75. VYROCI z a l o ž e n í d ív č íh o s k a u t in g u

75. VYROCI z a l o ž e n í d ív č íh o s k a u t in g u

1915-1990

à H P R ffiE D S Â H U H E

IS B N 8 0 -8 5 2 0 9 -0 4 -7

ta

75. VYROCI ZALOŽENÍ DÍVČÍHO SKAUTINGU 1915-1990

Vydalo nakladatelství Junácká edice Praha, pro vnitřní potřebu Českého Junáka — svazu skautů a skautek

75. v ýro č í z a lo ž e n í d ívčíh o s k a u tin g u

V radosti a starostech při obnovování naší organizace ne­ zbylo dost času na to, abychom důstojně oslavily jubileum , které se v jiných zemích stává středem zájmu a mnoha pra­ covních akcí na počest významného výročí. Jen v „Junák hlásí" a na sněmu jsm e vzpom něly na všech­ ny ty obětavé sestry, které neúnavně a soustavně pracovaly jak ve svých oddílech, tak ve funkcích činovnických. Je nám nesmírně líto, že se jich tolik nedočkalo dnešní doby. Byly by nám vzorem i oporou. Posíláme Vám alespoň tento sborníček vzpom ínek na naše první skautky. Přály bychom si, aby Vám pom ohl udělat si představu o začátcích dívčího skautingu. Dlouhá přerušování naší činnosti nám znemožnila p rohlu­ bovat práci, ale zároveň utvrdila naše vzájemná osobní p řátel­ ství. Místopředsedkyně světového výboru Inger Christensenová při své návštěvě u nás obdivovala nadšení, radost a chuť do práce. Tak trochu zazněl z jejích slov i povzdech nad tím, že není možné vzbudit to lik obětavosti u těch, které možnost pracovat jako skautky nikdy neztratily. Za náčelnictvo dívčího kmene VLASTA MACKOVÁ

5

Několik vzpomínek na začátky dívčího skautingu Na p o d zim roku 1914 js m e začaly. N ěkolika prvním schůzím byl p říto m e n i za klad ate l českého ju n á c tv í p ro f. S vojsík, aby nás sezná­ m il se zásadam i hnutí. Později vedl též n ě ko lik našich vycházek do pra žské ho okolí, na nichž nám vysvě tlo va l různé p ra k tik y a m e to d y ju n á c k é výchovy. N e ch tě la js e m tv o ř it hned v zárodku něco zcela o d lišn é h o , s p e ciá l­ ně d ívčího — cítila jse m , že základy ju n á c tv í jso u ta k skvělé, že musí b ýt sp o le čn é h o c h ů m i dívkám zároveň. P roto jse m od počátku b u ­ d o vala na to m , co zd ravého d o v ý c h o v y naší ch la p ecké m ládeže p ři­ nesl s ka u tin g e m p ro f. S vojsík a n iko li na to m , co nového chtěla rok před tím v tě lit do dívčí v ý c h o v y pí. spisov. Popelka Biliánová. Ale p ře sto , že je jí pokus zůstal je n m alou ukázkou, je n u tn o v z p o m e n o u ti v d ě čn ě je jí d o b ré vů le a p rů b o jn é snahy, která znam enala jis to u re ­ fo rm u ve vých o vě dívčí m ládeže. Do n ašich schůzek c h o d il p iln ě neveliký kroužek nadšených p ra ­ covnic. B yly to hlavně dvě u č ite lk y , s e stry H olešovské, pozdější p ro ­ fe so rka E. M ilč ic o v á a n ě k o lik m ých bývalých žákyň — stu d e n te k z c h ru d im s k é h o a h o le šo vické h o lycea, v té do b ě již universitánek, ja k o např. M . A d a m o vá , p o zd ě ji p ro f. Pižlová, V lasta Š těpánové p ro ­ vdaná K oseová se svou p říte lkyn í Lidkou Z em anovou provdanou D lo u h o u . (U čite lk a M. H olešovská, nynější pí S ch á fro vá , pracovala již dříve s ro žm itá ls k ý m p ro fe s o re m H o fm e is tre m .) Na č a stých ned ě ln ích vycházkách p ro b íra ly jsm e p e člivě základy ska u tin g u , c v ič ily se ve vazbě uzlů, v s ig n a liza ci, v o b líbené Kim ově hře, ve sto p o vá n í, v poznávání hvězdné o b lo h y, u rčování rostlin, p ta c tv a , atd. To sice b yly pro m ne, p ro fe s o rk u p říro d n ích věd, poznatky v ě tš i­ nou běžné, ale pře ce je n jse m vše p ro cvičo va la se ste jn o u radostí ja ­ ko v še ch n y m é h o rliv é s p o lu p ra c o v n ic e , kte ré se ch y s ta ly k rádcovským a v ů d c o vský m zkouškám a k nim ž po skončení prvního dívčího tá b o ra p řib y ly další nadšené p rů k o p n ic e skvělé skautské m yšlenky.

