A, 3.A, 3.B, 4.A, 6.C studentské práce z předmětu zeměpis, seminář ze zeměpisu a seminář z biologie

GYMNÁZIUM A STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA MORAVSKÉ BUDĚJOVICE

SBORNÍK ESEJÍ 2008/2009 2. A, 3.A, 3.B, 4.A, 6.C studentské práce z předmětu zeměpis, seminář ze zeměpisu a seminář z biologie

Moravské Budějovice 2009

GYMNÁZIUM A STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA, TYRŠOVA 365, 676 19 MORAVSKÉ BUDĚJOVICE Sborník esejí – studentské práce ze zeměpisu, semináře ze zeměpisu a semináře z biologie

OBSAH

Totalita jednoho muže Jan Smetana, 2.A

4

Totalita jednoho muže Lucie Madrá, 6.C

4

Od apartheidu k Mandelovi Petra Doležalová, 2.A

5

Otloukánek s rukama od krve Jakub Bulíček, 2.A

6

Čína – potíže růstu Jitka Polívková, 2.A

6

Čína - potíže růstu Veronika Vláčilová, 2.A

7

Komu patří Kurdistán? Annemarie Elias, 2.A

8

Prezidentské volby v USA Marek Štěpán, 2.A

9

Genocida pod Kavkazem Václav Vyhnálek, 2.A

10

Dýchání na vlastní nebezpečí Michaela Hanáková, 2.A

11

Katrina, Gustav a ti další Markéta Hambálková, 2.A

11

Katrína, Gustav a ti další… Jana Šerháková, 6.C

12

Jaderná energie Kateřina Kiesewetterová, 2,A

13

Komu patří Arktida? David Kuchařík, 2.A

14

Komu patří Arktida? Daniel Stejskal, 6.C

14

Až dojde levná ropa Jiří Koudelka, 2.A

15

Pošlapaná lidská práva Tibetu Jana Šálková, 2.A

16

Shody a rozdíly teroristických organizací Zuzana Hašková, 2.A

16

Shody a rozdíly teroristických organizací Ladislav Kašík, 6.C

17

Svatá země za zdí Petr Plíšek, 2.A

18

-1-


Svatá země za zdí Klára Horecká, 2.A

18

Češi v boji – máme být na co hrdí? Vendula Svobodová, 2.A

19

Díra v nebi Martina Štorová, 2.A

19

Nedotknutelní Lenka Teplanová, 2.A

20

Ohrožená krása Českého středohoří Marek Tržil, 2.A

21

Po stopách bin Ládina Ivana Bártíková, 2.A

22

Uznat nebo neuznat ? Šárka Šabatková, 2.A

22

Válka v Iráku Dominik Mochar, 2.A

23

Obavy z mučení Aneta Vrzáčková, 2.A

24

Obavy z mučení Marcela Kovářová, 6.C

24

Americký radar - ANO či NE Adéla Bustová, 2.A

25

Al Gore nebo Václav Klaus? Jiří Záškoda, 3.A

27

Prášky, kondom nebo plodné a neplodné dny? Barbora Urbanová, 3.B

28

Metly lidstva Michaela Hlavsová, 3.A

28

Skutečně jsou chlapci lepší matematici? Jan Hirt, 3.A

29

Škodí nebo neškodí marihuana Lucie Černá, 3.B

29

Může placebo léčit ? Martin Lapeš, 3.A

30

-2-


ÚVODEM Setkáváte se již s druhým vydáním sborníku, ve kterém jsou sesbírány eseje studentů odhalující názory a postoje k různým aktuálním problémům. Nově se v něm objevují, kromě tradičních zeměpisných témat, také témata biologická. Forma zpracování do tzv. americké eseje zůstala nezměněna. Podle Bryce Aukera musí americká esej „obsahovat jednoznačný úvod, stať a závěr, musí být vystavěna kolem nějaké hlavní myšlenky nebo teze. Hlavní myšlenka samotná je subjektivní generalizací podpořenou důkazy, ať už faktickými pro akademickou esej nebo osobními (lidé, události) pro osobní esej. Smyslem eseje je účinně zodpovědět otázku nebo dosáhnout požadovaného efektu.“ Nejde tedy jen o to čtenáře a případné posluchače informovat, ale především získat je na svoji stranu. Některým studentům se tento cíl podařilo naplnit méně, jiným naopak velmi dobře. Posuďte sami. Jiří Vorlíček – vyučující předmětů

Stejně jako je tomu u mnoha jiných věcí souvisejících s jazykem, lze diskutovat o podstatě, tedy co to vlastně přesně esej je. Snad nejjednoduššeji lze na tuto otázku odpovědět, že někde mezi fakty a fikcí leží rozlehlé království esejí, zahrnující mnoho různých forem, jež všechny vám, jako autorovi eseje, umožňují vypovědět, co si vaše vaše srdce žádá, ovšem za předpokladu, že intelekt vašeho mozku je schopen podpořit zaujetí vašeho srdce – to je pravý základ pro jedinečnou a pronikavou esej. Bryce Auker

-3-


Totalita jednoho muže Jan Smetana, 2.A Že Severní Korea je, se vším co k tomu patří, nejtotalitnější režim na světě je jasné. Hladomor, mučení a pokusy na lidech jsou tam dle četných svědectví uprchlíků na denním pořádku. A lidé jsou tam propagandou zpracovaní tak neuvěřitelným způsobem, že je ani nenapadne zpochybňovat všechny lži, kterými je režim krmí. Proč ovšem ve světě není valný zájem na tom, aby se režim v KLDR změnil? Dámy a pánové, hlavním důvodem je absence ropy. Přesněji řečeno čehokoliv zajímavého. To je jediný důvod, proč by se do situace vložily USA. Což ovšem není po odchodu G. W. Bushe jisté. Nebo snad někdo věří pohádkám o napravování světa? A OSN? Vzbuďte se. OSN nikdy nedokázala víc, než uvalení sankcí. A pokud jsou mé zdroje správné, tak je Severní Korea i jejím členem. Podle mě se tedy věci jen tak nezmění. Komunistická strana se zde drží u moci již od roku 1948. V současnosti je jejím vůdcem Kim Čong-il, syn předchozího vůdce strany. KLDR se velmi upoutala na pomoc sovětského svazu. A výsledek? Po rozpadu SSSR vypukl v zemi hladomor, který si vyžádal statisíce obětí. Dnes je zde česky řečeno „zhola prd.“ V celé zemi je jen asi 2500 automobilů, převážně okopírované sovětské vozy nevalné kvality. Prostý člověk na ně nemá nárok. Dnes ekonomika jakžtakž stagnuje. Svět prostě nemá o co usilovat. Zevnitř náprava nepřijde nikdy. Místní lidé jsou zahrnuti všudypřítomnou propagandou. O tom se může přesvědčit ta hrstka turistů, která se sem vydá. Je s nimi zacházeno jako se státní návštěvou, jsou jim odebrány foťáky, kamery a mobily. Navíc jim státní zástupci vyhradí místa, kam smějí jít. Zde se setkají jen s výkvěty komunistického systému a lidmi z Pchjongjangu, který je vitrínou pro oči světa. A ti, kteří systému odporují jsou buď popraveni nebo zavřeni do táborů. V nich je podle odhadů přibližně 200 000 odpůrců režimu. Z nich zhruba čtvrtka ročně zemře. Ročně je asi 600 lidí zastřeleno pohraničníky u hranic s Jižní Koreou. Nedávno se pak světem pravidelně roznášely zprávy o korejském jaderném programu. Ačkoliv je země ekonomicky slabá, velké množství financí jde do zbrojení. Korejská armáda má asi milion

-4-

příslušníků a je pátou největší, má však jen zastaralou sovětskou výzbroj a techniku. Přesto nikdo nechce riskovat válku, která by mohla po přidání se Číny nebo Ruska přerůst ve světovou. Pokud však budeme optimističtí a budeme věřit v sesazení režimu, pak vyvstávají další problémy. Všichni jistě známe situaci v Iráku, která je jen těžko řešitelná. V Koreji nejsou sice muslimové, ale místní systémem zfanatizovaní obyvatelé by si cizí zásah taky nenechali jen tak líbit. Navíc by na nastartování korejské ekonomiky bylo potřeba ohromných financí, což je v době ekonomické krize při zdravém rozumu nemožné. K tomu náklady na samotný střet. A chce někdo vůbec další korejskou válku, která možná nikam nepovede? Závěrem musím konstatovat smutný fakt. Je zřejmé a já sám si to myslím, že pokud se sám režim nenapraví nebo se nestane nějaký zásah shůry, tak se nynější situace jen tak nezmění. Ti, kteří mají moc to změnit k tomu nemají důvod. Mají svá korýtka plná a nikdo jim je neohrožuje. A svět nemá rozumnou možnost, jak to změnit. Jakýkoliv razantní pokus by mohl přinést jen nové utrpení.

Totalita jednoho muže Lucie Madrá, 6.C Že Severní Korea je, se vším co k tomu patří, nejtotalitnější režim na světě je jasné. Hladomor, mučení a pokusy na lidech jsou tam dle četných svědectví uprchlíků na denním pořádku. A lidé jsou tam propagandou zpracovaní tak neuvěřitelným způsobem, že je ani nenapadne zpochybňovat všechny lži, kterými je režim krmí. Proč ovšem ve světě není valný zájem na tom, aby se režim v KLDR změnil? Koncentrační tábory, mučení, lidé zpracovaní propagandou, cenzura, bída a jeden neomylný a Bohem zbožňovaný vůdce.. Většina lidí by si myslela, že to vše je již jen otázka minulosti, že v dnešním světě demokracie se nic takového objevit už nemůže .. ale může..„ A to v zemi jménem Severní Korea, v zemi, kde včera znamená zítra“. V 60.tých letech byla země v rozkvětu, místy se sice objevovaly problémy např. s nedostatkem skla a nebylo výjmečné potkat autobus, který měl


raket, Rusko a Čína v oblasti lidských práv také nejsou zrovna světoví, a jediným cílem USA je zbavit Koreu jaderných zbraní a sebe tak možného nebezpečí. Vypadá to tedy, že Korejcům nezbývá nic jiného, než naděje, že za 40 let, kdy by mohl být Kim Chong-ill po smrti se objeví někdo, kdo je z toho pekla zachrání.

místo oken pouze natažený igelit, ale ekonomicky se řadila ke třem nejvyspělejším zemím Asie a to až do let 70.tých. Když však o 20let později zemi postihly povodně, sucha a následně hladomor bylo po veškerém rozvoji. Dnes, jste-li občanem Severní Korei nemáte šanci si ani večer přečíst noviny-v noci je totiž elektřina odpojená-, auto si můžete prohlédnout jedině na obrázku, protože soukromé vlastnictí automobilů prostě neexistuje, internet či mobil taky nemáte a lidská práva? Po těch bych se být vámi ani neptala, protože kdo se ptá, je nebezpečný. Jste-li věříci, útěchu u Boha nenajdete, protože v Severní Korei Bůh není. Věčný prezident Kim Ir-sen(který je již 14 let po smrti) nechal totiž v padesátých letech popravit všechny náboženské představitele. Že si zvolíte si za vůdce někoho jiného? Kdeže, volby sice existují, ale kandidát je pouze jeden. Jediná šance jak se z tohoto šílenství zachránit je útěk. Jenže zkuste si se dostat z nejizolovanější země na světě se čtvrtou největší armádou. Navíc, když vás chytí a okamžitě nepopraví, je váš i osud vaší rodiny jasnýkoncentrační tábor a pravidlo dědičnosti. Panuje totiž myšlenka, že zlé geny je potřeba zcela vymítit. Zde jste všichni bez rozdílu každodenně mučeni, třeba i jen pro osobní potěchu dozorčích, jsou na vás testovány chemické látky a nebo jste náhodně vybráni k popravě, která se koná každý měsíc. Nejhorší na tom však je, že místní lidé věří, že si to vězni zaslouží. Jejich vinou je přece poloostrov rozdělený, stát chudý a země se nevyvýjí. Jejich a Američanů. Jsou tak důkladně zpracováni propagandou, že dokonce i malé osmileté dítě zná jméno Amerického prezidenta a chtělo by mu vzkázat: „ Chci abyste opustil Jižní Koreu a přestal vraždit jihokorejské děti, naplňuje mě to hněvem“ Nikdo z nich se už ovšem nezamyslí nad tím, že zatímco někde je korejský lid kvůli hladu donucen až ke kanibalismu, nynější hlava státu Kim Chong-ill si dopřává opravdový luxus. Za zdmi svého paláce pojídá humry, zapíjí je nejlepšími francouzskými víny a na otázku hladovějícího lidu vymýšlí vskutku originální řešení. Jako např. přesunutí chovu králičích mastadontů(asi osmikilový králík) z Německa do KLDR, či pokrytí celé země Marihuanou, což je jeho další vášeň. Nabízí se snad jen jediná pomoc – okolní svět. Jenže ten na změně Severní Korei moc valný zájem nemá. Japonsko je na dostřel korejských

Od apartheidu k Mandelovi Petra Doležalová, 2.A Jihoafrická republika se zapsala do dějin odděleným vývojem ras – apartheidem. OSN odsoudila apartheid jako „zločin proti lidskosti“. Prvním černošským demokraticky zvoleným prezidentem se stal Nelson Mandela. Apartheid. Minulost či stálá současnost? Ač ústavně apartheid skončil v r.1990, jeho tvář se objevuje v JAR dodnes. Na více než 40 let hrůzy, strachu a bezmoci nelze jen tak zapomenout a stopy rasové diskriminace jsou patrné dodnes.Já si myslím, že dříve sice společnost rozděloval apartheid, ale po jeho skončení ho nahradily ostnaté dráty a vysoké ploty. Za těmito hradbami žijí lidé, kteří se stále bojí o svůj majetek, společenské postavení a svůj život. Co vlastně vedlo k rozdělení na bílé a černé, bohaté a chudé?Kdo si to vymyslel? Jak to, že bílá menšina vládla černé většině? Proč si jihoafričané zasloužili být černými ovcemi ve své vlastní zemi? Jak měli vysvětlit svým dětem, proč nemůžou nastoupit do stejného autobusu s bělochy? A nebyly to jen autobusy, které byly zvlášť pro černochy a zvlášť pro bělochy. Také všechny pláže byly rasově oddělené, obytné čtvrti, knihovny, kina, školy, hotely, toalety, všechno co se dalo rozdělit,bylo rozděleno, jakoby se báli , že se navzájem infikují. Na 13% území JARu byli vytvořeny tzv. bantustany, tedy černošské rezervace. Je známo mnoho případů lidské bezcitnosti a hlouposti. Např. příběh těhotné černošské ženy, které se udělalo nevolno a místo pomoci se jí dostalo urážek a výprasku, což vedlo až k potratu dítěte. A viník? Když se přiznal, byl osvobozen. A kdyby ne, stejně by byl jeho trest minimální. Lidský život jakoby neměl žádnou cenu. Nelson Mandela, velký bojovník za lidská práva, který byl 27 let vězněn pro svoji touhu po lidskosti, rovnocennosti a míru byl ještě donedávna označován v USA za teroristu. Věřil,

5


že pro svobodu, harmonii a rovnocennost stojí za to zemřít, a proto se stal symbolem boje proti apartheidu a v roce 1994 byl zvolen prvním černošským prezidentem v demokratické republice. Další bojovníci, kteří demonstrovali proti zákonům, které požadovaly po černošském obyvatelstvu kdykoliv se prokázat osobnými doklady, byli drasticky rozehnáni a 67 černochů zabito policií.Tato událost známá jako Sharpevillský masakr v r.1960 vedla ke zakázání Jihoafrického národního a Panafrického kongresu. Vždy se najdou lidé či národy, které budou chtít ostatní utlačovat. Známe mnoho příkladů z minulosti jako holocaust, okupace Československa, různé teroristické útoky, kuklux-klan a i apartheid. Doufejme, že 21. století nám přinese mír, rovnoprávnost a toleranci. Nač se stále dělit na černé a bílé, tlusté a hubené, bohaté a chudé!? Jsme přece všichni lidé a nelze se stále povyšovat nad druhé a hrát si na pány světa. Jednoznačně vidím, že i když politika apartheidu dávno skončila, bude ještě dlouho trvat než skončí diskriminace ať negroidní, europoidní nebo mongoloidní rasy, pořád budou nepokoje, krádeže, vraždy a pohrdavé pohledy, protože ať chceme nebo ne, bude mezi námi stále diskrimance, nerovnocennost a zloba.

2000 začalo násilné zabírání farem a krvavé střety s jejich obránci. Celá akce měla za následek totální rozvrat země. Vyvlastněné majetky prezident předával svým stoupencům, většinou veteránům z války za nezávislost, kteří o zemědělství neměli ponětí Dalším důvodem pro prezidentovo pojmenování byl podle mého názoru fakt, že o své domovy přišlo na 700 tisíc obyvatel a následné negativní dopady postihly 2,4 milionů lidí. Zemi si rozdělili příznivci ZANU-PF (Africký národní svaz Zimbabwe), půda ležela většinou ladem a obyvatelé Zimbabwe začali trpět hlady. A kde myslíte že Mugabe hledal vinu? Pochopitelně začal „kopat“ okolo sebe a hledat vinu všude možně. Potlačoval opozici všemi prostředky, obviňoval celý svět a neměl pochopení ani pro 10 tisíc lidí bez domova v chudinských čtvrtích u Harare, které nechal v roce 2005 rozprášit a Zimbabwe tak čelilo hladomoru a ekonomickému kolapsu. Devadesát procent aktivního obyvatelstva je bez práce, více než polovina z třinácti milionů Zimbabwanů je přímo závislá na potravinové pomoci a zemí se navíc šíří epidemie cholery. Od loňského srpna se podle Světové zdravotnické organizace nakazilo přes 83 tisíc lidí, z nich téměř čtyři tisíce zemřely. Říkáte si, zda takové hrubé násilí, potlačování lidských práv a diktatura v dnešní době ještě existují? Bohužel tomu tak je. A zatím, co lidé trpí hlady, nemají kde bydlet, je jim zabavován majetek a umírají na choleru, prezident Mugabe si v poklidu slaví narozeniny, na které jeho stoupenci shromáždili přes čtvrt milionu dolarů. Pro zajímavost bych zmínil, co napsal vládní deník The Herald, totiž že kvůli oslavě bylo poraženo osmdesát krav, sedmdesát koz a dvanáct vepřů. Dort, který se podával na závěr oslavy, vážil 85 kilogramů. A při té příležitosti prezident varoval bělošské farmáře, že ve vyvlastňování jejich majetku bude pokračovat i nadále.

