Pátek 23.7., Městské divadlo 20.00 hodin ŠACHY - renesanční tanec s verši a pantomimou ARDENTE SOLE, soubor historického tance, um. vedoucí R. Agnel (Polsko) Pawel Winsczyk – režie Romana Agnel – choreografie Monika Polak-Luścińska – kostýmy, Maciej Luściński – masky za podpory Polského institutu v Praze Účinkují: Romana Agnel: Demoiselle de la cour, Tour Noire Jadwiga Duda-Salamon: Princesse Anne, Tour Blanche Joanna Fituch: Demoiselle de la cour, Reine Blanche Wioletta Maciejewska: Demoiselle de la cour, Reine Noire Dariusz Brojek: Fedor,Roi Blanc Sławomir Greś: Borzuj, Roi Noir Konstantin Kouszczenko: Fou (blázen) Adam Klafczyński: Courtisan,Cavalier Blanc Krzysztof Antkowiak: Courtisan, Cavalier Noir, Fou Paweł Winsczyk: Roi Tarses, Narrateur (vypravěč) Dílo humanistického básníka Jana Kochanowského (1530 – 1584) je jedním z hlavních pilířů kulturního dědictví polské renesance. Šachy, drobná karikatura hrdinských eposů vznikla v roce 1564 nebo 1565 jako zřejmá parafráze satirické skladby Scacchia ludus italského básníka Marca Girolama Vida, populární až do 18. století, a to jak mezi čtenáři a překladateli, tak mezi plagiátory. Vida ve své básni použil nezajímavou šachovou partii jako záminku k zesměšnění zápletek a stylu typických pro hrdinský epos. Kochanowski však z italského originálu převzal jen základní ideu a soustředil se spíše na romantickou linii děje. Zápletka se odvíjí od šachové partie na dvoře dánského krále Tarsa. O ruku jeho krásné dcery Anny soutěží dva sokové Fjodor a Borzuj. Tarses neví, jak se mezi rivaly rozhodnout, a navrhne proto souboj s šachovými figurkami. Fjodor and Borzuj se chystají k rozhodující, i když nekrvavé bitvě, která se vyvine ve strhující rytířský souboj bez mečů a brnění. Král je sice nestranný, princezna nikoliv. Její srdce bije pro Fjodora a obává se jeho možné prohry. Nesedí však s rukama v klíně a využije přestávky ve hře, aby prozkoumala stav partie a poradila svému vyvolenému další postup. Je to bizardní taktika, spočívající v podržení střelce a jezdce, v tažení pěšci a obětování věže, kterou Fjodor k úžasu svého soka skutečně použije -- a vyhraje partii i ruku Tarsovy dcery. Poražený soupeř bez průtahů odchází. Kochanowského mistrovství spočívá v napětí, s nímž vypráví děj, a v jeho umění vdechnout šachovým figurkám život: během turnaje se promění v bytosti z masa a kostí s lidskými vlastnostmi a city -- přepadá je smutek, když některá figurka z jejich tábora skončí mimo hru, a radují se, když se jim podaří dobrý tah a získají bod navrch nad protivníky. Šachy jsou jednak vtipnou a vynalézavou literární hříčkou. Kochanovski se zde brilantně napodobuje pompéznost epopejí a zároveň využívá komických prvků směšnohrdinské básně. Členové tanečního souboru Ardente sole se zázračně promění v šachové figurky na obří šachovnici a s využitím pantomimy a renesančních tanečních prvků přesvědčivě vyjádří emoce, jimiž Kochanowski odbařil své pěšce, věže a jezdce.
Soubor dvorského baletu „Ardente sole“ (Žhnoucí slunce) Již od roku 1997 se tato skupina profesionálních tanečníků věnuje intenzivnímu a systematickému studiu tradičních dvorských tanců a snahám o jejich znovuoživení. Nově získávané poznatky o Polské i v Evropské dvorské kultuře a o tanečních stylech různých období úročí pak v dokonale připravených představeních, které se setkávají s nadšeným ohlasem publika i odborníků. Soubor dvorského baletu Ardente sole je zván k nastudování operních představení v Polsku a natočil mimo jiné řadu pořadů pro polskou televizi. Je častým hostem různých mezinárodních festivalů, jako je například Festival Johanna Sebastiana Bacha v St Donatu (Francie), Festival středověké kultury v St Antoine (Francie) anebo Mezinárodní letní akademie staré hudby ve Wilanówě (Polsko). V srpnu roku 2002 vystupoval soubor na prvním ročníku Festivalu dvorského tance v Krakově. Kromě vlastních projektů vystupovali Ardente sole s vyhlášenými sólisty a hudebními interprety (například Kenneth Weiss, Elzbieta Stefanska a Jaap ter Linde) a s významnými soubory zaměřenými na provádění historické hudby – mezi jinými lze uvést The Spirit of Gambo (Německo), Il Tempo, Dancerye (Polsko) Le Concert de l'Hostel Dieu, La Grande Ecurie et la Chambre du Roy (Francie) a Ricercar Consort (Belgie). Romana Angel studovala výrazový, historický a dvorský tanec u Antoniette Guedy a Martine Pichon v Paříži. Své profesionální vzdělání zakončila speciálními kurzy u Cecilie Gracio Moura a spoluprací s Marie-Genevieve Massé v Théatre Baroque de France. V téže době také získala diplom z dějin umění na pařížské Sorbonně. Romana Agnel nejčastěji