Absolventská práce. Aneţka Mistrová. Průběh spolupráce kurátora pro děti a mládež s rodinou a dítětem a jeho role při sanaci rodin

Absolventská práce

Aneţka Mistrová

Průběh spolupráce kurátora pro děti a mládež s rodinou a dítětem a jeho role při sanaci rodin

Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce: PaeDr. Marie Vorlová Konzultant: Bc. Michaela Glacová DiS. 2012

Prohlášení

1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Průběh spolupráce kurátora pro děti a mládeţ s rodinou a dítětem a jeho role při sanaci rodin zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

datum

Aneţka Mistrová

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA. 2

Anotace Tato absolventská práce pojednává o profesní roli kurátorů pro děti a mládeţ při práci s jejich klienty – ohroţeným dítětem a jeho rodinou. Zároveň se zaměřuje na sanaci rodin, jakoţto vhodného způsobu prevence zvyšování počtu dětí umísťovaných v institucionalizované péči. Teoretická část práce obsahuje vymezení základních pojmů týkajících se sociálně-právní ochrany dětí a jejich zákonného vymezení. Věnuje se kurátorům pro děti a mládeţ, jejich pracovní náplni a úskalím, která jim jejich práce přináší. Samostatné kapitoly jsou věnovány rodině, poruchám funkcí rodiny a výchovným opatřením. V praktické části práce předkládám na základě kazuistik poskytnutých OSPODEM Městské části Praha 5. souhrn činností, napojení rodiny na instituce, které se jim ve snaze o sanaci rodiny osvědčují.

Klíčová slova: sociálně-právní ochrana dětí, kurátor pro děti a mládeţ, riziková mládeţ, dysfunkce rodiny, výchovná opatření, zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, institucionalizovaná péče, sanace rodiny

Die Annotation Diese Absolventenarbeit behandelt um die professionelle Rolle der Kurator für Kinder und Jugend bei der Arbeit mit ihren Klienten – einem gefährdeten Kind und seinen Familie. Gleichzeitig richtet auf die Rehabilitation von Familien, wie der geeigneten Art

der

Prävention

erhöhen

der Anzahl

von

Kindern

in

der

institutionalisierten Betreuung. Der theoretische Teil der Arbeit definiert Grundbegriffe des sozial-rechtlichen Schutz von Kindern und enthalt gesetzliche Definition. Sie widmet sich den Kurator für Kinder und Jugend, dem Arbeitsinhalt und Schwierigkeiten, die diese Arbeit bringt. Die separaten Kapitel widmen sich der Familie, den Dysfunktionen der Familie und den erzieherischen Ma nahmen. 3

Im praktischen Teil der Arbeit vorlege ich auf Grundlage von den Kazuistiken von OSPOD Stadtteil Prag 5 den Komplex der Tätigkeiten, den Anschluss der Familie an die Institutionen, die bei der Rehabilitation von Familien funktionieren.

Die Schlüsselwörte: der sozial-rechtliche Schutz von Kindern, der Kurator für Kinder und Jugend, die gefahrengeneigte Jugend, die Dysfunktionen der Familie, die erzieherischen Ma nahmen, die Einrichtungen für Kinder, die soforten Hilfe brauchen, die institutionalisierten Betreuung, die Rehabilitation von Familien

4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Marii Vorlové za její odborné a podnětné vedení a za čas, který mi věnovala. Také děkuji paní Michaele Glacové za její cenné rady a připomínky k této práci, a pracovnicím OSPODu Městské části Praha 5 za poskytnutí kazuistik. Díky patří také mé rodině, která mě podporovala v průběhu psaní celé této práce. 5

Obsah Motto:................................................................................................................................ 7 Úvod.................................................................................................................................. 8 1 Sociálně-právní ochrana dětí ve vztahu k nezletilým dětem s výchovnými problémy . 9 1.1 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí obecně......................................................... 9 1.2 Systém zaměřující se na děti vyţadující zvýšenou pozornost .............................. 10 1.3 Poruchy chování a jejich původ ............................................................................ 12 2 Kurátor pro děti a mládeţ a jeho práce ........................................................................ 15 2.1 Vytyčení pojmu kurátor pro děti a mládeţ ............................................................ 15 2.2 Pracovní náplň kurátora pro děti a mládeţ ........................................................... 16 2.3 Osobnostní předpoklady a dovednosti pro činnost kurátora ................................. 18 2.4 Těţkosti, na které kurátor při své práci naráţí ...................................................... 20 3 Riziková mládeţ .......................................................................................................... 21 3.1 Změny v dospívání................................................................................................ 22 3.2 Rizikové faktory dospívání ................................................................................... 23 4 Rodina – význam, její vliv na dítě ............................................................................... 25 4.1 Dysfunkce rodiny .................................................................................................. 26 4.1.1Problémová rodina .......................................................................................... 28 4.1.2 Multiproblémová rodina ................................................................................ 28 4.2 Výchovná opatření ................................................................................................ 30 5 Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc ........................................................... 32 6 Ústavní výchova jako výchovné opatření .................................................................... 33 6.1 Diagnostický ústav ................................................................................................ 33 6.2 Dětský domov ....................................................................................................... 34 6.3 Výchovný ústav .................................................................................................... 34 6.4 Preventivně výchovná péče ve školských zařízeních ........................................... 35 6.5 Povinnosti kurátora pro děti a mládeţ k těmto dětem a mladistvým .................... 35 7 Ochranná výchova ....................................................................................................... 37 8 Problémy institucionalizované péče ............................................................................ 38 9 Sanace rodiny ............................................................................................................... 40 9.1 Cíl sanace .............................................................................................................. 40 9.2 Podmínky pro sanaci ............................................................................................. 41 9.3 Případové konference ........................................................................................... 44 10 Charakteristika pracoviště OSPODU Městské části Praha 5 ..................................... 45 11 Kazuistiky a jejich vyhodnocení ................................................................................ 46 11.1 Karolína............................................................................................................... 46 11.2 Roman ................................................................................................................. 48 11.3 David ................................................................................................................... 50 11.4 Ţaneta .................................................................................................................. 53 11.5 Monika ................................................................................................................ 54 11. 6 Adam .................................................................................................................. 57 11.7 Vyhodnocení kazuistik ........................................................................................ 60 Závěr ............................................................................................................................... 62 Pouţitá literatura a zdroje ............................................................................................... 64 Seznam zkratek ............................................................................................................... 68

6

Motto:

„Dětství pro svou tělesnou a duševní nezralost má nárok na zvláštní péči, pomoc, právní ochranu. Rodina jako přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí a jako základní jednotka společnosti, musí mít nárok na potřebnou ochranu a pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti. V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění (z preambule Úmluvy OSN o právech dítěte).“1

1

Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohroţené děti - základní principy

7

Úvod

Pro svou absolventskou práci jsem si vybrala téma „Průběh spolupráce kurátora pro děti a mládeţ s rodinou a dítětem a jeho role při sanaci rodin“. Chtěla bych se v ní věnovat profesní roli kurátorů pro děti a mládeţ při práci s jejich klienty – s ohroţeným dítětem a jeho rodinou. Zároveň bych se chtěla zaměřit na sanaci rodin, jakoţto vhodného způsobu prevence zvyšování počtu dětí umísťovaných v institucionalizované péči. Poprvé jsem se sociálně-právní ochranou dětí a prací kurátorů pro děti a mládeţ setkala na OSPODu Městské části Praha 5 během své blokové praxe v rámci studia na VOŠ Jabok. Poté jsem zde ještě vykonávala svou měsíční praxi v posledním ročníku. Od té doby se velmi se zajímám o problematiku sociálně-právní ochrany dětí a mládeţe a o práci kurátorů pro děti a mládeţ, kteří se jí zabývají. Proto jsem se rozhodla ve své absolventské práci přiblíţit, čím se zabývají kurátoři pro děti a mládeţ, popsat co je náplní jejich práce a jakým způsobem postupují při řešení spisů z dlouhodobějšího hlediska, coţ doloţím i na kazuistikách. Můj zájem o tuto oblast byl jedním z důvodů volby tématu práce. Navíc se domnívám, ţe mimo okruh lidí, znalých v sociální práci, panují ve společnosti různé předsudky vůči práci kurátorů a dalších sociálních pracovníků, například to, ţe „kradou lidem děti a posílají je do dětských domovů“. Mimo jiné i toto bych chtěla uvést na pravou míru a vysvětlit, jak se v této problematice postupuje. V této práci si kladu za cíl popsat souhrn činností, napojení rodiny na instituce, které se pracovníkům OSPODu osvědčují při snaze o sanaci rodiny. Pro lepší představu uvedu, čím se tyto organizace zabývají. Metodou práce bude zpracování a vyhodnocení kazuistik.

8

1 Sociálně-právní ochrana dětí ve vztahu k nezletilým dětem s výchovnými problémy Sociálně-právní ochrana dětí je komplex činností, které mají za úkol zajišťovat práva dítěte na jeho příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Je upravena především zákonem o sociálně právní ochraně dětí, dále zákonem o rodině, trestním zákonem, trestním řádem a dalšími.2

1.1 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí obecně Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 359/1999 Sb. patří ke stěţejním příručkám všech pracovníků pomáhajících profesí, kteří přicházejí do styku s nezletilými dětmi. Proto jsem se rozhodla na začátek této práce zařadit alespoň stručný výtah toho, co rozumíme pojmem sociálně-právní ochrana dětí, kdo ji vykonává a kdo je tímto zákonem chráněn.

„§1 (1) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen "sociálně-právní ochrana") se rozumí zejména a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. §1 (2) Nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které upravují téţ ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte. §2 §2 (1) Pro účely tohoto zákona se dítětem rozumí nezletilá osoba.“ … §4 (1) Sociálně-právní ochranu zajišťují orgány sociálně-právní ochrany, jimiţ jsou a) krajské úřady, b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, 2

Materiály od OSPOD – Sociálně právní-ochrana dětí

9

c) obecní úřady, d) ministerstvo, e) Úřad. §4 (2) Sociálně-právní ochranu dále zajišťují a) obce v samostatné působnosti, b) kraje v samostatné působnosti, c) komise pro sociálně-právní ochranu dětí, d) další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny, (dále jen "pověřená osoba"). … §5 Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte.“3 Dále jsou v zákoně rozpracovány povinnosti jednotlivých orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jejich výčet a rozbor by vystačil na samostatnou práci, proto se jimi nebudu blíţe zabývat.

1.2 Systém zaměřující se na děti vyžadující zvýšenou pozornost Zákon o sociálně-právní ochraně dětí samozřejmě pamatuje i na děti vyţadující zvýšenou pozornost. Tato péče spočívá v poskytování pomoci při překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů, s cílem umoţnit jim začlenění do společnosti, včetně začlenění pracovního. „§32 (1) Obecní úřad při péči o děti uvedené v §6 odst. 1 a) zaměřuje svoji pozornost na využívání volného času těchto dětí, b) zaměřuje svoji pozornost na děti vyhledávající styky s fyzickými osobami nebo skupinami těchto osob požívajícími alkoholické nápoje nebo návykové látky nebo páchajícími trestnou činnost, c) sleduje u dětí projevy nesnášenlivosti a násilí, 3

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí < http://zakony-online.cz/?s149&q149=all>

10

d) věnuje pozornost dětem z rodin s nízkou sociální úrovní, e) zabraňuje pronikání nepříznivých sociálních a výchovných vlivů mezi ostatní skupiny dětí, f) nabízí dětem programy pro využití volného času se zřetelem k zájmům dětí a jejich moţnostem, g) spolupracuje se školami, pověřenými osobami, zájmovými sdruženími a dalšími subjekty. §32 (2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při péči o děti uvedené v §6 odst. 1 a) působí proti opakovaným poruchám v chování a jednání dětí se zvláštní pozorností věnovanou pachatelům trestné činnosti, b) upozorňuje krajské úřady na potřebu napomáhat dětem, které ukončily školní docházku, při získávání moţnosti pokračovat v další přípravě na povolání, zejména jdeli o děti propuštěné z ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo výkonu trestu odnětí svobody, c) spolupracuje s úřady práce při zprostředkování vhodného zaměstnání pro tyto děti, d) usměrňuje péči o tyto děti podle programů péče o problémové skupiny dětí zpracovaných státními orgány, obcemi, pověřenými osobami a dalšími právnickými a fyzickými osobami, e) pomáhá dětem překonat problémy, které mohou vést k negativním projevům v jejich chování. §32 (3) Zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu při péči o děti uvedené v §6 odst. 1 a) jsou v osobním styku s dítětem, jeho rodiči nebo osobami odpovědnými za jeho výchovu, b) volí prostředky působení na děti tak, aby účinně působily na děti podle druhu a povahy poruchy v chování dítěte a jeho sociálního postavení, c) řeší problémy dítěte, je-li to účelné, v prostředí, kde se dítě zpravidla zdrţuje.“4 Zaměstnanec úřadu obce s rozšířenou působností se také účastní trestního řízení proti mladistvému a podává návrh soudu na upuštění od výkonu ochranné výchovy,

4

Tamtéţ.

11

propuštění z ochranné výchovy nebo podmíněné umístění mimo výchovné zařízení. Dále spolupracuje s věznicemi a se státním zastupitelstvím při řešení sociálních a výchovných problémů dětí.5

1.3 Poruchy chování a jejich původ Je důleţité, aby zaměstnanci úřadu, kteří pracují s dětmi vyţadující zvýšenou pozornost, dokázali rozpoznat negativní prvky v jejich chování a jednání. Čím dříve začnou spolupracovat s dítětem a jeho rodinou, tím větší je šance, ţe dojde ke zlepšení situace v rodině. Poruchy chování dělíme nejčastěji podle stupně závaţnosti, obsahu a forem následujícím způsobem: 1. Disociální chování – Lze ho popsat jako nepřiměřené, nespolečenské chování, ale zvládnutelné vhodnými pedagogickými postupy. Nejčastěji se s ním setkáváme v rodinné či školní výchově. Projevují se odchylkami, výkyvy a nesoulady, které často korespondují s typickými projevy některých věkových období (zvláště puberty a adolescence) nebo jsou průvodním jevem některých druhů postiţení (neuróz, lehkých mozkových dysfunkcí, …) Řadíme sem přestupky proti školnímu řádu, vzdor, některé negativistické projevy, neposlušnost a některé lži. Situace se řeší za pomoci psychologa či speciálního pedagoga. 2. Asociální chování – Je u něho viditelný rozpor mezi chováním a společenskými normami. Zpravidla u jedince chybí sociální cítění, případně je na nízké úrovni. Svým chování ubliţuje především sám sobě. Patří sem záškoláctví, které při jeho neřešení vede k dalším doprovodným problémům jako je špatný prospěch, ztráta pozice u ostatních spoluţáků, navazující lhaní, krádeţe, kontakt s rizikovým prostředím atd. Dále se objevují útěky, toulky, demonstrativní sebepoškozování, toxikomanie, patologické hráčství a jiné. Asociální projevy chování mají většinou trvalejší charakter a často i vzestupný trend. Situace se řeší speciálně pedagogickými postupy, vyuţitím nejen poradenského systému (včetně středisek

5

Tamtéţ.

