Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma... Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma

Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma....

Pavel Šimík a Zdeněk Pelant

Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma...

...aneb, to nejlepší z Peliona a Šímy! Pavel Šimík a

Zdeněk Pelant

-1-



Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma... aneb, to nejlepší z Peliona a Šímy! © 2008 – 2009 Pavel Šimík (Šíma) © 2008 – 2009 Zdeněk Pelant (Pelion) grafické zpracování a úprava textu © 2009 Pavel Šimík (Šíma) Tato kniha je v elektronické podobě. Může být šířena zdarma, avšak autoři zakazují jakékoliv zasahování do textu, včetně formátování, nebo vyjímání částí textu, pokud nejde o doslovnou citaci.

-2-



Poděkování Tímto děkuji svému net-příteli Pelionovi (vlastním jménem: Zdeněk Pelant ), kterého jsem potkal na SASPI (společenství amatérských spisovatelů – adresa: www.saspi.cz). Díky němu vím, jak Pelion a jeho druhé já Břídil uvažují, myslí a co od nich můžu očekávat. Že to vím? Ne, nikoliv, alespoň to tuším, ale to nemění nic na faktu, že bez Peliona by nebyl Pelion (natož Břídil) a o Šímovi ani nemluvě...

-3-



Několik slov na úvod Ano, žijí mezi námi... Kdopak? Ptáte se? No přeci: Pelion a Šíma. O koho že jde? O dva pisálky a spisovatele, prostě umělce na úrovni, kteří se rozhodli udělat jednu velkou díru do světa, nebo do Světa... Tak ne, ale pokusí se o to, aby ta díra byla alespoň malinká, nebo menší, či ještě menší, třeba jako tato tečka na konci tohoto souvětí. Bude to stačit? Možná ano, možná ne. Každopádně se ti dva hned tak nevzdají a ze všech jejich činů bude znát jejich osobitá velikost, kterou tolik závidíme všem velikánům naší doby. Co říci, než se dáte do čtení? Každý příběh nějak začíná. Pohádky předchází věty v této podobě: „Žili byli za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy...“, avšak toto dílko není pohádkou, právě naopak! Toto dílko je naprostou fikcí, ačkoli jde o záznamy ze života těchto dvou velikánů české literatury... Že přeháním? Tak dobře, jsou to naprostí břídilové... Tedy, břídilem je možná jen jeden z nich, alespoň si tak říká. Ale kdo ví, který z nich je větší... Autor? Spisovatel? Nebo snad břídil? Jako samostatné osoby jsou oba naprosto nudní, běžní a nenápadní občané tohoto státu, ne-li republiky, avšak... Když jsou pohromadě, byť jen čistě imaginárně, nebo virtuálně (chcete-li), začínají se dít věci! Nevěříte? Dobře činíte, protože skutečnost je ještě mnohem horší! Jak moc? Jak hodně? O kolik horší? To byste neuhodli, vážení a milí přátelé! A proto vám nezbývá nic jiného, než-li se dát do čtení. O kom? O čem? No přeci o těch dvou potrhlých umělcích, kteří si myslí, že jim patří svět, nebo Svět. Ale kdo ví? Třeba jednou... Třeba jednou jim bude opravdu patřit, ale nepředbíhejme událostem! Proč? Protože když je v čemkoliv tato „povedená a správná dvojka“, tak si není nikdo ničím jistý... Zatím je vše nejasné a matoucí a snad jen Bůh ví, jak to celé vlastně dopadne. A pokud budete chtít vědět, jak vůbec vypadají a jak je můžete poznat, pak vám řeknu jen toto: „Oba jsou stejného vzrůstu, tedy že měří skoro stejně, ale jeden je vyšší a druhý o něco nižší. Jaká jsou jejich poznávací znamení? A kdo je vůbec kdo? Není to nakonec jedno? Abych řekl pravdu, ani jeden z nich na svém zadku nenosí státní poznávací značku. Nu což, ten vyšší z nich je také vyzáblejší a ten nižší má malé bříško a když se postaví vedle sebe, vypadají jako naprosto shodná jednovaječná dvojčata.“ Jestli vás zajímají jejich charaktery, pak vás musím zklamat. Jsou prostě báječní a nechybí jim žádná z lidských vlastností, které nás odlišují od jiných tvorů na Zemi. Jsou prostě sví a dovedou být jako umanuté malé děti a závidět kde komu i nos mezi očima. Na co hledí nejvíce? Na své pohodlí a úspěch a na to, aby byli vždy v popředí, prostě: Pelion a Šíma! V jejich osobnostech nechybí žádný lidský (či jiný) ušlechtilý, nebo neušlechtilý cit a co je nejdůležitější, dokáží právě v tu správnou chvíli ukázat, co v nich je. Tedy nemyslím, co měli k obědu, nebo večeři, ale jak na tom jsou se svou odvahou, statečností, ale i zbabělostí a vypočítavostí. Je to pravda, nikdo není dokonalý, ale ti dva dokonalí jsou a to v každém ohledu. Nuže, vzhůru do toho...

-4-



Část první: Pelion a Šíma (Zdeněk Pelant)

-5-



Jak se ti dva potkali... Nebudete mi to věřit, ale ti dva se určitě nepotkali u Berouna, protože tam se přeci setkali ti dva medvědi, lépe řečeno dva plyšoví medvídci a zeptali se navzájem: „Tak co, pane, půjdeme si hrát?“ Jenže, Pelion, natož Šíma, neměli na nějaké to hraní s hračkami ani pomyšlení, protože už odrostli dětským střevíčku a maximálně, na co si mohli hrát, bylo hraní na Burze, nebo brnkání na nervy svým nakladatelům. Pokud přeci jen někdy podlehli svým skrytým a hravým vášním, pak jen proto, aby si navzájem prováděli nějaké ty naschvály, jako by se neříkalo, že co se rádo mívá, to se také škádlivá. Ale škádlete někoho lopatou, pistolí, nebo dírou v zemi, že ano? Ano, je to tak. Oba si koupili vily v blíže nejmenovaném městě, mezi námi: kdo by chtěl být natolik populární, aby nemohl vylézt ani z vlastního baráku, že? A proto na jejich přání nebudu jmenovat název města, ne-li vesnice, kde oba výtečníci pobývají. Ti, které to zajímá, si musejí nechat zajít chuť a ostatním, kterým je to jedno, to skutečně může být jedno. Aby toho nebylo málo, oba žili sice ve stejné ulici (říkejme jí třeba: Kaštanova), ale každý na opačném konci a ještě tak, aby jeden druhému neviděli do okna a nemohli se navzájem sledovat vojenským dalekohledem, cože to zrovna ten druhý dělá a provádí... Pokud se držíte hesla: „Můj dům, můj hrad!“, pak vězte, že se jej oba drží ještě více a myslí to opravdu vážně. Na první pohled jejich vilky v ničem nevybočují z okolního architektonického stylu, ale to nebyli oni, aby u svého domků neměli bazén, tenisový kurt, japonskou zahradu, dva velké psy a zahradníka, aby to vše zakrývaly tři metry vysoké betonové ploty, zpoza kterých vyčnívají snad jen střechy jejich hradů. Že přeháním? Ale opravdu jen malinko, protože si opravdu potrpí na pohodlí a přepych a co nemají dnes, mohou zítra mít! Odkud berou vlastně peníze? Pracují? Tvrdě a neúprosně? Nebo snad mají oba bohaté strýčky, kteří zemřeli a odkázali jim své neskutečné majetky? Chyba lávky, nikdo totiž netuší, kde berou peníze na své nesčetné zájmy a koníčky a také jednu velkou vášeň, kterou je psaní románů a povídek. Oba jsou velmi zdatní a tvořiví, jenže byl tu jeden malý problém, málokterý nakladatel jim hodlal vyhovět v publikaci jejich prací, protože všichni dobře vědí, že pokud publikují jednoho, budou muset také vydat toho druhého, protože závist je prostě „svině“. A Pelion a Šíma, ač už muži v nejlepších letech, se občas chovali jako malé děti. Ale nenechte se mýlit, přes všechny naschvály a šprýmy (o kterých tu ještě bude řeč) dokáží také tahat za jeden provaz. A to tak dobře, div se mnohdy nepřetrhne a přestože stojí na jedné straně (ne-li na stejné lodi), ihned potají dumají a přemýšlejí, jak toho druhého odstavit na druhou kolej... S postupem času se stali povedenou dvojkou (jako ti dva v tom večerníčku pro děti na dobrou noc, tuším, že se jmenoval: „A je to!“) a jeden bez druhého nedají ránu, přestože by se mnohdy nejraději navzájem pozabíjeli a jeden druhému by s radostí zakroutil krkem. Jejich řádění často odnáší sousedé v ulici, kde oba naši přátelé žijí. Pokud mohou někoho jmenovat, pak zmíním především pana Pinďoura, který si s oběma umělci a mistry vytrpí své a o jeho ženě ani nemluvě. Tak tedy znáte jména všech hlavních postav a tento velký cirkus může začít, protože psát tu o všech ostatních postavách a postavičkách nemá cenu, když je tu Pelion a Šíma... Pokusme se nyní přenést prostorem a časem a podívejme se na jednu malou epizodu, která vám naše hrdiny přiblíží. Bude-li se vám zdát, že je toto dílko sestaveno jen a pouze ze střípků z jejich životů, pak se nemýlíte, protože tato kniha není uceleným příběhem těchto dvou umělců, ale -6-



jen jakýmsi rozbitým zrcadlem, ve kterém se po jeho sestavení můžeme shlédnou všichni. Jde o zrcadlo kouzelné? Nikoliv, neřekne vám, jací jste a co byste měli dělat, aby měl váš život smysl a vám se splnily všechny přání a sny, jako těm dvěma. Jenže... Realita běžného života je něco docela jiného, než realita světa, ze kterého k nám oba hrdinové promlouvají a pravda je někde tam venku. ***** V útulné hospůdce "U opitého básníka" bylo rušno. Výčepní roztáčel o sto šest a číšník běhal po place, roznášeje jeden zlatavý mok za druhým. V rohu, u stolku pro dva, seděli dva pánové. Vypadalo to na staré známé, ale přesto tu vládla podivná atmosféra. "Ty, poslyš, Pelione, co jsi to zase napsal za blbost,“ řekl pan Šíma a roztrhal nějaký rukopis na tisíc kousků. "A máš po ptákách...“ "Klidně trhej, Šímo, mám jich dost,“ klidně pronesl Pelion a vytáhl z kapsy další list. "No, to mě poser,“ utrousil překvapeně Šíma a dopil sedmé pivo. "Čubrníš, co? Také píšeš blbosti a říkám něco? Neříkám,“ řekl Pelion, také dopil a pohotově objednal další dva kousky. "Neříkáš, ale hodnotíš! Co to bylo minule?“ ptal se vyčítavě Šíma. "Co by to bylo? Hodnocení, charita ani náhodou,“ bránil se Pelion. "No, hovno hodnocení! Vždyť jsi mi dal jedničku!“ zvýšil hlas Šíma a zapil zlobu pivem. "Jo, jedničku. Zasloužil sis ji, ne?“ "Hovno zasloužil! Já chtěl lepší známku!“ křičel na celý lokál. "Ale lepší už není, příteli,“ bránil se Pelion. "Není, není! Já ji chci, chci, chci!“ "Chceš? Budeš ji mít!“ zvýšil hlas i dosud klidný Pelion a přivolal číšníka. "Vážně?“ zajímal se Šíma a odpovědí mu bylo souhlasné kývnutí. "Dej nám sem dvě sýkorky,“ objednával Pelion malé občerstvení. Číšník přikývl a odešel. "Ptáky nežeru!“ ozval se Šíma a bouchnul rázně pěstí do stolu. "Jaké ptáky? Co to zase meleš?“ "Sýkorky. Sýkorky nežeru!“ trval na svém Šíma a upil svého piva. -7-



"Ale sýkorka není pták,“ hájil Pelion. "Cha! Ty jsi kus vola, Pelione. Že není pták? Tak co to je? Druh prasete?“ "Jak se dívám na náš lístek, tak za chvíli tu budou prasata dvě.“ "Sýkorka je pták a basta!“ opět bouchl do stolu Šíma. "Hele, fešáku! Jdi si bouchat do stolu někam jinam!“ napomenul ho důrazně přicházející číšník a položil na stůl, před oba pány, dva velké rumy. "Co...co to je?“ zajímal se už klidný Šíma. "To jsou sýkorky, příteli,“ vysvětlil Pelion a přihlouple se usmíval. "Ty jsi, Pelione, takovej vůl. Ale děsnej vůl.“ "Vím, Šímo, vím. Jiný už nebudu, s tím se smiř.“ "No, nic jiného mi nezbývá,“ řekl smířlivě Šíma a objednal další dvě sýkorky...

-8-



U nakladatele... Jak už bylo řečeno, Pelion a Šíma jsou vášnivými umělci v oblasti literatury a jeden druhého se snaží překonat ještě lepším a úspěšnějším dílem, než napíše ten druhý. Když selže invence, um a talent, spolu s nekonečnou a neochvějnou pílí, nastoupí špionáž a podlé intriky a praktiky. Možná by bylo všechno jinak, kdyby se oba dali do psaní společného díla, jenže zkuste něco napsat, když nejste naladěni na stejnou vlnu? Ono Pelion a Šíma jsou naprosto odlišní, něco jako oheň a voda, ale navzájem se doplňují, ne však doslova a do písmene. Nejlépe si uděláte obrázek, co jsou oba zač, při popisu jejich návštěvy u jejich společného nakladatele, který je z nich mnohdy na mrtvici. Ono to není sranda hostit najednou Peliona a Šímu, protože na něj bohatě stačí třeba i jeden z nich. Ale jak se říká: „V jednotě je síla!“ a naši umělci si nedělají žádné servítky a drží se onoho hesla: „Když se seká les, padají třísky!“ Pokud se ptáte, proč je tu stále řeč o Pelionovi a Šímovi, pak vězte, že je toto dílko právě o nich a ještě o nich také mnoho uslyšíte. ***** Prostorná, luxusně vybavená kancelář ve starobylé administrativní budově z předminulého století. Za velikým stolem seděl brýlatý chlapík a četl noviny. Ozvalo se zaklepání, dveře se pootevřely a objevila se usměvavá tvář mladé slečny sekretářky. „Promiňte, pane Špíno, máte návštěvu.“ „Návštěvu?“ zopakoval muž a orosilo se mu čelo. Pohled do diáře ho poněkud vyděsil. „Ano, dva pánové přišli. Prý jste domluveni. Nějaký Šíma a Pelion…“ „A kurv… Ehm… Jo, už si vzpomínám. Tak mi ty mamlasy, Haničko, pošlete.“ „Mamlasy, pane šéfredaktore?“ „Jo, Haničko, řekl jsem mamlasy. Debilové to jsou. Raz, dva, s nimi vyrazím dveře… Uvidíte, že si dají vídeňskou kávu… Takových už jsem zažil. Ti budou takhle malinkatí, to vám říkám, blbci jsou to a jako s blbci s nimi budu jednat… Jsem šéf, tak v čem je problém? Ti budou na mě ještě dlouho vzpomínat…Tak mi je přiveďte, smrady.“ „Špína, na můj povel, vztyk!“ ozval se ostrý povel před samotnou kanceláří. Do kanceláře šéfa knižního vydavatelství, pana Špíny, vešli dva sympaťáci. Sekretářka, upravující si výstřih a vlasy, cupitala za nimi. Šéfredaktor Špína se postavil do pozoru. „Dobrý den, pánové, pojďte dál…“ „Dobrý den,“ pozdravil pan Pelion a zůstal stát u dveří. „Dal bych si vídeňskou kávu a kolega také, slečno.“

-9-



„Nazdar, Špíno, jak se máš?“ oslovil Šíma chlapíka a bez vyzvání se posadil do koženého křesla. „Prosím? My si tykáme?“ snažil se protestovat Špína a zrudl. „Ne! Já ti tykám!“ křikl Šíma a nabídl si ze stolu kubánský doutník. „A fofrem zklidni hormon, frajere!“ „Jistě, pane. Mohu se posadit?“ „Ne, jen zůstaň stát, Špíno!“ „To snad…“ nedořekl šéfredaktor, protože mu Pelion skočil do řeči. „Tak podívejte se, pane Špíno. Čas běží a hovno, hovno!“ „Ale já se snažil, pánové…“ ohradil se Špína. „Málo, Špíno, málo!“ ozval se Šíma, ukousl špičku doutníku a zapálil si. „Honem se ani pes nevysere, hoši…“ „Hoši? Jak nás to oslovuješ! To si děláš prdel, Špíno!“ namíchnul se Šíma, poposedl a nohy dal na stůl. „Nejsme malé děti, pane!“ přidal se Pelion a také se konečně posadil. „Promiňte, pánové, samozřejmě…“ utíral si pot šéfredaktor. „Tak tady je kávička, pánové. Prosím…“ řekla Hanička a položila tři šálky kávy na stůl. „Tuhle odneste, krasotinko. Špína nemá chuť…“ poručil Šíma. „Ale já bych si docela rád dal…“ slintal šéfredaktor. „Šíma řekl, že nemáte chuť, tak nemáte chuť, Špíno!“ protestoval Pelion a plácl sekretářku po zadečku. Oči mu vězely hluboko ve výstřihu. „Jo, jasně. Nemám chuť… odneste to…“ řekl Špína a polkl naprázdno. „Au! Co si to dovolujete?“ obořila se sličná slečna sekretářka na Peliona. „No, no, no! Aby ses nám tu neposrala, panenko!“ odbyl ji, vyloženě chlapsky, Pelion. „Pane Špína, vy tomu prasákovi nic neřeknete?“ obrátila se s očekáváním na svého šéfa Hanička. „Ehm… važte slova, Haničko. Je to klient, žádný prasák,“ vysvětloval s rozpaky Špína a obrátil se na pana spisovatele, „Pelione, omluvte ji, je ještě mladá…“ „Jak Pelione? Snad pane Pelione! Naposled, Špíno! Ať vypadne to tele!“ křikl Pelion. - 10 -



„Pardon, pane Pelione… Hani, můžete jít…“ „Špíno, rozvázala se mi bota…“ řekl Šíma a významně na osloveného pohlédl. „Jistě pane, už běžím… Tak… ještě trochu vyleštíme… a je to…“ mohl se přetrhnout Špína. „To je doba, to je doba!“ popoháněl Šíma. „Že bych se tedy posadil?“ ptal se opatrně Špína. „To ani omylem, Špíno! Kdo si myslíš, že jsi!“ odmítl Pelion. „Promiňte, pánové…“ „Jmenuji se Pelion a tohle je můj přítel Šíma, Špíno…“ „Ale já vás přece znám, pánové…“ nepřestával se potit šéfredaktor. „Ano? Tak v čem je, do prdele, problém?“ čertil se Pelion. „Ehm… no… víte Pelione…“ „Snad pane Pelione!“ okřikl ho Šíma. „Ano, samozřejmě… promiňte, pane Pelione. Totiž to není tak jednoduché vydat nějakou knihu…“ „Jak nějakou? Špíno, neser mě!“ řekl důrazně Šíma. „To není ledajaká kniha. Ta kniha je výborná. Psali jsme ji, s přítelem Šímou, dva roky…“ doplnil Pelion. „Tomu lze věřit, pánové, ale to téma…“ „Téma? Tobě se nelíbí téma, Špíno?“ ptal se Šíma a přísným pohledem sjel šéfredaktora od hlavy až k patám. „Vliv blechy domácí na stolici mužů po třicítce – víte kolik to dalo práce? Pozorování? Experimentů?“ řekl Pelion a zle se na Špínu podíval. „Ehm, zajisté…zajímavé téma…“ „Tys to nečetl, Špíno?“ ptal se Šíma rozlobeně. „Ale ano, četl… dvakrát, Šímo…“ „Snad pane Šímo!“ vykřikl Pelion.

- 11 -



„Jistě, pane… já… vynasnažím se…“ lámal se v pase Špína. „Tak co máš, Špíno?“ zeptal se Šíma. „No… některé ty pasáže, by potřebovaly korektury…“ odvážně pronesl šéfredaktor. „Žádné korektury se dělat nebudou!“ hřměl kanceláří Šímův hlas. „Ani úpravy!“ doplnil vtipně Pelion. „Ale, pánové… čtenáři by si mohli myslet…“ „Sakra! Špíno, nemysli za čtenáře!“ rozčiloval se Pelion. „Tak co se ti nelíbí?“ ptal se Šíma. „Třeba tady…“ klepal se strachy či zimou Špína a četl: „… a sousedku požádáme o cukřenku. V nestřežené chvíli ukradneme pomůcku z nerezového plechu, kterou uchopíme své ranní lejno a položíme na talířek, který jsme si také náhodou přinesli z nezištné návštěvy sousedky…“ „No, to jsme napsali. A co má být?“ ptal se Pelion a vyhrnoval si rukávy. „Ehm… v pořádku… anebo tady,“ potil se, Špína, jako vepř a četl: „… zeptáme se prvního psa, na kterého narazíme v parku o přestávce naší exhibice v plášti, zdali má blechy. Pokud bude odpověď kladná, psa omráčíme holí a blechy mu sebereme…“ „Tahle pasáž je v naprostém pořádku, Špíno. Nebo se mýlím?“ ptal se Šíma a navlékl si ocelového boxera. „Ehm… ne, nemýlíte se, pane Šímo… v pořádku…“ „Takže kniha může vyjít, co?“ ptal se Pelion a ukázal Špínovi své svaly. „No, ono… totiž… není to jednoduché…“ koktal šéfredaktor. „Sakra, Špíno! Jsme tu už po třetí a nic!“ rozčiloval se spisovatel Šíma. „Dejte mi ještě pár týdnů, pánové…“ „Hovno! Máš dva dny, Špíno!“ rozhodl Šíma, vstal a zamířil ke dveřím. „Jo, osmačtyřicet hodin…“ upřesnil spisovatel Pelion a počkal, až Špína otevřel dveře. „Spolehněte se, pánové… na shledanou…“ skláněl se k zemi Špína, kde na rozloučenou vyfasoval dva pohlavky. „Haničko!“ zavolal sekretářku poté, co oba pánové odešli.

- 12 -


„Ano?“ „Ti vystřelili, co? Mameluci jedni pitomí…“ „Prosím?“ „Kávu, krasotinko. A bleskem!“

- 13 -




Ve víru nepochopení... Ano je to tak! Ti dva se prostě mnohdy nepochopí. Jejich vzájemné myšlenky se spolu nedokáží domluvit a identifikovat, jako kdyby byl Pelion z Marsu a Šíma z druhé strany (části) naší Mléčné dráhy. Jsou tedy oba mimozemšťany? Nikoliv, jen vám chci nastínit problematiku nejen jejich vzájemného sousedského soužití, ale také jejich tvorby, která se neprolíná, ale naráží na sebe jako ledovce na rozbouřeném moři. Je s podivem, že se z jejich vzájemné přítomnosti nestane neřízená termonukleární reakce, která skončí globální katastrofou. Ačkoliv jsem oba umělce vychválil do nebe, mnohdy nemá jejich vzájemná tvorba daleko od konce... Když už ne Světa, tak umění a literatury určitě. Avšak nikdo z nich na svou uměleckou tvorbu nedá dopustit a každý osobitě sní o tom, že se stane jedničkou na poli umění a literatury. Prostě dalším velkým spisovatelem, nebo dramatikem. Jak se to říká? Kde není um, nastoupí píle? ***** „Pan Anton Mima…“ četl Pelion a nevěřícně kroutil hlavou. „To je debil! Pan Anton Mima… to mohlo napadnou jenom blbce…“ Vzal ze stolku mobilní telefon a vyťukal číslo. Spojení se kupodivu podařilo. „Šíma, prosím…“ „Zdar, tady je Pelion.“ „Nazdar starý brachu,“ ožil Šímův hlas. „Nejsem starý a už vůbec nejsem tvůj brácha!“ křičel Pelion do přístroje. „Co je? Stalo se něco?“ byl Šíma překvapen reakcí pana Peliona. „Stalo!“ „Copak?“ „Ty se ještě, Šímo jeden bláznivej, ptáš?“ „Ptám…co jsem zase provedl,“ tušil Šíma další problém. „Napsal jsi sto třicet dva stran!“ „To ano, chceme přece vyhrát tu literární soutěž o velký prachy. Nemáš čas, to chápu, proto jsi mne požádal, abych něco sesmolil, ne?“ nechápal Šíma. „Jistě, ale co to má znamenat? Zadání bylo přece jasné!“ hřměl Pelion.

- 14 -



„Jasně…“ „Tak vysvětluj…“ „No, jmenuje se to Pan Anton Mima…“ „No…dál…“ „…a je to o člověku, který celý život prodával žebříky, až z jednoho spadl a zabil se…“ „Sakra, Šímo! Vždyť je to plné dialogů!“ „Jo, to je. Bude to bomba…“ „Hovno! Velký hovno to bude, Šímo!“ „Neboj, bude to pecka!“ „Hovno! Tři sta tisíc v prdeli, ty… ty… ty…“ hledal marně slova Pelion. „Nerob paniku, Pelione, uzávěrka je za dva dny.“ „Tři sta tisíc v prdeli!“ opakoval Pelion. „Klid, Pelione, jsme profíci, ne?“ „Sakra, Šímo, to zadání…“ „Co je se zadáním?“ „Přece jsem ti ho diktoval po telefonu, ne?“ „To ano, ale nechápu…“ „Šímo, já tě roztrhnu!“ „Proč, Pelione?“ „To zadání…“ „No, pan Anton Mima, ne? Tak vo co, sakra, gou?“ „Hňupe!“ „Já jsem hňup, ty debile?“ „Jsi!“

- 15 -


„Proč?“ „To zadání bylo PANTOMIMA, Šímo…“ „Hm… a…e…a…“ „Měl to být scénář pro vystoupení dvou mimů, Šímo!“ „Ehm… no… ale my jsme také dva klauni, ne? Pelione?“ „Ne, Šímo! Šašek jsi ty! zase jsme bez peněz…“ „Bez peněz, ale kamarádi, Pelione…“ „Hovno! Hovno! Hovno! Túúú….túúú…túúú…“ „Pelione? Jsi tam? Haló…“ „Túúú….túúú…túúú…“

- 16 -




Co v té hlavě nosí? Co že je to za otázku? Nenechte se zmást, také Šíma (občas i Pelion) se v duchu ptají, majíli ve svých hlavách vůbec něco, tedy myšleno nějaký ten rozum. Ono je to s tím rozumem mnohdy těžké, protože pokud jde o Peliona, nebo Šímu, je samotný rozum mnohdy v koncích. Nejde o to, že by nebyl, ale ukočírovat myšlenky obou umělců je i nad jeho síly. Pardon, zapomněl jsem... Oni mají každý (zvlášť) svůj rozum, jen ty myšlenky občas emigrují, protože si myslí, že u toho druhého bude lépe! Jenže chyba lávky... Možná by nebylo od věci také zmínit jeden fakt, že ačkoliv se ti dva od srdce „nenávidí“ a „závidí“ si snad i nos mezi očima (jak už bylo řečeno), často se navštěvují a prokazují si onu pomyslnou čest a úctu, aby jejich sebevědomí náhodou neutrpělo. Není to žádná legrace, protože jejich osobité EGO je snad větší, než oni sami dohromady. Nechci zde také někoho z nich obou pomlouvat, ale realita je taková, jaká je. Nikdo není dokonalý, avšak Pelion s Šímou ano! Na to vemte jed... ***** "Pelione, jsi doma?" buší Šíma na dveře jeho domu. Šíma jej obešel již třikrát dokola, ale nikde nenalezl známky toho, že by byl jeho (ne)přítel doma. Co to? Tráva byla čerstvě posekaná motorovou sekačkou, květiny podlité a tráva na kamenné cestičce vypletá. Něco tu nebylo v pořádku. Šíma se podrbal na vousech a vydal se ještě jednou zazvonit a zabouchat na dveře! "Pelione, sakra, otevři!" bouchal Šíma ze všech sil, až začali dokola vyskakovat sousedi z oken. Vyskakovat je silné slovo, jen nakukovali zvědavě ven a dívali se, co že je tam venku za boží hovado a ruší je při nedělní siestě. "Pelione!" "Pelion se odstěhoval do Humpolce!" ozval se někdo. "Kam?" zavolal Šíma tím směrem. "Kam že?" "Do prdele!" zakřičela stará babka jako nejlepší přítelkyně lorda Voldemorta. "Běžte do prdele, panáčku, než sejdu dolů a nakopu vás tak silně, že budete týden srát tenisky!" "Běžte někam!" mávl Šíma rukou. "Čarodějnice jedna..." "Pelione, tak sakra otevři, vím že jsi doma!" otáčel se Šíma nervózně na všechny strany. "Pelione..." Odněkud přistál vedle šímy kus shnilého rajčete. Za chvíli další a další... A s každou ránou byl zásah blíže k Šímovi. Zdálo se, že se na něm někdo zastřeloval. Šímo polilo horko a pak chlad. Měl pocit, že to s ním každou chvíli sekne. "Pelione, sakra, oni mě tu snad lynčujou!" zavyl Šíma a bouchal jako pominutý.

- 17 -



"Kdo?" ozvalo se. "Kdo je tam?" "Šíma!" ozval se Šíma. "Sakra, otevři?" "Kdo?" "Gestapo, vole!" zařval Šíma. Dostal rajčetem rovnou do hlavy. Co z něj bylo (z toho rajčete) mu zteklo za krk. Šíma se otřásl a začal také kopat do dveří. "Kdo? Gestapo? Šímo? Ty jsi vůl..." "Jestli neotevřeš, tak mě tví sousedi snad i zabijou!" "To není moje věc, děláš takový randál, že bys probudil i mou tchyni, kterou mám zakopanou v pivnici pod vrstvou potěru..." řekl mu Pelion skrze škvírou na dopisy. "Pelione..." zavyl Šíma. "Co chceš Šímo?" "Pusť mě dovnitř, prosím!" pustil Šíma slzu z oka. Něco tvrdšího mu narazilo na hlavu. Šíma dostal patrně kamenem po hlavě. Vystřídalo jej další rajče a Šíma netušil, zda-li mu po vlasech stéká rajčatová šťáva, nebo krev. "Pelione..." "Ano, Šímo?" "Asi umírám!" "Už? Ty neumřeš, Šímo!" řekl mu Pelion otráveně. "Tím byl si nebyl jistý!" "Pelione!" klesl Šíma na kolena. "Přinesl jsem ti něco dobrého na zub i k pití!" "Jídlo a chlast, Šímo?" zeptal se jej Pelion. "Opravdu jsi mi nepřišel vyžrat lednici a vychlastat mé dobré pití z hranaté lahve?" "Pelione!" zakřičel Šíma. "Tví sousedi... Prosím... Asi mi teče kečup z hlavy!" "Kečup?" divil se Pelion. "Dostal jsi to do kebule?" "Ano, Pelione!" "Ty máš v hlavě kečup!" zeptal se jej Pelion. "No, já nevím..." zamyslel se Šíma, což bylo pro něj takřka osudné. Rajčat kolem něj začalo přibývat, sem tam spadl i nějaký tvrdší předmět. "Pelione!"

- 18 -



"Kdo ten bordel bude uklízet, Šímo?" zeptal se jej Pelion nevrle. "Prosííím!" řekl Šíma. "Já to potom uklidím!" "Tak dobře..." souhlasil Pelion a pustil Šímu dovnitř. "Sakra..." "Co je?" zděsil se Šíma a podal Pelionovi tašku s nákupem. "Teče ti kečup z hlavy... Co máš v hlavě, Šímo?" "Já nevím, asi kečup, když mi teče z hlavy..." zhrozil se Šíma. "Sakra, to jsou věci!" zamračil se Pelion. "Kde máš rozum?" "Není to krev?" zamračil se Šíma. "Máš na hlavě plno zbytků od rajčat, co se tam venku dělo?" zeptal se jej Pelion a opatrně nahlédl oknem skrze záclonku ven. Zdálo se, že se sousedi už uklidnili. "Tam je ale bordel..." "Já vím!" souhlasil Šíma. "To mi nikdy neodpustí..." "Já ti to odpustím!" zazubil se Šíma. "Sousedi!" chytil se Pelion na hlavu. "Nebudou se mnou měsíc mluvit... Já tě snad asi sám zabiju!" "Pelione!" zhrozil se Šíma. "Je ti dobře?" "Mně?" zeptal se jej Pelion a vytáhl z tašky hranatou flašku. "Co se ti zase podařilo, Šímo? Vyhrál jsi v Sazce?" "Šílíš?" zakřenil se Šíma. "Umřel ti bohatý strýček v Argentině?" "Zbláznil ses?" "Tak to už nevím... Ty ses oženil a nepozval jsi mě na svatbu?" zamračil se Pelion. "Šímo!" "Ale hovno... Myslel jsem, že ti udělám radost!" "Jen tak, Šímo?" "Jen tak!" pokrčil Šíma rameny. "Ale dneska to bylo naposledy. Za dobrotu na žebrotu... Skoro mě tu tví sousedi přizabili!" "Hm... Nepůjdeš dál? Nedáš si něco k tomu kečupu na hlavě?" - 19 -



"Ne..." "Zlobíš se?" "Ne..." "Dáš si také štamprli?" "Ne..." "Tak co chceš Šímo?" zeptal se jej Pelion. "Běž se dát v koupelně dohromady..." "Říkám, že jsem se jen tak stavil... Dlouho ses neozval..." "No, to jo... To jo..." "Ty sis narazil ženskou, nebo jsi dědil!" "Nejsem Šíma!" zamračil se Pelion. "Jak nejsem Šíma?" zlobil se rajčatový Šíma. "Jsem Pelion! Jdeš dál, nebo budeš stát na chodbě? Ale nejdřív si utři to nadělení na hlavě!" "A co když mám v hlavě díru?" zeptal se jej Šíma. "Díru v hlavě?" zamyslel se Pelion. "To jako, že by ti nateklo do hlavy?" "Jo..." "Ty tam nemáš rozum?" zděsil se Pelion. "To nevím... Jak se to dá poznat?" "Víš co, Šímo? Umyju ti hlavu a podívám se, jestli v té hlavě něco máš!" zazubil se Pelion a šel si pro něco do komory. "Kam jdeš?" zeptal se jej Šíma. "Jen si pro něco jdu..." zabručel Pelion a za okamžik se vrátil s něčím za zády. "Co to máš, Pelione?" zeptal se Šíma vyděšeně. "Chtěl jsi se přece dozvědět, co máš v hlavě, ne?" zazubil se Pelion a dokopal Šímu do koupelny. Kde mu umyl hlavu od rajčat a praštil jej několikrát kladívkem do hlavy. Kupodivu neměl Šíma v hlavě kečup, ani vzduchoprázdno... A co bylo nanejvýš podivné, Šíma ani nezemřel. Díval se nechápavě na svého přítele, jak mu strká ruce do hlavy. - 20 -



"Šímo, tebe to nebolí?" "Ne," řekl mu Šíma. "Tak co?" "Mám dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou!" "Ano?" "Šímo, jsi připraveny na vše?" snažil se jej Pelion uklidnit. "Ano..." "Kečup tam nemáš, ale rozum také ne!" "Ano!" zvolal Šíma, jako by něco tušil. "Máš tam hovno, Šímo, velké hovno!" rozesmál se Pelion, hodil Šímovi ručník a šel se něčeho napít!

- 21 -



Šíma není k mání! Je to pravda pravdoucí, že se Pelion se Šímou velmi rádi a velmi často navštěvují. Ne snad proto, že by to jeden bez druhého nemohl vydržet, ale mohou si tak alespoň jeden druhému vystavovat na obdiv svou chytrost, um a také blahobyt, ve kterém na oko žijí. Co Šímu dráždí nejvíce? To, že má Pelion v obývacím pokoji velké křeslo, malý stoleček a krb, ve kterém vždy plápolá veselý ohníček. Proč? Protože si Pelion každý den lebedí v křesle u krbu s nohama na stolečku a lahvinkou něčeho ostřejšího na zahřátí, protože ten krb všechno nevytopí, že ano? Pelion je prostě požitkářem a ne, že by jím nebyl také Šíma, jenže, Šímovi něco chybí... Je to představivost, tedy ten ždibíček navíc, který dělá (spolu s dalšími osobními a charakterovými vlastnostmi) ze Šímy Šímu a z Peliona Peliona. Ano, je to tak a nic s tím nenaděláme. Jenže závist je stará snad jako lidstvo samo a občas zžírá také jednoho z nich. To se pak naoko někdo z nich urazí a kuje pikle ve svém hradu na druhé straně ulice (tedy ne přes cestu, ale opravdu na druhém konci Kaštanové ulice)... ***** "Ten Šíma je vážně... On není normální... On... Sakra, to snad ani nejde říci..." "Ano, pane Pelione?" "Zavolejte mi sem Šímu... a hned! "Toho, Šímu? Pane?" "Ano, toho Šímu, je jich tu snad více?" "Ne, pane Pelione..." "Tak sem s ním... Já ho... Já ho pošlu... Do..." "Kam? Pane, Pelione?" "Do prdele! Už jste ho zavolal?" "Ne, pane, Pelione, ale pracuje se na tom... Že jsem tak smělý, co s ním budeme dělat?" "To se uvidí..." "Ano, pane?" "To se uvidí..." "Ano, pane?" "To se uvidí, až přijde!" - 22 -


"A co když nepřijde?" "On nepřijde?" "Zavolali jsme mu..." "A co říkal?" "Že nemá čas, pane?" "A co jste řekl vy?" "Že musí mít čas..." "A co Šíma?" "Ptal se pro koho!" "A co jste řekl?" "Že jej voláte vy, pane a že musí přijít..." "Ano?" "Že jinak bude zle..." "A on?" "Že nemá čas a zavěsil..." "Sakra, on to zase zavěsil... Mně? Pelionovi? Co budeme dělat?" "Zavoláme mu znovu?" "A co když zase zavěsí?" "Tak zavoláme znovu..." "A když zavěsí zase?" "Tak zavoláme ještě jednou?" "A není to zbytečné plýtvání časem a penězi?" "Tak jej sem přivezeme..." "Nemáme auto!" - 23 -



"Tak si jej půjčíme, pane Pelione!" "Půjčovny jsou drahé, Šíma nepojede ničím horším, než je limuzína!" "Tak si půjčíme trabanta a zdrogujeme ho..." "Nemáme drogy..." "Víte co, pane Pelione?" "Ano?!" "Vysereme se na Šímu..." "Ano?" "Bude to nejlepší... On přijde sám..." "Opravdu?" "Nevydrží to a bude dolejzat!" "A potom?" "Potom jej také pošleme... Do prdele, pane?" "Šímu?" "Ano, pane!" "Výborně!" "Díky, pane Pelione!" "Tak to tak to přesně uděláme..." "Jak to?" "Sakra!" "Pane?" "Běžte také do... Ne, běžte pro Šímu a bez něj se nevracejte!" "Sbohem, pane!" "Odcházíte?" - 24 -



"Ano, Šíma sám o své vůli nikdy nepřijde..." "Ale přijde, to neznáte Šímu!"