Otloukánek s rukama od krve Jakub Bulíček, 2.A Měl být symbolem nové Afriky, stal se ale černým andělem, který odnesl Zimbabwe do říše hladovění, potlačování lidských práv a násilí. Mugabeho hordy napadaly farmy vlastněné bílými a systematicky likvidovaly opozici v letošních volbách. Pod tímto titulem si lze snadno představit mnoho osob, ale v tuto chvíli mám na mysli prezidenta Zimbabwe Roberta Mugabeho, který přijal novou ústavu, jež mu umožnila prosadit půdní reformu, jejímž důsledkem je i hladovění obyvatelstva .Právě konfiskace tisíců bělošských hospodářství na přelomu tisíciletí přivedla Zimbabwe do bídy. Já osobně si myslím, že prezident Mugabe si tento titul „otloukánka s rukama od krve“ získal právem, když byla v roce 2000 přijata již zmiňovaná ústava, umožňující půdní reformu, tj.znárodnění půdy bílých obyvatel země bez náhrady. Ústavní soud s tím nesouhlasil, ale Parlament vše přehlasoval. V druhé polovině roku

Čína – potíže růstu Jitka Polívková, 2.A

Nová světová průmyslová velmoc draze platí za svůj hospodářský růst. Problémy s životním prostředím se začínají vymykat kontrole. Ovlivní to i náš život? Ptáte se, jestli čínský hospodářský růst a jejich problémy s životním prostředím ovlivní náš život?

6


Já se domnívám, že v brzké době ovlivní náš život, spíše už ovlivnil. Čína, nejlidnatější stát této planety se svými 1,3 miliardy obyvatel, je pyšná na svůj vyspělý hospodářský růst. Strojní zařízení, elektronické produkty, textil a obuv se stali čínským hlavním vývozem. Není ani divu, že v ČR krachují firmy a je velká nezaměstnanost. U nás se už téměř nic nevyrábí, všechno se dováží z Číny. Vezměme si jako příklad Třebíč. Kolik potkáme asijských tržnic a kolik pravých českých výrobků jako je např. OP Prostějov? Ekologie v Číně jde zcela stranou. Čína spaluje neuvěřitelné množství uhlí k získání energie. Právě proto je Čína spolu s USA největšími producenti skleníkových plynů. Toto vše vede ke globálnímu oteplování. Jestliže teplota poroste tak velkým tempem jako za posledních sto let, živočichové i rostliny nebudou schopni přizpůsobit se tomuto klimatu. A co potom? Vymře řada živočišných druhů a v neposlední řadě člověk. Copak průmyslovým velmocím jako je právě Čína, nevadí, že nebudou mít jejich potomci kde žít a že po nich zůstane zaplavená Země z roztátých ledovců? Opravdu jim více záleží na tom, kdo bude první v celosvětové hospodářské soutěži? Zatím to vypadá, že ano. Počet obyvatel v Číně rostl neuvěřitelným tempem. Proto byl v roce 1970 zaveden zákon, který říká, že jedna rodina smí mít pouze jedno dítě. Politika jednoho dítěte tedy vedla ke zvyšování potratů. Obyvatelé preferovali převážně mužské potomky, aby měl kdo zajistit rodinu. Rodiny se tedy zbavovaly nechtěných plodů ženského pohlaví. Toto způsobilo nerovnováhu mezi pohlavími. V současnosti se v Číně na každých 100 dívek rodí 117 chlapců. Zdá se, že zavedením politiky jednoho dítěte nastal další problém. Co tedy bude s těmi muži? Budou žít jako staří mládenci nebo se vydají hledat nevěsty do světa? Ovlivní to svět? Já myslím, že ano. Závěrem bych chtěla říci, čím to všechno je? Proč v Číně stále roste ekonomický růst, proč Čína znečišťuje životní prostředí a proč nedokáže vyřešit problémy s porodností. Je to kvůli komunistickému režimu? Dělo by se to i za vlády jiné politické strany? Podle mého názoru by k tomu došlo, i kdyby tam vládl sám papež. Ale nechci zde rozebírat politiku, protože se v ní téměř vůbec nevyznám. Takže říkám ano, Čína ovlivní náš život.

Čína - potíže růstu Veronika Vláčilová, 2.A Nová světová průmyslová velmoc draze platí za svůj hospodářský růst. Problémy s životním prostředím se začínají vymykat kontrole. Ovlivní to i náš život? V dnešní době bychom asi těžko hledali člověka,který by v životě neslyšel o takové velmoci jako je Čína.Každou chvíli o ni slýcháme z televizí či radii v různých tvarech a pádech.Jednoduše řečeno,je to záležitost,která je hodně aktuální.Tento komunistický stát se snaží dostat na výsluní za každou cenu,ovšem podle mého názoru se při tomto pobytu na sluníčku pořádně spálí.Vždyt už dnes draze platí za svůj úspěch.Zkrátka a dobře,Čína je stát,který ovlivňuje celý svět.Má víc jak 1,3 miliardy obyvatel,její komunistická orientace a armáda,která na světě nemá obdoby z ní dělá stát s kterým se musí počítat.Pokud se mě tedy zeptáte,jestli si myslím,že Čína ovlivní i náš život,říkám jasné a zřetelné:„Ano!“ Ten, kdo by se chtěl vydat do Číny za krásami přírody, které propagují cestovní kanceláře, může být zprvu nadšen a rozjařen, ovšem po příjezdu do Číny ho hned zchladí studená sprcha v podobě smogu, špíny,zápachu a znečištěných řek,které „zdobí“ většinu čínských měst..Ekologie v Číně jde zcela stranou.To,co je pro nás Čechy běžné,je v Číně vzácností.Asi si zrovna říkáte, co tím chci říct, jak to vůbec myslím?Sluneční paprsky a relativně čerstvý vzduch je pro nás každodenní šálek kávy bez kterého jako by nebyl den.Ovšem v Číně tomu tak opravdu není,spíše naopak. Tak, jak jsou pro nás vzácností orchideje a Medvídek mýval,tak jsou pro Činany vzácností sluneční paprsky a čerstvý vzduch.Ještě stále tomu nemůžete uvěřit,říkáte si,že to není možné??Snad vás o tom přesvědčí průzkum časopisu New York time,podle kterého obyvatelé Číny jen málokdy vidí slunce a z 560 milionu obyvatel bydlících ve městech pouze jedno procento dýchá vzduch,který by byl Evropskou unií považován za vyhovující.Tato situace je opravdu alarmující a problém je už tak velký,že se konečně stal tématem i pro čínské vedení. Myslím si,že nikoho nepřekvapí,když řeknu,že Čína nešetří ani nerostnými surovinami a vesele si těží klidně dál.V součastné době se nachází na

7


3.příčce v těžbě nerostných surovin ve světě.V roce 2004 patřila mezi největší producenty černého uhlí,ale nejen toho,ale i rtuti,zinku,olova a oceli.A Je to právě již zmiňované uhlí,kterého se ročně spotřebuje 1,5 miliard v tepelných elektrárnách a patří tak mezi hlavní příčiny znečištování životního prostředí.Možná,že to tak není,možná,že se mýlím,ale myslím si,že Čína chce napodobit životní prostředí západu,ovšem kdybychom měli všichni žít jako Američané potřebovali bychom nejméně tři planety Země a ty at se nám to líbí nebo ne,bohužel nemáme. Dalším problémem na seznamu hříchů Číny je její hospodářství,které nabírá na obrátkách a roste závratnou rychlostí.Výrobky této „továrny světa“,které se v rámci globalizace vyvážejí do všech zemí na nás číhají na každém rohu.Jen se sami podívejte na své oblečení či elektroniku a věci,co máte doma.Myslím,si že vám ani nemusím říkat co tam uvidíte.České obchody,at už značkové či ne,se jen hemží zbožím s nápisy made in China,zatím co české továrny a podniky zejí prázdnotou.Zdá se,že slova chráněno patentem nikomu v Číně nic neříkají a proto se dál řídí pravidlem:,,Od čeho jsou zákony a pravidla?Právě od toho aby se porušovali!“ Trnem v oku je také velký počet obyvatel Číny.Určitě mi dáte za pravdu když řeknu,že 1,3miliardy obyvatel není zrovna nejmenší číslo.Myslím si,že přirovnání „dětí jako smetí“je pro tuhle situaci opravdu trefou do černého.Jako by se na tomto území roztrhl pytel s lidmi,jako by došlo k jaké si populační explozi,která se začala vymykat kontrole.A proto si řekla Čínská vláda dost a rozhodla se zakročit. politikou jednoho dítěte,kdy bylo povoleno pouze jedno dítě do rodiny.Ovšem zdánlivě dobré řešení bylo zastíněno dalším problémem,který šel ruku v ruce s tímto východiskem.V době,kdy přistoupila čínská vláda na politiku jednoho dítěte,ještě netušila jakou vlnu násilí a bezlítostného vraždění tím rozpoutá.Asi si tedˇ kladete otázku:,,proč?“ Odpovědˇ je velmi jednoduchá.Čínské rodiny chtěly chlapce,kteří zajistí budoucnost rodiny a dokáží se o ní postarat,proto se novorozených dívek krutě zbavovali.Bohužel,od zavedení zákona se v různých koutech tohoto komunistického státu stále dokola odehrává stejná tichá tragédie,jež se ztrácí v přehnaném spěchu Číny do budoucnosti.Během fungování politiky jednoho dítěte bylo zabito asi 15 milionů dívek.Můžu vám říct,že při pomyšlení na něco takového mi opravdu leze mráz po zádech.Nevyřešenou hádankou však zůstává,co bude s těmi chlapci,kteří nedostanou ani

příležitost mít vlastní rodinu se svou ženou?Co se bude dít s nimi?Bude jim souzeno umřít jako staří mládenci či věda postoupí tak daleko, že je budeme moci posílat do vesmíru hledat si nevěstu?Je zcela možné, že někteří Čínané přehodnotí situaci a nechají se inspirovat islámem, kde se setkáváme s mnohoženstvím,ovšem v jejich situaci by se spíše jednalo o mnohomužství, protože žena by měla více mužů. A co říci závěrem?Je zcela zřejmé,že Čína ovlivní náš život a kdo říká,že ne je slepý a nebo má v pořádku zrak,ale radši nechce vidět.Ovšem těžko říci,která z těchto možností je horší.Víte,jedno čínské přísloví říká:,,Poznat svou chybu znamená,opravit svou chybu.“Proto doufejme,že se Čínané svým příslovím budou řídit a už brzy zjistí v čem je háček.A nám prostě nezbyde nic jiného než jim držet palce a doufat,že vše dobře dopadne,už jen z důvodu,že jsme všichni na jedné planetě,na jedné lodi a pokud se se ta naše lodˇ potopí,tak vezme ke dnu nás všechny.

Komu patří Kurdistán? Annemarie Elias, 2.A

Stále existují národy, které nemají svůj domov. Se zbraní v ruce bojují za svá práva. Mají však na to právo? Každá komunita má právo na svůj vůbec nějaký stát, ve kterém může uplatňovat své zvyky, může vychovávat své děti, podle svých vlastních představ a zákonů. Každá komunita má nárok na svou samostatnost. Je těžké vyjádřit názor k právu boje se zbraní v ruce. Pokud by bylo jiné řešení, jistě bych byla pro smluvní vztah, který by byl humanitární a pro všechny zúčastněné méně nebezpečný. Ale pokud se strany nedokážou domluvit a jedná se o ochranu vlastní národnostní identity je nutné ji bránit i se zbraní v ruce. Kurdistán patří mezi mnoho národů, které trpí v područí jiné mocnosti. Co je to vůbec Kurdistán? Kde ho máme hledat? Kurdistán je oblast která je osídlena většinovou populací Kurdů. Avšak Kurdistán jako státní útvar neexistuje (proto jej na mapě nenajdeme) Kurdové měli reálný nárok na skutečný národní stát, protože již dříve obývali souvislé území v rámci Osmanské říše. Přes značné vzájemné jazykové rozdíly měli prokazatelné vědomí společného základu. V dnešní době sahá toto území svou plochou hned do čtyř samostatných států, a to do:

8


Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu. Ani jeden z těchto států není ale ochoten Kurdům jejich území, na které mají z historického hlediska právo, vydat. Největší vojenskou silou postupuje proti Kurdům Turecko. Vyzbrojená, vycvičená armáda stojí proti obyčejným povstalcům. Ale slovo obyčejný není v tomto smyslu to pravé. Tito povstalci mají ideály, sen, právo a představu. Tím jsou silní. Nikdo z nás si nedovede představit nesmět mluvit vlastní řečí, číst knihy, které jsou napsány vlastním jazykem. Podle vyjádření zpěváka Sivana Perwera stačilo k deportaci do vězení vlastnit hudební kazety s jeho syrovým a expresivním hlasem. Důvodem uvěznění bylo i používat vlastní Kurdské jméno, mluvit svým jazykem, číst kurdské knihy. Snad by nám tuto situaci mohla k pochopení přiblížit situace u nás. My si klademe otázku jestli mají právo se bránit. My kterých se toto utlačování také týkalo. Vzpomeňme si na dobu obrození , na touhu používat vlastní jazyk mít vlastní stát. Touhu lidí si postavit vlastní divadlo, ve kterém se mluví česky. Štěstí roku 1918, kdy vznikla samostatná Československá republika se nedalo vyjádřit ani slovy. Mít vlastní identitu, mít vlastní uznávaný jazyk, vlastního presidenta a vládu, sen o který se mnoho desítek let bojovalo.

svoji svobodu a svůj stát. Je však smutné, že toho musí dosahovat násilím, ale při pohledu na dnešní společnost se tomu ani nelze divit.

Prezidentské volby v USA Marek Štěpán, 2.A Jeden je černý, druhý bílý. Jeden je vysoký, druhý malý. Jeden je vždy pro a druhý vždy proti. Ovšem, ať vyhraje kterýkoli z nich, stane se nejmocnějším. Jak se změní nejmocnější stát světa pod jeho vedením? Ať se nám to líbí nebo ne, tak jsou USA nejvlivnějším a nejmocnějším státem světa, ikdyž jak jsme se nedávno přesvědčili, i Rusko má velký podíl na "světové moci", stačí zavřít "jeden kohout" a má půl Evropy v hrsti. Není tomu tak dávno, co Barack Obama zvítězil v amerických prezidentských volbách, ve kterých porazil Johna McCaina. S příchodem Baracka Obamy se toho mnoho změní, jelikož je to první černý prezident USA. Tato změna jednou musela přijít, jelikož již počty černochů a míšenců v USA překročily počet bílých obyvatel. Ale zde nejde o barvu pleti, jde o to, že Obama nasliboval voličům to, co se jim na Bushovi a jeho vládě nelíbilo. Obama chce být prezidentem všech američanů. Jen čas ukáže, zda-li se mu to podaří, pokud nebude předčasně zabit nějakým atentátníkem. Většina američanů stojí na za Obamou. S tím souvisí v "americe" nedávno propuklá "obamomanie", prodávají se již i panenky, které jsou podobiznami Obamových dcer. Obama má velké plány, a také je co zlepšovat. Image USA značně utrpěla za vlády prezidenta Bushe. Kontroverzní války, jak proti Afgánistánu, tak proti Iráku, do kterých šel Bush bez hmatatelných důkazů, zprotivily Bushe milionům američanů, o muslimech ani nemluvě. Válka v Iráku, rádoby proti terorismu, "skončila" obsazením ropných polí a kontrolou těžařských společností. Porušování lidských práv v Guantanamské věznici, kde jsou nebo byli uvězněni údajní "teroristé" se "proslavila" porušováním lidských práv a nehumálním mučením. Obama chce do roka uzavřít Guantanamo, zakázat mučení vězňů a dát jim možnost právně napadnout věznici, což si v praxi nedokážu představit. Také má v plánu časem stáhnout veškeré jednotky z Iráku a Afgánistánu. Obama má také v plánu do roku 2050 snížít emise oxidu uhličitého o 80%. Obama také řeší a bude

Jednou z nadějí Kurdů bylo založení Demokratické republiky Mahabádu. Avšak ani tato republika nevznikla bez násilí. Mahabád vznikl vyústěním revolucí, ke kterým docházelo od poloviny 19. století. Tato republika byla první demokratickou v dějinách Kurdů, hájila jejich práva a zájmy, bojovala proti kolonialismu a národnímu útisku. Dokázala, že Kurdové jsou schopni vytvořit a řídit vlastní stát. Během krátké existence Mahabádské republiky měli Kurdové možnost se učit svému vlastnímu jazyku ve školách, mohli rozvíjet svůj zájem o kulturu a dějiny, vycházeli kurdské noviny, časopisy, literatura. Mahabádská republika však existovala pouze krátce, byla zničena íránskou reakcí a fašistickým režimem. Tímto okamžikem však neskončila naděje a boj Kurdů. Jejich boj podporuje mnoho lidí z celého světa. Kurdové jsou utlačovaný národ. Nemůžeme se proto ani divit že za svou svobodu chtějí a jsou ochotni bojovat. Po celou dobu útlaku nepřestali bojovat. Nepřestali snít svůj sen o vlastních školách, knihovnách, univerzitách, učencích, vlastní vládě, vlastních zákonech, vlastním náboženství a svobodě. Podle mého názoru by Kurdové měli mít

9


muset řešit finanční krizi, která začala samozřejmě v USA. Má ještě mnoho dalších plánů, jak zlepšit život všem američanům, ba dokonce všem lidem. Jak už jsem řekl, jen čas ukáže, zda se Barack Obama proslaví svými činy nebo jen barvou svojí pleti. Jeho plány nasvědčují, že by se mohl proslavit i činy. Ale řeči a fakta mají k sobě někdy velmi daleko, i když autorem těchto řečí je nejmocnější muž světa. Já doufám, že Obama bude dobrým prezidentem a alespoň částečně naplní své sliby z kampaně, ve které slíbil zrušení válek, lidštější zacházení s vězni, snížení emisí atd.. Mně nezbývá nic jiného, než mu držet palce a doufat.

