Studenti INRI road a misie v Keni Radosť zo spolupráce Kam kráčí sobotní škola?

Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

10/2012

Studenti INRI road a misie v Keni Radosť zo spolupráce Kam kráčí sobotní škola?

Studenti INRI road a misie v Keni

Podrobnou reportáž najdete v příloze Impulz na straně 25.

R adosť zo spolupráce

Obsah Pozor, blíží se uzávěrka! 5 Kam kráčí sobotní škola? 7 Přímluvná modlitba? – Proč? 9 Náhoda, nebo zázrak? Bůh uzdravuje i dnes… 10 Myšlienky, nápady a vízie, ktoré zazneli na Európskom kongrese o misii 14 Příloha Pathfinder 17 Příloha Impulz 25 Z domova 30 ADRA 33 Oznámení 36

Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty

V evanjeliách je niekoľko pasáží, v ktorých Ježiš používa obraz žatvy.

Matúš 9,36-38 Tu Ježiš vysloví vetu o potrebe pracovníkov na žatevné pole ako vyjadrenie ľútosti nad zástupmi, ktorým chýba pastier, nad ľuďmi, o ktorých sa nikto nestará. Problémom nie je úroda, ale to, že ju nemá kto pozbierať. Tých, ktorí sú osloviteľní a pripravení pre Božie kráľovstvo, je dostatok. Chýbajú len tí, ktorí by ich oslovili a chránili. Možno preto hneď v ďalšej kapitole Ježiš vysiela dvanástich učeníkov k „strateným ovciam z domu izraelského“ (Mat 10,5-7). Neostáva pri konštatovaní neutešeného stavu, ale Ježiš svoju ľútosť premieňa na konkrétny skutok záchrany a pomoci, „zhromažďovania úrody pre Božie kráľovstvo“.

Lukáš 10,2 Lukáš zasadzuje Ježišovu reč o žatve do kontextu priameho vyslania širšej skupiny učeníkov – nazvaných „sedemdesiati“. Zaujme spojenie prosby o pracovníkov („proste“ – v. 2) s príkazom „choďte“ (v. 3). Naliehavosť výzvy je taká silná, že nemožno ani čakať, aby Pán žatvy splnil to, o čo sa modlia a až potom, posilnení ďalšími spolupracovníkmi, sa vydali zbierať úrodu. Najprv musia splniť Kristov rozkaz „choďte“ a potom sa budú modliť za pracovníkov na žatvu. Modlia sa vlastne nie za iných, ale predovšetkým za seba. Idú príkladom. Nečakajú, kým začne pracovať niekto iný, aby sa mohli pridať. Mohli by sme z toho odvodiť dva prístupy k akejkoľvek službe: Začnite, ja sa pridám alebo Ja som už začal, nechcete sa pridať? Je jasné, ktorý preferuje Ježiš.

Ján 4,35-38 Jánovo evanjelium už nezvýrazňuje eschatologickú naliehavosť tak výrazne ako synoptici, čo je pochopiteľné. Jánovi adresáti sú druhá generácia kresťanov, ktorí Ježiša osobne nepoznali. Misijné dôrazy sú stále výrazné, ale nie také naliehavé ako u synoptikov (napr. „nikoho nepozdravujte“). U Jána sa zvýrazňuje potreba spolupráce a misijnej nadväznosti medzi generáciami očitých svedkov a ich pokračovateľmi, druhou generáciou Ježišových nasledovníkov. Nie je dôležité, kto začal ani kto zozbiera úrodu. Dôležité je, aby sa „rozsievač i žnec spolu radovali“ (v. 36). V cirkvi by nemalo existovať konkurenčné prostredie, ale tak, ako v nebi „panuje radosť nad hriešnikom, ktorý činí pokánie“, podobná radosť by mala byť neprehliadnuteľná

k zamyšlení aj v práci tých, ktorí v tejto službe nasledujú Krista. Evanjelizácia a služba všeobecne nesmie byť kŕčovitá, konaná z donútenia. Samozrejme, môžu ju sprevádzať ťažkosti, problémy či strata motivácie. Ale spoločná radosť nad výsledkom v podobe obrátených ľudí by mala všetky negatívne sprievodné javy služby prekonať. A platí to

asi aj opačne: ak necítime a neprežívame radosť zo zachránených ľudí, potom je na zváženie, či má naša služba v cirkvi význam a či nie je len formálna. M. Pavlík, predseda Česko-Slovenskej únie (http://mpavlik.casd.cz)

Máme čas žít? Byl jednou jeden malý chlapec. Ještě nechodil do školy, ale byl hodně zvídavý a všechno ho bavilo. Chtěl hrát na klavír, cvičit gymnastiku, hrát šachy, jezdit na koni. A také se moc těšil do školy. Co dělal, to dělal rád, bavilo ho to. V šesti letech nastoupil do první třídy. Po několika měsících školní docházky prohlásil: „Mami, odhlas mě ze školy i z hudebky, vždyť já nemám čas ani žít.“ Byl jednou jeden křesťan. Byl hodný, laskavý. Měl radost ze života, a co dělal, to dělal rád…

Je důležité, jak využijeme čas, který máme Ježíš lidi přitahoval tím, jak žil. Měl zájem o lidi. Měly ho rády děti. Byl přátelský, všímal si… Měl s lidmi soucit, pomáhal potřebným, slabým, utiskovaným, hříšným. Zástupy lidí šly za ním. On uzdravoval nemocné a kázal o Božím království. Lidem nic nenutil. Ježíš měl ve svém životě na prvním místě vztah se svým Otcem v nebi. Také my možná „sloužíme do roztrhání těla“, ale náš duchovní život může být někde pryč. Co tedy máme dělat?

Žít poctivě svůj život V Micheáši 6,8 je napsáno: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ První církev rostla. Křesťané žili s Bohem, dělili se o zkušenosti, které zažili s Ježíšem, a přibývalo jich… Nejen „načtené knihy“, ale hlavně zkušenosti – to je to, co táhne lidi. Víra, která funguje, táhne i děti – v naší i sborové rodině. Děti nejvíc čerpají doma. Co vidí, slyší (možná aniž by měly vidět a slyšet), to je ovlivňuje. Berou si pro svůj život vzor z domova. Snažme se žít s Ježíšem. Nedělejme akce pro akce, ale žijme. Žijme s Ježíšem. A dejme nahlédnout do našeho života i naše kamarády, přátele, kolegy, sousedy… B. Fürstová

„Jedna uspořádaná a ukázněná rodina vydá větší svědectví o křesťanství než veškerá kázání dohromady.“ (Ellen Whiteová, The Adventist Home, str. 32) „Bůh je s námi nejvíc spokojen, když my jsme nejvíc spokojeni v něm.“ (K. Nowak)

4

Advent 10/2012

generace padesát plus

…

Pozor, blíží se uzávěrka! Letos v létě jsem po dlouhé době s nostalgií prohlížel zvetšelé sešity, které mám uložené po mamince. Jsou to sešity, do kterých si každou sobotu ve shromáždění pečlivě zapisovala, kdo kázal, na jaké téma kázal, které verše z Bible uváděl a jaké byly hlavní myšlenky kázání. Tyto záznamy si vedla od chvíle, kdy začala navštěvovat shromáždění. A vím, že se k nim doma často vracela. Při listování v  těchto poznámkách jsem si všiml, že každý rok – přibližně v jeho posledních dvou měsících – kazatelé pravidelně děkovali za úrodu a jiná přijatá požehnání v končícím roce a vyzývali k vděčnosti. A tady jsem si uvědomil, že zde našemu nebeskému Otci něco dlužíme. Zapomínáme mu děkovat! My, kteří jsme v generaci padesát plus postoupili již do vyšších ročníků, si jistě pamatujeme, že bývalo zcela obvyklé, když prodávající každého zákazníka při vstupu do obchodu pozdravil a při jeho odchodu se s ním rozloučil a poděkoval mu nejenom za nákup, ale třeba i za pouhou návštěvu. A ve většině rodin bylo běžné, že děti a muž, když po jídle vstávali od stolu, poděkovali mamince a manželce, že jídlo připravila. Tyto zvyky ale vyšly z módy, a tak i slovo děkuji a s ním spojená vděčnost se ze života téměř

Advent 10/2012

vytratily. A vytratily se nejenom z všedního života, ale i z  našeho vztahu s Bohem. Prostřednictvím apoštola Pavla jsme vybízeni k vděčnosti. V listu, který poslal věřícím do Tesaloniky, napsal: „Buďte radostnými lidmi. Neochabujte v modlitbách. Za všech okolností děkujte Bohu, neboť to očekává ode všech, kdo patří Ježíši Kristu“ (1Te 5,16–18; SNC). Neměli bychom přehlédnout, že tato výzva je v podstatě namířena proti všem běžným zvyklostem. Jak jsme výše vzpomněli, neděkujeme ani tam, kde bychom měli, natož abychom děkovali „za všech okolností“, jak nás Pavel vybízí. Pokud už lidé dnes děkují, tak to činí jen v situaci, kdy získali něco, z čeho mají určitý prospěch. Jejich vděčnost je závislá na pocitech nebo okolnostech, ve kterých se právě nacházejí. Jak tedy máme rozumět Pavlově výzvě? Jak se s ní máme vyrovnat? Všimněme si, že nejsme vybízeni k tomu, abychom Bohu děkovali „za všechno“, ale „za všech okolností“. Nemáme tedy děkovat za všechno, co se nám stane. Setkáváme se i se zlem, a protože zlo nepochází od Boha, nemáme mu za ně děkovat. Ale když už se nás nějak dotkne a nacházíme se ve zlé situaci, máme být Bohu vděčni za to, jaký je, a za všechno dobré, co pro nás v těžkých chvílích dělá. Kdosi moudrý napsal, že „člověka nečiní vděčným to, co má v kapse, ale to, co má v srdci“. Tato výstižná poučka nám křesťanům připomíná, že naše vděčnost se vůbec neodvíjí od seznamu věcí, které jsme od Boha nebo jeho prostřednictvím dostali, ale je výrazem vztahu, jaký s Bohem máme. Vděčnost je naše odpověď

5

generace padesát plus Bohu na to, co v našem životě vykonal a stále koná od chvíle, kdy jsme se mu odevzdali. Příkladem pro takový postoj je David, když oceňuje hodnotu života, který mu Bůh jako ztracenému hříšníku dal: „Byl jsem na tom bídně, měl jsem na kahánku, kdesi uvnitř krutá bolest hlodala bez úlevy a bez milosti. A tak jsem k němu úpěnlivě volal: Bože, Pane můj, vysvoboď mě z toho! … Nevydals mě smrti, osušils mé slzy, postavils mě zase pevně na nohy, abych mohl ještě chodit před tvou tváří… Tys mě vysvobodil z mého otroctví. Přináším ti za to svou děkovnou oběť, nikdy nepřestanu vzývat jméno tvé!“ (Ž 116,3.4.8.16.17; SNC). Upřímně vyjádřená vděčnost je účinná zbraň, kterou porážíme nepřítele. Jestliže Bohu děkujeme třeba i v nesnadných situacích, pak nepřítel nad námi ztrácí moc a ustupuje do pozadí. Vděčnost má velký vliv i na proměnu našich postojů. Vděčnost je živnou půdou pro růst spokojenosti. Kdo vidí jen negativa a kdo si stále na něco stěžuje, ten nemůže být nikdy šťastný. To pochopil apoštol Pavel, a jestliže vyzýval k ustavičné vděčnosti, pak to činil na základě vlastní zkušenosti, kterou popsal těmito slovy: „Ničím se příliš netrapte, všechno svěřte v modlitbě Bohu: své prosby i díky za jejich vyslyšení. Uvidíte, že vás Bůh naplní klidem, jaký si nedovedete ani představit… Žijte tak, jak jsem vás učil a jak jste u mne slyšeli i viděli… Nestěžuji si na nedostatek, naučil jsem se být spokojen s tím, co právě mám. Umím žít v odříkání i blahobytu, když se stůl prohýbá i když nemám co do úst. Ke všemu mám sílu, Kristus mi ji dává“ (Fp 4,6.9.11.12; SNC). Že Pavel nebyl sám, kdo ve vděčnosti nacházel pokoj a spokojenost, to dosvědčují zástupy těch, kteří šli stejnou cestou jako on. Připomeňme si zkušenost Ch. Elliotové. Ta nám zanechala řadu povzbudivých písní. Když v misijním poli ztratila svého manžela a procházela velkými těžkostmi, napsala svým přátelům: „Milovat Boha znamená podřídit se jeho vůli. On nás zná skrz naskrz. On ví, co potřebujeme a co nám prospívá. Za všechno, co nás potkává, buďme vděčni. Následujme našeho Mistra, jako to činil Pavel.

6

Je to jediná cesta, jak se stáváme opravdu bohatými. Pavel to okusil, a proto nám napsal, že ,zbožnost, která se umí spokojit i s málem, je obrovským bohatstvím‘ (1Tm 6,6).“ Jestliže dnes zpíváme píseň Ch. Elliotové, pak mysleme na to, že v jejích slovech se odráží zkušenost její hluboké vděčnosti: „Tak bídný jsem a nemám nic, a přece jdeš mi v lásce vstříc a zveš mne k sobě víc a víc. Beránku Boží, k tobě jdu.“ Nebýt vděčný, reptat a být nespokojený, to se neslučuje s životem Ježíšova následovníka. Písmo nás vybízí: „Osvojte si smýšlení Ježíše Krista: Ač sám byl Bůh, nedomáhal se božských nároků, odložil slávu i moc, stal se člověkem a dokonce přijal úděl otroka. Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti; popravili ho na kříži jako zločince. Ale právě proto ho Bůh nade všechno povýšil a dal mu takovou slávu, aby se před jeho jménem každé stvoření v úctě sklonilo a uznalo, že je Pánem všeho“ (Fp 2,5–11; SNC). A tak se vracím k úvodní zmínce o tom, že naši nedávní předchůdci – kazatelé – v závěru každého kalendářního roku sčítali dobrodiní a dary, kterými Bůh všechno své stvoření zahrnuje. Dodávám, že to činili v době, kdy vděčnost ještě nebyla tak nedostatkovým jevem, jako je dnes, a připomínám to proto, že se blíží konec roku, kdy každý dobrý hospodář sčítá svá aktiva a pasiva. Až budeme rozvažovat nad naším životem a hospodařením v roce 2012, zamysleme se nad ztrátami, které jsou zaznamenány v kolonce, jež je nadepsaná naším jménem. A pak sečtěme všechno, co je zapsáno v Boží kolonce. V ní jsou uvedeny všechny dary a příjmy, které nám nebeský Otec ve své lásce věnoval a kterými uhradil i všechny ztráty, které jsme si svým neuváženým jednáním způsobili. Připravme se na to, že dojdeme k překvapivému zjištění. A dejme Bohu vědět, že jsme vděční!