vystupuje v Polsku a Francii. Ve Francii působí jako sólistka Le Bal Paré, v Polsku jako choreografka a tanečnice ve Varšavské komorní opeře a v krakovském divadle Bücklein. Její hlavní profesionální zájem je však pevně spojen se souborem Ardente sole, založeném v roce 1997 v Krakově, s nímž nastudovala mnohé unikátní projekty a získala množství prestižních ocenění. Sobota 24.7., Městské divadlo 20.00 hodin KEN MAI – KYOTO 2004 (Japonsko) sólové taneční představení ve stylu moderního butó Představení Kyoto 2004 vyjadřuje rozporuplnost současného světa, konflikt tradice a historie s chaosem moderní civilizace. Kjóto, kde Ken Mai žije, je městem tisíciletých chrámů a zen-budhistických klášterů, prodchnuté historií a atmosférou. Zaroveň je to jedno z největších japonských velkoměst, kde vládnou technologie, hluk a chaos. Tento konflikt vyjadřuje Ken Mai ve svém tanečním představení kontrastem ladnosti a krásy sofistikovaného tance, přecházejícího ve zlomku vteřiny do křečovitých grimas a zmatečného, disharmonického pohybu. Butó je založeno na impresi performerových pocitů a inspirací, často interpretovaných pomalým, vláčným a velmi ladným a harmonickým pohybem. Ken Mai využívá této techniky, ovšem v kombinaci s prvky moderníiho baletu a pohybového divadla. V emocionálních erupcích přechází z hypnotických manter do divokých pohybových smrští, metání pirulet a dramatických pádů, čímž reaguje na své pocity ze života v předimenzovaném velkoměstě. Ken Mai studoval moderní japonský tanec butó u zakladatele tohoto směru, tanečníka Kazuo Onó. Kromě toho studoval i moderní tanec a balet v německém Kolíně nad Rýnem. V roce 2004 přijede do Evropy již se čtvrtým autorským představením. V České republice se Ken Mai představil poprvé v roce 1999 a od té doby přijíždí téměř každoročně. V roce 2001 o
něm natočila a odvysílala Česká televize dokument. Ken Mai uvedl již třikrát i svou taneční dílnu Exprese/Imprese, jejímž prostřednictvím učí české tanečníky a divadelníky základům tance butó, ale i další pohybové, pantomimické a divadelní techniky a prvky.
Neděle 25.7., kostel sv. Víta 20.00 hodin DE PROFUNDIS (Slovenia) Hudba evropské renesance (J. Gallus, C.Monteverdi) Program Jacobus Gallus (1550 - 1591) Iocundare filia Sion OM I/1 In adventu Domini nostri Iesu Christi Obsecro Domine mitte quem missurus es OM I/1 In adventu Domini nostri Iesu Christi Mirabile mysterium OM I/2 De nativitate, circumcisione et epiphania Domini Christum natum Dominum OM I/2 De nativitate, circumcisione et epiphania Domini Domine, ante te omne desiderium meum OM I/3 A dominica septuagesimae per quadragesimam de poenitentia Pater noster, qui es in coelis OM I/3 A dominica septuagesimae per quadragesimam de poenitentia Ecce qumodo moritur iustus OM II/1De passione Domini nostri Iesu Christi Quo mihi crude dolor OM II/3 De resurrectione et ascensione Domini nostri Iesu Christi Alleluia, Cantate Domino canticum novum OM II/3 De resurrectione et ascensione Domini nostri Iesu Christi Claudio Monteverdi (1567 - 1643) Ch'io t'ami 5th madrigal book, 1605 Ch'io t'ami Deh bella e cara Ma tu piu che mai dura
Zefiro torna 6th madrigal book, 1614 Lagrime d'amante al sepolcro dell'amata 6th madrigal book, 1614 Incenerite spoglie, avara tomba Ditelo, o fiumi Dara la notte il sol lume alla terra Ma te raccoglie, o Ninfa, in grembo il cielo O chiome d’or, neve gentil del seno Dunque, amate relique Soubor De profundis byl založen v Kranji v roce 1990 a po 14 letech systematické práce se stal jedním z nejvýznamnějších hudebních těles ve Slovinsku. Spolupracuje s předními domácími hudebními skladateli a každoročně představí na svých koncertech četné jejich nové skladby i úpravy lidových písní. Je držitelem zlaté medaile slovinské národní soutěže „Naša pesen“ z Mariboru a obdržel četná uznání i na dalších soutěžích. Často vystupuje také v zahraničí - účastnil se mnoha evropských festivalů a soutěží v Německu, Itálii, Rakousku, Chorvatsku, Slovensku, Švýcarsku a Litvě, kde též obdržel mnoho prestižních cen, vystupoval i v Kanadě. V roce 1995 se zúčastnil evropského Sympozia o sborech v Ljubljaně. Sbor De profundis nahrál v roce 1999 CD slovinských lidových písní a v roce 2001 CD „Magnum Mysterium“ s duchovní evropskou hudbou. Od samého počátku je soubor De profundis veden sbormistryní Brankou Potočnik Krajnik. Je absolventkou Akademie múzických umění v Ljubljaně a již v 15 letech začala vést různé dětské sbory. Účastnila se již mnoha světových festivalů s vokálním kvintetem Drumlca. V současné době vyučuje chorální zpěv a pěveckou techniku na Fakultě vzdělávání na Ljubljanské univerzitě.