Genocida pod Kavkazem Václav Vyhnálek, 2.A Ruská armáda vtrhla do Gruzie tak nečekaně, že se zdá, že její útok musel být předem naplánovaný. Okupace Gruzie je velmi podobná roku 1968 i okupaci v Afgánistánu sovětskými vojsky. Kdo je vůbec viníkem této války, prezident Gruzie nebo novopečený prezident Ruska? Nově zvolenému prezidentovi Gruzie Michailu Saakašvillimu se nelíbí autonomie Jižní Osetie,kterou vyhlásili Jihooseťané krátce po rozpadu Sovětského svazu.Žádná země světa tuto nezávislost neuznala,ani Rusko,ačkoliv Osetii hospodářsky podporuje.Na začátku srpna letošního roku byla vyslána gruzínská vojska do Jižní Osetie,vzbouřenecké provincie Gruzie,aby potlačila separatistické hnutí.Na to reagovalo Rusko vysláním své armády,jako pomoc ruským obyvatelům žijícím v této oblasti.Nesmysl.Podle mě skutečným cílem Rusů bylo podpořit separatisty v boji proti gruzínské vládě. Saakašvilli vyzval Rusko aby se nevměšovalo do záležitostí gruzijské vlády a vojáci opustili jejich území.Rusko na toto vyzvání nereagovalo a pokračovalo v bojích proti gruzijským jednotkám.V těchto bojích kolem hlavního města Jižní Osetie Cchvingali bylo v prvních dnech díky bombardování zabito několik stovek civilistů.Oficiální vpád ruské armády do Gruzie odsuzuji ,protože je to porušení mezinárodních práv a svobod.Tento vpád se dá přirovnat okupaci Československa na jaře 1968 a okupaci Afgánistánu. Další střety dvou armád měly za důsledek mnoho mrtvých nebo raněných lidí. Ruská armáda postupovala do vnitrozemí Gruzie a

10

podle výpovědí svědků rozmisťovala balistické střely krátkého doletu. Gruzijci dokonce odvolali část svých vojáků z Iráku, aby je nasadili do otevřené války s Ruskem. Tento konflikt začal být na mě až moc vyhrocený a připadá mi ,že Rusko se snaží udržovat si aspoň jakousi pomyslnou nadvládu nad územím bývalého Sovětského svazu.12. Srpna byla vyslána do médií zpráva, že ruský prezident Dmitrij Medvěděv nařídil ruským ozbrojeným silám ukončení všech vojenských operací na území Gruzie. Ruští velitelé, tuto zprávu asi neakceptovali,protože nadále postupovali k hlavnímu městu Gruzie a obsazovali vojenské základny Gruzijců. Lidé ,kteří ,žili na území jež bylo drancováno ruskou armádou utíkali ze svých domovů a vypovídali o hrubosti a násilnostech ruských jednotek. Tento spor byl už od začátku sledován snad všemi zeměmi světa, avšak i přes mnohé snahy mezinárodních organizací o ukončeni války a nastoleni příměří trval dost dlouho na to aby muselo zemřít mnoho nevinných lidí.Ostatní země se přidávaly buď na stranu Ruska a obviňovaly Gruzii z vyvolání konfliktu,nebo na stranu Gruzie .Avšak proč vlastně došlo k této válce? Kdo ji tedy vyvolal? Mnoho lidí dává za pravdu Rusům,o tom,že Gruzie násilně chtěla potlačit vzbouřenecký odboj v Jižní Osetii, proto Rusové zakročili,aby zabránili tomuto utlačování,ale tomuto názoru nevěřím ,protože Rusko jako takové již v minulosti ukázalo,že se stará jen o sebe a dělá to,z čeho něco má.Takže jeden z důvodů vstupu Rusů do války je podle mne kontrola země, kudy vede ruský ropovod.Souhlasím s těmi,co tvrdí ,že viníkem je Rusko a že nebýt jejich vměšování se do gruzijských záležitostí, nemusela tato válka vůbec být.Po mnoha nesouhlasných prohlášení států Evropské unie a jiných svobodných organizací bylo Rusko nuceno začít stahovat svoji armádu z Gruzie. 22.srpna ruský ministr obrany prohlásil konečné stažení jednotek z Gruzie,avšak Pentagon tvrdí, že k výraznému omezení počtu ruských vojáků v Gruzii nedošlo.Rusko nadále uznalo autonomii Jižní Osety a začalo mírové jednání s Gruzií.


Dýchání na vlastní nebezpečí Michaela Hanáková, 2.A

Vzduch je nejcennějším zdrojem člověka, který může přežít celé týdny bez potravy a celé dny bez vody, avšak pouhých několik minut bez vzduchu. Kvůli kyselým dešťům umírají lesy a znehodnocuje se půda, díky smogu musí děti v některých městech nosit respirační roušky. V Číně se každý týden postaví nová tepelná elektrárna. Jak to zastavit? 4 týdny, 4 dny a 4 minuty přesně tak dlouho vydrží člověk bez potravy, vody a vzduchu. Proč tedy tolik znečišťujeme a ničíme vzduch, když bez něj vydržíme sotva pár minut? Pro mě je odpověď jednoduchá. Myslím si, že člověk je zhýčkanec, který si zvykl na určitý komfort a jen tak se ho nevzdá. Vždyť proč taky? Proč by si nekoupil vysněné auto, když bude „jenom“ znečišťovat ovzduší? Kvalita ovzduší se od roku 1989 výrazně zlepšila. A to díky zákonům, které donutily elektrárny a ostatní zdroje velkého znečištění ovzduší snížit emise. Avšak v poslední době se stav ovzduší znovu zhoršil. Hlavně kvůli občanům naší republiky. Novým hitem se totiž staly požáry skládek ojetých pneumatik, spalování odpadků na zahradě a topení nekvalitním uhlím v ještě nekvalitnějších kotlích. V důsledku toho se do vzduchu uvolňují nebezpečné karcinogenní látky, které jsou navázány na částice prachu. Prachové částice jsou také v součastné době největším problémem. Imisní limity pro prachové částice platné v Evropské unii jsou porušovány. Říkáte si, že se nás to netýká? Omyl, týká. V roce 2005 i 2006 byl denní imisní limit pro zdraví překročen na 1/3 území České republiky. A právě prach může mít na lidské zdraví horší dopad, než byl například únik radiace při výbuchu jederné elektrárny Černobyl. Nevěříte? Tato nehoda si podle odhadů vyžádala 16 000 obětí. Přitom studie Královské komise pro znečištění životního prostředí oznámila, že znečištěné ovzduší je ve Velké Británii příčinou 24 000 předčasných úmrtí. Další problém? Uvolňování velkého množství CO2 do vzduchu způsobuje vytváření jakéhosi obalu kolem Země. Tento obal dělá ze Země skleník, který pouští teplo k nám, ale vyzáření do kosmu brání. Jednou z dalších vážných příčin ničení ovzduší je Čína. Nedávno jsme si říkali, že Čína je stát hýbající světovou ekonomikou, ale o tom že je to

11

jeden z největších znečišťovatelů ovzduší, už ne. Čínské zamoření ovzduší je důsledkem zvyšování spotřeby energie a potřebou stavby nových tepelných elektráren. Já osobně si nejsem jistá, jestli těch elektráren opravdu potřebují tolik, kolik říkají. Protože jakákoli zbytečná teplárna by uvolňovala do ovzduší další a další SO2. Ten v atmosféře vytváří H2SO4 a vznikají tak kyselé deště. Voda kyselá jako šťáva z citronu přece nemůže prospívat žádné rostlině. A taky neprospívá. Mezi nejvíce poškozené oblasti patří Krušné hory, Krkonoše a Jizerské hory. Ale i tady se naštěstí začalo něco dělat. Na konci 80.let byly v těchto oblastech vysázeny odolnější dřeviny. Tím se zastavilo umírání lesů. Jenže na jak dlouho? Dalším problémem je opět Čína a její smog, přes který občas nejde ani vidět. Peking už na vyčištění města obětoval téměř 17 miliard dolarů. Celý svět to mohl vidět minulý rok na olympijských hrách. Ale Čína má, jako vždy, i dlouhodobější řešení. Chce zvýšit daně za větší osobní automobily. Chtějí tak omezit znečišťování ovzduší výfukovými plyny o 20% mezi lety 2006 a 2010. Já tomuhle ovšem nevěřím. Mají za sebou víc jak 3 roky a výsledek žádný. Často si ani neuvědomujeme, že naše chování vůči ovzduší ovlivňuje životy ještě nenarozených dětí. Ptáte se jak? Ovzduší má totiž vliv na vývoj jejich plic a tyto děti jsou pak náchylnější k plicním onemocněním. Co říci závěrem? Dýchání je naší primární životní funkcí. Přesto ovzduší pořád dál a dál znečišťujeme. Pokud člověk nedostane rozum, nebude brzy ani kde dýchat, protože to co jsme z planety dosud udělali, je fakt síla.

Katrina, Gustav a ti další Markéta Hambálková, 2.A Oblast Karibského moře vždy byla v letních měsících ohrožena hurikány. Jejich počet však za posledních let natolik vzrostl, že na jejich pojmenování již nestačí písmena abecedy. Může za to globální oteplování pod taktovkou člověka nebo je to přirozený stav přírody? Může za zvyšování hurikánů globální oteplování pod taktovkou člověka nebo to je opravdu jen přirozený stav přírody? Tuhle otázku si asi moc lidi nepoloží, ale já si ji položila. Možná, že ano, možná taky ne. Já souhlasím s tím, že za to vážně může člověk a v tuto chvíli to je možná i vědecky potvrzený fakt.


Je to vlastně neuvěřitelné, že jako druh můžeme něco takového zapříčinit, být u vzniku něčeho takového, jako je globální oteplování, i když možná nevědomě. Ale nebýt skleníkového jevu žádné globální oteplování by nebylo, netály by ledovce a nebylo by plno dalších následků. Je mezi nimi i příčina zvyšování počtu hurikánů? Podle mého názoru bychom si nejdříve měli připomenout, co to vlastně hurikán je. Určitě je mezi námi pár ospalců, co neví o čem tu mluvím. Tak tedy, hurikán je laicky řečeno jakási tropická bouře a vzniká tam, kde je teplá voda a dostatek vodní páry, tj. okolo rovníku. Znamená to tedy, že pro nás, jako Čechy je to něco neskutečného, protože stav, kdy všechno vypadá jako hračky zvrácené v prázdné vaně, jsme nikdy nezažili. Už jenom to, že tu nemáme žádný oceán. Ale co není, může být. Co je asi nejdůležitější vědět? Za globální oteplování může lidská aktivita, ale kolik se najde mezi námi jedinců co s tím souhlasí. Jsou tu i ti, co si myslí, že globální oteplování se vůbec neděje a tím pádem jsou nějaké hurikány pouhou živelnou pohromou. Jenže určitým způsoben mají obě strany pravdu, jelikož nad vším stále visí otazník. Vědecká studia ovšem dokazují, že globální oteplování způsobuje ohřívání planety, tím se tedy ohřívá voda a vypařuje se víc páry obzvláště v letních měsících. A jak už víme, nic nebrání k zvyšování hurikánů. Jestliže se, ale dál bude Země oteplovat, budou i horší katastrofy než zvýšený počet hurikánů. A to není všechno. Co vám říkají jména Paloma, Noel, Rita, Andrew nebo William?…Mě to tedy připomíná jména z kalendáře, ale ve skutečnosti jsou to jména hurikánů, co už poctily svojí návštěvou oblast Karibiku a pobřeží USA. Jak je už ale známo, na pojmenování hurikánů prý už nestačí písmena abecedy. Co je na tom pravdy? Je možné, že se jednou mezi hurikány objeví i moje jméno nebo jméno někoho z nás? Nic se sice nesmí přehánět, ale také zatracovat. A co říci na závěr? Co takhle ještě pár otázek na které si sama neumím odpovědět?...Bude se stále zvyšovat počet hurikánů? To je ve hvězdách a možná i dál...řekl by někdo, ale já už se to možná nedozvím. Ale zkusíme s tím ještě něco udělat? Jestli se ovšem ještě něco dělat dá,já bych chtěla říci ano a doufám, že nebudu jediná. Chtěla bych aby hurikány zůstaly, neboť jsou stále neuvěřitelnou leč běžnou součástí našich životů.

12

Katrína, Gustav a ti další… Jana Šerháková, 6.C Oblast Karibského moře vždy byla v letních měsících ohrožena hurikány. Jejich počet však za posledních let natolik vzrostl, že na jejich pojmenování již nestačí písmena abecedy. Může za to globální oteplování pod taktovkou člověka nebo je to přirozený stav přírody? Už jen 19 dní do konce. Už jen asi 465 hodin do konce jedné z nejděsivějších hurikánových sezón v Atlantiku. Letošní sezónu odstartovala tropická bouře Artur 30. května, který vznikla z pozůstatků tropické bouře v Pacifiku. Sezóna hurikánů je oficiálně vymezena od 1. června – 30. listopadu. A můžeme jen hádat, co nám ta letošní ještě nadělí. A jak vlastně moc můžeme za tyto děti Země? Můžeme hurikány zařadit do šanonu pod názvem „globální oteplování a jeho důsledky“? Částečně ano. Ve vědě o hurikánech jsou stále ještě mezery, a proto vzniká prostor k diskuzi. Jeden tábor vědců tvrdí, že globální oteplování má vliv na sílu hurikánů vlivem skleníkového efektu. Oproti tomu opozice říká, že hurikány byly, jsou a budou. Podle zjištění Jamese Elsnera za zvyšující se intenzitu hurikánů může v posledních letech ohřívání atmosféry. Čím je vyšší teplota atmosféry tím víc se ohřívají oceány. Nejpříhodnějším měsícem je proto měsíc září, kdy teplota vody dosahuje v průměru 26 °C. aby hurikán vznikl musí se voda ohřát na 50 °C. Hlavní příčinou teplejších oceánů je skleníkový efekt, za který můžeme více či méně i my. Z toho vyplívá, že intenzita a škody způsobené hurikány se budou zvyšovat. Z hlediska statistického průměru za posledních 50 let z roku 2006 na jeden rok připadá 5 tropických bouří a z toho 2 hurikány. Ale výjimky potvrzují pravidlo. Když si probereme situaci za poslední 4 roky, zjistíme značné odchylky. Hurikánová sezóna v roce 2005 brala dech nejen vědcům. Nikdo takto „žhavou“ sezónu neočekával. Vzniklo 28 tropických bouří z toho 15 hurikánů. A věřím, že každému z nás se při slovech hurikánová sezóna 2005 vybaví hurikán Katrína. Tento hurikán si vysloužil označení nejsilnějšího hurikánu posledních 100 let. Bylo zničeno 80% města New Orleans. A řada vědců se od té doby nechala slyšet, že Američané okusili jedno z prvních hořkých soust, které si sami připravili spalováním fosilních paliv.


Rok 2006 byl klidný. Ani jeden hurikán USA nezasáhl. Ale proč? Velký vliv na tento rok měla anomálie zvaná El Niňo a extrémní odnos prachu ze Sahary do Atlantiku. Důsledkem toho klesla teplota v Atlantickém oceánu a smršť hurikánů se zde neprojevila. Naopak zdevastovala Tichomořskou oblast v podobě tajfunů. Sezóna roku 2007 naopak přinesla 14 tropických bouří a z toho 5 hurikánů. Říká vám ještě něco název hurikánu Felix nebo Humberto? A v letošní sezóně už pomalu dochází písmenka abecedy a to ještě nejsme u konce. Další jména pro potenciální hrozby jsou René, Sally, Teddy, Vicky a Wilfréd. Nejsilnějšími hurikány zatím byly Gustav a Ike, který měl enormní rozsah. A víte co se děje teď? V sobotu 8.11. zesílil hurikán Paloma poblíž Kajmanských ostrovů na 4-tý stupeň Saffirovy-Simpsonovy stupnice. Vichr dosahoval rychlosti 215 km/h. V neděli 9.11. Paloma zasáhl Kubu a poté zeslábl na stupeň 1. Zajímavostí je, že zmínky o hurikánech a tropických bouří máme již z období boje za nezávislost. V roce 1780 přišla silná sezóna tropických bouří. Ztráty byly ohromující hlavně kvůli skutečnosti, že boj probíhal u pevniny na moři. A dále pak víme, že v roce 1900 si nepojmenovaný hurikán vyžádal největší počet lidských obětí a to 8.000. hurikán Katrína je v tomto žebříčku na třetím místě. Některá období jsou prostě „klidnější“ například 1970-1980, naopak dekáda let 1996-2005 vyšla Američany „pěkně draho“. Z tohoto můžeme vyvodit závěr, že hurikány byly, jsou a budou. Ale jejich intenzitu a ničivou sílu může ovlivňovat spoustu faktorů jako je i globální oteplování.

