ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE

Christian A. Schwarz

ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE

KATOLICKÉ VYDÁNÍ


CHRISTIAN SCHWARZ

OBSAH Předmluva ke katolickému vydání ...........................................................................3 Proč je to s růstem církve tak náročné? ...................................................................4 Čemu se můžeme přiučit od jiných místních obcí a čemu ne ..................................5 V čem jsou rostoucí farní obce skutečně jiné?.........................................................6 Osm kvalitativních vlastností rostoucích farních obcí .............................................7 Kvalitativní vlastnost č. 1: ZMOCŇUJÍCÍ VEDENÍ ............................................................. 7 Kvalitativní vlastnost č. 2: SLUŽBA VYUŽÍVAJÍCÍ DUCHOVNÍ DARY ................................. 8 Kvalitativní vlastnost č. 3: VROUCÍ ZBOŽNOST................................................................ 9 Kvalitativní vlastnost č. 4: FUNKČNÍ ORGANIZACE ........................................................ 10 Kvalitativní vlastnost č. 5: INSPIRATIVNÍ BOHOSLUŽBA ................................................ 10 Kvalitativní vlastnost č. 6: SKUPINKY S KOMPLEXNÍ NÁPLNÍ ......................................... 11 Kvalitativní vlastnost č. 7: EVANGELIZACE ZAMĚŘENÁ NA POTŘEBY ............................ 12 Kvalitativní vlastnost č. 8: LÁSKYPLNÉ VZTAHY ........................................................... 12

Žádná kvalitativní vlastnost nesmí chybět .............................................................13 Princip „samo od sebe“ ..........................................................................................14 Jde o kvalitu našich farních obcí! ..........................................................................16 Pravidlo, pro které není výjimky ...........................................................................16 Co je neslabší oblastí naší farnosti? .......................................................................17 Co je naším úkolem a co může učinit jen Bůh? .....................................................18 Přirozený růst církve ..............................................................................................19 První krok ..............................................................................................................19 Reference a literatura .............................................................................................20

O autorovi: Christian A. Schwarz se narodil v roce 1960 a je ředitelem Institutu pro přirozený růst církve. V letech 1994-1996 řídil jeden z neobsáhlejších výzkumných projektů zabývajících se růstem církve. V této studii zkoumal více než 1000 sborů a farností na pěti kontinentech. Studoval teologii v Bochumu, Bethelu, Wuppertalu a Mainzu v Německu a v kalifornské Pasadeně. Dnes žije se svou ženou a třemi dětmi v severním Německu. Jeho knihy zabývající se teorií a praxí přirozeného růstu církve byly už vydány ve 34 zemích světa. Ke katolickému vydání německé verze jeho základní knihy, NATÜRLICHE GEMEINDEENTWICKLUNG IN DER KATHOLISCHEN KIRCHE (Ravensburg: D & D Medien, 2003), napsal předmluvu přední katolický pastorální teolog Paul Zulehner. O překladu: Sešitek, který se vám tímto dostává do rukou, je pro prostředí katolických farností terminologicky upravenou a podle originální německé verze (DAS 1X1 DER GEMENDEENTWICKLUNG) překladově opravenou verzí textu „Abeceda přirozeného růstu církve“, který je ke stažení na webu České evangelikální aliance (obojí viz Reference): místo v české verzi textu původního téměř výlučně užívaného výrazu „sbor“ (v něm. je používáno obecnější „Gemeinde“, v angl. „Church“) tato verze dle souvislosti používá termíny „farní obec“, „farnost či sbor“, „křesťanská obec“, „místní obec“, „komunita“ či „místní církev“. Pro své vlastní potřeby jej jako nekomerční tisk v roce 2005 vydala Řk farnost Cheb, Kostelní nám. 15, 350 02 Cheb, [email protected]; www.farnostcheb.cz.


CHRISTIAN SCHWARZ

PŘEDMLUVA KE KATOLICKÉMU VYDÁNÍ Přesto, že teologickou „vlastí“ autora této knížečky je prostředí evangelikálního křesťanství, svými výzkumy a syntézami oslovuje křesťany všech denominací a zaměření a volá po vzájemném „organickém“ doplnění se „evangelikálních“ (v katolickém prostředí bychom snad řekli „konzervativních“), „charismatických“ i „liberálních“ („progresivních“ či „reformních“) důrazů. Snaží se však vyhnout dvěma extrémům, před kterými velmi důrazně varuje: extrému „technokratickému“ (tj. přístupu extrémně dogmatickému, fundamentalistickému či pouze manažerskému, spoléhajícímu na osvědčené struktury, postupy, modely či programy a chápajícímu církev prvotně jako lidskou organizaci) a extrému „spiritualistickému“ (tj. přístupu extrémně duchovnímu, mystizujícímu, vznášejícímu se v oblacích modlitby bez zakotvení ve stvořené realitě a chápajícímu církev prvotně jako mystické duchovní společenství nepotřebující žádné struktury). O tom, že inspirace z „přirozeného růstu církve“ pomalu začínají nést ovoce i v prostředí katolickém, svědčí skutečnost, že v Německu kromě původní obecné verze vyšla v r. 2003 i terminologicky upravená katolická mutace základní Schwarzovy knihy pod názvem Natürliche Gemeindeentwicklung in der katholischen Kirche s předmluvou jednoho z předních katolických pastorálních teologů Paula M. Zulehnera. Ten v předmluvě nazvané „Aufbrechen oder untergehen?“ píše: „Jestliže církve a naše farní obce zůstanou i nadále takovými, jaké jsou dnes, nebudou mít již dlouhého trvání. Stojí tak před jednoznačnou ‚volbou‘: buď se probudit, nebo zaniknout. Rozvoj farních obcí se proto stává nejdůležitější pastorační prioritou a výzvou dneška… Z evangelikálního prostředí k nám nyní přichází kniha Christiana Schwarze o přirozeném růstu církve. Hlavní myšlenkou této knihy je učit se ze zkušeností po celém světě. To, co se osvědčilo v tolika křesťanských obcích, bude s vysokou pravděpodobností nápomocné i v obcích ostatních… Růst církve má za svůj vlastní cíl křesťanskou obec s křesťany spolupracujícími na základě vlastních darů a se zmocňujícím vedením, obec nesenou láskyplnými vztahy, se silným misionářským elánem. Rád bych této knize přál, aby i v katolických farnostech vyvolala tak velkou pozornost a tolik cenných podnětů k růstu, jak tomu již bylo v protestantských sborech tolika zemí.“ Pro katolické prostředí budou inspirace „přirozeného růstu církve“ použitelné do té míry, do jaké naše farnosti budeme spolu s Janem Pavlem II. chápat jako „Boží rodinu“, „společenství bratří proniknutých jedním Duchem“, „bratrský a pohostinný dům rodinného spolužití“, „společenství věřících“, „křesťanskou obec“ složenou ze „základních malých společenství“ či jako „misionářské společenství“, které „plodí další společenství“ (vše viz Jan Pavel II., postsynodální apoštolský list Christifideles laici č. 26 a 32). Pokud se tedy shodneme na tomto základním obrazu farnosti, můžeme při pročítání této útlé knížečky za pouhých dvacet minut objevit základní principy růstu církve, které jsou aplikovatelné i v katolickém prostředí. Jak s tímto objevem pak naložíme, je už na nás. Jednou z možností je některé v souvislosti s prezentovaným přístupem nabízené pomůcky prostě vyzkoušet a vidět, jak dalece jsou použitelné a pro naši vlastní situaci. Pokud byste se někdo o tyto zkušenosti chtěl pak podělit nebo pokud byste chtěl slyšet zase zkušenosti naše (včetně pro katolické prostředí terminologicky přizpůsobených dotazníků), těšíme se na vaše reakce či dotazy v naší e-mailové schránce (viz Reference). Petr Hruška, červenec 2005 3