12

výchovné péče (SVP)), ale i napojením na speciálně výchovná zařízení, zdravotní instituce a terapeutické pracoviště. 3. Antisociální chování – Toto chování má charakter protispolečenského jednání, které poškozuje, nejen jedince, ale i jeho okolí, společnost, navíc ohroţuje majetek, hodnoty i ţivot (včetně ţivota problémového jedince). Jedinec se stále více dopouští asociálních projevů, coţ většinou graduje porušováním norem a zákonů. Řadíme sem trestnou činnost, krádeže, loupeže, sexuální delikty, vandalství, zabití a vraždy, násilí a agresivitu, terorizmus a organizovaný zločin. Náprava se provádí ve školských zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy, případně ve věznicích (je-li dítě starší 15 ti let pravomocně odsouzeno za trestný čin). Náprava mívá dlouhodobější charakter, velmi pravděpodobná je recidiva, ohroţující je především návrat do původního nevhodného prostředí. Na vzniku poruch chování se podílejí sociální prostředí, geneticky podmíněné dispozice a oslabení nebo porucha centrální nervové soustavy. Pojďme si nyní přiblíţit jednotlivé původce vzniku poruch chování. a) Vliv sociálního prostředí – Nejdůleţitější je vliv rodiny. Podrobně se tomu věnovat v kapitole Rodina. Kaţdopádně platí, ţe za rizikovou rodinu je povaţována rodina asociálních jedinců, psychopatických osobností, rodičů s nevhodnými návyky (alkoholismus), emočně chladných a bez zájmu o své dítě a jejich rozvoj a s málo vhodnou strukturou hodnot a norem. Patří sem i nevšímavost rodičů k trávení volného času svých dětí. b) Geneticky podmíněná dispozice – Můţeme mluvit o dispozici k disharmonickému vývoji, případně aţ psychopatickému vývoji, o genetické dispozici s často typickou odchylkou v rozvoji emočních a volních charakteristik. c) Oslabení nebo porucha CNS – Dochází k nim především v období prenatálního nebo perinatálního vývoje. Jsou ţivnou půdou ke kolísavosti emočního ladní, impulzivitě a niţší schopnosti sebeovládání (př. jedinci s lehkou mozkovou dysfunkcí a epilepsií).6 Některé nestandartní projevy chování mohou být průvodním jevem syndromu týraného a zneuţívaného dítěte (zkráceně CAN – Child Abused and Neglect). Ten se

6

Slomek, str. 19 – 21.

13

vyznačuje zejména citovou deprivací. Dochází k němu při fyzickém nebo psychickém, resp. sexuálním zneuţívaní. Ve školní prostředí se projevuje zpravidla dvěma způsoby, buď je dítě nenápadné, spíš izolované nebo se u něho naopak začnou objevovat agresivní tendence a obtíţná zvladatelnost. Identifikovat CAN nebývá snadné a následné řešení situace bývá sloţité a bolestivé, jako pro dítě, tak jeho rodinu.7

Ač se sociálně-právní ochrana dětí vztahuje na všechny nezletilé děti za podmínek uvedených v zákoně 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, rozhodla jsem se pro účely této práce, s ohledem na dostupné kazuistiky, zúţit cílovou skupinu na děti od 15 do 18 (19) let s výchovnými problémy.

7

Slowík, str. 137.

14

2 Kurátor pro děti a mládež a jeho práce

2.1 Vytyčení pojmu kurátor pro děti a mládež

„Kurátor (pro děti a mládeţ) je osoba, které je svěřena péče o někoho; …; právní opatrovník, pečovatel; sociální kurátor – pracovník pečující o trestané osoby i po výkonu trestu;…“8 Kurátor pro děti a mládeţ, na rozdíl od sociálního kurátora, můţe ze zákona pracovat pouze s dětmi a mladistvými do nabytí zletilosti, tj. 18 let, ve výjimečných případech můţe být dohled prodlouţen do 19 let. Je zaměstnancem Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (zkráceně „OSPOD“).9 Matoušek popisuje kurátora pro děti a mládeţ jako: „V ČR odborný pracovník státní sociální pomoci, který se zabývá dětmi a mladistvými obtíţně vychovatelnými, mladistvými pachateli trestné činnosti i jejich rodinami, jimţ poskytuje poradenskou a socioterapeutickou pomoc.“10 Současné znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí pojem kurátor pro děti a mládeţ přímo nevymezuje. Měla by to změnit chystaná novela právě tohoto zákona (359/1999 Sb.), která v červnu letošního roku prošla poslaneckou sněmovnou, senátem však byla zamítnuta – znovu o tom bude jednat v září 2012. V dosavadní podobě novely se dočteme, ţe kurátor pro děti a mládeţ je zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu obce s rozšířenou působností a svou činnost vykonává na základě zvláštního oprávnění vydaného obecním úřadem obce s rozšířenou působností atd. Kurátoři pro mládeţ vykonávají soubor specializovaných opatření směřujících k odstranění, zmírnění, zamezení, prohlubování nebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte.11 V těchto definicích jsme si popsali, kdo je kurátor pro děti a mládeţ. Nyní se pojďme blíţe podívat na to, co je pracovní náplní kurátorů pro děti a mládeţ, co člověk musí umět, aby tuto práci mohl vykonávat, a jaké úskalí s sebou tato činnost přináší.

8

Kraus a kol., str. 460. Pelechová, „nestránkováno“. 10 Matoušek – Slovník sociální práce, str. 92. 11 Asociace náhradních rodin ČR 9

15

2.2 Pracovní náplň kurátora pro děti a mládež

Kurátor pro děti a mládeţ poskytuje sociálně právní poradenství, sociální práci s problémovými rodinami, skupinami a jednotlivci. Vyuţívá k tomu odborné metody, sociální práci, anamnézu a poradenství.12 Spolupracuje se školami a školskými zařízeními (středisky výchovné péče, pedagogicko-psychologickými poradnami), případně s Policií ČR, soudem, státním zastupitelstvím nebo s Probační a mediační sluţbou ČR.13 Účastní se jednání se správními orgány a jinými organizacemi, tak aby byl sledován nejlepší zájem dítěte či mladistvého.14 Pracuje především s dětmi a mladistvými s poruchami chování či trestnou činností dle § 6 odst. I, písm. c), d) zákona 359/1999 Sb. zaměřuje sociálně právní ochranu zejména na děti: 15 „písm. c) které vedou zahálčivý a nemravný ţivot spočívající v tom, ţe: o zanedbávají školní docházku, o nepracují, i kdyţ nemají dostatečný zdroj obţivy o poţívají alkohol nebo návykové látky o ţiví se prostitucí o spáchaly trestný čin nebo o jde-li o děti mladší neţ 15 let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem písm. d) děti, které se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte“16 Kurátor pro děti a mládeţ si při své práci nevystačí pouze se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, proto by se měl kromě tohoto zákona orientovat i v zákonech: č. 94/1963 Sb. – zákon o rodině; č. 109/2002 Sb. – zákon o výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních a o změně některých předpisů; č. 218/2003 Sb. – zákon 12

Materiály od OSPOD – Pracovní náplň MVČR 14 Materiály od OSPOD – Pracovní náplň 15 MPSV 16 Tamtéţ. 13

16

o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů17, a dalších zákonech, aby byla jeho práce co nejefektivnější.

V rámci kurátorské činnosti se věnuje těmto oblastem: Vede rejstříky trestné činnosti nezletilých a mladistvých a rejstříky výchovných problémů dětí a mladistvých, jejichţ spisy se zabývá. Podává informace orgánům činných v trestním řízení ve věci nezletilých a mladistvých, kteří se dopustili trestného činu. K zjištění těchto informací mu slouţí individuální pohovory, sociální šetření poměrů v místě bydliště, šetření ve školských a zdravotnických zařízeních, u zaměstnavatele, atp. (mohou tak činit bez souhlasu rodičů a/nebo dítěte) Zúčastňuje se úkonů v přípravném řízení i v hlavním líčení a veřejného zasedání v trestních věcech mladistvých, kde vyuţívá svých práv stanovených zákonem, včetně opravných prostředků. Poskytuje sociálně právní, výchovné či psychologické poradenství, dětem, mladistvým a jejich rodičům při řešení problémů, ať uţ se týkají rodiny, osobních či sociálních problémů, a krizových ţivotních situací. Navazuje klienty na další zdravotnická a poradenská pracoviště a jiná zařízení (azylové domy atp.). Připravuje podklady a sám se účastní jednání případové, výchovné, … komise. Dává podněty soudu a nařizuje výchovná opatření u obtíţně vychovatelných dětí a mladistvých a sleduje, nakolik jsou účinné. Podává návrhy k soudu na předběžná opatření. Spolupracuje při umísťování dítěte či mladistvého do ústavní nebo ochranné výchovy společně se soudem, přičemţ zajišťuje doklady, navrhuje místo a doprovází dítě. Spolupracuje na zlepšení podmínek v rodinách obtížně vychovatelných nezletilých a mladistvých, u kterých je vykonávána ústavní nebo ochranná výchova s cílem umoţnit jejich návrat do rodin Pomáhá nezletilým a mladistvým propuštěným z ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a mladistvým propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, aby se co nejrychleji a nejlépe začlenili do společnosti 17

Křůpalová, str. 14.

17

Zastupuje děti s poruchami chování v řízení o ústavní výchově a zúčastňuje se trestního řízení proti mladistvým Účastní se přestupkového řízení vedeného proti mladistvému v souladu se zákonem o přestupcích. Dodrţuje předpisy stanovené Úřadem MČ a plní další úkoly zadané OSO. Účastní se dalšího vzdělávání a získané poznatky předává spolupracovníkům. Vykonává zkoušku zvláštní odborné způsobilosti.18

2.3 Osobnostní předpoklady a dovednosti pro činnost kurátora

Jako v jakékoliv jiné profesi i v této platí, ţe kaţdá práce má svá specifika a nároky, které jsou kladeny na lidi, kteří se jí zabývají. Proto, aby ji úspěšně vykonávali, je třeba, aby byli vybaveni určitými schopnostmi a dovednostmi. Ty lze rozdělit do 4 skupin: 1. Zdatnost a inteligence – Zejména američtí autoři míní, ţe základem pro to, aby člověk mohl pomáhat druhým, je udrţovat sám sebe v dobré kondici a to zejména cvičením a zdravým ţivotním stylem, protoţe sociální práce je velmi těţká a vysilující práce. Vycházejí především z názoru, ţe lidské tělo je prvotním zdrojem energie. Toto samo o sobě by nestačilo, pokud by člověk neměl dobrou inteligenční úroveň, touhu získávat stále nové poznatky o teoriích a praktických technikách, nesnaţil se obohacovat své znalosti studiem odborné literatury a nezahrnoval své zkušenosti do vlastního výzkumu, který ukazuje dosaţené výsledky.19 „Předpokládá se také emoční a sociální inteligence, resp. socioemoční dovednosti na vysoké úrovni, které by se měly stát přirozenou sloţkou osobnosti.“20 2. Přitaţlivost – Nevyplývá pouze ze vzhledu pracovníka, toho jak se obléká a chová, ale i z toho, nakolik klient vnímá názorovou příbuznost, myšlenkovou 18

Materiály od OSPOD – Pracovní náplň Matoušek – Metody a řízení sociální práce, str. 52. 20 Tamtéţ. 19

18

slučitelnost a pocitový dojem z pracovníka. Přitaţlivý můţe pracovník být i kvůli své odbornosti, tomu jakou má pověst či způsobu, jakým jedná s klienty. Svou roli zde hrají i stejné či podobné proţitky - př. klient i kurátor si prošli dětským domovem, jindy můţe jít o věkovou příbuznost nebo naopak respekt ke staršímu. 3. Důvěryhodnost – Jejím základem je to, jak klient vnímá pracovníkův smysl pro čestnost, jeho sociální roli, srdečnost a otevřenost. K důvěryhodnosti dále přispívá:21 „• diskrétnost - to, co řeknu sociálnímu pracovníkovi, se nedostane k dalším lidem; • spolehlivost - mohu věřit tomu, co mi pracovník říká; • vyuţíváni moci - kdyţ se pracovníkovi svěřím, bude se mi věnovat; • porozumění - kdyţ budu o sobě vyprávět, bude se mě pracovník snaţit pochopit.“ 22 S důvěryhodností, co se týče zdrojů, je to podobně jako s přitaţlivostí. 4. Komunikační dovednosti – Jsou zásadní pro navázání vztahu mezi pracovníkem a klientem (nebo jeho okolím) a pro to, aby se mohl začít řešit klientův problém. Pracovník se projevuje tím, co říká i neverbálně – mimikou, gesty, proxemikou, atd. To vše by mělo být v souladu, aniţ by nad tím musel přemýšlet. Mezi zásadní patří umění tzv. Aktivního naslouchání – cílem naslouchání je především porozumět, k tomu patří být schopen pozorovat a vyhodnocovat klientův neverbální projev, umět naslouchat a pochopit klientovo verbální sdělení a sledování klienta i mimo poradenský rozhovor, v jeho kaţdodenním ţivotě. Na aktivní naslouchání navazuje Empatie, která je na rozdíl od něho rozšířena o sdělování porozumění klientovi. Jde v ní především o pochopení klientova světa, schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby. Empatie má samozřejmě několik úrovní v závislosti na tom, nakolik jsou pracovník s klientem na sebe „navázaní“.23

21

Tamtéţ, str. 53. Tamtéţ. 23 Tamtéţ, str. 53 – 54. 22

19

2.4 Těžkosti, na které kurátor při své práci naráží Jak jsem jiţ zmiňovala, je kurátorská práce náročná jednak, co se týče osobnostních předpokladů, které jsou na pracovníky kladeny, tak práce jako takové. Kurátor se totiţ kaţdodenně setkává mnohdy s pohnutými osudy svých klientů, musí jim pomáhat řešit situace, na které sami nestačí a přitom někdy i pociťuje, ţe klient o pomoc příliš nestojí. Navíc jsou kurátoři pro děti a mládeţ napadáni především ze strany rodičů, ţe jim nejde o zájem dítěte, ale ţe sledují zájmy vlastní. A k tomu se přidávají názorové neshody mezi odborníky, kteří jsou zapojeni do toho či onoho případu. Uznávají totiţ někdy rozdílné hodnoty. A hodnoty, na kterých by se shodli, chtějí naplňovat různým způsobem, protoţe jsou k tomu nuceni v závislosti na jejich profesi.24 Toto všechno potom působí na psychiku kurátora a ten se s tím musí nějakým způsobem vyrovnat. Proto je vhodné, aby měl moţnost o svých těţkostech mluvit s ostatními kurátory na oddělení a aby se mohl pravidelně zúčastňovat supervizních setkání. K tomu se přidává fakt, ţe zvláště v malých městech je nedostatečný počet zaměstnanců OSPOD. Klíčoví kurátoři pak mají velké mnoţství klientů, jimţ se nemohou v některých případech dostatečně věnovat, a to sniţuje efektivitu jejich práce. Při své práci naráţejí také na nejrůznější dilemata. „Dilema“ je dle slovníku „nutná (někdy obtíţná) volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími moţnostmi“.25 Jak uţ z definice vyplývá, jde o rozhodování mezi dvěma se vylučujícími moţnostmi, z nichţ ani jednu nelze povaţovat za ideální. Jako příklad lze uvést dilema, zda z rodiny odebrat dítě či nikoliv; zda podat návrh k nařízení ústavní výchovy apod. V takových situacích je pro kurátora stěţejní sledování nejlepšího zájmu dítěte dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A znovu se zde dostáváme k problému, ţe odborníci a zainteresované osoby v daném případu mohou mít odlišné názory.