Jaderná energie Kateřina Kiesewetterová, 2,A

Výroba energie štěpením uranu má dnes své nezastupitelné místo. Jaký způsob výroby elektřiny je však nejvhodnější? Jaderná energie má v životě každého z nás obrovský význam. Fosilní paliva se v současné době podílejí z více než 80% na světové výrobě energie. Je však nutné podotknout, že fosilní paliva jsou neobnovitelnými zdroji energie, proto si tedy myslím, že obnovitelné zdroje energie budou muset za nedlouho fosilní paliva vystřídat. Nejen že výstavba jaderných elektráren je nesmírně nákladná, hlavně však hrozí riziko zneužití surovin pro jadernou energetiku při

13

výrobě jaderných zbraní a také ozáření obyvatel. Největším problémem je skladování radioaktivního odpadu, který může být lidskému zdraví nebezpečný. Odpad se pálí a stlačený se ukládá pod zem nebo se ukládá do betonových prostorů. Největšími spotřebiteli energie jsou nejvyspělejší země světa.Jak dlouho fosilní paliva vydrží, závisí na tom, jak se podaří spotřebovávat energii úsporně a na rychlosti industrializace v rozvojových zemích. Při spalování fosilních paliv se uvolňuje oxid uhličitý, který v atmosféře zachycuje infračervené záření. Přispívá tak ke globálnímu oteplování a skleníkovému efektu. Dvě třetiny největších ropných polí jsou na Blízkém Východě. Vědci se domnívají, že zásoby ropy budou do roku 2060. Přestože se do dnes vytěžilo pouze 14 % veškerých zásob zemního plynu, podle odhadů v roce 2115 zásoby už nebudou. Zásoby uhlí se nachází ve všech světadílech, snad kromě Antarktidy. Podle odhadů budou vyčerpány v letech 2250-3400. Jeden z obnovitelných zdrojů energie je biomasa. Energie z rostlin, slámy, chlévské mrvy dokonce i z odpadu. Díky které se zmenšují skládky, přispívá tedy k menšímu znečištění ovzduší. Dalším obnovitelným zdrojem energie je solární energie. Tepelné sluneční elektrárny jsou založené na tom, že při spojení některých materiálů vzniká vlivem světla elektrický náboj. V milionech řeckých domácností se solární energie využívá každý den k ohřívání vody. Solární energie neznečišťuje okolí. Závěrem bych chtěla říci, že nejvýhodnější z obnovitelných zdrojů energie je zejména energie vodní. Vodní elektrárny se budují u vodopádů nebo se řeka přehradí a voda se žene umělými kanály. Přehrady pak zároveň zamezují záplavám a poskytují vodu k zavlažování. Celosvětové zásoby vody jsou obrovské. Největším zdrojem této energie jsou moře a oceány. Provoz elektráren je levný a hlavně při něm nevznikají škodlivé látky jako u biomasy.


Komu patří Arktida?

Komu patří Arktida?

David Kuchařík, 2.A Vlivem tání ledovců došlo ke zpřístupnění šelfů Severního ledového oceánu. Rusko soutěží s Amerikou o právo na těžbu ropy. Kdo má právo na Arktidu?

Daniel Stejskal, 6.C Vlivem tání ledovců došlo ke zpřístupnění šelfů Severního ledového oceánu. Rusko soutěží s Amerikou o právo na těžbu ropy. Kdo má právo na Arktidu?

Už je to tu zase, světové velmoci, Amerika a Rusko se přou. Zdánlivě jde o maličkost, vždyť je to pouhý kus ledu. Skutečnost je ale jiná. Tání ledovců na Arktidě odhalilo veliké přírodní bohatství, především tedy, dnes tak populární, Ropu. Podle mého názoru však nepatří ani Americe, ani Rusku, ani žádné jiné zemi. Každý národ má svoji zemi, svůj domov. Arktida je domovem ledních medvědů a spousty další zvěře, tak proč jim ji brát. Do nedávna se o Arktidu nikdo v takové míře nezajímal, taky proč?.. kdo by chtěl zmrzlý kus ledu, s extrémními podmínkami pro život, kde se nedá nic pěstovat. Boj o Arktidu vlastně odstartovala blížící se, řekněme spíše probíhající katastrofa – Globální oteplování. Díky kterému došlo k odkrytí šelvů Severního ledového oceánu. Rusko a Amerika najednou projevili veliký zájem o prozkoumání Arktidy... respektive kdo z nich má k Arktidě blíž a kdo na ní má větší právo, stejně tak kdo si k Arktidě dovezl ponorkou první vlaječku, ale lední medvědi to mají přece nejblíže a byli tam první. Myslím si že jde pouze o nesmyslné přetahování Ameriky a Ruska, přitom Arktida už svého majitele má. Pro nás lidi je to neutrální půda vhodná pro výzkumy, buďme za to rádi a využívejme ji tak. Chápu sice zájem států o Arktidu s vidinou velikého bohatství, podle průzkumů by zásoby ropy z Arktidy vydrželi na pouhých deset let, každý z vás si určitě uvědomí že 10 let nestojí za zpustošení tak jedinečné krajiny, která je domovem mnoho druhů zvířat, nemluvě o tom že se těžbou urychlí tání ledovců. Doufám že ke stejnému názoru, jako jsem došel já dojdou i výše postavení lidé a zastaví tu strašlivou honbu za pokladem a uvědomí si všechny možné závěry jak asi Arktida dopadne když bude patřit Americe, Rusku.

14

Někdy se člověk určitě pozastaví a opřemýšlí nad tím, co bude zítra. Někdo dokonce i co bude pozítří. Málo koho ale zajímá, co budě za deset nebo dvacet let. Možná, že když se ho zeptáme, odpoví něco jako: „Země se oteplí, roztají ledovce a my se budeme mačkat na malém území, které zůstane čouhat nad hladinou.“ Když se ale v současné době zeptáme třeba některého z představitelů světových velmocí, co si o tomto názoru myslí, rozhodně se pousměje a promne si ruce. Nevidí totiž tání ledovců jako problém, ale jako možnost si namastit kapsu. Jelikož se za posledních deset let zmenšila plocha ledu v Arktidě skoro na poloviční stav, začalo se spekulovat o tom, komu vzniklá „země“ bude patřit. Proč se vůbec zajímají o neobydlenou část světa, která na první pohled vypadá jako naprosto nevyužitelná? Hned z několika důvodů. Tím prvním je podle mě potřeba zbohatnout, protože v Arktidě zůstalo ukryto velké množství nerostných surovin, které se ještě nezačaly těžit. Druhým důvodem je obchod. S roztáním ledu se pojí i otevření nové Severozápadní obchodní stezky. Výrazně by se tím snížily náklady na námořní dopravu, protože by se vytvořila nová spojovací trasa mezi Atlantským a Tichým oceánem. A poslední důvod je asi spíše politický, protože každý ví, že větší země bývá i ta silnější. Jde asi o nějaký druh soupeření o prestiž, ale o tom se můžeme jenom domnívat. Je to takový skrytý konflikt mezi západem a východem, dříve označován jako „Studená válka“. Z toho plyne i to, které země mají v takovémhle sporu prsty. Na Arktidu si dělá zálusk hlavně Rusko, které již v roce 2007 vyslalo expedici, která umístila na dno moře na severním pólu ruskou vlajku. Rusové se totiž domnívají, že Arktida patří právě jim, neboť si myslí že zemská kůra kolem severního pólu je volným pokračováním pevninského masivu Ruska. S podobným názorem přišla i Kanada a hlavně Dánsko, které tvrdí, že Lomonosův práh je pokračováním Grónska, což poloautonomní součást Dánska. Podle mezinárodních práv je totiž možné po dokázání takovéto teorie zahájit těžbu nerostných surovin a jejich prodej na mezinárodním trhu.


Rusové si toho jsou velmi dobře vědomi a tak se snaží neudělat podobnou chybu jako s Aljaškou, kdy ji prodali za směšnou částku američanům. I díky tomuto prohřešku si USA může klást nárok na území Arktidy, jinak by vzhledem k zeměpisné poloze USA neměla vůbec žádný nárok. Situace se podle mě bude přiostřovat, protože žádný z těchto států si nenechá ujít takovou šanci vylepšit si ekonomickou situaci a to rychle a bez rizik. Kanada se chystá vybudovat v Arktidě dvě vojenské základny, jednu pro výcvik jednotek, druhou jako přístav válečných lodí. Už jenom tento malý krůček může být začátek nového sporu. Jakékoli „dobývání“ území bylo vždycky doprovázeno konfliktem, na který doplatili místní obyvatelé. V tomto případě se nejedná o Indiány, Inky nebo Aztéky, ale například o lední medvědy. U těch by se vlivem zmenšování zaledněné oblasti měl snížit počet během několika let až na třetinu. A myslím si, že to budě ještě horší, protože když se otevřou nové cestovní trasy, tak se proces tání ještě urychlí a křehký ekosystém Arktidy by se mohl zhroutit. Do oblasti by se mohli přesunout živočichové, kteří tam nemají co dělat a rozvrátili by křehkou přírodní strukturu, která je již dnes na pokraji zkázy. Osobně věřím, že by se tato situace dala řešit i jinak, ale to přece nezáleží jenom na mně. Arktida je důležitá oblast pro celosvětové klima. Pomáhá totiž regulovat počasí na celé planetě a veškeré změny se nejcitelněji projeví právě tam, neboť narozdíl od Antarktidy nemá pod sebou masivní pevninský základ. Sám bych tuhle část světa prohlásil za zemi nikoho jako Antarktidu. O nedostatku nerostných surovin se zatím nedá moc mluvit a když už to tady bude, určitě dostanou příležitost utajované nápady, které byly potlačeny ropnými koncerny. Jedná se třeba o motory na vodu a podobně. Je mi líto, že na naši chamtivost doplatí i zvířata, která ani nevědí, co se vlastně děje.

Až dojde levná ropa Jiří Koudelka, 2.A Konec je nevyhnutelný, otázkou však zůstává, kdy nastane. Co se stane potom? Dá se žít i bez ní? Ropa je v dnešní době takřka životně důležitá surovina, s níž denně přicházíme do styku a bez níž si život jen stěží dovedeme představit. Je to velice důležitý zdroj levné energie, doprava,

15

zemědělství či jakákoliv masová výroba se bez ní neobejde. Nároky na množství ropy, které se musí vytěžit, aby stačily na pokrytí poptávky, se stále zvyšují. Ovšem je jasné, že takhle to nejde dělat do nekonečna. Podle mě vše směřuje k tzv. ropnému vrcholu nebo-li konci levné ropy. Je to označení pro okamžik, kdy těžba ropy dosáhne maxima a následně začne klesat. Těžařské společnosti nebudou schopny uspokojit tak vysokou poptávku po ropě a její cena vyletí prudce vzhůru. Ropy bude nedostatek. A pokud toto přijde v době, kdy nebudeme připraveni nedostatek ropy kompenzovat jinými zdroji, způsobí to ohromné problémy. Tedy základní otázkou je kdy dojde levná ropa? Dnes se množí se různé spekulace i tzv. "zaručené vědecké předpovědi" o tom, jak dlouho budou ropná pole schopna uspokojovat stále se zvyšující poptávku po tomto černém zlatě. Problémem je, že to nikdo nedokáže přesně stanovit, jednak protože existuje spousta ložisek ropy o kterých zatím nevíme a také proto, že nejsme schopni určit kolik ropy se nachází v již objevených ložiscích. Obecně se ale předpokládá, že zásoby ropy by mohly vydržet 30-40 let. Ropný vrchol je již na obzoru a proto je nejvyšší čas myslet na zadní vrátka, "co bude, až nebude." Dá se sice oddálit nikoliv však odvrátit. První ze způsobů oddálení je intenzivnější hledání nových ropných nalezišť, což je ale finančně a časově náročné a není jisté, zda se nějaké dostatečně velké podaří najít. Variantou číslo dvě je lepší využití stávajících ložisek. Tyto varianty nám mohou poskytnout čas, ale podle mě je nejdůležitější zaměřit se na alternativní zdroje energie. To sice bude vyžadovat velké finanční investice do jejich výzkumu, ale právě intenzivní výzkum je jediná cesta, jak se vyhnou velkým problémům, které by s sebou přinesl nedostatek ropy. Ideální by pak byl pozvolný pokles těžby ropy a plynulý přechod na alternativní zdroje. Například náhradním řešením v rámci automobilového průmyslu by mohly být tzv. elektromobily, tedy automobily na akumulátory či dokonce automobily na bázi vodíkového pohonu. Kdo ví. Každopádně jedno je jisté, vlády celého světa musí změnit svoji politiku. Nesnažit se jenom vydělávat ohromné peníze prostřednictvím ropy, ale začít pracovat na technologickém rozvoji a na výzkumu náhradních zdrojů enegie.


Pošlapaná lidská práva Tibetu Jana Šálková, 2.A V souvislosti s olympiádou bylo o Čínské lidové republice napsáno, že v žádném případě není lepší než nacistické Německo či tehdejší Sovětský svaz, spíše je ještě horší diktaturou. Šlo skutečně o bombastickou propagandu Číny za každou cenu nebo je to jen nafouknutá bublina? Složitost vnitřních poměrů v Číně, neradostný stav ve věci dodržování lidských práv, vyhrožování Tchaj - wanu i neblahé působení Čínské lidové republiky v některých oblastech světa (např. Barmě, Dárfúru) klade otázku, zda bylo správným rozhodnutím umístit letní olympijské hry právě do Číny a zda má Čína šanci tyto věci vůbec napravit. Já osobně si myslím, že ne. Olympiáda je víc než obyčejné mistrovství světa. Je to událost, která poukazuje na ušlechtilé ideály humanismu, prosazuje rovnost a přátelství všech lidí bez rozdílu, razí zásadu fair play. Největší problematikou Číny však je nedostatečná proklamace a dodržování lidských práv a komunistický diktátorský režim. Mnoho lidí si myslí, že právě olympijské hry jsou velkou příležitostí ke zlepšení této problematiky. Několik lidí už ale prohlásilo, že se daná situace zlepšit nemůže a že mezinárodní olympijský výbor vůbec neměl prodávat Číně práva na konání olympiády, dokud v ní komunistická diktatura panuje. Lidé konají mnoho protestů a kampaní, např. kampaň celosvětové štafety s olympijskou pochodní lidských práv. Tato kampaň prochází 37 zeměmi v 6 kontinentech za hojné účasti protestujících, kteří nosí transparenty s nápisy "Olympiáda a zločiny proti lidskosti nemohou v Číně probíhat současně", "Svobodný Tibet" a "Dárfúr - krvavá olympiáda" apod. Steven Spielberg, který dělal v Číně uměleckého poradce, reagoval tak, že poslal osobní dopis prezidentovi, ve kterém žádal změnu čínské politiky vůči Súdánu. K němu se připojilo i několik amerických kongresmanů. Další problematikou Číny je fakt, že za rok popraví nejvíce lidí na světě, a to i za nenásilné zločiny.Čínský nejvyšší soud se vyjadřuje tak, že je třeba zavést jednotná kritéria pro vynášení hrdelního trestu. Čína se však snaží, aby se jí nepřihodilo něco podobného jak Sovětskému svazu v roce 1980. Tehdy se demokratické země odmítly účastnit olympiády v Moskvě. Komunistická vláda Čínské

16

lidové republiky proto propouští některé politické vězně a celkově uvolňuje atmosféru v zemi. Čínské vedení ale převážně řeší narůstající problémy tak, že se snaží vytvořit zdání, jako by žádné konflikty a problémy neexistovaly. Přísně cenzuruje zprávy ze zahraničí, dohlíží na to, aby domácí média psala jen o pozitivních věcech a pokusy o šíření nezávislých informací na internetu tvrdě postihuje. Když má tedy Čína takovéhle problémy, proč nikoho nenapadlo nejprve požádat čínské vyjednavače, aby zlepšili danou situaci a teprve potom olympiádu přiklepli Pekingu? Pokud se však Čína bude o nápravu snažit jako dosud, myslím si, že nic nevyřeší. I kdyby se ale opravdu snažila, výsledek by byl vidět až po hodně dlouhé době, neboť Čína má úplně odlišné tempo, než jaké po něm žádáme my.

