OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOQOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
fl
w
^/f ///77
, Trrrr W/7/ '//////f//\ m///77frm / • •/////Tm
KULTURNĚ - P O L I T I C K Y MESICNIK PRO ČECHY A SLOVÁKY V E X I L U Iiečník VI,
Duben i960.
číslo 6,
(66,)
)OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOgO
) Vydáváš Dr.Jan Beran > s redakční radou.
00 00 00 00 gg 00 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOQOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO0000000 00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
I
Veškerou korespondenci pro redakci i administraci časopisu zasílej et na ad r.:dr.J.BcranřSotterdam,Posťbox 98»
ooooooooooooooooooóooooooooooooooooooooQOOoooöooooi3opo00000000oooooooooooo 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O Ď O O O O 0 0 0 0 0 O O O Ö O O O O O O O O O O O 0 0 0 0 0 0 0 0 0 o oo 22 00
00
88 00
00 OQ 00
00 oo 00 00 00 00 00 oo 0 0 00 00 00
88
KULTURNE - POLITICKY MESICNIK PRO ČECHY A SLOVÁKY V E X Í L U
0 0 0 0
00 00 00
08 Ročník VI. Duben i960. Číslo 6. (66.) og 88000000000000,0000000000000000000ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooogg 80 Vydává: Dr.Jan Beran Veškerou korespondenci pro redakci i 80 08 s redakční radou, administraci časopisu zasílejet na • og 80 adr*: dr,J.Beran,Rott erdam,Postbo:íc 98» 00 00 00 Oo 00 00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
J.
S,
M A C H A R
P O H Á D K A
Je tak, jak je. Ne vesele a Mračnopo^or střeží stát. Tož nezbývá ni-o, přátelé, než pohádky ^si povídat.
Mlýn stojí. Nikdo hení tu. Svůj pytel do mlýnice vtáh a znaven upad v dřímotu a ocitá se v divných snáohs
Byl jednou ~ dál od našich Cech chlap jeden, nouzí čišící, měl pořádný hrb na zádech a všeho prázdnou světnici.
íías s čerty svými vchází sem, čert každý chlupy, rohy má, zle bijí o zem ocasem a svítí rudě očima.
Chlap mazaná? když sedlák kých, om pozdravpánbů s úctou řek, znal, proti vetru jít, že hřích, a chválil světa pořádek.
Na dudy začne jeden hrát, za pracky čerti chytí se a poskakují, začnou řvát a v kole běsně točí se.
Cos dostal zde i tam, i host na hradě pana rytíře, od šunky lapil časem- kost a vyškraboval talíře.
Na mlýnský kámen sedl ctas, te& zří hos Hej, ty hrbatý, do kela pěkně mezi nás, vstaň čerstva, zmetku proklatý1
Tak žil, až přišel jeho čas. Byl mlýn tam, o němž pověst šla,, že někdy řádí v něm sám cfas a čertů smečka divá, zlá.
To není sen užs v kolo jde, dráp v pravici, dráp v levici mu zatínají sousedé, s rudými zraky čertíci,
Na hlavu vsadil čepici, na trakař pytel ječmene? Pojedu, páni čertíci, já nebojím se, ne, ne, ne!
íívou, 0 zem bijou kopyty, on s nimi, myslí sis jen trp je mu, jak byl by opitý, hřmí v hlavě, třese se mu hrb.
íías řve 8 Teí v právoí - A ta zvěř se v levo žene. v tanoi svém, Sas zařveš Vlevo i - A1 ta zběř se vpravo dává úprkem,
Mlýn stojí. Nikdo není tu. Ten pytel do mlýnice vtáh a znaven upad v dřímotu a ocitá se v divných snáohs
A chalupník si v duši' dis Toť proti subordinawi. Leč jazyk slovem nezradí té duše jeho mutaci,
íías s čerty svými vchází sem, čert každý chlupy* rohy má, zle bijí o zem ocasem a svítí rudě očima.
A s čerty proti povelům? když vpřed' - tož letí s nimi vzad a obráceně. Přátelům snad nemusím víc vykládat.
Na dudy začne jeden hrát, za pracky čerti chytí se, a poskakují, začnou řvát a v kole běsně točí se.
Podlaha hřmí, řev, rámus, křik; Až zásvit dne vpád. okny sem, sbor Čertů zmizel. Chalupník kles polomrtev v horkou zem.
Na mlýnský kámen sedl cfas, teí zří hos Hej, ty hrbatý, do kola pěkně mezi nás, vstaň čerstva, zmetku proklatý.
A spí a spí. Až nakonec vstoup mlynář* Strejce, budem mlítj Leč pro boha ~ vy byste přec měl na zádech ten hrb svůj mítj
Je hrubec tenhle pekelník, si myslí poctivý náš host, leč pomyslil jen, a v ten mžik už je tu kruté skutečností
Hrb ten tam. Rovný jako prut — zde stojí chlapík. A co vícs v tom pytli - čertům sláva bucC dukátů na sta, na tisíc.
Dva čerti rvouvjej., v kolo jde, dráp v pravici, dráp v levici mu zatínají sousedé s rudými zraky če-rtíci,
Kdo radost jeho vypoví? Kdo vylíčí, jak dále žil? Koupil si statek zbytkový, měl ženské, dobře jed a pil.
ávou, ö zem bijí kopyty, on s nimi,' myslí sis jen trp. Je mu, jak byl by opitý, a myslí? takhle ztratím hrb,
A tady měl by puntík být. Pohádky konec. Není tak. I v pohádkách dnes může jít to trochu dál a všelijak,
Sas řve: Teí vpravo' A ten kruh chce Vlevo', jak to jejich zvyk. Leč vpravo, křičí ten náš druh a zarazil je_ v okamžik,
V té obci byl' vám také živ hrbáček druhý. Poctivec a pravdomluvný na podiv i v pohádce to řídká věc,
Öas řveš Teí vlevoí Zas ten kruh chce vpravo - podle návyku —leč vlevoí křičí ten náš druh a zarazil je ve mžiku,
•2e hrb ho mrzel - nemusím vás zvláště ujišťovat snad vždyť by i světec s kopoem tím na světě nešel žitím rád. Ten slyší, že se jeho druh tam v mlýně zbavil břemene, snad pomůže i tady bůh, sem trakař, pytel ječmene.
A to je konec tance. Ran se řítí proudy na něj te# na hlavu, na hrb se všech stran řvé, bije vzteklých čertů zečí. Co tohle? myslí nebožák. Já přfec jen - jak zněl rozkaz ten Z ran přechází mu zatím zrak a duše chce už z těla ven.
