TVAR UŽ MÁME. A CO DÁL?

TVAR UŽ MÁME. A CO DÁL? JANA A PAVEL DOSTÁLOVI

ČÍSLO OPERAČNÍHO PROGRAMU: CZ.1.07 NÁZEV OPERAČNÍHO PROGRAMU: VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST OPATŘENÍ: 7.1 ČÍSLO OBLASTI PODPORY: 7.1.3

DÍLNA TECHNIKY VE SVĚTĚ DĚTÍ – ZÁŽITKOVÉ TVŮRČÍ DÍLNY V ROZVOJI TECHNICKÉHO MYŠLENÍ UČITELŮ A DĚTÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE

REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.3.00/48.0011

OSTRAVA 2014

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

© Jana a Pavel Dostálovi, 2014 © Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta

Obsah

Slovo úvodem ............................................................................................................................. 4 1

TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ....................................................................................................... 5

2

POVRCHOVÉ ÚPRAVY A JEJICH ROZDĚLENÍ ....................................................................... 7

3

KOVOVÉ POVLAKY .............................................................................................................. 9

4

SMALTOVÁNÍ .................................................................................................................... 10

5

GLAZOVÁNÍ ....................................................................................................................... 10

6

POVRCHOVÉ ÚPRAVY DŘEVA ........................................................................................... 13

PRACOVNÍ LIST Č. 1 .................................................................................................................. 17 PRACOVNÍ LIST Č. 2 .................................................................................................................. 18 PRACOVNÍ LIST Č. 3 .................................................................................................................. 19 PRACOVNÍ LIST Č. 4 .................................................................................................................. 20 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................................... 21

Slovo úvodem

Slovo úvodem Tento text vznikl jako doprovodný výukový materiál ke kurzu Tvar už máme. A co dál? realizovaném v 1. pololetí roku 2015 v rámci projektu Dílna techniky ve světě dětí – zážitkové tvůrčí dílny v rozvoji technického myšlení učitelů a dětí v mateřské škole. Je určen především pro pedagogy preprimárního vzdělávání. Autoři tohoto textu jsou pedagogy s dlouholetou praxí v oblasti technické výroby. Výukový materiál navazuje svým obsahem na text Dáme hmotě tvar!?, kde byly shromážděny základní informace o hlavních technologiích, které lidstvu slouží k vytváření žádaných tvarů vyráběných předmětů. V první části tohoto výukového materiálu jsou uvedeny základní informace o vybraných technologiích, které lidstvo aplikuje již na „vytvarované“ předměty k dokončování jejich vlastností. Text je strukturován do šesti kapitol. První kapitola je věnována úpravě vlastností tepelným zpracováním. Další kapitoly informují o povrchových úpravách se zaměřením na kovové povlaky, smaltování, glazování a povrchové úpravy dřeva. Vzhledem ke složitosti problematiky spojené s těmito technologiemi jsou z důvodů předepsaného rozsahu publikace a potřeb pedagogů preprimárního vzdělávání uváděné informace záměrně zjednodušeny. Pro zvýšení názornosti a lepší pochopení problematiky je text doplněn co nejnázornějšími ilustracemi. Ve druhé části je uvedeno několik pracovních listů, které jsou určeny pro praktické využití při výchovně vzdělávací práci s dětmi předškolního věku. Jejich cílem je přispět přiměřenou formou k rozvoji technického myšlení dětí a povzbudit jejich zájem o svět techniky a práce.

4

Kapitola první

1 TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ Vlastnosti materiálů jsou závislé nejen na jejich chemickém složení, ale také na jejich struktuře, tzn. vnitřní stavbě. Tepelným zpracováním rozumíme všechny postupy, při nichž materiál záměrně ohříváme a ochlazujeme určitým způsobem tak, abychom žádaným způsobem upravili jeho vlastnosti. Tepelným zpracováním můžeme měnit velmi širokou škálu vlastností – vlastnosti mechanické (pevnost, tvrdost, houževnatost, …), technologické (tvářitelnost, obrobitelnost, …), fyzikální (elektrický odpor, magnetickou indukci, …) a jiné. Tepelné zpracování se v podstatě skládá ze tří operací: 

ohřev určitou rychlostí na danou teplotu;



výdrž na této teplotě po určitý čas;



ochlazování určitou rychlostí na konečnou teplotu.

