Advent. INRI road Brno funguje již deset let Fair play na Palkovických Hůrkách Zdravotně-misijní práce a oslovení postmoderního člověka

Advent Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

10/2015

INRI road Brno funguje již deset let Fair play na Palkovických Hůrkách Zdravotně-misijní práce a oslovení postmoderního člověka

HUDBA V BOHOSLUŽBĚ DEVÁTÁ TEOLOGICKÁ KONFERENCE

sobota

12.12. 10:00 hod.

V prostorách Společenského centra Bethany Za Brumlovkou 1519/4 Praha 4 –- Michle

Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty Advent, časopis Církve adventistů sedmého dne, číslo 10/2015 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 18. 11. 2015 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected] Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Foto na obálce: Archiv INRI road Foto: 8 - M. Mueller, churchphoto.de, 13 – M. Hildebrandt, churchphoto.de; 18 – D. Zacios Technická redakce: JUPOS, s. r. o.,

Zdravotně -misijní práce a oslovení postmoderního člověka (Skutky apoštolů 19. kapitola) „Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy.“ (Sk 19,11) Efez (řecky Efesos) byl slavným městem, hlavním sídlem řecké oblasti Iónie a později římské provincie v Malé Asii. Toto město bylo od počátku sídlem modloslužebného kultu pohanské bohyně Artemis (obdoba římské bohyně Diany). Chrám pojmenovaný po ní navštěvovali poutníci ze všech tehdy známých zemí světa. Setkávaly se zde jak východní tak i západní kultury a náboženství zde získávalo více orientální charakter – zahrnovalo projevy magie, mystérií a kouzel. V Pavlově době bylo město na vrcholu rozkvětu. Židé zde měli nejméně jednu synagogu. Pavel zpravidla začínal své misijní působení návštěvou židovské školy, protože nemohl jen tak opustit svůj vlastní lid. Zatímco jinde se jeho soukmenovci k němu chovali nepřátelsky, zde v Efezu byli díky kosmopolitnímu smýšlení shovívavější, měli k němu jiný přístup a dovolili mu zde delší pobyt. Pavel však chtěl oslovit i další posluchače. Proč v sobotu? Protože v týdnu byl v zaměstnání, kde pracoval svýma rukama (byl soběstačný misionář). Uspořádal tříměsíční evangelizační kampaň, kdy návštěvníci synagogy měli možnost slyšet jeho poselství o Mesiáši; vysvětlil jim povahu služby Ježíše Krista a věčně platné zákony jeho království. V reakci na jeho přednášky se posluchači rozdělili na dva tábory – jedni souzněli s jeho kázáním, vedli s ním rozmluvy a očekávali další přesvědčující argumenty o Kristu. Tito lidé byli nakloněni křesťanství. Druhou názorovou skupinu tvořili nevěřící Židé, podobně jako tomu bylo později v Tesalonice. Tito lidé zřejmě vyvolali vůči Pavlovi nenávist a poštvali proti němu pohany. Nižší společenské třídy bývají zpravidla více nakloněné vyvolat demonstrace a bouře násilí. Pavel musel nakonec tyto dvě skupiny od sebe oddělit a vytvořit zvláštní shromáždění jen pro křesťany. A tak tomu bylo po více jak dva roky. Během Pavlovy evangelizace došlo i na zdravotní službu. Lukáš si všímá zajímavého detailu, když píše o kapesnících a zástěrách, které používal Pavel pro sebe a jež zprostředkovaly nadpřirozené uzdravování (Sk 19,11.12). Účinnost těchto nástrojů je srovnatelná s rouchem Ježíše (Mk 5,27.28) a hlínou, kterou použil k uzdravení slepého (J 9,6).

Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice

„Božím plánem je, abychom pracovali stejným způsobem jako učedníci. Léčení těla je spojeno se zvěstováním evangelia. Při šíření evangelia se vyučování a uzdravování nemá od sebe oddělovat. … Lidem, kteří nesou Kristovo jméno, Bůh svěřuje úkol hlásat světu radostné poselství o spasení. Evangelium je jediným lékem na hřích a bídu světa. Seznámit celé lidstvo s poselstvím Boží milosti je předním úkolem těch, kteří znají jeho léčivou moc.“ (Ellen Whiteová – Život naplněný pokojem, str. 65–66)

k zamyšlení Pro tato nadpřirozená uzdravení však platí dvě osvědčené potravinové doplňky, metody a léčebné univerzální podmínky nebo pravidla: Boží moc prostředky. Co se týče jejich vybavení, sortimentu a víra. Hmotná, materiální věc může být mostem výrobků a marketingu nemáme vůbec šanci jim mezi dvěma břehy – mezi božskou uzdravující silou konkurovat. A to v nás vyvolává pocit, že zdravota vírou člověka. Kapesníky a šátky byly pouze ná- ní poselství musí sdělovat jen vzdělaní odborníci stroje, které se staly zkouškou víry nemocných lidí. na nejvyšší profesionální úrovni. A následně, když Podobně dnes je nedílnou součástí evangeliza- si někteří z nás uvědomují, že tímto lidským i mace zdravotní služba. Poselství o zdraví je pravou teriálním potencionálem nedisponujeme, ztrácejí rukou evangelia. Proto naše církev podporuje odvahu a poté i zájem o tuto činnost. zdravotní misii například prostřednictvím kluByl apoštol Pavel vyškolený lékař? Byl to znalec bů zdraví, výstav zdraví a misijní knihy „Pohoda Písma a obrácený křesťan, plný víry a odhodláa zdraví – tajemství ní. Cítil se být dlužúspěchu“. O všem níkem neobráceCo potřebujeme k naší misijní práci? Upřímnou bez víry by to byl ných. A měl důvěru, modlitbu o projev Boží moci v našich životech jen formální nástroj že Bůh použije jeho i v životech lidí, s kterými se setkáme v osobbez zjevného účinschopnosti a proní službě. A odvážnou víru, že Bůh je s námi, že ku. Má-li se stát sbostředky k záchraně rové oddělení zdraví lidí. V jeho týmu byl požehná naše skromné schopnosti a prostředky (s aktivitami klubu lékař Lukáš, ale nea použije i jiné lidi, aby se stali spolupracovníky. zdraví apod.) skuteččteme, že by on přeně účinným, je k tobíral zodpovědnost mu třeba dvojí – Boží moc a víra. Jak je můžeme za zdravotní misii. Jistě podporoval tuto společnou získat? Modlitbou a plným nasazením své důvěry činnost, modlil se a věřil. Byl to zároveň inspirovav nebeského Lékaře. ný kronikář, který popsal dějiny novozákonní círA to platí i o dalších akcích sboru, jako jsou kve v knize Skutky apoštolů. besídky, koncerty, noc kostelů, přednášky, výstaCo potřebujeme k naší misijní práci? va stvoření a jiné. Pokud je nebude provázet naše Upřímnou modlitbu o projev Boží moci v naupřímná, opravdová modlitba a pevná víra, budou to nanejvýš hezké kulturní pořady, možná se šich životech i v životech lidí, s kterými se setkáme o nich zmíní všímavý novinář krátkým komentá- v osobní službě. A zadruhé odvážnou víru, že Bůh řem v místním plátku nebo v TV. Určitě, i to je po- je s námi, že požehná naše skromné schopnosti zitivní sdělení pro veřejnost. Ale stále tomu bude a prostředky a použije i jiné lidi, aby se stali spoluscházet zkušenost zaznamenaná ve Sk 19,11 – mi- pracovníky. Během nedávné výstavy zdraví Health Expo, mořádné uzdravení. Evangelium je záchranné poselství ke komplexní záchraně člověka. To je cílem kterou uspořádal v Karlových Varech místní klub zdraví, jsme získali ochotné dobrovolníky – stuosobní služby. V Efezu se někteří exorcisté pokoušeli použít denty a studentky 4. ročníku střední zdravotnické k uzdravení stejné nástroje, ale s jakým výsledkem? školy, kteří poskytovali službu u jednotlivých stánSedm mladíků nejenže nemohlo uzdravovat, ale ků, a to po celý den od 8.30 do 20 hodin. A vedení ještě utrpěli zranění a přišli o své tuniky. Tak do- hypermarketu Globus se postaralo nejen o místo, padl pokus o uzdravování bez ryzí víry a pravé ale také o propagaci této akce. Je zde ještě další důvod, proč musíme nést poBoží moci. V naší zemi působí celá řada spolků a organizací selství o plném uzdravení v Kristu. Podobně jako s úmyslem pomáhat lidem v otázce zdraví. Mnoho kdysi v Efezu, i dnes žijeme ve světě plném pověr. z nich je velmi renomovaných a nabízejí různé Tam, kde ustoupila víra do pozadí, vedraly se různé

4

Advent 10/2015

k zamyšlení šarlatánské organizace a jejich esoterická literatura. Knihkupectví i knihovny jsou dnes přeplněny návody na zaručené zdraví, ale jen málokdy tam narazíme na celistvé pojetí uzdravení podle 1Te 5,23 – uzdravení těla, duše i ducha. Nosným prostředkem tohoto poselství je program New Start. Ježíš – Mistr všech misionářů – se modlil v Getsemanské zahradě za své následovníky (J 17,15–18). Byla to modlitba za zapojení a angažování se, ne za ústup a za izolovanost. Ježíš vyzývá své následovníky, aby v každé době zamítli postoj separování a aby vyvinuli úsilí zapojit se do oslovení světa. Máme co nabídnout? ANO, JISTĚŽE MÁME. Písmo je nevyčíslitelná hodnota. Jen se potřebujeme lépe seznámit se svým okolím. A pak lidi pozvat na připravované

programy. „Božím plánem je, abychom pracovali stejným způsobem jako učedníci. Léčení těla je spojeno se zvěstováním evangelia. Při šíření evangelia se vyučování a uzdravování nemá od sebe oddělovat. … Lidem, kteří nesou Kristovo jméno, Bůh svěřuje úkol hlásat světu radostné poselství o spasení. Evangelium je jediným lékem na hřích a bídu světa. Seznámit celé lidstvo s poselstvím Boží milosti je předním úkolem těch, kteří znají jeho léčivou moc.“ (ŽNP 65.66; MH 141)

Enoch Martínek

Co s uprchlíky, přistěhovalci a bezdomovci? Vidím to jako dnes. Otevřenou skříň a v ní teplý kabát, který mně byl darován v zimním období, kdy jsem se obával jet domů, protože rodiče nesouhlasili s cestou víry, kterou jsem nastoupil. Vzpomínám i na darovaný krajíc ve vojenských kasárnách, kde jsem z důvodu nedostatku jídla vybíral odhozené kousky chleba z popelníků od cigaret. A nemohu zapomenout ani na čtyři katolické kněze, kteří mě v době vojenského přijímače vzali mezi sebe a posilovali mou víru z Božího slova. Takové a další podobné zkušenosti jsou zavazující a motivující k tomu, abychom po vzoru svého Spasitele pomáhali i my. Na této cestě snad ale není křesťan, který by někdy nebyl vydírán i atakován žádostí o pomoc a nakonec i obrán o peníze, které příjemce nikdy nevrátil. Snad každý poznal výřečnost i herecké umění těch, kteří si pomoc nárokují. A právě tyto zkušenosti mohou být příčinou, že zavřeme naše srdce opravdu potřebným lidem, místo abychom se z nich poučili a příště pomáhali nejen ochotně, ale i správným osobám. Spasitel světa si přál, abychom byli obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice (Mt 10,16). Určitě je předností pomáhat a motivovat ke službě členy našich sborů. Je ale také povinností církve

Advent 10/2015

ochraňovat dárce před zneužíváním. Jsou křesťané, kteří se z úskalí humanitární práce poučili a nyní slouží obezřetněji. Jsou ale i takoví, kteří se po negativních zkušenostech uzavřeli a v současnosti již nikomu cizímu nepomohou. A pak jsou mezi námi i ti, kteří sice dávají, ale se strachem. A takoví bezbranní lidé jsou i opakovaně zneužíváni. Učme naše sbory, že poskytnutí jídla a čistého oblečení je často vhodnější než předání peněz, se kterými žadatel neumí hospodařit. Prosí-li o peníze na vlak, kupme jízdenku, počkejme, až nastoupí, a pak mu ji předejme. A pamatujme, že nejvhodnější pomoc není jednorázová. Zajděme s potřebným člověkem na úřad, do azylového domu nebo nemocnice. Přemýšlejme o vhodném způsobu pomoci podobně, jako moudří křesťané mezi námi, kteří finanční prostředky neposkytovali, ale naopak od postiženého vybírali, aby mu je v průběhu měsíce postupně předávali až do dalších dávek. Samozřejmě s písemným souhlasem klienta. Veďme naše ženy, děti i seniory k tomu, že nemají v žádném případě otvírat lidem, které neznají. Přijměme potřebné, kteří jsou zmalomyslněni, pronásledováni a vděčni za každou pomoc. Neprojevujme ale pohostinnost těm, kteří si