- 3 Pad. Omdlel. Spí. A nakonec vstoup mlynářs Strejce, budem mlítí Leč pro boha - vy byste přec měl na zádech hrb jeden mít ~
A v pytli ~ pane bože, hnusí Vy řek' jste ječmen, pantáto? Vždyť celý pytel samý trus' a páchne, smrdí - hrůza to. -
a máte dvaí A pořádnéJ Ba, sotva někde na světě dva kopce takhle důkladné, v šíř, dál si jděte, najdeteí
Co dál? Nio, Opravdu tecf dost. Leda, že pouze vzdychnout: Ach, tahleta přímá poctivost ' ' ' je bita už i v pohádkách»,.. - - x - -
ROK KONFERENCÍ. Letošní rok bude rokem konferencí mezi Východem a Západem, Bude se rokovat o odzbrojení, zákazu jaderních zkoušek a od odstranění mezinárodního napětí Výsledek těchto konferencí, jež patrně neskončí letos a nestane-li sc něoo nepředví daného budou se vléci ještě po následující roky, nelze předvídat. Sotva povedou k "nějaké dohoděj jež by podstatně změnila dnešní situaci. To znamená,- že sovětská diplomacie získala, pronikavý úspěch, aniž by za tento úspěch něco dala. Sluší se obávat, že bude mít další -ještě úspěchy. Komunistická diktatura jě učelivým žákem nacistické a fašistické diktatury, ač nutno doznat, že tyto diktatury se. zase mnohému naučily od Kremlu. Komunistická politika vyvodila také správné poučení z pádu obou těchto diktatur, že se totiž nemá spěchat tam, kde lze čekat a postupovat pomalu. Chápal to už Stalin a chápe to Chruščov. Proto jsou také výsledky komunistického snažení trvalejší. Vypuknutí druhé světová války se zdálo být signálem pro demokratický svět, aby postavil všechny své síly na obranu nejen vlastní,existenoe, ale i demokracie a svobody na celém světě. Přátelská pomoc, kterou Sovětský svaz jjoskytl nacistickému Německu, loupeživé přepadení Polska, nakomandování komunistických stran ve všech zemích světa, aby sekundovaly Hitlerovi proti demokracii, bojující o vlast ní záchovu, to všechno potvrzovalo přesvědčení, že není valného rozdílu mezi Hitlerem a Stalinem a že nacismus i komunismus jsou stejným nebezpečím pro lidstvo, jeho svobodu a civilisaci. Pro každého byla věc jasnás na jedné straně byla svoboda,na druhé otrokářství. Rozchod Hitlera a jeho kumpána Stalina přinesl podivnou změnu, jež pokřivila, zápas o demokracii, svobodu a lidská práva. Ačkoliv byl Stalin spoluvinníkem na Hitlerově válce, byl přece jen z praktických důvodů přijat za spojence a 11 zá padním světě nastal myšlenkový zmatek. Z války proti diktaturám se stal boj omezený jen na diktaturu nacismu a fašismu, z galerie zločinců zmizel Stalin, který tam dosud právem dlel ve společnosti Hitlera a Mussoliniho. Praktická potřoba převládla nad zásadami a morálkou. Přijetí Sovětského svazu nejen pokřivilo linii západních spojenců a znehodnotilo do značné míry mravní podklad jejich stanoviska, ale vneslo do jejich řad počátky rozkolu, Stalinovi přisluhovaci v západních zemích, kteří krátce před tím ještě brojili proti válce vedené proti nacismu, stali se' rázem nejhorlivějšími harcovníky, pro válku, "druhou frontu" v době, kdy front bylo již několik a kdy opatřtj»í jiiiti doporučované by bylo vedlo jen k masakru příslušníků jejich národa. Ale oo jim záleželo na jejich národu, když jim záleželo toliko na vůli a přízni diktáto ra Kremlu? Tito lidé se vetřeli všude, dostali do svých rukou především propagan du - bojovat na frontě bylo povinností reakcionářů a prostého lidu,- levicoví intek-tuálové a politici zde byli^ aby bojovníkům "dodávali odvahu" slovy. (Po této stráň oe je Ještě dnes poučné porovnat kolik politiků a novinářů anglické pravice má vyznamenání za statečnost v boji a kolik jich mají politikové a novináři levico.) Smutné výsledky toho se dostavily. Je známo^ na příklad, že překvapujíoí' porážka
- 4 Churchilla v parlamentních volbách 1°45 byla způsobena hlasy řadových vojáků v uniformě i demobilisovaných - vysvětlitelná tím, že všechna propaganda, zaměřená do ozbrojených sil byla v rukou levicových přednašečů. To bylo však to nejmenší. Mnohem horší bylo, že v západních zemích a to zejména v obou rozhodujících, vo-Sojenýoh státech a ve Velké Británii byl pokřiven program boje a vytvořen docela pochybený obraz Sovětského svazu a v něm vládnoucího komunismué. Ve Spojených státech komunisté, polokomunisté a přisluhovači komunismu se dostali na místa, na nichž se rozhodovalo o politice státu a o budoucnosti. Roosevelt byl tak obklopen těmito lidmi, že na konferencích s Churchillem a Stalinem se důsledně stavěl na stranu Stalinovu, ž.e podporoval Sovětský svaz proti Británii a Francii* že se nestavěl proti sovětským imperialistickým cílům v Evropě, ale podnikal co mohl* aby podvrátil,- co považoval za imperialismus Británie, Francie a Holandska -a jitích svých spojenců. Spojené státy (za. účinné pomoci nerozumných lidí v Británii) ne* chaly na holičkách národní Cínu, protože ji vedl "reakcionář" ffankajšek, Nyní mají "pokrokového" Maocetuna a v potu tváře, a s velikými nesnázemi udržují poslední Čfankajškovu državu na Tajvanu-Formose. Myšlenkový zmatek v západních mocnostech zašc-l tak daleko, že po válce, vedené aby se všude nastolila lidská práva, svoboda a demokracie, nikdo nehnul prstem proti tomu, že se v evropských zemích zaváděla nedostatečně zastřená diktatura, překřtěná na lidovou demokracii a že v zemích Asie a Afriky, jimž se ukvapeně dostalo samostatnosti, byl nastolen paskvil demokracie, který se od diktatury lišil jen svým označením. Teprve události z února 1948 probudily západní svět ž jeho pošetilých snů, bohužel jen na chvíli. Západ, který kvapně demobilisoval, zatím co komunismus ustavičně zvětšoval' vojenský potenciál svého stále vzrůstajícího impéria, začal se znovu vyzbrojovat. Dostavilo se "napětí", začala "studená.válka". Trumanova doktrína zadržování. komunismu měla částečné výsledky. Zastavila p-ostup komunismu v Evropě, i když nestačila zabránit úspěchům komunismu v Asii a v Africe, Ale byla zaohráněha alespoň jižní Korea a jižní Vietnam. Nebýt dočasné rozhodnosti svobodného světa i tyto zeme by byly ztraceny a komunismus by se byl převalil ještě dále. Nyní se napětí má likvidovat, studená válka byla odtroubena, Západ je znova ochoten odzbrojit, zahodit co vybudoval, když byl vyburcován událostmi v Československu, ohrožením ve všech částech světa a blokádou Berlína. Zmizelo již nebezpečí, bylo dosaženo cíle? Jen duše velmi naivní může na tuto otázku odpovědět kladně. Komunistický výboj byl zpomalen a v Evropě snad dočasně zastaven. Kdo však i jen trochu zná komunistickou doktrínu a taktiku, ví, že jakmile zmizí hráz komunistickému pronikání, komunistické usilování o výboj bude okamžitě obnoveno. Nadšenci pro konference připravují pro svět a zejména pro Evropu nové období akutního nebezpečí. Nemoudrý postup vůdců svobodného světa lze pochopit, i když jej nelze sohválit. Zbrojení je nákladná věc a jejich lid, který se má tak dobře, jako nikdy ,před tím, by se chtěl mít ještě lépe. Miliardy vynakládané na zbrojení by mohly .zvětšit blahobyt svobodného světa měrou nebývalou. A k této nechuti, vydávat pení'ze na.zbraně a válečné přístroje, jež za dnešního prudkého vývoje vojenské techniky zastarají pomalu dříve, než jsou vyrobeny, $e pojí svůdný hlas pacifistů z povolání, nesvědomitých demagogů, kteří chtějí lichotit této náladě a dostat se k moci, lidí zmatené mysli ja.kož i nevědomých i vědomých pomahačů komunismu. Slyšíme to na "všech stranáchs zbrojení vede k válce, válka vede k všeobecnému zničení, v příští válce nebude vítězů, ale jen poražení, válka zničí všechno i lidstvo samo. Proto je potřebí odzbrojit a se Sovětským svazem se dohodnout. Není' pochyby, že války jsou ustavičně hroznější a že každá válka je pohromou. Nikdo rozumný nebude volat po válce a každý, kdo má rozum a slušnost v těle touží po míru. Ale války se nevedou proto, že tu jsou zbraně, nýbrž zbraně tu jsoti proto, že jsou války, nebo alespoň jejich nebezpečí. Kdo chce odstranit dříve zbraně než válku zapřahá vůz před koně. Kdo chc,e odstranit válku a zbraně, musí především odstranit, co je příčinou války. Válka nehrozí proto, že zápfid má atomovou a vodíkovou pumu a že má armády, letectvo a vojenské námořnictvo, ale proto, že