Jiří Drejnar

Advent 10/2012

diskuze

Kam kráčí sobotní škola? Navzdory mnoha hodnotným materiálům, • hlubokými znalostmi základních 28 článků které vydává oddělení sobotní školy, pozoruji, víry, jak ve třídách v různých sborech, kde jsem byl • cílevědomým držením se hlavní myšlenky jako jeden z účastníků, klesá úroveň jak formy dané lekce, probírání, tak i samotného obsahu. • zařazením dílčí myšlenky probíraného téV minulosti se probírala sobotní škola v jedmatu do kontextu celého čtvrtletí, né třídě; později se vytvářely skupinky podle • schopností dodržovat časovou osnovu možností sálů, v nichž se církev shromažďovala. (5 minut sdílení, 25–30 minut studium, Například v ostravském sboru, tzv. Třanovském 5 minut modlitby), sále, kde jsem vyrůstal, byla modlitebna napl• používáním názorných pomůcek (map bibněna do posledního místečka, děti často seděly lických zemí, grafů, prorockých obrazů na stupínku a mladí stáli okolo stěn nebo vzadu apod.), v šatně, kde byly otevřené dveře do modlitebny, • schopností převést teorii pravdy do křesťanaby měli i oni účast. Nebyly další prostory, ale učiského života, tel o to více musel klást výstižné otázky, aby krát• kladením kognitivních otázek (majících výkými odpověďmi zapojil do studia co nejvíce lidí. znam pro poznání Boha, sebe i světa). Bratr Alois Bárta označoval sobotní školu univerDomnívám se, že pozvolná transformace tříd zitou církve. Někdy jsem se s mladými účastnil sobotní školy se studijním a teologickým za„výroby“ úkolů sobotní školy, když se rozmno- měřením na příležitosti tzv. nechat členy třídy žovaly na rotaprintu a když jsme pak skládali „se vymluvit“, je způsobena i všeobecnou tenstránky k přípravě na svázání. Vkládali jsme tam dencí být „adventisty pouze sedmého dne, ne i volné listy, aby si studující mohli dělat své vlastní sedmi dnů“. Členové se málo nebo vůbec nepoznámky. stýkají mimo sobotní ráno nebo dopoledne. Dnes jsou třídy sobotní školy namnoze dis- A tak potřebují opět navázat společenské konkuzními kroužky, kde někteří učitelé nemají čas- takty. A tato potřeba pokračuje ještě i o přestávto moc jasno v základech biblického učení. A tak ce po sobotní škole. Často se dlouho diskutuje tuto příležitost chápou spíše jako společenské na chodbách (více jak 30 minut), takže se stává, posezení, kdy se „klouže“ po povrchu studijního že bohoslužba začíná hluboko po 11. hodině. tématu a nejde se do hloubky samotného bib- To je ovšem daný trend moderní doby, který lického textu. Mám obavu, že s odchodem star- nás nutí věnovat velkou porci času pro hmotné ší generace členů odejde i hlubší znalost Bible zajištění rodiny. Sobotní škola tak vlastně suv našich sborech. Mladí učitelé se zaměřují spíše pluje pastorační rozhovory, které se v minulosna společenská témata, kterým se věnuje většina ti odehrávaly při osobních návštěvách v týdnu. času. Učitel sice zvolí časové téma k nastartová- Ovšem tato tendence ochuzuje studium ve tříní diskuze, ale chybí jí v závěru jasná dedukce dách a jejich účastníci odcházejí sice s pocitem, a nasměrování na biblické učení, popř. aplikace že si mohli „povyprávět“, ale ve skutečnosti jsou na osobní službu. Domní„hladoví“, protože se vám se, že učitelé tápou jim nedostalo hutného „Sobotní škola je univerzitou církve.“ proto, že nejsou dost dobpokrmu Božího slova. (Alois Bárta) ře vyzbrojeni základními Pak sami nedokážou dovednostmi: obhájit svou víru, což

Advent 10/2012

7

Diskuze vede v důsledku k misijní pasivitě. A tak pro některé učitele a členy tříd platí: „Už jste měli být dávno učiteli druhých, ale zůstali jste žáky. Opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči“ (Žd 5,12; SNC). Tento nový model tříd sobotní školy vychovává učitele, kteří se staví spíše do role „polemizátorů“ než do role skutečných učitelů „vychovaných slovy víry a pravého učení“ (1Tm 4,6). Namísto toho, aby kladli otázky, které vedou k analytickému myšlení a provokují k hledání pokladů pravdy obsažené v biblickém textu, spokojí se se všeobecnými frázemi, bezobsažnými komentáři či dokonce s osobními názory jak svými, tak i některých členů. Je pravdou, že se dnes ctí pluralitní společnost a že tento trend ovlivňuje i církev a její členy. Ovšem učitel zastává určitou roli apologeta, obránce víry, jak o tom píše Pavel mladému Timoteovi: „Bezbožné a dětinské báje odmítej“ (1Tm 4,7). Má to ovšem konat v duchu lásky, ne adresně, a s plným přesvědčením, jak vyznává Pavel: „Znám toho, komu jsem uvěřil“ (2Tm 1,12; SNC). To, co se jeví jako ledovec nad pomyslnou hladinou sobotní školy, má svou skrytou podobu – a ta je mnohem závažnější. Devadesát procent spočívá v osobní přípravě učitele a její součástí je učitelské shromáždění. Proč se tak mnoho učitelů vůbec nenamáhá napsat si do volných míst lekce například své startovací otázky? Proč jejich úkoly jsou jako pověstná „tabula rasa“ – bez osobních dojmů, poznámek a představ? Je to snad proto, že aktuální lekce obsahují již dosti hutné komentáře k osobnímu studiu? Ale ty jsou pro všechny, žáky i učitele, jako elementární záchytné body. Učitel má přicházet do třídy s výsledky svého vlastního studia. A materiálů je dostatek, neřku-li pro znalce cizích jazyků. Proč jsou však tak často netknuté? Proč se učitelé spokojí s rolí „předčítačů“ odstavců z aktuální lekce? Anebo alespoň nechají číst členy třídy, kteří se jeví jako nepřipravení… Učitelská shromáždění – rád bych se dověděl, kde se ještě ve sborech vrátili k onomu „anachronizmu starého adventizmu“. V některých

8

sborech jsou skutečnou pedagogickou poradnou, kde se řeší jak forma, tak i obsah dané lekce. Učitelé tam přicházejí se svými podnětnými studijními poznatky a navzájem se jimi obohacují. Je škoda pro učitele a jejich třídy, když se někteří z nich těchto porad nezúčastňují. Ve sborech, kde se učitelské shromáždění stalo kopií vlastní třídy sobotní školy, to učitele začalo nudit, až se posléze přestali účastnit. Z téhož důvodu se upustilo od opakování úkolu z předchozí soboty. Jak mají členové třídy být zapáleni pro studium Bible, když samotný učitel nehoří? Slyšel jsem dokonce z úst mladého bratra, že současné lekce jej osobně příliš nebaví a ani mladé členy sborového společenství, kteří se raději rozhodli probírat v čase sobotní školy jiné materiály. „Není už na čase zarazit ten vodopád slov? Řečněním se chceš ospravedlnit?“ (Jb 11,2; SNC). Je mnoho učitelů, pro které předchozí slova neplatí. Mají jasno v koncepci sobotní školy – vést k prohloubení víry v Boží slovo a připravovat ke službě svědectví o své víře. Ale přesto zde zřejmě, myslím si, zůstává skupina učitelů, kteří tíhnou pouze k množení slov. Možná proto, aby zamaskovali svou nepřipravenost. Dnes více než kdykoli v minulosti je třeba, aby učitelé byli vyzbrojeni pro svou službu. Aby nestříleli pouze slepými náboji povrchní znalosti Bible. Je čas pozvednout prapor sobotní školy. A to je na učitelích a také ve spolupráci i s ostatními činovníky sborů a jejich výborů. Je třeba o tom více kázat a psát do církevního tisku, popř. uveřejnit praktické rady, jak se stát dobrými učiteli. Těch není nikdy dostatek. Hledejme talenty učitelství mezi mladými našich sborů. Protože jaká je dnes sobotní škola, taková bude zítra naše církev. A mým přáním je, aby byla živým cílevědomým hnutím, které má za štít víru a za meč Boží slovo.

Enoch Martínek

Advent 10/2012

k zamyšlení

Přímluvná modlitba? – Proč? Otázka „Proč?“ je charakteristická pro lidi naší doby. Dnešní sekulární společnost chce znát důvody. S touto otázkou se setkáváme i v duchovním životě. Pokusme se nad ní zamyslet. Přimluvit se za někoho je něco zcela běžného. Přítel se mi svěřil se svým zdravotním problémem. Hned jsem si vzpomněl na svého souseda – lékaře. Poprosil jsem ho, zda by mu mohl pomoci. A právě tak zcela normální je u věřícího člověka, když se pomodlí za někoho, na kom mu záleží. Bůh má neomezené možnosti, jak pomoci trpícímu nebo vyřešit problém. A že to vím, tak se na to spoléhám a je samozřejmé, že se pomodlím. U křesťana je modlitba dýcháním duše. Tím jsme v  soustavném spojení s  naším Stvořitelem a Vykupitelem. Smíme s ním mluvit o všem a o každém. Kdo chce podle vzoru Pána Ježíše správně žít, ten nemyslí jen na sebe. Proto je přímluvná modlitba samozřejmou součástí naší lásky k bližnímu. Představme si, že se sejde skupina věřících lidí, aby se modlili za určitou věc – nebo jen proto, že se chtějí společně pomodlit. Někoho však může napadnout myšlenka: Pohnu Pána Boha svou přímluvnou modlitbou, aby jednal rychleji, než kdybych se nemodlil? Třeba v otázce šíření evangelia a příchodu Pána Ježíše. I na to máme v Bibli odpověď. Nepřímo nás vybízí: „Nic nemáte, protože neprosíte…“ (Jk 4,2). „Proste, a bude vám dáno“ (Mt 7,7). Pán Bůh ví, že to bude k našemu duchovnímu růstu, když s ním spolupracujme. Boží dílo šíření evangelia půjde dál i bez našich přímluvných modliteb, ale my ztrácíme požehnání při spolupráci s Bohem. Někoho jiného zase napadne: Když se za nějakou záležitost modlí víc lidí než jeden – má to silnější účinek? Vybaví se nám odpověď v případě apoštola Petra před popravou: „Anděl ho vyvedl ze žaláře a on šel do domu Marie, matky Jana: Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se“ (Sk 12,12). A odpověď na jejich modlitby? – „Užasli“ (verš 26). Dá

Advent 10/2012

se tedy říct, že jsou přímluvné modlitby, ve kterých se modlíme za společnou věc a předkládáme je našemu nebeskému Otci. To je smyslem modlitebních shromáždění, modlitebního týdne nebo třeba jen menšího modlitebního kroužku. Přímluvnou modlitbou ale nechceme Pána Boha přinutit k něčemu, co by bez našich modliteb neudělal. Ale proč bych se měl modlit právě já? Je to záležitost každého křesťana, nebo jen těch, kteří mají dar umět se pomodlit? Modlit se za druhého je záležitostí každého křesťana. Apoštol Pavel žádá všechny křesťany v dopise Timoteovi: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy … za všechny lidi, kteří mají v rukou moc“ (1Tm 2,1). Modlit se dokáže snad každý člověk. Přinejmenším tenkrát, když mu jde o život. Někdo z věřících si ale možná řekne: Tak dlouho se modlím, a nic se neděje. Tak proč bych se měl dál modlit? O vynálezci elektrické žárovky T. A. Edisonovi se vypráví: Jakýsi novinář se ho zeptal, jestli tolik zbytečných pokusů před vynálezem žárovky jej nevyvedlo z míry, jestli z toho nebyl frustrován. A Edison mu odpověděl: „Provedl jsem více než 3 000 pokusů a žádný z nich nebyl úspěšný. Každý den jsem poznával novou metodu, která nefunguje, až jsem konečně objevil metodu, která je správná, která funguje.

9

Z vašich dopisů Jak se postavit ke skutečnosti, že na naši trvalou modlitbu nepřichází vytoužená odpověď? Bible nám podává vícero možných odpovědí. Ptáme se: Modlíme se snad špatně? Nebo je možné, že by nás Pán Bůh sice slyšel, ale odpověděl jiným způsobem, než si to přestavujeme? Nebo jsme snad v takové situaci, že nejsme schopni přijmout jeho vyslyšení, protože je jiné, než jsme si představovali? Či snad má naše modlitba falešnou motivaci? (Pane Bože, ať mám od něj pokoj…) Nebo dokonce náš vztah k Pánu Bohu není v pořádku? V Bibli čteme: „Hospodinovo ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší“ (Iz 59,1.2). A našli bychom i jiné důvody. S Bohem můžeme mluvit i o nevyslyšených modlitbách, nebo

správněji řečeno snad jen o zdánlivě bezvýsledných modlitbách. Někdy nám ukáže na pozadí celého případu. Ale i ta sebevíc nezištná modlitba, aby náš bližní poznal pravdu, uvěřil a odevzdal své srdce Bohu, vyžaduje hodně trpělivosti a důvěry v Boha. Může se také stát, že osoba, za kterou se modlíme, se úmyslně zatvrdí. Bůh respektuje svobodné rozhodnutí každého člověka. Přesto modlitba za něj není zbytečná. Duch svatý působí stále. Závěrem lze říci, že Bůh není závislý na našich přímluvných modlitbách. Když bychom my nechtěli spolupracovat s ním při šíření evangelia a získávat lidi pro Boží království, Bůh má i jiné cesty a způsoby, jak toho dosáhnout, ale bude to bez nás. Podle Adventisten heute zpracoval Karel Špinar

Náhoda, nebo zázrak? Bůh uzdravuje i dnes… Letos v květnu tomu byly čtyři roky, co jsme se s mojí ženou Danielkou vzali. V té době mi zbývalo ještě dokončit svá studia na Teologickém semináři (více než tři roky) a naše dohoda zněla, že miminko zatím nebude. S Hospodinem se to nijak nekonzultovalo. Bylo to naše rozhodnutí. Jak se blížil konec mých studií, začínali jsme o miminku stále více hovořit, a když mi chyběl přibližně rok a půl, začali jsme se o početí našeho prvního dítěte pokoušet. Po pár měsících marných pokusů začala má žena více komunikovat se svým ženským lékařem. Zjistil, že jsou u ní jakési hormonální potíže a další zdravotní problémy, které jsou překážkou přirozeného početí. Dnešní lékařská věda si s tím ovšem „ví velice dobře rady“, a tak zkusila několik druhů hormonálních léků. Nic však nezabíralo. Přibližně po půl roce jsme se stěhovali do Ústí nad Labem. Nová gynekoložka mojí ženy navázala na léčbu svého kolegy a předepsala další hormony. Po několika měsících opět marných pokusů nám doporučila návštěvu teplické kliniky Pronatal, kde léčí neplodnost a takto postiženým