Shody a rozdíly teroristických organizací Zuzana Hašková, 2.A IRA byla nejaktivnější organizací v irské válce za nezávislost proti britské nadvládě. ETA je ozbrojená baskická separatistická organizace, která se snaží násilím vytvořit nezávislý socialistický stát Baskicko. V čem se liší a co je jim podobné? Jistě si všichni z vás uvědomují, že žijeme ve 21. století a že civilizace za ta mnohá staletí vyspěla. Méně lidí si ale uvědomuje, že rozvoj vědy a poznání má i své špatné stránky. Mezi ty negativní věci patří například rozvoj zbrojního průmyslu, nebo i únik od křesťanské mírumilovnosti. Myslím si, že všechno zlo na světě je zbytečné a lidé by se bez konfliktů obešli. Je to jen můj názor, ale myslím si, že není špatný, poněvadž kdyby si to mysleli všichni, tak by nastal celosvětový mír. Bohužel existují i lidé, kterým lidský život není vzácností a dopouštějí se hrozných zločinů proti lidskosti. Teroristické organizace zabíjí spousty lidí dnes a denně. Dvě z nejznámějších organizací se jmenují IRA a ETA. Obě tyto organizace vznikly z touhy lidí o moc. Totiž IRA, neboli Irská republikánská armáda byla založena, aby došlo k odtržení Irska od Anglie. A podobně je na tom i ETA. Tato zkratka znamená Baskická vlast a svoboda, je to organizace, která usiluje o osamostatnění Baskicka od Francie a Španělska. Baskové stejně jako Irové jsou radikálními katolíky a to se stalo kamenem úrazu. Irové se


nikdy nesmířili s nadvládou protestantské Anglie a Baskové, kteří nikdy netvořili stát, se sjednotili právě proto, aby své ryzí náboženství uchránili před liberálními tlaky přicházejícími z Madridu. Člověk by si pomyslel, že něco jako náboženský konflikt je v dnešní době nemožné, ale tito teroristi nám ukazují, že když se chce, všechno jde. A tak můžeme sledovat dvě odvětví křesťanského náboženství, jak se vzájemně zabíjejí a asi i zapomínají na to, že mají společného Boha, který si jistě nepřeje, aby životy, které on stvořil, byly mařeny. Lidský život je jedinečný a vzácný a každý člověk je originál, jako obraz slavného malíře, jehož hodnota je nevyčíslitelná. Tito vrahové se stali vrahy kvůli své víře, přestože v jejich životních zásadách-tedy v Desateru Božích přikázání je jako 6. přikázání NEZABIJEŠ, proto by se měli především zamyslet nad tím, co dělají. Matka Tereza jednou řekla: „Život je bohatství – ochraňuj ho.“ Když si uvědomím, že organizace PIRA – prozatímní IRA má na svědomí asi 4000 obětí, tak mě to zamrzí, ale mnohem horší je představit si, že každý ten člověk měl někde rodinu a tedy kvůli teroristům netrpí jen ty 4000 obětí, ale daleko více trpí jejich pozůstalí, kterých by mohlo být až na 15000. Přestože, obě tyto organizace vznikly za účelem osamostatnit „svůj“ stát od nadvlády jiného státu, což je myslím politická záležitost, tak IRA i ETA bojují násilím. Tento přístup podle mého názoru není správný, protože snad všechno, včetně tohoto vážného problému, lze řešit mírovou cestou. Spousta kolonií se osamostatnila bez krveprolití a proto nedokážu pochopit, proč Anglie, Španělsko a Francie tato území neuvolní, aby předešli ztrátám na lidských životech. Petr Chelčický i Lev Nikolajevič Tolstoj hlásali myšlenku, že zlu se nemá odporovat násilím, ale zlí lidé se mají převychovávat, tak jestli znáte někoho, komu nezáleží na lidském životě, tak mu prosím vysvětlete, jek velkou má cenu, nebo by se mohlo stát, že vás jednoho krásného rána zabije, protože se mu chtělo…

Shody a rozdíly teroristických organizací Ladislav Kašík, 6.C IRA byla nejaktivnější organizací v irské válce za nezávislost proti britské nadvládě. ETA je ozbrojená baskická separatistická organizace, která se snaží násilím vytvořit nezávislý socialistický stát Baskicko. V čem se liší a co je jim podobné?

17

IRA a ETA myslím si, že pro člověka, který svůj život tráví na gauči obývacího pokoje kouká na fotbal a sem tam si zajde do jedné z mnoha naších restauračních zařízení, by tyto zkratky mohly znamenat např. název značky zabývající se prodejem domácí elektroniky viz. ETA. Z mého pohledu obohaceného mnoha informacemi bych rád uvedl ten horší význam o kterém vím že je důvodem k zamyšlení. Ano bylo by to určitě hezké a především pokojnější pro obyvatele v oblasti Baskicka či v Severním Irsku se kterými se tyto organizace pojí, kdyby zde byla obří firma na vysavače ETA či IRA. Avšak význam těchto zkratek je mnohem složitější a ničivější. ETA (Baskicko a svoboda) patří společně s Irskou republikánskou armádou k nejradikálnějším evropským teroristickým organizacím. Podobně jako IRA i ETA využívá pumových atentátů proti politikům, soudcům a představitelům mocenské základny ve v Španělsku. ETA můžeme říct bratři ve zbrani, politicky izolovaní, kteří nemají vůbec žádný, ani minimální demokratický základ. Hlavní jejich snahou a náplní této špinavé práce je násilím vytvořit nezávislý socialistický stát Baskicko. Její ideologie je marxismus-leninismus (myslím že nemusím definovat tuto id.) Nicméně se domnívám , že pokud má nějaká organizace snahu vytvořit něco podobného tak nesmí užívat takových násilných a ničivých prostředků jako ETA nebo IRA. ETA má na svědomí do této doby asi 1 150 obětí ovšem nejsou zde započteny pohřešované osoby asi 90. Těmito úmyslnými ztrátami na životech civilistů , členů armády, policie a politiků si ETA velmi uškodila a baskická veřejnost ji zavrhnula. Naštěstí pro nás a jiné národy ETA nikdy za dobu svého působení od roku 1956 neuplatnila útok nikde jinde než ve Španělsku. Irská republikánská armáda je zodpovědná za více než polovinu z 3600 obětí sektářského zabíjení během posledních 30 let. Hlavním důvodem nepokojů je, že zde proti sobě stojí katolictví a protestantismus, proirská a probritská koncepce územního uspořádání a konečně také vzájemné antipatie Irů a Britů. Co se týče vzájemných vztahu obou organizací, tak zde jsou nebo spíš bývaly. IRA totiž schválila dohodu o odzbrojení v roce 2005 a tím měla ukončit veškeré teroristické působení a problémy spojené s nezávislosti řešit mírovými cestami. To je také v současnosti hlavní rozdíl mezi IRA a ETA. V minulosti však tyto organizace spolupracovali. Podnikali každoroční sjezdy a byly v kontaktu. V současnosti však ETA zůstává tvrdou, izolovanou teroristickou organizací,


kdežto republikánské vedení IRA, si už před lety začalo uvědomovat, že bez politických jednání a umírněnějšího postupu toho moc nezvládnou. Na závěr bych dodal, že terorismus není jednoduchý problém a lidé by se neměli spokojit s bezpečností prostřednictvím kontrol na letištích či fungováním protiteroristických organizací a samy by si měli uvědomovat hrozící nebezpečí v nebezpečných oblastech spojených s teroristickými organizacemi.

Svatá země za zdí Petr Plíšek, 2.A Izrael se rozhodl postavit vysokou zeď, aby chránila své věřící před útokem muslimů z pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Může vyřešit sedmimetrová zeď palestinskoizraelský konflikt?

totiž změní turistická mapy a turistickému ruchu to také nepřidá.Vždyť tato zeď,vyhlížející jako zeď v Berlíně za vlády komunistického režimu,dává izraelské zemi vzhled územního vězení. Můj názor je ,že tato zeď nesplní zcela svůj původní záměr.Myslím si,že politikové Izraele, Palestiny a dalších zemí by měli o hrozbě teroristických útoků více hovořit.Zasadit se o tvrdé postihování teroristických zločinců.Hlavně muslimské země by se měli snažit vypořádat se s sebevražednými útočníky,kteří denně do Svaté země míří.

Svatá země za zdí

Izrael obehnaný sedmimetrovou zdí táhnoucí se v délce 705 km okolo hranic má přinést ochranu od teroristických útoků z muslimských zemí.Na toto téma by se mohli jistě vést dlouhé diskuze. Můj názor je,že tato zeď konflikt Izraele s okolními zeměmi nevyřeší. Izrael se touto zdí chce bránít častým teroristickým útokům ze strany okolních muslimských zemí, kterým postupem času připadlo přízvisko teroristické.Tato zeď ale také brání volnému pohybu obyvatel obou zemí,nehleďe na to, že někteří obyvatelé žijící a pracující těsně za hranicí zdi mají své rodiny na druhé straně vzdálené několik málo kilometrů a tato zeď jim v jinak nedlouhé vzdálenosti dosti značně brání se k svým blízkým dostat.V některých oblastech taktéž není zcela jasné komu určité území na které zeď stojí patří.Což vyvolává další spory v tak dosti velké kopě již nastalých problémů a rozporů.Nehleďe na to,že tento projekt ,,izraelské zdi´´nepodpořila ani Evropská unie a okolní svět se taktéž tváří ne příliš přívětivě tomuto plánu.Ono je ale klidně možné,že by svůj názor světové země přehodnotili,kdyby Izrael pověřil výstavbou této zdi právě jejich firmy.Ono mimochodem tato zeď není také levnou záležitostí.Ono se stačí podívat na izraelské území,někomu sice příjde ne příliš velké, ale ,,obezďete´´ ho ,to není zadarmo. Myslím si,že v dnešní době je více užitečnějších věcí,které by si tuto mnoha miliardovou sumu,co stojí tato výstavba,zasloužily.Představme si například kolik by to bylo jídla pro nejchudší země.Ona tato zeď není moc výhodná ani pro Svatou zemi.Díky ní se

18

Klára Horecká, 2.A Izrael se rozhodl postavit vysokou zeď, aby chránila své věřící před útokem muslimů z pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Může vyřešit sedmimetrová zeď palestinskoizraelský konflikt? Může monstrózní, sedmimetrová zeď vyřešit palestinsko-izraelský konflikt? Tuto otázku si pokládá mnoho lidí. Podle mého názoru nemůže. A to z toho důvodu, že boje zašly až moc daleko. Palestina a Izrael boje vedou už mnoho let. Válčí mezi sebou na území Gazy, což je území lemující středozemní moře mezi Izraelem a Egyptem. Dvě třetiny tohoto území je pod kontrolou Palestiny a zbývající jedna třetina je pod kontrolou Izraele. Izrael chce tyto boje zastavit, a to tím, že postaví velkou sedmimetrovou zeď, která by dělila dva národy, dvě kultury, náboženství, jazyky a jejich společné hlavní město Jeruzalém. Jak už jsem vyslovila svůj názor, myslím si, že by se nic nevyřešilo. Snad by pomohl klid zbraní a rozumné dohody. Téměř každý den Izrael ničí svými buldozery palestinské domy. Tisíce Palestinců ztrácí během minuty svůj domov. Prosí Izraelce o zastavení bojů a o to, aby své sousedy respoktovali. Po ulicích plných prachu a zřícenin chodí dospělí i děti a okolo sebe bezbraně mávají bílými látkami, ale i přesto během týdne zemře více jak 600 civilních palestinců. Izraelci odstřelují i malé děti, a to pouze drží svoji hračku.Podle nich to jsou také vojáci, kteří odstřelují bomby a rakety. Na serveru YouTube jsem našla mnoho videí z bojů v pásmu Gazy. Jsou zde zachyceny pocity dospělých a dětí. Zaujala mě holčička,


mohlo ji být kolem 7 let. Když jde po ulici, chvěje se, kdy uslyší další výstřely. Popisuje, jak jí rakety roztřílely domov. Žije v prachu a zničeném a ohořelém domě. Všude kolem ní je cítit benzín, a to na oblečení, z vody, z potravin. Ptá se: ,,Proč?'' Proč ji zničili všechny její věci, její hračky, její všechno. Lituje toho, že si nemohla nikdy vyzkoušet svoje šperky, které dostala od své matky. Nikdy si na sebe nevzala svoje sluneční brýle, které jí daroval otec. Nikdy nemohla žít spokojený život v těle spokojené dívky. Děti ví, kde žijí a před očima mají neustále obraz něčeho zlého, špatného a zcela neuvěřitelného. Jakou mají všichni ti lidé budoucnost? Netroufám si říct, ale mohu být jen ráda, že tyto boje nezasahují i naši republiku.

Češi v boji – máme být na co hrdí? Vendula Svobodová, 2.A

Česká vojenská chemická jednotka je nejlepší na světě, česká polní nemocnice účinně pomáhá v různých koutech světa… Máme být na co hrdí, i když jde o válku? Česká vojenská chemická jednotka je nejlepší na světě, česká polní nemocnice účinně pomáhá v různých koutech světa… Máme být na co hrdí, i když jde o válku? Myslím si že máme, i když tyto složky jsou součástí něčeho tak násilného jako je válka. Pokud se o našich vojácích, doktorech a další budeme dozvídat, že pomáhají chránit a zachraňovat životy, jak civilistů, tak i vojáků, je všechno v pořádku. I my, jako malý trpaslíček ze Střední Evropy, o kterém mnohé americké dítě v životě neslyšelo a možná ani neuslyší, dokážeme výrazně pomáhat tam, kde je to potřeba a co záleží na rozloze státu, ta nevypovídá o kvalitě poskytování služeb Čechů v zahraničních misích.. V současné době působí české jednotky v asi 6 zahraničních misích. Do těchto skupin se vybírají ti nejlepší z celé republiky. Tito lidé jsou podrobování nejrůznějším zátěžovým zkouškám, aby bylo více než jasné, že svou úlohu zvládnou a my se pak budeme moci dočítat ráno při snídani mezi přikusováním rohlíku o tom, že čeští zdravotníci výrazně pomohli při ošetřování zraněných civilistů po bombovém útoku. Není hezké tohle slyšet? Myslím, že v každém z nás se v tu chvíli ozve ona tolik utlačovaná národní

19

hrdost, byť třeba jen na chvíli. Poslední z akcí, kde působí Češi je mise ISAF v Afghánistánu. Účastní se jí 275 vojáků a 12 civilistů, kteří se snaží udržet bezpečnost v tamní oblasti, za což jim jsou zdejší obyvatelé vděční a podle slov jednoho z doktorů českého týmu jsou k nim velice vstřícní a přátelští a rozhodně je nepokládají za okupanty. Čeští vojáci také pomáhají školit místní policisty, čímž napomáhají ke stabilizování situace a jejímu pozvolnému zlepšování. Sice je to ještě běh na dlouhou trať, ale jak se říká, s chutí do toho, půl je hotovo! Český rekonstrukční tým zde pomáhá stavit i dívčí školy, po dlouhou dobu nevídaný jev. Dále pak podporuje stavbu silnic a místní zemědělce, kterým otevírá úplně nové obzory. A abychom nezůstávali pouze v Afghánistánu, od r. 1999 působí české jednotky také v Kosovu. I zde se Češi snaží udržovat bezpečnost a pořádek. Dále se pak také účastní mise ochraňující vzdušný prostor nad Pobaltskými státy. Závěrem bych tedy chtěla říci, že souhlasím s českou účastí na zahraničních misích a můžu si dovolit pociťovat hrdost. Pokud se budu nadále dozvídat, že naše jednotky pomáhají např. s již zmíněným stavěním škol, silnic atd., nemám jediný důvod své rozhodnutí měnit. A také pokud naši vojáci budou nadále chránit obyvatele ohrožených oblastí a naši lékaři ošetřovat zraněné. Ovšem musím také upozornit na to, že nebýt různých válečných konfliktů, nebylo by těchto zpráv, takže ať už to zní jakkoliv, tito lidé potřebují pro svou práci válku a ona zase potřebuje je.

Díra v nebi Martina Štorová, 2.A

Ozónová díra je nejtenčí nad Antarktidou, tedy tam, kde paradoxně k produkci freonů nedochází. V Austrálii byly zjištěny případy oslepnutí ovcí, lidé začínají trpět kožními nemocemi v podobě alergií na slunce. Produkce freonů byla omezena Kjótským protokolem. Podařilo se však rozpad ozonosféry zastavit? Jedním z globálních problémů lidstva je tzv. řídnutí ozonové vrstvy Země. Ozonová vrstva je část stratosféry ve výšce 25 – 35 km nad zemským povrchem, v níž se nachází značně zvýšený poměr ozonu vůči běžnému dvouatomovému kyslíku. Ozon je nezbytně důležitý pro existenci života na naší planetě,


neboť chrání Zemi před ultrafialovým zářením. Jenže to si asi uvědomuje jen málokdo. Jak jinak se tedy dá vysvětlit to, že lidé k úbytku ozonové vrstvy značně přispívají? V dnešním světě, kdy se informace šíří rychlostí blesku, se mi nechce věřit, že by lidé o ozonové díře nic nevěděli. Podle mě si většina lidí neuvědomuje, jakou hrozbu ozonová díra pro lidstvo představuje. Nebo alespoň ti, jichž se to zatím přímo nedotklo. Někteří lidé totiž doslova na vlastní kůži poznali, jak dokáže být oslabená vrstva ozonu vlivem působení freonů a dalších škodlivých plynů nebezpečná. Freony jsou plyny, které byly dříve hojně používány v chladících zařízeních např.hasících přístrojích, ledničkách nebo ve sprejích. Jejich molekuly jsou natolik stálé, že vydrží v atmosféře desítky let. Poprvé na škodlivost těchto plynů bylo upozorněno v roce 1974, avšak nikdo varování nebral vážně až do osmdesátých let, kdy bylo zjištěno, že úbytek ozonové vrstvy nad Antarktidou činil celých 50%. Paradox že?! Zrovna tam, kde k produkci žádných freonů nedocházelo. Od té doby přicházely další a další zprávy o oslabení ozonové vrstvy v různých částech světa. K největším úbytkům došlo především nad póly, Austrálií a Jižní Amerikou. Svědčí o tom například to že, pětiprocentní snížení koncentrace ozónu vedlo ke zvýšení výskytu rakoviny kůže o 10%. Také zemědělství by se muselo smířit s obrovskými ztrátami na úrodě u rostlin, citlivých na ultrafialové záření (např.sóji).Velikost ozónové díry během roku kolísá. Nicméně v roce 1994 měla ozónová díra rozlohu 24 mil. km2, což je větší plocha než je plocha Evropy. Důsledkem ozónové díry mimo jiné oslepla stáda ovcí v Austrálii. Byla bych nespravedlivá, kdybych tvrdila, že proti tomu lidé nebojují.V rámci různých smluv a protokolů jako je Vídeňská smlouva, Montrealský a Kjótský protokol, pod které se podepsalo velké množství států včetně ČR, se snaží snižovat produkce škodlivých plynů. Avšak zrovna ten stát, který ještě v roce 2003 produkoval celou 1/3 škodlivin, odvolal svůj předchozí souhlas s Kjótským protokolem. Ptáte se, který stát by to tak mohl být? Kdo natolik ohrožuje naše životy? Myslím, že většina z vás už tuší…je to USA. Nyní všichni obdivují nového prezidenta USA Baraca Obamu a s nadějí k němu vzhlíží, co vše změní k lepšímu. Co má v této situaci prezident Obama dělat, když musí USA vrátit reputaci globální velmoci poškozenou Bushovou vládou? Omluvit se světu za prezidenta Bushe a uznat Kjótský protokol, by v následujících letech znamenalo snižovat emise USA o nedosažitelných 3–5 %

20

ročně. Atˇ už se rozhodne jakkoli nezáleží to pouze na USA, ale i na ostatních státech, které se pod protokol ještě nepodepsaly a není jich zrovna málo. A ikdyby se tedˇ všude na světě zastavila produkce všech škodlivin pomohlo by to vůbec? Není už stejně pozdě? Nezbude nám nic jiného než doufat, že se ještě povede planetu Zemi uchránit před touto katastrofou.