- 25 -




Poplach na Nebeské báni... Stalo se to a odstát to bohužel nejde! Věhlas Šímy a Peliona dosáhla nejen Země, ale i Nebes a Ti nahoře začali mít strach, aby něco nevymysleli. Nechápete proč? Neznáte tu říkanku? Jakou? No přeci: „Jeden myslel, až vymyslel trakař a pak s ním musel jezdit!“ V našem případě dostali andělé (i čerti) strach, že ti dva mamlasové a mamelukové na něco přijdou, co mělo být lidem navždy a do skonání věků zůstat utajeno. A proč také čerti? Protože, co se stane těm nahoře, stane se i těm dole a neříká se: „Nebe, Peklo, Ráj.“? Dokonce i sám nejvyšší začínal mít obavy, jak to celé jednou vlastně dopadne... ***** Na nebeské báni se rozjelo veliké klání, to Šíma s Pelionem vzbudili obavy nemalé, že na něco přijdou a všichni svatí půjdou do háje... Jak se to mohlo stát? Možná se udála malá mýlka, když rozdávali rozum v oné řadě a někomu dali více, nebo méně, než bylo potřeba a bylo po parádě! Že je to zhola nemožné? Že jde o špatný vtip? Vysvětlete to těm nahoře, dokonce i svatý Petr z toho dostal tik! Posuďte sami, vážení, snad zanechají všichni svatí toho bláznění! ..... "Už na to přišli!" "Na co, Proboha?" "Ale pane kolego, co je to za rouhání?" "Neberte přeci boží slovo nadarmo, to je k posrání!" "Na co přišli, u všech svatých?" "O kom je tu řeč, moji milí, dovím se to v této chvíli?" "Ale hovno, nic nevědí! Jde o planý poplach a službu medvědí!" "Nejvyšší dneska vstal levou zadní, copak mu můžu říci tuto zprávu kachní?" "O jakou kachnu zde se jedná? Měla by být zastřelena, potvora proradná!" "O žádnou kachnu zde patrně nejde, ale velký průser z toho vzejde!" "Pro Krista pána, promiň mi Bože, copak se tu všichni zbláznili, jdeme na nože?" "Jen ne žádné násilí, pánové! Nebe je krásně vymalované, je jako nové!"

- 26 -



"Krev ať teče, avšak ne naše, zahubme ty, kteří nás dostali do téhle kaše!" "Je to šlamastika veliká, Šíma s Pelionem nám utíká!" "Dožeňte je, psy proradné, ať nám poví, co ví, sic je samotná Smrt popadne!" "Smrt s tím nechce nic mít, je přeci apolitická, až přijde čas, říkala, chová se jako nicka!" "Tak do Pekla s nimi, ať si s nimi užijí páni rohatí, stejně oba na Zemi řádí jako najatí!" "V Pekle je nechtějí a v Nebi též! Ráj je pro ně zavřený, to mi brachu věř!" "Tak co, sakra s nimi? Na co vůbec přišli?" "Nepřišli na nic, jen si to myslí!" "Co si myslí za nesmysly?" "Že prý pánbůh není, říkají to prý jejich smysly?" "Jaké? Čich, hmat, sluch, zrak, nebo snad... Pro pána krále, kolik těch smyslů vlastně mají!" "Řekl jím to prý šestý smysl, patrně jsme v háji!" "Šestý smysl je nesmysl... Kdopak je tím šestým?" "Nešilte, nebo se s námi Nebe zřítí, do samotných Pekel spadne a všichni budeme v řiti..." "Konec světa nastane! Šíma s Pelionem vyhraje! Tak ví se něco, nebo ne?" "Neví se nic, v tom to je!" "Tak nechte toho, uvidí se! Třeba opravdu vědí hovno!" "Ale co když ano, a ono hovno se promění v zlaté rouno?" "Proč pak? Nedělejte paniku, Peklo si na nás už tak brousí zuby a hledá nějakou záminku!" "Pak jsou samotným Peklem najatí a jejich agenty jsou, chraňte nás všichni svatí!" "Kdopak mě to budí? Co pak se tu děje? Spát mi nedáte, do svaté prdele!" "O pane náš, veliký rozkol zde vládne, jestli něco neuděláš, Nebe z toho snad zajde!" "Nebojte s moji milí, to jen Pelion se Šímou trochu šílí... Pošlete jim tam menší bouřku, možná toho nechají, nedáte nic za malou zkoušku!" "Hromy a blesky? Potopu na ně?" - 27 -



"Žádnou vodu! Jen postrašte je!" "Hurá, ať žije náš nejvyšší..." "Běžte všichni do... Za svou prací, jdu si ještě zdřímnout, jste jako ptáci! Švitoříte, křičíte a rozkol zde děláte, už mě z vás začíná bolet hlava, po sto dvacáté páté! To je dneska den, doufám, že je vše jen špatný sen!" "A co Šíma s Pelionem? Co když všechno vědí, můj ty Bože!" "Nevědí nic! A kdyby, nikdo jim neuvěří, v tom to přeci vězí! Tak už toho nechte, nebo vás pošlu do samotných Pekel a nechám vás tam alespoň pět neděl!" "Konečně klid..." "A Pelion a Šíma?" "Držte už huby, jde na mě z vás rýma! Seru na ně oba, hezky se mu tu dřímá!" ..... A to je vše, nejvyšší zasáhnouti musel, jinak by si svatí snad na jazyku udělali uzel! Tak zase někdy u Nebeských zpráv, hezký den přeji a buďte, pane, zdráv!

- 28 -



Malá noční můra... Zdál se vám někdy sen, ze kterého se nemůžete probudit? Prostě děs a hrůza. Taková noční můra, malý osobní horor, na který nemusel nikdo platit lístek. Proč taky, že ano? A Šíma... Šímu často tlačily noční můry ve snech, protože stále myslel na to, zda není Pelion přeci jenom lepší nežli on a tomu se říká malé osobní peklo vlastního podvědomí... ***** "Sakra!" řekl si Šíma, když dostal pecku, jako by do něj právě narazilo samotné Pendolíno. "Co se to sakra stalo?" Žádná odpověď... "Proč je tu taková tma?" Bez odpovědi... "Sakra..." Ticho. "Pomoc!" Žádná odezva. "Tak jsem mrtvej, nebo ne?" Pořád nic. "Tak kde jsem?" Něco se stalo. "Jsem v Pekle, nebo v Nebi?" Něco se pohnulo. "Ježíši..." Šíma se stal zase tělem. "No, konečně! Co teď?" "Otevři oči debile a přestaň řvát!" řeklo Šímovo druhé já. "A tos mi to nemohlo říci dřív?" - 29 -


"Nemohlo, nejsem počítač, abych se tak rychle restartovalo..." "Co se stalo?" vyzvídal Šíma. "Podle všeho tě nechtěli v Nebi ani v Pekle..." "No ty jo a dál?" "Co dál?" ptalo se jej jeho druhé já. "A dál?" "Budeš se tu muset zase trápit..." "Kde?" nechápal Šíma. "Na Zemi!" "Na Zemi?" "A s kým?" "Se všemi lidmi, Osudem, životními trampotami a také s Pelionem!" "S Pelionem, kdo to sakra je?" vyzvídal Šíma nevědomky. "Ty neznáš Peliona?" "Ne, připomeň mi ho!" "Je stejný šílenec jako ty!" "A ještě?" nenechal se Šíma odbýt. "Co ještě?" "To je málo, chci vědět více!" vyprskl Šíma zlostí a poplival se. "Střelil tě!" "Pelion?" "Jo..." "To je hajzl... A proč?" zčervenal Šíma zlostí. "Byl to omyl!" - 30 -




"Omyl? Tak to jo, budiž mu odpuštěno... A co dělá teď?" "Mastí si kapsy na vašich společných povídkách..." řeklo mu jeho druhé já jako by nic. "Já ho zabiju!" "Vyloučeno! I kdybys ho zabil, vrátí ti ho zpět!" "Kdo?" nechápal Šíma sám sebe. "Nebe, Peklo a Ráj..." "A proč?" "Nikdo vás dva nikde nechce!" pokrčilo rameny Šímovo druhé já. "To jako budeme žít oba věčně a až do konce Světa se budeme spolu užírat?" "Asi tak nějak!" "Sakra..." vydechl Šíma rozčílením. "Sakra fix... No tohle..." "Hezký den!" řeklo Šímovi jeho druhé já. "Na chvíli si zdřímnu, s tebou je vždy děsná dřina!" "Pelione!" zaťal Šíma pěsti k nebi. "Proč?"

- 31 -



Posezení na paloučku... Znáte ten obraz, kdy ležícím mužům padají pečení holubi sami do huby? Kdo by nechtěl žít v takovéto zemi věčné blaženosti a nicnedělání. Jenže je tu malý háček... I ten nejsladší sen se může proměnit v tíživé peklo běžné reality, kdy jeden neví, na čem vlastně je. Stejně tak Pelion a Šíma nevěděli (jeden z nich možná určitě), která bije a co to všechno vlastně znamená! Pokud vás už delší dobu šimrá na oku poněkud jadrnější mluva našich hrdinů, pak vězte, že na intelektuály a inteligenty si jen hrají a ve skutečnosti oba mluví, jak jim huba narostla... ***** "Sakra, Šímo, co to máš na hlavě?" zeptal se Pelion šímy jednoho krásného slunečného dne. Potkali se někde u Kolína, či kde, nakonec je to jedno... "Na hlavě?" zděsil se Šíma. "Vlasy ne? A na nich... Posral mě nějaký pták, či co?" "Ne..." kýval Pelion odmítavě hlavou. "Já jen..." "Tak posral, nebo ne?" bál se Šíma sáhnout si na hlavu. "Pelione..." "No... Ani ne!" "Tak co se ti nezdá?" nechápal jej Šíma. "No... Co to máš na hlavě?" "Sakra... Jo, ty myslíš to... Čapku? Kšiltovku?" rozesmál se Šíma jako opilá žába. "Jo... To je kšiltovka?" zhrozil se Pelion. "I Fidel Castro by se bál vzít si něco podobného na hlavu..." "Fidel má také takovou... Podobnou..." zamračil se Šíma. "Ty jsi zastáncem Kubánského socialismu?" zděsil se Pelion. "Šímo? Ty jsi komunista?" "Ne, nejsem..." plácl se Šíma do čela. "Vidíš tam snad někde rudou hvězdu?" "Ne, nevidím..." "Mám snad nějaký transparent, který hlásá, že jsem pro totalitu na Kubě?" zeptal se Šíma Peliona uraženě. "Ne..." "No tak vidíš!" řekl mu Šíma a přendal si košík z levé ruky do pravé.

- 32 -



"Šímo?" "No..." "Co to máš v košíku?" "Copak jsi vlk a já karkulka?" pousmál se Šíma. "Co by..." "Hovno určitě ne!" řekl Pelion a přivřel oči. "Ty máš hlad, Pelione, viď?" zeptal se jej Šíma bodře. "Jo, a také mi dlužíš za to překvapení, kdy jsi mi vychlastat skoro celou flašku vizoura..." "Nebyla to skotská whiska?" zapochyboval Šíma. "Byla to hranatá láhev, Šímo!" ukázal na něj Pelion prstem. "A ty jsi na hranaté flašky, já to vím..." "No jo..." "No jo..." řekl Pelion. "Mám hlad!" "Tak pojď, pohostím tě!" řekl Šíma Pelionovi. "Jen tak?" "No a?" uculil se Šíma. "Pomož bližnímu svému, ne?" "No..." pokrčil Pelion rameny. "Šímo, u tebe si jeden nikdy nemůže být jistý...“ „Že jo?“ usmál se Šíma. „Hele, tady je dobré místo, neposadíme se?“ „Na zemi?“ zapochyboval Pelion a díval se, zda v trávě nelozí mravenci, nebo brouci. „Ptal ses co mám v košíku!“ řekl Šíma významně. „No, to jo!“ souhlasil Pelion. „Tak se dívej!“ řekl Šíma a položil košík na zem a odklopil jeho víko. K Pelionovu překvapení z něj vyndal nejdříve jednu skládací stoličku, pak druhou, načež z košíku vytáhl skládací stolek a jakýsi bílý kus hadru. Vypadalo to na ubrus. Pelion se naklonil nad košík a čuměl do něj, jako husa do flašky. „Stalo se něco?“ zeptal se jej Šíma. „Ani ne...“ řekl Pelion nevěřícně. „Šímo, ty jsi kouzelník...“ „Nejsem...“ - 33 -



„Jak jsi to tam všechno natlačil... Do košíku?“ „A to ještě nevidíš to hlavní... Jídlo a pití!“ řekl Šíma a nadouval se jako balón. „Jídlo a pití?“ nechápal jej Pelion. „Spím, či bdím?“ „Já nevím, zkus se štípnout do zadku...“ pokrčil Šíma rameny a položil na stoleček bílý ubrus. „Ubrousek prostři se?“ zeptal se Pelion šímy a nestačil se divit. „Tak co, zdá se ti to?“ „Netuším...“ řekl Pelion a zíral na Šímu, na dvě židličky a stoleček. „A co bude teď?“ „Co by sis dal?“ „Jak, co bych si dal? Copak jsme v restauraci?“ „No...“ „Ty jsi blázen, Šímo... Já jsem blázen... Tohle je jen sen...“ „Málem bych zapomněl!“ bouchl se Šíma do hlavy a vytáhl z košíku velký deštník s podstavcem... „Slunečník?“ vyvalil Pelion oči. „Jo, nelíbí se ti?“ podíval se na něj Šíma. „Je trochu omšelý, ale ještě slouží dobře!“ „A to jídlo?“ „Jaké jídlo?“ zamyslel se Šíma. „No, říkal jsi, že si mám něco vybrat...“ zděsil se Pelion a čekal, co Šíma z košíku ještě vytáhne. „Aha...“ „Ty máš kouzelný košík?“ „Ne...“ „Tak ubrousek?“ „Ne...“ „Tak kšiltovku?“ „Ne...“ - 34 -



„Tak co?“ zeptal se Pelion šímy rozpačitě. „Ty jsi kouzelný dědek?“ „To jsem tak starý?“ zamyslel se Šíma. „Ani ne...“ „Tak co to bude? Nějaký předkrm? Co si dáš za polévku a druhý chod? A co aperitiv?“ „Sakra Šímo...“ zalapal Pelion po vzduchu. „Ano?“ zeptal se jej Šíma a podíval se na něj starostlivě. „Mě asi klepne...“ „Pepka?“ „Ne...“ „Aha, zubatá? Proč?“ „Jak to děláš?“ zeptal se jej Pelion a natáhl se k Šímovi. „Nemáš trochu vody?“ „Chceš minerálku? Slazenou? S bublinkami, nebo bez? Nebo jen přírodní vodu?“ zeptal se Šíma starostlivě a něco hledal ve svém košíku. „Stačí trochu vody...“ polkl Pelion. „Jenom vodu, prosím!“ „Tady to je!“ podal mu Šíma sklenici vody. Byla čerstvá a chladivá. „Díky!“ polkl Pelion několik doušků. „Kdy se probudím?“ „Z čeho?“ „Z tohodle pohádkového snu!“ „Tobě se něco zdá?“ zarazil se Šíma. „Ty sníš i když bdíš?“ „Ne... Ale dnešek se mi zdá jako pohádka... To mám už umřít?“ „Ne... Proč? Jsi nemocný?“ přivřel oči pro změnu Šíma. „Vždyť o nic nejde!“ „Tak co? Vysereme se na předkrm a dáme si třeba polévku s játrovými knedlíčky, pak třeba svíčkovou s knedlíkem a pak...“ „Sakra, Šímo!“ řekl Pelion a podal mu prázdnou sklenici. „Něco tvrdého tam nemáš?“ „Mám!“ uculil se Šíma. „Hranatou flašku, to si dáš... To si pošmákneš, Pelione!“ - 35 -



„Sakra, za co?“ zvolal Pelion a snažil se probudit. „Marná snaha!“ rozesmál se Šíma. „Vítej v Pekle splněných přání...“ „Za co?“ „Za tvé hříchy!“ „A Šíma?“ „Co Šíma?“ „Ty nejsi Šíma?“ zděsil se Pelion. „Jsem...“ „Ty teď děláš v Pekle?“ „Ne...“ „Tak co se tu, sakra, děje?“ „Co by? Jsme na výletě a děláme si malé posezení v lesíku! Máme tu dvě židličky a stoleček... Co bys chtěl víc?“ podivil se Šíma. „A to Peklo, Šímo?“ „Výlet ještě neskončil!“ řekl Šíma rázně a uhladil pokrčený ubrousek na stolečku. „Neřekneš nějakou kouzelnou formuli?“ zeptal se Pelion. „Proč?“ řekl Šíma. „Nejsme v pohádce! Tak dobrou chuť!“ „E-e!“ otevřel Pelion ústa a díval se na dva talíře plné horké polévky. „Jez, než ti to vystydne!“ pobídl jej Šíma. „Není život krásný?“

- 36 -



Nečekaná návštěva... A je to tady! Je to tady znovu a Šíma buší Pelionovi na dveře... Proč přišel? Jen tak, aby si s mistrem mohl popovídat, nebo je za tím i něco jiného? Je snad zvědavý, co nového u Peliona? Zda si nepřistavěl dům, nerozšířil zahradu (na úkor sousedů), nebo nevyhrál milion, či snad nepodepsal nějaký výhodný kontrakt? Šíma je totiž hrozně, ale hrozně zvědavý! Což mu také nemůžeme ani v nejmenším vyčítat (nebo zazlívat), ale je tak zvědavý, že by mohlo být ono rčení: „Je zvědavý, jako slepice.“ pozměněno a namísto slepice bychom mohli dosadit Šímu... Je snad Šíma slepicí? Snad neprozradím mnoho, když vám řeknu, že zvědavější než Šíma je snad už jen samotný Pelion. Ale nepředbíhejme, protože pravý důvod jeho návštěvy u Peliona přeci jen neznáme! ***** "Sakra, Šímo!" lekl se Pelion, když otevřel dveře. Zvonek domovních dveří drnčel jako blázen a Pelion musel chtě nechtě vstát z křesla od vyhřátého krbu, dobré knihy a doušku něčeho na zahřátí z hranaté lahve. -- Koho sem čerti nesou... -- myslel si, ale když uviděl Šímu, nasadil svůj profesionální úsměv. "Sakra, Šímo, jak se máš?" "Dobře... Celkem... Můžu dál?" zeptal se jej Šíma nevinně. Sebou měl docela obyčejnou a nic neříkající silonovou tašku, jakou dostanete běžně v kterémkoliv supermarketu. "Sakra, Šímo, co tam máš?" vyzvídal Pelion a rukou si přehraboval vousy. "Že ty tam máš nějakou bombu!" "Ale hovno..." pousmál se Šíma. Pelion na okamžik zaváhal, to nebylo u šímy zvykem, aby se jen tak uculoval. "Hovno, říkáš?" zapochyboval Pelion. "Ale hovno... To se jen tak říká!" řekl mu Šíma. "Můžu dál, nebo mám jít o dům dál..." "Pro mě za mně..." mávl rukou Pelion a chystal se Šímovi před nosem třísknout dveřmi, ale zvědavost byla silnější. "Když tě pustím, ukážeš mi, co máš v té tašce?" "Klidně..." souhlasil Šíma a vešel dál. "Půjdeme do obýváku, je tam teplo, zatopil jsem v krbu..." řekl Pelion a usadil se ve svém oblíbeném křesle. "Tak ven s tím, Šímo..." "Hele flaška!" rozzářily se Šímovi oči. "Sakra a hranatá, ulej, Pelione, nebuď lemra..." "Ale jen trošku!" zamračil se Pelion a do sklenice plné ledu nalil sotva šťopičku whisky... "Přidej, nebuď skrbla, aspoň trošičku..." žadonil Šíma jako malý kluk. - 37 -



"Cos mi přinesl?" zeptal se jej Pelion jen tak mimochodem a položil před Šímu půl sklenice ledu s dvěma šťopičkami whisky. "Překvapení!" rozesmál se Šíma jako napůl přejetá žába na asfaltové silnici u rybníka. "Překvapení?" svraštil Pelion čelo. "Překvapení..." souhlasil Šíma. "Jaké?" "Uvidíš!" řekl Šíma vítězoslavně a vytáhl z tašky malou krabičku, aby ji ihned položil na stůl. "Co tam je?" znejistěl Pelion. "Rozbal to..." "Já mám narozeniny, nebo jméno?" zeptal se Pelion napůl pro sebe. "Šímo, tys vyhrál v Sazce?" "Ne..." "Tak se ti přitížilo..." "Ne..." "Normálně takový nejsi... Co je to za kulišárnu?" zeptal se jej Pelion a posadil se na gauč vedle šímy. "Nic..." "Sakra, ven s tím!" zamračil se. "Bouchne to? Vyjde z toho děsný smrad? Je tam dýmovnice, nebo co?" "Nic z toho!" zavrtěl Šíma hlavou a požitkářsky srkal ze sklenice, ve které zvonil led. Co na tom, že byla ta whiska hezky zředěná tajícím ledem. Šímovi se leskly oči plamínky od krbu a Pelion nevěděl, co dělat. "Sakra..." "Neboj!" řekl mu Šíma bodře. "Je to překvapení!" "Otevři to!" přihrál mu Pelion balíček pod nos. "Ne!" poslal jej Šíma zpět. "Je to pro tebe..." "To je na rozloučenou? Ty někam odcházíš?" svitla v Pelionovi malinka jiskřička naděje.

- 38 -



"Kde že!" mávl Šíma rukou. "Ne, bohužel..." "Tak se nechám podat!" "Poddat!" opravil jej Šíma. "Otevři to!" "Je tam takový čert na pružině, že jo?" zeptal se jej Pelion a dal se do odvazování krásné růžové mašle. "Ne..." "Tak je tam nafukovací holka, ne?" "Ne..." zavrtěl Šíma hlavou. "Nejsem hodinový hotel!" "Že by další flaška?" rozsvítily se pro změnu oči Pelionovi. "Ne!" "Sakra, tak mě nenapínej..." mračil se Pelion. Strhl z krabičky ozdobný papír a držel ji v ruce s otázkou v očích. "No tak řekni..." "Je tam překvapení..." řekl Šíma Pelionovi. "Otevři to, jinak se nedozvíš, co je uvnitř..." "Kniha!" radoval se Pelion. "Dobrá kniha nadevše..." "Samá voda!" zamračil se Šíma a šilhal po té hranaté flašce, kterou Pelion kdesi umně ukryl. "Kde ji máš?" "Koho?" divil se Pelion. "Tu flašku..." "Až mi povíš, co je uvnitř!" "Ne," zavrtěl Šíma hlavou. "To by nebylo překvapení..." "Tak já to otevřu..." řekl Pelion a jemně s krabicí zatřásl. "Netřepat!" varoval jej Šíma. "Ne?" "Ne, a pozor, aby ti neupadla!" zvedl Šíma prst. "Kam jdeš?" zeptal se jej Pelion. "Ty už jdeš domů?"

- 39 -



"Ne, na hajzl!" usmál se Šíma. "Nebouchne to!" "Aha..." oddechl si Pelion. "Šííímo..." "Neřeknu a ne a ne!" řekl Šíma a odešel na toaletu. "Hm..." zamyslel se Pelion a bál se otevřít onu papírovou krabici. "Sakra..." "Je tam překvapení!" slyšel Šímu, mezi tichým sténáním, jak ze všech sil tlačil. "Jo!" povzdechl si Pelion a nalil sobě i Šímovi další rundu. "Máš na stole panáka!" "Díííky!" zasténal Šíma. "Jen co vypustím Krakena!" "Šímo?" zavolal na něj Pelion. "Hele, co je tam?" "Neřeknu..." "Ale takhle tu budem do rána!" "Může být!" souhlasil Šíma. "Ty se chceš u mě zadarmo napít!" zapochyboval Pelion. "Co když je tam vážně hovno?" "Tak to otevři?" "Hodím to do krbu!" zamyslel se Pelion. "To bych nedělal..." varoval jej Šíma a šustil papírem. "Bomba tam není, ne?" "Ne..." "Sakra, že tam jsou ty pornočasáky?" rozesmál se Pelion. "Šímo, ty jsi ale číslo..." "Ne..." "Tak já už vážně nevím..." "No tak!" řekl mu Šíma, když odešel do koupelny, aby si umyl ruce. "Tak jo!" řekl Pelion hrdě a otevřel ji...

- 40 -



Spravedlnost existuje! Znovu se porafali! Pustili se do sebe, až chlupy lítaly! A ta slova... To vyjadřování... Co slovo, to perla! Cože? Kdo že? No přeci ti dva! Pelion a Šíma... Proč? Pro peníze! Pro peníze? Ale ano, pro nějakou tu korunu a ruku na srdce, co jeden neudělá pro nějaký ten peníz. Za peníze v Praze dům a bez peněz do hospody nelez. Oni ti dva sice do hospody moc nelozí a v Praze majetek nemají (tedy žádné domy, nebo paláce), ale jsou to také jen lidi... Jo, ale neříkejte jim to a už vůbec, že jsem vám to nakukal! Myslí si totiž, že jsou... Však víte! Umělci... Nejsou jako my, kteří žijeme od výplaty k výplatě! S rukou u huby... ***** „Tu, tu, tu... Sakra! Tut, tuu, tut, tuu... Že by? Zdar! Slunce svítí, roste kvítí a na pasece sere pes!“ „Co blbneš, Šímo? Jaký pes?“ zeptal se jej Pelion na druhé straně drátu. „Proč mi to říkáš? Pes?“ „Jo, pes...“ „Proč na pasece? Proč tam sere? O čem to blábolíš? Co mi tím chceš naznačit?“ „Nic... Copak si nepamatuješ?“ začal Šíma. „Na pasece...“ „Sakra, Šímo... Jaký pes?“ „Pes, pes, pes...“ řekl mu Šíma. „Neštěkej na mě!“ zavrčel Pelion na Šímu. „Co máš s tím psem? A co máš pořád s tou pasekou?“ „Nic...“ „Jak nic?“ zeptal se Pelion šímy nejistě... „Sakra, Šímo!“ „Co?“ „Že ty ses díval...“ „Kdy?“ culil se Šíma, což Pelion nemohl vidět. „Tehdy, když jsme byli spolu na houbách...“ zamračil se Pelion a přendal si sluchátko z ruky do ruky. „Tys mě viděl, jak seru?“ „Viděl...“ „Ty úchyle! Ty vole! Seš normální? Copak já u tebe stojím, když sereš?“ „Vypadla ti z kapsy tisícovka a rovnou pod... Však víš a tak jsem čekal, jestli ji také ne...“

- 41 -



„Tisícovka?“ nadechl se Pelion. „Víš, kolik je to peněz, Šímo? Sakra... Kde je?“ „Asi někde na té pasece...“ řekl mu Šíma nesměle. „Však víš...“ „Sakra, vždyť jsem měl sračku Šímo!“ zavyl Pelion. „Sakra, ty nejsi žádný houbař!“ „To jo, štěstí, že jsem nás neotrávil...“ souhlasil Šíma. „Jak to, žes ty tu běhavku nedostal?“ „Sračku?“ zamyslel se Šíma. „Jedl jsem vaječinu, ale bez hub!“ „Já tě zabiju!“ zavyl Pelion podruhé. „Kde jsou ty peníze!“ „Jsou v lese a jsou podělané...“ řekl Šíma pomalu. „Posral jsi to, Pelione! Přiznej si to...“ „Tys to posral, Šímo! Proč jsi mě nevaroval, když ses díval?“ „Abys mě měl za úchyla?“ bránil se Šíma. „Za toho tě mám i teď... Sakra!“ „Pes, pes, pes!“ řekl Šíma. „Ticka v prdeli...“ „Ne, Šímo... Že tys ji z té hromádky vyhrabal...“ zamračil se Pelion. „Ty prase.... Co sis za to koupil?“ „Sto lízátek...“ řekl mu Šíma. „Za tisícovku?“ vyděsil se Pelion. „Ty sis koupil sto lízátek? Ty nejsi normální... Kde byla?“ „Vypadla ti z kapsy, přece...“ řekl mu Šíma. „Sakra, kde byla, Šímo! Určitě ses v tom nehrabal! Já ji chci zpátky! Vrať mi mé peníze!“ zařval Pelion do sluchátka, až Šímovi zalehlo v uchu. „Já chci zpátky svou ticku, sakra, Šímo!“ „Nemám ji...“ „Nemáš?“ „Nemám, je v hajzlu...“ snažil se Šíma maskovat, jak to jen šlo. „Kecáš!“ řekl mu Pelion. „Kecáš...“ „Ty mi také dlužíš tři stovky!“ (to už tam nebylo :-DDD) „To sem teď nepleť!“

- 42 -



„Nezajdeme zase někdy do lesa, Pelione?“ „A proč jako?“ zeptal se šímy. „Abych tam zase něco vytrousil, nebo aby ses mě pokusil znovu otrávit?“ „Já jen tak... Ve zdravém těle...“ „Kde jsou ty prachy?“ vrčel Pelion na Šímu. „Sakra, tak mi vrátíš jen těch sedm stovek, no!“ „Jo, jo, jo...“ zašklebil se Šíma, což nemohl Pelion vidět. „Povídali, že mu hráli!“ „Ty jsi ale svině, Šímo!“ zuřil Pelion. „To jsem si o tobě nemyslel...“ „Ale myslel...“ „Tak jo, ale ty prachy bys mi mohl vrátit...“ škemral Pelion jako malé dítě. „Kdepak, Pelione, a co úroky a úroky z úroků?“ řekl mu Šíma do telefonu. „Já tě... Sakra Šímo, mám vysoké datum, nebuď svině!“ řekl Pelion pomalu na kolenou. „Sakra, Šímo, nenech se prosit...“ „Slunce svítí, roste kvítí, na pasece...“ začal Šíma znovu. „Seru na tebe i na psa...“ řekl mu Pelion. „Seru ti i na tu tisícovku! Sežer si ji! Poser se z ní, Šímo!“ „Díky, díky!“ řekl mu Šíma a zavěsil. „Sakra, on to položil?“ zamyslel se Pelion. „To je ale hajzl...“ Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr! Ozval se domovní zvonek... „Sakra, kdo to...“ zajde Pelion ke dveřím. Otevře je a zvolá: „Šíma! Sakra!“ „Tady máš těch sedm stovek!“ položí mu je Šíma do ruky a otočí se k odchodu. „A nejsem úchyl!“ „Tak proč ses koukal?“ „Nekoukal!“ „Koukal!“ „Nekoukal!“ „Tak jak to víš? O té tisícovce...“ zavolal na něj Pelion. „Tak jo, koukl jsem se, ale jen na chvíli...“ souhlasil Šíma. „Ale to už jsem ti říkal...“ - 43 -



„Jak to, že ty peníze nespadly do toho... Však víš? Jak jsi byl blízko?“ „No...“ „Jak moc?“ „No...“ „Až tak moc?“ „No...“ „Jen kvůli penězům?“ „No...“ „Sakra!“ „No...“ „Šímo?“ „Ano?“ „Běž do prdele...“ řekl mu Pelion. „Taky že jdu a už se mnou nepočítej...“ řekl mu Šíma a ani se neotočil. „Vole!“ „Debile!“ řekl mu Šíma. „Osle!“ „Kreténe!“ hodil Šíma na smeč. „Pelione?“ „Idiote...“ řekl Pelion Šímovi. „Co chceš?“ „Tak zase někdy...“ „Ty seš vážně vylízanej!“ zahulákal Pelion za Šímou a všiml si, že mu zůstaly v ruce jen ty tři stovky, další čtyři zmizely. „Zloději!“ „To jsou úroky!“ volal Šíma za sebe. „Tak zase příště!“ „Sakra...“

- 44 -



„A neklej!“ usmál se Šíma a odešel na ulici. „Do hajzlu... Pelione! Pomoz mi... Prosím tě...“ „To víš, že jo!“ mávl Pelion rukou. „A ještě mi sebereš i to, co mi zbylo...“ „Pelione...“ neslo se nad hlubokým výkopem přes cestu, která byla uzavřena pro pěší i dopravu. Cestou k Pelionovi šel Šíma jinudy, ale zpátky v té euforii jaksi zapomněl, že zde pracovali dělníci a také zapomněli za sebou řádně uklidit a zabezpečit staveniště. „Pelionééééééé...“ „Neeeee...“ volal Pelion jako ozvěna. „Ne, ne, ne, ty vole! Ne, ne, ne...“ „Seru na tebe!“ ozvalo se. „Zatracené peníze, kam mi jen upadly? To je ale hnus... Sakra!“ nesl se Šímův hlas nad liduprázdnou ulicí a Pelion si spokojeně mnul ruce. Takže spravedlnost přeci jenom existuje! Chvála bohu...

- 45 -



Znovu před Nebeskou bránou... Možná si řeknete, že ten Šíma má ale bujnou fantazii! Jo, zase stojí před sv. Petrem... Pročpak? Kdo ví? Třeba to netuší ani Šíma, natož Petr, který má práce až nad hlavu. Fronty jako na banány a neví, kam dříve skočit. No prostě děs a hrůza... Držte mu palce (myslím Šímovi), protože jeden neví, zda je to sen, nebo je Šíma opravdu na „pravdě Boží“... ***** Šíma před bránou nebeskou přešlapuje v ohromné frontě, dokud na něj nepřijde řada... Sv. P.: "A hele, Šíma..." Šíma: "Jak to, že mě znáte, pane?" Sv. P.: "My tady známe všechny a víme o všem..." Šíma: "Ale neříkejte..." Sv.P.: "Opravdu, víme i to, co vy sám o sobě nevíte, pane!" Šíma: "Ale hovno!" Sv.P.: "Šímo, tady se sprostě nemluví, že vás pošlu ke konkurenci?" Šíma: "Do Pekla? Tam bych si potřeboval zaskočit..." Sv.P.: "A pročpak?" Šíma: "Mám s nimi nevyřízené účty..." Sv.P.: "S Peklem?" Šíma: "Ano, s Peklem... Oni si jen na Peklo hrají, parchanti!" Sv.P.: "A to zase ne, Šímo! Víte hovno, co je Peklo!" Šíma: "A to prý tady sprostě nemluvíte!" Sv.P.: "My můžeme!" Šíma: "Aha, takže vy ano, my ne..." Sv.P.: "Sakra a co si myslíte, Šímo! To si tu máme od všech nechat srát na hlavu, nebo co? Proč chcete do Pekla a ne do Nebe?" Šíma: "Mají u mě resty!" - 46 -



Sv.P.: "V Pekle? Pro Krista a jaké..." Vyšší moc: "Sakra, Petře, neberte boží slovo nadarmo! Co se zase děje?" Sv.P.: "Omlouvám se, ale tady Šíma nechce do Nebe, ale do Pekla..." Vyšší moc: "Šíma? Neznám, kdo je to?" Sv.P.: "Takový druhořadý pisálek... Nic objevného..." Vyšší moc: "Tak proč jde do nebe?" Sv.P.: "Máme ho tu v záznamech..." Vyšší moc: "Aha, tak to je něco jiného... Sakra, proč nechce k nám, ale ke konkurenci?" Sv.P.: "To, bohužel netuším..." Vyšší moc: "Do prdele, ale to bychom měli vědět, když víme všechno i to, co Šíma neví!" Sv.P.: "Zdá se, že Šíma ví něco, co my nevíme..." Vyšší moc: "Šíma, taková nicka?" Sv.P.: "Patrně to tak již bude!" Vyšší moc: "Co víš, Šímo! Vyklop to, nebo tě hodíme do mixeru!" Šíma: "Co je mixer?" Vyšší moc: "Ty to nevíš? Ví hovno, Petře, jde jen o planý poplach..." Moc nejvyšší: "Kdo tu zase mluví sprostě, do prdele!" Vyšší moc: "Máme tu jednoho..." Sv.P.: "Jednu nicku!" Vyšší moc: "Asi tak nějak!" Moc nejvyšší: "Tak proč tu tak nadáváte, až se celé Nebe třese?" Sv.P.: "Šíma něco ví, co my nevíme..." Vyšší moc: "Šíma ví leda tak hovno!" Moc nejvyšší: "Vážně? A co to jde? O čem tu je, sakra, řeč?" - 47 -



Sv.P.: "To se právě snažíme zjistit!" Vyšší moc: "Ví hovno, neví, co je to mixer..." Moc nejvyšší: "Co je mixer? Zase nějaká nová pouťová atrakce v Nebi? Jak to, že o tom nic nevím? Šímu chci mít u sebe na koberečku a hned!" Sv.P.: "Ale Šíma..." Vyšší moc: "Šíma ještě neprošel!" Moc nejvyšší: "Čím? Tady se zkoušky nevedou, co je psáno, to je dáno!" Sv.P.: "Bránou Nebeskou!" Moc nejvyšší: "Sakra, ty děláš Petře, jako by ti nikdo nikdy neproklouzl! A co ten zmrzlinář, který šidil děti?" Sv.P.: "No, dělá je i v Nebi a jsou na něj a jeho laskominy fronty, jako tady u brány Nebeské..." Vyšší moc: "Jo, jo, ale zdá se, že šidí také! Má to však jeden problém..." Moc nejvyšší: "Já vím, já vím... V Pekle ho chtějí taky, jenomže tam dělat zmrzliny nejde!" Sv.P.: "Tak co se Šímou?" Moc nejvyšší: "Na kobereček, chci si s ním promluvit!" Sv.P.: "To bude zase řečí, že se lidé předbíhají... Sakra, já bych do toho kopl..." Vyšší moc: "Serem na to, ještě se to dostane až úplně nahoru a potom bude teprve průser!" Sv.P.: "Ty myslíš, že?" Vyšší moc: "Ten má špehy všude..." Sv.P.: "A Moc nejvyšší?" Vyšší moc: "Hraje si na Boha a ví také hovno! Neví, co Šíma ví a také neví, co je mixer!" Sv.P.: "A co je ten mixer?" Vyšší moc: "Jak to mám vědět? Slyšel jsem to až dneska!" Sv.P.: "Sakra, to jsou věci... Šímo, tady s Vyšší mocí půjdeš k Moci nejvyšší!" Šíma: "Co je mixer?" - 48 -



