Pater Richard Henkes - 26. května 1900 Ruppach † 22. února 1945 Dachau V roce 1941 působil na farnosti ve Strahovicích na Hlučínsku, kde jeho kázání sledovalo gestapo. V dubnu 1943 byl zatčen na základě udání o pobuřování a převezen do koncentračního tábora v Dachau. Zde se učil česky a plánoval návrat do Česka. V roce 1944 propukla v táboře epidemie tyfu a Henkes se dobrovolně přihlásil jako ošetřovatel. Epidemii nakonec podlehl. Jeho tělo bylo zpopelněno, urna tajně převezena mimo tábor a uložena na hřbitově v Limburgu. Proces blahořečení zahájila limburská diecéze 25. května 2003.
Štěpán kardinál Trochta - 26. března 1905 Francova Lhota † 6. dubna 1974 Litoměřice Věnoval se založení salesiánských ústavů v Ostravě a Praze a také byl duchovním poradcem českých skautů. Během války jej gestapo pro jeho nepohodlná kázání zatklo a převezlo do Terezína. Prošel tábory v Mauthausenu a Dachau s označením "návrat nežádoucí". Jen díky pomoci zvenčí přežil a v roce 1947 byl jmenován litoměřickým biskupem. Stal se jedním z hlavních vyjednávačů s komunistickým režimem, ale protože dal do oběhu materiály z Vatikánu, které i veřejně četl, policie jej zatkla. V roce 1951 těžce nemocný, pod nátlakem a zřejmě i vlivem omamných látek složil slib věrnosti republice. V roce 1953 jej soud poslal na 25 let do žaláře. Po amnestii pracoval jako instalatér až do znovuuvedení do úřadu v roce 1968, o rok později byl jmenován kardinálem. Zemřel na mozkovou mrtvici poté, co na těžce nemocného kardinála opilý církevní tajemník Karel Dlabal celý den řval své požadavky. Jeho beatifikační proces je ve fázi sběru materiálů, na jejichž základě rozhodne litoměřická diecéze o zahájení blahořečení.
Pater Engelmar Hubert Unzeitig - 1. března 1911 Hradec n. Svitavou † 2. března 1945 Dachau Sudetského kněze ustanovil linecký biskup farářem v obci Zadní Zvonková u hranic s Rakouskem. Ve svých kázáních otevřeně kritizoval nacismus, pronásledování Židů a katolických kněží. V dubnu 1943 ho nacisté zatkli a převezli do Dachau. Po vypuknutí tyfové epidemie se přihlásil jako dobrovolník k ošetřování nemocných. Aby mohl pomáhat ruským zajatcům, naučil se jejich jazyk. Mnoho z nich poté konvertovalo ke katolicismu. Pro jeho působení mu vězni přezdívali "anděl z Dachau". Zemřel na následky tyfu. Papež František uznal jeho mučednictví
a v září 2016 byl pater Unzeitig blahořečen. Diecéze ve Würzburgu usiluje o jeho svatořečení.
Pater Tomáš Týn - 3. května 1950 Brno † 1. ledna 1990 Heidelberg Církevní kariéru započal během studií v Dijonu, kde se rozhodl stát řeholníkem. Kvůli emigraci rodičů vstoupil do dominikánského noviciátu v německém Warburgu. Kněžského svěcení dosáhl v Římě v roce 1975. Podle dochovaných zdrojů tehdy věnoval svůj život Bohu výměnou za svobodu církve v Československu. V roce 1978 dosáhl na doktorát na papežské univerzitě a stal se viceregentem dominikánské fakulty v Boloni, kde studoval dílo svatého Tomáš Akvinského. Zemřel po krátké těžké nemoci v německém Heidelbergu jen několik týdnů po pádu komunistického režimu v Československu. Beatifikační proces zahájil v roce 2006 boloňský arcibiskup Carlo Caffara.