CHRISTIAN SCHWARZ

PROČ JE TO S RŮSTEM CÍRKVE TAK NÁROČNÉ? Dříve než začnu se svým výkladem, dovolím si zeptat se napřed na jednu otázku já tebe, milý čtenáři: „Co myslíš, proč je to pro nás s růstem a rozvojem našich farních obcí po všech stránkách tak těžké?“ Možná odpovíš: „Myslím, že je to tak těžké proto, že v dnešní době je křesťanská víra vystavena mnoha protivenstvím. My křesťané se poctivě snažíme, ale zdá se, že naše poselství dnes prostě není u mnoha lidí v kursu.“ Pak bych ti ukázal následující obrázek. Na něm vidíš vozík se čtyřmi hranatými koly, na kterém je naloženo mnoho kulatých, perfektně funkčních kol. Tento vozík je tažen a tlačen dvěma horlivými lidmi, ale je jasné, že jim to jde velmi pomalu a musí to pro ně být značně frustrující. Pro mě je tento obrázek něčím více než pouhou karikaturou. Ve skutečnosti je to téměř prorocký popis stavu velké části Kristovy církve. Církev sice i nadále postupuje vpřed, všechno se však děje extrémně pomalu. Proč tomu tak je? Pokud bychom se zeptali těch dvou lidí na obrázku, jeden z nich by možná odpověděl: „Protože fouká silný protivítr.“ A ten druhý: „Protože musíme ten vozík tlačit do vysokého kopce.“ Teď nepopírám, že v mnoha případech je tato odpověď pravdivá. Čas od času křesťané cítí silný protivítr, který jim fouká do tváří, a jsou doby, kdy cesta pro církev vede prudce do kopce. Tento obrázek ale ukazuje na to, že okolnosti nejsou reálným problémem. I kdyby podmínky, ve kterých některá farní obec žije, byly ty nejlepší, skutečný problém by byl stále přítomen. Toto podobenství ilustruje něco velice podstatného. Vše, co potřebujeme pro růst církve, bylo už předem dáno Bohem. Problém je v tom, že to nepoužíváme. Namísto toho, abychom používali nářadí, které nám Bůh dal, snažíme se táhnout a tlačit svoji farní obec svojí vlastní silou. A možná se nám snad i zdá, že používání „hranatých kol“ (někteří teologové budou za tímto slovním patvarem jistě spatřovat nějaké hluboké dialektické tajemství) je něčím hluboce duchovním. „Pokud ti dobře rozumím,“ řekneš snad po tomto výkladu, „tak to, co je zde důležité, je vzít kulatá kola, kterých se církvi od Boha dostalo více než dostatek, a namontovat je tam, kam podle Božího plánu patří.“ „Přesně tak. A nejnapínavější na tom je to, že jsme při našem průzkumu – obrazně řečeno – objevili množství kulatých kol, které jsou k dispozici každé farní 4


CHRISTIAN SCHWARZ

obci či každému sboru. Rozdíl je jen v tom, že některé farnosti je používají, jiné ne.“ „Teď mi tedy o svém výzkumném projektu musíš říct něco víc, jinak budu mít problémy ti dále rozumět.“

ČEMU SE MŮŽEME PŘIUČIT OD JINÝCH MÍSTNÍCH OBCÍ A ČEMU NE Děkuji ti za to, že mi dovolíš se s tebou podělit o něco z mého projektu. V posledních pár letech jsem se setkal s mnoha křesťany, kteří měli problémy na mém výzkumu růstu církve vidět vůbec něco duchovního. Spíše je to vedlo k podezírání z propagace nějakých pochybných manažerských technik, které v žádném případě nemají v církvi Ježíše Krista co dělat. Přitom zde však jde o něco zcela jiného: začít ostřeji chápat principy, které sám Bůh používá k růstu své církve. Čím více se těmito principy zabýváme, tím více zjišťujeme, jak Bůh dnes mezi námi jedná. Jak ale můžeme zjistit, které principy to jsou? Mohli bychom např. jít a zeptat se některých pastýřů rostoucích farností, co považují za „tajemství svého úspěchu“. Jedna z věcí, kterou byste objevili, je to, že odpovědí na takovou otázku bude právě tolik, kolik je úspěšných farních obcí. Jedni si myslí, že tajemství jejich úspěchu tkví v bohoslužbě, jež je vstřícná vůči lidem církvi vzdáleným; jiní naopak vsadili na bohoslužbu chápanou především jako prostor uctívání Boha a růstu křesťanů. Jedni do nebe vynášejí nové marketingové metody jako základní růst podporující přístup; jiné farní obce úspěšně rostou, aniž by kdy o něčem takovém, jako je církevní marketing, slyšely. Někdy je skutečně těžké najít společného jmenovatele všech těchto odpovědí. I když všechny tyto odpovědi mohou znít samy o sobě přesvědčivě, každá další jen dále zvětšuje zmatek. Kdo tedy má pravdu? A když pak navíc ještě zjistíme, že téměř každý tvrdí, „Dělejte to jako my, a také budete mít takový úspěch!“, máme opravdu jen dvě možnosti: Buď nějaký konkrétní model budování církve přijmeme úplně se vším všudy, nebo na veškerou snahu o rozvoj církve zcela rezignujeme. Naštěstí existuje ještě třetí možnost. Místo pouhého zjišťování odpovědí pastýřů různých obcí, je možné jednotlivé sbory či farnosti také přímo studovat, abychom objevili, zda existují nějaké prvky, které jsou charakteristické pro všechny rostoucí křesťanské obce. Místo, abychom se učili pouze z jednoho modelu, při našem projektu jsme mohli jako pod lupou prozkoumat doslova stovky modelových sborů či farností, velkých i malých, abychom tak objevili, které z prvků v nich přítomných jsou všeobecně platnými růstovými principy (a proto také relevantními pro každou obec), a které prvky jsou sice možná zajímavé, ale v žádném případě je nelze aplikovat jako všeobecné principy růstu každé obce. Je ti vše prozatím jasné? Já sám jsem k tomu potřeboval několik let, abych výše popsaný rozdíl pochopil skutečně do hloubky. Dnes tomu říkáme rozdíl mezi 5


CHRISTIAN SCHWARZ

přístupem „orientovaným na model“ a přístupem „orientovaným na princip“. Pod pojmem „modely“ zde chápeme koncepce, které se pozitivně osvědčily některému sboru či farnosti nebo i mnohým místním obcím různě po světě. Ale napodobování těchto zkušeností nemusí být vůbec tou pravou odpovědí pro farní obce žijící v jiných situacích. Pod slovem „principy“ zde pak naopak chápeme ty prvky, o kterých se jasně prokázalo, že platí pro všechny rostoucí sbory či farnosti na celém světě. Nejpozději zde si pravděpodobně hluboce povzdechneš. Dokážeš si sice představit, co se člověk může naučit od jednoho rostoucího sboru či jedné farnosti. Ale jak to může fungovat se stovkami či dokonce tisíci místních církví, navíc roztroušených kolem celé zeměkoule? Pokud se cítíš ohromen při pomyšlení na obsáhlost takového projektu, dovol mi něco říct: Přesně tak jsem se cítil i já před několika lety, když jsem zjistil, že literatura o růstu církve až do té doby většinou pracovala s přístupem zaměřeným na modely (i když většina modelů tvrdí, a to je skutečný problém, že nabízí univerzálně aplikovatelné principy). Po léta jsem se zabýval literaturou o růstu církve, nějakou dobu jsem studoval v „Mecce“ hnutí růstu církve, ve Fullerově teologickém semináři v Kalifornii, a nakonec jsem, vedle mnoha dobrých věcí, které jsem se naučil, musel rezignovaně konstatovat: Navzdory čtyřiceti letům studií růstu církve nebyla ještě nikdy sepsána ani jedna studie, která by na vědecky přesném základě odpovídala na otázku, které jsou skutečně osvědčené principy, jež jsou prokazatelně platné pro všechny rostoucí sbory či farnosti na celém světě. To bylo potřeba změnit. A tak vznikl plán, jak strávit následujících několik let. To byl také počátek jedné z (až do té chvíle) vůbec největších výzev mého života.