Někdy se tyto operace opakují vícekrát za sebou za různých podmínek. U kovů patří k nejpoužívanějším druhům tepelného zpracování žíhání a kalení. Žíhání je charakteristické pomalým ochlazováním. Podle účelu a výše teploty ohřevu rozeznáváme více druhů žíhání, například žíhání na měkko (kterým se snižuje tvrdost a zlepšuje tvárnost a obrobitelnost), žíhání ke snížení vnitřního pnutí (kterým se snižuje vnitřní pnutí v materiálu vzniklé například po svařování, obrábění, chladnutí odlitků apod.), žíhání normalizační (kterým se odstraňují nerovnoměrnosti vnitřní struktury materiálu vzniklé předchozím tvářením). Kalení je naopak charakteristické rychlým ochlazováním, kterého se dosáhne vložením ohřátého předmětu do vhodného kalicího prostředí. Nejstarším a velmi účinným kalicím prostředím je voda, dále se používají oleje, solné lázně, roztavené kovové lázně, některé oceli jsou tzv. samokalitelné vzduchem. Kalicí teplota se řídí chemickým složením předmětu. Účelem kalení je především zvýšení tvrdosti.

5

Kapitola první Jestliže je do průběhu ohřevu, výdrže nebo ochlazování zařazena ještě mechanická deformace (tváření), hovoří se o tepelně mechanickém zpracování. Účelem bývá nejčastěji zvýšení houževnatosti. Jestliže je na materiál při zvýšené teplotě působeno vhodným prostředím tak, aby jeho povrchové vrstvy změnily chemické složení za účelem změny vlastností, hovoří se o chemicko-tepelném zpracování. Asi nejznámějším druhem chemicko-tepelného zpracování je tzv. cementování ocelí, při němž je povrch oceli o teplotě 850 až 1000 °C sycen ve vhodném prostředí uhlíkem. Nauhličená vrstva má tloušťku 0,5 až 1,5 mm. Po zakalení získá tato povrchová vrstva vysokou tvrdost, přičemž se zachová houževnatost vnitřku součásti. Dalším známým chemicko-tepelným zpracováním ocelí je nitridování, při němž je povrch oceli při teplotách 500 až 600 °C sycen ve vhodném prostředí dusíkem, který reaguje se železem (a dalšími prvky) za vzniku tvrdých nitridů, které způsobují zvýšení tvrdosti povrchové vrstvy (opět za zachování houževnatosti vnitřku součásti). „Nitridované“ vrstvy mívají tloušťku 0,05 až 0,5 mm.

a/

b/

Obrázek 1.1: a/ Pohled do průběžné pece pro ohřev materiálů pro tepelné zpracování (1); b/ ponořování ocelových součástí do kalicí lázně (2).

6

Kapitola druhá

2 POVRCHOVÉ ÚPRAVY A JEJICH ROZDĚLENÍ Povrchové úpravy slouží k dosažení žádaných vlastností povrchové vrstvy materiálu, součásti, stavby apod. Používají se k dosažení estetických vlastností (barvy, lesku, …), třecích vlastností, zvýšení životnosti, zlepšeni mechanických vlastností povrchu (tvrdosti, pevnosti, otěruvzdornosti, …), zlepšení odolnosti proti pronikání vlhkosti, zlepšení odolnosti proti zvýšené či snížené teplotě atd., u kovů jsou velmi časté povrchové úpravy sloužící k ochraně proti korozi. Rozšířenými povrchovými úpravami jsou technologie spočívající v nanesení povrchové vrstvy neboli povlaku. Podle chemického složení můžeme povlaky rozdělit na: 



anorganické 

kovové



kovokeramické



keramické



nátěrové hmoty



plasty



vosky



konzervační prostředky na bázi ropy

organické

Základní informace o vybraných povlacích a souvisejících technologiích jsou uvedeny v následujících kapitolách. Další velmi známou technologií je leštění, které se používá k dosažení lesklého povrchu. Při leštění dochází jen k minimálnímu úběru materiálu, odstraňují se pouze mikronerovnosti povrchu a nečisty, povrchové oxidy apod. Používají se měkké leštící nástroje (kotouče, kartáče, pásy, …) vyrobené z plsti, tkaniny, kůže, papíru, gumy atd. a leštící prostředky (zrníčka tvrdých brousicích materiálů), které můžou být pevně uchyceny na nástroji, nebo volně mezi nástrojem a povrchem, nebo často ve formě leštících past či kapalin. Další skupina dokončovacích technologií využívaných především u kovů je založena na plastické deformaci povrchové vrstvy. Nedochází zde tedy k úběru materiálu, ale plastická 7

