatum a C. laeve, øídce Tetmemorus granulatus (druh rašeliniš a ostøicových mokøadù, hojný v rašelinných tùòkách Swampu) a Cosmarium formosulum, C. impressulum a C. subprotumidum. Zelení bièíkovci Euglena viridis f. viridis se shlukovali v drobných neustonických ostrùvcích živì zelené barvy na hladinì.

Ekologické a taxonomické poznámky k vybraným druhùm: CYANOBACTERIA:

Chlorogloea sp. (obr. 3) vytváøela na vláknitých øasách Cladophora globulina naplavených u hráze Novozámeckého rybníka malé mnohobunìèné polokulovité kolonie složené z velmi drobných oválných bunìk uspoøádaných v krátkých nepravidelných øadách v pevném bezbarvém slizovém obalu. Cylindrospermum stagnale (obr. 8–10, foto 5–10) byla dominantním druhem v ostøicové vrbinì u Motýlové louky. Mezi ostøicemi a sítinami byly nalézány povlaky a volnì splývající uvolnìné smaragdovì zelené vloèky. Vlákna jsou tvoøená válcovitými, na pøehrádkách zaškrcovanými buòkami, èasto zakonèená heterocytami. Akinety vznikají vedle heterocyt. Zachyceny byly akinety v rùzném stádiu zralosti. Zralé akinety mají hnìdé vrstevnaté exosporium. Druh se vyskytuje v nezneèištìných, zarostlých vodách Microchaete calothrichoides (obr. 4–7, foto 1–4) byla velmi øídce nacházena jako epifyt na vláknech zelených øas Cladophora globulina a Oedogonium cf. capillare na zbytcích orobince splavených k hrázi, a to dvojice nebo ètveøice vláken s heterocytami. Akinety nalezeny nebyly. Tento velmi vzácný druh nárostové sinice zjištìný v roce 1986 poprvé od jediného Hansgirgova nálezu v podunajské tùni vídeòského Prátru (GEITLER 1932) v podyjské tùni „Jezírko Kutnar“ byl považován za panonský prvek (SKÁCELOVÁ & KOMÁREK 1989). Novozámecký rybník je tedy lokalitou posunující severní hranici areálu výskytu.

CHLOROPHYTA, Ulotrichales:

Aphanochaete repens byla nalézána jako epifyt na zelené vláknité øase Cladophora globulina naplavené u hráze Novozámeckého rybníka. Nìkteré buòky byly opatøeny trichomy s cibulovitou bází. Pozorována byla také mateøská buòka s aplanosporami (obr. 2).

CONJUGATOPHYTA, Desmidiales:

(Použité zkratky: lg. - délka buòky, br. - šíøka buòky, isth. - šíøka isthmu, ap. - apex) Closterium moniliferum var. moniliferum (obr. 11) Lg. 193–242 mm, br. 37–45 mm, ap. 6–8 mm, lg.:br. 4,58–6,10x. V mezotrofních až eutrofních vodách, acidofilní až alkalifilní (pH 5–8,6, preferuje hodnoty 7–7,9), tychoplanktonní. Velmi hojnì v rákosinovém litorálu Novozámeckého rybníka mezi vodními rostlinami. Closterium moniliferum var. concavum (obr. 12) Lg. 188–290 mm, br. 30–40mm, ap. 5–8mm, lg.:br.: 5,15–7,24x. V øekách, potocích, jezerech, rašeliništích. Bentický druh. V rákosinovém litorálu Novozámeckého rybníka mezi vodními rostlinami. C. tumidulum (obr. 13) Lg. 90–97mm, br. 12–13mm, ap. 1,5 mm, lg.:br.: 7,33–7,50x. Eutrofní vody, acidofilní až alkalifilní druh (pH 6,5–8), tychoplanktonní. Ve vnìjším litorálu Novozámeckého rybníka. Cosmarium formosulum (obr. 15) Lg. 36–40 mm, br. 32–35 mm, isth. 10 mm, lg.:br.: 1,10–1,19x. Mezotrofní až eutrofní vody, acidofilní až alkalifilní (pH 5–8,6, preferuje 7–8), tychoplanktonní. Ve vnìjším litorálu Novozámeckého rybníka. C. impressulum (obr. 16) Lg. 31–32mm, br. 21,5–23 mm, isth. 6–7 mm, lg.:br.: 1,36–1,42x.

88

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 93

Oligotrofní až eutrofní vody, acidofilní až alkalifilní (pH 5–>9), tychoplanktonní. Ve vnìjším litorálu Novozámeckého rybníka. C. laeve (obr. 17) Lg. 24–28,5 mm, br. 18–20 mm, isth. 5–6,5 mm, lg.:br.: 1,33–1,42x. Oligotrofní až eutrofní vody, acidofilní až alkalifilní (pH 5–>9), tychoplanktonní. Velmi hojnì ve vnìjším litorálu Novozámeckého rybníka. C. pseudarctoum (obr. 18) Lg. 19–23 mm, br. 15,5–18,5 mm, isth. 14–16,5 mm, tlouška buòky 12–15 mm, lg.:br.: 1,25–1,30x. Oligotrofní až mezotrofní vody, acidofilní až neutrofilní (pH 6–7), tychoplanktonní, èasto mezi mechy na vlhkých skalách. Hojnì v rákosinovém litorálu Novozámeckého rybníka mezi vodními rostlinami. C. punctulatum var. punctulatum (obr. 19) Lg. 32–35 mm, br. 30–33 mm, isth. 10–11 mm, lg.:br.: 1,07–1,11x. Mezotrofní až eutrofní vody, acidofilní až alkalifilní (pH 4,2–8,4), tychoplanktonní. Hojnì v rákosinovém litorálu Novozámeckého rybníka mezi vodními rostlinami. C. punctulatum var. subpunctulatum (obr. 20) Lg. 26,5–30 mm, br. 25–28,5 mm, isth. 7,5–8,5 mm, lg.:br.: 1,00–1,07x. Oligotrofní až eutrofní vody, acidofilní až alkalifilní (pH 5–>9, optimum 7–8,9), tychoplanktonní. Velmi hojnì v zaplaveném ostøicovém vnìjším litorálu. C. subprotumidum (obr. 21) Lg. 26–28,5 mm, br. 24–26 mm, isth. 7–8 mm, lg.:br.: 1,08–1,19x. Mezotrofní vody, acidofilní až alkalofilní (pH 5,8–9), tychoplanktonní. V zaplaveném ostøicovém vnìjším litorálu. Tetmemorus granulatus (obr. 14) Lg. 148–170mm, br. 30–34mm, isth. 26–30mm, ap. 13–16mm, lg.:br.: 4,95–5,15x. Oligotrofní až mezotrofní vody, acidofilní až neutrofilní (vyskytuje se pøi hodnotách pH 3,5–7,3, preferuje hodnoty 6–6,9), tychoplanktonní. Øídce nalézán ve vnìjším litorálu Novozámeckého rybníka mezi zaplavenými ostøicemi.

EUGLENOPHYTA:

Euglena viridis f. viridis se hojnì nacházela v ostøicové vrbinì, kde tito bièíkovci místy vytváøeli shluky pøipomínající hráškovì zelený prášek. Vøetenovité buòky se zahrocenì vytaženým koncem a hvìzdicovitì uspoøádanými chloroplasty o velikosti do 45mm. WO£OWSKI (1998) uvádí výskyt tohoto taxonu v širším rozmezí pH (3,6–8,0) vèetnì rašeliniš.

Shrnutí a doporuèení pro management rybníka V rákosinových litorálech eutrofního rybníka pøežívají èistomilné druhy sinic a øas. Pøi postupné oligotrofizaci rybníka pomocí øízené rybí obsádky se odtud mohou rozšiøovat. Nález sinice Microchaete calothrichoides známé zatím jen z øíèních niv panonské oblasti posunuje hranici rozšíøení na sever. V ostøicových porostech vnìjšího litorálu se udržují druhy na území pùvodní, známé napø. z dystrofních až oligotrofních bažinek v okolí Máchova jezera. Diverzita stanoviš i sinicové a øasové flóry mùže být ještì zvýšena vyhloubením tùnìk na vlhkých loukách za ostøicovými porosty. Podìkování Za revizi determinace sinic dìkujeme prof. RNDr. J. Komárkovi, DrSc. (Botanický ústav AV ÈR Tøeboò) a za revizi determinace zelených vláknitých øas (Cladophorales a Ulothrichales) RNDr. A. Gardavskému, CSc. (tamtéž).

Summary Nature Reserve Novozámecký rybník includes different biotopes: eutrophic pond and oligotrophic outer littoral with flooded sedges. Pond phytoplankton is represented by chlorococcal algae and cyanobacterial water bloom species Planktothrix agardhii. Reed communities with submerged vegetation near banks and also 89

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 94

rests of plants floating near the pond dam were colonized with filamentous green algae (Cladophora globulina, Oedogonium cf. capillare) with cyanobacterial and algal epiphytes. The most important finding, Microchaete calothrichoides had been found earlier only in alluvia of Pannonicum. Caricetum in the outer littoral is inhabited by acidophilous, oligotrophic or dystrophic algal flora (Conjugatophyceae: Spirogyra spp., Zygnema sp., Tetmemorus granulatus, diatoms from the genera Eunotia, Pinnularia and Anomoeoneis serians, Ulotrichales: Microspora palustris var. minor).

Literatura COESEL P. F. M. (1991): De Desmidiaceeen van Nederland. Vol. 4/2. – Wetensch. Meded. Kon. Ned. Natuurhist.Ver. 202: 1–88. Utrecht. FAINA R. & PØIKRYL I. (1995): Studie rybáøského hospodaøení na Novozámeckém rybníce. – Ms. [Depon. in: Výzkumný ústav rybáøský a hydrobiologický, Vodòany.] FÖRSTER K. (1982): Conjugatophyceae, Zygnematales and Desmidiales (excl. Zygnemataceae). – In: HUBER-PESTALOZZI G., Das Phytoplankton des Süsswassers, Systematik und Biologie, Die Binnengewasser 16 (8,1), - E. Schweizerbart, Stuttgart. GARDAVSKÝ A., SKÁCELOVÁ O. & LENSKÝ V. (1990): Einige interessante grüne Fadenalgen aus dem Naturschutzgebiet Kutnar (Südmahren, Tschechoslowakei). – Acta Mus. Morav., sci. natur., 75: 107–123. GEITLER L. (1932): Cyanophyceae. – In: Rabenhorst´s Kryptogamenflora 14: 1–1196. HINDÁK F. [ed.] (1978): Sladkovodné riasy. – ŠPN, Bratislava. HINDÁK F. (1996): K¾úè na urèovanie nerozkonárených vláknitých zelených rias (Ulothrichinae, Ulothrichales, Chlorophyceae). – Bull. Slov. Bot. Spol., suppl. 1: 1–77. KOMÁREK J. & ANAGNOSTIDIS K. (1998): Cyanoprokaryota. I. Chroococcales. – In: Süsswasserflora von Mitteleuropa 19, G. Fischer, Jena. KRAMMER K. (1992): Die Gattung Pinnularia in Bayern. – Hoppea 52: 1–308. KUBÁT K. & MACHOVÁ I. (2002): Cévnaté rostliny národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. – Pøíroda 20: 53-73. LENZENWEGER R. (1999): Desmidiaceenflora von Österreich. 3. - Bibl. Phycol. 104: 1-218, J. Cramer, Berlin & Stuttgart. RUŽIÈKA J. (1977): Die Desmidiaceen Mitteleuropas. Vol.1/1. – E. Schweizerbart, Stuttgart. SKÁCELOVÁ O. & KOMÁREK J. (1989): Some interesting cyanophyte species from the Kutnar reserve (southern Moravia, Czechoslovakia). – Acta Mus. Morav., sci. natur. 74: 101–116. SLÁDEÈKOVÁ A. & MARVAN P. (1978): Urèenie relativnej hojnosti druhov. – In: HINDÁK F. [ed.], Sladkovodné riasy, pp. 83–84, ŠPN, Bratislava. STARMACH K. (1972): Chlorophyta III. Zielenice nitkowate. – In: Flora s³odkowodna Polski 10, 1:1–750, Pañstwowe wydawnictwo naukowe, Warszawa & Kraków. STOJANOVSKI P. & KALINA T. (1989): Diatom flora and syntaxonomy of an oligotrophicdystrophic algal community in a nature reservation Swamp (Doksy, Northern Bohemia). – Preslia 61: 97–105. TUROÒOVÁ D. (1999): Novozámecký rybník - zmìny v rezervaci a její management. – Živa 85: 159–161. TUROÒOVÁ D. & RYCHTAØÍK P. (2002): Vegetace národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník a návrh péèe o chránìné území. – Pøíroda 20: 25–51. WO£OWSKI K. (1998): Taxonomic and environmental studies on euglenophytes of the KrakówCzêstochowa upland (Southern Poland). – Fragm. Flor. Geobot., suppl. 6: 1–192. 90

31.10.2003 13:48

Obr. 1. Mapa Novozámeckého rybníka s vyznaèením míst odbìrù. Fig. 1. Map of the Novozámecký fishpond with sampling sites.

cela_kniha.qxd Strana 95

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 96

2

3

4 Obr. 2. Aphanochaete repens jako epifyt na vláknité øase Cladophora globulina. Fig. 2. Aphanochaete repens ,an epiphytic alga on filaments of Cladophora globulina. Obr. 3. Chlorogloea sp. epifyticky na vláknité øase Cladophora globulina. Fig. 3. Chlorogloea sp., an epiphytic cyanobacteria on a Cladophora filament. Obr. 4. Sinice Microchaete calothrichoides jako epifyt na vláknité øase Oedogonium capillare, silnì zvìtšená støedová èást vláken s heterocytami. Fig. 4. Microchaete calothrichoides, an epiphytic cyanobacteria on Oedogonium capillare, the middle part of a filament with heterocytes. mìøítko 10 mm / scale 10 mm

cela_kniha.qxd

5

31.10.2003 13:48

Strana 97

6

8

7

9

10

Obr. 5–7. Epifytická sinice Microchaete calothrichoides na vláknité øase Oedogonium capillare. Fig. 5–7. Microchaete calothrichoides, an epiphytic cyanobacteria on Oedogonium capillare. Obr. 8. Bazální èást vlákna sinice Cylindrospermum stagnale s heterocytou. Fig. 8. Basal part of the Cylindrospermum stagnale filament with heterocyte. Obr. 9. Cylindrospermum stagnale - uvolnìný bazální úsek tvoøený pouze heterocytou a dozrávající akinetou. Fig. 9. Cylindrospermum stagnale - released basal part formed with heterocyte and young akinete. Obr. 10. Cylindrospermum stagnale - zralá akineta se zvrásnìným povrchem. Fig. 10. Cylindrospermum stagnale - mature akinete with wrinkled surface. mìøítko 10 mm / scale 10 mm

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

11

12

15

16

19

Strana 98

13

17

20

14

18

21

Obr. 11. /Fig. 11. Closterium moniliferum Obr. 16. /Fig. 16. C. impressulum var. moniliferum Obr. 17. /Fig. 17. C. laeve Obr. 12. /Fig. 12. C. moniliferum var. concavum Obr. 18. /Fig. 18. C. pseudoarctum Obr. 13. /Fig. 13. C. tumidulum Obr. 19. /Fig. 19. C. punctulatum var. punctulatum Obr. 14. /Fig. 14. Tetmemorus granulatus Obr. 20. /Fig. 20. C. punctulatum var. subpunctulatum Obr. 15. /Fig. 15. Cosmarium formosulum Obr. 21. /Fig. 21. C. subprotumidum mìøítko 10 mm / scale 10 mm

cela_kniha.qxd

1

31.10.2003 13:48

2

Strana 99

3

4

Foto 1–4: Microchaete calothrichoides epifyticky na vláknitých øasách. Photo 1–4: Microchaete calothrichoides, an epiphytic cyanobacteria on filamentous alga. mìøítko 10 mm / scale 10 mm

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

5

Strana 100

7

6

8

9

10

Foto 5–10: Cylindrospermum stagnale (5 - vlákno s heterocytou a diferencující se akinetou, 6 - mladá akineta, 7 - vlákna s heterocytami i bez nich, se zakládající se i zralou akinetou, 8 - vlákno s heterocytou a mladou akinetou, 9 - fragmenty vláken s heterocytou i bez ní, vpravo uvolnìná heterocyta s akinetou, 10 - uvolnìná zralá akineta). Photo 5–10: Cylindrospermum stagnale (5 - filament with a heterocyte and an originating akinete, 6 - young akinete, 7 - filaments with heterocytes and without them, with originating and mature akinete, 8 - filament with heterocyte and young akinete, 9 - fragments of filament with heterocyte and without it, on the right hand: an released heterocyte with akinete, 10 - released wrippen akinete). mìøítko 10 mm / scale 10 mm

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 101

Pøíroda, Praha, 20: 95–128, 2002

Ornitologický prùzkum národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Ornithological survey of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

JIØÍ VONDRÁÈEK SNP 39, CZ-400 11 Ústí nad Labem Abstrakt: Od poèátku ornitologického sledování Novozámeckého rybníka v polovinì 19. století až do souèasné doby zde byl zaznamenán výskyt 221 ptaèího druhu. Hnízdìní bylo prokázáno u 120 druhù: 67 druhù hnízdí pravidelnì, 42 druhù nepravidelnì a u 11 druhù nebylo hnízdìní v posledních tøiceti letech potvrzeno. Z pozorovaných druhù je 94 uvedeno v seznamu zvláštì chránìných živoèichù, z toho 22 v kategorii kriticky ohrožených druhù a 43 v kategorii silnì ohrožených druhù. Rezervace je mimo jiné hnízdištìm bukaèe velkého (Botaurus stellaris), jeøába popelavého (Grus grus) a sýkoøice vousaté (Panurus biarmicus). Klíèová slova: národní pøírodní rezervace, avifauna, monitoring Keywords: Novozámecký rybník National Nature Reserve, avifauna, monitoring

Úvod Novozámecký rybník vždy pøitahoval pozornost pøírodovìdcù, pøedevším pak ornitologù. První údaje o ptácích tohoto území nacházíme ve zprávách ze druhé poloviny 19. století (PALLIARDI 1852, FRIÈ 1872, PATZELT 1881, DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885, TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888, ŠÍR 1890–1891, ANKERT 1896), soustavná sledování se datují od osmdesátých let minulého století (napø. SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983, VONDRÁÈEK 1991c, 1997, NETOLICKÁ 1995). Pøírodovìdný význam této lokality dokazuje skuteènost, že již v roce 1933 byla vyhlášena botanicko-ornitologickou rezervací. V roce 1990 byla státní pøírodní rezervace Novozámecký rybník zaøazena do seznamu mokøadù mezinárodního významu identifikovaných v rámci Ramsarské úmluvy. V roce 1992 bylo území podle zákona è. 114/1992 Sb., o ochranì pøírody a krajiny, pøevedeno do kategorie národní pøírodní rezervace (NPR) a ve stejném roce byl Novozámecký rybník zaøazen do Seznamu evropsky významných ptaèích území (IBA; HORA, KAÒUCH a kol. 1992), pozdìji však byl ze seznamu vyøazen (MÁLKOVÁ & LACINA 2001). Navzdory dlouholeté ochranì se ani této lokalitì nevyhnuly zmìny biotopù zpùsobené vnìjšími faktory. Pøedkládaný pøíspìvek chce na nìkteré pøíèiny a jejich dùsledky upozornit. V práci jsou pøedkládány výsledky dlouholetého sledování avifauny rezervace.

Charakteristika území Národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník leží v bývalém okrese Èeská Lípa v katastrálním území Zahrádky, Provodín a Jestøebí. Rezervace zahrnuje pestrou mozaiku hydrických, subhydrických a terestrických biotopù poskytujících vhodné životní podmínky øadì živoèišných druhù. 95

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 102

Z celkové výmìry 300 ha zaujímají nejvìtší èást (45 %) trvale zaplavené porosty rákosu (Phragmites communis), dalších 10 % výmìry pøipadá na suché rákosiny s výrazným køovinným patrem. Co do rozlohy jsou druhou nejvýznamnìjší složkou biotopu souvislé stromové a køovinaté porosty na podmáèených pùdách, reprezentované pøevážnì olší lepkavou (Alnus glutinosa), topoly (Populus sp.), stromovými vrbami (Salix sp.) a bøízou (Betula sp.), v køovinném patøe pak rùznými druhy vrb (Salix sp.). Pøibližnì 20 ha (7 %) plochy rezervace zaujímá volná vodní hladina, ve vegetaèní sezónì pokrytá z vìtší èásti splývavými porosty stulíku (Nuphar lutea). Témìø stejnì rozsáhlou plochu kryjí podmáèené louky, místy s porosty ostøic (Carex sp.). Na zbytku území se rozkládají roztroušené lesíky borovice lesní (Pinus silvestris) s málo výrazným keøovým patrem s pøevládajícím bezem èerným (Sambucus nigra).

Historie a souèasnost Novozámeckého rybníka Novozámecký rybník byl založen v prùbìhu ètrnáctého století jako souèást nejstarší severoèeské rybnièní soustavy. Rybník leží v pøirozené proláklinì na soutoku Mlýnského potoka, odvodòujícího dokeskou soustavu rybníkù, a Bobøího potoka, protékajícího soustavou rybníkù Holanských. V dobì svého založení byl rybník vìtší než dnes. Ještì koncem 18. století mìla plocha zátopy výmìru ca 300 ha, pøièemž hladina dosahovala až k silnici Jestøebí – Provodín. Podle historických záznamù došlo v letech 1792 a 1898 snížením hladiny ke zmenšení plochy rybníka. Pøi posledním snížení byly instalovány cejchy, podle nichž se stav vody øídí do souèasné doby. Dnešní výmìra rybníka je 126,5 ha. Minimálnì od pøelomu 19. a 20. století se na rybníce hospodaøilo extenzivním zpùsobem. Rybnièní hospodaøení provozovali jeho nájemci a údržbì rybníka byla vìnována minimální péèe. Pøestože pokraèovalo zazemòování rybníka splaveninami, nebyl od roku 1921 prakticky èištìn. K velkému transportu splavenin z prostoru Staré Splavy - Jestøebí docházelo v minulosti v dùsledku meliorací Jestøebského blata. Jejich transport byl urychlován nárazovým špièkovým provozem vodní elektrárny ve Starých Splavech. V posledních desetiletích pak byly nejvìtším zdrojem splavenin Provodínské pískovny, jejichž odpadní vody z úpravy skláøských pískù tekly do rybníka. Jimi transportovaná suspense jemných pískù a kaolinu vytvoøila v západní èásti rybníka nepropustnou bariéru. O rozsahu tìchto vlivù svìdèí zpráva, podle které se jen v prùbìhu let 1956–1966 zmenšil užitný prostor rybníka z 1,7 na 0,85 milionù metrù krychlových, tedy témìø o polovinu (MALÝ 1970). Z porovnání série leteckých snímkù lokality z let 1938–1997 je zøejmé, že rozsah volné hladiny se témìø nezmìnil, a splaveniny tudíž zmenšují užitný obsah rybníka. Nerovnomìrným usazováním sedimentù se na dnì rybníka vytvoøily neslovitelné tùnì, což vedlo ke snižování výnosù v takové míøe, že rybník není od roku 1959 témìø obhospodaøován. V minulosti sahaly seèené louky až do sousedství rákosin. Rovnìž porosty rákosu byly obhospodaøovány, nebo v zimì byl rákos tìžen pro hospodáøské a prùmyslové využití, takže náletové døeviny byly prùbìžnì likvidovány. Tento režim se udržel i po vyhlášení ochrany v roce 1933. Jak je patrné z leteckých snímkù z roku 1938, zaujímaly bøehové porosty køovin pouze zlomek dnešní rozlohy, rovnìž v rozsáhlých rákosinách byly v té dobì jen malé ostrùvky køovin. Po druhé svìtové válce se zmìnil zpùsob obhospodaøování pozemkù, a již ze snímkù z roku 1975 je patrná poèínající sukcese a zvìtšující se podíl døevin na úkor travních porostù. Podle údajù pamìtníkù poèal rozvoj keøového lemu rybníka s nástupem tìžké mechanizace, když sekaèky, tažené traktory, nemohly zajíždìt do silnì podmáèených okrajù luk pøi bøehu rybníka, což umožnilo neregulované šíøení náletových døevin. V dùsledku zazemòování rybníka se na neobhospodaøovaných a neošetøovaných loukách zvyšuje hladina podzemní vody a louky zarùstají ostøicemi. Souèasnì vznikají na mokøinách ostrùvky náletových døevin, jmenovitì vrb. Podobnou expanzi keøových porostù lze pozorovat po ukonèení pravidelné tìžby rákosu i v rákosinách. 96

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 103

Uvedené zmìny pøírodního prostøedí ovlivòují nemalou mìrou i vývoj avifauny celého území. Výrazný negativní vliv má predaèní tlak nového obyvatele regionu, prasete divokého (Sus scrofa).

Materiál a metodika Byla provedena excerpce veškeré dostupné literatury a údajù z kontrol rezervace deponovaných v rezervaèní knize. Získané poznatky byly v prùbìhu kontrol rezervace doplòovány terénním výzkumem obvyklými metodami ornitologického prùzkumu. Vedle vlastních poznatkù jsou v práci uvedeny i vìrohodné údaje získané od spolehlivých zpravodajù mezi místními obyvateli, lesníky a pracovníky ochrany pøírody. Èeské i vìdecké názvosloví a øazení druhù jsou uvedeny podle HUDCE et al. (1995). U druhù, které jsou podle vyhlášky è. 395/1992 Sb. zvláštì chránìné, je uvedena kategorie ochrany. Jedná-li se o druhy z kategorie kriticky ohrožených druhù nebo druhy vyskytující se na lokalitì pouze ojedinìle, jsou uvádìna všechna známá pozorování. U druhù silnì ohrožených je uveden nejstarší údaj a všechna pozorování po roce 1990. U druhù ohrožených uvádíme maximální poèet jedincù pozorovaný v jednotlivých letech od roku 1995. Údaje bez uvedení jména pozorovatele jsou nepublikovaná pozorování autorova. Pozorování jsou øazena chronologicky. U hnízdících druhù je uveden stupeò prùkaznosti hnízdìní podle kriterií vypracovaných Evropským výborem pro sestavení atlasu hnízdního výskytu ptákù (ŠASTNÝ et al. 1997). Použité symboly Kategorie ochrany podle zákona è. 114/1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny: §-KO - kriticky ohrožený druh, §- SO - silnì ohrožený druh, §-O - ohrožený druh. Pozorování: F - samice; CH - odchyt; K - kroužkování na území rezervace; M - samec; N - literární údaj o hnízdìní bez udání prùkaznosti hnízdìní; P - pozorování bez udání bližších údajù; RK - údaj z rezervaèní knihy deponované na Agentuøe ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Ústí nad Labem; T - prùtah (pozorování v období migrace); Z - zástøel; kart. OVM CL - kartotéka Okresního vlastivìdného muzea v Èeské Lípì.

Pøehled zjištìných druhù * Potáplice malá (Gavia stellata) SCHUSTER (1933) ji uvádí v seznamu druhù zastižených na prùtahu, pro neúplnost záznamu není druh zaøazen do avifauny rezervace. 1. Potáplice severní (Gavia arctica) Vzácnì na tahu. Pozorování: 3.05.1937 (SCHUSTER 1938); 10.11.1973 (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 22.11.1979 1 ex. Honcù (ex RK) 21.04.1984 P Gründel (ex VONDRÁÈEK 1988); 16.04.1995 P Honcù, Kùrka & Netolický (in verb.); 23.04.1995 6 ex. (NETOLICKÁ 1995). * Potáplice lední (Gavia immer) SCHUSTER (1933) ji uvádí v seznamu druhù zastižených na prùtahu, pro neúplnost záznamu není druh zaøazen do avifauny rezervace. 2. Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) §-O Pravidelnì pozorovaný, hnízdící a nepravidelnì zimující druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Zimování zaznamenáno 29.01.1992. 3. Potápka roháè (Podiceps cristatus) §-O Každoroènì protahující a ve více párech hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 29.04.1909 2 ex. (LOOS 1907–1909); 3.05.1995 15 ex.; 27.08.1996 8 ex.; 31.03.1998 pár; 17.09.1998 10 ex.; 29.03.1999 8 ex. Vondráèek (ex RK); 16.05.2000 3 páry Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 18.04.2001 9 ex.; 9.08.2001 2 páry. Zimující jedinec byl pozorován 18.11.1992. 4. Potápka rudokrká (Podiceps grisegena) §-SO Nepravidelnì zjišována na jarním i podzimním prùtahu.

97

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 104

Pozorování: 11.10.1965 1ex (VONDRÁÈEK 1991b); 29.–31.03.1968 1 ex. Honcù (in litt.); 2.09.1968 P Honcù (ex ŠUTERA & VONDRÁÈEK 1988); 20.10.1974 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 8.05.1980 1 ex. Vanìk (ex RK); 17.04.1991 1 ex. VONDRÁÈEK 1993); 27.10.1991 1 ex.; 9.09.1992 1 ex. (VONDRÁÈEK 1994); 14.10.1992 1 ex. 5. Potápka èernokrká (Podiceps nigricollis) §-O Pravidelnì pozorovaný hnízdící druh, jehož poèty v jednotlivých letech silnì kolísají. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 8.04.1907 P a 29.04.1909 4 ex. (LOOS 1907–1909); 4.04.1965 23 ex. Honcù (in litt.); 27.06.1990 10 párù D-16 Vondráèek (ex RK); 3.05.1995 13 ex.; 15.05.1998 2 páry (VONDRÁÈEK 1999a); 15.07.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK). 6. Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) §-O V minulosti vzácný zatoulanec. Od roku 1988 v širším okolí každoroènì pozorovaný druh. Poèty pozorovaných jedincù pouze výjimeènì pøesahují 10 ex. Pozorování: 29.03.1956 1 ex. (URBÁNEK & JÓN 1962); 6.–8.08.1983 1 ex. Kurc (ex RK); 5.04.1990 3 ex. Honcù (in verb.); 18.05.1991 5 ex. VONDRÁÈEK 1991c); 9.06.1992 2 ex. a 8.10.1992 1 ex. VONDRÁÈEK 1994); 6.04.1993 14 ex. VONDRÁÈEK 1995); 4.06.1998 3 ex.; 10.–16.08.1998 5 ex. a 07.–09. 1998 5–13 ex. Tourek (in verb.); 9.09.1999 2 ex. a 28.07.2000 8 ex. Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 29.04.2001 2 ex. 7. Bukaè velký (Botaurus stellaris) §-KO Tradiènì hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D–16. Hegenbarth (ex DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885) a MARAS (1891), zaznamenali v roce 1882 zástøel 10 ex. V posledních desetiletích zaznamenán pokles poèetních stavù. Pozorování: 05.1907 hlas (LOOS 1907–1909); 1954–1959 hnízdìní 3–5 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 1976– 1977 1 pár (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1.08.1990 1 ex. Vysoký (ex VONDRÁÈEK 1991c); 1990 4 ex. Honcù (in verb.); 16.05.1992 hlas Honcù (ex VONDRÁÈEK 1994); 19.06.1993 1 ex. Fiøt (ex VONDRÁÈEK 1995a); 1994 N Filip (ex KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994); 19.07.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 5.04.1995 1 ex. Kuncová a 4.05.1995 hlas Flasar (ex VONDRÁÈEK 1998b); 3.05.1995 1–2 ex. Chytil (ex VONDRÁÈEK 1996); 20.06.1995 1 ex. Honcù (in verb.); 5.04.1996 hlas Kuncová (ex VONDRÁÈEK 2000a); 06.–07. 1998 hlas Donát a 6.09.1998 2 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1999a); 19.05.2000 hlas Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 16.05.2000 hlas Vondráèek & Èeøovský (ex VONDRÁÈEK 2001); 20.09.2001 1 ex. (Køepinský in verb.). 8. Bukáèek malý (Ixobrychus minutus) §-KO V minulosti pravidelnì hnízdící druh (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). V posledních 10 letech patøí k pouze ojedinìle pozorovaným druhùm. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 1883 nehojný (MARAS 1891); 1910 hnízdìní (SCHAD-ROADVALK 1912); 1952–1959 3–4 páry (URBÁNEK & JÓN 1959); 24.05.1971 1 ex. Honcù (ex RK); 1974–1976 4 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 19.07.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 9. Kvakoš noèní (Nycticorax nycticorax) §-SO Vzácný zatoulanec. V minulosti mìl v širší oblasti hnízdit (ANKERT 1896). Výskyt v rezervaci je doložen nedatovaným zástøelem, jehož preparát byl uložen ve sbírkách zámku v Zahrádkách, uvádìném øadou autorù (PATZELT 1881, ANKERT 1896, HANTSCHMANN 1911, MICHEL 1929, URBÁNEK & JÓN 1959). 10. Volavka vlasatá (Ardeola raloides) Vzácný zatoulanec, jehož výskyt v minulém století zaznamenali ŠÍR (1890), ANKERT (1896) a HANTSCHEL (1911). Je pravdìpodobné, že se ve všech pøípadech jedná o stejné pozorování. Novìjší údaje schází. 11. Volavka bílá (Egretta alba) §-SO V minulosti ojedinìlý zatoulanec (Hegenbarth ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888), od roku 1992 každoroènì v období migrace pozorovaný druh. Poèty pozorovaných jedincù se pohybují v rozmezí 1–3 ex. Pozorování: pøed r. 1888 zástøel Hegenbarth (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888); 1946 nebo 1947 1 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 26.11.1992 1 ex. Vondráèek, Bejèek & Benda (ex VONDRÁÈEK 1994); 12.08.1993 1 ex. Vondráèek & Pavlík (ex VONDRÁÈEK 1995a); 13.07.1994 1 ex. a 17.–26.08.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 13.09.1994 1 ex. (VONDRÁÈEK 1995b); 12.05.1995 1 ex. Honcù (in verb.); 13.07.1995 2 ex. Tourek (in verb.); 8.08.1995 1 ex. Vondráèek a 26.08.1995 3 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1996); 20.08.1996 2 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1997b); 9.10.1996 2 ex. Vondráèek a 11.12.1996 1 ex. Pavlík (ex VONDRÁÈEK 1997b); 7.03.1997 1 ex. Tourek (in verb.); 25.04.1997 1 ex. (VONDRÁÈEK 1998b); 16.09.1998 1 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1999a); 8.10.1998 10 ex. Tourek (in verb.); 17.11.1999 4 ex. Èeøovský (in verb.); 28.07.2000 2 ex. Èeøovský (ex RK). 12. Volavka popelavá (Ardea cinerea) Na rybníce tradiènì pozorovaný ale teprve od roku 1980 prokazatelnì nepravidelnì hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Poèty pozorovaných jedincù silnì kolísají. Pozorování: 1979 2 páry hnízdìní D-16 Honcù (ex ANONYMOUS 1981a); 1.07.1992 hnízdìní 1 pár a 2 pull. Vondráèek & Benda (ex VONDRÁÈEK 1994); 26.06.1992 16 ex. a 23.03.1993 10 ex. Vondráèek (ex RK); 27.03.1997 20 ex. vypuštìný rybník; 29.08.1998 5 ex. Tourek (in verb.); 12.08.2000 28 ex. Vondráèek (ex RK).

98

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 105

13. Volavka èervená (Ardea purpurea) §-KO Vzácný zatoulanec. Zástøel z 09.1902 udávají HANTSCHEL (1911) a SCHAD-ROADVALK (1912). 14. Èáp èerný (Ciconia nigra) §-SO Rezervací nepravidelnì protahuje, nehnízdí. Hnízdìní není známo ani z minulosti. Pozorování: 07.1966 1 ex. Jón (in verb.); 3.07.1990 2 ex. Sus (ex RK); 27.08.1997 1 ex. (VONDRÁÈEK 1998b); 5.04.2000 1 ex Šutera (in verb.). 15. Èáp bílý (Ciconia ciconia) §-O Platí o nìm co o pøedcházejícím druhu. Pozorování: 8.04.1908 14 ex. (LOOS 1907–1909); 1933 1 ex. (LOOS 1933); 5.05.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991c); 5.08.1994 6 ex. Svobodová (in verb.); 22.08.1997 1 ex. (VONDRÁÈEK 1998b); 3.–7.09.1998 2 ex. Tourek (in verb.); 19.13.2000 1 ex. Hýzler (ex RK); 29.04.2001 2 ex. 16. Kolpík bílý (Platalea leucorodia) §-KO Vzácný zatoulanec. V minulosti byl na území rezervace uloven. Záznam o zástøelu nacházíme u PATZELTA (1881), Hegenbartha (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1885), ANKERTA (1896) a WURMA (1912). TAUBMANN (1926) udává, že byl na rybníce uloven v roce 1858. Doklad je uložen v Hoøicovì sbírce v NM. Podle MICHELA (1929) byly v letech 1860–1870 v rezervaci uloveny 2 ex., jeden z nich vidìl v zámecké sbírce v Zahrádkách. URBÁNEK & JÓN (1959), již preparát ve sbírce nenalezli, sdìlují však, že doklad jednoho zástøelu získal pro svoji sbírku Hoøice. 17. Labu velká (Cygnus olor) V minulosti vzácný zatoulanec, od roku 1985 hnízdí a pøíležitostnì zimuje. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pøi zimní kontrole 19.01.1989 zaznamenal Kùrka (in verb.) 120 jedincù. V roce 1997 se v hnízdním období na vypuštìném rybníce zdržovali 4 nehnízdící jedinci. Pozorování: 4.05.1982 pár Kurc (ex RK); 1985 P Filip (ex HONCÙ 1992); 1985 hnízdìní D-16 Honcù (in verb.); 19.01.1989 120 ex. Kùrka (ex kart. OVM ÈL); 12.05.1989 105 ex.; 4.07.1997 4 ex.; 25.08.1998 23 ex.; 1990 hnízdìní D-15 (VONDRÁÈEK 1991d); 12.08.1999 40 ex. Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 3.07.2000 14 ex. Vondráèek (ex RK); 9.08.2001 7 ex. 18. Labu zpìvná (Cygnus cygnus) Vzácnì protahuje. V 19. století byla na rybníce ulovena. WURM (1912) udává, že v zámecké sbírce v Zahrádkách jsou preparáty 3 jedincù místního pùvodu. Pozorování: 29.03.1893 5 ex. (WURM 1912); 1963 3 ex. Jirásek (ex kart. OVM ÈL) 19. Husa polní (Anser fabalis) Nepravidelnì protahuje. Pozorování: 9.03.1950 11 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 8.10.1961 40 ex. Jón (ex RK); 10.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 18.03.1995 30 ex. (NETOLICKÁ 1995). 20. Husa bìloèelá (Anser albifrons) Vzácnì protahuje a zimuje. VESELOVSKÝ (1950) zde zastihl 9.03.1950 7 ex., Honcù (in litt.) zaznamenal výskyt jednotlivého ex. 4.04.1965. Novìji byl 1 ex. pozorován v hejnku 20 labutí 16.–17.01.1992 (Vondráèek ex RK). 21. Husa velká (Anser anser) V minulosti patøila rezervace k pravidelným hnízdištím druhu (ANKERT 1896, WURM 1912, LOOS 1927, 1933; VESELOVSKÝ 1950). Ještì v roce 1959 hnízdily podle URBÁNKA & JÓNA (1959) 4 páry. Poslední prokázané hnízdìní udává v roce 1983 Honcù (in verb.). V novìjší dobì se objevuje nepravidelnì v období migrace. Pozorování: 1933 hnízdìní 10–20 párù (SCHUSTER 1933); 14.–16.05.1941 54 ex. (GLASEWALD 1941); 1946– 1947 18–21 ex. Èerný (ex HONCÙ 1992); 21.04.1949 20 párù (VESELOVSKÝ 1950); 4.04.1965 3 ex. Honcù (in litt.); 03.1973 120 ex. Honcù (ex RK); 1983 pár Kurc (ex RK); 1983 hnízdìní D-16 Honcù (ex VONDRÁÈEK 1985); 15.04.1991 5 ex. Sochor (ex VONDRÁÈEK 1991c); 5.10.1992 9 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1994); 19.03.1993 5 ex. Donát (ex VONDRÁÈEK 1995a); 23.11.1994 48 ex. a 18.03.1995 pár (NETOLICKÁ 1995); 1.09.1997 4 ex.; 15.05.1998 1 ex. (VONDRÁÈEK 1999a); 2.03.1999 8 ex. Truhláø (ex VONDRÁÈEK 2000b); 14.02.2000 16 ex. Tourek (in verb.); 14.05.2000 pár Vondráèek (ex VONDRÁÈEK 2001); 1.04.2001 2 páry (Tourková in verb.); 17.07.2001 8 ex. Hýzler (ex VONDRÁÈEK 2001). 22. Berneška tmavá (Branta bernicla) Vzácný zatoulanec. Jediný údaj o zastižení nacházíme u MICHELA (1929), podle nìhož byla v roce 1920 ulovena u Zahrádek. 23. Husice lišèí (Tadorna tadorna) Vzácný zatoulanec. Nedatované údaje o zastižení v dnešní rezervaci publikovali HIRSCH (1903), HANTSCHEL (1911) a SCHUSTER (1938).