Pondělí 26.7. Prokyšův sál Prelatury 20.00 hodin KVINTERNA – Krajina želobudná Staré moravské a sefardské balady o lásce, smutku, naději i víře Program Porque llorax: Proč pláčeš bílá dívenko? Pro vás kavalíre, protože odcházíte a mě tu necháte. Krajina želobudná: Krajino, proč jsi tak neveselá? Spatřila jsem tam jelínka, vzpomněla jsem na synečka a mé srdečko pláče. Tres hermanicas: Byli tři sestry, třetí ještě neprovdaná. Otec ji poslal na Rhodos, kde se nešťastně zamilovala. Otec chtěl jejího milého zabít. Otče ,nezabíjej ho!
A la una nací yo: V jednu jsem se narodil, ve dvě dospěl, ve tři si ženu vybral, ve čtyři se oženil se svou láskou…Odcházím do války, posílám po větru polibky pro tebe a svou matku. Yo me levantara: Vstanu pod stromem, zazpívám si píseň. Od moře fouká, ulehl jsem do trávy. Potkal jsem černovlasého fešáka, vysmíval se mi, dal jsem mu ránu a on se topil v moři. Chudoba: Pověz mi děvečko, mám-li k tobě chodit?Nechoď ty synečku, já jsem chudobná pro tvoji matičku. Pláňka: Co je mi po tobě, že ty chodíš ke mně, když tě mé srdéčko nemiluje věrně. Ir me quería – Mi suegra la negra: - Já chtěl bych jít touto cestou, poprosit boha, abych nepotkal nepřítele. - Moje tchýně je krůta, co se hádá se mnou. Je moc zlá, horší než smrt. Šla Maria do kláštera: Šla Maria do kláštera, tam synáčka porodila. Porodila a povila, do jesliček položila. Lež tu synu milý a já půjdu pro anděly. Nacimiendo de Moxé: Narodil se Mojžíš moudré Myriam. Znala královskou vyhlášku poslala ho po vodě v dřevěné arše a dcera Parhova ji vylovila a odnesla dítě do paláce. Lání – Consaracion de Moxé: Mojžíš jako vítěz k hoře Sinaj dorazil, uviděl hořet keř. Zakryl si oči, uslyšel boží hlas:“Deset přikázání ti sděluji, abys je předal všem osadám v Hebreji“. Nani, nani: Hajej, dadej. Hajat chce synáček své matky. V kluka pak vyroste. Spinkej dušičko. Ach, přichází tvůj otec pěkně zvesela. Těžkost – Madre, la mi madre: - Těžko je mi těžko na srdéčku mojem, jak by na něj vložil sedm sentů kameň. Těžko je mi umřít, když mě nic nebolí, šohajíčka si vzít, kdyžb mé vůle není. - Má matka mě má ráda, mou duši i mé tělo. Má manželka mě do lázně provází - sedmi kartáči, mandlovým mýdlem, růžovou vodou mě umyje – mou duši i mé tělo. Sefardské balady se tak nazývají podle biblického označení iberského poloostrova „Sefarad“, dnešního Španělska. Židé se zde již od 1. století začali usazovat společně s araby a později za vlády almohedské dynastie vznikla ve středověkém Španělsku v 10. – 13. století specifická hudební produkce ovlivněná multikulturní situací, kdy vedle sebe žili křesťané, židé a arabové. Dochovaly se nám převážně renesanční zápisy světských balad – je však zřejmé, že mnohé z nich jsou záznamy mnohem starších středověkých melodií, které často nezapřou svůj pradávný původ v Orientu. Po vyhnání židů ze Španělska dekretem královny Isabely I. Kastilské roku 1492 se jejich písně objevují i jinde v Evropě – setkáváme se s nimi např. na Balkánu i v Turecku. Moravské balady mají také velmi staré kořeny. Zachovaly se nám i díky sběratelské činnosti Františka Sušila. Jeho dílo dnes patří ke klenotům našeho hudebního dědictví.
Zajímavé spojení starých moravských i sefardských balad zde není náhodné – chce poukázat na blízké hudební vnímání lidových písní v různých částech Evropy a nevylučuje ani pradávné společné hudební kořeny dnes koncertně uvedených balad. Účinkují: Hana Blochová – zpěv, harfa, duochord, žaltář, umělecká vedoucí Pavel Polášek – šalmaj, kornamusa, santur, žaltář, chalumeaux, zvířecí rohy, flétny, píšťala s měchuřinou, duochord Petr Wagner – viola da gamba Marek Špelina - flétny Marwan Soulieman – ud, tamburina Milan Bílek – bicí nástroje Soubor Kvinterna od roku 1994 pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, účastní se evropských hudebních festivalů, spolupracuje s rozhlasem i televizí, připravuje hudbu k filmu. Zaměřuje se převážně na křesťanskou a židovskou hudbu 13. - 15. století, zabývá se také hudbou alternativní a experimentální. Hraje dvorskou a duchovní hudbu středověkých Čech i ostatní Evropy, zajímavé je souborové zpracování písní Sefardských Židů ze Španělska, Turecka a Balkánu a synagogálních zpěvů Aškenázských Židů ze Střední Evropy, kdy využívá autentických hudebních nástrojů původem v Orientu. Spolupracuje též se souborem historického tance Chorea Historica, kdy hraje písně a tance Evropy 15. století, hlavně villancicos - dvorské písně katolické královské dvojice Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II.. Kvinterna provozuje i vlastní skladby alternativní hudby inspirované hudbou středověku, založené na improvizaci, využívajíc charakteristického zvuku středověkých, etnických a bicích nástrojů. Vystoupení mívají scénický charakter, kdy je hudba spojena s výrazovým tancem a výtvarným zpracováním scény (např. Mystica 98, Alchymia 2000). Multimediální projekt Terra mystica na hudbu Kvinterna (2003) patří s objevným syntézním exterierovým projektům (scénář a libreto Hana Blochová). Soubor dosud vydal pět CD, poslední vydané CD Flos florum (Arta Records, 2002) obsahuje převážně české středověké písně doby Karla IV. Ze starších nahrávek Arta Records zaujaly např. La rosa enflorece (písně sefardských a aškenázských Židů) nebo Medieval inspiration (hudební cyklus Alchymia a španělské středověké poutnické mariánské písně), za zmínku stojí také starší CD Rituály středověku s věšteckými zpěvy Sibylinými a písněmi k madoně montserratské ze sborníku Llibre vermell. V letošním roce soubor nahrál nové CD Krajina želobudná, obsaující staré moravské a sefardské balady, které uslyšíte na tomto koncertu.