- 5 mezinárodní komunismus usiluje o podmanění světa. Kdo chce odstranit válku, musí se snažit odstranit sovětský a čínský imp'»rial ismus. Možná, že ten imperialism nelze odstranit bez odstranění komunismu"vůbec. A kdo chce odzbrojit, nahání vítr na plachty komunistického imperialismu. Tento zmatek myslí, v němž západ zapomíná proč začal zbrojit, je zase jen výsledek úspoánó komunistické propagandy, jíž zápacl nedovedl čelit. Vzpomínáme, kolik ústupků nacismu a fašismu učinily západní demokracie v době před druhou světovou válkou, protože myšlení veřejnosti bylo v zajetí propagandy rozsévané-2 Berlina a Äima a šířené•pomatenci a zbabělci ve svobodném světě. Co všechno jsme slyšeli o hrůzách letecké války a zejména o účinku jedovatých plynů a bojových chemických látek! -Soustavným'šířením těchto hrůzných představ dokázala nacistická a fašistická propaganda za pomoci pacifistů, zbabělců, lidí neschopných myslet i přímých svých pomahačů podlomit ve valné části veřejnosti odvahu bránit vlastní svobodu. A když přišla válka - o několik let později a jen proto, že ze samého strachu před válkou byla učiněna nevyhnutelnou - ukázalo se, že letadla nadlouho nebyla schopna natropit hrůzy, jež jim byly připisovány a že bojových chemických látek a plynů, z nichž šel největší strach, nikdo nepoužil: Neodvažujeme se tvrdit, že by v případné příští válce válčící strany nepoužily atomových nebo vodíkových pum,protože nikdo nemůže vědět co se zrodí ve zrůdných myslích diktátorů. Jsme si však vědomi, že stejný strach z atomových a vodíkových pum by měli a také jistě děli i poddaní diktátorů v Kremlu a Pekingu. A jsme přesvědčeni, že tyto hrozby jsou vyděračstvím, jemuž západní svět sedá' na lep. Nezdá se, že by svobodný svět se zřekl atomových a vodíkových pum na komunistický slib, že tak také učiní. Nezdá, se ani, že komunistické státy o odstranění vodíkových a atomových pum u svých odpůrců doopravdy usilují. Vůdci komunismu jsou si vědomi, že dík soustavné "mírové propagandě", jíž na západě sedlo na lep tolik prostomyslných lidí', západní státy v případném válečném konfliktu nepoužijí těohto zbraní jako první. To jim stačí, protože na rozdíl od Hitlera, jenž dal přc-dnost válce před mírem, oni spoléhají, že ve svých výbojích budou moci pokračovat bez rozpoutání třetí světové války. Jejich metodou válčení, přes všechno zdokonalení raket a řízených střel, přes všechno vyrábění atomových a vodíkových, plam, je Leninova doktrína občanské války, podvratnost a drobné ozbrojené konflikty vedené "dobrovolníky", jimž se dostane v komunistických zemích výzbroje, ale za něž komunistická diplomacie odmítne odpovědnost. Letmý pohled na to, co se děle v Asii a v Africe a co se začíná dít v jižní Americe dokazuje, jaké jsou válečné plány komunistického imperialismu. Na tento druh válčení je svobodný svět čím dále tím méně připraven. Jeden svobodný stát po druhém oslabuje a zmenšuje své ozbrojené síly, jichž by mohl použít v drobném vojenském konfliktu. Západní propaganda není schopna čelit propagandě komunistické doma, v -komunistických zemích i v zemích neutrálních,. A likvidací studené, války a odhodláním zapomenout-, proč vzniklo napětí uznává západní svět stav, vytvořený komunistickými výboji. Bez výstřelu získal komunistický tábor veliké vítězství. Přestalo se mluvit o osvobození podmaněných národů, komunistům se povolí čas, aby mohli strávit toto veliké a těžké sousto. Je před námi rok konferencí. Nemyslící lidé z toho mají' radost. Nemůžeme ji sdílet, protože z těchto konferencí nemůže vzejít nic dobrého, I když skončí bezvýsledně, uškodí věci svobody podmaněných národů, na jejichž osudu závisí svoboda těch zemí, jež dosud o svobodu nepřišly, Pl, Kopecký
Mír a pokoj!
Ovšem,
To si přeje každý dravý pták,
aby mohl pohodlně pohltit svou oběť,
„
,,
FOND JULIA ZEYERA PRO MLADÉ SPISOVATELE. Nakolik lot přc-d počátkem první světové války zahájila v Praze formální činnost instituce, jíž podobnou bychom ještě nyní marně hledali po světe. Byl to fond Julia Zeyera při České akademii věd a umění. Je to zase jedc-n z příkladů, že malý, dosud poměrně chudý národ bez státní samostatnosti dovedl v mnoha směrech - a zejména v péči o svou kulturu předstihnout národy početnější, bohatší a těšící so ~ již ode dávna požehnání vlastního státu. Jako všude- jinde i v českých zemích se za oněch dob těžko probíjel k uznaní spisovatel začátečník. V malých dosud našich poměrech se nakladatelé často rozpakovali vydávat prvotiny neznámých dosud, autorů. Zejména to platilo o sbírkách básní. To ovšem neznamená, že by začátečníci byli museli překonávat obtíže opravdu nepřekonatelné, každý uznaný autor byl přece jednou také docela neznámým začátečníkem. Nejeden nakladatel ochotně riskoval a vedle oficiálních nakladatelů, kteří často hradili schodky svého někdy opravdu idealistického nakladatelského podnikání ze zisků svýoh knihkupectví, bylo vždy velmi mnoho tak zvaných soukromých nakladatelů, kteří s nezměrným optimismem a docela mimořádnou někdy obětavostí vydávali prvotiny autorů dosud neznámých, z nichž někteří došli plného uznání veřejnosti. Nezapadl - leda vlastní vinou - žádný talent a žádné hodnotné dílo.neleželo marně po léta v zásuvkách psacích stolů autorů. Na knižní trh proniklo dokonce mnohem více zbytečných novotin, než bylo potřebňo a účelno. Ovšem, uživit se literaturou bylo tehdy nesnadné a podařilo se jen několika málo autorům. Ale publikovat bylo; možno. Nicméně, i když překážky, jež se stavěly v cestu mladým autorům, nebyly nepřekonatelné, byly zde a to velmi značné. A zde měl pomoci fond Julia Zeyera, Vodňanský samotář Julius Zeyer byl poslední, od něhož se očekával čin tak sensační. Na sklonku svého života Zeyer dosáhl zaslouženého uznání a slávy, ale po celý svůj život se vždy přepečlivě stranil toho, čemu se říka,lo "literární společnost". Nepřidal se k žádné skupině ani klice, nepletl se do. literárních a jiných sporů a spíše vzbuzoval dojem muže aristokraticky přehlížejícího hemžení se všedního života, jehož strastí byl celkem ušetřen svou hmotnou nezávislostí. I jeho dílo bylo plné exotických námětů a zdálo se vyjadřovat jeho nezájem o všední život a jeho zápolení, ač na příklad jeho "Radúz a Mahulena", "Jan Maria Plojhar" a "Tři legendy o krucifixu" ukázaly, kolik českosti a hlubokého národního cítění- máj-básník, jenž se česky mluvit a cítit naučil od své chůvy a ne od svých rodičů. Tento zaniklý samotář, stranící se světa, ukázal však svou závětí, jak mu na srdoi leží rözvoj české literatury a jaké má pochopení pro. potíže těch, kteří se vydali na strmou stezku., vedoucí někdy k slávě a jindy k zapomenutí, '• Julius Zeyer odkázal 12,000 K rakouských, t.j. víc než 120,000 Kč předmnichovských a autorská práva na.své knihy, jéž byly ustavičně vydávány v nových vydáních Čtvrté (literární) třídě České akademie věd a-umění, aby tyto peníze opatrovala tak dlouho, až se nahromadí částka, postačující k zřízení fondu na vydávání •prvotin českých spisovatelů. Závěť byla přijata s jakousi skepsí a rozpaky, Něvěřilo se, že by autorská práva na díla Julia Zeyera vynesla dost, aby se .podnik dal realisovat. Obliba' spisů Julia Zeyera se však ustavičně zvětšovala a, s nimi i výnos autorských práv. Jeho knihy byly stále hledány a .honorářů v pokladně Akademie přibývalo, Julius Zeyer zemřel I 9 0 I a v polovině 1907' č-inil výtěžek z jeho spisů již 7O.OOO K, t.j. víc než 700.000 Kč předmnichovských. A někdy kolem I 9 I O bylo cíle dosaženo a fond Julia Zeyera pro "mladé spisovatele vstoupil konečně v život. Pond měl některé- pozoruhodná organisační ustanovení, docela, neobvyklá u institucí toho druhu. Každoročně se měla vypsat soutěž, jíž se měli účastnit ti spisovatelé, kteří nevydali dosud nic v oboru, v němž soutěžili. Autor knihy povídek nebyl tedy vyloučen ze soutěže v oboru poesie a naopak, protože různá odvětví literatury zařaděna do tří odlišných skupin. Začátečník se tedy mohl účastnit postupně soutěže ve všech oborech, v- nichž dosud knižně nic nepublikoval. V nejlepším případě mohl tedy jeden autor vydat nákladem fondu"tři různé knihy, ač bylo pravdě-