V ČEM JSOU ROSTOUCÍ FARNÍ OBCE SKUTEČNĚ JINÉ? Abychom mohli vytvořit dostatečně obsáhlou databázi, která by mohla posloužit k vědecky významným závěrům, musel náš institut prostudovat alespoň tisíc různých sborů a farností na všech pěti kontinentech: velké i malé místní obce, rostoucí i ty ve kterých lidí ubývá, sbory pronásledované státem i farnosti, které jsou státem finančně podporované, prominentní a dobře známé místní církve, jakož i ty úplně neznámé. Potřebovali jsme zkoumat křesťanské obce a komunity z oblastí, které momentálně prožívají velká duchovní oživení (např. Brazílie či Korea), stejně jako z regionů, které podle mezinárodních standard patří spíše mezi „duchovně rozvojové země“ (např. Německo). Z této studie se postupně stal největší a nejobsažnější výzkumný projekt, jaký byl kdy proveden v otázce růstu církve. Podílely se na něm sbory a farnosti ve 32 zemích. Dotazník, který mělo vyplnit 30 členů každé místní obce, musel být přeložen do 18 různých jazyků. Nakonec jsme měli před sebou úkol zanalyzovat 6


CHRISTIAN SCHWARZ

4,2 milionů odpovědí. Kdybychom tyto odpovědi vystřihnuli a slepili dohromady, sahal by tento pruh papíru z Hamburgu až do Milána! Když byl projekt dokončen, nejen že se šedivé vlasy na mé hlavě a dluhy na mém kontě povážlivě rozmnožily, ale také se podařilo něco zcela výjimečného: Vůbec poprvé jsme měli před sebou, černé na bílém, principy, u kterých bylo možné prokázat, že je Bůh univerzálně používá pro budování své církve – doslova od Aljašky po Vladivostok, od Grónska po Ohňovou zemi, od Severního mysu po mys Dobré naděje.

OSM KVALITATIVNÍCH VLASTNOSTÍ ROSTOUCÍCH FARNÍCH OBCÍ Na příštích několika stránkách bych ti rád ukázal osm nejdůležitějších růstových principů, které jsme identifikovali během naší studie. Nenech se odradit tím, že názvy, které jsme vybrali, zní relativně velmi abstraktně: (1) zmocňující vedení (bevollmächtigende Leitung, Empowering Leadership); (2) služba využívající duchovní dary (gabenorientierte Mitarbeiterschaft, Giftoriented Ministry); (3) vroucí zbožnost (leidenschaftliche Spiritualität, Passionate Spirituality); (4) funkční organizace (zweckmäßige Strukturen, Functional Structures); (5) inspirativní bohoslužby (inspirierender Gottesdienst, Inspiring Worship); (6) skupinky s komplexní náplní (ganzheitliche Kleingruppen, Holistic Small Groups); (7) evangelizace zaměřená na potřeby (bedürfnisorientierte Evangelisation, Needoriented Evangelism); (8) láskyplné vztahy (liebevolle Beziehungen, Loving Relationships). Těmto růstovým principům jsme začali říkat „osm kvalitativních vlastností rostoucích obcí“ (církví, sborů, farností či komunit). Je bez debaty, že tohle všechno na první pohled vypadá velice teoreticky. Avšak nejpozději poté, co se podíváme na to, co je za každým z těchto jednotlivých růstových principů skryto, uvidíš, že to vše má hodně co společného i se situací ve tvé místní farní obci. Jaká že tedy byla tvoje původní otázka? „Co můžeme dělat pro to, aby se naše farní obec rozvíjela lépe než doposud?“ Naše odpověď je takováto: Pracujte na tom, abyste ve vaší farnosti pomohli rozvíjet každou z těchto osmi kvalitativních vlastností. Z naší studie jsme se poučili, že žádná z farních obcí, která chce růst, nezanedbává žádnou z těchto kvalitativních vlastností.

Kvalitativní vlastnost č. 1: ZMOCŇUJÍCÍ VEDENÍ Na začátku stručného představení první z kvalitativních vlastností, „zmocňujícího vedení“, si, prosím, všimni, že její hlavní charakteristika je vyjádřena slovem „zmocňující“, ne „zmocněné“. Dovol mi, abych vysvětlil, v čem spočívá příslušný rozdíl. „Zmocněné vedení“ – to může znamenat, že existuje jeden (někdy i více, ale zpravidla jeden) po všech stránkách nadaný vůdce s velkou a silnou vizí. 7


CHRISTIAN SCHWARZ

Takovýto vedoucí pak potřebuje ochotné dobrovolníky, kteří by mu pomohli jeho vizi proměnit v prakticky uchopitelnou realitu. Mimo křesťanské prostředí je tento koncept známý jako „guru-leadership“. Podobné modely můžeme najít i v křesťanských církvích. Některé z nich obhajují tento koncept jako velmi efektivní růstový princip – zde je „guru“, vůdce se silnou vizí, a tam jsou zástupy laických pěšáků, kteří svým mocným vůdcům pomáhají naplnit jejich životní sny. Naše studie však ukázala, že tento systém je velice daleko od pravdy. Vedoucí rostoucích sborů se nesnaží budovat vlastní moc, aby se nakonec stali všemocnými. Právě naopak. Považují za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů pomoci ostatním křesťanům dosáhnout takového zmocnění či uschopnění, které jim podle Božího plánu přísluší. Takovíto vedoucí uschopňují, podporují, motivují a doprovázejí jednotlivé křesťany tak, aby se mohli stát vším, čím Bůh chce, aby byli. Někteří z těchto křesťanů mohou být vedeni úplně odlišnými cestami, než jejich vedoucí. Ale „zmocňující“ vedoucí se z takovýchto křesťanů budou radovat z celého srdce, protože vědí, že Bůh má pro každého zvláštní a jedinečné povolání. Je zajímavé, že většina pastýřů, kteří dosáhli nejvyšších výsledků v našem výzkumu, jsou téměř neznámí širší veřejnosti. A přesto nám poskytují užitečnější základní principy vedení, než většina světoznámých „duchovních hvězd“. Vedoucí rostoucích sborů či farností nemusejí být žádnými vůdcovskými hvězdami. Klasický „superstar model“, spoléhající na silného vůdce, může být dokonce překážkou růstu farnosti. Bůh většinou nenaplňuje své plány za pomoci zvlášť obdarovaných „hvězd“. Pokud někdo tuto roli přesto hraje (nebo ji hrát musí, protože to jeho farnost očekává), je to obvykle jistým znamením, že zde něco není v pořádku.

