INRI road Modlitebné spoločenstvo 777 Aktuality z Adry

Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

INRI road

4/2011

Modlitebné spoločenstvo „777“ Aktuality z Adry

Studijní skupinka

Studijní víkend

Výuka jazyků

Společná zimní dovolená v Plesné

Grilování Víkendový kurz Bible

Zaměstnanci

Obsah INRI road 3 Výzvy pro současnou pastoraci a evangelizaci 11 Podporme iniciatívy na celosvetovú obnovu cirkvi 13 Kaplanská služba 15 Příloha Pathfinder 17 Příloha Impulz 25 Z domova 29 Generace padesát plus 32 Oznámení 35

INRI road Co je pro tebe INRI road? Vojtěch Haška (student Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci): Společenství mladých věřících lidí, kteří mají rádi Pána Boha a nestačí jim jen chodit v sobotu do sboru. Je to pro mě zázemí, kde se cítím dobře. Snadno zde zapomenu na všední starosti, protože sem chodí pohodoví lidé a je tu s námi i Pán Bůh, jak pevně věřím. Roman Tobola (pracující, Rádio HEY): Parta lidí, co se snaží aktivně něco dělat pro ostatní lidi ve svém okolí. Pro své kamarády, známé, přátele. Trávit s nimi volný čas, budovat vztahy a ukázat svůj náhled na život. Ukázat obraz Boha.

Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz

Daniela Foksová (studentka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci): INRI road je pro mě organizace, díky které mám možnost dobře využít volný čas a poznávat lidi, kteří mají stejný nebo podobný vztah s Bohem jako já. A také se zde mohu podílet na realizaci zajímavých projektů. 

Jak ses k této organizaci dostal/a? Lukáš Fürst (student Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně): Byl jsem pozván na studentskou bohoslužbu a ta mě zaujala natolik, že jsem se začal zajímat více.

inri road Michaela Voráčová (studentka Gymnázia Brno-Řečkovice): Kamarád ze sboru mě pozval na jednu ze skupinek.

Co v INRI road děláš ty? Veronika Šmelková (studentka Ostravské univerzity v Ostravě): Nejradši bych dělala všechno. Ale čas v tomhle není můj přítel… Tudíž vedu společně se dvěma skvělými lidmi pouze čtvrteční akci jménem RE-FRESH. Je zaměřena na mladé lidi (18+) a snažíme se společně více poznávat sami sebe, své okolí a v neposlední řadě Pána Boha. Využíváme k tomu knihu od Ricka Warrena „Proč jsme vůbec tady“ anebo materiály k seriálu Za obzorem. Samozřejmě nechybí jídlo, zpěv a zábava.  Blanka Havelková (studentka Gymnázia Brno-Křenová): Letos pomáhám s organizací studijních víkendů s názvem Úvod do Bible aneb čemu věří adventisté. Cílem je srozumitelně prezentovat základní křesťanskou věrouku především mladým lidem (věřícím i nevěřícím).

4

Advent 4/2011

INRI road

INRI road v různých částech České republiky Brno Život INRI road v  Brně se odehrává především v  malých skupinkách, z nichž každá má své osobité zaměření. Máme skupinku zaměřenou především na modlitbu, skupinku studijní, diskuzní, chválící, kde se především zpívá, skupinku pro mladší mládež nebo pro mládeže jednotlivých sborů. Všechna tato setkání mají výrazně duchovní zaměření a snaží se podporovat růst v  Kristu jednotlivých účastníků a být oslavou Boha. Stejný smysl mají i studentské bohoslužby konané jednou za měsíc. Spíše společenské zaměření má čajovna, kde každý čtvrtek sledujeme filmy, posloucháme vyprávění z cest, hrajeme hry apod. Fyzické zdraví pak spolu s našimi přáteli podporujeme při sportovních aktivitách v pondělí a ve středu na florbalu a ve čtvrtek při volejbalu. Jako možnost představit křesťany jako lidi sloužící vnímáme naše jazykové kurzy (francouzština, španělština a biblická řečtina pro začátečníky, španělština pro mírně pokročilé a anglická konverzace). Drobným jednorázovým akcím říkáme „Mozaiky“ a jedná se vskutku o pestrou paletu, do které patří hry ve vodě, výlety, návštěvy divadel, různé oslavy, turnaje v Bangu apod. Kurz Bible pořádáme formou studijních víkendů pod názvem Úvod do Bible a pro ty, kteří chtějí studovat hlouběji, máme Kurz Bible pro pokročilé. Studijní víkendy organizované

Advent 4/2011

několikrát do roka jsou příležitostí věnovat některému tématu více prostoru a času (např. témata jako vztahy, osobnost Ježíše Krista, modlitba, hudba apod.). Společný čas prožíváme i při letních a zimních prázdninových akcích (sjíždění řek, puťáky, závody, dovolené, Týdny duchovní obnovy, ADRAbrigáda…). V současnosti končíme projekt Přišel, zemřel, zvítězil, v rámci kterého byla pod tímto názvem vydána kniha, jež byla načtena do audia a v současnosti se ji pokoušíme šířit mezi známé i neznámé, kteří takto mohou poznat Ježíše Krista. V nejbližší době jsou před námi tři větší akce, které připravujeme a na které se těšíme: Setkání Amicus o sexualitě v  březnu, cyklus diskuzních večerů pro veřejnost Tváří v tvář v dubnu a setkání mládeže Veletržní v květnu. Pokud se vám naše činnost líbí, modlete se prosím za nás. Marek Harastej

Olomouc Jako INRI road v Olomouci jsme v tomto roce vděční za nové prostory, které jsme dostali od města do pronájmu. Nachází se v samém centru Olomouce a zahrnují tři místnosti, které stále ještě zařizujeme, nicméně už se v nich každý den scházíme. Tři místnosti jsme zařídili jako čajovnu, společenskou místnost a učebnu. Máme několik studijních skupinek, kde čteme Starý zákon nebo list Římanům.

5

inri road

Studentský klub INRI road v centru Olomouce Mezi ta spíše společenská setkání patří například filmové večery. Před měsícem jsme rozjeli konverzační kluby angličtiny, kde nás zájem lidí až překvapil. Pro ty, kteří studují v Olomouci, je také možnost pravidelně chodit sportovat – florbal a fotbal. A samozřejmě se místní

mladí lidé a studenti mohou kdykoliv v centru INRI road setkat s olomouckým studentským kazatelem. Nebo sami toto centrum využívat k setkávání se spolužáky, kamarády atd. Samozřejmě pravidelně každý měsíc probíhají studentské bohoslužby. Snažíme se rozjet projekt

Kontakty na studentské kazatele: Brno – Marek Harastej: tel.: 775 789 009; e-mail: [email protected] Olomouc – Tomáš Harastej: tel.: 775 789 011; e-mail: [email protected] Ostrava – Radim Toman: tel.: 775 789 048; e-mail: [email protected] Praha – Roman Hampacher: tel.: 739 345 655; e-mail: [email protected] Praha – Roman Buchtel: tel.: 739 345 690; e-mail: [email protected]

6

Advent 4/2011

INRI road studentské diakonie, protože počet lidí zapojených do INRI road v Olomouci každým rokem velice roste a cítíme potřebu tuto práci ještě více systematicky organizovat. S očekáváním se díváme na dvě nové skupinky, které mají start v únoru. Jedná se o setkávání Za obzorem a diskuzní setkávání nad Biblí.

bodů vyznání víry církve adventistů). V sobotu dopoledne se vzájemně sdílíme o zážitcích s Bohem z uplynulého týdne, chválíme jej a společně přemýšlíme o dopadu Božího slova na naše životy. Více informací o tom, co děláme pro ostravské studenty, naleznete na webových stránkách www.restartuj.net.

Ostrava

Praha

V Ostravě se v rámci projektu založení společenství Restart snažíme srozumitelně představit Boha mladým lidem. Každé úterý od 17 hodin probíhá hudební projekt Tensing. Ve stejný čas ve středu v rámci Exitklubu pořádáme „zaobzorové“ párty a večer od 19 hodin mohou mladí lidé studovat dobré zprávy z evangelia Lukáše (GEN – good evangelism news). Ve čtvrtek od 18 hodin jsou zváni všichni vysokoškoláci na skupinku Re-fresh. Pro mladé lidi, kteří mají hlubší zájem o duchovní věci, jsme připravili seminář s názvem Set up (třináct

Myslím, že INRI road v Praze si stále hledá svoje místo a uplatnění mezi studenty, kteří přicházejí studovat do hlavního města. Náš počet je sice nevelký, ale tvrdě bojujeme s realitou nepříliš velkého zájmu. Trochu upínáme své naděje směrem ke Lhotce, kde vznikla před časem dívčí studentská kolej a kde bychom rádi rozběhli aktivity, kterými, jak doufáme, přitáhneme větší pozornost pražských studentů.

Tomáš Harastej

Radim Toman

Roman Hampacher

Společné akce INRI road Týden duchovní obnovy Tato akce, kterou pořádáme vždy na konci léta a zkoušíme i v zimě po zkouškovém, se vymyká klasické mládežnické akci, jak si ji možná mnozí představují. Nejedná se o mládežnickou dovolenou ani Biblický týden se spoustou přednášek a informací. Smyslem Týdne duchovní obnovy je prožít týden v Boží přítomnosti. Program je zaměřený na osobní rozjímání každého účastníka. To samozřejmě nevylučuje společné pobožnosti nebo odpolední procházku či volejbal. Ale hlavní část programu je osobní rozhovor s Bohem každého účastníka nad tématy, která každý den účastníci dostávají. Především pro lidi, kteří chtějí „restartovat“ svůj život s Bohem, stojí před důležitým životním rozhodnutím nebo touží pro prohloubení svého duchovního života, to může být důležité zastavení.

Advent 4/2011

7

inri road

Úvod do Bible – víkendový kurz Bible Jelikož ne každý si najde dostatek času, aby chodil každý týden na klasické biblické hodiny, a především se studenty s ohledem na zkouškové, semestry apod. bývá domluva složitější, máme kurzy Bible o víkendech. Během šesti víkendů probereme všechny důležité body víry, které by měl znát člověk před křtem a vstupem do církve. Každý víkend začínáme v pátek večer opakováním a potom během soboty a neděle pěti lekcemi. Přednášky střídají diskuze a pro lepší zapamatování slouží materiály, které všichni účastníci dostávají. Nezanedbatelným bonusem těchto setkání jsou společné chvíle, které můžeme prožívat na procházkách, při společných hrách a výborném jídle. Tento rok máme již druhý ročník těchto setkávání a příští rok bychom rádi přichystali třetí.

Přišel, zemřel, zvítězil Kniha, kterou pravděpodobně mnozí znáte, vznikala jako projekt INRI road u ASI. Nevznikla však pouze kniha, ale také nahrávky této knihy a DVD, kde se nachází namluvený text knihy spolu s audio verzí Nového zákona (Český ekumenický překlad a Bible 21). Pro účely evangelizace mezi studenty máme tyto knihy s potiskem inzerujícím naše aktivity, stejně jako DVD s odkazy na naše stránky. Do budoucna bychom rádi hledali další možnosti spolupráce mezi jednotlivými městy a vytvořili misijní organizaci, podporující duchovní život mladých adventistických studentů a vytvářející prostor, kam budou přivádět své přátele, kteří se tam setkají s Kristem jako svým Spasitelem.