24 25

Musil, str. 35. Tamtéţ, str. 36.

20

3 Riziková mládež

Mládeţ jako takovou můţeme vymezit hned několika pojmy z různých oblastí, oborů. Jednotná definice neexistuje. S pojmem mládeţ jako takovým se nejčastěji setkáváme v pedagogice a sociologii a vztahuje se na označení skupiny.26 Kdyţ se podíváme do Úmluvy o právech dítěte, najdeme zde, ţe dítětem (a tedy i mládeţí) je kaţdá lidská bytost mladší 18 let, pokud nenabyde zletilosti dříve.27 Vývojová psychologie pak hovoří o mládeţi jako o pubescentovi, adolescentovi a mladém dospělém v závislosti na věku.28 V trestně-právní oblasti se mluví o mládeţi jako o dětech do 15 let věku, kteří se dopustili spáchání činu jinak trestného před dovršením patnáctého roku věku, a mladistvých, jako o těch, kteří v době spáchání provinění dovršili patnáctý rok a nepřekročili osmnáctý rok svého věku. (Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe)29 Jak uţ z názvu Riziková mládeţ vyplývá, jde o mládeţ ohroţenou rizikovými faktory, jak uvádí Labáth: „Za rizikovú mládeţ povaţujeme dospievajúcih, u ktorých je, následkom spolupôsobenia viacerých faktorov, zvýšená pravdepodobnosť zlyhania v sociálnej a psychickej oblasti.“30 Za rizikovou mládeţ tedy povaţujeme dospívající, u kterých je následkem spolupůsobení více faktorů zvýšená pravděpodobnost selhání v sociální a psychické oblasti. Matoušek ji pak definuje takto: „youth at risk“ Mládeţ, u níţ je vyšší riziko sociálního selhání. Jedna z cílových skupin sekundární prevence. Dispozičními faktory jsou dědičnost, konstituce, niţší úroveň zdraví a rozumových schopností, poruchy morálního vývoje, dysfunkční rodina, neúčast na vzdělávání a na trhu práce, bydlení ve velkém městě, příslušnost k asociálním subkulturám aj.“31 Rizikovost se projevuje, jak uvádí WHO v závislosti na zvyšujícím se mnoţství případů zneuţívání návykových látek, ve třech formách: pasivní – př. únik od problémů, záškoláctví, vyhýbání se povinnostem, v extrémních případech můţe vést k sebevraţedným sklonům

26

Gomolová, str. 8. < is.muni.cz/th/65119/fss_m/DIPLOMOVA_PRACE.doc > Úmluva o právech dítěte 28 Teologická fakulta Jihočeské univerzity <www.tf.jcu.cz/getfile/4c75cfdb2ef576df> 29 Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe 30 Labáth, str. 11. 31 Matoušek – Slovník sociální práce, str. 175. 27

21

agresivní – př. delikvence, násilí, v extrému aţ terorismus kompromisní – projevy nestability, výkyvy ve škole (práci) a v sociálním ţivotě Dospívání samo o sobě je sloţitý a poměrně dlouhý proces, při kterém se stává z úplně závislého jedince (dítěte) jedinec relativně nezávislý (dospělý). To s sebou přináší řadu změn, kterým je mladistvý vystaven. Proto je třeba, aby se v těchto změnách orientovali i ti, kteří s dospívajícím přicházejí do styku v rámci své profese. Proto se budu následující podkapitole věnovat této problematice.32

3.1 Změny v dospívání

Dospívání jako takové se obvykle dělí na pubertu a adolescenci. Začátek bývá kolem 11. roku věku a to zpravidla dříve u dívek, ale jsou i jedinci u kterých puberta začíná jiţ kolem 9. roku. Adolescence začíná kolem 16. – 17. roku a její konec bývá dosti individuální, ale zpravidla se za konec povaţuje hranice 21. roku. Vývojové aspekty dospívání představují rizikový potenciál, který se můţe za nepříznivých okolností značnou měrou podílet na vzniku nejrůznějších forem poruch adaptace a nepřiměřeného chování. Proto je pro profesionála, pracujícího s mládeţí, tak důleţité, aby bezpečně poznal procesy, které v tomto vývojovém období probíhají. Změny, které u dospívajících nastávají, se dají rozdělit do 3 kategorií: 1. biologické a fyziologické změny – Souvisí především se zvýšenou funkcí ţláz s vnitřní sekrecí, s vývojem primárních a sekundárních pohlavních znaků a tělesným růstem. 2. psychické změny – Rozvíjí se logické myšlení a paměť, osobnost se v důsledku tělesných změn stává labilní – zaţívá pocity úzkosti a nejistoty, zvyšuje se afektivita a podstatně se u jedince rozšiřuje spektrum citového proţívání. Adolescent nedokáţe přijímat kompromisy, věří, ţe věci mohou být ideálně „černé“ a „bílé“. 3. sociální změny – Týkají se především přehodnocování vztahů k vrstevníkům, rodičům a autoritám, zatímco vztahy k vrstevníkům se posilují a jedinec se snaţí osamostatnit a stabilizovat svou nezávislost, učí se vytvářet a udrţet si nové 32

Labáth, str. 11 – 12.

22

hodnotné interpersonální vztahy. A nakonec se od vrstevníků odpoutává, přehodnocuje své názory, aby si vytvořil svou vlastní identitu, která je základem duševního zdraví. Vztahy k autoritám se postupně mění z jednostranné závislosti na vztahy s partnerskou strukturou. V průběhu toho mají dospívající často názorově protichůdné a ambivalentní tendence – nechtějí vztahy s autoritami ztratit, jen pozměnit jejich strukturu. To vyvolává velký zmatek v nedokončené osobnosti. Zákonitě se přitom objevují u dospívajících nejrůznější selhání a chyby, které velmi bolestivě proţívají. Tato zklamání představují velké riziko pro vývin poruch chování, na druhé straně však utuţují osobnost jedince jako takovou.33

3.2 Rizikové faktory dospívání

Za rozhodující rizikové faktory dospívání lze povaţovat selhání při naplňování jednotlivých vývojových úloh. (viz. Erikson – kap. Rodina) Frustrace, která vzniká v situaci, kdy rodiče nedávají dospívajícímu dostatek prostoru pro to, aby se mohl nezávisle rozhodovat, dělat vlastní chyby a dosahovat úspěchů, můţe vést k vytvoření vnitřního napětí. To se projevuje vztahovými poruchami k autoritám – př. nerespektování autorit, a odmítáním jakkoliv spolupracovat s dospělými. Selhávání dospívajícího ve vytváření vztahů s vrstevníky, kdy si nedokáţe ve skupině vytvořit odpovídající místo, vede k tomu, ţe se dostává do role odmítaného člena

skupiny. To

můţe

podněcovat

vznik

delikventních

projevů

chování,

behaviorálních a emociálních poruch. Nedostatečné vyvinutí pocitu osobní identity pak vede často k vnitřnímu zmatku, který osobnost emocionálně dezorientuje, vede k pocitům bezmoci a méněcennosti. Můţe se to projevit např. agresivitou, neurózami, zneuţíváním návykových látek atd. Dlouhodobé problémy v partnerských vztazích, selhávání v komunikaci a v pokusech o navázání vztahu se mohou projevit neschopností vytvořit a udrţet si partnerských vztah, případně k poruchám sexuální identifikace. Člověk, který neměl moţnost a nebyl připraven během ţivota přebírat 33

Tamtéţ, str. 14 – 17.

23

přiměřenou část zodpovědnosti za svůj ţivot, ţivotní hodnoty, cíle, plány, můţe mít problémy se selháváním ve škole, v profesionální kariéře i při dosahování osobních ambicí. Uvedené poruchy pouze naznačují, kam se můţe vývoj jedince ubírat, pokud je jeho vývoj z nějakého důvodu narušen nebo opoţděn. To, jestli se rizikový faktor projeví, je do značné míry individuální záleţitost.34

Pojďme se vrátit zpět ke kurátorům pro děti a mládeţ. Ti se věnují mnoha oblastem práce s rizikovou mládeţí, jak jsem jiţ psala v předchozích kapitolách. Jednou z nejdůleţitějších oblastí je spolupráce s rodinou. Její úspěšnost či neúspěšnost bývá stěţejní při řešení problémů mládeţe a při snaze o sanaci rodiny. Velký vliv na to má samotné fungování rodiny a ochota či neochota/schopnost rodiny spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany. Podrobněji se tomu budu věnovat v následující kapitole.

34

Tamtéţ, str. 20.

24

4 Rodina – význam, její vliv na dítě

Rodina jakoţto instituce existuje odnepaměti. Ze sociologického pohledu se dá definovat jako skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, manţelstvím nebo adopcí Je zaloţená na svazku muţe a ţeny a vztahu rodič – dítě. Toto tvoří základní rodinu, do té rozšířené pak řadíme prarodiče, tety, strýce, bratrance a sestřenice. Častým jevem posledních let je také rodina neúplná, kdy jsou děti vychovávány pouze jedním z rodičů.35 Zákon o rodině nám potom říká, ţe manţelství je trvalé společenství muţe a ţeny zaloţené zákonem stanoveným způsobem, jehoţ hlavním účelem je zaloţení rodiny a řádná výchova dětí. Manţelství se uzavírá svobodně a mělo by být uzavřeno po zralé úvaze (snoubenci by měli znát navzájem své charakterové vlastnosti a zdravotní stav), aby manţelství mohlo plnit svůj účel. Rodiče mají za děti zodpovědnost, mají k nim práva i povinnosti. Ty zahrnují péči o nezletilé dítě, především zajištění péče o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Jsou povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo uţít přiměřených výchovných prostředků, ale nesmí přitom pošlapat jeho důstojnost či ohrozit jeho zdravý vývoj. Zároveň mají být svým chováním a ţivotem dítěti dobrým příkladem. Zákon pamatuje s výčtem práv a povinností i na děti. Mezi nejdůleţitější patří: Dítě má povinnost své rodiče ctít a respektovat a podle svých schopností jim pomáhat.36 „Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdrţet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záleţitostí jeho osoby a být slyšeno v kaţdém řízení, v němţ se o takových záleţitostech rozhoduje.“37 Rodina má velký význam při formování osobnosti, v oblasti tělesné, duševní i sociální. Dítě, hlavně niţším věku, si vytváří obraz světa podle toho, jak mu je realita 35

Wikipedie – Otevřená encyklopedie Zákon o rodině < http://www.zakonycr.cz/seznamy/094-1963-sb-zakon-o-rodine.html> 37 Tamtéţ. 36

25

předkládána a s jakými postoji se setkává. V rodině získává základní návyky, dovednosti a strategie – základní vzorce chování, které později vyuţívá v dalších mezilidských vztazích. Rodina by měla proto být schopna uspokojit: biologické potřeby – řádnou výţivu, dostatek tepla, čistotu atd. psychosociální potřeby – potřebu lásky, bezpečí, jistoty, vědomí identity, potřebu být akceptován a potřebu mít dostatek podnětů pro vývoj atd. vývojové potřeby – jak uvádí německý psycholog Erik Erikson (teorie Osm věků člověka) – vychází z předpokladu, ţe kaţdé vývojové období má svůj úkol, který je potřeba splnit, aby se člověk mohl úspěšně přesunout do další etapy. V opačném případě je pro zdravý osobnostní vývoj třeba najít jeho naplnění někde jinde. Př. rané dětství – úkol: získat autonomii, adolescence – úkol: naplnit potřebu identity, …38 Ne vţdy však dokáţe rodina naplňovat potřeby svých členů, zvláště těch nezletilých. Hovoříme zde o stavu, kdy jeden nebo více členů rodiny neplní některé nebo všechny základní rodinné funkce nebo je plní nedostatečně.

