EKOLOGIE 1 1. PŘEDNÁŠKA ZELENÁ ARCHITEKTURA – ÚVOD DO PROBLEMATIKY Eduard Schleger Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji vypůjčujeme od našich dětí. A.de Saint - Exupéry
1. KDO JSME ? 2. KDE JSME ? 3. CO SE DĚJE , 4. JAK TO ZAČALO ? 5. CO JE CO ? 6. CO JE ARCHITEKTURA ? 7. PROČ ZELENÁ ARCHITEKTURA ? 8. JAKÁ JSOU KRITERIA ZELENÉ ARCHITEKTURY ? 9. JAKÉ JSOU ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ ZELENÉ ARCHITEKTURY ? 10. JAK VZNIKALA ZELENÁ ARCHITEKTURA ?
1. KDO JSME ? Slunce je průměrná hvězda mezi 150 miliardami hvězd naší galaxie – Mléčné dráhy, obíhá střed galaxie za 200 milionů roků rychlostí 230 km/sec, směrem k souhvězdí Labutě. Slunce má průměr 1 400 000 km ( 109x větší než Země) a má teplotu povrchu 6 000 K, rotace u pólů trvá 30 dní. „Jsme částí kosmu, chvíli jsme tvory, chvíli hvězdami, i ten hemoglobin v naší krvi by bez železa z hvězd nemohl existovat, my lidé jsme recyklovanými hvězdami… …abychom poznali, kdo jsme, nemusíme chodit k psychoanalytikovy, stačí se podívat z okna.“ Václav Cílek Slunce, Měsíc a celý kosmický prostor fascinoval lidskou mysl již od pradávna, dokladem jsou megalitické stavby a jejich hvězdná orientace, nejznámější kruhový monument Stonehenge ze 3. tisíciletí p.K., má hlavní osu s azimutem letního slunovratu, naopak mohyla v Newgrange má chodbu a průzor orientované na pozici vrcholícího Slunce v den zimního slunovratu.V Egyptě, tak jako v mnoha dalších civilizacích, bylo Slunce bohem. Také v Praze můžeme, v den letního slunovratu, pozorovat západ Slunce za hlavním oltářem katedrály svatého Víta ze Staroměstské mostecké věže, která je také zasvěcena svatému Vítu. 2. KDE JSME ? Jsme součástí biosféry planety Země a naší hvězdou je Slunce. Země je prozatím jediná nám známá planeta na které je život - dle teorie Gaia – která je živá. Země tedy jako každý živý organizmus, který přijímá externí energii, snižuje svou entropii. Veškerá energie přichází ze Slunce a je transformována přírodou pro potřeby udržitelného života, tedy i pro život člověka, který však v posledních stoletích hranice přírodní rovnováhy překročil a nad přírodou svým způsobem zvítězil, ale neměl by se chovat jako nevychované dítě. „Hora nebo strom mají hodnotu a smysl nezávisle na tom, jestli to lidé vnímají a uznávají, nebo ne. A proto jsem přesvědčen, že člověk nesmí ničit to, co nestvořil.“ Bedřich Moldán Země ví, že je konečná, lidé však se chovají jako by to nevěděli. Důkazem je výzkum profesora Michala Marka : „Jeden hektar horské smrčiny, zachytí za rok stejné množství CO2, jaké vyprodukuje auto během jízdy dvakrát kolem Zeměkoule, zároveň vyrobí tolik kyslíku, kolik spotřebuje 38 lidí. Za slunečného dne odpaří 40 000 litrů vody, což vyvolá stejný chladící efekt, jako kdyby na každém 1m2 onoho jednoho hektaru horské smrčiny stály 2,5 ledničky. Nejpodstatnějším poznatkem je fakt, že les není jen zdrojem dřeva, borůvek a hub, ale lesní půda zároveň slouží jako dlouhodobý sklad CO2.“ 3. CO SE DĚJE ? Vliv člověka je v epoše průmyslové revoluce obrovský, srovnatelný s katastrofickou událostí na pomezí druhohor a třetihor. Tato epocha již trvá bezmála 300 let.