5

k zamyšlení pomoc nárokují, vystupují arogantně a jsou materiálně zabezpečeni. Poslouchejme dobře to, co lidé neříkají, protože opravdově potřební často tiše trpí nebo ostýchavě prosí, na rozdíl od žadatelů, kteří křičí, nárokují si a nerespektují pravidla. Ochraňujme členy našich rodin a ostatní ochotné dárce, aby ve své čistotě a prostotě nebyli k pomoci zneužíváni. Respektujme a chraňme u všech dárců právo pomáhat dobrovolně, bez donucení. Apoštol Pavel nás nabádá: „Velikost svého příspěvku, ať si určí každý sám, nikoho nenuťte dávat víc, než sám chce. Bůh nemá zájem o vynucené dary, miluje toho, kdo dává rád. …“ (2K 9,7). Prosme Boha o pomoc k projevu správné formy pomoci na úrovni osobní, církevní i mezistátní. Hovořme na téma bezdomovců, přistěhovalců, ale i uprchlíků s těmi, kteří již v humanitární službě získali určité zkušenosti, abychom se nevyjadřovali

a neprojevovali v této citlivé záležitosti s nevhodně otevřenou vstřícností, nebo naopak s uzavřenou tvrdostí. Kdyby nám ovšem mělo hrozit nebezpečí v podobě příliš spravedlivého postoje, raději se chceme jako křesťané dopustit chyby na straně milosrdenství. Učíme se následovat svého Spasitele v jeho lásce i spravedlnosti. Nechceme domácí ani příchozí posuzovat podle rasy, majetku nebo náboženství. Snažíme se tolerovat specifika jiných kultur, ale zároveň očekáváme od nově příchozích úctu a respekt k našemu evropskému domovu, který je založen na křesťanských, židovských a antických hodnotách. Prosme Boha o moudrost, abychom přijali správná rozhodnutí v případě, že se uprchlická krize v Evropě začne bezprostředně dotýkat i nás křesťanů v naší vlasti. Aleš Zástěra

Štěstí – anebo strach? Viděli jste někdy štěstí a strach společně? Může být někdo bytostně šťastný a ustrašený zároveň? Ne. A víte proč? Protože nadměrný strach není nikdy ochoten podělit se se srdcem o štěstí. I když má strach velké oči a je často hlasitý, nepřináší téměř nic dobrého. Strach je neproduktivní a nekreativní. Strach nikdy nenapíše báseň, nesloží píseň či symfonii, nedomluví mír ani nevyléčí nemoc. Nikdy nevytáhne nikoho z chudoby ani zemi z fanatizmu či xenofobie. Strach nikdy nezachrání podnikání, manželství a vztah. Zato odvaha a víra ano. Strach nás však dokáže uvěznit a zabouchnout za námi dveře. A to vše proto, že nemáme věci pod kontrolou. Když se evangelický pastor Martin Niemöller postavil proti Hitlerovi a poprvé se s ním v roce 1933 setkal, řekl pak své ženě: „Zjistil jsem, že pan Hitler je nesmírně vyděšeným mužem.“ Strach je schopen uvolnit tyrana, který v nás dřímá. Strach způsobuje, že se cítíme hrozně. Vysává nám život, radost, spokojenost i štěstí. Když strach začne tvarovat náš život, zabezpečení se stane naším bohem a my pak začneme uctívat život bez rizika. Mohou milovníci bezpečí učinit něco

6

velikého? Mohou ti, co mají averzi k riziku, dělat ušlechtilé skutky pro druhé? Obávám se, že ne. Pravdou je, že lidé naplnění strachem, obavami a úzkostí nemohou hluboce milovat. Nejsou toho schopni, protože láska je riziko. Humánnost, dobročinnost a solidarita s druhými nemá žádnou záruku návratnosti. Uctívání bezpečí (životní úrovně, komfortu a zabezpečení) nás de facto oslabuje, izoluje a vnáší xenofobní myšlení do celé společnosti. Následkem vzniká živná půda pro rozdmýchávání etnické, náboženské, politické či rasové netolerance ve společnosti a pro její radikalizaci, jež vede ke vzniku extremistických skupin. Proto vás chci vyzvat, abyste nemlčeli k bezpráví, nehráli mrtvého brouka, protože se nás to netýká. Anebo naopak kolem sebe nešířili falešné, překroucené zprávy, jež nám masmédia v honbě za sledovaností štědře nabízejí. Protože výsledkem toho všeho je, že to bude právě strach, který se stane hybnou silou nejen našeho uvažování, ale následně i rozhodování a jednání, které by mohlo mít za následek dehumanizaci lidí v existenční nouzi, diskriminaci a násilí. Položme si otázku: Co kolem sebe šíříme?

Advent 10/2015

k zamyšlení Na druhou stranu je třeba říct, že strach má jsme měli před nějakou dobou možnost vidět hrůzi dobrou, zdravou funkci. Je součástí pudu sebezá- ný obraz mrtvého tělíčka tříletého Aylana Kurdiho chovy. Ovšem nepřiměřená reakce na strach nás na pobřeží Středozemního moře. Syrský konflikt, může vést k nesprávnému uvažování, rozhodování před kterým on a jeho rodina uprchla, zuří již více a jednání. než čtyři roky a čísla jsou ohromující: 7,6 milioO. Chambers to výstižně vyjádřil, když řekl: „Pří- nů mužů, žen a dětí vysídlených ze svých domovů lišná ustaranost vždy končí něčím špatným. Máme v Sýrii doslova běží o život z aktivní válečné zóny, sklony si myslet, že úzkosti a starosti ukazují, jak další 4 miliony uprchlíků hledají útočiště mimo jsme moudří a prozíraví, ale ve skutečnosti svědčí Sýrii, statisíce zabitých. Svět se však probudil příliš jen o naší špatnosti.“ To se stává ve chvíli, kdy se pozdě pro Aylana a tisíce jiných, kteří již zahynuli – identifikujeme se strachem, obavami a xenofobním odhadem 2 000 běženců se utopilo ve Středozemuvažováním, a tak dovolíme, aby úzkost ovládla ním moři jen za prvních osm měsíců roku 2015. a definovala naše životy. Strach může zaplavit náš Stále však není pozdě pro miliony, kteří neustásvět, ale nemusí naplnit naše srdce. Buďte si jisti, le zoufale hledají bezpečí, solidaritu, soucit, porože se o to bude snažit zumění, a pomoc… stále, i bez zaklepáVžijte se do jejich siŽijeme ve světě plném ohromných změn ve sponí. Jen jej nezvěte na tuace. Představte si, lečnosti. Svět už nebude takový, jaký byl. Pokorně večeři, a už vůbec ne že jste otcem hladopřiznáváme, že nemáme řešení na globální propřes noc. vého a vyčerpaného blém těchto ohromných rozměrů. Avšak co kdyMigrace jedinců, dítěte, sedícího na by právě víra byla naší výchozí reakcí na hrozby skupin a národů tu vašich ramenou, zaa nejistotu z imigrace? Přesně tak, jak to krásně byla vždy. Tou potímco vaše dvě starší slední v novodobých děti se snaží ze všech vyjádřil sociolog Z. Bauman: „Štěstí vzniká tak, že dějinách byla druhá sil držet s vámi krok se postavíme nesnázím a výzvám našeho života. světová válka. Nypěšky. Představte si, A to znamená, že sdílíte nejen své město, ale i celou ní tu máme největže jste máma sedící planetu s ostatními lidskými bytostmi.“ ší exodus lidských v cizí zemi na zemi, uprchlíků v současné aby nakojila své plahistorii, kteří hledají pomoc, lidské souznění, po- čící nemluvně. Zvolili byste takovou cestu, pokud chopení a solidaritu od těch, kteří se mají lépe než byste měli i jinou možnost? Tisíce takových otců oni. A co na to my v Evropě a u nás doma? Nejsme a matek s dětmi dnes stojí na hranicích Evropy prátak nějak paralyzováni migrací, jež nám klepe na vě z toho důvodu, že nemají jinou možnost. dveře? V tu chvíli se naše obavy z nejistoty, křehVšeobecná Deklarace lidských práv (článek 14), kosti a nestability současného stavu soustředí pří- Úmluvy a Protokol o právním postavení uprchlíků mo na přicházející cizí uprchlíky, jako kdyby oni za nám poskytují vodítko, jak reagovat na lidi, kteří to mohli. Situace, kdy zodpovědní politici na všech překračují mezinárodní hranice ze strachu před úrovních mlčí, zkreslují či alibisticky si přehazu- smrtí či ze ztráty svobody ve vlastní zemi. Potenjí horký brambor zodpovědnosti za realitu, které ciální hostitelské země jsou žádány, aby: (1.) uznaly všichni čelíme, nám ukazuje, jací jsme vlastně li- právo uprchlíků žádat o azyl; (2.) zdržely se penadé. Odhaluje náš charakter a brutálním způsobem lizace uprchlíků za to, že nemají povolení ke vstuprozrazuje, co je smyslem našeho života. A nezapo- pu nebo osobní dokumentaci; (3.) zakázaly jejich meňme, že na pocitu strachu a nejistoty se dá nejen nucené vyhoštění; (4.) uznaly jejich dlouhodobou potřebu práce, vzdělání, právní pomoci a dokupoliticky vydělávat. Globální krize uprchlíků se stala rázem mnohem mentů nezbytných pro cestování. Tyto mezinárodosobnější pro miliony z nás po celém světě poté, co ní protokoly vedou globální společnost k tomu, aby

Advent 10/2015

7

Z vašich dopisů

velkoryse podporovala země, které nesou větší tíži uprchlické zátěže než ostatní. Tyto protokoly jsou zcela v souladu s jasnými biblickými mandáty. Mezi prvními z Božích příkazů rozhodně patří i milovat cizince pobývající mezi námi a poskytnout chudému poutníku přístřeší. Ježíš nám přikazuje, abychom milovali svého bližního jako sama sebe a v podobenství o milosrdném Samařanovi nám odhalil, že náš bližní je v podstatě

každý, kdo je v nouzi. A tak nás vybízí, abychom krmili hladové, poskytli nápoj žíznivému, nabídli pohostinství, oblékli nahé, pečovali o nemocné, vítali cizince ve své domovině… Dostatečný seznam toho, co je zapotřebí dnes udělat, abychom se postarali o uprchlíky. Žijeme ve světě plném ohromných změn ve společnosti. Svět už nebude takový, jaký byl. Pokorně přiznáváme, že nemáme řešení na globální problém těchto ohromných rozměrů. Avšak co kdyby právě víra byla naší výchozí reakcí na hrozby a nejistotu z imigrace? Přesně tak, jak to krásně vyjádřil sociolog Z. Bauman: „Štěstí vzniká tak, že se postavíme nesnázím a výzvám našeho života. A to znamená, že sdílíte nejen své město, ale i celou planetu s ostatními lidskými bytostmi.“ Co kdyby se láska k bližnímu a solidarita s jeho situací proměnila v praktické úsilí po projevení milosrdenství a štěstí pro všechny bez rozdílu i v našem překrásném koutku Evropy? Martin Veselý

Nejúskočnější ze všeho je srdce Nedávno jsem s kolegyní v práci vedla zajímavý rozhovor. Začaly jsme společenskou situací a nakonec jsme se dostaly k problému zla. Snažila jsem se jí to podat tak, jak tomu věřím já. Vysvětlovala jsem, kde byl počátek toho všeho, jak satan začal velmi nenápadně andělům Boha pomlouvat. „Co Bůh mohl dělat? Jak se chceš bránit lžím a pomluvám? Musíš počkat, až pravda vyjde najevo, až se lidé sami přesvědčí a pochopí.“ „No právě,“ skočila mi vehementně do řeči. „Kdybys věděla, jak hrozné věci mi o tobě navykládala tady ta naše společná kolegyně, když jsem ještě před časem pracovala na jiném oddělení. Až

8

jsem tady začala pracovat s vámi, pochopila jsem, jak to doopravdy je.“ Trochu šok. Ta nejpříjemnější, nejusměvavější, nejvstřícnější z mých kolegyň. Od ní jsem získávala první zkušenosti v zaměstnání, k ní jsem vzhlížela, ji jsem měla nejraději. Jak se asi musel cítit Bůh, když viděl, jak Lucifer, bytost, která mu z těch stvořených byla nejblíže, chodí od jednoho z jeho dětí ke druhému a říká jim něco, co není pravda. Jak překrucuje jeho slova. Jak to překroucené využívá k tomu, aby zasel nedůvěru a strach. Jak se ho mnozí andělé najednou začínají stranit. A když už přijdou do jeho blízkosti,

Advent 10/2015

Z vašich dopisů všechno vnímají přes brýle, které jim satan svými pomluvami nasadil. Jak v rozhovorech mezi anděly zaznívá: Lucifer je tak inteligentní a schopný, úžasný řečník, milý, sympatický a vstřícný. V jeho přítomnosti je dobře, zajímá se o nás. Je prvním z nás, vždycky nás skvěle vedl. On u toho přece byl a já nemám důvod mu nevěřit. Proč by nám lhal? Co by z toho měl? Vždyť i další u toho byli. Slyšeli, co Bůh řekl. Já jim věřím a věřím Luciferovi, že je to tak, jak říká. A ty už mě nech na pokoji a neotravuj. Už se s tebou o tom nechci bavit. Jak dlouho se Bůh snažil andělům představit svůj postoj, své úmysly, svůj charakter? Jak dlouho se snažil andělům vysvětlit problém, který nastal v Luciferově srdci? A kolik andělů se nechalo svést krásným, milým a upřímným zevnějškem a „logikou“ argumentů? Stále ještě žijeme na této hříchem zničené planetě, takže stále ještě není všechno a všem úplně jasné. Nebeské bytosti dokonale pochopily

