Řádný opravný prostředek v civilním procesu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Řádný opravný prostředek v civilním procesu (Proper remedy in a civil trial) Bakalářská práce

Autor:

Michaela Lesová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Zdeněk Sovák

Červen, 2011

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………... V Praze, dne 20. června 2011

Michaela Lesová

Poděkování Chtěla bych poděkovat mému vedoucímu práce JUDr. Zdeňku Sovákovi za pomoc při zpracování bakalářské práce. Dále bych také chtěla poděkovat za cenné rady JUDr. Janu Tuláčkovi.

Anotace Lesová Michaela: Řádný opravný prostředek v civilním procesu [Bakalářská práce] – Bankovní institut vysoká škola v Praze / Fakulta bankovnictví; Katedra práva a veřejné správy; Obor: Právní administrativa v podnikatelské sféře – Vedoucí práce: JUDr. Zdeněk Sovák. Předmětem bakalářské práce je právní úprava odvolání v českém civilním procesu. Rozebírám zde v jakých případech máme možnost podat odvolání, které je vázáno na splnění určitých zákonem stanovených podmínek. Cílem bakalářské práce je seznámení s institutem řádného opravného prostředku v civilním procesu. K dosažení tohoto účelu mi pomohla uvedená odborná literatura. Práce je rozdělena do 5 kapitol. Obsahuje 1 přílohu. Klíčová slova: občanský soudní řád, právní úprava odvolání, princip úplné a neúplné apelace, přípustnost podání odvolání, odvolací lhůta, řízení o rozhodnutí o odvolání

Annotation Lesová Michaela: The proper remedy in a civil trial [Bachelor thesis] - Institute of Banking College in Prague / Faculty of Banking, Department of Law and Public Administration, Industry: Legal Administration in business - Thesis: JUDr. Zdenek Sovák. The subject of thesis is legislation in the Czech civil appeals process. I discuss here in which cases we have the opportunity to appeal, which is subject to certain statutory conditions. Goal of this thesis is to introduce the institute an appeal in a civil trial. To achieve this goal helped me to set out the literature. The work is dividend into 5 chapters. Includes 1 attachement. Keywords: civil procedure, law appeal, the principle of complete and incomplete appellation, the admissibility of an appeal, the Board of the period, driving the decision on appeal

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 5 ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1 KAPITOLA PRVNÍ ................................................................................................................ 7 1.1 Řádný opravný prostředek – odvolání ................................................................................. 7 1.1.1 Univerzálnost odvolání ..................................................................................................... 8 2 KAPITOLA DRUHÁ ............................................................................................................ 11 2.1 Přípustnost podání odvolání ............................................................................................... 11 2.1.2 Objektivní podmínky přípustnosti odvolání .................................................................... 12 2.1.3 Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání .................................................................. 18 3 KAPITOLA TŘETÍ............................................................................................................... 21 3.1 Lhůta pro podání odvolání ................................................................................................. 21 3.1.1 Obecná délka odvolací lhůty ........................................................................................... 21 3.1.2. Délka odvolací lhůty ve zvláštních případech................................................................ 21 3.1.3 Běh odvolací lhůty .......................................................................................................... 22 3.1.4 Prominutí zmeškání odvolací lhůty ................................................................................. 25 4 KAPITOLA ČTVRTÁ .......................................................................................................... 26 4.1 Podání odvolání .................................................................................................................. 26 4.1.1 Náleţitosti odvolání......................................................................................................... 26 4.1.2 Odvolací důvody ............................................................................................................. 27 4.1.3 Neúplná a úplná apelace .................................................................................................. 29 4.1.4 Dispoziční úkony účastníka ............................................................................................ 31 4.1.5 Účinky odvolání .............................................................................................................. 32 5 KAPITOLA PÁTÁ ............................................................................................................... 36 5.1 Řízení o rozhodnutí o odvolání .......................................................................................... 36 5.1.1 Řízení u soudu prvního stupně ........................................................................................ 37 5.1.2 Řízení u odvolacího soudu .............................................................................................. 37 5.1.3 Rozhodnutí o odvolání .................................................................................................... 40 5.1.4 Náklady odvolacího řízení .............................................................................................. 44 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 45 Seznam literatury...................................................................................................................... 46 Přílohy ...................................................................................................................................... 47

5

ÚVOD V mé bakalářské práci se budu zabývat právní úpravou odvolání v českém civilním procesu s následným objasněním cíle odvolání. Vymezení pojmu opravného prostředku, tedy odvolání v českém civilním procesu. Toto téma jsem si zvolila z důvodu, ţe odvolání je nejčastěji uplatňovaným opravným prostředek před českými soudy. Odvolání je jediným řádným opravným prostředkem v českém civilním procesu. Účastník řízení odvolání podává v případech, kdy se domnívá, ţe rozhodnutí soudu je nesprávné a jeho cílem je výsledek rozhodnutí podle jeho představ. K pochybení při rozhodovací činnosti soudu můţe dojít jak na straně účastníka, tak i soudu. Jak víme, tak nikdo není neomylný i soudy mohou při své rozhodovací činnosti pochybit. Podstatné je zda procesní vady ovlivnily rozhodnutí, které se tak mohlo stát věcně nesprávným. Další moţností také je, ţe soudní rozhodnutí ţádnou vadou netrpí, ale pro účastníka je výsledek nepříznivý, tudíţ bude rozhodnutí povaţovat za nesprávné. To je typické pro občanskoprávní řízení sporné, kde se střetávají dvě strany s protichůdnými názory. Odvolání je zaloţeno na apelačním systému, tudíţ odvolatel můţe namítat vady skutkové i právní. V bakalářské práci se zabývám současnou právní úpravou odvolání s promítnutím změn, které zavedl zákon č. 59/2005 Sb. Práce je rozdělena na pět kapitol, kde se zabývám konkrétními problémy. V první kapitole se snaţím teoreticky rozebrat současnou právní úpravu odvolání a také popisuje typy odvolacího řízení. Ve druhé kapitole se věnuji přípustnosti podání odvolání, kde rozlišujeme objektivní a subjektivní podmínky podání odvolání. Třetí kapitola je věnována lhůtě pro podání odvolání, jejímu běhu a tak moţnostem prominutí zmeškání odvolací lhůty. Ve čtvrté kapitole se zabývám náleţitostmi při podání odvolání, úplnou a neúplnou apelací a účinky odvolání. Pátá kapitola je věnována řízení a rozhodnutí o odvolání. V závěru se snaţím shrnout mé poznatky na základě prostudované literatury.

6

1 KAPITOLA PRVNÍ

1.1 Řádný opravný prostředek – odvolání Podle platné právní úpravy je jediným řádným opravným prostředkem odvolání. „Odvolání je jediným řádným opravným prostředkem od 1.4. 1964, kdy nabyl účinnosti zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád.“1 „Odvolání je jednotným řádným opravným prostředkem proti rozsudkům, usnesením a výrokům platebních rozkazů a směnečných a šekových platebních rozkazů o náhradě nákladů řízení soudů prvního stupně.“2 „Podle civilního řádu soudního (zákona ze dne 1.8.195 č. 113/1895 ř. z.) bylo odvoláním moţné napadnout jen rozsudek soudu prvního stupně; proti usnesení soudu prvního stupně směřoval rekurs.“3 V zákoně č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních – občanský soudní řád, který nabyl účinnosti dne 1.1. 1951 jsou upraveny dva řádné opravné prostředky. Odvoláním bylo moţné napadnout rozsudek prvního stupně. Stíţnosti bylo moţné napadnout unesení soudu prvního stupně. Odvoláním lze napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, okresního nebo krajského soudu, pokud to zákon nevylučuje. Řízení o odvolání je založeno na tzv. apelačním opravném systému. Odvolací soud není vázán skutkovými zjištěními soudu prvého stupně. Napadené rozhodnutí můţe potvrdit, změnit nebo zrušit a vrátit věc k soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Novela č. 30/2000 Sb. OSŘ nahradila ve sporném řízení princip úplné apelace (v němţ lze v odvolacím řízení navrhovat nové důkazy a tvrdit nové skutečnosti), principem apelace neúplné, který neumoţňuje (aţ na výjimky) uplatňovat nové důkazy a skutečnosti a odvolací soud nepřihlíţí ke skutečnostem, které nebyly uplatněny před soudem první instance. Tento stav je zachován i po další zásadní novele č. 95/2005. Systém neúplné apelace vede účastníky řízení ke zvýšení odpovědnosti a to v tom smyslu, aby uplatnili všechny důkazy a rozhodné skutečnosti před soudem prvního stupně a neponechávali je aţ před odvolací soud. Ve výsledku by mělo také dojít ke zrychlení

1 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1587 2 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 462 3 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1587

7

projednávaných sporů a zamezení záměrnému prodluţování soudního řízení ze strany účastníků. Jak jsem se jiţ zmínila účastník můţe podat odvolání proti rozsudku. Proti odůvodnění rozsudku můţe směřovat oprava rozsudku o které se hovoří v § 165: „Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, můţe účastník před tím, neţ rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno. Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloţí věc odvolacímu soudu, který o opravě rozhodne. O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.“4

1.1.1 Univerzálnost odvolání Jak jsem se jiţ zmínila, odvolání je jediný (univerzální) řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, zaloţený na apelačním systému. Odvolací soud můţe sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo doţádaného soudu provádět dokazování ve věci samé, jelikoţ není vázán skutkovými zjištěními a skutkovými závěry. „Kromě rozdílů v uplatnění apelačního systému se přezkumná činnost odvolacího soudu odlišuje ve způsobu projednání jednotlivých věcí a v rozhodnutí o odvolání. Obsahově se tedy jednotně pojaté odvolací opravné řízení „rozpadá“ na odvolací řízení. Typy odvolacího řízení 1. ve věcech sporného řízení a řízení podle části páté ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem.“5 Tento typ odvolacího řízení spočívá na systému tzv. neúplné apelace. Nové skutečnosti a nové důkazy mohou být v odvolání uplatněny pouze tehdy, jestliţe to připouští zákon. Soud k nim můţe přihlédnout pouze v případě, ţe za odvolacího řízení vyšly najevo a podstatné je, ţe byly uplatněny. V těchto věcech musí být také uveden způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 o.s.ř. Jestliţe účastník neuvede odvolací důvod, ani po výzvě soudem, napadené rozhodnutí nesmí být přezkoumáno a odvolací soud odvolání odmítne. Aby mohlo být vydáno meritorní rozhodnutí v těchto věcech, musí být nařízeno

4 5

§ 165 odst. 1,2,3 o.s.ř. Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1589

