add-ons v jaké podobě vám tedy budu texty předkládat? pokaždé v jiné. u každého druhu či skupiny textů budou trochu jiná doprovodná cvičení, někde se budu soustředit více na klíčová slova, tedy převyprávění příběhu, jindy na psychouts, tedy překlady vět z textu, některý text k sobě bude mít hodně spin-offs (z něj se volně odvíjejících doprovodných textů či dialogů), některý žádné. k jednodušším textům přibaluju vždy otázky, u těžších si pkročilejší studenti už poradí bez těchto berliček. klíčovou součástí je samozřejmě samotný text, jež bude většinou předkládán ve dvou podobách: jednou se slovíčky, klíčovými slovy a třeba ještě nejdůležitějšími gramatickými jevy jež se v něm nachází. ten je určen do třídy, kde by vám měl pomoci při intru. podruhé text předkládám s point-outs, podrobnějším vysvětlením gramatiky. může posloužit vám tím, že nabídne nový pohled na známé jevy, nebo jej případně můžete rozdat studentům. u každého textu bude uvedena celá řada doprovodných cvičení, nepředpokládám samozřejmě, že byste měli chuť či čas procházet všechny z nich, úmysl je umožnit každému z vás vybírat si podle svých vlastních preferencí či potřeb studentů k úvodním textům přiložím téměř všechny typy doprovodných cvičení abyste si je případně mohli otestovat a pokud by vám přišly některé z nich mimořádně vhodné k použití ve vašich hodinách, pak si podobné můžete vytvářet u dalších textů, kde tyto konkrétní typy mohou chybět. většina cvičení nebude ani tak nová formou jako spíše obsahem. najdete zde doplňovačky, ne ovšem s výběrem ze dvou či tří možností (tenhle luxus studentovi běžná konverzace nedopřeje), cvičení na volbu správných slovesných časů a tvarů (ovšem nikoli “čas minulý nebo předpřítomný?” nýbrž “whatever makes sense, it's the teachers job to tell you what's right and what's wrong”) a
taky moje oblíbené sorties, testy na krátké obraty, které studenty nenechají vydechnout a neomylně odhalí kdo umí a kdo ne. a tím nemyslím kdo je připraven na dnešní hodinu nýbrž kdo umí všeobecně. hlavním kategorickým imperativem mé práce s texty i testy je, že by neměly obsahovat téměř žádná hluchá místa. jinými slovy by v nich téměř vše mělo být řečeno tak, že na to student, který v hodinách spí a neučí se, sám od sebe nepřijde. nesmí to samozřejmě být za cenu toho, že by text byl nesrozumitelný nebo třeba groteskně přeplácaný idiomy či frázovými slovesy. v testech ale nenajdete věty jako “mám rád tento dům” nebo “ty jsi velmi tlustá” ale spíše “líbí se někomu ten dům co jsme právě viděli?” nebo “škoda že nejsi tak tlustá jako já”. za všech okolností se ovšem pohybujeme v mantinelech užitečné angličtiny, neboli angličtiny pomocí nichž vyjádříme vše, co běžně vyjadřujeme v češtině (důraz na slovu běžně)
text + point-outs je samozřejmě určen pro učitele. vyberte si které z uvedených bodů se vám nejvíc pozdávají, popřípadě se na ně úplně vykašlete a vyberte si z textu vlastní pasáže kterým se pak v hodině budete víc věnovat v úvodních kapitolkách přiložím k textu velmi podrobný point-out, tedy popis jevů kterým byste se měli věnovat, u každé položky pak seznam jevů které s ní souvisí a jejichž asociace s ní studentům usnadní její pochopení 1.
2.
určitě studenty neučte, že call odpovídá českému nazývat, vždyť kdy jste sami naposledy slovo nazývat použili? v normální češtině se call překládá pomocí říkat (he called me a smartass … řekl mi že jsem chytrolín) a pokud si tuto spojitost studenti neosvojí, nenaučí se call nikdy používat. další podstatnou informací je, že call se nepoužívá tak jako v češtině s tázacím zájmenem jak (tedy how) nýbrž co (tedy what): what are such people called? what did you call me? a neotázkově pak I didn't call you that (jak se říká … jak jsi mi řekl … tak jsem ti neřekl), ostatně otázku what do you call…? (jak se říká něčemu…) by si studenti měli zapamatovat vcelku člověk se dívá na česky nadabované filmy či seriály a říká si, že spoustu obratů v nich použitých by v životě nevypustil z pusy.
3.
4.