úmysly prvního z nich – nejkrásnějšího, nejchytřejšího a nejúžasnějšího anděla Světlonoše – až když viděli, s jakou zuřivostí pronásleduje Ježíše během jeho života na této zemi a mučí Božího Syna na golgotském kříži. Tak dlouho své pravé postoje dokázal skrývat. Od pádu do hříchu se satan snaží do lidských srdcí vpašovat své postoje a je velmi úspěšný. Bible říká: „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“ (Jr 17,9). Ve stejné kapitole nás varuje: „Toto praví Hospodin: Proklet buď muž, který doufá v člověka…“ (Jr 17,5). Jediné lidské požehnání je v tom, když člověk hledá Boha. Nespoléhejme na lidi. Bůh odhaluje, co opravdu skrýváme v našich srdcích. Všechny odpovědi hledejme pouze u Boha. Pokud budeme hledat jinde a spoléhat na někoho jiného, budeme oklamáni, protože jen jeden je Pravda, a to je Ježíš. Vlaďka Jelínková

Je libo zpomalit? Nemám takové předsudky vůči pobytu v nákupních centrech, jak bývá zvykem. V některých z nich je opravdu příjemné pobýt. Jen jsem si dlouho lámal hlavu nad tím, proč bývá nutné vstoupit otáčivým turniketem. Je to pomalé a nepohodlné, podivně to tvaruje prostor okolo vás, dělá to hluk, nutí vás to jít podivnou zaoblenou dráhou a celé to navíc ještě spotřebovává energii. Bez toho všeho by lidé prošli tam i ven rychleji a snadněji. Jak mi to mohlo tak dlouho unikat? Život je rychlý a hektický, stresující, stále znovu před nás staví otázku, jak zpomalit, a zde se na to od začátku pamatovalo: jsou to zpomalovače života. Všude jinde vládne šílené tempo – v zaměstnání, na ulici, na chodníku, dokonce i v televizi – ale tady zpomalit prostě musíte. Jedinou nevýhodou je, že je to celé časově i prostorově omezeno, a tak zpomalíte a promícháte se vždy jen s několika málo lidmi, opatrně se vyhnete střetu s různě tvarovanými otáčivými částmi a pak jste zase vydáni napospas

Advent 10/2015

chaosu. Představuji si mnohem větší zařízení, třeba o velikosti plochy parkoviště, které by bylo schopno otáčet mnohem větším počtem lidí po mnohem delší dobu. Pravda, tohle už by asi nebylo zadarmo, ale člověk by si za takovou možnost rád zaplatil. Jedna či dvě hodinky příjemně strávené v takovém zpomalovači by se nemohly nepodepsat na našem duševním zdraví a pohodě. Jak nad tím tak přemýšlím, nemuselo by se zůstat u pouhého zpomalování. Dobře fungující otáčivý turniket by stejně dobře mohl život naopak zrychlit – vše je pouze otázkou nastavení obrátek. Pokud by se vhodná rychlost navíc zkombinovala s náhodnými změnami směru otáčení, vznikl by účinný simulátor obtížnosti života. Po hodince ve svižně nastaveném turniketu s nevypočitatelnými změnami směru by život v rušných ulicích byl zase snadný a krásný – to mi nikdo nevymluví. Roman Mach

9

Z vašich dopisů

Víra, pokora, empatie…

aneb k čemu pojmy „vypravěč “ a „výrok Hospodinův “ Mnozí z nás se setkali v přednáškách bratra Jiřího Beneše s pojmy „vypravěč“ a „výrok Hospodinův“. Používá je i ve vyučování na Teologickém semináři. Vedlo mě to, kromě jiného, k zamyšlení, jak je využít v praxi, zda mohou pomoci lidem v životě, jsou-li vhodně použity. Vypravěč je člověk, který píše pod vedením Ducha svatého celý biblický text (viz 2Tm 3,16; 2Pt 1,20.21), tzn. včetně Hospodinových výroků. Vypravěč je tedy člověk, který se důvěrně s Bohem sblížil, jako například Abraham (Gn 18,19), neboť ví, co Hospodin řekl. Protože Bůh zná dokonale každého (J 2,24.25), může nám pomoci porozumět sám sobě i druhým kolem nás. Bude-li nás tedy „vypravěč“ svým poznáním Boha a sžitím se s ním motivovat k téže hloubce vztahu s Bohem, bude pro nás tento pojem znamenat více než jen technické rozdělení textu, kde „výroky Hospodinovými“ rozumíme všechny přímé řeči připisované Bohu (například „Buď světlo!“; Gn 1,3). Také lidem, kteří neznají hebrejštinu, umožňuje tento jazyk svými mluvnickými pravidly číst text Bible v jakémkoliv mluvnickém čase (budoucí, přítomný, minulý; v jiných jazycích i ve více časech) a prožívat tak děj jako reálný. Zkusme například v Genesis 1 a 2 ponechat výroky Hospodinovy tak, jak je uvádějí překlady, a přečíst si text „vypravěčův“ v budoucím čase. Můžeme si tak představit radost andělů, kteří byli u stvoření, jak se těší, že společenství stvořených bytostí se rozšíří. I když to není v Písmu zaznamenáno, není v rozporu s Písmem představit si, jak andělé radostně říkají Bohu: „Pane Bože, děkujeme, že nás bude víc.“ Vždyť radost tohoto typu prožíváme při každém křtu. Když si pak tento text přečteme v čase přítomném (také ponechme výroky Hospodinovy v nezměněné podobě), zjistíme, že Bůh dodržel své slovo a už vytváří. Roste tak víra andělů, že Bohu se dá věřit. A může to pomoci i nám, aby rostla naše víra. Vhodné uchopení pojmů „vypravěč“

10

a „výrok Hospodinův“ nám tak pomůže nastartovat růst naší víry – a o to v křesťanském životě jde. Zkusme také přečíst výroky Hospodinovy ve všech mluvnických časech (např. „Bude světlo!“, „Je světlo!“ „Bylo světlo“ – místo překládaného „Buď světlo!“). Uvědomíme si, že jsme schopni slyšet ve větě v jediném okamžiku jen jeden mluvnický čas. To nás povede k pokoře, že Bůh nás převyšuje, neboť nejsme schopni slyšet všechny Hospodinovy příkazy najednou. Pokora je tedy dalším, co nás může naučit vhodnému uchopení uvedených pojmů Jiřího Beneše. Jen z části jsem naznačil, že se můžeme naučit porozumět sobě samým i druhým kolem nás. Zmínil jsem, že biblické příběhy je vhodné prožívat (tzn. nejen v nich hledat věroučné poznání). Stejně tak jako „vypravěč“ zná Boha velmi niterně, může se stát i nám, pokud se ztišíme před Bohem u Písma, že zaslechneme Boží jemný hlas, který nám může říct: „Teď prožíváš příběh v Božím slově. Vedle tebe je ten, kdo má také svůj životní příběh.“ Empatie (vcítění se do druhých) je tedy také tím, k čemu nás vhodným uchopením pojmů „vypravěč“ a „výrok Hospodinův“ může Bůh skrze své slovo naučit. V Bibli se můžeme zdokonalovat v naslouchání Božímu hlasu, nevkládat tam vlastní pochopení skutečnosti (2Pt 1,20). Můžeme se také zdokonalovat v prožívání biblických příběhů a osvojená praxe z tohoto může nakonec vyústit například v porozumění mezi manželi. Lidé v okolí pak mohou vidět velké změny v našich životech a poznají, že jsme Ježíšovými učedníky a učednicemi, protože budeme mít lásku jedni k druhým (J 13,34.35). Pak skrze nás Bůh vyleje do okolí více svého světla (protože budeme připraveni ke každému dobrému činu – 2Tm 3,17) než skrze pouhé seznamování se s informacemi z Bible a pilíři naší církve. Věřím, že najdete i další praktické užití termínů „vypravěč“ a „výrok Hospodinův“, než jsou víra, pokora a empatie. Jiří Holý, student Teologického semináře

Advent 10/2015

generace padesát plus…

V Adventu o adventu Jako vždy, když se chystám napsat zamyšlení pro evangeliu je sice zpráva, že se narodil v době, kdy Generaci 50 plus, tak i nyní přemýšlím, jaké aktuál- probíhalo sčítání lidu nařízené římským císařem ní téma zvolit. Toto číslo budete číst koncem listo- Augustem, ale o této události nemáme k dispozici padu, a to podle církevních a liturgických kalendá- historický podklad. To však neznamená, že muřů pro křesťany začíná „doba adventu“. Domnívám síme být neteční k vánočním svátkům. Generální se, že bude dobré, když se jako adventisté zamyslí- konference Církve adventistů sedmého dne před me, jak lidé kolem nás ten „každoroční advent“ pro- časem navrhla, že adventisté by měli svůj postoj žívají, co pro ně znamená a jestli má co říci i nám. k vánočním svátkům zaujímat ve vztahu k místní Pokud jsou někomu kulturní a církevní tradice kultuře. Roy Adams, zástupce šéfredaktora oficiálcizí a bude pátrat, co toního církevního časopisu to období před závěrem Adventist Review, napsal, Adventní zamyšlení každého kalendářního rože bychom ve vánočním ku znamená, tak se doobdobí měli „prožívat ralékaře a básníka zví, že v průběhu staletí dost a vděčnost za to, že Aloise Volkmana se v církvi ustavoval tzv. Ježíš přišel na naši zem“. církevní rok, v němž byJistě je dobré, že v ČesNablýskaná okna, nové záclony. ly postupně připomínány ké republice a na SlovenDomácnost úklidem přímo znásilněná různé události, které se sku mnohé sbory Církve v nastavených nocích. staly významnými mezadventistů sedmého dne Ale když On chce vejít do tebe i do mě, níky při utváření židovské připomínají při zvláštních tam jsme nestihli vygruntovat. nebo později křesťanské vánočních bohoslužbách ––– víry. Tak se stal advent obKristův příchod na naši Betlém není předvánoční stánek dobím očekávání narozezemi a snaží se tak vhoduprostřed koupěschopných zvědavců. ní Vykupitele předpověděným způsobem oslovit ty, Láska zde vystavená ného na mnoha místech kteří během roku s církevse nedá prodávat, ve Starém zákoně. Toto ním prostředím a náboshánět pod rukou, období začíná mezi 17. lisženstvím nepřicházejí do koupit ani získat topadem a 3. prosincem kontaktu. za žádnou protislužbu. a vrcholí posledním dnem Ovšem mluvíme-li o adTa Láska je sama službou, příprav na vánoční svátky, ventu, pak je třeba podívat jež nás chce vykoupit. Štědrým dnem. se i na realitu, která nád––– Nemíním zde rozebírat hernou zprávu o příchoPřed Betlémem celým z perníku otázku, jestli je 25. prosidu Ježíše jako Zachránce se zvědavě tísní nekonečný dav nec dnem narození Ježía Spasitele všech lidí nejev touze také spatřit še Krista a jsou-li Vánoce nom zamlžuje, ale dokonten čerstvě upečený zázrak dovednosti. oslavou jeho narozenin. Je ce smazává. Jsme svědky U živého vzkříšeného Ježíše, pravda, že Bible ani dějiny přímo znetvořeného příu Ježíše, ne z marcipánu, nepodávají takovou zprástupu k adventu. Samotná je stále volno. vu, ze které by se dalo odmajestátní událost narozeU něj se nedá obdivně postávat. vodit přesné datum Ježíní Božího Syna dostala náS Ježíšem se musí chodit. šova narození. V Lukášově lepku legendy. Do středu

Advent 10/2015

11

zdravý životní styl pozornosti se dostaly jesle a do pozadí ustoupil Ten, který v nich ležel. A příprava na den, kdy si lidé jeho narození připomínají, se realizuje běháním po přeplněných obchodech, vařením, pečením a horečným úklidem. Tuto posedlost obdivuhodně využívají obchodníci a někteří z nich původní čtyřtýdenní období adventu v zájmu zisku odstartují již dříve. Tak se stává, že v některých obchodech můžeme slyšet vánoční koledy už začátkem listopadu. Myslím, že pohled na tuto smutnou realitu trefně vyjádřil křesťanský básník Alois Volkman, když napsal: Procházíme Adventem nevědouce co očekávat nevědouce v co věřit. Procházíme Adventem namísto co by Advent procházel námi.

