Zpráva Česká republika vs. Polsko 9.10. nás čekal první zápas nového cyklu ME naší skupiny, která byla přejmenovaná z 2A na 1B z důvodu lepšího marketingu. Tak to vysvětluje FIRA. Zápasy pro tuto sezónu byly naplánovány následovně: • 9.10.2010 – ČR vs. Polsko • 13.11.2010 – ČR vs. Belgie • 20.11.2010 – Nizozemí vs. ČR • 12.3.2011 – Německo vs. ČR • 19.3.2011 – Moldávie vs. ČR Cílem bylo dostat zápasy do tzv. mezinárodních oken, což se také podařilo. Je pravda, že terény v listopadu a březnu nemusí být nejlepší, ale není to vždy pravidlo a navíc se nám tak lépe komunikuje se zahraničními kluby. Je proto velká pravděpodobnost, že diváci skutečně uvidí naše nejlepší hráče, což je i velká zkušenost pro ostatní se od nich učit a dál se tak zlepšovat. FIRA se rozhodla rozšířit naší skupinu o jednoho účastníka, proto nikdo nesestoupil a postoupilo k nám Nizozemí jako vítěz své skupiny (2B). Z tohoto důvodu máme o jeden zápas navíc. Protože z důvodu našich klimatických podmínek můžeme využít pouze mezinárodní okna v listopadu a březnu, museli jsme jeden zápas umístit mimo ně. Jaro je nesmysl, protože nechceme, aby si XV konkurovaly se VII. Druhý důvod je ten, že v dubnu a květnu finišují soutěže v zahraničí a uvolňování hráčů by bylo těžší. Posledním důvodem je ten, že v červnu zase finišuje naše soutěž a krajánci již mají po ní a nastupují po dlouhé a náročné sezóně volno, které jim nechceme zkracovat, aby mohli své tělo opět připravit na nový ročník. Zbývá tedy podzim. V září se rozbíhají soutěže, hráči bojují o místa v sestavě. V říjnu jsou soutěže stále v začátku, ale tým je již víceméně konkrétní. Proto jsme zvolili říjnový termín. Na první zápas jsme chtěli Polsko, protože ho známe asi nejlépe ze všech soupeřů. Nizozemí je klíčový zápas skupiny, proto jsme se snažili hrát ho na konci našich podzimních zápasů, čímž jsme chtěli nahradit absenci přípravných utkání. S Německem, které sestoupilo, a víceméně nevíme, co od něj čekat, jsme chtěli hrát až v březnu, aby byl čas sehnat o něm informace včetně zápasů, které budou do té doby hrát. Nyní již k samotnému zápasu s Polskem. Organizace soustředění je vždy stejné. První ze čtyř tréninkových jednotek je zaměřena na taktiku. Druhá jednotka se zabývá součinností jednotlivých řad a strategií. Poslední dva tréninky jsou zaměřeny na propojení taktiky se strategií již v celotýmové součinnosti.
Samotný zápas nás potěšil tím, že jsme již byli aktivní i v útočné fazi, dokonce jsme byli schopni tvořit hru. Body, které jsme dali, padly po sekvencích, které odpovídaly tomu, jak jsme se připravovali. Místy měla hra spád a disponovali jsme velmi rychlými balony. Bylo jasně vidět, že jakmile se zmenšila dynamika hry, Poláci dokázali lépe kontrolovat hru a stávali se nebezpečnějšími. Zápas, který jsme měli v pohodě dovést do vítězného konce, jsme si sami zkomplikovali výpadkem v koncentraci a díky tomu obdrženou pětkou. Poté jsme doufali, že se zápas již více nezdramatizuje. Každopádně si myslíme, že toto utkání je zajímavým příslibem v postupném tvoření naší hry, která tak již začíná mít kontury. Všechny zájemce o detailní rozbor naší přípravy a zápasu, zvu do „Metodické klubovny“ na adrese: http://coaching.rugbyunion.cz/ Sestava: 1. Šuster Roman 2. Kutil Ondřej 3. Šťastný Pavel 4. Holovský Tomáš 5. Voves Robert 6. Madry Vlastimil 7. Procházka Jakub 8. Černý Jiří 9. Roche Hayden 10. Vokrouhlík Pavel 11. Jirman Michal 12. Okleštěk Petr 13. Kolář Jan 14. Schlanger Michal 15. Rohlík Jan 16. Benda Jan 17. Průša Michal 18. Backa Radim 19. Kulhánek Michal 20. Pailodze Vakhtang 21. Čížek Petr 22. Sulamanidze Ivane Martin Kafka