8

Advent 4/2011

INRI road

Úvod do Bible aneb víkendy s INRI road

Jestli něco opravdu spolehlivě nedělám, pak je to analýza situace při rozhodování. Proto se není až tak čemu divit, že k rozhodnutí zúčastnit se akce Úvod do Bible mi stačilo stručné povědomí o obsahu, zevrubný seznam přihlášených a jména organizátorů. Ostatně jen 3. bod sám o sobě slibuje jak neocenitelnou duchovní úroveň, tak nenahraditelný společenský zážitek. A tak se stalo, že jsem se jednoho podzimního pátečního odpoledne nalodila v Ostravě na vlak a vylodila se o dvě hodiny později v metropolitní oblasti (čítá dvě pole, jeden barák a kostel) zvané Dřevohostice, protože právě zde se tato akce odehrává. Jedná se o cyklus šesti víkendů, během nichž se prostřednictvím přednášek dovídáme o základních věroučných bodech z pohledu naší církve. V roli řečníka se střídají bratři Harastejovi a pozvaní hosté. Doposud nás svou přítomností poctili Pavel Kostečka (pracovník Akademie věd v oboru molekulární biologie, absolvent Teologického semináře a budoucí kazatel), Radim Toman (evangelista, zakladatel Restartu v Ostravě) a Martin Ševčík (IT specialista, bývalý kazatel a člověk se zkušenostmi s okultizmem). Coby publikum fungujeme my, tedy něco přes 30 studentů převážně z Brna, Olomouce a dalších měst či městeček. Program každého víkendu začíná v pátek večer, kdy zasedneme k večeři, na kterou se všichni neuvěřitelně těšíme (zvlášť proto, že je pravidelně zpožděná, což naši touhu pochopitelně zvyšuje). Po večeři následuje společný program, jehož součástí je opakovací testík, připomenutí lekcí z minula. Obtížnost testu je přímo úměrná času strávenému nad jeho přípravou. Jinými slovy, testy jsou maximálně přiměřené. Pochopitelně máme touhu při nich neopisovat a nepodvádět, ovšem periferní vidění nám hází klacky pod nohy. Opakování lekcí z minulého setkání zajišťují jednotlivé skupinky (celkem jich máme pět) a provedení je čistě na nich. Setkali

Advent 4/2011

9

inri road jsme se již s tvorbou básnickou, filmovou, divadelní či malířskou. Také improvizace už tady byla.  Na závěr je pak vylosováno několik šťastlivců, kteří mají tu čest sloužit po celý víkend všeobecnému blahu likvidací špinavého nádobí, a jeden nešťastník, jehož žaludek má být po sobotním obědě zatížen navíc dezertem. Pak už přichází na řadu spánek nebo decentní pokec s přáteli. V sobotu ráno začínáme snídaní, pokračujeme cca půlhodinou pění z plna hrdla a poté už nás čekají lekce. Do oběda stihneme dvě, zhruba po hodině a půl. Životnost nabytých vědomostí naštěstí není odkázána jen na naši paměť, neboť každý vlastníme složku, ve které končí pravidelný přísun tištěných materiálů. Na jejich hodnocení není důvod šetřit slovy chvály, kvalita je vskutku obdivuhodná. Obsahují jak vysvětlení dané problematiky, tak citaci věroučných výroků církve adventistů nebo seznam doporučené literatury. Po vyčerpávajícím dopoledním bloku následuje oběd, jehož důsledkem by měl být příval energie a nezkrotné síly. Praxe ovšem vypovídá o efektu právě opačném (tristní, ale pravdivé), a tak se i v našem kolektivu najdou tací, kteří podlehnou pokušení strávit polední pauzu setrváním v horizontální poloze. Ten zbytek volí buď pokec, nebo prokysličení mozku procházkou po okolí. Zhruba kolem 16. hodiny začíná odpolední blok lekcí, který končí až přípravou večeře. Dříve než se všichni rozprchneme, přichází ještě Markova velká chvíle, ve které nás upozorní na večerku (opravdu bychom měli jít spát!!), načež startuje agitační proslov o nějakém silně kvalitním filmu s hlubokou křesťanskou myšlenkou. Končívá to projevem našeho absolutního nenadšení a Markovým přáním dobré chuti a příjemné zábavy při vlastním programu. Tváří se vždycky děsně smutně, chudák, asi si myslí, že mu nevěříme. Měl by ale být rád, že se mu tam sešla skupina lidí ohroženého druhu – tedy lidí, kteří dají přednost povídání a hrám. Nebo také čtení, ztišení se a modlitbě, protože také pro tyto aktivity jsou připraveny podmínky. Sobotní večer se tedy nese ve znamení různých společenských aktivit. Myslím, že využita je každá minuta. Smutné je akorát to, že o co je večer lepší, o to hůř se v neděli vstává. Nic jiného nám ale nezbývá, takže nakonec překonáme touhu zůstat ležet už navždy, vstaneme a absolvujeme program velmi podobný tomu sobotnímu. Ukončen je obědem, úklidem a rozjezdem do rodných hnízd. Pak už nás čeká zase jen měsíc těšení se na další setkání. Takto nebo jen s malými nuancemi probíhá každý takový víkend. Malou výjimku tvořil ten poslední, prosincový, neb byl mile poznamenán atmosférou nadcházejících Vánoc. V praxi to znamenalo, že měsíc před víkendem zpestřilo vymýšlení dárku pro člověka, kterého jsme si vylosovali, a páteční úvod pak radost z darovaných maličkostí. Také sobotní večer byl zpříjemněn kuchařkami a jejich cukrářskými výtvory, kterými nás zásobily. Nu a k úplné spokojenosti přispěla i nádherná sněhová pokrývka, která díky své konzistenci posloužila výborně jak k postavení sněhuláka, tak k výrobě koulí (jejich využití již snad netřeba komentovat ). Prostě suma sumárum, tyto víkendy si zaslouží „značku ideál“, jak by řekl můj oblíbený profesor.

Ester Poláková

10

Advent 4/2011

k zamyšlení

Výzvy pro současnou pastoraci a evangelizaci Pravděpodobně se někteří čtenáři zarazí, když svůj článek začnu tvrzením, že současné adventistické pojetí pastorace a evangelizace v naší unii má blíže ke středověku než k 21. století a více čerpá z tradic středověkého katolicizmu nežli z Bible a od Ellen Whiteové. Nebudu skrývat, že toto tvrzení je trochu nadsazené a obhájit ho by vyžadovalo celou studii a ne článek. V několika myšlenkách a podnětech bych ale rád přece jen vedl k zamyšlení, jestli na tom není trochu (nebo hodně?) pravdy.

Lokální pastorace a evangelizace Klasická farní pastorace se formovala ve středověku a byla založená na předpokladu, že běžný farář má ve své péči „duše“ obyvatel vesnice či městečka. Většinovým farníkem byl sedlák, který se v dotyčné vesnici narodil, žil, pracoval, chodil do místní hospody, přátelil či nepřátelil se se svými sousedy a v té samé vesnici zemřel. Farář tak svou přítomností ve vesnici postihl téměř všechny důležité oblasti jeho života – jeho soukromý život, práci i zábavu. Pro funkčnost tohoto typu pastorace pak bylo důležité vymezit jasně především území, na kterém farář působí. Takový způsob pastorace můžeme proto nazývat lokální. Na tomto způsobu pastorace, který je i z velké části naším současným adventistickým modelem, je samozřejmě vše v pořádku, pokud věci fungují tak jako ve středověku. My ale nežijeme ve století šestnáctém, ale jednadvacátém. Koncept vesnice již dávno neplatí a společnost se velice dynamicky mění. Dnes již není výjimkou, že současný člověk bydlí např. v Berouně, pracuje v Praze, jeho spolupracovníci z kanceláře bydlí v Kladně a Říčanech a nejlepší kamarád pobývá v Londýně. Kde je „lokalita“ dotyčného člověka? Kde by měl být jeho „pastor“? A jelikož v názvu článku není pouze pastorace, ale i evangelizace, tak kam pozve dotyčný člověk své přátele? Do svého sboru v Berouně? Tam nikdo z nich nebydlí a ani Beroun nezná. Do Prahy? Do Londýna? Tam ale zase on nezná místní sbor…

Advent 4/2011

Uvedená modelová situace není žádné sci-fi, ale životní realita řady členů naší církve. A situace se jednoznačně bude ubírat tímto směrem čím dál výrazněji. Pokud ustrneme na modelu faráře a lokální pastorace, budeme muset brzy konstatovat (což se obávám, že v řadě případů platí již dnes), že naši členové budou sbor a církev vnímat jako pouze jednu z oblastí svého života, často výrazně oddělenou od oblastí dalších. Co je ale snad ještě horší, budou sbor vnímat jako oblast, která není nijak propojená s dalšími oblastmi jejich života. Církev a jejich práce, církev a jejich studium, církev a jejich společenský život se budou odehrávat ve zcela oddělených světech bez možnosti své přátele, spolupracovníky, spolužáky a kamarády do církve přivést.

Personální pastorace a evangelizace Domnívám se, že řešením je zaměření pastorace a evangelizace nikoli lokálně, ale personálně. Zaměřit se ne na území, ale na člověka. Je škoda, že církev katolická, tak spjatá se středověkem, toto objevila již na začátku 20. století, a reformovaná a stále se reformující církev adventistů tento model teprve hledá. Personální pastorace oslovuje člověka tam, kde se nachází. Jde za ním a nezajímá ji tolik oblast, odkud daný člověk pochází, ale člověk samotný tam, kde je. Vstupuje do přirozeného prostředí daného jedince, tam, kde tráví svůj čas, má své známé a eventuálně je může přivést do společenství věřících. Učebnicovým příkladem takto zaměřené pastorace jsou například vězeňští, nemocniční nebo vojenští kaplani. Není pro ně směrodatné, z jakého městečka nebo „sboru“ člověk pochází, ale jsou s ním na místě (cela, vojenská posádka, nemocnice), kde se momentálně nachází. Dalším příkladem jsou v tomto čísle časopisu Advent představovaní studentští kazatelé. Mohli bychom ale mluvit i o internetových kazatelích, pastorech zaměřených na konkrétní průmyslové zóny nebo další skupiny (turisty, středoškolskou

11

k zamyšlení učňovskou mládež, Romy, ženy v domácnosti…). Působištěm těchto kazatelů není určité město, okres nebo oblast, ale určitá skupina lidí, definovaná tím, co je jí společné. Jejich prací je jít za lidmi a být s nimi. Možná někdo namítne, že takovéto kazatele již máme. Ano máme, ale v naprosto nedostatečném množství. Práce kazatelů zaměřených na personální pastoraci a evangelizaci je v naší církvi stále na okraji zájmu a důležitosti. Lidé věnující se této oblasti musejí často svůj čas drolit do různých minipracovních úvazků, je oddalováno jejich vysvěcení, setkávají se s nepochopením své práce, jejíž smysl musí neustále obhajovat, a je jim naznačováno, že je čas, aby zase dělali „normální“, „pořádné“ či „opravdové“ kazatele. Zvyky a očekávání církve vycházející z konceptu sborového kazatele často nevidí v tomto způsobu práce smysl a jejich práci komplikují. Tento koncept samozřejmě neznamená, že dotyčný kazatel nemůže být kazatelem konkrétního sboru. Je ale chybné očekávat, že bude schopný plnohodnotně se věnovat práci ve věznici, mezi studenty nebo v nemocnici, pokud bude zároveň kazatelem několika sborů. Rovněž nelze očekávat dlouhodobé výsledky, pokud se budou tito kazatelé často měnit (což ostatně zřejmě platí i pro kazatele sborové) nebo budou pod tlakem očekávaných rychlých, krátkodobých výsledků. Vraťme se na chvíli k našemu příkladu adventisty z Berouna. Jak se v jeho případě projeví pastorace a evangelizace zaměřená personálně? Například tím, že bude moci navázat spolupráci s kazatelem pracujícím mezi lidmi zaměstnanými v Praze. Bude moci své spolupracovníky pozvat na křesťanské akce cíleně pořádané pro takové lidi, přizpůsobené jejich pracovní době nebo organizované během víkendů pro celé rodiny. Pokud je takový člověk studentem, bude se moci setkat se stejně věřícími lidmi ve městě, kde studuje, a přivádět mezi ně své spolužáky. Naváže vztah s kazatelem, který ho bude doprovázet celou dobu jeho studií, bude vědět o jeho problémech, modlit se za jeho studium a pomáhat mu duchovně růst ve zralého křesťana. Pokud jde o londýnského kamaráda našeho bratra z Berouna, bude ho moci kontaktovat s kazatelem

12

pracujícím s lidmi na internetu a zde skrze různá diskuzní fóra s ním bude kazatel mluvit o Bohu a smyslu života… Výsledkem takové práce často nebudou noví členové církve v lavicích místního sboru. Často tato práce bude trvat déle a její výsledky budou zřetelné na zcela jiných místech, než se odehrává. Náplní činnosti kazatelů bude doprovázení lidí v jejich duchovním životě, a to často potrvá roky. Evangelizace se bude odehrávat ve vztazích s lidmi v jejich přirozeném prostředí. Jejich sborem bude nemocnice, vězení, univerzita nebo internetová komunita. Jejich práce bude stejně skutečná a stejně duchovní jako práce kazatelů na sborech. Výsledky budou pouze méně viditelné v konkrétní lokalitě. Výsledkem práce obou těchto přístupů (personální i lokální) bude rostoucí zdravá církev. Tím, co píši, nechci ani v nejmenším snížit důležitost kazatelů pečujících o sbory. Pouze se snažím zdůraznit, že už v současnosti a v budoucnosti se bude duchovní život některých adventistů a evangelizace stále více vymykat klasickému pojetí a rozdělení území na sbory a působiště jednotlivých kazatelů a církev – pokud chce růst – musí na tento trend reagovat. Zdá se, že se církev konečně probouzí a začíná slyšet na nové způsoby pastorace a evangelizace. Někteří administrátoři tuto práci podporují a některé sbory rozumějí, že nelze od všech kazatelů očekávat stejné zaměření a styl práce. Stále je to ale málo. Lokální a personální pastorace se liší ne částečně, ale zcela. Je nutné nastavit nové podmínky pro kazatele působící v nových oblastech. Je nutné je začít vnímat na stejné úrovni jako kazatele „sborové“ a nastavit jim podmínky odpovídající jejich stylu práce. Je nutné povolat mnohem více lidí do těchto způsobů práce. Je to nutné, pokud chceme žít jako církev odpovídající potřebám jednadvacátého století. A je to nutné, pokud má církev růst a nezůstat dědičným klubem pátých či šestých generací adventistů. Marek Harastej, studentský kazatel