4.1 Dysfunkce rodiny

Tato neschopnost naplnit rodinné funkce mívá dvojí podstatu vzniku. Rozlišujeme: objektivní příčiny – jsou nezávislé na vůli rodičů – př. invalidita, nemoc, úmrtí, nezaměstnanost, ţivelná katastrofa, válka atd. subjektivní příčiny – jsou závislé na moţnostech rodičů – př. neochota nebo neschopnost pečovat o dítě, vyrovnat se s náročnou ţivotní situací, nezralost rodičů39 K posuzování funkčnosti rodiny byl Jiřím Dunovským vytvořen dotazník DFR – Dotazník funkčnosti rodiny. Ten je sestaven na základě osmi kritérií:40 „sloţení rodiny, 38

Zelená, Klégrová, str. 6 – 7. Tamtéţ. 40 Tamtéţ, str. 8. 39

26

stabilita rodiny, sociálněekonomická situace vycházející z věku, rodinného stavu, vzdělání, zaměstnání rodičů, bydlení a příjmu rodiny, dále dotazník hodnotí osobnost rodičů, jejich psychický a celkově zdravotní stav, úroveň společenské adaptace, osobnost sourozence, osobnost dítěte, zájem o dítě, péče o dítě.“41 Výhodou dotazníku je jeho opakovaná pouţitelnost, coţ umoţňuje srovnání rodinné situace v různých ţivotních obdobích, a jeho praktické vyuţití, např. při práci psychologů, dětských lékařů atd. Díky tomuto dotazníku můţeme rozlišit čtyři typy rodin: Funkční rodina – dokáţe dítěti zajistit podmínky pro jeho zdárný vývoj. Výskyt v populaci: cca 85%. Problémová rodina – vyskytují se v ní závaţnější poruchy některých nebo všech rodinných funkcí, ale ty neohroţují fungování rodiny jako systému nebo vývoj dítěte. Problémy dokáţe rodina řešit sama, případně vyuţívá krátkodobou či jednorázovou pomoc zvenčí. Tyto rodiny vyţadují zvýšenou pozornost orgánů sociálně právní ochrany dětí. Výskyt v populaci: cca 12 aţ 13%. Dysfunkční rodina – potýká se s váţnými poruchami některých nebo všech rodinných funkcí, které přímo ohroţují fungování rodiny jako systému a poškozují vývoj a prospívání dítěte. Problémy rodina nedokáţe řešit sama. Je zde nutný zásah zvenčí. U takové rodiny se vyuţívá sluţeb a opatření zaměřených na sanaci rodiny. Je důleţité, aby klíčoví pracovníci rozpoznali hranici, kdy je dobré podporovat rodinu jak o celek a kdy je nutné hájit zájmy dítěte proti jeho rodině. Výskyt v populaci: cca 2%. Afunkční rodina – rodina není schopná plnit své poslání ani úkoly a dítěti závaţně škodí. V takových případech se musí přistoupit k odebrání dítěte z původní rodiny a umístit ho do rodiny náhradní nebo jiné bezpečné péče. Sanace původní rodiny zde uţ moţná není. Výskyt v populaci: cca 0,5%.42

Pojďme se nyní podrobněji podívat na Problémovou rodinu, jakoţto objekt zvýšené pozornosti OSPODu a na Multiproblémovou rodinu, u které nelze dosáhnout změny k lepšímu bez zásahu sociálně právní ochrany dětí a bez napojení na sluţby.

41 42

Tamtéţ Tamtéţ.

27

4.1.1Problémová rodina Vyznačuje se tím, ţe v ní existuje vzájemné sepětí a spolupráce a tolerují se v ní výkyvy jednotlivých členů. Při tom, jak se jednotliví členové rodiny více či méně podílejí na chodu domácnosti a vzájemné pomoci, se mohou začít kumulovat a prohlubovat problémy, které je nutno řešit. Ne všechny rodiny jsou však schopny tyto problémy řešit včas a účinně, a tím se prohlubuje krize. Ta můţe mít za následek psychické nebo i fyzické problémy některého z členů rodiny. To u něho můţe vést aţ k psychickému nebo psychosomatickému příznaku či onemocnění. I jednotlivé onemocnění znamená ve výsledku onemocnění rodiny jako systému, a jako celek by měl být i léčen. Na léčení rodinného systému se dnes specializuje řada státních i nestátních organizací, které poskytují rodinné terapie. Jsou to např. poradny pro rodinu, psychosomatické kliniky, psychologická a psychiatrická pracoviště. Existuje mnoho činitelů, které mají za následek vznik problémů v rodině. Za ten nejtypičtější lze povaţovat rozvod. Ten se ve valné většině velmi váţně dotýká dětí. Rozvod nebo rozpad rodiny zanechává na dítěti trvalé psychické poškození, které ovlivňuje navazování interpersonálních vztahů jak v dětství, tak později i v dospělosti. Druhým váţným problémem jsou narušené mezigenerační vztahy. Ty mohou ovlivnit a negativně působit nejen na vztahy v manţelství, ale i na dítě.43

4.1.2 Multiproblémová rodina

Pojmově se hodně blíţí dysfunkční rodině, taktéţ se v ní kumulují problémy. Autoři pouţívají různou terminologii – pojem multiproblémová rodina lze povaţovat za novější. Říká se jí téţ mnohoproblémová rodina (MPR), jak uvádí Matoušek dle Kaplanové (1986) v knize Sociální práce v praxi. Jedná se o rodinu, která má dlouhodobě víc neţ jeden problém. Dříve byl tento pojem spojován s chudými rodinami, coţ se ukázalo jako zavádějící. Ne kaţdá sociálně slabá rodina je totiţ multiproblémová. MPR sama problémy nedokáţe řešit a není ani schopna vyuţít existujících 43

Tamtéţ, str. 9.

28

sluţeb na podporu rodiny. Problémy se týkají řady jednotlivců i řady sfér rodinného ţivota. Vnitřní vztahy rodiny se pak dle odborníků vyznačují: •

nediferencovaností rolí

•

dezorganizací

•

dezintegrací

•

chaosem

•

izolovaností jedinců

•

nejasností komunikací

•

negativními emočními reakcemi

•

destruktivní konflikty Navenek mají tyto rodiny problémy se vzděláním a práceschopností,

hospodařením s penězi, provozem domácnosti, stravováním, bydlením, výchovou dětí, se vztahy v širší rodiny a s kontakty s jinými lidmi, včetně kontaktu a komunikace s institucemi. Mezi vnitřní problémy jednotlivých členů rodiny můţeme řadit zločinnost, závislost na návykových látkách a hazardních hrách, duševní nemoci, nezaměstnanost, záškoláctví, týrání a zneuţívání, incest mezi sourozenci, útěky z domova, sebevraţedné pokusy atd. Do kontaktu s institucemi se tyto rodiny dostávají zpravidla v době krize. Ta má jiný průběh neţ u funkčních rodin. MPR z ní můţe paradoxně čerpat energii - zaţívá pocit, ţe se konečně něco děje (byť se nám to z vnějšku můţe zdát jako změna k horšímu). Díky krizi přijde do kontaktu s jinými lidmi, kteří se jí pokouší pomoci. Traumata a ztráty jsou v těchto rodinách tak časté, ţe se nám můţe zdát, ţe jsou jednotliví členové vůči nim zdánlivě imunní – ty jsou popírány nebo odreagovány agresivním chováním, aniţ by slouţily k osobnímu růstu. Je na místě si poloţit otázku, proč je tak těţké nastolit v těchto rodinách změny k lepšímu. Jedním z důvodů je mylný předpoklad poskytovatelů sluţeb, ţe rodina, která se chce změnit, vyhledá zdroj sluţeb a díky němu dosáhne změny. Problémem těchto rodin jsou přitom skutečnosti, ţe o sluţbě často neví, nikdo doma nemá telefon, ţe je sluţba příliš vzdálená od jejich bydliště, ţe dospělí členové rodiny nedokáţí formulovat „zakázku“ pro své verbální či sociální dovednosti, ţe sluţba vyţaduje finanční příspěvek, ţe sluţba ignoruje kulturní a etnické zvláštnosti rodiny atd.44 „Vyuţívání 44

Matoušek – Sociální práce v praxi, str. 75 – 78.

29

sluţeb těmito rodinami je navíc komplikováno jejich ambivalencí ke sluţbám.“45

V následující podkapitole bych se ráda vrátila k sociálně právní ochraně dětí, k moţnostem působení na rodinu, pokud nefunguje, jak by měla, a k opatřením na ochranu zájmu dítěte.

4.2 Výchovná opatření Tato opatření lze uloţit rodičům dítěte, v případě shledání negativních prvků ve výchově, které ohroţují vývoj dítěte. Vydávají se na základě Zákona o rodině: „§43 (1) Vyţaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, můţe soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření: a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu; b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdruţení v místě bydliště nebo na pracovišti; c) uloţí nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných. … §44 (1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závaţná překáţka a vyţaduje-li to zájem dítěte, můţe soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti. (2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyţaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vţdy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje. (3) Zneuţívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závaţným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. …“46

45

Tamtéţ.

30

Rodiče by měli mít na paměti, ţe zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů opravňuje kaţdého člověka upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče a upozornit orgán sociálně právní ochrany dětí na porušení povinností nebo zneuţití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti. -

OSPOD má povinnost působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, projednávat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte, poskytovat poradenství rodičům při uplatňování jejich nároků na dítě,…

V případě, ţe stále dochází např. k neplnění, zanedbávání nebo zneuţívání rodičovské zodpovědnosti, podává OSPOD návrhy na omezení, pozastavení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti. Dále kdyţ rodič selhává jako výchovná autorita, u nezletilých se objevuje záškoláctví, páchání trestné činnosti…., rodinná situace se nelepší, přístup rodiny ke spolupráci je laxní, podává OSPOD soudu návrhy na výchovná opatření (napomenutí, dohled, ústavní výchova).47 V případě ohroţení ţivota dítěte, nebo jeho zdravého tělesného nebo duševního vývoje podává návrhy k soudu na nařízení předběţných opatření (dle § 76a občanského soudního řádu).48

46

Zákon o rodině Materiály od OSPOD – Problematika povinné školní docházky 48 Občanský soudní řád 47

31

5 Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Zaměstnanci OSPOD se při své práci setkávají i s dětmi, v jejichţ zájmu je nutné jednat okamţitě, kdy jsou ohroţeni těmi, kteří by je měli chránit. K tomu slouţí následující zařízení dle zák. o sociálně-právní ochraně dětí: „§42 (1) Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho ţivot nebo příznivý vývoj váţně ohroţeny, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneuţívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závaţným způsobem ohroţena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních ţivotních potřeb, včetně ubytování, a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče.“49 V zařízení se také poskytuje ochrana a pomoc dětem, které čekají na rozhodnutí soudu o návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na nařízení předběţného opatření. A to v případě, kdy je dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho ţivot nebo příznivý vývoj váţně ohroţeny nebo narušeny.50

49 50

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí < http://zakony-online.cz/?s149&q149=all> Tamtéţ.

32

6 Ústavní výchova jako výchovné opatření

V případech, kdy moţnost ambulantní práce dítěte a jeho rodiny s OSPOD selhává a problémy dítěte se stupňují natolik, ţe se nezletilé dítě ocitlo bez jakékoliv péče nebo je jeho ţivot a zdravý psychický a fyzický vývoj ohroţen, podává OSPOD návrh na nařízení předběţného opatření dle § 76a občanského soudního řádu.51 V případě, ţe příslušný soud předběţné opatření nařídí, svěří svým usnesením nezletilého do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc nebo do sítě diagnostických ústavů MŠMT. Dle zákona č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o změně jiných zákonů rozlišujeme následující druhy zařízení: diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy pro mládeţ. Přičemţ v nich mohou být děti a mládeţ děleni dle věku, mentální úrovně, zdravotního postiţení, stupně obtíţnosti výchovy, případně i dle pohlaví.52

6.1 Diagnostický ústav Jeho úkolem je plnit funkci diagnostickou, výchovnou, vzdělávací, terapeutickou (v oblasti psychologické, sociální, pedagogické), organizační, metodickou a koncepční. Je zakládán ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy a působí v rámci vymezeného

obvodu.

Na

základě

komplexního

speciálně

pedagogického,

psychologického a sociální rozboru a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, jsou potom děti a mládeţ umísťovány do příslušných dětských domovů nebo výchovných ústavů. Doba, na kterou je dítě umísťováno do diagnostického ústavu, bývá zpravidla osm týdnů. V odůvodněných případech je jedinec umístěn do dětského domova nebo výchovného ústavu administrativně bez toho, aby pobýval v diagnostickém ústavu – př. osiřelé dítě bez příbuzných, kteří by se o něho mohli starat; dítě s problematickým chováním, které by na základě posudku narušovalo chod zařízení. Při přemísťování do zařízení náhradní výchovné péče, předává diagnostický ústav spolu s dítětem návrh

51 52

Občanský soudní řád Jedlička a kol., str. 307.

33

individuálního výchovného plánu. Ten je potom v zařízení, kam je dítě umístěno, doplňován a ověřován v půlročních intervalech příslušným vychovatelem.53

6.2 Dětský domov

Přijímá v rámci ústavní výchovy děti bez váţných poruch chování. Na základě zákona 109/2002 Sb. je v něm základní organizační jednotkou koedukovaná rodinná skupina dětí, většinou různého pohlaví a věku. Snahou dětských domovů je přiblíţit své fungování co nejvíce běţné rodině. A to v těch oblastech: struktura zařízení, denní reţim, systém komunikace a hospodaření se svěřenými prostředky. Rodinná skupina má pět aţ osm členů, v závislosti na jejich mentální a zdravotní úrovni. Sourozenci se kvůli zachování rodinných vazeb zpravidla umísťují do jedné skupiny.54

6.3 Výchovný ústav

Klienty výchovných ústavů se stávají děti a mladiství s váţnými poruchami chování, zpravidla starší deseti let. Základní organizační jednotkou je výchovná skupina. Ty mají 5 – 8 členů v závislosti na jejich mentálním či zdravotním postiţení, anebo na míře obtíţnosti s jakou na ně lze výchovně působit. Mohou v ní být umístěni děti různého věku i pohlaví. Vyhlášky MŠMT určují i specificky zaměřené výchovné ústavy jako je výchovně léčebný ústav pro osoby s hyperaktivitou, drogově závislé atp.55 Výchovné ústavy rozlišujeme dle věku umisťovaných nezletilých na Dětské domovy se školou (nezletilý do 15 ti let nebo do ukončení povinné školní docházky) a Výchovné ústavy pro mládeţ.