8

jednání. „ Bez nařízení jednání lze tímto způsobem rozhodnout, jen jestliţe bylo odvolání podáno jen z důvodu nesprávného posouzení věci, jestliţe se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali a jestli odvolací soud neopakuje a ani nedoplňuje dokazování.“6 Odvolací soud můţe o odvolání rozhodnout z důvodu uvedených v § 219 odst. 1, 2 o.s.ř. o zrušení. Další moţností je, ţe potvrdí anebo změní rozhodnutí. 2. „ve věcech nesporného řízení, při přezkoumání rozsudků pro uznání a pro zmeškání a ve věcech výkonu rozhodnutí, v exekučních věcech prováděných podle zákona č. 120/2001 Sb., ve věcech konkursu a vyrovnání a ve věcech insolvenčního řízení“7

Tento typ odvolacího řízení je zaloţen na principu apelace úplné. Odvolacím důvodem jsou nové skutečnosti s výjimkou věcí, které jsou uvedeny v § 120 odst. 2 o.s.ř. – věci nesporného řízení. Podstatou je, ţe nové skutečnosti musí vyjít za řízení najevo a účastníky musí být výslovně uplatněny. Způsobilé odvolací důvody jsou opět vymezeny v § 205 odst. 2 o.s.ř. Jestliţe odvolání neobsahuje odvolací důvod, soud napadené rozhodnutí nebude přezkoumávat a odmítne jej. Výjimku tvoří věci uvedené v § 120 odst. 2 o.s.ř., kde sodu musí napadené rozhodnutí přezkoumat i z bez odvolacích důvodů. „Meritorní rozhodnutí v těchto věcech vyţaduje, aby bylo nařízeno jednání; bez nařízení jednání lze tímto způsobem rozhodnout, jestliţe bylo odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jestliţe se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali a jestliţe odvolací soud neopakuje a ani nedoplňuje dokazování.“8 Odvolací soud můţe o odvolání rozhodnout z důvodu uvedených v § 219 odst. 1, 2 o.s.ř. o zrušení. Další moţností je, ţe potvrdí anebo změní rozhodnutí. 3. „při přezkoumání nemeritorních rozhodnutí soudu prvního stupně.“9 Tento typ odvolacího řízení se řídí systémem úplné apelace. V případech, kdy při přezkoumání nemeritorních rozhodnutí soudu prvního stupně, mohou mít na vliv rozhodnutí nové skutečnosti, soud k nim přihlédne. Opět zde musí být nové skutečnost a nové důkazy

6 7 8 9

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1589 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1589 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1590 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1589

9

výslovně uplatněny. Proti nemeritornímu rozhodnutí nejsou v zákoně odvolací důvody předepsány. V podstatě to znamená, ţe proti tomuto rozhodnutí můţeme namítnout cokoliv, co zpochybňuje jeho správnost. I kdyţ nebyly odvolací důvody uplatněny, soud rozhodnutí vţdy přezkoumá. „O odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolací soud rozhoduje bez nařízení jednání. Jednání však musí být nařízeno, provádí-li se dokazování.“10

10

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1590

10

2 KAPITOLA DRUHÁ

2.1 Přípustnost podání odvolání Pokud budeme podávat odvolání, jsme vázáni splněním určitých zákonem stanovených podmínek. Máme tím na mysli podmínky přípustnosti odvolání. „Tyto podmínky však nelze chápat jako omezení moţnosti rozhodnutí odvoláním napadnout, neboť patří k podstatě apelačního opravného systému a k podstatě institutu odvolání. Zákon však na splnění jistých předpokladů přípustnosti trvá. Je tomu tak proto, ţe mimo moţnost všestranného a obecně přípustného přezkoumání správnosti rozhodnutí nelze pominout zájem na konečném pravomocném rozhodnutí ve věci, zájem na co moţná nejrychleji nastolené právní jistotě ve vztazích.“11 Zákonem č. 436/1991 Sb., který byl účinný od 1.1.1992 byly zřízeny krajské obchodní soudy v Praze, Brně a Ostravě. K jejich zániku však došlo k 31.12.2000 a jejich neskončené věci museli být delegovány na Městský soud v Praze, Krajský soud v Brně a Krajský soud v Ostravě. Jakou soud prvního stupně rozhoduje také Nejvyšší soud ČR, stanoví-li to zvláštní předpis. § 201 o.s.ř. připouští odvolání pouze proti rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydaným v prvním stupni, z čehoţ nám vyplývá, ţe odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu vydanému v prvním stupni není přípustné. Proti rozhodnutí krajského soudu, vrchního soudu jako soudu nadřízeného, popřípadě soudu společně nadřízeného také nelze podat odvolání. „Z uvedeného mimo jiné vyplývá, ţe zákon upravuje funkční příslušnost k rozhodnutí o odvolání jen pro případ, ţe v prvním stupni rozhodovaly podle předpisů o věcné příslušnosti okresní nebo krajské soudy; o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů = obvodních soudů, Městského soudu v Brně vydaným v prvním stupni rozhodují krajské soudy = Městský soud v Praze a proti rozhodnutím krajských soudů vydaným v prvním stupni rozhodují vrchní soudy.“12

11 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 462 12 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1592

11

2.1.2 Objektivní podmínky přípustnosti odvolání „Odvoláním můţeme napadnout rozsudek nebo usnesení soudu prvního stupně, ale nesmí se jednat o případ, kdy to zákon vylučuje (§ 201), platební rozkaz, elektronický platební rozkaz a směnečný a šekový platební rozkaz o náhradě nákladů řízení.“13 Podle § 201 o.s.ř. a ve věcech uvedených v § 9 odst. 2, 3 a 4, § 9a a §249 odst. 2 o.s.ř. jsou soudy prvního stupně okresní a krajské soudy. Na základě principu univerzality pro osobu podávající odvolání vyplývá, ţe při pochybnostech o přípustnosti se soudy řídí tím, zda je vyloučení přípustnosti o odvolání obsaţeno v zákoně. Objektivními podmínkami přípustnosti odvolání jsou: „1.existence nepravomocného rozhodnutí 2. přípustnost odvolání proti rozhodnutí 3. dodrţení lhůty“14 1. existence nepravomocného rozhodnutí Odvolání je přípustné pouze proti rozhodnutí soudu prvního stupně a to jak proti rozsudku, tak proti usnesení. Můţeme jím napadnout i výrok o nákladech řízení, který je vydáván ve zkráceném řízení (§ 174 odst. 2 a § 175 odst. 6). Podstatné je, ţe jím lze napadnout jen rozhodnutí nepravomocné, tedy rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. „Právní moc je vlastnost rozhodnutí, která znamená jeho závaznost a nezaměnitelnost a která je vázána na marné uplynutí odvolací lhůty, která činí, shodně pro rozsudek i usnesení, 15 dnů od doručení.“15 Pak zde nastává otázka, jak vyřešit situaci, kdy kaţdému účastníku můţe být doručeno rozhodnutí jindy. Z tohoto důvodu rozlišujeme relativní a absolutní právní moc. Pokud je rozhodnutí pravomocné pouze vůči tomu účastníku, kterému lhůta k podání jiţ uplynula, jedná se o relativní právní moc. Pokud lhůta pro odvolání uplynula všem účastníkům, je takové rozhodnutí absolutně pravomocné.

13 § 201 o.s.ř., § 174 odst. 2 věta druhá, §174a odst. 2 a § 175 odst. 6 o.s.ř. 14 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 463 15 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 463

12

Podmínku, ţe se musí jednat o rozhodnutí soudu prvního stupně najdeme v ust. § 201 o.s.ř.. „V § 9 o.s.ř. je vymezena věcná příslušnost soudů v prvním stupni. Soudem prvního stupně může být soud okresní (v Praze obvodní, v Brně Městský soud) nebo soud krajský (Městský soud v Praze), který rozhoduje jakou soud prvního stupně v taxativně vymezených případech.“16 V ust. § 10 o.s.ř. je stanovena funkční příslušnost a to následovně. „Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud.“17 2. přípustnost odvolání proti rozhodnutí Odvolání je přípustné jak proti rozsudku, tak proti usnesení. Zákon však v některých případech moţnost napadnout rozhodnutí odvolání nepřipouští. Jedná se o některé rozsudky a usnesení na straně jedné a na straně druhé jde o nepřípustnost odvolání proti jiné části rozhodnutí neţ výroku. Rozhodnutí proti nimţ nelze podat odvolání jsou uvedena v ust. § 202 o.s.ř. 3. nepřípustnost odvolání proti rozsudkům „Nepřípustnost odvolání proti rozsudkům je výjimkou ze zásady, ţe rozsudek lze napadnout odvoláním. Tato výjimka se vztahuje jednak na tzv. bagatelní věci a jednak na dva specifické instituty sporného řízení, kterými jsou rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání, u nichţ je moţnost odvolání omezena. a) Bagatelní věci Za bagatelní věci pro účely přípustnosti odvolání povaţujeme peněţité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Přitom se nepřihlíţí k příslušenství pohledávky. Bylo-li v tzv. bagatelní věci v meritu rozhodnuto rozsudkem, není proti tomuto rozsudku přípustné odvolání, a je tak prolomena zásada dvojinstančnosti řízení.“18 Přípustnost

16 § 9 o.s.ř. odst. 1 a 2 17 § 10 o.s.ř. odst. 1 a 2 18 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 464

13

odvolání se posuzuje podle výše plnění v době rozhodování soudu prvního stupně. Tím se rozumí částka, kterou ţalobce poţadoval v době vydání rozsudku soudu prvního stupně. V judikatuře se uvádí: „Jde-li o rozsudek, jímţ bylo rozhodnuto o peněţitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), není dovolání přípustné ani proti výroku o nákladech řízení.“19 b) Rozsudek pro uznání a zmeškání „Ustanovení §202 odst. 2 o.s.ř. neplatí v případě, ţe soud prvního stupně rozhodl o ţalobě rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. Odvolání proti těmto rozsudkům je proto přípustné bez ohledu na to, o jak vysokém peněţitém plnění v nich bylo rozhodnuto, odvolací soud je však smí přezkoumat jen prostřednictvím odvolacích důvodů uvedených v § 205b o.s.ř..“20 4. nepřípustnost odvolání proti usnesení §202 odst. 1 o.s.ř. upravuje, kdy odvolání není přípustné proti usnesení. Další případy nepřípustnosti jsou vymezeny v ust. § 175h odst. 3, § 200u odst. 3, § 200x odst. 5. o.s.ř. „Usnesení taxativně vypočtená v § 202 odst. 2 o.s.ř. lze charakterizovat jako usnesení, kterými se nerozhoduje ve věci samé, ale o procesních otázkách. Jejich vliv na meritorní rozhodnutí není takový, aby mohla způsobit významnější újmu na právech účastníka.“21 Odvolání tedy není přípustné proti usnesení, jímž: a) se upravuje vedení řízení, které se týká usnesení o procesních otázkách. Odvolání není přípustné proti usnesení podle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., kde je vymezení pouze obecné. V zákoně tedy není pojem usnesení přesně vymezen, a proto je v jednotlivých případech třeba zjistit, zda se jedná o usnesení vedení řízení a to především podle toho, zda dané usnesení zasahuje do práv účastníků.