27. 7. úterý, 20.00 hodin, Městské divadlo, Horní 2 TERRA MYSTICA - 4 ŽIVLY (Slovinsko, SRN, ČR) Abstraktní představa vzniku Živlů Voda, Země, Vzduch a Oheň jako skrytých archetypů podle představy středověkých alchymistů na hudbu souboru Kvinterna - Alchymia. 3D projekce, světelný design, rituální tanec. Libreto: Hana Blochová, animace: Grif, choreografie: Elena Roessler EVOKACE SAKÁRY: Egyptská kniha mrtvých a egyptské tance a mysteria.
Libreto: Jaromír Kozák, hudba: Hana Blochová, Kvinterna, choreografie a tanec: Magdy El Leisy, Intessar (Egypt, SRN, ČR) Program: Terra mystica - 4 živly: Voda – Země – Vzduch – Oheň, Modlitba Procesní tanec – Představení Bohů – Pohřební průvod – Plačky – Evokace Sakáry – Poslední soud – Vzkříšení Sakáry – Oslavný tanec
Čtyři živly Abstraktní představa vzniku živlů Voda, Země, Vzduch a Oheň jako skrytých archetypů podle představy středověkých alchymistů s rituálním tancem. Závěrečná mariánská modlitba je univerzální, nespadá pod žádné náboženské vyznání. „Ora et labora“: bylo heslem starých alchymistů. Egyptská kniha mrtvých Egyptské nazírání světa bylo komplexní, smrt proto nebyla konečným bodem vývoje jedince, pouze bodem pro nové zrození. Posmrtné rituály měly přesná pravidla. Směr pohybu duše po smrti byl určen při Posledním soudu, kde se zemřelý prezentoval v negativní zpovědi. Jednotlivá přísedící božstva zde představovala různé aspekty univerzální Existence. Evokace k přivolání Sakáry, aby skrytý přišel Sakára (Sokar) byl aspektem boha Hóra. Byl to mrtvý hrdina, který je na staroegyptských vyobrazeních tažen na dřevěných saních. Evokace je systémem manter k vyvolání duše zemřelého či navázání styku s vyšší inteligencí. Má smysl pouze čtena v původním jazyce. Účinkují: Sólový tanečník Magdy El Leizy (Egypt) pochází z Káhiry, kde se začal věnovat orientálnímu tanci. Spolupracoval zde s egyptským folklorním souborem Kamal Naim, s kterým vystupoval v mnoha arabských zemích. Později odešel do Spojených arabských emirátů, Iránu a pak do Německa. V současné době nejčastěji vystupuje v umělecké dvojici se svou ženou Azzou El Leizy a úspěšně vede workshopy orientálního tance v Evropě, Africe i arabských zemích. Škola Intessar byla založena v roce 1999 v Českých Budějovicích lektorkou Intessar (Elena Rössler), která vlastní , mezinárodní certifikát na výuku orientálního tance. Intessar se věnuje orientálnímu tanci od roku od roku 1991 a jeho výuce již 11 let. Za zmínku stojí i její studium orient. tance u předních světových tanečnic a tanečníků. v
Během působení v Čechách předvedla Intessar a její žákyně své umění celovečerních vystoupeních s vlastní choreografií na hlavních jihočeských divadelních scénách, kde též vystupovali i její zahraniční hosté.