53

Tamtéţ, str. 309 – 310. Tamtéţ, str. 310. 55 Tamtéţ, str. 311. 54

34

6.4 Preventivně výchovná péče ve školských zařízeních Probíhá ve střediscích výchovné péče pro děti a mládeţ (SVP), které jsou součástí diagnostických ústavů či výchovných ústavů (dle § 16 a 17 zák. č. 109/2002 Sb.), nebo jsou zřizovány samostatně. Jejich úkolem je poskytovat všestrannou preventivně výchovnou péči dětem a mladistvým s negativními a patologickými projevy chování. Poskytují jak ambulantní, tak celodenní a pobytové sluţby. Podmínkou přijetí je svobodné rozhodnutí klienta a písemný souhlas jeho rodičů. S dítětem se pracuje na rozvoji komunikace a pozitivních vztahů v rodině, a to jak individuálně tak skupinově. Jedinci, kteří jsou přijati do pobytové sluţby (u nichţ ambulantní péče selhává), zde zůstávají zpravidla dva měsíce, během nichţ se s nimi intenzivně pracuje podle individuálního výchovně vzdělávacího plánu. Pokud i zde klienti selhávají, jsou posléze usnesením soudů umísťováni do zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.56

6.5 Povinnosti kurátora pro děti a mládež k těmto dětem a mladistvým Vyplývají ze zákona 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně: Hlava V. §29 Kurátor pro děti a mládeţ má za úkol sledovat dodrţování práv dítěte ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. Zaměřuje se na sledování rozvoje duševních a tělesných schopností dětí, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v ústavním zařízení, sleduje, jak se vyvíjí vztahy mezi dětmi a jejich rodiči. Důraz je kladen na to, aby byli sourozenci umísťování společně.57 Zaměstnanec úřadu obce s rozšířenou působností je povinen nejméně jednou za 3 měsíce navštívit dítě, kterému byla nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova. Taktéţ minimálně jednou za 3 měsíce musí navštívit jeho rodiče. Musí mít k tomu zvláštní oprávnění vydané obecním úřadem obce s rozšířenou působností.58 Je oprávněn hovořit s dítětem o samotě, bez dalších osob, zejména zaměstnanců 56

Tamtéţ, str. 311 – 312. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 58 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359> 57

35

ÚZ, a má právo nahlíţet do dokumentace, kterou zařízení o dítěti vede. Pokud by kurátor narazil na porušení povinností ze strany zařízení vůči dítěti, má povinnost to neprodleně nahlásit příslušnému úřadu a zřizovateli tohoto ÚZ a soudu, který dítěti uloţil ústavní nebo ochrannou výchovu.59

59

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí

36

7 Ochranná výchova

Je ukládána soudem na základě zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, jako opatření za páchání trestné činnosti. Ochrannou výchovu lze vţdy uloţit pouze v návaznosti na spáchané provinění nebo čin jinak trestný. Nelze ji uloţit, kdyţ dítě jeví „pouze“ závaţné poruchy chování, a přitom se nedopustí provinění či činu jinak trestného. Jejím úkolem je vytvořit podmínky pro intenzivní práci s dítětem a zajistit ochranu společnosti před jeho chováním.60 Pracovní povinnosti kurátora pro děti a mládeţ k těmto dětem a mladistvým jsou obdobné jako, kdyţ je dítěti nařízena ústavní výchova. Kdyţ soud uloţí nad nezletilým ochrannou výchovu a mladistvý se dopustí útěku ze zařízení, dopouští se tím provinění maření úředního rozhodnutí a zahajuje se trestní stíhání mladistvého. V tomto případě mu hrozí trest odnětí svobody aţ na tři léta dle § 337 odst. 1 i) trestního zákoníku.61

60

MVČR 61 Trestní zákoník < http://zakony-online.cz/?s10&q10=all>

37

8 Problémy institucionalizované péče

Nařízení ústavní výchovy je krajní výchovné opatření, ke kterému by mělo docházet, jen v případě, kdy jsou všechny moţnosti ambulantní a krátkodobé pobytové pomoci (SVP) vyčerpány. OSPOD a další zainteresované osoby by se měli snaţit o součinnost při pomoci řešení problémů rodiny. Odebrání dítěte vţdy znamená velký zásah do integrity a fungování rodiny jako systému. Je velmi alarmující skutečnost, ţe v ČR od r. 1999 stále stoupá počet dětí umísťovaných do institucionalizované péče. Na vině je v některých případech nečinnost OSPOD – malé mnoţství zaměstnanců, velký počet klientů, nedostatečná vzdělanost či profesionalita zaměstnanců, …, dále pomalost v rozhodování soudů a jejich formální rozhodování bez toho, aby si ověřili koho, a do jakého zařízení posílají. Velkou roli také hraje ochota spolupracovat ze strany rodiny. Často se stává, ţe mají vůli svojí situaci změnit, ale pro svoji multiproblémovost situaci nezvládají. Chybí zde komplexní systém pomoci, a to především v oblasti finanční, materiální a sociální pomoci, řešení bytové problematiky atd. Na tuto situaci neumí bohuţel naše instituce adekvátně a efektivně reagovat. 62 „Důsledkem tohoto stavu je nemoţnost zajištění systémové práce v prevenci selhání rodiny, nepromyšlené umísťování dětí do ústavní péče (někdy předčasné, někdy pozdní), absence práce s rodinou po odejmutí dítěte v rámci její revitalizace ve jménu vytvoření moţnosti rychlého návratu dítěte z ústavu zpět do původní rodiny. V praxi nejsou vyuţívána všechna opatření sociálně-právní ochrany dětí, na jejichţ konci teprve můţe být umístění dítěte v institucionální péči.“63 Důvodů, proč se některé nástroje neuţívají je několik, rutinně zaběhnutá práce sociálních pracovníků či v praxi nemoţnost dohlíţet na dodrţování uloţeného opatření – př. zákaz pro mladistvého navštěvovat určitá místa (podniky) nebo tzv. „časové omezení“ – od určité hodiny nařizuje dítěti, aby se vyskytovalo pouze doma.64 V legislativě nejsou zakotvené sankce za nedodrţování uloţených opatření. Nezletilý a rodina je bere často na lehkou váhu. Dalším problémem institucionalizované péče je fakt, ţe se do ní často umísťují děti, aby se zamezilo jejich případné kriminální kariéře. Chybí zde včasná intervence (nástroj pro nápravu stavu) v péči o děti ohroţené sociálně patologickými jevy a o děti 62

Tamtéţ. Tamtéţ 64 Tamtéţ. 63

38

s kriminální zkušeností. U mnoha dětí se umístěním zbrzdí jejich sociálně patologický vývoj, nebo se dokonce zastaví. Ale po tom, co zařízení institucionalizované péče opustí, přichází nedostatečně připraveni na to, vést normální ţivot, a do prostředí, které na ně není připraveno, nepočítá s nimi a v němţ nedošlo od odchodu dětí k ţádné podstatné změně k lepšímu. To lze doloţit výzkumem, který byl proveden v letech 1995 – 2004 na 17 454 dětech, které opustily institucionalizovanou péči. Trestné činnosti se po opuštění zařízení dopustilo 51% a do jednoho roku 10% z nich spáchalo trestný čin. Umístěním do zařízení se tedy u mnoha dětí pouze přeruší sociálně patologický vývoj nebo se teprve nastartuje, kvůli nevhodným podmínkám, do kterých se tyto děti vrací.

Z výše uvedeného vyplývá, ţe ani OSPODy, ani soudy a ani zařízení institucionalizované péče nemohou dělat mnohdy dost v zájmu svých klientů. Tím, ţe průběţně nevyhodnocují situaci dítěte a původní rodiny, nebo ve věcech rozhodují pomalu, zbytečně prodluţují dobu pobytu dítěte v zařízení. Ta by měla být totiţ přiměřená – tzn., měla by odpovídat stavu, k němuţ na jedné straně směřuje resocializační práce s rodinou a na straně druhé výchovné působení na dítě umístěné v zařízení. Místo toho zůstávají klienti v zařízeních zpravidla aţ do nabytí zletilosti. 65 Toto je myslím velmi alarmující zjištění. Vhodným řešením současného stavu je, aby se orgány sociálně právní ochrany dětí a další instituce více zaměřovaly na sanaci rodiny.

65

Tamtéţ.

39

9 Sanace rodiny

V ČR byla definována Oldřichem Matouškem v r. 2003: „Sanace rodiny/podpora rodiny – postupy podporující fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, ţe někoho ohroţuje, příp. kvůli tomu, ţe je sám někým z rodiny ohroţen. … Práce s rodinou můţe mít formu podpory od zaškoleného dobrovolníka, terapie poskytované profesionálem celé rodině nebo někomu z rodiny v domácím či jiném prostředí, sluţby poskytované rodinám (např. docházka dětí do specializovaných denních center, přípravné vzdělávání dětí před vstupem do školy, docházka do mateřských a rodinných center).“66 Sanaci rodiny lze také popsat jako soubor opatření sociálně-právní ochrany, sociálních sluţeb a dalších opatření a programů, které jsou určeny převáţně rodičům a jejich dítěti, jehoţ sociální, biologický a psychologický vývoj je ohroţen. V některých případech neřešená nebo akutní rodinná situace vede aţ k odebrání dítěte. Základním principem sanování rodiny je proto podpora dítěte skrz pomoc jeho rodině.67

9.1 Cíl sanace předcházet, zmírnit nebo odstranit příčiny ohroţení dítěte poskytnout rodičům i jejich dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako systému – př. snaha o odvrácení důvodů pro odebrání dítěte z rodiny, o realizaci kontaktů dítěte s rodinou v průběhu jeho umístění nebo o jeho bezpečný návrat zpět domů realizace činností podporujících udrţitelnost kvalitativních změn v rodině po návratu dítěte ze zařízení pro výkon ÚV Na začátku práce s rodinou a jejich dítětem je vţdy důleţité sestavit multidisciplinární tým, který se skládá z pracovníka sociálně-právní ochrany dětí, pracovníka centra pro sanaci rodiny (CSR), pracovníka zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo pro děti vyţadující okamţitou pomoc (pokud je dítě umístěné mimo 66 67

Bechyňová, Konvičková, str. 17. Tamtéţ, str. 18.

40

rodinu) a z dalších odborníků, kteří pracují s rodinou nebo dítětem – př. psycholog, učitel, speciální pedagog, dětský lékař, soudce. V čele je vţdy koordinátor. Role a úkoly členů týmu jsou známy všem zúčastněným, spolupráce má jasná pravidla jak pro členy týmu, tak pro sanovanou rodinu. Pro rodinu je vţdy sestaven sanační plán, se kterým rodina souhlasí. Ten obsahuje: cílový stav situace rodiny, ke kterému bude sanování směřovat časový úsek, za který má dojít k naplnění cílového stavu časové úseky pro vyhodnocování dílčích kroků ukazatele efektivity sanace rodiny, na kterých se pracovníci s rodinou domluví – rodiče i dítě jim rozumí a souhlasí s nimi68

9.2 Podmínky pro sanaci Úspěšnost sanování konkrétních rodin záleţí na řadě faktorů, jejichţ spolupůsobení ovlivňuje míru ohroţení dítěte i pravděpodobnost, ţe se podaří posílit zdravé funkce těchto rodin. Pojďme se v této podkapitole podívat na ty nejdůleţitější z nich. 1. Rizikové faktory rodiny – jeden nebo oba dva rodiče ţili v dětství v dysfunkční rodině, byli umístěni v ÚV, některé z dětí mají odebrané z péče, zneuţívají drogy, alkohol, atd. Tito rodiče mají zpravidla nízké vzdělání, nemají pracovní návyky, dlouhodobě mají finanční příjem kolem hranice ţivotního minima, nedokáţí hospodařit s penězi, mají dluhy a nemají důvěru k sociálním pracovníkům, pracovníkům pomáhajících profesí, ani k institucím, kteří se jim snaţí pomoci. Rodiče mají tendence své problémy bagatelizovat a snaţí se pozornost odvést jinam. 2. Rizikové faktory prostředí – je důleţité zkoumat rizikovost prostředí, ve kterém rodina ţije – hledat kompromis mezi jejich ţivotem v širší rodině, či komunitě a snahou o odvrácení obtíţí, které ohroţují vývoj dítěte. Pro sanaci je důleţité, aby měla rodina, kde bydlet, pokud ţije v azylových domech, ubytovnách či v jiném přechodném bydlení, je situace sloţitější, protoţe sanace rodiny není nástrojem 68

Tamtéţ, str. 18 – 19.

41

k získání bydlení. Bytová situace se pak musí řešit ve spolupráci s obcí. Pronájmy mají však také řadu úskalí, hrozí další zadluţování, kvůli neschopnosti platit nájem a poplatky s tím související, a hrozí další sociální propad rodiny. 3. Aktuální sociální situace – při zkoumání, zda je rodina vhodným klientem pro sanaci, je třeba zváţit výše zmíněné faktory rizikovosti a jejich souvislost s aktuálním ohroţením dítěte. Dále je třeba posuzovat úroveň rozvoje dítěte, jeho situaci v rodině a v širším sociálním prostředí. Hodnotí se zejména fyzické zdraví, psychosociální rozvoj, kvalita rodinných vztahů, schopnost rodičů zajistit dítěti péči a výchovu. Důleţité jsou také informace, jaké instituce s rodinou a s jakým výsledkem pracovaly, informace o uloţení pravomocných i nepravomocných výchovných opatřeních soudu.

Situace, kdy je možné ohrožené dítě a jeho rodinu sanovat: Nastávající rodiče, kteří byli sami zanedbáváni, představují riziko, ţe se sami nebudou umět postarat o dítě, jak po stránce jeho fyziologických potřeb, tak po stránce emocionální a výchovy. Ohroţené dítě ţijící ve vlastní rodině, jehoţ péče a výchova vykazuje konkrétní nedostatky a nedojde-li při sociální práci s rodinou v průběhu alespoň třech měsíců ke zlepšení sociální situace, nebo pokud nastane její zhoršení u dítěte samotného nebo jeho sourozenců. Dítě, které je v současnosti dobrovolně nebo na základě předběţných opatření umístěno v ÚV. Cílem sanace je vytvořit podmínky pro kvalitní a bezpečný kontakt dítěte s jeho rodinou, coţ můţe postupně vést aţ ke zpětnému svěření dítěte zpět do péče jeho rodičů. Dítě, které bylo svěřeno zpět do péče rodičů. Spolupráce spočívá především v podpoře a snaze o udrţitelnost kvalitativních změn v rodině po jeho návratu domů.

Situace, kdy není sanace vhodným řešením pro dítě: Dítě je zneuţíváno a týráno, znalci nedoporučují kontakt. Znaleckým posudkem je dokázáno, ţe rodiče nemají k dítěti ţádnou citovou vazbu. Rodiče jsou závislí – př. na alkoholu, drogách, a odmítají se z ní léčit. 42

Rodiči je diagnostikováno psychiatrické onemocnění a nesouhlasí se spoluprací multidisciplinárního týmu s jeho lékařem. Rodič je částečně zbaven způsobilosti k právním úkonům a nesouhlasí se spoluprací multidisciplinárního týmu s jeho opatrovníkem.69

Ze zkušeností pracovníků OSPOD vyplývá, ţe se často rodiče sanaci rodiny brání, protoţe si nechtějí přiznat vlastní rodičovské selhání. Doporučit sanaci rodině můţe kaţdý odborník, který je s ohroţeným dítětem v kontaktu. V praxi to bývají učitelé, pediatři, pracovníci poraden, sociální pracovníci, atd. Pracovníci OSPOD mohou rodičům pomoci přijmout zařazení do programu sanace. A to následujícími způsoby: -

Vysvětlit rodičům, ţe jim záleţí na jejich dětech, ţe nechtějí podávat návrh na jejich odebrání z rodiny, pokud to nebude nutné.

-

Nabídnout jim sanaci „na zkoušku“, tedy na dobu určitou - př. tři měsíce – poté mají moţnost se rozhodnout, zda chtějí v programu pokračovat.