Kapitola druhá deformace způsobuje zpevnění, zvýšení tvrdosti, odolnosti proti otěru i korozi, zlepšení drsnosti, případně i přesnosti požadovaných rozměrů. 

Nejjednodušší z těchto technologií se nazývá vyhlazování, při níž je „oblý“ nástroj z tvrdého materiálu přitlačován k upravovanému povrchu při jejich vzájemném pohybu.



Větší plastické deformace a tedy většího účinku se dosáhne, pokud je smykové tření nahrazeno třením valivým. Taková technologie se nazývá válečkování – k povrchu jsou přitlačovány při vzájemném pohybu válečky (nebo jiná valivá tělíska).



U kalibrování je plastická deformace vyvolána vzájemným přímočarým pohybem upravovaného předmětu a tvářecího nástroje, kterým může být například kalibrovací trn pro kalibrování díry, kalibrovací objímka pro kalibrování vnějších ploch, kalibrovací forma apod.



Pro dokončování tvarově členitých ploch se používá tryskání (nebo také zvané otryskávání), kdy jsou proti povrchu vrhány tlakovým vzduchem nebo metacím lopatkovým kolem ocelové kuličky (kuličkování), litinové kuličky - broky (brokování), skleněné kuličky – balotina (balotinování), případně sekaný omletý ocelový drát (patentování).

a/

b/

c/

Obrázek 2.1: a/ Schematické znázornění snížení drsnosti plastickou deformací povrchu (3); b/ příklady nástrojů pro válečkování děr (4); c/ schematické znázornění kalibrování díry (3).

8

Kapitola třetí

3 KOVOVÉ POVLAKY Teoreticky lze nanášet povlaky ze všech kovů a jejich slitin. V technické praxi se uplatňují především povlaky zinku, cínu, chromu, hliníku, mědi, niklu, olova, stříbra, zlata, platiny a mosazi. K vytváření kovových povlaků se používají především následující technologie. Chemické (bezproudé) pokovování – pokovovaný předmět se ponoří do vodného roztoku soli příslušného kovu; podstatou je vytvoření tenké a výborně přilnavé vrstvy povlaku ze solné lázně. Tato metoda se používá při niklování, chromování, cínování, mědění, mosazení, zlacení a stříbření. Elektrochemické (galvanické) pokovování – jako u předešlé technologie je předmět ponořen v elektrolytu, ale je připojen stejnosměrný elektrický proud, díky němuž jsou ionty přitahovány k opačně nabitým elektrodám. Podstatou této technologie je tedy řízená elektrolýza, díky níž se na jedné z elektrod vytváří žádaný povlak z čistého kovu. Používá se nejčastěji jako cínování, zinkování, mědění, mosazení, niklování a chromování. Pokovování v roztavených kovech – je založeno na ponoření předmětu do roztaveného povlakového kovu. Podmínkou samozřejmě je, aby povlakový kov měl nižší teplotu tání, než základní materiál předmětu. V praxi se takto provádí především zinkování, cínování a hliníkování. Difúzní pokovování – difúze znamená pronikání částeček (atomů) jednoho materiálu do materiálu druhého (jako například v předešlé kapitole u cementování). Pokovovaný předmět je umístěn ve vhodném prostředí (například do vhodného prášku) a za zvýšených teplot se díky probíhající difúzi vytvoří povlak. Provádí se takto například zinkování, hliníkování a chromování. Vakuové pokovování – podstata této metody spočívá v zahřívání povlakového materiálu ve vakuové komoře na odpařovací teplotu. Vzniklé páry dopadají na chladnější povlakovaný předmět, kde kondenzují a vytvářejí jemný povlak. Takto se vytvářejí nejčastěji povlaky hliníku, ale také například vrstvičky stříbra na zrcadlech. Žárové stříkání (metalizace) – jemné částečky nataveného materiálu jsou nanášeny na povrch předmětu pomocí proudu stlačeného vzduchu speciálními „stříkacími“ pistolemi. 9