6

První dívčí tá b o r — a v p říro d ě ! Co tu b ylo varování, stra c h u — vždyť je válka, zlé zásobování — co b ylo vý te k i p o sm ě šků ! A le n e d a ­ ly jsm e se níčím o d ra d it, na tá b o ře n í jsm e se p řím o d ě tin s k y tě šily. A le kde nalézt vh o d n é m ísto? Před sva to d u šn ím i svá tky r. 1915 p otkala js e m na P alackého m o stě univ. p ro f. dr. D rtin u . Ptal se, kam se ch ystá m na svátky. Řekla jse m , že s několika s tu d e n tk a m i, jež m i p o m á h a jí tv o ř it dívčí sk a u tin g , p ů ­ jd e m e h le d a t nějaké tá b o řiš tě . „ A to p řijď te k nám na H něvšín, p ro ­ vedu vás naším krajem a ukáži m ísto na V lta vě , kte ré jse m již nabízel h ochům k tá b o ře n í, ale n e p řiš li," p ra vil p ro f. D rtin a zjevně p o tě še n , když jse m rad o stn ě je h o pozvání p řijala. A ta k se ně ko lik nás v yd a lo parníkem do Š tě c h o v ic a pak pěšky na Hněvšín. S tm íva lo se již, když js m e se blížili k H něvšínu. I n e c h tě ly jsm e ve sta tku D rtin o v ý c h ru š it svým n áhlým p říc h o d e m . P roto js m e se ro zh o d ly — ač se o b lo ha v e lm i c h m u řila — p ře n o c o v a t na louce, kde bylo seno v kupkách a kde se nám „d o b ř e " spalo, i když v noci přišla bouřka s n o tn ým lija vce m . Ráno js m e pak do šly do H něvšína a brzy n a s to u p ily c e stu , ve d e n y p ro fe so re m D rtin o u , do lů k V lta v ě nad Ž ivo h o ští. Tam nám pan p ro ­ fe s o r ukázal krásné lu č in a té m ísto pod lesem při sam é V lta vě , o něm ž pře d p o klá d a l, že se d o b ře hodí k tá b o ře n í. A vsku tku , nic pěknějšího jsm e n e m o h ly p ro svůj první tá b o r n a jít! V šak se v tě ch m ístech později i ska u tů m z a líb ilo a tá b o řív a li tam . Pan p ro fe s o r nás pak ve d l je š tě dál, a b ych o m p o zn a ly kus je h o pěkného kraje, a to p ro ti to k u širo ké h o M a stn íku až k Psaným ska ­ lám , ve kterých se kdysi Čeští b ra tři ukrývali. Když js m e k večeru sto u p a ly od V lta vy znovu na pláň hněvšínskou a ro z h lé d ly se po zalesněných kopcích nad zá kru ty h lu b o k o po lo žen é V lta vy, za vzp o ­ m ínal pan p ro fe s o r, ja k tu d y kdysi provázel J u lia Z eyera, k te ré m u lí­ bezný te n kraj p řip o m ín a l Nízké A lp y. P řitom nás u p o z o rn il na k rá s­ nou lu čin a to u tera su nad tiše p lyn o u cí V lta vo u , kde si p ro fe s o r D rti­ na p řed stavo val b udoucí lid o vo u u n ive rsitu vzd á le no u vše h o ruchu velkých m ěst. N em ohla by se naše ju n á cká g e n e ra ce p řič in it o re a li­ zaci to h o to D rtin o vá snu? Bylo by to v m além , co krá sn é h o js e m p o z ­ ději viděla v U SA ve stá tě W is c o n s in , kde m a jí u n iv e rs itu posazenu do rozlehlého, nejvýš m a le b n é h o rá m ce v e le b né p říro d y, kte rá m i ta k tro c h u p řip o m ín a la D rtin o v o Povltaví. Ale i do S ejců nás te h d y pan p ro fe s o r zavedl, aby nám ukázal ro z ­ košné zákoutí pod K am ýkem , do něhož kdysi zavedl i Terezu N o v á k o ­ vou. Není dívu, že jí te n to ch u d ý, sice m á lo o b yd le n ý, ale za to p říro d nímí krásam i b o h a tý kraj ta k zaujal, že slíbila D rtin o v í v p lé s t p ů va b y