Neměly by nám tyto dny očekávání připomenout, kde v přípravě na skutečné setkání se Spasitelem něco zanedbáváme? Lidé říkají, že Vánoce jsou svátky míru, lásky a přátelství. Nejsou to často jenom prázdné fráze? Přemýšlíme o tom, že láska a přátelství se neprojevuje pouze virtuálně, ale úsměvem, stiskem ruky a objetím? A kde má být nastolen mír a darován pokoj, tam je potřebné odpuštění – a někdy i přiznání vlastního chybného kroku. Ať už k Vánocům zaujmeme jakýkoli postoj, měli bychom vždy pamatovat na stále platnou zásadu vyjádřenou úslovím: „Kdyby se Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, nic mi to neprospěje, když se nenarodí i ve mně.“ Jiří Drejnar

Přes překážky ke hvězdám V časopise Leben und Gesundheit (4/2015), vydávaném v Advent-Verlag Zurich (doporučuji!), mne zaujal rozhovor se spisovatelem Borisem Grundlem, který se jako mladý intenzivně věnoval sportu, ale nešťastným pádem ve 25 letech ochrnul a je „připoután“ k invalidnímu vozíku. Tato zkušenost jej vedla k hledání opravdového smyslu života a promýšlení otázek, v čem je lidské štěstí. Několik myšlenek z článku „Staň se tím nejlepším, čím můžeš být“ vám předávám. Mnoho lidí – zvlášť mladých – hledá hranice svých možností. Chtějí prožít maximální zážitek (adrenalinové sporty), testují, co vydrží a dokážou. Často je to na úkor zdraví, a jak se později ukáže, s podceněním hodnoty života. Problém je v samozřejmosti. V současnosti vyrůstají naše děti v hojnosti a bohatém materiálním zabezpečení. Mají všechny předpoklady k dobrému životu a berou to jako samozřejmost. Téměř nikdo nemusí o svoji existenci opravdově zápasit. Z výzkumů týkajících se štěstí víme, že chybějící vděčnost může vést k problémům. Vždyť v podstatě nic není samozřejmé. Když ti někdo podrží

12

dveře, a ty nepocítíš žádnou vděčnost, je to škoda, neboť to není samozřejmé. Zrovna tak málo samozřejmé je, že na stole máme něco k jídlu, ze zásuvky proudí elektrický proud a z kohoutku teče voda. Mladí lidé by měli občas zažít stav nouze. Teprve když mrzneme, tak si uvědomíme, jak příjemné je teplo. Teprve když máme hlad, jsme vděčni za pokrm. Nouze nám pomáhá opravdově si vážit života. Ztráty a odříkání vypadají zpočátku vždy těžké, a přece jsou ze zpětného pohledu velmi cenné. A ještě jedna rada pro mladé: Štěstí hledejte uvnitř sebe, ne v něčem vnějším. Lidé, kteří nemusejí o nic usilovat a nesnaží se něco vybudovat, nikdy nezažijí pravé naplnění. Převzít odpovědnost za svůj život, za jeho překážky, stejně tak i za jeho šance – to znamená růst. A tento růst přináší štěstí. Pro rodiče platí, že je rozdíl mezi vychováváním a vztahy. V pubertě, kdy se mění hormony v těle, se mění také člověk. Do jisté míry se děti svým chováním vymaňují z péče rodičů proto, aby se dále rozvíjely. Výchovu do puberty lze přirovnat spíše k jemné formě diktatury – rodiče říkají, děti konají. Avšak v čase změn, které přicházejí s pubertou,

Advent 10/2015

zdravý životní styl funguje všechno jinak. Děti už nedělají nic prostě proto, že jim to někdo řekl. Jak nyní reagují rodiče? Většinou násobí dávku dosavadního diktátu. Myslí si, že když to fungovalo dříve, musí to tak jít i nadále. Je však třeba změnit způsob vedení. Puberta se stává těžkou ne pro děti, ale pro rodiče, neboť pevně uvízli ve starém nasazení. Do puberty jde o výchovu, poté o vztahy. Každý vítěz na vrcholu hory vystupuje z údolí. Je nutným předpokladem úspěchu pád na dno? Ne vždy, pády a hlubiny přicházejí tak jako tak a o vítězství je nutno usilovat. Dokonce je možné, že člověk je o to silnější, oč více porážek snese. Jen to nesmí vzdát. Zkušenost nám dovoluje růst – dáváme si cíl, snažíme se udělat vše, ale často ničeho nedosáhneme a troskotáme, přichází frustrace. V tomto bodě je vždy důležité neříkat si „to nejde“. Namísto toho si musíme říci „takto to nejde“ nebo „ještě to tak nejde“. Když řekneme „tímto způsobem ne“, tak nezpochybňujeme cíl, ale hledáme, co musíme změnit. A když řekneme „ještě to tak nejde“, hledáme správné načasování. Když něčeho nedosáhneme, tak tato situace v sobě nese poselství: „nejsi tak daleko“ nebo „není na to vhodný čas“. Vše je tedy v pořádku, je třeba jít do sebe a najít to, co je třeba změnit. Musíme se ptát, jakou překážku či těžkost musíme ještě překonat, abychom své jednání zaměřili k cíli a dosáhli výsledku. Není třeba rozlišovat mezi optimistou a pesimistou, neboť vlastníme sílu svůj život interpretovat sami. Tuto trvalou, neústupnou interpretaci se ale

musíme učit. Sklenice s vodou není poloplná ani poloprázdná a nepomůže mi, když mi lidé říkají, že je stále poloplná. Je v pořádku, když někdy vidíme sklenici jako poloprázdnou. Když tento pocit snesu a přijmu, mohu se hlouběji zabývat touto situací a z toho se vyvine síla k jednání. Tím člověk roste, tak vzniká i opravdový optimizmus. Optimista nemusí vždy to, co přijde, přijímat lehce. Může mít také období, kdy je mu těžko, kdy se nedaří, kdy je mu zatěžko porozumět tomu, co se děje. Přesto rozhodující výsledek leží v interpretaci toho, co se děje. Není to snadné, často až po dlouhém zápase přichází pochopení a inspirace k něčemu novému, dobrému – bez stýskání a litování sebe sama. Znamená to každý den nově začínat. To je vysoce emocionální cvičení. V jádru jde o to, každý den vykročit nově a nenechat se ovládat minulostí. Nepřestávejme vždy začínat znova, začátečníkům jsou otevřeny všechny cesty, expertům jen některé. Šťastný bude člověk tenkrát, když o tom bude přesvědčen, ne když mu to říkají jiní. Lidé často dělají velmi mnoho pro to, aby vzbudili dojem, že jsou plní a šťastní – a to zejména ti, kteří se pohybují na veřejnosti nebo v hudebním průmyslu. Ale člověk je šťastný, když se podívá do zrcadla a pomyslí si: „Jsem šťastný!“ Ve chvíli, kdy tento pocit v hloubi sebe sama objeví, je jedno, co jiní říkají. Štěstí začíná uvnitř, není ve vnějších podmínkách. Naslouchat sobě je důležité i pro rozpoznání, k čemu mám talent a schopnosti. To nejlépe poznáme tak, že budeme hledat to, co se rychle učíme, a budeme také v této oblasti naslouchat druhým, jak to vnímají. Pak je nutné tuto oblast rozvíjet a nebrat to jako samozřejmost. Je to cesta na dlouhou trať, vyžaduje výdrž. Mnoho lidí se věnuje jen tomu, co dělají rádi, ale tak dosáhnou pouhé průměrnosti. Problémem na této cestě je však perfekcionizmus. Touha po dokonalosti není ani dobrá, ani špatná, je jen omezující, dělá z lidí loutky, které sebe i okolí dělají choré. Lidé, kteří mají vysoké měřítko na odpovědný život, většinou vedou i plný život. Chci vás povzbudit k osobnímu vykročení ke štěstí. „Per aspera ad astra.“ Jana Krynská, lékařka

Advent 10/2015

13

představujeme…

Představujeme… ASI je organizace, která úzce spolupracuje s církví a podporuje projekty, které církev z objektivních důvodů nemůže podpořit. Řešitelé projektů, kteří se na ASI obracejí o pomoc, se obvykle zabývají službou lidem v nouzi. Zasahují do různých sfér života. Správní rada ASI-CS na svém každoročním jednání v září vybrala v rámci příspěvkového řízení na rok 2016 k podpoře 11 projektů z celkových 15 přihlášených. Plánuje je podpořit částkou 1,1 mil. Kč v případě, že bude vybráno dost prostředků. Projekty pokrývají různé skupiny lidí z domácího prostředí i ze zahraničí. Nejvíce se zaměřuje na práci s mládeží v programu Youth for Jesus a INRI road, která pracuje se studenty vysokých škol ve velkých městech, ale také na komunitní centra, předškolní a školní mládež, výstavy Biblí, program Světem Bible i na podporu práce s menšinovými skupinami. Naším největším zahraničním projektem je dnes již dlouhodobá práce v Tanzanii.

Správní rada se také zabývala programem 11. unijního setkání ASI-CS, které se bude konat od čtvrtka do soboty ve dnech 19.–21. listopadu 2015 v Bratislavě v prostorách hotelu NH One Gate Bratislava. Hlavními řečníky setkání jsou Dwight K. Nelson, kazatel na Andrewsově univerzitě, a Christian Berdahl, zakladatel Shepherd´s Call ministry. Dwight Nelson napsal několik knih, dva roky produkoval rádiový program Perceptions a v současné době je hlavním řečníkem tohoto programu. V roce 1994 hostoval v ABC Television´s National Christmas Eve Service a byl hlavním řečníkem pro televizní a satelitní evangelizaci NET 98. Christian Berdahl zasvětil svůj život šíření evangelia skrze kázání z Božího slova, duchovní hudbu a křesťanskou mediální produkci. Jeho mocné svědectví působí na srdce lidí a inspiruje je k hlubší křesťanské víře.

Z Teologického semináře v Sázavě Graduace absolventů programu B.A. (Bachelor of Arts), akreditovaného Adventistickou univerzitou ve Friedensau. V neděli 18. října proběhla u nás na Teologickém semináři slavnostní graduace, u které byl přítomen bratr Johannes Hartlapp (učitel církevních dějin a donedávna děkan teologického oddělení) z Friedensau. Své diplomy při této slavnostní příležitosti obdrželo šest absolventů (převážně dálkové formy studia). Atmosféra byla komornější, avšak velmi příjemná. Loučení s dosavadním Teologickým seminářem: poslední školní rok Vyšší odborné školy v Sázavě. Na základě rozhodnutí Výboru Česko-Slovenské unie z 20. září se školní rok 2015/16 stává posledním řádným

14

Advent 10/2015

z teologického semináře školním rokem na stávajícím školském půdorysu Teologického semináře. Naši dosavadní denní i dálkoví studenti tak mají umožněno dostudování, případně splnění zbývajících povinností. Prakticky to znamená, že spolu se zřizovatelem (unie) připravujeme procedury zrušení Vyšší odborné školy a školské právnické osoby (tedy školy jako takové). Součástí tohoto procesu je pochopitelně zachování náležitých archivačních a dalších povinností. O budoucí podobě teologického vzdělávání v naší unii bychom se měli dovědět více po listopadovém zasedání Výboru unie. Jisté je, že to již nebude forma denního studia. Ohlédnutí k příčinám. V posledních letech jsme nemohli přehlédnout postupné signály vyčerpání dosavadního projektu Teologického semináře, které se projevilo ve vícerých parametrech. Vyšší odborná škola byla v minulosti nejen pro nás, ale i pro jiné menší církve jedinou možností, jak dosáhnout na školský statut v České republice. Tento statut samotný však již rovněž projevuje příznaky únavy a stává se v pohledu univerzit i uchazečů neobvyklým hybridem mezi střední a vysokou školou a do budoucna spíše jakýmsi „nechtěným dítkem“. Odlehlé umístění školy bylo problémem vždy, avšak v minulosti snášeným lépe než dnes. V posledních letech se projevuje také klesající zralost uchazečů po maturitě, problematická image kazatelské služby a snižující se potřeba absolventů (tzn. profesní uplatnitelnost v církvi). Nejviditelnějším problematickým příznakem se v průsečíku těchto a dalších faktorů nakonec stal výrazný úbytek zájemců o denní studium. Při vědomí těchto okolností a nutnosti zásadních změn zůstává pro nás toto loučení s dosavadním seminářem smutné. Jak jsme informovali v předchozím čísle, minulé statistiky prokazují, že Teologický seminář církvi během dvacetiletého období v Sázavě posloužil. A jistě mohu vyjádřit nejen za sebe, že jsme si na něj zvykli a měli jsme jej rádi. K rozloučení s Teologickým seminářem však ještě zbývá čas tohoto školního roku a jistě se k němu najde vhodná příležitost. Školské události před námi. V tomto školním roce máme před sebou ještě jedno absolutorium (završující studium VOŠ) a závěrečné (církevní) zkoušky 5. ročníku studia dálkového. Náš malý seminář tedy i v tomto školním roce produkuje absolventy denní i dálkové. Naši dálkoví studenti bývají zvenčí neprávem jaksi „méně viditelní“, tradičně však představují silnou stránku semináře jako lidé sloužící ve svých sborech a někteří z nich již i profesně. Nabídka pobytů a rekreací. Areál seminář disponuje nově vybudovanými ubytovacími kapacitami. I nadále v tomto příjemném prostředí nabízíme možnosti pobytů rekreačních, školicích apod. Roman Mach, ředitel Teologického semináře

Advent 10/2015

15

teologická konference

Teologická konference o hudbě v bohoslužbě Jak jsme stručně informovali v minulém čísle, kazatelské oddělení Česko-Slovenské unie připravilo ve spolupráci s Teologickým seminářem v Sázavě již devátou teologickou konferenci, tentokrát na často diskutované téma – hudba. Jsme rádi, že dnes již můžeme nabídnout podrobnou a upřesněnou informaci. Hlavním hostem konference bude sestra Lilianne Doukhanová (Ph.D. v oboru muzikologie), která přednáší dějiny hudby a muzikologii na Andrews University, kde zároveň vede oddělení hudby. Sestra Douhkhanová absolvovala také hudební vzdělání na dvou konzervatořích, byla oceněna za klavírní hru (Strasbourg) a nedávno publikovala o církevní hudbě knihu (In Tune With God), která vyjde také v češtině pod názvem Sladěni s Bohem a bude k dispozici již na této teologické konferenci. Dalšími řečníky z domácích řad budou bratři Jiří Tomášek a Daniel Kašlík. Jednotlivé vstupy budou následně stručně diskutovány.