first and foremost mezi nimi je nemůžu uvěřit, tedy přímočarý překlad anglického I can't believe. tato blbost na straně překladatelů vede zaprvé k úžasným větám jako nemůžu uvěřit žes ten chleba nekoupil a zadruhé k pobavení rodilých mluvčích nad (pravda, gramaticky poměrně nenapadnutelnými) větami jako it's not possible how hot is it nebo I don't understand that she hadn't told me, kdy jsme si nebyli schopni dát do souvislosti české to snad není možné (popř. nechápu): I can't believe how hot it is resp. I couldn't believe she hadn't told me. a ještě jsme neskončili: I can't believe je správnou volbou při překladech vět typu jaxmohl: třeba jak jsi ten dům mohl prodat (I can't believe you sold the house). nemůžu uvěřit že se tento obrat takto nevyučuje. české považovat se překládá několika způsoby, z nichž nejjednodušší je pomocí slovesa consider (kde není nutné používat infinitiv … I consider him (to be) the best tennis player ever … a nepoužívá se po něm očekávané as … she considers me as her best friend). ještě lepší, ač malinko komplikovanější volbou je obrat think of sb as st, tedy we think of sports as the best way to keep kids off drugs we've known each other (už se známe), nutný předpřítomný čas, pro porovnání: I knew Arnie and talked to him just before he died (uzavřená minulost) … know se nepoužívá v průběhových tvarech, jinak by se dalo říct i I've been knowing you for years
jelikož bych se k smrti udřel kdybych každý jev popisoval takhle dopodrobna a taky proto, že u učitelů angličtiny předpokládám buď solidní znalost problematiky nebo alespoň ochotu se průběžně dál vzdělávat, budu u dalších textů používat jenom zkrácené vysvětlivky. ty by měly předestřít a dále rozvést témata k vysvětlení, včetně možných zajímavých odboček, porovnání podobných a často matoucích jevů a především pak chyb, kterých se čeští studenti nejčastěji dopouští a jejich oprav. věřím, že si i z takto zkrácené verze vyvodíte co se snažím sdělit a vlastními slovy to studentům předáte u pokročilejších textů pak už budou gramatické jevy jen nastíněny, nepochybuju o tom že si domyslíte, co se snažím naznačit. větší pozornost bude u složitějších textů věnována slovní zásobě a to ve dvou směrech. zaprvé tématicky, kdy vypíšu seznam slov a obratů, které se vztahují k nějakému tématu, a jež by studenti měli znát především (budu se soustředit na slova, která učebnice opomíjejí). nebudu se v žádném případě snažit o
vyčerpávající seznamy, těch existuje dost a studenti budou rádi za výběr toho nejpodstatnějšího zavolej mi je give me a call, lepší než call me, další nečekané obraty z oblasti telefonie: I'll get that (hovorové já to vezmu), can you answer the phone (můžeš to vzít?), I've made a few calls (zavolal jsem pár lidem), there's someone on the phone for you (někdo volá a chce s tebou mluvit) a samozřejmě známé can I leave/take a message (zhluboka se nedechnout a vybrat to správné) pozor na množné číslo, podobně change trains. change je dobré znát i třeba v why don't you change into jeans (převléci se do). re oblékání, studenti by měli kromě základních součástí šatníku (tam to skutečně nepřehánějte) znát následující slova a obraty: put on, take off, ale hlavně wear pro české mít na sobě (what are you wearing?), get dressed, get undressed, change into, outfit, dress up, jacket and tie, casual clothes, keep warm, ale to už odbíhám
a v druhé řadě pak tezaurovský, kdy se budu snažit o obohacení slovní zásoby studentů tak, aby jejich vyjadřování nekončilo u good bad happy sad like dislike amazing (úžasný) není jediné slovo, které se dá použít pro vyjádření českého ohromný apod., ale je jedno z nejlepších. významově se mu velmi blíží třeba astonishing, ještě silnější je stunning (ohromující), zajímavé pak dazzling (oslňující), určitě doporučuju impressive (těžko překládat, dobře používat pro věci, jež na vás učinily velký dojem) pro skvěle vypadající lidi nebo třeba počasí se používá gorgeous (s tvrdým g na začátku, tedy ne dž), hodně britské a dnes už méně používané je splendid, superb se používá jen okrajově, super je stejně blbé jako super v češtině, fantastic je jaksi samozřejmé, stejně jako fascinating
text + vocab + keywords je určen pro učitele i studenty. učitelé by měli být schopni (po opakovaném přípravném solitérním hlasitém přednesu textu) text v hodině spontánně přednést pouze s využitím keywords. ještě před jeho čtením by pak měli objasnit význam všech komplikovanějších slov a obratů. zde se hodí využít metody beeline, kdy při vysvětlování postupujete nejkratším způsobem od jednoho slova k druhému, přičemž se držíte kostry příběhu. izolované vysvětlení jednotlivých slov je děsivě nezáživné, pokud znáte nějakou metodu jak je oživit a udržet si dlouhodobě pozornost studentů, gratuluju
při práci s každým textem je dobré v některé fázi využít jednoho ze dvou typů doplňovaček, buď klasických fillout words, které studenti doplní doma (mají k dispozici slova, jež mají dosadit do mezer) a až poté probíhá vlastní práce s texem, nebo fill-out long, tedy textů, ve kterých jsou vynechány dlouhé gramaticky obtížné pasáže. ty se doplňují v hodinách, až po důkladném seznámení studentů s textem a s vaší pomocí