Nedotknutelní Lenka Teplanová, 2.A

Nejnižší kasta nedotknutelných haridžanů se v Indii nesmí vyšších kast ani dotknout. Vykonávají ty nějpodřadnější práce. Jsou to však taky lidé. Je možné vyřešit jejich postavení ve společnosti? Gándhí se o to pokusil a stal se nepohodlným. Snad každé společenství živočichů žijících pohromadě si vytvoří určitou hierarchii, tedy mají určeno, kdo bude postaven výše a kdo níže. Včelí královna, dělnice, mravenčí vojáci a tak dále. Ale jen jeden živočišný druh to dokázal dotáhnout do nesmírných extrémů – je to člověk. Všichni už jistě slyšeli něco o kastovním systému v Indii. I když slovo kasta je termín nesprávný, kasty totiž společnost v Indii dělí podle povolání. Podle společenského postavení jsou lidé děleni na varny. Jednotlivé varny jsou bráhmáni, tedy kněží, kšátriové, to jsou válečníci, vaišjové – obchodníci a zemědělci a šúdrové – služebníci. Ovšem tyto 4 varny měly a mají rovnocenné postavení ve společnosti. Existuje ale ještě jedna skupina mimo varny, a to jsou takzvaní nedotknutelní. V podstatě nemají žádná práva, nesmějí vstoupit do chrámu, žijí v naprosté izolaci od ostatních, zabývají se podřadnými pracemi, jako je odklízení výkalů, mrtvol, odpadků, patří k nim i koželuzi a ševci, také ti, kdož nejsou zařazeni v žádné varně, muslimové, buddhisté a křesťané. Bohužel nedotknutelnost je dědičná, proto narodit se nedotknutelným bylo prokletí na celý život, sňatek s nedotknutelným byl absolutně nemyslitelný. Společnost je prostě rozdělena na čisté a nečisté. Alarmující je skutečnost, že „nečistí“ tvoří 26% společnosti, tedy každý čtvrtý Ind je nedotknutelný. Jen těžko chápeme, jak někdo může tolik opovrhovat druhým člověkem. Hindové, kteří nezabijí ani mušku, jsou schopni díky své vyšší pozici zabít nedotknutelného jen proto, že se ho dotkli, ba dokonce na ně padl


jenom jejich stín. Ale i nedotknutelní jsou přece taky lidé mající srdce a duši. Tohoto problému si všiml Mahátma Gándhí, který začal prosazovat myšlenku nenásilí, jakmile se v Jihoafrické republice na vlastní kůži setkal s appartheidem. V krizové situaci držel dlouhé hladovky, dokud se situace nějak nezlepšila. Veřejně hlásal myšlenku nenásilí a bojoval proti kastovnímu systému, pro nedotknutelné prosazoval termín haridžan, boží lid, nebo dalit – utlačovaní. Jenže jak v něm lidé začali objevovat svůj ideál, náhle se stal nepohodlným. Když se stal premiérem, byl zastřelen. Jeho vraždou byla rodina Gándhíů zatracena, příslušníci jeho rodiny nemohli dále zasahovat do vlády. Proto se ptám, zda je vůbec možné něco proti tomuto zbytečnému vykořisťování haridžanů dělat. Mahatma Gándhí pro to dělal, co mohl, přesto se situace nezměnila, zbytečně byl ztracen život jednoho člověka, který chtěl jen pomoci ostatním. Když si uvědomíme, že kastovní systém vznikl už před 4000 lety, tudíž stojí na pevných základech, tak můžeme těžko říct, jestli je možné ho nějakým způsobem zrušit nebo zakázat. Podle mě by to vedlo snad jen k dalším zbytečným bojům, ztrátám na životech a situace by tak jak tak zůstala nejspíš stejná. Někdo by si mohl myslet, že situaci by šlo snad pozvolna zlepšovat vzděláváním lidí, jenže realizovat by to šlo asi těžko, haridžanové jsou se svým životním údělem totiž smířeni a dokud nebudou chtít sami bráhmáni, a to nebudou, situace zůstane nadále stejná jako nyní. Zrušit kasty a žít v míru by bylo jistě idylické, ale tato myšlenka je spíš naivní. Musím konstatovat smutný závěr. Dle mého názoru něco, co už má tak dlouhou tradici, už bohužel není možné změnit, ať je to jakkoliv špatné.

Ohrožená krása Českého středohoří Marek Tržil, 2.A

Chceme chránit přírodu nebo budovat dálnice?V zájmu státu je obojí, ovšem řešení je složitější. Která varianta by byla vhodnější – dálnice, tunel nebo obchvat? Chceme chránit přírodu nebo budovat dálnice?V zájmu státu je obojí, ovšem řešení je složitější. Která varianta by byla vhodnější – dálnice, tunel nebo obchvat?

21

Přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří je naplánovaná výstavba dálnice D8. Dálnice vede z Prahy přes Ústí nad Labem až na hranice s Německem. Většina komunikace již je postavena, ale o úsek dálnice přes České středohoří není zatím rozhodnuto. Nejpravděpodobnější je buďto povrchová výstavba se dvěma kratšími tunely nebo s jedním delším. Já jsem zastáncem druhé varianty a to výstavbou tunelu Kubačka. Trasa s tunelem Kubačka by nezničila unikátní ráz krajiny a vyhnula by se nebezpečné sesuvné oblasti. Varianta se dvěma tunely by zasahovala např. do oblasti, kde jsou chráněné lilie zlatohlavé nebo další. Takovým to místům by se úsek s Kubačkou vyhnul. Tunel Kubačka je dlouhý přibližně 3440 m a má minimální převýšení..Výrazným způsobem zabraňuje střetům automobilů se zvěří, snižuje nátlak na půdu, zvyšuje komfort pro řidiče a zároveň snižuje spotřebu paliva , neboť trasa je kratší a má menší převýšení. Úsek dálnice s tunelem Kubačka je dlouhý přes 15,5 km a má rozpočet přes 9,5 miliardy korun.Což je sice nejdražší varianta, ale podle mě se vyplatí. Vždyť co je víc než krásná a čistá příroda ? Lidé v okolí již řadu let čekají na dobudování dálnice, protože situace ve vesnicích či městech na hlavním tahu silnice E 55 je neúnosná. Komu by se líbilo, kdyby mu pod okny domu denně přejelo přes tisíc aut a kamionů. Za měsíc obcí Velenín v roce 2005 projelo okolo 50 tisíc kamionů. Dálnice mohla stát již dříve, kdyby ji nebránili ekologičtí aktivisté. Spory o úsek dálnice D8 přes České středohoří probíhají již od roku 1994. Dnes se zdá, že celý spor může být konečně ukončen kompromisem , kterým je právě tunel Kubačka. Ale jestli tomu tak doopravdy bude to ví málokdo. Stavba může být ukončena v roce 2010 nebo taky může být jen na papíře a mohou se o úsek vést dál spory. To by bylo pro obyvatele na E 55 velice deprimující a nežádoucí, ale na druhou stranu by uspěli ekologové a v oblasti na severozápadě Čech pod Krušnými horami by vládl stále klid. Tato varianta je sice lákavá, ale málo pravděpodobná, jelikož Ředitelství silnic a dálnic podepsalo smlouvu s firmami, v čele se Stavbami silnic a železnic. Dálnice by měla být hotová do roku 2010. A bude ? Na tuto otázku si každý musí odpovědět sám. Ze všeho nejlepší by bylo kdyby se žádné dálnice stavět nemusely. Hlavně ne přes chráněné krajinné oblasti a když už tak jen v nejnutnějších případech a co nejšetrněji k přírodě. Podle mě na dálnici D8 přes České středohoří mají postavit tunel Kubačku, protože se mi zdá jako nejšetrnější


varianta k přírodě. Je to můj osobní názor a ten se může od ostatních lišit.

Po stopách bin Ládina Ivana Bártíková, 2.A Bojoval proti amerikanismu, teď je psancem. Nejhledanější muž světa se ukrývá v pohořích Afgánistánu. Pro koho je tak nebezpečný? Pro někoho dvouřádkový vtip, pro někoho noční můra. Pro někoho tapeta na mobilu a pro jiného příčina proplakaných nocí. A o kom, že to vlastně mluvím? Usáma bin Ládin. Není asi člověka, který by tuto osobu neznal. 11. září 2001, když se na Manhattanu otřásla země a pod troskami dvou obrů zůstaly uvězněny tisíce životů, asi nikdo z nás to nezůstal chladným. Usáma bin Ládin je jednoznačně jeden z nejnebezpečnějších teroristů světa. Přesto si většina z nás i po bez mála 8 letech na tuto událost ani nevzpomene, ale víme vůbec, kde se bin Ládin ukrývá a pro koho je tak nebezpečný? Nyní je údajně ukryt někde v Afghánistánu. To však nic nemění na tom, že Amerika, a nejen Amerika, je stále v ohrožení. Usáma se dal totiž nedávno slyšet, že prý Ameriku čeká další a ještě mnohem drtivější útok, než ten z 11. září, a že prý dokud bude poslední muslim naživu, tak má Amerika o strach postaráno. Hloupé výhružky zfanatizovaného blázna nebo skutečnost? To nikdo neví. Avšak prostředků má tento milionář asi víc než dost. Američané mu nemohou přijít na jméno, muslimové ho považují za hrdinu, a co český občan? S tím to neudělá vůbec nic. Ten si ani neotevře internetové zprávy a raději automaticky klikne na portál lide.cz, aniž by se nějak obtěžoval s něčím, co se nás jakože vůbec netýká. Avšak napadlo vás někdy, že možná týká? Vezměme si kupříkladu americký radar, který má během několika let vyrůst na našem území. Není to dostatečný důkaz české náklonnosti vůči Američanům? A kdoví co všechno Usámu a jeho spojníky ještě napadne. Podle mně je v ohrožení každý. Protože jen málokdo dnes nevzhlíží ke stylu života západních zemí. A i když si to možná většina z nás nechce přiznat, tak se snažíme Američany v mnohém napodobovat. A to se netýká jenom České republiky ale i dalších zemí. Díky tomu si však zadělává těsto na teroristický útok každý. Usáma má totiž, podle mého názoru, zdrojů nesčetně a všechny potřebné informace si i v tak chudé zemi

22

jako je Afghánistán může díky svému bohatství bez problému zjistit. A proč, když nesouhlasí s americkou politikou, by měl útočit jen na Ameriku, když je to v mnoha evropských zemích velmi podobné. A nikdo z nás nemůže s jistotou říci, že nás se to netýká, protože myšlenky, které se rodí v Usámově hlavě zná dopředu jen on sám. Dle mého názoru bychom měli o těchto věcech více přemýšlet a více si jich všímat, protože dnes jsme možná v pořádku, ale třeba už zítra to můžeme být my, kteří budeme stejně jako pozůstalí obětí z 11. září místo nakupování vánočních dárků sedět sklesle nad fotkou našich blízkých.

Uznat nebo neuznat ? Šárka Šabatková, 2.A Kosovský parlament vyhlásil dne 17. února 2008 nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát. Oficiální orgány Srbska i řada států Evropy však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska. Uznat nebo neuznat? Je tomu již více jak rok, co Kosovo dne 17. února 2008 opustilo lůno matičky Jugoslávie a přestřihlo tak definitivně pupeční šňůru, jež ho spojovala se Srbskem. Srbská republika ale nehodlá respektovat jeho vůli vydat se vlastní cestou demokratického, světského a multietnického státu a své jižní province se dodnes drží takříkajíc zuby nehty, neboť v ní spatřuje srdce svého státu, kolébku své národnosti a nedělitelnou součást svého území. Samozřejmě by bylo jednodušší nezávislost neuznat a vše pěkně ututlat, jenže takhle se problémy přece neřeší, a je nutné postavit se jim čelem. Podle mě by Kosovo mělo dostat šanci ukázat svou dobrou vůli řešit vlastní konflikty a samo se zodpovědně pokusit dokázat světu, že je schopné vyřešit kritickou situaci. Vždyť žádnému státu nesvědčí, když se dostane do područí jiné země a musí se podrobit. Na takové příklady je naše historie už tak víc než bohatá. Kéž by tedy odpověď byla tak snadná. Jenže právě kvůli obavám z dalších autonomistických snah stojí proti uznání zejména země, které mají samy strach z povzbuzení separatistických nálad menšin na svých územích a uznání jednostranně vyhlášené nezávislosti Kosova přirovnávají k Mnichovskému diktátu. Jistě jsme již všichni slyšeli o problémech nejen v Srbsku, ale také


v některé z těchto zemí – např. v Rusku, Řecku, Španělsku, Rumunsku, Bulharsku, Moldavsku, Bělorusku, Ázerbájdžánu, Gruzii, Číně, na Kypru nebo dokonce i v sousedním Slovensku. Přesto nezávislost Kosova dodnes uznalo 54 zemí – z toho 22 členů Evropské unie včetně ČR, dále se většinou jedná o země západního světa a o státy bývalé Jugoslávie, z nichž mnozí stoupenci odmítání přirovnávají k souhlasu s existencí Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945. Veškeré spory v Kosovu mají mnohem hlubší kořeny, než se nám na první pohled může zdát. Složení obyvatelstva a nejistý výklad dějin souvisejících s touto oblastí jsou hlavními problémy. Dnes zde žije 88% Albánců a pouhých 7% Srbů, zbytek populace tvoří Garanci, Makedonci a Romové. Podle Srbů dnešní kosovské území osídlili Slované při své invazi na Balkán a v 7. stol. ho zahrnuli jako jednu z jádrových oblastí do středověkého srbského státu. Ten se však rozpadl roku 1389 po bitvě na Kosově poli, kde byli Srbové poraženi Turky z Osmanské říše. Srbské obyvatelstvo z Kosova postupně ustupovalo na sever a do vylidněných oblastí začali masově přicházet Albánci, kteří od Turků přijali islám a stali se jejich spojenci. Albánci se ale považují za potomky ilyrských kmenů, které na území Kosova žily dávno před slovanskou invazí, a tvrdí, že i oni bojovali po boku Srbů proti Turkům. Po porážce se však podřídili vítězům, aby se vyhnuli odvádění daní. Dnes se již těžko dozvíme pravdu o nejpůvodnějších obyvatelích dané oblasti, ale přistoupíme-li na teorii Albánců, pak je můžeme jednoznačně považovat za utlačované chamtivým Srbskem. Srbsko by si tedy mělo konečně uvědomit, že i ono se v minulosti s radostí vymanilo z moci bývalé Jugoslávie a že není jediným státem, který ztratil své území, jak už dějiny ukázali – jako příklad může posloužit i naše vlast, dále si můžeme připomenout, že i Němci přišli o Alsasko a Východní Prusy, Rakušané o Jižní Tyroly a Maďaři o víc než půlku své někdejší nedělitelné říše. Odpůrci Kosova ke své kritice využívají i jeho současný finanční stav. Dejme si však ruku na srdce a upřímně řekněme, která země během současné celosvětové finanční krize má stabilní ekonomiku. Jak by se tedy za těchto podmínek mohla vyvíjet ekonomika válkou vyčerpané země. Přesto Evropská unie přislíbila přispět značnou sumou, která má být použita na rozvoj školství, demokratických institucí, na vytváření dobrých

23

podmínek pro podnikání a na budování infrastruktury. Před měsícem Kosovo oslavilo 1. výročí samostatnosti. Upřímně řečeno, podle mě se ale nedá od takto zdevastované země očekávat, že se z ní během jediného roku stane vzkvétající ráj. Buďme tedy realističtí a trpěliví a držme Kosovu palce, ať je jeho budoucnost klidná a doufejme, že i Srbsko se brzy smíří se současnou situací. Neboť by stačilo, aby si velké světové mocnosti přestaly svým tyranským a chamtivým chováním dokazovat svou moc, a všem by se nám žilo mnohem lépe.