7

je h o ro d n é h o P ovltaví do n ě k te ré h o ze svých děl. A vsku tku se d o ­ č te te v je jím ro m á n ě D rašar, ja k v Š e jcích p řis ta li za b o u řlivé noci tři kněží, m ezi n im i i m a js tr M ic h l-D ra š a r, když se z B u d ě jo v ic p lavili po V lta vě d o Prahy. Nu, a p o d tě m i Š e jci v N ouzi — u b a b ičky p ře vo zn ice — zahajovaly první ska u tky svůj první tá b o r v lé tě 1915. K b a b ič c e převo zn ici js m e se u c h ý lily je n p ro n ě ko lik m álo prvních dnů — nejen p ro to , že b yly zakaboněné a sko ro stá le d eštivé, ale v la stn ě p ro to , že js m e n e m ě ly hned po ruce všechen m a te riá l p o ­ tře b n ý k vyb u d o vá n í tá b o ra . Ú ko ly své js m e si ro z d ě lily tak, že nás n ě ko lik zů sta lo v p ře vo zn ické c h a lo u p c e o b s ta rá v a t kuchyň a zásoby p o tra vin v okolí, jin é pak s V la s to u Š tě p á n o vo u (nynější náčelní Koseovou) a Lidkou Š to lb o v o u (nyní o b la s tn í v e lite lk o u v M l. Boleslavi) p la vily se d o S ejců sh á n ě t dříví na podsady. Při stavbě záchodů tá ­ bora o b ě ta v ě p o m á h a lo a nás za u čo va lo n ě ko lik skautů v tě c h to p ra ­ cích už d o ko n a le sb ě h lých. S p o vd ě ke m tu vzpom ínám aspoň bratří Filipů — S ta ré h o (o te c m ís to s ta ro s tk y M U D r. Hany D vořákové*) i B rá ch y (o te c zahraniční zp ra v o d a jk y PhDr. N ataši B rázdilové*), Č m eli, Farky i m a lé h o te h d y je š tě Slávka Buršíka. Po chvíli p řiš li se su š it do kuch yně k b a b ičce a o d p o č in o u t na chvíli na seníku, p řičem ž nás u č ili i zp íva t — ju n á c k o u h ym n u ! Když js m e se n a stě h o va ly d o tá b o ra té m ě ř již h o to vé h o , rozjasnilo se a slu n n é d n y p řisp íva ly k ra d o s tn é náladě, která vanula celým tá ­ borem . Že b yly i chvíle ú zkosti, je sa m o zře jm é . Např. když h ořel p rim itiv n í kom ín je š tě n e h o to v é naší p lo tn y (p le ch o vá tro u b a ne a ne se d o sta t včas d o našeho vzd á le né h o tá b o ra ), nebo když z n a m e n itě z větví u p ra ve n ý p říko p našeho sklepa si koza o te vře la a sm lsala kde co b y ­ lo, n eb o když p o c tiv ě před p ů ln o c í hlíd a jící Sasanku p o stra šil blížící se š ra m o t a o b je v il se při p o p la c h u s to p a ř-s k a u t, k te ré h o poslali ju n á čtí d o b ro d ě jo v é p ro svou zábavu, aby vyvo la li úděs mezi nezkuše­ n ým i s k a u tk a m i. . . A le m n o h e m ča stě jší než c h v ilk o v ý a b e zd ů vo d n ý stra ch byla d e n ­ ní ra d o s t z m o žn o sti žít ve v o ln é p říro d ě . To d o v e d ly plně v y c h u tn a t a o c e n it asi je n první ska u tky p rů k o p n ic e u vě d o m í, že se sm ějí v y ­ vlé c i z p o u t m ěstské výc h o v y v uzavřených p ro s to rá c h , že po lib o sti m o h o u nasávat neznám é d o jm y , ze jm é n a když p ři svítání hlídka za­ slechla š p lo u ch á n í na vo d ě , ale p ro h u sto u m lh u poznala, až když se zvuk p řib líž il k tá b o řiš ti, že to je d o u „H e jd u k o v i s e k e rn íc i" plavící své v o ry z již n íc h Čech ku Praze, n ebo té krásy, když zásobovací družina se ro zb ě h la p ro ti vo d ě d o v e lm i d a le ké h o m lýna přes h o ry a d o ly pro