-

Projevit jim respekt, ţe je dobře, ţe mluví o důvodech, proč nechtějí přijmout sanaci a zároveň jim říct, ţe je pro děti důleţité, aby vyrůstaly v rodinném prostředí. Nabídnout jim, aby celou věc ještě jednou doma probrali, a na další schůzce, aby sdělili pracovníkovi OSPOD, jak se rozhodli.

-

Navrhnout rodičům, kterým bylo odebráno dítě, ţe doba, po kterou bude jejich dítě pryč, mohou smysluplně vyuţít ke změnám, aby se dítě mohlo vrátit domů a potom jim nabídnout moţnost sanace Poté, pokud rodiče přistoupí na sanaci rodiny, je vhodné co nejdříve uskutečnit

setkání rodičů/rodiče s pracovníkem OSPODu a s pracovníkem CSR. Ti se poté domluví na pravidlech a vytvoří individuální sanační plán (viz. 8.1 Cíl sanace).70

Ve dvou předchozích podkapitolách jsem popsala, co je cílem sanace a jaké podmínky ovlivňují úspěšnost sanace rodiny. V následující kapitole se budu věnovat případovým konferencím, které tvoří součást sociální práce s rodinou a sanace rodin.

69 70

Tamtéţ, str. 19 – 21. Tamtéţ, str. 22 – 23.

43

9.3 Případové konference „Případová konference je plánované a koordinované multidisciplinární setkání odborníků, kteří s rodinou a ohroţeným dítětem pracují ve své kaţdodenní praxi. … Případové konference realizuje multidisciplinární tým, znamenající pro rodinu podpůrnou síť.“71 Multidisciplinární tým se nejčastěji skládá z pracovníka OSPODu, pracovníka CSR, třídního učitele dítěte nebo výchovného poradce, pracovníka speciálně pedagogického centra, lékaře nebo zdravotní sestry, ředitele či pracovníka zařízení pro výkon ÚV. Konferenci svolává a koordinuje pracovník OSPOD. Případových konferencí se mohou účastnit rodiče a dítě. Mají právo si přizvat jednu osobu jako sociální oporu. Případová konference se svolává v situacích: -

dítě je ve vlastní rodině, ale je zde riziko jeho odebrání

-

dítě je ve vlastní rodině, ale má soudně nařízenou ÚV a je připravováno na nástup do zařízení

-

dítě je odebráno z rodiny na základě předběţných opatření

-

dítě je na začátku pobytu v zařízení ÚV

-

dítě je připravováno na návrat z ÚV domů nebo do náhradní rodinné péče za účasti vlastní rodiny Cílem případových konferencí je sanace rodiny. Důraz je kladen na to, aby

jednotlivé instituce, jeţ spolupracují s rodinou, se dohodli na společných cílech a pravidlech vyhodnocování efektivity dílčích kroků. Pokud by pracovali samostatně, hrozí, ţe by mohlo docházet k informačním šumům, instituce by si mohly s rodinou stanovovat duplicitní nebo rozdílné cíle – je zde riziko, ţe by doporučení jednotlivých institucí mohla být proti sobě. 72

71 72

Tamtéţ, str. 91. Tamtéţ, str. 91 – 92.

44

10 Charakteristika pracoviště OSPODU Městské části Praha 5 OSPOD je zařazen v rámci úřadu do odboru sociální problematiky a prevence kriminality. V něm sídlí dvě oddělení – oddělení sociálně-právní ochrany dětí a oddělení sociální péče, rozvoje sociálních sluţeb a prevence kriminality.73 V oddělení sociálně-právní ochrany je celkem 13 pracovníků, z toho je 5 kurátorů pro děti a mládeţ, zbytek tvoří sociální pracovníci a pověřená vedoucí oddělení. Jejich profesní náplní je práce s ohroţenými dětmi a jejich rodinami, jak jsem blíţe zpracovala v kap. 2 a dalších.74

73

Úřad městské části Prahy 5 Tamtéţ 74

45

11 Kazuistiky a jejich vyhodnocení

Vzhledem k tomu, ţe originální spisy obsahují citlivá data, byly kazuistiky upraveny tak, aby byla zachována anonymita a ochrana osobních údajů (dle zák. 101/2000 Sb.) všech zúčastněných. K mé práci mi byly poskytnuty OSPODem Prahy 5 případy, které jsem pro tyto účely zpracovala.

11.1 Karolína nar. 16. 3. 1995, od r. 2008 v péči OSPODu dle místní příslušnosti ÚMČ Praha 5 Rodinná anamnéza -

rodiče jsou rozvedení od jejích 7 let, biologický otec se hned po rozvodu oţenil

-

má bratra Tomáše

-

ţije v domácnosti s přítelem matky

Osobní anamnéza -

chtěla by střídovou péči, ale je svěřena matce – matka je dle dcery prý často nervózní a hysterická

-

Karolína je velmi uzavřená, nechce s nikým mluvit o svých problémech, ani se nikomu svěřovat

-

je kuřačka – kouří 8 cigaret denně

-

jí 1 – 2 jídla denně, ve škole nic nejí, ač má svačinu

-

Kamila má i výchovné problémy, ne vţdy je ochotná respektovat autoritu matky

Diagnóza zdravotního stavu a průběh hospitalizace -

ošetřující lékařka MUDr. Veronika Hloušková

-

v listopadu 2009 – hospitalizována v Motol pro ţaludeční nevolnosti, spíš psychického rázu, vyšetřována pro anorexii – nepotvrzeno…dále sono, krve, domluveno vyšetření na heliobakterie a sonda do ţaludku -

kdyţ je doma klid, tak prý nezvrací

-

na zklidnění předepsán Helicid kvůli zánětu ţaludeční sliznice 46

-

po hospitalizaci, v péči psychiatričky MUDr. Zuzany Vokaté, -

Karolíně předepsány antidepresiva

-

dívka má sklony k depresím a dysforickým rozladám

-

vývoj poznamenán dlouhodobým konfliktním souţitím rodičům vývoj nerovnoměrný, disharmonický

-

od srpna 2008 v péči psycholoţky MUDr. Aleny Zimorádové, dochází pravidelně a podrobuje se psychoterapii -

Karolína těţce nese, ţe má otec novou rodinu, o ní se moc nezajímal a nyní o ní nejeví zájem vůbec

-

k otci má ambivalentní vztah

Průběh případu během let -

ve škole v 8. třídě z několika předmětů propadá, ze dvou neklasifikována – škola zaţádala o prošetření poměrů, má málo známek, problémy s klasifikací

-

občas nechodí do školy, vymlouvá se, ţe jí nenapadlo jít k doktorce, nebo to i odmítá

-

matka spolupracuje se ZŠ dobře, má snahu veškeré problémy konzultovat a řešit, přestup na školu, kam by ji chtěla přehlásit, není moţný – Karolína má piercing, který odmítá sundat a školní řád to kvůli bezpečnosti nedovoluje

-

matka si kvůli záškoláctví a útěku před Silvestrem 2009 neví s dcerou rady, nahlášena na pohřešování, našel jí bratr po Silvestru u kamaráda

-

poté navrţena hospitalizace v DPL Bohnice

-

únor 2010 – OSPOD podává podnět na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření

-

od září 2009 velké hádky mezi matkou a dětmi, i mezi sourozenci, dcera mešká ve škole, stále utíká do nemoci, aby tam nemusela

-

únor 2010 Karolína opět nemocná, po doléčení opět nebyla ve škole, lékařku nenavštívila

-

konec února 2010 zahájeno řízení o výchovném opatření

-

březen 2010 nezletilá utekla z DPL Bohnice, poté chodila do školy zase sporadicky -

-

Karolína odmítá odborníky – SVP, pobyt v Bohnicích neúspěšný

březen 2010 – soudem Karolíně nařízena ústavní výchova nad její výchovou

47

-

Karolína v dubnu 2010 přijata do Dětského diagnostického ústavu se školou – Karolína se přizpůsobila reţimu, nejsou s ní problémy, respektuje autority vychovatelů a učitelů, našla si kamarádky

-

v červnu 2010 přemístěna do Dětského domova se školou – zde je nespokojená, nechce tu být, půl roku v ústavu vidí jako dostatečný trest za absence ve škole, zde má sice čtyřky, ale nepropadá

-

zrušení ÚV nezletilé nebylo povoleno, pravidelně jezdí na dovolenky domů

-

na vysvědčení v pololetí 2010/11 měla Karolína jen 2 trojky

-

od podzimu 2010 na dlouhodobé propustce ze zařízení

-

duben 2011 – předběţným opatření vrácena do péče matky

-

květen 2011 – zrušena ústavní výchova -

Karolína s matkou pravidelně dochází na OSPOD Praha 5, s matkou má uţ lepší vztah, má kladný vztah k plnění školní docházky

-

po 9. třídě, chce na pedagogické lyceum nebo na oděvní SŠ

-

od OSPOD doporučeno navštěvovat psychologa, příp. SVP

-

ve škole se ve 2. pol. zhoršila, ale je to únosné, měla 6 trojek

-

září 2011 – po ukončení povinné školní docházky nastoupila na pedagogické lyceum

-

nadále je v péči OSPOD

11.2 Roman nar. 18. 5. 1995, v péči OSPOD dle místní příslušnosti ÚMČ Praha 5 Rodinná anamnéza -

rodiče spolu neţijí ve společné domácnosti, je v péči otce

-

bydlí s otcem a babičkou

-

otec má přítelkyni, která s nimi však neţije ve společné domácnosti

Osobní anamnéza -

navštěvoval nultý ročník ZVŠ

-

poté chodil od r. 2001 do ZŠ speciální

-

během let 2001 – 2004 změnil 3x ZŠ 48

-

pro neomluvené absence zařazen do péče OSPOD

Diagnóza zdravotního stavu -

zdravotní stav není znám

Průběh případu během let -

během školního roku 2005/06 zanedbával školní docházku a měl neomluvené absence, kvůli tomu se v dubnu 2006 sešla výchovná komise -

-

Romanovi byl nařízen dohled

červen 2007 – ve spolupachatelství se dopustil činu jinak trestného, policie z důvodu nedostatku věku věc odloţila, státní zastupitelství podalo návrh k soudu na projednání dle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe

-

během 2007/08 – ve škole narušuje výuku, nemá zájem o práci, má hodně absencí, otec syna neomlouvá -

spolupráce otce se ZŠ zůstává špatná

-

ve škole začíná být Roman vulgární

-

do školy chodí nevybaven

-

hrozí mu propadnutí

-

Roman doporučen do SVP, otec tu s ním byl jen jednou

-

otec se potýká s finančními problémy, pracuje kaţdý den

-

otec se domnívá, ţe OSPOD jde pouze o to, dostat nezletilého do ústavní výchovy

-

od r. 2008 – je otec na úřadu práce

-

v říjnu 2008 – soudně uloţeno, za čin jinak trestný, zařazení do výchovněterapeutického programu - střediska SVP – do zařízení však s otcem nedochází

-

v říjnu 2009 – bylo zahájeno řízení o výchovném opatření -

-

-

adresa pobytu matky není známa

Roman musel opakovat 7. ročník ZŠ -

spolupráce otce se školou nulová

-

otec dluţí ve škole peníze

-

druţka otce ţádá o svěření Romana do péče

únor 2010 zjištěno, ţe druţka otce ţije na ubytovně, za Romanem dochází cca 3x týdně – hraje roli „matky“

-

biologická matka nejeví o Romana zájem

49

-

duben 2010 – řízení o nařízení ÚV se zastavuje – soud neshledal neomluvenou absenci jako dostatečný důvod pro nařízení ÚV, svěření do péče druţky taktéţ zastaveno

-

v září 2010 – nastoupil nezletilý na SOU – malíř pokojů – do školy se dostavil pouze jednou

-

poté byl ţákem OU

-

prosinec 2010 – soud zahajuje řízení o výchovném opatření

-

otec téměř nespolupracuje s OSPOD, do SVP dochází nepravidelně a na jednání OSPOD se se synem nedostavuje

-

z protokolu z června 2011 vyplývá, ţe OSPOD vyčerpal všechny moţnosti, jak na nezletilého a rodinu působit

-

srpen 2011 – řízení o ÚV se zastavuje

-

říjen 2011 – Roman nepravidelně dochází do SVP, opět se mu zhoršil prospěch, otec nespolupracuje

-

podzim 2011 – Roman usvědčen trestného činu krádeţe ve spolupachatelství, udělena podmínka

-

otec výchovu syna nezvládá

-

prosinec 2012 – podán návrh na předběţné opatření

-

leden 2012 – Roman umístěn v diagnostickém ústavu

-

od dubna 2012 ve výchovném ústavu

11.3 David nar. 13. 5. 1998, od r. 2003 v péči OSPOD dle místní příslušnosti ÚMČ Praha 5 Rodinná anamnéza bratr Jan otec a matka neţijí ve společné domácnosti, matka ţije s jiným partnerem otec spáchal v r. 2008 sebevraţdu obě děti bytem od rozvodu rodičů r. 2003 u matky matka má problémy s alkoholem, v opilosti je agresivní, napadá i děti 50

Osobní anamnéza -

v r. 2005 začal chodit od ZŠ

-

ve třídě má vůdčí postavení, projevuje se agresivně

-

změna školy ve 4. třídě, začal chodit do školy pro ţáky se specifickými poruchami chování

Diagnóza zdravotního stavu -

ošetřující lékař. MUDr. Jolana Ţáková

Průběh případu během let -

situace od rozvodu rodičů napjatá, otec obviňuje matku z toho, ţe o děti nedostatečně stará a ţe nemají reţim, ţe matka nadmíru pije alkohol, matka to popírá

-

r. 2007 David svěřen do péče otce, po sebevraţdě otce opět matce

-

září 2008 proběhla výchovná komise v ZŠ – matka se nedostavila, ředitel uvedl, ţe je situace akutní, ţe je David ve škole vulgární vůči spoluţákům i učitelům, nepracuje v hodinách, nulová domácí příprava, vyhroţuje ostatním zabitím, vyhroţuje sebedestruktivním chováním -

chlapec nejeví váţnější známky zanedbávání či týrání, přitom však nenosí svačiny, pouze energetický nápoj

-

školní docházka je bez problémů

-

škola si stěţuje na bití syna před školou

-

matka se málo zajímá o školní povinnosti – př. nekontroluje pravidelně ţákovskou kníţku

-

má zájem o výtvarnou výchovu, jeví se jako nadaný, spolupracuje, pokud má pomůcky, jinak odmítá pracovat, je agresivní