fill-out words neboli doplňovačky kde máte vynechána jenom jednotlivá slova či krátká spojení jejichž abecední výpis máte k dispozici v sloupečku vedle textu. pro některé studenty mor, pro (moudrou) většinu ale velmi zábavná činnost. může sloužit jako vstupní brána k novým textům, alternativa ke čtení. pokud si u některého textu zvolíte tuto možnost, pak doporučuju postupovat následovně: v první hodině vysvětlete o co zhruba v textu půjde a přitom použijte a objasněte všechna nová slůvka. na konci hodiny pak doplňovačku rozdejte popřípadě rozešlete mailem. v druhé hodině pak ještě před samotným doplněním nechejte studenty ve dvojicích převyprávět o co v textu jde. pokud tušíte, že se na doplnění studenti vykašlou nebo pokud text nedoplní z objektivních důvodů (jozef měl svátek a celé třídě týden pumpovali bonpary z žaludku) pak můžete provést INQUIRY. až potom přikročte k samotnému doplňování. tam opět záleží na okolnostech. pokud není čas nebo věříte, že studenti v dalším průběhu hodiny budou ochotni a schopni o textu mezi sebou mluvit, pak jej můžete přečíst sami a nechat studenty jen doplňovat chybějící slova (ideální samozřejmě je, pokud studenti text přečtou nějakým způsobem sami). při samotném doplňování neodbíhejte, nedovysvětlujte, k tomu přikročte až poté, text jenom rychle proleťte a doplňte. a i zde je ale možné být záludný (nečekané “převraťte papíry, dáme si malý testík” z pěti nejdůležitějších obratů obsažených v textu
ihned po jeho doplnění) nebo můžete nasadit jednoduchý point-out. v dalších několika hodinách se pak k textu krátce vracejte a určitě jej nechejte studenty převyprávět těsně předtím než budete vyplňovat následující díl, to je přivede k bezbřehému nadšení
fill-out long je doplňovačka úplně jiného druhu než fill-out words. její čas přichází až po probrání/přečtení textu, tedy v době kdy jsou studenti již obeznámeni s obsahem a minimálně zběžně s gramatikou v textu použitou (opět mám na mysli gramatiku v nejširším slova smyslu). doplňují se totiž delší úseky textu a studenti nemají k dispozici možnosti, musí tedy přemýšlet nad tím, co všechno by v daném obsahovém i gramatickém kontextu dávalo smysl. pro učitele je to těžší, jelikož studenti mohou přijít s doplněními, jež se liší od originálu a přesto budou správně nebo skoro správně. v žádném případě nesmíte nějakou možnost zavrhovat jenom proto, že v originále je něco jiného. studenty velmi povzbudí pokud přijdou na doplnění které se liší od originálu a přesto v mezeře dokonale sedí. vynechány jsou gramaticky nejpregnantnější pasáže textu, u kterých je nejpravděpodobnější, že je studenti v této podobě při svém převyprávění obsahu textu nepoužijí z čehož pak jasně vyplývá, že tuto gramatiku nejsou schopni použít vůbec (pokud nejste schopni použít nějaké spojení při reprodukci textu ve kterém se přímo nachází, je mizivá naděje že vám někdy jindy spontánně naskočí) i po probrání textu se samozřejmě jedná o hodně náročné cvičení, které si můžete dovolit v nejdrsnější podobě (“tady to máte, za tři minuty to chci mít kompletně doplněné”) jenom v hodně obětavých seskupeních studentů. u průměrně zpruzených studentů se nabízí možnost sdělení českých překladů vynechaných pasáží, kdy v podstatě překládáte anglicky text a zastavujete se u vynechaných úseků (kdy text k doplnění třeba ještě jednou zopakujete)
osobně doporučuju nechat studenty doplňovat v tichu buď individuálně nebo v menších skupinkách a až po doplnění celého textu porovnat do jaké míry se s tímto cvičením kdo vypořádal
keywords na klíčová slova si samozřejmě budou všichni neustále stěžovat. nejde se nimi řídit, já bych vybrala jiné, tady vůbec nevím co mám říct... kecy kecy kecy. není samozřejmě možné, aby jeden člověk vybral ideální klíčová slova pro stovky jiných lidí. každý uvažujeme jinak a každý bychom si takového průvodce sepsali jiným způsobem. proto jednoznačně říkám, že zde nalezená klíčová slova jsou pouhým nástinem a každý uživatel, jak student tak i učitel, má právo, ba povinnost, si je vepisováním či kompletním přepsáním upravit podle svých potřeb. uživatel nemá nicméně právo ohrnovat nos a stěžovat si. pro studenty pak bude k dispozici speciální verze klíčových slov kdy na jedné stránce najdou keywords pro více částí textu najednou.
questions otázky hrají v tomto přístupu klíčovou úlohu. nemám zjištěna přesná data, ale v každé konverzaci (ústní i písemné) tvoří otázky dost podstatnou složku. právě u otázek vystoupí neznalost fungování jazyka nejvíce na povrch a působí nejtrapněji. čeští studenti s otázkami bojují a nemají zažité ani nejjednodušší z nich, nepoznají otázky na podmět, zapomínají na pomocná slovesa i v nejprimitivnějších otázkách, naopak je používají v otázkách nepřímých kde nemají co dělat. tyto nedostatky pak nahrazují přemrštěně exaltovanou intonací (stejně jako třeba neznalost průběhových tvarů sloves kompenzují neustálým užíváním obratu right now) pokusím se vysvětlit proč vymýšlím zrovna ty otázky které vymýšlím a jaký užitek se za kterou z nich skrývá. v prvním dílu úvodu k textu When Harry Met Sally najdete následující otázky.