Teologická konference proběhne v sobotu 12. prosince ve Společenském centru Bethany (Za Brumlovkou 4, Praha 4). Začínáme spolu s místním sborem dopolední bohoslužbou v 9.50. Kázání J. Tomáška (po sobotní škole) bude již souviset s tématem. Hlavní blok konference začne ve 13.15, předpokládaný závěr před 19. hodinou (více v podrobném programu). K účasti je nutná registrace. Sobotní účastnický poplatek činí 50 Kč a zahrnuje studené občerstvení (oběd a svačina). Registraci zajišťuje sestra Andrea Poláková (e-mail: [email protected]). Konference bude poté v neděli pokračovat v užším kruhu aktivních hudebníků v aule Teologického semináře v Sázavě (registrace a bližší informace opět u sestry Polákové). Za organizační tým konference Andrea Poláková a Roman Mach

Sladěni s Bohem: Dar hudby a její projevy v liturgii „Kniha Lilianne Doukhanové nabízí nejucelenější a současně nejvyváženější pohled na vztah bohoslužby a hudby.“ (Barry Gane) Jen máloco dokáže zasáhnout srdce člověka tak hluboce jako hudba. Působí na lidi všech ras a národů. Proniká k nám přes staletí, a přesto je stále živá. Doprovází lidstvo od nepaměti, aby vyjadřovala lidské pocity a nálady, ale zvláště aby odrážela svoji duchovní podstatu – aby sloužila jako součást náboženských projevů. Její přítomnost je na jedné straně nenahraditelným obohacením, na straně druhé však přináší rozkol a nesoulad. Také v církvi byla hudba vždy středem zájmu, ale také důvodem neshod a názorových střetů. Toto napětí vedlo autorku k tomu, aby hledala odpovědi na to, jak by měla vypadat hudba zaznívající v našich bohoslužbách. Věnuje se také roli hudebníků, kazatelů a těch, kdo rozhodují o podobě liturgie. Ve své knize se snaží vrátit hudbě ztracenou nevinnost a úctu. Jejím záměrem je vést čtenáře k vyváženému a poučenému postoji, který je založen na znalostech o vývoji hudby v dějinách i historii církve, na porozumění tomu, jak působí jednotlivé složky hudby, a zvláště na pochopení jejího místa v bohoslužbě i v životě křesťana.

16

Advent 10/2015

teologická konference

Program

Teologická konference o hudbě v bohoslužbě 12. prosince 2015 Společenské centrum Bethany Dopolední část společná s členy místního sboru 9.50 10.00 11.30

Společný zpěv před bohoslužbou Studium Bible Bohoslužba Kázání „Tváří v tvář“

Tomáš Kábrt Jiří Tomášek

12.15 Oběd

Odpolední část 13.15 Zahájení konference 13.20 1. vstup Biblické základy bohoslužby. Hudba v Bibli a díle Ellen Whiteové 14.20 Diskuze 14.35 2. vstup Zápas církve s hudbou v dějinách 15.05 Diskuze

Peter Čík

Lilianne Doukhanová

Lilianne Doukhanová

15.15 Přestávka s občerstvením 15.40 3. vstup Současné výzvy a jak sloužit hudbou v církvi 16.10 Diskuze 16.20 4. vstup Hudba a její vliv na člověka Diskuze 16.50 5. vstup Hudba mezi vírou a nevírou 17.45 Diskuze 18.00 Závěrečné slovo, ukončení konference

Advent 10/2015

Lilianne Doukhanová

Daniel Kašlík

Jiří Tomášek Peter Čík, Roman Mach

17

konference mužů

Fair play na Palkovických Hůrkách Jak žít fér v nefér světě – to bylo téma sedmé konference mužů. To, že se jedná již o sedmý ročník, je důkazem, že si akce podobného typu našla své místo mezi jinými křesťanskými akcemi. Počáteční očekávání organizátorů, zda o podobné setkání budou mít muži zájem, se již sedmým ročníkem potvrdilo – mají. I když způsob přihlášení je u mužů jiný než u žen. Zatímco ženy se na svoji konferenci již druhý den po spuštění přihlašování marně pokoušely najít volné místo, muži měli na rozhodnutí dostatek času. Přesto se o víkendu 16. až 18. 10. 2015 sešla dobrá parta mužů v počtu, který odpovídal velikosti sálu. Ubytování v RS Palkovické Hůrky nám nabídlo možnost trochu se otužit, a tím utužit přátelství chlapů, kteří chtějí ve svém vztahu k Bohu stále růst. Hlavním řečníkem byl bratr Bohumil Kern, předseda Slovenského sdružení. Bratr Kern nás oslovil svým životním příběhem, kde musel mnohokrát volit, zda obstojí ve své víře proti všem ze svého okolí. Zda bude žít fair podle svého svědomí, když se okolí k němu zrovna fair nechovalo. V sobotu odpoledne pak svůj životní příběh k tématu fair play vyprávěl i bratr Jiří Veselý. Obou zmíněných bratrů si vážím nejen po lidské stránce, ale i pro odvahu „jít s kůží na trh“, kdy před sálem plným chlapů otevírají své soukromí, životní boje i pády. Jejich otevřenost jistě také ovlivnila následné skupinky, kde jsme v menším (a tím i trochu bezpečnějším) kroužku měli možnost všichni hovořit o svých životních bojích a Bohu, který nás těmito boji provází. Konference mužů je nejen o mluveném slovu. Společně jsme chválili Pána Boha pod vedením skvělých hudebníků z Roubaniny. Byla to radost, slyšet zvučný zpěv 58 mužů. Ale tato setkání jsou z velké části i o modlitbách. Když vidíte skupiny chlapů, kteří se před pár dny ani neznali, jak se spolu modlí, ať již v sále, na chodbách, nebo na procházce, to se nedá popsat, to musíte prožít. Neděle je věnována různým workshopům, kde kromě tematicky zaměřených byl i pohybový, tzv. bubble football, který byl tak atraktivní, že i vedoucí jiných workshopů by rádi své místo vyměnili – ale nakonec si pak také vyzkoušeli sumo bubble. Pořadatelům akce patří dík za celou organizaci i komfort, který nám v průběhu konference zajišťovali. I když do týmu 3 Ch + Ž zasáhla nemoc bratra Alana Chlebka, jeho podíl na organizaci přebral bratr Karel Staněk. V době reklam typu „chlapi, nevyměknem“ potřebujeme vědět, že právě pokora

18

Advent 10/2015

Výročný seminár knižnej evanjelizácie před Bohem, který nám chce dát sílu žít fair život, je ta správná cesta pro to, abychom byli chlapi, kteří plní své poslání. Vlastislav Kajzar

Výročný seminár knižnej evanjelizácie Od 2. 9. do 6. 9. sa v Račkovej doline v Západných Tatrách uskutočnil únijný výročný seminár knižných evanjelistov. Duchovným slovom nás sýtil brat Karel Samek, ktorého slovo silne oslovovalo všetkých prítomných. Tešili sme sa z prítomnosti riaditeľov obidvoch Adventov, bratov Jana Kubíka s manželkou Jankou a Jána Muntága s manželkou Ľuboslavou, z prítomnosti vedúcej knižnej evanjelizácie v Čechách sestry Milady Macháňovej s manželom Františkom. Samozrejme, nechýbal ani únijný vedúci knižnej evanjelizácie brat Daniel Márföldi s manželkou Ivanou, ktorá je súčasťou nášho kolektívu. Na stretnutí sme si spoločne vymieňali skúsenosti, metódy práce a navzájom sa povzbudzovali pre túto namáhavú, ale krásnu službu. Zvlášť nás svojím nadšením oslovil manželský pár Vavříkovcov z Čiech, ktorí len nedávno vykročili nielen na cestu s Pánom, ale aj na cestu knižnej evanjelizácie. Významnou časťou seminára bolo vzájomné zdieľanie, chválospevy a veľmi časté modlitby za konkrétnych kolportérov. V piatok večer sme spoločne prežili Večeru Pánovu, ktorej atmosféra pomohla prehĺbiť už aj tak veľmi dobré vzťahy v našej kolportérskej rodine. Sme povzbudení množstvom skúseností, ktorými sa náš Pán priznáva k našej službe. Rozišli sme sa povzbudení a motivovaní do ďalších dní. Rastislav Špalek

Advent 10/2015

19

Putovná výstava Biblií v Srbsku

Putovná výstava Biblií v Srbsku Milé sestry, milí bratia a priatelia – skrátka Božia rodina. Chcel by som sa s vami podeliť o zážitky a skúsenosti z našej (myslím, že to tak môžem napísať) misijnej cesty, ktorú sme absolvovali s putovnou výstavou BIBLIA NA CESTÁCH v Srbskej republike, na území Vojvodiny v mesiacoch jún − august 2015. Pozvanie na túto výstavu zorganizovali naši bratia v Srbsku, šéfredaktor časopisu ŽIVOT A ZDRAVJE brat Vlado Havran v mestách Padina a Kovačica a biblický pracovník, brat Dragan Rakic v mestách Báčský Petrovec a Pivnica. Cesta smerovala z Gerlachova pod Tatrami do mesta Padina na severovýchode Srbska, v ktorom žije vyše 97 % Slovákov. Výstava BIBLIA NA CESTÁCH bola nainštalovaná v novom zborovom dome cirkvi adventistov a v priebehu troch dní ju navštívilo vyše 80 ľudí, ktorí svoje postrehy a dojmy zapísali do kroniky výstavy. Ďalšia zastávka výstavy mala byť v meste Kovačica, vo svete známa predovšetkým maliarmi insitného (naivného) umenia. Žiaľ, z nie veľmi potešujúcich dôvodov sa výstava v tomto meste nemohla uskutočniť, a tak druhou zastávkou bolo mesto Báčský Petrovec, národnostné a kultúrne centrum „dolnozemských“ Slovákov a stredisko Matice slovenskej v Srbsku. Každý rok počas prázdnin v tomto meste prebiehajú Slovenské národné slávnosti, kde sa počas víkendových dní celé mesto rozozvučí piesňami a poéziou mnohých slovenských aj miestnych súborov a umelcov. Na svoje si prídu aj gurmáni skúšajúci mnohé dobroty rôznych regiónov, ale aj umelci diskutujúci nad vystavenými exponátmi v známej galérii Zuzky Medveďovej. Na tieto Národné slávnosti bola Maticou slovenskou pozvaná putovná výstava BIBLIA NA CESTÁCH a v piatok 7. 8. 2015 bola slávnostne otvorená podpredsedom výboru Národnej rady Slovenskej republiky pre sociálne veci a európske záležitosti pánom Branislavom Ondrušom, ktorý si vystavené exponáty Biblií s komentárom lektora výstavy osobne popozeral. Výstavu v priebehu víkendových dní navštívilo viac ako 250 návštevníkov.

20

Advent 10/2015

oznámení

V súčasnosti putovná výstava BIBLIA NA CESTÁCH predstavuje vyše 230 exemplárov Biblií v rôznych jazykoch sveta od tých najstarších z roku 1693, 1722, 1726, 1766 až po výtlačky zo súčasnosti. Výstava navštívila v priebehu štyroch rokov (2011 − 2015) viac ako 30 slovenských miest a obcí a vystavené knihy si prezrelo viac ako 15 000 návštevníkov. Množstvo predaných a rozdaných kníh a brožúr sa pohybuje medzi 7 − 8 tisíckami kusov. V priebehu výstav sú verejnosti ponúkané biblické prednášky na témy: Tajomstvá dávnych zvitkov a Jedinečnosť Biblie, knihy kníh. Skúste aj vy dohodnúť vo vašej knižnici (KD, dome Matice slovenskej…) návštevu putovnej výstavy BIBLIA NA CESTÁCH a dať tak príležitosť a pomoc tým, ktorí hľadajú vyššie hodnoty života. Všetkým, ktorí akýmkoľvek spôsobom spolupracujú a sú projektu putovnej výstavy Biblia na cestách nápomocní aj svojimi modlitbami, chcem srdečne poďakovať a požiadať ich o priazeň v časoch, ktoré sú ešte pred nami – ak náš dobrý Pán dá. Posledným miestom, kde bola prezentovaná výstava BNC, bolo mestečko Pivnica na severozápade Srbska, asi 35 km od mesta B. Petrovec. Aj tam žije viac ako 60 % našich „dolnozemských“ krajanov, vo veľkej väčšine evanjelických veriacich augsburgského vyznania. Mnohí z nich navštívili výstavu Biblií a tiež sa zúčastnili na prednáškach v priestoroch zasadacej siene miestnej hasičskej zbrojnice, ktoré viedli pastori cirkvi adventistov, brat L. Gálus a brat Srečko Krstič. Dva pracovne vyťažené týždne sa chýlili ku koncu a bolo treba rozmýšľať nad návratom z „dolnej“ do „hornej“ zeme. Naložili sme nielen všetky knihy, ale tiež množstvo pozdravov od našich krajanov, ktorí týmto pozdravujú a ďakujú všetkým, ktorí pre nich túto výstavu pripravili. Milan Šurman, lektor výstavy

oznámení Možná hledáme právě Vás! Hledáme bratry a sestry všech věkových kategorií, kteří mají anebo najdou chuť, elán a čas a chtěli by se ochotně podílet na službě pro neslyšící. Jak? V naší církvi startuje projekt služby pro neslyšící. Chceme být otevřeným společenstvím, které i lidem žijícím ve světě ticha ukazuje živou víru a naději v Krista a v jeho druhý příchod. Proto hledáme dobrovolníky, členy církve, přátele a známé, kteří by chtěli být zapisovateli nebo přepisovateli, dále pak tlumočníky či vizualizátory. Jedná se o pomoc neslyšícím, sluchově postiženým lidem, kteří nemají možnost sledovat mluvené bohoslužby, mluvená videa, mluvená kázání, potřebují tlumočníky nebo odezíráním získávat