-

matce navrhnut náhradní termín

říjen 2008 – matka se dostavila k podání vysvětlení na OSPOD -

popírá výhrady výchovné komise

-

pouze přiznává časté lhaní a zvýšenou agresivitu syna, zvláště po smrti otce, neví si s ním rady, naprosto souhlasí s péčí odborníků, případně i s hospitalizací na odborném oddělení

-

v témţe roce mění školu, má velké učební nedostatky, s matkou nadále špatná spolupráce 51

-

matka přes doporučení školy nezajistila psychiatrické vyšetření

-

David nerespektuje autoritu matky, supluje otce

-

David v péči psychoterapeutky, která dochází do školy

-

David nastoupil na diagnostický pobyt do Speciálně pedagogického centra pro ţáky se specifickými poruchami chování

-

r. 2009 – po dobu hospitalizace matky se o děti starají prarodiče (ti s nimi však trvale nebydlí), garantují, ţe se o své vnuky postarají, jednoznačně nechtějí jejich umístění do ústavní výchovy

-

David doporučen do SVP, ti mají ale plno

-

matka nedělá nic pro zlepšení situace, prarodiče výchovu vzhledem k zdravotnímu stavu nezvládají, vidí jako nutnost umístit dceru (matku dětí) na psychiatrii

-

po propuštění z léčebny dál matka nemá přehled o nezletilém po dobu, kdy je v práci, nezajímá se o jeho školní výsledky

-

podzim 2009 – oba sourozenci umístěni se souhlasem matky do azylového domu – Domu tří přání o. s. – zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc – matka spolupracuje špatně a poté vůbec, proto pobyt prodlouţen do ledna 2010

-

leden 2010 vznesen návrh na umístění dětí předběţným opatření do dětského diagnostického ústavu z důvodu toho, ţe matka není schopna zajistit ani nejzákladnější potřeby pro ţivot a rozvoj, stabilní zázemí s jasnými pravidly, ta má navíc nadále problémy s alkoholem → usnesením soudu umístěni

-

odtud David s bratrem přemístěn do DD se školou – matka je pravidelně chodí navštěvovat, bere si je na dovolenku i propustku

-

2011 – matka chlapců z důvodu těhotenství neschopná platit nájem, proto jí bylo umoţněno bydlení v azylovém domě, chlapce si tam bere na víkendy

-

matka uvaţuje o tom, ţe by si v budoucnosti zaţádala o vrácení dětí do její péče

-

leden 2012 – dětem umoţněna dlouhodobá propustka u matky, ale vzhledem k tomu, ţe při ní došlo k napadání obou chlapců ze strany matky, a matka byla opilá, coţ potvrdila i hlídka PČR, byly děti převezeny zpět do DD se školou, matka chlapců vyloučena z AD

-

matka bydlí v jiném AD, chlapce si bere na víkendy

-

z důvodu změny bydliště poţádala o přemístění svých dětí do DD blíţe k jejímu novému bydlišti, na rozhodnutí soudu se čeká 52

11.4 Žaneta nar. 1994, v péči OSPOD od r. 2011 dle místní příslušnosti ÚMČ Praha 5 Rodinná anamnéza -

neúplná rodina, ţije s matkou, s otcem se nestýká

-

jedináček

Osobní anamnéza -

základní škola

-

střední škola ekonomická, přestoupila na obor aranţér

Průběh hospitalizace -

květen 2011 – stacionář pro mládeţ při psychiatrické klinice

-

červen 2011 – dobrovolný pobyt v diagnostickém ústavu pro mládeţ, ten byl relativně úspěšný

Průběh případu během let -

podzim 2011 – na OSPOD přišla matka nezletilé s ţádostí o pomoc při řešení problematického chování její dcery -

stěţuje si na špatnou partu a přítele její dcery, na poţívání alkoholu, marihuany, leţ a drobné i větší krádeţe doma

-

napojila dceru na organizace zabývající se problematických chováním, ale nedošlo ke změně

-

matka se kvůli bezvýchodnosti své situace pokusila o sebevraţdu, v péči psychiatra

-

matka chce předběţné opatření

-

jednáno s nezletilou

-

během listopadu se situace nelepší, stále nechodí do školy, experimentuje s drogami, odchází z domova a nedává o sobě vědět

-

prosinec 2011 – soud rozhodl o předběţném opatření

-

Ţaneta přijata do diagnostického ústavu a SVP

-

přemístěna do výchovného ústavu, kde začala navštěvovat učební obor kuchařčíšník

-

na Vánoce byla u matky 53

-

o jarních prázdninách opět u matky, ale od ní utekla a nevrátila se zpět do ústavu, od té chvíle na útěku

-

březen 2012 – zadrţena policií a převezena zpět do ústavu

-

z návštěvy kurátorky vyplývá, ţe se Ţaneta neumí rozhodnout, zda chce ţít s matkou a podřídit se jejím pravidlům nebo se svými přáteli, mezi kterými se cítí dobře -

Ţaneta se chová účelově, uvědomuje si nevhodnost svého chování, ale nedokáţe ho zatím změnit

-

duben 2012 – Ţaneta ţádá matku o nástup do detoxikačního zařízení (Detoxu), chce se zbavit závislosti, ale v zařízení to nezvládne (uvádí, ţe v zařízení zneuţívá pervitin)

-

na Detox dochází nepravidelně, poté útěk od matky

-

konec dubna 2012 nezletilá zadrţena policií, pozitivní testy na drogy

-

poté znovu útěk z výchovného ústavu

-

na začátku května zadrţena policií, pozitivní testy na drogy, převezena na detoxikační oddělení

-

v polovině května začíná mít Ţaneta zájem o léčbu, chce se léčit, avšak nemá reálný náhled na svůj drogový problém

-

OSPOD doporučuje navázání na následnou péči – komunitu, ambulantní rodinné terapie

-

OSPOD ţádá o prodlouţení ÚV do 19 ti let, aby se zvýšila šance, ţe Ţaneta svůj problém zvládne, matka souhlasí, čeká se na vyjádření soudu

11.5 Monika nar. 19. 1. 1992, od r. 2004 v péči OSPOD dle místní příslušnosti ÚMČ Praha 5 Rodinná anamnéza -

velmi mladí rodiče, měli ji ve 20

-

od r. 2002 rozvedeni, společnou domácnost nemají od r. 1996

-

Monika ţila po rozvodu u matky, poté u otce (od března 2007)

-

jedináček 54

-

oba rodiče jsou kuřáci, i marihuany

Osobní anamnéza -

vystřídala 2 ZŠ z důvodu stěhování rodičů

-

školní prospěch 1 – 2, ale měla několikrát 2 z chování – odmlouvá, je drzá, neuznává autority

-

v 8. třídě znovu změna ZŠ

Průběh případu během let -

prosinec 2003 – krádeţ – přestupek, policií odloţeno pro nedostatek věku, projednáno na OSPOD

-

leden 2004 – rodiče předvoláni s dcerou na OSPOD

-

opakované problémy ve škole – drzá, neukázněná, slovně a někdy i fyzicky napadá své spoluţačky

-

v 6. a 7. třídě se její arogantní chování řešilo na výchovných komisích, matka udává, ţe je členkou party romských dětí

-

2006 - matka na dceru nestačí, říká, ţe jí nerespektuje, nyní ani otce, sama poţádala o pomoc sociální odbor

-

Monika kouří cigarety

-

otec s nimi nebydlí

-

OSPOD doporučil zkontaktovat SVP

-

červen 2006 – rodiči zahájili spolupráci se SVP a ambulantním oddělením, kam se dostavují na rodinné terapie

-

srpen 2006 – Monika vyšetřována pro fyzické napadení

-

září 2006 – dostavila se s rodiči na OSPOD, projednáváno její chování, má posunuté hranice, neuvědomuje si, ţe by svých chováním mohla někomu ublíţit

-

u Moniky se objevují útěky z domova a neomluvené absence ve škole

-

březen 2007 – z protokolu o jednání – Monika bude bydlet u otce, obnoví ambulantní péči v SVP, další opatření (stacionář, pobyt) se zváţí dle vývoje situace

-

červen 2007 – nemocnice hlásí pohlavní styk nezletilé před dovršením 15. roku věku

-

Monika se toulá, chodí pozdě domů, lţe o tom, kde je

-

objevují se krádeţe 55

-

listopad 2007 – rodiče souhlasí se soudním dohledem

-

zjišťuje se, ţe matka je kvartální alkoholička

-

následuje konzultace na ambulantním oddělení SVP -

probírána rodinná situace, chování Moniky, přiznává uţití pervitinu 1x během brigády (říjen 2007), pravidelně kouří marihuanu a cigarety

-

cíl: stabilizace školní docházky a zlepšení výchovných problémů, měly by přestat útěky z domova, krádeţe, záškoláctví, pravidelné uţívání marihuany a experiment s tvrdými drogami

-

rodiče jsou dlouhodobě bezradní, výchovně nejednotní, chtějí radu, jak s dcerou dál

-

konec listopadu 2007 – OSPOD podává podnět na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření, rodiče souhlasí

-

prosinec 2007 – Monika nastupuje na dobrovolný pobyt v internátním oddělení v rámci SVP

-

soud zahajuje řízení o nařízení ÚV

-

po pobytu se nezletilá vrací k matce, ač nerada

-

únor 2008 – matka sděluje, ţe situace s dcerou je opět neúnosná

-

z jednání s matkou a dcerou na OSPOD vyplývá, ţe nezletilá neplní nic z toho, co slíbila

-

dohodnuto, ţe bude Monika ambulantně navštěvovat SVP

-

březen – Monika nastoupila na pobyt do SVP

-

květen 2008 – nezletilá přijata ke studiu v oboru kadeřník

-

únor 2009 – Monika ukončila studium, aniţ by o tom spravila rodiče

-

přestoupila na jinou školu stejného oboru, ale soukromou

-

duben – květen 2009 – z důvodu opakovaného zneuţívání návykových látek hospitalizována v dětské psychiatrické léčebně

-

listopad 2009 – z důvodu nezaplaceného školného ukončeno studium na soukromé škole v oboru kadeřník

-

srpen 2010 – matka hlásí dceru na pohřešování

-

následně se sama vrací domů

-

Monice nařízena ústavní výchova

-

před nástupem do DÚ nastupuje na dobrovolný pobyt na Detoxu

-

říjen 2010 – ÚV Monice soudně prodlouţena do 19 ti let

-

po Detoxu v DÚ 56

-

Monika následně pracuje jako dělnice v tiskárně

-

otec si ji bere pravidelně na dovolenku

-

vztah s matkou se postupně zlepšuje, následně pobývá na dovolence i u ní

-

od února 2010 na dlouhodobé dovolence ze zařízení, umoţněno samostatné bydlení a hledání si práce

-

poté ţije s přítelem, s ním se rozejde a najde si nového

-

střídá bydlení

-

hledá si práci i brigády, ale jak sama říká neúspěšně, kdyţ pracuje, tak jen krátkodobé

-

září 2011 – nebyla Monice povolena dovolenka ze zařízení z důvodu toho, ţe je od července 2011 bez práce

-

následně utíká nezletilá ze zařízení

-

sama se hlásí na OSPODU

-

vrací se do zařízení, odtud pouštěna na dovolenky aţ do své zletilosti

11. 6 Adam nar. 2001, v péči OSPOD od r. 2002 dle místní příslušnosti ÚMČ Praha 5 Rodinná anamnéza -

od r. 2002 konflikty mezi rodiči nezletilého, spor o to, u koho dítě bude vyrůstat

-

rodiče nesezdáni

-

otec matce na syna nepřispívá

-

mladší sestra Veronika

Osobní anamnéza -

navštěvoval různé školy

-

přípravnou třídu

-

poté základní škola

Průběh hospitalizace -

není známa ţádná

57

Průběh případu během let -

konec září 2003 – obě děti se soudně svěřují do péče matky

-

během šetření v bytě, kde děti bydlí, se ukazuje, ţe byt je čistý a vhodný pro výchovu dětí

-

přesto se opakovaně objevují stíţnosti, ţe matka děti zanedbává

-

duben 2008 – otec chce obě děti do své péče, podává si návrh

-

červen 2008 – ţádost otce zamítnuta

-

otec dluţí na výţivném

-

červen 2009 – ZŠ sděluje sociálnímu odboru, ţe z důvodu špatného rodinného zázemí, nezletilý se projevuje velkým psychomotorickým neklidem, který mu neumoţňuje zařazení do běţné třídy (vyplývá ze zprávy klinického psychologa), matce byl doporučen menší kolektiv, na popud školy stanoven nad výchovou dětí dohled – neplnění školní docházky atd.

-

matka se dostává do svízelné finanční situace, matka Adama předává na základě ústní dohody otci a Veroniku babičce ze strany otce

-

prospěchově se Adam zlepšuje, ve škole je však agresivní, bije děti, osahává děvčata, není schopen se dívat p. učitelkám do očí, kdyţ s nimi mluví

-

ještě hůře se dle vyjádření školy chová ve školní druţině

-

prosinec 2009 – Adama si do péče převzala zpět matka, předtím také malou Veroniku -

otci se to nelíbí

-

matka mu umoţňuje se s dětmi stýkat

-

leden 2010 – Adamovi diagnostikováno ADHD

-

Adam svěřen soudně předběţným opatřením do péče otce, ale bytem zůstává u matky

-

matka chce syna do své péče – podává odvolání, zároveň je těhotná se svým novým přítelem

-

březen 2010 – ZŠ dává zprávu, ţe se u Adama projevují neurotické projevy, oční tiky, záškuby těla, hlasité vykřikování a celková nesoustředěnost -

chodí do školy čistý, ale nemá všechny pomůcky

-

matka se o synův prospěch a chování zajímala pouze v prvním týdnu po nástupu do školy, otec se zajímá pravidelně prostřednictvím mailu, navštívil školu i osobně

-

otec spolupracuje s Fondem ohroţených dětí 58

-

duben 2010 – otec si převzal syna do své péče -

matka se na OSPOD obrací o prošetření poměrů u otce, má obry, zda není Adam otcem nadměrně trestán

-

matka hlásí na policii podezření, ţe syn byl pohlavně zneuţit, údajně jeho spoluţákem

-

květen 2010 – děti Adam a Veronika podávají na PČR vysvětlení ohledně věci pohlavního zneuţívání, předvolán byl i otec nezletilých

-

otec si podává odvolání ve věci svěření do péče, je zamítnuto

-

červen 2010 – otec si podává návrh na předběţné opatření

-

červenec 2010 – předán soudně do zatímní péče otce, otec si sám upravuje styk s matkou, úpravu hlásí OSPOD

-

srpen 2010 – matka podává návrh o předběţném opatření do její péče

-

podzim 2011 – ZŠ sděluje, ţe není schopná Adamovi poskytnout potřebnou péči, Adam se má tiky, projevuje se neuroticky, některé děti se ho bojí, maluje vulgární symboly, osahává děvčata na intimních partiích