Kvalitativní vlastnost č. 2: SLUŽBA VYUŽÍVAJÍCÍ DUCHOVNÍ DARY Základem naší druhé kvalitativní vlastnosti je přesvědčení, že to, který křesťan by měl nejlépe zastával tu kterou službu v církvi, závisí na Božím povolání a obdarování. Role pastýřského vedení spočívá v pomoci členům farní obce rozpoznat jejich dary a začlenit je do služby, která těmto jejich darům odpovídá. Tento princip vypadá docela jednoduše, ale jeho praktická aplikace má obrovské důsledky pro všechny oblasti farního života. Pokud žijete v souladu se svým duchovním obdarováním, pak už nesloužíte ze své vlastní síly, ale Duch svatý působí ve vás. Takže i když jsi jen „obyčejný“ člověk, můžeš dosáhnout, v pravém slova smyslu, výjimečných věcí. Naše studie ukazuje, že většina křesťanů buď ve službě ve své místní obci není zapojena vůbec, nebo pracují v oblasti, která neodpovídá jejich darům. A co víc, téměř 80% všech křesťanů, které jsme sledovali v německy mluvící Evropě, nedokázali ani určit své dary. To je neuvěřitelné! Vzpomínáte si na onen vozík s 8


CHRISTIAN SCHWARZ

hranatými koly? Člověk, který zastává službu, jež není založena na jeho obdarování, se podobá jednomu z těchto hranatých kol. A co křesťan, který nemá ve sboru či farnosti žádný úkol? Takový člověk se podobá jednomu z těch mnoha nepoužívaných kulatých kol na vozíku. Dokážete si asi představit, jak vypadá křesťan, který skutečně pracuje ve službě, která odpovídá jeho obdarování. Není divu, že praktická aplikace tohoto principu má tak dramatické důsledky pro růst farní obce. Jedním z těchto zajímavých, z našeho výzkumu logicky vyplývajících důsledků bylo objevení toho, že žádný faktor neovlivňuje radost z křesťanského života víc, než když žijeme v souladu se svými duchovními dary. Z vlastních zkušeností mohu tento výsledek jen potvrdit. Od chvíle, kdy jsem se pokusil sladit svou službu se svým obdarováním, zažil jsem tři věci. Za prvé: jsem šťastnější; za druhé: jsem výkonnější; a za třetí: někteří křesťané mi rozumí ještě méně, než kdy před tím. Možná je to nezbytná cena, kterou platíme za to, že chceme následovat Boží volání.

Kvalitativní vlastnost č. 3: VROUCÍ ZBOŽNOST Název této vlastnosti vám může připadat trochu podivný, ale to už patří k věci. Museli jsme najít termín, který by dokázal popsat velmi rozdílné formy osobní zbožnosti (tj. osobního života s Bohem; také bychom zde snad mohli mluvit o „oddané spiritualitě“ či „obětavé zbožnosti“ apod.). Co se týče růstu církve, jeden z výsledků naší studie ukazuje, že tím důležitým či určujícím prvkem, pokud je zbožnost opravdová, není ten či onen druh spirituality či způsob vyjadřování zbožnosti, ale skutečnost, že víra je prožívána s oddaností, obětavostí, zápalem a nadšením. Úroveň duchovní vroucnosti či obětavosti je zjevně tím, co odlišuje rostoucí farní obce od těch, které nerostou. Tato vlastnost také ilustruje, že metody, které farní obec při rozvoji své spirituality používá, jsou až druhořadé. Farnost, která prožívá svou víru s vroucí horlivostí, bude úspěšná s mnoha různými metodami. Naproti tomu, ve farnostech, které v této oblasti pokulhávají, selžou i ty nejlepší metody světa. K čemu je ten nejmodernější motor, pokud je nádrž prázdná? Existuje jedna disciplina, ve které křesťané dosáhli smutného mistrovství: odkrývání strategií zabraňujících rozvoji této duchovní horlivosti. Ve své kanceláři jsem si pro kvalitativní vlastnost „vroucí zbožnost“ – stejně jako pro každou z ostatních sedmi kvalitativních vlastností – zřídil dvě složky. Do první z nich shromažďuji všechny nalezené materiály, které křesťany v důsledném prožívání jejich duchovního zapálení podporují. Do druhé složky pak sbírám koncepty, které jsou od samého začátku zaměřeny k tomu, aby tuto duchovní horlivost udusily již v samém počátku. Pokaždé, když se vrátím z cesty, zakládám poznámky o nových věcech, které jsem se naučil, do jedné z těchto složek. 9


CHRISTIAN SCHWARZ

A zde je momentální, značně frustrující výsledek: první složka není širší než dva centimetry, zatímco druhá je už tak plná, že ani nemůžu zavřít zásuvku! Myslím, že již jen toto o našem postoji k duchovní horlivosti či vroucí zbožnosti vypovídá víc, než si většina z nás je ochotná připustit.

Kvalitativní vlastnost č. 4: FUNKČNÍ ORGANIZACE Je dost zajímavé, že kvalitativní vlastnost „funkční organizace“ (či, doslovněji z němčiny, „účelné struktury“) se ukázala být nejvíce kontroverzním bodem ze všech osmi znaků rostoucích obcí. Přitom princip skrývající se za tímto názvem je vlastně relativně jednoduchý. Pokud jde o organizační formy a struktury farní obce, pak je zde tím nejdůležitějším kritériem to, zda tyto struktury naplňují svůj účel nebo ne (čili zda jsou funkční). Organizační struktury farní obce nejsou nikdy cílem samy o sobě, ale vždy jen prostředkem k dosažení cíle. To, co tomuto požadavku neodpovídá (např. direktivní struktury vedení, které ostatní zbavují svéprávnosti, nevyhovující časy konání bohoslužeb nebo formy, které již dnešního člověka neoslovují), má být změněno, případně odstraněno. Díky tomuto trvalému procesu sebeobnovování lze zabránit uvíznutí v nezdravě tradicionalistických „vyježděných kolejích“. Odkud se tedy vzal tak velký odpor proti tomuto principu? Myslím, že tento odpor je jednoduše důsledkem skutečnosti, že většina lidí má tendenci se v průběhu svého života stávat stále více tradicionalistickými. Tradicionalismus zde znamená: církevní formy musejí trvale i do budoucna zůstat právě takové, jaké byly doposud, jak jsem si již na ně zvykl. Není náhodou, že ze všech faktorů, které průkazně negativně ovlivňují růst farní obce, tradicionalismus v tomto slova smyslu s velkým předstihem vede.