99

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 106

24. Hvízdák eurasijský (Anas ponelope) V minulosti i v souèasnosti sporadicky protahující druh. Pozorování: 27.04.1887 zástøel (HIRSCH 1903); 8.04.1908 20 ex. (LOOS 1907–1909); 9.03.1950 14 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 26.03.1953 8 párù Jón (in verb.); 29.03.1956 6 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 17.10.1965 3 ex. Honcù (in litt.); 10.11.1973 7 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 27.10.1991 pár Šutera (in verb.); 28.10.1994 1 ex. a 11.03.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 25. Kopøivka obecná (Anas strepera) §-O V minulosti patøila k protahujícím druhùm, hnízdit v oblasti poèala na pøelomu tøicátých let 20. století (LOOS 1933, SCHUSTER 1938). V posledních letech poèty hnízdících ptákù klesají a pohybují v rozmezí 1–5 párù. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 30.10.1970 50 ex. Honcù (ex RK); 26.08.1992 1 ex.; 15.06.1994 2 ex.; 31.03.1995 8 ex. (VONDRÁÈEK 1996); 3.05.1995 7 párù; 10.07.1995 hnízdìní D-16 (NETOLICKÁ 1995); 9.10.1996 pár; 23.05.1997 2 samci; 25.08.1998 pár (VONDRÁÈEK 1999a); 12.08.1999 12 ex. a 14.05.2000 pár Vondráèek (ex RK); 18.04.2001 pár. 26. Èírka obecná (Anas crecca) §-O V minulosti pravidelnì hnízdící, poèetnì pozorovaný druh. V období migrace byla vedle kachny divoké nejèastìji zastiženou kachnou. 19.09.1959 zde pozoroval Jón (in litt.) ca 100 jedincù, podle SEDLÁÈKA & HORÁÈKA (1983), hnízdilo v letech 1974–1977 ca 20 párù. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 1885 Hegenbarth (ex DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885); 11.11.1977 30 ex. Honcù (ex RK); 1974–1977 20 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 30.03.1994 1 ex. (VONDRÁÈEK 1996); 14.08.1994 4 ex. NETOLICKÁ 1995); 3.05.1995 3 M 1 F; 27.03.1997 10 ex.; 17.11.1999 120 ex. Èeøovský (ex RK); 14.3.2000 a 18.04.2001 2 páry Vondráèek (ex RK). 27. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Pravidelnì poèetnì hnízdící a zimující druh. Poèet hnízdících párù se pohybuje okolo 50. Poèty zimujících jedincù silnì kolísají, v nìkterých letech dosahují ca 2000 (Honcù in verb.). Pozorování: 29.08.1959 ca 1000 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 21.10.1970 800 ex. Honcù (ex RK); 11.1973 1500–2000 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 28. Ostralka štíhlá (Anas acuta) §-KO Nepravidelnì protahující druh. Pozorování: 10.07.1893 zástøel (WURM 1912); 31.03.1909 2 páry (LOOS 1907–1909); 9.03.1950 pár (VESELOVSKÝ 1950); 10.04.1954 pár a 3.04.1955 5 párù Jón (in verb.); 17.04.1955 2 M 1 F (URBÁNEK & JÓN 1959); 28.04.1955 pár, 29.03.1956 2 M 3 F a 3.05.1958 2 páry vše Jón (in verb.); 20.09.1959 1 M (URBÁNEK & JÓN 1959); 24.10.1959 3–4 ex. Konopka (ex URBÁNEK & JÓN 1959); 13.03.1966 2 M 3 F Jón (in verb.); 4.04.1970 pár (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 22.03.1971 2 páry Jón (in verb.); 20.05.1977 1 M (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 29. Èírka modrá (Anas querquedula) §-SO V rezervaci tradiènì hnízdící druh, v šedesátých a sedmdesátých letech hnízdilo 15–20 párù. V posledních letech byl zaznamenán pokles poèetních stavù. V hnízdním období nepøesahoval poèet dva páry a hnízdìní nebylo spolehlivì ovìøeno. Pozorování: 1885 výskyt Hegenbarth (ex DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885); 24.08.1973 70 ex. Honcù (ex RK); 1974–1977 20 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 10.03.1995 4 ex. (NETOLICKÁ 1995); 3.05.1995 3 M 1 F Vondráèek & Chytil (ex RK); 27.03.1997 2 páry Èeøovský (ex VONDRÁÈEK 1998b); 28.05.1997 1 M (VONDRÁÈEK 1998b); 14.05.2000 2 páry Vondráèek (ex RK); 18.04.2001 5 M 1 F. 30. Lžièák pestrý (Anas clypeata) §-SO Pravidelnì protahuje a sporadicky hnízdící. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 5.04.1880 zástøel (WURM 1912); 1890 (ŠÍR 1890); 31.03.1919 3 páry (LOOS 1907–1909); 1974–1977 5 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 23.03.1993 pár; 1.05.1993 3 páry Šmaha (in litt.); 12.04.1995 pár (VONDRÁÈEK 1996); 14.05.2000 2 M Vondráèek (ex RK); 29.04.2001 4 M 3 F. 31. Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) §-SO Vzácný zatoulanec. Podle PALLIARDIHO (1852) mìla v minulosti na rybníce hnízdit. V sedmdesátých letech pøedminulého století potvrdil Frièovi tento údaj Fierlinger (HUDEC 1994). ANKERT (1896) zaznamenal výskyt a SCHAD-ROADVALK (1912) píše, že se jednotlivì èi v párech objevuje na podzimním prùtahu. MICHEL (1929) potvrzuje pozorování na Novozámeckém rybníce. Pozorování: 26.04.1980 1 ex. Friml (ex RK). 32. Polák velký (Aythya ferina) Protahující a hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16.

100

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 107

Pozorování: 1888 hnízdí, Hegenbarth (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888); 12.04.1965 72 ex. Honcù (in litt.); 20.04.1973 26 M 10 F Honcù (ex RK); 1974 hnízdí 30–40 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 26.03.1991 120 ex.; 6.04.1993 5 M 2 F; 3.05.1995 39 M 11 F; 28.03.2000 150 ex. a 14.05.2000 4 M 2 F Vondráèek (ex RK). 33. Polák malý (Aythya nyroca) §-KO Vzácnì protahuje. Podle ŠÍRA (1890) na pøelomu 19. a 20. století oblastí pravidelnì protahoval a vzácnì hnízdil. To potvrzuje i SCHAD-ROADVALK (1912). Nekonkrétní údaj o pozorování na rybníce v období migrace nacházíme u MICHELA (1929). 34. Polák chocholaèka (Aythya fuligula) Pravidelnì protahuje a hnízdí, prùkaznost hnízdìní D-16. Starší autoøi jej uvádìjí pouze vzácnì na tahu, teprve SCHUSTER (1938) zmiòuje výskyt v oblasti i v prùbìhu hnízdního období. Ještì URBÁNEK & JÓN (1959) zdùrazòují, že nezjistili žádné známky hnízdìní. Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 1908 a 1909 P (SCHAD-ROADVALK 1912); 31.03.1909 3 M (LOOS 1907–1909); 05.1941 2 M (GLASEWALD 1941); 1967 N (HONCÙ 1992); 20.04.1973 6 M 1 F Honcù (ex RK); 1974–1977 hnízdìní 30 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 4.05.1982 28 ex. Kurc (ex RK); 19.03.1991 83 ex.; 22.03.1993 25 M 11 F; 15.06.1994 12 ex.; 4.04.1995 24 M 18 F; 10.07.1996 12 ex.; 31.03.1998 6 M 4 F; 15.07.1999 hnízdìní D-16 a 12.08.1999 P 10 ex. Vondráèek (ex RK). 35. Polák kaholka (Aythya marila) Vzácný zatoulanec. Zastižení na rybníce uvádìjí bez podrobností HANTSCHEL (1911), SCHAD-ROADVALK (1912) a MICHEL (1929). Pozorování: 11.1892 chycen 1 ex. (WURM 1912); 4.04.1965 1 ex. Honcù (in litt.); 14.10.1992 2 F. 36. Hoholka lední (Clangula hyemalis) Vzácný zatoulanec. Staršími autory není z rezervace zmiòována. URBÁNEK (1965) uvádí, že ve sbírce muzea v Èeské Lípì se nachází preparát jedince s lokalitou Novozámecký rybník (Hirnsen). * Turpan èerný (Melanitta nigra) Vzácný zatoulanec. ŠÍR (1890) uvádí zastižení u Jestøebí, údaj nepostaèuje k zaøazení do fauny rezervace. 37. Turpan hnìdý (Melanitta fusca) Vzácný zatoulanec. Podle starších údajù byl v minulosti na rybníce opakovanì zastižen (ANKERT 1896, HANTSCHEL 1911). WURM (1912) zaznamenal zástøely z 13.05.1875 a ze zimy 1893. 38. Hohol severní (Bucephala clangula) §-SO V minulosti, stejnì jako v souèasné dobì øídce protahuje. Od roku 1950 je zaznamenáno 9 výskytù. Pozorování: 23.01.1881 uloven 1 ex. (WURM 1912); 11.10.1965 1 ex. Vondráèek (ex RK); 17.11.1974 15 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 25.10.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991d); 10.11.1990 1 ex. Šutera (in verb.); 16.11.1992 1 ex.; 23.04.1995 4 ex. (NETOLICKÁ 1995). 39. Morèák bílý (Mergus albellus) Vzácnì protahuje. Ze starších autorù udává zastižení na rybníce HANTSCHEL (1911). Pozorování: 13.03.1974 1 F (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 40. Morèák prostøední (Mergus serrator) Vzácný zatoulanec. Ze starších autorù udávají zastižení na rybníce HANTSCHEL (1911) a MICHEL (1929). 41. Morèák velký (Mergus merganser) §-KO Vzácnì protahuje. Starší autoøi udávají ojedinìlý prùtah, stejnì je tomu i v souèasné dobì. Pozorování: ? zástøel (PATZELT 1881); 1947 hejnko (URBÁNEK & JÓN 1959); 4.05.1965 2 ex. Honcù (in litt.); 7.03.1975 P 2 M 1 F (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 27.11.1991 1 F (VONDRÁÈEK 1991d); 18.11.1992 1 M Vondráèek (ex RK); 25.02.1995 3 M 2 F a 5.03.1995 2 páry (NETOLICKÁ 1995); 12.02.1997 1 F; 13.02.1997 1 F; 28.02.1997 1 M 2 F a 2.02.1999 1 M 3 F Vondráèek (ex RK). 42. Vèelojed lesní (Pernis apivorus) §-SO Nepravidelnì protahující a ojedinìle hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 07.1947 1 ex. (URBÁNEK & JÓN 1962); 22.05.1966 hnízdìní D-16 Jón (in verb.); 24.04.1976 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 4.08.1992 1 ex. Benda & Vondráèek (ex RK). 43. Luòák hnìdý (Milvus migrans) §-KO Vzácnì protahuje. Pozorování: 04.1892 l ex. (ANKERT 1896); 20.04.1949 1 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 22.04.1952 1 ex. Jón (ex VONDRÁÈEK 1997a); 5.04.1953 1 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 4.04.1959 1 ex. Konopka (ex URBÁNEK & JÓN 1959). 44. Luòák èervený (Milvus milvus) §-KO Øídce protahuje. Nejstarší údaje pocházejí z osmdesátých let minulého století, v novìjší dobì poèet pozorování stoupá.

101

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 108

Pozorování: 4.–25.03.1885 2 ex. Hegenbarth (ex DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885); 1891 1 ex. (MARAS 1891); 22.07.1969 1 ex., 23.05.1970 1 ex. a 8.05.1972 1 ex. vše Jón (ex VONDRÁÈEK 1997a); 23.05.1977 l ex. Jón (in verb.); 17.09.1978 2 ex. Jón (ex ANONYMOUS 1981b); 13.04.1990 1 ex. Vondráèek & Friml (ex VONDRÁÈEK 1991c); 20.04.1990 1 ex. Širlo (in verb.); 13.09.1994 1 ex. (VONDRÁÈEK 1995a); 14.05.2000 1 ex. Paclík (in verb.); 18.04.2001 1 ex. Vondráèek & Èerný; 19.05.2001 1 ex. Vondráèek & Šutera; 05.–07.2001 opakovanì hnízdící pár D-12 Tourková (ex VONDRÁÈEK 2001). 45. Orel moøský (Haliaeetus albicilla) §-KO V minulosti vzácný zatoulanec. V posledních letech pravidelnì pozorovaný, v širší oblasti hnízdící druh. Pozorování: 1900 (HIRSCH 1903); 1907 zástøel (MICHEL 1929); 1933 1 ex. (SCHUSTER 1933); 10.04.1954 1 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 16.10.1974 1 ex. a 9.11.1975 1 ex. Hajšl (in verb.); 4. a 5.02.1989 l ex. Kùrka (ex VONDRÁÈEK 1991a); 4.01.1990 1 ex. Kùrka (ex VONDRÁÈEK 1992); 19. a 26.03.1991 1 ex. Vondráèek (ex RK); 22.07.1991 1 ex. Šutera (in verb.); 7.11.1991 1 ex. Vitáèek (in verb.); 27.11.1991 1 ex.; 17.01.1992 2 ex. a 5.03.1992 2 ex. Vondráèek (ex RK); 22.08.1994 2 ex., 10.11.1994 1 ex. a 19.02.1995 1 ex. (vše NETOLICKÁ 1995); 30.11.1995 1 ex. Vondráèek, 9.10.1996 1 ex. Vondráèek a 25.10.1996 2 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1997b); 30.10.1996 2 ex. Vondráèek (ex RK); 1.03.1997 1 ex. Tourek (in verb.); 27.03.1997 2 ex., 25.04.1997 1 ex., 4.07.1997 1 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1998b); 16.08.1998 1 ex. Tourek (in verb.); 17.09.1998 2 ex., 29.03.1999 1 ex. a 28.12.1999 1 ex. vše Vondráèek (ex RK); 16.05.2000 1 ex. Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 11.11.2000 1 ex. Sochor (in verb.); 19.05.2001 1 ex. Pavlík & Vondráèek; 6.06.2001 1 ex. Èeøovský & Pavlík (in litt.); 12.07.2001 2 ex.; 20.10.2001 2 ex. Hýzler (in verb.). 46. Moták pochop (Circus aeruginosus) §-O Rezervace je tradièním hnízdištìm druhu, první údaje o hnízdìní zaznamenal MICHEL (1929). Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 16.08.1885 zástøel (ANKERT 1896); 1952–1959 hnízdí 2–7 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 2.04.1965 5 ex. Honcù (in litt.); 26.06.1976 kroužkování 4 ex. Chvapil (in litt.); 06.1978 hnízdìní 14 pull. Chvapil (in litt.); 1990–1991 hnízdìní 2–3 páry a 1992 hnízdìní 3 páry Vondráèek (ex RK); 15.06.1994 7 ex., 3.05.1995 3 páry, 10.07.1996 2 páry, 25.04.1997 pár, 12.05.1998 2M 1 F, 25.08.1998 2 páry (VONDRÁÈEK 1999a); 10.09.1998 10 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1999); 5.04.2000 2 M 3 F Èeøovský (ex RK); 18.04.2001 3 M 2 F; 9.07.2001 8 ex. 47. Moták pilich (Circus cyaneus) §-SO V minulosti ojedinìle hnízdící, v novìjší dobì víceménì pravidelnì zimující druh. Pozorování: 1883 N (MARAS 1891); 10.07.1885 hnízdìní C-3 Hegenbarth (ex DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885); 05.1941 1 M (GLASEWALD 1941); 10.10.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983), 02.05.1989 Kùrka (ex VONDRÁÈEK 1991a); 13.04.1990 1 ex. Friml (ex VONDRÁÈEK 1998a); 08.1990 1 ex. Zajíèek & Honcù (ex VONDRÁÈEK 1988a); 17.01.1992 1 ex. a 10.10.1992 1 ex. Vitáèek (ex VONDRÁÈEK 1998a.); 5.11.1994 1 ex. (VONDRÁÈEK 1996); 13.11.1994 1 M 2 F (NETOLICKÁ 1995); 26.10.2000 1 M Èeøovský (ex RK). 48. Moták lužní (Circus pygargus) §-SO Vzácný, ojedinìle hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Ze starších autorù zaznamenali výskyt na rybníce SCHAD-ROADVALK (1912) a MICHEL (1929). Pozorování: 12.1891 zástøel (WURM 1912); 5.07.1950 hnízdìní D-13 (VESELOVSKÝ 1950); 1958 hnízdìní D-16 (URBÁNEK & JÓN 1959); 25.05.1959 pozorován 1 M (URBÁNEK & JÓN 1959); 5.06.1960, 11.09.1960 a 29.04.1967 vždy 1 ex. vše Jón (in verb.). 49. Jestøáb lesní (Accipiter gentilis) §-O Øídce zaletující druh. Pouze ojedinìlá pozorování zaznamenali všichni autoøi, kteøí se dlouhodobì avifaunou rezervace zabývali. Pozorování: 10.05.1968 1 ex., 12.02.1992 1 ex. a 21.03.1992 1 ex. vše Vondráèek (ex RK); 28.12.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 3.05.1995 1 ex., 18.03.1995 1 ex. a 16.07.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 50. Krahujec obecný (Accipiter nisus) §-SO Nehojnì pozorovaný, pravdìpodobnì nepravidelnì hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní C-3. Pozorování: 16.05.1941 l ex. (GLASEWALD 1941); 5.05.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991c); 10.11.1990 1 ex. VONDRÁÈEK (1991d); 4.08.1992 1 ex. Vondráèek & Benda (ex RK); 8.11.1992 1 ex.; 3.05.1995 1 ex.; 28.07.2000 1 ex. Èeøovský & Vondráèek (ex RK); 31.10.2001 1 ex.; 20.03.2002 1 ex. 51. Kánì lesní (Buteo buteo) Do rezervace pravidelnì zaletuje z hnízdiš v okolí rezervace, nepravidelnì hnízdí. Prùkaznost hnízdìní C-5. Nejstarší údaj o zastižení na území rezervace zaznamenal ANKERT (1896). Od roku 1990 je k dispozici více než 30 záznamù o pozorování v rezervaci. Pozorování: 17.09.1998 1 ex.; 9.07.2001 2 ex.

102

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 109

52. Kánì rousná (Buteo lagopus) Nepravidelnì migruje. Ze starších autorù zaznamenal na rybníce zástøel 2 jedincù z 14.05.1904 SCHUSTER (1933). WURM (1912) a URBÁNEK & JÓN (1959) ji uvádìjí jako protahující druh. Pozorování: 29.01.1980 1 ex. Vanìk (ex RK). 53. Orel køiklavý (Aquila pomarina) §-KO Vzácný zatoulanec. Ze starších autorù zaznamenal nedatovaný výskyt HIRSCH (1903). Novìji udávají URBÁNEK & JÓN (1959), že 14.05.1954 pozorovali na rybníce orla pravdìpodobnì tohoto druhu. Výskyt v sousedství rezervace zaznamenal 22.10.1988 Marek (in litt.). * Orel volavý (Aquila clanga) Vzácný zatoulanec. MICHEL (1929) sdìluje, že v kanceláøi lesního úøadu v Zahrádkách je preparát místního pùvodu. Pro nedostateènou lokalizaci místa zástøelu nelze druh zaøadit do fauny rezervace. 54. Orel skalní (Aquila chrysaetos) §-KO Konkrétní údaje o zastižení na území rezervace v minulosti zcela schází. Z novìjší doby jsou známy tøi údaje. Pozorování: 15.12.1991 2 ex. Truhláø (ex VONDRÁÈEK 1994); 05.1997 opakovanì 2 ex. Truhláø (in verb.); 26.05.1998 1 ex. 55. Orlovec øíèní (Pandion haliaetus) §-KO Protahující druh, podle nìkterých autorù mìl v minulosti v oblasti hnízdit (ANKERT 1896, HIRSCH 1903). Pozorování: 10.04.1879 chycen (WURM 1912); 6.10.1886 zástøel (HANTSCHEL 1911); 10.1890 2 ex. (TAUBMANN 1926); pøed 1891 P (MARAS 1891); 20.10.1894 2 ex. (WURM 1912); 10.04.1930 1 ex. (LOOS 1931); 1946 zástøel v Jónovì sbírce; 14.04.1950 1 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 9.05.1953, 29.03.1954, 5.09.1954, 29.04.1956 a 30.08.1959 vždy 1 ex. (vše URBÁNEK & JÓN 1959); 10.08.1961 1 ex. a 28.09.1961 1 ex. Jón (in verb.); 2.08.1975, 28.08.1975, 24.04.1976 a 17.04.1977 vždy 1 ex. (vše SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 26.03.1991 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991c); 4.08.–24.09.1992 1 ex. Benda & Vondráèek (ex VONDRÁÈEK 1994); 22.08.1994 2 ex. (NETOLICKÁ 1995); 31.08.1994 1 ex. (VONDRÁÈEK 1996); 2.09.1994 1 ex., 4.02.1995 1 ex. a 30.07.1995 4 ex. (NETOLICKÁ 1995); 27.08.1996 1 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1997b); 1.03.1997 1 ex. Tourek (in verb.); 11.08.1997 1 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1998b). 56. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) Nepravidelnì hnízdící a ojedinìle zimující druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Nejstarší konkrétní zprávu o zastižení na území rezervace zaznamenal GLASEWALD (1941). V souèasnosti patøí ke každoroènì pozorovaným druhùm. Pozorování: 16.05.1941 P (GLASEWALD 1941); 22.06.1969 hnízdìní D-16 Jón (in verb.); 12.02.1992 1 M; 22.03.1993 3 ex.; 1.06.1993 1 ex.; 30.09.1994 1 ex.; 28.12.1999 2 M Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 14.03.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK). * Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) Vzácnì protahuje. Nedatovaný zástøel od Zahrádek udává MICHEL (1929). Pro nedostateènou lokalizaci není druh zaøazen do fauny rezervace. 57. Døemlík tundrový (Falco columbarius) §-SO Vzácný zatoulanec. Pozorování: 7.09.1891 zástøel (WURM 1912); 11.1911 P (SCHAD-ROADVALK 1912). 58. Ostøíž lesní (Falco subbuteo) §-SO Ještì v padesátých letech hnízdící druh. V minulosti zaznamenali výskyt Hegenbarth (ex DALLA-TORRE & TSCHUSI 1885), MARAS (1891), ANKERT (1896), SCHAD-ROADVALK (1912), v roce 1945 Nekvasil et al. (ex RK), novìji pak URBÁNEK & JÓN (1959). Pozorování: 21.04.1949 1 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 5.09.1954 1 ex., 8.05.1955 2 ex. a 30 04.1956 1 ex. (vše URBÁNEK & JÓN 1959); 6.06.1970 P Jón (in verb.); 10.04.1971 1 ex. Creuz & Vondráèek; 11.09.1976 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 20.06.1997 1 ex. Fajna (ex VONDRÁÈEK 1998b). 59. Sokol stìhovavý (Falco peregrinus) §-KO V minulosti v oblasti hnízdící druh. Opakované zálety do rezervace zaznamenávali ještì URBÁNEK & JÓN (1959). Pozorování: 10.04.1971 1 ex. Creuz & Vondráèek; 20.09.1995 1 ex. Honcù & Kuncová (in verb.). 60. Tetøívek obecný (Tetrao tetrix) §-SO V minulosti hnízdící druh. SCHUSTER (1938) udává, že pøed rokem 1928 tokalo na tokaništi u Jestøebí až 100 kohoutkù, ještì v roce 1937 odhadoval stav na 15–20 ex. V novìjší dobì patøí k vymizelým druhùm. Pozorování: 1949 2 F Nekvasil et al. (ex RK); 25.09.1959 1 M (URBÁNEK & JÓN 1962); 1970–1972 P Truhláø (in verb.). 61. Koroptev polní (Perdix perdix) §-O Ještì v nedávné minulosti øídce hnízdící druh. Pravidelný výskyt zanikl v roce 1972 (Truhláø in verb.). Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 1949 hojná Nekvasil et al. (ex RK); 1956–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959);

103

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 110

1967–1972 v koøisti výra (VONDRÁÈEK & HONCÙ 1978); 19.02.1970 10 ex. Honcù (ex RK); 25.04.1970 15 ex. Vlèek & Vondráèek (ex RK); 13.11.1994 2 ex. a 18.12.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 62. Køepelka polní (Coturnix coturnix) §-SO Øídce protahuje. Pozorování: 17.07.1969 1 ex. Jón (in verb.); 11.07.1970 1 ex. Vondráèek (ex RK); 29.05.1988 1 ex. Flasar (in verb.); 21.05.1994, 21.08.1994 a 26.07.1995 vždy 1 ex. (vše NETOLICKÁ 1995); 09.1997 2 ex. Truhláø (in verb.). 63. Bažant obecný (Phasianus colchicus) Sporadicky hnízdící druh. Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 12.07.1959 hnízdìní D-15 (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 hnízdí D-16 (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 14.05.1982 4 ex. Kurc (ex RK); 1990 hnízdìní D-16 Vondráèek (ex RK); 1994 hnízdìní D-16 (NETOLICKÁ 1995); 28.05.1997 P. 64. Chøástal vodní (Rallus aquaticus) §-SO V minulosti i v souèasné dobì pravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1903 N (HIRSCH 1903); 1950 P (VESELOVSKÝ 1950); 1956–1959 10 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 1962 P Nevrlý & Konopka (ex RK); 1974–1977 hnízdìní 6 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1983 kroužkovány 3 ex. Kurc (ex RK); 1.05.1993 hlas 8 M Šmaha (in litt.); 14.08.1994 P (NETOLICKÁ 1995); 5.04.1995 P Honcù & Chvátal (in verb.); 23.04.1995 12 ex. (NETOLICKÁ 1995); 7.08.1996 hlas Holec (ex VONDRÁÈEK 1997b); 25.04.1997 hlas (VONDRÁÈEK 1998b); 9.09.1999 hlas Èeøovský (ex RK). 65. Chøástal kropenatý (Porzana porzana) §-SO Pravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1903 (HIRSCH 1903); 27.07.1958 hnízdìní D-16 a 1960 3–4 páry Jón (in verb.); 30.05.1971 hlas 1 M; 1975–1977 1–2 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 8.05.1995 1 M (NETOLICKÁ 1995). 66. Chøástal malý (Porzana parva) §-KO Hnízdící druh. Výskyt v širší oblasti udává øada autorù. Pøímo z rezervace jej jako pozorovaný nebo hnízdící druh zmiòují HANTSCHEL (1911), MICHEL (1929), SCHUSTER (1938), URBÁNEK & JÓN (1959), URBÁNEK (1962), Salášek (ex HUDEC & ÈERNÝ 1977), SEDLÁÈEK & HORÁÈEK (1983). Pozorování: 1.05.1955 1 ex., 27.07.1955 1 ex. a 7.06.1959 hnízdìní D-16 (vše URBÁNEK & JÓN 1959); 24.07.1959 1 ex. a 31.06.1965 1 ex. Jón (in verb.); 17.04.1967 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 67. Chøástal polní (Crex crex) §-SO Pouze na prùtahu zaznamenaný druh. Pozorování: 05.–06.1952 2 M a 8.05.1955 1 M (URBÁNEK & JÓN 1959); 04.1974 1 M; 22.05.1973 1 M (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 8.05.1995 1 M (NETOLICKÁ 1995). 68. Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) Tradiènì hnízdící druh. Pozorování: 1896 P (ANKERT 1896); 1974–1976 10 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990 hnízdìní D-16 Vondráèek (ex RK); 1994 20 párù (NETOLICKÁ 1995). 69. Lyska èerná (Fulica atra) Protahující, poèetnì hnízdící, ojedinìle zimující druh. Pozorování: 1896 P (ANKERT 1896); 1956–1959 hnízdìní ca 40 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 27.10.1965 518 ex. Honcù (in verb.); 17.10.1989 1800 ex. Honcù (in verb.); 8.08.1995 340 ex.; 25.08.1998 450 ex.; 12.08.1999 200 ex. a 28.02.2000 30 ex. Vondráèek (ex RK). 70. Jeøáb popelavý (Grus grus) §-KO V minulosti vzácnì protahoval, v novìjší dobì ojedinìle hnízdí. Pozorování: 3.03.1914 prùtah 100 ex. (SCHUSTER 1933); 20.04.1973 pár (VONDRÁÈEK & HONCÙ 1990); 20.04.1975 pár Jón (ex VONDRÁÈEK & HONCÙ 1990); 10.–14.05.1980 1 ex. Filip (ex kart. OVM CL); 29.06.1983 4 ex. Kurc (ex RK); 11.05.1988 1 ex. Jón (in verb.); 6.–11.04.1990 pár Vondráèek (ex RK); 04.1991 4 ex. Žáèková (in verb.); 20.05.1992 1 ex. Benda & Vondráèek (ex VONDRÁÈEK 1994); 19.03.1993 2 ex. Donát (in verb.); 2.08.1994 hnízdìní D-16; 2.08.93 hnízdìní D-12 Netolická, 18.08.94 10 ex. Tourek a 31.08.94 3 ex. Vondráèek & Pavlík (vše ex VONDRÁÈEK 1995a); 12.03.1995 pár a 23.04.1995 pár (vše NETOLICKÁ 1995); 3.05.1995 pár Chytil & Vondráèek (ex RK); 5.07.1996 5 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1997b), 27.08.1996 5 ex. a 25.04.1997 2 ex. vše Tourek (ex VONDRÁÈEK 1997c); 15.05.1997 1 ex. Kubát (ex VONDRÁÈEK 1998b); 5.08.1997 2 ex. Tourek (ex VONDRÁÈEK 1998); 12.08.1997 5 ex. Kuncová (ex VONDRÁÈEK 1998b); 1.09.1997 2 ex. Truhláø (in verb.); 4.09.1997 2 ex. (VONDRÁÈEK 1998b); 12.05.1998 2 ex. (VONDRÁÈEK 1999a); 25.05.1998 1 ex. Turoòová (in verb.); 9.06.1998 2 ex. Chvátal (in verb.); 17.08.1998 2 ex. Tourek (in verb.); 22.08.1998 4 ad. a 1 juv. Hýzler (ex VONDRÁÈEK 1999a); 10.09.1998 2 ex. Tourek (in verb.); 19.03.1999 2 ex. a 14.05.2000 pár Vondráèek (ex RK); 31.05.2000 hnízdìní D-12

104

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 111

Peške (in verb.); 28.07.2000 3 ex. Èeøovský (ex RK); 15.02.2001 pøílet páru Tourková (in verb.); 31.05.2001 6 ex. Marková (in verb). * Tenkozobec opaèný (Recurvirostra avosetta) §-KO V oblasti vzácný zatoulanec. WURM (1912) sdìluje, že preparát tohoto druhu je v zámecké sbírce v Zahrádkách. Pro nedostateènou lokalizaci zástøelu nelze druh zaøadit do fauny rezervace. * Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) §-KO Zprávu o zástøelu u Zahrádek podává Hegenbarth (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888). Pro nedostateènou lokalizaci nelze druh zaøadit do fauny rezervace. * Ouhorlík stepní (Glareola pratincola) Výskyt na Novozámeckém rybníce uvádí TAUBMANN (1926). Protože chybí bližší údaje a je možné, že se jedná o chybnou lokalizaci údaje Ankerta o zastižení na Máchovì jezeøe (ANKERT 1896), nelze druh zaøadit do fauny rezervace. 71. Kulík øíèní (Charadrius dubius) Pravidelnì protahující, pøíležitostnì hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 1957 5–6 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 08.–09.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 04.–05.1991 pár Vondráèek (ex RK); 17.04.1991 2 ex. (VONDRÁÈEK 1991d); 9.06.1992 hnízdìní C-5 Vondráèek (ex RK); 25.07.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 18.05.1997 12 ex.; 23.05.1997 4 ex.; 6.06.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK). 72. Kulík píseèný (Charadrius hiaticula) Øídce protahuje. V minulosti jej zaznamenal SCHAD-ROADVALK (1912). Pozorování: 26.08.1959 1 ex. a 8.–20.09.1959 2 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 08.–11.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 73. Kulík zlatý (Pluvialis apricarius) Vzácnì protahuje. Ze starších autorù zaznamenali výskyt na rybníce HIRSCH (1903) a HANTSCHEL (1911). Novìjší údaje schází. 74. Èejka chocholatá (Vanellus vanellus) V minulosti stejnì jako v souèasné dobì pravidelnì protahující a nehojnì hnízdící druh. Pozorování: 1896 P (ANKERT 1896); 23.05.1907 8 ex. (LOOS 1907–1909); 1950 3 páry (VESELOVSKÝ 1950); 1952–1959 hnízdìní 10–15 párù (URBÁNEK & JÓN 1959); 25.04.1970 15 ex. Vondráèek (ex RK); 1974–1977 hnízdìní 2–4 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 20.08.1994 24 ex. (NETOLICKÁ 1995); 21.05.1997 15 ex.; 4.09.1997 50 ex. (VONDRÁÈEK 1998b); 12.05.1998 1 ex.; 17.11.1999 63 ex. Èeøovský (ex RK); 15.04.2000 4 ex. Vondráèek (ex RK); 19.05.2000 2 ex. a 28.07.2000 7 ex. (VONDRÁÈEK 2001). 75. Jespák rezavý (Calidris canutus) Vzácný zatoulanec. Ojedinìlý výskyt 1 ex. 24.–30.09.1959 zaznamenali URBÁNEK & JÓN (1959). 76. Jespák malý (Calidris minuta) Nepravidelnì protahující druh. V minulosti výskyt bez bližších údajù zaznamenali HIRSCH (1903) a HANTSCHEL (1911). Pozorování: 14.09.1959 5 ex. a 20.09.1959 9 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 08.–09.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 77. Jespák šedý (Calidris temmincki) Vzácnì protahuje. Výskyt v 08. a 09.1974 zaznamenali SEDLÁÈEK & HORÁÈEK (1983). 78. Jespák køivozobý (Calidris feruginea) Vzácný zatoulanec. Ze starších autorù zaznamenal ojedinìlé zastižení HIRSCH (1903). Pozorování: 30.08.1969 1 ex. Jón (in verb.). 79. Jespák obecný (Calidris alpina) Vzácnì protahuje. Opakované pozorování v 08.–09.1974 udávají SEDLÁÈEK & HORÁÈEK (1983). 80. Jespák bojovný (Philomachus pugnax) V nìkterých letech poèetnì protahující druh. Ze starších autorù zaznamenal nedatovaný prùtah MICHEL (1929), novìji udávají URBÁNEK & JÓN (1959) z období 1952–1959 14 pozorování. Pozorování: 8.04.1908 5 ex. (LOOS 1907–1909); 30.08.1959 5 ex. a 8.04.1965 7 M 27 F (URBÁNEK & JÓN 1959); 13.04.1974 11 F (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 81. Sluèka malá (Lymnocriptes minimus) Vzácnì protahuje. V minulosti zaznamenal zastižení na jarním i podzimním prùtahu HIRSCH (1903). URBÁNEK & JÓN (1959) udávají 2 pozorování za jarní migrace. Pozorování: 7.04.1961 1 ex. Jón (in verb.); 4.04.1965 1 ex. Honcù (in litt.). 82. Bekasina otavní (Gallinago gallinago) §-SO Na území rezervace vždy poèetnì hnízdící druh. Pozorování: 1888 N Hegenbarth (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888); 1952–1959 ca 10 párù (URBÁNEK & JÓN

105

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 112

1959); 4.04.1965 7 ex. Honcù (ex RK); 1974–1977 hnízdìní ca 5 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1991 hnízdìní 5–7 párù Vondráèek (ex RK); 1994 hnízdìní jednoho páru (NETOLICKÁ 1995); 3.05.1995 hnízdìní D-15 Macháèek (ex VONDRÁÈEK 1996); 1995 hnízdìní D-15 Vondráèek (ex RK); 25.04.1997 pár (VONDRÁÈEK 1998b); 12.05.1998 1 ex. (VONDRÁÈEK 1999a); 9.06.1998 tok Chvátal (ex VONDRÁÈEK 1999a); 14.05.2000 1 ex. a 19.05.2000 3 ex. (VONDRÁÈEK 2001). 83. Bekasina vìtší (Gallinago media) §-O Vzácný zatoulanec. Ojedinìlé zastižení na prùtahu zaznamenal v minulosti HIRSCH (1903). 84. Sluka lesní (Scolopax rusticola) §-O Øídce protahuje a ojedinìle zimuje. I když v blízkém okolí víceménì pravidelnì hnízdí (Provodín 10.07.1977), patøí v rezervaci k pouze øídce pozorovaným druhùm. Zimujícího jedince zastihl 6.12.1961 Jón (in verb.). 85. Bøehouš èernoocasý (Limosa limosa) §-KO Starší údaje scházejí. Pozorování: 5.04.1954 5 ex., 22.05.1954 1 ex., 26. a 28.04.1955 5 ex. a 1.05.1955 2 ex. (vše URBÁNEK & JÓN 1959); 11.05.1974 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). * Koliha malá (Numenius phaeopus) SCHUSTER (1933) ji bez bližších údajù uvádí ve výètu druhù zastižených na rybníce. * Koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris) SCHUSTER (1933) sdìluje bez datace, že byla nìkolikrát pozorována a ulovena Hegenbarthem. 86. Koliha velká (Numenius arquatus) §-KO Ze starších autorù zaznamenali zastižení na rybníce Hegenbarth (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888) a HIRSCH (1903). Pozorování: 20.04.1975 1 ex. Sedliský (ex ANONYMOUS 1976); 26.04.1975 2 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 87. Vodouš tmavý (Tringa erythropus) Nehojnì protahuje. Ze starších autorù udává pozorování na prùtahu HIRSCH (1903). URBÁNEK & JÓN (1959) zaznamenali v letech 1952–1959 11 výskytù. Pozorování: 25.04.1954 1 ex., 3.09.1954 2 ex , 30.04.1955 9 ex., 30.08.1959 3 ex. a 20.09.1959 5 ex. (vše URBÁNEK & JÓN 1959); 24.05.1977 2 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 88. Vodouš rudonohý (Tringa totanus) §-KO Øídce protahuje, výskyt v minulosti zaznamenal SCHAD-ROADVALK (1912). Pozorování: 8.04.1908 1 ex. (LOOS 1907–1909); 1933 hlas (LOOS 1933); 20.04.1949 1 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 1.05.1974 pár (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 89. Vodouš šedý (Tringa nebularia) Øídce protahující druh, pozorovaný na jarním i podzimním prùtahu. Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 2.05.1954 4 ex. a 30.08.1959 8 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 14.07.1993 2 ex. Janda (ex VONDRÁÈEK 1995a). 90. Vodouš kropenatý (Tringa ochropus) §-SO Øídce protahující, v minulosti ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 1903 N (HIRSCH 1903); 17.04.1955 P, 2.08.1958 P a 27.03.1959 P (vše URBÁNEK & JÓN 1959); 12.04.1970 6 ex. Jón (in verb.); 08.–09.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 17.08.1994 2 ex. (NETOLICKÁ 1995). 91. Vodouš bahenní (Tringa glareola) Tradiènì na jarním i podzimním prùtahu pozorovaný druh. Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 28.04.1955 P a 7.05.1955 100 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 2.05.1966 13 ex. Honcù (ex RK); 7.05.1977 15 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1.05.1993 4 ex. Šmaha (in litt.); 23.05.1997 4 ex. 92. Pisík obecný (Actitis hypoleucos) §-SO Øídce protahující, v minulosti hnízdící druh. Pozorování: 1903 hnízdí (HIRSCH 1903); 4.05.1947 P (VESELOVSKÝ 1950); 30.06.1955 pár a 9.05.1957 3 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 08.–09.1974 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 24.04.1976 1 ex. Èerný (in litt.); 8.08.1991 1 ex. (VONDRÁÈEK 1993); 6.08.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 23.04.1997 1 ex. (VONDRÁÈEK 1998b); 15.05.1998 1 ex. (VONDRÁÈEK 1999a); 15.07.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK); 12.08.1999 5 ex. VONDRÁÈEK & ÈEØOVSKÝ (ex RK); 28.07.2000 2 ex. Èeøovský (ex VONDRÁÈEK 2001). 93. Lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) Vzácný zatoulanec. Jediný údaj o výskytu je z novìjší doby. Ve dnech 11. a 12.08.1962 pozoroval v rezervaci 1 ex. URBÁNEK (1965). 94. Chaluha pomoøanská (Stercorarius pomarinus) Vzácný zatoulanec. Ojedinìlý údaj o pozorování 2 jedincù v rezervaci dne 24.03.1935 zaznamenal RICHTER (1936).

106

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 113

95. Racek malý (Larus minutus) Øídký zatoulanec. SCHUSTER (1933) udává opakovaná pozorování a zástøely. Pozorování: 25.05.1957 1 ex. (URBÁNEK & JÓN 1962); 06.1983 4 ex., 30.07.1983 2 ex. a 6.08.1983 3 ex. vše Kurc (ex RK). 96. Racek chechtavý (Larus ridibundus) V minulosti dominantní druh, jehož stavy v posledních desetiletích silnì poklesly. Pravidelnì hnízdí, prùkaznost hnízdìní D-16. URBÁNEK & JÓN (1959) sestavili z literárních pramenù tabulku poèetnosti hnízdících párù. rok poèet párù

1888

1912

1913

1925

1938

1941

1950

1954

1956

ca 250

10 000

6 000

10 000

5 000

ca 6 000

2 000

1 700

3 000 9–10 000

1958

Pozorování: 1974–1977 1500–2000 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1979 800–1000 párù (ÈERNÝ 1981); 1990 hnízdìní 30 párù a 1991 hnízdìní jednoho páru D-15 Vondráèek (ex RK); 1994 hnízdìní 30 párù (NETOLICKÁ 1995); 1995 hnízdìní 70 párù; 5.06.1998 hnízdìní 200 párù; 2000 hnízdìní 75–100 párù Vondráèek (ex RK). 97. Racek bouøní (Larus canus) Vzácný zatoulanec. Pøestože jej v minulosti zmiòuje nìkolik autorù (HANTSCHEL 1911, SCHAD-ROADVALK 1912), konkrétní datované údaje chybìly. Pozorování: 22.05.1997 1 ex. 98. Racek støíbøitý (Larus argentatus) Vzácný výskyt udává již ANKERT (1896). SCHUSTER (1933) sdìluje, že byl Hegenbarthem nìkolikrát uloven. 99. Racek tøíprstý (Rissa tridactyla) Podle SCHUSTERA (1933) v minulosti každoroènì protahoval. Novìjší údaje schází. 100. Rybák obecný (Sterna hirundo) §-SO V minulosti hnízdící druh. Pozorování: 1903 N (HIRSCH 1903); 9.05.1954 1 ex. Jón (in verb.); 17.05.1977 8–10 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 9.06.1992 1 ex.; 20.08.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 101. Rybák malý (Sterna albifrons) Podle SCHUSTERA (1933), za podzimního tahu opakovanì pozorovaný druh. 102. Rybák èerný (Chlidonias niger) §-KO V minulosti v oblasti hnízdil (FRIÈ 1872), hnízdìní v rezervaci však není prokázáno. V novìjší dobì víceménì pravidelnì protahuje. Pozorování: 1933 4 ex. (LOOS 1933); 16.05.1941 7 ex. (GLASEWALD 1941); 3.05.1947 7 ex. (VESELOVSKÝ 1950); 1952–1959 11 pozorování (URBÁNEK & JÓN 1959); 3.05.1958 40 ex. Jón (in verb.); 20.05.–26.07.1959 pár (URBÁNEK & JÓN 1959); 12.06.1965 2 ex. a 26.05.1966 ex. Honcù (ex RK); 1.–3.07.1976 1 ex. a 27.05.1977 6 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 6.08.1983 1 ex. Kurc (ex RK); 27.04.1993 2 ex.; 8.04.1995 2 ex. (NETOLICKÁ 1995); 14.05.2000 3 ex. Vondráèek (ex RK); 19.04.2001 6 ex. 103. Holub doupòák (Columba oenas) §-SO Sporadicky zaletující druh. Ze starších autorù zastihl 8.4.1908 1 pár na bahnitých loukách na okraji rybníka LOOS (1907–1909). Novìji jej uvádìjí URBÁNEK & JÓN (1959) ve výètu druhù pozorovaných v rezervaci. 104. Holub høivnáè (Columba palumbus) Pravidelnì pozorovaný, pøíležitostnì hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 8.04.1908 pár (LOOS 1907–1909); 1959 hnízdìní D-16 a 3.10.1959 1000 ex. (URBÁNEK & JÓN 1959); 1990 hnízdìní D-16 Vondráèek (ex RK); 25.08.1998 3 ex. 105. Hrdlièka zahradní (Streptopelia decaocto) Hnízdící druh. V rezervaci se objevila bìhem šedesátých let. V souèasnosti patøí k bìžným obyvatelùm bøehových porostù. Pozorování: 15.04.1966 P Honcù (ex RK); 8.05.1968 1 ex. Vondráèek (ex RK); 1974–1976 hnízdìní D-16 (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1997 hnízdìní 6–10 párù; 25.08.1998 hnízdìní 2 párù. 106. Hrdlièka divoká (Streptopelia turtur) Protahující a nehojnì hnízdící druh. Pozorování: 1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 19.05.1991 pár Vondráèek (ex RK); 20.07.1995 pár (NETOLICKÁ 1995); 7.08.1996 12 ex.; 5.06.1998 1 ex. 107. Kukaèka obecná (Cuculus canorus) Každoroènì pozorovaný v rezervaci se rozmnožující druh. Pozorování: 1955 hnízdìní D-16 (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1976 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983);

107

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 114

1990–1991 P Vondráèek (ex RK); 1994–1995 P (NETOLICKÁ 1995); 28.05.1997 3 ex.; 15.05.1998 P; 14.05.2000 2 ex. Vondráèek (ex RK). 108. Výr velký (Bubo bubo) §-O Z hnízdiš v sousedství zaletuje do rezervace pøi lovu potravy. Výjimeèné hnízdìní v rezervaci bylo zaznamenáno v roce 1956. Pozorování: 1933 P (SCHUSTER 1933); 1956 hnízdìní D-16 Adámek (in verb.); 1966–1974 zálety (VONDRÁÈEK & HONCÙ 1978); 26.08.1997 1 ex. Truhláø (ex VONDRÁÈEK 1998b). 109. Sýèek obecný (Athene noctua) §-SO V rezervaci nehnízdí, pøíležitostnì zaletuje z hnízdiš v bezprostøedním sousedství rezervace. Pozorování: 1912 P (WURM 1912); 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 25.04.1970 P Vlèek & Vondráèek (ex RK); 1975–1977 P (VONDRÁÈEK 1981); 1986 P Køepinský (in verb.); 16.05.1991 hlas Sochor (in verb.); 18.04.1995 P a 3.06.1995 P (NETOLICKÁ 1995). 110. Puštík obecný (Strix aluco) Nepravidelnì hnízdící druh. Starší autoøi jeho výskyt neuvádìjí, URBÁNEK & JÓN (1959) udávají, že ne-li každoroènì, tedy alespoò v nìkterých letech v lesících rezervace hnízdí. 111. Kalous ušatý (Asio otus) Nepravidelnì hnízdící a zimující druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1.07.1976 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990 zimuje (VONDRÁÈEK 1991d); 24.05.1990 hnízdìní D-12 Vondráèek (ex RK); 1994 N (NETOLICKÁ 1995). 112. Kalous pustovka (Asio flammeus) §-SO Øídce protahuje. Pozorování: 24.10.1959 1 ex. Konopka (ex URBÁNEK & JÓN 1959); 19.10.1947 2 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 15.05.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 113. Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) §-SO Sporadicky hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 9.05.1968 úhyn Filip (in verb.); 14.05.1990 P Vondráèek (ex RK); 26.05.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991c). 114. Rorýs obecný (Apus apus) §-O V rezervaci nehnízdí, pravidelnì z okolí zaletuje za potravou. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1976 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1991 P (VONDRÁÈEK 1991c); 8.05.1995 15 ex. (NETOLICKÁ 1995); 5.06.1998 8 ex.; 19.05.2001 6 ex.; 9.08.2001 5 ex. 115. Ledòáèek øíèní (Alcedo atthis) §-SO Pravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1903 P (HIRSCH 1903); 1952–1959 hnízdìní 2 páry (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1976 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1983 kroužkování 5 ex. Kurc (ex RK); 1990–1991 P (VONDRÁÈEK 1991c); 9.06.1992 pár (VONDRÁÈEK 1994); 16.08.1994 1 ex. a 10.09.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 15.09.1995 1 ex. (VONDRÁÈEK 1996); 7.08.1996 1 ex. (VONDRÁÈEK 1997b); 21.11.1996 1 ex. a 25.04.1997 1 ex. (VONDRÁÈEK 1997c); 17.09.1998 2 ex. (VONDRÁÈEK 1999b); 15.07.1999 1 ex. Èeøovský a 1.12.1999 5 ex. Pavlík (ex VONDRÁÈEK 2000b); 3.07.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK); 18.04.2001 1 ex.; 29.04.2001 1 ex. Pavlík (in verb.). 116. Dudek chocholatý (Upupa epops) §-SO Vždy øídce protahující a ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 1882 zástøel Hegenbarth (ex TSCHUSI & DALLA-TORRE 1888); 1885 N (WURM 1912); 1950 N (VESELOVSKÝ 1950); 5.05.1955 1 ex. a 1.04.1956 1 ex. Jón (in verb.); 1965–1966 hnízdìní D-16 Jón (ex VONDRÁÈEK & HONCÙ 1992); 23.04.1995 1 ex. a 8.05.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 117. Krutihlav obecný (Jynx torquilla) §-SO V minulosti hnízdící, v souèasné dobì øídce protahující druh. Pozorování: 1952–1959 hnízdìní (URBÁNEK & JÓN 1959); 9.05.1968 hlas 1 ex. Vondráèek (ex RK); 15.08.1994 1 ex. a 8.05.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 118. Žluna šedá (Picus canus) Pouze ojedinìle pozorovaný druh. Starší autoøi (ANKERT 1896, HANTSCHEL 1911) udávají, že v širší oblasti hnízdí. Pozorování: 24.05.1977 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 21.04.1990 1 ex.; 1.08.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 119. Žluna zelená (Picus viridis) V lesících rezervace hnízdící druh. Pozorování: 1896 P (ANKERT 1896); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 24.11.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991d); 20.10.1994 2 ex. a 3.05.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 5.06.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK).