Advent 4/2011

k zamyšlení

Se správnou hřivnou na správném místě Snad nikdo nepochybuje o tom, že každý z nás jsme dostali od Pána nějakou hřivnu. Ale uplatňujeme ji? A na správném místě? To se vždy nedaří. Před nějakou dobou jedna naše sestra vyprávěla: „Téměř 20 let jsem pracovala s dětmi v dětské sobotní škole. Týden co týden jsem se připravovala, abych dětem látku podala co nejlépe a tak, aby jí rozuměly a těšily se na další setkání. Ani nevím proč, ale radost jsem z toho neměla. Cítila jsem tuto práci jako těžké břemeno. Myslela jsem, že když mi byla tato práce přidělena, tak ji musím dělat – jako pro Pána. Až jednou jsem se zúčastnila semináře o ,duchovních darech a práci ve sboru‘. Prošla jsem ,testem duchovních darů‘, sloužícím k rozpoznání, kdo se k čemu nejlépe hodí. K mému překvapení jsem zjistila, že bych se nejlépe hodila pro diakonskou práci – starat se o potřebné bratry a sestry. A tak jsem byla ve sboru přidělena k diakonské práci. Navštěvuji naše členy, hodně si s nimi povídám, zajímám se o jejich potřeby… Teď poznávám, jakou mám z toho radost, jak mne práce ve sboru těší. Dlouhé roky předtím jsem svou hřivnu uplatňovala na nesprávném místě.“ Je to v našich sborech snad ojedinělý případ? Určitě ne. V čem to vězí, že svou hřivnu používáme na nesprávném místě? Každý má od Pána aspoň jeden dar, někteří jich mají víc. Ale někdo se domnívá,

že pod slovem „dar“ – podle Nového zákona – to musí být něco mimořádného či nadpřirozeného, jako třeba „dar uzdravování“. A přitom to může být dar, který se zdá být velmi nenápadný. Třeba dar pomáhat druhým. V Ř 12,4–8 čteme: „Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy… Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.“ Sbor věřících v 21. století má jiné potřeby, než měli křesťané ve sboru v prvním století. Proto jsou potřebné i jiné služby pro naše bratry a sestry. Krásné by bylo, kdyby člen sboru, který cítí své obdarování, se ke službě pro Pána sám přihlásil. Někomu k tomu ovšem chybí odvaha. Myslí si: „Jsem jenom malé světélko, druzí to umějí lépe než já. Co kdyby se mi to nepovedlo… Neztrapním se?“ Náš sbor není shromáždění dokonalých lidí, kteří by všechno uměli velmi dobře. Proto každý má možnost svoje dary zkusit – a také udělat chyby. A tak, když cítíš, že bys mohl uplatnit své hřivny na správném místě, nabídni ve sboru své dary. Vždyť je to práce pro Pána Ježíše. On je hlava a my jsme na jeho těle klouby, které se vzájemně podpírají. (Ef 4,15–16) Podle Adventisten heute Karel Špinar

Podporme iniciatívy na celosvetovú obnovu cirkvi Na poslednom zasadaní Výboru Generálnej konferencie Cirkvi adventistov siedmeho dňa sa zástupcovia cirkvi z celého sveta vyslovili okrem iného za oživenie a duchovnú obnovu ako naliehavú výzvu Božiemu ľudu pred nastávajúcim druhým príchodom Ježiša Krista. K tejto výzve sa v novembri pripojil aj Výbor Česko-Slovenskej únie cirkvi (Advent 2/2011). Na pomoc tomuto hnutiu vznikol pri Generálnej konferencii Výbor

Advent 4/2011

pre oživenie a reformáciu, ktorý prichádza s rôznymi celosvetovými iniciatívami. Sú smerované predovšetkým k obnove osobného duchovného života každého jednotlivca, k  novému záujmu o Božie slovo a duchovné dary cirkvi vrátane prorockého daru, k osobnému vyznaniu hriechov, pokániu a otvoreniu sa Božej milosti a vedeniu Ducha Svätého. Môžu však pomôcť aj k zjednoteniu cirkvi v duchovnom nasmerovaní a službe.

13

k zamyšlení Radi by sme preto povzbudili členov a sympatizantov cirkvi v Českej a Slovenskej republike, aby sa zapojili do niektorých z nasledujúcich globálnych iniciatív:

svet… modlitieb o Ducha Svätého“ (Ellen Whiteová – RH, 3. 1. 1907). 3. Oddeliť prvú sobotu v každom štvrťroku ako deň modlitieb a pôstu za celosvetovú cirkev.

1. Oddeliť pre seba denne dostatočné množstvo času na spoločenstvo s Kristom prostredníctvom modlitby a štúdia Biblie.

4. Úlohy sobotnej biblickej školy pri bohoslužbách preberať so zameraním na oživenie a reformáciu v cirkvi.

2. Pri osobných stretnutiach, prostredníctvom telefónu alebo internetu prežívať celosvetové modlitebné spoločenstvo „777“, v ktorom sa adventisti 7. dňa 7 dní v týždni modlia o 7. hodine ráno alebo večer za prítomnosť a vyliatie moci Ducha Svätého. „Reťaz úprimných modlitieb veriacich by mala obopnúť

Cirkev neprinesie dobré ovocie, ak nebude úzko spojená s Duchom Svätým. Veríme, že aj tieto globálne iniciatívy môžu byť inšpiratívne pre mnohých našich členov a priniesť v našich krajinách svoje ovocie. Mikuláš Pavlík, predseda Česko-Slovenskej únie

Co? Kdy? Kde?

Setkání pedagogů Českého sdružení se uskuteční 9. dubna ve sboru Praha 4 – Bethany od 9.30 h. Dopoledním kázáním poslouží bratr Thomas Domanyi, odpolední stěžejní příspěvek přednese Josef Slowík. Bližší informace na stránkách http://vychova.casd.cz a http://www.tscasd.cz. POZOR! PSYCHOSOCIÁLNÍ KONFERENCE je posunuta na 10. DUBNA. Vše ostatní zůstává v platnosti. Zahájení v 9.30 h, modlitebna na Vinohradech (Praha 2, Londýnská 30). Přihlášky prosím zasílejte na [email protected] do 31. března. Přihlášení budou mít zajištěno občerstvení. Bližší informace na stránkách http://www.tscasd.cz a http://vychova.casd.cz.

14

Advent 4/2011

Kaplanská služba

Spolupráce ve vězeňské pastoraci Milí přátelé z církve adventistů, kazatel vaší církve a kaplan věznice Karviná Jan Fürst mě požádal, abych napsala cosi o své spolupráci s duchovními ve vězeňské pastoraci. Prý žádnou přednášku, spíš něco „od srdíčka“. Nu dobrá, Honzovi Fürstovi nelze odmítnout. Ale jak začít? Tak začnu trochu „od Adama“, ještě v dobách hluboké totality, v dobách, kdy nebylo snadné najít informace o církvích a církevních společenstvích. Bylo mi tehdy sedmnáct a chtěla jsem „něco vědět o tom Ježíši Kristu“. Pokřtěná jsem sice byla jako dítě, jak jinak než v církvi římskokatolické díky babičce, ale kromě několika návštěv kostela u babičky na prázdninách jsem byla náboženskými znalostmi nedotčená. A tak jsem v sedmnácti bloumala po Jablonci nad Nisou, který je na církve celkem bohatý, dívala se, kdo kde sídlí, a hledala odvahu někam vejít a zeptat se. Důležité je, že první moje zastavení, to si pamatuji jako dnes, bylo u branky vedoucí k vile jabloneckého sboru církve adventistů. Dovnitř jsem nakonec nevešla. Jak šel život dál, Bůh si mě přivedl do mé domovské církve k živému společenství a výbornému knězi, ale ti adventisté a spolupráce s nimi mi zůstala jaksi „v popisu práce“. Hned po revoluci, když jsem se stala vedoucí mimoškolní výchovy na bižuterním učilišti, ke mně přišel jakýsi pán a dotazoval se po možnosti ubytovat o víkendu větší počet lidí na internátě SOU. Při řeči vyšlo najevo, že je kazatelem církve adventistů. V tu dobu jsem byla přesvědčená, že na adventisty je třeba si dát pozor. Ale nechtěla jsem být nezdvořilá, a tak jsem se zatvářila křesťansky mile a vyhověla. Toho kazatele jistě zná každý z vás, byl to nynější předseda Českého sdružení Pavel Zvolánek, se kterým jsem se jen o trochu později opět setkala, tentokrát už při službě ve vězeňských zdech. Po něm přišel do rýnovické věznice Jakub Vopelák a následně Kolja Stehlík. V té době jsem už

Advent 4/2011

byla členkou Vězeňské duchovenské péče, jistě velkou zásluhou nynější předsedkyně, a mohu-li to tak říci, mojí současné přítelkyně Renaty Balcarové. Z mojí spolupráce s Koljou Stehlíkem měla Renata trochu obavy, aby to mezi námi neskřípalo, ale já na tu dobu, kdy byl Kolja spolu se mnou rýnovickým kaplanem, vzpomínám velmi ráda. Díky jeho svébytnému humoru a rychlým jízdám jsme si užili na společných služebních cestách dost legrace. Dodnes vzpomínám na drobné taškařice, které mi tu a tam provedl, a na to, jak moje zbožnost a úpěnlivé modlitby letěly k nebi, zatímco Kolja řezal zatáčky. Občas jel s námi i Míša Starý, a to jsem si na společném obědě zase já schválně dávala vepřové, abych je pozlobila. Ale nebylo to jen o legraci. Když šlo o radu a pomoc, ať už při doprovázení člověka ve vězení nebo i v jiné oblasti, věděla jsem, že je Kolja ten, který je vždy nablízku. Po jeho odchodu přišel na kaplanské místo Milan Wach, dlouholetý dobrovolník ve věznici. A tak jsme se začali potkávat a poznávat víc zblízka, společně se modlit za naléhavé potřeby a občas, mohu-li to tak říci, být si navzájem Šimony z Kyrény v různých pracovních i životních situacích. Nehovořím teď už jen o Milanovi, ale také o jeho ženě Renatě, kaplance v liberecké vazební věznici. Nemohu se nezmínit také o Bohouši Zámečníkovi, Honzovi Fürstovi a Janu Majerovi a upřímně Bohu poděkovat za to, že jsem měla možnost je poznat. Co dodat na závěr? I tam, kde narážíme na markantní věroučné rozdíly, vždy platí Kristovo: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, jsem i já mezi nimi.“ Květoslava Jakubalová, hlavní kaplanka Vězeňské služby České republiky

15

Kaplanská služba

Nemocniční kaplan – nový prostor pro staré potřeby Řekneme-li, že někdo je nemocný, většinou myslíme na člověka, který má nemocné tělo (nebo jeho část), kterého je třeba uzdravit. Říkáme: „Bolí mne… Mám tyto potíže… atd.“ Jen málokdy je přistupováno k pacientům s vědomím existence čtyř oblastí lidských potřeb. Mluvíme o bio-psycho-sociálně-spirituálních potřebách. Každý člověk tyto potřeby má, v rozdílných životních situacích si je různě intenzivně uvědomuje, a to i tenkrát, když je neumí přesně pojmenovat. Když jsem se o tuto práci začal zajímat a získal podporu Českého sdružení, napadala mne řada různých otázek. Jaké bude mé poslání? Co se ode mne očekává? Jak se na mne bude dívat personál? Jak pacienti? Budu trpěn, nebo přijímán? „To je dobře, bratře, že budeš pracovat v nemocnici. Když jsou lidé nemocní, jsou otevřenější k evangeliu. Je dobře, když jim to tam někdo bude říkat…“ nějak takto zareagoval jeden spoluvěřící našeho společenství, když se dozvěděl, co to vlastně mám dělat. Působím již dva roky jako nemocniční kaplan ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze-Motole. Většinu svého času jsem doposud věnoval pacientům Spinálního oddělení. Leží zde většinou mladí lidé s onemocněním nebo poškozením míchy. Většině z nich úraz nebo nemoc dokonale „zamíchaly“ životními plány. V poslední době jsem začal působit ještě na dětské onkologii. Životní sny dětských pacientů se v mnohém ještě nestačily rozvinout a sny dospělých dostaly vážné rány. „Co jim říkáš? To musí být hodně těžké…“ zareagoval známý, když se dozvěděl, kde to vlastně působím. Říkám? K jeho překvapení jsem se mu snažil vysvětlit, že spíše naslouchám. Že to hlavní a podstatné je dát prostor pacientovi. Pro jeho vyslovené, v mnoha případech ale také nevyslovené otázky. Je to hodně o mém naslouchání – a hlavně o mlčení. Rozhodně to není o odpovědích a jednoduchých receptech (byť sebelákavějších, jako třeba: „budeme se modlit a Pán Bůh vás určitě uzdraví“).