Dr. Mgr. Hana Blochová studovala zpěv u Marie Hřebíčkové-Kozákové a prof. Inge Švandové-Koutecké, specializaci na středověký zpěv absolvovala u Rebbeky Stewart. Zaměřuje se na zpěv středověku a rané renesance 13. - 15. století, zajímá se také o orientální vlivy v hudbě evropského středověku a tradiční techniky zpěvu Orientu, zpívá sefardské balady, kde tyto poznatky uplatňuje. Hru na harfu studuje u prof. Jany Střížkové. V souboru středověké hudby Kvinterna, jehož je uměleckou vedoucí, hraje na repliky středověkých hudebních nástrojů - varhanní portativ, gotickou harfu, psalterium, niněru, zvířecí rohy a zobcové flétny. S Kvinternou natočila již 7 profilových CD. Spolupracuje s polským souborem středověké a renesanční hudby Ars Nova Warszawa i dalšími interprety a soubory staré a alternativní hudby. Je absolventkou Dějin umění filosofické fakulty University Karlovy se specializací na středověké umění a filosofii, dále Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze, Restaurování výtvarných děl na VŠCHT Praha a Výtvarné kritiky na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Pracovala a publikovala v oboru dějin středověkého i moderního umění a filosofie, historických výtvarných technologií a znalectví středověkého a moderního umění - v týmu Národní galerie v Praze např. připravovala úspěšnou výstavu Magister Theodoricus - malíř Karla IV. V současné době např. také spolupracuje s významnou českou výtvarnicí ak. mal. Danou Puchnarovou na přípravě specifických prezentací jejích děl formou multimediálních projektů. Přednáší mj. o moderní fyzice – teorii superstrun, středověké filosofii a hudbě. Vzhledem ke svému zaměření směřuje k propojení uměleckých žánrů - je autorkou koncepce několika uměleckých hudebně syntézních projektů jako např. Mystica 98 (hudba, výrazový tanec, umělecké skleněné objekty), Alchymia 2000 (hudební středověký rituál se světly) nebo multimediálního exterierového představení Terra mystica 2003 pro Slavnost Slunovratu v Českém Krumlově (3D animace a projekce, světelně-hudební plocha s dalšími efekty na alternativní hudbu Kvinterny). Tato scénická vystoupení vždy umisťuje do sugestivních prostor středověkých staveb, kde využívá přirozené akustiky prostředí, pokouší se o rehabilitaci rituálu jako archetypu všech umění. Zabývá se též středověkou alchymií jako posvátnou vědou i uměním Hudby. Medailon věnovaný uměleckým a filosofickým aktivitám Hany Blochové natočila v roce 2000 americká televizní společnost Mega TV. Jaromír Kozák se od mládí zajímá o problematiku starověkého Egypta. Studoval egyptologii a archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Intenzivně se zabývá oživováním duchovního odkazu Egypta a více než dvacet let se zároveň věnuje psychickému výzkumu, v němž se zaměřuje především na studium reinkarnace a xenoglosie. Pravidelně publikuje také v měsíčníku Regenerace.
Pátek 30.7. Prokyšův sál Prelatury 20.00 hodin AD VOCEM Hudba pro zábavu a rozjímání v barokní Evropě (E. R. di Foggia, F. Capello, G. Caccini, J. Dowland) Program John Danyel: Let not Cloris
John Dowland: Flow my tears Girolamo Frescobaldi:Toccata Enrico Radesca di Foggia: Mi lasci ingrata solo Giulio Caccini: Se ridete gioiose Enrico Radesca di Foggia: Nizzarda Francese Giovanni Bettini: Su dal ciel laure Francesco Capello: Il mio martir Tutto di notte bianche anonym 1623: Passamezzo Jacob Regnart: Venus du und dein kind Wann ich gedenk Enrico Radesca di Foggia: Corrente Da ricca pianta Antonio Brunelli: Boccamorosa -
přestávka –
Enrico Radesca di Foggia: Filli dolce pastorella Francesco Capello: Caro sensal Amore Cesare Negri: La catena dAmore Enrico Radesca di Foggia: Si e no anonym 1623: Gagliarde, Courante anonym: Ma belle si ton ame Henry Purcell: Let us dance Since from my dear Tarquinio Merulla: Nigra sum Enrico Radesca di Foggia: Rosignuol tu sei amante Účinkují: Markéta Cukrová - mezzosoprán Petr Wagner - viola da gamba Přemysl Vacek - arciloutna, barokní kytara, umělecký vedoucí Vokálně instrumentální soubor Ad vocem založil roku 1995 loutnista Přemysl Vacek. Sešli se v něm přední pražští zpěváci a instrumentalisté zabývající se dobovou interpretací renesanční a barokní hudby. Hlavní sféru jeho působení představují skladby neprávem opomíjených a zapomenutých autorů 16. a 17. století. Repertoár čerpají členové ansámblu především z archivu Univerzitní knihovny v Praze, kroměřížského archivu nebo lobkovických sbírek, kde leží z velké části nedotčen obdivuhodný poklad hudebních památek spjatých s českým prostředím. Výsledkem využívání dobových technik zpěvu i hry na historické nástroje nebo jejich kopie (loutna, theorba, viola da gamba, barokní housle) je přiblížení se zvukové podobě staré hudby a odkrytí její původní krásy a smyslu. Mezi významná vystoupení Ad vocem patří koncert na festivalu Pražské jaro 1996, účinkování na Svatováclavských slavnostech, retrospektivě Sláva barokní Čechie, festivalech v Českém Krumlově, Karlových Varech a mnoha dalších. Absolvovali cyklus koncertů pro