108

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 115

120. Datel èerný (Dryocopus martius) Ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 21.04.1979 1 ex.; 15.05.1990 úhyn (VONDRÁÈEK 1991d); 15.06.1994 1 ex. Vondráèek (ex RK); 4.09.1994 1 ex. a 18.03.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 121. Strakapoud velký (Dendrocopos major) Pravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1912 P (WURM 1912); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1991 N (VONDRÁÈEK 1991c); 1993–1997 1–3 ex.; 17.11.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK); 5.06.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK). 122. Strakapoud prostøední (Dendrocopos medius) §-O Ojedinìle pozorovaný druh. Pozorování: 16.03.1974 1 ex. a 28.07.1977 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 17.04.1991 1 ex. a 4.08.1992 1 ex. Vondráèek (ex RK); 17.08.1994 1 ex. a 12.03.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 123. Strakapoud malý (Dendrocopos minor) Nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 15.05.1994 1 ex.; 21.08.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 124. Chocholouš obecný (Galerida cristata) §-O O výskytu v minulosti chybí pøímé údaje. ANKERT (1896) a WURM (1912) udávají, že v oblasti je hojnì rozšíøen. Pozorování: 4.04.1965 P Honcù (ex RK). 125. Skøivan lesní (Lullula arborea) §-SO V minulosti hnízdící, v novìjší dobì øídce protahující druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 11.09.1976 25 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 126. Skøivan polní (Alauda arvensis) Hnízdící druh. Výskyt zaznamenali již URBÁNEK & JÓN (1959) a po nich øada dalších autorù. Ovìøen byl i v letech 1997–2002. 127. Bøehule øíèní (Riparia riparia) §-O Pøímo v rezervaci nehnízdí, nejbližší hnízdištì je v nedaleké blízké pískovnì v Provodínì. Do rezervace zaletuje za potravou. Pozorování: 1983 kroužkování 2 ex. Kurc (ex RK). 128. Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) §-O Na území rezervace nehnízdí, pravidelnì zaletuje pøi sbìru potravy. Pravidelné pozorování zaznamenali témìø všichni autoøi. Pozorování: 15.05.1998 15 ex.; 18.04.2001 60 ex. 129. Jiøièka obecná (Delichon urbica) Na území rezervace nehnízdí, pravidelnì zaletuje z hnízdiš v bezprostøedním sousedství rezervace. 130. Linduška úhorní (Anthus campestris) §-SO Vzácnì protahuje. Pozorování: 19.04.1964 P (SALÁŠEK et al. 1965). 131. Linduška lesní (Anthus trivialis) Protahující a hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 11.09.1976 11 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 4.05.1982 7 ex. Kurc (ex RK); 5.05.1990 pár Vondráèek (ex RK); 28.05.1997 1 M. 132. Linduška luèní (Anthus pratensis) Hnízdící druh. Ze starších autorù zaznamenal její výskyt u Zahrádek MICHEL (1929). Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959, 1962); 1974 3 páry a 05.1975 hnízdìní D-11 (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990 hnízdìní 2 páry (VONDRÁÈEK 1991c); 1995 N (NETOLICKÁ 1995). 133. Linduška rudokrká (Anthus cervinus) Øídce protahuje. Pozorování: 12.04.1965 1 ex. Honcù (in litt.); 8.05.1967 4 ex. (JÓN 1970); 11.05.1974 4 ex., 17.05.1975 1 ex. a 7.05.1977 5 ex. (vše SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 134. Linduška horská (Anthus spinoletta) §-SO Vzácný zatoulanec. Pozorování: 4.04.1965 3 ex. Honcù (in litt.); 22.01.1991 3 ex. 135. Konipas luèní (Motacilla flava) §-SO Protahující a sporadicky hnízdící druh. Pozorování: 10.06.1955 hnízdìní D-16 Jón (in verb.); 4.05.1958 tah 100 ex. (URBÁNEK & JÓN 1962);

109

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 116

19.04.1964 P Honcù (in litt.); 12.04.1965 1 ex. Honcù (in litt.); 22.05.1976 8 ex. a 7.05.1977 5 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 25.04.1977 1 ex. a 28.05.1977 pár Vondráèek (ex RK); 8.05.1980 P Vanìk (ex RK). 136. Konipas luèní severoevropský (Motacilla flava thunbergi) Vzácnì protahuje. Pozorování: 8.04.1962 P Jón (in verb.). 137. Konipas luèní pøedoasijský (Motacilla flava feldegg) Vzácnì protahuje. Pozorování: 22.05.1976 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 138. Konipas horský (Motacilla cinerea) Nepravidelnì hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-15. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 8.06.1976 N Vlèek (ex RK); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 4.08.1992 hnízdìní D-16; 31.03.1995 pár; 25.04.1997 P 4 ex. Vondráèek (ex RK); 25.08.1998 1 ex.; 21.03.2000 1 ex. Èeøovský (ex RK); 12.07.2001 1 ex.; 20.03.2002 1 ex. 139. Konipas bílý (Motacilla alba) Bìžnì protahující a hnízdící druh, vzpomínaný vìtšinou autorù zabývajících se avifaunou rezervace. Hnízdìní více párù pozorováno i v letech 1997–2002. 140. Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) §-O Øídce zimuje. Pozorování: 12.1974 5 ex. a 25.11.1977 hejnko (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 141. Skorec vodní (Cinclus cinclus) Sporadicky pozorovaný druh. Pozorování: 5.03.1966 1 ex. Honcù (in verb.); 1.06.1969 1 ex. Jón (in verb.); 24.07.1977 1 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 21.04.1979 1 ex. Vondráèek & Steffens; 20.11.1997 1 ex. Pavlík (ex VONDRÁÈEK 1998b); 17.08.1999 1 ex. Pavlík (ex VONDRÁÈEK 2000b); 1.12.1999 2 ex. Pavlík (ex RK). 142. Støízlík obecný (Troglodytes troglodytes) Øídce hnízdící a zimující druh. Prùkaznost hnízdìní D-12. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 27.4.1990 2 ex. (VONDRÁÈEK 1991c); 1990–1991 N (VONDRÁÈEK 1991d); 31.01.1992 P Vondráèek (ex RK); 1994–1995 N (NETOLICKÁ 1995); 28.05.1997 P; 2.02.1999 1 ex. Èeøovský & Vondráèek (ex RK); 17.11.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK). 143. Pìvuška modrá (Prunella modularis) Hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 13 ex. Kurc (ex RK); 1990 N (VONDRÁÈEK 1991c); 5.04.2000 1 ex. Èeøovský (ex RK). 144. Èervenka obecná (Erithacus rubecula) Hnízdící, ojedinìle zimující druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 19.04.1975 kroužkování 5 ex. Chvapil (in. litt.); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1991 N (VONDRÁÈEK 1991c); 1994–1995 hnízdìní ca 6 párù (NETOLICKÁ 1995); 2.02.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK); 24.11.2000 2 ex. Èeøovský (in verb.). 145. Slavík tmavý (Luscinia luscinia) §-SO Nepravidelnì protahující druh, prokazatelnì zastižen jednou. Pozorování: 7.05.1962 chycen 1 ex. Jón (in verb.). 146. Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) §-O Protahující a zcela ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 10.08.1959 prùtah (URBÁNEK & JÓN 1962); 24.05.1976 prùtah (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 13.06.1981 hnízdìní D-16 (KURC 1984); 16.05.1991 prùtah (VONDRÁÈEK 1991d). 147. Slavík modráèek støedoevropský (Luscinia svecica cyanecula) §-SO Vzácnì protahuje a v posledních letech øídce hnízdí, ze starších autorù zaznamenal výskyt SCHAD-ROADVALK (1912). Pozorování: 5.08.1959 juv. ex. a 20.08.1959 4 ex. (URBÁNEK & JÓN 1962); 23.04.1990 1 ex. a 9.05.1990 kroužkování 1 ex. Filip (ex VONDRÁÈEK 1992); 1994 Filip (ex KUNCOVÁ & VONDRÁÈEK 1994); 17.06.1994 hnízdìní D-16 Netolická (in litt.); 23.05.1997 1 ex.; 14.05.2000 2 M Vondráèek (ex RK); 10.05.2000 hnízdìní C-4 Vondráèek & Èeøovský (ex RK). 148. Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) Øídce zaletuje z hnízdiš mimo území rezervace. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 26.04.1970 P Honcù (ex RK); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK &

110

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 117

HORÁÈEK 1983); 1990–1991 P (VONDRÁÈEK 1991c); 1.06.1993 P; 12.04.1995 P; 25.04.1997 P; 12.08.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK). 149. Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) Øídce hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 15.04.1966 P Honcù (ex RK); 1975 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 150. Bramborníèek hnìdý (Saxicola rubetra) §-O Hnízdící druh. Pozorování: 24.05.1949 N (VESELOVSKÝ 1950); 9.05.1968 3 ex. a 11.07.1970 hnízdìní D-16 Vondráèek (ex RK); 4.08.1992 hnízdìní D-16; 17.06.1994 hnízdìní D-16 Netolická (in litt.); 3.05.1995 2 páry a 4.05.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK). 151. Bramborníèek èernohlavý (Saxicola torquata) §-O Øídce protahující a nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1929 a 1932 P (FÖRSTER 1937); 21.04.1949 P Nekvasil et al. (ex RK); 3.05.1950 P (VESELOVSKÝ 1950); 26.06.1953 N (URBÁNEK & JÓN 1962); 1962 P Honcù (in verb.); 23.05.1965 pár a 1969 hnízdìní jednoho páru Jón (in verb.); 17.06.1994 hnízdìní D-16 Netolická (in litt.). 152. Bìloøit šedý (Oenanthe oenanthe) §-SO Øídce protahuje. Pozorování: 26.04.1955 1 ex. Jón (in verb.). 153. Kos èerný (Turdus merula) Vždy pravidelnì pozorovaný hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. 154. Kvíèala obecná (Turdus pilaris) Hojnì protahující a asi od padesátých let hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 hnízdìní ? (URBÁNEK & JÓN 1959); 1968 hnízdìní 30 párù; 1975–1977 min. 3 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 3.05.1995 hnízdìní D-13; 13.02.1997 ca 50 ex.; 11.02.2000 200 ex Èeøovský (in verb). 155. Drozd zpìvný (Turdus philomelos) Pravidelnì hnízdící druh. Hnízdìní potvrzují všichni autoøi zabývající se avifaunou rezervace. Prùkaznost hnízdìní D-16. 156. Drozd cvrèala (Turdus iliacus) Nepravidelnì protahuje. Pozorování: 31.03.1931 P Schuster (ex LOOS 1932); 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 05.1973 1 ex.; 19.11.1974 12 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 157. Drozd brávník (Turdus viscivorus) Protahující a nehojnì hnízdící druh. Pozorování: 31.03.1931 P (LOOS 1932); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 17.4.1991 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991d). 158. Cvrèilka zelená (Locustella naevia) Nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 16.05.1941 2 ex. (GLASEWALD 1941); 1953 N (URBÁNEK & JÓN 1962); 1960 hnízdìní 2 páry Jón (in verb.); 11.06.1965 hnízdìní D-15 (SALÁŠEK et al. 1965); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 1 ex. Kurc (ex RK); 1990 P (VONDRÁÈEK 1991c); 1992 hnízdìní 20 párù (HONCÙ 1992); 1994–1995 hnízdìní 5 párù (NETOLICKÁ 1995). 159. Cvrèilka øíèní (Locustella fluviatilis) Øídce hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-15. Pozorování: Pøed 1911 P (HANTSCHEL 1911); 1976 hnízdìní D-15 (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982 kroužkování 1 ex. Kurc (ex RK); 1995 hnízdìní 5 párù (NETOLICKÁ 1995). 160. Cvrèilka slavíková (Locustella luscinioides) §-O Hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-15. Pozorování: 1943 P Glasewald (ex HONCÙ 1992); 3.05.1942 odchyt (VESELOVSKÝ 1950); 25.04.1949 3 M (VESELOVSKÝ 1950); 1960 hnízdìní 30 párù (URBÁNEK 1962); 12.06.1964 hnízdìní 3 páry (SALÁŠEK et. al. 1965); 8.05.1968 pár Vondráèek (ex RK); 29.05.1971 hnízdìní 4 páry Vlèek (ex RK); 6.06.1976 hnízdìní D-16 kroužkování 6 ex. Chvapil (in litt.); 1974–1977 hnízdìní 3 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1993 kroužkování 14 ex. Kurc (ex RK); 1990–1992 2 páry; 1992 hnízdìní 5–10 párù (HONCÙ 1992); 1994–1995 hnízdìní 5 párù (NETOLICKÁ 1995); 16.05.2000 2 M zpìv Èeøovský (ex RK).

111

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 118

161. Rákosník ostøicový (Acrocephalus paludicola) Vzácnì protahuje. Pozorování: Pøed r. 1912 hnízdìní ? (SCHAD-ROADVALK 1912); 20.04.1975 1 ex. P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 162. Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) Pravidelnì pozorovaný poèetnì hnízdící druh. Pozorování: Pøed r. 1903 N (HIRSCH 1903); 21.04.1949 50 M (VESELOVSKÝ 1950); 1960 hnízdìní 25–35 párù Jón (in litt.); 1974–1977 velmi hojný (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 85 ex. Kurc (ex RK); 1994–1995 hnízdìní ca 50 párù (NETOLICKÁ 1995); 1996–1997 hnízdìní ca 20 párù; 15.06.2000 zpìv 2 M Èeøovský (ex RK); 29.04.2001 2 ex. 163. Rákosník zpìvný (Acrocephalus palustris) Protahující a ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: Pøed r. 1903 hnízdìní (HIRSCH 1903); 1952–1959 hnízdìní (URBÁNEK & JÓN 1959); 1976 hnízdìní jednoho páru (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 30 ex. Kurc (ex RK); 1990 hnízdìní jednoho páru (VONDRÁÈEK 1991c); 1994–1995 5 párù (NETOLICKÁ 1995). 164. Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) V minulosti hojnì, v souèasné dobì ménì poèetnì hnízdí. Pozorování: 1928 P (LOOS 1928); 1960 hnízdìní 15–25 párù Jón (in litt.); 1974–1977 hnízdìní 15 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 193 ex. Kurc (ex RK); 1990–1996 hnízdìní 5–10 párù; 3.07.2000 45–50 ex. Vondráèek (ex RK). 165. Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) §-SO V minulosti pravidelnì, v souèasné dobì ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: Pøed 1903 N (HIRSCH 1903); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 8.05.1968 P Vondráèek (ex RK); 29.05.1971 hnízdìní 4 páry Vlèek (ex RK); 1974–1977 hnízdìní asi 10 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1983 kroužkování 1 ex. Kurc (ex RK); 27.06.1990 hnízdìní jednoho páru (VONDRÁÈEK 1991d); 4.06.1992 1 ex. Vondráèek (ex RK); 6.08.1994 5 ex. a 1994–1995 hnízdìní jednoho páru (NETOLICKÁ 1995); 14.05.2000 1 M Vondráèek (ex RK). 166. Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) Nehojnì protahující a ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 19.05.1968 P Vondráèek (ex RK); 1974–1977 tah (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování Kurc (ex RK); 9.07.1991 P (VONDRÁÈEK 1991d); 1995 hnízdìní C-4 (NETOLICKÁ 1995). 167. Pìnice vlašská (Sylvia nisoria) §-SO Øídce protahuje, jsou známy dva údaje o kroužkování a jeden o pozorování v rezervaci. Pozorování: 29.07.1964 kroužkování Jón (in verb.); 1982 kroužkování 1 ex. Kurc (ex RK); 20.06.1994 2 ex. (NETOLICKÁ 1995). 168. Pìnice pokøovní (Sylvia curruca) Hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-15. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 21 ex. Kurc (ex RK); 1991 hnízdìní D-10 (VONDRÁÈEK 1991c), 1992 N; 1994–1995 3 páry (NETOLICKÁ 1995). 169. Pìnice hnìdokøídlá (Sylvia communis) Hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D–16. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 5 ex. Kurc (ex RK); 1990–1992 hnízdìní D-10 (VONDRÁÈEK 1991c); 1994–1995 hnízdìní 2 páry (NETOLICKÁ 1995); 16.05.2000 3 ex. Vondráèek (ex RK). 170. Pìnice slavíková (Sylvia borin) Hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 19 ex. Kurc (ex RK); 1994–1995 N (NETOLICKÁ 1995); 16.05.2000 2 ex. Vondráèek (ex RK). 171. Pìnice èernohlavá (Sylvia atricapilla) Hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-16. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1983 kroužkování 2 ex. Kurc (ex RK); 1990–1991 hnízdìní C3 (VONDRÁÈEK 1991c); 1994–1995 hnízdìní 8 párù (NETOLICKÁ 1995); 16.05.2000 1 ex. VONDRÁÈEK (ex RK); 6.11.2001 uhynulý ex. 172. Budníèek lesní (Phylloscopus sibilatrix) Pouze ojedinìle pozorovaný druh.

112

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 119

Pozorování: 4.04.1965 1 ex. Honcù (ex RK); 12.04.1965 1 ex. Honcù (in litt.); 18.07.1969 kroužkování a 28.04.1973 P Jón (in verb.). 173. Budníèek menší (Phylloscopus collybita) Hnízdící, pravidelnì pozorovaný druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 9 ex. Kurc (ex RK); 1990–1997 N Vondráèek (ex RK); 1994–1995 3 páry (NETOLICKÁ 1995); 15.07.1999 2 M Èeøovský (ex RK). 174. Budníèek vìtší (Phylloscopus trochilus) Protahující a øídce hnízdící druh. Pozorování: 1950 P (VESELOVSKÝ 1950); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1976 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 66 ex. Kurc (ex RK); 1991–1992 jednotlivé ex.; 1994–1995 hnízdìní 3 páry (NETOLICKÁ 1995); 11.05.2000 2 M Vondráèek & Èeøovský (ex RK). 175. Králíèek obecný (Regulus regulus) Zaletující druh. Aèkoli v širší oblasti není vzácný, vyskytuje se v rezervaci pouze ojedinìle. V minulosti jej URBÁNEK & JÓN (1959) uvádìjí jako pravdìpodobnì hnízdící druh. Pozorování: 2.02.1999 2 ex. Èeøovský & Vondráèek (ex RK). 176. Lejsek šedý (Muscicapa striata) §-O Hnízdící druh. Prùkaznost hnízdìní D-13. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 2–3 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1992–1996 hnízdìní 1–2 páry. 177. Lejsek bìlokrký (Ficedula albicollis) Øídce protahující a ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 15.03.1959 tah (URBÁNEK & JÓN 1959); 8.05.1980 1 ex. Vanìk (ex RK); 1982 kroužkování 1 ex. Kurc (ex RK); 20.05.1992 P a 9.06.1992 hnízdìní D-13 Vondráèek (ex RK); 1.06.1993 P. 178. Lejsek èernohlavý (Ficedula hypoleuca) Protahující, nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 tah (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974 N a 28.07.1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983). 179. Sýkoøice vousatá (Panurus biarmicus) §-SO Øídce hnízdící druh. Pozorování: 28.06.1959 hnízdìní D-16 (URBÁNEK & JÓN 1961); 1962 3 páry Nevrlý & Konopka (in litt.); 11.07.1970 hnízdìní D-16; 1974–1977 pár (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 20.08.1994 hnízdìní D-16 (NETOLICKÁ 1995); 1960–1992 kroužkování 104 ex. Jón (ex HONCÙ 1992); 12.04. 2001 kroužkování 1 ex. Klápštì (Èeøovský in verb.). 180. Mlynaøík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) Nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1983 kroužkování 3 ex. Kurc (ex RK); 1990–1991 hnízdìní D-12 (VONDRÁÈEK 1991c); 19.01.1994 15 ex. a 3.05.1995 3 ex. (NETOLICKÁ 1995); 7.11.1999 1 ex. a 11.02.2000 2 ex. Èeøovský (ex RK); 18.04.2001 1 ex. 181. Sýkora babka (Parus palustris) Nehojnì hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 5.05.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991c); 1990–1991 P (VONDRÁÈEK 1991d); 18.12.1994 P (NETOLICKÁ 1995); 2.02.1999 4 ex. Èeøovský (ex RK). 182. Sýkora lužní (Parus montanus) Sporadicky pozorovaný druh. Pozorování: 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982 kroužkování 1 ex. Kurc (ex RK); 20.08.1994 3 ex. a 4.09.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 183. Sýkora parukáøka (Parus cristatus) Ojedinìle pozorovaný druh. Pozorování: 1952–1959 hnízdìní ? (URBÁNEK & JÓN 1959); 16.08.1992 pár Vondráèek & Benda (ex RK). 184. Sýkora uhelníèek (Parus ater) Nepravidelnì pozorovaný, z hnízdiš mimo území rezervace zaletující druh. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 16.01.1966 3 ex. Honcù (ex RK); 21.01.1980 1 ex. Vanìk (ex RK); 9.07.1992 1 ex. 185. Sýkora modøinka (Parus caeruleus) Ménì hojná než sýkora koòadra, pøesto patøí k pravidelnì pozorovaným hnízdícím druhùm.

113

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 120

186. Sýkora koòadra (Parus major) Hnízdící druh, jehož výskyt a hnízdìní potvrzují všichni autoøi zabývající se avifaunou rezervace. 187. Brhlík lesní (Sitta europaea) Hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 8.05.1968 hnízdìní D-16 Vondráèek (ex RK); 1974–1977 3 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983) ; 1990–1991 N (VONDRÁÈEK 1991d); 27.03.1997 P. 188. Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) Sporadicky hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 18.04.1966 P Honcù (ex RK); 8.10.1992 2 ex. 189. Šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) Hnízdìní nebylo prokázáno. Pozorování: 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 5.05.1990 P (VONDRÁÈEK 1991c); 20.05.1992 P; 19.11.1994 1 ex. a 19.02.1995 6 ex. (NETOLICKÁ 1995); 27.03.1997 1 ex. 190. Moudivláèek lužní (Remiz pendulinus) §-O Rezervace je nejstarším pravidelným hnízdištìm druhu v severních Èechách. Pozorování: 1958 N a 1960 hnízdìní 2 párù (URBÁNEK & JÓN 1962); 1974–1977 5 párù (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1976 hnízdìní 5 párù (VONDRÁÈEK 1977); 1983 kroužkování 5 ex. a hnízdìní 6–8 párù Kurc (ex RK); 1980 N a 1980–1982 hnízdìní 6–8 párù Vanìk (ex RK); 1990–1991 5 párù (VONDRÁÈEK 1991d); 1991 kroužkování 60 ex. Filip (ex HONCÙ 1992); 1992 hnízdìní 15 párù (HONCÙ 1992); 1994–1995 hnízdìní 10 párù (NETOLICKÁ 1995); 1995 hnízdìní 8 párù; 1996 hnízdìní D-13. 191. Žluva hajní (Oriolus oriolus) §-SO, Protahující a hnízdící druh. Pozorování: 1938 P (SCHUSTER 1938); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 11.07.1972 P Vlèek (ex RK); 19.05.1976 2 M (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990 hnízdìní D-12 (VONDRÁÈEK 1991d); 9.06.1992 hnízdìní C-4; 05.–07.1995 P (NETOLICKÁ 1995); 28.5.1997 P Vondráèek (ex RK); 15.07.1999 2 ex. Vondráèek & Èeøovský (ex RK); 19.05.2000 hlas Vondráèek (ex RK). 192. uhýk obecný (Lanius collurio) §-O Staršími autory není z rezervace zmiòován, v novìjší dobì pravidelnì protahuje a nehojnì hnízdí. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 18.03.1966 P Honcù (ex RK); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 7 ex. Kurc (ex RK); 8.08.1991 N (VONDRÁÈEK 1991d); 26.08.1992 P; 26.08.1994 N (NETOLICKÁ 1995); 4.07.1997 P; 23.08.2000 2 ex. Vondráèek (ex RK); 9.08.2001 hnízdìní D-12. 193. uhýk šedý (Lanius excubitor) §-O V minulosti nepravidelnì zimující, v posledních desetiletích nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 12.11.1954 P Jón (in verb.); 13.03.1959 P Honcù (ex RK); 10.04.1960 P Jón (ex verb.); 19.04.1964 P (SALÁŠEK et al. 1966); 13.03.1966 P Honcù (in litt.); 6.07.1967 hnízdìní D-16 Filip (in verb.); 19.06.1971 hnízdìní D-16 Jón (in verb.); 16.03.1974 P a 4.04.1976 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 17.01.1992 1 ex.; 30.12.1992 1 ex.; 1.08.1994 1 ex. a 4.09.1994 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 16.12.1994 1 ex. (VONDRÁÈEK 1996); 7.01.1995 7 ex. a 19.03.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 30.11.1995 1 ex.; 10.06.2000 3 ex. Vondráèek (ex RK); 9.08.2001 hnízdìní D-12. 194. uhýk rudohlavý (Lanius senator) §-SO Vzácnì protahuje. Z bezprostøedního sousedství rezervace bylo známo pozorování z 22.05.1957 u obce Zahrádky (URBÁNEK & JÓN 1962), v rezervaci pozorovali 19.07.1978 1 ex. Pelc & Šifta (ex ANONYMUS 1981c). 195. Sojka obecná (Garrulus glandarius) Protahující a hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1994–1995 P (NETOLICKÁ 1995); 1996–1997 P; 17.11.1999 3 ex. Èeøovský (ex RK). 196. Straka obecná (Pica pica) Hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 3 páry (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1991 hnízdìní D-13 (VONDRÁÈEK 1991c); 1994–1995 hnízdìní 5 párù (NETOLICKÁ 1995); 1997 hnízdìní D-13; 6.06.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK). * Oøešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) §-O Invazní druh. Pøímo v rezervaci nebyl zaznamenán. V roce 1968 byly nalezeny zbytky roztrhaného jedince na hnízdišti výra na Dlouhém vrchu v bezprostøedním sousedství rezervace (März in verb.). 197. Kavka obecná (Corvus monedula) §-SO V rezervaci nehnízdí, ještì v sedmdesátých letech existovala poèetná kolonie na zøíceninì hradu Jestøebí.

114

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 121

Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 15.04.1995 15 ex. (NETOLICKÁ 1995). 198. Havran polní (Corvus frugilegus) Pouze v období migrace a bìhem zimy pozorovaný druh. Pozorování: 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 29.01.1980 P Vanìk & Vaòková (ex RK); 8.05.1980 P Vanìk (ex RK); 17.12.1991 14 ex.; 4.02.1995 12 ex. (NETOLICKÁ 1995). 199. Vrána èerná (Corvus corone corone) Nepravidelnì pozorovaný druh. Pozorování: 1959 N ? (URBÁNEK & JÓN 1962); 17.01.1992 1 ex.; 8.10.1992 1 ex.; 28.03.2000 2 ex. Vondráèek (ex RK). 200. Vrána šedá (Corvus corone cornix) Pravidelnì protahující, nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1990–1991 P (VONDRÁÈEK 1991d); 4.02.1995 14 ex. (NETOLICKÁ 1995); 25.04.1977 6 ex.; 26.05.1998 2 ex.; 16.05.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK). 201. Krkavec velký (Corvus corax) §-O V souvislosti se šíøením se objevuje v posledních letech i v rezervaci. Pozorování: 8.10.1991 2 ex. (VONDRÁÈEK 1994); 9.06.1992 pár; 03.1993 60 ex. Truhláø (in verb.); 28.08.1994 2 ex., 8.03.1995 2 ex. a 19.03.1997 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 23.08.2000 1 ex. Vondráèek (ex RK); 29.04.2001 a 6.11.2001 vždy 1 ex. 202. Špaèek obecný (Sturnus vulgaris) Hnízdící a protahující druh. Po vyhnízdìní nocují v rákosinách rybníka poèetná hejna. Pozorování: 8.04.1908 hojný (LOOS 1907–1909); 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 26.03.1966 ca 200 ex. Honcù (in litt.); 18.10.1994 ca 2000 ex.; 16.07.1995 2000 ex. (NETOLICKÁ 1995); 27.03.1997 30 ex.; 17.11.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK); 28.03.2000 150 ex. Vondráèek (ex RK). 203. Vrabec domácí (Passer domesticus) V okrajových èástech rezervace bìžnì pozorovaný druh. Hnízdí v budovách mimo území rezervace. 204. Vrabec polní (Passer montanus) Opakovanì pozorovaný druh, jehož hnízdìní v rezervaci zaznamenali již URBÁNEK & JÓN (1959). I v souèasné dobì patøí k èastìji pozorovaným druhùm. Pozorování: 1976 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 23.03.1993 10 ex. Vondráèek (ex RK); 1994–1995 N (NETOLICKÁ 1995); 23.05.1997 12 ex. 205. Pìnkava obecná (Fringilla coelebs) Na sledovaném území bìžnì hnízdící druh, i v minulosti pozorovaný pøi vìtšinì exkurzí. 206. Jikavec severní (Fringilla montifringilla) Nepravidelnì zimuje, výskyty mívají invazní charakter. Pozorování: 1952–1959 prùtah (URBÁNEK & JÓN 1959); 16.03.1974 14 ex. (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 13.11.1994 2 ex. a 18.03.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 207. Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) Øídce hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 20.05.1992 P; 21.06.1994 3 ex a 26.06.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995); 25.04.1997 1 ex. Vondráèek (ex RK); 15.17.1999 2 ex. Èeøovský (ex RK). 208. Zvonek zelený (Carduelis chloris) Øídce hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 22.01.1990 P (VONDRÁÈEK 1991d); 1994–1995 N (NETOLICKÁ 1995); 15.07.1999 1 ex. Vondráèek (ex RK); 24.11.1999 3 ex. Èeøovský (ex RK); 18.04.2001 50 ex. 209. Stehlík obecný (Carduelis carduelis) Hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1979 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1983 kroužkování 2 ex. Kurc (ex RK); 12.09.1991 P (VONDRÁÈEK 1991d); 17.01.1992 8 ex.; 1994–1995 hnízdìní 3 páry (NETOLICKÁ 1995). 210. Èížek lesní (Carduelis spinus) V mimohnízdním období hojnì pozorovaný druh. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1962); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 17.11.1992 80–100 ex.; 5.11.1994 20 ex.

115

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 122

211. Konopka obecná (Carduelis cannabina) Nepravidelnì pozorovaný, ojedinìle hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 15.06.1994 1 ex.; 5.08.1994 6 ex. a 18.03.1995 pár (NETOLICKÁ 1995). 212. Èeèetka zimní (Carduelis flammea) Vzácnì protahuje a nepravidelnì hnízdí. Pozorování: 1985 N (HONCÙ 1992); 22.08.1994 P (NETOLICKÁ 1995). 213. Køivka obecná (Loxia curvirostra) Vzácnì protahuje. Staršími autory není zmiòována. URBÁNEK & JÓN (1959) udávají, že do rezervace zaletuje z hnízdiš v okolí. 214. Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) §-O Vzácnì protahující druh, do souèasné doby pouze dvì zastižení. Pozorování: 17.06.1990 4 M 1 F Filip (ex VONDRÁÈEK 1992); 8.06.1991 kroužkování páru Filip (ex HONCÙ 1992); 16.07.1995 1 ex. (NETOLICKÁ 1995). 215. Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) V rezervaci opakovanì pozorovaný druh. Hnízdìní nebylo prokázáno. Pozorování: 1952–1959 P (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 23.04.1990 1 ex. (VONDRÁÈEK 1991c); 23.11.1994 48 ex. a 12.02.1995 85 ex. (NETOLICKÁ 1995); 5.03.1996 pár; 18.02.1998 1 ex.; 17.11.1999 1 ex. Èeøovský (ex RK); 18.04.2001 2 páry. 216. Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) Nepravidelnì hnízdící druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 1974–1977 P (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 25.07.1994 P (NETOLICKÁ 1995). 217. Strnad obecný (Emberiza citrinella) Na sledovaném území tradiènì hnízdící druh uvádìný všemi autory. Hnízdí v poètu 5–10 párù. Prùkaznost hnízdìní D-16. 218. Strnad vinièný (Emberiza cia) Vzácný zatoulanec. V rezervaci jej zastihl Loos (ex URBÁNEK & JÓN 1959). 219. Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus) Pravidelnì pozorovaný hnízdící druh. Pozorování: 1908 P (LOOS 1907–1909); 1960 50–60 párù zimování Jón (in verb.); 1975 a 1976 hnízdìní D-16 Chvapil (in litt.); 1974–1977 N (SEDLÁÈEK & HORÁÈEK 1983); 1982–1983 kroužkování 81 ex. Kurc (ex RK); 1994–1995 ca 50 párù (NETOLICKÁ 1995); 28.05.1997 P; 10.06.2000 1 ex. Èeøovský (ex RK); 19.05.2000 2 ex. 220. Strnad èernohlavý (Emberiza melanocephala) Vzácný zatoulanec pozorovaný v rezervaci teprve v posledních letech. Pozorování: 18.05.1994 1 ex. Filip (ex CHYTIL 1995); 17.06.1994 1 ex. Netolická (in litt.). 221. Strnad luèní (Miliaria calandra) §-KO V minulosti hnízdící, v novìjší dobì sporadicky protahující druh. Pozorování: 1952–1959 N (URBÁNEK & JÓN 1959); 12.04.1965 3 ex. Honcù (in litt.); 1965–1966 P Honcù (ex RK); 8.10.1992 5 ex. Vondráèek (ex RK).

Zmìny ve složení avifauny v posledních ètyøiceti letech Pøestože ornitologické sledování Novozámeckého rybníka má více než stoletou tradici, jsou kvantitativní údaje o výskytu jednotlivých druhù k disposici teprve od padesátých let, kdy se podrobným výzkumem avifauny rezervace zabývali URBÁNEK & JÓN (1959). V letech 1974–1977 to byli SEDLÁÈEK & HORÁÈEK (1983) a pozdìji další autoøi (K. Filip, M. Honcù, S. Kurc a Z. a V. Netolických). Záznamy o výsledcích jejich pozorování jsou deponovány v archivu Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR v Ústí nad Labem nebo v muzeu v Èeské Lípì. Porovnáváme-li údaje z jednotlivých èasových údobí, je zøejmé, že v prùbìhu posledních desetiletí došlo ve složení avifauny k øadì zmìn. U nìkterých z nich lze pøedpokládat, že jsou dùsledkem celkového poklesu poèetnosti populace, jindy jsou jejich pravdìpodobnou pøíèinou zmìny biotopu a zpùsobu obhospodaøování lokality. V mnohých pøípadech nejsou pak pøíèiny zjištìných zmìn zcela jasné. Jedním z negativních jevù ovlivòujících poèetnost druhù hnízdících na podmáèených loukách a v rákosinách s menší hloubkou vody, jakými jsou kachna divoká (Anas platyrhynchos), kopøivka 116

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 123

obecná (A. strepera), èírka modrá (A. querquedula), èírka obecná (A. crecca), lžièák pestrý (A. clypeata), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), chøástal vodní (Rallus aquaticus), chøástal kropenatý (Porzana porzana), èejka chocholatá (Vanellus vanellus) a bekasina otavní (Gallinago gallinago), je pravdìpodobnì predaèní tlak prasete divokého (Sus scrofa), nového obyvatele rezervace.

Podrobnosti k vybraným druhùm Bukaè velký (Botaurus stellaris) hnízdil v letech 1954–1959 v poètu 2–5 párù, v letech 1974–1977 hnízdil nepravidelnì l pár, v letech 1990–1998 1–2 páry. Bukáèek malý (Ixobrychus minutus) v padesátých až sedmdesátých letech hnízdil v poètu okolo 4 párù, v posledním desetiletí byl pozorován pouze ojedinìle a hnízdìní nebylo prokázáno. Pomìrnì stabilní se zdají poèty potápek (Podicipidae). U všech tøí pravidelnì hnízdících druhù, tj. potápka roháè (Podiceps cristatus), potápka èernokrká (P. nigricollis) a potápka malá (P. ruficollis), jsou poèty pøes mírné kolísání stabilní. Husa velká (Anser anser) hnízdila v letech 1954–1959 v poètu 2–4 párù, již v sedmdesátých letech však hnízdìní ustalo a v souèasnosti bývá pozorována v období migrace. K nápadnému poklesu poètu hnízdících párù dochází u vìtšiny kachen. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) hnízdila v padesátých letech v poètu okolo 50 párù, v letech 1974–1977 v poètu do 30 párù a v devadesátých letech v poètu 10–15 párù. Polák velký (Aythya ferina) hnízdil v sedmdesátých letech v poètu 30–40 párù a v téže dobì novì hnízdící polák chocholaèka (Aythya fuligula) v poètu 20–30 párù. V souèasné dobì hnízdí oba druhy v poètu menším než 5 párù. Rovnìž u èírky obecné (Anas crecca) a èírky modré (A. querquedula) nápadnì poklesl poèet hnízdících párù: zatímco v sedmdesátých letech jich hnízdilo okolo dvaceti, je v souèasnosti výskyt pouze nepravidelný. Velmi nápadný je úbytek racka chechtavého (Larus ridibundus), který v minulosti hnízdil v rezervaci v mnohatisícové populaci. Ještì v letech 1954–1959 byl poèet odhadován na 1000–9000 párù, v období 1974–1977 hnízdilo 1500–2500 párù. V prùbìhu osmdesátých let úbytek pokraèoval a v roce 1991 prokazatelnì hnízdil jediný pár. Od roku 1994 je patrný postupný mírný nárùst poètu, v roce 1998 hnízdilo ca 200 párù. K nápadným, i když kvantitativnì nezachyceným zmìnám došlo i u nìkterých druhù pìvcù, zejména rákosníkù (Acrocephalus sp.), jejichž poèty poklesly minimálnì o dvì tøetiny. Nìkteré druhy, napø. rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), úplnì vymizely. Vedle úbytku mùžeme v nemnoha pøípadech zaznamenat i opaèný trend. V prùbìhu posledních ètyøiceti let bylo zaznamenáno hnízdìní nìkolika pro rezervaci nových druhù. Od roku 1959 hnízdí sýkoøice vousatá (Panurus biarmicus), jejíž výskyt byl potvrzen i v posledních letech. V roce 1980 se prvnì podaøilo prokázat již døíve pøedpokládané hnízdìní volavky popelavé (Ardea cinerea). Od roku 1985 na rybníce pravidelnì hnízdí 2–4 páry labutì velké (Cygnus olor). V roce 1994 bylo prokázáno hnízdìní jeøába popelavého (Grus grus), který byl v rezervaci pravidelnì pozorován od roku 1990. Ve stejném roce se poèal v rezervaci pravidelnì zdržovat i orel moøský (Haliaeetus albicilla), jehož neúspìšný pokus o hnízdìní v sousedství rezervace byl zaznamenán v roce 1997. Od roku 1992 se v dobì pohnízdní potulky v rezervaci pravidelnì objevuje volavka bílá (Egretta alba) a od roku 1994 bylo opakovanì pozorováno hnízdìní slavíka modráèka (Luscinia svecica).