19 Ištvánek, Fr.: Přehled judikatury ve věcech rozsudků pro uznání, rozsudků pro zmeškání a podmínek odvolání. ASPI a.s., Praha 2006, str. 106 20 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1607 21 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 465

14

Podstatou je jejich vyřešení, které by mělo směřovat k hospodárnému a rychlému rozhodnutí ve věci. Jedná se o usnesení, kterými není soud vázán a to podle § 170 odst. 2 o.s.ř. a můţe je kdykoliv změnit nebo vydat nové usnesení. Vyjmenujme si některé případy usnesení o vedení řízení: podle ust. §115 odst. 1 usnesení nařízení jednání, § 125 usnesení o určení způsobu provedení důkazu, §127 usnesení o ustanovení znalce a další. Ještě bych se zmínila o § 53 odst. 1 usnesení o uloţení pořádkové pokuty, který nepatří mezi usnesení o vedení řízení. Důvodem je, ţe rozhodnutí můţe účastníkovi způsobit váţnější újmu na jeho právech. b) byl k řízení přibrán další účastník a to podle § 94 odst. 3 znamená, ţe soud musí zjistit, zda jsou přítomni všichni ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Jestliţe soud zjistí, ţe tomu tak není, vydá usnesení, jímţ přibere do řízení účastníka, o jehoţ právech a povinnostech má být také jednáno. Toto usnesení se vydává v nesporném řízení. Opačným případem je ust. § 92 odst. 1 o.s.ř. , kdy je přípustné odvolání proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na přibrání dalšího účastníka. Ţalobce podá návrh na přistoupení tohoto účastníka a to z důvodu, ţe by negativním rozhodnutím soudu mohl utrpět újmu na svých právech. c) bylo zahájeno řízení bez návrhu, ta jsou uvedena v § 81 odst. 1 o.s.ř. „Jedná se o řízení ve věcech péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo drţení v ústavu zdravotnické péče, řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické, řízení o prohlášení za mrtvého, řízení o dědictví a řízení o určení, zda tu manţelství je či není a další řízení, kde to připouští zákon.“22 OSŘ připouští i další zahájení řízení bez návrhu a to ve věcech obchodního rejstříku - § 200b odst. 1, § 200e odst. 2, řízení o neplatnosti manţelství podle § 11 odst. 1 a další. Záleţí pouze na úvaze soudu, zda bude zahájeno řízení. Pokud soud řízení nezahájí, nevydá ani ţádné rozhodnutí. d) usnesením, kterým byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil – podle § 43 odst. 1 „vyzve předseda senátu usnesením účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené

22

z. č.99/ 1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 81 odst. 1

15

náleţitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.“23 Pokud i přes tuto výzvu účastník takto neučiní, soud usnesením účastníkovou podání odmítne. Proti tomuto usnesení se jiţ účastník nemůţe odvolat. Ustanovení § 43 o.s.ř. platí i pro jiná podání, kterými se zahajuje řízení, patří sem odvolání, dovolání, ţaloba na obnovu řízení a ţaloba pro zmatečnost. e) bylo prominuto zmeškání lhůty – „prominutí zmeškání lhůty je dovoleno jen u lhůt zákonných propadných a za předpokladu, ţe to zákon nevylučuje.“24 Návrhu účastníka na prominutí zmeškání lhůty můţe soud k ţádosti přiznat odkladný účinek. Proti tomuto usnesení v případě vyhovění účastníkově ţádosti se jiţ nelze odvolat. Jestliţe soud návrhu nevyhoví, má účastník moţnost se odvolat. f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu (žaloby) – podle § 95 o.s.ř. má soud právo o změně návrhu rozhodnout a to z hlediska procesní hospodárnosti. Změna návrhu (ţaloby) je projevem dispoziční zásady a připouští se ve sporných řízeních. Dokud soud nerozhodne o navrţené změně, v řízení nemůţe být pokračováno. Odvolání proti usnesení není přípustné, ať je či není změně návrhu vyhověno. V případě, ţe soud změnu návrhu nepřipustí, není tím ţalobce závaţným způsobem poškozen. Svůj nárok bezodkladně uplatní samostatnou ţalobou u soudu nebo jiným návrhem na zahájení řízení. g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3 V souvislosti se svědeckou výpovědí vzikají svědkům i třetím osobám náklady. Obvykle se jedná o malé peněţní částky a bylo by nehospodárné o nich rozhodovat v odvolacím řízení. Náklady by totiţ převýšili nároky svědkem nebo třetí osobou uplatňované. h) byl schválen smír – soudní smír znamená dohodu účastníků schválenou usnesením soudu a má účinky pravomocného rozsudku. Jako opravný prostředek zde můţeme uplatnit pouze

23 § 43 odst. 1 o.s.ř. 24 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 466

16

zvláštní ţalobu na neplatnost smíru, je-li smír neplatný podle hmotného práva. Podle § 99 odst. 3 o.s.ř. „musíme návrh podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.“ 25 Pokud byl schválen smír, nelze odvoláním napadnout usnesení. V případě, ţe soud dohodu účastníků neschválí, máme moţnost podat odvolání. i) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110 - „rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení je rozhodnutí o procesním postupu, která nepřináší účastníkovi takovou újmu na právech, která by odůvodňovala jeho přezkum odvolacím soudem, který by navíc časově oddálil postup řízení.“26 j) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil – tento procesní institut slouţí k urychlení rozhodnutí o věci a aby se soud vyhnul moţnému protahování ze strany účastníků. k) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí – podle § 164 můţe předseda senátu kdykoliv i bez návrhu opravit v rozsudku zjevné nesprávnosti (v psaní, počtech). Odvolání proti opravnému usnesení se nepřipouští a to z důvodu menší závaţnosti opravy jiné části rozhodnutí, neţ je výrok. Přípustnost odvolání jen proti výroku rozhodnutí Soudní rozhodnutí má vnitřní strukturu, která je tvořena několika částmi a jsou to tyto: záhlaví, výrok, odůvodnění, poučení, podpis předsedy senátu, datum. Ve výroku v tzv. enunciátu je vyjádřeno rozhodnutí ve věci samé. § 169 uvádí: „Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to ţalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.“27

25 § 99 odst. 3 o.s.ř. 26 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 467 27 § 169 odst. 1 o.s.ř.

17

V některých případech nemusí usnesení všechny uvedené náleţitosti obsahovat. Tyto výjimky jsou uvedeny v § 169 (2)-(4). Účinky právní moci a vykonatelnosti se vztahují k výroku rozhodnutí. Pokud účastník napadne pouze důvody (odůvodnění) rozhodnutí, odvolání není přípustné. Jiný případ je pokud účastník napadá spolu s výrokem i odůvodnění rozhodnutí, nebude odvolání odmítnuto. Soud z hlediska hodnocení obsahu řeší, zda odvolání napadá výrok nebo pouze odůvodnění.

2.1.3 Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání Jedná se o podmínky vázané na subjekt, který odvolání podává. „Jde tu o tzv. procesní legitimaci k podání opravného prostředku, kterou zakládá procesní právo. Jde o vymezení okruhu subjektů oprávněných k podání odvolání. Platná právní úprava plně v souladu s dispoziční zásadou svěřuje oprávnění podat odvolání výlučně účastníkům řízení.“28 Na účastnících řízení záleţí, zda odvolání vůbec podají a v jakém rozsahu odvolací řízení proběhne. Účastník, kterému nebylo vydaným rozhodnutím plně nebo částečně vyhověno, můţe podat odvolání. Naopak ten účastník, kterému bylo plně vyhověno, odvolání podat nemůţe. § 203 o.s.ř. uvádí „v zájmu úplnosti a přesnosti právní úpravy se navrhuje výslovně stanovit, za jakých podmínek mohou podat odvolání proti rozhodnutí soudu vedlejší účastník a státní zastupitelství.“29 1. Vedlejší účastník Vedlejší účastník můţe pomoci některému z účastníku řízení tím, ţe podá v jeho prospěch odvolání. Můţe tak učinit jen v případě, ţe vstoupil do řízení před soudem prvního stupně nebo vstoupil do řízení po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, ale ještě neuplynula patnácti denní doručovací lhůta. Soud poté musí doručit rozhodnutí téţ vedlejšímu účastníkovi a ten můţe podat odvolání ve lhůtě stanovené podle § 204 o.s.ř. Pak zde můţe být ještě případ, ţe se vedlejší účastník dosud neúčastnil řízení a chce ve prospěch jedné ze stran

28 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 470 29 § 203 poznámky

18

podat odvolání. Musí tak učinit způsobem uvedeným v § 93 o.s.ř., oznámí soudu, ţe vstupuje do řízení jako vedlejší účastník a musí tak učinit do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku v jehoţ prospěch odvolání podává. Jestliţe se účastník vzdal odvolání, nemůţe je podat ani vedlejší účastník. Soud se musí zabývat stanoviskem, které zaujal účastník k tomuto odvolání, které v jeho prospěch podává vedlejší účastník. Pokud účastník vyjádří nesouhlas s podaným odvoláním vedlejším účastníkem, soud na to nahlíţí tak, ţe bylo podáno neoprávněnou osobou. „Vstoupí-li vedlejší účastník spolu s podaným odvoláním do řízení aţ po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodne-li odvolací soud posléze na návrh o nepřípustnosti vedlejšího účastenství, účinky jím podaného odvolání zůstávají zachovány, vyslovil-li s odvoláním podporovaný účastník souhlas. Po právní moci usnesení o nepřípustnosti vedlejšího účastenství přechází postavení odvolatele na účastníka, kterého vedlejší účastník podaným odvoláním podpořil; účastník proto mimo jiné smí s odvoláním disponovat, např. změnit odvolací důvody nebo vzít odvolání zpět.“30 2. Státní zastupitelství Podle § 35 o.s.ř. můţe v těchto věcech státní zastupitelství podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliţe vstoupilo do řízení před prvním stupněm, musí rozhodnutí soud doručit také státním zastupitelství, které proti němu můţe podat odvolání ve lhůtě uvedené v § 204. Jestliţe se nezúčastnilo řízení před soudem prvního stupně, musí oznámit soudu, ţe vstupuje do řízení a toto oznámení učinit neţ uplyne odvolací lhůta všem účastníkům řízení. Teprve tehdy je státní zastupitelství oprávněno podat odvolání. „V řízení, které bylo zahájeno na návrh státního zastupitelství (§35 odst. 3 o.s.ř.), má státní

zastupitelství

postavení navrhovatele

(účastníka

řízení). Oprávnění

státního

zastupitelství podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, vydanému v tomto řízení, se proto odvozuje od jeho postavení účastníka řízení z § 201 a § 203 odst. 2 o.s.ř. se v takovém případe neuplatní.“31

30 31

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1612 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1613