Válka v Iráku Dominik Mochar, 2.A Husajn podle některých informací ukrýval zbraně hromadného ničení, nic se ovšem nenašlo. Kdo za tím stojí? Kdo tedy způsobil válku v Iráku? Každý diktátor, monarcha nebo vládce, kromě svého opravdového důvodu k rozpoutání války, potřebuje pro své poddané nebo svůj národ náležitou záminku. Čím vyspělejší a vzdělanější národ, tím pádnější důvod k dobrovolné cestě na bojiště musí být. Leninovi pro získání hladovějících mas stačil plný talíř, Hitler musel strašit svůj národ žido-bolševickou hrozbou a návdavkem sliboval nová území. Rooseveltovi spadlo do klína k přesvědčení doposud nejednotných Američanů, co se vstupu do války týče, napadení námořní základny Pearl Harbor. Války se vedly a vedou. To známe i ze současnosti. V dobách, kdy se zedníci, natěrači a uklízečky těší na srazy maturantů, musí válek chtivé vlády vynakládat čím dál větší prostředky a fantazii pro zdůvodnění svých militantních záměrů. Poslední, (doufám, že posledním) příkladem je válka v Iráku. Tak dlouho bylo veřejnosti předkládáno reálné nebezpečí napadení zbraněmi hromadného ničení, až tomu „svět“ uvěřil. Kdo by nevěřil zprávám CIA. Vždyť všichni američtí agenti jsou v Tv seriálech předkládáni jako po Bohu jediní spolehliví a neomylní! Proto celý demokratický svět hltal jejich hlášení o konkrétní hrozbě, o rourách, které jsou součástí dalekonosného děla a pojízdných laboratořích na výrobu otravných látek nebo o zaručených zprávách o nákupu materiálu potřebného na výrobu jaderných zbraní. Klasická ukázka záminky pro rozpoutání války, srovnatelná se „zabili nám Ferdinanda“ potopením Lusitania a


nebo přepadením německého vysílače polskými vojáky. Kde hledat pravé důvody války v Iráku? Je pravdou, že každý člověk má jiný názor a díky našemu demokratickému zřízení na něj má i nepopiratelné právo. Mě osobně bez velkých politických nebo vojenských strategických znalostí postačuje pohled do školního atlasu. Na straně 62 hospodářské mapy každý může zjistit, která surovina je pro tuto oblast typickou. Celé světové hospodářství a ekonomika je na ní závislé. To dokládají články v novinách. Např. „ Zdražila ropa, ceny mouky půjdou nahoru“, „zdražila ropa, ceny tepla půjdou nahoru“, „zdražila ropa, ceny nábytku půjdou nahoru“. Až se člověk diví, co všechno se z ropy vyrábí. Proto je pro mně pochopitelné, že když se v oblasti, bohaté na naleziště této cenné suroviny, objeví totalitní, demokracii nepřátelský režim. Bude snahou mocných tohoto světa proti němu všemi prostředky zakročit a armádou získat kontrolu nad těžbou.Za válku v perském zálivu si v podstatě vlastně můžeme sami naším způsobem konzumního života, kdy materiální hodnoty jsou kladeny nad hodnoty duchovní. Měřítko úspěchu je velikost vily, úhlopříčka televizní obrazovky nebo počet funkcí mobilního telefonu. To všechno jsou hodnoty, které můžeme porovnávat se svými sousedy nebo kamarády. Cesta k úspěchu vede zase jen přistavením jednoho patra ke své vile, vybudováním většího bazénu, koupí nového telefonu.Sečteno a podtrženo nové zbytečné, pro život člověka v podstatě nepotřebné zboží, náročné jak na suroviny, tak i na energii, jejíž cena je závislá na ceně ropy. Proto se nelze divit snaze o ovládnutí oblastí na ropu tak bohatých i za cenu použití vojenské síly. Právě tak je pro mě omluvitelný fakt, že když už musí pro něco mí skoro vrstevníci umírat, je pro ně určitě lepší umírat pro oči krásné Heleny, jak pro vyšší zisky ropných společností.

krvavým způsobem. Nepředstavitelné množství lidí bylo vyhnáno ze svých domovů, trpí hlady a nedostatkem pitné vody. V současnosti se počet obětí pohybuje kolem 300 000. Podle situace, která zde panuje usuzuji, že není možné zatím tento konflikt vyřešit. Dárfúrské povstání není podle mě zásadním problémem, kvůli kterému propukl tento rozsáhlý konflikt, protože nepokoje zde panovaly již dříve. Zákeřná chártúmská vláda v čele s tyranem Bašírem chce pod zástěrkou potlačování dárfúrské vzpoury provést důkladnou genocidu černých obyvatel této provincie. Kromě barvy pleti jim také nevyhovovalo jejich náboženství. V této oblasti byli sice lidé donuceni poněkud nedobrovolně a pouze formálně přijmout islám, ale jejich kůže zůstala naneštěstí černá. Pod Dárfúrem bylo objeveno podzemní jezero. Prý mohou k řešení konfliktu napomoci studnové vrty, ze kterých by byla čerpána voda, protože ostatní zdroje jsou už absolutně nepoužitelné. To by mělo začít řešit potravinovou krizi, ale podle mě je to jeden velký nesmysl. Africké domorodé kmeny si žádnou vodou ze své kůže černou barvu nevymyjí a to je přece hlavní kámen úrazu. Za to, že je jejich prezident rasista a vrah, ale oni bohužel nemohou. Je na něj sice vydán zatykač u mezinárodního soudního tribunálu a to hned za několik trestných činů, ale súdánská vláda ho odmítá vydat a hlásá, že je absolutně nevinný. Soud je proti diktátorovi tím pádem také úplně bezmocný. Počet obětí války také Súdán uvádí asi čtyřnásobně menší než je ve skutečnosti. Pokud je vláda takhle zaslepená falší tak pochybuji, že je možné nějaké zlepšení situace. Válčení už došlo do takové situace, že jsou do něj zapojeny i děti. Malí chlapci, kteří často nedovršili ani 12 let jsou každodenně stavěni tváří v tvář nepříteli. Zajatí dárfúrští muži jsou hromadně zabíjeni a ženy „jen“ znásilňovány.

Obavy z mučení

Obavy z mučení

Aneta Vrzáčková, 2.A Etnické konflikty existují na mnoha místech světa. Konflikt v Dárfúru propukl v roce 2003, když dvě ozbrojené opoziční skupiny působící v Dárfúru pozvedly zbraně proti súdánské vládě. Muže zabijí, ženy jen znásilňují. Je vůbec naděje na ukončení tohoto konfliktu?

Marcela Kovářová, 6.C Etnické konflikty existují na mnoha místech světa. Konflikt v Dárfúru propukl v roce 2003, když dvě ozbrojené opoziční skupiny působící v Dárfúru pozvedly zbraně proti súdánské vládě. Muže zabijí, ženy jen znásilňují. Je vůbec naděje na ukončení tohoto konfliktu?

Konflikt v súdánské provincii Dárfúr trvá již od roku 2003, rolnické povstání zde bylo chártúmskou vládou odraženo velmi krutým a

Dle mého názoru jde o opomíjenou humanitární katastrofu, ale naděje umírá poslední.

24


Dárfúr (arabsky ‫ ) روف راد‬je oblast na západě Súdánu hraničící se Středoafrickou republikou, Libyí, a Čadem, která má přibližně 6 mil. obyvatel. Vztahy mezi Araby a nearabskými obyvateli tu byly vždy napjaté. Dárfúr byl střediskem obchodu s otroky; zotročení obyvatelé zajatí ve střední Africe a jiných částech Súdánu odtud byli dále posíláni do dalších částí arabského světa.V roce 2003 v oblasti propuklo povstání proti súdánské vládě ovládané Araby. Vzpouru vedla dvě hlavní povstalecká uskupení – Hnutí pro spravedlnost a rovnost a Súdánská osvobozenecká armáda. Povstalci upozorňovali na útlak nearabského obyvatelstva vládou v Chartúmu. Vláda na povstání reagovala nálety a podporou pozemních útoků arabských milic Janjaweed. Ty jsou spojovány s masivním porušováním lidských práv zahrnujícím hromadné vraždy, rabování, znásilňování atd. Válka si již vyžádala několik desítek tisíc životů. Světová zdravotnická organizace mluví o 50 000 obětech, odhady některých nevládních organizací se pohybují kolem 400 000. Například americká vláda tento konflikt označuje za genocidu. 18. září 2004 vydala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1564, která požaduje ustavení vyšetřovací komise pro Dárfúr. Ve zprávě z 31. ledna 2005 ovšem OSN odmítá situaci označit za genocidu. Přes hromadné vraždy a znásilňování se totiž nepodařilo prokázat genocidní záměr. Zpravodajové BBC a pracovníci humanitárních organizací zaznamenali mnoho životních osudů zasažených konfliktem, např příběh Mustafy, který vypráví o svých zničených snech. ,,Je mi 15 let a každý den v týdnu umývám nádobí v malé restauraci v Bahi na súdánskočadské hranici. V Súdánu jsem chodil na základní školu, ale musel jsem odejít, když byla naše vesnice vypálena. Protože nemáme žádné peníze, nemůžu chodit v Čadu do školy. Chci být lékař, tak abych mohl pomáhat nemocným lidem.“ Myslíte, že se mu tenhle sen někdy splní? Nebo příběh Abdelmouniho Mahamadena, který vypráví o své zavražděné rodině. ,,Nejdřív byla naše vesnice ostřelována bombami z letadel Antonov, poté zaútočily milice Janjaweed na velbloudech a koních. Zabili mého otce, dědu a bratra. Podařilo se mi uniknout a se svými dětmi jsem utekl do Čadu. Můj strýc od té doby navštívil naši vesnici a říká, že hroby mých příbuzných jsou nyní již zničeny.“ Co dodat? V současnosti se většina lidí nejspíš ptá na perspektivy dalšího vývoje. Existují 3… Upřímně řečeno nevím, která varianta je nejpravděpodobnější, jestli totální eliminace

25

afrických kmenů, hospodářské sankce nebo do třetice vojenský zásah. Těžko říct… V historii můžeme určitě sledovat několik případů etnického ,,vyčištění“ problematických regionů a současné dění v Dárfúru se od těchto hrůzných momentů lidských dějin výrazně neodlišuje. Během psaní této eseje jsem celkem žasnula, že je ještě v současnosti schopen člověk člověku provádět tak brutální věci, obzvlášť po zkušenostech světových válek, ale zjevně je… Dárfúr svým způsobem chápu jako urgentní výzvu a to pro každého z nás. Myslím, že kdo nepoznal, nikdy nepochopí, jaké to je, když ho tíží starosti o to, kde bude spát, jestli nebude znásilněn, co bude jíst, nebo zda je jeho rodina ještě vůbec na živu… Naše všední starosti se s těmito přece vůbec nemohou žádným způsobem srovnávat. Dle mého názoru je nejvyšší čas reagovat na tento zřejmě nejzoufalejší výkřik lidské bídy a nicoty ve 21. století… Společnost se snaží zlepšit tyto poměry pomocí mezinárodních organizací, ale to je taky marné, protože jakmile vyšle OSN do ohniska bojů svůj vrtulník, je záhy sestřelen, a tak o život přichází další nevinní lidé. Je mi líto, že musím závěrem říci něco tak neoptimistického, ale myslím že pokud se nestane nějaká závratná změna například zajetí súdánského prezidenta, tak bude Dárfúr dál drancován a lidé budou i nadále zbytečně umírat krutou smrtí.

Americký radar - ANO či NE Adéla Bustová, 2.A Umístění radarové stanice v Brdech má své zastánce i odpůrce. Stala by se Česká republika cílem útoku teroristů? A jaké dopady bude mít na vztah s Ruskem? Jednou jsem měla sen…stála jsem za oknem mého pokoje a koukala ven. Všude cizí lidé, nemluvili česky, ale chovali se jako doma. V naší vesnici. Měla jsem strach. Ráno jsem nad tímto snem přemýšlela. Trochu mi připomínal vyprávění , o dobách, kdy jsme byly okupováni sovětskými vojsky. A myslím ,že historie se opakuje. USA si vybralo naši lokalitu v Brdech pro umístění radarové stanice. Toto strategické místo ve střední Evropě umožní kontrolu prakticky nad celou Evropou, Ruskem, Přední Asii, Blízkým Východem a podstatnou částí Afriky. Velkým trnem v oku jsou hlavně tzv. darebácké státy-


Severní Korea a Írán. Radar bude součástí tzv. protiradarového deštníku v rámci Systému obrany proti balistickým střelám (BMDS). Tento program vychází z americké Strategické obranné iniciativy (SDI) , která byla vyhlášena již v roce 1979 prezidentem Ronaldem Reganem. Brdský radar by měl střelu sledovat v poslední fázy jejího letu. Úspěšnost je ale 50 na 50. Radar vyhodnocuje konstrukční prvky bojové hlavice a rozlišuje je na skutečné a klamné. Osádku radarové stanice by mělo tvořit až 60 vojenských specialistů, dále pomocný personál. Vojáci by neměli přesáhnout počet 200. Ale už i třeba 20 amerických vojáku mi příjde hodně. Na našem území by přece měli být pouze naši vojaci. Také si nejsem tak zcela jistá jestli radar má sloužit k ochraně. Američané jsou totiž velmi zvláštní tvorové. Pletou se do věcí po kterých jim nic není. Odjakživa se snaží ovládat území, která jim nepatří, ale samozřejmě jen území, ktrerá jsou velmi výhodná. Mají třeba ropu že? V americké filmografii jsou známé velmi působivé katastrofické filmy o zkáze světa. Amerika samozřejmě ale všechny zachrání a začne dávat rozkazy. Proto vidím americký radar pouze jako nástroj ke špionážním účelům určeným ve východním směru. Hlavně k Rusku. To má mnoho vojenských tajemství na které, by USA rádo přišlo. Americký radar se nelíbí ani našim ekologům. Ani veřejnost se k němu nestaví příliž kladně. Nedávno jsme vstoupili do EU, proto bychom se měli plně věnovat jí a hlavně chodu našeho státu a konečně si začít budovat vlastní suverenitu a hrdost a nenechávat se zatáhnout do něčeho co by mohlo skončit špatně.

26


Al Gore nebo Václav Klaus? Jiří Záškoda, 3.A Podtitul této krátké eseje by mohl nést pojmenování odvozené ze stejnojmenné knihy Václava Klause „Modrá, nikoli zelená planeta“, nebo by mohl věcně a jednoduše znít „Problém globálního oteplování“. Když jsem poprvé uvažoval o nabízeném tématu, napadlo mě, že by nebylo špatné napsat esej na tuto problematiku a rozhodnout, kdo z uvedených aktérů sporu má pravdu a kdo nikoli. A můžu vám říci, že jsem dospěl k zvláštnímu závěru. Na otázku „Al Gore nebo Václav Klaus?“ odpovídám „ANI JEDEN!“. Proč? To se vám budu snažit vysvětlit. Začal bych nejdříve u pana Al Gora. Měl jsem možnost zhlédnout jeho dokumentární film. Ten mě dokonale utvrdil v tom, že globální oteplování tu existuje a člověk k tomu přispívá svým chováním. To je můj názor na globální oteplování, shodný s Al Gorem. Ve snímku to podporovaly pádné argumenty, které se opíraly o mnohé grafy a které byly vědecky promyšlené. Víte, Al Gore mě přímo uchvacoval svým povědomím až do té doby, než svůj dokumentární film začal propojovat se svou rodinou a s tím, co si má člověk uvědomit a co má považovat za důležité. Použil zde dojemné hudby a to, že jeho syna srazilo auto. V tu chvíli si údajně uvědomil, že práce a úspěch není všechno, ale třeba rodina je to důležité. Myslel tím, že lidé by si měli vážit své planety a svého okolí, než bude pozdě. To všechno je pořádku, ale v dokumentárním filmu o globálním oteplování by to nemělo být. Václav Klaus uvádí ve své knize, že se Al Gore dopouští zločinu na dokumentárním filmu. S tím souhlasím. Jako člověk na mě Al Gore působí velice přesvědčivě. Bohužel je to jednou politik, jak sám sobě říká „ Skoroprezident Spojených států amerických“, tedy poražený politik, a pouze tlumočí fakta o globálním oteplování. A shoduji se s těmi, kteří se domnívají, že jeho názory jsou čistě subjektivní. A nyní pan prezident Václav Klaus. Pan prezident, jak zřejmě všichni dobře víte, zásadně problém globálního oteplování odmítá. Zprvu jsem byl přesvědčen, že Al Gore vyjde ze srovnání s pozitivním skóre, avšak ukázalo se, jak jsem se zmýlil. Václav Klaus mě ve své útlé knize „Modrá, nikoli zelená planeta“ docela mile překvapil. Svůj názor formuloval s ohledem na problematiku omezování lidské svobody, což se týkalo především radikálních až nesmyslných

27

návrhů na zmírnění globálního oteplování. Tak např. názor, že právo mít děti by mělo být komoditou kupovanou a prodávanou jednotlivci na trhu, ale absolutně limitovanou státem. To mě také u tohoto autora překvapilo. Celkem zajímavým shledávám postoj pana prezidenta Klause k otázce, zda politici někdy nevyužívají globální oteplování ke zviditelnění a budování kariéry a zda se také různými opatřeními nenarušuje svoboda člověka. Tady se šance mezi Gorem a Klausem začaly vyrovnávat. Ke svému neštěstí se však začal Václav Klaus míchat do problému samotného globálního oteplování a do přírodních zákonitostí. Mohu citovat názory těch autorů, které Václav Klaus přijal za své: Živočišné druhy vznikají a zanikají jen a jedině proto, že se příroda permanentně přizpůsobuje měnícím se podmínkám. Nebo: Zásoba zdrojů se zvětšuje spolu s naší zásobou vědomostí a tím pádem jsou zdroje nevyčerpatelné a konečným zdrojem, kterým není nikdo jiný než člověk a jeho úsilí … Řekl bych, že je to poněkud zvláštní a diskutabilní pohled na věc. Nakonec knihy dokonce uvádí, že spalování biomasy je vlastně stejné jako spalování uhlí. Produkuje přeci také CO2 . Vůbec nevím, proč provádí nesmyslné propočty nahrazení atomové elektrárny těmi větrnými. Podle mě by stačilo jen pomoci výrobě elektřiny tímto nenuceným způsobem. A jak jsem již zmínil u pana skoroprezidenta Al Gora, jedná se i v případě pana prezidenta Klause o politický přístup k odbornému tématu, on v podstatě přebírá a tlumočí analýzy, které mu, jak se říká, „přivádějí vodu na mlýn.“ Kniha končí sumarizací a tím, že globální oteplování vlastně vůbec není. Máme chránit životní prostředí, ale nenechat se zviklat „falešnými a prázdnými“ řečmi o globálním oteplování. Jediné, co totiž hraje prim, je svoboda člověka a volný trh. Někteří z vás by se možná přiklonili na tu či onu stranu a zvolili byste vám bližší názor, ale mě nedokázal přesvědčit ani jeden z obou účastníků, v podstatě politického sporu, ani Al Gore ani Václav Klaus. Děkuji však oběma za jejich názor. Bylo to pro mě zajímavé srovnání. Škoda jen, že si tak trochu budují politickou dráhu a čistě subjektivně říkají svoje názory a nehledí nalevo ani napravo.