16

Co nabízím našim pacientům? Přítomnost. Blízkost. Rozhovor, jehož obsah a hloubku určují oni. Prostor pro důvěrné sdílení obsahu lidského nitra. Hledání opor a jistot pro lidsky důstojné zvládnutí obtížných situací. Někdy i čtení Bible a v mnoha případech modlitbu. Komu? „Věřícím“ i „nevěřícím“ – i když skutečně nevěřících jsem moc nepotkal. Jedna naše bývalá pacientka mi na můj dotaz, která doba by byla nejvhodnější pro seznámení se s nemocničním kaplanem, napsala: „Nevím, v jaké fázi obvykle duchovní přicházejí k pacientům. Zda se primárně léčí tělo a pak teprve přichází na řadu duše. Nevím, zda tu máte pro to daná nějaká pravidla. Zda musí existovat nějaká časová proluka mezi prvotní záchranou těla, částečným tělesným zotavením a pak léčbou duše. Alespoň já si pod pojmem duchovní služba představuji duchovní léčbu, tedy léčbu duše, srdce… Všeho toho, co je neuchopitelné… Všeho toho, co je uvnitř nás a co se v nás zmateně zmítá, křičí, pláče… a zoufale naráží v opakující se křeči o všechno kolem… O zdi, pohledy lidí, doteky, změť nesrozumitelných slov (prvních informací o stavu věci)… O všechno to prázdno, co se najednou rozlije všude kolem nás a snaží se nás pohltit, strávit zvenčí i zevnitř. Pojíst nás k snídani, k obědu i večeři. Měli byste přicházet s prvním otevřením očí. Možná v závěsu za lékařem, který sype z rukávu všechna ta vznešená slova diagnózy. Možná být u toho. Sáhnout rukou do toho víru strachu, co se kolem nás roztočí, a vytáhnout nás znovu nad hladinu a donutit nás se nadechnout a zklidnit srdce, dech… Možná byste měli přicházet před lékařem. V podstatě jediné, co chceme, je porozumění, síla… víra a naděje…“ (Eva Č. – bývalá pacientka Spinálního oddělení FNM) Vítězslav Vurst, nemocniční kaplan

Advent 4/2011

20 11 ku

4 ro čís

lo

Zimný š peciál

Učitel národů

Poznať hodnotu a možnosti Minipathfinder

Svetlo sveta

ZIMNÝ Š P ECIÁL J E Z ERSKO 2. – 6. február 2011 Aký by to bol zimný špeciál bez snehu, vodcov, dobrého jedla, humoru či bez zmysluplného programu? Ďakujem Bohu, že aj tento rok bolo všetkého tak akurát. Vďaka tomu, že hneď prvý deň nešla v celom Zamagurí elektrina a tým pádom ani lanovka, namiesto lyžovania sme sa opäť stali deťmi a hrali sme sa hry, ktoré môžeme využiť pri zimných táboroch či výletoch. Vrátili sme sa do detských čias a tešili sme sa z toho, že sa dajú robiť snehové gule, stavali sme snehové veže, pričom najviac sme si vychutnali ich búranie.  Na ďalší deň nás však už neminulo ani lyžovanie v peknej oblasti Jezersko. Náš Boh nám doprial nádherné počasie. Aj sobotný prechod zasneženou „púšťou“ nám priniesol krásne chvíle s krásnym Bohom. Chcem sa poďakovať aj za zamyslenia, ktoré viedol Daniel Komora, a ktoré ma zastavili; prinútili ma prehodnotiť VŠETKO: môj vzťah k Bohu, k deťom ale aj k sebe samej. Aký je cieľ môjho života, cieľ práce s deťmi? Čo považujem za svoj najväčší úspech? Pomáham deťom budovať ich vzťah s Bohom? Som voči nim úprimná? Nerobím zo seba niekoho, kým nie som? Nesnažím sa vyzerať bezhriešne? Viem im poradiť? Uvedomujem si, že deti potrebujú viac duchovnej pomoci ako dospelí? Otázok, ktoré mi Boh cez špeciál položil, bolo veľa, modlitieb a rozhodnutí tiež. Verím, že drvivá väčšina vedúcich odchádzala zo špeciálu s úprimnou túžbou vidieť deti Božími očami a priviesť ich k Ježišovi ako svojmu Spasiteľovi. Lebo to je ten najväčší úspech! JANKA

2

POZNAŤ HODNOTU A MOŽNOSTI Často sledujem a počúvam príbehy, ktoré sa rozprávajú deťom. Príbehy, ktoré majú deťom ukázať, že majú byť milé, dobré, poslušné, nesebecké, že majú pomáhať, starať sa, byť príkladom atď., čo všetko majú robiť a aké majú byť. Ak deti nie sú obrátené a neprijali Ježiša ako svojho záchrancu, tento spôsob vyučovania je „spása zo skutkov“. Náš vodca nám prikázal, aby sme deti viedli k Nemu, k spáse. Je však zvláštne, až udivujúce, koľko nevery panuje medzi nami ohľadom obrátenia detí. Jeden bežný omyl. Vyznávame a veríme, že Svätý Duch môže obrátiť dušu akéhokoľvek veku, ale zároveň nehľadáme obrátenie detí s takou živou vierou, s akou hľadáme obrátenie dospelých. Obrátenie detí neuspokojuje, je to neistá záležitosť vyvolávajúca pochybnosti, preto to odkladáme, až keď budú dospelé. Učíme ich teda biblické príbehy, o ceste spasenia a ďalších vieroučných bodoch cirkvi – sejeme semená a čakáme na úrodu v dorasteneckom veku. Akú hodnotu má pre dieťa, keď vie, koľko kilometrov delí Jeruzalem od Nazareta, ak nevie, čo delí ľudské srdce od Boha? Naša služba nemá spočívať len v rozprávaní biblických či iných príbehov. Nejde o etiku správania, ani o to, aby sa deti bavili, niečo robili alebo vyrobili. Aby pekne spievali či nám zahrali divadlo pre našu radosť a pobavenie. Naša služba a zodpovednosť je viesť deti k spáse, ku Kristovi, ako vyznávame symbolikou trojuholníka na rukáve krojovej košele. Sú tvoje deti spasené? Je cieľom tvojej práce viesť ich k spáse, samozrejme bez nátlaku? Z Biblie je jasné, že dieťa, ktoré neuverilo v Krista ako svojho Spasiteľa, je bez ohľadu na vek duchovne mŕtve, hriešne povahou i skutkom, preto je mimo Božieho kráľovstva. V Markovi 10,15 hovorí Ježiš: „Kto neprijme kráľovstvo Božie ako dieťa, nikdy nevojde doň.“ V Matúšovi 18,3 hovorí: „Ak sa neobrátite a nebudete ako deti, nikdy nevojdete do kráľovstva nebeského.“ Ak chce byť spasený dospelý človek, musí sa stať podobný dieťaťu. Musí byť jednoduchý, skromný, dôverčivý a závislý. Nie dieťa sa má stať dospelým vo viere prijatia Spasiteľa, ale dospelý dieťaťom. Berieš vážne spasiteľnú vieru detí? Ježiš ju bral až smrteľne vážne. Vyriekol návod na samovraždu pre človeka, ktorý pohoršuje dieťa veriace v Neho. Dieťa je bližšie k nebeskému kráľovstvu než dospelý, pretože je dieťaťom, dospelý sa musí dieťaťom stať. Dieťa je mladšie a strávilo menej rokov v hriechu, jeho srdce je otvorenejšie a nežnejšie voči evanjeliu. Chcú prísť a chcú veriť v Pána Ježiša. Chcem to ja? Deti sú otvorené nielen voči evanjeliu, ale voči všetkému a voči každému hriechu. Diabol útočí mohutným spôsobom práve na deti. On pozná ich hodnotu a možnosti. Žiaľ, my to asi nepoznáme. Milé vodkyne, vodcovia, Boh vám dáva veľké možnosti evanjelizovať deti. Víkendovky, výpravy, tábory i družinovky. Máte veľké privilégium, ktoré vám dal. Prijímať Ježiša v deťoch, byť Božími spolupracovníkmi, byť použitý Svätým Duchom v životoch detí a vidieť deti prichádzať ku Kristovi. Ježiš ti dôveruje, že spoznáš hodnotu detí, ale aj možnosti, ktoré ti dáva a tak splníš jeho veľkú výzvu – niesť evanjelium deťom, ktoré ti zveril. DANIEL 3

JAN AMOS KOM ENSKÝ UČIT E L NÁRODŮ Kdo by už někdy neslyšel o Janu Amosu Komenském! Je velice známý a pro děti široko daleko vymyslel lepší výuku ve školách. Pojďme si o něm něco říct. Narodil se 28. 3. 1592. Kde se narodil, nevíme. Mnoho vědců hledá o jeho životě informace, ale už je to tak dávno, co žil, že se spousta informací ztratila nebo zničila. S rodiči a sestrami žil v Uherském Brodě. Jeho tatínek byl významným členem Jednoty bratrské a celou svoji rodinu vedl k víře v Pána Boha. Když měl Jan Amos 12 let, zemřeli mu rodiče. Se svými sestrami se odstěhoval k tetě do Strážnice, kde začal studovat. Po čtyřech letech musel Amos odejít. A tak přišel i o své sestry a zůstal sám. Poslali ho studovat do Přerova. Protože ho učení bavilo, netrvalo dlouho a stal se oblíbeným žákem. Díky své píli se dostal až na nejlepší školy do Německa. Tam začal pomáhat svému učiteli psát encyklopedii. Psaní ho začalo bavit, a tak začal psát na vlastní pěst. Když se vrátil do Čech, začal učit a také se stal kazatelem Jednoty bratrské. V té době nebylo tolik církví jako dnes. Byla jedna katolická, a kdo nechodil do katolického kostela, tak byl špatný a byl pronásledovaný. Jan Amos Komenský odmítal přijmout katolickou víru, a proto musel utéct a skrývat se na různých místech naší vlasti. Po roce ukrývání mu na mor umřela žena i jeho dvě děti. Když to v Čechách pořád nebylo bezpečné, odjel do Polska. Ve městě Lešně bylo mnoho věřících z Jednoty bratrské. Protože pořád doufal, že se jednou do Čech vrátí, psal všechna svá díla v češtině. V Lešně se, mimo jiné, stal učitelem, a proto ho školství začalo ještě více zajímat. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení školství. V té době toho napsal spoustu. Jeho díla začala být slavná po celé Evropě a mnoho zemí jej zvalo, aby u nich zlepšil jejich školství. Amos pochopil, že díky těmto pozváním může šířit svoje myšlenky. Byl například v Anglii, ve Švédsku, Německu a v Uhrách. Mezi návštěvami bydlel v Lešně, kde měl svůj domov. V roce 1656 napadli partyzáni Lešno a město zapálili. J. A. Komenskému tehdy vyhořel celý domov a všechny spisy, které tam měl a na kterých pracoval celý život. Měl tam třeba své celoživotní dílo – česko-latinský slovník, který považoval za největší věc, kterou kdy napsal. Byl z toho naprosto zoufalý, a tak přijal nabídku svého přítele přestěhovat se do Amsterodamu. Tam bydlel na jedné z nejlepších ulic. Teprve v Amsterodamu mohl v klidu pracovat. Zde vydal polovinu všech svých děl. A zde také 15. 11. 1670 umírá. Byl pohřben v malém kostelíku v Naardenu.

4

Jan Amos Komenský měl těžký život. Umřeli mu rodiče, potom i žena a děti. Musel se skrývat, opustit svůj domov. Nový domov mu pak shořel. Shořelo také jeho velké dílo, na kterém tolik pracoval. Přesto stále důvěřoval Pánu Bohu. Pořád věřil, že zítra už bude líp. Nikdy se nevzdal. I když byl sám smutný, napsal spoustu nádherných knih, které jsou povzbuzením pro spoustu lidí ještě dnes. Změnil výuku ve školách skoro v celé Evropě. Díky němu je to ve škole o něco snesitelnější. A proto je všude ve světě nazýván UČITEL NÁRODŮ. JADV

DO KTERÉ ŠKOLY BYS CHTĚL CHODIT TY?

Do školy chodí jen bohatí. • Kdo neví, bude bit. • Žáci sedí potichu a poslouchají. • Učitel učí tak, jak ho to napadne. • Kdo neví to, co se jednou řekne, neposlouchal. • Vyučování není přece žádná zábava.

Každé dítě má právo na vzdělání. • Nemá se trestat za to, že dítě něco neví. • Žáci jsou aktivní. • Vyučuje se od jednoduššího ke složitějšímu. • Učivo se pořád dokola opakuje. • Vyučování má být zábavné.