Návrh asanaèních a revitalizaèních opatøení V dùsledku zmìn pøírodního prostøedí, k nimž na lokalitì došlo v prùbìhu posledních padesáti let, by bylo vhodné uskuteènit revitalizaèní opatøení zamìøená na odstranìní sedimentù a zásahy do litorálních porostù a okolí rybníka. 1 . O dst r a nìn í s ed ime n tù - postupnì odtìžit splaveniny ze dna volné vodní plochy za úèelem zvìtšení užitného prostoru rybníka, 117

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 124

- vytvoøit 2–3 opevnìné ostrùvky, umožòující bezpeènìjší hnízdìní volavkovitých a kachnovitých ptákù, - zøídit asi 10 malých plovoucích ostrovù pro hnízdìní potápek a rybákù. 2 . L i t o r á l ní p o ro s ty Je velmi žádoucí propojit volnou vodní hladinu s potenciálními pastvišti a vytvoøit bezpeènìjší hnízdní možností v rákosinách. Z tìchto požadavkù vyplývá potøeba: - zcela odstranit porosty keøù a stromù na èásti severního bøehu v prostoru nejužšího rákosového lemu. V tìchto úsecích (ca 3 × 100 m) odstranit èásti rákosin tak, aby bylo zajištìno propojení volné hladiny s loukami, - podobný zásah provést též alespoò na jednom místì jižního bøehu vpravo od pøítoku Bobøího potoka, - v souvislých rákosových porostech pøi severovýchodním a severním bøehu rybníka tlumit rozvoj keøových a stromových náletù. Pøi jejich odstraòování ponechat na asi deseti vhodných místech èásti seøíznutých kmenù o výšce 1–1,5 m nad vodní hladinou a upravit na nich hnízdní podložky umožòující bezpeènìjší hnízdìní motákù a volavek (ochrana pøed prasetem divokým), - zajistit periodické sekání rákosu na vybraných èástech porostù rákosin, - prohloubit vodní oka uvnitø rákosových porostù za úèelem zlepšení hnízdních možností pro chøástaly. 3 . 1 . O ko l í r y b n ík a v re z e r v a c i - revitalizovat travní porosty a odstranit náletové døeviny na bývalých pastvinách a loukách, - jednorázovì odstranit náletové døeviny na bývalých loukách na jižním bøehu rybníka mezi vtokem Bobøího potoka a Jestøebím, - na vybraných èástech území zajistit pravidelné seèení a odstraòování poseèené biomasy. 3 . 2 . O ko l í r y b n ík a v n ì re z e r v a c e - na orné pùdì na jižním bøehu rybníka (mezi silnicí Zahrádky – Jestøebí a rybníkem) dohodou s uživatelem vylouèit pìstování plodin atraktivních pro prase divoké (kukuøice, brambory) a upøednostnit jeteloviny a ozimy, - pro osvìtové a kulturní využití rezervace postavit na severním bøehu v Karasech veøejnosti pøístupnou vyhlídkovou vìž umožòující výhled na volnou hladinu rybníka.

Summary First ornithological observations at Novozámecký fishpond are dated back to the second half of the 19th century. Altogether 221 bird species have been recorded from that time, of which 94 are classified among the Specially Protected Animals (22 critically threatened, 43 strongly threatened). The total species number includes 120 breeders (67 regular breeders, 42 irregular breeders, breeding of 11 species was not confirmed in the last 30 years). Nowadays, the area belongs to most valuable bird sites in the Czech Republic.

Literatura

ANKERT H. (1896): Vogelfauna im Gebiete des Nordböhm. Excursions-Clubs. - Mitt. Nordböhm. Excurs.-Clubs 19: 299–314. ANONYMUS (1976): Ornitologická pozorování. – Zprávy ÈOS 17: 18. ANONYMUS (1981a): Hnízdìní volavky popelavé (Ardea cinerea L.) v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 5–6: 75. ANONYMUS (1981b): Ornitologická pozorování. – Zprávy ÈOS 22: 15. ANONYMUS (1981c): Ornitologická pozorování. – Zprávy ÈOS 22: 21. ÈERNÝ J. (1981): Hnízdìní racka chechtavého (Larus ridibundus L.) v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 5–6: 53–56. 118

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 125

DALLA-TORRE K. & TSCHUSI V. VON (1885): II. Jahresbericht (1883) des Comités für ornithologische Beobachtungsstationen in Oestereich–Ungarn. – Ornis 1: 197–576. FRIÈ A. (1872): Die Wirbeltiere Böhmens. Verzeichnis aller in Böhmen beobachteten Säugetiere, Vögel, Amphibien und Fische. – Arch. Naturwiss. Landesdurchforsch Böhmen 2/2: 1–152. FÖRSTER H. (1937): Zur Merke über das Schwarzkehlchen. – Natur u. Heimat 8: 117. GLASEWALD K. (1941–1942): Bericht über die zweite Besichtigung des Hirnsen-Hirschberger Teichgebietes in den Kreisen Böhm. Leipa und Dauba (Sudetengau) vom 14.–16. Mai 1941. – Natur u. Heimat 12 /l: 16–17. HANTSCHEL F. (1911): Heimatskunde des politischen Bezirkes Böhmisch-Leipa. – BöhmischLeipa. HIRSCH W. (1903): Tabelle der auf dem Teiche beobachteten Vogelarten. – Jber. Staats-Realsch. Böhmisch Leipa 1902–1903: 18–23. HONCÙ M. (1992): Dlouhodobé zmìny v avifaunì Novozámeckého rybníka. – Ms. [Referát z porady v Tøeboni 24.–25.3.1992.] HORA J., KAÒUCH P. A KOL. (1992): Významná ptaèí území v Evropì. Èeskoslovensko. – Èeskoslovenská sekce ICBP, Praha. HUDEC K. [ed.] (1994): Ptáci - Aves. Vol. 1. Ed. 2 – In: Fauna ÈR a SR 27: 1–669, Academia, Praha. HUDEC K. & ÈERNÝ W. [eds.] (1977): Ptáci - Aves. Vol. 2. – In: Fauna ÈR a SR 23: 1–669, Academia, Praha. HUDEC K., CHYTIL J., ŠASTNÝ K. & BEJÈEK V. (1995): Ptáci Èeské republiky. – Sylvia 31: 97–149. CHYTIL J. (1995): 5. zpráva Èeské faunistické komise ÈSO. – Zprávy ÈSO 41: 17–20. JÓN Z. (1970): Tah lindušky rudokrké (Anthus cervinus) na Èeskolipsku. – Sylvia 18: 239. KUNCOVÁ J. & VONDRÁÈEK J. (1994): Botanická a zoologická pozorování ve vybraných mokøadech mezinárodního významu v severoèeském regionu (Novozámecký rybník a Bøehyòský rybník). – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR.] KURC S. (1984): Hnízdìní slavíka obecného evropského ve SPR Novozámecký rybník. – Zprávy MOS 42: 139–140. LOOS K. (1907–1909): Jarní ornitologická pozorování na Novozámeckém rybníce u Èeské Lípy. – Ms. [Depon. in: Okresní vlastivìdné muzeum, Èeská Lípa.] LOOS K. (1927): Einige Sommerbeobachtungen am Hirnsener und Hirschberger Teich im Jahre 1927. – Sudetendeutsch. Naturschutz 4: 70. LOOS K. (1928): Ein ornithologischer Besuch in Hirschberg und Hirnsen. – Sudetendeutsch. Naturschutz 5: 59–60. LOOS K. (1931): Die Biographie unserer Lachmöve. – Sudetendeutsch. Naturschutz 6. LOOS K. (1932): Die Rot- oder Weindrosel (Turdus iliacus). – Natur u. Heimat 2: 65–75. LOOS K. (1933): Der Hirnseren Teich. – Sudetendeutsch. Naturschutz 7-8: 60. MÁLKOVÁ P. & LACINA D. [eds.] (2001): Významná ptaèí území v Èeské republice. – Èeská spoleènost ornitologická, Praha. MALÝ F. (1970): Z historie Novozámeckého rybníka. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Ústí nad Labem.] MARAS R. (1891): Arten, Vorkommen und Nistweise der Vögel in einem Theile unseres Bezirkes. – Nordböhm. Vogel- u. Geflügel-Z. 1891: 25–26, 53–56 & 64–65. MICHEL J. (1929): Tiere der Heimat. Heimatkunde des Elbegaues. – Tetschen. NETOLICKÁ V. (1995): Avifauna Novozámeckého rybníka. – Ms. [Dipl. pr.; depon. in: Knih. Fak. živ. prostøedí UJEP, Ústí nad Labem.] PALLIARDI A. A. (1852): Systematische Uebersicht der Vögel Böhmens. – Leitmeritz. PATZELT W. (1881): Die Vögel-Sammlung in Neuschloss. – Mitt. Nordböhm. Excurs.-Clubs Böhmisch-Leipa. RICHTER K. (1936): Die mittlere Raubmöve (Stercorarius pomarinus L.) als Irrgast in 119

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 126

Nordböhmen. – Ornitholog. Mitt. d. Vogelwarte Lotos, p.61. SALÁŠEK V., TYRPAK C. & TYRPAK J (1965): Výskyt a hnízdìní nìkterých ptaèích druhù v Severoèeském kraji. – Zprávy a studie Okresního vlastivìdného muzea v Teplicích 1: 19–31. SALÁŠEK V., TYRPAK C. & TYRPAK J. (1966): Výskyt a hnízdìní nìkterých ptaèích druhù v Severoèeském kraji. – Zprávy a studie Okresního vlastivìdného muzea v Teplicích 2: 20–33. SEDLÁÈEK K. & HORÁÈEK J. (1983): Prùzkum avifauny Státní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. – Sb. Severoèes. Muz., ser. sci.natur., 3: 101–120. SCHAD-ROADVALK F. (1912): Die Vogelarten aus der Gegend vom Kummergebirge bis zur Daubauer Schweiz. – Lotos 80: 15–24 & 38–44. SCHUSTER J. (1933): Ornithologischer Jahresbericht der Vogelwarte Lotos B. Leipa für das Jahr 1933. – Èeská Lípa. SCHUSTER J. (1938): Die Vogelwelt des Hirschberger Teichgebietes. – Natur u. Heimat 9/1: 5–10. ŠÍR V. (1890–1891): Ptactvo èeské. Vol. 1–4. – Praha. ŠASTNÝ K., BEJÈEK V. & HUDEC K. (1997): Atlas hnízdního rozšíøení ptákù v Èeské republice 1985–1988. – H&H, Jinoèany. ŠUTERA V. & VONDRÁÈEK J. (1988): K výskytu a hnízdìní potápky rudokrké v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Sept. 13: 47–50. TAUBMANN J.A. (1926): Die gefiederte Welt des Lumpeparkes in Aussig-Schönpriesen in wis senschaftlicher und volkstümlicher Beleuchtung mit einer Übersicht der Vögel Böhmens. – Aussig. TSCHUSI V. VON & DALLA-TORRE K. (1888): IV. Jahresbericht (1885) des Comités für ornithologische Beobachtungsstationen in Oesterreich-Ungarn. – Ornis 4: 1–146, 161–272 & 321–369. URBÁNEK B. (1962): Einfluss der Klimaveränderungen auf die Vogelwelt der Tschechoslowakei. – Beitr. Bez. Naturk. Museum Stralsund 1: 97–114. URBÁNEK B. (1965): Pøíspìvek k poznání ptactva Èeskoslovenska. – Èas. Slez. Muz., 14: 119–126. URBÁNEK B. & JÓN Z. (1959): Avifauna Státní pøírodní rezervace Novozámecký rybník u Èeské Lípy. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.] URBÁNEK B. & JÓN Z. (1961): Hnízdìní sýkoøice vousaté v severních Èechách. – Živa 8: 78. URBÁNEK B. & JÓN Z. (1962): Poznámky k ptactvu Èeskolipska. – Sborn. Severoèes. Muz., ser. sci. natur. 2: 175–187. VESELOVSKÝ Z. (1950): Pøíspìvek k poznání avifauny Novozámeckého rybníka u Èeské Lípy. – Ochr. Pøír. 5: 116–121. VONDRÁÈEK J. (1977): Moudivláèek lužní (Remiz pendulinus) v Severoèeském kraji. – ZprávyStudie Kraj. muzea v Teplicích 12: 65–69. VONDRÁÈEK J. (1981): K výskytu sýèka obecného, Athene noctua (Scop.), v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 5–6: 37–44. VONDRÁÈEK J. (1985): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 10: 67–70. VONDRÁÈEK J. (1988): Potáplice severní, Gavia arctica L., v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 13: 53–56. VONDRÁÈEK J. (1991a): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 16: 47–49 VONDRÁÈEK J. (1991b): Potápky na území Severoèeského kraje. – Fauna Bohem. Septen. 16: 35–42. VONDRÁÈEK J. (1991c): Závìreèná zpráva pøírodovìdné inventarizace SPR Novozámecký rybník – území dotèené stavbou plynovodu u Jestøebí. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Ústí nad Labem.] VONDRÁÈEK J. (1991d): IPZ SPR Novozámecký rybník 1990–1991. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Ústí nad Labem.] VONDRÁÈEK J. (1992): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 17: 59–67. 120

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 127

VONDRÁÈEK J. (1993): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 18: 35–44. VONDRÁÈEK J. (1994): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 19: 91–92. VONDRÁÈEK J. (1995a): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 20: 27–37. VONDRÁÈEK J. (1995b): Volavka bílá, Casmerodius albus (L.), v severních Èechách. – Sborn. Okr. Muz. Most 17: 77–79. VONDRÁÈEK J. (1996): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 21: 51–63. VONDRÁÈEK J. (1997a): K výskytu luòáka èerveného a luòáka hnìdého (Milvus milvus L., Milvus migrans L.) v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 22: 45–54. VONDRÁÈEK J. (1997b): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v severních Èechách. - Fauna Bohem. Septentr. 22: 81–88. VONDRÁÈEK J. (1997c): Ornitofauna Novozámeckého rybníka, poznatky z let 1990–1997. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR.] VONDRÁÈEK J. (1998a): Motáci v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 23: 61–72. VONDRÁÈEK J. (1998b): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 23: 73–83. VONDRÁÈEK J. (1999a): Výskyt vzácnìjších ptaèích druhù v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 24: 73–89. VONDRÁÈEK J. (1999b): Ledòáèek øíèní – Alcedo athis. – Fauna Bohem. Septentr. 24: 49–62. VONDRÁÈEK J. (2000a): Bukaè velký v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 25: 87–94. VONDRÁÈEK J. (2000b): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 25: 107–117. VONDRÁÈEK J. (2001): Výskyt vzácnìjších druhù ptákù v severních Èechách. – Fauna Bohem. Septentr. 26: 131–147. VONDRÁÈEK J. & HONCÙ M. (1978): Porovnání dvou analýz zbytkù potravy výra velkého (Bubo bubo L.) z téže lokality v letech 1939 a 1967–71. – Sborn. Severoèes. Muz., ser. sci. natur. 10: 67–71. VONDRÁÈEK J. & HONCÙ M. (1990): Jeøáb popelavý, Grus grus (L.), v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 14–15: 85–88. VONDRÁÈEK J. & HONCÙ M. (1992): Dudek chocholatý (Upupa epops L.) v Severoèeském kraji. – Fauna Bohem. Septentr. 17: 23–28. WURM F. (1912): Die Vögel der Leipaer Umgebung. – Mitt. Nordböhm. Excurs.-Clubs 35: 48–53, 116–123 & 178–183.

121

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 128

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 129

Pøíroda, Praha, 20: 123–135, 2002

Ornitofauna Novozámeckého rybníka se zamìøením na øády dlouhokøídlých (Charadriiformes), šplhavcù (Piciformes) a pìvcù (Passeriformes) Birds of the Novozámecký rybník National Nature Reserve with special attention to the orders Charadriiformes, Piciformes and Passeriformes

KAREL FILIP Kožnarova 1360, CZ-470 01 Èeská Lípa Abstrakt: Pøíspìvek shrnuje výsledky ornitologického prùzkumu provedeného v národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník v roce 2000 a poèátkem roku 2001. U vzácných druhù jsou výjimeènì uvedeny nálezy z døívìjší doby nebo z širšího okolí rybníka. Pozornost byla vìnována pøedevším øádùm dlouhokøídlí (Charadriiformes), šplhavci (Piciformes) a pìvci (Passeriformes), komentováno je však i nìkolik dalších druhù. Celkem bylo zjištìno 155 druhù ptákù, z toho 55 druhù patøí mezi zvláštì chránìné živoèichy. Pøedpokládá se, že provedené managementové zásahy (obnovení pøechodu luk na volnou vodu, vybudování umìlých jezírek atd.) zvýší atraktivitu Novozámeckého rybníka jak pro hnízdící, tak i pro protahující ptáky. Klíèová slova: avifauna, jeøáb popelavý, Grus grus, péèe o chránìné území, Èeská Lípa Keywords: birds, Crane, Grus grus, conservation management, Èeská Lípa

Úvod V roce 2000 byl v souvislosti se zahájením ètyøletého projektu MŽP VaV 610/10/00 „Vliv hospodáøských zásahù na zmìnu biologické rozmanitosti ve zvláštì chránìných územích“ proveden detailní prùzkum ptactva národní pøírodní rezervace (NPR) Novozámecký rybník (okr. Èeská Lípa). V tomto pøíspìvku je hlavní pozornost vìnována øádùm dlouhokøídlých (Charadriiformes), šplhavcù (Piciformes) a pìvcù (Passeriformes). U nìkterých vzácných druhù jsou také uvedeny údaje o pozorováních v širším okolí, popø. údaje o výskytu v minulosti.

Metodika Lokalita byla navštìvována minimálnì pìtkrát až šestkrát za mìsíc nepøetržitì po celý rok 2000. Vzhledem k aktivitì ptákù byly k prùzkumu využívány pøevážnì èasné ranní hodiny. Do pøíspìvku byly zahrnuty i nìkteré významné údaje z pøedchozích let a ze zaèátku roku 2001. Metody výzkumu zahrnuly: 1. Pøímé pozorování druhù, jež bylo doplòováno odposlechem hlasových projevù, a jejich dokumentace (vèetnì videozáznamù). 2. Odchyt ptákù do nárazových sítí. Po celou dobu prùzkumu byl používán konstantní poèet sítí o celkové délce 60 m. Odchyt byl provádìn na dlouholetých stanovištích v jižní èásti rezervace, v úseku mezi obcemi Zahrádky a Jestøebí. Zde se nacházela základní odchytová místa se 123

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 130

zamìøením na odchyt pìvcù a bahòákù. Na jaøe roku 2000 byla tato metoda doplnìna použitím nìkolika sklopných sítìk. U okroužkovaných druhù byly zaznamenány základní údaje: datum odchytu, odhadovaný vìk, pohlaví, stav opeøení atd. Aby nebyl narušen prùbìh hnízdìní, byly maximálnì šetøeny porosty rákosu, zejména v pøedpokládané inkubaèní dobì mláïat. Oznaèeni kroužkem byli pouze vzletní jedinci, mláïata na hnízdech kroužkována nebyla. Z prùzkumu byl poøízen rozsáhlý videozáznam, který zachycuje nejen øadu pozorovaných druhù (v textu jsou oznaèeny hvìzdièkou), ale i zmìny ve vývoji jednotlivých biotopù. Kromì zmìn po managementových zásazích (tj. vysekání rákosu, odstranìní køovin, vytvoøení menších tùnìk, sekání louky) byly dokumentovány i zmìny ve vývoji vegetace v prùbìhu roku. Nomenklatura a systém v pøehledu druhù jsou uvedeny podle HUDCE et al. (1995).

Pøehled zjištìných druhù Dlouhokøídlí (Charadriiformes) Kulík øíèní (Charadrius dubius)* V jarním období roku 2000 se na lokalitì zdržovaly 2 páry a probíhal tok. Jeden adultní samec byl odchycen. V letním období ptáci lokalitu opustili, hnízdìní nebylo potvrzeno. Zøejmì byli vypuzeni divokými prasaty a zarùstáním vybagrovaných ploch rákosem. Kulík píseèný (Charadrius hiaticula)* Výskyty v tahovém období jsou u tohoto druhu vzácné. Jednotliví ptáci bývají zastiženi na podzim, jsou-li vhodné podmínky. O to vzácnìjší jsou pozorování z velmi krátkého jarního tahu. 1. 6. 2000 byl zastižen l ad. ex. v okrajové èásti území upraveného buldozerem. Pták se zde zdržoval pouze l den. Èejka chocholatá (Vanellus vanellus)* Rok 2000 byl pro tento druh velmi pøíznivý. Po témìø šesti letech se èejka do sledovaného území vrátila jako hnízdící druh. Úspìšnì zde vyhnízdilo 6 párù. Pøílet na lokalitu byl pozorován 6. 3. 2000, dne 5. 8. 2000 bylo pozorováno na hnízdišti naposledy 25 ex. Èejky opustily zamokøený biotop a pøemístily se do polí (zøejmì na vršek Ramš, kde byly pozorovány ještì poèátkem øíjna). Jespák obecný (Philomachus pugnax)* Nehojnì protahuje v kolísavém množství. Hojnìjší bývá na jarním prùtahu. 8. 5. 2000 byl pozorován 1 ad. samec (šedá forma) v hejnku vodoušù bahenních. 10. 7. 2000 byl odchycen a okroužkován loòský samec (rezavá forma). Sluèka malá (Lymnocryptes minimus) Øídký host v období jarního i podzimního tahu. V roce 1999 byly zastiženy celkem 3 ex. Na jaøe 2000 byl pozorován 1 ex. v zamokøené okrajové oblasti ve støední èásti sledovaného území, na podzim tento druh zjištìn nebyl. Bekasina otavní (Gallinago gallinago)* Díky managementovým zásahùm vznikly pro tento velmi ohrožený druh vhodné životní podmínky. Ve sledovaném území, vèetnì pøítokové èásti Bobøího potoka do rybníka, bylo v roce 2000 napoèteno 10 tokajících samcù. Sluka lesní (Scolopax rusticola) Výskyt tohoto druhu je spíše výjimeèný. Jako pravidelnì hnízdící pták je znám pøedevším z vyšších poloh okresu, vèetnì okolí Èeské Lípy. Zastižen byl pouze 1 ex., a to 18. a 19. 3. 2000 v západní okrajové èásti rezervace. Bøehouš èernoocasý (Limosa limosa) Dne 2. 4. 2000 byl pozorován 1 ex. v tìsné blízkosti sledovaného území u obce Borek na zamokøené louce ve spoleènosti èejky chocholaté. Koliha velká (Numenius arquata) Sledovanou oblastí vzácnì protahuje. Nejhojnìjší byl výskyt tohoto druhu v roce 1998 v dobì vypuštìní rybníka, kdy byly v rezervaci pozorovány 3 ex. po celý mìsíc srpen. V roce 2000 byla koliha velká zastižena pouze jednou (5. 4. - 1 ex. pøi pøeletu nad vodní hladinou). Vodouš tmavý (Tringa erythropus)* Jeho výskyt je vcelku pravidelný, druh je však vzácnìjší než vodouš šedý. Vìtšinou bývají zastiženi jednotliví ptáci nebo menší skupinky do 3 ex. V roce 2000 bylo zjištìno celkem 5 ex., z toho 2 ex. po celé hnízdní období. První pozorování 7. 5. 2000, poslední pozorování 12. 8. 2000. Vodouš rudonohý (Tringa totanus)* Ve sledované oblasti patøí k nejménì poèetným druhù vodoušù. Byly pozorovány 3 jednotlivé exempláøe 15. 4., 22. 8. a 7. 9. 2000.

124

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 131

Vodouš šedý (Tringa nebularia)* Návštìvy tohoto druhu na vnitrozemských vodách jsou pravidelné. Ve sledovaném území je výskyt každoroèní, je však vázán na specifické podmínky: preferuje vìtší bahnité plochy s pøechodem na volnou hladinu. Celkem bylo pozorováno 14 ex. v období jarního a podzimního tahu. První pozorování 26. 4. 2000, poslední pozorování 24. 9. 2000. Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)* Sledovanou oblastí pravidelnì protahuje. Témìø každoroènì je doložen i letní výskyt. Také u tohoto druhu byly pozorovány svatební lety. První pozorování 20. 4. 2000, poslední pozorování 7. 9. 2000. Vodouš bahenní (Tringa glareola)* Do roku 1999 byl nejhojnìjším protahujícím druhem bahòáka. Nikdy však nebyl ve sledované oblasti zaznamenán letní výskyt. Situace se zmìnila v roce 2000 díky vhodným podmínkám. Urèitý poèet jedincù se po celou hnízdní sezónu zdržoval v rezervaci. U tøí samcù probíhal tok spojený se zvláštním svatebním letem, nelze proto vylouèit zahnízdìní. V roce 2000 bylo odchyceno a kroužkováno celkem 18 exempláøù a byly též zaznamenány dva kontrolní odchyty, z nichž jeden je obzvl᚝ zajímavý: jedinec oznaèený 6. 5. 2000 byl na stejné lokalitì kontrolován též 7. 8. 2000. Pisík obecný (Actitis hypoleucos)* V období migrace patøí celkem k bìžným druhùm. Zdržuje se v odlišném prostøedí než ostatní bahòáci, nebo preferuje volnou vodní hladinu. V roce 2000 bylo ve sledované oblasti zastiženo celkem 12 exempláøù. Racek moøský (Larus marinus)* Výskyt tohoto vzácného zatoulance byl prokázán 9. a 10. 12. 2000. Prvý den pozorování byl zjištìn na Holanském rybníce ve spoleènosti ca 20 ex. kachny divoké. Pták byl pomìrnì plachý, zdržoval se neustále ve støední èásti rybníka. Následující den pozorování racek pøelétl z Holanského rybníka na Novozámecký rybník.

Šplhavci (Piciformes) Krutihlav obecný (Jynx torquilla) V souèasnosti je tento druh pozorován øídce v lesnatých èástech okrajového území. V roce 2000 byla zjištìna pøítomnost pouze jednoho páru. Zaèátkem sedmdesátých let bylo bìžnì sledováno až 10 párù. První pozorování 12. 4. 2000. Žluna šedá (Picus canus)* Nejvíce ptákù bylo ve sledovaném území zjištìno v letech 1969–1978 (5 hnízdících párù v rezervaci, na celém okrese bylo tehdy zaznamenáno 25 párù). V roce 2000 byl ve sledovaném území zjištìn pouze l pár a v celé oblasti Èeskolipska bylo zaznamenáno na místech zhruba stejných jako pøed 25 lety jen 8 párù. Žluna zelená (Picus viridis)* V souèasnosti je bìžnìjší než žluna šedá, a to i v období vegetaèního klidu. V roce 2000 zde hnízdily asi 3 páry. Datel èerný (Dryocopus martius)* Jeden pár hnízdil v roce 2000 pøímo v rezervaci (nedaleko odboèky na Borek), další tøi páry hnízdily v blízkém okolí sledovaného území. Strakapoud velký (Dendrocopos major)* Bìžný druh, vyskytující se všude na pøíhodných místech. Hnízdí i ve ztrouchnivìlých stromech pøímo uprostøed rezervace. Hnízdní odhad v roce 2000 je 12 párù. Strakapoud malý (Dendrocopos minor)* Hnízdní odhad v roce 2000 èiní dva páry.

Pìvci (Passeriformes) Skøivan lesní (Lullula arborea) I když na Èeskolipsku hnízdí nehojnì na mnoha místech, ve sledovaném území se v hnízdním období nevyskytuje. V období tahu však bìžnì pøeletuje pøes rybník (buï jednotlivì, nebo v menších hejnech). Podzimní tah bývá výraznìjší. Ptáci posedávají na sušších loukách, cestách a okrajích polí. 14. 10. 2000 bylo zastiženo nejvìtší hejno èítající 25 ex. Skøivan polní (Alauda arvensis)* Bìžnì hnízdí v okrajových èástech sledovaného území na polích a loukách. V období tahu pøelétávají pøes rybník velká hejna. Odhadovaný poèet hnízdících párù je deset. První pozorování 18. 2. 2000, poslední pozorování 21. 10. 2000. Bøehule øíèní (Riparia riparia)* Sledovaného území využívá pøedevším jako potravního stanovištì a nocovištì. V blízkosti se nacházejí dvì stabilní hnízdištì u Provodína a Okøešic. Jedinci z tìchto lokalit se zøejmì pravidelnì zdržují na rybníce, což

125

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 132

bylo potvrzeno kroužkováním. Dne 22. 9. 2000 se nad hladinou zdržovalo 300 ex., což je maximální poèet zjištìných ptákù. Jinak je situace tohoto druhu na Èeskolipsku kritická. Poèetnost totiž dosahuje pouze 20 % množství z roku 1980. První pozorování 10. 4. 2000, poslední pozorování 24. 9. 2000. Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)* Tento druh adaptovaný na lidská sídla zaletuje do sledovaného území pravidelnì za potravou. Centrem výskytu jsou obce Jestøebí, Borek, Karasy a Zahrádky. V hnízdní dobì lze pozorovat nad hladinou až 300 jedincù. V období migrace vlaštovky pravidelnì nocují v rákosinách ve støední èásti poblíž nocovištì špaèkù. 15. 9. 2000 bylo napoèteno až 1500 ex. První pozorování 9. 4. 2000, poslední pozorování 14. 10. 2000. Jiøièka obecná (Delichon urbica)* I pro tento druh je Novozámecký rybník potravním stanovištìm. V okolních obcích se vyskytuje bìžnì, nad rybník zalétá v menších skupinkách. První pozorování 17. 4. 2000, poslední pozorování 6. 10. 2000. Linduška úhorní (Anthus campestris) Sledovanou oblastí pouze protahuje. Jarní tah je nevýrazný. Pøi podzimním prùtahu vìtšinou pøes rybník pøeletují jednotlivé exempláøe. 14. 8. 2000 byly pozorovány 2 ex., 20. 8. 2000 pozorováno 5 ex. V období jarního tahu nebyl tento druh v rezervaci zjištìn. Linduška lesní (Anthus trivialis) V sedmdesátých a osmdesátých letech byla tato linduška mnohem hojnìjší. Zaèátkem devadesátých let byl její výskyt minimální, v souèasnosti stavy rostou. V okrajových èástech sledovaného území bylo v roce 2000 zjištìno 5 párù. První pozorování 22. 4. 2000, poslední pozorování 2. 9. 2000. Linduška luèní (Anthus pratensis)* Tento druh do roku 1985 bìžnì hnízdil v okrajových èástech rezervace. Až 10 párù hnízdilo na podmáèených loukách s jednotlivými keøi. Postupnì se stavy snižovaly a v roce 1991 linduška luèní z lokality vymizela. Na Èeskolipsku se vyskytuje v omezeném množství pouze ve vyšších polohách (Kozly, Taneèek, Prácheò, Valteøice aj.). V období migrace však sledovaná oblast bývá pravidelnì navštìvována. První pozorování 11. 3. 2000, poslední pozorování 21. 10. 2000. V nìkterých letech bylo zaznamenáno i pøezimování, napø. v letech 1994 a 1998. Linduška rudokrká (Anthus cervinus) V minulosti bìžnì protahovala. Zvláštì výrazný byl jarní tah, jehož období se shodovalo s prùtahem konipase luèního severoevropského (Motacilla flava thunbergi). Podzimní prùtah byl velice vzácný. V roce 2000 byla pozorována pouze jednou, a to 7. 5. - l ex. na pøeletu pøes støední èást rybníka1. Linduška horská (Anthus spinoletta)* Její výskyt je vázán pouze na období migrace a je velmi nepravidelný. Protahují buï menší hejnka, nebo jednotliví ptáci. V minulosti bylo zaregistrováno hejno až 25 ex. (26. 2. 1978). V roce 1999 byly pozorovány 2 ex. 10. 11. 2000 byl zjištìn pøelet nad rybníkem, 14. 10. 2000 byl odchycen l ad. ex. ve støední èásti sledovaného území. 15. 10. 2000 byly pozorováni dva jedinci v letu nad støední èástí rybníka. Konipas luèní støedoevropský (Motacilla flava flava) Do roku 1970 v oblasti hnízdilo nìkolik párù. V souèasnosti územím pouze protahuje pøi jarním a podzimním tahu. 26. 4. 2000 bylo zastiženo 15 ex. na louce poblíž vodárny ve støední èásti sledovaného území. Konipas luèní severoevropský (Motacilla flava thunbergi) Tato severská forma protahuje sledovanou oblastí obzvláštì v kvìtnu a nocuje v rezervaci. Èasto se spojuje v menší hejnka, která se zdržují na pøíhodných místech s nízkou vegetací (louky, pole). V roce 2000 byla tato subspecie pozorována pouze tøikrát: 7. 5. - l ex., 11. 5. - l ex., 9. 5. - hejnko 12 ex. ve støední okrajové èásti. Konipas horský (Motacilla cinerea)* Stavy tohoto druhu se v posledních letech snižují. Opustil dlouholeté hnízdištì pøi vtoku Bobøího potoka do rybníka a nyní hnízdí pravidelnì pouze v prùrvì u výpusti (v poètu dvou párù v roce 2000). V èervnu 1999 byla odchycena samice s hnízdní nažinou též u Jestøebí. Konipas bílý (Motacilla alba)* Tento druh je rovnomìrnì rozšíøen hlavnì v okrajové èásti v blízkosti lidských staveb. V roce 2000 lze hnízdní výskyt odhadnout na 10 párù. V období podzimního tahu (srpen až øíjen) zaletuje nocovat na stromy v prostoru chránìného území. V roce 1999 zde bylo napoèteno až 500 jedincù. Brkoslav severní (Bombycilla garrulus)* V zimì 2000/2001 probíhala invaze tohoto severského druhu na území Èeské republiky. Vìtší poèet brkoslavù zimoval pøímo v Èeské Lípì a nejbližším okolí. Na Novozámeckém rybníce bylo 22. 3. 2001 zastiženo hejno 15 ex. na šípkovém keøi poblíž silnice u hráze v Zahrádkách. 1

Pozn. redakce: Toto pozorování zatím nebylo schváleno Faunistickou komisí Èeské spoleènosti ornitologické.

126

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 133

Skorec vodní (Cinclus cinclus)* Jednotlivé exempláøe bývají zastiženy zøídka v prùrvì u stavidla (zálet z údolí Peklo). V mimohnízdním období roku 2000 se 1 ex. zdržoval u vtoku Bobøího potoka do rybníka (napø. 26. 2.). Další pozorování: 7. 3. 2000 - l ex. a 18. 3. 2000 - l ex., v pøední èásti rybníka u Zahrádek. Støízlík obecný (Troglodytes troglodytes)* Ve sledovaném území nehojnì hnízdí. Osídluje pískovcové prùrvy pøi vtoku Bobøího potoka, výpus z rybníka a též skalní útvary u Karas a Jestøebí. Byl rovnìž zjištìn ve støední èásti území pøi korytu Mlýnského potoka. Hnízdní odhad v roce 2000 èiní 20 párù. Pìvuška modrá (Prunella modularis)* Managementové zásahy v jižní èásti rezervace, prosvìtlení køovin a vytvoøení kup s odumøelou vegetací zlepšují hnízdní možnosti tohoto druhu. Ve sledované oblasti hnízdilo asi 20 párù. V rezervaci tento druh také pravidelnì zimuje. 24. 1. 2000 byl pozorován l ex. nedaleko výpusti u Zahrádek. Èervenka obecná (Erithacus rubecula)* Vyskytuje se bìžnì v okrajových èástech sledovaného území, kde hnízdí v poètu ca 50 párù (odhad pro rok 2000). V období podzimního tahu se velký poèet jedincù soustøeïuje do okrajových pásù souvislých køovisek. Za mírných zim též v poètu nìkolika jedincù pøezimuje. Slavík tmavý (Luscinia luscinia)* Záznamù o výskytu tohoto vzácného druhu pøibývá. V minulých letech byl na sledované lokalitì nìkolikrát kroužkován, naposledy 29. 8. 1999 - l ex. V roce 2000 byl zjištìn v nivì øeky Plouènice, kde byli v hnízdním období zaznamenáni 2 zpívající samci a l samice. I když preferuje odlišné prostøedí než slavík obecný, je jeho výskyt v hnízdním období v oblasti Novozámeckého rybníka èastìjší. Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) Stavy tohoto pìvce od poèátku devadesátých let rostou. V okolí Èeské Lípy bylo v roce 2000 napoèítáno 6 hnízdících párù. Šíøení se projevilo i na sledované lokalitì, kde nedaleko hráze v roce 2000 vyhnízdil l pár. Mláïata byla pozorována mimo rezervaci pøímo v tìsné blízkosti Zahrádek. Ve sledované oblasti se však jedná o výjimeèný výskyt za uplynulých 20 let. Slavík modráèek støedoevropský (Luscinia svecica cyanecula)* Expanze tohoto druhu na Èeskolipsko zaèala v polovinì osmdesátých let. Hnízdìní bylo zaznamenáno nejprve na bažinách v nivì øeky Plouènice pod Èeskou Lípou (v roce 2000 se však zde vyskytoval sporadicky). Populace ve sledovaném území je stabilní, v roce 2000 zde bylo zjištìno asi 20 párù. První zjištìní 7. 4. 2000, poslední zjištìní 23. 9. 2000 - 1 ad. samice kroužkována. Rehek domácí (Phoenicurus ochruros)* Druh adaptovaný na lidská sídla a skalní útvary v okolí rybníka. Patøí mezi bìžné druhy. V okrajových èástech sledovaného území bylo v roce 2000 napoèteno asi 13 párù. Na podzim bývají èasto juvenilní ptáci zastiženi i v rákosí s vtroušenými keøi. Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)* Jako hnízdící pták se øídce zdržuje ve stromových partiích okrajové èásti sledovaného území. V roce 2000 bylo zjištìno 5 obsazených teritorií. V období migrace se též vyskytuje jednotlivì v souvislejších køovinatých porostech mezi rákosím. První pozorování 15. 4. 2000, poslední pozorování 23. 9. 2000. Bramborníèek hnìdý (Saxicola rubetra)* V posledních nìkolika letech poèetní stavy rostou. Vyskytuje se obvykle v okrajových èástech sledovaného území. V roce 2000 bylo zjištìno 5 hnízdících párù. První pozorování 23. 4. 2000, poslední pozorování 18. 9. 2000. Bramborníèek èernohlavý (Saxicola torquata)* Je mnohem vzácnìjší než pøedešlý druh. V roce 2000 bylo na celém Èeskolipsku zjištìno 9 hnízdících párù. Z tohoto poètu se vyskytoval na hranici sledovaného území l pár, který úspìšnì vyhnízdil. První pozorování 26. 3. 2000, poslední pozorování 5. 10. 2000. Bìloøit šedý (Oenanthe oenanthe) Pomìrnì vzácnì se vyskytuje za tahu, èastìji na jaøe. Zdržuje se pøevážnì v okrajových èástech rezervace, avšak v roce 1999 byl v srpnu zjištìn i na bahnitém okraji rybníka ve spoleènosti konipasù bílých. V roce 2000 byl pozorován pouze jednou, a to 6. 4. na severním okraji rezervace nedaleko Karas. Kos èerný (Turdus merula) Bìžný druh vyskytující se roztroušenì v poètu ca 25 párù (odhad pro rok 2000) po všech okrajových èástech území. Též se vyskytuje ve støední èásti v místech prùtoku Mlýnského potoka. Drozd kvíèala (Turdus pilaris)* Ve sledované oblasti bylo zjištìno v okrajových èástech nìkolik menších kolonií. Celkový odhad èiní 35 hnízdních

127

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 134

párù (rok 2000). Za podzimního tahu nocuje ve vyšším keøovém porostu pravidelnì až nìkolik set jedincù. Též se pravidelnì vyskytuje po celou zimu. Drozd zpìvný (Turdus philomelos)* Vyskytuje se vcelku pravidelnì bez vìtších zmìn poèetnosti. V podzimním období èasto jednotlivé exempláøe nocují v køovinách. Hnízdní odhad 20 párù. První pozorování 8. 3. 2000, poslední pozorování 20. 10. 2000. Drozd cvrèala (Turdus iliacus)* Pravidelnì bývá zastižen obzvláštì na jarním tahu, kdy tvoøí menší hejna až do 150 jedincù. Na podzim je vzácnìjší. V minulosti bylo na lokalitì zastiženo nìkolik nehnízdících jedincù v èervnu (7. 6. 1989 - l ex.; 19. 6. 1993 - 1 ad. samec zpìv; 4. 6. 1995 - l ex., vábení). Drozd brávník (Turdus viscivorus)* Patrné je snižování stavù na celém Èeskolipsku. Obzvl᚝ nápadný je úbytek v rozsáhlých borových monokulturách jižnì od Èeské Lípy. V okolí Novozámeckého rybníka byl tento druh zjištìn jako hnízdící v poètu 3 párù. První pozorování 25. 2. 2000, poslední pozorování 15. 10. 2000. Cvrèilka zelená (Locustella naevia)* Na Èeskolipsku je to nejhojnìjší druh cvrèilky. Populace je stabilní. Vyskytuje se celkem bìžnì i v okrajových èástech rybníka. Byla zjištìna i na polích ponechaných ladem a porostlých ruderálními rostlinami. Hnízdní odhad je 24 párù. První pozorování 23. 4. 2000, poslední pozorování 3. 8. 2000. Cvrèilka øíèní (Locustella fluviatilis)* Na sledované lokalitì je nejménì poèetným druhem cvrèilky. Tìžištìm výskytu je koryto Mlýnského potoka, protékajícího støedem území. V této obtížnì pøístupné èásti je poèet hnízdících párù odhadován na 4. První zjištìní 8. 5. 2000. Cvrèilka slavíková (Locustella luscinioides)* Preferuje zaplavené porosty litorální vegetace s vtroušenými keøi. Populace je stabilní: na rybníce hnízdí pravidelnì okolo 20 párù. První pozorování 15. 4. 2000, poslední pozorování 1. 9. 2000. Rákosník ostøicový (Acrocephalus paludicola) Tento velmi vzácný druh byl na Novozámeckém rybníce kroužkován naposledy v èervenci 1978 (l juv. ex.). O to cennìjší je údaj o dalším jedinci, který byl odchycen 6. 9. 1999 na Heømanickém rybníce. Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus)* Bìžnì hnízdící druh, v rezervaci druhý nejhojnìjší druh rákosníka. Na hnízdištì pøilétá ze všech rákosníkù nejèasnìji. Jeho poèetnost lze odhadnout na 500 párù. V nìkterých letech èást párù zahnízdí dvakrát za sezónu. První pozorování 15. 4. 2000, poslední pozorování 23. 9. 2000. Rákosník zpìvný (Acrocephalus palustris)* Centrum výskytu na Èeskolipsku je v nivì Plouènice. Na sledované lokalitì je poèet hnízdících párù odhadován na 15. V posledních tøech letech se stavy druhu snižují. První pozorování 6. 5. 2000, poslední pozorování 7. 9. 2000. Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus)* V rezervaci je nejbìžnìjším druhem rákosníka. Stabilní populace èítá odhadem 2000 párù. První pozorování 22. 4. 2000, poslední pozorování 28. 10. 2000. Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus)* V rezervaci hnízdí pomìrnì zøídka, jeho poèetnost lze odhadnout na 8 párù. Tìžištì výskytu je rozloženo do dvou míst: v racèí kolonii v pøední èásti rybníka byly zjištìny 3 páry, v rákosinách u Jestøebí 5 párù. Ve srovnání s osmdesátými lety se souèasností poèetnosti klesla o 40 %. První pozorování 25. 4. 2000, poslední pozorování 20. 8. 2000. Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) Tento druh se vyskytuje øídce v okrajových èástech rezervace spíše na sušších místech. V roce 2000 bylo zjištìno 6 obsazených teritorií (pøedevším u obcí Karasy a Provodín). První pozorování 11. 5. 2000. Pìnice vlašská (Sylvia nisoria)* Ve sledované oblasti je zjišována výjimeènì. V roce 1980 hnízdil l pár v západní okrajové èásti (byla kroužkována i mláïata). V roce 2000 byl zjištìn l pár nedaleko obce Karasy poblíž vinice na hranici sledovaného území. V jižních èástech Èeskolipska je tento druh hojnìjší, zde bylo zjištìno hnízdìní asi 30 párù. Pìnice pokøovní (Sylvia curruca)* Hnízdí pravidelnì a vcelku bìžnì v køovinatých partiích rezervace. Za tahu bývá èasto odchycena v pásu okrajových køovin místy lemujících rybník. Hnízdní odhad èiní 25 párù. První pozorování 15. 4. 2000, poslední pozorování 28. 9. 2000. Pìnice hnìdokøídlá (Sylvia communis)* Stavy tohoto druhu, které v osmdesátých letech stagnovaly, se zaèínají zvyšovat. V okrajových partiích rezer-

128

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 135

vace bylo v roce 2000 zjištìno 23 párù. Na podzimním tahu se jednotliví ptáci zdržují pøímo v rákosinách. První pozorování 21. 4. 2000, poslední pozorování 1. 9. 2000. Pìnice slavíková (Sylvia borin)* Tento druh je rovnomìrnì rozptýlen po celé vegetací zarostlé ploše rezervace s vtroušenými keøi a stromy. Celkový odhad èiní 40 párù. První pozorování 30. 4. 2000, poslední pozorování 1. 9. 2000. Pìnice èernohlavá (Sylvia atricapilla)* Stavy tohoto druhu se zvyšují od poloviny osmdesátých let. V posledních nìkolika letech se výskyt této pìnice neomezil jen na okrajové partie, ale hnízdí i v bažinaté, stromy a keøi øídce porostlé èásti. Celkový odhad èiní 40 párù. První pozorování 1. 4. 2000, poslední pozorování 23. 9. 2000. Budníèek lesní (Phylloscopus sibilatrix) Stavy tohoto druhu poklesly bìhem posledních pìti let na polovinu. Pouze nedaleko Provodína byl 26. 4. 2000 pozorován l zpívající samec. Pozdìjší výskyt však potvrzen nebyl. Do poloviny devadesátých let byl tento druh na podzimním tahu obèas odchycen v okrajových køovinatých partiích rezervace. Budníèek menší (Phylloscopus collybita)* V posledních letech bylo zaznamenáno zvýšení poèetních stavù tohoto druhu. Tento trend je patrný i na Novozámeckém rybníce. Ještì zaèátkem devadesátých let zde pøevládal budníèek vìtší, zatímco budníèek menší se nehojnì vyskytoval v okrajových èástech rezervace. V souèasnosti se místy jeho stavy podstatnì zvýšily a dosahují témìø úrovnì stavù budníèka vìtšího. Odhad poèetnosti èiní 150 hnízdících párù. První pozorování 18. 3. 2000, poslední pozorování 21. 10. 2000. Budníèek vìtší (Phylloscopus trochilus)* Bìžný druh, je rozšíøen v celé stromovou vegetací zarostlé èásti rybníka. V porostech s vtroušenými keøi je hojný. Odhad stavù èiní 200 ex. První pozorování 26. 3. 2000, poslední pozorování 9. 9. 2000. Králíèek obecný (Regulus regulus)* Hnízdí v okrajových partiích rezervace porostlých jehliènany poblíž Jestøebí, Provodína a Borku. Od poloviny øíjna nastává vcelku pravidelný prùtah menších hejnek souvislejšími pásy keøù v rákosových porostech. Odhad pro rok 2000 je 10 párù. V okrajových partiích se vyskytuje celoroènì. Králíèek ohnivý (Regulus ignicapillus) V rezervaci nehnízdí, pouze jí øídce protahuje. Hojnìjší je na podzim. Vždy byli zastiženi pouze adultní samci. V roce 1999 zjištìni 2 ex. (v záøí a øíjnu). V roce 2000 nebyl tento druh pozorován. Lejsek šedý (Muscicapa striata)* Pøestože se stavy tohoto druhu vzhledem k minulosti podstatnì snížily, v okrajových èástech rezervace se vyskytuje dosud. Celkem byly zjištìny 4 páry. 1 ex. byl kroužkován v rákosí na podzim roku 2000. Lejsek bìlokrký (Ficedula albicollis) V roce 1984 zahnízdil l pár u obce Karasy. V roce 2000 hnízdil l pár v zámeckém parku v Zahrádkách a 2 páry nedaleko Borku. Doklad výskytu ve sledovaném území však z tohoto období chybí. Lejsek èernohlavý (Ficedula hypoleuca)* Je hojnìjší než pøedcházející druhy lejskù. Celkem 6 párù bylo zjištìno ve stromových porostech okrajových èástí sledovaného území. První pozorování 22. 4. 2000, poslední pozorování 24. 9. 2000. Sýkoøice vousatá (Panurus biarmicus)* Ve sledovaném území je hnízdìní tohoto druhu sledováno již od roku 1966. Zaèátkem øíjna 2000 bylo pozorováno hejno èítající pøes 100 ex. Poèátkem èervna 2000 bylo dokumentováno hejno 70 mladých jedincù. Bylo okroužkováno 47 ex. a provedeno 6 kontrolních odchytù. Odhadem v roce 2000 na lokalitì vyhnízdilo 25 párù. Mlynaøík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)* V rezervaci se vyskytuje s nevelkou poèetností, pøedevším v jižních a jihozápadních okrajových èástech. Poèet hnízdících párù je odhadován na 40. Sýkora babka (Parus palustris)* Vyskytuje se pouze v okrajových èástech rezervace u obcí Jestøebí a Provodín, kde hnízdí v poètu 3 párù. Také v místì odboèky k Borku byly zjištìny 2 páry. Sýkora lužní (Parus montanus)* Vyskytuje se nehojnì, ale pravidelnì. Hnízdní odhad èiní 40 párù. Sýkora parukáøka (Parus cristatus)* Její výskyt koresponduje s výskytem sýkory uhelníèka. Poèetnost je odhadována na 3 páry. Sýkora úhelníèek (Parus ater)* Vyskytuje se pouze v okrajových èástech rezervace, kde bylo na jaøe zjištìno 5 zpívajících samcù. Za podzimního tahu, který je mnohem výraznìjší než jarní, pøes rybník protahují hejnka èítající až 50 exempláøù.