Arcibiskup Antonín Cyril Stojan - 22. května 1851 Beňov † 29. září 1923 Olomouc Od roku 1888 působil jako farář v Dražovicích u Vyškova a od roku 1908 jako probošt v Kroměříži. V roce 1897 byl zvolen do Říšského sněmu za všeobecnou kurii na Moravě. Stal se prvním českým poslancem Říšské rady zastupujícím katolický tábor. Politicky aktivní byl i v Československu jako poslanec a senátor. Olomouckým arcibiskupem se stal v roce 1921. Byl aktivní v sociální oblasti, založil několik charit a zasloužil se o obnovení poutních míst Svatého Hostýna a Velehradu. Díky tomu však přivedl dobře prosperující diecézi na pokraj krachu. Olomoucká arcidiecéze již uzavřela proces beatifikace a postoupila materiály Vatikánu. Pater Ignác Stuchlý - 14. prosince 1869 Bolesław † 17. ledna 1953 Lukov V italském Turíně se stal členem salesiánské kongregace. V roce 1910 opustil italské působiště a přestěhoval se do slovinské Lublaně, kde pečoval o salesiánský ústav a stal se důležitou osobností slovinských salesiánů. V Československu koupil klášter ve Fryštáku a v roce 1927 založil první salesiánský klášter v Československu. Rozšířil salesiánské ústavy do Prahy a dalších velkých měst a v roce 1935 byl jmenován inspektorem nově zřízené samostatné české Salesiánské provincie. Pro bílé vlasy se mu přezdívalo staříček.
Po válce utrpěl mozkovou mrtvici a byl upoután na lůžko. Zemřel v domově důchodců, kam jej přemístili komunisté v roce 1950. Beatifikační proces v současnosti běží v Římě za zásluhy o založení Salesiánské provincie v Československu. Blahoslavený Hroznata - kolem roku 1160 † 14. července 1217 Pocházel ze starého českého šlechtického rodu. V roce 1193 založil klášter premonstrátů v Teplé u Mariánských Lázní. V roce 1200 založil v Chotěšově klášter pro řádové sestry. Podle tradice jej v Římě papež Inocenc III. oblékl do bílého roucha premonstrátů a ustanovil jej představeným tepelského kláštera. Získal však proto řadu nepřátel, kteří jej nakonec zajali a věznili. Jelikož odmítl, aby klášter zaplatil za jeho svobodu, zemřel Hroznata hlady. V roce 1897 papež Lev XIII. potvrdil jeho blahořečení a o 100 let později jej papež Jan Pavel II. ustanovil patronem plzeňské diecéze. V roce 2004 zahájili v Plzni proces svatořečení. Anna Zelíková - 19. července 1924 Napajedla † 11. září 1941 Napajedla V roce 1938 se o Velikonocích dozvěděla o křesťansky nepřijatelném usmrcování nenarozených dětí. Rozhodla se stát smírnou obětí za tento hřích. To znamená, že obětuje svůj život za usmíření Ježíše. Slib učinila na Velký pátek 15. dubna 1938 před vystavenou Nejsvětější Svátostí v Božím hrobě. Podle svědectví se vzápětí rozkašlala a následovalo první chrlení krve z plic, které pro ni znamenalo přijetí nabídky. Toužila vstoupit do kláštera karmelitek v Praze, ale zabránila jí v tom nemoc. Svědkové zaznamenali její poslední slova: "Všechno je tak krásné. Nechtěla bych s nikým měnit. Miluji Ježíše, mám ho tolik ráda." Olomoucká arcidiecéze již uzavřela beatifikační proces a nyní jsou materiály v Římě. Pater Josef Toufar - 14. července 1902 Arnolec † 25. února 1950 Praha Druhou světovou válku přečkal jako kaplan v městečku Zahrádka. Po komunistickém převratu byl i přes protesty obyvatel Zahrádky přeložen do Číhoště. Během bohoslužby 11. prosince 1949 se na oltáři několikrát pohnul půlmetrový krucifix. Zprávy o číhošťském zázraku přitáhly pozornost StB, která Toufara zatkla 28. ledna 1950 a věznila jej ve Valdicích. Podrobili ho krutému mučení, až nakonec podepsal doznání, že zneužíval malé děti
a zinscenoval pohyb kříže na oltáři. Podle expertiz, provedených v 90. letech, se však ničeho takového nedopustil. Ve velice vážném stavu byl převezen do Číhoště, kde chtěla StB provést rekonstrukci osudné bohoslužby a zneužít záznamu k propagandistickým účelům. Toufar se poté vrátil do Valdic, odkud jej v kritickém stavu převezli do Prahy, kde zemřel. Jako příčinu úmrtí uvedl lékař prasklý žaludeční vřed, později jiný z lékařů přítomných při operaci uvedl, že byl Toufar ve skutečnosti "neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti". Proces Toufarovy beatifikace zahájila královéhradecká diecéze roku 2013. Josef kardinál Beran - 29. prosince 1888 Plzeň † 17. května 1969 Řím Po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 skončil v koncentračním táboře Dachau. V roce 1946 jej papež Pius XII. jmenoval 33. arcibiskupem pražským. Po komunistickém převratu odmítl podřídit katolickou církev novému režimu a exkomunikoval několik kněží, kteří spolupracovali s režimem. I proto byl internován StB, která se jej snažila zkompromitovat i pomocí afrodiziak. Po propuštění mu komunisté zakázali nadále vykonávat arcibiskupský úřad a v roce 1965 se Beran rozhodl k odchodu z Československa poté, co mu papež Pavel VI. nabídl kardinálský klobouk. V Římě se zapojil do práce na II. vatikánském koncilu, kde vyslovil myšlenku o rehabilitaci Jana Husa. U jeho úmrtního lože pronesl papež Pavel VI. tato slova: "Je pro vás příkladem. I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo." Kardinál Beran je jediným Čechem pohřbeným v římské bazilice svatého Petra. V roce 1998 zahájila pražská arcidiecéze proces beatifikace a v současné době končí sběr materiálů. Pater Antonín Šuránek - 29. května 1902 Ostrožská Lhota † 3. listopadu 1982 Petřkovice Stal se spirituálem na olomoucké teologické fakultě. Během druhé světové války pomáhal rodinám studentů, které utiskovali nacisté. V roce 1950 odmítl spolupráci s komunistickým režimem. Proto byl v září zbaven všech funkcí a uvězněn v želivském klášteře. Po propuštění odmítl na protest opustit své vězení, v roce 1955 byl však vykázán. Až do penze se živil jako těžař vápence. Během roku 1968 mu režim znovu dovolil vykonávat kněžskou službu, ale jen do roku 1975, kdy byl znovu zbaven všech
funkcí. Zemřel v nemocnici v Petřkovicích. Beatifikační proces zahájila olomoucká arcidiecéze a v současné době jsou materiály v Římě. Sestra Marie Filomena Dolanská - 30. listopadu 1895 Všemina † 8. prosince 1943 Ravensbrück Dominikánka Marie Filomena byla učitelkou v sudetské obci Vlaštovičky. Dostala se do sporu s gestapem po incidentu s učitelkou, která ji udala za porušování říšských zákonů. V květnu 1941 ji gestapo zatklo a poslalo do pracovního tábora v Ravensbrücku. Tam podle svědectví jejích spoluvězeňkyň poskytovala duchovní rady a snažila se všemožně pomáhat a učit. V roce 1943 jí byla diagnostikována rakovina čelisti, na kterou později zemřela. Její blahořečení zvažuje ostravsko-opavská diecéze. Biskup Josef Hlouch - 26. března 1902 Lipník † 10. června 1972 České Budějovice Českobudějovickým biskupem byl vysvěcen 15. srpna 1947. Po komunistickém převratu ostře vystoupil proti snahám režimu o oddělení československých katolíků od Svatého stolce. Kvůli veřejné kritice režimu byl sledován StB. Do internace se dostal poté, co odmítl jmenovat nové vikáře loajální komunistům. V internaci zůstal od roku 1952 až do uvolňování poměrů v roce 1968, kdy se vrátil do úřadu. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy byl znovu sledován StB jako nepohodlný církevní představitel. Zemřel poté, co byl údajně zbit příslušníky StB. V říjnu 2015 zahájila českobudějovická diecéze beatifikační proces. Sestra Marie Eliška Pretschnerová - 26. září 1911 Nové Zámky † 4. května 1993 Hoješín V roce 1954 byla jmenována provinciální představenou Kongregace školských sester sv. Františka a podílela se na založení Sekretariátu řeholních společenství a na přijímání nových členek kongregace. V roce 1970 byla zvolena generální představenou a zůstala v Římě. V roce 1976 byla zvolena znovu, ale musela se vrátit do ČSSR, aby požádala o prodloužení pobytu. To se podařilo až po 14 měsících za přispění Vatikánu. Po uplynutí druhého mandátu se vrátila do Československa, kde dožila v Hoješíně. Proces blahořečení zahájila královéhradecká diecéze v roce 2001. Pater Jan Bula - 24. června 1920 Lukov † 20. května 1952 Jihlava V únoru 1951 jej kontaktoval agent Ladislav Malý se zprávou, že unesl z internace kardinála Berana a chce jej dostat přes hranice. Tvrdil také, že arcibiskup by se rád vyzpovídal. Bula byl před
spoluprací varován, a tak se odmítl na akci podílet. Dva dny nato ho zatkla StB. Malý stál za "případem Babice", v němž se komunisté snažili zdiskreditovat církev tím, že přinutili kněží k přiznání účasti na vraždách představitelů místního národního výboru. Ačkoliv byl Bula v době přepadení několik měsíců ve vězení, StB ho s touto událostí spojila. V roce 1951 jej soud poslal na smrt, oběšen byl půl roku poté. Brněnská diecéze ukončila beatifikační proces v roce 2015. Blahoslavená Marie Restituta Kafková - 1. května 1894 Husovice † 30. března 1943 Vídeň Podle dochovaných pramenů byla skvělou zdravotní sestrou. Její spolupracovníci a pacienti jí přezdívali "sestra Resoluta". Ač proslula hlubokou zbožností, asketismus v jídle jí byl cizí. A tak kvůli bohaté konzumaci piva a guláše trpěla nadváhou, ale jakožto sálová sestra potřebovala statnou postavu. Po anšlusu Rakouska se dostala několikrát do konfliktu s nacisty poté, co odmítla z nemocničních zdí sejmout krucifixy. Zatčena byla v roce 1942 přímo na operačním sále, nacisté ji později popravili. Jako mučednici ji blahořečil papež Jan Pavel II. roku 1998. V současné době je jednou z kandidátek na svatořečení. Pater Václav Drbola - 16. října 1912 Starovičky † 3. srpna 1951 Jihlava Vystřídal několik farností, než byl ustanoven správcem farnosti v Babicích. V květnu 1951 jej kontaktoval agent Ladislav Malý, který si jeho důvěru získal informací o převozu arcibiskupa Berana do zahraničí. Zatčen byl v roce 1951, ve vězení ho policie mučením donutila podepsat přiznání, že se podílel na vraždách v Babicích. Podle svědka prosil své věznitele, ať po něm nešlapou. Státní soud v Brně ho odsoudil k trestu smrti. Oběšen byl o pár dní později v Jihlavě. Beatifikační proces Václava Drboly začal v roce 2011 v Brně. V roce 2015 byly spisy potřebné k blahořečení odeslány do Vatikánu.
Ctihodná Marie Vojtěcha Hasmandová - 25. března 1914 Hustěnovice † 21. ledna 1988 Znojmo-Hradiště Během války působila jako učitelka a později zdravotní sestra. V roce 1950 byla jmenována představenou církevního spolku Neumannae v Prachaticích, kde na pokyn matky
představené skryla uprchlého kněze Remigia Janče, po kterém pátrala StB. Po udání ji soud za vlastizradu a špionáž poslal na osm let do vězení, kde se nakazila tuberkulózou. Propuštěna byla na amnestii v roce 1960 jen čtyři měsíce před vypršením trestu. Dne 8. července 1970 byla zvolena generální představenou kongregace boromejek. Zemřela na rakovinu plic v roce 1988. V roce 2014 papež František uznal její heroické ctnosti, a v brněnské diecézi tak může být zahájen beatifikační proces.