MINUTKA S BIBLÍ Celý rok 2010 jste mohli soutěžit o hodnotné ceny. Zároveň jsme spolu četli Markovo evangelium a dověděli se mnoho zajímavého z Božího slova. Nejusilovnější a nejúspěšnější z vás byla Míša Dobešová z Moravského Písku. Srdečně ti, Míšo, gratulujeme a posíláme ti „Bibli do nepohody“ pro správného pathfindera. JADV 5

JARO Miluji toto období. Sluníčko nás zdraví svými hřejivými paprsky, ze zamrzlé půdy vystrkují své hlavičky první sněženky a z korun stromů jsou slyšet první jarní zpěvy ptáků. Všechna zvířata se radují a užívají si pobytu na čerstvém jarním vzduchu. První mláďátka se seznamují s probouzející se přírodou. Děti vytahují svá kola a koloběžky a mají tolik energie, jako by chtěly dohnat všechen ten ztracený čas. Až půjdeš na procházku, nasbírej si pár krásných jarních rostlinek a dej je do knihy vylisovat. Miluji sušené a vylisované květy. Jednou jsem od své kamarádky dostala nádhernou záložku do Bible. Je velmi jednoduchá, co se týká výroby, a přitom tak krásná! •Nasbírej si pár krásných jarních květin a dej je vylisovat do knihy. •Připrav si průhlednou lepicí pásku – tak širokou, aby se ti tam květina vešla. •Najdi verši v Bibli, který chceš na záložku napsat, napiš jej na papír a vystřihni tak, aby se ti vešel na šířku lepicí pásky. •Lepicí pásku odlep a jeden konec ohni a nalep na podložku. •Nalep na ni květiny a papír s textem. •Potom opatrně začni přehýbat lepicí pásku tak, aby přichytila druhou stranu záložky. Pozor, musí to být přesné. Popros rodiče nebo staršího sourozence, aby ti pomohli. Pokud se ti to nepovede úplně přesně, nevadí. Prostě přebytečné části odstřihni.

Můžeš si ji vyrobit také a obdarovat někoho blízkého. Nebo mi ji můžeš poslat, protože mě určitě potěší a založím si ji do své Bible. A pak si vždy, když budu listovat Biblí, na tebe vzpomenu. A vás, kteří mi pošlete tento malý dáreček, odměním také malým dárečkem. JADV

6

SVETLOM SVETA Slovo pathfinder znamená „Ten, ktorý hľadá či ukazuje cestu“ a heslo pathfinderov znie „Niesť evanjelium všetkým ľuďom“, pretože sme svetlom sveta. Aj toto bola jedna z myšlienok, ktorá odznela v sobotu na Dni pathfinderov v Banskej Bystrici, ktorý sa uskutočnil 29. – 30. 9. 2010. Aj tento rok sme my pathfinderi vytvorili program pre našich rodičov a priateľov, ako aj pre nás samotných. Prípravy a skúšky sa začali už v piatok. Pokračovalo to sobotným programom a spoločným obedom, ako aj prezentáciou našich a mládežníckych aktivít. Nasledovala zábava vo forme večierka a odmien. V rámci programu sme si pripravili scénický tanec a vlajkovanie, ako aj songservis či pesničky. A nemohlo chýbať ani poďakovanie sponzorom a vedúcim. V kázni sme sa učili odrážať svetlo, najprv pomocou zrkadielok, ale aj pomocou seba, pretože svetlom v našich životoch je Ježiš. A tak aj my, banskobystrickí pathfinderi, chceme naďalej svietiť, aby sme do sveta plného tmy povolali svetlo dní. JANULIENKA

7

MINI P ATHF INDER Naše družinka nejmenších dětí se schází teprve od září 2010. Tehdy totiž z mimiškolky odešlo šest dětí do sobotní školky A. Prvním podnětem pro nás byla lítost těchto malých dětí, že ještě nemohou na Pathfindera. Také jsme si uvědomovali, že chceme, aby i takto malé děti měly ve sboru kamarády, a do sboru se tak zase o něco víc těšily. Scházíme se jednou měsíčně v sobotu odpoledne. Pravidelně chodí osm až devět dětí ve věku od tří do pěti let. Každá naše schůzka je zaměřena na jeden biblický příběh, kterému je vše podřízeno – hry, písničky, vyrábění atd. Takže jsme už zažili stvoření, podobenství o ztracené ovečce, Noeho a potopu, Jonáše, babylonskou věž… Každá schůzka je velice náročná již při přípravě (je potřeba promyslet každou minutu) a pak i ona samotná (děti jsou velice živé a ještě potřebují hodně pomoci při tvoření). Ale když vidíme jejich zářivá očka a nadšení, máme další motivaci pro příště. Těšíme se na jaro a teplo, kdy se snad dostaneme i na nějaký výlet. A v létě bychom rádi na dovolené křesťanského domova vyčlenili pár chvil pro naši družinku a vytvořili takový minitábor. Zatím si říkáme Minipathfinder, ale jednou třeba vymyslíme originálnější název. J+L+J

Podrobnosti o Pathfinderu a o akcích najdete na internetových stránkách:

www.pathf inder.cz•www.pathf inder.sk www.bezvacit y.cz REDAKCE: Jana Dvořáčková, Štolcova 64, 618 00 Brno • E-MAIL: [email protected] 8

2011 / 4  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Skupinové kolportovanie mládeže Milé mladé priateľky, milí mladí priatelia! Na základe mnohých kladných skúseností z minulých rokov sa obraciame na vás, milí mladí ľudia, študentky a študenti! Chceme vás opäť pozvať do spolupráce počas letných prázdnin prostredníctvom kolportáže. Ide pravdepodobne o jednu z mála letných aktivít v našej cirkvi, kde je zvestovanie evanjelia spojené aj s nejakým zarobeným eurom. Nemusíme vám hovoriť o tom, aké úžasné to je, keď sa vzácne poklady v písanej forme môžu práve vaším pričinením dostať k ľuďom, ktorí ich najviac potrebujú. V konečnom dôsledku môžu prispieť k záchrane mnohých ľudí pre nebeské kráľovstvo. Naše vydavateľstvo v spolupráci s oddeleniami mládeže, osobnej služby a knižnej evanjelizácie Slovenského združenia pripravuje na obdobie od 3. do 10. júla v roku 2011 skupinové kolportovanie mládeže za prítomnosti niektorých skúsených knižných evanjelistov v Humennom a  okolitých dedinkách. Veríme, že nám Pán požehná takou formou, o akej sa nám ani nesnívalo. Je to jedinečná príležitosť na vlastnej koži zakúsiť to, čo by mohlo byť pre mnohých z vás budúcim povolaním. Bude zabezpečené odborné zaučenie, ako aj praktická výpomoc pri práci. Vydavateľstvo vám poskytne rabat vo výške 45 % z predanej literatúry. Tí, ktorí ste sa zúčastnili na niektorej mládežníckej skupinovej knižnej evanjelizácii v uplynulých rokoch, viete, že táto práca, spojená zároveň s rekreáciou, prináša nezabudnuteľné zážitky, ktoré sa nedajú ničím nahradiť. Ako sa prihlásiť? Vyplňte záväznú prihlášku a pošlite ju najneskôr do 31. marca 2011 na e-mailovú adresu: [email protected]. Pre každý prípad uvádzame aj poštovú adresu: Daniel Márföldi, Vydavateľstvo Advent-Orion spol. s r. o., Šafárikova 9, 038 61 Vrútky. Informácie môžete získať aj na telefónnych číslach: 043/428 79 10, 0903 503 698, 0905 587 117 a 0949 541 159. Po obdržaní vašich prihlášok vám včas pošleme potrebné informácie. UPOZORNENIE: Kapacita je obmedzená na 16 chlapcov a 16 dievčat vlastniacich občiansky preukaz alebo identifikačnú kartu. Rozhodujúce je poradie prihlásenia! Tešíme sa na spoluprácu s vami, Daniel Márföldi, Ján Muntág, František Kolesár a Stanislav Slamka

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  -------------------------Návratka na skupinovú kolportáž mládeže v Humennom od 3. 7. 2011 do 10. 7. 2011 Meno a priezvisko: . .................................................................................................................................................................................................... Presná adresa: .............................................................................................................................................................................................................. PSČ: . ................................................................................................................................................................................................................................ Dátum narodenia: ....................................................................................................................................................................................................... Telefónne číslo: ............................................................................................................................................................................................................ E-mail: .............................................................................................................................................................................................................................

Co? Kdy? Kde?



1. – 3. 4. 1. – 3. 4. 8. – 10. 4. 8. – 10. 4. 29. 4. – 1. 5. 6. – 7. 5. 6. – 8. 5. 13. – 15. 5. 20. – 22. 5. 21. 5. 27. – 29. 5. 27. – 29. 5. 29. – 31. 5. 10. – 12. 6. 19. 6.

Kreativní víkend Litoměřice Pošli to dál (1. setkání 5. běhu) Západočeské okrskové setkání mládeže Pošli to dál Speciál VOSA (Volně Otevřená Sázava) Horký TABUBRAMBOR aneb pod kobercem je plno (Litoměřice) SVaMi (Stretnutie vedúcich mládeže na Pacove) Robinzonáda – setkání dětí z Českého sdružení (Vlastějovice) Pošli to dál (2. setkání 5. běhu) AMICUS Praha Bethany: Křesťan a umění Veletržní Brno SHOW TIME B. Bystrica Přijímací zkoušky na Teologický seminář Outdoorovka SPECIÁL (Liberecko) Fotbalový turnaj Beroun I.

Evangelizační kampaň ve Zlíně! Zveme všechny mladé lidi, kteří chtějí sloužit a svědčit o Pánu Ježíši, do Zlína na letní knižní evangelizaci. Neváhej a připoj se k nám! Kdy: 3. – 10. července 2011 Budeme spolupracovat s projektem Mladí pro Ježíše (Y4J). Po skončení týdne v „káéčku“ můžete pokračovat s Y4J a sloužit dál… Více informací u Čestmíra Šťovíčka Dělnická 780, 280 02 Kolín 2 E-mail: [email protected], tel.: 737 820 318, skype: cestas8

26 26

Advent 4/2011 Impulz A 4/2011

Zdravotnické zařízení české Adry v Keni v Itibo prošlo od svého počátku v roce 2005 až do dnešních dnů velkou proměnou. V současné době je již zrekonstruovaná ambulance poskytující laboratorní diagnostiku, operační sálek pro drobnou chirurgii, zařízení má malou pohotovostní lůžkovou část, zrekonstruovanou porodnici, zubní ordinaci a domek pro humanitární pracovníky. Vše se daří jen díky velké obětavosti mnoha lidí a finanční podpoře jednotlivců i firem.

Projekt ADRA ČR Zdravotnické zařízení Itibo v Keni Deník – 2. část Po náročné jednoměsíční cestě, kterou jsme strávili v Keni při hledání vhodného místa pro projekt, jsme s  vedením ADRA ČR začali postupně naplňovat naše představy. Zatím však jen na papíře. Bylo nutné nejenom přesně popsat stav, v jakém se místní zdravotnické zařízení nachází, ale také si ujasnit naše představy a plány do budoucna. Pak přišla na řadu fáze mnohem těžší, a to sehnat nějaký objem peněz, aby projekt mohl odstartovat. To se v následujících měsících podařilo, a tak jsme se opět přesně po roce mohli do keňského Itiba vrátit a začít pracovat. Auto po jednom z mnoha výjezdů S sebou jsme vezli mnoho léků, zdravotnického materiáza pacientem lu, ale i krásný nový mikroskop, který nám zdarma věnovala firma Zeiss. Když viděli na letišti v Praze naše zavazadla, tak se trochu zhrozili. Málokdy někdo letí s tolika bednami jako my. Naštěstí pochopili účel naší cesty a vše proběhlo bez komplikací. A už letíme do Afriky… Několik dní po příletu do Nairobi jsme sháněli auto, jež mělo být terénní, a tedy vhodné i do našich náročných podmínek. Červená jílovitá hlína se totiž po dešti rázem mění na zrádnou past, ve které uváznou desítky aut. Asi po třech dnech ježdění po autobazarech se nám podařilo zakoupit teréňák Mitsubishi Pajero. Byl to sice starší model, ale vypadal celkem dobře. Nicméně opak byl pravdou. O tom jsme se přesvědčili až při následných cestách po Keni. A tak jsme vyrazili na předlouhou, devítihodinovou cestu na západ. Uvítání v Itibu bylo veliké. Seběhla se půlka vesnice a desítky dětí běžely za autem od Město Kisii dvent 4/2011 IAmpulz A 4/2011