129

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 136

Sýkora modøinka (Parus caeruleus)* Ve sledované oblasti je bezesporu nejhojnìjším druhem sýkory. Je rozšíøena v té èásti rezervace, která je porostlá døevinami. Odhad populace èiní 200 párù. V r. 2000 bylo odchyceno, avšak nekroužkováno 1043 ex. Za tahu èasto tvoøí velká hejna. Sýkora koòadra (Parus major)* Celkovì je mnohem ménì poèetná než pøedchozí druh. Poèetnost je odhadována na 60 párù. Brhlík lesní (Sitta europaea)* Vyskytuje se pravidelnì v okrajových èástech rezervace. Dává pøednost spíše listnatým stromùm. V roce 2000 bylo zjištìno 8 párù. Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris)* Øídce hnízdí v okrajových èástech rezervace s listnatou stromovou vegetací. V roce 2000 bylo zjištìno 10 párù. Na podzim v dobì potulky bývá obèas zastižen v místech porostlých køovinami a rákosím. Šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla)* Mnohem vzácnìjší než pøedešlý druh. V roce 2000 byl nalezen pouze l pár nedaleko Karas. Moudivláèek lužní (Remiz pendulinus)* V posledních pìti letech byl zjištìn rapidní úbytek poèetnosti. Zatímco zhruba pøed 15 lety na Novozámeckém rybníce hnízdilo 25 párù, v roce 2000 byla poèetnost odhadována na dva páry. Hnízda byla nalezena ve støední èásti rezervace. Žluva hajní (Oriolus oriolus)* Pøítomnost tohoto druhu je zjišována každoroènì. Výskyt je vázán na okrajové èásti rezervace. Byly nalezeny 3 hnízdící páry. Mýcení bøezových porostù zpùsobilo pokles poèetnosti. První pozorování 30. 4. 2000, poslední pozorování 18. 8. 2000. uhýk obecný (Lanius collurio)* U Novozámeckého rybníka hnízdí pravidelnì. V roce 2000 sledované území obývalo 10 párù rozptýlených v okrajových partiích. První pozorování 7. 5. 2000, poslední pozorování 25. 9. 2000. uhýk šedý (Lanius excubitor)* Sledované území je pravidelným hnízdištìm tohoto druhu. V r. 2000 bylo zjištìno hnízdìní 3 párù. Sojka obecná (Garrulus glandarius)* U tohoto druhu bylo zaznamenáno zvýšení poèetnosti. Hnízdí hlavnì v okrajových èástech, ale byl zjištìn i v olšových porostech ve støední èásti území. Odhad je 10 párù. Straka obecná (Pica pica)* Patøí k bìžným druhùm. Hnízdní odhad èiní 13 párù. Kavka obecná (Corvus monedula) V minulosti tento druh bìžnì hnízdil na hradu v Jestøebí, v tìsném sousedství sledovaného území. Zdržovalo se zde až 30 párù. Také na Dlouhém vrchu hnízdilo 7 párù. V roce 1970 však nastal zlom, nebo (patrnì v dùsledku chemizace zemìdìlství) tato populace vyhynula. Od té doby do roku 2000 nebyl zjištìn žádný hnízdící pár. Za tahu však pøeletuje nad rybníkem spolu s havrany a pozorování jsou pravidelná. Havran polní (Corvus frugilegus)* Jeho výskyt je vázán pouze na období tahu. Na lokalitì se jinak nezdržuje. Vrána obecná (Corvus corone) Poddruh vrána obecná šedá (C. c. cornix) se bìžnì vyskytuje v celé sledované oblasti, hnízdí v okrajových partiích v poètu do 5 párù. Poddruh vrána obecná èerná (C. c. corone) se zde objevuje pomìrnì øídce. Hojnìjší je v okolí Èeské Lípy v nivì Plouènice. V roce 2000 se tento poddruh ve sledovaném území nevyskytoval. Krkavec velký (Corvus corax)* Tento druh byl v minulosti velmi vzácný, až do roku 1970 nebyl v rezervaci zjištìn. Od roku 1974 pozorování pøibývají. Hnízdí v okolí sledovaného území na skalách nebo dokonce na stromech v borových lesích. Do rezervace zalétá za potravou. V mimohnízdní dobì lze èasto zastihnout až 50 jedincù pohromadì. Špaèek obecný (Sturnus vulgaris)* Velmi hojný druh. Odhad hnízdících párù èiní 50. Novozámecký rybník je známé nocovištì tohoto druhu. Zaletují sem nocovat ptáci ze širšího okolí, a to jak z Holanské soustavy rybníkù, tak z Èeské Lípy. Pozorování 50 až 60 tisíc jedincù zde nebývá neobvyklé. První 23. 2. 2000, poslední pozorování 22. 10. 2000. Vrabec domácí (Passer domesticus) Vyskytuje se bìžnì v okolí lidských sídel a navštìvuje i okrajové partie rybníka v u Karas, Zahrádek a Jestøebí. Jeho stavy však klesají. Vrabec polní (Passer montanus)* Není v takové míøe vázán na èlovìka jako vrabec domácí. Byl zjištìn v ochranném pásmu rezervace jako

130

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 137

hnízdící druh. Jeho poèetnost však kolísá. Odhad pro rok 2000 èiní 15 párù. V dobì potulky se vyskytuje i v rákosinách. Pìnkava obecná (Fringilla coelebs)* Hojný obyvatel okrajových èástí sledovaného území. Vyhledává místa se stromovou vegetací, kde hnízdí v poètu do 40 párù. Obèas bývá zastižen i na odchytových stanovištích v rákosí. Pìnkava jikavec (Fringilla montifringilla)* Tento druh územím protahuje v kolísavém množství každoroènì za jarního i podzimního tahu. Zdržuje se pøevážnì v okrajových èástech rezervace porostlých stromy. Zvonohlík zahradní (Serinus serinus)* Tento druh se vyskytuje celkem bìžnì v okrajových èástech sledovaného území poblíž Zahrádek, Karas a Jestøebí. Hnízdní odhad èiní 10 párù. Zvonek zelený (Carduelis chloris)* Hojný pìnkavovitý pták vyskytující se po celý rok jak v dobì hnízdìní, tak v zimì. Hnízdní odhad èiní 35 párù. V zimním období se spojuje se strnadem obecným ve velká hejna a zaletuje nocovat do keøových porostù v rezervaci. Stehlík obecný (Carduelis carduelis)* Bývá hojnìjší pouze v otevøených okrajových partiích. Hnízdní odhad èiní 10 párù. V zimním období tvoøí velká hejna navštìvující ruderální porosty v okolí. Èížek lesní (Carduelis spinus)* Ve sledovaném území se hojnì se vyskytuje za tahu, pravidelnì také zimuje v olšinách. Shlukuje se do vìtších hejn, napø. 27. 2. 2000 bylo pozorováno až 800 exempláøù. V hnízdním období jeho pøítomnost nebyla zjištìna. Konopka obecná (Carduelis cannabina)* V minulosti byla øídkým druhem, nyní se její stavy zvyšují. V roce 2000 byl poèet hnízdících párù odhadnut na 20. Vyskytuje se i v okrajových køovinách mezi rákosem, hlavnì v jihozápadní èásti sledovaného území. V rezervaci také zimuje. Konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris) Vzácnì Èeskolipskem protahuje, hojnìjší bývá na podzim. Významné je pozorování z 26. 2. 2000, kdy byl zaznamenán pøelet l ex. nad rybníkem u Zahrádek. Èeèetka zimní (Carduelis flammea) Tento pták patøil v osmdesátých letech k poèetným druhùm. Napøíklad v roce 1985 hnízdilo v bøezových porostech jihozápadní okrajové èásti asi 20 párù. Od roku 1995 dochází k úbytku a v roce 2000 bylo zjištìno pouze pìt párù. V zimním období se obèas vyskytnou menší skupinky v ruderálních porostech. Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) Období nejhojnìjšího výskytu bylo v letech 1985–1993. Zvláštì nápadný byl jarní tah, kdy napø. v roce 1988 protahovalo až 15 ex. V roce 2000 tento druh v oblasti zaznamenán nebyl. Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)* Od poloviny devadesátých let v hnízdním období jeho stavy rostou. V roce 2000 se na sledovaném území zdržovalo ca 5 párù. V zimním období se pravidelnì vyskytují menší hejnka v okrajových èástech rezervace porostlých bobulovinami. Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)* Hnízdí ve smíšených lesních porostech v okrajových èástech rezervace. Pomìrnì zøídka zaletuje i do vtroušených vrbových keøù v rákosinách, kde byl nìkolikrát odchycen. Poèetnost je odhadována na 10 párù. V zimì se sdružuje do menších hejnek a potuluje se v okrajových èástech rezervace. Snìhule severní (Plectrophenax nivalis) Tento druh se v rezervaci vyskytuje velmi vzácnì na pøeletu v období tahu. Naposledy byl zjištìn l exempláø 25. 11. 1998. Strnad èernohlavý (Emberiza melanocephala) Tento druh byl odchycen a kroužkován v rezervaci 18. 6. 1994 (FILIP 1999). Jedná se o druhý výskyt tohoto druhu na Èeskolipsku a zároveò druhý výskyt v Èeské republice ve 20. století (HUDEC et al. 1995). Strnad obecný (Emberiza citrinella)* Bìžný ptaèí druh, vyskytující se v okrajové èásti rezervace pøecházející do kulturní krajiny. Populace je stabilní, hnízdní odhad èiní 60 párù. Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus)* Ve sledovaném území je bìžným druhem. Populace je stabilní. Poèet hnízdících párù je odhadován na 350. 20. 10. 2000 byla v rezervaci odchycena samice s kroužkem Museum Paris 4358899.

131

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 138

Strnad luèní (Miliaria calandra)* Do roku 1971 hnízdily 2 páry v západní okrajové èásti rezervace. Pozdìji druh vymizel. V souèasnosti zaèíná opìt pronikat do této oblasti. V roce 2000 byl po celé hnízdní období zjištìn nedaleko obce Karasy l ad. samec. Hnízdìní však nebylo prokázáno.

Další zjištìné druhy Husa velká (Anser anser)* Po mnohaleté nepøítomnosti se tento druh díky provedeným úpravám biotopù opìt zaèíná vyskytovat na rybníce i v hnízdní dobì. Pomineme-li letní výskyt 5 ex. v polovinì srpna roku 2000 a zastižení hejna 30 ex. dne 20. 9. 2000, výskyt v roce 2001 svìdèí o možném hnízdìní. Data pozorování: 25. 3. 2001 - 3 ex. zaletují do jižní èásti rezervace; 10. 4. 2001 - 1 ex. krouží nad pøední èástí rezervace; 12. 4. 2001 - 2 ex. pozorovány ve støední èásti rybníka; 14. 4. 2001 - 1 ex. na pastvì na Motýlí louce. V kvìtnu byla na rybníce prokázána rodina 2 ad. hus se 4 juv. V prùbìhu èervna tato rodina z rezervace zmizela, pøedpokládané zahnízdìní druhého páru nebylo doloženo. Morèák velký (Mergus merganser)* Dne 10. 12. 2000 se skupina 2 samcù a 3 samic zdržovala v pøední èásti Novozámeckého rybníka. Pøi jarním tahu bylo 10. 3. 2001 na rybnících Holanské soustavy napoèítáno 25 ex. Tentýž den se 3 jedinci vyskytovali i na Novozámeckém rybníce ve spoleènosti nìkolika exempláøù kormorána velkého. Poslední pozorování bylo zaznamenáno 20. 3. 2001. Luòák èervený (Milvus milvus)* Tento dravec byl pozorován 10. 4. 2001 pøi pøeletu západní èástí sledovaného území. Nelze vylouèit, že se jedná o jedince, který se od poloviny bøezna 2001 zdržoval v Holanské soustavì. V prùbìhu dubna a kvìtna pøibývala další pozorování, v kvìtnu bylo nalezeno hnízdo se 2 juv. v tìsném sousedství rezervace. Moták pilich (Circus cyaneus)* Tento vzácný a ve sledované oblasti pouze protahující druh byl zastižen v období od 3. do 11. 3. 2001. Jednalo se o 1 ad. samce, který lovil i nocoval v rezervaci. Jeøáb popelavý (Grus grus)* Kromì zjištìné pøítomnosti 2 párù na Novozámeckém rybníce v hnízdní dobì v roce 2000 (vyhnízdil pouze 1 pár, jež vyvedl 1 mládì) bylo ovìøeno také zimování tohoto druhu (spoleènì s chøástalem vodním). Data pozorování: 25. 11., 2. 12. a 10. 12. 2000, 6. 1. a 15. 1. 2001. Ve všech tìchto pøípadech byl zaznamenán kontaktní hlas, a proto nelze vylouèit, že šlo o výskyt dvou jedincù. 3. 2. 2001 pøiletìli 3 jedinci ze zimovištì. 26. 2. 2001 byl zaznamenán pøílet skupiny 7 jeøábù. Ptáci dobøe snášeli i následující prudké ochlazení, snìhovou pokrývku a silný mráz až -18 °C a po celé kritické období 1 týdne v rezervaci setrvali. Kromì toho bylo v roce 2000 v rezervaci pozorováno dalších 33 druhù ptákù: potápka malá (Tachybaptus ruficollis), potápka roháè (Podiceps cristatus), potápka èernokrká (Podiceps nigricollis), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), bukáèek malý (Ixobrychus minutus), volavka bílá (Egretta alba), volavka popelavá (Ardea cinerea), èáp bílý (Ciconia ciconia), labu velká (Cygnus olor), husa polní (Anser fabalis), kopøivka obecná (Anas strepera), èírka obecná (Anas crecca), èírka modrá (Anas querquedula), lžièák pestrý (Anas clypeata), kachna divoká (Anas platyrhynchos), polák velký (Aythya ferina), polák chocholaèka (Aythia fuligula), orel moøský (Haliaeetus albicilla), moták pochop (Circus aeruginosus), jestøáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecný (Accipiter nisus), kánì lesní (Buteo buteo), orlovec øíèní (Pandion haliaetus), ostøíž lesní (Falco subbuteo), chøástal vodní (Rallus aquaticus), slípka zelenonohá (Galinulla chloropus), racek chechtavý (Larus ridibundus), rybák èerný (Chlidonias niger), holub høivnáè (Columba palumbus), hrdlièka divoká (Streptopelia turtur), kukaèka obecná (Cuculus canorus), rorýs obecný (Apus apus) a ledòáèek øíèní (Alcedo atthis). S výjimkou bukáèka malého byly tyto druhy zachyceny videozáznamem.

Pøehled okroužkovaných druhù V roce 2000 autor pøíspìvku okroužkoval v národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník 38 druhù ptákù (357 jedincù) - viz tabulku 1.

132

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 139

Tabulka 1. Seznam druhù ptákù kroužkovaných v roce 2000 v národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník Table 1. A list of bird species ringing in year 2000 in the Novozámecký rybník Nature National Reserve Druh/Species strnad rákosní, Emberiza schoeniclus sýkoøice vousatá, Panurus biarmicus èervenka obecná, Erithacus rubecula rákosník obecný, Acrocephalus scirpaceus vodouš bahenní, Tringa glareola bekasina otavní, Gallinago gallinago budníèek menší, Phylloscopus collybita bøehule øíèní, Riparia riparia mlynaøík dlouhoocasý, Aegithalos caudatus sýkora lužní, Parus montanus slavík modráèek støedoevropský, Luscinia svecica cyanecula budníèek vìtší, Phylloscopus trochilus pìnice èernohlavá, Sylvia atricapilla uhýk obecný, Lanius collurio drozd zpìvný Turdus philomelos pìnice hnìdokøídlá, Sylvia communis rákosník proužkovaný, Acrocephalus schoenobaenus pìvuška modrá, Prunella modularis pìnice slavíková, Sylvia borin pìnice pokøovní, Sylvia curruca strnad obecný, Emberiza citrinella ledòáèek øíèní, Alcedo atthis rákosník velký, Acrocephalus arundinaceus linduška horská, Anthus spinoletta rorýs obecný, Apus apus konopka obecná, Carduelis canabina kulík øíèní, Charadrius dubius strakapoud velký, Dendrocopos major uhýk šedý, Lanius excubitor cvrèilka øíèní, Locustella fluviatilis cvrèilka slavíková, Locustella luscinioides konipas bílý, Motacilla alba lejsek šedý, Muscicapa striata jespák bojovný, Philomachus pugnax moudivláèek lužní, Remiz pendulinus bramborníèek hnìdý, Saxicola rubetra pìnice vlašská, Sylvia nisoria drozd kvíèala, Turdus pilaris

Poèet ex./ Number of ex. 82 47 29 22 18 15 14 14 13 13 10 10 9 8 8 7 4 4 4 4 3 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Managementová opatøení ochrany pøírody a jejich vliv na ornitofaunu Od roku 1997 v rezervaci probíhají rùzné managementové zásahy a opatøení ochrany pøírody, z nichž k nejvýznamnìjším patøí oprava výpusti rybníka, omezení rozsáhlých porostù rákosu a vrb, seèení mokøadních luk, vyhloubení šesti umìlých jezírek na Motýlové louce a v jejím okolí a stabilizace vodní hladiny na letní a zimní výšku. Výsledky péèe o rezervaci se již dostavují. Sledovanou oblast opìt osídlují druhy, jejichž výskyt byl dlouhá léta sporadický, napø. èejka chocholatá (Vanellus vanellus), bekasina otavní (Gallinago 133

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 140

gallinago) a racek chechtavý (Larus ridibundus); prokázán byl i výskyt bukáèka malého (Ixobrychus minutus) v hnízdním období. V roce 2001 v rezervaci pravdìpodobnì znovu zahnízdila i husa velká (Anser anser). Spoleèenstvo pìvcù vázaných na rákosiny nevykazuje velké zmìny, zvýšila se ovšem poèetnost sýkoøice vousaté (Panurus biarmicus) - napø. 15. 10. 2000 bylo v rezervaci zastiženo pøes 100 jedincù. Stavy slavíka modráèka støedoevropského (Luscinia svecica cyanecula) jsou víceménì stabilní. Kritická situace se jeví pouze u moudivláèka lužního (Remiz pendulinus) - v roce 2000 v rezervaci hnízdily jen 2 páry.

Závìr Pøi ornitologickém prùzkumu v národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník v roce 2000 a poèátkem roku 2001 bylo zjištìno celkem 155 druhù ptákù. Z toho 55 druhù patøí mezi zvláštì chránìné živoèichy (ve smyslu vyhlášky è. 395/1992 Sb.). Jsou to: a) kriticky ohrožené druhy (9): bukáèek malý (Ixobrychus minutus), orel moøský (Haliaeetus albicilla), orlovec øíèní (Pandion haliaetus), jeøáb popelavý (Grus grus), bøehouš èernoocasý (Limosa limosa), koliha velká (Numenius arquata), vodouš rudonohý (Tringa totanus), rybák èerný (Chlidonias niger) a strnad luèní (Miliaria calandra); b) silnì ohrožené druhy (24): volavka bílá (Egretta alba), èírka modrá (Anas querquedula), lžièák pestrý (Anas clypeata), krahujec obecný (Accipiter nisus), ostøíž lesní (Falco subbuteo), chøástal vodní (Rallus aquaticus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), pisík obecný (Actitis hypoleucos), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), ledòáèek øíèní (Alcedo atthis), krutihlav obecný (Jynx torquilla), skøivan lesní (Lullula arborea), linduška úhorní (Anthus campestris), linduška horská (Anthus spinoletta), konipas luèní (Motacilla flava), slavík tmavý (Luscinia luscinia), slavík modráèek støedoevropský (Luscinia svecica cyanecula), bìloøit šedý (Oenanthe oenanthe), drozd cvrèala (Turdus iliacus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), pìnice vlašská (Sylvia nisoria), sýkoøice vousatá (Panurus biarmicus), žluva hajní (Oriolus oriolus) a kavka obecná (Corvus monedula); c) ohrožené druhy (22): potápka malá (Tachybaptus ruficollis), potápka roháè (Podiceps cristatus), potápka èernokrká (Podiceps nigricollis), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), èáp bílý (Ciconia ciconia), kopøivka obecná (Anas strepera), èírka obecná (Anas crecca), moták pochop (Circus aeruginosus), sluka lesní (Scolopax rusticola), rorýs velký (Apus apus), bøehule øíèní (Riparia riparia), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), bramborníèek hnìdý (Saxicola rubetra), bramborníèek èernohlavý (Saxicola torquata), cvrèilka slavíková (Locustella luscinioides), lejsek šedý (Muscicapa striata), moudivláèek lužní (Remiz pendulinus), uhýk obecný (Lanius collurio), uhýk šedý (Lanius excubitor), krkavec velký (Corvus corax) a hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Managementová opatøení mají vesmìs kladný vliv na složení i poèetnost ptactva. Negativnì se projevilo vypuštìní a napuštìní rybníka v nevhodnou dobu pøi rekonstrukci výpusti. Velkým poètem chránìných druhù ptákù a zachovalostí vhodných biotopù pro ptactvo se Novozámecký rybník øadí k nejcennìjším ornitologickým rezervacím Èeské republiky.

Summary In total, 159 bird species were recorded in the Novozámecký fishpond National Nature Reserve (northern Bohemia, Czech Republic) in 2000 and early 2001. Of these, 55 species are listed among the Specially Protected Animals (according to the Regulation No. 395/1992) - 9 critically endangered, 24 severely endangered and 22 endangered. These include also the Crane (Grus grus), which has been breeding in the reserve in recent years. The occurrence of 126 species is commented on in more detail in the paper. 38 species (353 individuals) were ringed in the reserve in 2000. 134

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 141

Since 1997, some management interventions have been undertaken in the reserve, including the reconstruction of the fishpond dike, the removal of expanding reed and willow vegetation, the digging of small pools, and the regular mowing of meadows. These measures are expected to afect positively species composition and abundance of bird fauna in the reserve. Moreover, breeding of the Greylag Goose (Anser anser) was recorded in the reserve after many years in 2001. Considering the occurrence of a high number of protected bird species and the good conservation status of its habitats, the Novozámecký Fishpond ranks among the most valuable ornithological sites in the Czech Republic.

Literatura FILIP K. (1999): Strnad èernohlavý na Èeskolipsku. – Bezdìz, vlastivìdný sborník Èeskolipska 8: 309–311. HUDEC K., CHYTIL J., ŠASTNÝ K. & BEJÈEK V. (1995): Ptáci Èeské republiky. – Sylvia 31: 97–149.

135

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 142

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 143

Pøíroda, Praha, 20: 137–140, 2002

Vodní mìkkýši národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Aquatic molluscs of the Novozámecký rybník National Nature Reserve

LUBOŠ BERAN Správa CHKO Kokoøínsko, Èeská 149, CZ-276 01 Mìlník, [email protected] Abstrakt: V letech 1995, 1997 a 1998 byla zkoumána vodní malakofauna národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník (severní Èechy, mapovací kvadrát è. 5353). Cílem výzkumu byla zejména inventarizace pøed plánovanou obnovou rybníka, která umožní v budoucnosti zhodnotit vliv tohoto opatøení na malakofaunu. Celkem bylo nalezeno 13 druhù vodních mìkkýšù (10 vodních plžù, 3 mlži). Nízký poèet mlžù souvisí se zabahnìním a eutrofizací rybníka. Kromì bìžných druhù byl zjištìn i výskyt 2 vzácnìjších druhù - kružníka hladkého (Gyraulus laevis) a škeble rybnièné (Anodonta cygnea). Klíèová slova: vodní mìkkýši, faunistika, národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník Keywords: aquatic molluscs, faunistic study, Novozámecký rybník National Nature Reserve

Metodika Sbìr byl proveden pøed vypuštìním (5. 7. a 1. 12. 1995) na pøístupných místech Novozámeckého rybníka. Po vypuštìní (18. 7. 1997) i po zpìtném napuštìní (15. 8. 1998) rybníka byly provedeny orientaèní kontroly tohoto území. Vzhledem k pøedpokladu šíøení vodních mìkkýšù po obnovì rybníka byl prùzkum doplnìn i sbìrem (15. 8. 1998) na Robeèském potoce mezi Jestøebím a Provodínem pøed vtokem do Novozámeckého rybníka. Byl proveden ruèní sbìr a odbìr vzorkù kovovým sítkem z vegetace a sedimentù. Systém a nomenklatura užívaná v této práci je podle GLÖER & MEIER-BROOK (1994) s výjimkou nomenklatury a systému èeledi Lymnaeidae, které jsou upraveny podle JACKIEWICZ (1993). Materiál byl urèován podle schránek, a v pøípadech, kdy není urèení podle schránek možné, byl materiál pitván.

Charakteristika území Velmi mìlký a stárnoucí rybník vystavìný roku 1479 na soutoku Bobøího a Robeèského potoka na okraji obce Zahrádky u Èeské Lípy. Vodní plocha mìla v minulosti kolem 130 ha (VLÈEK 1984). Litorál rybníka je zarostlý rozsáhlými a nepøístupnými rákosinami, které pokraèují i do okolí rybníka. V souèasné dobì probíhá odbahnìní rybníka.

Dosavadní malakozoologické prùzkumy Malakofaunou Bøehyòského a Novozámeckého rybníka a okolí se v letech 1962 a 1963 podrobnìji zabýval I. FLASAR (1964). Ve své práci shrnul i naprostou vìtšinu do té doby známých údajù o malakofaunì. Sám nalezl v Novozámeckém rybníku 18 druhù vodních mìkkýšù (Bithynia 137

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 144

tentaculata, Physa fontinalis, Lymnaea truncatula, L. corvus, L. auricularia, L. peregra f. peregra /fotografie v práci však patøí formì L. peregra f. ovata/, L. stagnalis, Anisus vortex, Bathyomphalus contortus, Gyraulus albus, Hippeutis complanatus, Planorbarius corneus, Acroloxus lacustris, Anodonta cygnea, Sphaerium corneum, Musculium lacustre, Pisidium henslowanum, P. subtruncatum, P. nitidum).

Výsledky Classis: Gastropoda Ordo: Mesogastropoda Familia: Bithyniidae Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení palearktický. Spíše roztroušený výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Roztroušený výskyt byl zjištìn i v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Ordo: Basommatophora Familia: Acroloxidae Acroloxus lacustris (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení eurosibiøský. Roztroušený výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Roztroušený výskyt zjištìn i v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Familia: Lymnaeidae Lymnaea truncatula (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíøení holarktický. Ojedinìlý výskyt byl zjištìn v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Lymnaea peregra - typ rozšíøení palearktický. Lymnaea peregra f. ovata (Draparnaud, 1805) roztroušený výskyt v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Lymnaea auricularia (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení palearktický. Hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Lymnaea stagnalis (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení holarktický. Roztroušený až hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Hojný výskyt zjištìn i v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Familia: Planorbidae Anisus vortex (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení eurosibiøský. Roztroušený až hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Velmi hojný výskyt zjištìn i v Robeèském potoce u Provodína (15.8.1998). Bathyomphalus contortus (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení palearktický. Ojedinìlý výskyt byl zjištìn v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíøení holarktický. Velmi hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Roztroušený výskyt zjištìn i v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). Gyraulus laevis (Alder, 1838) - typ rozšíøení holarktický. Hojný až velmi hojný výskyt (5.7. a 1.12.1995). Pomìrnì vzácný druh, který je však v souèasné dobì nalézán na mnoha lokalitách, a to zejména rybnících. Gyraulus crista (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení holarktický. Velmi hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Hippeutis complanatus (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení eurosibiøský. Roztroušený výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Familia: Physidae Physa fontinalis (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení holarktický. Velmi hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Classis: Bivalvia Ordo: Unionoida Familia: Unionidae Anodonta cygnea (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení eurosibiøský. Hojný výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Po vypuštìní (18. 7. 1997) byl zjištìn obrovský úhyn tohoto druhu. Jednalo se øádovì o stovky až tisíce jedincù. Roztroušený až hojný výskyt byl zjištìn i v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998). V souèasnosti už vzácnìjší druh, ohrožený zejména intenzívním hospodaøením na rybnících. 138

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 145

Anodonta anatina (Linnaeus 1758) - typ rozšíøení eurosibiøský. Roztroušený výskyt zjištìn v Robeèském potoce u Provodína. Ordo: Veneroida Familia: Sphaeriidae Sphaerium corneum (Linnaeus, 1758) - typ rozšíøení palearktický. Ojedinìlý výskyt zjištìn v ústí Bobøího potoka do Novozámeckého rybníka (1. 12. 1995). Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) - typ rozšíøení palearktický. Ojedinìlý až roztroušený výskyt (5. 7. a 1. 12. 1995). Pisidium subtruncatum Malm, 1855 - typ rozšíøení holarktický. Roztroušený výskyt zjištìn v Robeèském potoce u Provodína (15. 8. 1998).

Diskuse Celkem bylo v Novozámeckém rybníce (pøed vypuštìním) vèetnì Robeèského potoka zjištìno 18 druhù vodních mìkkýšù (13 druhù ve vlastním rybníce, 11 druhù v Robeèském potoce). Poèet druhù zjištìných ve vlastním rybníce není nijak vysoký a zvláštì v pøípadì mlžù souvisí se silným zabahnìním a eutrofizací rybníka. Kromì bìžných druhù byl zjištìn i výskyt vzácného kružníka hladkého (Gyraulus laevis) a zejména silné populace škeble rybnièné (Anodonta cygnea). Ve srovnání s výzkumem provedeným I. Flasarem v letech 1962–1963 (FLASAR 1964) nebyly zjištìny významnìjší zmìny ve složení malakofauny, a to zejména v pøípadì, kdy k souèasným výzkumùm autora pøipoèteme i výsledky získané prùzkumem Robeèského potoka u Provodína (Flasar zkoumal vtok Robeèského /Starosplavského/ potoka do rybníka u Jestøebí, autor o nìco výše proti proudu). Zajímavým jevem mùže být hojný výskyt druhu G. crista a výskyt vzácného a již výše zmínìného druhu G. laevis. Tyto druhy nebyly v letech 1962–1963 nalezeny a jejich výskyt mùže souviset s postupující eutrofizací rybníka. Dlouhodobým vypuštìním došlo k témìø úplnému vyhynutí všech druhù vodních mìkkýšù. Viditelný byl zejména hromadný úhyn škeble rybnièní. Z nich mohla pøežít pouze èást žijící v korytì Robeèského potoka protékajícího rybníkem. Po zpìtném napuštìní nebyl pøi kontrole zjištìn žádný výskyt živých vodních mìkkýšù. Je možné pøedpokládat, že v prùbìhu nìkolika let (až desítek let) od koneèného napuštìní rybníka dojde k návratu vìtšiny plžù do rybníka, a to zejména díky jejich výskytu v Robeèském potoce nad rybníkem. Zde bylo zjištìno velmi podobné spoleèenstvo vodních mìkkýšù. Mnohem dlouhodobìjší bude vývoj populace škeble rybnièní. Pokud najde tento druh vhodné podmínky, lze pøedpokládat, že se populace obnoví za nìkolik desítek let. Z hlediska obnovy popisované malakocenózy je nutné, aby obnova (odbahnìní) rybníka probìhla v co nejkratší dobì, než dojde k zpìtnému šíøení vodních mìkkýšù do napuštìného rybníka. Po ukonèení prací je možné obèasné vypouštìní rybníka spojené s výlovem ryb. Musí se však jednat o krátkodobé (nìkolik dnù až týden) vypuštìní za vlhkého poèasí bez mrazù. Takový zásah vìtšina vodních mìkkýšù bez úhony pøežije. Pro bohatý rozvoj vodní malakofauny budou v budoucnu vhodné rozsáhlé mìlèiny a mokøady zarostlé vegetací, napø. zblochanem, nikoli však rákosem. Rákosiny nejsou obvykle pro vodní mìkkýše pøíliš vhodné.

Summary Aquatic malacofauna of the Novozámecký rybník National Nature Reserve (Nothern Bohemia, mapping square No. 5353) was studied in 1995, 1997, and 1998. The main aim of this research was inventory of aquatic malacofauna before restoration of the Novozámecký fishpond. Altogether 13 species (10 gastropods, 3 bivalves) were found in the pond and 11 species in the Robeèský potok brook upstream of the pond. Except for common species, two rare species, Gyraulus laevis (Alder, 1838) and Anodonta cygnea (Linnaeus, 1758), were found. 139

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 146

Literatura BUCHAR J. (1982): Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. – Vìstn. Ès. Spoleè. Zool. 46: 317–318. GLÖER P. & MEIER-BROOK C. (1994): Süsswassermollusken (ein Bestimmungsschlussel für die Bundesrepublik Deutschland). Ed. 11. – Hamburg, Deutscher Jugenbud für Naturbeobachtung. FLASAR I. (1964): Malakofauna Bøehyòského a Novozámeckého rybníka na Èeskolipsku. - Sborn. Nár. Muz. Praha 20: 257–284. JACKIEWICZ M. (1993): Phylogeny and relationships within the European species of the family Lymnaeidae. – Folia Malac. 5: 61–95. LISICKÝ J. M. (1991): Mollusca Slovenska. – Veda, Bratislava. VLÈEK V. [ed.] (1984): Vodní toky a nádrže. – Academia, Praha.

140

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 147

Pøíroda, Praha, 20: 141–155, 2002

Epigeiètí brouci (Insecta, Coleoptera) národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník a vliv managementu na jejich spoleèenstva Epigeic beetles (Insecta, Coleoptera) of the Novozámecký rybník National Nature Reserve: influence of management on community structure

JAROSLAV BOHÁÈ Ústav ekologie krajiny AV ÈR, Na sádkách 7, CZ-370 05 Èeské Budìjovice Abstrakt: V pìti studovaných biotopech národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník (rákosina, litorál výtoku z rybníka, vysoké ostøice, vrbové køoviny, obnažené dno) bylo bìhem letní sezóny roku 1997 zjištìno 75 druhù epigeických broukù. Celkovì byl poèet zjištìných druhù a specializovaných vlhkomilných druhù ve srovnání s podobnými biotopy v jižních Èechách nižší. Analýza spoleèenstev v jednotlivých biotopech ukázala na jejich silné antropogenní ovlivnìní ve srovnání se spoleèenstvy jižních Èech. Jako nejcennìjší biotop pro spoleèenstva epigeických broukù se jeví rákosina s nejvyšším poètem druhù patøících do kategorie reliktù prvního øádu, tyrfofilù a stenotopních hygrofilù. I tento biotop je však silnì antropogennì ovlivnìn. Silné antropogenní ovlivnìní spoleèenstev epigeických broukù sledovaných biotopù Novozámeckého rybníka je zøejmì zpùsobeno jeho dlouhodobým vypuštìním a zmìnou hydrologických pomìrù a následným snížením vlhkosti pùdy. Zvýšení abundance nejcennìjších druhù z hlediska ochrany pøírody (tyrfofilní druhy a stenotopní hygrofilové) je možné jedinì urychleným provedením asanaèních prací a napuštìním rybníka. Vytìžení bahna ze dna rybníka by nemìlo negativnì ovlivnit epigeické brouky. Také vytvoøení lagun s volnou vodní hladinou v rozsáhlých rákosinách by mìlo zlepšit vlhkostní pomìry pro specializované druhy zde žijící. Klíèová slova: bioindikace, epigeiètí brouci, spoleèenstva, druhová diverzita, management, ohrožené druhy Keywords: bioindication, epigeic beetles, communities, species diversity, management, threatened species

Úvod Novozámecký rybník byl pøedmìtem výzkumu broukù již na zaèátku našeho století, kdy KRAL (1915 a 1921) pøi faunistickém výzkumu Èeskolipska uvedl nìkteré druhy právì z této lokality. V šedesátých letech provedl podrobnìjší inventarizaèní prùzkum Novozámeckého rybníka HRDLIÈKA (1963), který zde zjistil celkem 382 druhù broukù. Dalšími prùzkumy se v této dobì zabývali Z. a J. Novotní (NOVOTNÝ & NOVOTNÝ 1964, 1966), kteøí zde nalezli 97 (rok 1964) a 95 (rok 1966) druhù broukù. V sedmdesátých letech byl faunistický výzkum zamìøen pøedevším na støevlíkovité brouky (HONCÙ & PULPÁN 1974). Uvedení autoøi uvádìjí ve své práci øadu nálezù støevlíkù ze širšího okolí Novozámeckého rybníka, kde celkem potvrdili výskyt 299 druhù (70 % druhù žijících v Èechách). V devadesátých letech je to opìt HONCÙ (1991), který provedl entomo141

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 148

logický prùzkum Novozámeckého rybníka u Jestøebí v místì plánované výstavby plynovodu. Celkem nalezl 220 druhù broukù. Støevlíkovité brouky v rámci tìchto výzkumù zpracoval VYSOKÝ (1993), který zde nalezl 104 druhù. Další výzkumy broukù národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník provedl opìt HONCÙ (1993), který zde nalezl zástupce tìchto èeledí: Carabidae (99 druhù), Dytiscidae (17 druhù), Gyrinidae (2 druhy), Hydrophilidae (7 druhù), Histeridae (2 druhy), Silphidae (7 druhù), Leioididae (3 druhy), Scydmaenidae (3 druhy), Scaphidiidae (1 druh), Staphylinidae (85 druhù), Pselaphidae (4 druhy), Helodidae (3 druhy), Geotrupidae (2 druhy), Scarabaeidae (5 druhù), Byrrhidae (1 druh), Buprestidae (4 druhy), Elateridae (8 druhù), Throscidae (1 druh), Lycidae (1 druh), Cantharidae (8 druhù), Cleridae (1 druh), Merylidae (2 druhy), Malachidae (3 druhy), Nitidulidae (9 druhù), Rhizophagidae (3 druhy), Cryptophagidae (1 druh), Coccinelidae (9 druhù), Lathridiidae (6 druhù), Melandryiidae (1 druh), Oedemeridae (4 druhy), Pyrochroidae (1 druh), Anthicidae (1 druh), Lagriidae (1 druh), Cerambycidae (8 druhù), Chrysomelidae (25 druhù), Curculionidae (21 druhù) a Scolytidae (3 druhy). Z faunisticky význaèných nálezù epigeických broukù u Novozámeckého rybníka lze jmenovat výskyt støevlíka Oodes gracilis A.Villa et B.Villa (HONCÙ 1993). Jedná se o vzácný hygrofilní druh, který byl z Novozámeckého rybníka hlášen jako nový pro Èechy. Z dalších epigeických druhù je význaèný nález støevlíka Epaphius rivularis (Gyllh.), který je znám z Èech pouze z Krušných hor, okolí Èeské Lípy, ze Šumavy a jihoèeské pánve (HÙRKA 1996). Pøes uvedené výzkumy popisující druhovou diverzitu epigeických broukù Novozámeckého rybníka schází ekologické zhodnocení spoleèenstev epigeických broukù z hlediska zjištìní jejich odlišnosti v rùzných biotopech a urèení vlivu uplatòovaného managementu na jejich biodiverzitu. Pøitom právì epigeiètí brouci jsou velmi citlivými indikátory zmìn vlhkostních pomìrù v krajinì (BOHÁÈ 1988, 1988a; BOHÁÈ et al. 1995; HÙRKA et al. 1996). Cílem ekologického výzkumu epigeických broukù národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník v roce 1997 bylo: (1) popsání biodiverzity broukù rezervace (druhové složení, životní formy, ekologické skupiny, atd.), (2) srovnání biodiverzity národní pøírodní rezervace Novozámeckého rybníka s biodiverzitou jiných rybnièných lokalit, (3) navržení vhodného managementu z hlediska ochrany spoleèenstev epigeických broukù jako modelové skupiny bezobratlých.