kam jede Harry: otázka s průběhovým časem, podmět není zájmeno ale jméno jehož zařazení mezi pomocné sloveso a sloveso samotné u mnoha studentů není ani zdaleka samozřejmostí kdo Harryho pozval: otázka na podmět (tedy bez pomocného slovesa) v minulém čase jak o tom ví Jess: otázka na podmět v přítomném čase, navíc třetí osoba jak spolu ten čas plánují strávit: otázka s be going to jestli je možné takovou nabídku odmítnout: can a trpný rod / can you…? jestli Jess už někdy byl v New Yorku: otázka v předpřítomném čase jestli by tam rád jel: otázka na would like/love, bez pomocného slovesa jestli se Harrymu George už ozval: předpřítomnný čas, přehozený podmět a předmět kdy by bylo dobré aby se setkali: úplné přeskládání slov, klíčové slovo time jak je těžké řídit celou cestu: oddychová otázka, otázka na sloveso be co se stane když usnete za volantem: otázka na podmět, sloveso happen, v angličtině nezvratné, třetí osoba koho Harry hledá: otázka s průběhovým časem, předložka na konci jestli Harry bude muset udělat pár zastávek: otázka s have to v budoucím čase
každá z nich má svou úlohu, výše naznačenou. otázky jsou navíc uvozené nevyřčeným “zjistěte…,” to aby to studenti neměli příliš jednoduché … toto platí hlavně pro otázky typu “jestli”, kdy by se studenti měli stylizovat do role tlumočníků, po kterých nařvanec ve fialovém saku vyžaduje zjištění následujících skutečností na každou otázku by samozřejmě měla zaznít i odpověď ze strany druhého studenta ve dvojici, ale klidně studentům sdělte, že raison d'etre tohoto cvičení je procvičování tvorby otázek, odpovědi jsou vedlejší
na pokročilejší úrovni se již můžeme spolehnout na to, že studenti si otázky z textu vyždímají sami. minimálně ze začátku je ale nutné jim je předkládat jako dítěti stravu, tedy násilím a pravidelně. u pokročilých studentů by zcela spontánní q&a session mohla vypadat třeba následovně: How long did Mia stay in the bathroom? Uh… I don't know. Does it say that? No, not really. I was just wondering if you'd make something up. Ok, so what was Vincent supposed to come up with while she was gone? Well, I guess she was sort of testing him to see if he was able to get some sort of a nice conversation going. Uh-huh. And was he? Well, there was something he wanted to ask but… But? But he wasn't sure how Mia would take it? Why? Was it something that she might have felt uncomfortable discussing? Yeah. It involved her husband. So what was it? Tell me. Well, apparently her husband had a jealous fit and threw a man out the window. Wow! Why would he do that, I wonder. Don't act like you don't know. Sure I know, but I'm supposed to be playing the devil's advocate. And you're doing a pretty good job. The reason Mia's husband did what he did was because…
hlavně u míň ale i středně pokročilých studentů se nevyhnete průběžnému kňourání nad tím, jak zrovna z tohoto textu, tohoto úseku nebo této věty vůbec nejde stvořit žádnou otázku So we've been cleaning the room for about thirty minutes and Brian keeps complaining about how he has to do all the work and I'm getting sick of listening to it. Sure, I don't do the actual cleaning up and yes, you could say that I'm just fooling around and yes, you could call that unfair but since when is life fair? Right? I mean, Brian is smart and I'm not. Is that fair? So I don't care if he gets stuck with all the chores. And then he says I lie to my parents when they ask me which one of us did more of the
cleaning. Ok, I do but so what? Is it a crime to tell a lie once in a while? I mean, he should just grow up and give up on trying to persuade me to help him.
“to prostě nejde, tam já fakt vůbec, ale vůbec, nevím na co bych se tak mohla ptát” 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.
jak dlouho už uklízí? uklízí oba nebo jenom jeden z nich? baví Briana uklízet? proč si pořád stěžuje? myslí si, že musí dělat všechnu práci? je kvůli tomu naštvaný? uklízí Timo aspoň trochu? stydí se za to že neuklízí? co dělá namísto uklízení? dalo by se říct že to je nefér? je život spravedlivý? který z nich je chytřejší? chce Timo aby Brian uklízel za něj? kolik těch úkolů by měl Brian udělat? bude pak Timo spokojený? proč Timo lže svým rodičům? na co se jej ptávají? měl by Timo přestat lhát? jak často si Timo myslí, že lže? je v pořádku když se lže jen občas? co by měl Brian udělat? měl by přestat si stěžovat? má smysl Tima přesvědčovat aby pomohl?
„no jo, ale když mě to nenapadne“. no jo, ale když tě to nenapadne pak holt nemá cenu se něco nového učit, jelikož tě to, až to budeš potřebovat, nejspíš no jo zase nenapadne
food for thought jsem velmi skeptický k aktivitám jež dovolují studentům bavit se o vybraných více či méně široce pojatých tématech angličtinou, jejíž laťku si nastaví sami. připravovat studenty na konverzaci s rodilým mluvčím tím, že je bez kontroly necháváte hovořit o nějakých tématech je jako připravovat budoucí newyorské taxikáře tím, že je necháte volně kroužit po solných pláních Utahu. téměř každý student si laťku nastaví nejníž jak to jenom jde a jediné co od něj uslyšíte jsou řady primitivních holých vět v přítomném nebo minulém čase spojených and, so nebo because.