Změny v krajině jsou nevratné a globální.Znečištění atmosféry skleníkovými plyny způsobuje globální změnu klimatu.V současnosti prožíváme extrémní změny počasí, jako jsou povodně, vlnyhorka a sucha, vichřice…rozšiřují se pouště, mizí tropické pralesy, geometrickou řadou roste v mnohých zemích populace… Koncentrace CO2 v atmosféře je největší za posledních 420 000 let, od roku1750 se zvýšila o 31 %. Konec 20. století byl nejteplejší za posledních 600 let a rok 1998 byl nejteplejší za posledních 1 000 let. Na každého z nás v České republice, připadá více než 12 tun emisí CO2 ročně, což je nejvíce z EU a ve světě zaujímáme ostudné 15. místo. „Dosavadní směřování moderní společnosti nelze ve zdraví přežít…v jeskyních skončíme, pokud proplýtváme to, co nám ještě zbývá. Výzva k udržitelnému rozvoji je naopak výzvou k tomu, abychom do těch jeskyní zase tak nepospíchali.“ Jan Keller 4. JAK TO ZAČALO ? „Ekologická krize nastala v okamžiku, kdy se na Zemi objevil člověk. Od té doby nabírá jen na obrátkách…žádné zlaté časy vztahu člověka k přírodě nikdy nebyly. Lidská přirozenost byla vytvořena mocnými a slepými silami evoluce nechtěně.“ Marian Páleník V prostoru „nekonečných“ savan s nekonečnými stády velkých zvířat,jak se to jevilo člověku, vznikla lidská přirozenost, která pokládat přírodu za nekonečný zdroj všech svých potřeb. Zánik mamutů s pravděpodobností blížící se jistotě, způsobili naši dávní předci a tak vznikla lidská přirozenost zabíjet zvířata pro radost. Vybití velkých zvířat a tím vzniklý nedostatek potravy, donutil člověka usadit se na místě a změnit dosavadní divočinu na kulturní step. Nastala „zemědělská revoluce“, začal nelítostný boj člověka s přírodou, který trvá dodnes, ovšem změnily se zbraně a člověk začal vyhrávat. Proto dodnes máme nepochopitelné nutkání kácet všude stromy a milujeme posekaný trávník – dávnou pastvinu. „Naši předkové, od primátů až po naše dědečky, hromadili zásoby a pokud to šlo, přejídali se. Tento sklon k růstu potřeb a hromadění je evoluční odpovědí na nejistou existenci člověka zemědělce, ohroženého neúrodou.“ Helena Librová Po „zemědělské revoluci“ nastala „1.průmyslová revoluce“, ve stoletích páry, elektřiny, jaderné energie a dvou světových válek, došlo v mnoha částech planety Země k překročení mezí absorpce odpadů přírodními procesy, to nezměnila ani následující „2. průmyslová ( informační, či internetová ) revoluce“, překročení mezí pokračuje, situaci dobře vystihuje bonmot D. Formana : „Buldozer je částí země, jež byla transformována k destrukci sebe sama.“ Obdobně výstižná je i věta K. E. Bolldinga „ Věřit v možnosti neomezeného růstu v omezeném prostředí může jen blázen nebo ekonom.“
„Je prostě čas na generálku a změnu životního stylu, face-liftů a liposukcí ( které vydrží tak rok ) už bylo dost…je jasné, že nikdo neví, co se stane zítra, ale mít směr je něco jiného než se plácat na místě. Jak říká jedno anglické přísloví, kdo na nic nemíří, nic netrefí.“ Tomáš Sedláček Ale „pokaždé, když člověk zasahuje do přírody, měl by alespoň v duši poprosit za odpuštění.“ Bedřich Moldán 5. CO JE CO ? UDRŽITELNÝ ROZVOJ je rozvoj společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. EKOLOGICKÁ STOPA je jednotka plochy Země, kterou člověk potřebuje pro svůj život. Jednotka v sobě obsahuje vše od získání potravin až po odpad a jeho likvidaci. jako jednotky se používají hektary. Ekologická stopa dané populace ( člověka, stavby, města, státu, lidstva…) je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná k zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací. odpovídá na otázku, zda lidská populace žije v hranicích únosné ekologické kapacity Země. Česká společnost již 2x překračuje ekologickou kapacitu svého území a žije na úkor lidí kdesi ve „třetím světě“. EKOLOGIE je biologická věda, která se zabývá vztahem organizmů a jejich prostředí a vztahem organizmů