Zpráva ČR vs. Belgie V listopadu nás čekal dvojzápas proti dvěma zemím Beneluxu, konkrétně 13.11. doma proti Belgii a 20.11. v Amsterodamu proti Nizozemí. I když nemusí nakonec naši skupinu vyhrát, považuji Belgii za nejkvalitnější tým naší skupiny. Je to totiž nejkomplexnější mužstvo a to jak z pohledu samotného hráčského potencionálu, ale i neustálého kvalitativnímu růstu reprezentačních týmů různých kategorií, zázemím, které vytváří belgický svaz „tlakem“ na kluby, které se zavázaly plnit nemálo požadavků podmiňující start v domácích soutěžích, vstřícnému postoji IRB, které chce začlenit Belgii do tzv. test mačů hraných na podzim (viz zápas Belgie vs. Kanada), tak i vnímáním soupeřů o skupinu výše (zájem o sehrání přátelského utkání projevilo Španělsko, Portugalsko, Rumunsko a další. Belgie neprodukuje hru, která by zvedala ze židlí, ale hru účelnou a nepříjemnou. Velký vliv na herní projev má trenér McIntoc, který týmu vštěpuje styl podobný tomu, který je vlastní pro kluby ve francouzské Fédéral 1. Hra konzervativní založená na zvládnutých standardních situacích, solidním roji a kopech, kterými se dostávají na polovinu soupeře. Nejsem si jistý, zda toto je ta nejlepší cesta směrem vzhůru, ale pravdou je, že se tak minimalizuje risk a následné možné jeho následky. Připravovali jsme se tudíž na to, že klíčem v úspěchu bude zvládnout standardní situace, hlavně ty obranné, a umět si poradit s obranou soupeře, který vytváří vysoký presink na úrovni tříčtvrtek. Při této obraně ovšem nemá zvládnuté pokrývání externích prostorů (posledních 15 metrů) na slabé straně. Tudy vedla cesta k úspěchu. Další věc, kterou mají slušně zvládnutou, jsou protiútoky. Z toho vyplývalo, že jim nesmíme dávat zbytečně balony, že balonem musíme disponovat my, abychom je dostali z jejich rytmu a celkovou dynamiku hry zvyšovali. Zápas jsme prohráli 12-24. Probíhalo ve velkém rytmu po celých 80 minut, což mě příjemně překvapilo, protože jsme fyzicky „neodešli“ dříve. Je pravda, že až na Pavla Šťastného, který si natrhl sval stehna, nám nikdo nechyběl a my mohli postavit to nejlepší, co máme. Měli jsme tudíž všechny předpoklady dobrého výsledku – vítězství. Toho jsme se nedočkali, neboť jsme po celé utkání stáli příliš mělce. Tím trpěl především Martin Jágr, na kterého měla směřovat většina balonů, ale který nedostal skoro ani jeden. Druhým důvodem bylo, že se naplno ukázalo, v jak pomalém rytmu se hraje naše Extraliga, protože rytmus zápasu převyšoval rychlost myšlení hráčů, kteří se tak těžko adaptovali na vznikající situace. To neznamená, že by hráči nebyli schopni hrát rychle, pouze si na to musí zvykat, tréninkový proces je k tomu musí nutit. Učení (trénink) je vlastně proces adaptace.
Právě ve schopnosti jednat v rozdílné herní dynamice je největší rozdíl mezi krajánky a hráči z české soutěže. Je to škoda, protože oni toho jsou schopni! Pozitivní bylo, že jsme dokázali dostat Belgičany pod tlak a oni tak měli problémy. Důkazem je toho druhý poločas, který jsme i vyhráli. Příčinou bylo, abychom se snažili maximálně akcelerovat hru a tuto dynamiku udržet. Kopy jsou spíše kontraproduktivní, pokud cílem je vysoká dynamika hry. Navíc vzadu často stáli ve 4 a byli tak připraveni na protiútok. Možná jsme ale mohli občas využít vysoký kop na zintenzivnění presinku, protože s vysokými míči měli vzadu problémy. Zápas s Polskem a Belgií nám ukázal, že sice máme spoustu nedostatků, ale jsme schopni produkovat kvalitní a líbivé ragby. Je ovšem potřeba na tom pracovat na všech frontách českého ragby, tj. nastavit takové podmínky, které by splnil pouze ten, kdo skutečně pracuje, „zrušit“ falešné rovnostářství. Všechny zájemce o detailní rozbor naší přípravy a zápasu, zvu do „Metodické klubovny“ na adrese: http://coaching.rugbyunion.cz/ Nominace ČR vs. Belgie: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.