hrajte si na známé lidi a uslyšíte so I am president, and I think I am very very clever, and I live in castle, and I have white hair, and I am quite old… ani pokročilé studenty nedonutíte říct well, if I were half as smart as I think I am, I would be much more than a smart-ass who just wants everyone to love him, which is exactly who I am), povídejte si o tom, co jste dělali v létě a uslyšíte I was by the sea, it was very nice, very good, very interesting, I liked it very much, I go back next year because I like it and it is good, co říkáte na… v podstatě cokoli (it is very very good/bad)
proto je nutné k aktivitám tohoto typu přistupovat velmi obezřetně a dbát na to, aby studenti mluvili tak zajímavou angličtinou jak to jen jde, aby sami sebe hnali na hranici svých schopností a zkoušeli co všechno už jsou schopni říct. námitka, že nebudou vědět kdy dělají chybu pokud je zrovna neposloucháte neobstojí; pokud jim budete stát za zády nevypotí ze sebe vůbec nic, pokud se ovšem vtipně umístíte do středu dění, kde můžete své uši napínat libovolným směrem a přitom vytvářet iluzi, že nikoho konkrétního neposloucháte, pak si od každého stolu můžete zapsat několik poznámek, které po skončení debaty můžete všichni společně rozebrat. co studenti často nechápou je skutečnost, že cílem takovýchto rozprav není aby vyvraceli kantovy postuláty a hledali díry v teorii relativity, ale aby si hezkou angličtinou sdělovali stejné bezobsažnosti a banální pravdy, jaké si sdělují po celý svůj život, tedy s výjimkou hodin angličtiny, ve kterých jsou zhusta nuceni přemýšlet nad tématy typu jak bude vypadat Londýn za osmset let ( it
will be very interesting, I want to see it but I will be dead … přitom stačí kdyby řekli stejně beozbsažné I guess it'll be pretty diferent from what it's like now. I mean, I wish I could see it but unless they come up with some sort of miracle medicine, I will be long dead by then a jsme někde úplně jinde)
právě při debatách (respektive před nimi) kladu důraz na základní zásady mluvení v hodinách angličtiny: radši pomalu a pěkně než rychle a primitivně; pokrok probíhá přes opravování vlastních chyb, studenti se tedy nesmí bát říci to samé znovu a lépe (znáte to, student říká I am here one hour, v hlavě se mu zapíná kontrolka jež mu sděluje, že to jde říct líp, ale on na ni nedbá a valí dál.
pokud by na ni dbal, tak se tentokrát opraví na I've been here for an hour a co je nejdůležitější, příště už to dost možná řekne zrovna správně, mezikrok opravy je u většiny z nás bezpodmínečně nutný, bez něj se pokrok v konverzaci často odmítá dostavit) u každého (pokročilejšího) textu najdete tři témata: how stuff works, kde mohou studenti předvést i své znalosti (opět se neočekává hloubkový průzkum tématu, spíše střílení asociací vedoucí ke zjištění co všechno ještě studenti neumí říct), příkladem je třeba bizarně působící dvojtéma „submarines / foxes“ u jednoho z dílů brian's story. o ponorkách se toho dá říct dost, vzpomenout na Kursk, někdo třeba bude schopný povyprávět o první ponorce z doby americké občanské války, jiný řekne jaké to musí být trávit v ponorce několik týdnů, někdo bude schopný (laicky) technicky popsat jak taková ponorka funguje a co všechno dokáže etc. u lišek si vzpomenem jak vypadají, co dovedou, jak kradou slepice, jaké role hrají v pohádkách a ve kterých se objevují a o co v nich konkrétně jde (odbíhání je základem úspěšného vyprávění), jaké jiné asociace vyvolává slovo fox (bloody fox, foxy lady) etc. druhým typem tématu je pak what would you do, neboli pokus o osobní emocionálně zabarvené vyprávění a třetím pak devil's advocate, kde by se dva studenti nebo dva skupiny studentů měli střetnout v debatě, při které každá strana zastává stanovisko radikálně odlišné od té druhé (ať už mu skutečně věří nebo ne). více než kde jinde u této aktivity platí, že pokud se studentům mluvit nechce, pak si na každém tématu najdou tisíc chyb, které jim zabraňují v rozvedení poutavého vyprávění. proto zdůrazňujte, že od nich z hlediska informačního přínosu nic neočekáváte, chcete slyšet věci samozřejmé a známé, a to velmi detailně, až dětsky přístupně, ale podané hezkou angličtinou
simple pleasures: spin-offs k většině původních textů přidám jeden text doplňkový, často ještě výrazně zajímavější – respektive téměř vždy – než ten původní. doplňkový text se k textu výchozímu váže různými způsoby, často půjde o monolog jedné z postav, kterým se vyjeví její náhled na dění. delší monolog