navzájem, zároveň ekologií rozumíme filozofii vztahu člověka a přírody, vztahu lidského a ostatního života. EKOLOGICKÁ ETIKA je o smyslu a hodnotě života, je to normativní úsudek o tom, co je v životě důležité, jedná se o soubor zásad a pravidel, která člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování se vším mimolidským světem. PŘEDBĚŽNÁ OPATRNOST nastupuje vždy, když z předběžného vědeckého hodnocení vyplývá, že se lze důvodně obávat nebezpečných vlivů na zdraví lidí, zvířat a rostlin, tedy když hrozí poškození životního prostředí. EXTERNALITY zahrnutí všech nákladů, které jsou spojeny s produkcí a užíváním energie, například léčba nemocí souvisejících s nízkou kvalitou ovzduší. OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE jsou přírodní zdroje energie s nulovou emisí CO2 a dalších škodlivin. Většina vzniká transformací energie slunečního záření ( větrná, vodní, biomasy ) a přímou přeměnou
na energii tepelnou nebo elektrickou. Specifická je energie geotermální. SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ intenzita slunečního záření v ČR je 1 100 kWh / m2 / rok, na celé území naší republiky dopadá 8,68 x 1013 kWh, což je ekvivalent 2,25 x 1013 kg hnědého uhlí. Difúzní sluneční záření je záření rozptýlené v atmosféře odrazem o molekuly plynů, prach a mraky. Při tomto rozptylu se vlnová délka slunečního záření nemění. POLOHA SLUNCE je dána v každém okamžiku jeho výškou nad horizontem a jeho azimutem, což je úhel, který se měří od jižního směru, dopoledne je záporný a odpoledne je kladný. Deklinace je zeměpisná šířka, kde daný den v poledne je slunce kolmo nad obzorem, proto má každý den jinou hodnotu. Sluneční deklinace se vypočítá pro libovolný den v roce ze vztahu : 23,45° sin ( T – 109° ), kde T je časový úhel v obloukových stupních měřený od 12°° ( 1 hodina = 15° ). VZDUCH tvoří plynný obal Země, čerstvý vzduch je zatím zcela zadarmo. Zelené rostliny za kyslík nic nechtějí a dokonce čistí vzduch od lidských zplodin – výfukových plynů a prachových částic. Součinitel zakalení atmosféry závisí na obsahu příměsí, jako je prach, vodní pára, CO2 a na atmosférickém tlaku ( na nadmořské výšce ). Ve městech je Z = 4, v místech nad 2 000 m n.m. je Z = 2 SKLENÍKOVÝ EFEKT světelná složka slunečního záření po dopadu na zem mění svou vlnovou délku a stává se zářením infračerveným, kterému skleníkové plyny brání vyzáření do kosmického prostoru, to vede k trvalému zvýšení teploty zemského povrchu, stejně jak je tomu ve skleníku. CO2 důvodem volby CO2 jako indikátoru kvality ovzduší je jednoduchost měření jeho koncentrace a také proto, že je hlavním zástupcem skleníkových plynů, produkovaných člověkem. VODA spolu s úrodnou půdou se stává jednou z nejvzácnějších komodit. Pitná voda je považována za strategickou surovinu, na mnoha místech světa je jí katastrofální nedostatek. KRÁSA je „smyslově vnímatelná způsobilost přírodních a uměleckých objektů vyvolávat v nás zalíbení“, nebo „soulad věcí s jejich podstatou – transcendalitou“, ještě lepší je „ pronikání duchovního a smyslově vnímatelného“, Platón či Aristoteles krásu vyjádřil krátce a pro potřeby architektury velice výstižně „ krása je harmonie částí“. PASIVNÍ VYUŽITÍ SLUNEČNÍ ENERGIE, slovníček pojmů, které jistě známe, ale které si rádi zopakujeme teplotní gradient vzduchu – teplý vzduch proudí vzhůru a tak vytváří teplotní gradient jednotlivých vrstev vzduchu proudění – pohyb tepla prostřednictvím vzduchu nebo vody vedení tepla – přenos tepla mezi tělesy přímým kontaktem