Kvalitativní vlastnost č. 5: INSPIRATIVNÍ BOHOSLUŽBA Pravděpodobně neexistuje žádná jiná oblast života farní obce, kde je ono důležité rozlišení mezi modely a principy tak málo respektováno, jako je oblast bohoslužby či liturgie. Nespočet křesťanů věří, že je třeba přejmout určitý model bohoslužby či způsob slavení liturgie od jiných farností, protože předpokládají, že právě tento model či způsob slavení představuje jeden z principů vedoucích k růstu církve. Náš výzkum však ukázal toto: můžeme naše bohoslužby zaměřit zcela na křesťany či naopak téměř výlučně na nekřesťany, můžeme naše bohoslužby slavit v tradičním „církevnickém“ či v spíše v dnešním, „sekulárním“ jazyce, můžeme je celebrovat způsobem respektujícím pevné liturgické formy či jim nechat spíše volný průběh – nic z toho se pro růst farní obce neprokázalo jako rozhodující. Namísto toho je zde klíčovým kritériem něco jiného: Je návštěva bohoslužeb pro jejich účastníky „inspirující zkušeností“? Právě toto je oblast, kde se rostoucí farnosti či sbory jasně odlišují od nerostoucích. Lidé, kteří navštěvují takovéto 10


CHRISTIAN SCHWARZ

„inspirativní bohoslužby“, do jednoho prohlašují (což pro mnohé křesťany může znít téměř hereticky), že je to při bohoslužbách „baví“. Teď je však také zcela evidentní, odkud pochází většina opozice proti této kvalitativní vlastnosti. Od křesťanů, kteří navštěvují bohoslužbu kvůli tomu, aby splnili křesťanskou povinnost. Takovíto křesťané nechodí do kostela proto, že je to pro ně nádherná zkušenost, o kterou by nechtěli v žádném případě přijít, ale proto, aby se zalíbili Bohu (nebo faráři nebo někomu jinému). Někteří z nich dokonce ještě i dnes věří tomu, že jejich věrnost v trpělivém snášení tohoto nepříjemného úkonu bude požehnána. Když ukazuji ilustraci vozíku s hranatými koly skupinám, jejichž myšlení je podobné výše načrtnutému, většinou v tom nevidí nic humorného. Pro ně jednat jako ti dva muži na obrázku je něco zcela normálního, možná i duchovního. Chápeš, jak to vše spolu souvisí?

Kvalitativní vlastnost č. 6: SKUPINKY S KOMPLEXNÍ NÁPLNÍ Rostoucí sbory či farnosti dále podle našeho průzkumu rozvinuly systém malých skupinek, kde jednotliví křesťané mohou nalézt blízké osobní společenství, praktickou pomoc a intenzivní duchovní sdílení (právě toto je míněno oním cizím slovem „komplexnost“ či „celostnost“). V těchto skupinkách lidé nejen diskutují nad biblickými texty či poslouchají zajímavá vysvětlování odborníků, ale také zde na vlastní kůži zakoušejí, že biblické impulsy jsou zde plodně konfrontovány s jejich každodenním životem. Na jednom z mých seminářů jsem vyprávěl příběh největšího sboru na světě v korejském Soulu, který v té době měl víc jak půl miliónu členů. Jedna z účastnic okamžitě zareagovala tím, že si ani nedokáže představit, že by se stala členkou takového sboru. Když jsem se jí zeptal proč, odpověděla: „Nikdy bych nemohla vydržet anonymitu. Potřebuji rodinnou atmosféru vytvářenou lidmi, které dobře znám.“ Po krátké době jsem se skutečně setkal s pastorem toho veliké sboru a zeptal jsem se jej, jak se vypořádává s problémem anonymity. Podíval se na mě udiveně. „Anonymita? Nikdo si na to v našem sboru nikdy nestěžoval.“ Pak mi vyprávěl o tom, jak jeho sbor vytvořil systém samostatných buněk (skupin) s maximálním počtem dvanácti členů a že většina členů jeho sboru je zapojena do této sítě. No dobrá, Korea je daleko a naším problémem není vypořádat se efektivně s půl miliónem členů. Náš průzkum ale ukazuje, že princip, na kterém tento korejský sbor staví, má univerzální platnost. Malé skupinky křesťanů nejsou jen pěkným koníčkem, bez něhož se, když na to přijde, obejdeme. Ne, v těchto skupinkách se prakticky uskutečňuje mnohé z toho, co patří k podstatě církve Ježíše Krista.

11


CHRISTIAN SCHWARZ

Kvalitativní vlastnost č. 7: EVANGELIZACE ZAMĚŘENÁ NA POTŘEBY Nepotřebujeme světový výzkum k tomu, abychom nám bylo jasné, že růst církve je nemyslitelný bez evangelizace zaměřené na nevěřící. Jak jinak by mohla nějaká farní obec růst, kdyby zde nebylo dále hlásáno evangelium, aby se tak mohli další a další lidé připojit k církvi Ježíše Krista? Tento proces je mezi křesťany všeobecně nazývaný (prvotní) „evangelizací“. Tou vzrušující otázkou našeho výzkumu tedy nebylo, zda je či není evangelizace nezbytná, nýbrž jak vypadá evangelizační praxe, která prokazatelně přispívá k růstu farní obce či sboru. Existují lidé, kteří zastávají názor, že nejlepší myslitelnou metodou evangelizace je metoda „dřevěné palice“: když nutíme lidi, občas i pomocí značně manipulativních metod, k rozhodnutí pro život z křesťanské víry. Není divu, že mnoho z nás se pak necítí dobře, už jen když slyší slovo „evangelizace“. Lze však dokázat, že tato metoda „dřevěné palice“ reprezentuje téměř pravým opakem toho, co jsme poznali, že se praktikuje v rostoucích sborech či farnostech. Jejich tajemstvím je, že sdílení evangelia se zde děje tak, aby odpovídalo na otázky a potřeby lidí, kteří jsou křesťanské víře vzdáleni.

Kvalitativní vlastnost č. 8: LÁSKYPLNÉ VZTAHY Ať už se ti termín „láskyplné vztahy“ líbí nebo ne, v každém případě lze prokázat, že v rostoucích farnostech či sborech lze zjistit prokazatelně vyšší „kvocienty lásky“, než ve farnostech či sborech stagnujících nebo zmenšujících se. Pokaždé, když při svých seminářích používám tento termín, najde se tam několik křesťanů, kterým se to vůbec nelíbí. „Co je to za hrozný výraz?“ Dokážu si představit, že se můžeš cítit podobně jako oni. Dovol mi však, abych ti vysvětlil, tyto „kvocienty lásky“ při našich průzkumech vypočítáváme. Náš dotazník obsahuje několik otázek, které nám umožňují zjistit, nakolik jsou vztahy mezi křesťany láskyplné. Například se ptáme: Kolik času členové sboru či farnosti stráví jeden s druhým kromě oficiálně organizovaných setkání? Jak často zve jeden druhého na oběd nebo na šálek kávy? Jak štědří (případně skoupí) jsou členové farní obce v projevech vzájemného uznání? Do jaké míry je farář obeznámen s osobními problémy jeho spolupracovníků? Kolik smíchu zaznívá ve farnosti? A výsledky? Všechny tyto body, a ještě některé další, mají enormně silnou souvislost s růstem farní obce. Mnohem silnější, než spousta metod, které jsou popsány v mnoha knihách o růstu církve a které mnoho křesťanů nesprávně povýšilo na vlastní „tajemství růstu církve“. Je na tom vlastně něco zvláštního? Věrohodně žitá láska dodává farní obci mnohem větší vyzařující sílu, než jsou schopné všechny marketingové snahy tohoto světa dohromady. Církevní marketing může být přinejlepším přirovnán k umělým květinám. Ty mohou vypadat téměř jako živé, ale vůbec nevoní. 12


CHRISTIAN SCHWARZ

Skutečná láska naproti tomu šíří kolem sebe onu tajemnou vůni, které dokáže odolat jen málokdo.