Advent 10/2015

informace, když někdo mluví z Božího slova. Hledáme ty, kteří chtějí osobní bezprostřední přítomností pomáhat neslyšícím lidem účastnit se bohoslužeb, ale i ty, kteří se chtějí naučit znakový jazyk, přepisovat, artikulovat, rozumět světu ticha nebo jakkoliv jinak pomáhat a podílet se na této službě pro neslyšící. Prosíme, ozvěte se! Jitka Morávková: (e-mail: [email protected]; SMS: 608 979 112; zpráva přes http://www.o2myslimena.cz/281649-kontakty/) Honza Libotovský: (e-mail: [email protected]) Jaromír Loder: (e-mail: [email protected])

21

oznámení Výročí v časopisu Advent Všimla jsem si, že v rubrice oznámení se objevují vesměs stále stejné sbory. Slyšela jsem na to připomínku z jednoho sboru, že velké sbory přání k narozeninám neposílají, protože by pak tato rubrika nestačila. Možná by to stálo za zamyšlení a zároveň i za redukci oznámení na skutečně kulatá, významná data. Třeba padesátiny a po deseti letech výše. U výročí křtu například od 25 let po pěti letech. Myslím, že by pro nás členy bylo zajímavé dozvědět se, kdo a z kterého sboru je nejstarším členem. Helena Rusková

Za redakci se připojujeme k této myšlence. Budeme rádi, když nám budete posílat výročí členů či zajímavé momenty z vašeho sboru, aby mohly být uveřejněny v časopisu Advent, abychom se tak mohli vzájemně sdílet v rámci sborů v Česko-Slovenské unii. redakce

Sbor ve Vrbně pod Pradědem Dne 17. 10. 2015 se v hojném počtu sešli členové a přátelé sboru Vrbno pod Pradědem na břehu přehrady Slezská Harta. Po slavnostní bohoslužbě v modlitebně odevzdali právě zde, v chladné vodě přehrady, své životy Pánu Ježíši Jakub Kraus a manželé Eva a Mirek Hoškovi. Zatímco patnáctiletý Jakub vyrůstal v prostředí věřící rodiny, Eva a Mirek začali poznávat Pána Ježíše teprve nedávno. Odevzdáváme křtěnce do Boží náruče a přejeme jim i sobě, aby v novém společenství nalezli pokoj, radost a lásku. Za sbor Helena Rusková

Sbor v Jindřichově Hradci Od soboty 7. 11. 2015 se budeme opět scházet každou sobotu na bohoslužbě sboru v Jindřichově Hradci od 9 do 13 hodin na původním – staronovém – místě: Centrum sociálních služeb Jindřichův Hradec Adresa: Česká 1175, 377 01 Jindřichův Hradec II, Kulturní sál, 2. patro http://www.cssjh.cz/cs/section-3/kontakty.htm Dále od 3. 10. 2015 je vedoucím našeho sboru bratr Jan Procházka. Přejeme mu hodně síly a Božího požehnání do této zodpovědné služby.

Těšíme se na viděnou. S přáním Božího požehnání Jana Vojáčková

Sbor v Uherském Hradišti Hojné Boží požehnání přejeme k listopadovým narozeninám naší nedávno pokřtěné Martince Hanzalové, dále Lidušce Povalačové, Lence Lancové, Žanet Kantorové a bratřím Pavlu Lekešovi, Janu Cutlakovi a Jirkovi Hanzalovi. V prosinci má narozeniny Eva Dědečková a všichni srdečně blahopřejeme také Ivance Bumbalové, která oslaví krásné, kulaté padesátiny! Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích Tvé slovo, na Tvá ustanovení nikdy nezapomenu, protože mě jimi zachováváš při životě. Hospodine, Tobě patřím, jsi má spása! (Ž 119,89.93.94) O. Dědeček

22

Advent 10/2015

inzerce

Inzerce Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osôb 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], telefón: +421(0)524 525 957, mobil: +421(0)908 986 907, ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155

SR 151001

Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/donovaly/index.htm Kontakt: Róbert Rusnák, +421(0)905 991 757, e-mail: [email protected] SR 151002 Ponúkame kvalitné ubytovanie v novovybudovanom zbore pod Vysokými Tatrami v meste Poprad. K dispozícii sú tri samostatné izby, dve kúpeľne s WC, spoločná kuchyňa a chodba. Celkovo 9 miest na spanie + 2 prístelky. V blízkosti sa nachádzajú turistické trasy, cyklistické chodníky, historické pamiatky a možnosť kúpania v termálnych vodách – Vrbov, Gánovce a Aqua City Poprad. Kontakt: Ján Cierbus, e-mail: [email protected], mobil: 0905 388 726

SR 151003

Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: +420 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 151004 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč/os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace e-mail: [email protected]; tel.: +420 736 541 998 – Kamila Součková, Michaela Lindtnerová; webová stránka: http://apartmany-kv.webnode.cz ČR 151005 Ubytování v Hronově. Dvoulůžková garsonka s možností dvou přistýlek a s vlastním sociálním zařízením. Vybavená kuchyňka. Ceny: postel noc/150 Kč, přistýlka noc/50 Kč. Fotografie garsonky na: http://hronov.casd.cz/spolecenske-centrum-padoli/ubytovani-v-gecku/. Nedaleko jsou Broumovské stěny, Ostaš, Adršpach a Teplické skály. Kontakt: +420 605 874 765, e-mail: [email protected] ČR 151006 Rekreace v areálu Teologického semináře v Sázavě Teologický seminář církve adventistů v Sázavě zve k relaxaci ve svém areálu i blízkém okolí. K dispozici jsou dvě nové ubytovny s dvoulůžkovými pokoji, vždy se společným sociálním zařízením pro dva pokoje, kuchyňkou na každém patře a společenskou místností. Pobyt je vhodný pro rekreaci rodin, církevních společenství a akce oddělení církve. Ceny od 350 Kč/noc/osoba, od druhé noci 200 Kč/noc/osoba. Více informací na www.tscasd.cz nebo na tel. čísle: +420 327 321 238. ČR 151007 Sbor v Úpici nabízí možnost pěkného bydlení ve sborovém domě. Nabízí se prosluněný byt 3 + 1 orientovaný na jižní stranu (pro větší rodinu je možno bydlení rozšířit podle potřeby o 1 až 2 místnosti ve vyšším poschodí). V případě zájmu nás kontaktujte na tel.: 739 345 676 (Jan Ejem)

Advent 10/2015

ČR 151008

23

Adra česká republika

Aktuality z Adry Česká republika Milí čtenáři, přinášíme vám již pátý díl našich zamyšlení na téma „ADRA věří, že…“ Minulý měsíc jsme se společně zamýšleli nad tím, že prostřednictvím služby vyjadřujeme zájem a soucit s potřebnými. Tentokrát nás čeká:

ADRA věří, že podporou udržitelného rozvoje přinášíme lidem na celém světě pokoj a porozumění Napadlo vás někdy, jak jde dohromady usilování o udržitelný rozvoj a adventistická víra? Vždyť přece Země, tak jak ji známe, se pomalu ale jistě chýlí ke konci, tak proč usilovat o udržitelný rozvoj? V plném významu slova se naše planeta udržitelně rozvíjela do té doby, než naši první rodiče v zahradě Eden podlehli pokušení. Dějiny lidstva a rozvoj civilizace je od té doby vždy více či méně spjat s nejistotou, chaosem, zlem a nespravedlností. Náš svět se vrátí zpět do dokonalého stavu až s druhým příchodem našeho Pána Ježíše. Všechno mezi tím jsou de facto pouze snahy o to, abychom se rozvíjeli udržitelně. Je-li to tak, proč má ale tedy smysl usilovat o něco, co v plné míře nastane až s koncem světa, jak jej známe? Jde o to, že život na této hříšné planetě nám byl dán, abychom hledali Boha (Sk 17,26.27). Nacházíme-li Boha, nebo spíše nachází-li On nás, vede nás k zodpovědnosti; zodpovědnosti za svět kolem nás. Vede nás to k tomu, abychom nebyli lhostejní k životu kolem nás, k lidem, kteří trpí, ke způsobům, jak zacházíme jako lidstvo s touto planetou. Opravdový Kristův následovník ví (nebo na to dříve či později přijde), že to hlavní je Ježíš a život v jeho blízkosti. A když potom kráčíme životem po jeho boku, jsme „proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2K 3,18). Člověk, který na své tváři zrcadlí Boží zář, jak se píše v první části tohoto verše, automaticky směřuje k tomu, starat se o svět kolem sebe, tak jak to dělá náš Bůh. Ne proto, že by to bylo to hlavní, ale proto, že je to součástí jeho přirozenosti. Křesťané nikdy nebudou přinášet pokoj vždy a všude; jsou situace, kdy zvěstování dobré zprávy o brzkém příchodu Pána Ježíše krátkodobě nepřinese pokoj. Tak to prostě je a sám Ježíš i jeho učedníci o tom svědčí svými životy. Na druhou stranu nás apoštol Pavel vyzývá „aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti“ (2Tm 2,1.2). I my usilujeme o to, aby ostatní lidé bez rozdílu víry mohli žít klidný a pokojný život, aby tak mohli cítit Boží lásku skrze naši práci a mohli se, dá-li Bůh, věnovat hledání Boha namísto například hledání jídla a pitné vody pro sebe a své děti. Budeme vám vděčni za vaše modlitby a společně s vámi se budeme těšit na to, až s druhým příchodem nastane ten pravý, trvale udržitelný rozvoj. Jakub Dostál

ADRA v Evropě a její role v řešení uprchlické krize Termíny jako „uprchlická krize“ nebo „migrační vlna“ jsou v současné době skloňovány v mnoha jazycích a vyvolávají řadu velmi rozdílných emocí. Situace v Evropě se neustále mění, vyvíjí a aktuální informace se během několika hodin, natožpak dnů, stávají zastaralými. Pro všechny humanitární organizace tento pohotovostní stav spouští řadu jednání, hledání řešení, příprav a dělení kompetencí.

24

Advent 10/2015

Adra česká republika V České republice je ADRA součástí Panelů neziskových organizací v jednotlivých krajích a zároveň se účastní koordinačních setkání i na celorepublikové platformě. Praktickou pomoc v České republice poskytujeme ve spolupráci s detenčním zařízením pro uprchlíky ve Vyšních Lhotách, kam Dobrovolnické centrum Frýdek-Místek dodává potřebné oblečení a zprostředkovává nákup potravin přibližně pro 300 lidí. Jsme také v kontaktu s kancelářemi ADRA Slovensko, Srbsko, Chorvatsko a Maďarsko. Právě do Maďarska nyní připravujeme materiální pomoc. Jak se v současnosti například naši kolegové v ADRA Srbsko zapojují do pomoci uprchlíkům? Zajišťují: 1) Distribuci potravinových a hygienických balíčků ADRA Srbsko distribuovala více než 2 200 potravinových a hygienických balíčků ve východním Srbsku na bulharsko-srbské hranici a dalších 500 balíčků na jihu v městě Preševo na makedonsko-srbské hranici. Shromažďování, příprava a rozdělování této pomoci i nadále pokračuje prostřednictvím oslovených firem, nadací, veřejnosti a všech ochotných dárců v rámci Srbska. 2) Přístřešky ADRA Srbsko rozdělila mezi uprchlíky 220 stanů, které obdržela od Komisariátu OSN. Připravuje se k přijetí a přerozdělení dalších stanů a také spacích pytlů od slovinských dárců. S ohledem na zhoršující se počasí se tato pomoc stává životně nezbytnou.