tepelné záření – přenos tepla mezi tělesy elektromagnetickým zářením denostupeň – jednotka užívaná pro vyjádření délky a intenzity zimního období, čí je vyšší, tím má dané území chladnější klima chlazení odpařováním – přirozené chlazení dané schopností vody absorbovat skupenské teplo a odpařováním jej uvolňovat zasklení – vrstva nebo vrstvy transparentních materiálů pro přijímání světla a tepla ze slunečního záření izolace – materiály, které vedou špatně teplo, a tím zpomalují ztrátu tepla z objektu nebo z venkovního prostoru stínění – opatření pro zamezení přímého slunečního záření do stíněného prostoru akumulace tepla – uskladnění tepelné energie pro pozdější využití, nejčastěji do vody nebo pevné hmoty ( říční oblázky ), kvalitativně vyšší je akumulace využívající latentního tepla při změně skupenství. Pasivní sluneční systémy získávají energii ze slunečního záření vlastní stavbou. Jde o architekturu, která je účelně navržena tak, aby slunečního energie bylo maximálně využito v zimě k vytápění a v létě ke chlazení . Základním prvkem zasklená plocha na nejvíce osluněné jižní straně objektu, která slouží k zachycení slunečního záření. Zachycenému množství sluneční energie musí odpovídat akumulační schopnost stavby. akumulační sluneční stěny – jsou umístěné za zasklenou plochu, slouží k akumulaci tepla, akumulační látkou bývá převážně voda nebo beton ( Trombeho stěna ). sluneční skleník – je samostatný prosklený prostor bez doplňkového vytápění, který získané teplo předává do ostatních místností prostřednictvím přilehlých stěn, ale může být také rozváděno teplým vzduchem. Průměrná účinnost skleníku jižně orientovaných bývá okolo 45 %. sluneční komín – využívá pohyb vzduch vyvolaný slunečním zářením k přirozenému větrání budov. AKTIVNÍ SLUNEČNÍ SYSTÉMY zachytávají sluneční energii absorpční plochou slunečních kolektorů. Ve formě tepla se zachycená energie předává teplonosné látce, nejčastěji kapalině nebo vzduchu. Účinnost slunečních kolektorů je výrazně ovlivněna jejich azimutem ( nejlepší orientace je jižní ) a sklonem od vodorovné roviny ( u nás je optimální sklon při celoročním využití kolektoru 45° ). Kolektory kapalinové jsou nejčastěji ploché, vakuové nebo koncentrující. Sluneční systémy se vzduchovými kolektory většinou bývají součástí energetických fasád, kde vzduch proudí dutinou mezi vnějším zasklením a vlastní fasádou. Ohřátý vzduch potom slouží k vytápění a v letních měsících k odvodu tepelné zátěže ze slunce, tedy k chlazení budovy. K akumulaci tepla slouží zpravidla vlastní stavební konstrukce. Systémy většinou bývají vybaveny ventilátory pro distribucí upraveného vzduchu po budově. CO JE ARCHITEKTURA ? Slovo architektura pochází patrně z řeckého architekton, původní význam tohoto slova byl tesař, až později se změnil na stavitele, teprve starověký Řím chápal architekta jak autora stavby a architekturou byla autorská stavba. Architektura - spočívá, stejně jako psaní poesie nebo prognostika, v umění vzít v úvahu vše, co je nezbytné k dosažení cíle a nic víc. To se lehce řekne, ale těžko udělá. - nejsou ty zdi, ale prostor uvnitř a vně těchto zdí - je forma dávající životu řád, který odhaluje neobvyklé a dává mu tvar, tak vzniká krása. Louis I. Kahn
- je součástí lidského života, vytváří domov, krajinu domova, genia loci Genius loci – duch místa je to, proč se na nějaké místo vracíme, nebo to, kvůli čemu lezeme na rozhledny. Václav Cílek Měli bychom si uvědomit, že krása není tajemný závoj hozený přes budovu, ale logický výsledek toho, že je vše na svém místě. Erik Bryggman Jedině co já chci od architekta je, aby prokázal ve své stavbě slušnost. Adolf Loos pokud bych měl začít nyní stavět zcela nový dům, tak by byl extremně jednoduchý, primitivní a rafinovaný zároveň. Johani Pallasmaa Nelze oddělit otázku spotřeby energie a emise CO2 od architektury. Lord Norman Foster 7. PROČ ZELENÁ ARCHITEKTURA ? Stavby a činnosti v nich provozované spotřebují v průmyslově vyspělé části světa téměř polovinu energie, kterou vytváříme, a jsou odpovědné za polovinu emisí CO2… …zásadní pro využití tvůrčí energie potřebné k zahájení „ 3. průmyslové revoluce“, a k vytvoření udržitelné budoucnosti, je to, že musíme věřit, že výsledkem bude lepší svět…toho cíle musíme dosáhnout, a to nejen