- 7 podobné, že kdo získal jednu cenu, nalezl pák již snadno nakladatele. Oceněná díla vyšla nákladem fondu a autor dostal honorář podle norem, jež platila Akademie za díla, vyšlá pod její patronancí. Snad jedinou závadou bylo, že knihy byly opatřeny příliš uniformní a ne právě vkusnou obálkou s obrazem Julia Zeyera a že Akademie -knihy ne. jen vydala, ale také prodávala prostřednictvím svého komisionáře, f,irny Bursík a Kohout. Bylo to velmi solidní nakladatelství a knihkupectví, ale snad bylo až příliš solidní a těžkopádné. Beletrie nikdy mnoho neprodalo, protože- se specialisovalo na literaturu vědeckou. A tak knihy, vydávané fondem, zůstávaly dosti dlouho.ležet na skladě. Snad by byla učinila správa fondu lépe, kdyby byla některému obchodněji nadanému nakladatelství zaplatila náklady, spojené s vydáním knihy. Dá se však snadno pochopit, že když vydání knihy financoval Zeyerův fond, molo to být na ní již v zájmu autora uvedeno a že měla vyjít v příslušné edici. Aby se zaručila naprostá objektivita, nebylo rozhodování svěřeno obvyklým p.orotám, složeným pouze z akademiků, ale soutěžící byli každoročně svoláni, aby na schůzi konané pod patronancí Akademie, si zvolili svého zástupce do poroty samé. Byla to novinka opravdu překvapující, ale protože již tehdy byl všeclic-n český život proniknut zác-adami demokracie a ne pozdější lidové demokracie, považovalo se to obecně za věc slušnou a správnou. Překvapilo jen zase, že si tak vedl právě Zeyerův fond, když to od Zeyera a jeho zdánlivě aristokratického poměru k životu nikdo nečekal. Fond existoval jen poměrně krátký čas a tak se jeho blahodárné účinky na českou literaturu nemohly plně projevit. Válka svou inflací znehodnotila kapitál fondu a i když za republiky kapitál ten byl doplňován dalším výtěžkem z autorských prpv na Zeyerovy spisy, jež se i v republice horlivě četly, neměl fond. již onu důležitost, jakou měl před válkou. Nicméně, několik později- zná.mých.autorů vděčí za svůj vstup do literatury tomuto fondu. Jednou z našich národních necností je, že sc rádi díváme přezíravě -na naši minulost. Rádi bagatelisujeme co národ vykonal. My se však opravdu nemusíme krčit ani. před těmi největšími, nejbohatšími a za ne jkulturne jší považovanými "národy. Postavili jsme si na příklad Národní divadlo - vlastně dokonce dvakrát po sobě - v době, kdy se o tom jiným národům ani nesnilo a kdy se bez státní podpory do .podniku tak odvážného netroufali pustit. V Londýně na- příklad chystají už po mnoho let stavbu Národního divadla a hezkou řádku let už tam leží ladem pozemek na to určený." 0 tom, že by se konečně mohlo začít se stavbou se mluví jen občas - musí to počkat, až na to stát dá. Nám stát rakouský nic nedal, museli jsme si všechno pořídit sami. Také obdobu Zeyerova fondu nemají nikde úspěšní a blahobytní autoři jiných národů mají pro své peníze docela jiné použití. Ostatně, oož i ta Česká Akademie věd a umění nevznikla, jako to Národní divadlo a ten Zeyerův fond svépomocí? (Zaiožil ji architekt Josef Hlávka, který ji nadal potřebnými fondy.) Jistě nemá smyslu se vypínat a nadnášet. Máme chyb a nedostatků víc než dost. Ale není také potřebí se hrbit a schovávat někde v koutku. HISTORICUS - - x - •Přemysla Pittras PACIFISMUS A OBRANA, brožura z roku 1931 není ani dnes bez zajímavosti, uvážíme-li dnešní činnost Pit^rovu v našem exilu. V oné brožuře totiž autor snaží se přesvědčit čtenáře, že každá obrana v moderní (tehdy již) válce je zcela ilusorní a že je rovněž marné, chtít obranným zbrojením předejít válce. Autor odmítá činit rozdíl mezi válkou obrannou a útočnou, neboť' každý válčící národ prý jest přesvědčen, že se jen bráníanepodařilo-li se dosud vymezit pojem útočníka naprosto objektivně, znamená prý připuštění války obranné připustit válku vůbec. Stěžejním omylem autorovým snad jest, že i otázku, co dělat, bude-li "vlast napadena", považuje pouze za léčku na pacifisty. Be.
"GRADUALISMUS" PAHA PAVLA TIGRIDA ::
"' A OSTATNÍCH NifgLAPNÍKIJ KOMUNISMU VE "SVĚDECTVÍ" (i .jinde), V posledním čísle ''Svědectví" (číši9» »roč.III,) jest . opět proti sobě
stavěn pojem "gradualismu" a "neúprosnosti"» ším důrazem než tak činilo dosud.
Svědectví staví je proti, sobě s vět-
Nijak to nepřekvapuje u lidí jejich druhu,neboť
oni ne jen "plavou s sebou", ale dlouho již pomáhají bořit hráze stavěné proti komunistické infiltraci západu.
Činili a činí tak soustavnou propagací nejen snad mož-
nosti,: ale i nutnosti koexistence s komunismem, I kdybychom snad chtěli věřit, že pánové ze SVĚDECTVÍ jsou skutečně jen těmi nevinnými ovečkami, jichž mozečky nejsou schopny chápat, jak může a musí dopadnout koexistence naivních oveček se zákeřnými dravci, byli by po zkušenostech s komunismem ve vlastní zemi a ve vlastním národě, za jehož politické, uprchlíky chtějí snad ještě stále být považováni, trapným případem našeho exilu,
nvšak při
svém dávném již propagování nutnosti koexistence vypadají spíš jako zakuklení vlci než jako ty naivní ovečky.
Šéfredaktor SVĚDECTVÍ pan Pavel Tigrid a mnozí z jeho
skupiny nejsou ovšem gradualisty teprve ode dneška, mnozí z nich byli jimi již při svém- příchodu do exilu po té, kdy v rámci kolaborace košičanů s komunisty v období 1945-46 také "plavali s sebou". bovat,
Plavali tak dlouho, dokud je komunisté mohli potře-
Pak je vysadili na sucho. Neméně ovšem trapné je, jestliže universitní profesor pan dr,Vratislav
Bušek v tomtéž SVĚDECTVÍ ještě dnes po víc jak deseti letech exilu opakuje jak našprkaný školáček něco o tom, že únorové události roku 194& byly porážkou demokracie. Porážka demokracie po rafinované toho přípravě nejen v„Moskvě ale především-v Londýně byla provedena již vládním pučem v Košicích v dubnu 1945,
Nebo snad máme uvě-
řit, že universitní profesor a historik dr,Bušek tomu lépe rozumí?
tomu rozumí
snad lépe proto, že se mezi ty řezníky porážky únorové tlačil ještě i po 25,únoru, když se snažil účinně jim pomáhati v nástupu do jejich druhé etapy jako spoluzakladatel vysloveně již komunistického ústředního akčního výboru své vlastní strany (Benešpartaje), kam spěchal podepsat slavnostní prohlášení věrnosti vládě Gottwaldově.
Nebyl sám.
To však není omluvou jeho vlastní zrady že zradili s ním ještě -jr
'také jiní předáci Bene sparta je,, že byl' mezi nimi i starosta Obce Sokolské dr.Hřebík, a náčelnice žen s#Provazníková,.. Potvrzuje se opět pravdivost starého přísloví "pověz mi s kým obcuješ a já ti povím kdo jsi", neboť sejdou se nakonec vždy téměř titíž lidé ve stejném prostředí.
Sejdou se v podniku Radio Free Europe, fingované'Radě Zenklově, Hlavaté-
ho Společnosti pro vědu a u m e m , ve SVĚDECTVÍ, Našich Hlasech ci Czechoslovak Asso—
- 9 ciation of Canada a pod.
V posledně jmenované společnosti se na příklad patrně už
ani nestáčejí "divit zázrakům", neboť i druhému z tří na veřejnost vystupujících funkcionářů se přihodilo, ž$
-
pražští rudoši povolili výjezd na západ jeho ro-
dinnému příslušníku, Exil nejedná správně, jestliže to vše přezírá neb podceňuje. Nemůže se spoléhat, že bude,'vždy lehce fakty prokázáno, kde byla pravda a spravedlnost a kde byla lež a zlořád,
Nevzchopíme-li se k účinnému proti těmto zlořádům protestu, bu-
deme spoluvinni na tom, že celý exil bude považován za bláto, z něhož je zbytečné pokoušet se něco vybudovat. Beran - - x - ilGRÁRNÍ STRANA contra ÍIENLEINOVO HNUTÍ.