10

párům pomáhají s početím. Během prvního půl roku v Ústí se ženě podařilo otěhotnět, a to přirozenou cestou (ale s hormonální stimulací). Bylo to ještě před naší první návštěvou Pronatalu. Žel, asi po dvou měsících došlo k potratu a my jsme o své první dítě přišli. V Pronatalu s námi zkoušeli všechno možné. Nejdříve jsme museli absolvovat vstupní testy, kde jsme se dozvěděli, že já jsem zcela zdráv. To samé se ovšem nedalo říci o mojí ženě. Neplodnost neznamená sterilitu a lékaři i sestřičky z Pronatalu se nás snažili povzbudit. Pozitivně působily i jejich nástěnky plné dětských fotografií, většinou dvojčátek. Jsou to děti, kterým v Pronatalu pomohli na svět. Přistoupili jsme na doporučení odborníků a nejdříve jsme zkusili inseminaci. Nezdařilo se. Poté manželka podstoupila operaci, protože bylo podezření na ucpaný vejcovod, který by jí museli odebrat, a tím by se snížila šance na přirozené početí. Operace dopadla dobře, vejcovody byly průchodné. Přesto jsme se rozhodli pro umělé oplodnění. V listopadu roku 2011, před prvním umělým oplodněním, Danielka podstoupila pomazání

Advent 10/2012

Z vašich dopisů podle zaslíbení v Jakubově epištole. Tenkrát jsme vše odevzdali do Božích rukou. Alespoň jsme si to mysleli. První pokus se nezdařil a my jsme přišli o další dvě děti (při umělém oplodnění se zavádějí dvě embrya). K potratu došlo těsně před vánočními svátky a bylo to pro nás velice smutné a bolestivé. Při tom všem jsme naši záležitost stále předkládali Hospodinu a věřili, že On má své cesty. Může použít i moderní lékařskou vědu a um odborníků v Pronatalu. Dosud bylo ale vše marné. Zhruba po měsíci a půl jsme podstoupili druhý pokus o umělé oplodnění. Jaká byla naše radost, když si Danielka po dvou týdnech udělala test a byl pozitivní. Asi za další dva týdny jsme dostali první „vzkaz od Boha“. Manželka potkala jednu sestru ze sboru, a ta jí řekla: „Měla jsem dnes v noci živý sen. Zdálo se mi, že jsi těhotná a že to bude kluk.“ Jaké bylo naše zklamání, když jsme ještě ten den prožili další bolestnou ztrátu. Tehdy jsme to ještě nevnímali jako zaslíbení. Druhý den byla sobota a my jsme jako obvykle šli do sboru. Tam dostala Danielka druhý „vzkaz od Boha“ – celou sobotu u ní byla asi pětiletá holčička (což se v jiné soboty nestává), pořád ji objímala a nakonec ji omylem oslovila „mami“. V jejím zármutku to znělo jako krutý žert, ale bylo to druhé zaslíbení. To jí došlo až další den, když dostala třetí zaslíbení. Každé ráno si čtu z Bible a toto ráno jsem náhodně otevřel Bibli a tam mi padl zrak na text v Izajáši 54,1: „Jásej neplodná, která jsi nerodila, protože budeš mít děti…“ (parafráze). Tehdy nám došlo, že dostáváme zaslíbení od Boha, že budeme mít miminko. Aby nás Bůh nenechal na pochybách, poslal ještě další dvě zaslíbení. Když jsme se další sobotu loučili po obědě s manželi, kteří nás pozvali k sobě, najednou se ta sestra obrátí na mou manželku a říká: „Víš, já si stejně myslím, že budeš mít dítě.“ Ještě ten den večer volala manželčina sestra, že jí musí něco říct. Má dva kluky (3 a 6 let). Když se modlívají, tak vždy prosí, aby Danielka měla miminko. Toho večera však jejich modlitba zněla: „Pane Ježíši, děkujeme ti, že Danielka bude mít

Advent 10/2012

miminko.“ Tehdy jsme udělali jedno z nejtěžších (pro Danielku) rozhodnutí v životě. Rozhodli jsme se přerušit veškerou léčbu a spolehnout se na zaslíbení, která jsme dostali, i když jsme nevěděli, jak dlouho bude trvat, než se zaslíbení naplní. V té době jsme navštívili manželčiny rodiče ve východních Čechách a při té příležitosti se do rukou Danielky dostala kniha Jentezena Franklina s názvem Půst. Půst není duchovní „disciplínou“, která by byla pro moji ženu jednoduchá. Vždy jí při něm bývalo špatně, byla velice slabá, nemohla se soustředit na práci, a proto se postila maximálně den, a to ještě někdy ani ne celý. Nakonec se přestala postit, protože jí to nepřinášelo nic pozitivního. Alespoň to tak vnímala. Při četbě této knihy byla tématem půstu tak nadšená, že se rozhodla to s ním opět zkusit. Bylo pondělí a rozhodnutí znělo začít v pátek. Do pátku ovšem čekat nevydržela. Začala ještě ten

11

Z vašich dopisů den. Po prvním dnu se cítila naprosto skvěle. Přidala tedy druhý, a když i třetí den neměla žádné pocity slabosti ani další jí známé doprovodné obtíže, půst ukončila s tím, že to pro začátek stačilo. První den půstu jsme jeli do Pronatalu, abychom jim oznámili, že přerušujeme léčbu. Nic proti tomu neměli, pouze radili pohlídat si u manželky hranici 35 let. Po překonání tohoto věku je každé početí mnohem složitější a u plodu je také větší riziko genetických vad. Ještě manželce udělali kontrolní ultrazvuk a nabídli jí injekci na uvolnění vajíčka, které zrovna dozrávalo. Jedna z mnoha poruch, kterou manželka má, totiž je, že když už vajíčko dozraje, tak se neuvolní. Pro Danielku to bylo velké pokušení, ale řekla si, že má zaslíbení, tak injekci nechce. Radili jsme se, co dál. Rozhodnutí bylo celkem jednoduché a shodli jsme se na tom, že si vezmeme oddechový čas a dáme také Bohu větší prostor. Během této doby jsme se stále modlili a volali k Bohu, ale naše modlitby byly trošku jiné než dříve. Rovněž dříve jsme vždy dodávali: „Udělej to, jak Ty chceš, děj se Tvá vůle, přijmeme i bezdětnost.“ Nejsem si jistý, jestli to bylo z naší strany upřímné a opravdu bychom to přijali ve vší pokoře. Přibližně dva týdny po třídenním půstu, kdy končila 21denní částečný půst (bez sladkostí, bez masa a bez chleba), měla Danielka neodbytný pocit, že by si měla udělat těhotenský test (tuto pomůcku má doma asi každá neplodná žena). Neměla k tomu žádný logický důvod. Bylo odpoledne (testy se dělají ráno) a navíc teprve čekala menstruaci (test se má dělat až pár dní po vynechání). Byl to pouze neodbytný pocit či jakási intuice, která ji vedla k tomu, aby to zkusila. Když jsem toho dne přišel domů, vítala mě na schodišti usmívající se žena, která za svými zády skrývala nějaký dárek. Občas mi takto připraví drobnou radost. Říká mi: „Zavři oči!“ Když jsem je otevřel, viděl jsem, že má v očích slzy a ukazuje mi testovací proužek – jsou na něm dvě čárky. Došlo mi to až za několik okamžiků a potřeboval jsem k tomu ještě její komentář. Hned další týden šla ke své gynekoložce, a ta těhotenství potvrdila. Doporučila mojí ženě, vzhledem k předchozím potratům, užívat hormony na udržení těhotenství.

12

Řešíme další dilema – když už nám Bůh dítě dal, uděláme vše pro to, abychom něco nezanedbali, a podstoupíme udržovací léčbu, anebo budeme riskovat život dítěte, když na léčbu nepřistoupíme? Když se manželka modlila, v jejím nitru sílil hlas, který říkal: „Když Bůh uzdravuje, tak úplně.“ Rozhodli jsme se, že léky brát nebude. Z lidského hlediska jsme riskovali život našeho dítěte, ale byl to další krok víry, kdy jsme se spolehli na Boha, že když nám miminko dal, tak bude vše v pořádku. Při další návštěvě gynekoložky lékařka manželce řekla: „Vše je naprosto v pořádku, žádné léky brát nemusíte.“ Tak se nám znovu potvrdilo, že spolehnout na Boha se vyplácí, i když tomu okolnosti často nenasvědčují. K dnešnímu dni (přelom srpen/září) je manželka v 7. měsíci těhotenství. Všechna vyšetření a testy, které podstoupila, jsou v pořádku (aby ne, když Bůh uzdravuje…) a máme jednu velkou jistotu – Bůh vyslyšel naše modlitby a modlitby dalších lidiček, kteří v této věci byli při nás. Byli to především naši nejbližší z rodiny a potom také naši bratři a sestry v Kristu ze sboru v Ústí nad Labem, ale také z Děčína, Rumburku a České Lípy. Modlili se za nás také vedoucí církve z Českého sdružení a mnoho dalších přátel. Chtěli bychom tímto vám všem vyjádřit díky za modlitební podporu, ale největší dík patří našemu velkému Bohu. Nevěřím na náhody. Ani tato epizoda z našeho života není náhodou. Je to zázrak, tak jako je zázrakem každé početí nového života. Pro mne a pro moji ženu je to však mnohem více než zázrak. Je to dokladem toho, že Bůh má pro všechno ten správný čas (Kaz 3,1–8) a slyší pláč lidí, kteří se k němu obracejí ve svých modlitbách. Na závěr bych chtěl povzbudit všechny lidičky, kteří se k Hospodinu obracejí s jakoukoliv prosbou a žádostí. Věřte, že vaše modlitby jsou vyslyšeny v okamžiku jejich vyřčení. Jejich naplnění je jen otázkou času a možná budete překvapeni, jak budou vyslyšeny. Někdy je problém na naší straně, že nevidíme jejich naplnění anebo nechceme Boží odpovědi vidět, slyšet a přijmout. Miroslav Bísek, kazatel

Advent 10/2012

Jednota v rozmanitosti aneb jak je také možné evangelizovat…

Chodíte ve svém životě s Bohem? Zažíváte s ním zkušenosti? Rozdělte se o ně se čtenáři časopisu Advent. Povzbuďte své sestry a bratry na cestě víry. „Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je. Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje. Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.“ Ž 145,14–21

Jednota v rozmanitosti alebo ako sa tiež dá evanjelizovat… ž

Evropský misijní kongres Bobbio Pellice v Itálii, 30. 8. – 2. 9. 2012 Někdy se zdá, že věci běží samy a bez velkého úsilí. Znovu a znovu si však uvědomuji, jak ohromné úsilí je třeba vynaložit pro jakoukoliv dobrou věc.

Advent 10/2012

Naše první evropské misijní setkání v úchvatném místě údolí Valdenských mělo název „Buďte mými učedníky“. Je to výzva od našeho milého Pána Ježíše, a to stále aktuální a v dnešní době možná ještě naléhavější. Na historickém místě duchovního boje reformace jsme si mohli uvědomit, jak úžasně Pán po staletí vede svoji církev. Sešlo se nás zde celkem asi 400 účastníků – laiků i profesionálů, lidí zapálených pro Ježíše Krista, pro nesení evangelia. Velmi dojemné bylo sledovat mladé lidi, jejich nadšení a krásné zkušenosti s prací pro spasení svých sousedů, přátel nebo zcela neznámých lidí. Byli jsme povzbuzeni mnohými krásnými písněmi i slovem. Je nádherné, jak Pán rozděluje svým „dětem“ dary pro

13

Jednota v rozmanitosti aneb jak je také možné evangelizovat…

službu. Mohli jsme zde hovořit při workshopech s bratry a sestrami různých barev pleti a národností. Oslovilo nás mnoho projektů. Pro milovníky stvoření a přírody byl jistě velmi zajímavý filmový projekt z knihy Genesis. Také další zdravotní, sociální a biblické misijní projekty inspirovaly a přinesou užitek i v našich sborech. Sobota byla naplněna chválou, krásnými písněmi a Božím slovem. Vedení Duchem svatým, důraz na modlitbu, jednotu v Kristu a na studium Písma byly zřejmé. Přestože cesta do údolí Valdenských byla náročná, organizační začátek rovněž a také vždy se vše nepovedlo na sto procent, musím říct, že toto setkání bylo přínosné a požehnané. Každý z nás si něco inspirativního mohl odnést. Bylo též  povzbuzením pro další práci na Božím díle. Moc

ráda jsem se také více osobně poznala s milými sourozenci z naší Česko-Slovenské unie, celé naší divize i z jiných koutů světa. Ráda bych ukončila svým oblíbeným biblickým textem z Efezským 2,8–10 a Žalmem 105,1.3: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ „Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky … honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!“ Jana Vojáčková, biblická pracovnice Českého sdružení

Myšlienky, nápady a vízie, ktoré zazneli na Európskom kongrese o misii Prečo zakladať nové zbory? Mnohí si položili túto otázku a mnohí napriek skúsenostiam a svedectvám Ellen Whiteovej to stále nechápu. Prečo máme zakladať nové zbory, keď tie naše sú napoly prázdne? G. Krause povedal: „Tým, ktorí sú proti zakladaniu zborov a cítia potrebu naplniť najprv vlastný zbor a potom zakladať nový, chcem povedať, že ak zbor existuje už 15 rokov, je málo pravdepodobné, že sa zmení.