3) Navazující služby Informační azylové centrum ADRA v Bělehradě poskytuje ve spolupráci s dalšími humanitárními organizacemi komplexní navazující služby. Zde dostanou lidé základní informace ohledně práv uprchlíků, způsobu, jak získat v Srbsku azyl, kde hledat lékařskou pomoc, právní pomoc, jaké jsou měnové kurzy apod. Všechny informace mohou dostat v šesti jazykových verzích, a to prostřednictvím letáků, videí nebo i osobně. Zaměstnanci centra, dobrovolníci a překladatelé pomáhají uprchlíkům s komunikací a doprovázejí je na potřebná místa. Velmi podstatnou součástí navazujících služeb je také terénní tým čítající 29 lidí. Ten mimo jiné poskytuje lidem také psychosociální podporu. A jak můžete konkrétně pomoci právě vy prostřednictvím české pobočky ADRA? Prakticky: Akutní potřebou v tuto chvíli jsou pánské zimní boty velikosti č. 8–10 (42–44). Posílat je můžete na adresu: Dobrovolnické centrum ADRA Frýdek-Místek, Radniční 1242, Frýdek-Místek, 738 01. Finančně: Formou veřejné finanční sbírky na pomoc uprchlíkům na číslo učtu 6688 8866/0300 v. s. 333. Děkujeme vám všem, kteří nám pomáháte, a to jakýmkoliv způsobem. Vážíme si i vaší modlitební a slovní podpory, která nás posiluje. S přáním Božího pokoje Radomír Špinka a kolektiv spolupracovníků ADRA

Advent 10/2015

25

2015/10  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

V Praze nově působí kazatel pro mladé lidi a studenty „Velmi by nám pomohlo, kdyby kazatelé či rodiče poskytli informaci o studentech, kteří do Prahy míří nebo tu již žijí. Pokud tedy stojí o naši cílenou snahu napomoci mladému člověku někam patřit a zůstat u Hospodina,“ říká Josef Dvořák, kazatel pro mladé lidi a studenty v Praze. Byl jsi povolán do Prahy jako kazatel pro mladé lidi. Můžeš se krátce představit? Jsem absolventem tzv. sázavského „Žaludova semináře“. Vysokoškolské vzdělání jsem si doplnil spolu s některými kolegy na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. Z odborného rance teologie si hýčkám biblistiku (Starý zákon), pokouším se sledovat bádání ve starověké religionistice a snažně naslouchám filozofii. Během dvouleté nástupní praxe jsem nahlížel do kazatelské dílny bratra M. Žaluda, tehdy působil na sborech Praha-Smíchov a Praha-Dejvice. Následovala příležitost prožít ještě jeden rok nástupní praxe, další formativní personou byl osobitý bratr V. Krupa (sbory Teplice, Litvínov, Most, Chomutov). Pak došlo na dvojí pětileté působení na sborech, nejprve Tábor a Jindřichův Hradec coby kazatel, poté Železný Brod, Turnov, Jičín v pozici vysvěceného kazatele, k čemuž přináležela kaplanská práce v nejpřísněji střežené věznici v Čechách, tj. ve Valdicích. Krátce jsem mohl okusit dobrovolnou duchovní službu v nemocnici Turnov. Momentálně s mou nejmilovanější ženou vychováváme a jsme vychováváni třemi dětmi. Jak bude vypadat Tvá práce? S rodinou jsme se do Prahy přestěhovali kvůli mému povolání církví zabývat se péčí o studenty. Podpořím zaběhlé mládežnické aktivity konkrétních sborů, například studentské bohoslužby ve sboru Vinohrady, Smíchovští se brzy začnou mořit přípravou bohoslužby mládeže zvané „Anděl“. Prioritu dávám společnému čtení i vykládání Bible, ovšem nejvýznamnější úsilí vynaložím na pastorační snahu. Součástí pracovního nasazení je též vysokoškolská činnost INRI road. Tzv. vyučování za účelem křtu by mělo zůstávat v rukou kazatelů a kazatele taktéž budu respektovat jakožto „tváře sborů“ za danými počiny studentů. Své poslání delegované církví přijímám v jádru ve dvojím: naslouchat mladým lidem a napomáhat jim v rozhodování z hlediska duchovní perspektivy života; ta – dle mého soudu – pramení z živé víry, důvěry Bohu Hospodinu, že mu na nás záleží a do našich životů spásně vstupuje. Slůvko „spásně“ v kontextu mladých lidských příběhů chápu vedle významu absolutní záchrany za hranicí smrti též ve smyslu „uzdravit“, „zahojit“ ze všemožně zlomených či nalomených vztahů (k sobě i vůči druhým).

26 26

10/2015 Advent Impulz A 10/2015

Na jaké akce se mohou mladí lidé těšit? Mladí lidé, studenti i vysokoškoláci, se mohou těšit na taková setkání, která vyplývají z jejich spirituální touhy i obětavé aktivity. Mé napomáhání chce spolupůsobit ve snaze, abychom byli otevření pro spolužáky, kamarády, sourozence, u kterých Pán Bůh probouzí víru, abychom byli společenstvími, skrze která si je může přiblížit k sobě. Mezi hledající však (spolu s Českým sdružením) zahrnujeme „naše“ mladé lidi i děti, kteří přicházejí do Prahy studovat z celé Česko-Slovenské unie. Proto by nám velmi pomohlo, když by kazatelé či rodiče poskytli informaci o studentech, kteří do Prahy míří nebo tu již žijí. Pokud tedy stojí o naši cílenou snahu napomoci mladému člověku někam patřit a zůstat u Hospodina. Každý sbor v Praze zachovává svou specifickou atmosféru, vedle toho se mladí lidé mohou setkávat spolu s veškerou vzájemnou jinakostí. Pestřejší soudobá barevnost duchovních přístupů k životu pod střechou naší církve je darem dobře odpovídajícím potřebám světa mladých lidí.

INRI road Brno zahájilo 10. rok své existence Je tomu deset let, co v Brně vznikla křesťanská studentská organizace INRI road, která sdružuje věřící studenty i jejich nevěřící kamarády a nabízí jim prostředí, kde mohou budovat nejenom přátelství mezi sebou, ale i vztah s Bohem. Postupem let se tato organizace rozšířila i do dalších měst, jako je Olomouc, Ostrava, Bratislava, Praha, Pardubice a Hradec Králové. Brněnská INRI road zahájila nový akademický rok studentskou bohoslužbou s názvem „Začít znovu, začít lépe“. A začalo se opravdu velkolepě. Sešlo se rekordních 130 mladých lidí, mezi nimiž byl i velký počet nováčků. V rámci studentské bohoslužby se představil také nový brněnský projekt – INRI TV. Jedná se o zpravodajství, které přináší nejnovější informace ze světa brněnské INRI road a snaží se tak přiblížit veškeré dění těm, kteří INRI road pravidelně nenavštěvují. Týden po bohoslužbě se v Brně rozjely různě zaměřené skupinky a aktivity. Mladí lidé tak mají možnost navštívit například florbal, kurz vaření, studium knih Ellen Whiteové či modlitební skupinku s názvem Horká linka k Nejvyššímu. Rozpis všech aktivit (nejen brněnských) naleznete na internetových stránkách www.inriroad.org.

dvent 10/2015 A 10/2015 IAmpulz

27 27

T ýden duchovní obnovy

Na začátku září jsme měli možnost zúčastnit se akce s názvem „Týden duchovní obnovy“, kterou pořádala organizace INRI road. Tato akce probíhala na chatě Karolína, a to již popáté. Mnozí z vás moc dobře vědí, o čem tato akce je. Pro ty, kteří ale ještě neměli možnost se jí zúčastnit nebo o ní dokonce nic nevědí, bych jen doplnil, že smyslem tohoto týdne je prohloubení našeho osobního vztahu s Bohem, a to tím způsobem, že je každý den vymezený čas pro osobní meditaci. Čas daný na toto ztištění trval vždy 4 hodiny, v průběhu kterých jsme mohli přemýšlet jak nad daným tématem toho určitého dne, tak nad různými otázkami, které máme vůči našemu Bohu, anebo jen tak k modlitbě, čtení Bible a rozjímání. Tento týden si pro nás řečníci (Marek Harastej, Daniel Huvar, Tomáš Harastej a Daniel Kašlík) připravili několik témat/příběhů: Abraham a obětování Izáka; pronásledování Davida Saulem; Mojžíš a jeho setkání s Bohem; Elijáš na hoře Karmel; Ježíš a pokoušení ďáblem. Všechny tyto příběhy a otázky z nich vzniklé nám byly průvodcem při každodenním rozjímání. K tomu byl ještě každý večer doplněn o přemýšlení nad modlitbou „Otčenáš“. Podpora pro naši duchovní obnovu byla tedy opravdu bohatá. To ale nebylo vše, o co se organizátoři v rámci Týdne duchovní obnovy postarali. Jako lidé potřebujeme i tělesnou obnovu a o tu se nám starali sourozenci René a Irenka Palmeovi, podpořeni v druhé polovině týdne o velice nadaného, nebál bych se říct až šikovného kolegu Jiřího Galleho. Už od začátku týdne bylo na těchto dvou kuchařích-sourozencích vidět něco zvláštního – něco, co nám sice připadalo povědomé, ale přitom jsme to nebyli schopni pojmenovat. Postupem času nám ale začaly souvislosti docházet – tito lidé nám nepřijeli „jen“ vařit, oni přijeli rozšířit význam Týdne duchovní obnovy o Týden tělesné obnovy v podobě, nebál bych se říct – gastronomického zážitku. Každý ví, že pro duševní rovnováhu je potřeba i pohyb a pro ten bylo dostatek času každý den – a to buď v podobě sportů nebo výletů. Jeden den v týdnu jsme dokonce měli možnost zažít i atmosféru nejvyšších soutěží, jako je všem známá Evropská liga nebo Liga Mistrů za doprovodu známých komentátorů Tomáše H.osáka (někdy také přezdívaného Harastej), jeho kolegy Michala S.usíka (zvaného Sirka) a rozhodčího Toma Meiring.ollina (jinak také Tom). A tak nám toto vše bylo dáno jako malý bonus nebo podpora na jednom z úseků naší cesty s Bohem. Každý z nás si prožil své a to si odnáší – někoho Bůh povzbudil a potěšil, někoho zastavil a napomenul, jiný ví, že to nebyl on, kdo jednal. A tak jsem přesvědčený, že celý tento týden byl pro nás větším či menším mezníkem v životě s naším Bohem. Jakub Machoň

28 28

10/2015 Advent Impulz A 10/2015

Rail tour 2015 Že Rail tour je pětidenní adrenalinový závod, který pořádá organizace INRI road, to už kdekdo ví. Týmy v něm dobývají stanovené checkpointy po České republice a pohybují se pouze vlakem a pěšky. Jaké je vyzkoušet si ho na vlastní kůži? Tolik adrenalinu za tak krátkou dobu jen tak někde neprožijete. Jestli vyjdou spoje, co mají v plánu ostatní týmy, zda je dostatek času do odjezdu vlaku, to vše vás nenechá chladnými. Je to jako na horské dráze. Chvíli naprostá euforie z očekávaného vítězství, hned nato smutek z případného neúspěchu. Slzy vyčerpání i radosti z výhry. Rail tour je pro mě už téměř srdcová záležitost a do jisté míry i závislost. To prostě nejde nejít. I když letos to tak s naším týmem skoro dopadlo. Finální rozhodnutí jít a počet členů v týmu se poskládal až pár minut po startu. Nakonec jsme ale zjistili, jak dobré rozhodnutí to bylo. Já si tento ročník naprosto užila a jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí zeleného týmu. Byla jsem s lidmi, které mám opravdu ráda, a nuda s nimi rozhodně nebyla. Veselo jsme měli hodně často. Mám plno vzpomínek, při kterých mi nejde nesmát se, kdykoli si je připomenu. Ač je to asi paradox, tak jsem si velmi odpočala od běžných starostí a vyčistila si hlavu. Pokud jste alespoň trochu soutěživý člověk, tak všechny problémy jdou stranou. Během závodu přemýšlíte pouze nad strategií: jak dlouho pojedete vlakem na další checkpoint, kolik má kilometrů, jestli je na něj dostatek času a jaké to bude převýšení. Navštívili jsme spoustu zajímavých checkpointů, až mě někdy překvapovalo, jak krásná místa v České republice jsou. Některá mě okouzlila natolik, že se na ně chci určitě vrátit.

dvent 10/2015 A 10/2015 IAmpulz

Velmi nás podporovali přátelé. Vryly se mi hluboko do paměti okamžiky, jak se k nám někteří na kousek cesty připojili, připravili nám jídlo, posílali „fanouškovské SMS“. Dobře našlápnuto jsme měli od prvního dne. Brzy jsme získali tu nejvyšší příčku a celý závod jsme si ji nenechali vzít. Byli jsme rozhodnuti až do konce závodu nepolevit a neztratit odvahu bojovat s ostatními týmy o každý checkpoint. A hlavně: měli jsme promyšlenou strategii, za kterou patří dík našim výborným navigátorům. Je vůbec něco, co jsme podcenili? Leda maličkosti, jako to, že jsme neměli pláštěnky, protože přece nebude pršet (a taky že nepršelo ), náhradní baterky do čelovky by se při nočním bloudění lesem také možná hodily. A sportovní obuv je poměrně nezbytná, jenže když k ní nemáte tkaničky, tak nezbude než konstatovat: „A jejda.“ Do cíle jsme ale došli s pokorou, v napětí a lehkém rozladění, jak to nakonec skončí. Ač jsme očekávali úplně jiný výsledek, první místo bylo naše. A už bylo zase dobře . Závěrem patří poděkování organizátorům (hlavně naší skvělé zapisovatelce) a fanouškům. A obdiv všem účastníkům za jejich skvělé výkony. Těším se na další ročník. Lenka Hodrová