je forma, které by studenti měli věnovat obzvláštní pozornost, mluvit dobrou angličtinou třeba dvě minuty je hodně náročné. ostatně ono je to hodně náročné i česky. jindy se bude jednat o fiktivní dialog dvou účastníků děje, jež by klidně mohl být součástí textu. a jindy se bude jednat o vyprávění volně založené na nějakém odkazu nacházejícím se v článku. většinou půjde o opačný typ textu, takže k dialogům přidám popis děje nebo něčí monolog a k popisnému textu naopak nějaký dialog. to proto, že v každém z těchto dvou typů textu se používá odlišná slovní zásoba a my potřebujeme mít v zorném poli obojí. u každého dialogového textu (harry and sally) se tedy pokusím uvést nějaký popisový text obsahující slovesa která v hovoru často nejsou uvedena, protože jsou přítomna mimojazykově (warn, wonder, assume, nod, get nervous, be anxious to…). i tyto texty pak budou mít svá doprovodná cvičení, ne ovšem pouze překladové testy. monology se můžou odehrávat live, kdy vypravěč popisuje přes mobilní telefon, co se mu právě stalo či děje (hodně času přítomného průběhového, předpřítomného průběhového, budoucích a tak), nebo se vypravěč ohlíží a hodnotí čeho byl svědkem případně učastníkem, v kterémžto případě je text často silně emocionálně zabarven. další možností je dialog, který spolu mohly vést dvě postavy jichž se děj týká, tedy opět hodně přímé řeči a užitečných obratů z hovorové angličtiny a občas se objeví úplné úlety jako popis děje filmu Casablanca, o kterém se baví Harry a Sally při jejich cestě autem do New Yorku nebo tzv dumb-down, tedy to co uslyšíte od studenta který má dobrého pamatováka na děj, ovšem kašle na to aby mluvil dobrou angličtinou, případně si myslí, že jí mluví, což je ještě smutnější. popravdě řečeno si nejsem zcela jistý jaký jiný přínos má tento text mít, vyjma případné zanossechycení prozřivšího studenta
psych-outs a jiné testy položka psych-outs se samozřejmě nabízí, jde o překladový test na to nejdůležitější z celého článku. doporučuju použít až poté, co článek trochu odezní a studenti nadobudou dojmu, že tato konkrétní bestie už svou ošklivou hlavu nevystrčí. to bude překvapení. přímočaré psych-outy jsou přesně tak nemoderní jako jsou užitečné, tedy převelice. dnes nad nimi většina učitelů ohrnuje nos, stejným způsobem jako se dnes ohrnuje nos nad stovkami jiných užitečných věcí které naši předci staletí používali, ale které nevydýchaly současnou postmoderně politicky korektní atmosféru. konkrétně u přímých překladů z jazyka do jazyka jde u uvolnění nároků kladených na studenty. překlady - a ostatně i převyprávění delších úseků textu jež se v současnosti myslím také netěší přílišné oblibě multikulturně naladěných autorů učebnic – vyžadují soustředěné přemýšlení, znalosti a schopnost rychle reagovat. dnešní učebnice a kurzy namísto toho chrlí pitoreskní rádobytesty při jejichž vytváření je převládajícím imperativem, že test musí být schopen zvládnout i ten největší trotl (nevysloveno samozřejmě zůstává, že pro inteligentní lidi je tím pádem naprosto k ničemu). i této poptávce vycházím poníženě vstříc a to několika druhy testů, jež by měly být jednodušší ke zvládnutí než psych-outy, přesto se však nikdy nesnižují na úroveň testů učebnicových. upozorňuju, že jejich zvládnutí by mělo být pouze mezistupněm mezi seznámením se s textem a jeho reprodukcí. pokud po těchto testech nepřijde na řadu buď psych-out nebo převyprávění (v ideálním případě obojí, a to v oddělených hodinách), pak bývá výtěžnost textu výrazně slabší. anyway, nejčastěji asi narazíte na cvičení typu make it right nebo errors galore. první z nich jsem již spatřil v několika učebnicích, většinou ale v jednodušší podobě jež od studentů nevyžadovala přílišné přemýšlení. podstatou je, že v textu nahradím všechny záludnější slovesné (i jiné) tvary jejich základními nebo zjednodušenými formami, jež pak mají studenti doladit do správné podoby.
s errors galore jsem se zatím jinde nesetkal, asi proto, že je politicky velmi nekorektní – čti: zábavné a doporučeníhodné -- dělat si legraci z chyb, jichž se ubozí studenti pořád dokola dopouští. geneze testu je následující: sepíšu text v dobré angličtině, kterou by studenti dle mého názoru měli být schopni použít, a vzápětí si představím, co by skutečně řekli a text odpovídajícím způsobem upravím. nejohavnější pasáže zvýrazním aby bylo jasné co je určeno k opravě. není to ode mě hezké a v duchu se při tvorbě těchto textů svým studentům omlouvám. u některých dialogů zvolím úplně nejjednodušší formu testu, totiž přehození řádků. tento typ testu se bude jmenovat jumbled, ale už teď tuším, že jej nebudu využívat moc často. pokud v názvech testů či doplňovaček narazíte na jedno z dvojice slov yin a yang, pak se jedná o dva velmi podobné či stejné texty/testy u kterých se předpokládá práce ve dvojicích.
hang-ups nechutí k otevírání sešitu a přebíhání malých černých broučků (poetický termín pro písmena) na stránkách učebnic disponuje celá řada studentů, kteří jinak nemají k vzdělávání averzi. sami víte, že pokud v domácím bordelu necháte na zemi nebo na stole nebo na jiném frekventovaném místě ležet noviny, za týden znáte jejich titulky nazpaměť, aniž byste se o to nějak snažili. tato hluboká myšlenka stojí za hang-ups, což jsou kalendářově pojaté listy s velkým poutavým fontem v němž jsou ještě highlighted nejpodstatnější pasáže textu. stránky jsou určeny pro studenty (i když bych je doporučil i učitelům, sám je taky používám), hodí se k vyvěšení na záchod, nad pracovní stůl, poházení po pokoji, v žádném případě pro zasunutí do složky za účelem vyblednutí.