14

Vďaka evanjelizácii môže síce porásť, ale nemení sa a o krátky čas sa vráti tam, kde bol predtým. Preto je potrebné založiť nový zbor, vďaka ktorému ožije aj ten starý. Štatistiky ukazujú, že v zboroch, ktoré sú mladšie ako 3 roky, stačia 3 ľudia, aby získali 1 človeka. V zboroch, ktoré fungujú 4 až 7 rokov, je potrebných 7 ľudí, aby získali 1 človeka. Ak je zbor starý 10 rokov, potrebuje 85 ľudí, aby získal 1 človeka.“

Advent 10/2012

Jednota v rozmanitosti aneb jak je také možné evangelizovat… Aký je rozdiel medzi starým a novým zborom? • Ak je zbor ustanovený dávnejšie, riešia sa v ňom technické a organizačné veci, a to zamestnáva celý zbor. Nové zbory sa naopak zameriavajú na vzťahy. Najväčšou hodnotou pre nich nie je budova, vybavenie, technika, ale jej členovia. • Starý zbor sa zaoberá vlastnými členmi, ich potrebami a spormi viac ako ľuďmi vonku. Celá ich služba je zameraná len na členov. Nový zbor nie je zahltený vlastnými problémami. Centrom ich pozornosti nie je cirkev, ale svet. • Väčšia časť zborového rozpočtu sa v starom zbore minie na potreby zboru a na členov, v novom na misiu a získanie nových ľudí. • Starý zbor sa uzatvára do seba ako exkluzívny klub, je izolovaný a veľmi ťažko nadväzuje nové vzťahy s ľuďmi mimo cirkvi. Nový zbor nežije v pasivite voči spoločnosti a uvedomuje si, že jeho úlohou je žiť pre iných a ovplyvňovať spoločnosť. Prieskum, ktorý bol urobený pred niekoľkými rokmi, ukázal, že duchovný rast je najviac ovplyvnený skutočnosťou, či je zbor zapojený do spoločnosti, v ktorej žije. Prečo zakladať nové zbory? Pre ľudí vonku je veľmi ťažké prejsť do cirkevného spoločenstva, je to ako prechod z  jednej kultúry do druhej. Ľudia majú obavy, že budú niekam tlačení, a preto majú výhrady voči niektorým formám organizovaného náboženstva. Skúsenosti ukazujú, že tam, kde bol založený nový zbor, jeho členovia boli takí iniciatívni, že za 5 rokov založili ďalších 5 zborov. Napríklad zbor s 20 členmi sa rozrástol na 5 zborov s 250 členmi. V Austrálii tak založili asi 500 zborov. Mnohé námietky proti zakladaniu nových zborov pramenia zo strachu, že to spôsobí zmenu základných biblických právd. G. Krause povedal: „Môžem vás uistiť, že pri zakladaní nových zborov sa biblická pravda nikdy neredukovala.“

Misia Ako chápeme misiu? Prečo je dôležitá? Pod misiou môžeme chápať akúkoľvek aktivitu alebo

Advent 10/2012

službu, ktorá ľuďom umožňuje zažiť Božiu lásku a vnímať Jeho prítomnosť. Nie sme povolaní na to, aby sme ľudí len teoreticky presviedčali o našej pravde, ale aby sme svojím životom zviditeľnili Boha. Nemusíme Boha obhajovať. Stačí, ak mu dovolíme, aby sa cez náš život predstavil sám. Misia, to znamená ísť za hranice svojho pohodlia, venovať ľuďom svoj čas, energiu, finančnú podporu, samého seba. Ľudia okolo nás sú často na dne zúfalstva a beznádeje. Každé 4 minúty sa nový adventista rozhodne pre Ježiša Krista, ale stále sú tu ešte ďalšie milióny ľudí, ktoré nepoznajú Boha. Nezanedbávajme desiatky a dary. Podporujme ľudí, ktorí sú ochotní opustiť pohodlie domova, svoju prácu a odísť ďaleko do ťažkých podmienok, aby, liečili, učili, pomáhali a prinášali nádej tým, o ktorých nik nestojí. Ľudia na celom svete čakajú na našu pomoc, potrebujeme vyslať ďalších a ďalších misionárov. Zvykli sme si žiť vo svojom vlastnom svete, vo svete svojich myšlienok a predstáv, kde často nevpustíme ani Boha. Preto sa aj náš súcit postupne vytráca a bolesť iných sa nás už nedotýka. Nenamýšľajme si, že sa už nič nedeje, že nie sme až takí bohatí, aby sme mohli pomôcť, neospravedlňujme svoju ľahostajnosť, nezľahčujme výzvy, cez ktoré Pán Boh k nám prehovára. Misia neznamená iba hovoriť o Bohu, ale viesť ľudí k Bohu, aby ich životy mohli byť zmenené. Ak sme sa rozhodli vstúpiť do priestoru evanjelizácie a misie, musíme mať odvahu položiť si aj nepríjemné otázky. Čo je na našom kresťanstve také príťažlivé a výnimočné, žeby sa ľudia mali stať kresťanmi? Prečo programy, ktoré boli niekedy úspešné, sú dnes pre ľudí nezaujímavé? Prečo jazyk, ktorým ich oslovujeme, je pre nich tak málo zrozumiteľný? Nenamýšľajme si, že na úspešnú evanjelizáciu nám stačí iba čisté biblické učenie bez toho, aby sme boli pre pravdu zapálení a s nadšením prežívali svoju vieru. Štatistiky ukazujú, že už iba jedno percento nových členov prichádza na základe verejných prednášok, sedemdesiat percent na základe osobných vzťahov.

15

Jednota v rozmanitosti aneb jak je také možné evangelizovat… Misia „od dverí k dverám“ alebo od srdca k srdca Koľko ľudí má záujem o takúto evanjelizáciu? Kto rád robí takúto prácu? Nie je to spôsob evanjelizácie, ktorý nám je blízky. Väčšina z nás sa bojí odmietnutia. Keď stojíme pred dverami, cítime úzkosť, napätie a  búšenie srdca, máme strach, kto nám otvorí, ako zareaguje a zabúdame, že za každými dverami je človek so svojím životným údelom. Program od dverí k dverám neznamená zaklopať na každé dvere, ale ísť od človeka k človeku, od srdca k srdcu. Sme povolaní ísť za ľuďmi, ktorí sú stratení, pochovaní pod svojimi tradíciami, uväznení vo svojich predstavách. Ježiš u Matúša v podobenstve o rozsievačovi hovorí o štyroch typoch pôdy. Tým chce povedať, že sú štyri druhy srdca. Skôr než zaklopeme na dvere, musíme žiť s touto realitou, musíme si uvedomiť, že iba štvrtá pôda je tá dobrá pôda. Musíme počítať aj s odmietnutím, nepochopením, vydržať aj poníženie, nedôveru či výsmech. Ľudia, ktorí potrebujú našu pomoc, nepotrebujú ani tak naše rady, ako náš osobný postoj a príklad. Práca od dverí k dverám sa nedá ničím nahradiť. Je to síce ťažká práca, ale veľmi efektívna. Vyskúšajme to, nájdime si čas a raz za týždeň skúsme zaklopať na niektoré dvere.

Spôsoby evanjelizácie v Európe • • • • • • •

prostredníctvom malých skupín zdravotná evanjelizácia detská zdravotná misia od dverí k dverám evanjelizácia prostredníctvom literatúry evanjelizácia prostredníctvom sobotnej školy evanjelizácia prostredníctvom sociálnych programov • využívanie facebooku

Vízia 1. Čo urobím s tým, čomu verím? Aká je moja vízia? Nájdite spôsob, akým vyjadríte svoju živú vieru. Hodnotu má len to, čo robíte s presvedčením. Aby sme mohli konať konkrétnu službu, každý z nás potrebuje uistenie, že je Bohom povolaný

16

robiť práve túto prácu. Nepochopenie, problémy, neúspech, ktoré zaručene prídu do nášho života, môžu síce s nami zamávať, ale nemôžu nás znechutiť ani odradiť, ak máme svoj sen a uistenie od Boha. 2. Ak premýšľate o tom, aké je vaše poslanie, položte si niekoľko otázok. Prvou dôležitou otázkou je: „Kto som?“ Nemôžem predsa využívať dary, ktoré som nedostal. Objektívne zhodnoťte svoj talent a schopnosti. Nájdite si niekoľko ľudí, ktorým dôverujete a spýtajte sa ich, ako vidia vaše životné nasmerovanie. Odpoveď na otázku „Kto som“, je veľmi dôležitá. Nemusím sa stať niečím, čím nie som, len preto, že to iní očakávajú. 3. Chýba vám radosť zo služby? Je to preto, že veľa vecí, ktoré robíme, robíme z povinnosti. To je dôvod, prečo naše svedectvo nie je živé, atraktívne, podmanivé. Nie všetci sú na všetko povolaní. My sami musíme poznať, kde je naše miesto. Ak v určitej práci budete vidieť iba formu svojej realizácie, môžete stratiť vieru. 4. Ak chcem lepšie porozumieť sebe, musím svoje otázky nasmerovať do svojho vnútra. Čo ma vie nadchnúť? Čo robím s nadšením? Čo chcem robiť aj o niekoľko rokov? Ako budem najužitočnejší? Na čom mi najviac záleží? 5. Over si svoju víziu cez modlitbu a štúdium Biblie. Občas sa veľa snažíme, no kým nevstúpime do prostredia modlitby, nikdy nenájdeme svoju víziu. Vždy budeme v situácii, že nevieme, čo máme robiť. Modli sa denne. Nauč sa dôverovať Bohu a vidieť jeho ruku vo svojom živote. 6. Preorganizuj si čas, aby si vytvoril priestor na veci, ktoré sú najdôležitejšie a postupne sa zbavuj všetkého, čo ťa zbytočne oberá o čas a sily. Všetci máme len obmedzené množstvo času. Strážme si ho. 7. Čo urobím s tým, čomu verím? Aká je moja vízia? Napíšte si na papier, ako vidíte svoje životné poslanie. Nezabúdajme, že budeme natoľko užitoční, nakoľko Bohu dovolíme, aby nás premenil. Oľga Kendrová

Advent 10/2012

R E D N I F PATH

říjen 2012 I č. 10

INAMI N D Z Á R P A Z Í T OHLÉDNU ÍKY N V O C A R P U L O P HLEDÁME S

TÁBOR MSS 2012

LETNÍ TÁBOR VOJKOVIC – MLÝNKY

2012

OHLÉDNUTÍ ZA PRÁZDNINOVÝMI AKTIVITAMI TÁBOR MSS 2012 V krásném prostředí přírodní rezervace okolo Bílého potoka na Brněnsku se letos v polovině srpna uskutečnil tábor Moravskoslezského sdružení Klubu Pathfinder. Zúčastnilo se jej na 70 nadšených pathfinderů a 25 vedoucích z Havířova, Frenštátu pod Radhoštěm, Kopřivnice, Přerova, Bílovce, Hlásnice na Olomoucku a dalších míst naší krásné Moravy a Slezska. Velkým Božím požehnáním bylo nádherné počasí, díky němuž si všichni, děti i dospělí, dobře užili připravené aktivity. Byly motivované příběhem mladého bílého osadníka, který byl v útlém mládí unesen indiány, od nichž pro svou rychlost, odvahu a statečnost dostal jméno „Rychlý šíp“. Pilovali jsme střelbu z luků, vzduchovek i praků. Učili se slaňovat ze skal, poskytovat pomoc zraněnému i luštit šifry... Nejhezčí však bylo sledovat vznikající přátelství, usmíření a odpuštění, překonaný strach i schopnost poražených ocenit vítěze. V každém případě to pro mne, díky skvělým dětem, obětavým spolupracovníkům a hlavně Boží ochraně a jeho požehnání, bylo úžasných a povzbudivých deset dní. Chci vám, kteří jste tam byli se mnou, touto cestou ještě jednou poděkovat.

Lukáš Jureček



LETNÍ TÁBOR VOJKOVIC – MLÝNKY 2012 Letošní tábor jsme prožili spolu s Brňáky a Vyškováky v krásném údolí Něčínského potoka, těsně za hranicí vojenského prostoru Libavá. Umístění tábora ve vojenském výcvikovém prostoru přímo vybízelo k tomu, abychom pro libreto tábora zvolili „vojenské cvičení“, ve kterém by na účastníky čekaly různorodé úkoly a mise. Při hře „dobývaní kót“ museli dobyvatelé se štíty a hadráky nejprve vytyčenou kótu dobýt a poté ji ubránit před dalšími dobyvateli do doby zaregistrování. Na každé kótě byla totiž vysílačka, ve které se v určitých intervalech ozývala žádost o ohlášení, a „Rota Božích bojovníků“, která kótu v tom čase měla pod kontrolou, obdržela body. Noční „špionážní“ akce, při které bylo potřeba nepozorovaně proniknout hluboko do nepřátelského území a zjistit rozmístění jeho strategických zbraní, i další aktivity byly tematicky zaměřené především na organizování pomoci těm, kteří jsou v nouzi. Aktivní procvičování poskytování první pomoci nás mělo připravit na zvládání nepříjemných situací, které nás mohou kdykoliv potkat i v běžném životě. Smysl všech aktivit směřoval k tomu, abychom se učili nebýt lhostejní k potřebám druhých, a mohli tak naplňovat rozkaz svého velitele Ježíše: „milovat bližního jako sebe sama“.

Za Klub Pathfinder 86. oddíl Divoši – Vojkovice

ma®ty 3

VÝZVA NOVÝM AUTORŮM, VÝTVARNÍKŮM A POČÍTAČOVÝM GRAFIKŮM Na poslední straně naší přílohy již pravidelně nacházíte komiksové příběhy ze života 104. oddílu Klubu Pathfinder – Daleká cesta. Nechceme však nastálo zůstat jen u tohoto jednoho oddílu, a proto se na vás, čtenáře naší přílohy, obracím s výzvou ke spolupráci. Určitě jste nejednou prožili nějakou zajímavou příhodu na schůzce či výpravě vašeho oddílu anebo ve třídě sobotní školky a můžete ji dát k dobru prostřednictvím Přílohy Pathfinder v komiksu, který z ní sami připravíte. Neváhejte a pusťte se do zajímavé tvůrčí práce, jejíž podařené výsledky zveřejníme. Jak na to: Základem každého komiksu je příhoda s jasnou cílovou pointou a minimálně 12 akčních fotek, které na sebe musí tematicky navazovat.

Anebo zašlete jen text svého příběhu spolu s 15 až 20 vybranými fotkami, ze kterých bychom za vás pak komiks technicky mohli vytvořit.

Komiksovou stránku můžete buď sami autorsky kompletně zpracovat = úpravou fotek včetně „bublin“ s textem způsobem, kterým jsou zpracovány v naší příloze ty minulé.

Můžete ale postupovat i jiným způsobem, a to tak, že nafotíte konkrétní obrázky na základě předem připravené osnovy. Fantazii se meze nekladou. Možná přitom mezi sebou, anebo dokonce v sobě samém, objevíte nového autora, scenáristu či kameramana, a v ostatních členech vašeho oddílu nadané „herce“… Určitě tímto naše Příloha Pathfinder může získat na zajímavosti.

Jerry

4

CO VY NA TO? Seděli jsme v sobotu odpoledne ve Vancouveru s Benym, jedním z mých osmi vnoučat, a prohlíželi jsme si jeho novou Bibli, která, kromě moderního překladu do současné angličtiny, obsahovala spoustu zajímavých map, grafů, nákresů, výkladových poznámek a komentářů. Byla to verze speciálně určená pro mladé čtenáře. Mezi jiným mě v jedné příloze zaujala aplikovaná verze desatera, která, sice na úkor preciznosti doslovného překladu jednotlivých slov, sledovala cíl pomoci současným teenagerům pochopit smysl a principy Božích přikázání.