výstavu Rudolf II. a Praha a pravidelně se podílejí na dramaturgii hudebních akcí Národní galerie. Koncertní činnost v České republice doplňují zahraniční zájezdy (Německo, Polsko, Slovinsko, Itálie). Roku 1998 nahráli pro firmu Studio Matouš CD Hudba pražských paláců a zahrad 1620. Sobota 31.7. 20.00 hodin, Prokyšův sál Prelatury, Horní 155 PETR WAGNER - viola da gamba a PŘEMYSL VACEK – theorba a barokní kytara (ČR) Poezie střev a pražců aneb zlatý věk violy da gamba Skladby pro violu da gamba Evropy 1550 – 1780 (D. Ortiz, Ch. Simpson, J. Schenk, M. Marais, A. Forqueray, C. F. Abel) Program: Gottfried Finger (cca 1660 - cca 1730): Sonata in A per Viola da Gamba e Basso Continuo Johannes Schenk (cca 1660 - cca 1712): Suite in a per Viola da Gamba e Basso Continuo, Op.6 Sonata Allemande Courante Sarabande Gigue Gavotte Rondeau Bourré Tempo di Passagallo - přestávka Gottfried Finger: Sonata in d per Viola da Gamba e Basso Continuo Antoine Forqueray (1672 -1745): Suite pour Viole avec la Basse continüe Allemande la Laborde La Forqueray La Girouette La Regente La Du Vaucel La Couperin Muzette La Portugaise Na dnešním koncertě zazní skladby Johanna Schenka (cca 1660-1712), Gottfrieda Fingera (cca 1660–cca 1730) a Antoina Forqueraye (1672–1745). Tito skladatelé představují hlavní směry, kterými se ubírala tvorba pro violu da gamba v 17. a 18. století – tedy v období zlatého věku violy da gamba. Nechme dnes zaznít i skladby v česko-rakouskému stylu olomouckého rodáka Gottfrieda Fingera (jeho sonáta byla nedávno objevena v archivu kroměřížského zámku),
hudební dílo holandsko-německého gambového virtuoza Johanna Schenka, a v neposlední řadě i vypjatý a vznešený styl krále gambistů – skladby Antoina Forqueraye. Jestliže byla viola da gamba již od svého vzniku (první zmínky o ní pocházejí již z 2. poloviny 15. století) považována za nástroj nejbližší lidskému hlasu, a to ve všech jeho nuancích i expresivitě, není divu, že takřka magicky přitahovala celé generace skladatelů doby renesance (S.Ganassi, D.Ortiz, aj.), baroka (M.Marais, H.Purcell, A.Vivaldi, F.Couperin, G.F.Händel, J.S.Bach, aj.) , klasicismu (C.F.Abel, J.Haydn, A.Kraft), ale i raného romantismu (viz Sonata Arpeggione Franze Schuberta). Odhlédneme-li od faktu, že se viola da gamba z mnoha důvodů odebrala do jakéhosi zimního spánku – hibernace , ve které zůstala po většinu revolučního a industriálního 19. století, můžeme říci, že se jedná o jeden z vůbec nejstarších evropských hudebních nástrojů s vlastní nesmírně rozsáhlou literaturou, která dozajista svou kvantitou, rozmanitostí a hudební kvalitou předčí literaturu pro housle či violoncello. Svět tohoto více než půltisíciletí starého nástroje nadto odnepaměti vynikal velmi vyvinutoua propracovanou pedagogikou a nespočtem amatérských obdivovatelů, kterým mimo jiné vděčíme za to, že violu da gamba koncem 19. a začátkem 20. století opět probudili k životu a povolali ji vehementně zpět tentokrát již na světová podia. A nám, jakožto interpretům, náleží abychom na pódium povolali ony „staré“ mistry, pány Fingera, Schenka a Forqueraye, a abychom Vám, vážení diváci, dokázali, že jejich díla jsou stále mladá, svěží a voňavá, stejně jako tomu bylo před 300 lety. © Petr Wagner, 17.7. 2004 Petr Wagner patří k výrazným talentům evropské scény staré hudby. Studoval na pražské konzervatoři, obor violoncello, u prof. Josefa Chuchra a poté muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a na Royal Holloway University of London. Zde se začal plně věnovat hře na violu da gamba, kterou studoval u Richarda Boothbyho a u Jaapa ter Lindena na Akademie für Alte Musik v Drážďanech. Po skončení studií v Drážďanech byl Petr přijat na Královskou konzervatoř v Haagu k prof. Wielandu Kuijkenovi, kde mu byl v roce 1998 udělen prestižní sólistický diplom Uitvoerend Musicus jako doklad nejvyššího hudebního vzdělání. Jako sólista a hráč continua vystoupil Petr Wagner na mnoha evropských festivalech jako např. Festival Ile de France, Pražské jaro, Sopron Early Music Days, Mitte Europa, Brežice Early Music Festival, Forum Musicum Wrocław a spolupracoval s vynikajícími osobnostmi, např. Jacques Ogg, Shalev Ad-El, Mitzi Meyerson, Bruce Dickey, Ophira Zakai, Miklós Spányi, Péter Szüts, Simon Standage, Magdalena Kožená, Noémi Kiss a se soubory Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Les Inégales Köln, Concerto Armonico Budapest, Oslo Baroque Soloists, ad.. V roce 1998 Petr Wagner založil Ensemble Tourbillon, který tvoří mezinárodně uznávaní hudebníci z celé Evropy. Ensemble Tourbillon se zaměřuje na komorní repertoár vrcholného 17. a 18. století (F. Couperin, J. S. Bach, M.Marais, J.-F. Rebel, G. Finger, G. Händel, G. Telemann, ad.). Petr je rovněž zakladatelem souboru Les Voix humaines Prague, který se věnuje především interpretaci francouzské hudby 17. a 18. století. Opětovná vystoupení na festivalu Mitte Europa v srpnu 2003 se setkala s nadšeným přijetím německých kritiků. Úspěchy rovněž sklízí Petrovo debutové sólové CD s dílem Charlese Dollého „Piéces de Viole“, kterou ve světové premiéře natočil s vynikajícím cembalistou Jacquesem Oggem pro renomovanou americkou firmu Dorian Recordings.