8

ch léb a m ouku a z p ě t se d o p ra v ila po vo re c h ! I u m ění ská ka t z p ře ­ voznické lo ď k y na p lu jící v o r b ylo něco z brusu n ového, co b ylo n u t­ no sta te čn ě cvičit. V elkou ra d o st nám p ů s o b ily i m ilé návštěvy, kte ré p řic h á z e ly o b ­ hlédno ut, ja k se dívky tu ží v tá b o ře a ja k jim p rospívá p o b y t ve vo ln é přírodě. N e jča stě ji to byli naši hněvšínští p řá te lé , ve d e n í pa n e m p ro f. D rtinou. Však si je h o švagrová, paní H erbenová, ta k o b líb ila ju n a čky, že začala pro ně p ra co va t a stala se p o zd ě ji i p ře d se d kyn í v ýko n n é h o výboru dívčího od b o ru . Když se dívám na dnešní ro zvě tve n o u i p ro h lo u b e n o u č in n o s t d ív ­ čího skautingu , p o d iv u ji se, ja k úžasně se ro zro stla zásluhou s v ě d o ­ m ité, o b ě ta vé práce z našich sk ro m n ý c h p o čá tků . A le n u tn o d o zn a ti, že k to m u to rozvoji p řis p ě ly i d o b ré základy tře b a s k ro m n é h o te h d y hnutí. A pevné základy získaly js m e i výb ě re m n e jle p ších a s p o le h li­ vých p ra co vn ic, kte ré se u ja ly v ů d c o v s tv í a v ý c h o v y d o ro s tu . J e jic h osobní kva lity za ru čily dnešní rozm ach dívčího s k a u tin g u . Přeji všem sestrá m , aby pro v še ch n u , i d ro b n o u p rá ci, kte rá je v y ­ soce důležitá, nacházely vždy n e jle p ší p ra co vn ice , jež by se u jím a ly vedení od dílů s p lným vě d o m ím o d p o v ě d n o s tí a ne zkla m a ly n aděje rodičů, kteří s plnou d ů vě ro u ve skautskou vých o vu s vě řu jí jim své dcerky v pevné víře, že jim p o m o h o u vy c h o v á v a t „zd ra v é , u š le c h tilé a ch a ra kte rn í české ž e n y ", ja k po to m to u žila již paní H erbenová.

DR. AN N A BERKOVCOVÁ (zvi. č. časopisu „Č in o v n ík " v Praze r. 1946)

*) poznám ka re d a kto rky (1990)