19

3. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových „Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je organizační sloţkou státu, která byla zřízena zákonem č. 201/2002 Sb. s účinností od 1.7.2002. Do jeho působnosti patří: - vystupovat za stát v občanském soudním řízení ve věcech týkajících se majetku státu namísto příslušných organizačních sloţek státu v zákonem stanovených případech nebo v případě, ţe se na tom v souladu se zákonem dohodne s příslušnou organizační sloţkou, - vystupovat za stát v občanském soudním řízení jako vedlejší účastník v jakékoliv věci týkající se majetku, s nímţ je příslušná hospodařit státní organizace (§55 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo ke kterému vykonává správu Pozemkový fond ČR, má-li stát právní zájem na výsledku řízení, - pří splnění zákonem stanovených předpokladů podat vlastním jménem návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví věci nebo smlouvy o převodu cenných papírů, jejichţ účastníkem není stát ani státní organizace, nebo do takového řízení vstoupit - zastupovat v řízení před soudem obce v případech a za podmínek stanovených v zákoně č. 201/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů.“32 Vedlejší účastník můţe podat odvolání pouze v tom případě, ţe nestojí proti vůli účastníka, na jehoţ straně v řízení vystupuje. Státní zastupitelství podává odvolání pouze v taxativně vypočtených řízeních, které uvádí § 35 (1) o.s.ř. a jestliţe vstoupilo do řízení dřív, neţ uplynula všem účastníkům řízení odvolací lhůta. Dále zde máme ještě dva případy, kde bude záleţet na tom, zda se jedná o samostatné nebo nerozlučné společenství. V prvém případě podává odvolání kaţdý ze společníků a účinky se vztahují pouze k jeho odvolání. U nerozlučného společenství má právo podat odvolání kaţdý ze společníků, ale účinky plynou pro všechny nerozlučné společníky. Podle § 207 o.s.ř. máme také moţnost vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět. „Vzdát se odvolání je moţné jedině vůči soudu, a to aţ po vyhlášení (vydání rozhodnutí).“33 Neţ soud o odvolání rozhodně, má účastník moţnost vzít je zpět. V tomto případě dochází k zastavení řízení a účastníkovi tím zaniká moţnost, odvolání podat znovu.

32 33

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1613 § 207 odst. 1 o.s.ř.

20

3 KAPITOLA TŘETÍ

3.1 Lhůta pro podání odvolání 3.1.1 Obecná délka odvolací lhůty Podle § 204 o.s.ř. činí lhůta pro podání odvolání 15 dní od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu a je stejná jak pro rozsudek, tak usnesení. Zákon § 204 odst. 1 o.s.ř. stanoví: „ Uvedená lhůta platí bez ohledu na to, zda odvolání směřuje proti rozsudku, nebo proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, nebo proti usnesení procesní povahy anebo proti výroku platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení. V některých případech je stanovena pro podání odvolání lhůta delší neţ patnáct dnů. Kratší neţ patnáct dnů odvolací lhůta být nesmí.“34 Den, kdy bylo účastníkovi rozhodnutí doručeno, se nezapočítává do běhu lhůty pro podání odvolání. Jedná se o procesní lhůty, coţ znamená, aby byla lhůta dodrţena, musí být odvolání podáno k poštovní přepravě nebo k soudu poslední den jejího běhu.

3.1.2. Délka odvolací lhůty ve zvláštních případech Chybné poučení soudu § 157 (1) o.s.ř. uvádí, ţe účastník musí být soudem řádně poučen o možnosti podat odvolání. Jestliţe soud nesplnil svou poučovací povinnost, čímţ máme na mysli: účastník nebyl informován o moţnosti podat odvolání vůbec nebo ţe odvolání není vůbec přípustné. Účastník je následně ve svém postavení zvýhodněn. Ze zákona má pro podání odvolání lhůtu tříměsíční od doručení rozhodnutí. Soud můţe dále pochybit v poučení o odvolání, ţe odvolací lhůta je delší neţ zákonná patnáctidenní. V tomto případě se na účastníka vztahuje lhůta delší, uvedená v poučení o odvolání. Výjimkou jsou rozsudky, kde platí pouze patnáctidenní odvolací lhůta. Jedná se o rozsudky, ţe se manţelství rozvádí, je neplatné nebo není. Dále se vztahuje na registrované

34

§ 204 odst. 1 o.s.ř.

21

partnerství, jeho zrušení, neplatnost nebo neexistenci. I v případě, ţe účastník vůbec poučen nebyl. Pokud soud vydá tzv. opravné usnesení, znamená to pro účastníka řízení, ţe odvolací lhůta běţí od právní moci rozhodnutí opravného usnesení znovu. K tomu dochází v případech, kdy výrok rozhodnutí obsahuje nesprávnosti, chyba v psaní a v počtech. Odvolání musí být adresováno soudu, jehoţ rozhodnutí účastník napadá, tedy soudu první instance. Za včasně podané se povaţuje však i takové odvolání, které je ve lhůtě podáno u příslušeného odvolacího soudu, nebo do protokolu u nepříslušného soudu podle § 42 (2). „Takové odvolání má tytéž účinky, jakoby se stalo přímo u příslušného soudu.“35 Podle § 58 (1) o.s.ř.: „Soud promine zmeškání lhůty, jestliţe účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překáţky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.“36

3.1.3 Běh odvolací lhůty Doručení vyhotovení rozhodnutí Běh odvolací lhůty počínaje dnem, kdy bylo odvolateli v souladu se zákonem doručeno písemné nebo elektronické vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně. Vyhotovení rozhodnutí musí být doručeno všem účastníkům řízení, kteří vstoupili před vydáním rozhodnutí do řízení. Coţ znamená také vedlejším účastníkům, státnímu zastupitelství a Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových. V případě, ţe by tito vyjmenovaní účastníci řízení vstoupili do řízení později, soud jim rozhodnutí nedoručuje. Můţe nastat také situace, ţe účastníky nebo vedlejší účastníky zastupují zákonní zástupci (§ 22), opatrovníci (§ 29) anebo zmocněnci na základě plné moci, také jim musí být vyhotovení rozhodnutí doručeno. „Doručení písemného nebo elektronického vyhotovení je řádné jen tehdy, bylo-li provedeno všem osobám, u nichţ se podle zákona musí stát. Stanoví-li zákon nebo rozhodl-li

35 36

§ 42 odst. 2 o.s.ř. § 58 odst. 1 o.s.ř.

22

soud, ţe vyhotovení rozhodnutí musí být doručeno účastníku a jeho zástupci, neproběhlo doručení řádně, bylo-li provedeno jen jednomu z nich.“37 Při jednání nebo jiném soudním úkonu musí být vyhotovení rozhodnutí doručeno v písemné podobě. Další moţnost doručení vyhotovení je v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. V případě, ţe adresát nemá datovou schránku, můţe být vyhotovení doručeno na elektronickou adresu za předpokladu, ţe budou splněny podmínky podle § 46 odst. 2 o.s.ř. a nebrání-li tomu povaha doručovaného rozhodnutí. „V ostatních případech se vyhotovení doručuje jako písemnost prostřednictvím doručujícího orgánu nebo účastníka řízení či jeho zástupce. Účinky doručení nastávají téţ tehdy, jestliţe adresát odepřel přijmout doručení písemnosti. Proběhlo-li doručení jiným neţ předepsaným způsobem, pak doručení písemného vyhotovení rozhodnutí jiné osobě neţ adresátu nemá účinky řádného doručení, i kdyby se jím prostřednictvím písemné vyhotovení rozhodnutí do rukou adresáta nakonec dostalo.“38 Počátek běhu odvolací lhůty V den, kdy bylo písemné nebo elektronické vyhotovení rozhodnutí řádně doručeno, začíná běžet odvolací lhůta. „Od jiného dne, než ve kterém bylo odvolateli doručeno vyhotovení rozhodnutí, začíná odvolací lhůta běžet tehdy, bylo-li vydáno opravné usnesení, které se týká výroku rozhodnutí; v tomto případě začíná běţet odvolací lhůta aţ ode dne právní moci opravného usnesení. Den, v němţ bylo rozhodnutí doručeno nebo v němţ nabylo opravné usnesení právní moci, se do běhu odvolací lhůty nezapočítává. Protoţe od právní moci opravného usnesení začíná znovu běžet lhůta k podání odvolání proti opravnému rozhodnutí, musí být účastníci řízení rovněţ znovu poučeni o moţnosti podat v příslušné lhůtě odvolání proti opravnému rozhodnutí. Jestliţe se tak nestane, je poučení o odvolání obsaţené v opravném usnesení neúplné, a účastníci tedy mohou odvolání podat ve lhůtě tří měsíců.“39 Některá další ustanovení občanského soudního řádu nebo zvláštní právní předpisy stanoví odlišný počátek běhu odvolací lhůty.

37 38 39

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1616 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1616, 1617 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1617

23

Místo podání odvolání Odvolání musíme podat u soudu prvního stupně, proti jehož rozhodnutí směřuje. Jestliţe bude odvolání podáno u soudu nebo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit před uplynutím lhůty, bude odvolání povaţováno za včasné. Odvolání je považováno za včasné, i když nebylo podáno u soud prvního stupně, ale u odvolacího soudu, ústně do protokolu u nepříslušného soudu, ale před uplynutím odvolací lhůty. „V případě, ţe odvolání bylo podáno u nepříslušného soudu jinak neţ ústně do protokolu nebo dokonce jinému orgánu neţ soudu, je odvolací lhůta zachována jen tehdy, jestliţe ještě před jejím uplynutím bylo tímto soudem nebo jiným orgánem podáno u soudu prvního stupně nebo příslušného odvolacího soudu, popřípadě, jde-li o odvolání o nařízení předběţného opatření podle § 76a, u soudu příslušného podle § 88 písm.c) nebo jestliţe jimi bylo včas odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.“40 Společenství účastníků V případě ţe na straně ţalovaného nebo ţalobce je více osob, běţí kaţdému ze samostatných společníků odvolací lhůta zvlášť podle § 91 odst. 1 o.s.ř. Pokud odvolání podá pouze jeden ze společníků je platné i pro ostatní. „V nerozlučném společenství ( §92 odst. 2 o.s.ř.) se vyhotovení rozhodnutí doručuje všem společníkům; i kdyţ kaţdému z nich běţí odvolací lhůta samostatně (stejně jako samostatným společníkům), z povahy společenství vyplývá, ţe nerozlučný společník podal odvolání včas, učinil-li tak v době, kdy ještě běţela odvolací lhůta alespoň jednomu z nich.“41 Vedlejší účastníci, státní zastupitelství a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových Výše uvedeným se odvolací lhůta počítá samostatně, v případě, ţe vstoupili do řízení před vydáním rozhodnutí soud prvního stupně a rozhodnutí jim bylo doručeno. Jestliţe se řízení před soudem prvního stupně neúčastnili, podává vedlejší účastník odvolání ve lhůtě

40 41

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1618 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1619

24

stejné jako jím podporovaný účastník; státní zastupitelství a úřad podávají odvolání, dokud neuplyne lhůta všem účastníkům řízení. Úkony prováděné do uplynutí odvolací lhůty Neţ uplyne odvolací lhůta můţe odvolatel kromě podání odvolání, také měnit rozsah, v jakém rozhodnutí napadá, čímţ rozumíme kvantitativní rozšíření. Pokud bude chtít odvolatel napadnout obsah rozhodnutí v uţším rozsahu, nejedná se o změnu rozsahu, ale o částečné zpětvzetí odvolání. Tento úkon je moţný učinit i po uplynutí odvolací lhůty. Podle § 207 odst. 2 o.s.ř. o něm uvedeným způsobem rozhodne odvolací soud. I po uplynutí lhůty k odvolání mohou být změněny odvolací důvody.