na úrovni jednotlivých budov, ale mnohem šíře na úrovni obcí a regionů. Je to otázka přežití. Lord Norman Foster Zelenou také nazýváme architekturou ekologickou, sluneční či solární, a samozřejmě také udržitelnou. Green architecture je ve světě nejvíce užívaný název pro udržitelný způsob stavění, proto i český technický termín Zelená architektura. Zelená architektura - není novým architektonickým stylem - představuje změnu v myšlení, změnu životních priorit - je architekturou přátelskou k přírodě, k lidem - propojuje otázky životního prostředí a stavění tak, aby jejich symbióza vytvářela podmínky pro udržitelný rozvoj života na Zemi „Mysli globálně, jednej lokálně“: Krajina České kotliny a Moravského úvalu tvoří 0,053 % světové souše, má 2,6 milionů hektarů lesů, 4893 druhů rostlin, čtyři národní parky, 382 ptačích druhů a také 2808 nádraží a touto krajinou se pohybuje přibližně 10 milionů lidí ročně. Česká republika má roční exhalace CO2 120 milionů tun, což je 0,5 % celosvětových exhalací. Na každého z nás tedy připadá 12 tun CO2, z toho je 1 tuna exhalací na průměrný byt a 1,7 tuny na průměrný osobní automobil. Do těchto údajů není započteno, že v roce 2010 zatracované fotovoltaické elektrárny už zásobují u nás elektřinou 40 000 domácností a exhalace CO2 snižují o ekvivalent 48 000 osobních automobilů. Roční průměr exhalací CO2 na obyvatele Evropské unie je 9 tun, v Číny ( prozatím) 2 tuny a například v Keňi 0,3 tuny.
„Jsem přesvědčen, že by se měl svět inspirovat v minulosti, jak stavět ekologicky příznivé budovy budoucnosti. Znalosti o stavebních materiálech, klimatických podmínkách a životním prostředí známé po stovky let, moderní architektura z části zapomněla a z části opustila. Například palácový komplex Alhambra je ideálním strojem na přežití v horké pouštním klimatu jižního Španělska. Zdi a fontány nemají pouze dekorativní účel, naopak zachycují suchý vzduch a zvlhčují ho. Dnes se stejný efekt dosahuje složitým a energeticky náročným zařízením.Proto je důležité zaměřit se na tradiční stavitelství, které již dávno vyřešilo všechny problémy, jež řeší dnešní zelená architektura.“ Charles Corra Dnes již všichni víme, že žijeme na dluh, ale jen málo kdo s tím chce něco smysluplného udělat. „Kdybychom se starali o obranu státu tak, jak se staráme o ochranu životního prostředí, měli bychom stěží motostřeleckou rotu.“ Jiří Papoušek Zelená architektura je nezbytnou součástí naší udržitelné budoucnosti, jednejme lokálně. 8. JAKÁ JSOU KRITERIA ZELENÉ ARCHITEKTURY ? „Pokud my, lidé, budeme navrhovat a stavět naše lidské prostředí v souladu s přírodou a jejími zákony, budeme mít větší šanci na udržení života šťastného a spokojeného na naší planetě.“ David Wright zelená architektura má být : 1. krásná, přívětivá a inspirující – v harmonii s přírodou a jejími zákony 2. sladěná s lidskými potřebami – funkční, praktická a ekonomická 3. ohleduplná k životnímu prostředí – s minimální záborem půdy 4. organická – inspirovaná přírodními formami a materiály 5. soběstačná – nezávislá na vnějších zdrojích 6. využívající energii slunce – pasivně a aktivně zelená architektura má vycházet z : 7. místního klimatu – tvořit vlastní mikroklima 8. místní tradiční architektury 9. kontextu krajiny a její historie – neporušit historickou stopu zelená architektura má mít : 10. lidské měřítko 11. smysl pro detail a proporce 12. nízké nároky na provoz a údržbu 13. dlouhou životnost 14. krásný výhled 15. co nejvíc zeleně vně i uvnitř Kriteria nejsou seřazena podle důležitosti, protože všechna jsou důležitá. kriteria materiálů pro zelené stavby : 1. obnovitelnost zdroje nebo recyklovatelnost materiálu – spotřebovaný materiál se sám v přírodě obnoví ( strom) nebo se po minimální úpravě použije znovu 2. energetická náročnost v celém cyklu „života“ materiálu – nízké energetické nároky na výrobu, dopravu, recyklaci, údržbu a demolici 3. optimální užitné vlastnosti – tepelná izolace tepelně izoluje, nosné konstrukce mají vynikající pevnost při malém objemu a váze