29 29

T ýden spirituality – V přítomnosti Nejvyššího Je teplý letní večer, slunce přestává osvěcovat zemi, stíny pozvolna vylézají ze svých úkrytů a plazí se do ticha, krkonošská příroda se ukládá ke spánku. Ne tak bělající se ovečky. Po celodenní pastvě se rozhodují dát vědět světu kolem, že jsou tady také. A zatímco hlasitě bečí ze všech sil, za okny chaty sedí skupina mládežníků z celé republiky. Proč se na toto místo vydali právě v tuto dobu? Odpověď na tuto otázku si zrovna jeden po druhém sdělují. Není to náhoda, že se tu společně octli. Spojuje je touha žít víc, plněji, setkat se se Stvořitelem toho všeho – Hospodinem. A jsou odhodláni ponořit se do poklidného dobrodružství příštího týdne, které je už očekává. Takto začíná neobyčejný srpnový týden, Týden spirituality pořádaný studentskou organizací INRI road. Nacházíme se na malebném místě s názvem Rezek, ukrytém v srdci Krkonoš. Rozhodli jsme se nechat pokud možno všechny své starosti doma a tento vzácný čas věnovat pouze Bohu. Chceme se utišit, naslouchat. Chceme najít to, co se nám tak těžko hledá v uspěchaném všedním životě – najít Hospodina. A do tohoto hledání se pouštíme s nadšením. Při tomto hledání ovšem nejsme odkázáni pouze sami na sebe. Pomáhá nám šest hostů. Šest zkušených kazatelů, kteří za námi postupně přijíždějí – Miroslav Kysílko, Petr Staš, Pavel Šimek, Petr Harastej, Jiří Veselý a Radomír Jonczy. Sdílejí se s námi o svém životě, o tom, jak oni hledají Boha a jak jej nalézají. Život ale není pouze růžový, a tak nám vyprávějí i o tom, že pro ně často Bůh zůstává ukrytým a vzdáleným. Malují nám postupně velký obraz chození s Bohem, každý z nich svoji část. Ty části se přece jen tolik doplňují a nám ukazují, jak vypadá život v realitě. To hlavní dobrodružství ale přichází až následně – ten vzácný čas aplikovat všechno to, co jsme slyšeli. Vydáváme se do okolní přírody, každý sám jen se svou Biblí a zápisníkem. Máme před sebou několik hodin o samotě uprostřed zeleného chrámu – jenom my a náš Stvořitel. Čteme Bibli, přemýšlíme, mlčíme, nasloucháme, rozmlouváme. Jen my a On – Bůh. Čas na proměnu, čas na odevzdání se. Kromě Boží přítomnosti si také užíváme přítomnosti sebe navzájem. Sportujeme, zpíváme, povídáme si, vyrážíme na výlety do okolí a společně obdivujeme tu krásu života, kterou máme k dispozici. Podobně jako Mojžíš vystupoval během svého života na horu, aby se setkal s Hospodinem, vystupujeme i my společně do výše 1420 m a rozhlížíme se po krajině, která vypráví o Boží velikosti. A je skutečně na co se dívat a komu děkovat. Je již chladnější letní večer, slunce přestává osvěcovat zemi, stíny pozvolna vylézají ze svých úkrytů a plazí se do ticha, krkonošská příroda se ukládá ke spánku. Skupina mládežníků právě společně slaví Večeři Páně. Zanedlouho se opět rozjedou do svých domovů. Nadchází ta nejdůležitější část – život, chození s Bohem. Jana Hořínková

30 30

10/2015 Advent Impulz A 10/2015

Klub Pathfinder

Klub Pathfinder Podzimní plískanice nás „tlačí“ blíže ke kamnům a krbům, kde se příjemně vzpomíná na zážitky z letních táborů. V minulé Příloze jsme vám přiblížili velkou mezinárodní pathfinderskou akci – Camporee EUD – a dnes se s vámi chceme podělit o pár vzpomínek na některé sborové akce. Nechcete se s námi také podělit o zážitky z práce s dětmi ve vašem sboru, oddílu Klubu Pathfinder nebo v dětské sobotní škole i vy? Pište, posílejte fotečky a nápady k tomu, jak dětem v naší církvi připravit prostředí, ve kterém by se cítily dobře… K tomu totiž má sloužit naše rubrika „Klub Pathfinder“.

Tábor pražského oddílu Klubu Pathfinder „Penguins“ Letošní léto našeho oddílu začalo už tradičně na předtáborovém setkání v Měňanech u Berouna. Vžili jsme se do role umělců, kteří se sjeli na konferenci nesoucí název „Umění v Bibli“, a kromě různých biblických her a šifer jsme se seznámili i se známými obrazy inspirovanými biblickými motivy. Když se už víkend chýlil ke konci a vítěznému týmu měl být předán zabalený obraz jako výhra, odkudsi se vynořili zloději, kteří nám obraz odcizili a během mrknutí oka se vypařili… Tábor organizovaný oddílem Klubu Pathfinder Penguins pro děti (a to nejen) ze sboru Praha-Smíchov ve věku od 6 do 15 let se nesl ve znamení špionážně-detektivního případu. Na tuto akci v Jizerských horách u Raspenavy jsme vyrazili už jako skupina agentů „Bezpečností informační služby“ (BIS), kteří mají za úkol najít svého kolegu – ztraceného agenta Cartera. Hned v úvodu se nám podařilo zjistit, že agent Carter byl unesen a že těsně předtím, než se k němu únosci dostali, stihl odeslat pryč obraz, který ukrýval cenné informace, a během tábora jsme se snažili dopadnout skupinu únosců našeho agenta…

Advent 10/2015

31

Klub Pathfinder Celým táborem nás v různých rolích provázel Josef Dvořák, který se s námi zamýšlel nad tím, nakolik nás lidi v našich životních postojích a názorech ovlivňují různé stereotypy a předsudky (například vůči starým lidem nebo sociálním či etnickým skupinám) a jak se těmto předsudkům úspěšně bránit. Tím pro nás ale naše letní dobrodružství neskončilo. Ti starší z nás měli ještě možnost zůstat a pokračovat na již druhém ročníku tábora jen pro ně. Tentokrát nesl titulek „Operace X“ a celý byl usazen do prostředí vojenského výcvikového tábora. Kromě vojenského výcviku a drilu jsme ale měli možnost zamýšlet se nad poselstvím románu Exodus od Leona Urise. Tato kniha nás zavedla do doby těsně po druhé válce, kdy se izraelský národ pokoušel znovu sjednotit a vytvořit vlastní stát. Měli jsme možnost vžít se do role bojovníků za vlastní přežití, přežití své rodiny a svého národa. Řešili jsme, zda se vyplatí bojovat za správnou věc – tak jako Izraelci bojovali za svoji zemi. Během sobotní bohoslužby jsme vyslechli konec příběhu Ariho Ben Kanaana a Kitty Fremontové a stejně jako je v závěru románu Exodus slaven svátek Pesach, i my jsme v rámci našich skupinek měli možnost tento obřad uskutečnit. Celý tábor jsme již tradičně jako všechny předchozí tábory ukončili u slavnostního ohně, kde proběhl i slib Klubu Pathfinder několika z nás. Jakub Fraj

Českosaské Švýcarsko – Oddíl Klubu Pathfinder „Želvy“ ze Žďáru nad Sázavou (13.–19. 7. 2015) V červenci jsme uskutečnili horské putování všech věkových kategorií bývalých Želv kolmo i pěšmo v pískovcové krajině Českosaského Švýcarska. Obdivovali jsme krásu skal, skalních soutěsek, některé jsme projeli na lodičkách, šplhali se po žebřících, zažívali adrenalin na ferratách a na skalních římsách jsme překonávali závratě. Z vrcholků kopců jsme se kochali krásnými výhledy, „vyloupili“ jsme jeden loupežnický hrad; hodně jsme se potili, překonávali sami sebe a užívali si oddílového kolektivu i přítomnosti našeho Stvořitele. Za všechny zapsala Želva Hana

„Seniorwandr“ Rychleby (26. 7. – 2. 8. 2015) Jelo nás pět. Věkový průměr cca 53,6 roku. Přijíždíme a přicházíme na Císařskou boudu. Ubytování je přesně podle plánovaných představ – bez elektřiny, bez vody, bez signálu, zato s krásou všude vůkol. Prožíváme týden nezapomenutelných zážitků a na chvíli tak trochu omládneme… Putujeme po krásném hřebenu přes Smrk, Kovadlinu a sedlo Peklo do nejdelšího rychlebského údolí. A ač nás čas od času vrátí do reality bolavé koleno či jiná putovní „chorosť“, po zásahu Pepínovy seniorské KáPéZetky vždy znovu vyrážíme na další cestu… Podíváme se do Sokolích skal na chatu Beruška a pak nás čeká Ramzová… Vyjíždíme do Slezska na prohlídku zámku na Jánském vršku v Javorníku.

32

Advent 10/2015

Klub Pathfinder V pátek podnikáme autovýlet na Borůvkovou horu na rozhlednu, do Javorníku do cukrárny, do lomu a k Nýznerovským vodopádům a sobotu pak trávíme na Obří skále. Děkujeme ti, Bože, za to, že jsi slíbil hledačům Tvého království, že vše ostatní jim bude přidáno. My jsme si tu přidanou hodnotu uvědomovali při každém pohledu na krásnou mlhu, les, skalní panoramata i borůvky všude kolem. Nejvíc ze všeho Ti, Bože, děkujeme za smysl pro humor, který nás všechny spojoval. Nechcete příště vyrazit s námi – Old pathfindery?

S přispěním všech wandrovníků sepsala Želva Hana (a až nezdravě to zkrátil Jerry)

Old Pathfinder vzpomínal 10. výročí založení Letos je tomu již 10 let od chvíle, kdy byl založen oddíl Klubu Pathfinder složený z pamětníků počátků této organizace. Rozhodli jsme se tehdy, že se minimálně jednou za rok setkáme k víkendovému vzpomínání a také k vyprávění o tom, jak můžeme i v seniorském věku být ještě užiteční našim nástupcům ve vedení Klubu Pathfinder, který jsme společně zakládali. Pokaždé, kromě výše uvedeného tématu, máme na programu nějakou nevšední aktivitu, kterou si svá setkání zpestřujeme. V minulosti to byl například výšlap na Černý Kameň, trénink lukostřelby, plavba na jachtě, výprava do skalního města Adršpach apod. Přiložené fotky jsou z našeho posledního výročního setkání v Krkonoších, které jsme sjížděli na koloběžkách.  To vše chceme nabídnout i vám. Od příštího roku bude ODDÍL OLD PATHFINDER oficiálně registrován pod číslem 002, jež nesl náš nejstarší oddíl Klubu Pathfinder. Mohou se do něj přihlásit ti, kdo mají za sebou 10 let aktivní práce s dětmi a je jim 40 či více let. Takto registrovaní Old pathfindeři budou zváni na akce Old pathfinderů a také budou průběžně dostávat všechny informace týkající se tohoto oddílu. O přihlášku si napište na e-mailovou adresu: [email protected]; obratem vám s ní zašlu i bližší informace. Těšíme se na vás – Jerry a spol. OP

Advent 10/2015

33

Klub Pathfinder

TÁBOR CESTA DO RÁJE 4 – „DIVERGENCE“ KYJOV 2015 Sjelo se nás letos skoro padesát – 35 dětí, vynikající kuchaři a pár správných vedoucích. Mottem našeho letošního tábora byla „divergence“. Každý z nás dostal při svém narození od Pána Boha mnoho úžasných darů. Dar pohybu, hlasu, dar vidět, vnímat, cítit, dar hudby, dar zručnosti, dar porozumění atd. Mnohé z těchto darů však vůbec nevyužíváme. Mnohdy je to dáno prostředím, kde žijeme, nebo lidmi, kteří se kolem nás nacházejí… Abychom si to uvědomili, vytvořili jsme na táboře virtuální zónu, kde se připravují noví kandidáti na „NOVÝ ZAČÁTEK“. Naši táborníci měli možnost zvolit si jednu z několika frakcí: Mírumilovných, Odevzdaných, Sečtělých, Odvážných či Upřímných. Průběžně byly testovány jejich představy a v různých zkouškách si ověřovali, jak na tom doopravdy jsou. Přicházející zkoušky totiž odkrývají to, co uvnitř nás skutečně je. V úžasném „rajském prostředí“ na zahradě manželů Cichých jsme měli možnost otevřít zákoutí svých srdcí a připravovat nové adepty na skutečnou cestu životem do „Nového, nebeského ráje“. Přejeme i vám všem odvahu nebát se být ve světě kolem nás „divergentní osobností“ vnímající více, než se od ní očekává. Vladimír „Tauri“ Polehňa

34

Advent 10/2015

Tábor „Divergence“ – Kyjov

Českosaské Švýcarsko

10. výročí Old Pathfinder

Tábor pražského oddílu „Penquins“

[HRV]t [YH\TH[PJRt aR\úLUVZ-

ZxSH ]ȽSL ]`[Y]HSVZ[ H UȓRK` P

[P VWȓ[ ÉUHZLKUV\[ KV ZLKSH¸&

StRHȱZRm WtȏL ;YHNPJRm \Km-

1HR aUV]\VIQL]P[ üP]V[Ux UH-

SVZ[ ULT\Zx aUHTLUH[ RVULJ

ZTȓYV]mUx H YHKVZ[ aL üP]V[H& 6KVSUVZ[ WȱLKZ[H]\QL axZRHUV\

N

ZJOVWUVZ[ ‚ZWȓúUȓ WȱLRVUm]H[ LOVK` WVOYVT` aUL\üP[x ȏP VW\ú[ȓUx ULQISPüúxTP [V

QZV\üP]V[UxaRV\úR`QLüTVOV\ Tx[aHUmZSLKLROS\IVRtM`aPJRt H WZ`JOPJRt WVYHUȓUx 1HR WV

‚ZRHSx üP]V[H 1KL V KSV\OVKVIûHK`UHTPJRûWYVJLZR[LYûQL WVKWVȱLUû RVTIPUHJx ]xJLYûJO MHR[VYȽ TLaP Uȓü WH[ȱx ]xYH YVKPUUt ]HaI` WVKWVYH Wȱm[LS

ZT`ZS\WSUtOV üP]V[H 4ȽüL ZL QLKUH[ V WVKUȓ[ R[LYû \TVüUx WV]aUtZ[ZLUHKWYVIStT`HKVZmOUV\[QLú[ȓ]`úúxJOJxSȽ

AHȏx[ZLKm \üKULZ

www.secretsofwellness.org Céline Rossetti-Aurouze Zdravotní sestra Clermont- Ferrand, Francie