3.1.4 Prominutí zmeškání odvolací lhůty „Zmeškání odvolací lhůty lze prominout s výjimkou odvolání proti: -

rozsudku, kterým bylo vysloveno, ţe se manţelství rozvádí, ţe je neplatné nebo ţe není, nebo rozsudku, kterým bylo vysloveno zrušení registrovaného partnerství, jeho neplatnost nebo ţe nevzniklo § 204 odst. 3 věta druhá,

-

usnesení, vydanému ve věci výkonu rozhodnutí

-

usnesení, vydanému v exekučním řízení prováděném podle zákona č. 120/2001 Sb.

-

usnesení, vydanému ve věci konkursu nebo vyrovnání

-

usnesení, vydanému v insolvenčním řízení“42

Soud není povinen poučit odvolatele o tom, že pokud podá opožděně odvolání, že má možnost požádat o prominutí zmeškání odvolací lhůty. V § 58 o.s.ř. je uveden postup pro rozhodování o prominutí zmeškání odvolací lhůty a podle § 204 odst. 3 věta první o tom vţdy rozhoduje soud prvního stupně. Jestliţe soud promine zmeškání odvolací lhůty, nastanou stejné právní následky jako při včasném podání.

42

Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1619

25

4 KAPITOLA ČTVRTÁ

4.1 Podání odvolání 4.1.1 Náležitosti odvolání Odvolání je procesní úkon účastníka, kterým vyjadřuje svou nespokojenost s rozhodnutím soudu pro jeho nesprávnost. V odvolání jsou obsaţeny obecné náleţitosti (§ 42) a zvláštní náleţitosti (§ 205). Mezi zvláštní náležitosti patří: „proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se dovolatel domáhá (odvolací návrh - petit).“ 43 Jak jsem jiţ řekla, § 42 upravuje obecné náležitosti odvolání, které lze: „podat písemně, ústně do protokolu, telegraficky nebo faxem.“

44

Můţe dojít ke zkreslení mezi

odesílaným a doručeným podáním při telegraficky nebo faxem učiněném podání. „Zákon proto vyţaduje, aby telegraficky podané odvolání odvolatel do tří dnů písemně potvrdil a odvolání podané faxem do tří dnů doplnil předloţeným originálem.“45 Pokud tak účastník neučiní, soud k těmto podáním nepřihlíţí. „Ústně do protokolu je moţno učinit podání, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manţelství, o určení a popření rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodiče dítěte k jeho osvojení, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných.“46 Obecné náležitosti odvolání musí splňovat kaţdé podání a ta jsou pro všechna podání stejná. Ráda bych zde upozornila na zásadu neformálnosti, která zde platí. Podání se posuzuje podle obsahu čili nazvu-li odvolání ţádost o zrušení rozsudku, bude-li mít výše uvedené náleţitosti, soud to jako odvolání přijme. Odvolání musí také obsahovat náleţitosti, které nám uvádí § 42 odst. 4 o.s.ř.: „z odvolání musí být patrno, kterém soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je potřeba předloţit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby kaţdý účastník dostal jeden stejnopis, jestliţe je to třeba.“47

43 44 45 46 47

§ 205 o.s.ř. § 42 odst. 1 o.s.ř. § 42 odst. 3 o.s.ř. § 42 odst 1 o.s.ř. § 42 odst. 4 o.s.ř.

26

Není podstatné jakým způsobem jsou náleţitosti v podání vyjádřeny a obsaţeny. Podání musí být učiněno srozumitelným, zřejmým a jednoznačným způsobem. V případě, ţe účastníky neposkytne potřebný počet stejnopisů podání, soude je na náklady účastníka vyhotoví a účastník je povinen uhradit soudní poplatek podle zvláštního zákona. Odvolacím soudem je příslušný krajský nebo vrchní soud, jemuţ se podání podává prostřednictvím soudu prvního stupně. Zvláštní náležitosti odvolání jsou: „označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, rozsah, ve kterém rozhodnutí napadá, v čem je spatřována jeho nesprávnost (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (tzv. odvolací petit).“48 Během jednoho řízení, tedy řízení v jedné věci, vydává soud celou řadu rozhodnutí nebo jedno rozhodnutí můţe obsahovat více výroků, proto musí odvolatel napadené rozhodnutí přesně určit. Další jeho povinností je uvést spisovou značku – číslo jednací a datum vydání – vyhlášení. Jestliţe rozhodnutí obsahuje více výroků, uvede odvolatel, který výrok napadá. Soud je rozsahem odvolání vázán.

4.1.2 Odvolací důvody Další neopomenutelnou náleţitostí odvolání je odvolací důvod. Prostřednictvím odvolání odvolatel sděluje, z jakého důvodu uplatnil tento opravný prostředek. Aby odvolatel splnil zákonem stanovené poţadavky, musí konkrétně vylíčit skutečnosti, které ho vedly k napadení rozhodnutí soudu prvního stupně. V § 205 odst. 2 najdeme taxativní výčet způsobilých odvolacích důvodů. Vyplývá z něj: „ ţe v něm uvedené odvolací důvody se stanoví jen pro podání odvolání proti rozsudku soud prvního stupně nebo proti usnesení, kterým soud prvního stupně rozhoduje ve věci samé. Pro podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně jen procesní povahy nejsou způsobilé odvolací důvody předepsány. Znamená to, ţe odvolání proti usnesení jen procesní povahy můţe odvolatel zdůvodnit vším, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, který rozhodnutí předcházel, vše samozřejmě s přihlédnutím k povaze procesní otázky, kterou napadené usnesení soudu prvního stupně řeší.“49

48 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. . 471 49 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1627

27

„Musíme zde rozlišit, zda se jedná o odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, kde může účastník uvádět libovolný odvolací důvod, zatímco proti meritornímu rozhodnutí může uvést jen některý ze zákonem stanovených odvolacích důvodů.“ 50 „Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že: a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaţe místo samosoudce rozhodoval senát, b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady, c) řízení je postiţeno vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navrţené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností, e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a), g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném posouzení věci.“51 Soud kdykoliv za řízení přihlíţí k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení. Jestliţe objeví nějaký nedostatek, který nelze odstranit, řízení zastaví. Pokud lze nedostatek podmínky řízení odstranit, neţ tak bude učiněno, nemůţe soud rozhodnout ve věci samé. Pokud odvolání proti meritorním rozhodnutím neobsahuje ţádný odvolací důvod a odvolatel jej nedoplní ani po výzvě soudu, odvolací soud rozhodnutí nebude přezkoumávat (§ 212a odst. 2). V § 205 odst. 3 je uvedeno, ţe odvolatel můţe bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací důvody i po uplynutí lhůty, a to z toho důvodu, ţe soud jimi není vázán. Coţ znamená, ţe odvolací soud můţe kdykoliv přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně i z důvodu, které nebyly uplatněny v odvolání.

50 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 472 51 § 205 odst. 2 o.s.ř.

28

Opačným případem je rozsah podle § 205 odst. 4, v jakém se rozhodnutí napadá, čímţ rozumíme kvantitativní rozšíření odvolání, neţ byl původní rozsah napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně. S tím také souvisí, ţe: „ odvolatel ve svých důsledcích uplatňuje tento řádný opravný prostředek proti výroku, který podle jeho původního záměru měl zůstat tímto opravným prostředkem nedotčen a který tedy měl samostatně nabýt právní moci.“52 To je moţné měnit pouze po dobu trvání lhůty k odvolání. Specifické jsou odvolací důvodu u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, kde jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, kterými prokáţeme, ţe nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Z § 205 odst. 3 a 4 plyne, ţe mohu měnit odvolací návrhy a důvody i po uplynutí odvolací lhůty, s výjimkou rozsahu, v němţ rozsudek napadám. Čili, kdyţ navrhnu v odvolání určitou částku k zaplacení, nemohu-ji zvedat po uplynutí odvolací lhůty, ale mohu ji sniţovat - například. Anebo nemohu ţádat nějaké další plnění, nad rozsah toho, co jsem ţádal v odvolání.

4.1.3 Neúplná a úplná apelace Novelou č. 30/2000 Sb. došlo ke změně hlavní koncepce odvolání, která spočívá ve změně apelace z apelace úplné na apelaci neúplnou. Zákon č. 95/ 2005 Sb. zachoval princip neúplné apelace. Tato změna spočívá v zákazu tzv. novot – skutečností a důkazů, které neuplatnil účastník v řízení před soudem první instance, v odvolání proti meritornímu rozhodnutí vydaném ve sporném řízení. „Neúplná apelace je logickým promítnutím prvků koncentrace řízení, které byly novelou prosazeny do průběhu řízení před soudem první instance.“53 Podstatou tohoto systému je zrychlit projednání sporů, zamezit účastníkům prodlužování soudního řízení a oddalování konečného rozhodnutí soudu. Vede je také k tomu, aby předloţili veškeré důkazy a skutečnosti jiţ před soudem první instance a neponechávali si je k odvolacímu soudu.

52 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1632 53 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 473

29

Systém úplné apelace je velmi benevolentní pro účastníky, coţ obvykle způsobuje průtahy v soudním řízení a zvýšené náklady. Účastníci mohou v odvolání uvádět nové důkazy a uplatňovat nové skutečnosti. „Zákaz novot však neplatí bezvýjimečně. Nové skutečnosti a důkazy lze v odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu první instance uvádět jen: a)týkají-li se podmínek řízení, věcné příslušnosti, vyloučení soudce, resp. přísedícího nebo obsazení soudu; b)k prokázání vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci c)má-li jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichţ spočívá rozhodnutí soudu první instance.“54 Tato výjimka umoţňuje účastníkům reagovat na hodnocení důkazních prostředků, které soud ve svém rozhodnutí provedl. Další důkazní prostředky ke zpochybnění provedených důkazních prostředků mohou účastníci navrhovat jiţ v řízení před soudem první instance, a to i kdyţ jde o některou z forem koncentrace řízení (§ 118 b, § 118 c); d)„ má-li jimi být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, ţe pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a ţe odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1-3 e)pokud nebyl odvolatel o neúplné apelaci řádně poučen podle §119 odst. 1.“55 Novela č. 30/2000 Sb. o.s.ř. do procesu přinesla tzv. zvláštní poučovací povinnost, kam spadá i poučení o neúplné apelaci podle § 119a odst.1. Kde se hovoří o tom, ţe neţ skončí jednání je předseda senátu povinen poučit přítomné účastníky, ţe musí uvést všechny známé skutečnosti a důkazy, neţ soud vydá rozhodnutí. Soud má povinnost účastníkům vysvětlit obsah, podmínky a důsledky neúplné apelace, protoţe ta má pro jejich postavení závaţné důsledky. Pokud se účastníkům tohoto poučené nedostalo, neuplatňuje se princip zákazu novot.