Kapitola třetí Tato technologie se používá například pro povlaky z cínu, olova, zinku, hliníku a mědi. Podobná je technologie plazmového nástřiku, při níž je práškový materiál dodáván do plazmového hořáku, kde je nataven a proudem plynu nanesen na povlakovaný povrch – takto se zhotovují povlaky z materiálů o vysoké teplotě tavení (například z wolframu, molybdenu, …). Mechanické pokovování – principem této technologie je nanesení tenké fólie povlakového kovu na povlakovaný materiál a jejich spojení (například válcováním). Jako povlakové kovy se používají především nerezová ocel, měď mosaz a hliník. Touto technologií se také například pozlacovaly dřevěné sochy apod.

4 SMALTOVÁNÍ Smalty jsou sklovité materiály, které mají takové chemické složení, aby měly vhodnou teplotní roztažnost, přilnavost k povrchu kovů a požadované mechanické a estetické vlastnosti, a aby mohly tvořit dobrou protikorozní ochranu. Vrstvy smaltu se na povrch kovových předmětů nanáší stříkáním, máčením, poléváním či poprášením. Nanáší se buď vícevrstvý smalt (nejprve základní smalt, který vytvoří dobrou vazbu mezi základním kovem a smaltem, a následně jedna nebo několik vrstev krycího smaltu), nebo jednovrstvý smalt (spojuje vlastnosti základních a krycích smaltů). Po nanesení vrstvy smaltu se suší a vypaluje v peci při teplotách 800 – 950 °C. Výhodou smaltových povlaků je dobrá chemická stálost (i proti kyselinám), nesnáší však nárazy a problémem můžou být i rychlé změny teplot.

5 GLAZOVÁNÍ Glazování je technologie zlepšující vlastnosti keramiky. Glazováním se vytváří na povrchu keramického výrobku sklovitý povlak, který zvyšuje jeho odolnost proti prosakování vody, umožňuje snadnější čištění výrobku a zároveň má i estetickou funkci. 10

Kapitola pátá

Obrázek 5.1: Glazura lesklá krycí základní – tmavě červená (5)

Obrázek 5.2: Využití glazování keramických výrobků (6, 7)

Před samotným glazováním je nutné provést první vypalování (přežah), což je vypalování dokonale usušeného výrobku v peci při 700 – 850°C. Při tomto vypalování je možné, aby se výrobky v peci dotýkaly. Je třeba počítat s tím, že se ztrátou vlhkosti se zmenší i původní objem výrobku. Teprve po prvním vypalování je možné na výrobek nanášet glazuru, a poté přejít ke druhému vypalování. Přežahnutý keramický střep je stále nasákavý, a proto při nanášení glazury nasaje glazuru na svůj povrch. Glazura se nanáší poléváním výrobku, jeho ponořením, nebo štětcem. Při druhém vypalování (ostrém výpalu) se z glazury voda odpaří a dochází ke slinutí v kompaktní sklovitý povrch. Při druhém vypalování se proto výrobky nesmí dotýkat a glazura nesmí být ani na spodní části výrobku.

11

Kapitola pátá

a/

b/

c/

Obrázek 5.3: a/ Glazování výrobku ponořením (8); b/ glazování výrobku štětcem (9); c/ ukázka polévané keramiky (10).