27 27

hlavní silnice. Místní sestra s laborantem nás od brány vítali širokým, upřímným úsměvem. Po úvodních zdvořilostních formalitách nám říkali, že vůbec nedoufali, že nás ještě někdy uvidí. Náš slib o návratu pro ně asi neměl velkou váhu. Ubytovali jsme se v jednom ze zchátralých domků na pozemku zdravotnického zařízení. Podlaha z betonu byla sice čistá, jen občas po ní přeběhl nějaký brouk nebo pavouk, ale horší to bylo se střechou. Přes rozpadlé a shnilé sololitové stropní podhledy jsme dírami ve střeše mohli pozorovat hvězdy na noční obloze. Jaká to africká romantika na rovníku! Jen aby nezaZapadlé auto, bahno, horko čalo pršet… Postele nám přinesli místní, a doa Jan Bárta v náročných podmínkách konce někde sehnali i matrace. Děkovali jsme v duchu za to, že jsme si přivezli spacáky. Naše první noc pod rovníkem byla ale krásná. Usínali jsme za zvuku stovek cikád. Ráno jsme začali organizovat rekonstrukční práce. Času nebylo nazbyt. Měli jsme na naše první plány jen tři měsíce. Ve spolupráci s místními jsme začali proměřovat budovu ambulance a domek, ve kterém jsme spali, vypočítávali potřebu střešních plechových desek a také vnitřních desek na stropy. Zároveň jsme přes místního strážného Onkobu sháněli řemeslníky. Druhý den dopoledne jsme už vyráželi do nejbližšího města Kisii, vzdáleného téměř 50 kilometrů. Městečko s několika tisíci obyvateli pulzovalo velmi rušným africkým životem. Každý někam spěchal, na různých povozech tažených lidmi, krávou nebo několika oslíky se přepravovalo veliké množství všemožného zboží. Mezi tím chaosem se ve vzájemné centimetrové blízkosti prodíraly obří přetížené náklaďáky se zbožím směřujícím dále na západ, snad až do Ugandy. Občas dopravu zastavila po hlavní silnici klidně se procházející kráva anebo zmatený oslík, hledající něco zeleného k snědku. I přes všechnu tu bouřlivou atmosféru města dýchlo na nás Kisii pravou Afrikou, nesrovnatelnou s hlavním městem Nairobi. „To je ta pravá exotika, kde jsme jedinými bělochy ve městě jen my,“ říkal jsem si. Po chvíli bloudění a ptaní se místních po něčem, co by třeba i vzdáleně připomínalo prodejnu stavebnin, jsme měli štěstí. Opravdu jsme objevili něco, co tento obchod připomínalo. Majitelem byl statný Ind, který svým podřízeným,hlavně černochům, vládl dost tvrdě. Vysvětlili jsme mu, odkud jsme a také naše úmysly s rekonstrukcí místního zdravotnického zařízení. Zároveň jsme předložili naše požadavky na stavební materiál, který jsme potřebovali. Afrika nás velmi překvapila. Materiál najednou začali vytahovat ze všech možných místností a skladů, až jsme měli vše kompletní. Nakonec jsme jako výraz podpory našich dobrých úmyslů dostali výraznou slevu a po naložení na nákladní auto jsme společně vyráželi domů, do našeho Itiba. Aleš Bárta, A někdy to dopadne i hůře koordinátor projektu

28 28

4/2011 Advent Impulz A 4/2011

z domova

Z vysílání HopeTV Utopie Epizody seriálu Utopie • Závislost • Celebrity • Svoboda • Intimita • Někdo větší než já • Rozpad rodiny • Marasmus • Obyčejné šílenství • Předsudky • Vizáž • Gender

Utopie – slovo označující svět, který dosud neexistuje nebo který existuje pouze v myšlenkách. Utopie ve svém pozitivním smyslu označuje lidskou snahu o vybudování lepší, možná i dokonalé společnosti. Utopie ve svém negativním významu označuje myšlenky, které jsou příliš odvážné, příliš optimistické, plány, které jsou neuskutečnitelné. Ve vysílání HopeTV můžete pravidelně nacházet 12 dílů australského seriálu Utopie. Tento dokumentární seriál pomocí rozhovorů, anket, vyprávění osobních příběhů zajímavých lidí a díky moderním technickým prostředkům – zajímavé

práci kamery a světla – dokáže vtáhnout diváka do tématu, předestřít skutečnou situaci a „nahodit“ otázky k zamyšlení. Jednoduché odpovědi a návody ke šťastnému životu v dokumentu nehledejme. Vede nás, naše přátele a hlavně mladé lidi – pro které je prvotně určen – k zamyšlení, k otázkám. Vede ke tvoření vlastního názoru, ke hledání skutečných a konkrétních odpovědí pro konkrétní život. S Utopií v současné době pracují nejen skupinky věřící mládeže, ale i školní družiny a veřejné knihovny, které pořádají diskuzní setkání s mladými lidmi. Často přemýšlíme, čím oslovit dnešní postmoderní společnost. Věřím, že dokument Utopie nenásilnou formou tuto ambici splňuje. Během dokumentu ani jednou nezazní slovo Bůh. Přesto, nebo právě proto, připravují jednotlivá témata diváky k přijetí možnosti, že křesťanství a Bůh mají i dnes co říci, nabízejí východisko. Jsme rádi, že kromě televizního vysílání můžeme dokument Utopie nabídnout i na DVD. Již jsou vydány epizody 1–4, v blízké době bude k dispozici DVD s dalšími díly. Kontakt: AWR studio, s. r. o. Peroutkova 57, 150 00 Praha 5 Tel.: +420 251 562 435, mobil: +420 731 640 489 e-mail: [email protected] www.HopeTV.cz

SINGLE SoNS, sdružení odvážných nepřátel samoty, zve všechny, kteří již odrostli mládeži a nesmířili se s vodorovnou polohou doma na kanapi, na rekreaci od neděle 3. 7. do neděle 10. 7. 2011 do penzionu Hájenka v Krkonoších, u Rokytnice nad Jizerou (www.rokytnice.com/rezek-hajenka). Nově postavený penzion v horské osadě v Krkonošském národním parku nabízí pokoje s 2–5 lůžky, s vlastním sociálním zařízením, kuchyňkou, TV SAT a internetem. Součástí penzionu je velká společenská místnost s krbem, vnitřní vyhřívaný bazén, posilovna a stolní tenis.

Advent 4/2011

29

Adra Cena za pobyt je 2 560 Kč s polopenzí na 1 osobu a pro účastníky do 45 let, kteří chtějí být ubytováni v nedalekém malém penzionu, 2 000 Kč s polopenzí na 1 osobu. Mimo těchto cen je účtováno povlečení cca 60 Kč na týden nebo je možné vzít si povlečení vlastní. Účastníci ze Slovenska oznámí písemně, že platí na Rezku. Platbu 2 560 Kč nebo 2 000 Kč zasílejte do 20. 6. 2011 na adresu: Církev adventistů sedmého dne, Londýnská 30, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, účet 1164841011/0100, var. symbol 378420. Ubytování je platné po zaslání platby. Pokud bude kapacita střediska překročena, budou poslední účastníci písemně vyrozuměni o vyřazení. Výběr pokojů a rozmístění účastníků bude probíhat nejdříve 3. 7. 2011 od 16 hodin. Doprava: Odjezd: 17.14 z ČSAD v Rokytnici, příjezd: 17.24 Rezek Odjezd: 18.05 z ČSAD Vrchlabí, příjezd: 19.05 Rezek Odjezd: 18.40 z Jilemnice-Hrabačov (křižovatka), příjezd: 19.05 Rezek Na setkání duchovní, naučná, společenská i turistická se těší A. Zástěra a P. Tržil

Aktuality z Adry ADRA Česká republika pomohla s rozvojem porodnictví v Albánii Úroveň zdravotní péče v Albánii je obecně na nízké úrovni v oblasti základního lékařského vybavení i nízké odborné kvalifikace zdravotnického personálu. Jedním ze zvláště problematických odvětví je porodnictví. Albánie v dnešní době stále patří k zemím s nejvyšší úmrtností předčasně narozených novorozenců a dětí do jednoho roku života. V rámci dojednané spolupráce mezi ADRA ČR, ADRA Albánie, Ambasádou České republiky v Albánii, Univerzitní nemocnicí královny Geraldiny v Tiraně a specializovaným pracovištěm Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze absolvovali tři albánští lékaři (jeden fetolog a dva neonatologové) čtyřtýdenní stáž ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze pod dohledem předních českých lékařů, a to Prof. MUDr. Zdeňka Hájka a MUDr. Mileny Dokoupilové. Česká republika se v kvalitě a úrovni porodnictví řadí ke světové špičce. V budoucnu bude ve formě

30

odborných konzultací a předávání zkušeností nastavena lepší spolupráce mezi českými a albánskými lékaři. Během období tří let by měly být zavedeny organizační, léčebné a systémové změny v péči o matku a dítě v Albánii. ADRA Česká republika celý projekt dále podpořila darováním sedmi vyhřívaných novorozeneckých lůžek, jež efektivně zamezí přenosu infekcí, a následně tak přispěje k poklesu novorozenecké úmrtnosti v Albánii.

Ochrnutá paní Marcela píše díky Adře dopisy očima „Vdala jsem se a ve dvaceti letech porodila syna. Pak začaly problémy s pohybem,“ vzpomíná na začátky nemoci paní Marcela Prázdná. Nejdřív se podpírala hůlkou, pak přišly berle a později vozík. „Ten jsem nejprve ovládala sama, později pomohl elektrický pohon. Teď už deset let ležím na lůžku. Dřív jsem mohla aspoň sedět, teď už ne,“ vypráví Marcela, která je od třiatřiceti let odkázána na pomoc okolí. Nejprve byla doma, nyní tráví už čtvrtý

Advent 4/2011

Adra

Paní Prázdná s počítačem rok v Centru sociálních služeb v areálu staré prostějovské nemocnice. „Nejvíc mi pomáhá, když za mnou chodí návštěvy, s nimiž si můžu popovídat. Naprosto mi chybí úplně obyčejný život, kontakt s lidmi a zážitky,“ říká. V minulých měsících získala od Dobrovolnického centra ADRA v Prostějově dárek – počítač ovládaný pohybem očí. „Děkuji všem lidem, kteří na něj přispěli. Ráda bych na něm psala své básně a e-maily synovi. Bojím se o něj, ze všeho nejvíc si přeji, aby zůstal zdravý,“ vyslovila své největší přání těžce zkoušená žena.

Když se náhodou potkají dvě ženy…

slovy básníka „pouto na život a na smrt“. Ve velmi krátké době se spřátelily natolik, že jejich vztah má na jedné straně až charakter pravého kamarádství, na straně druhé charakter velmi pěkného a až dojímavého vztahu mezi matkou a dcerou. Obě ženy jsou stejného ladění – milé, příjemné, citlivé, komunikativní. Prostě doslova si „padly do oka“. Naše klientka paní Homolová i přes svůj úctyhodný věk (84 let) dovede být velmi veselá, vtipná, dovede si ze sebe udělat legraci. Má stále snahu mít velmi dobrý přehled o celkovém společenském i politickém dění (pravidelně čte denní tisk, sleduje televizi), má také silné estetické a umělecké cítění. Dobrovolnice paní Zuštíková se dovede velmi dobře vcítit do pocitů naší klientky, dovede velmi dobře plnit její drobná přání, jež její život v domově zpříjemňují a činí jej radostnějším a plnohodnotnějším. Dovede paní Homolovou vždy něčím potěšit, nosí jí květiny a různé umělecké drobnůstky, které zkrášlují vybavení pokoje klientky. Dříve spolu chodívaly do cukrárny, ale v současné době je paní Homolová méně pohyblivá, takže jí tolik oblíbené sladkosti a zákusky nosí paní Zuštíková přímo do domova. V příznivém počasí rády sedávají na zahradě našeho zařízení. Paní Homolová je v kontaktu se svou rodinou pouze prostřednictvím svého vnuka, který žije mimo republiku. Kontakt udržuje pravidelnými telefonáty a sporadickými návštěvami. Během svého života byla povoláním ředitelka mateřské školy. Byla zvyklá na

(Jeden z mnoha skutečných příběhů ochotných dobrovolníků ADRA) Když se klientka našeho Domova pro seniory Iris v Ostravě-Mariánských Horách paní Bohumila Homolová a dobrovolnice z Dobrovolnického centra ADRA v Ostravě paní Anna Zuštíková potkaly v našem domově, nikdo tehdy nemohl tušit, že vznikne mezi oběma ženami krásný a obdivuhodný vztah, založený na vzájemné důvěře, náklonnosti a přátelství. Obě ženy dělí rozdíl více než jedné generace, přesto mezi nimi vzniklo něco, co je velmi obtížně slovy vyjádřit. Snad řečeno

Advent 4/2011

Paní Zuštíková a Homolová v Domově pro seniory Iris

31

generace padesát plus intenzivní sociální kontakt, který jí v domově poněkud chyběl. Vztah, který vznikl mezi ní a dobrovolnicí, má pro naši klientku obrovský a nepopsatelný význam. Dobrovolnice dochází za naší klientkou převážně o víkendech, což ještě zdvojnásobňuje důležitost dobrovolnické činnosti jako takové. Přes týden se paní Homolová účastní celé řady námi nabízených volnočasových aktivit, takže je, dá-li se to tak říci, aktivní s ohledem na svůj zdravotní stav a věk v maximálně možné míře. O víkendech mívala pocity prázdnoty. Návštěvy dobrovolnice ADRA paní Zuštíkové se pro ni

staly silným motivačním momentem v jejím životě v domově. Dobrovolnice ale dochází za klientkou i mimo víkendy a pravidelně ji také navštěvovala při její hospitalizaci v nemocničním zařízení v loňském roce. Pro naši klientku se tento vztah stal doslova „darem z nebes“. Obě ženy jsou si povahově velmi blízké, stále si mají co sdělovat, těší se vzájemně na sebe a jedna obohacuje druhou. To je na tomto vztahu, který vznikl právě díky dobrovolnické činnosti organizované Adrou, to nejúžasnější. (od DPS Iris)