ŽÁDNÁ KVALITATIVNÍ VLASTNOST NESMÍ CHYBĚT To byl tedy jen zběžný přehled těch nejdůležitějších principů, které se osvědčily jako podstatné pro růst církve. Jsou tři věci, které dnes o těchto principech můžeme s jistotou říct trojí: 1) tyto principy jsou univerzálně platné (to znamená, že jsou aplikovatelné pro všechny farní obce a sbory na celém světě); 2) tyto principy mohou být přeneseny i do naší vlastní situace (přičemž výsledky budou v každé farnosti odlišné); 3) každý z těchto jednotlivých principů má pozitivní vztah jak ke kvalitativnímu, tak ke kvantitativnímu růstu církve. Pokud nám tedy jde o to, abychom pro Krista získali co nejvíce lidí, nemůžeme si dovolit pominout ani jednu z těchto kvalitativních vlastností. To alespoň ukázal náš výzkum. Je ale pravda, že se jako křesťané na tom vždy neshodujeme. Na jednom z velkých křesťanských setkání jsem nedávno slyšel jednoho přednášejícího říct: „Na těchto principech růstu církve vůbec nezáleží.“ A posluchači tuto výpověď kvitovali potleskem. Nejsem si jist, jak bys v této situaci zareagoval ty? Souhlasem či nesouhlasem? Buď upřímný! Řeknu ti, že jsem sice tohoto referenta přímo nevypískal, ale také jsem si nenechal ujít příležitost mu po jeho přednášce říci, že jeho slova považuji za falešné učení. Co tím myslel, když prohlásil, že na principech růstu církve „vůbec nezáleží“? Viděli jsme, že jedním z těchto principů je praktikování křesťanské lásky (kvalitativní vlastnost č. 8). Takže tento přednášející tvrdil: „Vůbec nezáleží na křesťanské lásce.“ Součástí jiného principu je odevzdaná modlitba (kvalitativní vlastnost č. 3). Jeho poselství tedy znělo: „Na modlitbě vůbec nezáleží.“ A tak můžeš procházet jeden princip růstu církve za druhým, jak o nich byla řeč v této brožuře – ale doufám, že rozumíš tomu, že jsem nepřeháněl, když jsem poselství onoho referenta označil jako „falešné učení.“ Tento přednášející to, co řekl, samozřejmě nemyslel doslovně. Ale pak se musíme ptát, proč něco takového řekl? Tento příběh ze života vám vyprávím, protože jsem často konfrontován s podobnými reakcemi, když používám termíny jako „princip růstu církve“. Někteří si s touto frází zřejmě spojují určité manipulativní marketingové metody a pak z toho docela oprávněně vyvodí, že „na tom vůbec nezáleží“. A tak je pro mě důležité, že alespoň ty, který mně tak trpělivě posloucháš, zareaguješ jinak. Pokud někdy někoho uslyšíš říct: „Na principech růstu církve vůbec nezáleží“, pak mu můžeš odpovědět: „Myslím, že jsi špatně pochopil, co to ty principy růstu církve jsou. Víš, že jedním z těchto principů je dodržování křesťanského přikázání lásky? Chceš opravdu tvrdit, že nás bible učí, že na lásce vůbec nezáleží?“ 13


CHRISTIAN SCHWARZ

Když těchto osm principů prozkoumáme blíže, zjistíme (ať už nás to překvapí či ne), že každý z nich shrnuje hlavní body biblického poselství. Není krásné, že nejobsáhlejší výzkum růstu církve, jaký byl kdy mezi křesťany na toto téma proveden, potvrzuje přesně to, co nám Bůh již od pradávna říkal ve svém Slově? Principy růstu církve, o kterých jsme mluvili, nejsou ničím jiným, než Božími principy. Doufám, že mě zde nepochopíš špatně: Terminologie, kterou v této brožuře k označení těchto principů používám, může být nedokonalá. Výzkumná metodika, s jejíž pomocí jsme tyto principy odvodili, má (stejně jako všechny vědecké metody) své limity. I další pracovní sešity a materiály, které jsme vytvořili později, mohou být vylepšeny. Ale to všechno nemění nic na skutečnosti, že principy, ke kterým jsme pomocí našich nedokonalých prostředků dospěli a které se nedokonalým způsobem snažíme zprostředkovat ostatním, nejsou ničím jiným než Bohu vlastními principy.

PRINCIP „SAMO OD SEBE“ A nyní přijde nejdůležitější bod našeho výzkumu. Tento základní princip, který se skrývá za všemi osmi kvalitativními vlastnostmi, jsme nazvali princip „samo od sebe“. Dnes můžeme dokázat, že tajemství rostoucích farních obcí není v tom, že sami, vlastními lidskými silami, „tlačíme“ nebo „táhneme“ vozík naší farnosti (pamatuješ si na obrázek z počátku našeho výkladu?), nýbrž v tom, že pomáháme uvolňovat a plněji rozvinout potenciál, který sám Bůh do naší farní obce již sám vložil. Pak růst přijde jakoby „sám od sebe“. Růst církve je něco, co lidé nemohou „způsobit“. Naším úkolem může být nanejvýš postarat se o to, aby „růstové automatismy“, které sám Bůh používá k budování své církve, se mohly uplatnit lépe a s větší účinností než doposud. Promiňte mi, že nyní používám jeden z těch technických termínů, kterým jsem se od počátku snažil pokud možno vyhnout. Ale skutečnost, kterou tento termín označuje, je pro rozvoj církve ústřední. Co tedy myslím tímto termínem, který může znít poněkud zvláštně a snad i nebiblicky? Tento termín nevyjadřuje nic více a nic méně než jeden z ústředních biblických konceptů. A ještě důležitější je aplikace tohoto konceptu do praktického života farní obce. U Marka 4,26-29 nám Ježíš vypravuje následující podobenství: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, a on ani neví jak. Země sama od sebe (ř. ‚automaté‘) plodí nejprve stéblo, potom klas, a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“ Toto podobenství jasně ukazuje, co je úkolem člověka – a co ne: Člověk může a má zasévat, může a má sklízet, může a má „spát a bdít“. To, co však nemůže je toto: vyrábět plody. Ve zmíněném textu je tajemně vyjádřeno, že plody nese země „sama od sebe“. 14


CHRISTIAN SCHWARZ

Řecký text zde používá termín „automaté“ – což doslova přeloženo znamená „automaticky“. Tento oddíl tedy hovoří výslovně o „růstových automatismech“. Zdůrazňuji to, protože mnoho křesťanů, kterým jsem se tento princip pokusil vysvětlit, měli podezření, že tento koncept ve skutečnosti není biblický. Ale podívejme se na něj znovu. Nejen, že to je biblický princip, ale pokud studujeme původní text, zjistíme, že je to i biblický termín. Toto podobenství není pouze pěknou ilustrací. Vyjadřuje strategický střed růstu církve. Rostoucí farní obce a sbory – ať už si toho jsou vědomé či ne – používají tento zde popsaný Boží růstový automatismus. Toto je jejich „tajemství úspěchu“! A jak to tedy funguje prakticky? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, projděme si znovu výše zmíněných osm kvalitativních vlastností. Každá z nich je složena ze dvou částí. Podstatného jména (např. „vedení“, „služba“, „zbožnost“, „organizace“) a jeho bližší charakteristiky (např. „zmocňující“, „využívající duchovní dary“, „vroucí“, „funkční“). Tajemství každé z těchto kvalitativních vlastností není popsáno podstatným jménem (každá farní obec má nějaký druh vedení, služby, spirituality nebo organizace). Ono tajemství je spíše skryto v praktické aplikaci toho, co popisují příslušné bližší charakteristiky té které oblasti. Pokud se na tyto charakteristiky podíváme blíže, zjistíme, že vždy mají něco společného s uvolněním prostoru pro působení růstových automatismů, které sám Bůh používá pro budování své církve. Vzpomeňte si na ilustraci s vozíkem. Namísto toho, abychom tlačili a táhnuli vozík (= farnost) sami, musíme vyložit některé z kol, které už na vozíku jsou, a namontovat je na správné místo. A pak již můžeme prožít radostnou zkušenost s tím, že je to vítr Ducha svatého, který (zdánlivě) „sám od sebe“ uvede tento vozík do pohybu.