"Slova vskutku dalekonosná pak pravil (předseda vlády dr,Hodž.a)' na adresu Henleinova hnutíš -, •Mluveí SdP strany v "rozpočtovém výboru postavil svoji thesi jasno. Prohlásil, ..že ohee mluvit od národa k národu, že však na čsl.straně nalézá místo jednot\ j n é h o národa pouze politické strany. Žádná z těchto cest nevede k nám. SdP ne.... ni jediným oprávněným mluvčím německých národnostních aspirací a pokládá-li mluvčí její svou skupinu za národ, zní naše odpověď? NEJSTE NÁRODEM, JSTE POLITICKOU STRANOU. MLUVČÍ SdP PROMLUVIL K N M MLUVOU TOTALITNÍ. TJÍTO MLUVÉÍ ČESKOSLOVENSKÁ DEMOKRACIE NEROZUMÍ, AÍ K NÍCM PROMLUVÍ DEMOKRATICKY, AÍ JEDNAJÍ ? DEMOKRATICKY, P^K BTOiiOLI JIM MÜÜLI ROZUMĚT. Ohlas premierovy řeci byl daleké většině sympatický. I odpůrcům zřejmě imponoval.
- I-'-'
Přetištěno z Masarykovy Naší Doby, revue pro vědu, umění a život sociální,redigované prof. dr. Jos .Mackem. Roč.XLIII - 1936» str.166. •
M.R.
NENÍ 0 TOM POCHYBY, ŽE ČESKOSLOVENSKA POLITIKA VŮČI MENŠINÁM SNESE KAŽDEf SROVNÁNÍ S PRACÍ JÍNÍCE STÁTU NÁRODNOSTNĚ SLOŽITÍCE,
NENÍ POCHYBY, ŽE
UDRŽENÍ DEMOKRATICKO-REPUBLIKÁNSKÍCH ZÁKLADU STÁTU ZAJISTILO OBYVATELSTVU NÍÍMECKEfMU A MAÖARSKBÜIÜ A TAKEf POLSKEÍMU MÍRU POLITICKÉ A KULTURNÍ SVOBODY, KTEROU JIM PRÁVEM ZÁVIDÍ ČETNÍ OBČANÉ NĚMECKA, UHER i, POLSKA. Yifenzel Jaksch ve studii• "Co Němce a Čechy dělí,'a co je spojuje" uveřejněné rovněž v Nové Době, roč.XLIII - I936,str.452-457. •V některém z nejblíže příštích čísel Modré revue přetiskneme celý obsah článku V,Jaksche s redakčním komentářem, - - x - -
n
- 10. Z KOVBf POLITICKÉ LITERATURY. Traňice a česká státnost. Přátelé Vojtěcha Vojíře (vlastním jménem Karla-Louly)f zesnulého před nedávnem v Chicagu, vydali pod hořejším názvem soubor jeho úvah. Je to knížečka plná ušlechtilého vlasteneckého zanícení, "bohužel však také naivnosti až překvapující u člověka vzdělaného, jenž prošel školou života. Autor na příklad zavrhuje demokracii. Není jediný v dnešní smutné době obecného úpadku demokracie ve světě, ale jako odpůrce komunismu si měl uvědomit,že argumenty pro autoritativní režim jednoho typu mají stejnou průkaznost k zdůvodnění diktatury skupiny druhé. Autor, jehož přísný katolicism vysvětluje jeho nc-vlídný ba nenávistný poměr k husitství, odmítá důrazně všechny snahy o smír tradice katolické a reformační. Co tedy chce? Obnovu kulturního boje? Každý má jistě právo se rozhodnout, je-li pro Husa nebo Pálce, kostnický koncil nebo české stavy, žižku nebo Zikmunda, jako konečně každý má právo podle svého svědomí nebo rozumu zaujmout stanovisko ve starém sporu Prahy s Táborem, Rokycany s Korandou, Jiřího z Poděbrad s reformačním radikalismem. Ale proč oživovat tyto staré rozpory v dnešní době? . Autor za,chází tak daleko, že v české reformaci vidí odtržení se od křesťanství, ale ani Vatikán přece netvrdí, že by pravoslavné a evangelické církve nebyly křesťanské. Proč je tedy papežtější než papež? Autor lituje, že se český stát r.1916 stal republikou a ne královstvím. Ale sí-la monarchie je především v nepřetržitosti její tradice. Bez patiny dávnověkosti se neudrží. Pokud jde o náš případ, neměli jsme nápadníků trůnu. Přemyslovci vymřeli a o Habsburky nikdo nestál. Kde tedy měl hledat národ dědičného krále-cizoze-mce, jemuž by dal přednost před voleným presidentem z vlastních řad? ^ůivraňůuiíí o Hom?.novcích nebo o princi z anglického královského rodu.. Pokud jde o Ronanovce bolševická revoluce, jež rozvrátila Ry.sko a vyvraždila panovnickou rodinu, udělala definitivní škrt přes tento plán. A princ z Anglie? Autor myslí, že by takový král uchránil.nás'Mnichova, protože by Anglie v osudových dnech postujjovala z ohledu na něj jinak. Nechceme se vracet k smutné zkušenosti českých stavů, kteří si zvolili za krále Bedřicha Falckého ve víře, že jeho tchán Jakub I., král Anglie a Skotska mu přijde na pomoc. Nebudeme ani upozorňovat na to, že anglický panovnický rod. je přísně protestantský a proto podle autora stejně jako pravoslavní^Romanovci nekřesťanský. Od příslušníka toho rodu by se stěží dalo očekávat, že by podle vzoru francouzského krále prohlásil, že mu "Praha stojí za mši". Ale každý, kdo bere do ruky pero, aby psal o takovýchto věcech, by měl vědět, že již od samého počátku 18.století rozhodují v Británii ministerští předsedové a parlament a ne králové,- Okolnost, že Vilém II. byl stejně vnukem královny Viktorie jako Jiří V. nehrála r.1914 nejmenší úlohu při rozhodování ministerského předsedy, když poslal Německu ultimatum, po němž následovalo vypovědění války. A byl by to ministerský předseda kdo by v r.1918 rozhodoval, smí-li či nesmí-li člen britského panovnického rodu přijmout českou korunu, A kdyby to dovolil, znamenalo by to, že by se onen člen musel vzdát všech práv v Británii a že by Británie odmítla všechny"závazky k jeho nové zemi, A v době Mnichova by britská, vláda řídila svůj postup náladou v zemi a její nechutí jít do války a ne tím, že by českou korunu nosil příbuzný anglického panovnického domu, 0 našem osudu rozhodly docela jiné věci, než že jsme neimportovali na Hrad pražský příslušníka windsorského rodu. Ale dostali bychom se daleko, kdybychom chtěli rozebírat další naivní názory autora, jenž zřejmě žil tak v zajetí svých tužeb a snů, že svou knížku přeplnil thésemi, jež nesnesou styku s realitou, Ckoda té dobré snahy, jež účelně použita mohiä přinésti mnoho užitku, ale takto jen zmate některé ne dost kritické a informované hlavy. Říkáme to neradi, ale musíme to napsat, že vydavatelé neposloužili dobře památce zesnulého, když vydali tuto nezralou věc. V dnešní době a v dnešní situaci
- 11 národní věc. nepotřebuje blouznění, ale střízlivou úvahu. Nestačí být idealistou. Je potřebí chápat, že ideály nutno uplatňovat v reálnět: světě a ne vc vzduchoprázdně prostoře. CRITICUS
"DEMOKRACIE Á SOCIALISM". Umírání českého exilního tisku pokračuje. Čtvrtletník "Demokracie a socialism" neoznámil sice že již nebude Vycházet, ale nevyšel již tak dlouho, že jej můžeme právem považovat za zaniklý. Jeho zánik je krutým obviněním nejen jeho čtenářů, ale také osob, jež před veřejností vystupují jako představitelé soo.den, strany v exilu. Čtenáři, kteří nezaplatí ani papír, na němž je vytištěn list, jejž si dávají posílat,jasnu bohužel až příliš známým zjevem v exilu. V případě "Bemokracie a socialism" je to ještě křiklavější, protože tento list nevydával jednotlivec,ale skupina, jež o sobě tvrdila, že je politickou stranou, v exilu zvláště činnou. Má funkcionáře, kteří jejím jménem vystupují na-nejrůznějších mezinárodníoh fórech a mnozí z nich mají velmi dobré hmotné postavení právě z toho titulu. Někteří jsou vydržováni spolkem Svobodná, Evropa, aby vystupovali jako funkcioná-ři strany, jiní jsou dobře placenými zaměstnanci rozhlasu, neb různých "studijních" institucí tohoto spolku. A jsou tu ještě jiní, kteří nalezli v exilu celkem dobrou existenci. Nikdo z nich však zřejmě nedá haléře na udržení jediné známky, že strana, jejímž jménem se ohánějí, ve skutečnosti v exilu"existuje. Kdyby každý funkcionář obětovali měsíčně maličkost, mohl se tento čtvrtletník udržet. Když jej neohali zaniknout dali tím zahynout i fikci další existence své strany. Kdo bude nyní brát vážně je i jejich ohánění se funkcemi, jež si v exilu sami přisvojili? •• - - x - *