correct versions u questions i psych-outs se vám budu snažit poskytnout správnou verzi v podobě, do které byste si případně mohli vepisovat svoje poznámky. pro studenty bude spíše určena pracovní testovací verze a nakonec by měli obdržet hang-ups s větami z dotyčného testu. je samozřejmě na vás zda usoudíte, že by se jim mohla hodit i vaše jednoduchá verze.
chopped-up pro některé činnosti, jako je překlad článků do češtiny pro nižší úrovně studentů, se hodí speciální rozsekaná forma, která je přehlednější. dá se pak použít i na jiné činnosti jako questions, kdy má student za úkol položit z každého řádku jeden dotaz (přitom je zakázáno jako příliš primitivní a univerzálně využitelné a tudíž zneužitelné používat otázky what happened? a why?)
sortie sorties, tedy rychlé krátké testy, jsou nečekané výpady do poklidné existence vašich studentů. pokud hodina probíhá až moc poklidně, dokáží ji výrazně oživit. pokud jsou ovšem mezi vašimi studenty agresívnější typy, raději si pojistěte, aby po nečekané sortie dokázal někdo oživit vás. sorties je víc druhů, může se jednat o point-outy z dávno probraného textu, textu z minulé hodiny nebo textu probíraného dřívě v hodině u kterého studenti nevěnovali dostatečnou pozornost. každopádně je dobré studentům vyrazit z rukou zbraně tím, že můžete přesně poukázat na dobu a kontext ve kterém se jevy a obraty obsažené v textu probíraly.
kromě testů vázaných na probírané články nebo dialogy je možné občas využít i zcela nového textu. tak třeba: v úvodu hodiny si jakoby mimochodem (casually) vybavíte film který jste viděli, incident jehož jste byli svědkem či účastníkem a povyprávíte jej studentům natolik poutavě, že ani napodesáté nesklouznou v mysli okamžitě k představě, že za rohem na ně číhá test.
... ok so in this movie that I saw the other day, this guy named Frank is sitting in a prison cell. He's not alone. There's a guy sitting across the table from him. The guy is apparently an interrogator who has come to ask Frank some questions. It turns out that Frank has been working for the Mob and when the cops finally caught him they realized he could give them a lot of information about his bosses and confess who ordered him to kill a policeman. The problem is, Frank won't talk. He knows there are certain rules of interrogation and these guys aren't allowed to physically hurt him in any way. The interrogator is blowing hot and cold, trying to sweet-talk Frank into ratting out his Mafia friends for a while, then threatening to make sure that Frank spends a lot of time in jail but Frank just keeps staring at the ground, not saying a word. test číhá, to samozřejmě ano, a vašim úkolem je studentům vyrazit z rukou případné námitky tím, že obtížnější gramatiku a slovíčka v úvodním poutavém vyprávění použijete (a nějakým způsobem zdůrazníte a některé i napíšete na tabuli) a necháte si je všechny řádně odkývat. případně (v případech dobře zapamatovatelného děje jako třeba v příkladu s Frankem to doporučuju) pak necháte studenty povyprávět si o tom, co jste právě řekli. pak chvíli děláte jiné aktivity a najednou na studenty vletíte s bleskovým sortie testem. dobře Franku, takže se teď oba usmíváme » což je dobře, rád vidím že se usmíváme » ale už se spolu bavíme hodinu » a já furt potřebuju abys mi řekl víc » zatím jsi mi neřekl všechno co víš » co kdybychom se bavili o Tonym » o tom co víš že Tony udělal
ok, so we're both smiling now, Frank » which is good, I like to see us smile » but we've been talking for an hour now » and I still need you to tell me more » you haven't told me everything you know » why don't we talk about Tony? » about what you know Tony did tyhle testy mívají dvanáct až třeba dvacet vět, vždycky je nutné je rozdělit na skupinky po pěti až šesti větách a bez jakýchkoli okolků je studentům přečíst, přičemž u každé mají na překlad pár vteřin. pokuste se studentům vnutit představu, že jsou v této chvíli tlumočníky a nemůžou jen tak mlčet, každou větu musí nějak přeložit. záleží na složení vaší třídy, zda necháte studenty překládat nahlas (to když víte, že se na sebe nebudou ohlížet a každý si pojede svou cestou; pokud máte ve třídě nějakého exhibicionistu, který absolutně a zcela nevyhnutelně musí každý překlad říct první a takovým způsobem, aby o tom ostatní věděli… tak v tom případě nemám radu) nebo je necháte brumlat si překlady potichu pro sebe (doufejme že exhibicionista se podvolí). dobře Franku, takže se teď oba usmíváme což je dobře, rád vidím že se usmíváme ale už se spolu bavíme hodinu a já furt potřebuju abys mi řekl víc zatím jsi mi neřekl všechno co víš co kdybychom se bavili o Tonym o tom co víš že Tony udělal šest až sedm vět je dobrý počet. pokud totiž po tolika větách studentům řeknete správné překlady, vidíte, že si ještě pamatují své vlastní překlady a mohou tím pádem porovnávat a případně vznášet dotazy. sami dotazy nevyvolávejte, prostě jim opět casually řekněte správné řešení a přejděte k další aktivitě. pokud studenti vykazují velkou morální odolnost, můžete zkusit ihned navázat další dávkou vět, záleží na situaci. pokud se jedná o náročný test, při kterém slyšíte, že studenti dělají plno chyb, a máte na konci hodiny ještě čas, pak jej sjeďte ještě jednou. to má za cíl jedno ze dvou možných vyznění: a) studenti jej napodruhé přeloží líp a s výzorem cheshirských koček opustí třídu b) studenti jej přeloží i napodruhé úplně blbě a uvědomí si, že těmto
jevům je dobře věnovat větší pozornost, než jim dosud věnovali mimochodem, důvod proč se u překladů příliš nezastavujte je ten, že ani tímto ještě s testem nekončíte. po hodině totiž rozdejte/rozešlete české věty a studenti budou nuceni s nimi doma znovu poprat, což by je definitivně mělo zbavit iluzí o dostatečnosti pasivního porozumění. další hodinu pak studenty necháte porovnat si překlady mezi sebou, čímž je mimochodem opět vyprovokujete k tomu, aby si mezi sebou gramatiku vysvětlovali od vás odposlouchanými slovy, což je pro učitele rajská hudba. poté už překlady projdete společně, zastavíte se u problematičtějších bodů, vysvětlíte proč není či je možná i jejich odlišná verze, kdy je možné použít více různých verzí etc. test se vzápětí stane součástí rozrůstající se složky probraných testů, ke kterým se studenti vrací občas na začátku hodin, kdy se vám nijak partikulárně nechce mluvit.