klasifikace budov podle roční spotřeby tepla na vytápění ve střední a západní Evropě : běžná bytová budova 140 – 170 kWh / m2 / a energeticky úsporná budova 50 – 70 kWh / m2 / a nízkoenergetická budova 15 – 50 kWh / m2 / a kvazinulová budova 0 – 15 kWh / m2 / a aktivní budova 0 – zisk energie 9. JAKÉ JSOU ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ ZELENÉ ARCHITEKTURY ? Při navrhování zelených staveb se mezi kvalitativní faktory životního prostředí pokládá také lidské zdraví, a to jak tělesné, tak i duševní. Doporučené zásady vznikly v Rocky Mountain Institution, ve významné výzkumné instituci udržitelného rozvoje, kterou založil v osmdesátých letech Amory Lovins, s cílem propagovat efektivní využívání energie. Sídlo R.M.I. se stalo asi nejslavnějším nízkoenergetickým domem, který leží v nadmořské výšce 2 200m n.m..Přestože v zimě zde teploty klesají i pod -30° C, nemá žádný vytápěcí systém. K vytápění domu stačí využití slunečního záření a teplo uvolňované provozem spotřebičů a pobytem osob. Pouze v nejtužších mrazech se přitápí v malých kamnech, ve kterých se spálí zhruba 1m3 dřeva ročně. Přesto v atriu domu se s úspěchem pěstují tropické rostliny. 1. Zelená architektura je filozofií, není stavebním stylem, není implantací energetických systémů do stavby. Energetická účinnost budov a využití obnovitelných energetických zdrojů jsou ve své podstatě neviditelné a mohou být nejrůzněji použity v souladu s architektonickým záměrem. 2. Neexistuje žádný zázračný způsob jak zkrátit čas, který je potřebný na vypracování důkladně promyšleného projektu se všemi udržitelnými energetickými systémy včetně jejich začlenění do struktury stavby. Zelené energetické principy se musí do projektu včlenit hned na začátku práce. Zelené projekty vyžadují průběžné sledování vývoje nových zelených technologii a materiálů, a i to chce svůj čas. 3. Zelené stavby nejsou nutně dražší nebo komplikovanější. Nejsou dány tím, jaká složitá technická zařízení používají. Naopak, jsou charakteristické tím, kolik ze složitých technických zařízení mohla vynechat. Nejlepší technické systémy jsou ty, které již nepotřebujeme. 4. nemůžeme navrhnout konvenční budovu a pak si to rozmyslet a přidat k ní účinné udržitelné technologie a materiály, dostatek denního světla a zeleň. Nemůžeme navrhnout zelenou stavbu bez ohledu na místo, krajinu, na její vliv na životní prostředí. Dostali byste stavbu , která skončí jako drahá, postupně chátrající konvenční budova, hyzdící krajinu. Integrace je hra, kdy můžete kvalitními okny snížit potřebu energie na vytápění a chlazení, a vyšší pořizovací náklady se vám vrátí dlouhodobě nízkými náklady na provoz. 5. Minimalizace spotřeby energie je hlavním cílem integračního projektu stavby, kdy pracujeme ve třech krocích :
1. energeticky úsporné architektonické řešení 2. energeticky účinný plášť budovy 3. energeticky účinná technická zařízení pro vytápění, chlazení, větrání, osvětlení a pro ohřev vody Před zahájením projektu nezapomeňte uzavřít podrobnou dohodu o standardu udržitelnosti stavby, mezi projektantem, investorem a dodavatelem stavby. 10. JAK VZNIKALA ZELENÁ ARCHITEKTURA ? Využití Slunce jako energetického zdroje je staré jak lidstvo samo. Skalní převisy s orientací k vrcholícímu slunci, byly osídleny na všech kontinentech v těch nejdávnějších dobách. K ročnímu chodu Slunce se vztahovaly kultovní stavby, jako již zmíněné megalitické areály na Britských ostrovech, v Irsku, Bretani a mnohde jinde. V Egyptě kromě chrámů známe již obydlí, která využívala akumulaci tepla ze slunce a přirozeného větrání slunečními komíny. Tato znalost se rozšířila do celého tehdejšího světa a je využívána dodnes v místní stavební praxi. Řecko v 5. století p.K. bylo zmítáno ekologickou a energetickou