EXPERIMENT V KOEXISTENCI. Mezinárodní organisace spisovatelů, publicistů a novinářů PEN učinila pokus v koexistenci. Přijala do svého středu, nebo ve svém svazku ponechala komunistické národní skupiny. Některé, jako na příklad československá, byly členy za lepších dob. Když byly zbolševisovány nebyly vyloučeny, ač všechna jejich činnost se příčí zásadám, na. nichž byl PEN výbudová.n. PEN chtěl sblížit tvůrci pracovníky všech národů ve svobodě., Y přesvědčení, že literatura je nad politiku, odmítá vzít na vědomí, že v jeho mezinárodním svazku jsou skupiny, jež jako kolektiv jsou nástrojem režimů svobodu literatury (stejně jako všechny jiné svobody) důsledně potlačuvíc3sh a20jménem těchto skupin mluví lidé, kteří takovým režimům slouží jako propagandisté, censoři, udavači a soudci a aktivně pomáhají potlačovat každou svobodnou myšlenku. V zájmu mezinárodní solidarity jsou v mezinárodní organisaci PEN ponecháni ti, kteří se denně prohřešují proti zásadám na nichž byl vybudován,kteří pronásledují nebo aktivně či mlčky pomáhají pronásledovat ty, kteří zásadám, jež si PEN dal do vínku, zůstali věrni,' Svědomí mnoha národních skupin organisace PEN je hodně široké. Nicméně, maefarské události přiměly i ty, kteří chodili světem s klapkami na očích, aby alespoň na chvíli si připomněli, že spisovatelé a novináři mají jakési závazky k programu své organisaoe. Z mezinárodního svazku byl 1958 vyloučen macTarský klub PEN. Nebylo toho mnoho, protože z mezinárodního svazku měly být už dávno vyloučeny všechny komunisty ovládané národní skupiny, již proto, že jejich příslušníoi schvalovali činy, za něž byl macTarský PEN vyloučen. Bylo to však alespoň něco a dalo se dpufat, že se:. i na ostatní služebníky diktatury dostane. Kdo však v to doufal, byl zklamán. Mezinárodní PEN velmi rychle dostal strach z vlastní kuráže. Místo', aby zakročil proti nepřátelům duševní svobody, revidoval své rozhodnutí. Na XXX, sjezdu, kona-
- 12 rtem loni ve Frankfurtu, byli macYarští poskoci diktatury znova přijati. Hříchy byly odpuštěny. Mezinárodní literární elita nemá nic proti tomu, jestliže do jejího středu zase zavítali propagandisté diktatury, censoři, soudci a udavači. Pravda, komunističtí agenti slibovali, když se o jejich opětné přijetí jednalo na důvěrné schůzi, že se přičiní, aby na svobodu byli z vězení propuštěni někteří žalářovaní mačfarští spisovatelé. Ne, že se budou snažit, aby svoboda slova psaného i mluveného byla obnovena v MacYarsku, že se postaví za zásady, na nichž byl zbudován PEN. Jen aby se zlepšil osud několika známých spisovatelů. Co bude s těmi méně známými nikoho ovšem nezajíma,lo. Jakou cenu mají komunistické sliby je známo každému a mohlo být známo i těm naivním duším, jež hlasovaly pro opětné přijetí macYarských komunistů. Lidé, kteří se pova,žují za duševní elitu světa prokázali nejen netečnost k zásadám, ale také překvapující neznalost světa. Dostalo se jim rychle poučení. Kdyby věc nebyla tak smutná bylo by to humorné sledovat naivní pokusy mezinárodního svazu PEN přimět macfarské delegáty, aby dostáli svému slibu. Popřeli, co slíbili, odmítli hnout prstem a na protesty neodpovídají, pokud jejich odpověď není hrubým útokem na ty činovníky mezinárodní' orga,nisace PEN, dožadující se, aby macTarští členové organisace plnili své závazky. Anglická skupina PEN nyní navrhla, aby mactarská skupina byla znovu vyloučena z mezinárodní organisace a švýcarská skupině, požaduje, aby mezinárodní tajemník si vyžádal zprávu o vězněných spisovatelích na celém světě a aby bylo zříze» no zvláštní tříčlenné komité^ jež by se snažilo zlepšit osud uvězněných. Sluší doufat, že tyto návrhy budou přijaty, ač to není nikterak zaručeno. Ani nejradikálnější - anglický - návrh nejde však dosti daleko. Z mezinárodní organisace PEN by měly bjrt vyloučeny všechny skupiny, jež přisluhují diktaturám a nejsou schopny se postavit proti útisku a pronásledování spisovatelů a novinářů, kteří nejsou ochotni psát jen slohová cvičení na náměty, poskytnuté příslušnými ministerstvy informací a to způsobem, jaký toto ministerstvo předepíše. Služebníci dikta,tur nemají v PEN co pohledávat - zkušenost z koexistence by měla být ná,ležitýn poučením členům této organisace, kteří se přece nemohou vymlouvat na nedostatek školního vzdělání. Světová, veřejnost by měla říci jednou jasně mezinárodní organisaci PEN, že právě od sx^isovatelů a novinářů lze právem požadovat věrnost zásadám a také jakousi míru vědomostí. Komunistické a nekomunistické státy mohou existovat vedle sebe a mohou i v některých věcích společného zájmu spolupracovat. Intelc-ktuá„lové, vyznávající svobodu svědomí a projevu nemohou však spolupracovat s těmi, kteří tuto svobodu popírají a zašlapávají. Je smutné dost, zavírají-li oči před neslučitelností obou systému sts,tníci a- obchodníci. Je nesnesitelné, činí-li tele spisovatelé a novináři svobodného světa. Mezinárodní PEN stojí před nutností vyvodit poučení z nezdařeného pokusu o koexistenci, BucY se rozejde s komunisty, nebo se budou muset stoupenci svobody a demokracie rozejít s organisaci PEN. R.K. - — x - -
BRITSiď FILMGVf INSTITUT V LONDfNg uspořádal v únoru třítýdenní sezonu československých filmů. Předvádění v maličkém biografu bylo jen pro členy institutu a"jejich hosty a proto jsem mohl vidět jen jeden kreslený a jeden hraný film. Pokud se dá soudit z těohto dvou ukázek, český film učinil značný technický pokrok proti tomu, co z Československa světu ukazovali ještě před několika málo roky. Jinak československému filmovému podnikání zůstala komunisty naočkovaná záliba v nudícím realismu docela nereálněn.a ve vulgárním způsobu mluvy. Nepřekvapí, že v hraném filmu licoměrný svůdník musí být buržoasního původu a pln buržoa,sníoh nemravů a neřestí a že ušlechtilost duše se musí vyskytovat jen u tak zvaného pracujícího člověka. Ve snaze fotografovat život
- 13 a ne tvořit, nára film předvedl poněkud nelichotivý obraz SNB, jistě neohtěně. "A když-si hrdinka připíná na ruku darované náramkové hodinky a"rozradostněně při tom prohlásí, že to jsou první, které má, je to zase neúmyslné sice, ale proto ne méně výmluvné svědectví, jak've skutečnosti vypadá ten_blahobyt v sovětském protek torátě zvaném Československo. R.K.
wj-J «I» aja cjw
»j*
»-J—
'íř
*{**
H""
"4* **f"
"Hlas Domova" (Melbourne,25.1.60. oznamuje» "Předseda -Ústředí čs.de.mokr.organisací v Austrálii Frant. Nový z Adelaide podal žalobu pro urážku na cti na S.Pokorného z Brisbane (viz HD 24/lX.)" C/ND/CS/S/TI. ++++++++++++++++.++++++++++++++++++++++
++++++++++-í-f-!-+++++++++++++-[-+++++++++++++ "Bohemie"- čís.93-94»leden-březen t.r* sděluje? "S.Pokorný,který protestoval proti účasti zástupce RSC pro Austrálii Fr.Nového .na festivalu čes,hudby v Adelaide,kde vystupovali rovněž delegáti z Prahy,vyvrací tvrzení Nového, že by tento jej žaloval pro uážku cti.