Sv.P.: "Do toho ti nic není!" Šíma: "Já chci na chvíli do Pekla?" Vyšší moc: "Jenom na chvíli? Copak jsme cestovní kancelář? Zpáteční jízdenky nevedeme!" Šíma: "Znáte Peliona?" Sv.P.: "Známe!" Šíma: "A co?" Sv.P.: "A nic, co by mělo být!" Šíma: "Ale on mě sejmul! Pistolí! Revolverem!" Vyšší moc: "No a? Alespoň udělal dobrý skutek!" Šíma: "Cože? On mě sprostě zastřelil a vy si tu jen tak žertujete?" Sv.P.: "A to máme pořád brečet?" Šíma: "Sakra, já chci do Pekla a hned, tady je děsný bordel!" Sv.P.: "Až co řekne Moc nejvyšší!" Šíma: "A kdo je nad ní?" Vyšší moc: "Ten o kterém se nemluví!" Šíma: "Bůh? Podle toho tady žádný není..." Sv.P.: "Cože?" Šíma: "Bůh neexistuje!" Vyšší moc: "Cože?" Šíma: "Jen jste si ho vymysleli!" Moc nejvyšší: "Kdo to řekl?" Sv.P.: "Šíma!" Vyšší moc: "Šíma!" Pánbůh: "Do prkénka dubového! Copak se tu zase děje? Kdo tu tropí takový povyk, že si nemůžu - 49 -



ani zdřímnout?" Sv.P.: "Jistý Šíma, pane Bože!" Moc nejvyšší: "Chce do Pekla, tady není spokojen s nabízenými službami!" Pánbůh: "Reklamace? Nevyřizujeme... Proč tam chce?" Sv.P.: "Měl bys to vědět, Bože!" Pánbůh: "Já to vím, sakra, jen si nemůžu vzpomenout!" Vyšší moc: "Kvůli Pelionovi!" Pánbůh: "Kvůli komu?" Moc nejvyšší: "To je takový... Další...“ Vyšší moc: „Další nicka, Pane Bože!“ Pánbůh: „No, a co spolu ty dvě nicky mají?“ Vyšší moc: „Jedna nicka zastřelila druhou!“ Moc nejvyšší: „Ale Šímu se nedalo číst... To bylo hotové utrpení...“ Sv.P.: „Tak co s ním uděláme, Bože, začíná tu být hotové srocení davu a jen kvůli Šímovi!“ Pánbůh: „Hoďte ho do Pekla!“ Vyšší moc: „Jenom tak?“ Moc nejvyšší: „Jde to, když je v našich záznamech?“ Pánbůh: „A chce tam jít?“ Sv.P.: „Chce...“ Pánbůh: „Tak ho tam šoupněte, bude mezi svými a už konečně dá pokoj!“ Moc nejvyšší: „Ale Pane Bože, chtěl jsem ho na svém koberečku?“ Pánbůh: „Jak to? Proč? Kvůli tomu... Pelionovi?“ Vyšší moc: „Neví co je mixer!“ Pánbůh: „Kdo? Pelion? Nebo snad Šíma? Co je mixer?“

- 50 -



Moc nejvyšší: „Prý ví něco, co my ne a mohl by to vyžvanit těm dole!“ Pánbůh: „Peklu? Ti už toho ví více, než my, jen ho tam šoupněte!“ Sv.P.: „Tak jo, Šímo, poletíš do Pekla a to hned První třídou!“ Moc nejvyšší: „A co s Pelionem?“ Pánbůh: „Přišla na něj řada?“ Sv.P.: Ještě ne, ale...“ Moc nejvyšší: „Jaké ale? Pánbůh...“ Pánbůh: „Ser na to! Žádné pochlebování! Co je s Pelionem?“ Vyšší moc: „Udělal dobrý skutek! Zabil Šímu, sice v rozčílení...“ Pánbůh: „Tak není co řešit, půjde do Nebe! Šíma do Pekla, kam chce sám, alespoň nám tu nebudou spolu dělat bordel...“ Sv.P.: Tak jdeme!“ Šíma: „Kam?“ Vyšší moc: „Chtěl jsi do Pekla, ne?“ Šíma: „Výtahem?“ „Ale hovno!“ řekl svatý Petr a kopl Šímu do zadku, až letěl nekonečným obloukem rovnou do Pekla! Jaká je pointa? Nehádejte se před bránou Nebeskou. Nenechte se zastřelit Pelionem a nebuďte tak vysraní jako Šíma. A to je konec.... Pánbůh: „Není! Co je mixer a co Šíma ví a my ne? Sakra!“

- 51 -



Zeptat se není hřích... Není, že ano? Tedy prostá otázka? Když se někdo někoho na něco zeptá... Jenže, kdo se moc ptá moc se dozví a někdy je lepší nic nevědět. I když i takové to neblahé tušení může být pěkným peklem! Co je pak lepší? Tušit, nebo vědět? Ale co když víme něco, do čeho nám nic není? Co na to Šíma? A co na to Pelion? ***** „Šímo?“ „Pelione?“ „Můžu se tě něco zeptat?“ „A když řeknu, že ne… stejně se zeptáš, že, Pelione?“ „Asi jo, Šímo!“ „No… tak se ptej…“ „Jsi hodný, Šímo…“ „No, nic jiného mně nezbývá, Pelione…“ „Jsi moc hodnej…“ „Tak už mě nechval, Pelione a vybal to…“ „Co? Já nic nedonesl, Šímo!“ „No, to je mi jasné… tys nikdy nic nedonesl…ale…“ „Jaké ale?“ „Ale já myslel vybal to, jako že máš říct, co máš na jazyku, chlape…“ „Aha, už to chápu…“ „Konečně, Pelione…“ „Chtěl jsem se tě na něco zeptat… Šímo…“ „No?“ „Co mám dělat?“

- 52 -


„S kým, čím?“ „Co mám dělat, Šímo, aby se to nedozvěděl?“ „Kdo, co, Pelione?“ „Pinďour, Šímo…“ „Pinďour, Pelione?“ „Jo…“ „Co se nemá dozvědět?“ „No…ehm… víš, Šímo…“ „Ne, nevím, Pelione!“ „Já… já… potkal jeho starou…“ „Tu hezkou, Pelione?“ „Jo, tu… jinou Pinďour nemá, Šímo!“ „Tak tys ji potkal a on se to nemá dozvědět, Pelione?“ „No… já ji potkal a…“ „A co je na tom?“ „No, na tom jsem byl já, Šímo!“ „Nechápu, Pelione…“ „Dvakrát, Šímo!“ „Co dvakrát?“ „Byl jsem… ehm… na tom…“ „Na čem, proboha, Pelione?“ „Na ní, Šímo…“ „Pelione! Tys s ní tohle to?“ „No, i tamto, Šímo…“

- 53 -



„Chudák Pinďour!“ „Šímo, co mám dělat?“ „Aby se to nedozvěděl, Pelione?“ „No…“ „Tak mu to neříkej, Pelione…“ „A to zabere?“ „Jo. Když mu nic neřekneš, nebude nic vědět…“ „Geniální, Šímo, příteli…“ „Pelione?“ „No?“ „Mně se také líbila…“ „Vím, Šímo, vím… smůla…“ „Tvoje smůla, Pelione!“ „Moje? Jak to?“ „Když mně to s ní nedomluvíš, řeknu to Pinďourovi…“ „Vyděrači, Šímo!“ „Kurevníku, Pelione!“

- 54 -




Sněhulák Není to krásné jen tak si lítat venku na zahraně, nebo po parku a stavět si sněhuláky? V zimě, když sněží a večer mrzne až praští? Řeknete si, že kdy jindy se asi tak staví sněhuláci, nežli v zimě, že ano? A ještě musí být sníh tak akorát, aby se z něj daly dělat sněhové koule. Pak už jen stačí sehnat nějakou větší mrkev, starý hrnec a několik kousků koksu, nebo černého uhlí. A sněhulák je na světě... Venku sněží, všechno je pod sněhem a na nebi září tisíce hvězdiček. Prostě paráda, atmosféra jako hrom, jen kdyby u toho nebyl ten Pelion a Šíma... ***** "Jak se máš, Pelione?" "Neotravuj, Šímo!" "Ale já neotravuji, já se pouze ptám!" "Otravuješ!" "Neotravuju..." "Co to vůbec děláš, Pelione?" "Neptej se!" "A kdybych se mohl zeptat?" "Tak se zeptej, Šímo!" "Co to děláš, Pelione?" "Sněhuláka!" "Ty děláš sněhuláka ve svém obýváku?" "Ty ne?" "No, já tak maximálně v obýváku na Vánoce zdobím stromek, ale..." "Nejsme v obýváku, Šímo!" "A kde to jsme?" "U mně na dvorku..." "Sakryš, Pelione, ty se máš, když to u tebe na dvorku vypadá jako u tebe v obýváku, jak to potom vypadá u tebe v obýváku?" - 55 -



"No jako na dvorku, Šímo, určitě ne!" "Hm... Taky si myslím... A Pelione?" "No, Šímo?" "Můžu ti pomoct?" "S čím, Šímo?" "S tím sněhulákem..." "No, můžeš mi udělat prostřední kouli..." "Proč prostřední, Pelione?" "Protože ty horní a horní jsou důležitější..." "Mi se zdá, Pelione, že jsou stejně důležité všechny tři, ale já jsem jen Šíma!" "Právě proto..." "A Pelione?" "Co zas, Šímo! Neruš a dělej hezkou kuličku, sněhu je tu dost!" "Máš uhlí, Pelione?" "Na co? Topím přeci plynem!" "Na oči a na knoflíky pro toho sněhuláka!" "Aha... Ty vole, Šímo, já na to uhlí úplně zapomněl..." "Ale mrkev a kastrol na hlavu máš a také koště!" "Jo, to všechno mám, Šímo... Ty nemáš pár kousků uhlí?" "Doma ne, ale tvůj soused má před plotem vysypanou kopu uhlí a těch pár kousků by mu snad nechybělo, když bude vědět, že jde o umění..." "Copak postavit sněhuláka je umění, Šímo?" "No, jeje... Takový sněhulák, to není jen tak!" "Hm, víš co?"

- 56 -



"Nevím, Pelione!" "Dám ti malý kyblíček a lopatičku a naber tam pár kousků uhlí pro našeho sněhuláka!" "Ty seš hlava, alespoň si nezamažu rukavice..." "Jdi, Šímo, jdi, já zatím dodělám tu hlavu...." "A Pelione?" "No, co ještě? Nezdržuj a makej!" "Jak se bude jmenovat? Myslím ten sněhulák!" "No... Pelion přece, ne?" "Pelion, Pelione? A nebude se ti to... Tento?" "Co?" "No, když za tebou přijde pošťačka a zeptá se, jestli jsi doma, přeci tu poštu nedá... Sněhulákovi, že?" "Pelion mladší, stačí?" "Stačí, Pelione, stačí, ale stejně..." "Co ještě?" "Nebude přeci jen opravdovým Pelionem!" "A proč jako?" "No, protože se mnou nebude moct pít z té hranaté lahve, Pelione!"

- 57 -



My o vlku a vlk... Už jste se někdy zamysleli nad nespravedlností Světa? Pelion se Šímou každou chvíli a když ne společně, pak každý z nich určitě... Proč jeden má všechno a druhý ne? Proč Pelion závidí Šímovi kde co a naopak? Vždyť jsou skoro jako ti nerozluční přátelé, něco jako rozlepené nohy u židle, kdy nikdy nevíte, zda vás ještě udrží, nebo ne a vy se sesypete na zem. A přátelé by měli držet pohromadě... Nemám pravdu? Kdo je tu v tomto případě vlkem? Nechte se překvapit, protože do děje vstupuje další postava, o které tu možná již byla řeč a určitě o ní ještě uslyšíte... ***** „Šímo?“ „Pelione?“ „Mohu jít dál?“ „Musí to být, Pelione?“ „Řekl bych, že jo…“ „Hm… toho jsem se bál…“ „Svět je nespravedlivý, Šímo…“ „Cože, Pelione?“ „Říkám, že svět není spravedlivý!“ „To je blbost…“ „Proč by to měla být blbost?“ „Tys neříkal, že svět není spravedlivý, Pelione!“ „Ne? To se podívejme, Šímo, sedíš si na uších?“ „Nesedím! Říkal jsi, že svět je nespravedlivý…“ „Ale to je přece jedno a to samé, Šímo!“ „Jak to samé, Pelione?“ „Jeden fakt, dvě různé formulace, rozumíš?“ „Ne, ale to nevadí. Asi to tak bude, když to říkáš…“

- 58 -



„Ne asi, Šímo, ale určitě!“ „Věřím ti, Pelione…“ „Proč, Šímo?“ „Protože se mi o tom nechce přemýšlet…“ „Hm, to podporuje mou teorii…“ „Ty máš teorii, Pelione? „Jo, já jo, Šímo!“ „Jakou teorii, Pelione?“ „Že je svět nespravedlivej…“ „Jak to?“ „Jednomu se přemýšlet nechce, druhý musí…“ „Ten druhý jsi ty, Pelione?“ „Jo, Šímo, já!“ „No, tak to podporuje zase mou teorii, Pelione…“ „Ty máš teorii, Šímo?“ „Jo, mám, Pelione!“ „Jo? Jakou, Šímo?“ „Když jsem ti, Pelione, říkal, že ty budeš vždy až druhej, po mně, nevěřil si…“ „Ale, Šímo, ty o voze, já o koze…“ „Myslel jsem, že jsi si na to už zvykl, Pelione!“ „Na to nejde navyknout, Šímo!“ „Mluvil jsi o nějaké nespravedlnosti, Pelione…“ „Jo, mluvil…“ „Copak, copak, problémy?“

- 59 -


„Svět je nespravedlivý, Šímo…“ „Zase tě někdo práskl berňáku?“ „Ne, pokud si pamatuji, byl jsi to naposledy ty, ne?“ „Máš dobrou paměť, Pelione…“ „To mám, Šímo… svět je nespravedlivý…“ „Zase ti odmítli knížku?“ „Ne, to ne…“ „Zase tě poslali s básničkou do řiti, Pelione?“ „Ne, to vůbec…“ „Zase ti v redakci omlátili povídku o hlavu?“ „Ne…“ „Tak ti cikáni rozbili hubu?“ „Ne, proč by to dělali, Šímo?“ „Za tu poslední básničku…“ „Jakou máš na mysli, Šímo?“ „No, tu… jak se jmenovala…“ „Netuším, kam míříš…“ „No, jak tam bylo…to…, Pelione…“ „Co tam bylo, Šímo?“ „Běží cikán ulicí, otisk facky na líci…“ „Jo, aha! Tetován je na zápěstí, nahý zdrhá přes náměstí…“ „Přesně! Pelione!“ „No, tak… ehm…tu neznám, Šímo!“ „Ale Pelione… vždyť… jsi ji napsal…“

- 60 -



„Pšt! Tiše…“ „Proč, Pelione? Nikdo tu není!“ „Ticho, tichoučko… i stěny mají uši, Šímo…“ „Pelione, nezmatkuj…“ „Jsem jen opatrný, Šímo… třeba takový Pinďour…“ „Co je s ním?“ „Ten kdyby to uslyšel…“ „Máš pravdu, Pelione… ten má uši i na prdeli…“ ..... Klep. Klep. Klep. Klep. Klep. ..... „Kdo to může být, Pelione?“ „Netuším, Šímo… běž otevřít…“ „Nazdárek, mistře…“ „My o hovně a hovno na podrážce…“ „Prosím, mistře? Neslyšel jsem…“ „No nazdar, Pinďoure…“ „Neruším, pane Šímo?“ „Rušíš, Pinďoure…“ „Aha, promiňte, máte návštěvu, mistře?“ „Jo, mám…“ „Ehm… a koho? Peliona?“ „Pinďoure! Snad pana Peliona, ne?“

- 61 -



„Ano, sorry… tak u vás je pan Pelion?“ „Jo, je…“ „Ten pan Pelion?“ „Jo, ten!“ „Tak to abych zase šel…“ „Jo, nazdar!“ ..... BUM! ..... „A je pryč, Pelione!“ „To je dobře, Šímo… za mnou taky pořád leze…“ „Ten Pinďour je jako veš, Pelione!“ „Jo. Tady vidíš, jak je svět nespravedlivý…“ „Jak to myslíš?“ „Třeba Pinďour…“ „Co je s ním, Pelione?“ „Je otravnej jak tříska v hýždi, že?“ „No, to je…“ „Vlezlej jako ruská zima…“ „Přesně…“ „Takový budižkničemu, co?“ „Jo, to jo…“ „Prostě naprostý blbec, že, Šímo?“ „Jo, blbec… Pelione!“

- 62 -




„No a má hezkou ženu…“ „No, to má…“ „Velmi hezkou ženu…“ „Jo, je to kus…“ „Oba mu ji závidíme, co, Šímo?“ „No, to je fakt, Pelione…“ „Oba bychom mu ji chtěli opí… ehm… op… opatrovat, Šímo, že?“ „No, to bychom chtěli, Pelione…“ „Vidíš, Šímo, to je ta nespravedlnost…“ „Jaká?“ „Takový blbec a má takovou babu!“ „Tak to je tedy nespravedlivé…“ „Vidíš, Šímo… a na to se napijem…“ „Zase z mojí láhve, Pelione?“ „Jo, z hranaté, Šímo…“ „A to není nespravedlnost, Pelione, pít pouze z mojí flašky, z mých zásob?“ „Je, Šímo, je, ale… nemohu si pomoc…“ „A není ti to, Pelione, blbé?“ „Co, milý Šímo?“ „No, plenit mé zásoby chlastu?“ „Není, Šímo, není…“ „Hm, tvá teorie je pravdivá, Pelione…“ „Ta o té nespravedlnosti, Šímo?“ „Přesně ta, Pelione… vyžírko vyčůraná…“

- 63 -


„Prosím? Co si to tam zase šeptáš, Šímo?“ „Nic… nic… jen, že jsem rád, že jsi tu, Pelione!“ „Taky tě rád vidím, Šímo…“

- 64 -




Lopatou? Jednou tak Šíma zase brousil okolo Pelionovi vily, aby zjistil jaká je situace a co je zase nového. Nešlo mu do hlavy, co to tam ten Pelion pořád dělá. Okolo domu měl postaveno neskutečné množství sněhuláků. Copak se mu asi stalo? Že by Pelion senilněl, nebo se vracel do svých dětských let? Šíma byl jako na trní... Neměl rád nezodpovězené otázky a za vším cítil čertovinu, tedy pokud šlo o Peliona, tak určitě (snad již ze zásady). Sněhulák sem, sněhulák tam, copak s nimi zamýšlíš, Pelione? ***** „Šímo!“ „Copak?“ „Šíííímoooo!“ „Co to křičí za kreténa!“ „Šímo!“ „Jé, Pelione… nazdar…“ „Zdar! Co děláš?“ „Vidíš, ne?“ „No, právě že vidím!“ „Dobrý, ne?“ „Ne!“ „Proč? Vždyť uklízím sníh!“ „To vidím, ale proč před mou vilou?“ „No… jen tak…Pelionku…“ „Zameť si před vlastním prahem, Šímo!“ „Tam jsem to už odmetal, Pelione!“ „Jo? Kdy? Vždyť teď je pět ráno!“ „Přivstal jsem si!“

- 65 -


„No, pan pisálek nemohl spát!“ „Nemohl, břídile, to po tom tvém pití!“ „Dobře, dobře, když tě to baví…“ „Baví, Pelionku, baví…“ „Ale za vilou to nechej tak, jaký to je!“ „Hm… to nepůjde, příteli…“ „Proč by to nešlo, Šímo?“ „No… tam jsem to už odhrnul…“ „Co… co… co?“ „Sníh, přece…“ „Sakra, Šímo!“ „Ano, Pelione?“ „Já tam měl…“ „Měl! A teď už nemáš!“ „Jak nemám!“ „No, prostě už je tam nemáš, Pelione!“ „Šímo! Co jsi s nimi udělal?“ „Praštil je lopatou!“ „Proč, proboha?“ „Proto, Pelione!“ „Co ti udělali?“ „Nic…“ „Tak proč jsi…“ „Nelíbili se mi, Pelione!“

- 66 -




„Ty se mi už dlouho nelíbíš, Šímo, ale to není důvod, abych tě praštil lopatou… vlastně…“ „No a co? Byli to jenom…“ „Co jenom? No, řekni to!“ „Jenom…“ „Čekám, Šímo, čekám!“ „Sněhuláci, ne?“ „Ne! To byli malí Pelionci ze sněhu vzrostlí, mí dobří společníci do mrazivých dní a nocí, Šímo!“ „A proč měl každý cedulku…pelionek první, pelionek druhý, pelionek, třetí…“ „Abych je poznal, Šímo!“ „No a co… stalo se, no…“ „Stalo se? To je vše co mi řekneš, Šímo?“ „No a co… ty naděláš pro patnáct sněhuláků!“ „Jak… jak patnáct? Pelionků tam bylo šest!“ „Já jich srazil patnáct, Pelione, nejsem blbej, počítat umím!“ „Šímo! Měl jsem tam jen šest sněhuláčků!“ „Říkám patnáct, tak patnáct, neználku!“ „Šímo! Měl jsem tam i devět sádrových trpaslíků, sbírku…“ „Ehm… no… aha… proto ty jiné zvuky…“ „Jaké zvuky?“ „Když jsem je mlátil lopatou, Pelione!“ „Šímo!“ „Příště ti zase přijdu odklízet sníh… nevděčníku jeden nevděčnej!“ „Já ti odklidím, Šímo!“ „Jo? Pelione? Takže si zítra můžu přispat?“

- 67 -


„Ven! Vypadni!“ „No, dobře, dobře… tak já jdu…“ „Zmiz!“ „Ale…“ „Co ještě!“ „Lopata… je moje…“ „Já ti dám lopatu, Šímo! Já ti dám lopatou!“ „Au! Pelione! Do hlavy ne!“

- 68 -




Dárek pro Šímu... Snad již z historie je jasné, že není dárek jako dárek. Stačí si jen vzpomenout na Tróju a onoho slavného a nehynoucího Trojského koně, který byl přímo Danajským darem. Tedy darem nevyžádaným a dodaným se zcela jiným úmyslem, než by se počítalo. Copak má asi Pelion za lubem? Copak to nese s takovou péčí a láskou? Že by zase nějakou tu čertovinu, nebo se dal Pelion na cestu spravedlivých a všechnu tu zášť a falešnou skromnost hodil za hlavu? Kdo ví... ***** „Dobrý den, pane Pelione…“ „Á… dobrej, pane Pinďoure!“ „Co vy tady, pane Pelione?“ „Ale… na procházce…“ „A že zrovínka tady?“ „Nu, tady a kde jinde?“ „No, já jenom, že tu bydlí Šíma!“ „No a co, Pinďoure!“ „No, nic, Pelione!“ „Tak vidíte!“ „Vidím, vidím…“ „Co vidíte, Pinďoure?“ „Nesete nějakej balíček, pane Pelione!“ „No, chytrej…moc chytrej Pinďour!“ „Copak v něm asi bude?“ „Nebude, ale je, chytrolínku zvědavej!“ „Tak co v něm asi tak je, Pelione?“ „Jak jste mě to nazval? Snad pane Pelione, ne!“ „Promiňte, mistře…“ - 69 -


„Pinďoure!“ „Už se to nebude opakovat, pane Pelione.“ „To bych prosil!“ „Tak co v tom balíčku je, pane?“ „Hele, Pinďour, jdou si po svých a nestrkaj nos po čem je jim prd!“ „To bude asi dárek pro Šímu, co?“ „Asi. A už vypadněte, musím to nainstalovat…“ „Nainstalovat, pane Pelione?“ „Ehm… no… totiž…“ „Jó, nainstalovat… ono tam něco tiká… to budou hodiny!“ „Pinďoure, nechaj si těch dedukcí a utíkají!“ „Proč? Pelione, kam utíkáte?“ „Poběž, Pinďoure! Poběž!“ „Počkejte, něco jste tu zapomněl!“ „Tak si to nechte, Pinďoure! Sbohem!“ „Ty vole, Pelion mi tu nechal ten dárek pro Šímu. Tak to je tedy bomba…“

- 70 -




Světská sláva polní tráva... Každý po tom touží... Neříkejte, že právě vy ne, když i takový Pelion a Šíma neustále baží po slávě a bohatství. Ne, že by se tento pocit, či snad potřeba, stal jejich stihomamem, ale kdyby se měli lépe, ještě lépe nežli teď, vůbec by jim to nevadilo. Takoví jsou a tak se nám vybarvili, dva velikáni české a světové literatury, kteří ani netuší, jak jsou malincí... Takové nicky! Já jsem to řekl? Já... Opravdu? To abych už šel, než na to přijdou! Než se o tom dozví a je jedno, zda jen jeden z nich, nebo oba najednou, protože to vyjde nastejno. A za všechno může ten Pinďour! Opravdu... ***** „Pane Hrompísek, slyšel jste to?“ „Co, pane Pinďoure?“ „No o tom Pelionovi, přece!“ „Myslíte toho Peliona?“ „Jistě toho, pane Hrompísek, koho jiného?“ „Tak o tom Pelionovi jsem, pane Pinďoure, slyšel mnoho, ale nevím, co máte na mysli…“ „No přece to, co o něm řekl pan Šíma…“ „Kdo? Myslíte toho pana Šímu?“ „Jistě toho, koho jiného!“ „Teda, pane Pinďoure, vy mě napínáte!“ „Tak víte to, pane Hrompísek?“ „Nevím…“ „Představte si, že pan Šíma řekl, že má pan Pelion za ušima!“ „No, nekecejte!“ „Nekecám, slyšel jsem to na vlastní uši, pane Hrompísek!“ „Na vaše vlastní špičaté uši, pane Pinďoure?“ „Přísahám, pane!“ „To jsou věci. A co tam má?“

- 71 -



„Co? Kdo? Kde?“ „No ten Pelion přece! Co má za ušima?“ „No to právě nevím, pane Hrompísek, třeba a špínu?“ „Ale to fuj! Pane Pinďoure, to se mi nezdá!“ „Tak co by tam jiného mohl mít?“ „Třeba tužku, pane Pinďoure!“ „Tužku?“ „Jistě, je to spisovatel, ne?“ „Aha, a víte že máte pravdu, pane Hrompísek?“ „Jistě, pane Pinďoure, i pan Šíma je spisovatel přece…“ „No, to jo! Ale řeknu vám, pane Hrompísek, jsou to prý arogantní, namyšlení pitomci!“ „Neříkejte! Tomu nevěřím…“ „Věřte…“ „Ne, vždyť to není možný, takoví sympaťáci…“ „No, já slyšel…“ „Podívejte, pane Pinďoure! Támhle jdou!“ „Opravdu, pane Hrompísek! Jdou přímo k nám…“ „Dobré poledne, pane Šímo…“ „Dobré poledne, pane Pelione…“ „Nazdar… volové…“ pronesli současně páni spisovatelé a odplivli si. „Páni spisovatelé, nepodepsali byste se nám do památníčků?“ zeptali se současně pánové Pinďour a Hrompísek a klaněli se uctivě až k zemi. „Polibte nám prdel!“ zaznělo opět dvojhlasně. „Pelione?“ „Copak, Šímo?“ - 72 -


„Zdrhej, ti magoři to vzali doslova!“ „Ty vole! Fakt, líbají nám zadky!“ „Šímo?“ „Copak, Pelione?“ „Já ti to říkal hned!“ „Co jsi říkal?“ „Že být slavným je k hovnu!“ „Pravdu díš, příteli, Pelione!“

- 73 -




Máme rádi zvířata... Kdo by je neměl rád? Ty němé tváře, které nás lidi tolik obdivují. Tolik se lísají, pokud nejde o nějaké ty dravé šelmy, protože ty by nás nejraději sluply k obědu, nebo večeři, popřípadě si nás nechali „uzrát“ k snídani. Zvířata jsou tu odjakživa. Kde že? No přeci na naší planetě Zemi a byli tu i před Pelionem i Šímou. To jen ti dva si o sobě myslí, že jsou ještě výš, nežli lidé a že mají patent na to, aby byli více než lidmi... Že je neustále pomlouvám a říším o nich nepravdivé informace? Vyloučeno, vše co jsem o nich kdy napsal (a řekl) je naprostá lež! Tak a je to! Muselo to ven... Ať žijí zvířátka a všichni lidi (včetně těch dvou namyšlených postaviček)... ***** U jednoho z pavilónů stojí mladý muž a stále dokola si brouká trapnou říkanku: „Pelione, můj ty slone, vezmi si tu mrkvičku, vezmi si i tyto klasy. Pelion je doma asi a provádí rozcvičku… Pelione, můj ty slone, vezmi si tu mrkvičku, vezmi si i tyto klasy. Pelion je doma asi a provádí rozcvičku…“ „Šímo!“ „Ehm… ano, Pelione?“ „Co to tu, sakra, provádíš?“ (plesk) „Au! Proč mě pohlavkuješ, Pelione?“ „Však ty víš!“ „Nevím, Pelione!“ „Co to tu, sakra, provádíš?“ „No, ehm… krmím slona… Peliona…“ „Jsi normální? Tys mu dal jméno?“ „No… ehm… dal…“ „Pelion?“ „Jo.“ „Ty jsi vážně padlý na hlavu…“ „Proč? Pelione?“ - 74 -


„Neznamená, že se známe, že podle mě pojmenuješ kde co… „Kde co?“ „Jo! A co ten kaktus za oknem, co jsi pojmenoval? Jakpak se jmenuje?“ „Pelion, Pelione!“ „No, a ten nový koberec?“ „Pelion, Pelione!“ „A ten popelářský vůz?“ „Pelion, Pelione!“ „A co ten nový lék na potenci, Šímo?“ „Pelion, Pelione!“ „A raketoplán?“ „Pelion, Pelione!“ „A operační systém v tvém počítači, Šímo?“ „Pelion, Pelione!“ „A toaletní papír? „Pelion, Pelione!“ „A… a… a… nemám slov Šímo!“ „To je škoda, Pelione!“ „Proč, Šímo?“ „Protože si chci s někým popovídat!“ „Se mnou nepočítej, Šímo!“ „Tak si jdu popovídat s papouškem!“ „Jo? A jakpak se jmenuje?“ „To bys neuhádl, Pelione!“ - 75 -



„Zkusíme to, Šímo?“ „Tak schválně…“ „Pelion, Šímo?“ „Jo! Jsi vážně dobrej!“ „Ty taky, Šímo, ty taky…“ „Proč jsi mi dal vlastně ten pohlavek?“ „Chceš to vědět?“ „Chci. Za to jméno? Pelione?“ „Ne Šímo, za tu ceduli!“ „Ceduli?“ „Jo. KRMENÍ ZVÍŘAT PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO!“

- 76 -




Nejsou koule jako koule! Také Pelion se Šímou si rádi někam zajdou povyrazit. Tu do hospody, tu do herny, či jinam, kam je jejich nosy zavedou. A že je mají vystavené proklatě vysoko! Kam vejdou, tam nechají kus svého nikdy neutuchajícího charismatu. Jsou to prostě lidé na úrovni a ne ledajací... No, však víte! Jenže, to by ti dva nesměli kde co pěkně a hezky podělat, protože když se jim něco podaří, pak to opravdu stojí za to. ***** Kulečníková herna, malý bar, pusto, prázdno... Pouze jeden jediný host. Brýlatý típek v hnědém sáčku, nervózně hledící na display svého mobilního přístroje. Nějaký úchyl, nebo kdo? Ne! Pan Pelion. Čeká. Na co? Až zahřmí? Do baru právě vstupuje další tajtrlík... Rozhlíží se po baru, přehlédne pana Peliona a obrátí se na postavičku za barovým pultem s otázkou: "Promiňte, nejste pan Pelion?" "To tedy nejsem, magore!" odpovídá uraženě slečna a hrdě vypne hruď. Prsa po dědovi se však nezvětšila. "Máte hlas jako nějaká baba!" "Jsem žena, debile!" Do rozhovoru se vloží Pelion: "Hledáš Peliona, panáčku?" "Ano, hledám," otočí se na něj překvapený muž. "Tak už nehledej, jsem to já!" "Ty?" diví se muž a čte z papírku, umně ukrytého v dlani: "Ahoj, Pelione, já jsem Šíma a přišel jsem si s tebou zahrát biliár." Pelion, který znal dosud Šímu pouze z internetu, se zarazil! "Jsi Šímovi podobný, ale jsi Šíma?" "Jsem, pane Pelione. Jmenuji se Pavel Šimík a jsem mladší o..." četl opět z taháku muž. "Dost! To stačí, jdeme hrát!" Muž dychtivě rozestavil koule a rozstřelil. Všechny půlky precizními strky umístil do kapes a nakonec i černou kouli. Pelion si ani neškrtl. Za půl hodiny bylo po hře. Skóre deset nula hovořilo za vše. "Ty nejsi Šíma!" vykřikl Pelion. "Jsem, pane Pelione. Jmenuji se Pavel Šimík a jsem mladší o..." četl opět z taháku podvodník. - 77 -



"Nejsi!" trval na svém Pelion a chytil muže pod krkem. "No...tedy..." koktal mužík. "Ty hovado! Šíma je chlap! Ten by se mnou jinak zacvičil. Vždyť ty máš padesát kilo i s gaučem!" "Dobře, dobře... přiznávám..." "Co?" "Šíma mně zaplatil, když tě porazím v kulečníku...." "To je mu podobné!" "Zlobíš se?" "Na tebe ne! Jsi fakt dobrej ve hře!" "Jsem mistr republiky, Pelione!" "No, Šíma je taky mistr!" "Jo? Čeho?" "Mistr blbců! A já taky. Zase jsem mu naletěl..."

- 78 -



Sekera Není sekera jako sekera! Že to není pravda? Ale je! Může jít o sekeru v hospodě, kdy nemáte na útratu, nebo o sekeru, kterou se štípe dříví na polínka, či třísky... Co dělá sekera u Peliona, nebo u Šímy? Že si ti dva ještě ublíží? Snad nebude tak zle, kdo ví, co ti dva zase spolu mezi sebou mají... ***** „Šímo?“ „Co je, Pelione?“ „Mám návrh…“ „No, to zase bude cypovina!“ „Nebude, Šímo…“ „Bude, Pelione…“ „Nebude!“ „Bude!“ „Nebude, Šímo!“ „Vždyť tě znám, Pelione!“ „Neznáš!“ „Znám!“ „Neznáš mě dost dobře, Šímo!“ „Jako svoje boty, Pelione!“ „Myslíš ty zablácené kecky?“ „Máš něco proti mým botám?“ „Ty by si bál obout i bezdomovec, Šímo!“ „Vyser se na moje boty, Pelione!“ „No, to už asi udělal někdo za mě, co?“

- 79 -


„Proč?“ „Smrdí!“ „Nesmrdí, voní, Pelione!“ „Nevoní, páchnou, Šímo!“ „Nech toho, Pelione. Cos vlastně chtěl?“ „Měl jsem návrh, Šímo!“ „Měl? Už nemáš?“ „Měl a stále mám, Šímo!“ „Tak ven s ním…“ „Čuně! Tobě ho ukazovat nebudu…“ „Ehm… já myslel jako ven s návrhem, Pelione!“ „Ty mě vyhazuješ? Mám tedy jít?“ „Kdo tě vyhazuje, Pelione?“ „Ty. Říkal jsi, abych šel s návrhem ven!“ „Ne. Prostě mi ho řekni…“ „Ten návrh, Šímo?“ „Jo, ten návrh…“ „Tak já ti ho teda řeknu…“ „Konečně…“ „Tak mě napadlo, Šímo…“ „Tebe něco napadlo, Pelione?“ „Jo, mě, Šímo!“ „Co tě napadlo? Komando našich méně přizpůsobivých spoluobčanů?“ „Ne, myšlenka… nápad… prostě návrh…“

- 80 -



„Hm, tak spusť, poslouchám, Pelione…“ „Co kdybychom zakopali válečnou sekeru, Šímo?“ „Myslíš tu sekeru, co máš v ruce, Pelione?“ „Přesně tu, Šímo!“ „Co je to za sekeru, Pelione?“ „No… ehm… to je…“ „To je tvoje, Pelione?“ „Jistě, Šímo! Čí by byla?“ „No, nevím, třebas ji někomu štípl…“ „Já a krást?“ „Známe svoje lidi, Pelione…“ „To mě málo znáš, Šímo!“ „Jo, Pelione?“ „Jo, Šímo!“ „Když myslíš…“ „Myslím! Tak zakopeme tu sekeru?“ „A proč, Pelione?“ „Už mě nebaví pořád urážet se, lhát si, hádat se a tak…“ „No, něco na tom je, Pelione…“ „Jasně, Šímo… prostě ji zakopeme a basta!“ „To je zvláštní, Pelione…“ „Copak, Šímo?“ „Před časem jsi mi vykopal slivovici a teď…“ „Co teď?“

- 81 -



„Teď by jsi chtěl zakopat sekeru…“ „Válečnou sekeru, Šímo!“ „Vždyť jo, Pelione…“ „Tak co ty na to?“ „No, není to špatný návrh…“ „Máš snad lepší, Šímo?“ „Nemám, Pelione…“ „Tak vidíš…“ „Vidím… vidím! Pelione!“ „Co se děje?“ „Ta sekera je…“ „Jo, to je sekera. Neviděl jsi ještě sekeru?“ „Sekeru jsem viděl, Pelione!“ „Tak v čem je problém, Šímo?“ „Ta sekera je moje!“ „Ne, není…“ „Tu sekeru jsem viděl u mě v šopě!“ „Nepleteš se?“ „Nepletu, Pelione!“ „Takových seker je…“ „Ale těch, co mají podepsané toporo, těch moc není!“ „Ehm… no… taky jich je dost… určitě, Šímo…“ „To určitě, Pelione!“ „Na světě máš bláznů…“

- 82 -



„Ale podpis – Šíma Šímovič – ten má jen ta moje!“ „Ehm… no… víš, Šímo…“ „Vím, Pelione! Ležela u mě v šopě a tys ji ukradl!“ „To není pravda, Šímo!“ „Co není pravda, Pelione? Že jsi ji šlohl?“ „Že tam ležela…“ „Ležela u mě v šopě!“ „Neležela!“ „Ležela!“ „Neležela, Šímo!“ „Pelione, nelži!“ „Nelžu! Neležela tam!“ „Ne?“ „Ne! Ona tam stála opřená o kolečka…“

- 83 -




Spadla klec... Tak to přišlo i na Šímu! Šíma je nemocný? Někdo jej napadl a okradl? Ale kde že! Šíma... Prostě jej zabásli a hotovo! Co udělal? Co spáchal? Šíma? Takový charakter a je na šikmé ploše? A co na to Pelion? Nemá v tom také prsty? Kdepak, co vás nemá... Pelion? Vyloučeno! ***** „Tak pojď, ty hajzlíku!“ hřměl nazlobeně uniformovaný hromotluk a postrkoval Šímu před sebou. „Au! Kam mě vedeš?“ vzpíral se Šíma, ale marně. „Co mně tykáš, šmejde!“ supěl policajt. „Ty mně taky tykáš!“ „Drž hubu! Já jsem orgán!“ „Leda tak pěknej čurák…“ zašeptal Šíma. „Uši mám jako rys, ty dacane! Tu máš!“ řekl hromotluk a udeřil Šímu pendrekem přes prdel. „Jauvajs! Do prdele, to bolí!“ „Toho dědka to taky bolelo, šmejde!“ „Au! To byla šlupka, sakra já se poseru bolestí!“ „Nemáš být drzej, mladej!“ „Nejsem mladej. Sakra, dělá se mi na zadku jelito!“ „Tak už drž hubu a jdi dál, major si tě podá, hajzlíku!“ řekl policajt a popostrčil Šímu do jedné z kanceláří na místním oddělení PČR. „Dobrý den,“ pozdravil Šíma slušně. „Sedni si, grázle!“ poručil mu nekompromisně major. „Nemůžu, mám rozmlácenou prdel!“ „Sedni si a neser mě!“ „Ehm? Prosím? Co jste to říkal?“ divil se Šíma. „Drž hubu! Otázky tady kladu já!“ řval major a otevřel spis. „Jméno…“

- 84 -



„Šíma.“ „Povolání…“ „Spisovatel.“ „Á, pisálek! Tebe si vychutnám, chlape!“ „Ehm… nechápu…“ „Tak ty nechápeš? Ještě řekni, že jsi nevinný!“ „Jsem nevinný!“ „Neser mě, chlape Šímo! Tady to mám černý na bílým!“ „Co?“ „Přepadení, napadení, ublížení na těle…je toho dost…“ „To jako já?“ „Zavřu tě až zčernáš, šmejde!“ „Jsem nevinný!“ opakoval Šíma. „Sakra, Šímo! A co ten děda, kterého jsi napadl v parku?“ „Hm… to byl omyl…“ „Já ti dám omyl! Strhl jsi z něho kabát, povalil na zem, kopal jsi do něj jako do pytle brambor, tahal jsi ho za vousy, vlasy…štípal jsi ho, kousal a nadával do… do… počkat… tady to je. Do zkurvených pelionů! Je to tak?“ „No, je…ale já…“ „Sakra, Šímo, máš štěstí, že jsi se přiznal.“ „Já? To ne, to je omyl!“ „Zmlátil jsi toho dědu?“ „Jo, ale myslel jsem, že mlátím Peliona. a on to byl zatím jiný debil!“ „Šímo, nadávek znám tedy poměrně dost. Ale Pelion? Co to je? To jsem ještě neslyšel…“ „Pelion je debil, majore!“

- 85 -



„Debil? To je anglicky Pelion?“ „Ne, Pelion je debil!“ „Italsky? Německy? Španělsky?“ „Ne! Pelion je ten děda. Tedy… ne ten, ale ten falešnej přece!“ „Sakra, Šímo! Děda se jmenuje Pičulka a ne Pelion!“ „Ale on byl falešnej, to byl ten debil Pelion!“ „Co to meleš, Šímo? Ten děda je pravej. Pravej Pičulka!“ „Majore, Pelion je debil, byl dědek, upadla mu bradka a já mu dal pět tisíc!“ „Šímo, ty si magor! Co to meleš za nesmysly? Jaký prachy? Tys vzal Pičulkovi pět tisíc?“ „Nevzal, dal jsem je dědkovi…sakra!“ „Pičulkovi?“ „Pelionovi!“ „Já jsem z toho blázen, Šímo!“ „To vidím, majore!“ „Sakra, Šímo, já tě zavřu až zčernáš!“ „Pelione! Já tě zabiju, debile!“ „Volám Chocholouška, Šímo! Srát se s tebou nebudu!“ řekl major a volal do blázince.