54 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 474 55 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 474

30

f)„jestliţe nastaly po vyhlášení rozhodnutí soudu první instance.“56 Jedná se o skutečnosti nebo důkazy, které při rozhodování soudu první instance, ještě neexistovaly, tudíţ nemohly být uplatněny. Tuto situaci bychom také mohli řešit ţalobou na obnovu řízení. Výsledkem má být vyjasnění pochybností o správnosti rozhodnutí soudu první instance, aby nevznikly vady pro zmatečnost nebo jiné závaţné vady.

Podstatou je

přezkoumání správnosti rozhodnutí soudu první instance, proto v těchto uvedených případech nebude uplatňován princip zákazu novot. Situaci můţeme také vyřešit podáním ţaloby pro zmatečnost, ale aţ po právní moci rozhodnutí, coţ znamená zásah do právní jistoty, kterou rozhodnutí v právních vztazích nastolilo.

4.1.4 Dispoziční úkony účastníka Dispozičními úkony účastníků jsou procesní úkony, kterými účastníci nakládají řízením nebo jeho předmětem. Tyto úkony musí účastník provést vůči soudu, jinak by byly neúčinné. Mezi dispoziční úkony účastníků ve vztahu k odvolání patří vzdání se odvolání, zpětvzetí odvolání a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení v odvolacím řízení. Vzdání se odvolání je neodvolatelný procesní úkon účastníka řízení, „který je moţný jedině vůči soudu, a to aţ po vyhlášení (vydání) rozhodnutí.“57 Odvolání můţeme vzít zpět jen tehdy dokud o odvolání nebylo rozhodnuto. Jedná se o dispoziční zásadu v občanském soudní řízení., která nám umoţňuje podat odvolání a zároveň se tohoto práva také vzdát. Účastník se můţe vzdát odvolání pokud mu soud prvního stupně plně nevyhověl nebo by mu byla způsobena újma na jeho právech. Účastník tak můţe učinit ústně do protokolu přímo během jednání, při kterém soud rozhodnutí vyhlásil anebo po tu dobu, co účastníkům běţí odvolací lhůta, a to ve formě stanovené pro podání účastníků podle § 42, tedy i vůči odvolacímu soudu. Pokud se účastník vzdal odvolání, nemůţe jej jiţ podat, soud by to posoudil jako odvolání podané neoprávněnou osobou a odmítl jej. V případě, ţe účastník odvolání podal, nemůţe se jej vzdát, můţe však vzít odvolání zpět. Jestliţe se účastníci vzdali práva na odvolání, má to i důsledky pro obsah písemného vyhotovení rozhodnutí, kde bude uveden pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

56 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 474 57 § 207 odst.1 o.s.ř.

31

Zpětvzetí odvolání je dalším procesním úkonem účastníka, který mu opět umoţňuje dispoziční zásada. Tuto moţnost má účastník do té doby, dokud o něm nerozhodl odvolací soud. Pokud o odvolání jiţ soud rozhodl, důsledkem je zastavení odvolacího řízení. „Odvoláním napadené rozhodnutí v takovém případě nabude právní moci tak, jako kdyby odvolání nebylo podáno, to však neplatí u rozsudku, kterým bylo manţelství rozvedeno, prohlášeno za neplatné nebo neexistující.“58 Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (žaloby) znamená, ţe účastník vezme svůj návrh zpět poté, co soud prvního stupně jiţ rozhodl, ale rozhodnutí ještě nenabylo právní moci. Rozhodující roli pro soud, zda připustí, či nepřipustí zpětvzetí návrhu, hraje to, zda na straně druhého účastníka jsou, či nejsou váţné důvody proti. „Pojem váţné důvody dává prostor soudu, aby v kaţdém konkrétním případě posoudil a určil, zda jimi budou okolnosti subjektivního či objektivního rázu. Obecně lze uvést, ţe jimi budou váţné důvody, které vedou účastníka k tomu, aby trval na rozhodnutí ve věci.“59 O zpětvzetí návrhu rozhoduje odvolací soud. Podle § 222a o.s.ř. jestliţe ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z váţných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, ţe zpětvzetí návrhu není účinné. V případě, ţe ţalobce vezme zpět návrh za odvolacího řízení a odvolací soud jej posoudí jako účinné a není v rozporu se zájmy ostatních účastníků, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. K tomuto nedojde, pokud by bylo odvolání podáno opoţděně, neoprávněnou osobou anebo proti rozhodnutí, proti kterému je nepřípustné.

4.1.5 Účinky odvolání „S podáním řádného opravného prostředku obecně, a tedy i s podáním odvolání spojuje procesní právo velmi závaţné důsledky. V tomto smyslu se hovoří o účincích odvolání a o jejich rozsahu, podle toho, zda se vztahují k celému výroku napadeného rozhodnutí, či nikoli. Včas, oprávněnou osobou a řádně podané odvolání má na napadené rozhodnutí účinek suspenzivní a devolutivní.“60 58 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008, str. 476 59 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 477 60 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 477

32

Suspenzivní účinek odvolání Suspenzivní neboli odkladný účinek odkládá právní moc napadeného rozhodnutí – výrok, do doby neţ o odvolání rozhodne odvolací soud. Odvoláním se odkládá i vykonatelnost rozhodnutí. V případě, ţe rozhodnutí by bylo po právní moci vykonatelné, suspenzivní účinek odkládá i tuto vykonatelnost. Toto pravidlo platí pro rozsudky § 160. Opakem jsou rozsudky předběţně vykonatelné, kde vykonatelnost počíná běţet od doručení rozsudku a nastává bez ohledu na právní moc uplynutím lhůty k plnění. Podle §160 odst. 4 soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Jiný případ také nastává u usnesení, které je zásadně vykonatelné bez ohledu na právní moc. Od doručení usnesení počíná běţet lhůta k plnění a jejím uplynutím je usnesení vykonatelné. Můţe nastat situace podle § 171 odst. 3, kdy zákon stanoví nebo na základě rozhodnutí soudu je usnesení vykonatelné aţ po právní moci, coţ znamená, ţe lhůta k plnění běţí aţ od právní moci usnesení. Rozsah suspenzivního účinku „Zásadně platí, ţe suspenzivní účinek odvolání se vztahuje na celé napadené rozhodnutí, tzn. ţe odkladá právní moc celého napadeného rozhodnutí, resp. jeho výroku.“61 V § 206 odst. 2 a 3 máme taxativní výčet příkladů, kdy se jedná o tzv. oddělenou právní moc. Tento pojem znamená: „ţe rozhodnutí – výrok se rozdělí na část, která odvoláním napadená není, a jejíţ právní moc tedy odvoláním není dotčena, a na část, která je odvoláním napadena, a která právní moci nenabude.“62 Rozhodnutí týkající se několika společníků Jestliţe se rozhodnutí prvního stupně týká společníků, dochází k oddělené právní moci některých výroků a odvolání se vtahuje jen na některé z nich. „Týká-li se rozhodnutí více účastníků, z nichţ kaţdý jedná sám za sebe, má odvolání právní účinky jen vůči odvolateli a ve vztahu k ostatním účastníkům nabývá právní moci. Odvolání podané jedním

61 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 478 62 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 478

33

z nerozlučných společníků má právní účinky pro všechny společníky vystupující na jeho straně.“63 O oddělené právní moci hovoříme v případech, když: 1.se jedná o rozhodnutí vztahující se na více práv se samostatným skutkovým základem a odvoláváme se jen proti některému z nich. To znamená, kdyţ uţ je jedno právo promlčené a druhé ještě ne. 2.rozhodnutí se vztahuje na samostatné společenství společníků, kde každý z nich jedná sám za sebe. Jestliţe některý ze společníků podá odvolání, účinky vznikají pouze jemu a rozsudek nabude oddělené právní moci. O.s.ř. dále uvádí: „ţe oddělená právní moc se neuplatní v případě, ţe se jedná o výroky, které jsou na sobě závislé, anebo pokud z právního předpisu vyplývá způsob vypořádání mezi účastníky.“64 Příkladem můţe být solidární odpovědnost dluţníků. 3.výroky o nákladech, splatnosti a příslušnosti pohledávky, o lhůtě k plnění a předběžné vykonatelnosti. Devolutivní účinek „Devolutivní účinek přesouvá (odvaluje) rozhodnutí o opraveném prostředku na odvolací soud. Soud, který napadené rozhodnutí vydal, jím je vázán.“65 Znamená to, ţe opravný prostředek přechází ze soudu 1. stupně na soud 2 stupně, tedy odvolací. Nebylo by logické, aby soud přezkoumával své vlastní rozhodnutí, které vydal. Při rozhodování u odvolacího soudu je ze zákona vyloučen soudce, který se účastnil na rozhodování o věci u soud prvního stupně. Mohl by být vyloučen pro podjatost § 14 odst. 2 o.s.ř. U odvolacího soudu působí soudci s delší praxí a větší rozhodovací zkušeností.

63 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1652 64 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 479 65 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 480

34

„Výjimkou z devolutivního účinku odvolání je institut autoremedury – náprava vlastního rozhodnutí ve prospěch odvolatele.“66 V případech, kdy není potřeba odvolacího soudu, nastupuje autoremedura, jejímţ účelem je zjednat rychlejší nápravu a zároveň představuje pro účastníky záruku, ţe tímto postupem neutrpí újmu na svých právech. Aby byla autoremedura připuštěna, musí být splěny všechny podmínky, na které její uplatnění zákon váţe § 210a o.s.ř. „Platná právní úprava připouští autoremeduru v případě odvolání proti: 1.usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek 2.usnesení, z něhoţ nenabyla dosud práva jiná osoba neţ odvolatel 3.usnesení o pořádkovém opatření § 53 4.usnesení o předběţném opatření podle § 76a (předběţné opatření k neodkladnému zajištění péče o nezletilé dítě) 5.usnesení o odmítnutí ţaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, §75a odst. 1) nebo usnesení o odmítnutí odvolání § 208.“67 Autoremedura umoţňuje soudu prvního stupně rozhodnout o odvolání, které takto nepostupuje k odvolacímu soudu, ovšem jen tak, ţe odvolání v plném rozsahu vyhoví. V případě, ţe nevyhoví, věc musí být postoupena odvolacímu soudu.