…

„Tuto radu nikdy nepusť ze zřetele!“ (Př 3,21) Myšlenka, nejen na duben… Tvoje hodnota není v tom, co děláš pro Krista, ale co Kristus udělal pro tebe. A jestliže máš Krista ve svém srdci, pak to pozná i tvoje okolí. O lásce ke Kristu mluví tvůj život – a to mnohem hlasitěji než tvoje ústa. „A tak to, co žije, nejsem už já, ale žije ve mně Kristus. A tomuto pravému životu dala v mém těle vzniknout víra v Božího Syna, který mě miloval a obětoval se za mne.“ (Ga 2,20 – SNC)

Rada i pro ty, co překročili padesátku! Před lety – ještě v době totalitního režimu – jsem jednal v jisté záležitosti s redaktorem jednoho regionálního deníku. Byl to přesvědčený ateista, což mi dal najevo tím, že si při našem rozhovoru neodpustil

32

kousavou poznámku: „Na křesťanství mi vadí, že vede lidi k pasivnímu postoji k životu. Kdyby se všichni lidé řídili příkazy Bible, tak bychom nikdy nevybudovali blahobyt, o který usilujeme.“ A dokonce odcitoval i některé verše z Bible: „Nestarejte se, co budete jíst, nestarejte se o to, co si vezmete na sebe… Netrapte se problémy, které život přináší…“ A tyto verše pak ještě podle vlastního chápání parafrázoval: „Neangažujte se pro věci tohoto světa. Teprve na onom světě se budete mít dobře!“ Samozřejmě, že jsem s jeho názorem nesouhlasil a oponoval jsem mu, ale on se bránil tvrzením, že jeho sousedka začala chodit do jakéhosi křesťanského shromáždění a od té doby se odmítá zúčastňovat domovních schůzí a akcí, že ke stejné nevšímavosti vede i své dvě děti a přitom se stále odvolává na Bibli. Nevím, které křesťanské společenství ta žena navštěvovala a do jaké míry jeho tvrzení odpovídalo skutečnosti, ale přiznám se, že mě tenkrát jeho slova přivedla k zamyšlení nad tím, jak biblické citáty, které mi onen redaktor citoval, mohou být někdy nesprávně pochopeny a naším životem špatně interpretovány: „Nestarejte se! Netrapte se!“ Flegmatik je přečte, a jestliže odložil nebo zanedbal něco, co měl vykonat, tak si jimi odlehčí svědomí. A na druhé straně svědomitý a ustaraný člověk v nich může vidět pobídku, aby se nezatěžoval přílišnou péčí a starostí.

Advent 4/2011

generace padesát plus Se zmíněnou výzvou se v Písmu setkáváme dvakrát. Především ji v obšírnějším výkladu vyslovil Pán Ježíš: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe… Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? … Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ (Mt 6,25–34) A na Ježíšova slova zřejmě myslel apoštol Pavel, když ve svém dopise vybízel filipské věřící: „Netrapte se žádnou starostí…!“ (Fp 4,6) Při pozorném čtení zjistíme, že obě tyto výzvy jsou vsazeny do určitého kontextu, ke kterému je nezbytné přihlédnout, abychom jim porozuměli. Pán Ježíš vybídku spojuje s příkazem hledání nebeského království, protože o občany Božího království má nebeský Otec prvořadou péči; on ví, co jeho děti potřebují. A ani Pavlova výzva nepostrádá odkaz na Boha, kterého máme o své potřeby nejenom prosit, ale především mu za ně již předem děkovat: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (Fp 4,6) Věřící zde v žádném případě nejsou pobízeni k pasivnímu, nebo dokonce flegmatickému postoji k životním problémům. V obou případech jsou výzvy spojeny s návodem, jak je možné ve svízelných – a někdy z lidského pohledu i beznadějných situacích – vybudovat vztah s Bohem, který je vždy připraven podat člověku pomocnou ruku. Ani v jednom případě zde není řečeno: Modlete se, proste – a pak pasivně čekejte! Ježíš říká: „Nemějte starost, ale hledejte místo, kde v tomto strastiplném světě vládne ten, který je připraven všechny vaše potřeby zajistit. Hledejte Boží království!“ A aktivita, ke které vyzývá apoštol Pavel, se může někomu zdát až absurdní: „Netrapte se, ale v každé modlitbě, prosbě a žádosti děkujte!“ Odvážím se říct, že k takovému postoji – děkovat v každé situaci a za všech okolností – je potřebí hodně síly a odvahy. Ale vyplatí se to, protože výsledek je zaručen: „Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fp 4,7) Nikdo z lidí žijících na této hříchem infikované planetě není imunní proti starostem, bolestem a všelijakým trápením. Od chvíle, kdy první pár opustil rajskou zahradu, lidé hledají to, co si naši prarodiče

Advent 4/2011

jako hříšníci nemohli přes bránu ráje přenést; hledají pokoj a touží po šťastném a bezstarostném životě. Ovšem tisícileté zkušenosti lidstva potvrzují, že se to nedaří, pokud se lidé pokoušejí dosáhnout toho vlastním snažením. Málo je těch, kteří jsou ochotni přijmout zprávu, že Bůh přes všechen náš vzdor a nepochopení přišel za námi a učinil všechna opatření, aby nás zbavil starostí a zajistil nám pokoj, který nemůže narušit žádná situace, do které se dostaneme. Málo je těch, kteří za tento projev Boží lásky projevují vděčnost. Slyšeli jste o známé křesťanské spisovatelce židovského původu, jejíž jméno je Corrie ten Boom? Tato Holanďanka ve své životopisné knize líčí, jak byla se svou sestrou zavlečena do nacistického vyhlazovacího tábora a jaké potupě a hrůze tam byly vystaveny. Jednoho dne jim dozorci nařídili, aby se svlékly do naha a dlouhé hodiny je pak ve velmi chladném počasí nechali stát na dvoře. Těžko se můžeme vžít do toho, jaké ponížení a utrpení prožívaly, když tam byly vystaveny posměšným pohledům dozorců, kteří kolem nich přecházeli. Corrie však píše, že v té chvíli se jí zmocnil „nepopsatelný pocit úcty k Bohu a k jeho svatosti“. V nestřežené chvíli se obrátila na svoji sestru a zašeptala: „Betsie, i Pánu Ježíši sebrali šaty, a ještě ho přibili na kříž.“ A Betsie jí se slzami v očích odpověděla: „Corrie, já jsem mu za to nikdy nepoděkovala!“ My lidé jsme zvyklí obyčejně děkovat teprve tehdy, když něco dostaneme. Někdy je to pro nás jediný způsob, jak se můžeme odvděčit za prokázaný dar nebo dobro. Bible nás však vybízí, abychom neděkovali jen dodatečně, ale aby vděčnost a vyslovení díků byly již součástí našich proseb, a tak aby se staly projevem nového vztahu s Bohem, který ve víře navazujeme. Vděčnost je pravým opakem sobectví. Sobec se vždy domnívá, že si zaslouží to, co dostává, zatímco ten, kdo našel Boha, ví, že všechno dobré, co přijímá, je Boží nezasloužený dar – a proto za vše děkuje. A takový postoj není projevem pasivity, ale je to jediný čin, který můžeme vykonat pro dosažení vnitřního pokoje a získání nezkaleného štěstí. A že je to možné za všech okolností a v každé situaci, s tím se nám svěřila Corrie ten Boom. Jiří Drejnar

33

Z vašich dopisů

Klub zdraví v Třebíči „U adventistů se pořád něco zajímavého děje,“ nadepsali Horácké noviny v Třebíči článek oznamující přednášku Klubu zdraví na konci ledna 2011. Dále článek pokračoval: „Jednou z lednových akcí v Adventním domě, která je veřejností netrpělivě očekávána, je přednáška ThB. Jana Majera ‚Existují duchové, nebo jsou jenom ve filmech?‘…“ S ohledem na téma byl takový název článku vhodný, ovšem nadpis i dramatizace článku byly výtvorem redakce. Za poslední rok čtvery regionální noviny v Třebíči velice ochotně přetiskly programy Klubu zdraví, které se uskutečňují nejčastěji v „Adventním domě“. Tento termín se po roce dostává do povědomí veřejnosti a srozumitelně vyjadřuje, kde se programy Klubu zdraví realizují. Byl to jeden z prvních kroků, na kterém se aktivisté Klubu zdraví dohodli se členy místního sboru a který předznamenal rozšiřování činnosti místního Klubu zdraví. Důvodem byl fakt, že v církvi používané termíny nazývající církevní budovu „sbor“ nebo „modlitebna“ jsou pro společnost mimo církev nesrozumitelné. Loňské aktivity Klubu zdraví v Třebíči navazovaly na předchozích sedm let, kdy se v zimním období převážně organizovala nedělní relaxační odpoledne s náplní rukodělných činností. Během loňské zimy jsme rozšířili činnost o výuku kresle-ní – díky obdarování nového kazatele.

34

Dalším zásadním krokem bylo „zrušení“ sobotních odpoledních pobožností místním sborem, ovšem jenom o sobotách, kdy jsou plánované přednášky Klubu zdraví. Přednášky se uskutečňují v  církevních prostorách, ale bez církevní liturgie. Čtvrtým krokem bylo zavedení plánování vycházek na sobotní odpoledne v průběhu teplejších měsíců, vždy se stanoveným cílem objevit nějakou zajímavost, kterým jsme začali říkat výšlapy. Stanovené cíle byly např. koniklec velkokvětý, tulipány, lilie, kosatce nebo jiřiny. Výšlapy proběhly samozřejmě v době květu těchto rostlin a do lokality s mimořádně velkým výskytem – například na zahradu našeho známého pěstitele květin. Při pohledu zpět na loňský rok můžeme konstatovat, že jsme měli průměrně téměř jednu akci za týden, buď v sobotním nebo nedělním odpoledni. Od počátku roku 2010 jsme začali rozšiřovat kombinaci různých způsobů propagace připravovaných programů. V návaznosti na dřívější posílání oznámení do místních novin původních relaxačních odpolední (maximálně 6 akcí za rok) se s  rozšiřujícím množstvím programů zintenzivnila naše „zpravodajská činnost“. Cestu novinového zpravodajství jsme rozšířili o tištění letáčků s  programem na následující měsíc, který mohou všichni naši spolupracovníci a příznivci využívat při zvaní svých přátel na naše programy. Také v návaznosti na dřívější způsob rozesíláme jednou za měsíc pozvánku e-mailem nebo SMSkou všem, kdo nám za tímto účelem takový kontakt poskytli. Dalším krokem bylo vytvoření sborových webových stránek díky oddělení komunikace církve, na nichž má Klub zdraví vyhrazené své místo (http://trebic.casd.cz/klubzdravi). První letošní článek o připravovaných programech Klubu zdraví v  lednu v  Třebíčských novinách nadepsala redakce: Klub zdraví otevírá svou náruč. Tento název však vyjadřuje i náš

Advent 4/2011

oznámení další krok v poslední době, kdy jsme začali navazovat spolupráci s různými institucemi. Kromě programu Dnů zdraví, pořádaným městem, a Zahrádkářské výstavy, kde máme již tradičně po několik let prezentace knih o zdravém životním stylu, jsme navázali spolupráci s Městskou knihovnou, v jejíchž prostorách se uskutečnil program Rozhodl jsem se nekouřit. S tělocvičnou jednotou Sokol Třebíč jsme se dohodli, že můžeme na své webové stránce odkazovat na jejich programy cvičení, což je činnost velice žádoucí, kterou ale nejsme schopni sami zajišťovat. V jednání jsou další možnosti spolupráce, třeba jenom jednorázové s Charitou Třebíč a humanitární organizací ADRA. Takto otevíráme svou náruč do šířky ve vyhledávání možností spolupráce s institucemi, s nimiž nacházíme nějaké styčné ideové plochy. A jak již bylo řečeno výše, naši činnost nastavujeme i do délky v čase jako soustavnou, což je zvláště v místním tisku hodnoceno velice pozitivně. V Horáckých novinách bývá na mapce okresu nadepsané „Kam za

zážitky“ již pravidelně uváděn Adventní dům se svými programy klubovními i církevními vedle dalších, většinou kulturních činností. Kromě činností Klubu zdraví v  Třebíči se v Adventním domě uskutečňují i biblické přednášky pořádané církví. V této věci děláme zásadní rozdíl, kdo které programy pořádá, i když to někdo z vnějšího pohledu nemusí jasně vnímat, protože některé přednášky Klubu zdraví zabíhají do oblasti duchovní (viz příklad v úvodu). Návštěvnost programů za loňský rok se pohybovala mezi 6 až 35 osobami. Na rok 2011 je plánováno minimálně 40 akcí v trvání alespoň 83 hodin. Příprava takového rozsahu programů je náročná. V Třebíči většinu organizační přípravy zajišťují tři lidé s pomocí dalších asi osmi příležitostných spolupracovníků, z nichž většina nejsou členy církve. Za naši zkušenost jsme vděčni a uvádíme ji s přáním, aby někomu posloužila jako pozitivní inspirace. Za Klub zdraví v Třebíči Jaroslav Skoumal

Rozlúčka s bratom Michalom Hroboňom „Len v Bohu sa uspokojí moja duša, lebo od neho je moja nádej. Len on je moja skala, moja spása a moja pevnosť. V Bohu je moja spása a moja česť. Skalou mojej sily a mojím útočiskom je Boh.“ (Žalm 62,6-8) So zármutkom v srdci vám oznamujeme, že 12. februára 2011 zomrel po dlhej a ťažkej chorobe vo veku 82 rokov kazateľ evanjelia, brat Michal Hroboň. Rozlúčili sme sa s ním 21. 2. 2011 v Bratislave. Brat Michal Hroboň sa narodil 19. 1. 1929 v Gerlachove. Po absolvovaní základnej a strednej školy pracoval ako robotník v tehelni. V roku 1947 nastúpil na teologický seminár v Prahe a po skončení štúdia pôsobil ako kazateľ Cirkvi adventistov s. d. v Martine. V 50-tych rokoch, ktoré boli časmi neslobody, musel povolanie kazateľa opustiť a nájsť si civilné zamestnanie. V roku 1955 sa oženil a presťahoval do Bratislavy. Spolu s manželkou vychovali 3 deti. V roku 1957 opäť prijal povolanie do kazateľskej služby. Slúžil v zboroch Bratislava, Trenčín a Banská Bystrica. V roku 1970 bol konferenciou zvolený do zodpovednosti tajomníka a od roku 1980 vykonával funkciu predsedu Slovenského združenia cirkvi adventistov až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1990. Zodpovednosť predsedu cirkvi zastával v neľahkých časoch, keď cirkev bola vystavená tlaku zo strany ateistického režimu a zápasila o náboženskú slobodu.