mind in overdrive jedny z nejosvědčenějších materiálů jsou testy zaměřené svou obtížností na určitou úroveň studentů. jedná se o sloupec na sebe nijak nenavazujících velmi krátkých vět, jež spojuje to, že student na určité úrovni, či po určitém množství lekcí by je měl být schopen bez větších problémů překládat. v tomto souboru uvádím čtyři testy tohoto druhu, každý pokrývá dvě kapitolky vysvětlivek gramatiky. využití je velmi jednoduché. nejdřív můžete studentům dát jenom českou verzi na překlad doma (jde o hodně vět takže se hodí vybrat třeba deset nejzajímavějších), a pak se v hodině průběžně podívat na všechny věty. hlavní využití ale přichází až poté. každý student bude mít k dispozici stránku s českými i anglickými větami a ve dvojicích (sedí pokud možno proti sobě a dívají se na sebe) se budou navzájem testovat: jeden má v ruce test a druhému dává věty na překlad, pokud není překlad správně, pak postupně kolegu došťouchá až k správnému
řešení. ne tím, že mu řekne jak je věta správně, ale tím, že mu vysvětlí na co zapoměl, co si neuvědomil, jaký je tam chyták, tak aby kolega ke správnému řešení nakonec došel i vlastním úsilím. studenti se střídají třeba po čtyřech větách. velmi dobře se tato činnost osvědčila na začátku hodiny na rozehřátí. první mind in overdrive obsahuje testy dva, yin a yang, takže je možné dát každému studentu ve dvojici různý test a tito se můžou donekonečna střídat třeba po jedné větě.
… grammar s výjimkou začínajících studentů příliš nevěřím na vysvětlování gramatiky bez vazby na text. pokud studenti nemají tušení o existenci osmi základních časů a vůbec neumí používat trpný rod a modální slovesa, pak je samozřejmě nutné minimálně zpočátku věnovat hodně času vysvětlování. role vysvětlování se ale přehání, studenti jsou povětšinou vnímavější, než se předpokládá (to že to cíleně nedávají najevo, protože by jim to mohlo ublížit, je jiná věc) a naprostou většinu probírané látky pochopí při prvním vysvětlení. je ovšem důležité, aby si každou gramatiku asociovali s nějakou snadno zapamatovatelnou větou nebo obratem, na kterou by při dalším setkání stačilo odkázat a student by okamžitě věděl o co jde. tato metoda se vyplácí i u vzájemného testování studentů mezi sebou, kde právě tyto odkazy výrazně zjednodušují komunikaci. We are being fired at! … Am I going to be punished? … How long have you been sitting here? … I don't want anything to happen to my daughter. … I can't think of a good name for the baby. častým tématem při diskusích učitelů angličtiny bývá to, zda by celá výuka měla probíhat v angličtině či nikoli. nepochybuju o tom, že tato metoda přináší své výhody. moc se ale nemluví (protože neví?) o tom, co sebou nese za nevýhody. nevýhody, které plynou z toho, že Češi
mají s angličtinou své specifické problémy, zcela jiné než třeba Němci nebo Španělé. celou řadu problémů nejde studentům srozumitelně vysvětlit bez toho, aby se člověk uchýlil k českým slovíčkům (příkladem budiž věty keep talking nebo it keeps getting worse … můžete stokrát vysvětlit že keep zde je ve významu not stop nebo continue, ale dokud si studenti tyto obraty nezačnou spojovat s českým mluv dál resp. pořád se to zhoršovalo, tak jej používat nezačnou; stranou pro tentokrát nechejme skutečnost, že jej nezačnou používat ani tak). i u vysvětlování a porovnávání dvou různých gramatik je efektivnější celou věc rychle odbýt češtinou a pak se navrátit k angličtině při další zajímavější aktivitě. vysvětlováním gramatiky v angličtině studenty moc neobohatíte, spíš otrávíte a znudíte. u pokročilejších studentů bych se nebál jít přímo do textů, veškerá gramatika, kterou by se měli naučit, v nich je a dříve nebo později na ni narazí. vašim úkolem samozřejmě je na ni poukazovat a to více či méně silně v závislosti na její užitečnosti