A přece žaluje , Pan František Nový. dne 15 .března I56O žalobu na pana S.Pokorného skutečně" podal. Blahopřejeme panu Pokornému, že se mu to podařilo docílit a mělo-li snad hromadné rozeslání zvláštního vydání Modré revue pro Austrálii před koncem února v ^ustralii provedené take trochu'zásluhy na tom, jsme tomu upřímně rádi. Abychom čelili šuškandě zenklistů obviňující nás, že choeme ostudu adeíaidskou nafukovat a doprovázet škodolibými komentáři na veřejnosti (zas jsou při práci u nás .v Holandsku ti, kteří ututlávali mnohatisícovou defraudaci zenklisty ing,Sedláčka), musíme s panem Pokorným doufat, že pan František Nový, Zenklův zástupce a důvěrník pro Austrálii a okolí, svoji žalobu proti paau Pokornému nevezme zpět a že řízení soudní bude provedeno do konce. Pan Nový bude si moci přičíst jar ko zásluhu, že umožnil, aby australský soud rozhodl ve věci, v níž nemůže rozhodnout žádná instituce československého exilu prostě proto, poněvadž ji nemáme. Není takovou institucí ani dr.Zenklem fingovaná Rada svobodného Československa (skutečná •Rada jako vrcholná representace čsl,exilu dávno již neexistuje), ani dr.Hlavatého paskvil Společnosti pro vědu a umění, jejíž generální tajemník dr.Ivan Herben tak zuřivě bojuje pro "právo" "Našich Hlasů" (a jiných) propagovat komunistické podniky TUZEX-BATORY (bude se vám líbit souřodé, teplé prostředí a přátelská posádka,říká jí inserty a nedodávají, že účastníci plavby na této pověstné komunistické lodi budou třebas mít i zajímavou podívanou, skočí-li snad opět některý člen "přátelské" posádky z "teplého sourodého" prostředí do ledové vody, aby se pokusil plavbou "^ní dosáhnout břehů Holandska a žádat zde- o asyl). Jsem přesvědčen, že Zenklova Rada ani Hlavatého Společnost pro vědu a umění do sporu v Austrálii ani do sporu o TUZEX -BAT0RY nezasáhne, poněvadž by to byl začátek konce pro ně obě. My ovšem si jejich zásahu upřímně přejeme, snad by se pak exil konečně vzchopil, aby si nějakou skutečnou ústřední representaci vytvořil. Jak jsem již ne^psal při prvém uveřejnění protestu proti utvoření Remešova spolku Zenklovu holandskérm zástupci poddaných Čechoslováků v Holandsku,jsem přesvědčen,že boj o očistu československého exilu vstupuje do rozhodného stadia. , Je silně pravděpodobné, že i zde v Holandsku bude muset nakonec býti vyvoláno roz- / hodnutí soudu, aby také zdejší teror zenklismu byl.odstraněn, """"'. •—'^ Beran P.S. Opis zvláštního vydání Modré revue pro Austrálii přikládá p.S.Pokorný syému^ prohlášení, které v těchto dnech rozesílá, aby'vysvětlil své stanovisko ve věci žaloby p.Novým proti němu podané. Připojuje ovšem také ještě mnohem účinnější podporu svého star-oviska a sice souhlasné projevy drtivé většiny čsl.exilu v Austrálii dané usneseními členských spolků Ústředí čsl. dem. organisací Austrálie.Pal připo-
- 14 j11' pan Pokorný následující dodatek? "Ke Slánku pana M,G, v Modré revui dodávám,že člen Hady svob,ČSR p,Jan Viola mě osobně informoval' dne JI.12,1959»že on a p, Frant.Nový jsou v písemném styku s představiteli Rady svob.čSR v U,S,A,,jmenovitě s pp,dr,P,Zenklem- a dr.J.Lettrichem-a že tito byli jimi o oelém Festivalu - v Adelaidě informováni. Pan Viola dodal dále,že v Austrálii jsou dva pověřenci "Rady, on (Jan.Viola) a Frant.Nový. On (Viola).' že podává zprávy Radě o Novém a opačně Nový podává zprávy Radě o něm (Violoví). Ze s nimi nikdo nepohne a že ~ Nový na žádnou funkci re silovát nebude. S.,Pokorný" Je to směšné, je to trápné, A upomíná to na mnoho obdobných případů. Také zde v Holandsku jeden akademicky-dokonce'vzdělaný zenklista mně napsal před nepříliš dlouhým časem návrh na ustavení komité, do něhož navrhoval sebe, dr.P.,dr.M. a mne a pak prý "s námi nikdo nehne", 33yla to sice nastrojená léčka, ale i to je' typický |zenklismus. Zenklismus, kterým se bez účinné proti němu obrany se strany těch,jichž - to bylo veřejnou povinností,nechal čsl.politický exil rozežírat jak zhoubnou rakoI vinou. Je to zenklismus, který nereaguje na veřejně proti němu vzhášená obvinění : ne jen proto, že nemůže, poněvadž jsou pravdivá, ale také proto, že se spoléhá na üpostupne ochabnutí bojovníků o očistu exilu, jich'znechucení netečností ostatních, ja eventuelní unáhlení jednotlivých bojovníků, které by pak bylo možno zneškodniti ' — (dokončení na str,l6,)
I
PRED BRANAMI VESMÍRU PROFESOR VÁCLAV HLAVATÝ NA CESTĚ K JEJICH OTEVŘENÍ
v
m
i960.,čís.4«>
R06.VI.)
.., A přece' první krok k tomu, aby brány Vesmíru byly pootevřeny, byl již. učj.něn. Bude to navždy chloubou svobodné československé vědy, že na universitě státu Indiana se český matematik Václav Hlavatý opřel o spekulativní teorie. Alberta Einsteina a svými matematickými rovnicemi zabušil na brány Vesmíru, I když -je neotevřel, aspoň skulinou nahlédl, kam se ještě lidské oko nedívalo a lidská mysl nepovznesla. Současně profesor Hlavatý umožnil budoucím, aby také oni nahlédli " do vesmírných tajemství, "Hledám nyní mladší vědce, kteří by byli schopni potvrdit moje teorie a rozřešit problémy, které:si zatím žádný lidský mozek nedovede ani •. představit. Jako je na příklad čtyřdimensionální prostor, ve kterém žijeme,jako je čas, Věčnost a Nekonečno", řekl profesor Hlavatý jednomu washingtonskému novináři při své nedávné, návštěvě v hlavním městě... < Ivan Horbens
— — x — — ROZČILENÍ MENí PROGRAM.
Týdeník "Naše Hlasy", ke kterému mne nevíže nic jiného, než obdiv ke skupině exulantů, která se rozhodla obětovat svůj čas a peníze na to, aby mohla říkat lidem pravdu, stal se předmětem útoků. Lépe řečeno Tuzexové hysterie. Je to situace typicky exilová a proto groteskní: Na "Naše Hlasy" si zasedl redaktor Josef Josten : z Londýna... Byl jsem v Londýně na sám začátek roku 1949 a viděl na vlastní oči, jak kolega Josten strádal - a s ním jeho ušlechtilá anglická manželka - jen aby udržel noviny. A proto si budu jeho úsilí vždy vážit, i když nad každým číslem dostávám žurnalistický amok....
Alois čížek - BIČ, čís.2/l960s - -U Josefa Jostena v redakci sedí'návštěvník. Uprostřed hovoru zazní telefon. Josten zdvihne sluchátko a spustí bezvadnou angličinous "Prosím, pane ministře, zajisté vaše exelence. Vaše návštěva mi bude ctí, pane mini-
siře. Nejuctivější poklona, služebník, pane ministře" - potom zavěsí sluchátko a obrátí se opět k návštěvníkovi: "Ho tak, o čem jsme to vlastně mluvili?" Když ná vštěvník vycházel z kancelář'e, potkal jednoho známého, taky "uprchlíka, který mu povídá: "Prosím tě,' co se tomu Jostenovi stalo? Já mu telofenuju, ná-li nějakou knihu pro mne', jestli si pro ni můžu přijít a on na mne mluví anglicky a říká mi' pane ministře." - - x - +++++++++++++++++++-P ++-4-+++++++++++++++-H '
^ííít++++++++í+t+ítt+++
Do Austrálie:
Panu prof .clr.Hlavatému: "Naše Iílasy" chválu pějí (prozatím jen v Kanadě): "zdařilo se nám přiblížit všech Vesmírů záhadě,"
Viola a Nový, ti nejsou nijak noví, však radovci jsou zajisté.