66 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 480 67 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 480

35

5 KAPITOLA PÁTÁ

5.1 Řízení o rozhodnutí o odvolání Odvoláním napadá účastník rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Odvolací řízení si můţeme definovat jako pokračování procesu vedoucího k vydání pravomocného = závazného a nezaměnitelného rozhodnutí, které se vţdy uskuteční pouze na základě vůle účastníka. Toto řízení se řídí pravidly obecně platnými pro řízení v prvním stupni a to z toho důvodu, ţe je pokračováním řízení nalézacího. Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.68 „Na řízení o odvolání se podílí soud prvního stupně a soud odvolací. Soudu prvního stupně však přirozeně nenáleţí úloha o odvolání rozhodnout, s výjimkou případů tzv. samonápravy neboli autoremedury. Role soudu prvního stupně je však určena a současně omezena tím, ţe u tohoto soudu probíhalo řízení, které je předmětem přezkumu soudem odvolacím (u tohoto soudu je veden příslušný spis daného případu). Nikoli nepodstatné je přitom to, ţe soud prvního stupně je zpravidla blíţe účastníkům, coţ má význam z hlediska úspory nákladů řízení.“ 69 Pro odvolací řízení uţijeme přiměřeně právní úpravy řízení na prvním stupni, s výjimkou ustanovení, jejichţ aplikace je vyloučena povahou a účelem odvolacího řízení. Odvolací řízení zásadně probíhá se stejnými účastníky jako při řízení před soudem první instance, čímţ je vyloučeno pouţít ustanovení § 92, které upravuje přistoupení a záměnu účastníků řízení. Dále také nelze uţít ustanovení § 97 a § 98, coţ znamená, ţe vzájemný návrh a námitka započtení nejsou v odvolacím řízení přípustné a § 110 pro odvolací řízení také neplatí. „Není důvodem pro přerušení řízení, jestliţe se účastníci nebo některý z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.“70

68 § 211 o.s.ř. 69 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 481 70 § 216 odst. 3 o.s.ř.

36

5.1.1 Řízení u soudu prvního stupně Soudu první instance náleţí všechny přípravné úkony, které pomohou odvolacímu soudu, aby mohl bez zbytečných průtahů v odvolacím řízení postupovat a rozhodnout. Jedná se o zkoumání podmínek přípustnosti odvolání a o přípravu jednání u odvolacího soudu. Pro urychlení procesu má předseda senátu soudu prvního stupně moţnost opoţděně podané odvolání usnesením odmítnout. (§208 odst.1) „Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehoţ rozhodnutí směřuje.“71 Soud první instance má především povinnost zkoumat, zda jsou splněny subjektivní a objektivní podmínky přípustnosti odvolání a v případě, ţe trpí vadami, zajistí předseda senátu jejich odstranění. (§ 209) „Nezdaří-li se mu vady odstranit nebo má-li za to, ţe odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn, nebo ţe není přípustné, předloţí věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.“ 72 Odvolání nemůţe být v takovém případě odvolacím soudem věcně projednáváno. Pokud odvolání netrpí ţádnými vadami, zabývá se soud 1. instance přípravou jednání u odvolacího soudu. Předseda senátu má povinnost doručit odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Pokud se jedná o usnesení, soud 1. instance tuto povinnost nemá. „Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky řízení, opatří zprávy a listiny, jichţ se odvolatel nebo jiní účastníci dovolávají, a provede i jiná podobná šetření.“ 73 Po skončení uvedených šetření a po uplynutí odvolací lhůty všem účastníkům předloţí soud 1. instance věc odvolacímu soudu.

5.1.2 Řízení u odvolacího soudu „K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání“ 74 a předvolává všechny účastníky. V případech, které jsou taxativně vymezeny v § 214 odst. 2 o.s.ř. nemusí (ale můţe) být jednání nařízeno.

71 72 73 74

§ 204 odst. 1 o.s.ř. § 209 o.s.ř. § 210 odst. 2 o.s.ř. § 214 odst. 1 o.s.ř.

37

„Jednání není třeba nařizovat, pokud: a) se odmítá odvolání b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení c) odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímţ bylo rozhodnuto o předběţném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé; odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé d)

se

zrušuje

rozhodnutí

podle

§

219a

odst.

1

§

221

odst.

1;

e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběţné vykonatelnosti.“75 Odvolací soud také nemusí nařizovat jednání, jestliže je odvolacím důvodem pouze nesprávné právní posouzení věci a účastníci se vzdali práva účastni na jednání. Naopak v případech, kdy je třeba umožnit účastníkům, aby byli ve vzájemném kontaktu mezi sebou a s prováděnými důkazy, bude jednání nařízeno. Zda se jednání bude či nebude konat, nově ovlivňují sami účastníci. Proti vůli účastníků bude jednání nařízeno, jestliţe je třeba provádět dokazování a to z důvodu, ţe byla porušena zásada přímosti. „Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat. Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu o dosavadním průběhu jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím soudem přiměřeně § 116 aţ 118, § 118a odst. 4 a § 119. Na závěr předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.“76 Odvolací jednání je zahájeno zprávou předsedy senátu nebo jím pověřeným členem senátu o dosavadním průběhu řízení. Účastníci mají právo vyjádřit se a přednést svůj odvolací návrh. Jednání dále pokračuje podobně jako řízení na prvním stupni podle § 118, §118a. Na základě novely zákona č. 59/2005 Sb. byla promítnuta zvláštní poučovací povinnost podle § 118a také do odvolacího řízení. Jestliţe byla porušena poučovací povinnost soudem prvního stupně, odvolací soud na to bude nahlíţet jako na vadu řízení, jen jestliţe potřeba dalších tvrzení a důkazů vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.

75 76

§ 214 odst. 2 OSŘ § 215 OSŘ

38

Podstatné je, zda bude nebo nebude probíhat dokazování, na tom závisí postup v odvolacím řízení. „Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.“77 „Platná právní úprava rozšiřuje případy opakování nebo doplňování dokazování odvolacím soudem a sleduje přitom ten cíl, aby odvolací soudy plnily roli soudů apelačních a aby se omezilo jejich kasační rozhodování. Dokazování přitom probíhá podle stejných pravidel jako v řízení na prvním stupni. Odvolací soud můţe hodnotit důkazy provedené soudem 1. instance, jen jestliţe provede jejich opakování a můţe doplnit dokazování provedené soudem první instance. Významnou změnou oproti dosavadnímu stavu je povinnost odvolacího soudu opakovat nebo doplnit za stanovených předpokladů provedené důkazy § 213 odst. 2 a 3.“ 78 Zásadně platí „iudex ne eat ultra petita partium“79 , že odvolací soud je vázán rozsahem odvolání. Odvolatel svým odvoláním vymezuje rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. O odvolání můţeme říci, ţe má svou kvalitativní a kvantitativní stránku. Návrh na způsob rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání znamená kvalitativní stránku a soud tímto návrhem není vázán. Kvantitativní stránka odvolání znamená rozsah, ve kterém odvolatel poţaduje přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud není vţdy vázán odvolatelovým návrhem, coţ můţe způsobit, ţe odvolatel se dostane do postavení horšího, neţ které pro něj vyplývalo z rozhodnutí soudu prvního stupně. V případech, kdy je soud vázán rozsahem přezkumu, který účastník odvoláním poţaduje, nemůţe dojít ke změně k horšímu. Výjimky jsou uvedeny v § 212 o.s.ř. : „1. ve věcech, v kterých lze řízení zahájit i bez návrhu 2. případy, kdy na napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen 3. případy, kdy jde o taková společná práva nebo povinnosti, ţe se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst.2), třebaţe odvolání podal jen některý z účastníků

77 § 213 odst. 1 OSŘ 78 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 484 79 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 484

39

4. jestliţe z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky .“80 Odvolací soud se při hodnocení napadeného rozhodnutí zabývá hmotněprávními závěry soudu prvního stupně i jeho procesním postupem. Přezkoumává napadené rozhodnutí z hlediska právního, skutkového i jiných důvodů, neţ jsou ty, které byly uplatněny v odvolání. Tuto moţnost má soudu z toho důvodu, aby rozhodnutí, které je zmatečné bylo zpochybněno včas a nenabylo právní moci. Odvolací soud tedy přihlíţí k vadám pro zmatečnost a k vadám, které by mohly mít za následek nesprávné meritorní rozhodnutí. Je na uváţení soudu v konkrétních případech, kdy o takovou vadu půjde. „Přezkoumávání rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání je v odvolacím řízení omezeno. Odvolací soud v těchto dvou případech nemůţe vybočit při přezkumu z mezí, kterými jsou vady, které se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti, vyloučení soudce, obsazení soudu anebo splnění předpokladů, které pro vydání některého z těchto zákon vyţaduje.“ 81

5.1.3 Rozhodnutí o odvolání Rozhodnutí o odvolání je výsledkem odvolacího řízení. Odvolací soud má tyto moţnosti rozhodnutí o odvolání: odmítne, potvrdí, změní nebo zruší napadené rozhodnutí, dále může věc postoupit příslušnému orgánu, zastavit řízení. V případech, kdy nebylo rozhodnuto o některé části předmětu řízení, o nákladech nebo o návrhu na předběţnou vykonatelnost, můţe odvolací soud nařídit soudu 1. instance, aby tak učinil dodatečně. Rozhodnutí odvolacího soudu má formu rozsudku v případech, kdy potvrzuje nebo mění rozsudek. Jinak rozhoduje usnesením. „Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil odvolací soud přímo.“82

80 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 485 81 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 486 82 § 225 o.s.ř.

40

Odmítnutí odvolání Odvolací soud rozhoduje odmítnutím odvolání v případech, kdy odvolání není věcně projednáváno, protože nebyla splněna některá z podmínek jeho přípustnosti. „Odvolací soud odmítne odvolání, které bylo a) zrušeno, b) podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, c) směřuje proti rozhodnutí proti němuţ není odvolání přípustné.“

83

Jestliţe bylo odvolání podáno opoţděně a neodmítl jej

soud 1. instance, učiní tak odvolací soud. Potvrzení napadeného rozhodnutí „Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.“84 Potvrzení rozsudku je neúspěchem odvolání a znamená jeho zamítnutí. Důleţitá je formulace, ţe odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné. Znamená to, ţe například rozhodnutí, postavení na nesprávném právním názoru, ale ve výroku správné, lze potvrdit. Ústavní soud kritizuje v nálezu 1. ÚS 777/07 (ze dne 3.1.2007), ţe podstatný je výrok, nikoli jeho odůvodnění, které můţe být špatné, ale proti odůvodnění se nelze odvolat. Před novelou zákon zněl, ţe se potvrdí rozhodnutí,které je věcně správné. Teď bylo doplněno o slova "ve výroku". To je nejasné. Věcně správné rozhodnutí znamená, ţe bylo správně aplikováno hmotné právo nesprávně zjištěný skutkový stav, bez procesních vad, na odvoláním napadené rozhodnutí. Změna rozhodnutí Má za účel při rozhodování odvolacího soudu ukončit odvolací řízení pro účastníky meritorním rozhodnutím a v souladu s apelačním principem. V případech, kdy soud prvního stupně zjistí správně skutkový stav, ale nesprávně jej posoudí, bude vţdy napadené meritorní rozhodnutí odvolacím soudem změněno. „Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímţ bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliţe nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219) nebo zrušení (219a) a jestliţe: 83 84

§ 218 o.s.ř. § 219 o.s.ř.