krizí. Řekové vykáceli své lesy na otop, vaření a výrobu exportní keramiky. Dřevo začali dovážet, nejdříve z Makedonie a Thrákie a posléze z oblastí okolo Černého moře, východního středomoří a jižní Itálie. Praktické využívání úsporné sluneční energie pro vytápění a letní chlazení domů, Řekové vtělili do obecně platné teorie, používané v principu u slunečních zelených domů dodnes. Sokratův žák Xenofob popsal Sokratův dům, který je navržen přesně podle výšek a azimutů Slunce v průběhu dne a roku v dané zeměpisné šířce. Archeologické rekonstrukce domu z té doby potvrzují užívání a rozvíjení koncepce Sokratova domu v helénském období. V antickém Římě, který se v mnohém inspiroval Řeckem, probíhala ekologická a energetická krize již ve 3.století p.K., kdy byly vykáceny lesy v široké oblasti okolo Říma. Zachován byl jen ekologicky nezbytný rozsah lesů v pramenných oblastech. Římané proto museli dovážet dřevo, včetně palivového až z oblastí jižního Kavkazu. Vezmeme-li v úvahu, že v 1. století mělo mnoho bohatých Římanů ústřední topení, které spotřebovalo denně okolo 8 m2 dřeva a provoz tak oblíbených lázní byl při stálém růstu cen dřeva omezován, není divu, že nastal čas znovuobjevení sluneční architektury.Římská sluneční architektura vycházela z řeckých poznatků, modifikovaných například v 1. století Vitruviem. Římané rozvinuli systém pasivních slunečních domů o optimalizaci a distribuci využitelné energie v dispozici budov. V thermách využívali zasklená jižně orientovaná okna k vytápění. Seneka poznamenává ,že zasklení umožňovalo návštěvníkům se za oknem péci jako na roštu. V Římě také sluneční energie poprvé vstoupila do práva. Římské právo každému občanu zaručovalo přístup slunce na jeho pozemek včetně využití energie slunce k vyhřívání domu. Zajímavá data 1767 – byl vyroben první sluneční kolektor ( Švýcar Horace de Saussare ) 1839 – objev fotovoltaického efektu (Francouz Edmond Becquerel 1880 – selenové fotovoltaické panely vyrobily první elektřinu 1891 – Clarence Kemp si jako první nechal patentovat plochý sluneční kolektor CLIMAX SOLAR – WATER HEAT Na Světové výstavě v Paříži tiskly se výstavní noviny na stroji poháněném energií z koncentrujícího slunečního kolektoru 1981 - přelet kanálu La Mance letadlem na sluneční pohon 1987 - závod automobilů na sluneční pohon napříč Austrálií 1984 – architekt V.Korsgaard realizoval na technické univerzitě v Kodani první dům s nulovou spotřebou energie
V roce 1933, čtyři roky po krachu na Wall Streetské burzy a v období velkoplošných větrných erozí půdy na středozápadě USA, chicagští architekti, bratři Keckovi po studiu starověkých řeckých a římských pramenů o principech sluneční architektury, vyprojektovali „skleněný ideální dům budoucnosti“ pro chicagské výstaviště, který úspěšně využíval sluneční energii pasivním způsobem, na vytápění a letní chlazení. Úspěch překryla 2. světová válka, ve které sluneční energii využívaly pouze armády bojující v Africe. Příklon sluneční nízkoenergetické architektuře blízké přírodě má svůj počátek v 60tých letech minulého století, kdy světová veřejnost začala vnímat první varovné signály o globální ekologické situaci. Akcelerační byl rok 1974, rok propuknutí celosvětové ropné krize. Budoucnost patří chytře koncipovaným biosferickým skleníkům, dědicům skleníků z období klasicizmu, kde jediným energetickým vstupem bude jem sluneční záření. Žijeme ve stále se zrychlujícím se světě, architektonické vize se budou zhmotňovat stále rychleji, akorát nevíme které. Žijeme v době integrace všeho se vším, sdílení informací a energie, v době decentralizace zdrojů. Doporučené zdroje poznání : www.greenlab.cz skripta : Schleger Eduard, Liesler Lukáš, Hlaváček Dalibor, Rottová Kateřina , ZDRAVÍ A KRÁSA přírodní materiály a zdravé stavby, ČVUT 2008 Lisler Lukáš, Schleger Eduard, Štětina Dušan, BAZÉNY A KOUPALIŠTĚ principy využití sluneční energie, ČVUT 2003