Studované území a biotopy Novozámecký rybník (ètverec 5353 síového mapování) je bohatì èlenìný. Rozsáhlými rákosinami pøechází do rašelinných a ostøicových luk. Ty byly v roce 1997, kdy výzkumy probíhaly, èasto silnì vyschlé. Rybník byl v té dobì vypuštìný, se silnou vrstvou bahna. Jako hlavní negativní faktory ovlivòující ekosystém rybníka jsou uvádìny snahy o zintenzivnìní rybáøského hospodaøení a eutrofizace prostøednictvím splachù z okolí (HUDEC et al. 1995). Epigeiètí brouci byli sledováni v následujících biotopech: 1. spoleèenstvo rákosin na východní stranì rybníka smìrem na Jestøebí (Phragmicetum communis), 2. øídce porostlé nebo zcela obnažené litorální pásmo výtoku z rybníka v Mnichovské prùrvì, 3. spoleèenstvo vysokých ostøic s èetnými bulty na jižní stranì rybníka (Caricetum gracilis, Caricetum distichae, Caricetum appropinquatae), 4. spoleèenstvo vrbových køovin (Salicetum pentandro-cinereae), 5. spoleèenstvo obnažených den stojatých vod (Rumicetum maritimi) na severní stranì rybníku. Podrobnìjší charakteristika uvedených biotopù je uvedena v práci HUDCE et al. (1995) a v pracích uveøejnìných v tomto monotematickém èísle sborníku Pøíroda.

142

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 149

Materiál a metodika Materiál byl sebrán v roce 1997. Vzorky byly odebírány v èervnu až srpnu, bìhem šesti exkurzí. Brouci byli sbíráni prosevem detritu bøehu rybníka v rákosinách, vysokých ostøicích a vrbových køovinách (SMETANA 1958). Brouci žijící v litorálu byli vyplavováni a na obnaženém dnu rybníka (Rumicetum maritimi) vyšlapáváni. Získaný materiál byl determinován a vyhodnocován na základì frekvence výskytu druhù podle reliktnosti výskytu (BOHÁÈ 1988, 1988a; HÙRKA et al. 1996), zastoupení životních forem drabèíkù (tabulka 2) a zastoupení tyrfofilù a stenotopních hygrofilù (KOCH 1988; FRISCH 1955). Pøi vyhodnocení struktury spoleèenstev broukù podle frekvence poètu exempláøù druhù jednotlivých kategorií reliktnosti výskytu byly druhy rozdìleny na relikty I. øádu (RI - druhy biotopù nejménì ovlivnìných èinností èlovìka), relikty II. øádu (RII - druhy stanoviš støednì ovlivnìných èinností èlovìka, vìtšinou druhy kulturních lesù, ale i druhy neregulovaných a pùvodnìjších bøehù tokù) a expanzivní druhy (E - druhy odlesnìných stanoviš silnì ovlivnìných èinností èlovìka) (podrobnìji BOHÁÈ 1988a). Zaøazení druhù do jednotlivých skupin bylo provedeno u drabèíkù podle BOHÁÈE (1988), støevlíkù podle HÙRKY et al. (1996), u ostatních èeledí broukù bylo provedeno autorem na základì údajù o jejich bionomii a preferenci biotopù (KOCH 1988). U støevlíkù, kde použili HÙRKA et al. (1996) jiné oznaèení ekologických skupin než BOHÁÈ (1988a), platí následující pravidlo: R (podle HÙRKY et al. 1996) = RI, A (podle HÙRKY et al. 1996) = R2 a E (HÙRKA et al. 1996) je totožné se skupinou E ve smyslu používaném v této práci. Nízký podíl expanzivních druhù v nelesních biotopech signalizuje vysoké pøírodní hodnoty zkoumaných stanoviš a naopak. Také podíl reliktù I. øádu ve stanovištích ukazuje na jejich pùvodnost. Byl vypoèítán index antropogenního ovlivnìní spoleèenstev (BOHÁÈ 1990; BOHÁÈ 1999). Tento index byl stanoven podle následujícího vzorce: I = 100 - (E + 0.5 R2), kde E = frekvence expanzivních druhù (%) a E = frekvence reliktù II øádu (%). Hodnota indexu se pohybuje od 0 (ve spoleèenstvu byly zjištìny pouze expanzivní druhy a spoleèenstvo je nejvíce èlovìkem ovlivnìno) do 100 (ve spoleèenstvu se vyskytují pouze relikty I øádu a spoleèenstvo není èlovìkem ovlivnìno). Výsledky takto provedené analýzy spoleèenstev broukù byly srovnávány jak v rámci jednotlivých biotopù Novozámeckého rybníka, tak i s výzkumy spoleèenstev epigeických broukù provedenými na jihoèeských mokøadních biotopech (BOHÁÈ 1994, 1996, 1996a, 1997; RَIÈKA & BOHÁÈ 1988). Kromì vlastního materiálu byl použit materiál skupiny drabèíkù, sebraný M. Honcù v roce 1990 u Novozámeckého rybníku v rámci prùzkumu provedeného v souvislosti s výstavbou plynovodu. Tento materiál byl revidován nebo dodateènì determinován a srovnán se souèasným stavem. Ve vlastní práci není úplný pøehled tohoto materiálu uveden, protože výsledky tohoto prùzkumu již byly èásteènì uveøejnìny (HONCÙ 1991) a pozornost byla soustøedìna jen na ty druhy broukù, které nebyly bìhem našich výzkumù v roce 1997 na rozdíl od roku 1991 zjištìny.

Výsledky a diskuse Celkem bylo v sledovaných pìti biotopech Novozámeckého rybníka sebráno 75 druhù epigeických a hemiedafických broukù (tab. 1) z 11 èeledí. Tento poèet zjištìných druhù není samozøejmì úplným výètem fauny. Je to zpùsobeno použitou metodikou sbìru, výbìrem daných biotopù a krátkým obdobím sbìru. Z broukù byli, stejnì jako na podobných jihoèeských lokalitách (BOHÁÈ 1994, 1996, 1996a), nejvíce zastoupeni drabèíkovití (46 druhù) a støevlíkovití (17 druhù). Nižší poèet druhù v biotopech Novozámeckého rybníka je zøejmì zpùsoben jednak kratší dobou sbìru materiálu ve srovnání s jihoèeskými biotopy, ale také zmìnou hydrologických pomìrù po vypuštìní rybníka a tím snížením vlhkosti pùdy na studovaných biotopech, ke které jsou epigeiètí brouci nejcitlivìjší (BOHÁÈ et al. 1995). 143

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 150

Poèet druhù zjištìných v jednotlivých biotopech (tab. 1) se znaènì odlišoval. Nejvyšší poèet druhù byl zjištìn v biotopu vysokých ostøic s èetnými bulty (33 druhù). Jen o málo nižší byl poèet druhù nalezený ve vrbových køovinách (28 druhù) a v pobøežním pásu výtoku rybníka v Mnichovské prùrvì (26 druhù). Zøetelnì nižší byl poèet druhù žijící v rákosinì (18 druhù) a na obnaženém dnu rybníka (15 druhù). Poèet druhù sebraných v jednotlivých biotopech Novozámeckého rybníka byl nižší než poèet zjištìný pøi výzkumech v rùzných biotopech jihoèeských mokøadù (tab. 3). Napøíklad v rákosinì Novozámeckého rybníka bylo zjištìno 18 druhù, zatímco v rákosinì rybníka Velký Tisý žilo 75 druhù. Podobnì nižší je poèet druhù ve vrbových køovinách Novozámeckého rybníka (28 druhù) ve srovnání s bažinnými vrbinami Velkého Tisého (75 druhù). Také litorál Novozámeckého rybníka je druhovì chudší (26 druhù), než napø. litorál nivy Stropnice v národní pøírodní rezervace Brouskùv mlýn (77 druhù). Nižší poèet zjištìných druhù ve studovaných biotopech ve srovnání s jihoèeskými lokalitami má obdobné pøíèiny, které byly uvedeny u celkového poètu všech druhù (zmìna vlhkostních pomìrù po vypuštìní rybníka). Ve faunì drabèíkù studované lokality lze vyèlenit ètyøi zøetelné ekologické gildy. Mezi první gildu patøí druhy mokøadù žijící na povrchu pùdy (obr. 1–4). Tyto druhy mají bìhavý typ nohou a rychle se pohybují jak na bahnitých bøezích rybníka, tak v detritu mezi bažinnými vrbinami, ostøicemi a rákosím. Imaga øady z nich (napø. druhy rodu Paederus a Stenus) dobøe šplhají po pobøežní vegetaci. Na rozdíl od jihoèeských rybníkù nebyly ve studovaných biotopech Novozámeckého rybníka zjištìny druhy patøící mezi tuto gildu, žijící pøedevším na povrchu pùdy bez vegetace nebo jen s velmi øídkým rostlinným pokryvem. Tyto druhy mají dlouhé konèetiny, které jim umožòují rychlý bìh po bahnu (napø. druhy rodù Ocalea, Ischnopoda, Calodera). Dùvody absence nìkterých tìchto druhù, které byly v minulosti zjištìny M. Honcù (viz dále), nejsou známy. Druhou gildu tvoøí drabèíci žijící v opadu na bøehu rybníkù (obr. 6–8). Nìkteøí z tìchto druhù mají plastron, umožòující jim pøebývat i dlouhou dobu pod vodou v dobì záplav (napø. druhy rodu Deinopsis). Tøetí gildu tvoøí drabèíci žijící v rákosinách (v našem pøípadì zjištìná Hygronoma dimidiata obr. 9). Vìtšina tìchto druhù pøezimuje v paždí listù rákosí, dobøe po nìm šplhají a èasto tráví èást svého života na rostlinách, kde se odehrává i kopulace imag. Ètvrtá gilda byla reprezentována drabèíky žijícími v bahnitých bøezích tokù, kde si vyrývají chodby, které jim slouží jako úkryt pro dospìlce i jejich larvy (drabèíci rodu Carpelimus). Tyto druhy mají èasto silné a otrnìné konèetiny, pøizpùsobené k hrabání v bahnì. Hodnocení spoleèenstev na základì poètu druhù o rùzné reliktnosti výskytu, zjištìných na studovaných biotopech, ukázalo na pøevahu expanzivních druhù (tabulka 4) u všech biotopù kromì rákosiny (mírná pøevaha reliktù druhého øádu). Tento závìr se liší od výsledkù zjištìných studiem složení spoleèenstev broukù jihoèeských rybnièních lokalit (BOHÁÈ 1988, 1994, 1996, 1996a, 1997; RَIÈKA & BOHÁÈ 1988), kde pøevládaly relikty druhého øádu. Zvýšený poèet expanzivních druhù broukù ve spoleèenstvech Novozámeckého rybníka ukazuje na vìtší antropogenní ovlivnìní všech jeho biotopù ve srovnání se spoleèenstvy broukù podobných biotopù jihoèeských rybníkù, kde nad druhy patøícími do skupiny expanzivních druhù pøevládaly ostatní skupiny podle reliktnosti výskytu (BOHÁÈ 1997). Nejvyšší poèet druhù patøící mezi relikty prvního øádu (3 druhy) byl zjištìn v rákosinì. Ve spoleèenstvu broukù vysokých ostøic a vrbin byl jen jeden druh patøící mezi relikty prvního øádu (Gabrius trossulus). Ve spoleèenstvech broukù litorálu a obnaženého dna rybníka relikty prvního øádu zjištìny nebyly. Celkovì se jeví biotopy Novozámeckého rybníka silnìji antropogennì ovlivnìny než obdobné biotopy jihoèeských rybníkù. Poèet reliktù prvního øádu byl výraznì vyšší v rákosinách, což ukazuje na jejich význam jako biotopu významného pro pøežívání druhù nejcennìjších z hlediska ochrany pøírody. 144

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 151

Hodnota indexu antropogenního ovlivnìní (BOHÁÈ 1990) byla nejvyšší u spoleèenstva rákosin (90,5) a klesala k spoleèenstvùm obnaženého dna (89), litorálu a vrbin (po 80) a vysokých ostøic (73,5). Celkovì byly hodnoty antropogenního ovlivnìní spoleèenstev Novozámeckého rybníka mnohem vyšší než u podobných jihoèeských spoleèenstev (BOHÁÈ 1994, 1996, 1996a, 1997) (hodnota indexu spoleèenstev bažinných vrbin a rákosin na jihu Èech se pohybuje mezi 45–55). Celkovì ukazuje hodnota indexu na silné antropogenní ovlivnìní. Poèet životních forem drabèíkù (pøehled všech, viz tabulka 3) je uveden v tabulce 4. Nejvyšší poèet životních forem drabèíkù byl zjištìn ve vysokých ostøicích (10). O nìco nižší byl poèet životních forem v litorálu (8) a ve vrbových køovinách (po osmi). Nejnižší poèet životních forem (5) byl v obnaženém dnu rybníku (Rumicetum maritimi). Ve srovnání s jihoèeskými lokalitami je poèet životních forem studovaných biotopù obdobný. Pro srovnání je tøeba uvést, že v okolní kulturní krajinì je poèet životních forem drabèíkù nižší (napø. v kulturním lese 5–10 a v zemìdìlské krajinì 4–6) (BOHÁÈ 1997). Tyrfofilní druhy (tab. 1 a 3) byly zjištìny na tøech ze sledovaných biotopù (rákosiny, ostøice a vrbové køoviny). Poèet tìchto druhù byl nízký (2 druhy) a ve srovnání s obdobnými biotopy v jižních Èechách (tab. 3) obdobný. Stenotopní hygrofilové (tab. 1 a 3) byli zjištìni na všech sledovaných biotopech, jejich poèet byl však jednoznaènì nejvyšší v rákosinì. I v tomto pøípadì však byl na jihoèeských lokalitách poèet stenotopních hygrofilù vìtší (20 druhù zjištìných v rákosinách národní pøírodní rezervace Velký a Malý Tisý) než na studovaných biotopech Novozámeckého rybníka. Revizí materiálu M. Honcù, sebraného pøed sedmi lety, v dobì, kdy byl Novozámecký rybník napuštìn, bylo zjištìno, že tento materiál obsahuje 87 druhù drabèíkù. Pøi sledování epigeických broukù v roce 1997 nebyly nalezeny nìkteré význaèné hygrofilní druhy, které HONCÙ (1991) v minulosti zjistil. Jedná se zejména o druhy Paederus limnophilus, Lathrobium castaneipenne, Philonthus nigrita a Gymnusa brevicollis. Nelze tvrdit, že se tyto druhy již na Novozámeckém rybníku nevyskytují, ale v každém pøípadì jejich absence v materiálu výzkumu provedeného v roce 1997 dokumentuje jejich sníženou abundanci oproti pøedchozímu období. Je to zøejmì dùsledek zmìny hydrologických pomìrù v souvislosti s vypuštìním rybníka a snížením vlhkosti pùdy jednotlivých biotopù. U všech tìchto druhù se v populacích vyskytují okøídlení jedinci a po zmìnì hydrologických pomìrù lze pøedpokládat jejich opìtný výskyt na pøíhodných biotopech.

145

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 152

Tabulka 1. Seznam broukù sebraných na studovaných biotopech národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník: 1/ spoleèenstvo rákosin na východní stranì rybníka smìrem na Jestøebí, 2/ øídce porostlé nebo zcela obnažené litorální pásmo výtoku z rybníka v Mnichovské prùrvì, 3/ spoleèenstvo vysokých ostøic s èetnými bulty na jižní stranì rybníka, 4/ spoleèenstvo vrbových køovin, 5/ spoleèenstvo obnažených den stojatých vod (Rumicetum maritimi) na severní stranì rybníka. Ekologická charakteristika druhù: 1 - stenotopní hygrofil, 2 - eurytopní hygrofil, 3 - hygrofil, paludikol, 4 - tyrfofil, 5 - tyrfobiont, 6 - ubikvist, 7 - silvikol. Kategorie podle reliktnosti výskytu (BOHÁÈ 1988, 1988; HÙRKA, VESELÝ, FARKAÈ 1996, upraveno podle BOHÁÈ 1988a): R1 - relikt prvního øádu, R2 - relikt druhého øádu, E - expanzivní druh. Table 1. The list of beetles collected in studied biotopes of Novozámecký pond reserve: 1/ the reeds community on eastern side of pond closely to the village of Jestøebí , 2/ sparsely growthed or quite bare littoral of brook running out from the pond in Mnichovská canal, 3/ community of sedge (Carex spp.) with bults in the southern part of pond, 4/ community of willow shrubs (Salix spp.), 5/ community of bare bottom of pond (Rumicetum maritimi) on the northern side of pond. Ecological characteristics of beetles species: 1 - stenotope hygrophil, 2 - eurytope hygrophil, 3 - hygrophil-paludicol, 4 - tyrphophil, 5 - tyrphobiont, 6 - ubiquitous species, 7 - silvicol. Categories after the relictness of occurrence (BOHÁÈ 1988, 1988; HÙRKA, VESELÝ, FARKAÈ 1996, adapted after BOHÁÈ 1988a): R1 - relict of 1st order, R2 - relict of 2nd order, E - expansive species. Druh Species

Ekologická charakteristika Ecological characteristics

rákosina

litorál

reeds

littoral

vysoké ostøice sedge

vrbové obnažené køoviny dno willow bare shrubs bottom

2, E 6, E 2, E 2, E 6, E 2, E 2, E 2, R2 2, E 6, E 6, E 6, E 2, R2 6, E 2, E 3, R2 1, R2

2 1 1 1 -

4 2 1 5 3 1 2 1 1 1

3 1 2 1 5 3 5 2 -

1 1 1 2 1 -

1 11 9 2 -

1, R2

-

-

-

-

1

2, R2

-

2

-

-

27

6, E 6, E 2, E 2, R2 2, R2 6, E 2, R2

1 2 -

1 2 3 3

1 1 1 -

4 -

1 17

CARABIDAE Carabus granulatus granulatus (L.) Leistus ferrugineus (L.) Notiophilus palustris (Dftsch.) Elaphrus riparius (L.) Loricera pilicornis (F.) Dyschirius globosus (Hrbst.) Bembidion lampros (Hrbst.) Bembidion bruxellense Wesmael Bembidion quadrimaculatum (L.) Amara plebeja (Gyll.) Amara aenea (De Geer) Pterostichus cupreus (L.) Pterostichus brunneus (Sturm) Calathus melanocephalus (L.) Agonum muelleri (Hrbst.) Agonum viduum (Duftschmid) Europhilum fuliginosum (Panz.) DYTISCIDAE Agabus bipustulatus (L.) HYDROPHILIDAE Anacaena globulus (Payk.) STAPHYLINIDAE Omalium caesum Grav. Omalium rivulare (Payk.) Lesteva longoelytrata (Goeze) Lathrimaeum atrocephalum (Gyllh.) Olophrum assimile (Payk.) Oxytelus rugosus (F.) Carpelimus rivularis (Motsch.)

146

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Druh

Strana 153

rákosina

litorál

reeds

littoral

vysoké ostøice sedge

1 1 7 1 1 1 1 1 2 1 1 -

1 1 1 1 1 4 1 1 2 1 -

1 2 1 2 1 1 2 3 1 1 6 1 4 8 1 1

2 1 4 1 1 2 1 2 1 2 1 2 15 1 13 2 1 -

3 1 1 3 2 7 1

2, R2

-

-

1

-

-

Rhagonycha fulva (Scop.)

6, E

1

-

2

-

-

HELODIDAE Cyphon padi (L.)

2, R2

1

-

-

-

-

6, E

-

-

5

12

-

Species

Ekologická charakteristika Ecological characteristics

Carpelimus obesus (Kiesw.) 2, R2 Euaesthethus ruficapillus (Lac. in Boisd. et Lac.) 1, 3 R2 Stenus clavicornis (Scop.) 2, R2 Stenus solutus Er. 1, R2 Stenus juno F. 2, R2 Paederus riparius (L.) 1, R2 Lathrobium impressum (Heer) 2, R2 Lathrobium longulum Grav. 2, R2 Lathrobium brunnipes (F.) 2, R2 Xantholinus longiventris Heer 6, E Xantholinus trilor (F.) 6, E Erichsonius cinerascens (Grav.) 3, R2 Philonthus atratus (Grav.) 6, E Philonthus rubripennis Steph. 2, R2 Philonthus quisquiliarius (Gyll.) 2, R2 Gabrius trossulus (Grav.) 4, R1 Staphylinus erythropterus L. 2, R2 Quedius fuliginosus (Grav.) 2, R2 Tachyporus transversalis Grav. 4, R1 Tachyporus hypnorum (F.) 6, E Tachyporus nitidulus (F.) 6, E Tachyporus chrysomelinus (L.) 6, E Tachyporus solutus Er. 6, E Tachinus signatus (Grav.) 6, E Tachinus laticollis Grav. 6, E Mylaena minuta (Grav.) 1, R2 Hygronoma dimidiata Er. 1, R2 Amischa analis (Grav.) 6, E Atheta elongatula elongatula (Grav.) 1, R2 Atheta triangulum (Kr.) 6, E Atheta crassicornis (F.) 6, E Atheta fungi (Grav.) 6, E Atheta laticollis (Kirby) 6, E Geostiba circellaris (Grav.) 2, R2 Drusilla canaliculata (F.) 6, E Deubelia picina (Aubé) 1, R2 Oxypoda elongatula (Aubé) 1, R2 Oxypoda annularis (Mannh.) 7, R2 Aleochara sparsa Heer 6, E

vrbové obnažené køoviny dno willow bare shrubs bottom

PSELAPHIDAE Brachygluta fossulata (Reich.) CANTHARIDAE

LATHRIDIIDAE Atomaria apicalis Er.

147

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 154

Druh Species

Ekologická charakteristika Ecological characteristics

rákosina

litorál

reeds

littoral

vysoké ostøice sedge

vrbové obnažené køoviny dno willow bare shrubs bottom

6, R2 6, E

-

-

2 1

-

-

2, R2 2, R2

-

-

-

1 2

-

6, E 2, R2

-

-

3 -

1 1

-

28 18

46 26

73 33

78 28

87 15

COCCINELIDAE Coccidula rufa Hbst. Coccinela septempunctata septempunctata L. CHRYSOMELIDAE Lochmaea caprae (L.) Psylliodes affinis (Payk.) CURCULIONIDAE Sitona hispidulus (F.) Notaris acridulus acridulus (L.) Celkem exempláøù/ Total number of specimens Celkem druhù/ Total number of species

Pøehled druhù vázaných na mokøady Elaphrus riparius (Linnaeus, 1758) Je to palearktický druh, který je v ÈR obecný na bøezích vod (HÙRKA 1996). Na Èeskolipsku je na pøíhodných lokalitách (moèály, okraje potokù, tùnì) celkem hojný (HONCÙ & PULPÁN 1974). Europhilus fuliginosus (Panzer, 1809) Druh je rozšíøen v palearktické oblasti. Hygrofilní druh mokøadù se vyskytuje v minero až mesotrofních rašeliništích (KOCH 1989). Charakteristický druh mokrých a rašelinných luk (FRISCH 1995). Je rozšíøen na celém území ÈR, zejména na rostlinami porostlých bøezích vod, na moèálech a moèálovitých lesích (HÙRKA 1996). Na Èeskolipsku je na pøíhodných lokalitách (moèály, rašeliništì) èastý (HONCÙ & PULPÁN 1974). Euaesthetus ruficapillus (Lacordaire in Boisduval et Lacordaire, 1835) (obr. 6) Druh je rozšíøen v Evropì a na Kavkaze. V Èeské republice se vyskytuje na bøezích tekoucích i stojatých vod s dobøe vyvinutým pobøežním pásmem. Zde je možno ho nalézt v detritu, pod koøeny rostlin a pod. Pro svou malou velikost a skrytý zpùsob života je pøehlížen. Erichsonius cinerascens (Gravenhorst, 1802) (obr. 3) Druh je znám z Evropy a severní Ameriky. V Èeské republice se vyskytuje jen na omezeném spektru biotopù. Je to vyslovenì hygrofilní druh, žijící na bøezích stojatých i proudících vod, na bažinatých lukách a rašeliništích. V náplavech je èasto hojný (SMETANA 1958). Gabrius trossulus (Nordmann, 1837) (obr. 8) Druh je znám z Anglie, Islandu a severní a støední Evropy. Je citlivý na substrát (SMETANA 1958). U nás na celém území, ale jen na omezeném spektru biotopù. Žije pøedevším na rašeliništích, bažinatých loukách, slatinách a okrajích rybníkù (LOHSE 1964; FRISCH 1995). Vzácnìji je nalézán i na bøezích øek a potokù (KOCH 1989). Tachyporus transversalis Gravenhorst, 1806 (obr. 5) Druh je rozšíøen v severní a støední Evropì. Je to stenotopní tyrfofilní druh, žijící na rašeliništích a mokøadech a na bažinatých bøezích øek. Zde se vyskytuje v rašeliníku a v jiných druzích mechù. Nalézán je také v trsech ostøic a rákosu a v listí a detritu (KOCH 1989). Ve støední Evropì se vyskytuje jen sporadicky a lokálnì (LOHSE 1964). Mylaena minuta (Gravenhorst, 1806) Palearktický druh rozšíøený u nás po celém území, ale jen v úzkém spektru biotopù (mokøady a neregulované bøehy tokù). Jeho abundance je vyšší jen za výjimeèných okolností (HORION 1967). Hygronoma dimidiata Erichson, 1837 (obr. 9) Druh je znám ze severní a støední Evropy, z Kavkazu, Sibiøe a Dálného východu. Je to typický zástupce broukù pøezimují v paždí listù rákosu, ale i v létì se vyskytuje jen na vegetaci v tìsném sousedství vodních ploch (BENICK 1974; FRISCH 1995). Na uvedených místech není èasto vzácný (HORION 1967). U nás se vyskytuje na celém území, ale jen v omezeném spektru biotopù.

148

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 155

Atheta elongatula elongatula (Gravenhorst, 1802) Palearktický druh rozšíøený u nás po celém území, ale jen v úzkém spektru biotopù (mokøady a neregulované bøehy tokù). Na uvedených biotopech je jeho abundance vyšší (HORION 1967; BENICK 1974; FRISCH 1995). Deubelia picina (Aubé, 1850) Druh je znám ze severní a støední Evropy. U nás je rozšíøen na celém území, ale jen na omezeném spektru biotopù. Žije na mokøadech a bøezích tokù. Èastìjší je spíše v nižších polohách a podhùøí, v horách èasto schází (HORION 1967; BENICK 1974; FRISCH 1995). Oxypoda elongatula (Aubé, 1850) (obr. 7) Druh je rozšíøen v severní èásti palearktické oblasti. Z Èeské republiky je známo jen nìkolik údajù (rašeliništì Soos v západních Èechách, Olsa ve Slezsku) (HORION 1967) a z jižních Èech (Veselí nad Lužnicí, Dráchov, Frahelž) (BOHÁÈ 1986). Žije v blízkosti rašeliniš, bažin a øek pod hnijícími látkami a detritem.

Summary The study was carried out in five habitats (reeds, sparse littoral vegetation along a brook running from the pond, sedge with bults, willow shrubs and bare bottom with Rumicetum maritimi) of the Novozámecký pond (northern Bohemia) during summer 1997. In total, 75 species of epigeic beetles were recorded, among which specific tyrphophilous and hygrophilous species were found. The species diversity, number of life forms and frequency of species with various tolerance to man influence were analysed. The beetle community of reeds was less influenced by man in comparison with beetle communities of other habitats. On the other hand all beetle communities of the Novozámecký pond were more strongly affected by human activities than communities of similar habitats in southern Bohemia. This can be explained by changed hydrological regime of habitats and their drying due to long time break out of the pond. The results of this study are used for the proposal of conservation management of the Novozámecký pond.

Literatura BENICK G. (1974): Aleocharinae. – In: FREUDE H., HARDE K. W., LOHSE G. A. [eds.], Käfer Mitteleuropas, p. 1–381, Goecke & Evers, Krefeld. BOHÁÈ J. (1986): Nové a zajímavé nálezy drabèíkù podèeledi Aleocharinae (Coleoptera, Staphylinidae) v Èeskoslovensku. – Zpr. Ès. Spol. Ent. 24: 43–54. BOHÁÈ J. (1988): Drabèíkovití (Coleoptera, Staphylinidae) – bioindikátory antropogenních zmìn prostøedí. – Ms. [Doktorská disertaèní práce; depon in: spoleèná knihovna biologických pracoviš, Èeské Budìjovice.] BOHÁÈ J. (1988a): Využití spoleèenstev drabèíkovitých (Coleoptera, Staphylinidae) k bioindikaci kvality životního prostøedí. – Zpr. Ès. Spol. Ent. 24: 33–41. BOHÁÈ J. (1990): Numerical estimation of the impact of terrestrial ecosystems by using staphylinid beetles communities. – Agrochemistry and soil science 39: 565–568. BOHÁÈ J. (1994): Inventarizaèní a ekologický výzkum epigeických bezobratlých v národní pøírodní rezervaci „Brouskùv mlýn“ II. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, pracovištì Èeské Budìjovice.] BOHÁÈ J. (1996): Spoleèenstva epigeických broukù rašeliništì Borkovická blata a Kozohlùdky srovnání biotopù s rùzným managementem. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, pracovištì Èeské Budìjovice.] BOHÁÈ J. (1996a): Inventarizaèní prùzkum epigeických broukù pøírodní rezervace Dvoøištì (rašeliništní ekosystém ve výtopì rybníka). – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, pracovištì Èeské Budìjovice.] BOHÁÈ J. (1997): Biodiverzita broukù jihoèeských mokøadù. – Sborník abstraktù 9. sjezdu èeských zoologù, p. 3–4, Ústav pùdní biologie AV ÈR, Èeské Budìjovice. 149

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 156

BOHÁÈ J. (1997a): Prùzkum epigeických broukù v NPR Velký a Malý Tisý. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, pracovištì Èeské Budìjovice.] BOHÁÈ J. (1998): Inventarizaèní prùzkum epigeických broukù (Coleoptera) pøírodní rezervace V rájích u Tøebonì. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, pracovištì Èeské Budìjovice.] BOHÁÈ J. (1999): Staphylinid beetles as bioindicators. – Agriculture, Ecosystems & Environment 74: 357–372. BOHÁÈ J., SYROVÁTKA O. & FROUZ J. (1995): Communities of carabids and staphylinids in restorated wetlands in southern Bohemia. – In: Abstracts of 3rd ISC, Jyvaskyla, Finland, p. 39. FRISCH J. (1995): Die Käferfauna des roten Moores (Insecta: Coleoptera). Eine ökologischfaunistische Studie zur Käferfauna der Rhonmoore. – Beitrage zur Naturkunden in Osthessen 30: 3–180. HONCÙ M. (1991): Entomologický prùzkum Novozámeckého rybníka u Jestøebí. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Ústí nad Labem.] HONCÙ M. (1993): Oodes gracilis A. Villa et B. Villa, 1833, nový druh pro Èechy. – Fauna Boh. Septentr. 18: 155–157. HONCÙ M. (1993a): Entomologický prùzkum NPR Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Ústí nad Labem.]. HONCÙ M. & PULPÁN J. (1974): Støevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Èeskolipska. – Sborn. Severoèes. Mus., ser. sci. natur., 6: 93–149. HORION A. (1967): Faunistik der deutschen Käfer. Vol. 11. Staphylinidae. 3. Teil (Habrocerinae bis Aleocharinae, ohne subtribus Athetae). – Überlingen am Bodensee. HRDLIÈKA J. (1963): Zpráva o coleopterologickém inventarizaèním prùzkumu rezervace Novozámecký rybník v letech 1962–63. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Ústí nad Labem.] HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J. & PELLANTOVÁ J. [eds.] (1995): Mokøady Èeské republiky. Pøehled vodních a mokøadních biotopù Èeské republiky. (upravený dotisk 2. verze). – Èeský ramsarský výbor, Tøeboò. HÙRKA K. (1996): Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae Èeské a Slovenské republiky. – Kabourek, Zlín. HÙRKA K., VESELÝ P. & FARKAÈ J. (1996): Využití støevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostøedí. – Klapalekiana 32: 15–26. KOCH K. (1989): Die Käfer Mitteleuropas, Ökologie. Band 1.– Goecke & Evers, Krefeld. KRAL H. (1915): Die Käfer aus dem Gebiete des Kummergebirges. – Mitt. Ver. Naturfreunde Reichenberg 42: 49–100. KRAL H. (1921): Die Käfer aus dem Gebiete des Kummergebirges. – Nachtrag. – Mitt.Ver. Naturfreunde Reichenberg 43: 24–44. KRIVOLUTSKI D. A. & BOHÁÈ J. (1989): Life forms and morphogenesis of animals: the use in bioindication of the environment quality (on example of staphylinid beetles). – In: BOHÁÈ J. & RَIÈKA V. [eds.], Proc. Vth Intern. Conf. Bioindicatores Deteriorisationis Regionis, ILE CAS, pp.142–146, Èeské Budìjovice. LOHSE G. A. (1964): Staphylinidae. – In: FREUDE H. K., HARDE, K. W. & LOHSE, G. A. [eds.], Die Käfer Mitteleuropas. Vol. 4, Goecke & Evers, Krefeld.. NOVOTNÝ Z. & NOVOTNÝ J. (1964–1965): Inventarizaèní seznam Coleopter SPR Novozámecký rybník. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny, Ústí nad Labem.] RَIÈKA V. & BOHÁÈ J. (1988): Epigeiètí bezobratlí nivy horní Lužnice (Araneae, Coleoptera). – Sborn. Vys. Šk. Zemìd. Praha, Agronom. Fak. Èeské Budìjovice 5: 149–154. SMETANA A. (1958): Drabèíci – Staphylinidae I, Staphylininae. – In: Fauna ÈSR 12: 1–437, Praha. VYSOKÝ J. (1993): Støevlíkovití SPR Novozámecký rybník. – Fauna Boh. Septentr. 18: 143–154. 150

T ø í d a (Class) - Z o o f á g o v é (Z o o p h a g e s) Podtøída (Sub-class): Epigeobionti (Epigeobios) Skupiny (Groups): Epigeobionti bìhající, velcí (Epigeobionts, walking, large) (Staphylinus type, Staphylinus caesareus) Epigeobionti bìhající, malí (Epigeobionts, walking, small) (Philonthus type, Philonthus decorus) Podtøída (Sub-class): Stratobionti (Stratobios) Skupiny (Groups): žijící na pùdním povrchu a v opadu (living on soil surface and in decaying litter) (Othius type, Othius punctulatus) žijící v opadu (living in decaying litter) (Medon type, Medon brunneus) žijící v opadu a pod kùrou (living in decaying litter and under bark) (Dinaraea type, Dinaraea aequata) žijící v podzemních chodbách (botrobionts) (Quedius type, Quedius longicornis) žijící v jeskyních (troglobionts) (Apteranillus type, Apteranillus) Podtøída (Sub-class): Geobionti (Geobios) Skupiny (Groups): Geobionti bìhající a hrabající (Geobionts, running-grubbing) (Phytosus type, Phytosus spinifer) Pùdní geobionti (Geobionts, edaphic) (Meotica type, Meotica exilis) Podtøída (Sub-class): Psamokolimbeti (Psammocolimbets) Skupiny (Groups): pobøežní (coastal) (Stenus type, Stenus comma) žijící na lehkých a písèitých pùdách (living on light and sandy soils) (Astenus type, Astenus procerus) Podtøída (Sub-class): petrobionti (Petrobios) (Lesteva type, Lesteva longoelytrata) Podtøída (Sub-class): torfobionti (Torphobios) (Pachnida type, Pachnida nigella) T ø í d a (Class): F y t o f á g o v é (P h y t o p h a g e s) Skupiny (Groups): dendrochortobionti (Dendrochortobionts) (Eusphalerum type, Eusphalerum minutum) pobøežní (coastal) (Bledius type, Bledius gallicus) T ø í d a (Class): S a p r o f á g o v é (S a p r o p h a g e s) Skupiny (Groups): žijící v opadu (living in decaying litter and soil) (Omalium type, Omalium rivulare) žijící na povrchu pùdy, malých rozmìrù (Epigeobionts, small) (Oxytelus type, Oxytelus rugosus) žijící v jeskyních (Troglobionts) (Ochthephilus type, Ochthephilus aureus) T ø í d a (Class): M y c e t o f á g o v é (M y c e t o p h a g e s) (Gyrophaena type, Gyrophaena affinis) T ø í d a (Class): M y r m e k o f i l o v é a t e r m i t o f i l o v é (M y r m e c o p h i l e s and T e r m i t o p h i l e s) Skupiny (Groups): symfilové (Symphiles) (Lomechusa type, Lomechusa emarginata) synechtøi (Synechtres) (Zyras type, Zyras humeralis) synoekenti (Synoecentes) (Thyasophila type, Thyasophila angulata)

Tabulka 2. Životní formy drabèíkù. Table 2. Life forms of staphylinid beetles.

cela_kniha.qxd 31.10.2003 13:48 Strana 157

NPR Novozámecký rybník (5353) rákosiny / reeds litorál / littoral vysoké ostøice / sedge vrbové køoviny / willow shrubs assoc. Rumicetum maritimi NPR Brouskùv Mlýn, niva Stropnice (7153) bøeh øeky / river shore mokré louky / wet meadows olšina / alder forest PR Dvoøištì, výtopa rybníku (6983) assoc. Sphagno-Caricion canescentis assoc. Glycerietum maximae / Caricion gracilis NPR Velký a Malý Tisý (6954) rákosiny / reeds bažinné vrbiny / willows on swamps duby na hrázi / oaks on pond dikes PR Borkovická blata (6753) rašelinný bor / pine forest on peat bog rašeliništì / peat bog PR Kozohlùdky (6753) bažinné vrbiny / willows on swamps bezlesá plocha rašeliništì / open peat bog PR V Rájích (7053) mineritrofní rašeliništì / minerotrophic peat bog podmáèený les / wetland forest Javoøická vrchovina – Senotín (6956) rašelinné louky / peat bog meadows

Lokalita / biotop Locality / biotope 2/6 0/3 1/2 0/2 0/2 0/6 0/6 0/7 3/8 2/12 0/20 0/8 0/0 7/8 8/7 5/5 9/7 6/12 1/3 2/7

77 55 62 61 63 75 75 15 64 41 41 39 51 69 67

Poèet tyrfofilù+tyrfobionitù Number of tyrphophils+tyrphobionts

18 26 33 28 15

Poèet druhù Number of species

10

6 6

8 7

8 7

10 14 10

8 10

31.10.2003 13:48

9 9 11

7 8 10 8 5

Poèet životních forem drabèíkù Number of life forms of staphylinids

Tabulka 3. Poèet druhù broukù, tyrfofilù + tyrfobionitù / stenotopních hygrofilù a životních forem drabèíkù zjištìných na studovaných biotopech Novozámeckého rybníka a na vybraných biotopech jižních Èech (podle BOHÁÈ 1994, 1996, 1996a, 1997, 1997a, 1998; BOHÁÈ, SYROVÁTKA & FROUZ 1995). Table 3. Number of all beetle species and number of typhophils + tyrphobionts / stenotopic hygrophilous species and number of life forms of staphylinids found in studied biotopes in Novozámecký pond and on selected biotopes in the Southern Bohemia (after BOHÁÈ 1994, 1996, 1996a, 1997, 1997a, 1998; BOHÁÈ, SYROVÁTKA & FROUZ 1995).

cela_kniha.qxd Strana 158

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 159

Tabulka 4. Poèet druhù rùzných ekologických skupin broukù podle reliktnosti výskytu (RI - relikty prvního øádu, R2 - relikty druhého øádu, E - expanzivní druhy) na studovaných lokalitách (1 - rákosina, 2 - litorál, 3 - vysoké ostøice, 4 - vrbové køoviny, 5 - obnažené dno). Table 4. Number of beetle species from various groups after the category of relictness (RI - relicts of 1st order, R2 - relicts of 2nd order, E - expansive species) on studied biotopes (1 - reeds community, 2 - littoral of pond, 3 - high Carex spp., 4 - low Salix spp., 5 - bare bottom).