Pootevřel jste prý vrátka nakouk dírkou pro klíčky. Uzřel jste snad - mezi jiným J.ostenovy "sputničky"?
Snad proto, že jsou zenklisté?
Panu dr,Ivanu Herbeatiovi: "Tuzexové. hysterie" Ivanovi krve pije, amok ho chytá,v sloup má oči, na Tuzex jak.se zaútočí.
Inserty: TUZEX-BiiTORY, Ztrácí se lehce pojem cti á přes vše jde se dál: • za zisk i duše prodá se. Bahno jim ideál?
Každý vrabec vám poví. že Viola a Nový,- • snad na svou nevědomost zajdou, když si pletou i Košice s Adelaidou,
Exilu: Džungle divoce'zarostlá,' též úkladné bestie hostí. Nutno jim vmítat do očí reflex jich zákeřností.
Svůj k svému? ("Na MS BATORY bude se vám líbit sourodé' teplé prostředí, přátelská posádka..'," z insertu v "Našich Hlasech" z 23.ledna i960.)
Panu W. Valkovi: (Viktor Dyk: Tvůrce za svou ; • ' odpovídá s tvůru...) "Tvůrce" nám spolek Remešův stvořil, vybral nám do ně^io kabrnükjj žádným z nich svůj spolek neoblažil avšak my rádi se - vyhnem jim taky. J.B. (ze sbírky "Prvá řada' epigramů".)
- 16 žalobami pro urážky na cti z důvodů "osobních". Hodí so to ovšem do krámu tem hypokritům, kteří se bučí ohánějí falešným eštétstvím neb naříkají, že snad přeháníme, že snad jsme příliš osobní, někteří také obviňují, že píšeme -prý'-ÁQnávistně, s úmyslem zranit. Ani to však není nic nového, jak již před lety na adresu vrtichvostů a řitělezců napsal J.S.Machar* Starý Ma-char* miláček lidu, který měl příležitost poznat z tak velké blízkosti a tak důkladně onen byzantinismus a vrtichvostění "hradními" nejen zaváděné,ale i vyžadované, ba vynucované, Se na sklonku svého života se zcela rozeěel se svými vysoce postavenými dřívějšími přátely a v četných epigramech - i na heslo "pravda vítězi" - dal průchod svému zklamání a bolu nad ním. Bývaly pak i konfiskovány censurou jeho epigramy, snad na ono konfiskování reagoval básníkův epigram "Dobří lidé"; Satiry je u nás třeba jako soli, jako chleba, jenom - dodávají lidé způsobní nemá býti jedovatá, osobní. - - x - oooooooooooooooooooooooooooooooooo
ooooooooooooooooooooooooooooooooooo
REDAKČNÍ 'POZN&MKAs Druhá část strany 14.,strana I 5 . a následující článek "Nutno odpovědět..." jsou převzaiy ze zvláštního vydání pro'Holandsko, které bylo vydáno v polovině března a týkalo se především zdsjší aféry spolku dr.Remeše, kterým se zenklisté v Holandsku pokoušejí vydávati za "Komité svobodných Čechoslováků" a v tomto rouše pokoušejí se_jretřít^jako zástupci čsl.politického exilu do holandské Federace-pro- pomoc uprchlíkům. 0000000000000000000000000000000000
"
M.R. +++++++
OOOOÖOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
NÜTNQ ODPOVffDffT NA KČTKTEKET DOTAZY,
že události v Austrálii,o nichž jednalo zvláštní vydání pro Austrálii a článek "Úspěchy komunistické taktiky" v posledním čísle Modré revue,jsou vylíčeny podle skutečností. V komentářích a polemice o nich v exilním tisku nebyla fakta ona vůbec popírána,rozcházely se (bohužel) pouze názory na ně. - Na další--.dotaz,proč se autor článku dovolává- Rady srob .československa, zatím co Modrá, revue (a ovšem nejen ona sama) prohlašuje,že dr.Zenkl a zenklisté existenci Rady pouze předstírají,nutno odpovědět,že V našem exilu již po döb'tr víc jak pěti let jest všeobecně známo, že Rada svobodného československa jako vrcholná representace československého politického exilu neexistuje. Skutečnost,že dr.Zenkl a jeho stoupenci se nechají veřejně v exilním tisku obvinovat z politického podvodu,kterým jejich předstírání Rady jako vrcholné representace' našeho exilu skutečně jest,jest také notoricky známá jakož i jejich k tomu pohnutky. Vědí,že nelze s tímto obvinováním jich jiti nikam jinam než před soud veřejnosti,před nímž by se museli rehabilitovat žalobou proti těm,kdož je veřejně obviňují. Oni však.nežalují,neboť jim se nejedná ani tak o jejich politickou čest,kterou,tím ztrácejí,jako o možnost udržováním fikce Rady svob.československa udržovat se ve fiktivních jejích funkcích a vtírat se pomocí jich do funkcí jiných, na příklad ACENu a pod. Ztratili by tuto možnost,kdyby žalovali,neboť by prohráli. My pak nemáme - a s námi celá exilová veřejnost - jiné možnosti,než vznášet taková veřejná obvinění,neboť neexistuje bohužel žádná vrcholná representace našeho exilu, která by rozhodla, A ^ y l o by jí naléhavě třeba i k četným jiným a velioe závažným úkolům. Na námitku,že se autor článku o událostech v Austrá.lii dovolává,že by měla o nich rozhodnout Rada svob.československa,mohlo by být lehce protinamitnäto,že by přec nebylo nikterak závažné,jestliže by také někdo v Austrálii ještě podléhal klamu, žt; Rada dosud existuje. Není toho však třeba,neboť autor článku chtěl (shodně s námi) především zabrániti opakování oné ostudy. Kromě toho (rovněž shodně s námi)
j
- 17 -
chc$ vyvolat situaci, v níž dr.Zenkl za "Hadu svo"b.Československa" bus? musí odsoudit jednání a postup svých australských zástupců a vyjádřit sej proč nezabránil oné ostudě, když byl hlášpňáh svýoh zástupců o jejich úmyslech předem informován, neb si musí dr.Zenkl udělat další ostudu tím, že dodatečně projeví svůj,souhlas s jejich jednáním. A dále - vystoupí-li dr.Zenkl veřejně s nějakým "oficielním" prohlášením za onu fingo-vanou Radu svobodného Československa, bude - jak věřím - přes velkou již netecnosx našeho exilu k této jeho radovské komedii obviněn i s mnoha jiných stran, S největší pravděpodobností ovšem, neučiní dr.Zenkl s předáky své zlé a pověrčivé sekty zenklistů ani to, ani ono a přejde opět vše mlčením, kterým dá na jevo svoji a zenklistů VYSOKOU POVZNEŽfENOST nad podobně NEPATRNÁ A PRO NĚ HEZAJÍMAVÉ? záležitosti, Vždyf jim rovněž nevadila a nevadí ostuda, že se na příklad holedbají svým bojem proti komunismu ve svých časopisech v Kanadě (i jinde), v nichž se to hemžilo a hemží dodnes inserty komunistických podniků TUZEX a propaguje se doprava pověstnou komunistickou lodí BATOHY. Nevadí jim ani propaganda* ko. munismurje-li vydáván za komunismus národní;. - '. . Jim a jejich zástupcům a důvěrníkům však nepřekážejí tyto věci, jim překážejí naopak lidé a časopisy, které proti tomu protestují a musejí pro jejich nestoudnou netečnost k tomu stupňovat své protesty až do pranýřování těchto fakt. Nebuden však předbíhat událostem, nevíme také ještě, zda v ostudě australské (na příklad) nebylo dokonce i pokračováno přes předběžné proti pokusu toho protesty, 0 TUZEXU a BATOHY ponecháme zábavu pánům I-Ierbenům a Jostenům, kteří si to museli rozdat, aby se nemusilo dát za pravdu Modré revui, která s pranýřováním otiskování komunistických insertů v těoh "taky exilových" časopisech začala již vío jak před rokem. Oslavné číslo "Našich Hlasů" k 110 jřému výročí narozenin Masarykových z 5«března i960 nestydí se ovšem opět za fotografií Masarykovou a oslavnými články pp.Zenkla,Papánka,IIřebíka,Herbena,atd.,atd. propagovat dále komunistické podniky TUZEX a BATOHY. Beran - - x - *
0000000000000000000000 0000000000000000 0000000000 0000