41

a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav; b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn tak, ţe je moţné o věci rozhodnout.“ 85 V případě, kdy soud prvního stupně nezjistil skutkový stav zcela dostatečně nebo zcela správně, můţe být napadené rozhodnutí také změněno. Po provedeném doplnění dokazování v odvolacím řízení můţeme na základě takto zjištěného skutkového stavu rozhodnout. Meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně změní také odvolací soud, pokud schválí mír. Nemeritorní rozhodnutí změní odvolací soud pokaţdé, jestliţe nejsou podmínky pro jeho potvrzení nebo zrušení. Zrušení rozhodnutí Ke zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí odvolacím soudem by mělo docházet jen ve výjimečných případech. Pokud nemůţe soud potvrdit nebo změnit napadené rozhodnutí, přichází v úvahu zrušení napadeného rozhodnutí. Jedná se o institut kasačního opravného řízení a v odvolacím, apelačním řízení by zrušení rozhodnutí mělo být výjimkou. V případech, kdy k tomuto dochází opakovaně, vnímá to veřejnost jako neúnosné oddalování pravomocného meritorního rozhodnutí. Aby se těmto situacím předešlo, byly taxativně vymezeny moţnosti v § 219a, kdy je přípustné napadené rozhodnutí odvolacím soudem zrušit. Odvolací soud má přesně předepsáno jak postupovat po zrušení rozhodnutí. Odvolací soud postoupí věc příslušnému soudu nebo řízení zastaví. „Pokud odvolací soud zjistí v řízení před soudem 1. instance nedostatek procesních podmínek, který nelze odstranit, je povinen po zrušení rozhodnutí řízení zastavit nebo postoupit věc orgánu, do jehoţ pravomoci náleţí. Vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.“86 Právním názorem rozumíme závěr odvolacího soudu v souladu s hmotným a procesním právem. Hmotněprávní stránka znamená aplikovaný předpis na zjištěný skutkový stav. Procesní stránkou máme na mysli názor odvolacího soudu, kterým ukazuje na vady provedeného dokazování.

85 § 220 o.s.ř. 86 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 488

42

Odvolací soud nařídí projednání věci jiným soudcem nebo senátem anebo přikáţe věc k řízení jinému sodu téţe instance, jestliţe soud 1. instance nedodrţel závazný právní názor nebo v řízení došlo k závaţným vadám. „Důvodová zpráva uvádí pro toto řešení dva argumenty. Jedním je obava, ţe jinak by se pochybení stejného soudce nebo senátu mohla stále opakovat, a druhým pak zkušenost, která je ze stejné úpravy v trestním řádu. Kritickým pohledem lze naopak v tomto postupu odvolacího soudu vidět zvláštní sankci za odlišný právní názor, spočívající v odnětí věci.“87 V řízení u soudu prvního stupně se vázanost právní názorem uplatní pouze, jestliţe po zrušení napadeného rozhodnutí nedojde k podstatné změně skutkového stavu věci. Jakmile soud postoupí věc věcně příslušnému soudu, povaţujeme otázku věcné příslušnosti za vyřešenou. Nepouţijeme obecný přístup, kdy rozhodují o věcné příslušnosti vrchní soudy. V řízení před věcně příslušný soudem se z výsledků dosavadního řízení pouţijí pouze uznání ţalovaného a shodná skutková tvrzení účastníků, jedná se o zásadu přímosti a ústnosti. V případě důkazů, lze pouţít pouze ty, se kterými souhlasí účastník. Zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně můţe nastat také situace podle § 219a o.s.ř., kdy jsou v řízení takové vady, ţe řízení vůbec nemělo proběhnout a to: a)„ pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce, anebo soud nebyl správně obsazen, ledaţe místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.“88 b) „rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodu.“89 Za takové situace nemůţe soud stavět své úvahy o věci, na závěrech soudu prvního stupně a ani účastníci nemohou správně formulovat odvolací důvody. „Přezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu.“90

87 Civilní právo procesní. 5.aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva. Praha : Linde Praha a.s., 2008,. str. 489 88 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1764 89 § 219a odst. 1b) o.s.ř. 90 Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 1769

43

c)

„soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem.“91 V tomto případě se

odvoláním napadené rozhodnutí nevztahuje na ty, kterých se mělo po právu týkat. Bez ohledu na to, ţe je jinak rozhodnutí věcně správné, musí být zrušeno. d)

„soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem účastníka, který

po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.“92 O procesním nástupci účastníka rozhoduje soud usnesením a v řízení je moţné pokračovat aţ po právní moci usnesení. Jestliţe soud prvního stupně vede řízení s účastníkem, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ještě před vyhlášením napadeného rozhodnutí, je řízení zatíţeno takovou vadou, ţe nemůţe být rozhodnuto o odvolání. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší. „Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení ( § 213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213 odst. 5 tím nesmí být dotčeno.“93

5.1.4 Náklady odvolacího řízení „Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací.“

94

Odvolací soud rozhoduje o nákladech odvolacího řízení v případě, kdyţ

potvrzuje napadené rozhodnutí, dále o nákladech odvolacího řízení jako takového, ale i o nákladech řízení u soudu 1. instance. Jiná je situace, kdy soud zruší nebo vrátí rozhodnutí soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo postoupí věc věcně příslušnému soudu, pak rozhoduje o nákladech řízení soud prvního stupně.

91 92 93 94

§ 219a odst. 1c) o.s.ř. § 219a odst. 1d) o.s.ř. § 219a odst. 2 § 224 odst. 1 o.s.ř.

44

ZÁVĚR Institut odvolání jako řádného opravného prostředku je standardním prostředkem slouţícím k eliminování chyb justice. Dvouinstanční rozhodování je v demokratických státech normální a naše právní úprava je v tomto ohledu konformní s úpravou všech demokratických států kontinentální Evropy. Zajímavé je, ţe moţnost odvolání v civilních věcech není u nás zakotvena ústavně. Ústava, Listina ani ţádný ústavní zákon moţnost odvolání nezná. Na druhou stranu ale Ústava ČR stanoví v čl. 91, ţe soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy (přičemţ zákon můţe stanovit jejich jiná označení), a ţe působnost a organizaci soudů stanoví zákon. Implicite z toho plyne, ţe vzhledem k hierarchické soustavě (okresní - krajský - vrchní - nejvyšší) budou zřejmě mít vyšší soudy větší slovo nebo větší moc neţ soudy niţší, a v čem jiném by tato větší moc měla spočívat, neţ v moţnosti kontrolovat a případně i měnit nebo rušit rozhodnutí niţších soudů. To, ţe se ale účastník řízení můţe odvolat od niţšího k vyššímu soudu, z toho přímo neplyne. Kupodivu se tím v odborné literatuře téměř nikdo nezabývá, našla jsem o tom zmínku pouze v učebnici Pavla Varvařovského: Základy práva (2. vydání, Praha, ASPI 2009, str. 125). Zřejmě se to povaţuje obecně za tak samozřejmé, ţe nemá význam se tím zabývat. Kdyby však zákonodárce zrušil v občanském soudním řádu institut odvolání, nebylo by zřejmě moţné dovolat se neústavnosti takového kroku u Ústavního soudu ČR.

45

Seznam literatury Bibliografie 1) Civilní právo procesní. 5. aktualizované vydání doplněné o předpisy evropského práva Praha : Linde Praha a.s., 2008, 751 str. ISBN 978-80-7201-726-3 2) Ištvánek, Fr.: Přehled judikatury ve věcech rozsudků pro uznání, rozsudků pro zmeškání a podmínek odvolání. ASPI a.s., Praha 2006, 158 str., ISBN: 80-7357-165-3 4) Kindl, M., Šíma, A., David, O. Občanské právo procesní. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, 415 str., ISBN: 978-80-7380-098-7 5) Občanský soudní řád II : Komentář. 1. vydání 2009. Praha : C.H.Beck, 2009, 3329 str. ISBN 978-80-7400-107-9 6) Pavel Varvařovský, Základy práva. 2. vydání. Praha : ASPI, 2009. 456 str. ISBN 978-80-7357-407-9 7) Schelleová I. a kol.: Civilní proces, Eurlex Bohemia, Praha: 2006, 1202 str. ISBN 80-86861-09-0 Seznam právních předpisů Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání Internetové stránky www.justice.cz www.epravo.cz Příloha A http://vzoryzdarma.blogspot.com/2008/06/vzor-odvolani-proti-neprijeti-na.html

46

Přílohy Příloha A Vzor odvolání JUDr. Milan Kindl, CSc. děkanát Fakulty právnické Sady pětatřicátníků 14 Plzeň 306 14 V Plzni dne 25.6. 2008 Podle § 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů podávám žádost o přezkoumání rozhodnutí o mém nepřijetí k vysokoškolskému studiu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni do pětiletého magisterského studia obor právo od školního roku 2008/2009. Odůvodnění: 1. Dovoluji si zpochybnit hodnocení výsledků psychologické části testu. V testu se vyskytovaly otázky jeţ se pouţívají v testech IQ. Je známo, a dokládá to i odborná literatura, ţe takové typy otázek mohou mít vícero správných odpovědí jeţ autor testu ani neuvaţoval. U klasického IQ testu se takové odpovědi zaznamenávají přímo do testu samotného. Tato moţnost zde byla vyloučena tím, ţe odpovědi bylo nutno přepsat na jiný papír neţ na kterém byly testové otázky. Moţnost dodatečného upozornění na jiné řešení testových otázek vylučuje téţ termín nahlédnutí do záznamových archů přijímací zkoušky (13 a 20.9. 2008) a termín stanovený §50 odst.7 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů. Při systému hodnocení výsledků přijímacího řízení, kdy rozhoduje o přijetí či nepřijetí jen několik bodů dosaţených v testu, je kaţdá taková otázka více neţ relevantní. 2. Šest bodů jeţ dělilo mnou dosaţený počet bodů od hranice k přijetí, nevypovídá mnoho o uchazečových schopnostech či předpokladech pro studium. Vzhledem ke koncepci testu pouţitého u přijímací zkoušky lze z jeho výsledku získat přesné informace o aktuálním výkonu uchazeče a vhodnosti otázek vzhledem k jeho individualitě, zatímco obecný údaj o celkových uchazečových znalostech a dovednostech je vyjádřen pouze přibliţně. 3. O studium na Fakultě právnické mám opravdový zájem. Jsem přesvědčen, ţe mé logické, analytické a kreativní schopnosti jsou na dostatečné úrovni abych magisterské studium obor právo úspěšně zvládl. Podpis

47