V sezóně 2004/05 vystoupí mimo jiné se sólovým programem v prestižním South Bank Center v Londýně a v roce 2005 již podruhé na Pražském jaru s Bachovými sonátami pro violu da gamba a cembalo, spolu s holandským cembalistou Jacquesem Oggem. Kromě koncertní kariéry vyučuje od letošního roku violu da gamba na Hudební akademii Karola Lipinského ve Vratislavi. Přemysl Vacek se zabývá hrou na různé druhy louten a historických strunných nástrojů používaných v hudební praxi renesance a baroka. Specializuje se na basso continuo, tedy ansámblovou hru, doprovod zpěváků a instrumentalistů. Jako interpret na renesanční loutnu, arciloutnu, chitarrone, barokní kytaru a arabský saz spolupracuje s mnoha předními českými i zahraničními soubory staré hudby (Musica Florea, Musica Antiqua Praha, Collegium Marianum, Kvinterna, Ensemble Philidor a další.). S vlastním souborem Ad vocem se soustřeďuje především na provozování méně známého repertoáru pozdní renesance a raného baroka. Koncertuje po celé Evropě a pořídil řadu CD nahrávek pro různá česká i zahraniční vydavatelství (Supraphon, Panton, Studio Matouš, Arta, Deutsche Gramophon, Divox Antiqua, atd.).Patří mezi ně i známý koncert pro loutnu a smyčce D-dur Antonia Vivaldiho a jeho loutnová tria. Vystupuje též jako sólista, např. s programem „Loutnová hudba v raněbarokní Praze“. Přemysl Vacek hraje na mistrovské kopie renesančních a barokních nástrojů, jež zhotovili David van Edwards a Jiří Čepelák.
Neděle 1.8. 20.00 hodin, Prokyšův sál Prelatury, Horní 155 NEW LONDON CONSORT, umělecký vedoucí Philip Pickett (Velká Británie) Anglická barokní hudba (H. Purcell, J. Blow, G. F. Händel) Philip Pickett - zobcové flétny, Revital Raviv - soprán, Petr Wagner - viola da gamba, David Roblou - cembalo Program Sonáta a moll, Charles Francis Dieupart (c1670-c1740) Preludio - Vivace - Allegro - Sarabanda - Vivace - Adagio - Giga Zpívejte hlasitě harmonické sféry, Anonym Vzbuď se, můj Adonisi, neumírej, Charles Coleman (1664) Krása a Láska se daly do křížku, Henry Lawes (1595-1662) Árie, Nicola Matteis (1685) Sólo pro flétnu a bas, Andrew Parcham (1690) Ground s party, William Croft (1678-1727) Nový skotský nápěv, Henry Purcell (1659-1695)
Nový Ground, Henry Purcell Nový irský nápěv, Henry Purcell Kantáta: Seladon, William Croft Árie - Recitál -: Árie - přestávka Sonáta d moll, Johann Christophe Pepusch (1667-1752) Adagio - Allegro - Largo -: Allegro a Graces Louise Merciho, Londýn 1729 Sladší než růže (ze Zrádce Pausania), Henry Purcell Árie (První hudební árie z Indické královny), Henry Purcell Ground (Korunujte oltář ze Slavte svátek), Henry Purcell Round O (Rondo z Abdelazera), Henry Purcell Kantáta: Corydon, Johann Christophe Pepusch Recitál - Árie - Recitál - Árie
New London Consort se pevně etabloval jako jeden z vedoucích světových souborů interpretujících ranou hudbu s unikátně širokým a barevným repertoárem středověkých, renesančních a barokních děl, z nichž většina nebyla publikována. Consort získal záviděníhodnou pověst pro vkus, všestrannost a virtuozitu svých členů a pro neustále zajímavé a pečlivě připravované programy, které výborně kombinují poučné a zábavu. V posledních sezónách Consort účinkoval na velkých festivalech a v koncertních sálech v téměř celé Evropě, Hong Kongu, Izraeli a v Americe. Soubor účinkuje často také v londýnských koncertních sálech a na největších britských festivalech a podnikl celonárodní turné Early Music Network. V r. 1988 byl Philip Pickett jmenován ředitelem londýnského festivalu středověké a renesanční hudby Southbank Summerscope Festival (Pickettův alegorický průvod), kde Consort předvedl jako domácí soubor 8 ze 32. Prakticky celý repertoár souboru nahrálo BBC Radio 3 a členové Consortu pravidelně nahrávají pro dramatickou produkci BBC, pro mnoho shakespearovských pořadů BBC a pro několik velkých filmů. Koncert konaný ve Skotsku nafilmovala BBC 2 Music jako Camera Series. Mnoho z repertoáru Consortu už bylo nahráno, včetně výběru tanců z Terpsichore Michaela Praetoria a všech písní z původního rukopisu Carminy Burany, která získala v r. 1988 a 1990 cenu Edison Awards. Consort doprovází také vlastní sólisty na jejich albech, jako např. Catherine Bottovou na albu Virtuoso Italian Vocal Music. "New London Consort triumfuje! Není možné popsat účinek tohoto nádherně naplánovaného a provedeného programu. Ze všeho, co New London Consort dělá, čiší profesionalita...“ Music & Musicians