Prášky, kondom nebo plodné a neplodné dny?

Metly lidstva Michaela Hlavsová, 3.A

Barbora Urbanová, 3.B Podle mě… NESOULOŽIT! Ale to v dnešní době asi moc dobře nejde, když každou chvilku slyšíte v rádiu… Sex je náš dělá dobře mně i tobě…., nebo si najít neplodného partnera, ale kdo ví v našich letech, jestli někdy bude moct nebo nebude moct mít děti. A otázky kolem sexu máme na talíři pomalu dnes a denně. Proto, by jsme se měli ptát na otázku té nejlepší ochrany proti otěhotnění. Začala bych asi kondomem. Jeho hlavní výhoda spočívá v tom, že spolu nedochází sliznice ke kontaktu. Takže jako jediná antikoncepce zamezuje nejen těhotenství, ale také přenosu pohlavních chorob (při správném užití s úspěšností kolem 99 procent). Bohužel je tu riziko prasknutí. Na to doplatil kamarádův bratr (16) let, který má se stejně starou dívkou půlroční holčičku Lucinku. Ale pro nezávazný sex je kondom naprosto ideální a v danou chvíli nejbezpečnější. Dále tu máme odvážlivce, kteří vsázejí na plodné a neplodné dny. Údajně je nemožné dostat se do jiného stavu před menstruací a bezprostředně po ní. Největší riziko otěhotnění je uprostřed mezi dvěma menstruačními cykly. Já osobně bych na to určitě nevsázela, zase tu mám jeden odstrašující případ. Kamarádka byla těchto dní veliký zastánce, je o rok starší a má dvouletého syna Jakuba. Od té doby se hodně změnil názor na tuto formu antikoncepce. A to nejlepší nakonec… HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE!!! Ta patří k nejrozšířenější metodě ochrany proti nechtěnému těhotenství konce 90-tých let. Počet dívek a žen, který užívá tuto antikoncepci v ČR, je srovnatelný s počtem uživatelek EU. Tyto pilulky jsou bezpečné, efektivní, jednoduché na užívání a nemají vliv na sex, ovšem vyžadují pravidelné bezchybné užívání. Dokonce v období puberty, kdy se u dívek objevuje akné, se v extrémních případech předepisuje na léčbu právě ona. Ovšem jsou ty i nedostatky: vyrážky, migréna, přibírání na váze atd., ale naštěstí nám dnešní doba nabízí široké spektrum pilulek, takže si každá žena může zvolit tu, která jí bude vyhovovat nejvíce. A příklad úspěšnosti hormonální antikoncepce??? Podívejte se na mě, dodnes bezdětná!

28

Zkoušeli jste si už někdy zadat do internetového vyhledávače spojení slov metla lidstva??Vyjede vám mnoho odkazů.Většina z nich je zaměřena na alkohol,drogy,pohlavní choroby a obezitu.Proč však považovat zrovna tyto faktory za věci,které bezprostředně ohrožují lidské pokolení?Rozhodla jsem se proto zaměřit se v této eseji na něco jiného,co lidé nepovažují za nebezpečné. Je přece prokázáno,že vyčistit si čas od času hlavu kapkou alkoholu nemůže nikomu ublížit.Již ve středověku se alkohol a jiné omamné látky používaly k tišení bolesti i jako dezinfekce.Díky nim bylo zachráněno ohromné množství životů.Proč se zrovna v dnešní době tyto dříve zázračné látky tak hojně zneužívají?Není to tím,že lidé mají až moc volného času?Vždyť my jsme schopni trávit celé hodiny ba dokonce dny v laboratořích, jen aby jsme vynalezli mašinku,která nám usnadní to-či ono.Díky pokroku,jež jde neustále kupředu máme za několik minut vyřešeny věci,které by ještě nedávno zabraly i několik dní. Za časů našich babiček a prababiček by jste asi těžko narazili na každém kroku na fetující mládež a na mladistvé, jak se opíjejí v barech a na diskotékách.Škola,práce v domácnosti,výpomoc na poli a na závěr dne opět povinnosti do školy.V těch dobách snad nebyl čas ani zapálit si jedno oddechové cigárko. Dokonce nejen alkoholismus a narkomanie jsou spojeny s nadbytkem volného času.I obezita a pohlavní choroby jako například AIDS mají svůj počátek také zde. Zamysleme se nad tím ,kde se vzal tak zákeřný virus jako je HIV?Nebyla to původně nemoc,která se vyskytovala jen u zvířat?Myslím,že nejčastěji u opic.Tak jak se mohla nemoc jako je tato přenést na člověka?Přes injekční stříkačku asi ztěží,že! A co obezita?Není tak rozšířená právě proto,že se snažíme urychlit co se dá?Stačí rozbalit,zalít horkou vodou a chutná strava je na pár minut na stole. Podle mého názoru je tedy tou nejzákeřnější metlou lidstva čas.


Skutečně jsou chlapci lepší matematici? Jan Hirt, 3.A Na tohle téma už byly popsány stovky listů papíru různými odborníky i neodborníky. Jejich názory se samozřejmě liší, a proto jednoznačné potvrzení nebo popření tohoto tvrzení neexistuje. Já osobně se domnívám ,že na tom něco přece jen bude. U kluků se všeobecně předpokládá, že budou dobří v matematice a fyzice, kdežto u děvčat to většinou nikdo neočekává, a pokud je tomu naopak, tak je to příjemné překvapení. Proč je tomu tak? V některých odborných článcích se můžeme dočíst o odlišné stavbě mužského a ženského mozku. Rozhodně vnímání světa u mužů a žen je jiné. Nemůžeme třeba vidět tuto skutečnost už v době našich dávných předků? Muži chodili na lov, a jejich mozek musel vyřešit řadu problémů – kam jít, kudy jít, jak ulovit zvíře, zorientovat se v prostoru. Ženy mezi tím vymetaly jeskyni nebo šily oděvy a klábosily. Ženský mozek na rozdíl od mužského byl relativně vklidu. Když se výzkumníci zaměřili na to, jak prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ovlivňuje jeho matematické schopnosti, došli k závěru, že chlapci mají větší šanci pochopit matematické vztahy. A to mimo jiné i díky hračkám. Vrtají se v různých stavebnicích a v legu, tím získávají prostorovou představivost. Hrají si s dětským nářadím a auty na dálková ovládání, rozmontovávají je a zase smontovávají, chtějí zkrátka přijít všemu na kloub. To jim nevědomky pomáhá chápat různé vztahy a souvislosti. Dívky tyto zážitky často postrádají. Byl proveden test matematické gramotnosti ve čtyřiceti státech. Ze zkoumaných zemí pouze ve třech měly dívky celkově lepší výsledky v matematice než chlapci. Údajně to bylo na Islandu, v Thajsku a v Indonésii. Proč zrovna tyto státy, to nevím. Možná by nebylo od věci zjistit co je příčinou úspěchu tamních dívek Zase ale na obranu děvčat musím podotknout, že při zkouškách ze čtení děvčata chlapce jednoznačně převálcovala. Tentokrát ve všech čtyřiceti zemích byly dívky v průměru lepší než chlapci. Toto téma vždy bylo a zřejmě i bude předmětem sporů mezi muži a ženami.

29

Myslím si, že od přírody jsou matematicky více nadaní chlapci, ale existují i výjimky, které potvrzují pravidlo. Kolem sebe vidím spoustu děvčat, která zvládají matematiku mnohem lépe než chlapci. A to svědčí o tom, že jenom nadání nestačí, a že píle a pracovitost jsou hlavní příčinou úspěchu.

Škodí nebo neškodí marihuana Lucie Černá, 3.B Určitě si každý z vás dokáže představit, podle padesátileté paní z Prahy, bylinku, kterou si dává do salátů nebo podle paní Bryndové nejlepší lék na celém světě. Sama říká: „Vypozorovala jsem, že pokud do sebe na počátku astmatického záchvatu vpravím několik „šluků“ marihuany, mám vyhráno! Do dvou hodin po použití jsem byla v pořádku, kdežto po zásahu záchranné služby, kterou jsem si jinak musela volat, jsem byla dva dny totálně vyřízená!“ Jsou tedy důchodci nebezpeční pro společnost? Právě oni jsou nejúspěšnější skupinou pěstitelů. Že je dvoumetrová bylina zvaná konopí tedy marihuana označována jako nelegální droga, jim je srdečně řečeno jedno. Hlavní je pro ně to, že zabírá na jejich zdravotní problémy. Podle mého názoru ovšem nelze laické používání konopí považovat za léčbu, něco málo bych tu přidala: „Marihuana ano, ale jen u lékaře a na předpis!“ Vždyť se na to podívejme zblízka. Potřebuje šestnáctiletý kluk marihuanu na Alzheimera? Nepotřebuje! Marihuana má řadu skalních vyznavačů, kteří na ni nedají dopustit. Přes své nesporné pozitivní účinky má i své stinné stránky. Podle jednoho výzkumu měli těžcí kuřáci marihuany zhoršené výsledky v testech paměti, nepříliš známým rizikem kouření marihuany je i infarkt, který se po jednom jointu zvyšuje až čtyřnásobně! Mezi dlouhodobé účinky, které dosud nebyly zcela vědecky prokázány, ale jsou více než pravděpodobné, patří zvýšené riziko rakoviny v dutině ústní, hltanu a jícnu, u dětí, které byly účinkům konopí vystaveny během nitroděložního vývoje, onemocnění leukémií. Ale abychom tu pořád jen nerozebírali rizika a následky. Vždyť marihuana má i už zmíněné léčivé účinky. Jsme tedy národ pokrytců, když je zavrhujeme a v hlavě nám zní jen jedna věta pořád dokola? Marihuana je droga a drogou zůstane. Lékařské výzkumy potvrzují to, co je lidstvu známé už tisíce let: tahle rostlina je léčivá. V marihuaně vidí šanci i někteří nemocní rakovinou, AIDS, Parkinsonovou nemocí


nebo Crohnovou chorobou. Zmírňuje nevolnost, upravuje chuť k jídlu, tiší bolest a uvolňuje svalové napětí. Dá se použít ve stomatologii a k léčbě lupénky, zánětů středního ucha… Vraťme se tedy k léčbě AIDS, což je díky marihuaně opravdu možné. Internet je tímto zázrakem zaplněný od sklepa až po půdu. Známá advokátka nyní obhajuje 2 mladé podnikatele, kteří jsou obviněni z trestného činu. Když je v loni v jejich bytě napadl útočník, obrátili se na policii. Ta sice útočníka zneškodnila, nicméně potenciální oběti putovaly rovnou do vazby. V jejich bytě totiž policie objevila 16 rostlin konopí. Jeden z mužů je HIV pozitivní, druhý se léčí s anorexií. Oběma marihuana prokazatelně pomáhá… Vždyť v Nizozemí smějí lékaři předepsat konopí lidem s rakovinou či pacientům s virem HIV. Marihuanu mohou používat i nevyléčitelně nebo chronicky nemocní lidé v Kanadě, tak proč ne lidé v České republice?! Alkohol přeci prokazatelně zabíjí a dělá škodu v mezilidských vztazích, k němu jsme, ale tolerantní. Závislosti na nikotinu, na rozdíl od marihuany, se takřka nezbavíte. Cigarety, ale dostaneme všude! Co s tím tedy hodláme dělat?

Může placebo léčit ? Martin Lapeš, 3.A Ještě před tím, než vás začnu seznamovat s tím, co to vlastně placebo je a jak se projevuje, chtěl bych velmi zdůraznit, že jakékoliv odtajněné informace v této práci mohou rapidně zhoršit váš zdravotní stav. Zříkám se proto veškeré zodpovědnosti a doporučuji těm, kterých se to týká, aby si zacpali uši, případně aby odešli. Určitě se vám už někdy stalo, že jste snědli jiné jídlo než to, které jste si mysleli, že jíte. Přesto jste to zjistili, až vám to někdo řekl. Odlišnost jídla jste ale nepoznali. Mohlo se i stát, že jste snědli jídlo, které vám nechutná nebo, i které vůbec nejíte a v domnění, že jíte něco jiného, jste to bez problémů snědli. Podobným způsobem funguje i placebo. Co to tedy je? V encyklopedii Československé akademii věd je placebo popsáno takto : farmakologický přípravek, který obsahuje pouze farmakologicky indiferentní látky, tj. neobsahuje účinné léčivo. Efekt vyvolaný přesvědčením nemocného, že je léčen, se nazývá placebo efekt. Laicky řečeno : jedná se o náhražku léku, která neobsahuje účinné látky a svojí vůní a svým vzhledem připomíná užívaný lék. Placebo se využívá jako kontrolní vzorek při testování

30

nových léků. Vědci se stále dohadují jak je možné, že na někoho placebo účinkuje a na někoho zase ne. Na internetu jsem našel mnoho odpovědí na tuto otázku. Většina z nich byly dohady a spekulace. Když se nad tím zamyslím, jestli může placebo léčit, tak vyjdu toho závěru, že ano, ale pokud se nejedná o závažné, nevyléčitelné choroby. Vždyť, když dáte pětiletému dítěti kovovou dvacetikorunu a řeknete mu, že je to poklad nevyčíslitelné hodnoty, pak dítě nabude myšlenky, že je nejbohatší na světě a začne se podle toho i chovat. Problematika tohoto tématu mě natolik zajímala, že jsem se zeptal známého lékaře, jak to vlastně je. Jak jsem se zmínil o placebu, hned se usmál, že se jedná o současný oříšek medicíny. Aby ne, když 62 % amerických lékařů s tímto způsobem léčení souhlasí a přitom jsou v rozporu s lékařskou etikou. Pokud vás zarazila tato informace, potom se podivte nad následující statistikou : prostřednictvím placeba v USA léčí své pacienty polovina lékařů, kde 40% z nich používá placebo ve formě tlumičů bolestí a dalších 38% lékařů používá placebo jako vitamíny, někteří jsou tak odvážní, že nahrazují léky pilulkami z cukru. I známý lékař naznal, že placebo má cosi do sebe. V souvislosti s placebo efektem mě také napadlo léčení pomocí šamanismu, kde šaman, který vystupuje jako léčitel a kouzelník dohromady, se stará o celý kmen. Přitom léčí tak, že vyvolává nadpřirozené bytosti a domlouvá jim, aby pomohli nemocnému. Jedná se o složitou proceduru, která bývá často úspěšná. Důkazem toho je, že lidé těchto kmenů přežili dlouhá staletí jen díky tomuto šarlatánství. Jak tedy přesně funguje placebo? To je záhada, která bývá často objasňována zase záhadou. Možná používáte placebo, aniž by jste to věděli. Nechci vám kazit iluze, ale je tu velké množství léků, které fungují jako placebo a jsou nám doporučovány v lékárnách nebo i lékaři samotnými. Jelikož jsme ve školním prostředí, zmíním proto nejdříve antidepresiva. Nejhojněji používaným antidepresivem je Prozac. Dále jsou léky, které při menších obtížích vůbec nepomáhají, a ten kdo je užívá je přesvědčen, že mu pomáhají k úplnému zdraví. Nastává tu placebo efekt. Tyto léky jsou například Effexor, Paxil či Seroxat. Vedle antidepresiv tu jsou Homeopatika. Další placebo, které se hojně vyskytuje mezi námi. Stále vzrůstající počet alergiků na různé alergeny požaduje nové léky, jejich vysoká cena nutí samozřejmě využívat i placebo. Snad už je to jen z toho důvodu, že lidé


používají stále více léků a tím vzniká schopnost bakterií vůči těmto lékům tvořit nová a nová opatření, ve formě nových nebezpečnějších druhů a mutací. Vědci v oboru lékařství doporučují, aby lidé při menších virózách vůbec nepoužívali žádné léky proto, aby tělo získalo vlastní protilátky. Z toho mi vyplývá, že pokud budeme používat placebo a budeme ho považovat za účinný lék, potom se uzdravíme rychleji a to tak, že tělo získá přirozenou cestou vlastní protilátky a splní se tak požadavky vědců. No jo, ale jak jsem v úvodu řekl, na každého působí placebo jinak. Rád zmíním také jeden zajímavý pokus, který může ledasco vysvětlovat. Vědci z Michiganské univerzity v Americe vpravili dobrovolníkům neškodnou dráždící látku pod kůži. Zároveň jim řekli, že půlce podají placebo a druhé půlce účinný lék. Ve skutečnosti dostali všichni placebo a výsledky byli hodně zajímavé. Všem se ulevilo, ale v míře úlevy se značně lišili. Každého dobrovolníka snímali senzory, které určovaly hodnoty hladiny dopaminu v části mozku. Tato část mozku se aktivuje v očekávání příjemného prožitku. Tak to třeba funguje u narkomanů, když berou drogu. Tatáž část mozku se uvedla do pohotovosti i u dobrovolníků očekávajících úlevu od bolesti. Skutečná úleva byla přímo úměrná míře nabuzení mozkového centra a tudíž i očekávané úlevě. Tento pokus mě přivedl k myšlence, zda se nejedená o podmíněný reflex. Bohužel ale, s tím jsem se nikde nesetkal. Závěrem bych rád zmínil přísloví „ věř, a víra tvá tě uzdraví“ . Myslím, že právě toto přísloví dokonale charakterizuje léčení prostřednictvím placebo efektu a potvrzuje můj názor, že je to možné. Takže rada pro vás všechny : pokud se vám něco stane, věřte tomu, že to nic není a pokud budete věřit dostatečně, opravdu to nic nebude.

31

A, 3.A, 3.B, 4.A, 6.C studentské práce z předmětu zeměpis, seminář ze zeměpisu a seminář z biologie

Recommend Documents