15


CHRISTIAN SCHWARZ

JDE O KVALITU NAŠICH FARNÍCH OBCÍ! Nevím, jestli to, o co jsem se s tebou podělil, bylo pro tebe něčím novým, nebo jen potvrzením něčeho, co jsi už tušil nebo věděl. Pro mnoho křesťanů, se kterými se dělím o tyto poznatky, jsou tyto principy drasticky odlišné od jejich názorů na „růst“ nebo „rozvoj církve“. Jedním z nejdůležitějších výsledků našeho výzkumného projektu je poznatek, že pokud přemýšlíme o růstu farní obce, pak jde v podstatě vždy o její kvalitu. Kvalita (pokud ji hodnotíme podle našich osmi kvalitativních vlastností) je kořenem a kvantita (zvyšování návštěvnosti sboru) je ovocem. Tato perspektiva mé důležité důsledky pro praktický život farnosti. Namísto původní otázky: „Jak můžeme získat více lidí?“, se ptáme: „Jak můžeme v každé z těchto osmi kvalitativních oblastech zakusit růst?“ V pozadí této otázky je solidní přesvědčení – teologicky i empiricky podložené – že skutečná kvalita nakonec bude mít pozitivní vliv i na početní růst. Základem pro tento kvalitativní přístup je biblický princip, že dobrý strom přináší dobré ovoce (viz Mt 7,17). To znamená, že pokud je strom dobrý (má vysokou kvalitu), přináší také dobré ovoce (např. více křesťanů, kteří se přidají k farnímu společenství). I zde je opět úžasné vidět, jak přesně statistické studie potvrzují správnost tohoto biblického tvrzení.

PRAVIDLO, PRO KTERÉ NENÍ VÝJIMKY Dovolte mi teď říci něco o zjištěních naší studie, které osobně považuji za nejzajímavější. Zatímco u každého principu růstu existují výjimky, existuje jedno pravidlo, pro které jsme ještě výjimku nenašli ani jednu. Každá farní obec či každý sbor, kde každá z osmi kvalitativních vlastností dosáhla určité úrovně (v našem technickém žargonu říkáme, že dosáhla „kvalitativního indexu“ 65 nebo více), je obcí rostoucí. Existuje tedy určitá kvalitativní hodnota, která může být přesně statisticky prokázána, při jejímž překročení bude farní obec vždy růst. Není to zajímavé? Když je dnes v různých kruzích diskutována otázka, čím můžeme přilákat více lidí na naše bohoslužby, mohu mu nabídnout jednu vědecky obhajitelnou odpověď: „Pracujme na tom, abychom ve všech osmi oblastech dosáhli indexu kvality 65.“ Tato odpověď nemusí být velmi populární. Někteří můžou dokonce odpovědět s jistou umíněnosti: „My ani nechceme početně růst!“ Co ale již není možné, je toto: nelze jednoduše ignorovat výsledky výzkumu. To by bylo přinejmenším neseriózní. Nepochop mě zde špatně. Já tím neříkám, že dosáhnout tímto způsobem růstu je snadné. Není to nějaká jednoduchý metodický „trik“, nějaká z oněch tak oblíbených „instantních metod“, které budí zdání, že růst začne okamžitě po zmáčknutí příslušného knoflíku „expresního praní“. Snažit se zvýšit index kvality až na tuto vysokou úroveň znamená vydat se náročnou cestou. Ale kde je v bibli 16


CHRISTIAN SCHWARZ

řečeno, že bude pro církev jednoduché, když se bude snažit být věrnou Božímu poslání? Možná budete mít námitky proti mému tvrzení, že existuje určitá měřitelná kvalitativní hodnota, za kterou se vždy objeví kvantitativní růst. Po bližším prozkoumání není tento fenomén tak překvapivý. Ale co to tedy vlastně znamená, že nějaká farní obec dosáhla kvalitativního indexu 65 ve všech oblastech? Pokud opustíme abstraktní statistický jazyk, znamená to následující: je to farnost jejíž vedení je srdcem i duší oddáno růstu farní obce... kde téměř každý farník používá své duchovní dary pro dobro ostatních a celku… kde většina farníků prožívá svou víru naplno a s nakažlivým nadšením… kde různé farní struktury jsou hodnoceny čistě podle toho, zda slouží či neslouží růstu... kde návštěva bohoslužeb je pro většinu účastníků vrcholem týdne… kde je možné v malých skupinkách prožívat láskyplnou a uzdravující moc křesťanského společenství... kde téměř všichni farníci pomáhají, vždy podle svých specifických darů, naplnit poslání církve zvěstovat evangelium… kde láska Kristova prostupuje všemi farními aktivitami. Dovedeš si vůbec představit, že by takováto farnost mohla stagnovat nebo se dokonce zmenšovat?

CO JE NESLABŠÍ OBLASTÍ NAŠÍ FARNOSTI? Někteří křesťané, kteří o těchto principech slyší poprvé, mohou zaúpět: „A to mám myslet na to všechno najednou? Pro samé stromy nevidím les.“ V takové chvíli nám může pomoci další výsledek naší studie: pro začátek stačí, když se zaměříme na jednu jedinou oblast. Ale která z těchto oblastí je strategicky nejdůležitější? Lze dokázat, že růst farní obce je nejvíce blokován těmi kvalitativními vlastnostmi, které jsou nejméně rozvinuty (tzv. „nejnižší faktory“). Na druhé straně toto také znamená, že když zaměříme naši energii hlavně na tyto nejnižší faktory, můžeme očekávat, že již toto samotné otevře cestu k dalšímu růstu farní obce. Ze zkušenosti vím, že většinu křesťanů přesvědčí spíše jednoduchý příklad, než nějaké složité vědecké analýzy principů přirozeného růstu církve. Pro své semináře jsem měl k dispozici sud vyrobený z prken o různých délkách, podobný tomu, který je vyobrazen na další straně. Když navštívím nějakou místní křesťanskou církev, pro kterou máme připravený profil sboru či farnosti, napíši všech osm kvalitativních vlastností na jednotlivá prkna podle toho, jak silně nebo slabě je každá vlastnost vyvinuta. Název nejnižšího faktoru (např. „organizace“) je uveden na nejkratším prkně a nejvyšší faktor (např. „zbožnost“) na nejdelším. Potom nalévám vodu do sudu, dokud nezačne přetékat. Když nalévám vodu dál, a je už mokrý koberec nebo nohy těch, kteří sedí v první řadě, ptám se přítomných, co bych měl dělat. Někteří, mezi nimiž je zpravidla i správce budovy, kde se nacházíme, trvají na tom, abych s naléváním vody okamžitě přestal. Já to 17


CHRISTIAN SCHWARZ

samozřejmě neudělám, protože v této ilustraci voda symbolizuje Boží požehnání, které proudí z nebe na církev. Nemůžeme přece chtít, aby Bůh přestal žehnat jen proto, že naše farnost není schopna „udržet vodu“! Jiní navrhují, že bychom se měli více modlit. Souhlasím s tím, že modlitba je velmi důležitá a naprosto zásadní pro růst církve. Potom prodloužím nejdelší prkno, „vroucí zbožnost“, o deset centimetrů, a všichni mohou vidět, že to skutečný problém neřeší. Voda dál vytéká na podlahu. Nakonec někdo navrhne, že bych měl prodloužit to nejkratší prkno, které představuje nejnižší faktor. A podívejme se! Jakmile je prodloužím třeba jen o centimetr, sud udrží více vody.