Co vy na to, kamarádi a kamarádky? Dovedli byste, zcela bez diktátu dospělých, vystihnout principy jednotlivých přikázání desatera tak, aby byly srozumitelné vašemu současnému vrstevníkovi? Jako příklad vám uvedu vyjádření 6. přikázání, jak ho zkusmo formuloval můj vnuk Beny: „Nemáme lidi nenávidět k smrti a jít jim ,po krku‘… Ale v Counter-Strike to, dědečku, asi neplatí… Nebo, že by jo??...“ začal k mé radosti Beny dále přemýšlet…

Zprvu se mi to jevilo jako nepatřičné zasahování do přímé řeči Hospodinovy, ale nakonec jsem připustil, že jde o důležitý proces vedoucí ke správnému pochopení Bible. V debatě, kterou jsme s Benym tehdy vedli, jsem poznal, že překlad Bible, byť pořízený velmi erudovanými učenci v 17. století, dnešnímu teenagerovi nemusí znít vždy dost srozumitelně. Při jeho otázce „proč Hospodin nechal Mojžíšem napsat první dvě přikázání, když se dneska už dávno nikdo neklaní před nějakými totemy“, jsem si uvědomil, že správné pochopení principu sdělovaného poselství Bible je mnohdy důležitější než jen samotná přesná znalost originálního textu. Upozornil jsem proto svého zvídavého vnuka na dějiny starého Egypta, kdy tomu bylo s uctíváním model podstatně jinak, a pokoušel se mu vysvětlit, že rozzářený displej počítače jím zmiňovaný dřevěný totem dnes dokonce v pokoušení teenagerů k modloslužbě ještě předčí…

Pokuste se také vy svými slovy vystihnout význam jednotlivých přikázání tak, aby postihoval ty základní principy. A pošlete mi je na e-mailovou adresu: jerry.slosarek@gmail. com nebo poštou na adresu J. Šlosárek, Krátká 919, 760 01 Zlín. Každému, kdo mi pošle své vlastní vyjádření principů desatera, jako odměnu zašlu ilustrovaný Nový zákon a ta nejlepší v některém z dalších čísel Adventu uveřejníme.

Jerry

5

RÁDCOVSKÝ KURZ

Také v Českém sdružení v letošním roce probíhá rádcovský kurz, který je otevřený pro všechny, kterým již vypršel věkový kredit pro vstup na dětské akce, a zároveň mají touhu patřit mezi ty, kteří připravují aktivity pro děti. Ti, kteří vstoupili na tento most dobrodružství, objevování a osobního růstu, ocitli se v prostředí kurzu, který se jmenuje „Čtvero ročních období“. Na účastníky čeká kromě trochy teorie, nesrovnatelně více praxe a aktivit. Máme za sebou jarní víkend, který byl spíše teoretický, a letní týdenní soustředění, na kterém si rádcové mohli osvojit řadu praktických dovedností. Družiny se učily postarat se i o svoje žaludky bez zásahu dospěláků a cvičily se ve vaření na vlastnoručně připravených ohništích. Jednotliví rádcové při nočních hlídkách rozjímali nad zákonem KP a o své závěry se pak každé ráno při pobožnosti dělili s ostatními. Letní běh vyvrcholil 30hodinovou výpravou, která měla prověřit získané dovednosti a znalosti. Následná bohoslužba v přírodě vyvrcholila slibem čtyř rádců. Všichni se těšíme na podzimní a zimní víkend.

LETNÍ DĚTSKÉ TÁBORY KP V ČESKÉM SDRUŽENÍ

V Českém sdružení jsme i letos měli celou řadu oddílových táborů. Sbory Poděbrady, Londýnská, Smíchov, Čáslav, Vlastějovice a Luže měly své tábory Klubu Pathfinder, které však nebyly uzavřené dalším dětem. Oblastní tábory přichystaly oblasti Severní hvězda a Východní vítr; dva tábory pak Divoký západ a dva Jižní kříž. V letošním roce jsme využívali jen tři tábořiště, protože tábořiště v Jizerských horách je letos, po předchozích povodních, v rekonstrukci a bude opět k dispozici až příští sezónu. Chci poděkovat všem dospělým i dospívajícím vedoucím a rádcům, kteří ve svém volném čase ochotně dávali sami sebe dětem, a přispěli tak k jejich duchovnímu, fyzickému i duševnímu rozvoji. Připravili tak mnoha dětem příjemný kus prázdnin.

Dawy

CYKLOTÁBOR JIŽNÍHO KŘÍŽE

6

Starší děti Jižního kříže vyměnily v letošním roce podsadový tábor za sedla kol. Cestovali jsme z německých Drážďan podél Labe až do Prahy. Cestou jsme navštívili celou řadu zajímavých míst, jako je hrad Konigstein, Pravčická brána, soutěsky na Kamenici, terezínský koncentrační tábor nebo hora Říp. Měli jsme jedno doprovodné vozidlo, jehož řidička poskytovala pohotovostní první pomoc a také nám kromě převozu stanů, spacáků a proviantu zajišťovala místo v kempu. V časovém harmonogramu jsme měli i pevně vymezený prostor k hledání Boha, přemýšlení a modlitbám. Četli jsme a diskutovali nad evangeliem Marka. Tábor jsme si náramně užili.

RÁDCOVSKÝ KURZ

CYKLOTÁBOR JIŽNÍHO KŘÍŽE

2012 / 10  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Studenti INRI road se vrátili z misie v Keni Desetičlenná skupina studentů INRI road z České a Slovenské republiky se ve dnech 3. – 25. července 2012 zúčastnila misijní cesty ve východoafrické Keni. Hlavním úkolem mladých misionářů bylo kázat evangelium o Boží lásce a pozvat lidi do osobního vztahu s Ježíšem Kristem.

Průběh a výsledky práce Během veřejné evangelizace v  různých částech města Nakuru každý student odpřednášel 18 evangelizačních přednášek (někteří i více) v anglickém jazyce, které byly překládány do svahilštiny. Přednášky probíhaly každý večer pod širým nebem, v sobotu i ráno. Součástí práce mladých lidí byly rovněž návštěvy lidí v jejich domovech, naslouchání, pastorace, studium Bible a modlitby. Někteří misionáři se dostali i do škol a tlumočili Boží slovo dětem a studentům. Spolupráce s místními věřícími byla velmi dobrá. Veřejná evangelizace byla součástí dlouhodobého misijního plánu, vyučování a opravdové snahy získat spoluobčany pro Ježíše Krista. Svědčí o tom nejenom na africké poměry celkově dobrá příprava a organizace, doprovodný program v podobě přednášek o zdraví a rodině, úsilí pěveckých sborů, zápal pastorů, starších a členů jednotlivých sborů, ale rovněž i obrovská modlitební podpora. Na místě Rhonda SDA Church se každé ráno ve 3 hodiny scházela skupina bratrů a sester k modlitbám. Dobře si uvědomovali, že zde probíhá duchovní zápas o srdce lidí. Společně s modlitbami a posty bratrů a sester z České a Slovenské republiky tak vytvořili nezbytnou duchovní podporu celému misijnímu úsilí. Veřejná evangelizace vrcholila slavnostním křtem nových věřících. Díky Bohu a spolupráci mnoha lidí z různých zemí světa zde bylo pokřtěno 320 lidí. Jednou z nich byla i členka misijního týmu Pavlína Hölblingová. Další se k podobnému životnímu kroku chystají a jsou vyučováni v místních sborech. Misijní cesta byla organizována americkou misijní organizací ShareHIM ve spolupráci s českou křesťanskou studentskou organizací INRI road, ASI Europe, církví a dalšími subjekty. Děkujeme Bohu a všem spolupracovníkům za obrovskou duchovní i materiální podporu, bez níž by se tato misijní cesta neuskutečnila. P.S. Každá misijní cesta s sebou přináší řadu nových zkušeností, přátelství i překvapení. Některé jsou drsnější, dvent 10/2012 IAmpulz A 10/2012

25 25

jiné veselé, další překvapivé. Fotografie z akce najdete na druhé barevné straně tohoto Adventu. Neformální reportáž z cesty se všemi perličkami, studentskou nadsázkou, fakty i poděkováním všem spolupracovníkům je dostupná i s fotkami na stránkách www.inriroad.cz. 

Perličky Evergreenem našeho pobytu v Keni jsou nabídky k sňatku. Většina holek je dostala. Někdy to bylo nevinné, jindy bylo potřeba zakročit rázněji. Nejhezčí byla tato: Pája H. oznamuje, že dostala nabídku k sňatku. Tak to nás všechny zajímá! J Po Janči, Blance a Alici je již čtvrtá v pořadí. Bílé holky jsou dnes v Africe v kurzu. J Ptáme se, kdo je ten šťastlivec. ALE, je to jen Pájina hra. Tím šťastlivcem je totiž sám Ježíš Kristus! J Pája se rozhodla, že se mu v Keni oddá. Bude mít křest! J Všichni propukneme v hlasitý jásot. Blahopřejeme jí a jsme nesmírně šťastní a těšíme se na to jako malé děti! J „Bože, díky za Páju. Jsem moc rád, že Ti dává své srdce. Požehnej ji nesmírně.“ J Kážeme o křtu. Moc hezká přednáška. Na závěr výzva. Dopředu přicházejí nejdříve děti. (Budou vyučovány, děti zde nekřtí.) Pak několik mladých lidí. A nakonec přijíždí k pódiu na vozíčku zchromlý muž. Jmenuje se Kennedy. Začátkem 90. let byl adventistou. Pak z nějakého důvodu z církve odešel. Stal se alkoholikem. Je závislý. Bydlí hned vedle našeho site. Každou přednášku poslouchal doma. Od samého začátku! J Dnes uslyšel výzvu a nemohl jí odolat. Něco v jeho srdci ho nutilo přijít. A tak přijel. Jsem za něj moc rád. Bůh pracuje v jeho srdci. A takto mi odpověděl na mé otázky o smyslu naší práce. J V Imani se sdílíme s místními strážci. Jeden pochází z Masajů. Sdílí záležitosti rodinného života Masajů. Muž může mít více žen. Klidně pět. Když se muž vyspí se ženou a nejsou sezdaní a ona otěhotní, stane se něco zvláštního. Přijde někdo, kdo si „zabukuje“ (???) její dítě. To mu pak připadne, když se narodí. Holka zdarma, kluk za několik krav. Ptám se, co se stane, když se vezmou. Zda dítě zůstane v rodině. Odpovědi se nedočkám. Kluci jsou ve službě, musí jít. Tak třeba zítra. Dnes máme přednášku o smrti. V téhle oblasti je satan silný. Miliony lidí věří na posmrtný život, reinkarnaci, peklo, očistec atd. Stává se, že při této přednášce přicházejí problémy… ALE dnes se na Nakuru Rhonda SDA Church snese Boží milost. Jsem svobodný v projevu. Dospělí i děti poslouchají od začátku až do konce v naprostém tichu. S Johnem cítíme, jak nám visí na rtech. Na závěr děláme výzvu. Dospělí i děti přicházejí v naprostém tichu k pódiu. Všichni! Vidím jim do tváří i do očí. Je to zvláštní okamžik. Říkám jim, že dopředu nepřišli kvůli mně nebo Johnovi, ani kvůli obrázkům, ale proto, že je zde přítomen Bůh. On nám dává život. A proto se nemusíme bát smrti. J Ráno jedeme s Honzou a pastorem Njoroge na policejní stanici. Potřebujeme report o přepadení a krádeži. Pastor již vše nahlásil naší sestře policistce. Celá procedura se tím omezí na vyzvednutí reportu během asi 10 minut. Je dobré mít známé na správných místech. J Pak se s ní venku zdravíme. Je to mladá, statná, asi stokilová žena. Uniforma jí opravdu sluší. Říká, že v jejích rukou budeme v bezpečí. Zdá se mi, že se tomu dá věřit. J Opět prší. Všichni se schovávají pod sheltry. Rovněž projektor tam „zasunou“. Bez větších problémů pokračujeme. Poselství o Božím zákonu lásky (Desateru) lidi zaujme. Zákon nedokáže změnit lidské srdce. Ukazuje člověku hřích a vede ho k Ježíši. Ten jediný mu může pomoci. Ježíš mění lidské srdce tím, že v něm přebývá. Je Stvořitelem i dárcem lásky. „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. … My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás“ (1J 4,8.19). „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Ř 5,5). Skrze poznání Boha, Ježíšovu moc a dar Ducha, může každý z nás milovat. Bůh je dobrý. Láska je největším darem. J

26 26

Advent 10/2012 Impulz A 10/2012

Jak se Ježíš dostal k nám do Evropy Kdyby přišel do vašeho sboru kázat Abú Hafs al-Mauritání a vyprávěl nadšeně o svém obrácení a o tom, jak se mu Bůh zjevil a povolal ho za misionáře, asi byste mu také hned nežehnali. Tento bývalý poradce Bin Ládina nedávno prožil „obrácení“, tj. zřekl se vazeb na teroristickou síť Al-Káida, odsoudil teroristické útoky na dvojčata v roce 2001 a byl propuštěn na svobodu. Protože se jedná o jednoho z duchovních otců moderní Al-Káidy, jeho obrat vzbuzuje u mnohých obavy a patrně jen čas ukáže jeho skutečné záměry.1 Kdyby byl Saul z Nazareta, a ne z Tarzu (dnes na jihu Turecka), nejspíš by Ježíš po svém prvním kázání v domovské synagoze skutečně přišel o život.2 Tento náboženský fanatik byl pro změnu jedním z duchovních otců židovského „džihádu“ proti křesťanům a byl ochoten na potlačení jejich víry použít všechny prostředky, včetně mučení a vraždění. Obrácení tohoto teroristy na cestě do Damašku a jeho „údajné povolání“ do Božího díla samotným Ježíšem vyvolalo u tehdejších křesťanů z naprosto pochopitelných důvodů rozpaky a pozdvižení. Dokonce i dnes někteří křesťané považují Pavla a jeho spisy za podvod.3 Když měl být takovým prominentním apoštolem, proč ho Ježíš nevybral mezi dvanáct učedníků hned? (Podle všeho byl jen o čtyři roky mladší než nejmladší Ježíšův učedník Jan.) Proč o něm není vůbec zmínka v evangeliích? Vždyť byl vychován v Jeruzalémě. Jenže místo Ježíše si za svého učitele vybral

věhlasného doktora teologie Gamaliela,4 farizea a odborníka na Mojžíšův zákon. Zbožný, vzdělaný a vlivný intelektuál, 5 který patřil mezi náboženskou elitu a chudý určitě také nebyl. To vše ho řadilo mezi ty, jejichž srdce podle Ježíšova učení není úrodnou půdou pro evangelium. 6 A přesto, proti všem předpokladům, i v jeho životě přišel Boží moment. Tak mocně působí Boží království. Na pokyn tichého vnitřního hlasu se Pavel vydává zvěstovat Ježíše mezi pohany proti vůli tehdejší mladičké církve. Jde na své vlastní triko, živí se civilní prací, své představy o misijním tažení v Asii podřizuje silnému puzení Ducha jít raději do Evropy.7 Tak se dostal do Filip, hlavního města tehdejší Makedonie, které leželo na důležité obchodní křižovatce.8 Jen co se se svým kolegou Silasem ve městě trochu zorientoval, vyšli v sobotu za bránu na břeh řeky – předpokládali, že se tam podle místních zvyků lidé budou modlit. (Ve Filipech nebylo žádné jiné náboženské centrum ani místo ke shromažďování.) U vody se setkali s vlivnou ženou – obchodnicí, která v té oblasti žila jako cizinka. To dopoledne tam trávila čas s ostatními ženami, nejspíš u řeky praly prádlo. (Malé městečko s  přibližně pěti domy na druhé straně řeky se dodnes jmenuje po ní – Lydia.) Slovo dalo slovo a Bůh otevřel srdce Lydie, aby přijala Pavlovo svědectví. Nevíme přesně, co jí Pavel řekl, klíčovým bodem jeho poselství však byla zpráva, že ten, ke komu se

http://zpravy.idnes.cz/bin-ladinuv-poradce-se-zrekl-al-kaidy-a-odsoudil-11-zari-a-je-na-svobode-1im-/zahranicni.aspx?c= A120711_114636_zahranicni_ipl 2 Viz článek „Když je ve sboru hlučno“, Advent 2012/1. 3 http://www.justgivemethetruth.com/paul_was_a_deceiver.htm; http://www.judaismvschristianity.com/paulthe.htm 4 Viz Sk 22,3. 5 Viz Fp 3,5.6. 6 Viz článek „Není učení jako učení“, Advent 2012/8. 7 Viz Sk 16,6–10. 8 O působení ve Filipech – viz Sk 16,11–40.