9

Jak jsme začaly Z náte p o d m ra č e n á pražská o d p ů ld n e pozdního podzim u? A p řip o m e n e m e -li, že to b ylo v roce 1914, kd y v tis k u je š tě nedozněly fa n fá ry vítě zství ú stře d n íc h m o cn o stí, b ylo to o d p o le d n e je š tě chm urnější. Tu někdo u bytu PhDr. B erkovcové v Praze V II v K ostelní u lici prudce zazvonil — a e jh le — ona to ohlášená návštěva: V la sta Š těpánové, nedávná a b itu rie n tk a m la d é h o je š tě dívčího lycea v Praze VII — a že se jd e p o c h lu b it svým i ú lo vky d o m a ž lic k ý c h šátků a že tu h le je jí ka­ m a rád V ašek Je le n by rád p o vě d ě l paní d o k to rc e o s ka u tin g u a že by ji oba rádi p o p ro s ili, aby jim p o m o h la za lo žit s ka u tin g dívčí. A ta k to začalo: krásné, sm avé m ládí, odvážné, p rů b o jn é , a zářivé květy ch o d s k ý c h šátků na pozadí šera p o d zim n íh o večera, které za­ p la šilo s v ě tlo ú tu ln é h o pokoje. Pak to již šlo ráz na ráz: b ylo tře b a d o h o d n o u t se nějak s paní s p i­ so va te lko u P opelkou B iliá n o vo u , je jíž skautská družina neodpovídala našim p ře d sta vá m a o to m se hlavně je d n a lo na schůzkách „N a s ta ­ ré ry c h tě " . V e d le p ro f. S vojsíka a je h o p ře d n ích skautů a paní Popel­ ky B iliá n o vé b yly jsm e tu na p rvn ích schůzích s PhDr. B erkovcovou: V lasta Š tě p á n o vá , Lída Zem anová, Lída M alá, se stry H olešovské a J iřin a W e isso vá , Růžka Ja ro šo vá a m yslím i Lída M achová a ze sb o ru v Praze V II tě lo c v ik á řk a E. M ilč ic o v á a já. D ebaty b yly zajím avé a le ck d y ú p o rn é — a nakonec js m e se přece s paní Popelkou rozešly. T e n to n e úspěch však n ija k nezkřížil naše p lá n y do b udoucna. Pan p ro f. S vo jsík a je h o c h la p c i byli k nám v e lm i m ilí a o ch o tn ě nás na sp o le č n ý c h vycházkách zaučovali do svého um ění. Je d n é z nich nezapom enu, byla do lesů u D o b řic h o v ic — a na roz­ lo u če no u s tě m i, kdož ze S vo jsíko vy d ru žin y první narukovali — tu ­ ším do Liberce. Bylo to na sklonku p ro sin ce , zim a byla bez sněhu, jen p o p ra še k jin o v a tk y zářil ve světle v á n o čn ích svíčiček. Tiše doznívala píseň „B u d e vo jn a b u d e " a m y se je n snažili d o u fa t, že se všich n i za­ se šťa stn ě vrátí.

10

C vičily js m e p iln ě — po d le návodu p ro f. S vojsíka již v ě tš in o u sam y — a ta k js m e o velké p ro p a g a č n í sla vn o sti skautské na K la m o vce v létě 1915 m ěly již své zvláštní dívčí o d d ě le n í, svůj m a lý dívčí tá b o r. Nám však šlo o tá b o r sku te čn ý, p rá zd n in o vý: m usí b ý t u vo d y, v le ­ se a přece blízko lidí, kteří by p o m o h li s a provisací. S ta ro s t js m e m ě ­ ly, kde je j v d o stu p n é blízkosti Prahy nalézti. A tu po m o h l vzácný p říte l s ka u tin g u , a m o h u snad říc t, že i je d e n z ideových je h o b u d o va te lů — u n iv e rs itn í p ro f. dr. D rtin a , ja k pěkně vypravu je dr. B erkovcová ve svém příspěvku. Jaká to byla přece jen idyla, ta první světová válka, když js m e je š tě v druhém je jím roce m o h ly vo ln ě n a k o u p it celé b e d n y zásob p ro náš tá b o r! To o bstarala skvěle H olešovská, m ěla praxi ze svého d ě ts k é h o ú tulku v Č ernovicích u T ábora. Ona tu ším ta ké o b s ta ra la í d o p ra vu zásob, a ta k sotva sko n čila škola, začal tá b o r. To js m e již m ě ly po vů d co vských zkouškách a m ě ly js m e te d y v tá b o ře již m a lé „S a s a n k y ". Přibyla m ezi nás i Pulta ze sb o ru sm ích o vské h o lycea a d ru h ý člen té h o ž sboru, V ejde, byla s rd e čn ým p ře sp o ln ím zá je m ce m . S kautin g se p ro stě vžíval a zdá se, že v tě c h to p o č á tc íc h v r. 1915— 16 Pra­ ha VII vedla. M ě ly jsm e ta m i š iro k ý okru h p řá te l ska u tin g u mezi ro d iči našich žaček a jis tě ho d n ě p ro d o b ro u vě c zn a m e n a ly člá n ky paní Ireny F ischerové, c h o ti re d a kto ra „Č a s u ", je jíž obě d c e ru š k y b y ­ ly nadšeným i skautkam i. N ové hnu tí znam enalo m n o h o p ro te h d e jš í dívčí m ládež, p řin e slo sm ysl pro re a litu i s p o lu p rá c i, zb y s tře n ý p o ­ střeh i sebekázeň — oč lépe se u č ilo ve tříd ě , kde byla v ě tšin a ska u ­ tek! J e d n o u bylo „ h a lo " v kva rtě : vš e c h n y ko le m k a te d ry a — na ní — Věrka a budí závist a to u h u o sta tn íc h svým i stře víčky, kte ré si v la stn o ru čn ě vyro b ila v klu b o vně ! M o h lo b ýt m ezi dívčí m ládeží a g i­ tace účinnější? N esm ím z a p o m e n o u ti ani na o b c h o d n í školu Ž e n ské ­ ho v ýro b n íh o spolku — na A n č u -H a m le ta a na je jí je d in e č n ě krásné p řá telství s E liškou-O fínkou, a b itu rie n tk o u v P. VII z r. 1920. Četba je ­ jic h sp olečnéh o ska u tské h o deníku získala cele p ro dívčí s ka u tin g i nástupkyni dr. B erkovcové ve správě ústavu v I. 1920— 1921 PhDr. L. M a tie g ko vo u , a ta k bylo tu ším ve d o u cí m ísto P-VII. za jiš tě n o . M ilé A n čí-H a m le to vi p o m o h la pak skautská výchova při p ře m á h á n í p ře k á ­ žek při stu d iu na u n ive rsitě v A m e ric e a při návratu d o m ů přes A sii. Po Praze VII. p řišlo na řadu i lyce u m na S m ích o vě a i V yšší dívčí, kde p om áhal univ. p ro f. J. V. Š im ák. To už se — tu š ím od r. 1916 — šířil dívčí s ka uting i v je h o ro d n é m T u rn o vě zásluhou o b ě ta v é u č ite l­