Glazura je tvořena křemičitany s příměsemi (kaolin, keramické pigmenty, barvicí oxidy, kalicí prostředky a další), které glazuru zbarvují, změkčují, zajišťují lesk nebo mat. Může být již tekutá nebo ve formě prášku, který se rozmíchá s vodou a nanáší se na keramický střep. Při vypalování v peci dochází k roztavení glazury, která vytvoří sklovitou vrstvu na povrchu keramiky. Při glazování je důležité dodržení vypalovací teploty podle návodu, jinak může dojít ke „spálení“ glazury a změně původní barvy. Glazury se dělí na lesklé a matné, transparentní a krycí, s efektem a bez efektu. Barvy glazur jsou různých odstínů a existují i glazury se speciálními efekty. Dříve se používaly často glazury s obsahem olova. Dnes jsou olovnaté glazury využívané např. jako kamnářské glazury, na užitkovou keramiku se používají výhradně glazury zdravotně nezávadné - bezolovnaté. Kromě glazur se využívají také barvy pod glazuru, nad glazuru (je možné je použít pro barvení již glazované keramiky), engoby a barvítka (speciální teplotně odolné anorganické pigmenty krystalického charakteru).

Obrázek 5.4: Barvy na glazovanou keramiku, sklo a porcelán (11).

Pojem glazování se používá také v potravinářství jako označení techniky polévání čokoládou. 12

Kapitola šestá

6 POVRCHOVÉ ÚPRAVY DŘEVA Povrchové úpravy dřeva jsou v exteriéru často klíčové pro zachování, případně zlepšení, užitkových

vlastností

dřevěných

výrobků

(odolnost

proti

povětrnostním

vlivům,

dřevokaznému hmyzu a houbám, …). Ale i pokud je dřevo využíváno v interiéru, je povrchová úprava velmi důležitá, protože zvyšuje „životnost“ výrobku a zajišťuje jeho snazší údržbu (hladkost, lesk a barva povrchu). Možnosti povrchových úprav dřeva jsou široké (broušení, moření, lakování, impregnace olejem nebo voskem, lazurování, patinování, žíhání, zlacení, povrchové úpravy šelakem, …). Broušení - broušení dřeva jako samostatná úprava povrchu se většinou nevyužívá, ale předchází dalším povrchovým úpravám. Provedení a kvalita broušení jsou podstatné i pro výsledek jakékoliv následující úpravy. Je proto důležité věnovat pozornost výběru brusného materiálu i technice broušení. Broušení dřeva může být ruční nebo strojní (brusky pásové, kotoučové, vibrační). Lakování - vytváření průhledné ochranné vrstvy na povrchu dřeva. Lak může být matný nebo lesklý. Při zvolení lesklého laku se lakováním dodává dřevu výrazný lesk. Lak se nanáší na dřevo štětcem, válečkem nebo stříkáním. Existuje množství různých druhů laků lišících se v chemickém složení a rozpouštědlu. Jsou laky pro vnitřní a venkovní použití. Lakování je velmi častá a oblíbená povrchová úprava dřeva.

a/

b/

c/

Obrázek 6.1: a/ Lak na dřevo (12); b/ lakování parket válečkem (13); c/ lakování štětcem (14).

13

Kapitola šestá Lazurování - vytváření tenké poloprůhledné vrstvy barvy vybraného odstínu na povrchu dřeva. Používá se pro venkovní účely. Impregnace olejem - impregnace dřeva olejem spočívá v napouštění povrchu dřeva přírodním olejem (lněným, piniovým, teakovým, …), který zvýrazňuje kresbu dřeva a dodává mu určitou voděodolnost. Proto se tento způsob povrchové úpravy používal u lodí. Dnes má široké využití v podlahářství a nábytkářství. Impregnace voskem - stejně jako impregnace dřeva olejem tak i impregnace voskem je oblíbená pro zvýraznění přirozené krásy dřeva a zdravotní nezávadnost. Při impregnaci voskem se na povrchu dřeva vytváří jemná ochranná vrstva. Nejkvalitnější je vosk včelí.

a/

b/

Obrázek 6.2: a/ Impregnace voskem (15); b/ včelí vosk pro impregnaci dřeva (16).

Moření - jedná se o povrchovou úpravu dřeva, která zachovává kresbu a strukturu dřeva, ale mění jeho barevný odstín podle barvy mořidla. Tím lze napodobovat jiný druh dřeva. Mořidla jsou lihová nebo rozpustná ve vodě a na dřevo se nanáší štětcem nebo houbou. Mořením se mění vzhled dřeva, ale na povrchu se nevytváří ochranná vrstva. Tato technologie je proto vhodná pouze do interiérů, nebo je třeba provést ještě další povrchovou úpravu (např. lakování).