CO JE NAŠÍM ÚKOLEM A CO MŮŽE UČINIT JEN BŮH? Takové přirovnání dobře demonstruje to podstatné v rozvoji církve. Sud z osmi prken (= kvalitativní vlastnosti) představuje to, na čem můžeme, a podle Boží vůle bychom také měli, „stavět“. Aby pak ovšem do sudu také proudila „voda“ (= noví lidé), to nemůžeme naší pilnou prací na kvalitě nádoby nijak způsobit. Pokud by Bůh neposlal „vodu“, nebyl by nám k ničemu ani ten nejlepší sud. Avšak na druhé straně ovšem také platí, že když Bůh vodu vylévá (a existují teologické důkazy pro to, že tak dělá s největší ochotou), pak je kvalita našeho „sudu“ (= farnosti) velice důležitá. Tato kvalita totiž nakonec rozhoduje o tom, zda sud tuto darovanou vodu bude schopen udržet. Kvantitativní růst naší farní obce prostě „vyrobit“ nemůžeme. Raději bychom měli zaměřit naše snahy na budování její kvality, abychom zajistili, že požehnání, které Bůh snad již dlouho pro naši obec vylévá, nenecháme rozplynout bez užitku. Apoštol Pavel možná nepoužívá obraz sudu s prkny, ale mluví o stejném vztahu mezi lidským a Božím dílem, když říká: „Já (všimni si, že zde Pavel mluví sám o sobě) jsem zasadil, Apollos zaséval, ale Bůh dal vzrůst“ (1 Kor 3,6). To nám objasňuje, co už zemědělci vědí dávno. Něco jsou schopni „vyprodukovat“ a něco ne. Mohou zasévat, zalévat a sklízet. Ale nejsou schopni přinutit rostlinu k růstu. Ale stejně vědí, že jejich sázení a zalévání očekávanou úrodu ovlivňuje velmi podstatně. 18


CHRISTIAN SCHWARZ

PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE Výsledky našeho průzkumu nám mohou pomoci lépe porozumět růstu (nebo nedostatku růstu) křesťanských obcí. Samotné porozumění však nestačí. K čemu by byla ta nejlepší diagnóza, pokud by lékař nenabídl také nějakou terapii? Abychom se ujistili, že diskuse o růstu církve zde neskončí, vytvořili jsme sérii materiálů určených pro pomoc s praktickým začleněním růstových principů do života. Přístup k růstu církve, který jsme vytvořili na základě našeho výzkumu, nazýváme „přirozený růst církve“. Ve světě v různých jazykových oblastech existují agentury, které se zabývají zpracováním a publikováním materiálů vytvořených na základě tohoto přístupu. Na poslední stránce najdete spolu s příslušnými internetovými odkazy nabídku základní literatury, která je momentálně k dispozici v češtině.

PRVNÍ KROK „Nástupní stanicí“ do procesu založenému na přirozeného růstu církve je pro mnoho farností či sborů vytvoření „profilu farní obce“ či „sborového profilu“, který jim umožní identifikovat své silné a slabé stránky. Tento profil odpovídá, mimo jiné, i na otázku: „Která z osmi kvalitativních vlastností je naším momentálním nejnižším faktorem?“ K vytvoření tohoto profilu je třeba, aby 30 členů farní obce (plus farář) vyplnilo předem zpracovaný dotazník. Při zpracovávání profilu pak počítač analyzuje jejich odpovědi a srovná je s oněmi 4,2 miliony až doposud shromážděných odpovědí. Při tom používá speciální „globální formuli“ pro vypočítání světově standardizovaných a zároveň národně lokalizovaných výsledků. Ty pak mohou sloužit jako základ pro řešení otázky: „Co můžeme udělat pro to, abychom v oblasti našeho nejnižšího faktoru zakusili růst?“ Doufám, milý čtenáři či milá čtenářko, že teď už rozumíš mnohem lépe, než na začátku této knížečky, proč je tato otázka z duchovní perspektivy vrcholně důležitá. 19


CHRISTIAN SCHWARZ

REFERENCE A LITERATURA THE 3 COLORS OF LOVE, http://www.3colorsoflove.org. COACHNET INTERNATIONAL, web s mnoha stažitelnými pomůckami pro poradce a vedoucí pracující profesionálně v oblasti Přirozeného růstu církve, http://coachnet.org. COLOR YOUR WORLD WITH NCD, http://www.coloryourworld.org. ČESKÁ EVANGELIKÁLNÍ ALIANCE, národní partner pro Přirozený růst církve v ČR; http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/ncd; Plzeňská 166, 150 00 Praha 5, mobil: 777 842 000; e-mail: [email protected]. INSTITUT FÜR NATÜRLICHE GEMEINDEENTWICKLUNG DEUTSCHLAND, německý národní web projektu s nabídkou starší německé literatury; http://www.ngedeutschland.de. INSTITUTE FOR NCD INTERNATIONAL, základní web institutu Přirozeného růstu církve odkazující na prameny a s nabídkou literatury k jednotlivým kvalitativním vlastnostem v různých jazycích; http://www.ncdinternational.org. NCD CANADA, kanadský národní web obsahující mnohé zajímavé pomůcky a texty ke stažení; http://www.ncdcanada.com. NCD NET INTERNATIONAL, rozcestník k internetovému magazínu a dalším stažitelným pomůckám k Přirozenému růstu církve; http://www.ncdnet.org. NCD JOURNEY TO LIFE, diskusní fórum, http://ncd-journeytolife.org. ŘK FARNOST CHEB, Kostelní nám. 15, 350 02 Cheb, www.farnostcheb.cz, [email protected]; kontakt na překladatele této brožurky. Jan Pavel II., CHRISTIFIDELES LAICI, Postsynodní apoštolský list o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě, Zvon, Praha 1990. Jan Pavel II., NOVO MILLENNIO INEUNTE, Apoštolský list na závěr Jubilejního roku 2000, Sekretariát ČBK, Praha 2001. Schwarz, Christian A., DAS 1X1 DER GEMENDEENTWICKLUNG, 5. Auflage, Emmelsbühl: C & P Verlag, 2003. Schwarz, Christian A., NATÜRLICHE GEMEINDEENTWICKLUNG IN DER KATHOLISCHEN KIRCHE, Vorwort von Paul Michael Zulehner, Ravensburg: D & D Medien, 2003. Schwarz, Christian A., PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE: PRŮVODCE OSMI ZÁKLADNÍMI VLASTNOSTMI ZDRAVÝCH SBORŮ, Praha: Luxpress, 2000; základní kniha shrnující Přirozený růst církve vydaná ve 40 jazykových mutacích; v češtině k dispozici na http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/materialy_ncd. Schwarz, Christian A. a Christoph A. Schalk, PRŮVODCE PRO REALIZACI PROGRAMU PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE, Praha: Luxpress, 2003; praktická příručka pro realizaci programu; v češtině k dispozici na http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/materialy_ncd.

ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE

Recommend Documents