1



dvent 10/2012 IAmpulz A 10/2012

27 27

modlí a koho cítí tam nahoře, je Ježíš. Byl poslán od Boha, aby za nás zemřel. Potom vstal z hrobu a žije. Skrze něj s námi Bůh znovu navazuje spojení a touží po hlubším vnitřním vztahu. Může to znít neuvěřitelně, ale tam a tehdy se Lydia se všemi, kteří k ní měli blízko a bydleli s ní ve stejné domácnosti, dala pokřtít od tohoto potulného a na jiných místech stále obávaného apoštola. Požádala ho, aby byl jejich hostem a nějaký čas u nich doma pobyl. Tak vznikl první sbor ve Filipech a patrně i v Evropě. Když šel Pavel později s ostatními na jiné místo, které si vyhlédli k modlitbě, byla jim v  patách dívka s věšteckou schopností a opakovaně způsobovala rozruch slovy: „Podívejte se na ně, jsou to sluhové nejvyššího Boha a říkají nám, jak najít záchranu.“ Člověk by si řekl, že je to dobrá reklama, ale když to dělala každý den, Pavlovi se to zprotivilo, obrátil se na ni a rezolutně prohlásil: „Ve jménu Ježíše Krista – okamžitě přestaň.“ V tu chvíli dívku záchvat opustil nadobro a ztratila schopnost věštit. To ovšem pořádně rozzlobilo její „majitele“, ztratili tak zdroj nemalých finančních příjmů. Proti Pavlovi a Silasovi podali trestní oznámení a poštvali proti nim davy. Podle místního práva byli zbičováni a vsazeni do přísné vazby. Ředitel místní věznice dostal úkol držet je zkrátka. Dal je do nejhlubší kobky a nohy jim sevřel kládou. (Mimochodem, archeologové nedávno objevili místo, které odpovídá věznici, ve které se nacházeli Pavel a Silas.) Pavel a Silas zjevně nemohli usnout, a tak se ještě o půlnoci hlasitě modlili a zpívali písně k Boží chvále – utrpení pro Ježíše totiž považovali za přednost. Jejich počínání neuniklo pozornosti ostatních vězňů, naslouchali jim. Náhle se země zatřásla tak, až se otevřela vězeňská vrata a uvolnily se okovy vězňů. Vězni byli volní a mohli utéci. Zemětřesení probudilo i ředitele, a když viděl svou věznici otevřenou dokořán, chtěl spáchat sebevraždu, jelikož za vězně ručil svým životem.

Pavel na něj zavolal: „Nezabíjej se, vždyť všichni vězňové jsou tady!“9 Ředitel k nim do tmavé kobky seběhl se světlem v ruce a padl před nimi na kolena se slovy: „Co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Buď se přece jen obával, že někteří vězňové utekli a že s ním je konec, nebo reagoval na zpěv a modlitby, které se ozývaly nocí z podzemní kobky, a ptal se na věčný život. Pavel se Silasem mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“10 Celá situace se vyvíjela velmi dynamicky, jako v hollywoodském filmu. O půlnoci zemětřesení, po půlnoci rozhovor s ředitelem a jeho nejbližšími, krátce nato on i celá jeho domácnost přijímají Krista a jdou k vodě, aby se nechali pokřtít, a ještě před rozedněním pořádají doma hostinu, aby oslavili, že do jejich života vstoupil Kristus! Takhle ve Filipech vznikl druhý sbor. V sekulárním městě (bez kostelů a synagog) trávil Pavel všeho všudy jen jeden měsíc, ale zůstala po něm dvě živá společenství víry – v domě Lydie a v domě žalářníka. Ačkoliv měl Pavel ambice svědčit samotnému císaři (což se mu nakonec vyplnilo), misii v Evropě nezačal přednáškami ve velkých sálech, ale doma u lidí, se kterými navázal osobní vztah. Jeho misi v Evropě vůbec charakterizovaly domácí církve.11 Nedozvídáme se, že by kdy stavěli modlitebnu, ale scházeli se doma, kde měl jeden ke druhému blízko a kde tak prožívali i Boží blízkost. Pavlův příběh je plný adrenalinu. Názorně ukazuje, jak Bůh někdy pro uskutečnění svého radikálního misijního záměru používá radikálního člověka. Ježíš neposlal evangelium do Evropy prostřednictvím bývalého Saula z Tarzu náhodou. Saul se totiž ve svém životě na vlastní kůži mohl přesvědčit, jak náboženství dokáže lidi zaslepit a jak je klamně vede do záhuby. Setkání s Ježíšem změnilo jeho život natolik, že všechno, co předtím považoval za přednost, pro Krista odepsal

Viz Sk 16,28. Viz Sk 16,31. 11 Viz Sk 28,30; Ř 16,5.23; 1K 16,19; Ko 4,15; Fp 1,1–3. 9 10

28 28

10/2012 Advent Impulz A 10/2012

jako ztrátu.12 Zůstala mu snad jen ta horlivost, a díky Bohu za ni. Evropa, plná náboženských pomníků a symbolů, je znovu na rozcestí. Také dnes budují náboženství mezi lidmi zdi rozdělení a předsudků. Ježíš potřebuje na našem kontinentu i v  naší zemi radikální misionáře oddané jemu stejně jako Pavel. Spíš než nové modlitebny potřebuje ty, kteří podobně jako Pavel bolestně vystřízlivěli z církevního „pohodlí“ a jsou ochotni jít mezi lidi. Pokud jste přijetím Ježíše prožili v životě zásadní změnu a pokud vám nedělá problém se o tom podělit s těmi, ke kterým máte blízko, naplňujete jeho odkaz: Posílám tě k lidem všeho druhu, bez ohledu na jejich vyznání, postavení, vzdělání či rasu, abys jim pomohl vyjasnit, jak to se mnou je,

aby se mohli zbavit tmy, škodlivých vlivů, očistit se a žít způsobem života hodným lidí, kteří mají živé spojení s Bohem. Jen tak můžeme prožívat jeho přítomnost a s  ní i zdroj neomezené síly a moci.13 Pokud vám snad přijde bláznivé a nemožné v dnešní době oslovovat lidi dobrou zprávou o milujícím Bohu, který je živý a chce sídlit v jejich srdci, pak si vzpomeňte na příběh Pavla i na výmluvné rčení: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

Petr Činčala

Další podobné články a komentáře k nim lze najít na webu: http://petrcin.a7d.cz 12 13

Viz Fp 3,7–10. Viz Mt 28,18–20; Sk 13,47.

Kongres On AIR 2012

Temnota zahaluje celou oblohu, už ani nevidím promrzlé členy své skupinky. Ještě pár kroků. Klap, klap, klap, znějí podrážky našich bot o asfalt. „Pozor! Tamhle něco svítí!“ vytrhne nás z naší únavy. Uuuf. Všichni jsme bezpečně schovaní. „Ticho! Pozor!“ zní z houští. Vzpomínám na „den bez hranic“, jak byl zalitý sluncem a smíchem.

Všichni zhypnotizovaně sledujeme odrazy světla na cestě. „To auto na nás bliká!“ Víte, my v té houštině strávili asi patnáct minut, než nám došlo, že to není auto, ale světla na železničním přejezdu. Byli jsme opravdu unavení, nechtělo se nám jít dál, ale bylo nám spolu dobře. Tak bych asi řekla, že jsem prožívala celý kongres. Bylo to na doraz, ale dalo mi to jedinečnou příležitost poznat mé přátele a naučit se mnohem víc si jich vážit. Nechtěla bych ty krásné dny prožít s jinými lidmi, s jiným přípravným týmem nebo s jiným Bohem. Hry bez hranic, noční záchranná akce, Helena Kelerová, to všechno byly propracované a krásné aktivity, ale většinu zapomeneme. To, co zůstane navždy, jsou sluncem prozářené úsměvy druhých, prožité v Boží přítomnosti. Darja Kubištová

Fotografie z kongresu On AIR 2012 najdete na předposlední barevné straně tohoto Adventu.

dvent 10/2012 IAmpulz A 10/2012

29 29

manželský víkend

Víkend pro manželské páry i jednotlivce Díky kladným reakcím a ohlasům na nabízená témata chceme znovu uskutečnit tematický víkend s programem přednostně pro manželské páry – ale tentokrát poprvé díky mnoha žádostem dalších zájemců a dostatečné kapacitě objektu chceme otevřít možnost účasti i jednotlivcům, kteří mohou doplnit volná ubytovací místa. Během víkendu strávíme společné chvíle nad ústředním tématem:

Uzdravení rodových kořenů V rámci tohoto tématu se budeme zamýšlet nad • mužskou/otcovskou a ženskou/mateřskou úlohou, • vývojem v rodině a přechodem k dospělosti, • mezigeneračním přenosem, • tím, co jsme (ne)dostali od rodičů a co (ne) předáváme dětem, • tím, jak se vypořádat se zraněními z minulosti, • významem duchovního života v procesu uzdravení. Čeká nás naplněný a obohacující víkend, ve kterém nejde jen o holé sbírání informací, jichž je všude pro každého hledajícího dost, ale především o váš prožitek. Bude také prostor pro společenství s naším Bohem i mezi sebou navzájem. Z řady důvodů však chceme vaši přihlášku podmínit účastí na celém programu již od jeho začátku až do samého konce.

Sejdeme se v rekreačním středisku Sola fide – Janské Lázně 14 (http://www.sola-fide.cz/). Příjezd je v pátek 9. listopadu k večeři, registraci a ubytování od 18.00, program začíná společným zahájením v 19.30. Ukončení plánujeme nedělním obědem. Prosíme o včasný příjezd na zahájení. Strava je součástí cen, jídlo bude ve formě plné penze. Základní cena činí 460 Kč/os/den (tzn. 1 840 Kč/víkend/pár), popř. můžete využít dotovanou cenu 310 Kč/os/den (tzn. 1 240 Kč/víkend/ pár). Vaši volbu uveďte do přihlášky. Z organizačních důvodů bude ideální, pokud přijedete bez dětí. Pokud se vám to přesto nepodaří, lze po telefonické dohodě jednat o cenách pro děti (nedotovaných). V případě účasti dětí je však nutno domluvit se telefonicky předem na zajištění hlídání na tel. 724 103 251 nebo 739 345 676. Získat další informace a stáhnout si tuto pozvánku můžete na adrese: http://ceskesdruzeni.cz/ krestansky-domov/manzelsky-vikend/. Na těchto stránkách si stáhněte k vyplnění i přihlášku v elektronické podobě, které dáme přednost před zasíláním poštou. Prosíme, hlaste se v případě zájmu ihned (kapacita je omezená), nejpozději však do 3. listopadu na e-mailové adrese: j.ejem@seznam. cz, popř. poštou na adrese: Ejemovi, B. Němcové 830, 542 32 Úpice. Těšíme se, že tento víkend bude mít přínos pro každého, a proto se těšíme na setkání s vámi. Manželé Ejemovi a Smolkovi

Co je nového v Pramenech zdraví? Občanské sdružení Prameny zdraví prochází v posledních měsících poměrně rozsáhlými změnami. Změnilo se sídlo instituce, ústředí se přestěhovalo z Nenačovic do Prahy-Sedlce, do stejné budovy, kde sídlí nakladatelství Advent-Orion. Mění se i majetková struktura, když došlo k prodeji firmy Country Life (jejímiž jsme dříve byli stoprocentními vlastníky) do soukromých rukou. Došlo i k malé změně názvu (dříve jsme se jmenovali Společnost Prameny zdraví) a také

30

Advent 10/2012

Prameny zdraví v neposlední řadě k personálním změnám – odchodu několika dlouholetých spolupracovníků. V současné době tak hledáme na dvě klíčové pozice dva nové vedoucí pracovníky. O koho by se mělo jednat? Hledáme nového vedoucího nedávno otevřeného Společenského centra Prameny zdraví. Toto centrum se nachází v samém centru hlavního města, nedaleko Staroměstského náměstí, v prvním patře tzv. Teyflova domu, v těsném sousedství prodejny a restaurace Country Life. Již samotná jeho poloha tak přímo vybízí k širokým možnostem využití. Druhou pozicí, kterou chceme po odchodu Jany Konečné obsadit, je místo ředitele zdravotně-misijní školy, Institutu životního stylu. Bude mít na starosti nejen pořádání dálkových rekvalifikačních kurzů; věříme také, že se nám podaří v Nenačovicích, kde IŽS sídlí, obnovit roční denní studium zájemců o službu v oblasti zdravotní misie. Jaký je vlastně smysl činnosti Pramenů zdraví? Naším posláním je zobrazovat Krista nezištnou křesťanskou službou v oblasti obnovy zdraví (tělesného, duševního, sociálního a duchovního) našich spoluobčanů – i našich bratrů a sester. Vycházíme přitom z Bible, misijního poslání církve adventistů i spisů Ellen Whiteové. Chceme inspirovat k plnému zdraví a vyzývat k následování Ježíše Krista. Hodnotami, které v naší instituci vyznáváme, jsou obětavost a nasazení, otevřenost a respekt, jednota a modlitba. Jsme přesvědčeni, že Pán Bůh nám svěřil úžasné poselství pro generaci lidí žijících v poslední době. Máme být ovšem nejen šiřiteli Kristovy lásky, ale také těmi, kteří varují své bližní před uctíváním model, před cestami, které vedou do záhuby. Pán Ježíš miloval lidi, naplňoval jejich potřeby a vyučoval je. To bychom rádi dělali i my. Jak postupujete při naplňování tohoto poslání? Soustředíme se na přímou práci s lidmi – prostřednictvím rekondičních pobytů, zdravotně-misijní školy, resp. rekvalifikačního střediska