11

ky A. J a e g e ro v é a p. ře d ite le A. H oráčka, v je h o ž ú tu ln é vile pod Hrušticí b yly i p rvní klubovny. A ka n d id á ti z u č ite ls k é h o ústavu jič ín s k é ­ ho p o m á h a li š ířit h n u tí po ce lé m Pojizeří. A to vše cko , všecka ta krása a vše cko to m nožení p ro h lo u b e n í ž i­ vo ta v y ro s tlo z rozh o vo ru krásného, žive ln é h o m lá d í s odvážnou a n e b o já c n o u p ro fe so rko u .

M ARIE PIŽLOVÁ, prof. rg. v Kladně (zvi. č. časopisu „Č in o v n ik " v Praze r. 1946)

Projev sestry Vlasty Koseové v Roztokách při slavnostním otevření Junácké rezervace 7. února 1970 Já te d a nejsem z Roztok, ale jse m abso lven tka „v y s o k é školy roz­ to c k é " . A hrdě se k to m u přiznávám . M ám ve liko u radost, když se ta k h le m ůžem e s e jít s vám i — s e stra m i a b ra třím i. A já m ám osobně je š tě vě tší ra d o st, p ro to že tu te h d á , když js m e zakládali skauting, by­ la je š tě ú p ln ě divoká příro d a . C h o d ili js m e na v ý le ty do T ich é h o ú d o ­ lí, d o R ozto cké h o háje. K rálovské rokle, na Ž alov — to vše ch n o byly o b d iv u h o d n é , velké a d o b ro d ru ž n é výle ty. A ta to m ísta jso u nyní va­ ším d o m o v e m . J e š tě vám m usím říci, že v R oztockém háji byla ko­ lébka odznaku vla jk y p rvn íh o d ívčíh o o d d ílu — Sasanek. Když jsm e v roce 1915 b yly na je d n o m v ý le tě s d o k to r B e rkovcovou, která byla te h d á s ta ro s tk o u — dnes b ych o m ře kli s ta ro s tk o u dívčího km ene — vyklá d a la nám o ja rn íc h k v ě tin á ch a ta k nás nadchla k to m u , ab y­ ch o m ty je m n é ja rn í kvě tin y, kte ré p řin á še ly s sebou ja ro a budoucí lé to, vzaly za svůj odznak, za svůj to te m . A p ře ji vám , abyste vy, kteří síd líte a p ra c u je te v m íste ch , kde vznikl dívčí s ka u tin g a kde se ro zvi­ nul ta k krásně, ja k js m e slyšeli, c h la p e c k ý s ka u tin g o n ě ko lik le t poz­ dě ji, a b yste i vy d ě te m do b u d o u cn a p řin e sli nové rozm nožení, nové zesílení a nové cíle, vyšší cíle b u d o u cí generaci.