Šuster Roman Kutil Ondřej Benda Jan Holovská Tomáš Voves Robert Wognitsch Martin Opravil Karel Němeček Miroslav Roche Hayden Vokrouhlík Pavel Jirman Michal Okleštěk Petr Kolář Jan Jágr Martin Rohlík Jan Rapant Lukáš Průša Michal Hocke Pavel Černý Jiří Pailodze Vakhtang Čížek Petr Sulamanidze Ivane
Martin Kafka
Zpráva Nizozemí vs. ČR Následující víkend nás čekal zápas v Amsterodamu proti Nizozemí. Zápas to klíčový z pohledu vývoje celé naší skupiny v minulém cyklu. Jak dobře víme, tato skupina byla neskutečně vyrovnaná, každý dokázal porazit každého, navíc výsledky byli s rozdílem 1 – 2 bodů. Proto je tak důležité zápas s papírově nejslabším Nizozemím vyhrát oba zápasy, což by umožnilo soustředit se na vyšší cíle a náš herní projev. Pokud by se v tomto zápase neuspělo, dostali bychom se pod obrovský tlak a naše hra by musela být mnohem pragmatičtější, uzavřenější. Tento scénář by ještě více zpomalil herní vývoj směrem k našim představám a potencionálu. Zápas se nám povedlo vyjednat tak, aby se hrál až jako třetí v pořadí, tudíž jsme měli již něco odehráno a měli tak některé herní automatismy více zažité. Z důvodu všeobecného šetření jsme se vydali do Amsterodamu autobusem. Cesta trvala cca 12 hodin, proto jsme vyjížděli již ve čtvrtek ráno, aby cesta proběhla přes den a nenarušila tak biorytmus hráčů. Přišli jsme tak ale o 2 tréninkové jednotky. Tento fakt až tak „bolestivý“, protože jsme uspěli při vyjednávání o termínech zápasů hrát první zápas tohoto dvojzápasu doma a až ten druhý venku. Příprava tak mohla plynule navázat na tu proti Belgii. Na nedostatek tréninků jsme si tedy nemohli stěžovat. Na druhou stranu je fakt, že nám oproti zápasu s Belgií odjelo 6 krajánků, což je relativně velká ztráta, ale i tak jsme věděli, že máme dostatečnou kvalitu na to, abychom Nizozemce porazili. K dispozici jsme měli, jak již bylo řečeno, pouze 2 tréninky. První trénink byl věnován součinnosti řad. Roj se zabýval standardními situacemi a způsobem, jak z nich zaútočit. Útok se soustředil na útočení po znovuzískání míče, protiútok a první fázi. Do Amsterodamu jsme odjeli ve čtvrtek ráno. Hotel, jídlo, cesta a celé zabezpečení našeho pobytu bylo bezchybné. Navíc se opět podařilo ušetřit nemalou částku. Samotný zápas ovšem neprobíhal podle našich představ. Byl to jeden z těch zápasů, kdy jsme totálně „mimo“. V obraně statičtí, v útoku bez myšlenky. Vypadalo to, jako bychom se vrátili naším herním projevem o 2 – 3 zpátky. Hra na jednu přihrávku, vyhledávání kontaktu, hra pouze přes rucky, ve kterých jsme ztráceli dost balonů naší neefetivitou. Ve druhém poločase jsme tedy museli sestavou notně zahýbat, abychom stávající dynamiku změnili. Pokud by k tomu nedošlo, bylo by možné, že bychom tento zápas nevyhráli. Jan Rohlík se posunul na vnější tříčtvrtku, Michal Jirman na zadáka, Tomáš Forst šel na křídlo. Do hry nastoupili také Radim Fajkus a Pavel Indrák. Tyto změny nakonec vedly k lehce zlepšené hře, která již stačila na vítězství. Z důvodu zranění místo Pavla Vokrouhlíka nastoupil Petr Čízek. Utkání jsme nakonec „vybojovali“ v poměru 13 : 25.
Posledním střídajícím hráčem byl Vojtěch Havel, pro něhož to byl debut v seniorském „A“ týmu. Jeho nominace byla dlouhodobě plánována již z loňské sezóny, aby postup tohoto talentovaného hráče byl postupný. Během zápasu si Vojta vedl velice dobře. Je to velký příslib. Tento zápas také ukázal jednu z našich velkých bolestí. Neexistující kolektivní součinnost. Už slovo součinnost evokuje, že se jedná o několik probíhajících akcí najednou (akce se u nás často zaměňuje s kombinací, akce je individuální či kolektivní konání a jednání, kombinace jsou nacvičené a relativně pevně dané individuální akce). Apeluji proto na kluby, aby na tomto s hráči pracovali, protože mezinárodní úroveň je nekompromisní. 2 – 3 naše domácí kluby v aspektu kolektivnosti dělají pokroky, což je dobře. Všechny zájemce o detailní rozbor naší přípravy a zápasu, zvu do „Metodické klubovny“ na adrese: http://coaching.rugbyunion.cz/ Sestava Nizozemí vs. ČR: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. Martin Kafka
Benda Jan Průša Michal Hocke Pavel Holovský Tomáš Voves Robert Wognitsch Martin Černý Jiří Opravil Karel Pailodze Vakhtang Vokrouhlík Pavel Jirman Michal Sulamanidze Ivane Kolář Jan Schlanger Michal Rohlík Jan Indrák Pavel Fajkus Radim Buryánek Jíří Havel Vojtěch Jirman Milan Čížek Petr Forst Tomáš