Advent 10/2012

a společenského centra. Časopis Prameny zdraví a webové stránky (Magazín zdraví) slouží jako nástroj prvního kontaktu. Spolupracujeme se „sesterskými“ organizacemi u nás i v zahraničí, jsme členy OCI a ASI. Jako tzv. podpůrná (a podporující) organizace úzce spolupracujeme i s oddělením zdraví a občanským sdružením Život a zdraví. Jaké jsou vaše možnosti? Mnozí lidé dnes strádají tzv. civilizačními nemocemi, při kterých klasická medicína příliš nepomáhá. Ve společnosti je současně vidět výrazný posun v zájmu o zdraví. V každém časopise jsou dnes recepty a články na téma zdraví. To dává za pravdu Ellen Whiteové, že o tuto oblast bude zájem. Z úst představitelů Generální konference zaznívá, že každý adventistický sbor by se měl stát centrem primární zdravotní péče (resp. prevence), každý člen církve adventistů by měl být (svého druhu) zdravotním misionářem. Allan R. Handysides, vedoucí oddělení zdraví při Generální konferenci, se již dříve pochvalně vyjádřil o zdravotně-misijních aktivitách probíhajících na území bývalého Československa jako o celosvětově nejkomplexnějším adventistickém programu v oblasti zdraví s následnou prací. Vynikající jméno si i ve světě získal projekt zakládání Klubů zdraví. Radujeme se z toho, že se do tohoto díla můžeme – v našich podmínkách a se svými skrovnými silami – zapojit. Na otázky odpovídal Robert Žižka, předseda občanského sdružení Prameny zdraví

Občanské sdružení Prameny zdraví přijme: • vedoucího Společenského centra • ředitele zdravotně-misijní školy IŽS Bližší informace na tel.: 737 303 796 nebo e-mailu: [email protected]

31

televizní vysílání hopetv

Novinky v archivu televize HopeTv Již tradičně jsou s letním prázdninovým obdobím spojeny nejen dovolené a odpočinek, ale také hodnotné akce a studijní pobyty organizované církví. Podobně jako v minulém roce i letos se HopeTV aktivně podílela na internetových přenosech a záznamech z Biblických týdnů. Rádi bychom vás na následujících řádcích informovali o tom, co se v uplynulých měsících povedlo, a zaměřili vaši pozornost na hodnotné pořady v našem vysílání a archivu. Letní on-line přenos z Biblického týdne v Kroměříži byl realizován ve spolupráci se členy sboru z Českého Těšína. Kolegové, kteří se podílejí také na realizaci projektu BibleTV, vyrazili s technikou do Arcibiskupského gymnázia, kde zajistili záznam a přímý přenos přednášek bratra Jiřího Beneše, který je vedoucím Katedry biblistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tématem byl Deuteronomistický zákoník – výklad knihy Deuteronomium od 12. do 26. kapitoly. Přímý přenos druhého Biblického týdne letošního roku z konferenčního střediska Immanuel jsme realizovali se spolupracovníky z Brna. Hostem byl Jon Paulien, děkan Teologické fakulty na Loma Linda University v USA. Ten je autorem knihy Pavlovy listy Tesalonickým. Tato biblická kniha byla také ústředním tématem přednášek Biblického týdne. Pokud jste neměli možnost se na přímý přenos z obou setkání podívat, nabízíme vám záznam přednášek v archivu naší televize na stránkách www.hopetv.cz. Oba výklady si můžete poslechnout také na CD ve formátu mp3, které lze zakoupit v našem e-shopu za 100 Kč (plus poštovné a balné) nebo přes sborový traktát. Do archivu HopeTV jsme umístili i videozáznam pořízený v malebném prostředí Nízkých Tater, kam na třetí Biblický týden letošního léta dorazil bratr Jiří Moskala. Ve svých přednáškách vykládal poselství starozákonní knihy Ezechiel. Audiozáznam připravilo slovenské Štúdio Nádej

32

a objednat si jej můžete na www.studionadej.sk. Děkujeme kolegům ze Slovenska, kteří se výrazně podíleli na pořízení záznamu pro HopeTV. Na našich stránkách www.hopetv.cz nabízíme bohatý archiv i dalších pořadů a záznamů, který doplňujeme o nové tituly. Zhlédnout můžete sérii přednášek řečníka severoamerické misijní organizace It is Written – Johna Bradshawa, který navštívil Českou republiku a přednášel na téma Proč nemít strach z evangelizace. Kazatel John Bradshawa také povede v roce 2013 v Praze evangelizační kampaň. Jejím cílem bude podpořit založení nového sboru. Dále jsme zpracovali záznam přednášek bratra Miroslava Kysílka – Tajemství proroctví. Seriál úvah s výkladem biblické knihy Zjevení jsme pořídili s externími kolegy na půdě Společenského centra v Praze na Brumlovce. V letošním roce přibyly také přednášky prof. Jaro Křivohlavého, prof. Vladimíra Krále, religionisty Martina Chadimy a dalších zajímavých řečníků. Prosím, doporučte naše webové stránky a pořady svým známým, sousedům, kolegům atd. Naše společné úsilí, podpořené modlitbami za cílové diváky, může mnohé přivést ke hledání nového smyslu života a seznámení se s evangeliem. Máme radost, když se dozvídáme, jak naše pořady obohacují váš duchovní život, a ještě více nás těší, když je sdílíte s dalšími lidmi. Za kolektiv pracovníků HopeTV Csaba Čák

Advent 10/2012

Adra

Aktuality z Adry

Nový charitativní kalendář Děkujeme, že si ho zakoupíte a doporučíte! Stojí 199 korun. Za tuto částku lze zaplatit 2 měsíce školní docházky jednomu dítěti ve slumových školách. Objednat si ho můžete prostřednictvím e-shopu na http://kalendar.adra.cz, e-mailem na adrese [email protected] a telefonicky na čísle 733 169 637. Kalendář zdarma nafotil světoznámý fotograf Robert Vano a se svými dětmi se nechaly vyfotit herečky Simona Postlerová, Tereza Kostková, Vanda Hybnerová, Bára Kodetová a Ivana Vaňková, lyžařka Kateřina Neumannová, baletky Pavla Zusková, Nicola Márová a Tereza Podařilová. Do projektu se také zapojily redaktorky České televize Eva Hrnčířová, Barbora Kroužková a Barbora Černošková. Kalendář obsahuje i snímky bangladéšských dětí. Maminky i děti měly při focení kalendáře oblečené šaty inspirované bangladéšskými oděvy a s bangladéšskými motivy. Použity byly rovněž reálné bangladéšské rekvizity. Šaty navrhli a ušili studenti Střední umělecké školy textilních řemesel z Prahy, kteří je také později na křtu kalendáře předvedli na módní přehlídce.

Advent 10/2012

ADRA v současnosti podporuje sedm škol v chudinských čtvrtích (slumech) v Dháce, hlavním městě Bangladéše. Některé školy jsou zděné, často se však jedná jen o improvizovanou chýšku z vlnitého plechu. Třídy slouží pro výuku a často i pro ubytování učitelů. ADRA také podporuje tzv. školu na ulici. Učitelky zde učí přímo na ulici na roztažených rohožích. Slumové školy spravované organizací ADRA navštěvuje celkem 650 dětí ve věku od pěti do dvanácti let. ADRA financuje provoz školy (nájemné, plat učitele, případně vodu a elektřinu) a školní pomůcky pro děti. Ve slumech okolo Dháky žijí až 4 miliony lidí a přes 90 % z nich si nevydělá ani na pokrytí základních životních potřeb. Uvádí se, že 65 % obyvatel slumů je negramotných a pouze 18 % dětí ve slumech navštěvuje nějakou školu.

Program BangBaby má nový název BanglaKids Původní projekt na podporu chudých dětí v Bangladéši vznikl už před 13 lety pod názvem BangBaby a za dobu své existence se jeho podoba poněkud proměnila. Nejprve byla do projektu zahrnuta jen hrstka dětí, avšak poté, co se projekt začal díky štědrosti dárců rozrůstat, podporuje jich nyní ADRA už více než patnáct set. Tímto způsobem je poskytováno

33

Adra vzdělání různým skupinám žáků – od malých dětí až po dospívající studenty. „Jméno projektu jsme se rozhodli upravit. Zvolili jsme název BanglaKids, protože podle nás lépe vystihuje rozmanitost zúčastněných skupin dětí a studentů a jasněji vyjadřuje název země, ve které probíhá. Věříme, že v této podobě si ho navíc oblíbí i samotné děti a učitelé v Bangladéši.“ (Radomír Špinka, vedoucí programu) ADRA děkuje všem dosavadním podporovatelům programu BangBaby za dlouholetou spolupráci, BanglaKids se těší na vaši pokračující přízeň!

Hledám babičku. Zn.: Náhradní. Za dveřmi pokoje číslo deset ve frýdecko-místeckém hospici sedí na posteli šestaosmdesátiletá Marie. Pokaždé, když k ní někdo vejde, široce se usměje. Nevypadá, že by byla nemocná. Jenže zdání klame. Marie má onkologické onemocnění, kterému podle lékařů do dvou měsíců podlehne. Jak moc by si přála strávit poslední týdny se syny a jejich rodinami. Jenže ti si žijí každý svým vlastním životem. Jeden je v zahraničí, za maminkou jezdí jednou za půl roku. Druhý bydlí v Orlové, ale práce ho na návštěvu za mámou nepustí častěji než jednou za týden. Čekání na smrt je těžké zvlášť, když je člověk sám. Vítáno je jakékoliv rozptýlení. Dobrovolnice z Adry Patricie Sušovská pro Marii znamená více. Je něco jako náhradní vnučka. Chodí za ní každý pátek hned po škole. „Že tady dneska budeš aspoň dvě hodiny,“ prosí ji stará paní. Osmnáctiletá studentka gymnázia kývá, že ano. Vytáhne knížku a začne Marii předčítat. Čte nahlas, aby důchodkyně dobře slyšela. Po chvíli se pokojem ozve zvolání: „Meine Liebe, ty máš zelený nehty!“ Patricie se zasměje a pokračuje v předčítání. Jenže babička chce vysvětlení. „A to se ti líbí?“ naléhá. „No jasně, teď se barevné nehty nosí, jdou mi k rezavým vlasům,“ dobírá si ji Patricie a pohazuje ofinou. Nenápadně si vzadu upraví dred, pro který by Marie už vůbec neměla pochopení. Obě ženy sedí vedle sebe na posteli a povídají si. Vypadá to, že se znají léta, jsou z jedné rodiny. Přitom se potkávají teprve dva měsíce. „Na stránkách města jsem našla inzerát, že ADRA hledá dobrovolníky. Protože mě to vždycky zajímalo a chci

34

studovat psychologii, přihlásila jsem se,“ líčí Patricie první kontakt s Adrou. Původně do hospice nechtěla. Lákala ji práce s dětmi v nemocnici, ale neměli pro ni místo. „Nebyla jsem si jistá, jestli to v hospici zvládnu. Na školení nás upozorňovali, že tady lidé umírají, a když si k někomu vytvoříme vazbu, může to bolet,“ zašeptá a podívá se na Marii. Je to její první pacientka, za kterou chodí. První, se kterou se zanedlouho uvidí naposledy. Přestože to obě vědí, nejsou smutné, naopak. Snaží si předat co nejvíc, dokud je čas. Hodně spolu mluví. O radostech, o klucích, partnerských vztazích, o lásce. Podobné zkušenosti má Lucie Gelnarová. Svou tzv. adoptivní babičku, našla v domově seniorů Helios v Havířově. Okatá černovláska studuje zdravotní školu v Ostravě, s Adrou se seznámila už před studiem. „Náš učitel hudební výchovy vymyslel benefiční koncert. Zpívala jsem na něm, pomáhala s organizováním. To se líbilo panu Folwarcznému z Adry, který se mě zeptal, zda bych svou energii nechtěla věnovat starším lidem. Vzala jsem to jako poctu a začala sem docházet,“ popisuje své začátky Lucie. První den, kdy v domově nastoupila do služby, ji poslali za paní Olgou. „Řekli mi, že má své nálady, ale že si zvyknu,“ vypráví Lucie. Zprvu to skutečně nebylo jednoduché. Ze dvou prvních návštěv měly obě ženy rozpačité pocity. „Pak se to prolomilo. Dnes máme vztah jako babička s vnučkou. Olze se svěřím i s tím, co bych své babičce nikdy nepověděla,“ usměje se Lucka. Lucie staré paní prozrazuje, jak je na tom s kluky. „Olga se mě ptá: Tak co, s kým teď chodíš? Říká to

Advent 10/2012

dvacáté výročí knižní evangelizace hodně nahlas, protože moc dobře neslyší. I já musím mluvit hlasitě. A tak je z tajemství veřejná záležitost, kterou slyší celý domov seniorů,“ říká mladičká dobrovolnice. Někdy Olgu vyveze na vozíčku do klubovny, kde je internet, a prohlížejí si fotky. U nich se smějí a vyprávějí si. Je to prý moc fajn. Lucie vyprávění uzavírá: „Je to mnohem zábavnější, než kdybych šla na kafe s nějakou stejně starou kámoškou. Pokaždé když odsud odcházím, jsem šťastná. Vím, že sem zkrátka patřím.“ (Text napsala Kateřina Piechowicz, příběh je z publikace „Pomáhat je radost“.) Dobrovolné aktivity jsou nezbytnou součástí života každé společnosti a dobročinnost patří k nezastupitelnému působení církve. Za samozřejmou povinnost považovali dobrovolnou pomoc potřebným již první křesťané a charitativní činnost

byla s existencí církve spojena nepřetržitě.  Jsme vděčni za to, že i církev adventistů může mimo jiných aktivit šířit lásku a přinášet do života lidí radost i prostřednictvím nezištné činnosti dobrovolníků ADRA, kteří nedávají pouze něco, ale sebe sama. • V České republice působí v současné době dobrovolníci ADRA ve 27 městech prostřednictvím 10 dobrovolnických center ADRA. • V roce 2011 se zapojilo 1 601 dobrovolníků. • Byli společníky pacientů nebo klientů ve 119 zařízeních po dobu 87 081 hodin – a to je přibližně 10 let času. • Nejstarší Dobrovolnické centrum ADRA funguje od roku 2004 ve Frýdku-Místku, nejmladší fungují od roku 2010 v Plzni a ve Znojmě. M. Ž.