(záznam z m agnetofonové pásky)

12

DENÍK

sasanek

Náš prázdninový tábor u Živohouště na střední Vltavě ve dnech 28. 6 .-1 4 . 7. 1915 Z deníku Vlasty m alé (A lbrechtové): Ještě jsm e ch odily do školy a jíž jsm e m ěly ujednaný prázdninový tábor. Poslední dny ve škole b yly p ro nás hrozné. Těšila js e m se n e ­ smírně, n eb oť to b yl m ů j p rvn í tábor. Ž ivo t v táboře zdál se m i b ý ti něčím báječným, něčím, co s i vůbec člověk, kte rý valnou část celého roku prožije v rušném, velkém městě, nedovede představiti. Hlučné velkoměsto a najednou klidn ý koutek na střed ní Vltavě, kolem žádný lomoz, ale ticho, přerušované je n někdy voláním neb zpěvy plavců. Na takovém místě, obklopeny je n sam otnou přírodou, m ěly jsm e stráviti část prázdnin. Jaký tedy div, že p osled ní dny školy b yly pro nás již nesnesitelné. Z deníku Lidky Šaumanové: 28. 6. v p on dě lí m ěly jsm e všechny, které js m e je ly do tábora, schůzku v klubovně II. oddílu. Když jsm e s i vše ujednaly, Vlasta šla obstarat p ilu a povoz a o statní šly s i je ště nakupovat. Zůstala jse m v klubovně sama a skládala jse m potřebné věci do bedny. S p ra cí jsem byla brzo hotova, a tak jse m toužebně očekávala p řích o d někte­ ré skautky. Konečně přišla Lída. Připravily jsm e s i o bě d a p o to m jsem šla do Křemencové ul. do gym nasia p ro lopatu, rýč a hrábě. N e­ jsem Pražka a nevěděla jsem , kde je Křemencová u lic e . . . S radostí zabočím do ní a naleznu gymnasium. U školníka vyzvedla jsem rýč, lopatu a hrábě a p otvrd ila jsem to. N ářadí js e m s i p ro v a ­ zem svázala a hodila na ram eno a vydala se na zpáteční cestu. Chtě­ la jsem vstoupit do elektriky, ale ta dlouho nejela, a p ro to js e m šla pěšky napřed. Po chodníku jse m ovšem j í t nemohla, neb by to o d ­ nesl klobouk některé slečny, která se horlivě po mně, neb m ých ša­ tech otáčela. Jdouc, provázena zraky všech kolem jdoucích, zaslech­ la jse m m nohou poznámku. Zatím u druhé stanice dohonila m ne šestka. Vstoupila jse m na p ře d n í plošinu, ale řid ič s i m ne nějak za­

13

m račené prohlížel. Na Václavském nám ěstí jse m přešed a!a. Opřela js e m s i n ářadí o sloup a pozorovala jse m mne sí prohlížející Udí. Ně­ k te ří zůstalí dokonce státí. Vedle m ne nějaká slečna s pánem živě hovořili, když m ne shlédli, údivem oba umlklí. Nem ohla jse m se již sm íchem udržeti. V pohledu té slečny zřejm ě jsem četla: „N u , tohle já bych n esn esla." Chtěla jse m dále zkoum ati je jí myšlenky, ale v tom p řije la jedenáctka a já rychle skočila na p ře d n i plošinu. 4. července 1915: V n o c i p o 1 hodině, právě když Vlasta m ěla hlídku, p řiš li hosté: Brácha, Farka, Filip a Sláva Štěpán. N evěděly jsm e o tom nic, až rá­ no, když js m e v 7 hodin vstaly stá l u tábora je ště jed en m alý stan. Šly js m e se k řece um ýt a učesat a m ezi tím naši noční hosté vstalí. Po uvítáni snídali jsm e čaj a chléb s máslem. Anežka, Julča a Lída k o b ­ veselení všech vypravovaly p ři snídani, s jako u nám ahou mne v noci budily. Pak s i hosté, zejm éna Brácha a Filip celý tá bo r znaleckým okem p ro hlíže li a shledali, že kamna nejsou zcela správně postave­ na. I ja li se je je š tě s Farkou p ře s ta v o v a t. . . H anči odešla fotografovat. Tamější lid to tiž m álokdy p řišel k tomu, aby se m o h l d á t fotografovat, bylo to p ro něho novinkou. M y jsm e za fo to g ra fo va n í n ic nežádaly, ale zato o ni nám dávali všelicos z hospo­ dářství zadarm o a ochotně. Také později, když nás již poznali, dívali se na nás úplně jin a k než na začátku a říkali, že je jim nyní veseleji než předtím . Po svačině jsm e um yly nádobí a daly tá bo r o pě t do pořádku. Sotva js m e douklidily, přišla na návštěvu D rtinovic rodina. Malá Evička vlezla do každého stanu a chtěla b ý t také skautkou.