- 86 -



Kouzelný dědeček... Po pravdě musím říci, že kouzelní dědečkové (nebo dědečci) musí žít jen v pohádkách, protože v našem světě pro ně není místo. Co by tu asi tak dělali? A kdyby chtěli každému z nás splnit i ta naše nejtajnější přání, asi by si ošoupali nohy. Jenže... Co byste dělali, kdybyste opravdu potkali na ulici nějakého toho dědu a ten... Však uvidíte! ***** „Dobrý muži, na slovíčko,“ oslovil mladého muže na ulici shrbený stařeček s holí v ruce. „Komu říkáš dobrý muži, ty šmejde?“ zareagoval Šíma podrážděně. „Odpusť, panáčku, ale já chtěl…“ nestačil dokončit větu stařík. „Kdo je u tebe panáček, vole! Jdi si žebrat někam jinam!“ „Ale já chtěl jenom…“ „Nic nemám, nedám! Zmiz!“ „Tak sorry, pane spisovateli,“ řekl skřehotavým hlasem stařec a belhal pryč. „Co to? Slyším dobře?“ ožil Šíma. „Jo, ty nafoukaný tele…“ utrousil, sotva slyšitelně, děd. To Šíma neslyšel. „Haló, pane, pojďte sem. Vy mě znáte?“ „No, znám. Spisovatel. Dobrý spisovatel.“ „Ale…no…dobře tedy…“ naparoval se Šíma a lichotky mu zjevně dělaly radost. „Co dobrý! Vynikající!“ pokračoval stařík. „Tak to ano, no… A vy jste kdo, člověče?“ zajímal se Šíma. „Já jsem majitel největšího knižního nakladatelství, panáčku.“ „Majitel? Nakladatelství? Knihy? No… tedy…já…“ zakloktával se Šíma. „Když jsem vás tu spatřil, mistře, nedalo mi to, abych vás neoslovil,“ klaněl se k zemi neznámý kmet. „Mistře…mistře…tak už mne dlouho nikdo nenazval, pane!“ „Mistře, dovolte mi prosím vydat vám pár vašich skvostů,“ žadonil stařík. - 87 -



„Skvostů? Jakých skvostů?“ „No přece vašich povídek, mistře!“ „To by byla paráda, pane!“ „To bude, mistře!“ „To by vážně šlo?“ „Proto jsem tady, pane Šímo! Vydáme to a basta!“ sliboval starý muž. „To bych trumfnul i Peliona!“ zamyslel se Šíma škodolibě. „Peliona? Kdo to je? Taky spisovatel?“ „Ale hovno, pane! To je debil! Velký debil, nic víc!“ urážel Šíma. „Neznám Peliona. Také píše?“ „Ne, ne. Tedy…pár věciček napsal, ale je to hnus! Vážně, věřte mi!“ naléhal Šíma. „Věřím, věřím. Pryč s Pelionem!“ vykřikl stařík a vztyčil hůl k nebi. „Jasan! Pryč s Pelionem! Pryč s Pelionem! Pryč s Pelionem! Pryč s Pelionem!“ „Sleduji, že ho moc v lásce nemáte, co?“ ptal se kmet, když viděl tancujícího Šímu. „Vůbec ne, je to debil!“ „Tak tedy…vraťme se, mistře, k vám…“ obrátil řeč kmet. „Co je se mnou?“ „No, dejte mi zálohu a já zařídím, aby dílko vyšlo co nejdřív!“ řekl stařec a napřáhl ruku. „Zálohu? Jakou?“ nechápal mistr Šíma. „No na počáteční výdaje, pane. Sto tisíckrát se vám vrátí, mistře!“ „Jo, jasně, to je bez diskuze. Kolik to dělá?“ ožil opět pan spisovatel. „Tři tisíce, mistře. Není to moc?“ „Moc? To si děláte kozy, ne? Víte kolik mám šlupek? Tady to máte!“ předal Šíma dědkovi tři talíře. „Díky, mistře, na shledanou!“ poděkoval stařík a belhal se pryč. - 88 -



„Moment!“ zastavil ho Šíma. „Copak?“ „Tady máte ještě dva litry, pro vás pane!“ řekl Šíma a velkoryse přidal další dvě tisícovky. „A to si vážně mohu nechat? Mistře?“ ptal se stařec a mnul si bradku. Ta se mu podivně chvěla. „Jistě! Pět tisíc je jenom vašich, pane!“ „Tak díky, mistře…“ „Moment!“ „Co zase?“ „Upadla vám bradka, pane!“ „Ehm…no…sakra!“ řekl neznámý, pro Šímu dobře známým hlasem. „Sakra! Pelione! Co to má znamenat? Do prdele!“ „No, víš, Šímo, takový vtípek… tak zdar, už mi to jede!“ řekl Pelion a skočil do taxíku. „Pelione! Co ty prachy!“ „Říkal jsi, že si je mám nechat, vole Šímo!“ chechtal se Pelion jako pominutý. „To jsou moje peníze, debile!“ „Šímo, díky za ně, jsi kámoš!“ křičel Pelion z odjíždějícího taxíku. „Sakra, Pelione! Vrať se!“ zuřil Šíma. „Ahoj, vole, Šímo!“ „Debile!“

- 89 -



Kavárna, nebo zlý sen? Pelion se Šímou jsou umělci každým coulem. Kamkoliv se hnout, každý hned ví, která bije a raději se jim klidí z cesty. Proč? Protože některým lidem by se již z principu nemělo odporovat a mezi ně oba určitě patří. Žijí v docela jiném světě, který je nám smrtelníkům na hony vzdálený... ***** V čerstvě na bílo vymalované místnosti, u stolku z umělé hmoty, který byl pevně připevněn k podlaze, seděli dva muži. Židlička na židličku, tělo na tělo, soustředěně se dívali na bednu před sebou. Pan Pelion a pan Šíma. „Ozdobou každé povídky je název,“ chytře poznamenal Pelion a významně se na kolegu podíval. „Svatá pravda, příteli,“ přitakával Šíma. „Co třeba… Dinosauří trus,“ navrhl Pelion a prstem začal vyťukávat jednotlivá písmena. „Ne, ne. Smaž to. Zní to jako vykopávka. My napíšeme ryze moderní povídku,“ nesouhlasil s návrhem Šíma a poškrábal se na bradě. „Tak tedy… Sloní lejno,“ mnul si spokojeně ruce Pelion. „Hm… Ne! Chybí tomu originalita,“ opět odmítl Šíma. „Tak já už vážně nevím, zaječí bobek? “ rezignovaně rozhodil rukama Pelion. „Ne, Pelione, o hovně dokáže psát každý moula.“ „Došly mi náboje, Šímo,“ konstatoval suše Pelion a podrbal se za uchem. „Cože? Ty máš u sebe zbraň?“ zděsil se Šíma. „Proč bych měl mít zbraň, příteli?“ „Říkal jsi, že ti došly náboje.“ „Špatně jsi mě pochopil, Šímo, prostě jsem dostříkal,“ vysvětloval trpělivě Pelion. „Chápu, ta pistolka je stříkací, že?“ „Ty jsi blázen, Šímo, prostě mi došly nápady. Chápeš?“ „Ne, nechápu.“ „Došla mi slova!“ zvýšil hlas Pelion.

- 90 -



„My se tu bavíme a čas běží. Víš, co? Napíšeme povídku a na konec vymyslíme název, co ty na to?“ zeptal se Šíma. „Geniální, příteli! To by mě nenapadlo!“ obdivně zvolal Pelion a poplácal Šímu po rameni. „Tak pojďme na to, čas jsou peníze.“ "Sněží!" vykřikl Pelion, když náhodou pohlédl z okna. "Mýlíš se, padá sníh," opravil ho Šíma, aniž by zvedl oči od bedny. "Říkám sněží, tak sněží!" nedal se Pelion, nechal ťukání ťukáním a protáhl se. "Drž hubu a piš! Zajímají tě ptákoviny a práce stojí," napomenul ho Šíma. "Do prdele! Můžeš mi tedy vysvětlit rozdíl mezi sněží a padá sníh?" "To můžu, ale nepochopil bys to." "Budeš se divit, ale občas něco chápu, blbečku!" bránil se Pelion. "Jo? Hňupe! Tak pochop, že tahle internetová kavárna něco stojí!" rozčiloval se Šíma. "Sám jsi mi to navrhl, ne?" "No, navrhl..." "Tak vidíš. Není to blbý, dva u jednoho počítače?" zeptal se Pelion a rozhlédl se kolem. "Není," ujistil ho Šíma a po dlouhé době se usmál. "Tak končíme, pánové! Schovejte ten karton od televize i to víko z krabice od bot pod postel! Přinesl jsem vám lentilky," řekl muž v bílém plášti, když vešel do malého pokojíku se zamřížovaným okénkem. "Koko, koko!" křičeli oba, Pelion i Šíma, jeden přes druhého a toužebně natahovali ruce. "Debilové, prášky na hlavu a oni by se mohli posrat," utrousil ošetřovatel a zamkl za sebou na dva západy.

- 91 -



Řehole? Je to dřina! Co že? Je to dřina být spisovatelem a nejlépe to vědí Pelion a Šíma! Pokud to nevědí ti dva, pak určitě nikdo... A aby toho nebylo málo, zase v tom má prsty ten Pinďour, který je oběma umělcům tak drahý, jako osina v zadku. Jenže, sousedy si nevyberete! ***** „Pane Šímo! Pane! Haló!“ „No, co je zase, Pinďoure?“ „Hrůza, pane Šímo! Děs!“ „Copak? Zase máte průjem, Pinďoure?“ „Ne, nemám… dobrý den…“ „No nazdar… Tak co máte na srdci?“ „Já? Na srdci? Myslíte šelest? Doktor mi nic nezjistil, pane Šímo!“ „Ne, nemyslím…“ „Vy nemyslíte? Vypadáte tak…“ „Pinďoure! Nepřekrucujte slova Šímova!“ „Slova velkého pana Šímy?“ „Přesně!“ „To jako vaše slova, Šímo pane?“ „Ne jako, doopravdy, Pinďoure!“ „Tak dobře, no… když myslíte…“ „Nemyslím, vím!“ „Povídám vám, hrůza!“ „Tak už se konečně vymáčkněte, Pinďoure… nebudu tu s vámi stát do rána!“ „Ne, pane Šímo?“ „Ne!“ - 92 -



„Hrůza! Děs! Už jste to slyšel?“ „Jo, slyšel, dvakrát…“ „Tak vy to už víte o tom Pelionovi?“ „Cože? O tom Pelionovi?“ „Přesně o tom, pane!“ „Tak to jsem neslyšel…“ „Ale vždyť jste říkal…“ „Pinďoure…“ „Já myslel, pane Šímo…“ „Pinďoure, vyserte se na myšlení a řekněte o co jde?“ „O život, pane!“ „O můj život, Pinďoure?“ „Ne, o váš ne…“ „Tak o váš život?“ „Ne, o můj také ne!“ „Tak o čí?“ „Oči?“ „O čí!“ „Jaké oči, pane spisovateli Šímo?“ „Žádné oči. O čí život tu jde?“ „Jo tak… už jsem doma!“ „Bože!“ „Říkejte mi Pinďoure, pane Šímo… žena mi říká ty můj malinkatej pinďourku…“ „Do prdele! Mě nezajímá, jak vám říká paní Pinďourová!“ - 93 -


„Ale ona není Pinďourová, pane Šímo…“ „Ne? Ona není vaše žena?“ „Je.“ „Tak se musí jmenovat Pinďourová!“ „Ne. Ona si nechala dívčí jméno…“ „Aha… no… stejně mě to nezajímá…“ „Ale to vás bude zajímat, já vám ho tedy řeknu, ano?“ „Ne!“ „Tak schválně… hádejte, pane Šímo…“ „Ne, nezajímá mě to!“ „Dobře…“ „Tak pokračujte, Pinďoure!“ „Kundová! To byste neuhodl…“ „To jste uhodl… neuhodl!“ „To je co?“ „No, to jo… Kundová a Pinďour… to vám to pasuje…“ „Viďte, pane Šímo… když jsem ji poprvé spatřil…“ „Stop! Stop! Dost! Už držte hu… tedy… mlčte!“ „Hm…“ „Co jste to mluvil, Pinďoure?“ „Hm…“ „Předtím… o tom…“ „Hm…“ „O tom Pelionovi?“ - 94 -



„Hm…“ „Co se mu stalo?“ „Hm…“ „Tak mluvte, člověče!“ „Nemůžu, pane!“ „Proč?“ „Řekl jste, abych mlčel!“ „Tak mluvte!“ „No… totiž Peliona vzal čert!“ „Cože?“ „Je to tak, pane! Vzal ho rohatej!“ „Co to blábolíte, Pinďoure!“ „Je to pravda pravdoucí…“ „No, pravda… nebere mi delší dobu mobil… debil… ale, že by…“ „Vzal ho do Pekla!“ „Pinďoure, Peklo je v pohádce…“ „Ne, ne… pane Šímo. Peliona vzal čert!“ „Jak to můžete tvrdit?“ „Lidé to také povídají. Jen se běžte podívat k jeho vile!“ „K vile pana spisovatele Peliona?“ „Jo!“ „A co tam uvidím?“ „Díru, pane Šímo, díru!“ „Díru? Jako v zemi?“ - 95 -



„Jako ve zdi!“ „Ve zdi?“ „Jo! Velikou díru v e zdi, mezi dveřmi a oknem!“ „No a co? Pinďoure?“ „Co, no a co? Je to jasné! Vzal ho čert!“ „Pinďoure…“ „Vzal ho čert! A basta!“ „Připusťme tu možnost… ale… proč?“ „Proč? Pane Šímo?“ „Jo, proč, Pinďoure?“ „Třeba měl s Peklem smlouvu!“ „Smlouvu?“ „Vám nebylo divné, že najednou začal tak dobře psát?“ „Ehm… no… Pinďoure… když tak o tom přemýšlím…“ „No?“ „Tak na tom něco je…“ „Já to říkám. Peliona vzal čert!“ ..... Crrrrrrrr Crrrrrrrrrr Crrrrrrrrrrrr ..... „Promiňte, Pinďoure, někdo mi volá…“ „Ale zajisté, pane spisovateli…“ ..... „Haló? Pelione? To jsi ty?“ - 96 -




„Jo, já, Šímo. Kdo by to měl být?“ „Odkud voláš?“ „Přece z domu…“ „Co? Ty už tam máš dům?“ „Šímo, co to plácáš za kraviny? Kde tam? Jsem doma!“ „V Pekle?“ „Tys pil, Šímo?“ „Ne, Pelione!“ „To je dobře, zvu tě na skleničku, ke krbu!“ „Ehm… vážně tě nevzal čert?“ „Šímo! Co to má znamenat?“ „No, slyšel jsem… že máš ve zdi díru…“ „Jo, to mám, trochu tu táhne, ale zítra přijdou zedníci…“ „Díru… od čerta?“ „Ne, od kladiva, Šímo!“ „Cože?“ „Víš jaký jsem nešika, nemehlo… přibíjel jsem hřebík a nějak se to zvrtlo…“ „Fuj! To jsem rád… Pelione!“ „Že se to zvrtlo? Že jsem zkurvil půlku stěny? Že jsem si potloukl prsty?“ „Ne, jsem rád, že tě nevzal čert!“ „Co?“ „Nic, příteli Pelione, už jdu! Nalévej!“ „Fajn, už to chladím, Šímo. Ahoj…“ „Ahoj, Pelione…“ - 97 -



..... Túúúúúúúúú túúúúúúúúú túúúúúúúúúúú ..... „Tak kdo vám volal, pane Šímo?“ „Pelion, Pinďoure!“ „Z Pekla? Tam mají telefon?“ „Víte co? Pinďoure?“ „Nevím, pane Šímo…“ „Jděte k čertu!“ „Do Pekla?“ „Ne! Do prdele!“ „Vy už jste jako moje žena, pane Šímo…“čerstvě na bílo vymalované místnosti, u stolku z umělé

- 98 -



Exkurze... Není exkurze jako exkurze a když je exkurze dárkem, lze očekávat cokoliv. Víc snad k tomuto není co dodat, snad jen, že hlavními hrdiny je opět naše nerozlučná dvojka: Pelion a Šíma. ***** "Šíma, prosím..." "Zdar, tady Pelion..." "Hm..." "Haló, Šímo, jsi tam?" "Hm..." "Tak už se nezlob, no... stejně jsi se z toho vyhrabal sám..." "Hm..." "Sakra, Šímo, neser mi! Nebuď takovej... Mám pro tebe něco..." snažil se Pelion. "Hm... a co pro mě máš?" ožil Šíma s mobilem u ucha. "Překvapení," řekl Pelion tajemně a zavěsil. ..... tú tú tú tú tú ..... "To je debil! On zavěsil! Kretén jeden podělanej," spílal si Šíma. ..... Crrrrrrrrrrrr crrrrrrrrrrrrrrr ..... "Nazdárek, příteli..." "Zdar, Pelione," řekl Šíma poté, co otevřel dveře. "Co jsme si, to jsme si," podával Pelion ruku na usmířenou.

- 99 -



"Dobře, ale..." řekl Šíma a váhavě se blížil svou dlaní k té Pelionové. "Ale co, Šímo?" "Ale... nebudeš už ze mne dělat hňupa, Pelione? Jasan?" "No... platí!" slíbil Pelion a stiskli si se Šímou ruce. "Tak jaké máš pro mě překvapení, Pelionku?" ožil Šíma. "No, vlastně takovou malou exkurzičku..." "Výlet?" zvolal Šíma nadšeně. "No... spíše exkurzi..." "A kam?" "Do muzea, už to máme domluvené. Čekají nás tam za dvacet minut..." "Paráda, Pelione! To je teda překvapení!" "Jdeme?" "Jdeme!" ..... V muzeu... ..... "Kde jste, pane Pelione! Sakra! Máte zpoždění!" křičel u vchodu chlapík, patrně správce či co. "Sorry, mistře," omlouval se Pelion. "Dobrý den, dobrý muži," pozdravil slušně Šíma. "Po mém dnu je ti hovno, blbečku!" odrovnal Šímu neznámý sprosťák. "Ale no tak, mistře..." uklidňoval atmosféru Pelion. "Ty mě také polib prdel, debile!" pokračoval mistr. "Tak kde ho máš?" "No, tady," řekl Pelion a ukázal na Šímu. "Kde tady?!"

- 100 -



"No, tu," upřesnil Pelion a plácl Šímu po zádech. "To si děláš ze mě prdel, ne?" čertil se mistr. "O co jde, pánové," vmísil se do rozhovoru Šíma, který tušil od Peliona další podraz. ""Hele, ty drž hubu, bavím se tu s Pelionem!" usadil ho mistr. "Jak jsem slíbil, tak jsem vám ho přivedl," špitl Pelion. "Ty debile! Včera jsi mě v hospodě slíbil, že máš pro mne zajímavý exponát na vycpání!" rozčiloval se mistr a rudl čím dál tím víc. "No, to mám. Totiž... tady Šíma je pěknej osel," usmíval se Pelion nad podařenou čertovinou. "Já jsem osel, debile? Tak ty jsi pěknej vůl!" bránil se Šíma. ..... Mistr se pustil do díla a pohlavky létaly vzduchem jako ruské kaťuše. Pelion se Šímou tak tak utekly. ..... "To byla sranda, co?" ptal se Pelion v bezpečí. "Debile! Já myslel, že je to mezi námi zase dobrý!" křičel Šíma. "Nemáš myslet, Šímo, kolikrát ti to mám opakovat?" "Debile! Vole! Idiote! Pitomče! Ty... ty... ty... Pelione, posranej!" "Šímo! Kam utíkáš...a je v prdeli..." povzdech si Pelion.

- 101 -



Šíma žije! Ano, je to tak! Co jiného byste čekali, nebo mohli čekat? Jo, vlastně... Vy totiž nevíte, která bije a neví to ani Pelion, natož Šíma. Nemůžu nic napsat (ani říci), abych něco neprozradil. Však to znáte, tajemství by mělo zůstat tajemstvím, ale ti dva vám to stejně nakonec prozradí... Jsou jako dvě slepičí prdelky, co neví, to nevyklábosí! ***** Zatím co Šíma mířil neomylně do Pekla, stáli před prosklenou stěnou nemocničního pokoje dva muži. Major kriminální policie Pinďour a rádoby spisovatel Pelion. Sledovali přístroje, na kterých bylo napojeno tělíčko pana Šímy. „Kdo mu to jenom mohl udělat?“ řekl Pelion. „To zatím nevíme, ale zjistím to,“ odpověděl Pinďour a zamyslel se. „Byl to nějaký grázl.“ „Třeba nebyl, třeba to byl docela fajn človíček,“ oponoval mu Pelion. „Fajn človíček neodstřelí Šímu jako kulhavého psa.“ „Možná to nechtěl udělat…“ „Člověče, Pelione, vy jste kus vola!“ „Promiňte…“ omlouval se Pelion, červený až za ušima. „Neomlouvejte se, vy byste to nikdy neudělal. Šíma byl jako váš bratr, nemám-li pravdu…“ „No, totiž…abych pravdu řekl…“ „Tak vidíte, Pelione, co jsem říkal. Na to já mám policejní čuch, pane!“ Ještě chvíli si Pinďour s Pelionem o něčem povídali a Šímův stav se zhoršoval. Major se rozloučil, odešel a za Pelionem přišel doktor Nemehlo. „Pane Pelione…“ „Ano, pane doktore?“ „Běžte se rozloučit, za pár minut tu Šíma nemusí být,“ pobízel Nemehlo spisovatele. „To… to je s ním tak špatné?“ slzel Pelion. „Ještě horší…“ Pelion vešel dovnitř, přišel k lůžku a chytil Šímu za ruku. Stav Šímy se v ten moment zhoršil na - 102 -



maximum. „Šímo, kamaráde, ty víš nejlépe, že jsem to nebyl já!“ řekl Pelion důrazně a silnými prsty zdemoloval malé odposlouchávající zařízení, které tam před ním instaloval vyčůraný Pinďour. „Tak a je to…Pelion se napsal něco detektivek! Na Peliona si nějaký Pinďour nepřijde…Nejsem přece blbej, no ne? Šímo… šimíčku, bývalý kamaráde…tak ty mě tu necháš samotného? To od tebe není pěkné…Sakra! Šímo… probuď se… bez tebe to tu stojí za prd! Prosím, prosím… co bylo bylo, zapomeneme na to a začneme znovu…Šímo, no tak, kamaráde…vzbuď se…klidně sním i dalšího červa…prosím, šimíčku…“ Neznámá moc, vyšší než-li ta totálně nejvyšší zasáhla a milý pan spisovatel Šíma se procitl. Právě ve chvíli, kdy do pokoje vstoupil doktor Nemehlo s patologem Měchýřem. „…ehm…Pelione? Co tu děláš? Jsem v pekle?“ probral se Šíma z kómatu. „Šímo!!!! Žiješ!!!!“ „No….asi jo…čoveče…“ „To si děláte, Šímo, prdel! Zrovna když jsem dal Měchýřovi prácičku…“ řekl zklamaný Nemehlo a pohladil Měchýře po tváři, „najdeme ti nějakého jiného pacienta.“ Uražený Měchýř utekl. Doktor Nemehlo utekl do sesterny. Šíma utekl hrobníkovi z lopaty. Pelion utekl před Pinďourem i před spravedlností….

- 103 -



Jako andělé s lukem a šípy Občas se dějí s Pelionem a Šímou docela zajímavé věci, jako by byli na nějaké té droze a prostě vyletěli ze své reality běžných dnů. Že se to stává i vám? Že se to může stát každému z nás? No, to patrně ano, jenže to ti dva docela často přehánějí a kdo se na to má pořád dívat! ***** "Sakra, kde to jsem?" "Chi, chi, chi..." ozvalo se. "Co to bylo?" "Cha, cha, cha..." ozvalo se znovu. "Cože? Kdo to byl?" "Che, che, che..." nechal se kdosi slyšet. "No toto? Kde to jsem! Co se tu děje?" "Chu, chu, chu... namísto odpovědi. "Copak jsem se zbláznil. Člověk se probudí a nic! Víte, jak vypadá nic? Bílé nic? No, prostě je to nic! Tak netuším, kde to jsem a vo co tady kráčí! Kdo se mi to pořád směje? "Šííímooo!" "Kdo to je?" "Šííímooo!" "To jsi ty, Pelioneeeeeeee???" "Šííímooo!" "Z toho by se jeden! Co se tu děje?" "Šííímooo!" "Já chci domů..." "Šííímooo!" "Přestaňte! Kde to jsem..."

- 104 -


"V..." "V prdeli?" zeptal se Šíma. "V Nebiii..." "A co tu jako budu dělat?" "To bych taky rád věděl!" uslyšel Šíma jasnou odpověď. "A ty jsi kdo? Bůh?" "Ne, Pelion, vole!" řekl mu a zazubil se na Šímu. "Co se stalo? Umřeli jsme?" "Ne! Možná, vlastně ano..." "Sjeli jsme se?" "Ne!" "Tak já tomu už vůbec nerozumím..." "Asi nastal Konec světa!" rozhodil Pelion ruce nad hlavu a zamračil se. "Jak to? Přeci nás nikde nechtěli... V Nebi, ani v Pekle!" "Všichni jsou na mejdanu tam dole..." řekl Pelion Šímovi. "V Pekle?" "A my dva?" "My jsme tam nahoře a není tu ani živáčka!" "Tak jdeme taky dolů, ne?" "Nejde to!" pokrčil Pelion smutně rameny. "Dolů nemůžeme..." "Aha... A co tady budeme dělat?" "Číst si svá dílka až do konce světa..." řekl mu Pelion. "Tak to bude Peklo!" zamračil se pro změnu Šíma. "To bude!" souhlasil Pelion. "Jen my dva, Nebe a naše díla..."

- 105 -




"Sakra!" řekl Šíma a odmlčel se. "Jo, sakra..." řekl Pelion a někam zmizel. "Kam jdeš, debile!" zakřičel Šíma na Peliona. "Mají tu prý ten nektar a manu!" "Vážně? Už jsi to prubnul?" "Jo, je to nářez, kam se hrabe lidské jídlo a pití..." "A?" "Je to hrozně návykové..." "Do prdele... A jaké jsou trvalé následky?" "Narostou ti křídla, vole!" "Nekecej a co?" "Dostaneme práci!" "To jako budeme andělé? No potěš..." "Jo," souhlasil Pelion. "Vyfasujeme luky a šípy..." "Budeme si hrát na lupiče?" "Na Amorky, vole!" "To tu budeme jako lítat s holými zadky? Vyloučeno!" řekl Šíma rezolutně. "Ne, to by ani Nebe nevydrželo..." zazubil se. "Ale má to i své světlé stránky..." "Jaké?" nechápal jej Šíma. "Můžeme střílet až do aleluja, munice máme dost!" "A nevznikne z toho na Zemi bordel?" pochyboval Šíma. "Ten už tam je tak jako tak..." zazubil se Pelion. "Takže co? O co se vsadíme?" "Kdo trefí více lidí a do srdce!"

- 106 -



"Sakra!" řekl Šíma. "O co hrajeme?" "O lásku, vole!" řekl mu Pelion a nabil svou zbraň. "Kdo zblbne více lidí, ten vyhrává!" "To bude fuška!" "To bude!" souhlasil Pelion. "Ale já s tím nezačal!" "Jak to?" nechápal jej Šíma. "Kdo si hrál u mně v kuchyni s tím plynovým sporákem?" "To jsme jako vyletěli do vzduchu?" zajikl se Šíma. "Ne, otrávili jsme se... Čistě nedopatřením!" zlobil se Pelion. "A já chtěl být slavným spisovatelem a teď? Teď budu tuctovým andělem s lukem a šípem..." "Život je svině!" řekl Šíma znalecky. "Ne, svině jsi ty, Šímo a ještě k tomu děsný vůl..." "Stane se!" pokrčil Šíma rameny. "Ano, ale to by ses nesměl jmenovat Šíma, vole!" "Debile!"

- 107 -



Šímo, spíš? Co dělá Šíma nejraději? No přece spí! Pelion nemohl pochopit jednu věc, jak to ten Šíma všechno stihal, když pořád spal. Jako medvěd, který usnul na Zimu spánkem spravedlivým. Ono se totiž mnohdy stalo, že se Pelion nudil, ale děsně nudil a když nebyl Pinďour po ruce, zbyl mu jen ten Šíma. A když už se vydal Pelion přes celou ulici (ne přes cestu, ale z jednoho konce na druhý), tak si to chtěl alespoň pořádně vychutnat... ***** "Sakra, zase spí!" řekl si Pelion. "Ten Šíma jen pořád spí!" Chrr! "Jako medvěd..." Chrr! "Furt!" Chrr! "Co s ním?" Chrr! "Co mu jen provedu?" Chrr! "Šímovi..." Chrr! "Vyděsit?!" Chrr! "Ale co když ho trefí šlak?" Grrr! Chrr! Uiiiiii! Chrup! "Ale co, když tam mu zavolám sanitku..." Chrrr! "Šííímooo!!!" - 108 -


Chrrrrrrrr??? "Šííímooo!!! Vstáááveeej! Hooořííí!" "Cože! Sakra? Co se děje?" "Nic!" "Ale křičíš tu jak na lesy, sakra..." "No a?" "Lekl jsem se! Skoro jsem se posral, strachy!" "No a?" "Kde hoří? Sakra!" "Nikde..." "Tak proč řveš, Pelione?" "Proto!" "Jak proto, sakra! Já tu spím!" "Už ne!" "To je fakt!" "Co chceš?" "Nic..." "Tak proč mě budíš?" "Jen tak?" "Jsi normální?" "Jsem..." "Sakra..." "Kde?" "Pelione!" - 109 -




"Ano?" "Proč to děláš?" "Chtěl jsem něco vyzkoušet! Promiň..." "A co jako?" "Jestli tě trefí..." "Co?" "Šlak!" řekl Pelion klidně. "Ty jsi..." "Hajzl?" "Jo..." "Nejsem..." "Proč ne?" "Kdybych byl, křičel bych že hoří a polil tě studenou vodou z kýblu..." zamračil se Pelion. "Aha... Tak promiň!" "Nic se nestalo!" "Ale pořád nevím..." "Co?" "Proč jsi mě, sakra, Pelione, probudil!" "To je těžké..." "Tak jo... Víš co?" "Ne..." "Jdi..." "Ano?" "Do..." - 110 -



"Prdele?" "Jo, chci ještě spát!" řekl Šíma. "Aha, tak jo!" "A Pelione?" "Ano!" "Neřvi..." "Ani kdyby fakt hořelo?" "Jo..." "Tak jo, ale chtěl jsi to sám..." "Ono někde hoří?" "Ne..." "No tak!" "Už spíš, Šímo?" "Ještě ne!" "Tak se měj..." "Ty taky! Šímo..." řekl Pelion a odešel. "Sakra chlap!" řekl si Šíma a popotáhl nosem. "Hooořííí!" křičel Pelion ze zahrady, ale Šíma toho nedbal. "Hovno..." řekl si. "Hooořííí!" křičel dál Pelion. "Hovno..." řekl si Šíma znovu. "Nejsi vůbec vtipný!" "Tak ne!" řekl si Pelion, jako by dovedl číst Šímovi myšlenky. Chrr! Sakra... Chrr! Chlap... "Škoda!" řekl si Pelion. "Škoda, Šímy... Ale co... Tak toto jsem opravdu, ale opravdu nečekal..." - 111 -


"Pelionééé!" vyskočí Šíma z postele. "Sakra hoří..." "Kdeee?" rozběhl se Pelion zpátky do domu. "Kde, Šímo?" "Tobě v kebuli!" rozesmál se Šíma. "Dělal jsem si srandu!" "Vole!" "Debile!" "Nezahrajeme si dámu?" zeptal se Šíma Peliona. "Tak jo, ale budu mít bílé!" souhlasil Pelion. "Už se ti nechce spát?" "Ne..." souhlasil Šíma. "Šímo?" zeptal se jej Pelion. "Ano?" "Co bys dělal..." "Kdyby opravdu hořelo?" "Jo..." "Nevím... A hoří?" "Ne..." "Tak na to ser a hraj... Táhni!" "Ty mě vyhazuješ?" zděsil se Pelion. "Ne, jsi na tahu, vole!" "Debile!" "Vůl jsem já!" řekl mu Šíma. "Ty jsi debil..." "Aha, fakt!" souhlasil Pelion. "O co hrajeme?" "O flašku!" "Ty máš flašku?" "Ne, ale budu ji mít, až ji vyhraju!" - 112 -




"Aha, ale já žádnou flašku nemám!" "Tak to jsme v prdeli!" zamyslel se Pelion. "Nezahrajeme si raději na Soptíka?" "Ne, táhni!" řekl mu Šíma. "Aha, kamenem že?" "Jo!" "Aha..." "Co aha?" zeptal se Šíma Peliona. "Měl jsem strach, že mě vyhodíš z domu!" "Ne... Hrajeme přece dámu..." "Musím ti něco říct!" "Co jako?" zeptal se Šíma Peliona. "Ono vážně hoří, Šímo!" "Hoří?" "Jo..." "A my tu jen tak hrajeme dámu?" "Jo..." "Sakra, co budeme dělat?" "Asi utíkat a volat: Hořííí, sakra!" "Sakra..." souhlasil Šíma a vyběhl z domu. Pelion si mnul ruce a chechtal se na celé kolo. "Ty jsi vůl, Šímo!"

- 113 -



Domácí rádce... Většina lidí je ráda, když jim někdo poradí. Třeba v dobrém a zrovna se nesplete. Ono někdy je každá rada drahá a dobrá rada je také nad zlato. Jenže taková rada od Peliona, nebo Šímy? No, nevím, nevím... ***** "Utekli!" řekl Šíma. "Sakra, Šímo, neraď, ano?" "Utekli, ne utekly!" "Řekl jsem, hleď si svého, také nejsi svatý..." "Nejsme kurvy..." řekl Šíma rezolutně. "Utekli... My, podle mužského vzoru..." "Šímo?" "Co jako?" "Přestaň si hrát na pana spisovatele, nebo na co si to hraješ, vem si prášek a zhasni!" "Ale..." "Nebo na nás zase vlítnou!" "Kdo?" "Lapiduchové a já už dneska nechci žádné skotské střiky, nebo klystýr!" "Klystýr..." řekl mu Šíma. "Říká se: klystýr!" "Ale hovno!" mávl Pelion rukou. "Neser mě a zhasni! Dobrou noc, Šímo!" "Dobrou, Pelione a pohádka nebude?" "Ne, dneska to bude bez večerníčka, už tak ti není celý den rady..." "Sakra..." řekl si Šíma nahlas. "A neklej!" "Sakra, dobrou noc, Pelione!" "Sladké sny, Šímo... A vzal sis ten prášek?" - 114 -



"Vzal, tak brou... Pelione?" "Co zase?" "Na co to bylo?" zeptal se jej Šíma. "Abych se z toho... Však víš?" "Určitě ne, neboj, dali mi to dneska, na zažívání..." zabručel Pelion. "Právě proto, taky se nemůžeš týden vysrat!" "No a co? Tak ti bude zase teplejic, stejně dneska netopí a venku je děsná kosa!" "To máš pravdu!" souhlasil Šíma. "Alespoň tu budu mít teploučko... Ale, neotevřeme okno?" "Proč?" "Kvůli tomu smradu, ne?" zeptal se jej Šíma. "Pod dekou to cítit nebude, budeš to mít jako termolahev!" zazubil se Pelion. "Tak brou!" "Brou, Pelione!" řekl Šíma a myslel na to, zda-li se v noci neposere.

- 115 -



Pelion? Cože Pelion? Ten Pelion? Ten? Neříkejte! A já myslel, že Šíma. Ale když Pelion, tak Pelion... Co se dá dělat! A Šíma? Jaký Šíma? Jo, ten Šíma. No... Ať se jde taky vycpat! ***** "Omyl, pane!" vmísil se kdosi do rozhovoru... "Jaký omyl? Byla to čepice, nebo snad ne?" "Byla a s kšiltem, to je sice pravda!" řekl neznámý. "No tak v čem, jako milý pane, vidíte nějaký ten omyl?" "Pelion není břídil..." "Vy ho znáte?" "Koho?" "No toho Peliona, nebo jak se to jmenuje..." "Trochu ano!" řekl neznámý. "Ano znám!" "No vidíte... A co jako?" "Vždyť říkám, není žádný břídil, náhodou to umí a je minimálně tak dobrý, jako ten šílený Šíma..." řekl neznámy. "Oni jsou ba dva šílení?" "Ano..." řekl tajemný muž. "A že jsem tak smělý... A vy jste kdo?" "Já?" zamyslel se. "Já nejsem důležitý... Tak se mějte!" "Sakra, víš kdo to byl?" "Kdo?" "Ten podivný chlap..." "Ne!"