Ještě k 20. výročí založení knižní evangelizace Když jsem před časem otevřel naši jitřenku, byl jsem zasažen názvem tématu – „Jít tam, kam dosud nikdo nešel“. Bratr Johnsson zde vychází z textu Římanům 15,20, kde apoštol Pavel zmiňuje svou průkopnickou práci. V Adventu č. 8/2012 byl uveřejněn obsáhlý článek bratra Jiřího Lodera k tématu 20. výročí novodobé knižní evangelizace v Česko-Slovenské unii. Když jsem jej četl, bylo mi, jako bych prohlížel album starých zažloutlých fotografií. Ačkoliv vůbec nejsem psavý typ, ozvala se ve mně jakási stavovská čest, která mě nutí k napsání těchto řádek. Kde je těch 20 let? Cožpak nemáme k nabídnutí více než vzpomínky staré dvacet let? Knižní evangelizace je průkopnická práce prvořadého významu, jak o tom píše i Ellen Whiteová, a zaslouží si být církví takto vnímána. O práci knižních evangelistů by mohla být napsána řada knih, ostatně téměř po celou dobu vychází interní sborník „INFO“ věnovaný zkušenostem z této práce. Mnohé zkušenosti jsou však nesdělitelné. Rád bych ještě uvedl několik neúplných statistických čísel. V knižní evangelizaci dosud pracovalo na různé úvazky téměř 200 lidí, mimo krátkodobých

Advent 10/2012

akcí, například letní aktivity mládeže. V současné době je to 17 lidí na plný čas, celkově asi 35. Ročně je v Českém a Moravskoslezském sdružení prodána literatura za 6 až 10 milionů Kč. To představuje kolem 40 tisíc knih a dalších 20 tisíc tiskovin při této práci darovaných. Také se uskuteční více než 50 tisíc více či méně úspěšných návštěv u lidí mimo církev. Omlouvám se, že nemám statistické údaje Slovenského sdružení. Tam je knižní evangelizace, pod výborným vedením bratra Daniela Márföldiho, ještě úspěšnější. Možná se ptáte, jaký je viditelný efekt z této práce. Pravda je, že počet křtů není veliký. Avšak to, co kromě knih zanecháváme u lidí v jejich myslích a srdcích, je setba, kterou docení jen Bůh. Nakonec bych chtěl povzbudit naše váhající členy, zvláště mládež, kteří žijí v bezpečí, ale často i stereotypu našich sborů, k výzvě velkého pověření dle Skutků apoštolů 1,8. Je to práce, která má mnoho úskalí, ale přináší zkušenosti, jaké v bezpečí sborových lavic nikdy nezískáte. Luděk Čančík

35

oznámení

oznámení Zemřela sestra Jiřina Krynská Dne 5. 9. 2012 nás opustila sestra Jiřina Krynská, vdova po kazateli Dimitriji Krynském, dřívějším předsedovi Moravskoslezského sdružení. Dožila se požehnaného věku 98 let. Rozloučili jsme se s ní v úterý 11. 9. v obřadní síni krematoria na hřbitově ve Slezské Ostravě. Kazatel Karel Szkuta připomněl text z knihy Jób 5,26, o zaslíbeních Bible i životě víry promluvil nad hrobem hospodář Moravskoslezského sdružení bratr Jaromír Stejskal. Sestra Jiřina Krynská se narodila 7. ledna 1914 v Rusku, v tehdejším Petrohradě, rodičům Josefovi a Anně Šaškovým jako nejmladší ze tří dětí. Rodiče byli Češi a již před narozením Jiřinky přijali v Petrohradě poselství o druhém příchodu Pána Ježíše a stali se adventisty sedmého dne. Po vypuknutí revoluce se rodina vrátila přes Sibiř do Čech a zakotvila v Plzni. Po otevření Misijního ústavu v Loděnicích u Prahy se přestěhovali do Loděnic, kde Josef Šašek vyučoval obecné předměty a vedl dílnu. Tam se Jiřinka seznámila se svým budoucím manželem Dimitrijem, za kterého se v roce 1936 provdala. Z manželství vzešlo šest dětí, prostřední Jiřinka v době druhé světové války ještě jako maličká zemřela. Nejdéle bydlela rodina v Ostravě, kde Dimitrij Krynský sloužil jako kazatel, později jako administrátor v Česko-Slovenské unii a v Moravskoslezském sdružení. Sestra Jiřina Krynská byla hluboce věřící, statečná a laskavá žena. Stála po boku svého muže v dobách pokoje, ale byla mu oporou i v době, kdy musel nastoupit do PTP, do vězení či na práci do dolů. Rovněž i ona sama zakusila pro svou víru krátkodobé vězení. Po smrti manžela žila u své dcery Lydie, poslední rok pro zhoršení zdravotního stavu v sociálním ústavu. Těšila se ze svých dětí, vnuků, pravnuků i prapravnuků, ale měla ráda i všechny

36

lidi, které jí Pán Bůh poslal do cesty, a podle možností jim pomáhala. Zemřela pokojně a v naději, která prozářila i smutek z rozloučení. Dlouhý život… Je život dlouhý – anebo je krátký? To záleží na úhlu pohledu – jestli se stáří dívá moudře zpátky, anebo mládí hledí dopředu… Život se také může měřit činy… A jako každý jeho den – je někdy temně olemován stíny, a jindy je sluncem ozářen… A pak se často také měří vráskou, kterou nám čas tvář počmáral… Však nejlépe se měří život láskou – co člověk dával, nebo bral… Ve tvém jí bylo plno, sestro milá, a štědře jsi ji rozdávala; dávala těm, co kolem tebe žili, a Boha jsi vroucně milovala… A tak jsi, sestro, dlouhý život žila – a i když skončil, konečné to není… vždyť Ježíši jsi pevně uvěřila, že až se vrátí, čeká tě probuzení. (Věra Gajdošíková)

Sbor Turnov Nedávno jsme si v našem sboru připomněli narozeniny našich dlouholetých členů. Náš dobrý Bůh jim dopřál dožít se hezkého věku a my doufáme, že ještě i přidá. Krásných 91 let se dožil bratr Vladimír Kraus, který o svých bohatých zkušenostech napsal knihu. Stejného věku se dožila sestra Ludmila Cihlářová – také ona má mnohé zkušenosti s Pánem a jsou nám inspirací. Krásných 80 let se dožila sestra Marta Kopecká. Děkujeme Pánu, že tyto naše milé sestry a bratra máme, a přejeme jim i nadále hojnost Božího požehnání a radost z blahoslavené naděje, kterou máme v Pánu Ježíši. Za sbor M. J.

Advent 10/2012

oznámení

Sbor Luže

Sbor Vrbno pod Pradědem

V  létě 2012 se náš lužský sbor stal svědkem dvou křtů. V červenci byl ve Žďáru nad Sázavou pokřtěn – spolu se svým bratrem Tomášem – Filip Řádek. Odstěhoval se od nás a je nyní členem zdejšího sboru. Druhý křest proběhl v srpnu v České Třebové a naše nová sestra Agáta Vodičková zůstává ve sboru v Luži. Sestra Agáta měla pohnutý život. S adventním poselstvím ji nejprve seznámila sestra Krátká v Jaroměři. Ta také pak navštěvovala Agátu v nemocnici, když se jí po rozpadu rodiny rozpadlo i zdraví. Poté se Agáta dostala v rámci léčby do Havlíčkova Brodu, kde se jí ujala sestra Sochorová. S pomocí sociální pracovnice našla Agáta nové zázemí v Domově na hradě Rychmburk. A Boží ruka ji opět provázela. Ve zdejší obci Předhradí získala oporu v podobě adventistických manželů Řádkových a Hurtových. Pochopitelně ji brali s sebou na sobotní pobožnosti. Agáta ve sboru v Luži „rozkvetla“ a stala se sluníčkem pro ostatní. V poslední době poskytovala přátelství nové kandidátce křtu Dominice, která do Luže přišla za prací až z dalekého Slovenska. Přejeme bratru Filipovi a sestře Agátě Boží pomoc při putování do nebeského království. Den 25. červenec 2012 se stal pro jednu ženu dnem druhého narození a pro jedno děvčátko dnem narození prvního. Naše „sobotňátko“, Evička Žůrková, v 13.34 obšťastnila své rodiče Pavla a Lydii Žůrkovy. První září bylo opět začátkem školního roku. Tentokrát připadlo na sobotu a pro někoho se stalo začátkem určité školy života. Bratr Čestmír Šťovíček, nejprve ostřílený kolportér, posléze vedoucí knižní evangelizace, nastoupil tentokrát do kazatelské služby ve sborech v Luži, Poličce a skupině v Litomyšli. Vystřídal tak dosavadního kazatele, bratra Aleše Kociána. Naše nevelká modlitebna při slavnostní bohoslužbě „praskala ve švech“. Tajemník Českého sdružení bratr Tomášek oslovil nejen kazatele, ale nás všechny s tím, že každý máme v Božím díle své poslání. Věříme, že oba bratři je naplní na svých nových místech.

V měsíci říjnu se dožívá krásného životního jubilea, 80 let věku, naše nejstarší členka, sestra Amalie Drobná a přesně poloviční výročí oslaví naše milá sestra Jolana Bukurová. Oběma přejeme Boží požehnání a vyprošujeme Boží vedení nejen pro ně, ale i pro jejich rodiny. Bratři a sestry sboru Vrbno pod Pradědem

Dvojí zlatá svatba v Českém Krumlově V srpnu jsme si v našem sborovém společenství v Českém Krumlově připomněli mimořádnou událost. Čas od času prožíváme v našich sborech zlatou svatbu. To je velký důvod k vděčnosti. My jsme měli tu vzácnou příležitost oslavit dvojitou zlatou svatbu! Manželé Marta a Milan Pletkovi a Marie a Josef Tejmlovi si před padesáti lety před Bohem slíbili věrnost a po půl století se na jejich rozhodnutí nic nezměnilo. To je dvojnásobný důvod k vděčnosti Bohu a k radosti, jak nádherně se o nás stará. Život jim připravil nejedno překvapení, procházeli i různými těžkostmi a zkouškami. Přesto jejich víra i oddanost jeden druhému zůstala stejná jako zpočátku. Společné bohoslužby vděčnosti se zúčastnili nejen členové sboru, ale také děti a vnoučata obou manželských párů. A bylo nás opravdu hodně! Obě rodiny se doposud aktivně zapojují do sborového života. Nikdy nezapomeneme na tuto nevšední příležitost k oslavě našeho Pána a Spasitele. Moc jim do dalších let přejeme jistotu Božího vedení, pevné zdraví a radost ze života s Bohem. Za sbor v Českém Krumlově V. Chán

Lenka Česenková

Advent 10/2012

37

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Uherské Hradiště V listopadu mají narozeniny sestry Povalačová Liduška, Kantorová Žanetka a Lancová Lenka a bratři Kantor Jiří a Lekeš Pavel. Přejeme Vám jako sbor mnoho Božího požehnání a vedení do dalších let. Za sbor O. Dědeček

VO firma působící v oblasti kompletního vybavení pneuservisů hledá OZ pro regiony jižní Morava a Praha Náplň práce: přímý prodej z dodávkového automobilu, rozvoj obchodních vztahů ve svěřeném regionu Nabízíme:

práci v prosperující společnosti s 16tiletou historií stojící na křesťanských hodnotách, zajímavý výdělek bez horního stropu, férové jednání, profesní i osobnostní rozvoj, zavedení odběratelé, zaměstnanecké výhody, volné víkendy

Požadujeme: vzdělání min. SŠ, obchodní talent, velmi dobré komunikační schopnosti, loajalitu k firmě, vysoké prac. nasazení, časovou flexibilitu, touhu učit se novým věcem, cílevědomost, silný morální kredit, samostatnost, řidičské oprávnění B1 a praxi v řízení motor. vozidel, dobrý zdravotní stav. Profesní životopis spolu s foto posílejte na [email protected], www.ddpneu.cz.

ČR 121001

Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné Námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osob 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155, telefón: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907 SR 121002 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier.Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 121003 Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 121004 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace: [email protected], tel.: 775 320 500 – Petra Čapková, www.ubytovanikv.zde.cz ČR 121005 Pro svého nesmělého kamaráda hledám věřící přítelkyni k dopisování. SŠ/26/192/86. Hluboce věřící, zatím bez církevní příslušnosti. Jde o příjemného a komunikativního mladíka z úplné rodiny. Má široký záběr a všestranné zájmy – sport, literatura, filmy, ekonomika, příroda atd. Vztahy jsou pro něj vážná a důležitá věc, tedy i vztah k Bohu. Případné vážnější pouto je samozřejmé a žádoucí. Dívky, pomozte jednomu osamělému srdci. ČR 121006 Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 10/2012 11x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 17. 10. 2012 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Archiv INRI road Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava

Kongres On AIR 2012 Krátkou reportáž najdete v příloze Impulz na straně 29.

www.adventorion.sk

www.adventorion.sk

www.adventorion.sk

www.adventorion.sk

...doma najlepšie Keďže rok 2013 je rokom rodiny, aj náš kalendár sa nesie v znamení domova. Názov ...doma najlepšie prezrádza, že fotografie aj biblické verše v kaledári vás vtiahnu do zákutí domu, záhrady a vzťahov; do atmosféry pokoja, tepla, oddychu a radosti. Veríme, že praktický dvojtýždňový stolový kalendár vás každý deň v roku povzbudí a pohladí na duši. 21 x 15 cm cena 2,- eurá cena 6,50 eur

Graham Maxwell

Iný pohľad na Boha

Táto kniha je o Bohu. Aký vlastne je? Čo od nás chce? Alebo čo nám chce dať? Graham Maxwell píše o Bohu, ktorý ako zvrchovaný vládca celého vesmíru nechce, aby sme boli len jeho poslušnými sluhami, ale túži po tom, aby sme boli jeho chápajúcimi priateľmi. 176 strán, 13,5 x 20,5 cm, viaz. ZAMYSLENIA NA KAŽDÝ DE

milosť

vo vzťahoch Kolektív autorov V zamysleniach na každý deň v roku nájdete úvahy, ktoré sú venované biblickému chápaniu rodiny a partnerstva, ale aj myšlienkam o samote, o túžbe človeka po spoločenstve a o zmysle života, ktorý je postavený na službe a nesebeckej láske k druhým. 376 strán, 13,8 x 21,5 cm, viaz. cena 8,- eur

Objednávky zo Slovenskej republiky: [email protected], 043 / 42 82 670, 0918 493 713, 0903 451 398

Objednávky z Českej republiky: [email protected], 233 321 621, 603 553 628