14

Kapitola šestá

a/

b/

Obrázek 6.3: a/ Mořidlo (17); b/ moření dřeva (18).

Nátěry barvami – vytváří na povrchu dřeva neprůhlednou ochrannou barevnou vrstvu. Tyto krycí barvy jsou více druhů (napouštěcí, základní, vrchní). Někdy může jít o kombinaci dvou typů v jednom balení. Jedná se o barvy jak interiérové tak i exteriérové. Speciálními barvami jsou pak barvy proti dřevokaznému hmyzu.

a/

b/

Obrázek 6.4: a/ Barvy na dřevo v interiéru (19); b/ nátěr na dřevo proti dřevokaznému hmyzu (20).

Méně časté povrchové úpravy dřeva Bělení - bělení dřeva se provádí jako příprava podkladu pro další povrchovou úpravu dřeva. Dřevo se bělí čpavkem, peroxidem vodíku, vápennou kaší, sirným knotem.

15

Kapitola šestá Patinování - provádí se pro zvýraznění nerovností (reliéf, plastika), nebo napodobení stáří dřeva. Patinuje se tekutými nebo práškovými barvami, které se následně vymývají a tím vytvářejí požadovaný dojem stáří. Povrchové úpravy šelakem - šelak je přírodní látka získávaná z výměšků červce lakového. Po rozpuštění v lihu se nanáší na dřevo, kde působením světla tvrdne. Jde o časově i technicky náročnou povrchovou úpravu dřeva používanou od 18. století. Dnes se využívá v restaurátorství.

a/

b/

Obrázek 6.5: a/ Ošetření dřeva šelakem (21); b/ šelak (22).

Žíhání – žíhání dřeva je způsob povrchové úpravy většinou dekorativních výrobků. Jedná se o opálení povrchu dřevěného výrobku, který tím získá jedinečný vzhled. Zlacení – provádí se nanášením vrstvy zlatého prášku v emulzi na povrch dřevěného výrobku. Využívalo se a využívá ke zlacení soch, nábytku, obrazů, … .

a/

b/

Obrázek 6.6: a/ Zlacené dřevo (23); b/ zlato na dřevo v pastě (24).

16

PRACOVNÍ LIST Č. 1 Prohlédni si obrázek míchání barev a vykresli prázdné kaňky správnými barvami.

+

=

+

=

+

=

+

=

+

=

PRACO OVNÍ LIS ST Č. 2 Cukrář upekl a ozd dobil perníččky. Na vykrrojení těsta použil form mičky. Něktteré nechal ležet na stole. K perníčku přřiřaď formiččku ve správvném tvaru u. Formičky, které chyb bí, dokresli.

PRACO OVNÍ LIS ST Č. 3 Zahraj si s na malíře a ozdob si svůj hrníčekk.

PRACO OVNÍ LIS ST Č. 4 Hrnčíř vyrobil v pět různých drruhů hrníčkků. Nestihl ale všechnyy domalovaat. Pomoz hrnčíři h a domaluj hrníčky.