- 116 -


"Sakra!" "Co?" "To byl převlečený Šíma?" "To byl Šíma? Nekecej..." "Jo, sakra!" "Tak to byl Šíma... A co ten Pelion?" "Oni spolu nějak literárně tvoří, nebo co, prý to bude děsná pecka!" "Něco jako Harry Potter?" "Ještě lepší..." "Ty vole!"

- 117 -




Cože, teď v zimě? Znáte tu pohádku o Dvanácti měsíčkách? Nemyslím ty ženské měsíčky (což by asi napadlo Peliona, nebo Šímu), ale tu klasickou pohádku. Líbila se mi a stále se mi líbí. Jo, se zimou nejsou žerty a dobro občas zvítězí nad zlem a tak dále... O čem to melu? Netuším, jen vím, že tu zima bude mít jednu z hlavních rolí, tak se těšte! ***** „Šímo, já jsem blázen…“ „Ó, tolik sebekritiky bych nečekal, Pelione…“ „Jsem blázen!“ „Ale, tož… to bych netvrdil, Pelione…“ „Jsem blázen, Šímo!“ „Nejsi, Pelione…“ „Jsem, všichni to říkají…“ „Nejsi… jsi normální…“ „Co když mají pravdu?“ „Nemají…“ „Jsem blázen, Šímo!“ „Kam jdeš, Pelione?“ „Ven, Šímo!“ „Kam ven?“ „Do lesa…“ „S košíkem?“ „S proutěným, Šímo!“ „Pro dřevo?“ „Na houby…“

- 118 -



„Teď, Pelione?“ „Právě teď, Šímo!“ „Teď, v lednu?“ „Jo, v lednu… a co?“ „No, Pelione… je tam půl metru sněhu!“ „No a co? Držím se tvých slov, Šímo!“ „Prosím?“ „Respektuji tvou tvorbu…“ „Nerozumím… Pelione, nemáš teplotu?“ „Ne, jsem zdravej jako řípa, Šímo!“ „Jakých slov se držíš?“ „Tvých, Šímo… tvých vlastních…“ „Ale já nikdy neřekl, že v lednu máš jít na hřiby…“ „Ne, Šímo?“ „Ne, Pelione!“ „A kdo potom napsal tohle…“ „Co?“ „Tak poslouchej… jen co to najdu…“ „Poslouchám, Pelione…“ „Když pod sněhem najdeš hřiba, byla by to velká chyba, nechati ho ladem, moh bys umřít hladem. Pravák nebo liška, lepší je než šiška…“ „Dost, dost! Pelione!“ „Já to klidně přečtu celé, Šímo… dále píšeš… Po kolena když je sněhu, daruj hříbku svoji něhu. Byť je sněhu po kotníky, muchomůrce řekni: Díky…“ „Stačí, stačí… znám to, Pelione…“

- 119 -



„Tak vidíš…“ „Pelione, to je jenom text… taková sranda…“ „Sranda? Já to beru vážně…“ „To nemusíš…“ „Já ti věřím, co napíšeš…“ „Ale, Pelione… to je často jenom fikce…“ „Já ti věřím, Šímo… nepsal bys bláboly…“ „Pelione… ty bys…kdybych…jako…“ „Co jako, Šímo?“ „Kdybych ti řekl, abys mně políbil pr… Tož! Přestaň! Pelione! Zbláznil ses? Co to děláš?“ „Říkal jsi, abych ti…“ „Pelione! Ty jsi blázen!“ „Vždyť jsem ti to říkal, Šímo…“ „Blázne!“ „Jdu, Šímo, spěchám…“ „Kam? Pelione…“ „Ať mi ty hřiby nikdo nevysbírá, Šímo…“

- 120 -



Část druhá: Šíma a Pelion (Pavel Pavel Šimík) Šimík

- 121 -



Pelion na Měsíci Jak dlouho vydrží Šíma bez Peliona? A jak dlouho Pelion bez Šímy? Přestože si jdou na nervy? Jako kočka a pes? Dva kohouti na stejném literárním smetišti... Pardon! Ono to není lehké, když jde jeden někam pro radu a rádce je pryč. Tady je každá rada drahá! ***** Je večer. Počasí, že by psa nevyhnal. Sněží a fouká studený vítr. Šíma přešlapuje před brankou na Pelionův pozemek a nevěří svým očím. Před vchodem do domu pana Peliona leží velká bouda z tvrdého dřeva a hezkou červenou plechovou střechou. Na dlouhém řetězu je připoutaný velký hafan, který by ze šímy určitě udělal třísky a jelita dohromady. „Co to je?“ ptá se Šíma nahlas sám sebe. Na brance je přidrátovaná cedulka s následujícím textem: „Jsem v lázních na měsíčním pobytu, Pelion. Zpráva speciálně pro Šímu: Nejsem doma, Šímo!“ „Cože?“ nechápal Šíma text na cedulce a snažil se otevřít branku, která byla ještě zamčena na řetěz s velkým zámkem. Pes u boudy nervózně zavrčel. „No snad se toho tolik nestalo!“ svěsil Šíma rameny a dal se na ústup. I kdyby přeskočil plot, pořád tu byl ještě ten hafan na dlouhém řetězu. „A co zadní strana domu?“ Šíma se vydal mezi ploty a opravdu se cítil jako nějaký ten duševně narušený člověk. Jen blázen by se chtěl dostat na pozemek pana Peliona, který zrovna nebyl doma. Ale někdo mu přece musí zalévat kytky, krmit psa a další divou zvěř, brát poštu a chlastat z hranatých lahví... „Tudy to nepůjde!“ hlásala další cedule na plotě a za ní další velká bouda s dalším psem na řetězu. Šíma se málem vzteky kousl do jazyka. V domě byla tma a nesvítilo se vůbec nikde. „No nazdar!“ řekl si Šíma. „Tak to je konec...“ „Ztratil jste něco, panáčku?“ zeptal se šímy dědula, když Šíma znovu vyšel na ulici a zastavil se na chodníku jako každý druhý spořádaný občan. „Cože?“ zeptal se Šíma nechápavě a zahleděl se staříkovi do jeho živých kukadel. „Říkám, jestli jste něco neztratil, panáčku!“ zvýšil stařík hlas. „Neztratil?“ zamračil se Šíma. „No...“ zamyslel se dědula. „Jak to vypadá, tak asi ano!“ „Já?“ dušoval se Šíma. „Jen přítele, odjel na měsíc do lázní!“ „Na Měsíc?“ zeptal se jej dědula a podíval se na Měsíc, který byl zrovna v úplňku. Div, že na něj - 122 -



psi na Pelionově zahradě nevyli jako zavilí vlci někde v divoké přírodě. „Na Měsíc? No... Ti Američané tam prý párkrát přistáli, tak proč ne váš přítel, že?“ „On letěl na Měsíc?“ vyděsil se Šíma. „Pelion?“ „Pelion?“ zazubil se dědula. „Kdo to je? Neznám...“ „To je ten můj přítel...“ řekl mu Šíma. „Ale co by dělal na Měsíci?“ „To já nevím!“ pokrčil dědula rameny a vydal se pomalým krokem za svým neznámým cílem. Jen klapot jeho zimních bot a dřevěné hole ještě na chvíli prozrazoval, že tu Šíma s někým mluvil. „Na Měsíc?“ zeptal se Šíma sám sebe. „Že by byl Pelion při takových penězích?“ „Zdravím, pane Šímo!“ bouchl Šímu do ramene pan Šourek. „Co se děje? Uletěly vám včely?“ „Teď v Zimě?“ zeptal se jej Šíma a zaťukal si na čelo. „Vlastně máte pravdu!“ souhlasil Šourek. „Tak co, jak se vede?“ „Na hovno?“ „Ale, ale, copak tak najednou?“ zeptal se pan Šourek šímy. „Co pořád koukáte na ten Měsíc? Že by se něco dělo s počasím? Na nic to nevypadá...“ „Pelion šel na měsíc do lázní...“ řekl Šíma smutně a vidina hranatých lahví se na čas rozplynula v nenávratnu. „Na Měsíc?“ zamyslel se pan Šourek. „To jako na Měsíc?“ „Já nevím, ta cedulka to tak tvrdí...“ pokrčil Šíma rameny. „Sakra... Že by se Pelion topil v penězích?“ zadumal se pan Šourek. „Ty jo, to jsou věci... Ale... Není to jen tak, že šel na měsíc do lázní? Jako na třicet dní?“ „No...“ zamyslí se Šíma. „Možné to je!“ „No vidíte,“ zazubí se Šourek. „Tak já jdu, je jasno a mrzne, že by i psovi zmrzly kulky... Sakra ten Pelion má ale hafana!“ „Má dva!“ řekl mu Šíma. „Vzadu za domem má ještě jednoho...“ „Tak tomu se říká ochrana soukromí!“ rozesmál se pan Šourek a byl ten tam. „Hm, to abych šel...“ řekl si Šíma a vydal se také k domovu. Byla zima, mrzlo až praštělo a kdo nemusel, nevycházel ven. Šíma došel domů, těšil se, jak se položí do vany s horkou vodou a otevře si svou hranatou láhev. Na tu Pelionovu už neměl chuť. Naposledy - 123 -



se podíval k bezmračné obloze, na které se smál mlčenlivý Měsíc. „To bych tak rád věděl, zda je Pelion na měsíc v lázních, nebo v lázních na Měsíci!“ řekl si Šíma a zapadl do domu. Dveře klaply a kdesi začali výt psi. Za okny cinkaly rampouchy a tiché a zářící hvězdy se vysmívaly celému světu...

- 124 -



Dobrá víla? Existují na světě dobré víly? Pokud existují kouzelné rybky, andělé a čerti, pak určitě. Proč je ale nevidí ostatní, jen Šíma? Je Šíma v něčem výjimečný? Co má Šíma a ostatní ne, dokonce ani Pelion? Ať už to bylo cokoliv, zdá se, že tu máme jen dvě možnosti: buďto existuje nadpřirozeno, nebo Šíma nemá všech pět pohromadě. ***** Šíma nevěřícně drží v ruce hluché sluchátko... Viděl se, jak s Pelionem oslavují snadno vydělané prachy... Jenže, chyba lávky, špatný příjem, nebo pískot v uchu ukončil všechny naděje. Peníze byly fuč, Pelion byl také fuč, zůstal jen tichý a zadumaný Šíma. "Co já, sakra, asi budu dělat? Co si, sakra, počnu? Proč jsem pořádně neposlouchal? Tolik práce... Pelion mě zabije... Sakra, pantomima! Blbá pantomima...Blbej scénář... Asi se dám na operetu... Nebude lepší opera?" Šíma dál pokračuje v monologu a bije se sluchátkem po hlavě. "Nemlať se, budeš blbej!" řekne mu kdosi. "Už jsem... Kdo si?" "Tvoje dobrá víla!" "Moje co?" "Dobrá víla, pitomče!" "Jak to, že tě nevidím?" "Nemůžeš mě vidět..." "Blbost, zcvoknul jsem se, neexistuješ, stejně jako zlatá rybka!" "Zlatá rybka? Ne, ta vážně neexistuje!" "A ty?" "Máš pocit, že mluvíš sám se sebou?" "No..." "Tak vidíš? Co si zase podělal, Šímo?" "Pantomimu..." "Cože? Ale tam se nemluví, jen se dělají ty směšné pohyby!"

- 125 -



"Ne, vílo, u toho se nešuká!" "Já vím, že ne! Copak jsi to ještě neviděl?" "Ale viděl..." "Co budeš dělat?" "Půjdu do prdele! Ty se ptáš mě? Ty? Dobrá víla?" "Zeptat se snad můžu, ne?" "Tak pomůžeš mi?" "Proč?" "Proč jsi vůbec přišla?" "No, přišla jsem ti říct, že dávám výpověď!" "Výpověď?" "Jo, s tebou nechtějí dělat ani všichni čerti, proč bych měla já?" "Protože jsi dobrá víla, ne?" "Ale hovno, už ne, tak se měj!" "Ale, vílo... Tak si běž... Krávo!" "Neubude! Já jdu a ty budeš... Vlastně už tam jsi!" "Jo, jsem!" řekl Šíma a položil sluchátko rezignovaně na podlahu, kde seděl. Dobrá víla, taková blbost... A Pelion? Kdyby byl co k čemu, tak něco napíše... Tři sta tisíc! Sakra, vždyť to je skoro jako výhra ve sportce! "Vidíš, vidíš!" "A ty jsi kdo?" zeptal se Šíma. "Tvoje svědomí!" "Víš co, jdi do prdele!" "Není kam pospíchat..." "Chceš mi pomoct?"

- 126 -



"Ne!" "Tak neotravuj!" "Ale, Šímo!" "Nechci tě ani vidět, natož slyšet! Tři sta papírů... Pelione, proč jsi mi to neposlal raději poštou? Zatracená technika! Že já nešťastný se nedal na nějakou jinou práci?" "Šímo?" "Co ještě chceš?" "Ode dneška nemáš svědomí..." "A co ještě?" "No, rozum něco říkal, že tě také nejspíš opustí!" "Rozum taky?" "Taky!" "Není to jedno?" "Teď už je, ale netěš se, nebude to žádný med..." "Na světě je blbců a žijí mezi námi, proč ne já?" "Tak se měj, odcházíme, Šímo!" "???" Šíma tiše seděl na chladné zemi a nevěděl proč vlastně. Díval se na sluchátko, ve kterém se ozýval jen obsazovací tón a nechápal, k čemu je. Tak dopadl Šíma, rádoby nejlepší umělec, ale musíme doufat, že se mu rozum vrátí a svědomí bude mít svědomí... A kouzelná víla? Mrcha jedna, nikdo ji již nikdy neviděl, nejspíše zanevřela na všechny lidi ve svém okolí! A to je konec pohádky o jednom nenaplněném americkém snu, který se nestal skutečností díky obyčejnému nepochopení a lenosti... "Pantomima, pro pána krále! Taková krávovina!" řekla si zlatá rybka a odplula někam k severnímu moři... "To my ryby umíme také a bez kecání..."

- 127 -



Past na mamuta Kdysi pralidé lovili mamuty, když zjistili, že je lepší ulovit si občas nějaké to maso, než celou dobu jen sbírat nějaké ty bobule a lesní plody, či divoké ovoce na kdejakých zakrslých stromcích. Ale jak na to? Jak ulovit mamuta? Kde kdo jistě viděl kdejaké malby na skále, jak se horda lidí s oštěpy vydává ulovit ono nebohé zvíře, jenže... Nebezpečí bylo příliš veliké! Bylo nutno udělat jinou věc a to: vymyslet nějakou tu lest a udělat to tak, aby tuto past nebohé zvíře neprohlédlo. A stalo se, od té doby známe ono přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní vlítne!“ Jaký je rozdíl mezi mamutem a Šímou? Abych řekl pravdu, nejspíše v inteligenci a velikosti. Šíma je menší než mamut, ale není zde jisté, zda je také chytřejší, protože má v porovnání s takovým mamutem přeci jen menší hlavu. Co se stalo? Dali se Pelion a Šíma na mamuta? Kde by jej dneska asi tak našli? Leda vycpaného v nějakém tom muzeu, nebo zmrzlého kdesi na Sibiři. Patrně v tom bude něco docela jiného, nechte se překvapit... ***** "Sakra, tady je ale tma!" zanadával si Šíma pro sebe a rozkašlal se. "Kde jsem to jenom spadnul?" Šíma se rozhlíží kolem sebe a vykašlává z plic všudypřítomný prach a snaží se prohlédnout skrze neproniknutelnou temnotu. Ne že by si rozbil brýle, ale má je tak špinavé, že přes ně vidí leda tak prd! Baterku si rozbil při pádu do této temné sluje, která se ukrývala pod Pelionovým domem. Poslední, co Šíma chtěl, bylo zřítit se před sídlem mistra Peliona do jakéhosi podezřelého a velmi nevábně vypadajícího místa. "No co..." kuckal Šíma prach. "Mohl jsem dopadnout ještě hůře..." Ano mohl. Šíma myslel na septik, čili žumpu, nebo na nějakou tu slepou studnu. Šíma totiž neumí plavat a vlastně plave jako zednická sekera, čili ke dnu... "Pelione, sakra!" zasípal Šíma. "Jsi... Jsi tu? Někde?" Nic. Ticho. Jen vítr dál ševelí v korunách stromů a skrze díru ve stropě, kterou sem Šíma spadl, jsou vidět hvězdy. Měsíc je někde na dovolené, pardon, v novu a tak je této díře tma jako v pytli. Baterka na sračky a Šíma je nekuřák... Tohle mi snad ten chlap udělal naschvál! řekl si Šíma v duchu. Nedal o sobě pěknou chvíli znát, aby o něj začal mít Šíma strach a pak na něj nastražil tuto past. A ještě jako naschvál udělal na zemi kruh s nápisem uprostřed (a to mrňavým písmem), protože dobře věděl, že je Šíma krátkozraký, avšak o to zvědavější a chytí se na špek a sežere návnadu i s navijákem. "Pelione!" zachraptí Šíma. Nikdo se však neozval. Kde ten chlap může být? Co když se mu vážně něco stalo? Nebo se teď někde dusí smíchy za rokem... Stát se mohlo cokoliv. Šíma sedí v prachu neznámé místnosti a přemítá, má-li se pohnout a zda existuje další možnost nového pádu kamsi do hlubin zatracení. Šíma se odmalička bojí hloubek a temných prostor a Pelion to snad vytušil, nebo se Šíma před ním - 128 -



prokecl. Ať to bylo jak chce, Pelion je v prachu... Ne, Šíma sedí v prachu a Pelion je pryč! "Pelione, sakra chlape!" už té legrace bylo dost. Šíma sedí na zemi a vzteká se jako malé dítě. Kope nohama a mává rukama, jako by nevěděl, že jen zbytečně víří prach, který jej nutí k dalšímu kašlání. Šímo, ty idiote, řve na něj jeho druhé já, přestaň šílet a uklidni se. Dobře, řekl si Šíma a snažil se nehýbat. "Pe..." "Peli..." "Pelio..." "Sakra..." zakašlal Šíma. "Pelione..." To je konec, řekl si Šíma. To je jen začátek, řekl si Pelion a přišel tiše k díře. "Šímo?" "Ty jsi tady?" zeptal se Šíma přiškrceným hlasem. "Jak... Jak..." "Jak dlouho jsem tady?" zeptal se jej Pelion. "Copak jsem ti nenapsal, že tam nemáš lézt?" "Napsal..." řekl mu Šíma. "Ale kolem domu i v domě je tma a moje baterka..." "Zase jsi nevyměnil vnitřek, že?" zakřenil se Pelion. "Proč já tě pořád musím z něčeho zachraňovat?" "Ale hovno..." řekl Šíma. "Ale, ale!" řekl Pelion. "Bacha, nesu ti žebřík, přistavím ho k tobě..." "Žebřík?" zakašlal Šíma. "A co bys chtěl? Tahat z té díry tě nebudu, na to jsi dost těžký a ruce a nohy máš zdravé, nemýlím-li se..." "Ne!" souhlasil Šíma. "Co ta díra?" "To je jen nepoužívaný sklep..." pokrčil Pelion rameny a spustil Šímovi žebřík, aby po něm mohl vylézt ven. "Šímo, ty se jednou zabiješ!" "Nebyl to vtip?" "Byl, ale nečekal jsem, že jsi jako kulička a urve se s tebou celý strop!" řekl mu Pelion bodře. "Už se nezlob Šímo..."

- 129 -



"Sakra, Pelione, víš jaký jsem měl strach?" "Já taky," řekl mu Pelion. "Myslel jsem, že ses přitom přizabil... Nedáš si pivo, kávu, nebo čaj?" "Vypadám jako kominík..." mračil se Šíma a koukal na bodře se usmívajícího Peliona. "Kdy... Kdy z toho vyrosteš?" "Asi nikdy!" řekl mu Pelion. "Jdeme, ale půjdu první, nerad bych, abys mi zase někam vletěl..." "Pelione?" "Co zase?" "Proč jsi mě sem vůbec pozval?" "Šímo, nepraštil ses trochu do hlavy?" "Praštil!" "A bolí to?" "Trochu..." "Tak to neřeš!" mávl rukou Pelion. "To je fakt, jsem rád, že žiješ..." řekl mu Šíma. "Kdo jiný by mě potom zachránil?"

- 130 -



Tajemný hlas Denně kolem sebe slyšíme různé hlasy, dokonce i „mluvíme sami se sebou“ (myšleno v duchu). Občas se však stane, že můžeme slyšet i hlasy, které nejde na první pohled (vlastně poslech) identifikovat, zařadit, nebo zaškatulkovat. A Co s tím má společného Pelion? Stalo se mu právě to, o čem je tu psáno. Začal slyšet cizí hlasy a začal se i bát, zda se náhodou nezbláznil. Ono když se jeden setká se Šímou, není se co divit... ***** "Pelione?" ozval se čísi ženský hlas. "Říkals, žes tu sám v celém domě!" "Také že jo!" zamračil se Pelion. "Jsme tu jen my dva, zlato!" "Zase!" "Co zase?" "Zase, slyšels to?" zeptala se jej vyplašená žena. "Co to bylo?" "Co jako?" nechápal ji Pelion. "Tady v tomhle baráku v životě nestrašilo!" "Hovno, tady straší!" rozječela. "Něco mě chytlo za zadek a byla to něčí studená ruka..." "Já to nebyl!" dušoval se. "A taky nemám studené ruce... Ledaže... Šímo!" "Kdo je Šíma?" "Ale, jeden umělec, který skočil před mýma očima ze skály a než dopadl, proklel mě a slíbil, že mě nadosmrti neopustí!" zamračil se. "Šímo!" "Tak přece, on je něco jako bílá paní?" vyděsila se. "Dneska z toho nic nebude, ne v domě, ve kterém straší a na mě nebude šahat nějaké to strašidlo! Nebo se dívat, jak to s někým dělám..." "Šíma je neškodný!" snažil se ji uchlácholit. "Maximálně tě pohladí po zadku, po stehnech a když se mu budou líbit tvá prsa, tak i po nich..." "Neeeee!" zařvala, že skrz ní bylo vidět na druhou stranu. "Nikdyyyyy, já odtud mizííííím!" "Šíma není úchyl, jen duch, který se odmítl smířit se svou smrtí..." řekl jí suše a chytil ji za ruku a strhl k sobě zpět do postele. "Bojí se svěcené vody..." "Ale hovno!" řekla mu a nechala se přikrýt dekou. "On je něco jako ďábel?" "Je ještě horší, ale nemůže ti ublížit ani kdyby chtěl..."

- 131 -



"Protože jsi tu ty?" "Ne, protože je skoro slepej a jako duch nemůže nosit brýle a tak hovno vidí!" rozesmál se Pelion. "Pořád do něčeho naráží!" "To jsem si oddechla, ale jak to, že na mě šahal těma svýma studenýma prackama?" "Jde po hlase, syčák jeden!" řekl jí Pelion tajemně. "Musíme být tiše jako myšky!" "Jako myšky?" "Jako myšky!" souhlasil. "Na téhle vrzající posteli?" zamyslela se. "I na téhle posteli, vrzání jej odpuzuje, on má Šíma také trochu hudební sluch a jakékoliv falešné tóny jej odpuzují! Čím více, tím lépe..." "Tak dobře," souhlasila. "Pelionéééé!" nesl se domem neslyšný Šímův hlas. Duchy totiž málokdo vidí a slyší. "Ty jeden prevíííííteeeeee!" "Co to bylo?" zeptala se znova a strhla ze sebe deku, aby se oblékla a vypadla z domu. "Co zase?" zeptal se již znechucený Pelion. "Ten hlas, jako by ti nadával!" "To byl Šíma a víš co, tak si jdi!" mávl Pelion rukou. "Ale neručím za to, co se s tebou stane, až na tebe Šíma náhodou narazí!" "Znásilní mě?" vyděsila se. "I jako duch?" "Ne, kde že, ale vleze ti do jeskyňky a bude si hrát na meluzínu! Bude mu tam teplo a vyžene jej až nějaký gynekolog s krucifixem..." zařehtal se Pelion. "Ty jsi větší úchyl než on!" zvolala nešťastně. "Tak dobře, zůstanu s tebou!" "Konečně!" pousmál se. "Ještě jedné věci se Šíma bojí, doufám, že se jí také nebojíš!" "Čeho?" zapochybovala. "Hádej, můžeš třikrát!" zakřenil se Pelion a doufal, že tato noc tak brzy neskončí. Na rozdíl od šímy, ten tiše skučel a dál se proháněl po domě a vyváděl psí kusy...

- 132 -



Na útesu... Kdo všechno může stát na útesu? Třeba takoví milenci, kteří si vychutnávají západ, nebo východ slunce. Nebo sebevrazi, kteří hodlají ukončit své bídné životy. Ale co se stane, když na útesu stanou Pelion se Šímou? Osobně bych spíše volil tu druhou možnost, ale že by je už přestal bavit život? Kdo ví... ***** "Popostrčit, říkáš, Šímo?" zamyslel se Pelion. "A nebojíš se, že stojíme na okraji vysokého útesu a dolů je to hrozná dálka?" "Ty mě tam chceš vážně strčit, Pelione?" "Říká se shodit, Šímo!" zamyslel se Pelion. "Přemýšlím o tom..." "Proč?" "Třeba chci vyzkoušet, zda dovedeš také létat, když se ta chlubíš, že tvé múzy umějí létat..." "Ony ano, já ne!" řekl Šíma zdrceně. "Tak do toho, ať to mám za sebou..." "Být tebou, Šímo, tak nespěchám..." "Kam?" zapochyboval Šíma a třásl se ve studeném větru. "Je ti zima, nebo se bojíš?" "Čeho? Smrti?" zeptal se jej Šíma a pohlédl na temné nebe nad hlavou. "Asi bude pršet! Měli bychom to ukončit, nebo zmokneme..." "Ukončit to?" zamyslel se Pelion. "Kvůli dešti?" "Jo, déšť je studený a já jsem nerad mokrý!" zamračil se Šíma a znovu se otřásl pod dotěrným studeným větrem. Pelion stál vedle něj jako nějaký nerozhodný anděl smrti. "Přemýšlím..." "Nad čím? Udělej to!" řekl mu Šíma. "Už tě to tu na světě nebaví?" zapochyboval Pelion. "Nejsi nesmrtelný a nic po tobě nezůstane..." "Třeba to tak bude lepší..." řekl Šíma tiše. "Dobře!" řekl Pelion. "Jdeme na to!" "Co to děláš?" - 133 -



"Skočím s tebou, Šímo!" řekl mu Pelion. "Proč, proboha?" zhrozil se Šíma. "Jsi lepší než-li já..." "Ale hovno!" řekl Pelion a mávl rukou. "Vždycky jsem chtěl zjistit jaké to je..." "Zabít se?" "Ne, létat!" "Ale já... "Já také ne, ale proč neskočit se svým přítelem?" zazubil se Pelion. "Je zima a bude nejspíš opravdu pršet, neskočíme?" "Na jedno?" zamračil se Šíma. "Tak jo, stejně mě už nebaví stát u toho billboardu..."

- 134 -



Pěší tůra Pokud si myslíte, že by se Pelion se Šímou neměli nikam vydávat, tak máte pravdu, protože ti dva snad zabloudí i doma v obýváku. Mapy jsou jim k ničemu, jelikož je považují za jistý druh malířského umění (něco jako novodobou éru po kubismu) a že by v nich uměli číst, to jim nehrozí ani náhodou. A co se týče kompasu... No řekněte, mohou takhle vypadat obyčejné hodinky? Snad spolu s nimi nezabloudíte i vy! ***** Je parno a Šíma s Pelionem kráčí kamsi do kopce. Oba mají na zádech krosny a na nich karimatky (pozn. autora: nebo karimatky? to je jedno). Oba vyšli ze zastávky autobusu sice ještě za ranního chládku, ale nyní je již poledne a je vedro k zalknutí. Tu a tam jejich nevinně vypadající cestička zavede oba dobrodružství chtivé muže do poměrného chládku, ale většinou jdou nechránění stínem a Slunce si dává záležet, aby na tento nedělní výlet oba výtečníci jak se patří nezapomněli... "Šímo!" volá Pelion na svého společníka, který je o pět kroků nazpět a sotva popadá dech. "Víš určitě, že jsme na správném kopci? Já tu pořád žádný hrad, ani zříceninu, nevidím..." "No, podle průvodce by tu měl stát hrad, nebo zřícenina..." pokrčí Šíma rameny. "Proč se ptáš? Ještě nejsme nahoře!" "Já jen, že jsme v polovině kopce a nechci se blbě ptát, zda-li tam už budem, když netuším, kam vůbec jdu, nehledě na tvé orientační schopnosti a brýle síly hospodského popelníku..." "Je sice horko, no a co? Nahoře si dáme studené pivko, má tam být také hospůdka, nebo občerstvení..." zazubil se Šíma a přidal na chvíli do kroku a vítězoslavně obešel zírajícího Peliona. "Sakra, Šímo, kam jdeš?" volá za ním Pelion, až se mu třese druhá brada. "Víš ty vůbec, kam jdeš?" "Do kopce, ne?" otočí se Šíma k Pelionovi. "Ty myslíš..." "No?" "Ty myslíš..." "No, tak dokonči tu větu!" řekne mu Pelion zamračeně a opře se provokativně o svou hůl. "Ty myslíš..." "Tak se vymáčkni, sakra! Je parno a já sotva dýchám. Čaj s rumem je určitě už bez rumu a je podruhé v mé krosně uvařený! Boty mě tlačí a potím se tak, že nevidím, protože nemám vepředu na očích stěrače, jak mi kape pot z čela..." zamračil se Pelion jako nebe před bouřkou. "Tak co, sakra! Že jsme vystoupili na špatné zastávce..." "Ale..."

- 135 -



"Tady na tom kopci žáden hrad, ani zřícenina není! Ani hospoda, natož stánek s občerstvením..." mávne Pelion Šímovi před nosem holí a ukáže kamsi do dáli, kde se modrá kopec s nejasnou konturou hradu. "Tam je tvůj hrad, Šímo!" "Ale..." "Já jdu dolů, máš štěstí, že je pod tímhle kopcem také hospoda a ty si jdi třeba nahoru, kdyby sis to rozmyslel, víš kde mě máš hledat! Zdar a sílu!" řekl Pelion Šímovi a dal se k sestupu z hory. "Měj se!" "Ale..." Šíma sleduje, jak se jeho přítel zvolna vzdaluje a očima šilhá k nejasnému obrysu několik kilometrů vzdáleného hradu. Otře si čelo a shodí krosnu na zem, aby z ní vytáhl láhev čaje bez rumu a mapu s průvodcem. Chvíli nejistě sedí na krosně a dívá se kolem sebe. Pak se praští do čela a dá se do hlasitého pláče. "Šímo, ty zase brečíš?" volá na něj již malinký Pelion, který nyní vypadal jako mravenec. "Nebul a pojď za mnou dolů, nebo tady lekneš!" "Ale..." "Vyser se na to, Šímo! Uděláme si hezkou neděli v hospůdce a počkáme na další autobus, který nás vyveze až pod hrad! Tak jdeš, nebo ne?" "Ale..." "Sakra, Šímo, vstaň, vezmi krosnu na ramena a jdeme do hospody!" volá na něj Pelion a čeká, až jej sestupující Šíma dožene, aby ho poplácal po rameni. "Vyser se na to, Šímo, nejsi první ani poslední, kdo někde zabloudil!" "Ale..." "Copak ses zasek, jako nějaký gramofon?" zamračí se Pelion. "Dáme si pivko a bude nám dobře! Nech to plavat!" "Tak dobře!" "A cos mi to chtěl říci?" zeptal se jej Pelion pod kopcem. "No..." zamyslí se Šíma, když si zrovna čistil brýle s čočkami jako by od skel hospodských popelníků. "Ale... hovno! Už nic, není to důležitý..." "To je dobře!" souhlasí Pelion a natěšeně se vrhá do stínu před hospodou. Opírá krosnu o stěnu a dává pozor, aby nebyla očůraná od psů a štamgastů. "Tak co, Šímo, dáme si jednu, nebo dvě vychlazené dvanáctky?" "Ty jsi nekrofil?" zeptal se jej Šíma naoko nejistě, jako by se pokoušel zaplašit dnešní prohru. - 136 -



"Asi jako ty!" usmál se Pelion. Zamával na hospodského, aby přinesl nějaké to pivo a blaženě se opřel do opěradla židle. "Není tu krásně! Slunce svítí, nebe je bez mráčku, větřík pofukuje a my tu máme studené pivko! Ve stínu..." "Jo, jo..." Přitakal Šíma. "Ale..." "Šímo!" zarazil jej Pelion. "Sedni a nezačínej zase!" "Provedu!" souhlasil Šíma a poslušně vzal místo. "Je hezky studené..." "Tak, dáme si ještě jedno a půjdeme..." řekl Šíma s úsměvem na rtech. "To píše!" "Ale..." "Šímo, zase!" zahrozil mu Pelion prstem a zhluboka se napil. "Pelione!" "Co zase?" "Máš prachy?" "Proč?" "No, protože..." "Ty nemáš prachy, Šímo?" zhrozil se Pelion. "Ne, pořád se ti to snažím říci, ale..." "Jak to, že sakra nemáš prachy, Šímo? Když jsi mě zval na výlet?" vyděsil se Pelion. "Ten autobus..." "Ten jsi platil ještě ty, říkal jsem..." "Ty jsi říkal, když jsme nastupovali do autobusu..." zamyslel se Pelion. "Ale..." "Sakra Šímo!" zamračil se Pelion a chvíli mlčel nad nedopitým půllitrem. "Sakra, Šíma!" ozvalo se. "Cože?" otočil se Šíma po hlase. "Šímo, ty mě nepoznáváš?" řekne mu kdosi a Šíma se zhrozeně dívá na svého staronového přítele, kterého už hezky dlouho neviděl a pak zase na Peliona. - 137 -



"He?" otočil se k příchozímu Pelion. "Vy znáte Šímu?" "Jo, neustále někde bloudí a ztrácí peníze, blbec jeden, ale nevyměnil bych jej za nic na světě! Kdo nemá Šímu, ten je v... No, nic, co děláte?" "Bloudíme a pijeme pivo!" řekl mu Šíma. "Nemáš prachy?" "Mám, pro tebe vždycky!" řekl mu neznámý, poplácal Šímu po rameny a zase zmizel, jako pára nad hrncem!" "Kdo to byl?" zeptal se Pelion šímy a vzal si peníze k sobě. "To, abys je zase neztratil!" "Jo..." souhlasil Šíma. "Nedáme si ještě jedno pivko?" "Kdo to byl?" opakoval Pelion svou otázku. "Můj anděl strážný..." řekl mu Šíma tajemně. "Aha, ale..." zamyslel se Pelion. "Co ale?" podivil se Šíma. "Nevěříš na anděly?" "Ale... To zase ne, jen jsem nečekal, že uvidím nějakého na vlastní oči!" řekl Pelion a dopil pivo ze skla. "Jo... Dal bych si ještě jedno!" "Pelione?" řve někdo přes půl návsí. "Jsi to ty?" "Cože?" otáčí se Šíma po hlase a dívá se na nějakou ženštinu, která k nim běží, jako by ji někdo honil, pak mrkne na Peliona. "Nejsem tady!" řekl Pelion rezolutně a proměnil se v lesní vůni. "Kde je?" zvolala dáma v nejlepších letech. "Teď tu byl? Kam se poděl?" "A kdo prosím?" zeptal se ji Šíma nevinně. "Možná se vám něco zdálo!" "Ano, zdálo se mi, že vidím Peliona!" řekla dáma pomalu a dala se k odchodu. "Dáte si ještě pivko?" zeptal se hospodský šímy. "A kde máte kolegu?" "Hned přijde!" usmál se na něj Šíma. "Věříte na anděly?" "Ale..." mávl bodrý muž rukou a vytratil se načepovat další kousky. A Pelion, jen co ta ženská odešla, vzal na sebe znovu svou skutečnou podobu. "Už je pryč?"

- 138 -



"Ale..." mávl Šíma rukou. "Jak to děláš?" "Co jako?" "Od kdy čaruješ?" "Od té doby, co za tebou chodí andělé, Šímo! Už jsi objednal další várku?" "Objednal, máš ještě ty peníze, Pelione!" "Jaké peníze?" zarazil se. "Aha, jo, mám!" "To je dobře, mě už se k žádnému hradu nechce!" "Mně taky ne!" souhlasil Pelion. "Opijeme se a třeba namísto autobusem, odjedem přímo do Pekla na ohnivém koni..."

- 139 -



Ježíšek Věříte na Ježíška? Nebo jste na něj přestali věřit od té doby, co jste odrostli dětským střevícům? Věří na Ježíška Pelion se Šímou? Dávají si navzájem dárky a zvoní zvonečkem u ozdobeného stromečku, nebo každý z nich sedí o Vánocích ve svém hradu? Na to určitě přijdete... ***** "Pelione?" "No?" "Pelione?" "No co je, Šímo?" "Pelione Ty nevěříš na Ježíška?" "A měl bych, Šímo?" "No, asi ano, ne?" "Proč myslíš?" "Ty nevíš, kdo ti celou dobu posílal dárky?" "No asi Santa, ne? Nebo ten... Děda Mráz!" "Ježíšek, vole!" "Nenadávej mi do skotu, Šímo!" "Promiň, nějak mi to ujelo..." "Si myslím, Šímo! Ty takový velký..." "Člověk?" "To taky... Ale chtěl jsem říci, že ty takový velký..." "Autor?" "Ale jo, nech mě laskavě domluvit!" "Takže ty takový velký..." "Umělec a lidumil?" - 140 -



"Šímo, zmlkni!" "Už mlčím!" "Nuže, prostě Šímo, ty věříš na Ježíška, přestože jsi už velký..." "Chlap?" "Tak nějak, Šímo, tak nějak..." "Ale... Kdo mi potom celou dobu nosil pod stromek dárky?" "Ty to nevíš, Šímo!" "Ale to už tu bylo, Pelione!" "Ježíšek přeci... To nebyl, Šímo!" "Zastřelil se?" "To netuším, ale dárky ti tam dávali tví blízcí a příbuzní!" "Ježíšek ne?" "Ne, Šímo... Jasně, může to být pro tebe velká rána..." "To je, Pelione, to je..." "Vidíš, Šímo, ale buď rád, že víš, na čem jsi!" "Proč jako, Pelione?" "No, protože někteří by se to nemuseli dozvědět po celý svůj život a celý život mohou věřit na něco, co není!" "Ježíšek není něco, on je někdo, Pelione!" "Není, Šímo!" "Jak není?" "Vždyť jsem ti před chvíli říkal, že neexistuje!" "Aha, vlastně ano, Pelione, ale potom neexistuje ani..." "Děda Mráz, ani Santa!"