-

duben 2011 – babička z matčiny strany nechává na OSPOD zaprotokolovat, ţe matka dětí není vhodnou osobou k výchově dětí, ţe jim nadává, uráţí je a pouţívá nadměrné tresty, uvádí, ţe by měli obě děti bydlet u svého otce, který jediný jim zajistí reţim, disciplínu a kaţdodenní řád

-

matka s dcerou Veronikou a nově narozeným synem přijata do AD pro matky s dětmi

-

květen 2011 – vydáno předběţné opatření, dle kterého bude nezletilý umístěn do Domu tří přání

-

konec května 2011 – matka s oběma dětmi Veronikou i Adamem přijata do Domu tří přání, i kdyţ byl chlapec dle předběţného opatření svěřen do péče otce -

-

otci se nelíbí, ţe je v péči matky, ale souhlasí s umístěním ve 3 přáních

květen 2011 – po přestupu na jinou ZŠ – zaměřena na ţáky se specifickými poruchami chování, se otec nezajímá o školní povinnosti syna, nehradí sešity ani obědy, nenosí pomůcky ani sešity

-

babička z otcovy strany si bere Adama na dovolenky

-

červen 2011 – případová konference ve věci Adama – podán návrh na svěření nezletilého do péče babičky ze strany otce

-

červen 2011 – nezl. Adam se soudně svěřuje do péče babičky z otcovy strany, matka výţivné platit nemusí (finanční situace), otec musí 59

-

ve zprávě z pobytu ve 3 přáních je doporučeno, aby byl nezl. zapojen do dlouhodobější ambulantní podpory s účastí v dobrovolnických programech – př. Pět P, Lata

-

červen 2011 – na případové konferenci se rodiče dohodli, ţe souhlasí s tím, aby byl Adam dále v péči babičky z otcovy strany, protoţe mu toto prostředí svědčí, všichni naváţí spolupráci s mediátory

-

Adam chce bydlet u babičky a mít přístup k oběma rodičům

-

prosinec 2011 – bylo rozhodnuto o definitivním svěření nezl. Adama do péče babičky z otcovy strany, nezl. Veronika je v péči matky s nařízeným soudním dohledem

-

ZŠ podává zprávu, ţe matka s dcerou zřejmě odcestovaly do Německa (poté informace potvrzena)

-

únor 2012 – prošetřují se poměry, ve kterých nezl. Veronika ţije

-

matka sděluje, ţe zůstane v Německu natrvalo – dohled zajišťuje místní OSPOD)

11.7 Vyhodnocení kazuistik

Činnosti, které se kurátorům Prahy 5 osvědčují při sanaci rodiny: případové konference – viz. podkapitola Případové konference svěření dítěte do péče rodinného příslušníka – př. kazuistika Adam ÚV – v některých případech se ukazuje, ţe soudně nařízená ÚV pomůţe nezletilému si uvědomit, ţe umístěním v zařízení ztrácí kontakt, s prostředím, které má rád, a změnou svého chování a jednání napomůţe zrušení ÚV a svému návratu domů – př. kazuistika Karolína Individuální rozhovory kurátorů pro děti a mládeţ s dítětem a jeho rodinou – kurátor pro děti a mládeţ si zve klienty na schůzky či provádí šetření v místě bydliště

Napojení na instituce, které se kurátorům Prahy 5 osvědčují při sanaci rodiny: Neziskové organizace, organizace, které poskytují sociálně aktivizační sluţby, poradny atd. jsou pověřovány na základě zák. 359/1999 Sb. k výkonu sociálně-právní 60

ochrany. O pověření rozhoduje nejčastěji krajský úřad.75 Speciálně pedagogické centrum (SPC) pro ţáky se specifickými poruchami chování – poskytuje pedagogicko-psychologické a speciálně pedagogické poradenství v oblasti vzdělávání a výchovy dětí a mladistvým s poruchami chování a výukovými problémy. Příkladem je SPC Na Zlíchově v Praze.76 Dům tří přání – je zařízení s nepřetrţitým provozem pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Rodinám je poskytována pomoc s ohledem na zájmy dítěte, snaha o vytvoření prostředí, ve kterém se bude dítě cítit dobře a snaha působit na rodinu, aby se dítě po návratu ze zařízení cítilo lépe doma neţ v zařízení. (proto 3 přání) Zařízení poskytuje jak ambulantní, tak pobytové sluţby.77 Středisko výchovné péče (SVP) – školské zařízení, které zajišťuje preventivněvýchovnou péči pro děti a mladistvé s poruchami chování. Snahou střediska je diagnostika a náprava výchovných problémů, nebo negativních projevů chování. Pracují nejen s jedincem, ale i jeho rodinou, a to bezplatně. Poskytují, jak ambulantní, tak celodenní a pobytové sluţby. Fungují na bázi určité dobrovolnosti dítěte (klienta), k nástupu na pobyt je vţdy nutný souhlas zákonného zástupce dítěte. Příkladem můţe být VÚ a SVP Klíčov.78

Úspěšnost sanace rodiny v konkrétním případě vţdy závisí na ochotě/schopnosti nezletilého a jeho rodiny spolupracovat s OSPODem a organizacemi, kteří se jim snaţí pomoci. Důleţitý je také profesionální přístup institucí, zda plní, k čemu se ve spolupráci s rodinou zavázaly.

75

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí SPC Na Zlíchově http://www.speczs.cz/spc/zakladni-informace 77 Dům tří přání 78 SVP Klíčov 76

61

Závěr V teoretické části práce jsem se zabývala sociálně-právní ochranou dětí ve vztahu k nezletilým dětem s výchovnými problémy. Popsala jsem, na co se zaměřuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí a kdo je tímto zákonem chráněn. S ohledem na dostupné kazuistiky, jsem zúţila cílovou skupinu na děti od 15 do 18 (19) let s výchovnými problémy. Mezi zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany dětí patří kurátoři pro děti a mládeţ. V rámci své profese poskytují sociálně právní, výchovné či psychologické poradenství ohroţeným dětem a jejich rodinám. Dále se účastní případových konferencí, nařizují výchovná opatření, podávají návrhy k soudu na předběţná opatření, spolupracují při umísťování dítěte či mladistvého do ústavní nebo ochranné výchovy atd. Jejich práce je mnohdy velmi náročná, protoţe musí při své práci řešit nejrůznější dilemata a těţkosti, jak jsem popsala v kapitole 2.4. Kurátoři pro děti a mládeţ se ve své profesi věnují mnoha oblastem práce s mládeţí ohroţenou rizikovými faktory. Jednou z nejdůleţitějších oblastí je spolupráce s rodinou. Na úspěšnosti spolupráce s rodinou závisí, nakolik se podaří zlepšit situaci dítěte v rodině. Ne, kaţdá rodina je však ochotna/schopna spolupracovat s OSPODem. To samozřejmě stěţuje kurátorům pro děti a mládeţ jejich práci. V případě zjištění negativního působení rodiny na dítě je OSPOD oprávněn uloţit rodičům výchovná opatření. Pokud se ani díky těmto opatřením rodinná situace nezlepší – stále rodič selhává jako výchovná autorita, objevuje se záškoláctví, nezletilý páchá trestnou činnost atd., přístup rodiny ke spolupráci je laxní – podává OSPOD návrhy k soudu na další výchovná opatření, včetně ústavní výchovy. Tímto bych chtěla vyvrátit domněnku, ţe kurátoři pro děti a mládeţ mohou jen tak odebrat dítě z rodiny. To jim zákon neumoţňuje, nemají totiţ rozhodovací povinnost, mohou pouze, jak jsem jiţ uvedla, podat návrh na nařízení výchovných opatření. V případě ohroţení ţivota dítěte, nebo jeho zdravého tělesného nebo duševního vývoje podává OSPOD návrhy k soudu na nařízení předběţných opatření. Takové dítě můţe být soudem umístěno např. do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, nebo svěřeno do péče jiné osoby. Nařízení ústavní výchovy by mělo být vţdy krajním řešením, kdyţ uţ jsou všechny ostatní moţnosti jak na nezletilého a jeho rodiče působit vyčerpány. Odebrání 62

dítěte z rodiny totiţ vţdy znamená velký zásah do integrity a fungování rodiny jako systému. Myslím si, ţe by se mělo v praxi více vyuţívat moţností sanace rodiny, jejímţ základním principem je podpora dítěte skrz pomoc jeho rodině. Vhodnost sanování rodiny v konkrétním případě záleţí na faktorech rizikovosti uvedených v kap. 9.2 a na míře ohroţení dítěte. Pokud formálně sanaci nic nebrání a rodiče souhlasí se zařazení do programu, je svolán multidisciplinární tým sestavený z odborníků, kteří s rodinou a dítětem pracují, a je vytvořen individuální sanační plán rodiny. S tímto plánem je seznámena i rodina a souhlasí s ním. Praktickou část své práce jsem věnovala zpracování a rozboru kazuistik. Mým cílem bylo popsat souhrn činností, napojení rodiny na instituce, které se pracovníkům OSPODU Prahy 5 osvědčují při snaze o sanaci rodiny. Jako velmi vhodný prostředek sanace

rodiny

se

ukazují

případové

konference.

V nich

je

moţno

díky

multidisciplinárnímu přístupu nahlédnout problematiku konkrétního případu z mnoha úhlů pohledu, a tím se zvyšuje šance, ţe se rodinu podaří úspěšně sanovat – napojit ji na organizace atd. V poskytnutých kazuistikách se s rodinami více či méně úspěšně pracovalo ve speciálně pedagogickém centru, v Domě tří přání a ve středisku výchovné péče. Důleţité je mít na paměti, ţe kaţdé zlepšení situace v rodině, kde byl jistý patologický model fungování rodiny silně zakořeněn, je velkým úspěchem.

……………………………….…. Podpis studující

63

Použitá literatura a zdroje BECHYŇOVÁ, Věra; KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny. Sociální práce s dysfunkčními rodinami. 1. vyd. Praha : Portál, 2008. 152 s. ISBN 978-80-7367-392-5 JEDLIČKA, Richard a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha : Themis, nakladatelství Tiskárny MV, p. o., 2004. 478 s. ISBN 80-7312-01-23 KRAUS, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1415-3. LABÁTH, Vladimír a kol. Riziková mládež. – Možnosti potenciálnych zmien. Praha : Sociologické nakladatelství, 2001. 157 s. ISBN 8085850664 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. přepracované vydání. Praha : Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0 MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 5, Úřad městské části, Odbor Personální a mzdový. Pracovní náplň. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 5, Úřad městské části, Odbor sociální, Oddělení sociální prevence. Problematika povinné školní docházky. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 5, Úřad městské části, Odbor sociální, Oddělení sociální prevence. Sociálně-právní ochrana dětí. MUSIL, Libor. “ráda bych Vám pomohla, ale“ – Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno : Marek Zeman, 2004. 244. s. ISBN 80-903070-1-9

64

SLOMEK, Zdeněk. Etopedie. 1. vyd. Praha : Univerzita J. A. Komenského Praha, 2010. 96 s. ISBN 978-80-86723-84-6. SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3 ZELENÁ, Martina; KLÉGROVÁ, Alţběta. Podpora rodiny. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 32 s. ISBN 80-86991-67-9

Internetové zdroje ASOCIACE NÁHRADNÍCH RODIN ČESKÉ REPUBLIKY. Text novely zákona č. 359, o sociálně právní ochraně dětí. [online], [cit. 2012-08-23]. Dostupný z www: DŮM

TŘÍ

PŘÁNÍ

[online],

[cit.

2012-08-23].

Dostupný

z www:

GOMOLOVÁ, Marie. Využití sociálních služeb při probačním dohledu nad mládeží. Magisterská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociální politiky a sociální práce, 2008. [online], [cit. 2012-08-23]. Dostupný z www: KŘŮPALOVÁ, Miroslava. Obraz práce kurátora očima jeho mladistvých klientů. Magisterská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2008.

[online],

[cit.

2012-07-16].

Dostupný

z www:

LEY.CZ, ZÁKONY ONLINE. Občanský soudní řád [online], [cit. 2012-08-24]. Dostupný z www: LEY.CZ, ZÁKONY ONLINE. Trestní zákoník. [online], [cit. 2012-08-24]. Dostupný z www:< http://zakony-online.cz/?s10&q10=all> 65

LEY.CZ, ZÁKONY ONLINE. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. [online], [cit. 2012-07-19]. Dostupný z www: MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi. [online], [cit. 2012-08-16]. Dostupný

z www:

MPSV. Funkce kurátora. [online], [cit. 2011-11-30]. Dostupný z www: MPSV. Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti základní

principy.

[online],

[cit.

2012-08-06].

Dostupný

z www:

MVČR. Hodnocení systému péče o ohrožené děti. [online], [cit. 2012-08-06]. Dostupný z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2007/prevence/mladez1016/hodnoceni_sy stemu3.pdf OSN. Úmluva o právech dítěte. [online], [cit. 2012-08-23]. Dostupný z www: PELECHOVÁ, Sylva. Analýza činností kurátora pro mládež jako možná forma pomoci nezletilým a mladistvým. Bakalářská práce Brno : Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2009. [online], [cit. 2012-08-06]. Dostupný z www: SPC PŘI ZŠ PRO ŢÁKY SE SPECIFICKÝMI PORUCHAMI CHOVÁNÍ [online], [cit. 2012-08-23]. Dostupný z www: SVP

KLÍČOV

[online],

[cit.

2012-08-23].

Dostupný

z www:

66

TEOLOGICKÁ FAKULTA JIHOČESKÉ UNIVERZITY. Mládež. [online], [cit. 201208-23]. Dostupný z www: <www.tf.jcu.cz/getfile/4c75cfdb2ef576df> ÚŘAD MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHY 5 [online], [cit. 2012-08-23]. Dostupné z www: a WIKIPEDIE – Otevřená encyklopedie. Rodina. [online], [cit. 2012-08-08]. Dostupný z www: ZÁKONY ČR ONLINE. Zákon o rodině. [online], [cit. 2012-07-25]. Dostupný z www: ZÁKONY PRO LIDI.CZ. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. [online], [cit. 2012-08-23]. Dostupný z www: ZÁKONY PRO LIDI.CZ. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. [online], [cit. 2012-0823]. Dostupný z www:

67

Seznam zkratek AD – azylový dům ADHD – „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou/hyperkinetická porucha DÚ – diagnostický ústav SOU – střední odborné učiliště SŠ – střední škola SVP – středisko výchovné péče ÚV – ústavní výchova VÚ – výchovný ústav ZŠ – základní škola

68