Významný anglický flétnista, dirigent a učitel Philip Pickett zahájil svou hudební kariéru jako hráč na trubku. Zájem o vysoké party pro trubku u Bacha a u jiných barokních skladatelů v něm podpořili Anthony Baines a David Munrow, kteří mu představili celou rodinu raných dechových nástrojů. To Philipa Picketta vedlo k tomu, že se chopil zobcové flétny, krumhornu, šalmaje, rankety, atd. a brzy se stal nejznámějším britským advokátem těchto a podobných nástrojů. Jako student na Guildhall School of Music získal cenu Silver Medal Worshipful Company of Musicians (Ctihodná společnost hudebníků), cenu Maisie Lewis Foundation a cenu Wedgewood. V roce 1972 byl jmenován profesorem Oddělení pro zobcovou flétnu a historická představení hudební školy Guildhall School a dvacet pět let měl vedoucí roli v Oddělení rané hudby, kde vyučoval mnoho nejnadanějších hudebníků pozdější generace odborníků na ranou hudbu. Mnoho z těchto talentovaných umělců je nyní členy souborů New London Consort a Musicians of the Globe. V roce 1985 získal čestné členství školy. Philip Pickett vystupoval a nahrával jako sólista s mnoha významnými soubory, mezi jinými s Academy of St. Martin-in-the-Fields, Polským komorním orchestrem, Anglickým komorním orchestrem, London Mozart Players, City of London Sinfonia, Londýnským komorním orchestrem, London Bach Orchestra a English Concert. Jeho sólové nahrávky zahrnují všechny Händelovy sonáty pro zobcovou flétnu a tria, virtuosní sonáty italských mistrů 17. a 18. stolení a koncerty Vivaldiho a Telemanna. Neustálé hledání nových způsobů prezentace rané hudby vedlo Philipa Picketta k zavedení divadelních prvků do koncertů, k uvádění raných veršů v překladech do moderní angličtiny, kombinování hudby s tancem a mimickým divadlem, uvádění koncertů představeními kejklířů, polykačů plamene, kouzelníků, potulných zpěváků a tančících medvědů ve vstupních halách a k juxtaponování rané hudby s hudbou současnou a etnickou. Pickettův úspěch při plánování hlavních tématických koncertních sérií pro londýnský festival City of London Festival (1982/4/9) a pro Maastricht Festival v r. 1983 a neutuchající nadšení návštěvníků koncertů a tisku pro jeho extravagance a koncerty ve velkém v hlavních londýnských koncertních sálech vedly k tomu, že byl v r. 1988 jmenován uměleckým ředitelem londýnského festivalu středověké a renesanční hudby Southbank Summerscope Festival of Medieval and Rennaisance Music (Pickettův alegorický průvod), který uvedl 32 koncertů ve dvou týdnech a který byl přijat s jednomyslným nadšením kritiků. V roce 1993 zahájil svou činnost v nové funkci uměleckého ředitele Purcell Room Early Music Series a nyní v ní úspěšně působí již sedmým rokem. v roce 1993 byl též jmenován uměleckým ředitelem Rané hudby v shakespearově divadle Globe a založil soubor Musicians of the Globe. V roce 1994 Philip Pickett založil festival rané hudby Aldeburgh Early Music Festival a do roku1997 byl jeho ředitelem. V roce 1996 byl jmenován uměleckým ředitelem nového festivalu rané hudby September Early Music Festival v South Bank Centre. Publikace a články o programech a koncertech (Hard-sell scholarship and silly titles) pro Dent Companion to Medieval and Renaissance Music; článek o představeních středověké hudby pro Medieval World; diskuze o barokní symbolice a řečnické praxi pro časopis BBC Musk; soukromě vydané studie Carminy Burany, Monteverdiho Orfea a Brandenburských koncertů; a nekonečný počet nadšeně přijatých poznámek k programům koncertů a k nahrávkám NLC a Musicians of the Globe. V prosinci 1993 dával přednášku na téma Monteverdiho orchestrace na mezinárodní konferenci International Monteverdi Conference v Londýně.
Revital Raviv absolvovala na Hudební akademii v Jeruzalémě a v roce 2002 zde získala také první cenu v soutěži barokní a komorní hudby. Poté absolvovala kursy na Royal College of Music v Londýně, kde studovala u Kathleen Livingstone. V mistrovských kursech pracovala u Katia Ricciarelli, Nancy Argenty, Anthony Rooleyho a Evelyn Tubb. Spolupracovala s Jeruzalémským symfonickým a Jeruzalémským barokním orchestry, s Tel Aviv Soloists Ensemble a účinkovala např. ve Slovinsku na Festivalu staré hudby v Brežici a v Izraeli. Je jednou ze zakladatelek souboru barokní hudby Israeli Baroque ensemble Arcadia, se kterým pravidelně vystupuje a také nahrává pro rozhlas a televizi. V letech 2002/3 byla členkou souborů Emek Hefer theatre group a Israeli Opera Young Artist's, kde byla obsazena do mnohých významných operních rolí (např. Galatea, Euridice, Belinda ad.). V roce 2003 zpívala Euridiku v Monteverdiho opeře Orfeus v londýnském London´s South Bank Centre.