- 141 -



"To je ale blbí!" "To je, Šímo, to je, ale ber to také z té lepší stránky!" "A jaké, Pelione?" "Konečně víš, kdo ti ty dárky pod stromeček nosil!" "Ježíšek? Santa, nebo Mrazík?" "Šímo?" "No, Pelione!" "Nech to tak... Nech to plavat a buď hodný, jinak ti Ježíšek nic pod stromeček nepřinese!" "To já vím, Pelione, že mám být hodný, ale zaráží mě jedna věc..." "A jaká, Šímo?" "Zaráží mě, že ty, takový umělec, člověk a spisovatel ještě věří na Ježíška!" "Jak to víš, Šímo?" "No, protože mě tu pořád přesvědčuješ, že není, aby nešel ke mně, ale všechny dárky nechal u tebe a ty bys toho měl pod stromečkem více!" "No, Šímo?" "Že je to tak, Pelione?" "Já už budu hodný, Šímo!" "Styď se!" "Stydím se, Šímo!" "A teď napiš, Pelione, Ježíškovi dopis, ve kterém se mu hezky omluvíš!" "Opravdu to musím udělat?" "Musíš, jinak od něj nic nedostaneš!" "Ale..." "Žádné ale, Pelione!" "Ale..." - 142 -


"Tak sedni a piš!" "Ano, Šímo, provedu... A Šímo?" "No?" "Že mu o tom nic neřekneš?" "Komu?" "Ježíškovi, přeci... Že jsi mě načapal..." "Při čem?" "No, jak se jej snažím obloudit, aby k tobě nechodil!" "To víš, že mu to neřeknu, Pelione a už běž!" "Díky, Šímo! Tak šťastné a veselé!" "Tobě také, Pelione!"

- 143 -




Bunda je v řiti, Šímo! Když vám někdo zničí bundu, určitě byste jej nejraději zabili, nebo alespoň přizabili. Ale co když si něco udělají Pelion se Šímou? Ono mezi nimi není daleko k nějakému průseru, protože jsou oba živí jako stříbro a nebojí se kdejakého experimentu. Nejlépe jim jdou vzájemné naschvály, o kterých tu již byla mnohokrát řeč, avšak nejtěžší je právě to zaonačení, aby ten druhý na nic nepřišel... ***** "Šímo?" "No, co je? Už jsi mi koupil to nové oblečení?" "Ne!" "Tak co chceš?" "Měli by tě zavřít..." "Proboha a za co?" "Tys mi zabil sněhuláka!" "Já? Sněhuláka? Prosím tě a kdy?" "Když tě skoro sežral ten pes, Šímo!" "Jo, tam toho sněhuláka..." "Ano, tam toho... Peliona mladšího... Měl jsem ho rád!" "Já svou bundu a rifle také, Pelione!" "A mého sněhuláka ne? Stavěli jsme jej přeci spolu..." "Jo, toho sněhuláka... Ne!" "To je všechno, co mi řekneš, Šímo?" "Řeknu ti víc, až mi koupíš nové hadry, Pelione! Ten pes měl takovýhle zuby!" "Tak velké?" "Jo! Je to pes tvého souseda a ty nevíš, jak velké má zuby?" "Ne, já se mu do tlamy nekoukal!" - 144 -



"A to nevíš, jak koulel očima a hrozně slintal?" "Ne, já tam raději ani nechodím!" "A jak je velký, jako tele..." "Vyhýbám se tomu místu jako čert kříži!" "Pelione, Pelione..." "Ale stejně jsi mi sejmul sněhuláka!" "No bože, byl to jen sněhulák, Pelione!" "No a?" "Co kdyby mě ten pes sežral?" "Chceš mou odpověď hned, Šímo?" "Proč se ptáš? Jdeš mi koupit nové oblečení?" "Ne, jdu si rozmyslet, co ti odpovím na tvou otázku!" "Jakou?" "Co bych dělal, kdyby tě ten pes sežral..." "Ty to nevíš, Pelione?" "Nevím..." "A plakal bys?" "Plakal!" "A lamentoval?" "Lamentoval, Šímo!" "A co ještě, Pelione?" "Měl bych hroznou radost, že už tě neuvidím a že ti nemusím kupovat nové a drahé hadry!"

- 145 -



Pokus o vraždu! Cože? Naši přátelé se chtěli navzájem pozabíjet? Nebo to už některý z nich psychicky nevydržel? A padla kosa na kámen? Sekyra na špalek? Nůž na dřevěné prkénko? Co se vůbec stalo? Vražda je vážná věc, ale možná jde jen o tvorbu krimi povídky. Pokud se do ní dají oba, může z ní vzniknout hezký horor... ***** Je večer. Nebe je zatažené, ale ještě nesněží. Dvě postavy se prodírají lesem mezi stromy a brodí se ve sněhových závějích. Odněkud se ozývá vytí vlků. Nebo to byl zdivočelý pes? Kdo ví... Je zima a mrzne až praští. Je dobré říkat v Zimě, že je zima? Ano, ne vždy je v zimě zima, až praští a zamrzá rtuť v teploměru. Pomalu se šeří a oba muži začínají mít strach! Ohlížejí se kolem sebe, zda neuvidí nějakou tu dravou šelmu a v duchu tiše doufají, že naleznou to, co hledají. Lépe řečeno jednu osobu, která se v klamné naději vydala v Lednu na houby. O koho jde? Nechte se překvapit... "Šímo, vy byste zasloužil!" zavrčel pan Pinďour jako vzteklý pes. "Proč já?" zeptal se jej Šíma. "Jsme snad v pohádce o Dvanácti měsíčkách? Poslal jsem jej snad pro jahody?" "Neposlal, to připouštím, ale stejně, vyhnat Peliona v zima na houby, když nerostou..." "Jak to můžete vědět, pane Pinďour?" "Co? Že nerostou?" "Ne, že jsem ho vyhnal, třeba šel sám..." řekl mu Šíma na svou obranu. "Ale houby, každý přeci ví, že..." začal Pinďour. "Sakra, mrzne jako hrom a jednomu by snad umrzly i..." "Kulky?" zasmál se Šíma. "Nebuďte nechutný, pane Šímo!" odplivl si Pinďour. "Nejsme přeci psi..." "Neslyšel jste to?" "A co jako?" "Před chvílí!" řekl Šíma tajemně. "Jako by tu někde vyli vlci..." "Ještě nás vystopují a roztrhají!" začal se Pinďour strachovat. "Co když sežrali Peliona?" "Peliona?" zamyslel se Šíma. "Jo, toho Peliona, kterého jste, Šímo, vyhnal ven!" řekl mu Pinďour a na malý okamžik se zastavil a - 146 -



opřel se o nejbližší strom. "Jestli se mu něco stalo..." "Ale vždyť vy dva se nemáte rádi..." namítl Šíma. "No a?" pokrčil Pinďour rameny. "Ale má hezký dům, obývák s krbem a hranaté lahve..." "Vy pijete s Pelionem?" "No a?" nechápal jej Pinďour. "Vy pijete s Pelionem z hranaté lahve?" divil se Šíma čím dál víc. Zastavil se a pohlédl na svého průvodce. "Vy pijete u krbu s Pelionem z hranaté lahve?" "No a co má být?" pokrčil Pinďour rameny. "Vy ne, pane Šímo?" "Ale..." "Ale co?" zeptal se jej Pinďour. "Není vám zima? Za chvíli bude tma jako v pytli! Nebojíte se?" "Čeho?" "No přece vlků... Nebo psů, nebo..." zarazil se Pinďour. "Medvědů!" "Bojím!" řekl Šíma. "Jak můžete pít s Pelionem, když..." "Když nejsem spisovatelem?" zasmál se Pinďour. "Ale jsem dobrým kritikem, pane Šímo!" "Kritikem?" zamyslel se Šíma. Několikrát zadupal nohama jako rozčílený zajíc, aby se zahřál. Opravdu přituhovalo. A ještě ke všemu začalo sněžit. "Běžte s kritikou někam!" "To říkají všichni, dokud jim nenapíšu dobrou kritiku!" zazubil se Pinďour. "Dobrou kritiku?" zarazil se Šíma. Šíma s Pinďourem naslouchali tichu lesa, které rušil jen občasný závan větru, vytí vlků kdesi v dáli a tajemné křupání sněhu. Šíma vytáhl z batohu dvě pochodně a zapálil je. Jednu podal Pinďourovi a druhou si vzal sám. "Jdeme dál, pane Pinďoure?" "Co když jej nenajdeme?" zapochyboval Pinďour. "Musíme..." řekl mu Šíma. "Já ho sem neposlal... Takže vy píšete kritiky? A co to jako tento..." "Koštuje?" zeptal se jej Pinďour, když zacítil vůni mamonu. "Záleží na tom?" "Na čem?" obrátil se Šíma naráz a strčil mu pochodeň až pod nos, až mu takřka zapálil vlasy na čele i s huňatou čepicí. - 147 -



"Šímo, nezbláznil jste se?" odrazil mu Pinďour ruku a málem Šímovi tu pochodeň z ruky vyrazil. "Ne!" řekl Šíma. "Co vám dával Pelion za dobrou kritiku svých děl?" "No... Nemám o tom mluvit!" pokrčil rameny. "Pelion je možná mrtvý!" vyštěkl Šíma a znovu mu vrazil pochodeň až pod nos, div mu neočadil chloupky v nose. "Co vám za to dával, Pinďoure!" "Peníze... Chlast... Jak kdy!" řekl mu Pinďour pomalu. "Jak to, že to nevím?" zeptal se jej Šíma. "Co jako? Že mi za to Pelion platil?" "Ne, že píšete kritiky!" vyštěkl Šíma. "Proto je Pelion slavnější než já?" "Ano..." řekl Pinďour. "Vlastně... Ne!" "Tak jak to je?" zeptal se jej Šíma. Odněkud se ozvalo silnější vlčí zavolání. Patrně vycítili novou kořist a stahovali smyčku. "Slyšel jste to, vlci jsou blíž a blíž... Nechám vás sežrat!" "Vy?" zapochyboval Pinďour. "Vy, Šímo?" "Ano, já!" řekl Šíma. "Peliona jsem poslal na houby, protože kdybych ho poslal do háje na jahody, vysmál by se mi, že v zimě nerostou!" "A na houby naletěl?" zeptal se jej Pinďour. "Na houby ano!" souhlasil Šíma. "On... On byl slavnější než já... Snad jej ti vlci vážně sežrali!" "Slyšíte ten podivný křupot, Šímo?" zeptal se jej Pinďour. "Slyším..." souhlasil Šíma. "No a?" "To nejsou vlci, ale mí lidé..." řekl mu Pinďour a strhl si masku z tváře. "Vy..." začal Šíma. "Vy..." "Ano, já!" "Vy..." nevěřil Šíma svým očím. "Vy nejste..." "Nejsem!" souhlasil Pinďour. "Tak kdo jste, když nejste..."

- 148 -



"Pinďourem?" zeptal se vítězně šímy. "Já jsem policejní komisař, Šímo a s Pinďourem máme jen společné příjmení... Nechal jsem se přejmenovat, původně jsem se jmenoval Varle, ale už ve škole se mi smáli..." "Kde je?" vydal ze sebe Šíma. "Kdo, Pinďour?" zeptal se jej komisař Pinďour. "Ne, Pelion!" "Doma, pije čaj, sedí u krbu a nalévá si z hranaté lahve..." "Ale proč?" nechápal stále Šíma. "Proč jsme tady?" zeptal se jej vítězně komisař Pinďour. "Ano..." "Všechno to na vás prásknul!" pokrčil rameny. "Spadla klec, Šímo!" "Ale..." "Je po všem!" řekl mu Pinďour a dal mu ruku na rameno. "Jste zatčen..." "Za co?" "Za pokus o vraždu..." "Ale já jsem mu nic neudělal, sám říkáte, že sedí doma u krbu..." řekl Šíma nešťastně. Slabé křupání se proměnilo v policejní hlídku, která se skládala z několika mužů se psi. "Je po všem, odpor nemá cenu!" řekl mu komisař. "Ale já... Myslel jsem to dobře!" dal si Šíma tvář do dlaní. "Já jsem ho vlastně měl rád..." "Koho?" zeptal se jej komisař Pinďour. "Pinďoura, nebo Peliona?" "Já už ani nevím, asi oba!" řekl Šíma a sedl si do sněhové závěje v domnění, že v ní nadosmrti zapadne. "Půjdeme?" "Kam?" zeptal se Šíma. "Se mnou, je čas... Všechno to prasklo a nemá cenu zapírat!" řekl mu komisař Pinďour. "Tak dobře, půjdeme..." řekl Šíma se sklopenou hlavou. "A co bude dál?" - 149 -



"Dál?" zamyslel se komisař. "Dál už nebude nic..." "Jak dlouho?" "Co jak dlouho?" zamračil se Pinďour. "Jak dlouho budu v base?" "To záleží na Pelionovi!" řekl mu. "Půjdeme, nebudeme tu přeci celou noc!" "Pelione, Pelione, do roka a do dne!" zavyl Šíma. Vlci mu v dáli odpověděli a les osaměl. Z nebe se stále tiše snášel sníh a mráz trochu polevil, dokud se oblačnost znovu neroztrhla. Šíma i s policajty odešel neznámo kde a Pelion si v obýváku svého domu mnul ruce a tiše se usmíval. Zase jednou na Šímu došlo... Kdo ví, jak to celé dopadne, protože Šíma je Šíma a Pelion je Pelionem. Jen Pinďour je v tom docela nevinně a nemá s komisařem Pinďourem nic společného, až na to příjmení. Vlkům to bylo jedno, protože knihy nečtou a o literaturu se nezajímají. Les zapadl sněhem ještě více a všechny lidské stopy se pod ním nadobro ztratily. A vlci? Ti si marně na Peliona brousili zuby. Snad příště, řekli si. Snad příště, řekl si Šíma. Snad příště to vyjde znovu, řekl si Pelion. A dál? Dál je to zase jiný příběh...

- 150 -



Sněhuláci O sněhulácích tu již byla mnohokrát řeč. Ono na tom tvrzení, že kdo si hraje, nezlobí, nějaká pravda přeci jen bude. Už vás někdy napadlo, jak se cítí sněhuláci? Mají-li také duši? Bojí se sněhuláci smrti? Věří v nebe a peklo? Mohou mít sněhuláci děti? Že jsem se nejspíše zbláznil? Na mne se nedívejte, já tady jsem jen za uvaděče... ***** "Šímo?" "No?" "Není ti zima?" "Ani moc ne, proč se ptáš?" "No já nevím, ale cítím se nějak divně!" "Jak divně? Co tě zase bere? Že by zubatá?" "Ale ne, jen je mi nějak zima od nohou..." "Nesmíš chodit ven v papučích, Pelione!" "Ale já žádné papuče nemám, Šímo!" "No vidíš, proto ti je zima od nohou, nemáš chodit ven bosky!" "Ale já nemám vůbec žádné nohy!" "Jak nemáš vůbec žádné nohy?" "No nemám..." "A co tam máš?" "Jednu velkou kouli!" "Jednu velkou kouli? Namísto nohou?" "Jo a jak se dívám, ty na tom nejsi o nic lépe!" "Ježíšku... Co budeme dělat?" "Nic, co bychom dělali... Venku je hezky, mrzne, padá sníh a mě zebou nohy, které nemám!"

- 151 -


"Ale máš hezky černé knoflíky!" "Však ty taky, Šímo..." "A nos!" "Jo, ale ty máš hezčí kastrol na hlavě a nemáš koště..." "No a co? Sice nemám koště, ale také žádné ruce, na rozdíl od tebe..." "Ty jo, ale stejně si myslím, že náš život bude poměrně krátký!" "Proč myslíš?" "Jak dlouho asi může žít takový sněhulák?" "Jak dlouho? Sto let?" "Sněhulák?" "Aha, na jaře sněhuláci roztajou..." "Protože jsou ze sněhu, Šímo!" "Jak můžeme být ze sněhu?" "No, asi proto, že nejsme opravdoví, jen si nás postavili..." "Proboha a kdo? Kdo by to spáchal?" "Pelion a Šíma!" "Cože ti dva?" "Jo a ještě nás pojmenovali po sobě!" "Já je..." "Nezabiješ, nemáš ruce, Šímo!" "Aha, tak je zabiješ ty!" "Nezabiju!" "Nemáš ruce? Máš..." "Ale nemám čím, právě mi upadlo koště..."

- 152 -



"Co budeme dělat?" "Nic, prostě budeme čekat!" "A na co?" "Až roztajeme!" "A nic víc?" "A co chceš dělat, jako sněhulák?" "No, třeba se dívat, jak je venku hezky, svítí hvězdy a padá sníh..." "Šímo?" "No?" "Ten Šíma, který tě postavil asi není tak úplně normální!" "No, však ten Pelion taky..." "Proč myslíš?" "Udělal ti prsa!" "Cože?" "Jo, takže jsi asi sněhuláčka!" "A to mi říkáš jen tak?" "No a?" "Oni se snad zcvokli! Ti dva!" "A proč jako?" "No postaví vedle sebe sněhuláka a sněhuláčku!" "No a co?" "A co když k něčemu dojde?" "A k čemu by tak asi mohlo dojít, když jsme jen sněhuláci!" "A co ty víš?"

- 153 -



"Jo, maximálně tak... Asi... Jen..." "Co? Budeme mít malé sněhuláky?" "Ne, maximálně roztajeme, až přijde obleva!" "Ale to už jsi říkal!" "Říkal, ale to je asi tak jediné, na co se můžeme jako sněhuláci těšit!"

- 154 -




Noemova archa? Pelion se zase jednou rozhodl navštívit svého přítele Šímu. Chvíli mu trvalo, než přešel celou ulici a zastavil se před brankou. Na okamžik tam jen tak postával na chodníku, jako by si dodával odvahu... Proč? Šíma se dlouho neozýval a Pelion začal mít strach. Tedy nejen o něj, ale také o to, co zase ten Šíma doma peče za lumpárnu... ***** Šíma se dlouho neozval a tak se Pelion rozhodl, že jej přijde navštívit a udělá takovou tu přepadovku. Přichází k Šímovu domu a mimo běžný pouliční ruch slyší ještě něco jiného. Chvíli napjatě naslouchá a trochu se mu i ježí chlupy na krku. "Co tam ten Šíma dělá? On snad hobluje nějakou tu desku? Že by se dal Šíma na stolařinu?" pokrčil Pelion rameny. "Ten Šíma není asi tak úplně normální..." "Švrrrrrrrrrrrrrh, švrrrrrrrrrrrh, švrrrrrrrrrrrh..." ozývá se a Pelion netrpělivě přešlapuje přede dveřmi a bojí se zazvonit. "Švrrrrrrrrh, švrrrrrrrrh, skřííííííííííííp... Jau... Sakra!" To už Pelion nevydrží a zazvoní. Zvonek však nevydá ani cinknutí, jako by umřel na elektrický šok a namísto klasického nízkého zvonkového napětí dostal rovných dvě stě dvacet a tím i trest smrti. "Buch, buch, buch!" zabouchá Pelion na dveře. "šíííííííííííímo!" Nic. Šíma mlčí a neozývá se žádný jiný zvuk. Co teď? Ptá se v duchu Pelion. Mám zavolat záchranku? Hasiče? Nebo snad Policajty? Ale co když je Šíma v pořádku a já zaplatím pokutu za zneužití... Té... První pomoci? "Šíííííííííímo, žiješ?" zavolá Pelion a znovu zabouchá. Stále se nic neozývá. Pelion se rozhodne k činu a vezme za kliku. Rázně se opírá do dveří a málem skončí v kotrmelcích. To co spatří jej dokonale vyvede z míry. "Šímo? Co to tu sakra vyvádíš?" "Co by? A neříkali jsme si, že na sebe nebudeme, to? Mluvit sprostě?" "Říkali!" souhlasí Pelion. "Ale stejně, co to tu sakra vyvádíš? Ty se chceš zabít?" "Já?" civí na něj Šíma. "Ne..." "Co to je?" zeptá se Pelion a dívá se nedůvěřivě na množství ručně nahoblovaných desek, spoustu hřebíků, dřevěných klínků, lepidla a bůh ví čeho ještě..." "Tak cos mi chtěl?" ptá se ho Šíma. "Stalo se něco?" "Proč?" zeptá se jej Pelion nechápavě. "Co to bude, až to bude?" - 155 -



"No... Noemova archa ne!" řekne mu Šíma. "Ty ses dal na rakvařinu?" otřásá se Pelion bezděky. "Na co?" "Na výrobu rakví..." řekne mu Pelion. "Nebo co..." "To je tajné, Pelione!" "Cože?" zeptá se jej Pelion znovu a sedá si na zem. Samozřejmě si do zadku zapichuje třísku. "Co tu máš na zemi, ježky, nebo co?" "Ne, jenom třísky..." "Ty mě chceš Šímo zabít, nebo co?" ptá se jej Pelion. "Já? Nechci, Pelione..." pokrčí Šíma rameny. "Na co ses to dal, proboha?" spráskne Pelion ruce. "To... To... To... Krucinál! To nemůžeš raději hoblovat ženský?" "Nemůžu, Pelione!" "A proč ne?" zeptá se jej Pelion nevěřícně. "Vzpomeň si na paní Pinďourovou a jejího starého... Ani jsem si nevrzl a byla to ženská..." "To mě mrzí!" souhlasí Pelion. "Už se to nestane..." "To určitě ne!" říká Šíma. "Nikdy..." "To jako že na ženský už nesáhneš, nebo co?" zamyslí se Pelion. "Kvůli jednomu malému tomu?" "Čemu?" "Škobrtnutí?" "No, ještě si to rozmyslím..." říká mu Šíma. "Tak co to bude, Šímo?" "To je tajné, přeci... I když... Umíš mlčet?" zeptá se Šíma Peliona. "Já?" dušuje se Pelion. "Vždyť mě znáš, Šímo, jsem jako hrob!" "No právě!" zamyslí se Šíma. "Stejně bys mi to nevěřil..." - 156 -



"Tak co to bude?" "Bordel na kolečkách!" "Cože?" zírá na něj Pelion velmi překvapeně. Ustupuje ke stěně a opírá se o desku s naklepanými hřebíky tak, že vyčuhují ven jako na posteli nějakého indického fakíra. "Jauuuuuuuuuuuuuuu! Do prdele, Šímo!" "Dávej pozor, kam šlapeš!" kroutí Šíma hlavou. "Sorry!" "Já se cítím jako ježek, který si obrátí kabát naruby a ty mi řekneš jen: sorry?" zlobí se Pelion. "Jo..." pokrčí Šíma rameny. "Víš co?" mávne Pelion rukou. "Klidně si ten bordel nech!" "Kam jdeš?" diví se Šíma. "Vždyť jsme ještě nezačali... Ukážu ti plány... Nákresy... Dokresy... Výkresy..." "Strč si je, Šímo, někam!" pláče Pelion a odchází. "Mezi námi je konec!" "Pelioneeeeeeeeeee!" křičí za ním Šíma. "Budeš mít volňásky až do smrti!" "Až do smrti?" zastavuje se Pelion ve dveřích hlavního vchodu a dívá se nedůvěřivě na Šímu. "Tak co to bude? Ven s tím?" "Soukromý biograf..." "A to si nemůžeš koupit normální domácí kino?" zuří Pelion. "Nač to všechno?" "Na promítací kabinku..." "Na co? Vždyť máš televizi!" "No," začne Šíma. "To je totiž taková šmajchl kabinka!" "A kdes to viděl, Šímo?" nechápe jej Pelion. "V jednom filmu..." usmívá se Šíma. "Pro Krista a to si nemůžeš normálně pozvat holku do bytu, odvést ji do ložnice a tam ji sprostě přefiknout?" "Nemůžu..." pokrčí Šíma rameny. "Vždyť než si tam v tom někdy spolu vrznete, tak tam umřete na vnitřní krvácení... Podívej, kolik je v tom hřebíků... Copak jsou všechny holky na sado maso?" - 157 -



"Nejsou!" připouští Šíma. "A co?" "Ty seš šílený, Šímo! Víš to?" "Vím!" souhlasí Šíma. "Tak co, ještě se na mně zlobíš?" "Ano, ale jdu domů, otevřu si hranatou láhev a ještě si to všechno rozmyslím..." řekne mu Pelion a pomalu odchází. "A zajdi si k lékaři!" "Tam už jsem byl..." bručí si Šíma pod vousy a hledí do stavebních plánů... "A to mi ani neřekneš: ahoj?" Pelion je však již dávno ten tam a Šíma zůstává znovu v domě sám. Po několika minutách studování nákresů, které mu zhola nic neříkají se dává zase do hoblování dalších desek. Jak to vypadá, Šíma si nechce postavit soukromý biograf, ale hned soukromé Národní divadlo, otázkou je, zda-li jej někdy postaví... Když ano, zda jej úspěšně zkolauduje... A pokud ano, zda-li mu do něj bude vůbec chodit, ale to je již jiný příběh!

- 158 -



Kde je Šíma? Pinďour zase jednou zasadil Pelionovi brouka do hlavy. Ono Pinďour vypadá vcelku jako docela obyčejné neviňátko, ale díky sousedství těchto dvou velikánů (Peliona a Šímy) se dokonale vyučil, jak využít mezilidské vztahy ke svému vlastnímu prospěchu. A když už z toho nic nemá, alespoň rozvíří stojatou vodu a udělá malou bouři v hrnku vody. Pinďour se nezdá, ale je třída. A Pelion? Kdo se moc ptá, moc se dozví a protentokrát odešel Pelion s prázdnou... Nakonec si Pinďour s Pelionem a Šímou už zažil své! ***** Je večer. Zima polevila a sněhy začaly tát. Všude se dělaly kaluže a sníh se změnil v jednu nehezkou nahnědlou břečku. Jako když... Nechme toho. A co Pelion? Co by? Šel za Šimou, vzpomněl si totiž, že s ním má ještě nějaké nevyřízené účtu... "Sakra, to je čas... To je čas..." stěžoval si Pelion a nadával přitom jako ďas, aby si připadal jako pořádný chlap, ne-li hotový Rambo. Proč? Že by měl Pelion slabou sebedůvěru? Ale kde že, Pelion se připravoval na svou novou roli. Pelion? A divadlo? "Jen aby byl Šíma doma!" říkal si, když zabočil do ulice, kde měl Šíma pozemek s malým domkem, bazénem a tenisovým kurtem. On ten Šíma moc tenis hrát neumí, ale jako správný zbohatlík kurt musí mít, to dá rozum, přeci... "Šíma, Šíma..." mumlal si Pelion pod vousy. Ne, nezbláznil se... "A jsme tady!" řekl si Pelion, když vešel do branky, ale chyba lávky, málem zůstal viset na brance a skoro si vyrazil dech. "Co to? Do pr... Šíma se pomátl, nebo co?" Obezřetně se podíval, zda si Šíma také nepořídil nějaká ta psiska, ale žádnou šelmu nikde neviděl. Odkdy se Šíma zamyká? No toto? Pelion chvíli zamyšleně postával u vrátek a hledal nějakou tu cedulku, nebo zvonek, ale nenašel ani jedno, ani druhé... "Šíííííííííííííímo!" zařval Pelion, co mu dech stačil. "Šííííííííííííímooooooooooooo!" křičel jako dřevorubec. "šíí... Sakra... šíííí... Do prčic... ší... A jsem v troubě!" vydechl Pelion. Co teď? Zkusil zapískat. "Fíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!" Ale Šíma se stále neozýval. Co teď? Pelion měl děsnou chuť na hranatou láhev, kterou mu Šíma slíbil. Tak děsnou, že přestal mít chuť na vlastní sklípek. Bylo to k pos... K nasrání, pardon. Ale Šíma stále nikde. Situace vypadala beznadějně, ne-li kriticky! "Pííííííííííííííííííííííííííííííísk!" pokoušel se Pelion na dvou prstech, než mu dočista došel dech. Pelion byl v koncích a Šíma, kdo ví, kde mu byl konec. - 159 -



"To je marné!" ozvalo se za jeho zády. Cože? Pan Pinďour? zamyslel se Pelion. "Cože?" zopakoval Pelion nahlas. "Povídám, že je to marné, Šíma není doma!" "Šíma není doma?" nechápal jej Pelion. "Šíma není?" "Ne, není!" řekl mu Pinďour. "Dyť to říkám, není doma!" "A kde je?" "Odjel!" řekl mu Pinďour. "Kam?" zeptal se jej Pelion. "Taky na měsíc do lázní...?" "Šíma?" zamyslel se Pinďour. "Ne..." "Šíma vyhrál v Sazce? A vyjel si na cestu kolem světa?" "Cože?" chytil se toho Pinďour. "Tak Šíma vyhrál a mi nic neřekl?" "Ale hov... Ale nevyhrál, nechytejte mě za slovo!" ohradil se Pelion. "To jsem se jen tak ptal..." "Aha..." řekl Pinďour nevěřícně. "Aha..." "Takže nevíte, kde by mohl Šíma být?" "Nevím!" řekl mu Pinďour a dal se k odchodu. "Tak se mějte!" řekl mu Pelion zamračeně. "Jděte si klidně do pr... S pánem bohem..." "Vy taky, vy taky!" řekl mu Pinďour bodře a tiše odkráčel. "Šíma není doma..." zamyslel se Pelion. "Hm... Tak nic!" A vydal se domů. Cestou kolem svých vrátek se podíval do poštovní schránky. Náhodou narazil na dopis od šímy. Radostí takřka poskočil, avšak ovládl se a v tichosti dopis vzal ze schránky a šel si jej přečíst ke krbu. Nalil si ze své hranaté láhve a s odporem ji ten večer vypil. A co psal Šíma v tom psaní? "Milý Pelione, odjel jsem na měsíc... Ale pozor, ne do prdele, ne do lázní, ale na školení... Na jaké? Na tajného agenta... Spisovatelská řehole mě už nudí, peněz mám jako šlupek a tak jsem se vydal na nějakou tu dobrodružnou cestu. Na mé lahve si nech zajít chuť, zakopal jsem je na bezpečném místě na zahradě pod jedinou jabloní, asi deset kroků směrem k baráku... Ale nesnaž se je vykopat, krumpáč s lopatou jsem zamkl v kůlně a klíč visí pod kuchyňským oknem! Měj se hezky, Šíma!"

- 160 -



"Ten Šíma... Ten Šíma je... Debil!" rozesmál se Pelion a zamyslel se, zda se vydat ještě tuto noc vykopat Šímův poklad, nebo počkat na oblevu. Kdo ví, kdy se Šíma vrátí, ale co když? Co když je to celé past? To Pelion netušil a dlouho mu to vrtalo hlavou...

- 161 -



Hon na čarodějnice Dali se snad ti dva na Inkvizici? Hrají si na středověk? Upalují jen tak pro zábavu své sousedy, aby ukojili své krvelačné choutky? Posedl je snad ďábel? Patrně, kdyby oba žili v době honu na čarodějnice, patrně by byli oba podělaní strachy, ale možná je to všechno docela jinak... ***** "To už je lepší, Šímo!" "Že jo, Pelione?" "Tak co máš na srdci, pane?" "Já?" "Ano, ty, Šímo, nebo se snad mýlím?" "No, já myslel, že mi snad chceš něco říci ty..." "Ohledně čeho, pane spisovateli?" "No, třeba... O... Mé... Další... Části..." "Hm... Šímo? Co máš s tou starou čarodějnicí?" "Jakou?" "No s tou, která žije v té staré boudě..." "Jo s tou?" "Ano s tou... Čarodějnicí..." "Nic!" "Jak to nic? Opravdu nic?" "Ne!" "Tak ANO, nebo NE?" "Ano!" "Tak přece... Přiznej se! Dobrovolně!" "A k čemu, Pelione?" - 162 -


"Že máš pletky s ďáblem!" "S ďáblem?" "Ano, Šímo!" "A s čarodějnicí ne?" "Ty jsi na babičky a ještě k tomu na ošklivé?" "Ne!" "No proto... Tak co s tím uděláme?" "S čím jako?" "S tou čarodějnicí!" "Ale ona není skutečná, Pelione!" "Jak není skutečná!" "Neexistuje! Nikdy neexistovala!" "Ty si vymýšlíš, Šímo? Ty lžeš? Lžeš všem svým čtenářům? Styď se!" "Ale..." "Ty lžeš jako když tiskne... Lžeš jako... Jako Šíma!" "Ale vo tom to je?" "Vo čem, Šímo?" "O lhaní... Lidé nechtějí slyšet pravdu!" "Jak nechtějí? Jak víš, co lidé chtějí, nebo nechtějí slyšet?" "No... Nevím!" "Tak vidíš! Tak co bude s tím čertem?" "Jakým?" "Ty zapíráš, Šímo, že máš pletky s Peklem?" "Ano... Žádné nemám!" - 163 -




"To se podívejme... Svítí ti kontrolka, máš!" "Nemám, Pelione a kontrolka mi nesvítí!" "Jak to víš, Šímo?" "Co?" "Že ti nesvítí kontrolka!" "A proč by měla?" "Protože lžeš, Šímo!" "A ty nikdy nelžeš, Pelione!" "Já? Nikdy!" "Teď svítí kontrolka tobě, pane!" "Mně?" "Ano!" "Takže, co s tím uděláme, Šímo?" "My? Nic..." "Ale takhle si nás odnese čert!" "Nás? Ne... Stačí když si odnese tebe!" "Proč, Šímo?" "Co by v Pekle dělali se Šímou a Pelionem? To by byl konec toho..." "Světa?" "Jo, Pelione!" "Tak to by bylo špatné, ale svatí nejsme, nebo snad ano?" "Třeba nás prohlásí za svaté..." "Proč myslíš, Šímo?" "No, protože konec světa bude přeci až tehdy, když si Peklo vezme něco, co mu vůbec nepatří!" - 164 -


"Ty jsi svatý, Šímo?" "Já? Ne a ty?" "Já také ne..." "Tak to je dobře... Nic nám nehrozí..." "A jsi si tím jistý, Šímo?" "Jako že se Šíma jmenuju!" "Ale ty se nejmenuješ Šíma, Šímo!" "Já vím, ale říkám si tak!" "Svata prostoto... Tak jak se vůbec jmenuješ, Šímo?" "Šíma, prostě Šíma! A co bude s tou... Čarodějnicí?" "Jakou?" "No s tou, o které jsem psal... Vlastně o které jsi psal ty!" "Já jsem psal o nějaké té čarodějnici? Vyloučeno!" "Tak to jsem z toho jelen!" "Tak vidíš, Šímo, jdi shodit parohy někam do lesa a pak se vrať!" "Provedu, Pelione! A odkdy mám vlastně ty..." "Parohy? Od té doby, co jsi jelen, Šímo!"

- 165 -




Šotci Všichni je známe! Nejde o žádné zahradní trpaslíky, kteří zdobí záhony před našimi domovy, ale o prevíty, kteří nám sekají do textu různé chybky, překlepy a nedoklepy. Pelion s Šímou by mohli vyprávět. Oni, takoví mistři svého řemesla a jejich práce podle toho mnohdy vypadá, přestože s nimi bojují jako šelmy lité... Vyhrají šotci, nebo Pelion a Šíma? A co když je všechno docela jinak? ***** "Šímo?" "No?" "Šímo?" "No?" "Ty máš šotky?" "Mám..." "Ty máš šotky, kteří za tebe kopou v dole?" "No..." "Stříbro, zlato a drahé kamení?" "No... Zatím ne, ale chci je tam poslat!" "A víš, že se můžeš dostat do pěkného průseru?" "Do průseru? Proč?" "Víš, že se budeš obohacovat?" "Ale..." "Na účet státu a neplatit daně? A také provádět nezákonnou těžbu?" "Ale..." "Za to je basa jako řemen, vole! Tedy Šímo!" "Ale já jsem je ještě nikam neposlal..." "Ale chtěl jsi, přiznej se!" - 166 -



"No... Chtěl jsem... Chtěl jsem, aby dělali také něco užitečnějšího, než jen aby mi dělali paseku ve všem, co napíšu!" "Ty máš paseku? Les? Šímo?" "Ale ne, nemám les a nedělám paseku... Netahej mě za slovo!" "Tak jak to je?" "Mám šotky, to je sice pravda, ale..." "Ale?" "Ale oni..." "Oni půjdou sedět s tebou za spoluúčast, že je to tak?" "Ne, oni jen vpisují chyby a překlepy do mích textů, Pelione a to snad trestné není!" "Takže ty máš své osobní šotky, kteří u tebe pracují a ty jim neplatíš ani mzdu, natož zdravotní a sociální pojištění a daně z jejich výplaty, kterou vlastně ani nedostávají?" "No... Asi to tak nějak bude!" "No, to jsem si myslel, Šímo!" "Co sis myslel?" "Že jsi v tom až po uši, co s tím budeš dělat?" "S čím jako?" "S těmi šotky?" "Já nevím, já je k sobě nezval!" "Já bych jim, Šímo, dal nejspíše padáka!" "Ale oni ode mně nechtějí jít, Pelione. Jsou jako vši, jako... Příživníci!" "Tak je prostě pošli někam..." "To už jsem zkoušel, ale vysmáli se mi!" "Máš je vůbec nahlášené jako nájemce? Jsou u tebe v podnájmu, nebo snad ne?" "No... Žijí na mé klávesnici od PC a nikde jinde!" - 167 -



"Takže přeci jen jsou u tebe načerno... Parchanti!" "Jo, jsou to pěkní hajzlíci, Pelione... Co s nima?" "Nechceš mi je dát? Šímo?" "A ty myslíš, že by k tobě šli? A dobrovolně?" "Třeba jo, když jím slíbím víc, než ty..." "Tak je to tedy! Pelione, styď se!" "Za co? Chci jen, abys měl od nich pokoj..." "A co s nima jako budeš dělat, Pelione?" "Budu je mít na chov a budu je posílat ke všem čertům... Tedy jako něco na způsob sádrových trpaslíků a vydělám si na nich balík..." "Že mě to nenapadlo... Pelione!" "No vidíš, Šímo a víš proč ne?" "Proč?" "Protože nemáš podnikavého ducha..." "Tobě to psaní nevynáší, Pelione?" "Ale jo... Vynáší, ale každá koruna dobrá a ty se jich nadobro zbavíš, i když... Pokud budeš chtít, pošlu ti jednoho, nebo páreček za drobnou úplatu a když se budeš hodně snažit, budeš jich mít zase kupu a já je pak od tebe znovu odkoupím... Bereš to?" "Ještě si to rozmyslím, Pelione!" "Ale nerozmýšlej se příliš dlouho, Šímo. Čas jsou peníze!"