Ekologická skupina Ecological group R1 R2 E

rákosina reeds

litorál litoral

vysoké ostøice sedge

vrbové køoviny willow shrubs

obnažené dno bare bottom

3 9 6

12 14

1 9 22

1 12 14

6 9

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 160

1

2

4

3

5

Obr. 1 – 4. Drabèíci mokøadù žijící na povrchu pùdy: 1 - Paederus riparius, 2 - Stenus clavicornis, 3 - Erichsonius cinerascens, 4 - Lesteva longoelytrata longoelytrata. Figs. 1 – 4. Staphylinids of wetlands living on soil surface: 1 - Paederus riparius, 2 - Stenus clavicornis, 3 - Erichsonius cinerascens, 4 - Lesteva longoelytrata longoelytrata. Obr. 5. Tachyporus transversalis je pøedstavitel stenotopních hygrofilù a tyrfofilù mezi brouky národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. Fig. 5. Tachyporus transversalis is the typical stenotope hygrophilous and tyrphophilous beetles species living in Novozámecký pond reserve.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

6

9

Strana 161

7

10

8

11

Obr. 6 – 8. Drabèíci mokøadù øijící v rostlinném opadu, mechu, a pod.: 6 - Euaesthetus ruficapillus, 7 - Oxypoda elongatula, 8 - Gabrius trossulus. Figs. 6 – 8. Staphylinids living in soil debris, moss etc.: 6 - Euaesthetus ruficapillus, 7 - Oxypoda elongatula, 8 - Gabrius trossulus. Obr. 9. Hygronoma dimidiata pøedstavuje drabèíky vázané na rákosiny. Fig. 9. Hygronoma dimidiata represents staphylinids closely related to reeds ecosystems. Obr. 10 – 11. Nejpoèetnìjšími zástupci drabèíkovitých jsou druhy osidlující biotop vrbových køovin Novozámeckého rybníku. Tyto druhy se jinak vyskytují i v kulturní krajinì. 10 - Geostiba circellaris, 11 - Atheta fungi. Figs. 10 – 11. The most numerous species of staphylinids found in studied biotopes of Novozámecký pond are species living in willow shrubs. These species are common in the cultural landscape also. 10 - Geostiba circellaris, 11 - Atheta fungi.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 162

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 163

Pøíroda, Praha, 20: 157–170, 2002

Zmìny populací motýlù (Insecta, Lepidoptera) v národní pøírodní rezervaci Novozámecký rybník v souvislosti s managementem Changes in populations of lepidopters (Insecta, Lepidoptera) in the Novozámecký fishpond National Nature Reserve in response to its management

JIØÍ VÁVRA Aquatest, a. s., Geologická 5, CZ-152 00 Praha 5 Abstrakt: V letech 2000 až 2002 byla potvrzena v jednotlivých biotopech rezervace a v jejím bezprostøedním okolí pøítomnost celkem 553 druhù motýlù v rozsahu celého øádu Lepidoptera. Z tohoto poètu celkem 52 je možno oznaèit za více èi ménì významné indikátory zmìn stanovištních pomìrù lokality. Z hlediska zastoupení význaèných indikátorù jsou nejbohatší biotopy rákosin a ostøicových luk. Poèetnost populací na seèených a neseèených dílèích lokalitách jasnì ukazuje, že pøíliš peèlivý, celoplošný a v jedné dobì provádìné seèení tìchto biotopù potlaèuje citlivé druhy, jež jsou potravnì vázány na seèené porosty. Autor pøi hodnocení indikaèního významu jednotlivých druhù použil svou vlastní metodiku, která zatím nebyla publikována a má velký význam pro exaktnìjší hodnocení obdobných biologických prùzkumù. Klíèová slova: bioindikace, druhová diverzita, management, metodika Keywords: bioindication, species diversity, management, methods

Úvod Cílem tøíletého prùzkumu realizovaného v rámci projektu VaV 610/10/00 „Vliv hospodáøských zásahù na zmìnu biologické diverzity ve zvláštì chránìných územích“ byl inventarizaèní prùzkum motýlí fauny dílèích èástí rezervace a vytvoøení souboru druhù s indikaèním významem. Hodnocení abundance druhù s indikaèním významem umožòuje formulovat doporuèení pro úpravu plánu péèe o jednotlivé biotopy a dílèí lokality rezervace.

Materiál a metodika Terénní práce probíhaly v letech 2000–2002 od dubna do øíjna v rozsahu celé rezervace se speciálním zamìøením na dílèí lokality se zvláštì vysokou pøírodovìdeckou hodnotou: 1. Motýlová louka 2. Krédlova louka 3. Grulichova louka 4. neseèená louka jižnì Motýlové louky 5. neseèená louka s bulty mezi Jestøebím a Provodínem 6. Støelecký ostrov 7. rašelinná louka u Jestøebí 157

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 164

8. písèitý pahorek Krušina na východním okraji Motýlové louky a obdobné biotopy na okrajích rezervace 9. rákosové porosty celé rezervace 10. bažinné biotopy v okolí bývalého Mnichovského rybníka u Borku (mimo rezervaci) 11. Sochorova louka u Provodína V textu je použito jmenosloví motýlù podle publikace NOVÁK, LIŠKA et al. (1997). Jména cévnatých rostlin jsou uvedena podle Klíèe ke kvìtenì Èeské republiky (KUBÁT et al. 2002). Syntaxonomické pojetí rostlinných spoleèenstev vychází z publikace MORAVEC et al. (1995). Na Motýlové louce byla zvláštní pozornost zamìøena na souvislé porosty vrby plazivé, na Krédlovì louce na severní lem seèených porostù tvoøený porosty vrby popelavé s trsy ostøice odchylné (Carex appropinquata), na neseèené louce jižnì od Motýlové louky na porosty vrby popelavé a olšiny. Lepidopterologický prùzkum byl provádìn klasickými metodami. Bìhem návštìv rezervace, které byly uskuteèòovány v pravidelných ètrnáctidenních intervalech, byla pøi pochùzkách v porostech sbírána imága i nedospìlá stadia. Nedospìlí jedinci byli dochováváni v laboratorních podmínkách. Druhy s noèní aktivitou byly odchytávány na speciální výbojku se svìtelným spektrem atraktivním pro hmyz. Tato metoda mìla vliv na celkové druhové spektrum zaregistrovaných druhù, mezi nimiž jsou s ohledem na široký dosah úèinku použité výbojky pøítomny i druhy, které jsou vázány na okolní biotopy borových lesù a kyselých doubrav na pískovcovém podkladu, polních kultur a jejich ruderalizovaných okrajù. Druhy byly urèovány pøímo v terénu, u obtížných druhù byl odebírán dokladový materiál, který byl následnì determinován s použitím mikroskopické techniky metodou studia kopulaèních orgánù. Dokladové exempláøe jsou uloženy ve sbírce autora. V roce 2002 bylo pøikroèeno ke zhodnocení jednotlivých dílèích lokalit národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník na základì indikaèního významu motýlích druhù na nich žijících. Další text pøibližuje použitou metodu, kterou pro obdobné úèely vypracoval autor (VÁVRA 2002). Stupnì indikaèního významu se nekryjí s výrazem „vzácnost“. Jde o ukazatel kombinovaný s dalšími hledisky - vazbou na živnou rostlinu a vazbou na stanovištì. Proto lze u hodnot indikaèního významu zaznamenat v mnohých pøípadech vìtší èi menší disproporci oproti obecnì vžitým pøedstavám o vzácnosti èi bìžnosti nìkterých pøedevším obecnì známých druhù. Pouze u indikátorù 1. stupnì lze konstatovat, že jde témìø ve všech pøípadech o druhy velmi vzácné. Území, na nichž je pøítomen indikátor 1. stupnì, je nutno zákonem chránit. Pro oprávnìnost zákonné ochrany v jednotlivých stupních (národní pøírodní rezervace, pøírodní rezervace, národní pøírodní památka, pøírodní památka) je nutno potvrdit trvalý výskyt indikátoru ve stabilní populaci a souèasnou pøítomnost indikátorù 3. stupnì nad 20 %. V pøípadì, že indikátorem je druh kriticky nebo silnì ohrožený, není pøítomnost indikátorù 3. stupnì rozhodující. Zákonná ochrana musí být podpoøena syntetickým posouzením všech dalších (živých i neživých) složek pøírodního prostøedí. Cílem ochrany je vylouèení jakýchkoliv rušivých vlivù ohrožujících trvalou existenci indikátoru. Území, na nichž je pøítomen indikátor 2. stupnì, je nutno zákonem chránit. Pro oprávnìnost zákonné ochrany (nejménì na stupni významného krajinného prvku) je nutno potvrdit trvalý výskyt indikátoru ve stabilní populaci a souèasnou pøítomnost indikátorù 3. stupnì nad 20 %. V pøípadì, že indikátorem je druh kriticky nebo silnì ohrožený, není pøítomnost indikátorù 3. stupnì rozhodující. Cílem ochrany je zachovat podmínky pro jeho existenci, pøípadnì tyto podmínky zlepšit v rámci pìstební péèe. Území, na nichž jsou pøítomny indikátory 3. stupnì (za souèasné absence indikátorù 1. èi 2. stupnì), zasluhují péèi a ochranu v závislosti na procentuálním zastoupení tìchto indikátorù v celkovém druhovém spektru, pøièemž mezní hodnotou, nad níž biotopy zasluhují zákonnou ochranu, je 20 %. Území se zastoupením indikátorù 3. stupnì nad 40 % zasluhují zákonnou ochranu (vìtšinou na stupni významného krajinného prvku) zcela nepochybnì. 158

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 165

Území, na nichž jsou pøítomny pouze indikátory 4. a 5. stupnì, jsou obvykle využitelná bez omezení pro rozlièné investièní zámìry bez ohledu na pøírodní složku prostøedí. Tabulka 1: Hodnocení motýlích druhù jako indikátorù zachovalosti biotopù (pro úèely jejich ochrany). Table 1: Assessment of some lepidopters as indicators of biotope preservation status. Hlediska Potravní vazba Druh polyfágní - prakticky bez vyjádøitelné vazby na urèitou živnou rostlinu Druh omezenì polyfágní - vázaný na druhy rostlin rùzných èeledí Druh oligofágní - vázaný na nìkolik rodù téže èeledi Druh omezenì oligofágní - vázaný na nìkolik druhù téhož rodu Druh monofágní - vázaný na jediný druh rostliny Stanovištní vazba Druh eurytopní - bez vazby na urèitý typ stanovištì Druh oligotopní - vázaný na skupinu pøíbuzných biotopù Druh stenotopní - striktnì vázaný na jediný typ stanovištì Vzácnost - èetnost výskytu na základì dosavadních znalostí Druh rozšíøený a poèetný Druh rozšíøený, ale nehojný Ojedinìlé nálezy z vìtšího poètu lokalit Ojedinìlé nálezy z malého poètu lokalit Ojedinìlé nálezy z jediné lokality Indikaèní význam druhù na základì bodového hodnocení Indikátor 1. stupnì Indikátor 2. stupnì Indikátor 3. stupnì Indikátor 4. stupnì Indikátor 5. stupnì

Bodové hodnocení 1 2 3 4 5 1 2 3 1 2 3 4 5 11–13 9–10 7–8 5–6 3–4

Maximální dosažitelný poèet bodù èiní 13. Pro stanovení indikaèního významu druhù byl použit jednoduchý vzorec I = P + S + V, kde I = indikaèní význam, S = stanovištní vazba, P = potravní vazba a V = vzácnost. Vysvìtlení stupòù indikaèního významu Indikátor 1. stupnì - indikaènì nanejvýš významné druhy zasluhující v mnohých pøípadech zákonnou ochranu v kategorii kriticky ohrožený, silnì ohrožený, ohrožený podle vyhlášky è. 395/1992 Sb. Indikátor 2. stupnì - indikaènì velmi významné druhy, v nìkterých pøípadech zasluhující zákonnou ochranu Indikátor 3. stupnì - indikaènì významné druhy, ve výjimeèných pøípadech zasluhující zákonnou ochranu Indikátor 4. stupnì - obecnì rozšíøené avšak nepøíliš hojné druhy indikaènì nevýznamné Indikátor 5. stupnì - obecnì rozšíøené a hojné druhy indikaènì nevýznamné

Výsledky prùzkumu V prùbìhu trvání prùzkumu byla potvrzena na jednotlivých biotopech rezervace a v jejím bezprostøedním okolí pøítomnost celkem 553 druhù motýlù v rozsahu celého øádu Lepidoptera. Z tohoto poètu je celkem 52 možno oznaèit za více èi ménì významné indikátory zmìn stanovištních pomìrù lokality. Tyto druhy jsou struènì komentovány ve zvláštní podkapitole, kde je zvýraznìn jejich indikaèní význam pro jednotlivé typy biotopù.

159

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 166

Z celého druhového spektra jsou druhy vázány na jednotlivé dílèí lokality rezervace takto: Dílèí lokalita

Poèet druhù I

Motýlová louka Krédlova louka Grulichova louka neseèené louky jižnì Motýlové louky neseèená louka s bulty u Provodína Støelecký ostrov rašelinné louky u Jestøebí písèitý pahorek Krušina rákosové porosty okolí bývalého Mnichovského rybníka Sochorova louka u Provodína pøilehlé biotopy vnì rezervace

121 100 95 218 123 77 119 208 25 38 95 357

%

II

%

III

7 5,8 3 3,0 3 3,2 4 1,8 7 5,7 0 0,0 2 1,7 1 0,5 4 16,0 1 2,6 1 1,1 0 0,0

15 15 15 25 19 8 16 9 9 4 4 13

12,4 15,0 15,8 11,5 15,5 10,4 13,5 4,3 36,0 10,5 4,2 3,6

39 28 25 68 30 19 32 44 8 16 24 83

%

IV

32,2 44 28,0 38 26,3 35 31,2 86 24,4 46 24,7 31 26,9 43 21,2 102 32,0 3 42,1 14 25,3 48 23,3 171

%

V

%

36,4 38,0 36,8 39,5 37,4 40,3 36,1 49,0 12,0 36,8 50,5 47,9

16 16 17 35 21 19 26 52 1 3 18 90

13,2 16,0 17,9 16,1 17,1 24,7 21,9 25,0 4,0 7,9 19,0 25,2

Komentáø k indikaènì významným druhùm Stigmella ulmariae Velmi vzácný a lokálnì rozšíøený druh z èeledi Nepticulidae. Housenka žije ve dvou generacích (èerven a záøí až øíjen) v listech tužebníku Filipendula ulmaria. Na lokalitì se vyskytuje pouze v silnì podmáèených porostech ostøice Carex appropinquata na severním okraji Krédlovy louky s vrbou Salix cinerea a jednotlivì též v severních okrajích Motýlové louky. V roce 2001 byl objeven též na obdobných biotopech na neseèené louce s bulty mezi Jestøebím a Provodínem. Seèení tìchto porostù pøed polovinou záøí pøedstavuje silné poškození populací tohoto druhu, který je znám z Èech právì pouze z národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník, kde byl objeven autorem tohoto textu 14. záøí v roce 1999 jako nový druh pro Èechy (VÁVRA in prep.). Indikátor podmáèených biotopù s ostøicovými bulty a tužebníkem. Ectoedemia rubivora Lokálnì rozšíøený druh z èeledi Nepticulidae. Housenka žije v jedné generaci na listech ostružiníku Rubus fruticosus agg. a Rubus caesius v olšinách a na slatinných loukách, v køovitých okrajích luk apod. Larvální stadium konèí vývoj v prùbìhu øíjna. Indikátor slatinných bezkolencových luk a olšin. Druh byl objeven jako nový pro Èechy v roce 1994 na Slatinné louce u Velenky (Vávra in LAŠTÙVKA et al. 1994). Adela cupriacella Lokálnì rozšíøený druh z èeledi Adelidae. Na lokalitì se vyskytuje v místech s èertkusem Succisa pratensis, tedy na seèené louce u Provodína pøi severním okraji rezervace, pøedevším však na Krédlovì louce, kde je živná rostlina mnohem hojnìjší. Housenka žije v èervenci v plodenství, pozdìji na zemi, kde se živí rostlinnými zbytky. Indikátor bezkolencových luk. Druh je silnì ohrožen seèením tìchto luk pøed dozráním semen živné rostliny. Adela minimella Obdobnì jako pøedchozí druh. Její indikaèní význam je stejný, jde však o druh ponìkud ménì vzácný. Je rovnìž ohrožen seèením bezkolencových luk pøed dozráním semen èertkusu. Phyllonorycter quinqueguttellus Zástupce klínìnek podèeledi Lithocolletinae, který se v larválním stadiu vyskytuje hlavnì v záøí v porostech vrby Salix repens. Tento monofágní druh se velmi poèetnì se vyskytuje na Motýlové louce. Byl objeven v jednotlivých exempláøích na roztroušenì se vyskytující vrbì plazivé pøi severním okraji Máchova jezera (Gregor in GREGOR & LAŠTÙVKA 1991). V rezervaci Novozámecký rybník je velmi hojný. Kosení vrby plazivé v dobì vegetace od èervna do øíjna akutnì ohrožuje rovnováhu populace tohoto velmi vzácného a lokálnì rozšíøeného druhu. Plutella porectella Lokálnì rozšíøený druh z èeledi Plutellidae žijící na rùzných rostlinách z èeledi brukvovitých. Cenný faunistický údaj. Druh v rezervaci obývá olšové porosty, živnou rostlinou je zøejmì Cardamine amara. Acrolepia autumnitella Druh z podèeledi Acrolepiinae, který žije výhradnì na zastínìných místech v podrostu olšin, je monofágem na lilku Solanum dulcamara. Housenky ve dvou generacích, larvální stadium poèetné podzimní generace konèí vývoj až v øíjnu, pøezimuje imágo. Indikátor pro porosty olšin. Nový druh pro Èeskou republiku objevený v roce 1996 u Žatce a Opoèna (Vávra in NOVÁK & LIŠKA et al. 1997).

160

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 167

Biselachista eleocharidella Zástupce èeledi Elachistidae, který doposud nebyl z Èeské republiky znám. Na posuzované lokalitì se vyskytuje velmi lokálnì ve východní èásti Motýlové louky. Housenky minují podle sporých literárních údajù v kvìtnu v listech suchopýru Eriophorum angustifolium, skøípin (Scirpus sp.) a ostøic (Carex sp.). Motýl létá od pozdního èervna do èervence. Existenci druhu na lokalitì mùže nepøíznivì ovlivnit seèení porostù pøíliš pøi zemi, kdy jsou poseèeny staré listy živných rostlin s nakladenými vajíèky èi housenkami prvního larválního instaru. Významný indikátor ostøicových luk svazu Caricion fuscae. Biselachista albidella Další zástupce téže èeledi, potravnì vázaný na rùzné druhy šáchorovitých (Carex sp., Scirpus sp., Eriophorum sp.) rostoucích na podmáèených stanovištích. Larva se vyvíjí v dubnu až kvìtnu v listech uvedených rostlin. Indikátor pro ostøicové porosty otevøených stanoviš a okrajù olšin. Je ohrožena seèením porostù v larválním stadiu v dubnu až kvìtnu. Coleophora albidella Zástupce èeledi Coleophoridae, velmi lokálnì rozšíøený druh potravnì vázaný na vrby. V rezervaci Novozámecký rybník se vyskytuje vzácnì v porostech vrb Salix repens a S. cinerea. V porostech vrby plazivé, kde je druh nejhojnìjší, je ohrožen jejich seèením v kvìtnu a èervnu, kdy je pouzdrovníèek v larválním stadiu, a též na podzim, kdy se opìt vyskytují housenky nejmladšího instaru. Coleophora taeniipennella Lokálnì rozšíøený druh téže èeledi žijící na semenech sítin Juncus acutiflorus a J. bulbosus. Z dokeské oblasti je znám jeho hojný výskyt na severním bøehu Máchova jezera. V rezervaci Novozámecký rybník je mnohem vzácnìjší. Housenka žije na podzim a pøezimuje ve vaku zahryzaná do dutých kvìtních lodyh živné rostliny. Seèením luk koncem léta a na podzim je pøerušen její vývojový cyklus, èímž se významnì snižuje poèetnosti populací indikaèního druhu. Bezprostøednì je tento druh ohrožen pravidelným a celoplošným seèením Krédlovy louky. Coleophora striatipennella Druh žije na tobolkách zástupcù rodu Stellaria, zde na ptaèinci S. palustris. Housenka žije ve vaku od èervence do záøí, pøezimuje pøi zemi. Indikátor ostøicových luk, který je ohrožen seèením porostù v dobì od èervence do záøí, popø. i v døívìjším termínu, je-li tím zabránìno tvorbì semen živné rostliny. Cosmopterix scribaiella Významný druh z èeledi Cosmopterigidae vázaný na rákosiny. Housenka žije velmi pozdì (záøí, øíjen, listopad) v listech rákosu a v listu též pøezimuje. Je ohrožen seèením rákosin v zimním období a na jaøe do kvìtna. Cosmopterix lienigiella Obdobnì jako pøedchozí druh, ale mnohem lokálnìjší. Vzhledem k tomu je mnohem více ohrožen zimním seèením rákosin. Jako nový druh pro Èeskou republiku byl objeven v roce 1996 na Hrabanovské èernavì (Vávra in NOVÁK & LIŠKA et al. 1997). Limnaecia phragmitella Zástupce téže èeledi; housenka žije od srpna do dubna v palicích a pozdìji i v kvìtních lodyhách orobince (Typha sp.). Je ohrožen kosením orobincových porostù. Pøi ponechání poseèené hmoty na místì je možné, aby housenky svùj vývoj úspìšnì dokonèily. Scythris palustris Zástupce èeledi Scythrididae vázaný na biotopy, jež jsou pøedmìtem ochrany v rezervaci Novozámecký rybník. První zpráva o výskytu v Èechách (BENGTSSON et al. 1991) byla publikována na základì tøí exempláøù, které odchytil F. Zimmermann v letech 1931 a 1932 u Jestøebí. Tyto dokladové exempláøe, pùvodnì chybnì urèené jako S. parvella, jsou uloženy ve sbírce Národního muzea. Další údaj pochází z Lednice z roku 1912, nové nálezy jsou známy pouze z rezervace Soos u Františkových Lázní. Nález u Jestøebí potvrzuje existenci tohoto druhu po 70 letech. Podle literárních údajù žije housenka na mechu Rhytidiadelphus squarosus. Druh by mohl být ohrožen vysoušením stanovištì. Monochroa conspersella Vzácný a lokálnì rozšíøený druh z èeledi Gelechiidae, jehož housenky se vyvíjejí v lodyhách rdesna Persicaria amphibia a pravdìpodobnì též vrbiny Lysimachia vulgaris. Larvální stádium se objevuje od záøí do kvìtna (larva pøezimuje v lodyhách). Indikaèní druh podmáèených stanoviš s vegetací svazù Caricion gracilis a Salicion cinereae, kde jsou pøítomny trsnaté ostøice. Larva je ohrožena seèením tìchto porostù v období záøí až kvìten. Syncopacma larseniella Velmi lokálnì rozšíøený druh z èeledi Gelechiidae, který je v Èeské republice znám pouze z nìkolika málo lokalit. První publikovaný nález pochází z rezervace Hradèanské rybníky u Mimonì (VÁVRA et al. 1996). Druh žije na štírovníku Lotus uliginosus, bližší bionomické údaje nejsou k dispozici. Indikátor podmáèených slatinných a rašelinných luk.

161

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 168

Sesia bembeciformis Nanejvýš lokálnì rozšíøený a vzácný druh nesytky, jejíž larva se vyvíjí 3 až 4 roky v kmenech vrby popelavé tìsnì nad zemí. Je bezprostøednì ohrožen likvidací vrbových porostù vèetnì paøezù. Novozámecký rybník je nejvýznamnìjším nalezištìm tohoto druhu v Èechách, pro jehož ochranu je nutno zamezit radikálnímu likvidování vrb popelavých. Prochoreutis myllerana Vzácný zástupce èeledi Choreutidae, vyskytující se na lokalitì v neobvykle silné populaci. Housenky žijí ve dvou generacích na šišáku Scutellaria galericulata v ostøicových loukách a na okrajích rákosin. Je ohrožen seèením po celé vegetaèní období až do poloviny záøí. Prochoreutis sehestediana Druh velmi blízký druhu P. myllerana, s nímž má i shodnou živnou rostlinu a obdobné ekologické nároky. Zatímco P. myllerana je v rezervaci Novozámecký rybník velmi hojná, byla P. sehestediana prozatím zjištìna pouze v jediném exempláøi. Dá se však pøedpokládat, že na lokalitì má stabilní populaci. Pro faunu bývalého Èeskoslovenska byl tento druh poprvé nalezen v mokøadu Èerniš u Èeských Budìjovic (JAROŠ & SPITZER 1987). Pro jeho ochranu platí totéž co pro P. myllerana. Clepsis spectrana Obaleè (èeleï Tortricidae) vlhkých luk, kde žije na semenech druhù Iris pseudacorus, Potentilla palustris a Epilobium palustre ve dvou generacích. Larvální stadium je od záøí do dubna (první generace) a od èervna do èervence (druhá generace). Indikaèní druh podmáèených biotopù se živnými rostlinami, který je ohrožen jejich seèením v dobì zrání semen. Jde pøedevším o ochranu housenek první generace od podzimu do jara. Acleris rufana Lokálnì rozšíøený obaleè vázaný na lokalitì na druh Salix repens. Žije mezi sepøedenými listy od kvìtna do èervence. Motýl létá velmi pozdì v záøí a øíjnu a pøezimuje. Je ohrožen jejich kosením od kvìtena do èervence. Acleris lorquiniana Velmi vzácný a lokálnì rozšíøený obaleè žijící v dlouhých sepøedených chodbách v kvìtech kypreje Lythrum salicaria. Housenky tøí generací žijí od kvìtna do záøí. Významný indikátor okrajù olšin a rákosových porostù. V Èechách byl poprvé nalezen v roce 1986 (JAROŠ & SPITZER 1986). Eupoecilia sanguisorbana Velmi lokálnì rozšíøený obaleè s potravní vazbou na krvavec Sanguisorba officinalis a význaèný indikátor bezkolencových luk s živnou rostlinou. Zatímco na pravidelnì seèených loukách u Jestøebí nebyl tento druh zastižen, v obdobných biotopech mezi Motýlovou loukou a Krédlovou loukou jej lze jednotlivì zjistit. Druh žije mezi listy a v kvìtenstvích krvavce v srpnu až záøí. Seèení luk v této dobì silnì decimuje jeho populace. Phalonidia manniana Druh obaleèe, který je významným druhem podmáèených luk a okrajù olšin s živnými rostlinami, kterými jsou rùzné druhy mát (Mentha aquatica a M. longifolia) nebo Alisma plantago-aquatica. Housenka žije od záøí do dubna v lodyhách živných rostlin; seèení tìchto porostù narušuje vývojový cyklus. Zjištìn byl v nìkolika jedincích na jižním okraji neseèených luèních porostù jižnì od Motýlové louky. Bactra lacteana Lokálnì rozšíøený obaleè, jehož housenky žijí na rùzných druzích ostøic. Pro bývalé Èeskoslovensko byl druh poprvé publikován v roce 1986 (JAROŠ & SPITZER 1986) z okolí Tøebonì, o rok pozdìji též z mokøadu Èerniš u Èeských Budìjovic (JAROŠ & SPITZER 1987). I tento druh dokládá mnohé spoleèné rysy obou lokalit. Housenky žijí pravdìpodobnì v dolních èástech kvìtních lodyh ostøic. Seèení luk tento druh zøejmì pøíliš neovlivòuje. Ancylis subarcuana Druh obaleèe typický pro porosty vrby plazivé (Salix repens), na lokalitì hojný pouze na Motýlové louce. Rozšíøení druhu v Èeské republice je doposud nedostateènì prostudované, ve støední Evropì je znám prozatím pouze z Rakouska, Èech, Slovenska a Maïarska. Housenka žije ve dvou generacích od èervence do kvìtna (pøezimuje v pøehybu listu na zemi), imága létají od kvìtna a v srpnu. Je ohrožen likvidací, kosením a omezením plošného rozsahu porostù vrby plazivé. Nález v rezervaci Novozámecký rybník potvrzuje pøítomnost tohoto druhu v Èechách, odkud existuje pouze pochybný údaj z roku 1933 právì z této lokality (STERNECK & ZIMMERMANN 1936). Cydia gallicana Lokálnì rozšíøený druh obaleèe, který na lokalitì žije mezi nezralými semeny smldníku Peucedanum palustre a dìhele Angelica sylvestris do záøí, pozdìji se spouští na zem, kde pøezimuje v kokonu do kvìtna. Indikátor podmáèených luk svazu Caricion gracilis a vysokobylinných niv podsvazu Filipendulenion s živnými rostlinami. Je ohrožen seèením pøed dozráním semen hostitelských rostlin tj. pøed zaèátkem záøí.

162

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 169

Epermenia falciformis Zástupce èeledi Epermeniidae velmi blízký druhu E. illigerella. Pro Èeskou republiku byl tento druh publikován v roce 1997 (NOVÁK & LIŠKA et al. 1997) na základì nálezu jediného sameèka z lokality Ošelín Nìmecký mlýn v jižních Èechách. Tentýž autor nalezl pozdìji ještì více jedincù poblíž pùvodní lokality. Nález na Novozámeckém rybníce doplòuje znalosti o rozšíøení tohoto druhu u nás a souèasnì pøispívá k bližšímu poznání jeho ekologických nárokù. Zatímco blízký druh E. illigerella žije nejèastìji v podrostu olšin a svìžích dubohabøin na bršlici kozí noze (Aegopodium podagraria), obývá E. falciformis podmáèené louky a rozvolnìné vrbové porosty, kde žije pøevážnì na dìhelu lesním (Angelica sylvestris), ménì na bršlici a bolševníku Heracleum sphondylium. Druh mùže být ohrožen seèením porostù uprostøed vegetace v èervenci a srpnu, kdy je pøerušen vývojový cyklus housenek první generace. Adaina microdactyla Zástupce èeledi Pterophoridae, lokálnì rozšíøený druh žijící v lodyze sadce Eupatorium cannabinum. Housenka se vyvíjí od èervence do záøí a v lodyze vìtšinou pøezimuje. Je ohrožen seèením sadce na podzim a na jaøe do kvìtna, ale pøi ponechání poseèených rostlin na místì není jeho vývoj narušen. Nymphula stagnata Zástupce èeledi Crambidae, podèeledi Nymphulinae, jenž je jako ostatní druhy podèeledi vázán na okraje zamokøených biotopù, litorál vodních nádrží a vodní pøíkopy. Housenka žije od srpna do kvìtna (pøezimuje) na zevaru Sparganium erectum, nejdøíve minuje listy a lodyhy, po pøezimování žije v kokonu zbudovaném z kouskù listù a žere výhony. Druh obývá okraje rákosin a vodních ploch v blízkosti Motýlové louky. Ohrožen mùže být likvidací porostù zevaru. Schoenobius gigantellus Druh podèeledi Schenobiinae, typický pro rákosiny. Housenka se vyvíjí v mladých výhoncích rákosu do èervna. Je ohrožen mechanickou likvidací porostù od záøí do èervna. Schoenobius forficellus Druh pobøežních porostù a okrajù rákosin v litorální zónì se zblochany Glyceria maxima a G. fluitans. Housenka žije v kvìtnu a èervnu. Druh je ohrožen mechanickým narušováním porostù v dobì larválního stadia. Donacaula mucronella Druh rákosových porostù a litorálního pásma vodních ploch, housenka žije v lodyhách ostøic (zde napø. Carex vesicaria), Phragmites australis a Glyceria maxima od srpna do èervna. Je ohrožen seèením v zimním období. Chilo phragmitellus Druh rákosových porostù; housenka s dvouletým vývojem žije v lodyhách rákosu. S ohledem na dvouletý vývoj je velmi snadno zranitelný. Calamotropha paludella Druh litorálního pásma vodních nádrží; housenka žije v loòských listech orobincù a snad i rákosu od podzimu do kvìtna až èervna. Druh je ohrožen seèením porostù na podzim a zjara. Ostrinia palustralis Význaèný, nanejvýš vzácný a lokálnì rozšíøený druh zavíjeèe (èeleï Pyraustidae) vázaného monofágnì na šovík Rumex aquaticus. Housenka žije od léta v koøenovém krèku, na zimu vylézá do lodyhy do výšky ca 30 cm, kde se na jaøe kuklí. V rezervaci Novozámecký rybník se vyskytuje ojedinìle na Grulichovì louce, velmi hojnì na bøezích bývalého Mnichovského rybníka u Borku a na neseèené louce s bulty mezi Provodínem a Jestøebím, kde má své stanovištní optimum. Zdejší porosty šovíku je nutno s ohledem na výskyt tohoto druhu dùslednì chránit. Druh je ohrožen seèením porostù na podzim, èímž je znemožnìn únik housenky lodyhou pøed zvýšenou hladinou vody v zimì. Psammotis pulveralis Druh z èeledi Pyraustidae, který je vázán na vlhké louky s výskytem živných rostlin Mentha aquatica a Lycopus europaeus. Housenka žije ve dvou generacích (èervenec a srpen až kvìten) zpoèátku v listech, pozdìji v lodyhách. Je vázán na podmáèené louky (Krédlova, Grulichova, neseèená louka s bulty mezi Jestøebím a Provodínem, okraje rákosin), ohrožen je jejich celoplošným seèením po celý rok. Euthrix potatoria Nápadný bourovec na celém území Èech velmi lokálnì rozšíøený, v roce 2001 však byl zaznamenán jeho výskyt na více místech (národní pøírodní rezervace Polabská èernava, Struhy u Milovic ve støedních Èechách, pøírodní rezervace V Morávkách u Klatov). Je pravdìpodobné, že populace tohoto druhu sílí vlivem omezených aplikací herbicidù. Druh obývá podmáèené biotopy s porosty ostøic a tvrdolistých trav (pobøežní porosty vodních ploch, rákosiny pronikající podmáèenými loukami), preferuje rákos. Mùže zøejmì dobøe pøežívat i na seèených plochách.

163

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 170

Heteropterus morpheus Soumraèník èernohnìdý (èeleï Hesperiidae) byl v oblasti Dokeska objeven znovu po mnoha letech. Jde o velmi vzácný a lokálnì rozšíøený druh vlhkých slatinných luk se tøtinou Calamagrostis canescens. Housenka žije od srpna do kvìtna na listech této tøtiny. Druh je bezprostøednì ohrožen celoplošným seèením porostù. V rezervaci se vyskytuje pøedevším na Motýlové louce. Jak dalece narušuje vývoj tohoto druhu seèení, dokládá jeho poèetný výskyt na neseèené louce s bulty mezi Jestøebím a Provodínem (mimo rezervaci) a naopak zcela ojedinìlý výskyt na seèené Motýlové louce. Druh vyžaduje pro svou vzácnost a ojedinìlost výskytu témìø v celé republice dùslednou ochranu. Maculinea teleius Vzácný modrásek, který obývá vlhké louky, kde žije na totenu lékaøském (Sanguisorba officinalis) a štírovníku bahenním (Lotus uliginosus). Stadium housenky trvá od záøí do èervna (pøezimuje), imágo létá v èervenci a srpnu. Ohrožen mùže být plošným seèením porostù vlhkých luk v dobì vývoje larev, závažným zásahem do vývoje housenek je ošetøování poseèených luk bránami. Orthonama vittata Lokálnì rozšíøená a vzácná píïalka s vazbou na mokré louky a olšiny, vyvíjí se na rùzných druzích svízele (zde Galium palustre). Housenka žije ve dvou generacích od záøí do kvìtna (pøezimuje) a v èervenci. Indikátor všech typù vlhkých stanoviš lokality. Druh je ohrožen celoplošným seèením. Pterapherapteryx sexalata Lokálnì rozšíøená píïalka vrbových porostù, význaèný druh lokality. Housenka žije od èervence do záøí na topolech a hlavnì vrbách. Druh je v rezervaci vázán na porosty vrby popelavé a je ohrožen jejich plošnou redukcí. Thumatha senex Lokálnì rozšíøený druh pøástevníka z podèeledi Lithosiinae, typický pro rašelinná stanovištì a mokøady. V rezervaci je možno pozorovat nápadný rozdíl v abundanci tohoto druhu mezi plochami seèenými (Motýlová louka), kde se vyskytuje jednotlivì, a plochami neseèenými (rašelinná louka u Jestøebí, neseèená louka s bulty mezi Jestøebím a Provodínem), kde se vyskytuje velmi poèetnì. Housenka žije na zemních meších a lišejnících, a proto vlastní seèení luk abundanci tohoto druhu zøejmì neovlivòuje, druh však mùže reagovat na zmìnu mikroklimatických pomìrù vyvolanou seèením. Macrochilo cribrumalis Lokálnì rozšíøená mùrka z podèeledi Herminiinae s potravní vazbou na druhy rodu Carex a Juncus. Obývá neobhospodaøované mokøadní biotopy, seèení porostù silnì narušuje její vývoj. Významný indikátor neseèených bultovitých luk, typicky vyvinutých mezi Jestøebím a Provodínem. Deltote uncula Velmi lokálnì rozšíøená mùrka (èeleï Noctuidae) podmáèených ostøicových luk; housenka žije v èervnu až srpnu na listech rùzných ostøic. Na lokalitì je velmi hojná, a proto má velký indikaèní význame pro zdejší ostøicové louky. Je silnì ohrožena jejich pravidelným a celoplošným seèením. Chilodes maritimus Lokálnì rozšíøený druh mùry vázaný potravnì na rákos Phragmites australis a orobinec Typha latifolia. Indikaènì významný pro litorální zónu a celou oblast rákosin. Je ohrožen seèením od záøí až do kvìtna, kdy je v larválním stádiu. Archanara dissoluta Lokálnì rozšíøený druh mùry žijící na rákosu Phragmites australis, na lokalitì ohrožený seèením rákosu od záøí až do èervna, kdy je v larválním stadiu. Indikaèní druh pro rákosiny v celém území rezervace. Leucania obsoleta Význaèný, velmi lokálnì rozšíøený druh mùry, vázaný na rákosiny. Na lokalitì je pomìrnì poèetný. Housenka žije od èervna do srpna. Je ohrožen seèením rákosin ve vegetaèním období. Mythimna straminea Význaèný, velmi lokálnì rozšíøený druh mùry typický pro rákosové porosty. Housenka žije v èervenci až záøí ve stéblech trav Phragmites australis a Phalaris arundinacea. Druh je hrožen seèením ve vegetaèním období. Diarsia florida Lokálnì rozšíøený druh mùry typický pro mokøadní biotopy svazu Calthion. Housenka žije od srpna do kvìtna na blatouchu Caltha palustris a dalších bažinných bylinách. Druh je ohrožen je hlavnì vysoušením tìchto lokalit a s tím spojenou zmìnou druhového složení porostù. Má indikaèní význam pro posouzení nerušeného vývoje podmáèených luk a moèálù.

164

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 171

Diskuse Všechny dílèí lokality rezervace Novozámecký rybník i biotopy rezervaci obklopující jsou charakterizovány jednak druhovou pestrostí motýlích druhù, jednak zastoupením indikátorù jednotlivých stupòù. Jak vyplývá z tabulky 1, druhová pestrost sama o sobì vypovídá o pøírodovìdecké kvalitì lokality zkreslenì. Zvláštì v pøípadì biotopù s vyhranìnými stanovištními pomìry je samotný údaj o druhové pestrosti ménì dùležitý. Tak je tomu napøíklad u rákosin, z nichž je uvádìno pouhých 25 motýlích druhù, avšak s vysokým (16 %) zastoupením indikátorù 1. stupnì. Motýlová louka patøí co do poètu druhù mezi lokality prùmìrnì bohaté. Velké zastoupení indikátorù 1. a 2. stupnì a souèasné pomìrnì malé zastoupení eurytopních druhù 4. a 5. stupnì, mezi nimiž bývá mnoho druhù ruderálních, staví tuto lokalitu mezi velmi kvalitní, zasluhující pozornost ochranáøù. Krédlova louka patøí co do poètu motýlích druhù mezi lokality podprùmìrnì bohaté. Zastoupením indikátorù 1. a 2. stupnì však patøí i tato lokalita mezi velmi významné. Poèetnost populací vìtšiny druhù je redukována pravidelným a celoplošným seèením. Rovnìž zde je zastoupení eurytopních druhù relativnì nízké. Lokalita zasluhuje ochranu nejen z hlediska floristického, ale rozhodnì i lepidopterologického. Grulichova louka patøí co do poètu motýlích druhù mezi podprùmìrnì bohaté. S ohledem na malou rozlohu je lokalita ménì významná z pohledu populací motýlích druhù, jež sem vìtšinou pronikají z pøilehlých rozsáhlejších biotopù. I na této dílèí lokalitì je malé zastoupení eurytopních druhù, které svìdèí o její velké pøírodovìdecké kvalitì. Neseèená louka jižnì od Motýlové louky se vyznaèuje nadprùmìrným poètem motýlích druhù, mezi nimiž jsou významnì zastoupeny indikátory 1. a 2. stupnì, a to nejvíce ze všech dílèích lokalit. To je dáno nejen pestrostí porostních pomìrù, ale pøedevším absencí pravidelného a celoplošného seèení. Populace vìtšiny druhù jsou pøevážnì velmi poèetné. Úèast eurytopních druhù je obdobná jako u pøedchozích dílèích lokalit. Lokalita zasluhuje plnou pozornost ochranáøù. Neseèená louka s bulty u Provodína se vyznaèuje prùmìrným poètem motýlích druhù, mezi nimiž jsou však významnì zastoupeny indikátory 1. i 2. stupnì (2. nejvyšší zastoupení po pøedchozí dílèí lokalitì). Mezi významnými indikátory je øada druhù s vyhranìnými stanovištními nároky, jejichž existence na lokalitì mùže být snadno ohrožena jakýmikoliv zásahy do souèasné podoby porostù. V druhovém spektru jsou nevýznamnì zastoupeny druhy eurytopní, a proto i tato lokalita patøí mezi velmi kvalitní a zasluhuje plnou pozornost ochranáøù. Støelecký ostrov se vyznaèuje malým poètem zjištìných druhù motýlù. Chybí nejvýznamnìjší indikátory 1. stupnì, zastoupeni jsou však indikátory 2. stupnì. Pro lokalitu je typické významnìjší zastoupení eurytopních druhù, které svìdèí o nepùvodnosti biotopù této dílèí lokality. Z hlediska kvality biotopù jde o lokalitu spíše nižší úrovnì. Rašelinné louky u Jestøebí se vyznaèují prùmìrnou druhovou bohatostí motýlí fauny, v jejímž druhovém spektru jsou zastoupeni druhy indikaèního stupnì 1 i 2. Relativnì malé zastoupení eurytopních druhù vypovídá o velké kvalitì zdejších biotopù. Nutno podotknout, že prùzkum motýlù zde není doposud proveden dostateènì detailnì. Písèitý pahorek Krušina východnì od Motýlové louky není typickým biotopem rezervace Novozámecký rybník. Druhové spektrum je zde nadprùmìrnì bohaté, avšak velký podíl pøipadá na druhy eurytopní vèetnì druhù ruderálních. Na druhou stranu jsou zde zastoupeny i významné druhy psamofilní, vèetnì indikátorù 1. a 2. stupnì. Z tohoto dùvodu by i na této dílèí lokalitì mìly být respektovány zásady ochrany se zøetelem na bionomické zvláštnosti motýlích druhù. Rákosové porosty jsou z hlediska motýlí fauny velmi specifické. Poèet motýlích druhù je nejmenší, ale zastoupení indikátorù 1. a 2. stupnì je v porovnání se všemi ostatními dílèími lokalitami naopak nejvìtší. Vysokou specifiènost motýlí fauny podtrhuje i extrémnì malé zastoupení druhù 165

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 172

eurytopních. Zdejší rákosové porosty vèetnì okrajových partií zasluhují proto nejvyšší stupeò ochrany. Okolí bývalého Mnichovského rybníka není souèástí rezervace, a proto zde prùzkum není provádìn systematicky. Významné zastoupení stenotopních druhù vázaných na podmáèené louky a nepatrné zastoupení druhù eurytopních dokládají vysokou kvalitu této lokality a potøebu dalších prùzkumù. Sochorova louka u Provodína se vyznaèuje malou druhovou pestrostí, malou abundancí vìtšiny druhù a nejvýznamnìjším zastoupením eurytopních druhù - indikátorù 4. stupnì. Souèasné druhové spektrum je zøejmì výsledkem víceletého peèlivého a celoplošného seèení luèních porostù, které znemožòuje nerušený vývoj vìtšiny motýlích druhù. Z obecného pohledu však i tato dílèí lokalita zasluhuje pozornost. Bylo by žádoucí zde zaèít uplatòovat zásadu dìleného èasovì odstupòovaného seèení, aby byl umožnìn návrat potlaèených motýlích druhù. Pøilehlé biotopy vnì rezervace nejsou pøedmìtem ochrany, pøítomnost jejich druhù je registrována bìhem prùzkumù chránìných biotopù v dùsledku vysoké pohyblivosti vìtšiny motýlù, kteøí zaletují v prùbìhu noèních odchytù do vnitøních partií rezervace. Zdánlivì velký poèet zjištìných druhù je jistì jen zlomkem celkového druhového spektra a je projevem vysoké variability porostových pomìrù biotopù obklopujících rezervaci. V druhovém spektru se významnì uplatòují druhy eurytopní, mezi nimiž je mnoho druhù vyslovenì ruderálních a segetálních. Naopak nebyl zaregistrován žádný indikátor 1. stupnì.