Advent 4/2011

35

oznámení Brat Michal Hroboň celý svoj život zasvätil službe v cirkvi. Poznali sme ho ako obetavého človeka, kazateľa, ktorý s nadšením hlásal evanjelium a slúžil svojim blížnym. Miloval hudbu a rád trávil čas s mládežou v podtatranskej prírode, ktorá mu bola domovom. Svoju pozornosť venoval mladým ľuďom aj v období, keď komunistický režim ostro sledoval činnosť cirkvi zameranú na prácu s mládežou. Aj po odchode do dôchodku naďalej obetavo slúžil ako kazateľ v cirkevných zboroch na Slovensku, kým mu to len dovolil zdravotný stav. Posledné roky prežil v rodinnom kruhu. Aj keď ho zachvátila ťažká choroba, ktorej nakoniec podľahol, svoj údel znášal statočne. Lúčime sa s ním v nádeji na vzkriesenie pri skorom druhom príchode Ježiša Krista. Táto nádej bola aj jeho nádejou a posolstvom, ktoré po celý život neúnavne hlásal. Ako kolegovia a spolupracovníci sme vďační Pánu Bohu za jeho službu. Aj touto cestou vyjadrujeme úprimnú sústrasť všetkým príbuzným. Menom zarmútenej rodiny chceme poďakovať všetkým vám, bratia a sestry, ktorí ste ho povzbudzovali, navštívili a podporovali na svojich modlitbách zvlášť v čase jeho ťažkej choroby. Napriek zármutku a bolesti v srdci sme radi, že sme sa s ním mohli rozlúčiť v kresťanskej nádeji na vzkriesenie pri skorom druhom príchode nášho Pána a Spasiteľa, Ježiša Krista. Spolupracovníci kazatelia

Deväťdesiatiny sestry Amálky Piatkovej Pravdaže. Narodila som sa 7. februára 1921 v  Trstenom pri Liptovskom Mikuláši. Môžem povedať, že Pán ma viedol už od mojej mladosti, a tak najdôležitejšie rozhodnutie môjho života som potvrdila 4. júla 1936 svätým krstom – mala som vtedy 15 rokov. Ďalšou významnou udalosťou môjho života bola svadba. Mojím manželom sa stal Ján Piatka, ktorý do tohto vzťahu vstúpil s predsavzatím: „Ja a môj dom budeme slúžiť Hospodinovi.“ Prežili sme spolu šťastných 50 rokov. Pán nám požehnal 6 detí, 12 vnúčat a 6 pravnúčat. Sestra Amálka Piatková, rodená Kostková, je najstaršou členkou zboru v Liptovskom Mikuláši. Nedávno, 7. februára 2011, sa z Božej milosti dožila v dobrom duševnom i telesnom zdraví 90 rokov. Bola to radostná udalosť pre celý zbor. Pri tejto príležitosti sme našu milú sestru oslovili, aby nám porozprávala o dôležitých momentoch a udalostiach zo svojho požehnaného života. Milá sestra, mohla by si nám na úvod povedať niekoľko základných informácií o sebe?

36

Spomínaš si, čo Ťa viedlo k rozhodnutiu dať sa pokrstiť už v 15-tich rokoch? Bratia kazatelia, ktorí chodili k nám do domu, veľmi často hovorili o skorom druhom príchode nášho Pána. Ja som tieto rozhovory veľmi rada počúvala. Ale postupne sa vo mne začali vynárať obavy, že som ešte mladá a keď Pán Ježiš príde a ja nebudem pokrstená, nebudem môcť ísť s ním. A tak len čo som dovŕšila 15 rokov, začal ma vyučovať brat Lichý. Do vodného hrobu mňa aj moju o dva roky staršiu sestru Martu ponoril brat

Advent 4/2011

oznámení Sochor. Udialo sa to za veľkej búrky v rieke Váh. Do spoločenstva cirkvi sme boli prijaté tu, v tomto dome, ktorý sa stal neskôr našou modlitebňou. Aké kresťanské metódy si uplatňovala pri výchove vašich detí? Ako som už spomenula, Pán nám požehnal šesť krásnych detí. S manželom sme im od malička vštepovali lásku k Pánu Bohu. Napriek tomu, že práce sme mali vždy neúrekom, boli sme dôslední pri vedení ranných aj večerných pobožností. Pravidelnú účasť na bohoslužbách v sobotu sme považovali za najkrajšie a najhodnotnejšie strávené chvíle týždňa. U všetkých šiestich detí tie dobré semienka, ktoré Pán Boh zasial do ich srdiečok, padli na úrodnú pôdu a svoje životy odovzdali Pánovi. Okrem nich aj niektoré vnúčatá a pravnučka. Spomínaš si na situácie, keď si bola nútená osvedčiť svoju vieru?

Bolo to mnohokrát v mojom živote: keď nás za bývalého režimu nútili, aby sme deti posielali v sobotu do školy, v práci, keď sme bojovali za voľnú sobotu, keď bol pre zásadový postoj viery uväznený náš mladší syn a pod. Môžeš v skratke povedať, čo je pre Teba dôležité a aké je Tvoje životné krédo? Opäť musím povedať, že Pán Ježiš je mojím najlepším priateľom. Vždy mu poviem všetko, či sa to týka mňa alebo mojich blízkych. Mojím krédom sa mi stal verš apoštola Pavla (2 Tim 4,8): „Už mám pripravený veniec spravodlivosti, ktorý mi dá v onen deň Pán, spravodlivý sudca, no nie iba mne, ale všetkým, čo s láskou očakávajú jeho zjavenie.“ Verím, že aj mňa zahrnie do tej skupiny, pre ktorú má už pripravené koruny večného života. -ph-

Opavský sbor opět ve svém

Bratři a sestry sboru Opava prožili v sobotu 18. prosince 2010 radostné chvíle. Po roce a dvou měsících se sešli znovu ve své modlitebně na Olomoucké ulici. I když tato budova slouží pro naše věřící už od roku 1973, bylo nutné provést některé stavební práce – jednak opravit byty, ale hlavně přemístit modlitebnu z 1. patra do přízemí.

Advent 4/2011

Během stavebních prací jsme se mohli shromažďovat v budově manželů Fréharových v ulici Na Rybníčku. Nyní jsme opět ve svém. Slavnostní soboty se zúčastnili nejen členové místního sboru, ale také i věřící malého sborečku z Horního Benešova, kteří přispěli do programu svými hudebními přednesy. Hostem naší slavnostní bohoslužby byl předseda Moravskoslezského sdružení bratr Jan Dymáček, který vedl vysvěcení modlitebny, sloužil kázáním Božího slova a odpoledne přinesl zprávy a zajímavosti z 59. zasedání Generální konference 2010, jež proběhlo v Atlantě v USA. Slavnostní bohoslužbu zakončila bruntálská mládež svým programem. K radostné atmosféře přispělo i pohoštění, ke kterému byl každý zván. Modlíme se, aby Pán Bůh požehnal a vedl další život opavského sboru. Pavel Krynský

37

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno- dvou-, tří a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra.

Nabízíme ubytování v Apartmánech-Machoň ve Znojmě. Ideální pro dovolené mládeže, KD, rodinné dovolené nebo pro pořádání seminářů a kurzů. Kapacita je 6 apartmánů (18 lůžek + přistýlky), společenská místnost, kuchyňky na pokoji i velká společná kuchyň. V blízkém okolí se nachází Národní park Podýjí s množstvím cyklostezek, koupaliště, historické centrum města Znojmo. Cena dohodou. Kontakt: tel.: +420 608 977 087, www.apartmany-machon.cz, e-mail: [email protected] ČR 110401 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 110402 Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné Námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- € , v zime do 5 osob 7,- €. Kontakt: telefon: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907, e-mail: [email protected], dalšie info najdeťe na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155 SR 110403 Provázení: Města-Praha-Čechy. Možnost pro vaše sborové aktivity. www.maskaron.sweb.cz; 775 225 061 – Ivo ŘEHÁK

ČR 110404 Ráda se seznámím s věřícím mužem, adventistou, stáří od 55 do 65 let. 1. Moj. 2,18–24: „I řekl Hospodin Bůh: ,Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou…‘ “ Tel.: 604 528 825 ČR 110405 Prodám věřícím lidem dům s velkou zahradou, který se nachází v krásné rekreační oblasti (Vrbno p. Pradědem). Cena dohodou. Kontakt: [email protected] ČR 110406 Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 4/2011 11x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 16. 3. 2011 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

Penzion Borůvka, Špindlerův Mlýn, Krkonoše Termín: 10.–17. dubna (turistika, bez masáží a cvičení) Cena týdenního pobytu: od 5 250 Kč Penzion Babůrek, Nové Hutě, Šumava Termíny: 8.–15. května, 7.–14. srpna Cena týdenního pobytu: 5 550 Kč Penzion Hájenka, Rezek, Krkonoše Termíny: 5.–12. června, 25. září – 2. října Cena týdenního pobytu: 5 550 Kč Hotel Maxov, Jizerské hory Termín: 3.–10. července Cena týdenního pobytu: 5 550 Kč Hootel Horník, Tři studně, Českomoravská vrchovina Termíny: 28. srpna – 4. září Cena týdenního pobytu: od 5 550 Kč Informace a přihlášky: Robert Žižka, Country Life/Společnost Prameny zdraví, Nenačovice 87, 266 01 Beroun 1, tel.: 311 712 464, e–mail: [email protected], www.magazinzdravi.cz Bezplatné informace: linka 800 105 555 Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: INRI road Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava

Budova, v níž je umístěn studentský klub INRI road v centru Olomouce

Brigáda aneb příprava studentského klubu Studentské bohoslužby

Akce v čajovně studentského klubu Studentské bohoslužby

Letní akce INRI road

Společné víkendy

Nakladatelství Advent-Orion

Kudy do nebe V knížkách nazvaných Kudy do nebe najdete krátké příběhy, bajky, zamyšlení a citáty, které vás mohou obohatit na vaší cestě životem. První díl je tematicky zaměřen na cestu života a cestu lásky. Autorské texty jsou doplněny již dříve vydanými příběhy a citáty různých osobností. Ilustrace ke knize vytvořil Peter Matis. Knížky Kudy do nebe jsou vhodným nástrojem pro osobní evangelizaci i pěkným dárkem pro Vaše blízké. Rozměr 11,5 × 17 cm, brožovaná vazba, 64 stran, předpokládaná cena je 58 Kč

Velikonoční příběh Ellen G. Whiteová

Útlá kniha, ve které jsou převyprávěny poslední dny Ježíše Krista na této zemi, je vhodným dárkem či pozorností pro Vaše přátele a známé k příležitosti velikonočního času na konci dubna. Knížka je adaptací několika závěrečných kapitol jedné z nejoblíbenějších knih o životě Ježíše Krista s názvem Touha věků. Text je vybrán tak, aby oslovil dnešní společnost v naší zemi. Zamýšlí se nad tím, jaký význam měla smrt a vzkříšení Ježíše Krista pro svět, vesmír i člověka. Rozměr 13 × 20 cm, brožovaná vazba, 112 stran, cena 28 Kč

Knihy nakladatelství Advent-Orion si můžete objednat u svého sborového traktátníka nebo e-mailem na adrese: [email protected] či telefonicky na čísle: 233 321 621