Seznam použitých zdrojů

Seznam použitých zdrojů (1) Linka tepelného zpracování výkovků [online]. Karlovy Vary: REALISTIC, a.s., 30. 9. 2014, [cit. 18. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.realistic.cz/aktuality/225-linka-tepelnehozpracovani-vykovku (2) Příslušenství průmyslových pecí [online]. Karlovy Vary: REALISTIC, a.s., [cit. 27. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.realistic.cz/vyrobni-program/148-prislusenstvi-prumyslovych-peci (3) MÁDL, Jan a kol. Technologie obrábění. 3. díl. 1. vyd. Praha: ČVUT, 2000. ISBN 80-0102091-6 (4) Válečkovací nástroje a stroje [online]. Nuneaton: CogsdillNuneaton Ltd. [cit. 5. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.cogsdill.com/lang-page/czech/produkty/valeckovani/ (5) CRHÁK: vše pro uměleckou dílnu [online]. Dolní Rožínka: Alois Crhák, 2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.crhak.cz/ (6) Střechy Praha [online]. Praha: Střechy Praha, s.r.o., 2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.strechy-praha.cz/stodo-12-posuvna-taska-glazura-amadeus-natur (7) F.H.U. Centrum glazury i terakoty Pawel Malek [online]. Firmy.net, ©2007 - 2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.firmy.net/QD3B4,glazura,HB4M.html (8) KOHOUTOV [online]. Dvůr Králové nad Labem: Keramické studio Jarmily Tyrnerové s.r.o., 14. 10. 2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.keramiko.cz/projekty.htm (9) Karlovy Vary [online]. Karlovy Vary: Infocentrum města Karlovy Vary, 12. 12. 2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.karlovyvary.cz/cs (10) Internetový obchod Keramika Krumvíř [online]. Krumvíř: Keramika Krumvíř spol. s r. o., ©2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://eshop.keramikakrumvir.cz/ (11) TORRECID GLAZURA [online]. Roudnice nad Labem: Glazura s.r.o., ©2014 [cit. 12. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.glazura.cz/cs/produkty/ (12) LAK NCL.C1037 0000 PRAGOLESK 4 L [online]. ibarvy.cz., ©2010 - 2013 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.ibarvy.cz/6%7C.d.175107.lak-nclc1037-0000pragolesk-4-l.html (13) Jak aplikovat lak na parkety a jak je správně ošetřovat [online]. [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://renovujeme-parkety.com/jak-aplikovat-lak-na-drevenou-podlahu

21

Seznam použitých zdrojů (14) Ochranné nátěry dřeva [online]. Borgis a.s., ©2003 - 2014 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/bydleni/zahrada/210139-ochranne-natery-dreva.html (15) iReceptář.cz [online]. VIZUS &Tarsago, ©2014 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.ireceptar.cz/pro-kutily/dejte-stare-komode-novou-tvar/ (16) DROGERIE Jaroslav Pavlík a synové [online]. Brno: GlobeWeb Czech, s.r.o., ©2014 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.pavlik-barvy.cz/product/na-nabytek-/vosky/hg-vcelivosk-pro-starozitny-nabytek---h/526 (17) MOŘIDLO LIHOVÉ0,5 L [online]. ibarvy.cz., ©2010 - 2013 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.ibarvy.cz/6%7C.d.330113.moridlo-lihove-borovice-05-l.html (18) Jak odstranit nátěry a mořit dřevo [online]. ČESKÝ INTERNET s.r.o., ©2001 - 2013 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.ceskestavby.cz/clanky/jak-odstranit-natery-a-moritdrevo-20553.html (19) Rychlé a levné proměny kuchyňské linky [online]. Borgis a.s., ©2003 - 2014 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/254200-rychle-alevne-promeny-kuchynske-linky.html (20) ČERVOSTOP – K HUBENÍ ČERVOTOČE 1 L [online]. ibarvy.cz., ©2010 - 2013 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.ibarvy.cz/0%7C.d.676110.cervostop--k-hubenicervotoce-1-l.html (21) Šelak lemon[online]. Kamnik (Slovenija): SAMSON KAMNIK d.o.o., ©2013 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.samson-kamnik.si/sl/selak-lemon (22) c.44. šelak lemon str. tmavý bez vosku 1 kg [online]. GRAC s.r.o., ©2010 - 2011 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.grac.sk/c44selaklemonstrtmavybezvosku1kg/produkt/28/9 (23) FLORIAN, Adam. Povrchové úpravy dřeva. Rezbárstvo [online]. Kátov (Slovensko): Astudijo Andrej Irša., ©2013 [cit. 13. 12. 2014]. ISSN 1338-3728. Dostupné z: http://www.rezbarstvo.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=220:povrchove -upravy-deva&catid=31:farbenie (24) Výtvarné potřeby [online]. Jiří Tajovský, ©2014 [cit. 13. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.vytvarnepotreby.com/zlato-v-paste-oro-40-ml-p1624.html?zenid=f3693944dcecfe98bc941119f9504ee0

22

Název: Autor: Vydání: Počet stran: Určeno pro projekt: Reg. číslo projektu: Nakladatel:

Tvar už máme. A co dál? Jana a Pavel Dostálovi první, 2014 23 Dílna techniky ve světě dětí – Zážitkové tvůrčí dílny v rozvoji technického myšlení učitelů a dětí v mateřské škole CZ.1.07/1.3.00/48.0011 Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava

Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor.