Asociace českýc h filmových klubů u vá d í Proj ekt 100 2 014
P r ojek t1 0 0.cz
„Stanley Kubrick chtěl tímto filmem především vytvořit mýtus a myslím, že se mu to podařilo.“ Arthur C. Clarke
Technické údaje 2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey) / Velká Británie, USA 1968 / 141 minut
Produkce Stanley Kubrick Režie Stanley Kubrick Scénář Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke Kamera Geoffrey Unsworth Střih Ray Lovejoy
Hrají Keir Dullea, Gary Lockwood, William Sylvester, Leonard Rossiter, Robert Beatty, Sean Sullivan, Douglas Rain, Daniel Richter, Terry Duggan Ceny Oscar 1969 – nejlepší speciální efekty BAFTA 1969 – nejlepší kamera a soundtrack
Žánr science-fiction
Originální verze anglicky
Další informace http://www.projekt100.cz
Monopol od 27. 3. 2014 do 31. 10. 2014
Titulky české
Materiály ke stažení http://www.acfk.capsa.cz ( jméno a heslo: guest)
Dop. přístupnost od 12 let Kopie DCP Formát 1 : 2,20
Programování David Huspenina
[email protected] tel. +420 724 339 341
Filosofická filmová opera. Evoluce a smysl existence lidstva v několika epochách, během kterých je člověk konfrontován se zlověstným a mlčícím symbolem mimozemského života. Science-fiction film, po kterém už filmové sci-fi nikdy nebylo jako dříve, a souběžně napsaný stejnojmenný science-fiction román, po němž se sci-fi literatura navždycky změnila. Jeden z největších mýtů filmové historie a společné mistrovské dílo dvou osobností svých oborů – režiséra Stanleyho Kubricka a spisovatele Arthura C. Clarka. Neopakovatelná cesta za hranice lidské zkušenosti, za hranice prostoru a času…
Synopse Úsvit lidstva Po prologu, tvořeném po vzoru operní předehry jen orchestrální hudbou, se první kapitola filmu odehrává v těžko identifikovatelné (snad africké) polopouštní oblasti. Tlupa opolidí (pravděpodobně rodu Australopithecus) je nucena každý den bojovat o přežití – čelí útokům predátorů (útok leoparda) a také nepřátelství konkurenční tlupy (boj o zdroj vody). Jednoho dne se členové tlupy vzbudí a naleznou před svým úkrytem tajemný černý monolit. Brzy poté vůdce tlupy objeví, že tapíří kost se dá využít jako nástroj pro rozbíjení jiných kostí a také jako zbraň pro zabíjení tapírů a členů nepřátelské tlupy. V momentu využití prvního nástroje se rodí prapodstata člověka, vůdce tlupy triumfálně vyhazuje kost do vzduchu, tato kost se v jednom z nejslavnějších střihů filmové historie mění
v podobně tvarovanou vesmírnou loď vznášející se temnotou o několik miliónů let později. TMA-1 Tato kapitola jako jediná není uvedena mezititulkem, ale podivný objekt s označením TMA-1 je jejím centrálním motivem. Sledujeme cestu doktora Heywooda F. Floyda na vesmírnou základnu obíhající kolem země. Na této základně uskuteční doktor videohovor se svojí dcerou a následně se setká s ruskými kolegy, kteří plni znepokojení vyprávějí o podivných událostech a možné epidemii na americké měsíční základně Clavius. Poté se doktor vydává na Clavius, kde zjišťuje, že fáma o epidemii je pouhou zástěrkou pro skutečný stav věcí – na Měsíci byl vykopán podivný černý monolit s označením TMA-1 (Tycho Magnetic Anomaly
One). Doktor se vydává přímo k monolitu, společně s kolegy se vedle něj fotí a během focení začne z objektu vycházet těžko identifikovatelný vysokofrekvenční zvuk… Mise Jupiter O osmnáct měsíců později se vydává k Jupiteru americká vesmírná loď Discovery One. Posádku lodi tvoří dva kosmonauti – doktor David Bowman a doktor Frank Poole – a dále tři vědci, kteří jsou umístěni v hluboké hibernaci. Všechny operace lodi jsou řízeny centrálním počítačem s označením HAL 9000 (Heuristicky programovaný ALgoritmický samočinný počítač). Hal se kosmonautům překvapivě svěřuje se svými obavami ohledně celé mise a následně je nechává spravit rozbitou anténu v otevřeném vesmíru. Kosmonauti však na anténě
žádnou poruchu nenacházejí a nabízejí se tak dvě možná vysvětlení – neomylný Hal udělal chybu nebo umělá inteligence dokonalého počítače obsahuje určitý prvek lidského faktoru. Kosmonauti se tajně domluví, že zkusí součástku opravit ještě jednou a pokud Hal opravdu udělal chybu, nemilosrdně jej vypnou. Při operaci ve volném vesmíru však Hal záměrně způsobí odpojení Poola a jeho pád do volného prostoru, načež se Bowman okamžitě vydává se svým modulem na záchranu kolegy. Mezitím Hal odpojí všechny životní funkce vědcům odpočívajícím v hibernaci. Když se Bowman s Poolovým tělem vrací zpět do lodi, Hal jej odmítne pustit zpět. Bowman tedy pouští Poolovo tělo a riskantním manévrem, během nějž se na několik vteřin ocitá bez helmy ve vakuu volného vesmíru, se dostává zpět do lodi. V centrálním procesoru pak Bowman postupně odpojuje jednotlivé Halovy paměťové a operační prvky, přičemž komunikační schopnosti „odumírajícího“ počítače se stále zhoršují a na konci je Hal schopen reprodukovat jen jediný text – písničku Harryho Dacreho z roku
1892 s názvem Daisy Bell. Po kompletním odpojení Hala se začne přehrávat video nahrané doktorem Floydem, který vypráví o existenci tajemného černého monolitu a jeho nálezu na Měsíci a také o faktu, že signál podobný zvukům vycházejícím z monolitu byl identifikován v blízkosti planety Jupiter. Jupiter a za nekonečnem V blízkosti Jupitera opouští Bowman Discovery One a v malém modulu se vydává na oběžnou dráhu planety, kde nachází další monolit. Poté, co se kosmonaut přiblíží k monolitu, je se svým modulem vržen na neuvěřitelnou cestu mimo klasicky definovatelný prostor a čas, během níž prolétává fantastickými barevnými spektrálními obrazci, podivuhodnými krajinami či tunely různobarevného světla. Nakonec se i s modulem ocitá v pokoji zařízeném v neoklasicistickém stylu. Bowman pozoruje sám sebe v různých fázích vlastního života a následně se v pokoji objevuje další černý monolit. Hrdina k němu vztahuje ruce a následně se mění v gigantické hvězdné embryo vzhlížející na planetu Zemi.
o filmu V roce 1964, ihned po dokončení filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, se Stanley Kubrick plně oddal dobové fascinaci vesmírnými výpravami a mimozemským životem a rozhodl se natočit „opravdu dobrý a inteligentní sci-fi film“. Šedesátá léta byla dekádou zasvěcenou vesmírnému výzkumu a vyznačovala se frenetickými vesmírnými závody mezi USA a SSSR, štědrým rozpočtem pro vesmírné organizace (prezident Kennedy oficiálně deklaroval naprosto neomezený rozpočet pro organizaci NASA) a masovým zájmem veřejnosti. Na doporučení jednoho z velkých hollywoodských studií se Kubrick rozhodl kontaktovat britského sci-fi autora žijícího na Srí Lance, Arthura C. Clarka. Clarke v této době ještě nebyl zářivou hvěz-
dou na poli sci-fi literatury a členem tzv. „velké trojky“ (A. C. Clarke, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein), ale měl na svém kontě již několik úspěšných povídek. Clarke a Kubrick se setkali ve slavném newyorském hotelu Chelsea, kde spisovatel nabídl režisérovi několik svých textů, z nichž si Kubrick nakonec vybral povídku Hlídka (The Sentinel). Tato povídka se stala základem pro další společnou práci obou umělců, kteří nakonec strávili dva roky přetvářením povídky do románového textu a současně do podoby filmového scénáře. Stejnojmenný Clarkův román je samozřejmě komplexnější a doslovnější, přesně jak si to vyžaduje médium literatury. Román a scénář vznikaly současně, navzájem se ovlivňovaly a klíčová byla dlouholetá interakce dvou výrazných autorských osobností, Clarka a Kubricka (oba autoři chtěli původně
uvádět filmový scénář jako dílo „Kubricka a Clarka“ a román jako dílo „Clarka a Kubricka“, ale román je nakonec podepsán pouze A. C. Clarkem). Rozdílná je také míra tajemnosti, která je ve filmu daleko větší – Kubrick si přál film více kryptický a mysteriózní (především co se motivů černého monolitu a hvězdné brány u Jupitera týče), Clarke ve svém románu daleko více vysvětluje. Celý projekt byl prezentován v roce 1965 pod názvem 2001: Vesmírná odysea, kterému však předcházelo hned několik verzí titulu filmu (Journey Beyond the Stars, Universe, Planetfall). Autorem finálního názvu je Kubrick, který záměrně použil odkaz na Homérovu Odyseu, neboť dle jeho slov „pro staré Řeky musela být nekonečná moře za hranicemi probádaného světa podobným mystéri-
em jakým je pro naši generaci nekonečno vesmíru“. Během natáčení nebyl nikdo ze studia MGM puštěn na plac, výsledný film byl tedy pro zástupce studia a producenty velkým překvapením. Po premiéře se snímek setkal s velmi průměrnými recenzemi a divácký zájem zůstával také za očekáváním. Studio tedy tento titul odepsalo a soustředilo se na jiné projekty, po měsíci se však začali ozývat kinaři z celých Spojených států – kina se spontánně začala plnit především mladými diváky, pro které se sledování této sci-fi stalo kultem spojeným s konzumací marihuany a halucinogenů, jakousi specifickou formou drogového tripu. Film si tak poměrně pomalu získával dnešní výjimečnou reputaci, která je nyní posílena i reakcemi jiných slavných filmařů, kteří často označují 2001: Vesmírnou odyseu za klíčový film pro svůj vývoj. Takto mluví například George Lucas („Byl jsem tehdy na škole, a když jsem viděl Odyseu, byla to pro mě obrovská inspirace. Řekl jsem si, že když to dokázal Kubrick, dokážu to jednou i já.“), Steven Spielberg („Epochální dílo, které naprosto zásadně mění a přetváří filmovou formu. Zásad-
ní je, že Kubrick vypráví příběh naprosto odlišným způsobem než jak jsme zvyklí a schopní příběhy akceptovat. Kubrick je pro mě nejlepším režisérem historie kinematografie.“) či William Friedkin („Odysea je jeden ze tří nejvýznamnějších filmů všech dob.“). Nepopiratelným faktem je, že 2001: Vesmírná odysea se stala zásadní inspirací pro celý sci-fi žánr (sci-fi před Odyseou, to byly béčkové akční filmy v papundeklových kulisách s modely obřích monster) a bez ní by jen těžko vznikly další perly žánru jako Lucasovy Hvězdné války. Kromě filozofického poselství je 2001: Vesmírná odysea přelomovým filmem i z hlediska technických prvků a představuje milník v organickém využívání speciálních efektů. Zjednodušeně řečeno, každý tvůrce, který po roce 1968 využíval ve svém díle speciální efekty, se musel vyrovnat s existencí a odkazem Kubrickova filmu. Kubrickovi se podařilo stvořit inovativní obraz vesmíru, který je formálně naprosto čistě a překrásně zkomponovaný, ale zároveň je dokonale exaktní a vědecký. Film neobsahuje žádnou (do té doby běžnou) sci-fi nadsázku – všechny vesmírné lodě i interi-
éry vycházejí z prvků dobového designu, pouze jsou „upgradovány“ do roku 2001. I přesto, že film tvoří naprostou špičku v tehdejším využívání speciálních efektů, tvůrci se museli neustále vyrovnávat s omezenými technickými možnostmi – i proto byla celá řada scén natáčena za použití dnes již primitivních modelů a technických zařízení. Jako příklad může sloužit scéna se spícím doktorem Floydem, během níž se uličkou lodi vznáší ve stavu beztíže pero a jemně se pohybuje v rytmu Straussova valčíku. Tvůrci pro tuto scénu přilepili pero na dokonale průhledné sklo ukotvené mimo záběr v rámu, následně pohybovali s celým rámem a tím pádem rozhýbali i pero. Nedostatek hi-tech vybavení byl během natáčení vyvažován naprostým perfekcionismem Kubricka a jeho štábu – každá scéna musela být dokonalá, každá scéna podléhala desítkám zkoušek a desítkám následných klapek. I proto o filmu režisér Sydney Pollack prohlásil: „Ve 2001: Vesmírné odysee jsou sekvence, u kterých dodnes nevím, jak je mohl Kubrick vytvořit.“
ZÁKLADNÍ MOTIVY FILMU Jedním z klíčových motivů filmu je zobrazení mimozemských forem života – tuto problematiku konzultovali oba autoři detailně s astronomem a spisovatelem Carlem Saganem (mimo jiné autorem románu Kontakt, jehož filmová adaptace /r. Robert Zemeckis/ bývá často přirovnávána právě ke Kubrickovu filmu) a všichni se shodli na netělesné formě mimozemšťanů. Mimozemský život se tak ve filmu objevuje v nehmotné podobě čisté a neomezené energie, která má možnost vstoupit do lidského mozku a využít ho jako kazetový přehrávač – může přehrávat život daného člověka neomezeně vpřed i vzad, přesně jak se to děje astronautovi Bowmanovi ve scénách odehrávajících se v neoklasicistickém pokoji (a v jeho mysli).
Základním tématem filmu je lidská evoluce a odpovědi na tři klíčové otázky: „Co je člověk?“, „Co bylo před člověkem?“, „Co bude po člověku?“. Enigmatickým objektem provázejícím evoluci lidstva je tajemný černý monolit, který je symbolickým akcelerátorem jednotlivých evolučních kroků člověka – opolidé se jej dotknou a zanedlouho začnou zabíjet a jíst maso, astronaut Bowman kolem něj
proletí a vzápětí se dostane do kontaktu s mimozemským životem. Podle samotného Clarka a jeho románu je monolit objektem mimozemské civilizace, který „hlídá a pozoruje“ lidstvo a jeho vývoj, podle některých teoretiků jsou čtyři setkání s monolitem během filmu symbolickými čtyřmi etapami vývoje člověka (opočlověk – člověk – člověk v kontaktu s mimozemským životem – vesmírné dítě). Kritik Rob Ager dokonce přichází s odvážnou teorií o propojení monolitu se samotným filmovým médiem: monolit podle něj referuje k plátnu filmového obrazu (které je pouze otočeno o 90°), takže během prologu a následně po přestávce nesledujeme kompletně černé filmové plátno, ale díváme se přímo na povrch monolitu. Ať už se divák snaží interpretovat monolit a další kryptické motivy filmy jakkoliv, klíčový je přístup samotných autorů filmu, kteří se snažili především vytvořit mýtus představující pro každého diváka výzvu a nutnost vytvoření jeho vlastní interpretace. Dalším hojně analyzovaným prvkem filmu je vztah posádky lodi Discovery One a všemocného řídícího počítače HAL 9000. V bonusových materiálech k filmu natočených po roce 2000 Clarke k Halo-
vi ironicky poznamenal: „Na konci šedesátých let byla revolta Hala výjimečným tématem a základním konfliktem filmu, dnes ale každý kdo má počítač dobře ví, že počítač ‚má duši‘ a rád se bouří proti našim příkazům.“ Výzkum umělé inteligence byl v šedesátých letech teprve na začátku a 2001: Vesmírná odysea je tak cenným dobovým příspěvkem k této problematice – Hal čelí silnému morálnímu dilematu mezi osudem mise a osudem lidské posádky a zároveň snad až příliš podléhá dobové „módě“ neurotismu (velké téma konci šedesátých let, kdy každý měl deprese a každý bral prášky na uklidnění, což velmi důsledně ilustrují například filmy Woodyho Allena). Hal by ve filmu mohl elegantně okamžitě zabít všechny členy posádky (například přerušením přívodu kyslíku), ale neučiní tak a následně se dostává do takřka evolučního konfliktu s astronautem Bowmanem. Ten ukáže velkou odolnost a nepředpokládanou schopnost přežít a následně velmi metodicky a chladnokrevně Hala odpojuje. V tomto momentu se dění na vesmírné lodi propojuje s první kapitolou filmu – opolidé kvůli přežití zabijí tapíry, Bowman kvůli přežití zabíjí Hala.
Stanley Kubrick * 26. 7. 1928, New York, USA † 7. 3. 1999, Harpenden, Velká Británie
Jeden z nejuctívanějších režisérů filmové historie se narodil roku 1928 v New Yorku do rodiny, v níž se mísila židovská, polská, rakouská a rumunská krev. Jako teenager byl velmi nenápadným, lehce neurotickým knihomolem vyrůstajícím v divokém prostředí newyorského Bronxu. Brzy se jeho hlavním zájmem stala fotografie, jako fotograf se záhy etabloval ve školních kruzích a následně se v roce 1946 stal oficiálním fotografem pro časopis Look. Spolu se svou první manželkou Tobou Metzovou začal pravidelně navštěvovat filmové projekce v Museum of Modern Art a jako klíčové režiséry tohoto období později uvedl Maxe Ophülse a Eliu Kazana. Po natočení několika krátkých filmů debutoval Kubrick v roce 1953 válečným snímkem Strach a touha, prvním amatér-
ským celovečerním pokusem, jehož kompletní štáb byl tvořen pouze Kubrickem a jeho manželkou. V poloamatérském duchu a rámci rozpočtu sponzorovaného toliko rodinou vznikl i druhý celovečerní film, noir Vrahův polibek, který však již naznačil Kubrickův smysl pro režii, filmovou kompozici a svícení. Prvním skutečně profesionálním dílem pak byl další noir s názvem Zabíjení – tento snímek již mnozí kritici jednoznačně umisťují do pantheonu noirových filmů a někteří pozdější tvůrci se otevřeně hlásí k velmi silné inspiraci tímto dílem (Quentin Tarantino). Stezky slávy pak již znamenaly definitivní průlom do první režisérské ligy a syrová obžaloba nesmyslnosti války s Kirkem Douglasem v hlavní roli se pravidelně dostává na žebříčky nejlepších protiválečných dramat. Následovala další spo-
lupráce s Douglasem, epický velkofilm Spartakus, během jehož natáčení Kubrick poprvé v kariéře vážněji narazil na vysilující produkční problémy, neustálé konflikty uvnitř štábu a nutnost ukočírovat celou plejádu hereckých ikon (kromě Douglase například i Tony Curtis, Laurence Olivier či Peter Ustinov). I přes všechny problémy během natáčení se Spartakus stal kasovním trhákem a nadlouho nejvýdělečnějším počinem hollywoodského studia Universal. Lolita představovala pro Kubricka první natáčení ve Velké Británii, první velkou literární adaptaci a také první podvratný a kontroverzní film. Následovala ji další ostrá satira s dlouhým názvem Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, natočená z politických důvodů také ve Velké Británii. Po
sci-fi 2001: Vesmírná odysea se Kubrick opět vrátil do Velké Británie, kde adaptoval složitě strukturovaný a velmi násilný román Anthonyho Burgesse s názvem Mechanický pomeranč. Snímek vyvolal obrovskou kontroverzi po celém světě a například v zemi svého vzniku byl, po mnoha výhružkách smrtí a několika násilných činech inspirovaných dějem filmu, zakázán až do Kubrickovy smrti a znovu uveden až v roce 2000. Další trojice filmů (Barry Lyndon, Osvícení, Full Metal Jacket) natočená střídavě v Británii a USA jen potvrdila Kubrickovu výjimečnou vlastnost dokonale ovládnout naprosto odlišné filmové žánry (film noir, historický velkofilm, společenská satira, černá komedie, science-fiction, thriller, válečný film) a pozici absolutní autorské ikony tehdejší kinematografie.
mochodem velké venkovské sídlo hraje klíčovou roli) a pouhé čtyři dny po ukončení natáčení ve svém domě zemřel.
1971: Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange)
Režijní filmografie:
1975: Barry Lyndon
1953: Strach a touha (Fear and Desire)
1980: Osvícení (The Shining)
1955: Vrahův polibek (Killer's Kiss)
1987: Olověná vesta (Full Metal Jackett)
1956: Zabíjení (The Killing)
1999: Eyes Wide Shut
1957: Stezky slávy (Paths of Glory) 1960: Spartakus
Od natáčení Lolity v roce 1962 žil Kubrick trvale ve Velké Británii, především kvůli svobodě, klidu a vzdálenosti od velkých studií. Usadil se ve velkém domě Childwickbury Manor půl hodiny cesty od Londýna, kde v klidu připravoval svoje filmy a věnoval se rodině. Po několikaleté pauze natočil v roce 1999 svůj poslední snímek Eyes Wide Shut (ve kterém mi-
1968: 2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey)
1962: Lolita 1964: Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb)