Doporuèení pro plán péèe Doporuèení aplikovaná pro jednotlivé dílèí lokality rezervace mají úzkou vazbu na komentované indikaèní druhy a lze je struènì formulovat takto: Motýlová louka Tato lokalita je z hlediska lepidopterologického jednou z nejhodnotnìjších. Na lokalitì je nutno dùslednì aplikovat mozaikovité seèení. Doporuèeno je rozdìlení lokality na víceménì pravidelné ètvrtiny selektivnì seèené v druhé polovinì záøí. Pøísnou ochranu zasluhují porosty vrby plazivé v celém plošném rozsahu. Rákosové porosty pronikající do louky je nutno sekat dùslednì celoplošnì. Porosty druhù Eriophorum angustifolium a Calamagrostis canescens je nutno sekat s dosti vysokým strništìm (20 cm). Vláèení bránami se zásadnì nedoporuèuje. Partie ostøicových luk navazující na vlastní Motýlovou louku na východì a táhnoucí se v pruhu s promìnlivou šíøkou smìrem k vodojemu vyžadují rovnìž mozaikovité seèení. Jako úèelné se jeví rozdìlení pruhu na šest dílèích ploch vzniklých pøíèným rozdìlením ve smìru sever - jih. Porosty vrby plazivé je vhodné nesekat vùbec, anebo pouze omezenì v delších (desetiletých intervalech) seèením zmlazovat. Rákos pronikající do luèních porostù je nutno dùslednì likvidovat. Plochy po zlikvidovaných vrbách popelavých mezi Motýlovou loukou a neseèenou loukou na jih od ní jsou po provedeném zásahu prozatím bez jakéhokoliv motýlí fauny a tudíž bez doporuèení. Nutno je ponechat samovolnému vývoji. Krédlova louka Lokalita je v porovnání s ostøicovými loukami v jiných èástech rezervace floristicky mnohem pestøejší, a proto i z hlediska lepidopterologického potenciálnì mnohem bohatší. Jako živné rostliny významné pro motýlí faunu lze zdùraznit ostøice, sítiny a èertkus. Lokalita je v plné vegetaèní sezónì v èervnu a èervenci lákavá pro mnohé motýlí druhy jako zdroj potravy imág v kvìtech èetných dvoudìložných rostlin. Z dùvodu ochrany motýlí fauny je doporuèeno lokalitu rozdìlit pøíènì na dvì zhruba plošnì rovnocenné èásti a ty diferencovanì sekat až po rozpadu plodenství èertkusu, tedy v druhé polovinì záøí. V pruhu na kontaktu s bulty ostøice Carex appropinquata a s porosty vrb je nutno ponechat pruh o šíøce 2 metry trvale neseèený; v nìm budou likvidovány všechny døeviny. Rákos pronikající do východní èásti lokality je nutno dùslednì likvidovat. 166

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 173

V roce 2002 byl zaznamenán pokles poèetnosti všech motýlích druhù, jež mohou být ovlivòovány pravidelným a celoplošným seèením. Poseèením bylo znemožnìno napøíklad dozrání plodenství èertkusu a tím byl zcela pøerušen vývojový cyklus obou druhù adél na nì vázaných (Adela cupriacella, A. minimella). Grulichova louka Pro tuto malou plochu nejsou žádná doporuèení k ochranì motýlí fauny formulována. Neseèená louka jižnì od Motýlové louky Tuto dílèí lokalitu je nutno po celou dobu trvání výzkumného úkolu ponechat bez jakýchkoliv zásahù. Doporuèení budou formulována na závìr výzkumu. Neseèená louka s bulty mezi Jestøebím a Provodínem Tato dílèí lokalita se velmi podobá Grulichovì louce. Je význaèným stanovištìm mnoha vzácných rostlinných i motýlích druhù; z hlediska lepidopterologického jde o jednu z nejhodnotnìjších dílèích lokalit. Pro tìžkou pøístupnost (vysoké bulty, silné podmáèení) není obhospodaøována a péèe je plánována jen na velmi malé ploše. Proto nejsou formulována žádná doporuèení. Støelecký ostrov Nápadná chudost motýlí fauny této lokality napovídá na její skuteènì ostrovní charakter uprostøed souvislých rákosových porostù. Døevinný porost ostrova na písèité výspì je nepùvodní, tvoøený vìtšinou borovicí lesní a olší lepkavou, pùvodní bylinný podrost se teprve dotváøí. Druhové spektrum motýlù tvoøí druhy rákosin, olšin a listnatých porostù, které se vyskytují v okolí rezervace. Doporuèení pro plán péèe nejsou formulována. Rašelinná louka u Jestøebí Typicky rašelinných druhù bylo na lokalitì prozatím zjištìno málo, vìtšinou jde o druhy sousedních biotopù. Na lokalitì je hojná rosnatka okrouhlolistá, význaèný druh motýla na ni vázaný Buckleria palludum - zatím zjištìn nebyl. Louka nevyžaduje zvláštní zásahy. Doporuèuje se poseèení degradujícího rákosového porostu, spolu s odstranìním staré odumøelé organické hmoty. Tento zásah by mohl podpoøit plošné rozšíøení rašelinné enklávy smìrem k jihu. Písèitý pahorek Krušina východnì od Motýlové louky a obdobný biotop u vodojemu Dílèí lokalita charakteru zcela odlišného od biotopù, jež jsou pøedmìtem ochrany v rezervaci, pøitom však druhovì (lepidopterologicky) velmi bohatá. S ohledem na pomìrnì sporý vegetaèní kryt je každoroèní seèení zbyteèné s výjimkou ploch, kde se šíøí vratiè. Na podzim roku 2001 bylo provedeno poseèení vegetace této dílèí lokality a pøetažení celé plochy bránami. Tento zásah se projevil výrazným poklesem populací nìkterých motýlích druhù v roce 2002, konkrétnì píïalky Lythria cruentaria vyvíjející se na šovíku Rumex acetosella. Obdobné zásahy je nutno považovat za výraznì nežádoucí. Na lokalitu z jihu navazuje ostrùvkovitý porost køovitých vrb s bezkolencem. V tomto porostu bude vhodné selektivnì odstranit nìkteré keøe, aby lokalita byla volnì prùchodná, a tím se zde vytvoøil v podmínkách rezervace zcela ojedinìlý biotop. Kombinace stanovištních abiotických a biotických podmínek zde umožòuje existenci zcela zvláštního druhového spektra motýlù s øadou cenných druhù. Na vrbové porosty z jihu navazuje silnì ruderální porost, který pokrývá plochu až k lesnímu porostu na jižní hranici rezervace. Dùsledným seèením nìkolikrát v sezónì je vhodné zamezit šíøení tohoto porostu a postupnì jej potlaèovat. Rákosové porosty Rákosové porosty jsou biotopem mnoha velmi cenných motýlích druhù, které se v Èeské republice vyskytují jen ojedinìle. Z hlediska ochrany motýlí fauny nemají hodnotu porosty rákosu expandující do cennìjších ostøicových luk, naopak nejcennìjší jsou souvislé rákosiny litorálu a navazujících sušších partií. Rovnìž rákosiny v olšinách jsou z hlediska lepidopterologického cenné. Druhy vázané na rákosiny jsou ve všech pøípadech velmi pohyblivé, a proto není na závadu pøípadná fragmentace porostù. 167

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 174

Okolí bývalého Mnichovského rybníka u Borku Lokalita leží vnì rezervace, a proto není pøedmìtem péèe. Eutrofní vegetace obsahuje øadu širokolistých bylin, jež jsou živnými rostlinami mnoha motýlích druhù. Uvedený malý poèet motýlích druhù vázaných na tuto dílèí lokalitu je dán pøedevším tím, že místo bylo nedostateènì prozkoumáno. Z druhù žijících na lokalitì je nutno uvést pøedevším vzácného zavíjeèe Ostrinia palustralis, který je význaèným indikátorem porostù se šovíkem Rumex aquaticus. Aèkoliv lokalita není chránìna, je tøeba zabránit její pøípadné pøemìnì na rybník. Sochorova louka u Provodína V dùsledku velmi pravidelného každoroèního seèení byly na této louce zredukovány populace mnoha motýlù, takže v souèasné dobì zde nejsou žádné ochranáøské zájmy zamìøené na motýly. Ještì v roce 1995 zde žil v semenech èertkusu Succisa pratensis motýl Adela cupriacella. V roce 2000 a 2001 zde byly zaznamenány pouze pøeletující druhy denních motýlù žijících v okolních biotopech a druhy, jež jsou schopny se vyrovnat s pravidelnou seèí (Chrysoteuchia culmella, Coenonympha pamphilus a C. arcania). Lokalita je pøíkladem možných nepøíznivých dùsledkù plošného, každoroèního seèení. Biotopy obklopující rezervaci Druhová bohatost motýlí fauny vyzdvihuje rozmanitost a relativní zachovalost okolních biotopù, mezi nimiž zasluhují pozornost pøedevším borové a smíšené lesy na písèitém podkladu. V zájmu ochrany biotopù rezervace je nutno dùsledným seèením omezovat existenci ruderálních porostù, které spontánnì a trvale pronikají do okrajù ostøicových luk.

Summary During the period of 2000–2002, from April to October the inventory research was realized in the Novozámecký rybník National Natural Reserve. The whole Lepidoptera order was the frame of the investigation. The aim of the research was to prepare a list of moths - indicators of particular biotopes occurring at the locality. Monitoring of the indicators will enable to work out a proposal of changes in management in sedge meadows, rushes, alders and willows. The result of hitherto done research is a list of 52 moth species - indicators, the investigation of which is going to be subject of works planned for the last year of the research. This list has been completed during the whole research period. On the base of habitat requirements of these species management recommendations were formulated for the individual partial localities. The management recommendations can be summarized as follows: „Motýlová louka“ meadow belongs, with respect to lepidopteran fauna, to the most valuable partial localities. The mosaic mowing must be consistently realized here. Dividing the locality into more or less regular quarters, selectively mown in the second half of September, is recommended. The parts of sedge meadows adjacent to „Motýlová louka“ meadow in the East and extending as a strip of variable width to the water reservoir require the mosaic mowing of individual partial localities as well. „Krédlova louka“¨meadow is much more florictically diverse in comparison with the sedge meadows in other parts of the National Reserve and that’s why it is potentially more diversified also with respect to lepidopteran fauna. For reason of lepidopteran fauna conservation, the locality is recommended to be divided transversally into two parts of the approximately same acreage. These parts have to be differentially mown in the second half of September, when infructescences of Succisa pratensis are disintegrated. „Grulichova louka“ meadow can be maintained without any limitation. The unmown meadow situated south of „Motýlová louka“ meadow must be eliminated from any maintenance during the whole period of the research. The recommendations will be formulated in conclusion. 168

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 175

The unmown meadow with bults between Jestøebí and Provodín is an outstanding habitat of many rare plant and lepidopteran species. From the aspect of lepidopteran fauna the partial locality is one of the most valuable. Due to difficult accessibility (high bults and intensive wetting) the locality is not maintained and the maintenance is not even planned. Therefore no recommendations are formulated. Remarkably low species diversity of lepidopteran fauna of „Støelecký ostrov“ island indicates really insular nature of this partial locality in the middle of continuous rushes. The lepidopteran species spectrum consists of species of rushes, alders and deciduous vegetation growing in adjacent surroundings. Recommendations for maintenance are not formulated. On the turfy meadow near Jestøebí only few typical tyrfobiont species have been discovered, species associated with surrounding biotopes mostly occur here. The locality doesn’t require any special maintenance. Mowing degraded rushes together with removing died down organic mass is recommended. This treatment could support the enlargement of this turfy partial locality southwards. The sandy hill situated eastwards of „Motýlová louka“ partial locality and an analogous biotope at water reservoir are quite different from those ones being the matter of the statutory conservation in the National Natural Reserve despite the species diversity is rather high. With regard to relatively poor vegetation cover regular mowing is not necessary. Rushes are biotope of some very valuable lepidopteran species sporadic within the Czech Republic. From the aspect of lepidopteran fauna the rushes expanding to more valuable sedge meadows adjacent to them are of low value. On the contrary, continual rushes of littoral zone and nearby drier parts are of the highest value. Also rushes in alders are very valuable from the same point of view. All species associated with rushes are very vagile, therefore the eventual fragmentation of rushes don’t interfere with conservation principle. „Sochorova louka“ at Provodín dry up step by step as the consequence of regular and very intensive mowing repeated several times a vegetation season. The very strong suppression of whole scale of lepidopteran species associated with this biotope is the logic impact of this improper practice, so no conservation interests exist here in this time. The locality is the lucent example of possible negative results of conservation practice conceived too closely floristically. The lepidopteran species spectrum in the partial localities was evaluated by the method worked out by the author. The method enables to evaluate the quality of biotopes on the base of presence of lepidopteran species as indicators of biotope quality.

Literatura BENGTSSON B. A., KRAMPL F., LIŠKA J., PATOÈKA J. & TURÈANI M. (1991): Faunistic records from Czechoslovakia. Lepidoptera. – Acta Entomol. Bohemoslov. 88: 75–79. GREGOR F. & LAŠTÙVKA A. (1991): Faunistic records from Czechoslovakia. Lepidoptera. – Acta Entomol. Bohemoslov. 88: 222. JAROŠ J. & SPITZER K. (1986): Reliktní populace motýlù mokøadu Èerniš v minulosti a pøítom nosti. – Pamat. a Pøír. 11: 44–46. JAROŠ J. & SPITZER K. (1987): Motýlí fauna (Lepidoptera) mokøadu Èerniš v jižních Èechách. – Jihoèeské muzeum, Èeské Budìjovice. KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. – Academia, Praha. LAŠTÙVKA Z. et al. (1994): Faunistic records from Czechoslovakia. Lepidoptera. – Acta Entomol. Bohemoslov. 89: 466–472. MORAVEC J. [ed.] (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. – Severoèes. Pøír., suppl. 1995: 1–206. NOVÁK I., LIŠKA J. et al. (1997): Katalog motýlù (Lepidoptera) Èech. – Klapalekiana, suppl. 33 : 1–159. 169

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 176

STERNECK J. & ZIMMERMANN F. (1933): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II. (Microlepidoptera). – Karlsbad. VÁVRA J. (2002): Klasifikace ZCHÚ hl. m. Prahy na základì rozboru druhového složení motýlí fauny. – Ms. [Studie pro Magistrát hl. m. Prahy, depon. in: Magistrát hl. m. Prahy, odbor životního prostøedí.] VÁVRA J.: Faunistic records from the Czech Republic. – Klapalekiana, in prep. VÁVRA J., NOVÁK I., LIŠKA J. & SKYVA J. (1996): Motýlí fauna pøírodní rezervace „Hradèanské rybníky“ u Mimonì (Lepidoptera). – Klapalekiana 32: 89–121.

170

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 177

Pøíroda, Praha, 20: 171–175, 2002

Novozámecký rybník: hydrobiologie a rybáøské hospodaøení na pøelomu tisíciletí Novozámecký rybník fishpond: hydrobiology and fishery management

RICHARD FAINA & IVO PØIKRYL ENKI, Tøeboò, Dukelská 145, CZ-379 82 Tøeboò Abstrakt: Hydrobiologická sledování na Novozámeckém rybníku jsou provádìna od roku 1995. Výsledky výzkumu jsou ve spolupráci s Agenturou ochrany pøírody a krajiny ÈR a nájemci rybníka Rybáøství Doksy, s. r. o., podkladem pro utváøení ochranáøského a rybáøského managementu. Rybník je prùtoèný a má hypertrofní charakter. Do roku 1996 byla vodní plocha rybníka (ca 40 ha) zarostlá hustým porostem rùžkatce (Ceratophyllum demersum). Po dvojím zimování v letech 1996–1998, pøi opravì výpustního zaøízení rybníka, rùžkatec prakticky vymizel. Významnì byl omezen i porost stulíku (Nuphar lutea). Po napuštìní rybníka v roce 1999 se již objevila øada druhù ponoøených rostlin: rdesty (Potamogeton spec. div.), ojedinìle øeèanka (Najas marina) a novì též leknín (Nymphaea candida). Druhové spektrum vodních rostlin se v roce 2000 ještì rozšíøilo a vzrostla i jejich biomasa. K nárùstu biomasy a velikostní struktury došlo i u zooplanktonu a zoobentosu. V obou letech byl v rybníku provozován extenzivní chov kapra (Cyprinus carpio). Celková biomasa této ryby nepøekroèila pøi výlovu hranici 300 kg na 1 ha vodní plochy. Vysazená obsádka štiky (Esox lucius) a sumce (Silurus glanis) nebyla schopna omezit masový rozvoj drobného plùdku ryb, které se v povodí pøirozenì vyskytují, zejména plotice (Rutilus rutilus), perlína (Scardinius erythrophthalmus) a cejna (Abramis brama). Tento stav se projevil zejména zmenšením velikostní struktury zooplanktonu ve druhé polovinì vegetaèní sezóny v roce 2000 a silným nárùstem biomasy fytoplanktonu. V uvedených letech vzrostla významnì atraktivita rybníka pro vodní ptactvo. Další ochranáøský i rybáøský management je nutno zamìøit na zlepšení slovitelnosti rybníka (redukce generaèních ryb v povodí se pøirozenì vyskytujících druhù) a na výrazné omezení masového rozvoje drobného planktonofágního plùdku pomocí kombinované úèinné obsádky dravých druhù ryb. Klíèová slova: fytoplankton, zooplankton, zoobentos, rybí obsádka, vodní rostliny, ochranáøský a rybáøský management, omezení nežádoucích rostlin a ryb, obnova druhového spektra vodních rostlin Keywords: fytoplankton, zooplankton, zoobenthos, fish stock, water plants, conservation, reduction of undesirable plant and fish species, restoration of plant community

Úvod Do roku 1996 byl rybník silnì zarostlý rùžkatcem ostnitým, což negativnì ovlivnilo zastoupení dalších druhù submerzních rostlin. Významnìjší byl jen porost stulíku žlutého. Živiny byly vázány v biomase rùžkatce, což omezovalo kolobìh živin a potlaèovalo rozvoj zooplanktonu i zoobentosu. Nápadným dùsledkem malé potravní nabídky byly nízké stavy vodního ptactva, pøestože obsádka hospodáøských druhù ryb byla malá ve srovnání s bìžnì rybáøsky obhospodaøovanými rybníky. 171

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 178

V souèasnosti je rybník silnì zabahnìn. Výsledkem je výraznì zmenšená vodní plocha ve srovnání se stavem pøi založení rybníka. Vìtšina katastrální plochy je nyní porostlá rákosinami, což vytváøí pomìrnì pøíhodné podmínky pro pobyt vodního ptactva. Na druhé stranì jsou rákosiny silnì zazemnìné, a to umožòuje trvalý výskyt nežádoucí poèetné populace divokých prasat. Vlastní vodní plocha (ca 40 ha) zpùsobilá pro chov ryb je silnì vymìlèená, zmenšený objem vody pøispívá k velmi krátkému zdržení vody v rybníku (ca 10 dní), a tím k vyplavování planktonu. Dalším dùsledkem zabahnìní je vznik nevypustitelných jezer, která znemožòují dokonalé slovení rybí obsádky, a tedy i potøebnou regulaci množství a druhového složení ryb, jež podstatnì ovlivòuje stav rybnièního ekosystému (podmínky pro výskyt vodních rostlin i vodního ptactva). Slovitelnost rybníka je dále nepøíznivì ovlivnìna pøíèným pískovcovým prahem, za nímž pøi vypuštìní vzniká velké jezero. Oproti stavu pøi vyhlášení rezervace došlo postupnì k rozšíøení terestrických rákosin do okolí rybníka. S nimi se dostaly za hranice rezervace i mnohé cenné druhy mokøadních rostlin. Tento vývoj souvisí s úrovní vodní hladiny, která byla v urèitém období držena na vyšších stavech (na Novozámeckém je praktikován vyšší zimní a nižší letní stav, což je u rybníkù pomìrnì výjimeèné). V dobì pøechodu správy rybníka na Agenturu ochrany pøírody a krajiny ÈR (AOPK ÈR) v 90. letech minulého století bylo ve špatném stavu výpustní zaøízení i lovištì rybníka. To byla další pøíèina jeho obtížné slovitelnosti, což umožòovalo pouze chov kapra, nebo jiné žádoucí druhy ryb jsou citlivìjší na manipulaci pøi výlovu.

Vývoj managementu v minulosti S pøechodem správy rybníka na AOPK ÈR zaèalo úsilí o obnovu rezervace. Již ve studii, kterou jsme zpracovali na základì prvního roku sledování (FAINA & PØIKRYL 1995), jsme navrhli výraznì omezit porosty rùžkatce na maximálnì tøetinu vodní plochy. K tomu jsme doporuèili využít odbahnìní vnitøní èásti rybníka a èásteèné letnìní v kombinaci se zvýšenými obsádkami kapra a amura. Po nìkolika letech by vznikl prostor pro další druhy submerzní a snad i natantní vegetace, napø. leknín. Dále je nutno usilovat o snížení vyžíracího tlaku rybí obsádky snížením nadmìrného množství planktonofágních ryb (zlepšení slovitelnosti, následnì vysazování vìtšího množství dravých ryb) a perspektivnì rybník i odbahnit. V následujícím období byla vynucena oprava výpustního zaøízení. Kvùli tomu byl rybník od podzimu 1996 až do jara 1998 na suchu, tzn. dvakrát zimován a jedenkrát úplnì letnìn. Dvojí zimování zpùsobilo témìø úplné vymizení rùžkatce a významnì omezilo i porosty stulíku. Bylo upraveno i lovištì, ale slovitelnost rybníka se zásadnì nezlepšila. Pro opìtné napuštìní v roce 1998 byla mimoøádnì doporuèena hustìjší obsádka tìžkého kapra, aby došlo k urychlené mineralizaci nahromadìné biomasy narostlé bìhem letnìní, a zabránilo se tak možným kyslíkovým deficitùm. I pøes pomìrnì velký vyžírací tlak kapra se na hladinì zdržovalo znaèné množství vodních ptákù. V roce 1999 byla v rybníku opìt nižší obsádka kapra (neslovený zbytek z roku 1998). Výsledkem byly díky vyšší prùhlednosti vody a pøítomnosti velkého zooplanktonu opìt vysoké stavy vodního ptactva. Objevila se øada druhù ponoøených vodních rostlin, napø. rdesty a ojedinìle i øeèanka pøímoøská, a novì také lekníny. Bìhem jedné návštìvy byl zjištìn masový výskyt koloniálního víøníka Lacinularia flosculosa, který u nás nebyl od zaèátku 20. století udáván (FAINA & PØIKRYL 2000). Po vypuštìní byl rybník opìt zimován.

172

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 179

Rybník v roce 2000 V roce 2000 jsme rybník navštívíli ètyøikrát (6. 6., 28. 6., 25. 7. a 6. 9.). Pøitom jsme odebrali vzorky vody a zooplanktonu a mìøili základní fyzikálnì chemické ukazatele k vyhodnocení aktuálního stavu ekosystému. Zúèastnili jsme se i výlovu rybníka. Pøi prvním a druhém odbìru byl zjištìn støední zooplankton (podle informace J. Poèty byl ještì na konci kvìtna pøítomen hrubý zooplankton), pøi dalších odbìrech byl zooplankton již drobný. Prùhlednost vody na zaèátku èervna èinila 35 cm (zelenožlutá), na konci èervna po ochlazení jen 15 cm (hnìdozelená), koncem èervence 35 cm (zelenožlutorezavá) a zaèátkem záøí 18 cm (zelená). Chemismus vody a obsah chlorofylu v letech 1995–2000 je uveden v tabulce 1. V tomto roce bylo opakovanì zjištìno široké druhové spektrum submerzních a natantních vodních rostlin (Potamogeton natans, P. obtusifolius, P. lucens, P. pusillus, P. crispus, Ceratophyllum demersum, Lemna minor, L. trisulca, Spirodela polyrhiza, Hydrocharis morsus-ranae, Najas marina, Nymphaea candida, Nuphar lutea a Utricularia australis). Za zdùraznìní stojí rozšíøené druhové spektrum rdestù, z nichž velmi hojný byl zejména P. pusillus a pomìrnì hojný i P. lucens. Nejhojnìjší z ponoøených druhù však byla øeèanka Najas marina, která byla 28. 6. nalézána souvisle po celé ploše rybníka; šlo však již o rozpadající se lodyhy. Rovnìž byl zjištìn poèetný výskyt leknínu bìlostného, který se vyskytoval zejména podél severního okraje rybníka. Za cenný je možné považovat i nález voïanky žabí (Hydrocharis morsus-ranae), která jinak z rybníkù témìø vymizela. To potvrzuje pùvodní pøedpoklad, že po odstranìní souvislého porostu rùžkatce se uvolní prostor pro jiné cennìjší druhy vodních rostlin. Rovnìž jsme pozorovali pomìrnì velké množství vodních ptákù. To se týká zejména návštìvy dne 28. 6., kdy jsme na èlunu projeli celý rybník. Zaznamenali jsme stovky bøezòaèek a kopøivek vèetnì kachen s hejnky mláïat, ètyøi hejnka potápek èernokrkých s mladými, pìt párù roháèù, desítky lysek, asi patnáct labutí, pozorován byl i jeøáb. Ptáci se soustøedili pøedevším v horní èásti rybníka v zaplavených pobøežních køovinách a rákosinách. Na volné vodní ploše byl jejich poèet pøi všech návštìvách malý. Celkovì je možné konstatovat, že podmínky pro rùst ponoøených vodních rostlin (prùhlednost vody) i potravní nabídka pro vodní ptactvo (velikostní struktura zooplanktonu) nebyly optimální. Pøíèinu vidíme v mimoøádnì teplé a dlouhé vegetaèní sezónì v tomto roce (první návštìvì pøedcházely témìø dva mìsíce letních teplot), která urychlila vývoj vegetace i rùst ryb. Druhou podstatnou pøíèinou je výskyt velkého množství pøirozenì se vyskytujících ryb z povodí, pøedevším cejna, plotice a perlína, pøièemž vlastní obsádka kapra byla malá. Sloveno bylo 12 t kapra, 160 kg dravých ryb (štika, sumec, candát) a 600 kg cejna a cejnka. Velké, ale nezjištìné množství plùdku cejna, cejnka a plotice prošlo do výtoku pøes møíže s velkými rozteèemi.

Závìr Opatøení provedená na Novozámeckém rybníce v letech 1996–1999 pøíznivì ovlivnila ekosystém a výskyt žádoucích organismù (vodní ptáci, natantní a submerzní vodní rostliny), jejichž diverzita se zvýšila. Jde pøedevším o úplné zimování a letnìní, které zlikvidovalo souvislý porost rùžkatce a umožnilo rùst dalších rostlin ze semenné banky v bahnì. Intenzivnìjší kolobìh živin, nyní již nepoutaných biomasou rùžkatce, umožnil zvýšení biomasy zooplanktonu a zoobentosu (vèetnì mladých jedincù škeblí), a tím podpoøil výskyt vodního ptactva. Základní obsádka kapra umožòuje výskyt støedního a velkého zooplanktonu po celé hnízdní období, proti tomu však pùsobí zatím neregulovatelný výskyt ryb pøirozenì se vyskytujících v povodí a zejména jejich plùdku. To zpùsobuje zmenšení velikostní struktury zooplanktonu a nárùst biomasy fytoplanktonu v druhé polovinì vegetaèní sezóny (tabulka 1, chlorofyl a). 173

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 180

Novozámecký rybník je za souèasného stavu prùtoèný hypertrofní rybník s problematicky regulovatelnou obsádkou v povodí pøirozenì se vyskytujících tzv. plevelných druhù ryb. Pro zlepšení jsou nutná technická opatøení, která umožní dokonalou slovitelnost rybníka. Jde pøedevším o proražení pískovcového prahu. Bylo doporuèeno jeho prohloubení v centrální èásti s možností rychlého vystavení kvùli pøežívání škeblí a další permanentní fauny dna - pøi výlovu i bìhem pøípadného opìtného zimování. Pozitivní vliv by mìlo i èásteèné odbahnìní, které mùže být spojeno i s urèitým rozèlenìním rákosin a vytvoøením dalších klidových prostorù pro ptáky. Z hlediska úspìšného hnízdìní øady druhù ptákù je velmi potøebné i snížení stavu divokých prasat odstøelem nebo selektivním odchytem do speciálních ohrad. Obsádka kapra použitá v roce 2000 je adekvátní. Pro omezení výskytu plùdku nežádoucích druhù ryb byla s uživatelem rybníka dohodnuta zvýšená obsádka dravcù, tj. 500–1000 kusù roèka štiky a 200–300 kusù násady sumce (o kusové hmotnosti 0,5–1 kg), což staèí na snížení biomasy bílé ryby o 4–5 tun. Po technických úpravách ke zlepšení slovitelnosti rybníka bude tøeba vysazovat kombinovanou obsádku dravcù, která dùraznìji než dosud omezí rozvoj drobných planktonofágních ryb, tj. pøedevším plùdku bìžnì se vyskytujících plotic, perlínù a cejnù.

Summary ENKI, o. p. s., Tøeboò (NGO) has performed hydrobiological investigations in Novozámecký fishpond since 1995. Results of this research are used for proposal of conservation and fishery management, which is created in cooperation with Agency for Nature Conservation and Landscape Protection of the Czech Republic and with the renter of the fishpond, Fishery Doksy Ltd. Novozámecký fishpond has strong flowthrough and is hypertrophic. Up to 1996 water surface of the fishpond (about 40 ha) was overgrown by hornwort (Ceratophyllum demersum). This plant almost totally disappeared after two winter drawdowns of the pond in years 1996 to 1998. Yellow waterlily (Nuphar lutea) was also significantly reduced. After repeated fishpond filling in 1999, a number of submersed plant species has been discovered (mainly Potamogeton, isolated Najas marina) and newly also Nymphaea candida has appeared. In 2000, species spectrum of water plants was even enlarged and their biomass increased, too. Also biomass of zooplankton and zoobenthos increased and their size structure was favourably changed. Extensive common carp (Cyprinus carpio) culture was in the pond in both years. Biomass of this species did not exceed 300 kg per ha of water area. Carnivorous fish stock (Esox lucius, Silurus glanis) was too low and it was not able to reduce mass occurrence of fry of coarse fish present in watershed, mainly roach (Rutilus rutilus), rudd (Scardinius erythrophthalmus) and common bream (Abramis brama). These conditions resulted to decrease of zooplankton size structure in second half of vegetation season in 2000 and to strong increase of fytoplankton biomass. In these years attraction of pond for water birds significantly increased. Next conservation and fishery management must be directed at pond catchability improving (reduction of mature coarse fish) and at significant reduction of the small planktonophagous fish fry by means of effective stock of carnivorous fish.

Literatura FAINA R. & PØIKRYL I. (1995): Studie rybáøského hospodaøení - Novozámecký rybník 1995. – Ms. [Depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.] FAINA R. & PØIKRYL I. (2000): Vyhodnocení vlivu rybáøského hospodaøení na stav ekosystému v NPR Novozámecký rybník. – Ms. [Zpráva o plnìní dílèího projektu VaV 610/10/00 „Vliv hospodáøských zásahù na zmìnu biologické diverzity ve zvláštì chránìných územích“, depon. in: Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha.]

174

2,1 8,9 0,10 0,27 0,004 0,56 0,93 0,350 2,5 383

0,26 0,24 0,026 1,48 2,01 0,170

2,0

361

375

1,5

0,32 0,19 0,009 0,71 1,23 0,346

4,5 9,9

17.8.95 10.7.96 7,88 7,59 3,00 2,60

2,0 11,3

29.6.95 7,27 2,40

4,4 296 331

0,03 0,22 0,014 1,73 1,99 0,134

3,5 8,2

17.9.96 7,66 2,40

0,03 0,22 0,011 3,03 3,29 0,554 59 3,3 314 408 11,39 4,25

18,1

26.5.98 7,39 3,60 0,30

8.7.98 7,10 2,76 0,44 32,0 27,0 85 0,60 0,55 0,010 1,10 2,26 0,580 60 12 244 353 47 6,47 0,645 65 37 362 348 21,44 10,09

19.8.98 7,21 3,50 0,30 11,9 21,5 61 0,24 0,20 0,005

353 48 8,22

9,6 26 0,50 0,15 0,009 1,20 1,80 0,098 48 2

24.6.99 7,60 2,04 0,12

7 272 337 30

0,840

11,0 33

10.8.99 7,70 2,44

15.9.99 6.6.00 7,60 8,70 2,36 1,68 0,16 <0,02 3,8 6,7 11,0 10,0 39 50 0,60 0,25 0,15 0,23 <0,01 0,003 2,80 2,10 3,55 0,492 0,300 50 38 17 21 224 238 348 309 51 152,8 6,87 3,85

0,640 34 45 200 331 369,2 4,38

0,370 46 28 276 359 38,5 0,49

28.6.00 27.7.00 7,60 8,60 2,16 2,24 0,14 <0,02 25,0 10,0 26,0 15,0 90 60 0,30 0,30 0,25 <0,1 0,003 <0,01 3,00 2,50

370 246,4 2,06

0,460 45 44

7.9.00 8,28 2,44 0,03 16,3 19,0 68 0,30 0,04 <0,01 1,76

31.10.2003 13:48

Notes: alkalita - alkalinity (ANC4,5), acidita - acidity, CHSKMn - CODMn, CHSKCr - CODCr, N celk. - N total, P celk.- P total, NL - suspended solids, RL - dissolved solutes, vodivost25 - conductivity25, chlorofyl a - chlorophyll a

12.5.95 pH 7,97 alkalita (mmol/l) 2,45 acidita (mmol/l) 0,10 BSK5 (mg/l) 8,9 CHSK-Mn (mg/l) 10,8 CHSK-Cr (mg/l) NH4-N (mg/l) 0,03 NO3-N (mg/l) 0,12 NO2-N (mg/l) 0,000 Norg. (mg/l) N celk. (mg/l) Pcelk. (mg/l) 0,190 Ca (mg/l) 60 NL (mg/l) 5,0 RL (mg/l) vodivost25 (µS/cm) 373 Chlorofyl a (µg/l) SiO2-Si (mg/l)

Tabulka 1. Novozámecký rybník - výsledky chemických rozborù vody. Table 1. The Novozámecký fishpond - results of hydrochemical analyses.

cela_kniha.qxd Strana 181

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 182

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 183

Foto 1. Celkový pohled na Novozámecký rybník v dubnu 1999, foto P. Pokorný. Photo 1. View of the Novozámecký pond from its dam in April 1999, photo by P. Pokorný.

Foto 2. Jezírko na Motýlové louce vyhloubené na podzim roku 1999 v kvìtnu 2001, foto D. Turoòová. Photo 2. Lake at the Motýlová meadow, dug in autumn 1999 in May 2001, photo by D. Turoòová.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:48

Strana 184

Foto 3. Pravidelnì kosená Krédlova louka s kvetoucím prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), pryskyøníkem prudkým (Ranunculus acris) a suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) v kvìtnu 2001, foto D. Turoòová. Photo 3. The regularly mown Krédlova meadow with Dactylorhiza majalis, Ranunculus acris and Eriophorum angustifolium in May 2001, photo by D. Turoòová.

Foto 4. Kosení expandujícího rákosu køovinoøezem na Krédlovì louce v èervnu 2001, foto D. Turoòová. Photo 4. Mowing of reed with the shrubcutter in the Krédlova meadow in June 2001, photo by D. Turoòová.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:49

Strana 185

Foto 5. Kvetoucí lekníny (Nymphaea candida) u hráze rybníka, v pozadí husté porosty øeèanky pøímoøské (Najas marina) v èervenci 2002, foto D. Turoòová. Photo 5. The white water-lily Nymphaea candida near the pond dam in blossom, with the dense stands of Najas marina behind in the background in July 2002, photo by D. Turoòová.

Foto 6. Spoleèenstvo s voïankou (Hydrocharitetum morsus-ranae) v zátoce ve východní èásti rybníka v èervenci 2002, foto D. Turoòová. Photo 6. Community with Hydrocharis morsus-ranae in the bay at the eastern part of the pond in July 2002, photo by D. Turoòová.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:49

Strana 186

Foto 7. Rekonstrukce výpusti Novozámeckého rybníka: obnova hráze a soutìska bez výpusti v èervnu 1997, foto D. Turoòová. Photo 7. Recontruction of the out-flow of the Novozámecký pond: restoration of the dam and the gorge in June 1997, photo by D. Turoòová.

Foto 8. Nová výpus Novozámeckého rybníka v èervnu 1998, foto D. Turoòová. Photo 8. The new out-flow of the Novozámecký pond in June 1998, photo by D. Turoòová.

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:49

Strana 187

Pokyny pro autory q Rukopisy zasílejte na adresu výkonného redaktora ve dvou výtiscích (vèetnì obrazové pøílohy) na papíøe formátu A4, øádkování 2. Koneènou verzi rukopisu zašlete v jednom výtisku a na disketì ve formátu *.rtf. Práci je vhodné zaslat také na elektronickou poštou výkonnému redaktorovi. q Formální podoba práce se øídí již døíve vydanými èísly sborníku Pøíroda. Práce musí obsahovat èeský a anglický název, nezkrácené jméno, pøíjmení a adresu autora, abstrakt, klíèová slova èesky a anglicky, odkazy na použitou nomenklaturu, anglicky psaný souhrn (summary) a seznam literatu ry obsahující pouze v textu citované práce. Obsahuje-li odkaz v textu více prací, jsou øazeny chronologicky. q Tabulky a obrázky je tøeba pøizpùsobit formátu A4 (bez okrajù stránky max. 240 ´ 150 mm) a dodat na samostatných listech spolu s textem práce. Popisky musí být èesky a anglicky. Vìdecká jména taxonù a syntaxonù vyznaète kurzívou, jména autorù kapitálkami. q Èlánek musí být napsán v textovém editoru Microsoft Word nebo v jiném plnì kompatibilním textovém editoru. Pro grafy a obrázky vytvoøené v balíku programù Microsoft Office je tøeba používat standardní nastavení èar, ohranièení apod. Pøi použití jiných než pøedem nastavených formátù totiž èasto nelze vytváøet kopie pro tiskárnu. q Citace literatury se øídí podle pravidel publikací ve zvláštním èísle èasopisu Zprávy Èeskoslovenské botanické spoleènosti 13, suppl. 1978/1, a podle níže uvedených citací.

FLEGR J. (1994): Mechanismy mikroevoluce. – Karolinum, Praha. DE KROON H. & BOBBINK R. (1997): Clonal plant dominance under elevated nitrogen deposition, with special reference to Brachypodium pinnatum in chalk grassland. – In: DE KROON H. & VAN GROENENDAEL J. [eds.], The ecology and evolution of clonal plants, pp. 359–379, Backhuys Publishers, Leiden. HUSÁK Š. & ADAMEC L. (1998): Záchranné kultivace ohrožených druhù vodních a mokøadních rostlin v Botanickém ústavu AV ÈR v Tøeboni. – Pøíroda 12: 7–26. JAKRLOVÁ J. (1989): Primární produkce suchozemských ekosystémù. – In: DYKYJOVÁ D. et al., Metody studia ekosystémù, pp. 304–330, Academia, Praha. PUÈELÍKOVÁ Z. (1967): Ekologická studie kostøavy walliské (Festuca valesiaca Gaudin) a kostøavy žlábkovité (Festuca rupicola Heuff.). – Ms. [Dipl. pr.; depon. in: Knih. Kat. Bot. Pøírod. Fak. UK, Praha.] KLIMEŠ L. & KLIMEŠOVÁ J. (1998): CLO-PLA1 - a database of clonal growth in plants in Central Europe. – URL: http://butbn.cas.cz/klimes. PYŠEK P. & PRACH K. [eds.] (1997): Invazní rostliny v èeské flóøe. – Zpr. Èes. Bot. Spoleè. 32, Mater. 14: 1–138. ZOBEL M. (1997): The relative role of species pools in determining plant species richness: an alternative explanation of species coexistence? – Trends Ecol. Evol. 12: 266–269.

Výkonný redaktor: Mgr. Michal Štefánek, Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Kališnická 4–6, Praha 3, PSÈ 130 23; [email protected].

mapa.qxd

26.8.2003 15:23

Strana 1

lom Mapa 2. Vegetace západní èásti národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. Map 2. Vegetation of the western part of the Novozámecký rybník National Nature Reserve.

N

Mìøítko

100 m 15

39 33

9 10

42 34

37

38

1

5, 31

7 8

4

30

6

47 48 3

2 2. vodojem

35

1. m

je

do

vo

zde bude stránka vlepena do knížky

40 27

44

vlhké a suché louky / humid and dry meadows (Alopecurion pratensis, Plantagini-Festucion ovinae) mokøadní vrbiny / willow carrs Salicetum pentandro-cinereae mokøadní olšiny / alder carrs

Vysvìtlivky k mapì 2 Explanations to the map 2

Carici elongatae-Alnetum, Carici acutiformis-Alnetum spoleèenstva vysokých ostøic / tall-sedge beds

lesní kultury vèetnì pasek, výsadby okrasných døevin / cultural woodland including clearings, ornamental trees

vodní hladina / water level

Caricetum gracilis

rákosiny / reed-beds

mokøadní louky / wet meadows

Phragmitetum communis

Molinietum caerulae

n vodojem / water reservoir l fytocenologický snímek / relevé

Glycerietum maximae

ostatní mokøadní louky / other wet meadows (Caricion fuscae, Calthion)

Poznámka: Pøerušovanou èarou jsou vyznaèeny velmi difúzní hranice mezi spoleèenstvy.

lom

mapa.qxd

26.8.2003 15:24

Strana 2

lom Mapa 3. Vegetace východní èásti národní pøírodní rezervace Novozámecký rybník. Map 3. Vegetation of the eastern part of the Novozámecký rybník National Nature Reserve.

Vysvìtlivky k mapì 3 Explanations to the map 3

mokøadní louky / wet meadows

vodní hladina / water level

Molinietum caerulae

rákosiny / reed-beds

ostatní mokøadní louky / other wet meadows (Caricion fuscae, Calthion)

Phragmitetum communis Glycerietum maximae

vlhké a suché louky / humid and dry meadows (Alopecurion pratensis, Plantagini-Festucion ovinae)

spoleèenstva vysokých ostøic / tall-sedge beds

mokøadní vrbiny / willow carrs

Caricetum appropinquatae

Salicetum pentandro-cinereae

zde bude stránka vlepena do knížky

Caricetum acutiformis 41

mokøadní olšiny / alder carrs

rašeliništì / peat-bogs

Carici elongatae-Alnetum, Carici acutiformis-Alnetum

Rhynchosporion albae

bøeziny a nálet bøízy / cultural birchwood and self-sown birch growths

23 4. vodojem

kulturní bory a nálet borovice / culturar pinewood and self-sown pine growths

43

n vodojem / water reservoir l fytocenologický snímek / relevé

46

Poznámka: Pøerušovanou èarou jsou vyznaèeny velmi difúzní hranice mezi spoleèenstvy.

32 16

12

N

20 21

17

11

3. vodojem

25

26 45 13

Mìøítko

36 22

18

100 m

lom

29

28 19

14

24

cela_kniha.qxd

31.10.2003 13:49

Strana 188

Celkový pohled na Novozámecký rybník, foto D. Turoòová. View of the Novozámecký pond, photo by D. Turoòová.