- 168 -



Mikuláš Na Mikuláše řádí na ulicích vesnic a měst nesčetné množství Mikulášů, čertů a andělů. Není ulice, ve které by jeden na nějakého toho Mikuláše (i s družinou) nenarazil. Dali se snad Pelion se Šímou na onu tradici a obcházejí domy a straší malé děti? Pelion na Mikuláše nevěří, ale se Šímou si nejsem tolik jistý, aby to nebyl nakonec on, kdo se před čerty a anděly bude třást strachem... ***** "Šímo?" "No?" "Ty se bojíš Mikuláše?" "Já? Ne!" "Tak se bojíš Čerta?" "Čerta, Pelione?" "Jo, čerta..." "No, ani ne..." "Takže jsi byl celý rok hodný?" "Jak se to vezme, Pelione, jak se to vezme!" "Hm, pak asi Peklu neunikneš, Šímo!" "Myslíš, že ne?" "Asi ne, Šímo, asi ne..." "Ale vždyť já se tak snažil, Pelione!" "Konal jsi dobré skutky, Šímo?" "No... Snažil jsem se!" "Pomáhal jsi druhým, Šímo?" "No, někdy!" "Byl jsi hodný na druhé, Šímo?"

- 169 -


"Víceméně..." "Tak tady máš ode mně dárek, Šímo!" "Ale ty nejsi Mikulášem, Pelione?" "Ale na čerta si zahrát můžu, nebo ne?" "Co je v tom balíčku?" "Máš strach?" "Trochu..." "Bojíš se?" "Pomalu ano..." "Třeseš se?" "Jako osika... Co je uvnitř, Pelione?" "Bomba!" "To abych to neotvíral... A jednou už to tu bylo, Pelione!" "Otevři to a uvidíš..." "Kam jdeš?" "Trochu dál od tebe, Šímo!" "Jen trochu?" "Ano, jen trochu... Nejsi zvědavý, co je uvnitř?" "Jsem..." "Tak to otevři!" "Ale já pro tebe, Pelione, žádný dárek nemám!" "To nevadí, Šímo, otevři to!" "Ale..." "No tak!"

- 170 -



"Tak dobře..." ... ... ... "Do prdele!" "Hezký, že?" "Čert v krabičce?" "Jo, Šímo, čert v krabičce!" "Málem jsem se posral..." "Bylo to na tobě vidět, Šímo!" "Aby tě..." "Já jsem tě varoval, Šímo, varoval..." "Ty?" "Ano, Šímo. Ptal jsem se přeci, jak moc se bojíš čerta!"

- 171 -




Ježíšek není! Vy to nevíte? Šíma to také neví... Jak se s tím popere? Zneužije Pelion situace a vlepí to Šímovi do tváře? Pokusí se jej touto skutečností šokovat? Abyste byli v obraze, Pelion sice nevěří na Ježíška, ale na Santu, nebo dědu Mráze si nedá sáhnout... ***** "Šímo? Ty to nevíš?" "A co jako?" "Ty to nevíš?" "A co?" "Ty to vážně nevíš?" "A co mám vědět?" "Tobě to nikdo neřekl?" "Co?" "Nikdo o tom s tebou nemluvil?" "A o čem?" "Vážně ne?" "Tak to vyklop, Pelione!" "Zbláznil ses? Ten oběd byl bezva!" "Ale já nemyslím kufr..." "Jaký kufr? Nebalím a nikam nejedu..." "Žaludek, Pelione... To se tak říká!" "Nechytrači, Šímo a kápni božskou..." "Čím?" "Pořád se ptám, zda Ti to někdo neřekl!" "Ale já nevím co, Pelione!" - 172 -


"Že to není pravda!" "Co jako?" "Že jsou to samé lži!" "Jaké lži?" "Pohádky pro malé děti..." "Nechápu!" "Pochopíš... Šímo drž se!" "Čeho?" "Raději si sedni..." "Proč?" "Řeknu ti jednu velkou pravdu!" "Jakou?" "Sedíš?" "Sedím..." "Šímo..." "Ano?" "Ježíšek není... Santa není... Děda Mráz také ne..." "Neexistují?" "Ne, Šímo... Vážně ne!" "A čerti?" "Ti jo, Šímo, ale patrně tě nebudou chtít!" "A proč ne?" "Kdo by to s tebou vydržel!"

- 173 -




Slabá chvilka... Na každého to někdy přijde a musí se z toho nějak dostat... Vykecat se, prostě se toho zbavit a nedusit to v sobě. I když jsou lidé, kteří onen šutr nosí ve svém srdci a duši dál. Co Pelion a Šíma? ***** "Co se děje, Šímo?" "Takže jsem se stal "spisovatelem" jen proto, že jsem od pánaboha nechtěl rozum?" "Asi tak nějak..." "A nezdá se mi to?" "Žes nechal rozum, kdo ví kde?" "Jo, Pelione!" "Nezdá?" "Ne?" "Ty žiješ ve zlém snu, Šímo?" "To nevím a měl bych?" "A co se ti zdá, Šímo?" "Že nemám rozum..." "Tak se ti to nezdá, Šímo!" "Ne?" "Ne, nejde o sen, ale o skutečnost..." "Takže je to ještě horší?" "Přesně tak, Šímo, přesně tak..." "A teď ta špatná správa?" "Nejsi na tom sám, Šímo a je vás víc..." "Nás?"

- 174 -



"Ano vás, kteří nechtěli rozum, když jej rozdávali..." "A tys ten rozum chtěl, Pelione?" "Já?" "Ano ty!" "Já?" "Taky ne? Nebo jsi ho cestou ztratil?" "Jakou cestou, Šímo? Já nikam s rozumem nešel..." "To se jen tak říká..." "A co se říká?" "Že chodíme s rozumem na trh... Že ho ztrácíme... Nebo jsme jej někde nechali..." "To jsou jen kecy, Šímo!" "Kecy? Řeči?" "Jo..." "A cos mi vlastně chtěl, Pelione?" "Že nemáš rozum..." "A ty?" "Do mého rozumu ti nic není Šímo..." "Takže... Je... Taky... Kdo... Ví... Kde?" "Na to, že jsi sto let za opicema ti to pálí, Šímo!" "Však tobě také, Pelouši, tobě také... A vůbec... O čem jsme to vůbec mluvili?" "A vím já?"

- 175 -



Odborníci na cokoliv Pokud bychom hledali někoho, kdo je odborníkem na slovo vzatý, nemusíme se ohlížet a chodit daleko. Stačí se zastavit v Kaštanové ulici a nahlédnout k Pelionovi a Šímovi, kteří všechno ví a všechno znají, nebo si to alespoň o sobě myslí... A nebo klamou tělem a chtějí, aby si to ostatní mysleli! Kde je potom pravda? ***** "Pelione?" "Co zase máš, Šímo?" "Někde jsem četl, že jsem těmi odborníky!" "Mluv za sebe, Šímo, mluv za sebe..." "Ale já to myslím dobře, Pelouši!" "Dobře? A ty, Šímo?" "No vážně! Víš o tom, že jsme odborníky?" "Na co? Co se ti zase stalo, Šímo?" "No, umíme přeci psát ne?" "No, to ano a?" "No a mezi námi..." "Šímo? Pořád tě nějak nechápu! Můžeš jít k věci?" "Jak k věci?" "K jádru pudla, Šímo!" "Ty máš doma pudla, nebo pudlici?" "Nemám, Šímo, tak kde je ten zakopaný ten pes?" "On ti chcípnul? Pošel?" "Nikdy jsem neměl psa! Tak už víš, kde nechal tesař díru?" "Ty ses dal na řemesla? Ty jo, obdivuju tě, jsi muž mnoha profesí!"

- 176 -


"Šíííííímo!" "Ano?" "Proč si myslíš, že jsme odborníky?" "No, četl jsem o tom?" "A kde?" "V jednom časopise..." "A co tam stálo?" "Že se člověk může stát odborníkem na cokoliv!" "A?" "Jaké a?" "No a dál, Šímo?" "No a my jsme páni spisovatelé, tudíž jsme i odborníky..." "Na co?" "Třeba i na to, jak svou práci pěkně pokonit!" "Ty jezdíš na koni, Šímo? Vždyť to není vůbec zdravé..." "Ale nejezdím..." "Tak co máš s tím koněm?" "No, prostě že se i mistr tesař někdy utne!" "Ale já mám ještě všechny prsty, Šímo!" "Víš co, Pelione?" "Jsem jedno velké ucho!" "Měl jsem pravdu, jsi odborník jako hrom!" "A na co?" "Na chytání za slovo a na nechápavost..."

- 177 -



"Nápodobně, Šímo, nápodobně!" "Jak nápodobně?" "A neříkám to? Tak se měj, ty... Specialisto!" "Ty taky, Pelione a nenadávej mi, já ti také nenadávám!"

- 178 -




Tajemný hlas Slyšíte to také? Ony hlasy z druhé strany, díky kterým vám raší husí kůže na krku? Ne? Buďte rádi, protože nebudete muset zažít to, co zažil chudák Šíma. Kdyby žil na starém hradě, byla by to jiná, ale v jeho vile? Nebo je za tím i něco jiného? ***** "Copak asi dělá, ten Pelion?" ptá se Šíma sám sebe a chodí po domě jako vlk, sem a tam. "Pelione, Pelione..." mračí se a mluví sám se sebou. Nikde nemá stání a do ničeho nemůže ani píchnout. Nic jej nebaví a múzy jej nezajímají. Copak se asi se Šímou stalo? Zbláznil se? Pomátl se? Přišel o rozum? Nerozumí tomu a chodí jako lev v kleci. Nějaký Pelion... Obyčejný Pelion... Takový... Pan spisovatel... Řečený "břídil"... Ale Šíma tuší, že Pelion není vůbec břídilem, ale jen se tak dělá, aby si to Šíma o něm myslel. "Crrrrrrrrrrrrrrrrrr!" zazvoní telefon. "Crrrrrrrrrrrrrrrr!" "Co se děje?" zamyslí se Šíma. "Kdo zase..." "Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr!" nenechá se odbýt telefonní přístroj. "Sakra!" zvolá Šíma zoufale. "Pro nikoho nejsem doma!" "Crrrrrrrrrrrrrrr..." telefon to vzdává. "Konečně klid!" vzdychl si Šíma. Otevřel si hranatou láhev a sedl si do křesla v obývacím pokoji bez krbu. Nalil si první skleničku... Pak druhou... Třetí... Čtvrtou... "Šííímo, nechlastej!" ozve se odněkud. "Cože?" zeptá se Šíma a podívá se na poloprázdnou láhev. "Nechlastej, Šííímo!" "Kdo jsi? Strašíš mě? Jsi duch? Dobrý, nebo zlý?" "Šííímo... Nepij už!" "Ty jsi múza?" zeptal se Šíma tajemného hlasu. "Nejsem!" ozvalo se. "Jsem tvé svědomí..." "Moje svědomí?" zeptal se Šíma a nalil si další skleničku. Kolikátou? Pátou? Šestou?" "Šííímo, nech toho..." - 179 -



"Co je ti do toho?" obořil se Šíma. "Jsou to moje hranaté lahve..." "Nepij, nebo zblbneš!" varoval jej čísi hlas. "Pelion?" zhrozil s Šíma. "Ty si nedáš pokoj?" "Já nejsem Pelion!" ozvalo se. "Ale jsi..." "Nejsem!" řekl mu tajemný hlásek. "Jsem přeci tvé svědomí... Šímo?" "Co?" "Nalij mi taky jednu!" "Ale svědomí nechlastá!" namítl Šíma a nalil si další. "Ne, ale když vidím, jak se tu láduješ..." řekl mu čísi hlas. "Pelione, nech toho, nedám ti ani kapku..." "Lakomče!" ozvalo se. "Lakomej..." "Jak můžu nalít svědomí, když není skutečné?" zamyslel se Šíma a zavrtěl se v křesle. "A ty jsi skutečný?" "Já..." zarazil se Šíma. "Jsem skutečný?" "To je otázka..." "Ty nejsi svědomí..." zamračil se Šíma. "Nejsi..." Hlásek utichl. Šíma dopil celou láhev a upustil ji na zem. Pak začal chrápat. Potemnělým pokojem se prošel temný stín. Byl to on! Pelion, který si hrál na Šímovo svědomí. Rozevřel svůj široký plášť a... Ukradl Šímovi dvě hranaté lahve a namísto nich mu dal dvě prázdné, aby si Šíma myslel, že vypil všechny tři. Pak se za tichého pochechtávání vytratil jako pára nad hrncem... "Ožralo!" neslo se ztichlým obývákem, které naplňovalo jen Šímovo hlasité chrápání. "Chrrrrrrrrrrr!" "Chrrrrrrrrrrr!" "Chrrrrr... Chrup!"

- 180 -



"Holky?" ozvala se jedna z múz. "Jdeme pryč, tady se nedá pracovat!" A bylo to... Šíma byl bez múz, bez hranatých lahví a... Zůstal sám v křesle v obývacím pokoji bez krbu. Dobře mu tak!

- 181 -



Dobré a špatné zprávy... Každý den se potýkáme s různými zprávami, některé jsou dobré a jiné špatné... Nevybereme si a nevyberou si ani Pelion se Šímou... Ono asi také záleží na tom, kdo je poslem těchto zpráv, že? ***** "Jak se máte, pane Šímo?" "Ale jo, ujde to, ujde..." "Už jste to slyšel?" "A co jako? Co se mělo jako tento... Stát?" "Vy o tom nevíte, pane Šímo?" "Nevím... O čem?" "Vy to vážně nevíte? To se divím..." "Pane šourek, tak mě už nenapínejte!" "Ale vy byste to měl mít zrovna z první ruky!" "Ježíši a co?" "No, dyť se to vykládá po celém městečku!" "A co jako?" "No, dyť toho jsou plné noviny! Vy je nečtete?" "Ne a co?" "I v televizi to bylo... Vy se nedíváte ani na televizi?" "Nečtu a nedívám se... Víte co, pane Šourek?" "Nevím..." "Běžte i s tou zprávou do prdele..." "Ale proč tak zhurta, pane Šímo, dyť jsem vám to ještě ani..." "Tak mi to už konečně řekněte, nebo táhněte někam!"

- 182 -



"Tak dobře, pane Šímo... Možná jste byl na Bahamách, nebo jinde, když se to stalo..." "Co se pro pana krále stalo?" "Vy jste nebyl ještě doma, pane Šímo?" "Nebyl... Ne... Nevím nic, leda tak kulový... Stačí?" "A proč jste se ptal na pana Pinďoura?" "Dluží mi nějaké prachy!" "Aha, tak to je jiná!" "A co Pinďour? Emigroval?" "To zrovna ne, to ne, pane Šímo!" "Tak co se s ním stalo? Vyhrál v Sazce a je teď milionářem?" "To taky ne!" "Tak co s ním je..." "Vyletěl do povětří..." "Cože? Pinďour?" "Jo a to nevíte ještě to hlavní..." "Ven s tím, už mi nezaplatí, ale to nevadí..." "Vyletěl i s vaším domem!" "Cože?" "A ještě nevíte jednu věc, pane Šímo!" "Jakou? Klekla burza? Ptačí chřipka udeřila? Na Zemi míří meteorit!" "Ne, to ne..." "No tak?" "Než to bouchlo, byl viděn s panem Pinďourem i pan Pelion!" "Cože?"

- 183 -



"Jo, pan Pelion a měl sebou takový podivný balíček..." "Pelion?" "Ano, ten Pelion..." "Ten Pelion mi vychodil barák do povětří?" "Barák ne, pana Pinďoura, ale nálož byla asi předimenzovaná, tak to odnesla i vaše vila a byly také poškozeny domy v okolí..." "Moje vila?" "Ano! Ale podle všeho to vypadalo, že se pan Pinďour chtěl obětovat a zdrhal i s balíčkem od vašeho domu..." "Nechtěl ho ukrást?" "Pelionovi? Vyloučeno, spíš to vypadá, že ho chtěl vrátit!" "Pinďour a Pelionovi? Vždyť mi dluží peníze... Pinďour a poctivka? Neblázněte, pane Šourek!" "No, je to na vás, pane Šímo!" "A co jako?" "Měl byste panu Pinďourovi vystrojit pohřeb..." "Já?" "Ano vy!" "Ať to udělá Pelion, můj ten balíček nebyl..." "Třeba nebyl ani od Peliona..." "Ne? Tak od koho?" "To netuším, pane Šímo, netuším..." "Tak se mějte, pane Šourek!" "Vy také, pane Šímo, vy také... A mimochodem, kam se teďka jako tento... Podějete?" "Já?" "Ano, vy!"

- 184 -


"Nastěhuju se k Pelionovi, když mi vyhodil barák do povětří!" "Ten bude radostí bez sebe, pane Šímo!" "Také si myslím, pane Šourek, určitě ano..."

- 185 -




Emigrace... Tak... Jeden z našim pánů spisovatelů to nevydržel a rozhodl se vyzkoušet štěstí za tou velkou louží, nebo jde jen o novinářskou kachnu? Klepy a pomluvy se šíří po okolí rychlostí zvuku a nikdo si není jistý tím, kam až dorazí... ***** "Už jste to slyšel, pane Šourku?" "A co, pane Varle?" "No, ten slavný spisovatel... No, ten... Chystá se odjet do Ameriky. Tady mu prý žádná pšenka nekvete!" "Cože? Který slavný, tento?" "No, jak se jen jmenuje... Takové slavné jméno..." "Pelyněk?" "Ale ne, ale už jste blízko, pane... Blizoučko!" "Pukrle?" "Ale kde že!" "Petrklíč?" "Ne... Měl takové docela zvláštní příjmení..." "Tak příjmení, nebo jméno?" "Peli... Pelio... Pelion! Sláva..." "Třikrát sláva a co jako jste tím chtěl říci?" "No, že se stěhuje do zámoří a má tam podepsané nějaké ty..." "Smlouvy? Za dolary? Sakra, to jsou věci..." "Že jo? To víte, u nás dneska spisovatelům... Prostě se jim tu vede těžko!" "To mi povídejte... Lidi už nečtou... Maximálně ty noviny a v nich ty... Inzeráty a černou kroniku, už to není takové, jaké to bylo dříve!" "Jo, jo... Lidé si půjčujou kazety a ty... Takové ty placky s dírou uprostřed... Jak se to jen..." - 186 -



"Dívídíčka, že jo? Jo, lidi už jsou s toho TV a DVD tak slepí, že už pomalu nevidí na písmenka a nečtou knihy, svatá pravda... Ani toho... No... Toho!" "Peliona, pane!" "Jo, toho... A vy ho znáte? Když je tak slavný..." "Vy ne?" "Ještě jsem neměl tu čest... Na vlastní oči... Tento..." "No, on je tak slavný, že nemůže ani vylézat z baráku, protože je tam hned srocení lidu..." "Takže on je také tak trochu politickej?" "Ale co vás nemá... Do politiky se on neplete, to zase ne... Ale píše dobře..." "Když to říkáte... Pelion, Pelion... A není s ním ten..." "Šíma?" "Jo, Šíma!" "Vy ho znáte?" "Já? Ne, prý nesahá Pelionovi ani po kotníky, takový je to břídil... A taky si o sobě myslí, co není!" "Jo, lidem dneska chybí ta... To... Sakra..." "Nemyslíte náhodou tu... E-e... Poctivost?" "Ale tu taky, ale... Myslel jsem něco jiného!" "Slušnost?" "Ale to taky... Jak se to jen... Nemůžu si vzpomenout..." "Skromnost?" "Jo, přesně tak... A ten Šíma, to bude pěknej pavouk, že jo?" "No, to mi povídejte..." "Sakra to je hodin, já už musím..." "Já taky, spadne mi pěna..."

- 187 -


"Byl jste dneska na pivo? Jaké je?" "Jako křen, jako křen... Nedáte si?" "Ze džbánku? Jen tak? Ale proč ne... Glo, glo, glo..." "Sakra vy máte ale splávek, to abych šel znovu do hospody... No nic..." "Díky, to sedlo, příště pozvu já vás!" "Rádo se stalo, že já raději nezůstal ještě na chvíli v té hospodě!" "Tak dobrou noc, pane!" "Sbohem..."

- 188 -




Už zase ve při! Kdo se dnes nehádá? Kdo se dnes nepře? Hádky jsou na běžném pořádku v nejedné rodině a nejednom domě, proč by to se Šímou a Pelionem mělo být jinak? ***** "Zdravíčko, pane Panděro!" "Zdravíčko, pane Panimando... Jak se vede?" "Jak by? Pořád stará bída, pořád stará bída..." "Už jste to slyšel?" "A copak, copak?" "Už to víte?" "A co jako?" "Už to víte?" "Ježíšku na křížku a co bych měl vědět?" "No, už to víte, pane?" "A co bych měl jako tento?" "Vy to ještě nevíte?" "Já už nevím... Co jako mám vědět a co nevědět?" "Takže k vám se ještě nic nedoneslo?" "No, já nevím... Jeden slyší denně věcí..." "No tohle? Vy opravdu nic nevíte?" "Ale pro pana krále... No tak už mě nenapínejte..." "Oni se porafali!" "Jejda a kdopak?" "No ten Pelion se Šímou..."

- 189 -



"Oni se porafali? A o co?" "O hranatou láhev..." "Jakou hranatou láhev?" "O tu whisku, přeci, či co to je..." "Oba se topí v penězích a hádají se o jednu flašku..." "No jo, ale tahle byla prý hodně cenná a stará!" "Jako pěkně uleželý chlast?" "Jo, panečku... Prý to byla radost pít..." "No a co jako... Tento?" "Oni ji sice spolu vypili, ale když Šíma zjistil, že toho má Pelion celou bednu, tak chtěl, aby otevřel ještě jednu..." "A Pelion se děsně nasral?" "Jo, řekl Šímovi, že je obyčejný násoska..." "Ochlasta?" "No, tak tvrdě to neřekl, ale vyznělo to tak..." "Hm, takže v hospodě budou zase sedět zvlášť a každý bude mít svůj stůl..." "Jo, jo, asi ano..." "Jako by záleželo na jedné lahvi..." "Nebo flašce..." "Ale dyť je to jedno, láhev, nebo flaška!" "Ale taky bych si dal!" "Jo, to máte pravdu, alespoň jedna štamprlička..." "Ta by bodla!" "Nezajdeme na jedno?" "S rumem?" - 190 -


"Jo, dáme pivko a jednu sýkorku..." "Jednu? To je málo, uděláme si u stolu pořádné hnízdo..." "Ale já mám jen bídný důchod?" "Já taky, ale co, žijeme jen jednou... A už jste to slyšel?" "A co jako?" "No, oni se hrozně pohádali a porafali!" "A kdopak?" "No ten Pelion a Šíma..." "Pelion a Šíma?" "No, vy je neznáte, pane?" "Ne, nic mi to neříká... Nejdeme na to pivo?" "Jdeme..."

- 191 -




Životní filosofie... Každý z nás má svou filosofii, každý máme svůj pohled na věc, na život, na lidi, které potkáváme i na své okolí. Samotné filosofování je také zajímavou „profesí“, nakonec filosofovat lze o kde čem. A Pelion s Šímou filosofují velmi rádi... ***** "Nazdar, Šímo, tak co?" "No..." "Že jo, já ti říkal, abys nemyslel, že si vysílíš mozek!" "Sakra..." "Šímo, nech toho přemýšlení, stejně ti to nepomůže!" "Ale já..." "Možná jsem ti neměl nic říkat, ani naznačovat!" "Ale to zase ne! Já jen netuším, z které strany do toho jít!" "Cože? Tobě se z toho přitížilo, Šímo?" "Ne, chodím kolem toho, jako kocour kolem horké kaše!" "Ty dáváš kocourovi kaši?" "Ne, to se jen tak říká!" "Od kraje, Šímo, od kraje, uprostřed je ta kaše ještě horká!" "Ale dyť jo, Pelione!" "Tak ven s tím, co máš na srdci?" "Jak si může někdo nasrat do vlastního hnízda!" "Může, Šímo a buď rád, pokud se ti to ještě nestalo!" "Ale přeci, máš rozum ne?" "A ty ho máš? Vlastně, promiň..." "No asi jo, debile, někdy prostě šlápneme vedle!" - 192 -


"Ale já to vím, že jsme všichni jen lidi..." "Jde o nějakou babu, Pelione?" "Proč se ptáš?" "Když říkáš, že nevstoupíš 2x do stejné řeky..." "Šímo, tobě budu něco vysvětlovat o ženských!" "Třeba sis myslel, že je jiná, že se změnila!" "Šímo!" "Někteří lidé jsou však nepoučitelní..." "Jako třeba já, Šímo? Nehraj si tu na psychologa!" "No, taky mě ty ženský občas serou... Ne že bych... Znáš to, ne?" "Co jako?" "Kdo si vybírá, přebere!" "No vidíš, Šímo! Tys přebral?" "Ne, nevybral jsem si ani jednu a těch bylo, jedna lepší než druhá!" "Tomu se říká pech, Šímo, nebo blbost!" "Ta je věčná! Nebo jsi prohrál velký prachy?" "Nehraju o peníze, Šímo, tolik rozumu snad mám, ne?" "No já nevím, ona ta zlatá horečka kdysi taky udělala své!" "Sakra ty budeš ještě historikem, Šímo!" "Ne, já jsem obyčejný vůl!" "To jsi, Šímo!" "A ty jsi debil!" "To nevím, ale možná za to nemůžeme!" "Ne, v životě je to jako na horské dráze!" - 193 -



"Jak jako?" "Jednou jsi nahoře a jednou dole!" "Sakra, já si žádnou horskou dráhu nepředplatil, vole!" "To nikdo!" "Šímo?" "No?" "Ty jsi vážně vůl!" "Že jo? Tak se drž a ať z toho vyklouzneš!" "Z čeho mám vyklouznout? Jako ryba ze sítě?" "Ne, debile, ať se ti to podaří vyřešit!" "Ale já neluštím hádanky, Šímo?" "Život je hádankou, Pelione!" "Sakra, Šímo, tak co vlastně jsi? Psycholog, historik, nebo filosof?" "Od všeho trochu a taky jsem děsný vůl!" "Každý jsme nějaký..." "Jo, jo, tak se měj hezky!" "Kam zase jdeš, Šímo?" "Jdu studovat, vole!" "Ty studuješ?" "Jo, jsem samouk!" "A co ses naučil?" "Hovno..." "Já jsem se tě jen slušně ptal, sakra!" "Život je svině!" - 194 -




"Někdy jo, možná dost často a na to jsi přišel teprve teď? Jak dlouho jsi nad tím dumal?" "Ani nevím... Ale stojí to za to, ne?" "Co jako?" "Ten život, třeba máme jen jeden!" "Tak to máš pravdu, Šímo!" "Ale stejně jsi mi nic neřekl..." "O čem?" "Co se ti stalo!" "Copak ti budu všechno říkat? Nejsi kněz, ani doktor, Šímo!" "Třeba by se ti ulevilo, sdílené trápení, poloviční trápení!" "Ale hovno, Šímo! Ty o mně napíšeš knihu, nebo povídku a mě z toho klepne!" "No, ne! Ale na druhé straně bys měl už konečně klid!" "Tomu nevěřím, Šímo!" "Čemu?" "Že bych měl na druhé straně klid!" "Na které?" "No, po smrti, sakra!" "Ty chceš umřít?" "Ne, vole, tys s tím začal!" "Aha, promiň, jsem vůl!" "Tak se měj Šímo!" "Ty taky, já jdu..." "Kam?" "Na to ses mě už ptal, debile?" - 195 -


"Vážně? A řekl jsi mi to?" "Ne, ale není to důležité!" "A co je podle tebe důležité, vole?" "No... Že tu jsme, debile, že tu jsme a něco po sobě zanecháme!" "Ale to je na hovno, Šímo! Co naše životní trápení?" "Nejsem psychiatr!" "Ale Šímo, sakra!" "Nejsem všemohoucí!" "Do prdele, Šímo!" "Možná to patří k tomu!" "Co jako?" "Abychom si občas narazili hubu!" "A ty sis ji už narazil?" "Já už udělal v životě blbostí a co je nejhorší..." "No co, Šímo?" "Že na blbost není léku, debile, ještě jej nevynalezli!" "Ale to znamená!" "Že se musíme léčit sami!" "A čím, Šímo?" "Jak to jen jde!" "Chlastem? Nebo čím?" "Musíme jít do sebe a zpytovat své druhé já!" "To nemám, Šímo, sakra!" "No, já vlastně také ne, odešlo na dovolenou..." - 196 -



"Tak co budeme dělat?" "Nic, čekat, co z toho vzejde! Když nejde o život?" "Jde o hovno, ale tvoje rady jsou..." "Taky na prd, já pořád říkám, že bych měl raději jít, Pelione!" "Šímo?" "No?" "Díky za účast!" "Na čem?" "To se tak jen říká, vole! Dík za zájem!" "A jo, rádo se stalo!" "Tak se zase ozvi, vole!" "Určitě ano!" "Debile!" "Já jsem vůl, Pelione, ne debil, nebo že bych už povýšil?" "Tys povýšil, Šímo? A kdy?" "Dneska!" "Ty vole, gratuluju! A na co?" "Na debila!" "Tak to jsme na tom stejně, vítej do klubu!" "Potěšení na mé straně a Pelione?" "Jo?" "Dávej na sebe pozor, Pelione!" "Ale jo, pořád..." "A Pelione?" - 197 -



"No, co zase?" "Opravdu!" "Víš co Šímo?" "No?" "Jdi už někam!" "Máš pravdu, takhle tam nikdy nedojdu!"

- 198 -




No nazdar! Když spolu dva hovoří, záleží patrně na tom, zda se mezi sebou domluví a zda hovoří stejným jazykem. Jinak bude jejich snaha naprosto marná. Avšak má to malý háček, ten druhý musí toho prvního poslouchat, v opačném případě jde o dva souběžné běžící monology... ***** "A to je všechno?" "Co jako?" "A to je všechno, Šímo?" "Sakra, proč jako?" "A to je všechno, sakra?" "Já ti nerozumím..." "Já se tu seru píšu ti romány a ty nic, sakra!" "Jaké romány?" "No, romány..." "Sakra, ty ses dal na těžkou literaturu?" "Cože?" "Ty ses dal na umění?" "Co to meleš, Šímo?" "No, říkal jsi, že píšeš romány, to jsme nevěděl..." "Jaké romány?" "No, takové ty dlouhé příběhy s hromadou postav a tak!" "Jo, romány? Já píšu romány? Odkdy, Šímo?" "Začal jsi dneska, ne?" "Nezačal?" "Tak co tu pořád mluvíš o těch románech?" - 199 -


"Já, Šímo? Tys s tím začal!" "Nezačal, sakra!" "Ne?" "Vážně ne, Šímo?" "Ne!" "To je zajímavé..." "Že jo... Tak o čem to bude?" "Co jako, Šímo?" "Ten román, sakra!" "Ale já píšu jen povídky..." "Vážně?" "Jo!" "Sakra, tak to jsem si tě s někým musel splést!" "Asi jo, Šímo... Nebylo by to poprvé!" "Hm... Vážně je nepíšeš?" "Ne!" "Opravdu?" "Ne!" "Ty si ze mně střílíš, Pelione!" "Nestřílím, Šímo!" "Střílíš!" "Nestřílím, Šímo!" "Sakra, střílíš!" Prááááásk! - 200 -



"A máš to, vole!" "Pe... Ty... Mě... Střelil..." "Tys to chtěl, začínal jsi mě pěkně srát!" "Já... Myslel... Že... Je... Píšeš..." "Sakra nepíšu a nehraj tady divadlo!" "Proč ne?" "Mám tam jen slepé, vole!" "Nemáš... Vyměnil jsem je..." "Ty vole, sakra, Šímo! Proč?" "Prý si hraješ na Ruskou ruletu, tak jsem tě chtěl poškádlit, debile!" "Takže jsem tě střelil?" "Jo!" "Sakra! A jaké to je?" "Napiš o tom román..." "Já? Romány nepíšu, vole!" "Napiš..." "O čem?" "O Šímovi, debile!" "Aha..." "Je to..." "Tvoje poslední přání?" "Jo, debile!" "Ale já jsem ty pravé vyměnil za slepé, protože jsem věděl, že to uděláš!" "Ale já jsem je zase vyměnil, debile!" - 201 -



"Fakt?" "Jo..." "Vyzkoušíme to..." "Ty se chceš střelit?" "Do hlavy!" "Ale kdo pak napíše ten román?" "Jaký?" "O mně..." "O tobě?" "A o mně?" "O mně, Šímo?" "O tobě ne, debile!" "O tobě?" "A o mně!" "Když ne o mně, tak o kom?" "O Šímovi..." "O tobě?" "Jo, o mně!" "Sakra, já to už nevydržím, já se snad picnu!" Práááásk!" "Pelione?" "Co?" "Podařilo se?" "Co?" - 202 -



"Střelil ses?" "Kam?" "Do hlavy?" "Jaké?" "Tvé hlavy?" "Vážně?" "Jo... Kdo teď napíše ten román?" "Jaký román? A o kom?" "O tobě a o mně?" "O mně a o tobě?" "Jo..." "A proč jako?" "Jen tak, o jednom debilovi a volovi!" "Ty jsi debil, Šímo?" "Ne, já jsem vůl..." "Aha..." "A já?" "Ty jsi debil!" "A proč jako?" "Protože..." "Co budeme dělat, Šímo?" "Jsme mrtví?" "Ne!" "Bolí tě něco?" - 203 -



"Ne, Šímo a tebe?" "Sakra, asi tam byly slepé!" "Patrony?" "Jo..." "Takže?" "Takže budeš muset napsat ten román, debile!" "O kom?" "O mně?" "O tobě?" "Jo... A už se neptej, nebo mě z tebe klepne!" "Proč jako?" "Protože se tak hloupě ptáš!" "Ale já romány nepíšu, Šímo, to bys měl vědět!" "Ale já to vím, Pelione!" "Tak proč to po mně chceš, vole?" "Tys začal..." "Nezačal... S čím?" "Že tu píšeš romány?" "O čem?" "O jednom... Víš co?" "Nevím, Šímo!" "Necháme to plavat!" "Kam?" "To je jedno!" - 204 -



"Tak dobře... Já jdu!" "A kam?" "Jdu napsat ten román!" "O čem, Pelione?" "O jednom volovi, Šímo!" "Ale ty jsi debil!" "To nebude o mně!" "Aha, tak to jsi mě uklidnil!" "To jsem rád, Šímo!" "A Pelione?" "Ano?" "Proč píšeš ty romány?" "Víš, že ani nevím, Šímo?" "Sakra!" "Jo..."

- 205 -




Jako kocour kolem horké kaše... Ne nadarmo se říká, že někdo chodí jako kocour kolem horké kaše. Co to vůbec znamená? Nejde zde o fakt, že dotyčný prostě stále obchází určitý problém a není schopen jej samotný vyřešit? Co dělat? Čekat, až ona pomyslná kaše vychladne? Nebo se do ní pustit, přestože je ještě horká? Co by udělali naši hrdinové? Uvidí se... ***** "Snad to tak horké nebude, Pelione!" "Jak nebude horké, sakra, Šímo?" "No..." "Jak snad?" "No..." "Hustíš do mně, že jsem všechno posral, sakra!" "No, možná..." "Jak možná? Najednou jsi otočil? A co ten trpajzlík s lesní vílou? Ona by jen tančila, zatím co on by se jen hrabal v zemi... A co Karkulka s Vlkem?" "My jsem byli v pohádce, sakra?" "V jaké pohádce, vole Šímo?" "Když mluvíš o Karkulce, vlkovi, trpaslíkovi, lesní víle..." "Víš, co by byla pohádka, Šímo?" "Ne..." "Víš, co by byla pohádka, Šímo, vole?" "Nevím!" "Nevíš to, sakra?" "Nevím!" "Ne? Vážně ne?" "Sakra, jak to mám vědět, Pelione? Debile?" - 206 -



"Víš jaká by to byla pohádka, kdybych..." "Kdybys co?" "Kdybych žil daleko od tebe? Seděl si u krbu, pil z hranaté lahve a četl si knížku?" "To můžeš i tak, ne?" "To můžu, ale pořád trnu, kdy přiletí ten Šíma, vrazí mi do dveří a všechno vychlastá!" "Ale..." "Do poslední kapky!" "Ale..." "A já jsem pak, sakra, na suchu!" "Ale já..." "Jak to zdůvodníš, Šímo?" "Nejsem ožralec, sakra!" "Ne?" "Ne..." "A co jsi?" "Ještě větší požitkář, než ty..." "Ale hovno, Šímo! Ty? Kdepak..." "Co kdepak?" "Nemáš krb, nemáš doma hranaté lahve..." "Knížky doma mám..." "Ale nemáš tu atmosféru, Šímo!" "A proč myslíš, že tě chodím navštěvovat a chlastat s tebou?" "Se mnou?" "Ty piješ sám... Já se jen dívám, sakra!" - 207 -



"A kdo ti zakazuje pít se mnou?" "A kdo by ti stačil? Nejsem násoska, sakra!" ..... Prohlášení svazu alkoholiků: "Šíma nepije tak moc, aby byl naším členem, ale i přesto je to násoska, jak tvrdí Pelion a je velmi nebezpečný! Je zatížený na hranaté lahve, teplo rodinného krbu a je děsně (ale děsně) vysraný, tedy, řídí se heslem, že z cizího krev neteče... Bacha na něj a litujeme Peliona!" ..... Prohlášení Šímy: "Všechno je lež!" ..... Prohlášení Peliona: "Šíma je násoska a děsný vůl! Vychlastá mi všechno, co mám doma! Vše je pravda a Šíma lže!" ..... Prohlášení ministerstva zdravotnictví: "Alkohol škodí zdraví a může způsobit nejen sociální, ale i zdravotní problémy! Není nám však známo, čeho všeho je schopen jistý Šíma!" ..... Šímovo vyjádření k celé věci: "Sakra, to jsem to dopracoval, jdu se ožrat!" ..... Pelionovo vyjádření: "Dalo se to čekat!"

- 208 -



Tenký led... Tenký led je když jeden opatrně našlapuje a má strach, že se proboří. Potíž je v tom, že ví o tom, že se pohybuje na tenkém ledě, ale nic proto nedělá, aby se na něm nepohyboval. Může jít o prostou metaforu, nebo studenou skutečnost, ale propadnout se dá nejen na ledě, ale také v běžné životní realitě. Ono vymáchání se je takřka stejně studené, snad jen z jedním rozdílem, ve studené vodě můžete zemřít na podchlazení a utopení rychleji, než pokud jde jen o pouhou metaforu... ***** "Tenký led, Pelione?" "Jo, tenký led, Šímo!" "A Pelione?" "No?" "Umíš plavat?" "Umím, vole, tak nesejčkuj!" "Jako vlak?" "Ne, vlak houká a sova také..." "A kdo sejčkuje?" "Nejspíš Šíma, nebo sýček, vole!" "Tak jo, držím palec!" "Sakra fakt, jo?" "Jo?" "Sakra, opravdu?" "Na mou duši!" "Že ty čekáš, až se propadnu..." "Neee!" "Až se znemožním..." "Neee!" - 209 -


"Až to podělám!" "Neee!" "Co budeš dělat, až mi budou věšet vavříny na krk?" "Oni tě budou věšet? A za co?" "Ne, věšet, Šímo, sakra! Věšet vavříny... To se tak říká!" "Aha..." "Tak já jdu pracovat, vole!" "Tak pracuj, Pelione, pracuj!" "A Šímo?" "No?" "Díky, že mi držíš pěsti!" "Nedržím!" "Proč ne?" "Když ti je budu držet, tak zase napíšeš leda tak hovno..." "Ale to jsem pochopil, Šímo!" "Že to myslím obrazně?" "Jo!" "Hm... Tak se měj!" "Ty taky, Šímo a už vypadni!" "Jo, já vím..." "Co zase víš, Šímo?" "Že potřebuješ klid a tak..." "Samozřejmě, tak mě už neruš!" "A kdo bude vrahem?" - 210 -



"Co je ti do toho?" "Já to vím, Pelione!" "No tak schválně!" "Zahradník bude tím vrahem!" "Ty seš vůl, Šímo!" "Proč? Prý je vrahem vždycky on!" "A pošťák zvoní vždy dvakrát, že?" "Jo, jak to víš?" "Víš co, Šímo?" "Nevím..." "Tady si vem papír, tužku a jdi si kreslit, jo?" "Jééé, díky, nakreslím ti dům, sluníčko, mraky a ptáčky..." "Jo, jo, jen si dej, Šímo, záležet! A neruš, sakra!"

- 211 -




Chvilka „poezie“... K tomuto snad není co dodat, proto tiše odcházím! ***** "Pelione, co děláš?" "Píšu, vole, neotravuj!" "A co píšeš?" "Co je ti do toho?" "Co píšeš?" "Hovno!" "Ty jo... Jak ti to jde?" "Ale jo, ujde to!" "Ty, poslyš, Pelione..." "No co?" "Jak se to píše?" "Co?" "No to... Hovno..." "H-o-v-n-o!" "Ale to já vím, ale jak se to píše!" "Co?" "Tak to vybal?" "Nepíšu tím... Hovnem, Šímo! Ani o hovně, natož pro hovno, nebo na hovno!" "Tak mi to řekni..." "Ne, nasral jsi mě!" "Proč jako? S tím hovnem jsi začal ty, sakra!" - 212 -



"To máš pravdu, ale stejně ti nic nepovím..." "Nebylo by to překvapení?" "Uhodls a teď vypadni, mám nějakou práci!" "Sakra!" "Syp, syp, Šímo!" "Já už jdu... Pane důležitej... Sakra!" "Nekecat, neodmlouvat a padat!" "Padat, nebo sypat?" "Vyjde to nastejno a neotravuj, rozptyluješ mě!" "Tak promiň, už jdu... Jako by se stalo!" "Konečně je ten Šíma pryč!" řekl si Pelion, natáhl se ve svém oblíbeném křesle, zapálil oheň v krbu, dal si polštář za hlavu a nalil si velkou štamprli z hranaté lahve. "Sakra, to je život!"

- 213 -



Zase v lochu! Ti dva snad na to mají štěstí... Na co? Být za mřížemi, přestože jde o docela počestné občany, kteří v ničem nenarušují běžné občanské soužití. Ano, nějaké ty hádky a osobní souboje přeci nemohou vyvážit období klidu, které mezi oběma po celý rok panuje. I když, někdy je v tom jeden docela nevinně, alespoň to tak na první pohled vypadá! ***** Ten Šíma je vážně magor! Chudák pan Pičulka... Copak asi dělá pan Pelion? Směje se někde za rohem a mne si ruce! "Tak a máš to, Šímo! Pět tisíc zůstane u mně a ty půjdeš sedět za napadení..." "Pan Pelion?" ozvalo se za ním. "Cože?" "Ptám se, vy jste pan Pelion?" "No, záleží na tom, kdo se ptá!" "Policie!" "Policie? Šímo, tebe pustili a ještě si děláš srandu? Tos toho neměl dost?" "Policie, pane! Tak jste Pelion, nebo nejste?" "E-e, počkejte, musím se rozmyslet!" "Čekám... -Že by to na mě Šíma prásknul?- pomyslel si Pelion v duchu. "Tak co? Prokažte se mi, pane! Vytáhněte to!" "Ale jděte!" "Občanský průkaz, pane!" "Vy nejste od Policie... Nedám!" "Přetáhnu vás pendrekem!" "Nejste... Šímo, vyser se na to!" "Občanku! Otočte se! Ať vám vidím do tváře..." - 214 -


"Sakra, vy jste opravdu orgán?" "A koho jste čekal?" "Šímu, je to sice vůl a všeho schopný, ale tohle by mě nenapadlo!" "No, tak vy Šímu opravdu znáte?" "Jo, je to vůl!" "A přiznáváte se, že jste od něj převzal podvodem několik tisíc?" "To ne já, to pan Pičulka!" "Vy ho znáte? Toho důchodce?" "Jen od vidění!" "Vy jste ho za Šímou poslal? Tak to půjdete se mnou..." "Já nic neudělal, sakra, Šímo..." "Já nejsem Šíma, tak si toho Šímu nechte!" "Ale já nic neudělal..." opakoval Pelion. "To říkají všichni!" řekl orgán a odvedl Peliona na stanici. (po několika hodinách v cele předběžného zadržení) "Sakra Šímo, jsi to ty?" "Jsem..." ozvalo se z druhé strany místnosti. "Cos to udělal, debile!" "Myslel jsem, žes to ty!" "A co pan Pičulka?" "Prý skončil na ARU!" "Jestli to nepřežije..." "Tak bude o jednoho Šímu méně!" zachechtal se Pelion. "Sakra!" zavyl Šíma. "Já za nic nemůžu..." - 215 -



"To říkají všichni..." řekl mu Pelion a cítil se mnohem lépe. (o několik hodin později) "Šímo, jste volný! Pan Pičulka byl falešný!" "A já?" ozval se Pelion. "Vy tu budete do rána, major s vámi má nějakou řeč!" "Sakra, Šímo!" zařval Pelion. "Já jsem nic neudělal!" "Jo, to říkají všichni!" usmál se Šíma. (o několik hodin později) "Pelione!" "Ano, pane majore?" "Když mě toho šímy zbavíte, dám vám metál!" "šímy?" "Ano..." "Mám volnou ruku?" "Ano..." "Můžu cokoliv?" "Ano!" "Můžu ho i zabít?" "A proč myslíte, že s vámi mluvím, debile!"

- 216 -




Šíma fandí fotbalu... Nejde o omyl? Odkdy je Šíma na fotbal? Odkdy Šíma fandí potrhlé hře s mičudou? Nestalo se mu něco? Nepraštil se do hlavy? Nebo někomu nadbíhá? Nebo zase něco chystá! Jeden nikdy neví... ***** "E-e!" "Jaké: e-e? Šímo?" "E-e!" "Chce se ti na záchod?" "Ne..." "Dusíš se?" "Ne!" "Tak s něčím nesouhlasíš?" "Ne, ne!" "Tak to já už nevím..." "Co nevíš, Pelione?" "Co to má znamenat!" "Co jako?" "To tvé: e-e! Copak se vracíš do svých dětských let?" "Nebyla by to paráda?" "Ty vole, nevíš o co přicházíš!" "Vyjmenuj..." "Víno, ženy, zpěv... Třeba!" "A dál?" "Nikdo ti do ničeho nemůže kecat..." - 217 -



"A ještě?" "Máš občanku, vole!" "Na co?" "Jak na co?" "Na co občanku?" "E-e? Teď jsi mě, sakra, dostal..." "Že jo?" "Sakra, Šímo... Na co je nám občanka? Mimo to, abychom ji ukazovali na úřadě, policajtům a tak dále..." "Že jo?" "O čem je tu vůbec řeč, Šímo?" "O Spartě!" "Fandíš?" "Spartě?" "Fotbalu!" "Ne, nefandím!" "Sakra, Šímo! Fotbalu, nebo Spartě?" "Ani jedno, ani druhé..." "Tak na co se díváš, Šímo? Na pohádky a na Večerníčka?" "To taky!" "Ještě mi řekni, že se necháváš přebalovat a pudrovat si zadek a já se picnu!" "Ne, ještě ne, Pelione! Tak špatně na tom ještě nejsem!" "No proto!" "Takže fotbal ne?"

- 218 -



"Ne, ne a ne!" "Hokej?" "Taky..." "Jaké sporty tě vůbec baví, Šímo?" "Žádný, vlastně ženský tenis!" "Alespoň něco... A proč?" "Protože tam jsou ženský, vole!" "A jinde kolem tebe ženský nejsou?" "Ale jsou..." "Šímo, s tebou to jde z kopce!" "Taky si myslím... Jdu si udělat kakao..." "A piškoty nechceš, Šímo?" "Došly!" "Ale Sunar nepiješ, že ne?" "Ne, jen polotučné mléko z krabice, ale to mateřské by nebylo k zahození!" "No, nevím, jak by to dopadlo Šímo, s tebou a mateřským mlékem!" "Myslíš?" "Myslím..." "Hm... Tak ať vyhraje!" "Kdo? Ten nejlepší?" "Ne, Sparta, debile!" "No proto!" "Hezký zážitek přeji!" "Jaký zážitek?"

- 219 -


"No, kulturní, ne?" "Ale fotbal není opera, vole!" "Ale já vím, sakra!" "Sakra, pane Pelione, debile!" "Tos řekl ty, tak se měj!" "Čau vole, Šímo!" "Zelená je tráva, fotbal to je hra a ten míč kulatý..." "Sakra Šímo, z tebe ještě jednou něco bude!" "Jo, jo, pokud mě mouchy nepřiserou!" (o chvíli později) "Ty vole, viděls to?" "Ty vole, viděl!" "Ty vole, ta byla!" "Jo, ty vole, ta by stála za to!" "Jo, jo, ty vole!" "Tak já jdu a ne že se na to vysereš, vole!" "Neboj, vole, zítra se zase uvidíme, vole!" "Ale stejně bych ji chtěl mít doma, vole!" "To já taky, ty vole, ty křivky!" "Sakra, já dneska nebudu spát!" "Já asi taky..." "Sakra, ten zadek..." "Stejně je to v řiti, vole, že si nemůžu ještě udělat ten řidičák!" "Ty nejezdíš načerno?"

- 220 -



"Na čem?" "Na motorkách, vole!" "Aha, já myslel, že mluvíš o ženských!" "Aha... Ty vole..."

- 221 -




To je prostě bomba! Přiznejme si to! Ano, ani jeden z nich není pyrotechnikem a možná mají oba modrou knížku, to netuším. O zbraních a výbušninách ví leda tak hovno, tak proč se zaplétají s bombami? Jde o realitu, nebo další špatný sen? Nebo... Že by šlo o sexbomby? ***** "Pelione?" "No?" "Taky se tak potíš?" "No..." "Tady je ale drátečků, co?" "Sakra jako na ústředně!" "Ty jsi debil, Šímo?" "Debil? Čas nám utíká, Pelione, už jen dvě a půl minuty..." "Nezavoláme zásahovku? Nebo snad pyrotechniky? Proč jsi to sem nosil?" "Ne, než přijdou, už to budeme mít odbyté! Myslel jsem, že je tvoje..." "Co je moje?" "Ta bomba, pane! Vypadá to na hezkou řemeslnou práci..." "To je drátů, sakra! Když ses neozval, myslel jsem, že to s tebou bouchlo!" "Ale hovno, položil jsem to a dal jsem se s ní do běhu!" "Ke mně, vole!" "A ke komu jinému? Kam jsem ji měl dát? Už tak si připadám jako terorista!" "Utečeme!" "Kam? Zbývají jen dvě minuty! Když to bouchne, bude tvůj baráček i se sousedama na opačné straně Měsíce!" "Sakra!"

- 222 -



"Co sakra?" "Vždycky jsem chtěl být kosmonautem!" "To já taky, tak který drát?" "Já nevím? Na co ty dráty vůbec jsou?" "Třeba jen na okrasu? Tady jich je a těch barev..." "Sakra, zelený, modrý, červený, oranžový, růžový, žlutý, černý, hnědý, fialový..." "Minuta a půl, Pelione!" "Jak ten čas letí... Co kdybys tu bombu vzal a vypadl z mého domu?" "Na ulici?" "Jo, můžeš být hrdinou, ty vole!" "Hrdinou? To se mám jako zabít sám? Na to se mám až moc rád, debile!" "Proč bych měl umřít s tebou? Vole!" "Protože tě mám rád, debile?" "Ty mě máš rád? To pochybuju, spíše se mě chceš pozbýt..." "No taky! Vlastně, co si o mně myslíš, Pelione?" "Debile!" "Nenadávej mi!" "Měl jsi říci debile, ne Pelione!" "Zbývá nám třicet vteřin, tak který?" "Jak který, když jich tu je milión? Je to vůbec bomba?" "A co by to mělo být? Nevidíš ten budík? Nevidíš ty dráty? Nevidíš tu baterku? Nevidíš ten dynamit?" "Vidím... "Deset vteřin..." "Sakra..." - 223 -


"Sedm..." "A já jsem se chtěl dožít penze..." "Pět..." "Život stojí za hovno!" "Tři..." "Pelione?" "No?" "Sbohem, jedna..." "Sakra!" ... ... ... ... ... "Šímo?" "Co?" "Už to bouchlo?" "Já nevím, proč se ptáš?" "Když u člověka vybuchne velká bomba, prý to ani neucítí!" "Jo?" "Cítíš něco?" "Já nevím... Já něco cítím, Pelione..." "Já taky! Posral jsem se!" "Tak to jsme dva!" - 224 -



"Ale to znamená, Šímo..." "...že..." "...nejsme..." "...mrtví..." "...ale..." "...kde..." "...potom..." "...jsme?" "Sakra, Šímo, cos to přinesl za krám? A kde je můj barák?" "To jsou věci..." "Jo, jeden by se z toho posral!" "Už se stalo!" "Co budeme dělat?" "To já nevím, debile, ale má to ještě jiné stránky!" "Například?" "Že v tom jsme spolu!" "Sakra, to jako na furt?" "Asi jo..." "Sakra!" "Že jo?" "Do prdele, já chci zpátky na Zem!" "To já taky!" "Co to máš v ruce, Šímo?" "Já nevím, vypadá to jako budík..." - 225 -



"Ta bomba ještě nevybuchla?" "Proč? No, ono to furt tiká!" "Hovno, už jsme mrtví!" "Třeba zemřeme znovu..." "Ještě jednou? Proč?" "Mně se neptej, Pelione!" "Já se chci napít, už nemůžu..." "Hele, dráty... Hodně drátů..." "Jak hodně?" "Asi jako na ústředně, možná ještě více..." "A výbušnina?" "Je tu taky, jen je jí tu více!" "To je sen, Šímo, rychle, musíme se z toho probudit..." "Tak jo!" "Co děláš, Šímo? Vypadáš jako bys tlačil! Už jsi se posral dost, ne?" "Já se snažím probudit, debile!" "Za chvíli bude nula!" "Zase!" "Sakra!" ... ... ... ... ... - 226 -



"Kde jsme teď?" "Nevím, je tu ještě větší tma, než minule!" "Jsi tu, Pelione?" "A s kým myslíš, že mluvíš, vole!" "Debile!" "Tak to jsi opravdu ty, Šímo?" "Jsem, ale nemám v ruce žádnou bombu!" "Co bude dál?" "To já nevím..." "Nepůjdeme někam?" "Kam?" "Všude je tu tma jako v ranci, co když někam zahučíme?" "A kam asi?" "Do prdele..." "Tam už jsme..." "Neměl jsi tu bombu tahat ke mně domů!" "Myslel jsem, že je od tebe, nepamatuješ?" "Ale jo, ale ode mně nebyla!" "Hm..." "Jaké hm? Sakra, žil jsem si jako prase v žitě! Já tě zabiju, Šímo!" "Už se stalo a dvakrát!" "Vlastně ano..." "Kdo nám ji tak mohl poslat?" "Tobě, Šímo, tobě! Debile, kdybys ji netahal ke mně domů..." - 227 -



"Nebyli bychom tu teďka spolu, že?" "Běž někam, Šímo... Sakra!" "Pelione?" "No..." "Nechci tě strašit..." "No..." "Tam v dálce, jako by něco blikalo..." "No?" "A vypadá to..." "No!" "Na nějakou..." "No?" "Velkou..." "Bombu? Zase? Jak veliká asi je?" "Asi jako mrakodrap!" "Šímo?" "Ano?" "Nechci ti do toho kecat, ale neměl bys mě tahat do svého snu!" "To je tvůj sen, Pelione!" "Můj, jak to můžeš tvrdit, Šímo!" "Nemůžu, ale čí by byl?" "Tak komu se o nás zdá?" "To bych taky rád věděl!" "Ať chcípne!" - 228 -



"Jo..." "No, počkat..." "Co je?" "Jestli chcípne, tak my chcípneme s ním!" "To je pravda, takže?" "Ať chcípne, aspoň budeme mít navždy pokoj!" "Já s tebou nesouhlasím, Šímo!" "Proč ne?" "Jen tak, třeba to dotyčný nemyslel zle a kdo ví, co se mu zdá?" "Jemu se něco zdá a my se tu..." "Co to bylo? Jako by záblesk..." "To byla tvá velká bomba, Šímo..." ... ... ... ... ... "Zase sen?" "Jak to mám vědět, Pelione, copak jsem Einstein?" "Já zapomněl, že jsi jen obyčejný vůl!" "No proto, debile!" "Tak co je?" "Zvláštní..." "Co jako?" - 229 -



"Ty to nevidíš?" "A co, Šímo?" "Není tu tma!" "Ano, je tu všude tlumené bílé světlo, jako rozlité mléko, a co?" "Nic, připadá mi to zvláštní!" "Mně taky... Šímo?" "No?" "Na čem to sedíš?" "Já nevím, Pelione! Musím se podívat! Sakra..." "Neříkej: sakra, to říkám jen já! Sakra!" "To snad nikdy neskončí..." "Šímo, ty ses znova posral? Ty vole!" "Však ty taky, debile!"

- 230 -




Jak se vede? Vše začalo běžným rozhovorem a vyjádření zájmu o toho druhého, ale dialog nakonec skončil děsnou hádkou... Kde se stala chyba? Mají se oba opravdu rádi jako kočka a pes? Jdou si po krku, nebo jde o jakousi pózu? Jak dopadnou jejich sousedské spory dlouhé jako celá ulice? Snesou se ti dva kohouti na jednom smetišti, nebo bude muset jeden z nich jít z kola ven? Kdo to bude? Pelion, nebo Šíma? Nebo oba? Oddechne si konečně Kaštanova ulice? Oddechnou si jejich sousedé? Ale co když zůstane vše při starém a půjde jen o docela obyčejnou letní bouřku? Příliš otázek a žádná odpověď! ***** "Pelione?" "No co je, Šímo?" "Jak se máš? Žiješ?" "Žiju a co?" "No, jen tak se ptám!" "Jen tak? U tebe není, Šímo, nic jen tak..." "No není..." "Jak to víš?" "Znám tě..." "Znáš mě? Opravdu?" "Znám Šímo, jsi průhledný jako sklo!" "Ty jo, to jsem nevěděl, vole!" "Neříkej Šímo, nezapomeň, vůl jsi ty!" "Aha, já zapomněl..." "Co jsi mi chtěl, Šímo?" "No... Co jsem ti chtěl?" "Jo, co jsi mi chtěl, pořád mě přesvědčuješ, že nemáš čas..." "Já vím, já vím..." - 231 -


"Ty něco víš, Šímo?" "Co mám vědět?" "Říkal jsi, že něco víš!" "Já něco vím?" "Když nic nevíš, tak nekřič: Já vím, já vím... Vypadá to blbě!" "Aha..." "Napadlo tě něco?" "Ne, ale pochopil jsem to!" "Tak co máš na srdci?" "Na srdci? Možná nějaký ten šelest!" "Ale na to se neumírá ne, Šímo?" "Naštěstí ne..." "Tak co Šímo?" "Ty si chceš hrát na doktora?" "S tebou? Zešílel jsi?" "Ne..." "No proto! Tak ven s tím..." "Pelione!" "Sakra Šímo! Cos mi chtěl? Už jsi se dlouho neozval!" "Já vím, já vím..." "Už zase! Co víš?" "Že jsem se dlouho neozval!" "Ale to vím taky, Šímo.... Co víš, co nevím já?" "Já vím něco, co nevíš? Ty jo a co to je?" - 232 -




"Kdybych to věděl... Šímo, nejsi přepracovaný?" "Já?" "Já ne, Šímo!" "No... Nevím... Možná..." "Možná ano, že jo! Vypadá to tak!" "No..." "Cos měl na srdci, mimo toho šelestu?" "Já mám na srdci šelest? A umírá se na to?" "Jak to mám vědět? Nejsem doktor! S tebou se nedá mluvit..." "S tebou taky ne, chytáš mě za slovo!" "Nemám moc času, Šímo, povídáme si už hodinu a já pořád nevím, cos chtěl!" "Nic... Jen tak jsem se chtěl zeptat, jak se máš při neděli?" "A jak se asi můžu mít?" "No, já nevím... Třeba dobře, ne?" "Dobře? Sedím si u krbu v křesílku, piju z hranaté lahve a čtu dobrou knížku... Jo, prostě paráda a najednou..." "Co najednou? Někdo tě přepadl? Vloupal se ti do bytu?" "Ne, Šímo..." "Tak co?" "Najednou zavolá Šíma a ptá se mě na takové kraviny! Měj se!" "Ahoj, Pelione, rád jsem s tebou zase mluvil!" "Šímo?" "No?" "Já s tebou taky, ale..."

- 233 -


"Co ale?" "Víš co?" "Co?" "Víš co, Šímo?" "No?" "Víííš?" "Nevím..." "To jsem chtěl slyšet!" "No tak říkej..." "Šímo?" "Pelione?" "Nech si vyměnit to dlouhé vedení, nebo si ho nech zkrátit!" "Vedení, jaké vedení máš na mysli, Pelione?" "Tvé dlouhé vedení, Šímo! Asi si na něm sedíš!" "Sedím na prdeli, tedy na židli a žádné dráty kolem sebe nevidím..." "Ty seš vážně debil Šímo..." "Ne, já jsem vůl a debil jsi ty!" "To je jedno, kdo je kdo! Vyser se na ty dráty a mysli hlavou!" "A čím myslíš, že myslím, Pelione?" "To já nevím, Šímo..." "To je fakt, tak se měj!" "Nápodobně a dneska mi už nevolej!" "Budeš si zase číst?" "Jo..."

- 234 -




"A budeš zase pít z té hranaté flašky?" "Jo..." "A nedáš mi taky trochu?" "Nedám..." "Vážně ne?" "Tu, tu, tu, tu, tu, tu..." "Sakra, zavěsil! Proč? Nic jsem mu přeci neřekl... A že tu mám drátů kolem sebe jako na ústředně, no a co? Jsou moje a neukradl jsem je... Já za to dlouhé vedení nemůžu... Debil jeden..." (za několik minut) "Šímo?" "To jsi ty, Pelione? Ale neslyšel jsem zvonit telefon..." "To jsem já!" "Kdo já? Já? Já jsem přeci tady!" "Já Šímo, tvoje druhé já!" "Aha, dlouho jsme se neslyšeli!" "To ano..." "A co mi chceš?" "Jen jednu věc, Šímo!" "A jakou?" "Jdu si vzít dovolenou!" "Dovolenou? Proč?" "Protože jsem z tebe na nervy!" "Ze mně?" "Ano z tebe!" "A proč jako?" - 235 -


"Protože máš dlouhé vedení, Šímo!" "Ale to mi říkal už Pelion!" "To měl pravdu!" "Hm..." "Šímo?" "Ano?" "A poslal ti nějakou tu šťopičku toho fajnového chlastu?" "Neposlal!" "Debil jeden lakomej..." "Že jo, ale Pelion je jen jeden!" "To vím taky, tak čau za čtrnáct dní!" "A co tu budu jako dělat? Sám?" "Máš přeci Peliona, ne?" "Ten se zblázní radostí!" "V to doufám, vy jste totiž dvojka k pohledání!" "Jak to myslíš?" "Nijak Šímo, nemyslím, bo si beru dovolenou!" "To můžeš?" "Můžu!" "Tak běž do prdele!" "Tam půjdeš ty, Šímo, já jdu na dovču, pa!" "Sakra!"

- 236 -




Šíma detektivem... A je to tady... Konečně to přišlo... Pohár trpělivosti přetekl a možná... Ale nepředbíhejme! Pelion s Šímou zase jednou sedí u stolu s hranatou flaškou a povídají si všem a o ničem. Zdá se však, že Pelion stále něco hledá, jako by pátral po včerejším dni. Možná jde o prachsprostou provokaci, možná ne, u žádného z nich jeden neví, co zamýšlí a jak se celková situace nakonec vyvrbí... ***** "Šímo?" ozval se Pelion. "No, co zase?" zeptal se jej Šíma a tvářil se jako Sherlock Holmes. "Neviděls to?" "Co je to?" "No to..." "Specifikuj to... Blíže..." řekl Šíma a vykoukl s fajfkou v ruce zpoza roztažené noviny, které pamatovaly snad císaře pána Josefa prvního... "Sakra, Šímo, na co si to hraješ?" "Na nic," zamračil se. "Jsem detektivem..." "Ty, Šímo?" zvedl Pelion obočí. "A odkdy?" "Od teď, co hledáš, Pelione?" "To... Sakra, před chvíli jsem to viděl... Sakra..." "Jaké to?" vybuchl Šíma a polil se kávou. Měl štěstí, že byla studena. "Co je, sakra, to? Nějaká věc?" "Sakra!" tvářil se Pelion nešťastně. "No, to... Nemůžu si vzpomenout!" "Tak to máš smůlu..." řekl mu Šíma soucitně. "Bylo to živé?" "Ne, leda by s tím hýbali červi!" "Aha!" řekl Šíma pomalu, ale nic nechápal. "Jaké aha?" ukázal na něj Pelion prstem. "Jaké aha, sakra!" "Už vím..." řekl Šíma, ale ve skutečnosti nevěděl nic. - 237 -



"Co víš?" "No..." zamyslel se Šíma a marně v duchu dumal, jak z toho ven. Co ten praštěný Pelion vůbec hledá?" "Sakra, Šímo! Ty seš..." zamračil se Pelion a náhle vybuchl v návalu radosti. "Debil..." "Cože?" zhrozil se Šíma. "Slíbils, že mi nebudeš nadávat, Pelione!" "Však ti nenadávám!" usmál se znovu Pelion. "Debil?" "Jaký debil?" "Debil..." "Debil?" "Ne debil, ale kde byl, Šímo!" řekl mu Pelion. "Debil..." "Ty nejsi normální!" řekl mu Šíma a posadil se zpátky do křesla u zapáleného krbu a hrál si dál na Sherlocka Holmese. "Šímo, nechci ti do toho kecat, ale..." "Ale co?" zeptal se jej Šíma bezelstně. "Hoří ti noviny!" "Sakra..." hodil je Šíma na zem a začal po nich divoce skákat. "Debil!" řekl si Pelion pro sebe. "Pelione!" zařval Šíma. "Co teď budu bez těch novin dělat?" "Koupím ti jiné..." chlácholil jej Pelion. "Hele..." začal Šíma, ale Pelion jej přerušil. "Něco jsem našel, ale není to TO, co jsem hledal... Vypadá to na starý lékařský kufr!" "Debil?" roztáhl Šíma hubu do žabího úsměvu. "Kde by? Tady na stole, Šímo!" zakřenil se Pelion. "Ty jo, to už jsou Vánoce?" zavýskal Šíma jako malý chlapec a prohlížel si se zájmem starý kufřík s prošlými lékařskými potřebami...

- 238 -



"Debil..." řekl Pelion tiše. "Pelione?" "No, co zase?" "Nebudeš můj Watson? Dr. Watson?" "Ty si zase chceš hrát na doktora?" zhrozil se Pelion a vytrhl kufřík Šímovi z rukou. "Ne, na největšího detektiva na světě a ty budeš můj Watson..." "Tak jo, ale jen na chvilku..." souhlasil Pelion a rozzářily se mu očička jako na vánočním stromku. "Debil, debil, debil..." opakoval si Šíma stále dokola. "Kdo?" "Ten kufr?" "Říkám, že na stole!" řekl mu Pelion. "Co budeme jako vyšetřovat?" "Něco se najde..." řekl Šíma panovačně. "Tak, Watsone? Neviděls mé dnešní noviny?" "Ne, Holmesi!" řekl mu Pelion. "Ale zítra určitě vyjdou nové! Debil... Jeden..." "Pelione!" zařval Šíma. "A to je poslední kapka!"

- 239 -



Epilog: Pelion a Šíma – mýty a skutečnost!

- 240 -



Jak je to tedy z Pelionem a Šímou? Jsou skuteční? Jejich autoři určitě, ale co ti druzí? Jací druzí? No ten Pelion a ten Šíma! Neříká se, že na každém šprochu je pravdy trochu? Nepochytili snad naši hrdinové něco z ega svých stvořitelů? Nebo jde pouze o čistou fikci, která je plná ironie a sarkasmu? Oba autoři odmítají jakékoliv spojování jich samotných s výplodem jejich vlastní fantazie, ať už jsou oba (Pelion a Šíma) podobní jim samotným více, nebo méně. Každopádně by byla škoda, kdyby naši hrdinové, tyto potřeštěné postavičky, zemřeli byť jen ve svém čistě imaginárním světě a nespatřili tak světlo světa... Nechme je tedy žít a mějme na paměti, že také my nejsme dokonalí! Pokud tedy nejsme dokonalí ani my, jací by pak měli být oni? ***** „Zdravím vás, přátelé, jakou jste měli cestu?“ „Dobrou, pane redaktore!“ „Dobrou, pane redaktore!“ „To jsem rád, pánové! Takže jak začneme? Co kdybychom se navzájem představili?“ „Já jsem Šíma!“ „A já Pelion!“ „Výborně! Nebudu se vás ptát kde bydlíte a tak, prostě se vás rovnou zeptám na to, co děláte a jak se máte? Jak vám to spolu vychází jako sousedům? A co na to ostatní obyvatelé Kaštanové ulice, že hostí dva tak dobré a úspěšné umělce?“ „Jejda...“ „A sakra!“ „Ha, zdá se, že jsem vás poněkud zaskočil, snad kdybyste na mé otázky odpověděli postupně!“ „Jasně, snad kdyby začal tady Pelion!“ „Ne, klidně začni, Šímo!“ „No, budu raději,, když začneš ty!“ „Ne, začni ty, Šímo, jde ti to lépe!“ „Pelione!“ „Šímo!“ „No tak, pánové, snad se tu nebudeme hádat, tak to zkuste na přeskáčku, no, když už to jinak nejde!“

- 241 -



„A jako co?“ „Co bychom jako teda měli o sobě říci, když o nás už všichni vědí kde co?“ „Aha, tak to mě nenapadlo... Tak jinak, jak je to se skutečností a mýty?“ „O koho čeho?“ „Správně, kam míříte, pane redaktore?“ „Je pravdou, co se o vás říká?“ „Co se o nás říká?“ „Co se říká o Pelionovi a Šímovi?“ „No... Například že jste oba na válečné stezce!“ „To je lež!“ „Ano, vyloučeno!“ „My nevíme, ani jak taková sekera vypadá, pane redaktore!“ „Jak to, že ne, Šímo?“ „Ale to se jen tak říká, Pelione!“ „Já vím, tak to neříkej...“ „Pánové! Pánové! Prosím o klid... Takhle to asi nepůjde!“ „Jak to že ne?“ „Kdo je tu, sakra, hostem? My, nebo vy?“ „Vy se ale opravdu nezapřete!“ „My? Nikdy!“ „Správně...“ „Chcete něco říci svým čtenářům?“ „My?“ „Ne, všechno už o nás znají, nebo tuší...“

- 242 -



„Tedy to co chceme, aby o nás věděli, že jo...“ „A existuje také ještě jiný Pelion a Šíma?“ „Myslíte, že ano?“ „Kde?“ „Myslel jsem obrazně! Je to všechno, co se o vás říká jen taková fáma, nebo určitý postoj? Chcete takto vypadat před světem, nebo jde o klamání tělem?“ „No...“ „Teď mudruj, Šímo!“ „Tak začni, Pelione!“ „Jsme takoví jací jsme!“ „Ano...“ „Víc nám neprozradíte? O sobě? O vás?“ „Ne!“ „Ne...“ „A co si přejete do budoucnosti?“ „Abychom měli už konečně pokoj!“ „Jo, svatý klid!“ „Ale... Ona popularizace je přeci jednou z řeholí oné slávy! Prostě o vás lidé vědí...“ „Nám to tak vyhovuje...“ „Přesně tak!“ „Jasně... Takže nemíníte prozradit žádná tajemství? Ono, sousedé nám o vás mnoho prozradili!“ „Kdo to byl?“ „Pinďour, nebo jeho stará? Šourek, nebo Varle?“ „Ne, ne, nebudu jmenovat, pánové...“ „Stejně si je podáme!“ - 243 -



„Správně!“ „Není nad to prosazovat zdravé sousedské vztahy! Takže pokud nic nemáte!“ „Máš něco Pelione, co bys chtěl říct ostatním?“ „Já? Ne, ty snad jo, Šímo?“ „Taky ne! Tak jdeme!“ „Kam jdete, pánové? Ještě jsme neskončili!“ „My ano!“ „Nenecháme se tahat za nos!“ „A kam máte namířeno, smím-li se zeptat?“ „Tam kam myslíte my, nikoliv...“ „Jo, jdeme na pivo...“ „A tak zůstali, vážení a milí, Pelion a Šíma nadále obestřeni závojem tajemství a nejasných pojmů, oněch polopravd a lží, kterých se nemíní zbavit a kryjí se jimi jako bojová loď dýmovou clonou...“ „Já mu snad zavřu hubu!“ „Do něj, Šímo, stojím za tebou!“ „Ale pánové, to snad nebude nutné!“ „Vyser se na to a pojď s námi!“ „Jo, pro dnešek máš padla!“ „Ale... Kam máte namířeno?“ „Jdeme na pivo!“ „Nebo na něco ostřejšího!“ „A to je vše, přátelé, není zbytí! Prostě oba zůstanou ikonami tohoto fiktivního světa, ať už se nám to líbí, či nikoliv... A já... Já musím jít s nimi...“

- 244 -



Několik slov na závěr Pelion a Šíma jsou plní protikladů a ačkoliv zde jde o zcela fiktivní postavičky, mohou nám mnoho napovědět o současném vztahu běžných lidí, kteří spolu prožívají své životy, pocity a trápení. Jako by je ta Kaštanova ulice něčím svazovala a dotvářela tak onu kulisu toho nikdy nekončícího hašteření a dělání si naschválů, tedy onoho okořenění jinak docela nudného životního stereotypu. Nenechte se mýlit, na světě žije mnoho Šímů a Pelionů. Nemusí jít jen o muže, ale také o představitele ženského pohlaví. Všichni v tomto světě hrajeme své role, které nám byly dány a budeme je hrát, dokud se neodebereme ke svému věčnému odpočinku. Přestože by se o tom v případě obou aktérů (Peliona a Šímy) dalo diskutovat... A to je opravdu konec, dál už nic není, vážení! A Pelion se Šímou se s vámi loučí...

Konec V Bystřici 19. dubna 2009 -- za oba autory se loučí Pavel Šimík, který to všechno spískal -- 245 -



Obsah Poděkování ......................................................................................................................................... 3 Několik slov na úvod .......................................................................................................................... 4 Část první: Pelion a Šíma .................................................................................................................. 5 Jak se ti dva potkali ............................................................................................................................ 6 U nakladatele ...................................................................................................................................... 9 Ve víru nepochopení ......................................................................................................................... 14 Co v té hlavě nosí ............................................................................................................................. 17 Šíma není k mání .............................................................................................................................. 22 Poplach na nebeské bání ................................................................................................................... 26 Malá noční můra ............................................................................................................................... 29 Posezení na paloučku ....................................................................................................................... 32 Nečekaná návštěva ........................................................................................................................... 37 Spravedlnost existuje ....................................................................................................................... 41 Znovu před nebeskou bránou ........................................................................................................... 46 Zeptat se není hřích .......................................................................................................................... 52 Sněhulák ........................................................................................................................................... 55 My o vlku a vlk ................................................................................................................................ 58 Lopatou? ........................................................................................................................................... 65 Dárek pro Šímu ................................................................................................................................ 69 Světská sláva polní tráva .................................................................................................................. 71 Máme rádi zvířata ............................................................................................................................. 74 Nejsou koule jako koule ................................................................................................................... 77 Sekera ............................................................................................................................................... 79 Spadla klec ........................................................................................................................................ 84 Kouzelný dědeček ............................................................................................................................ 87 Kavárna, nebo zlý sen? ..................................................................................................................... 90 Řehole ............................................................................................................................................... 92 Exkurze ............................................................................................................................................. 99 Šíma žije ......................................................................................................................................... 102 Jako andělé s luky a šípy ................................................................................................................ 104 Šímo, spíš? ..................................................................................................................................... 108 Domácí rádce .................................................................................................................................. 114 Pelion? ............................................................................................................................................ 116 Cože, teď v zimě? ........................................................................................................................... 118 Část druhá: Šíma a Pelion .............................................................................................................121 Pelion na Měsíci ............................................................................................................................. 122 Dobrá víla ....................................................................................................................................... 125 Past na mamuta ............................................................................................................................... 128 Tajemný hlas ................................................................................................................................... 131 Na útesu .......................................................................................................................................... 133 Pěší tůra .......................................................................................................................................... 135 - 246 -



Ježíšek ............................................................................................................................................ 140 Bunda je v řiti, Šímo! ..................................................................................................................... 144 Pokus o vraždu ............................................................................................................................... 146 Sněhuláci ........................................................................................................................................ 151 Noemova archa ............................................................................................................................... 155 Kde je Šíma? ................................................................................................................................... 159 Hon na čarodějnice ......................................................................................................................... 162 Šotci ................................................................................................................................................ 166 Mikuláš ........................................................................................................................................... 169 Ježíšek není ..................................................................................................................................... 172 Slabá chvilka .................................................................................................................................. 174 Odborníci na cokoliv ...................................................................................................................... 176 Tajemný hlas ................................................................................................................................... 179 Dobré a špatné zprávy .................................................................................................................... 182 Emigrace ......................................................................................................................................... 186 Už zase ve při! ................................................................................................................................ 189 Životní filosofie .............................................................................................................................. 192 No nazdar! ...................................................................................................................................... 199 Jako kocour kolem horké kaše ....................................................................................................... 206 Tenký led ........................................................................................................................................ 209 Chvilka „poezie“ ............................................................................................................................ 212 Zase v lochu! .................................................................................................................................. 214 Šíma fandí fotbalu .......................................................................................................................... 217 To je prostě bomba! ........................................................................................................................ 222 Jak se vede? .................................................................................................................................... 231 Šíma detektivem ............................................................................................................................. 237 Epilog: Pelion a Šíma – mýty a skutečnost ................................................................................... 240 Několik slov na závěr ..................................................................................................................... 245 Obsah ................................................................................................................................... 246 - 247

- 247 -

Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma... Ať je jaro, léto, podzim, nebo zima, ti dva jsou prostě príma

Recommend Documents