14

Projev vůdce Svojsíkova oddílu doc. dr. Filipa — Bráchy Považuji za vyznam enání, že m ám ja ko je d e n z m ála c h la p c ů m lu ­ v it k Vám pří V ašem ta k slavném výročí. Je m i to ale i p o tě še n ím , že se m ohu a sm ím d íva t po 55 le te ch , co se s ta lo s tím d ívčím sk a u tin gem od dob y, kdy S asanky č e tly B jó rn s o n ů v ro m án „V la jk y nad m ě s ­ tem i p řís ta v e m ". P řečtěte sí je j i V y a b u d e te m ít nad čím p ře m ýšle t. Stál u vaší kolébky. S rá d ce m Pepou Farkou a S lá vke m B uršíkem jsm e bylí m y tři vyb rá n i naším vů d c e m V aškem J e le n e m a z a k la d a te ­ lem A. B. S vojsíkem za in s tru k to ry d ě v č a tů m p ro je jic h p rvn í tá b o ­ ření. Zažil jse m te h d y, že ska u tky m ě ly to štěstí, že jim tá b o řiš tě vyb ra l p ro fe s o r p e d a g o g ik y Fr. D rtin , a to nad Ž ivo h o u ští, pod h o sp o d o u „N a Š e jc íc h ". D ruhá knížka, kte ro u V ám d ě v č a tů m n e m o h u d o s t d o ­ p o ru čit, je rom án D rašar Terezy N ovákové. Tam se o té to h o sp o d ě a te h d e jší V lta vě d o č te te víc a jis tě knihu zařadíte mezí své m iláčky. Tak se stalo, že ska u tky začaly svo ji tá b o rn ic k o u č in n o s t v nouzi, to tiž sa m otě N ouze, což byla pře vo zn ická c h a lo u p ka na V lta vě . Lidé tam m ěli m oc sta ro stí o kus ch le b a d o úst, ale s rd ce p ln é lásky. Je jích A nička, svižné děvče, převezla ska u tky na d ru h ý břeh. I sym bolicky. D osavadní břeh znam enal m a lo m ě š ťá c tv í, ja k k v e tlo do první války s d lo u h ý m i su kn ě m i, kte ré v ířily v sadech p ra ch n a to lik, že si pražský fyzik vyžádal zákaz v ířit prach je jic h třá s n ě m i. Z n a m e ­ nalo vyšívat pro ta tín ka p a n to fle a p o lš tá ře k s o m lu v n ý m d o p o ru č e ­ ním „J e n č tv rth o d in k u ", to tiž s p á t po obědě. K ro m ě to h o č e k a t na ženicha a na věno. Na d ru h é m b řehu čekala naděje na lepší časy, pro odvážnou ženu jin ý hoch. Tak b yly ska u tky převezeny A n ič k o u z N o u ­ ze k „T a ju p ln é m u o s tro v u ", ja k nazývali v o d á ci te n to o s tro v , d o ku d je j navěky nezaplavily v o d y S lapské p řehrady. Tam začaly svůj první tábor. Pršelo jim na něj ště stí plné tř i d n y a víte, ja k tě žko se pak tá b o r začíná. A le i to b ylo k n ěčem u d o b ré . Prostě se m u se ly u č it „v a ř it z v o d y " a u m ě t „d rž e t prach v s u c h u ", i když prší. Když n e b ylo lze vařit, zkusily jíd lo syrové. S yrové v e jc e p o lk n o u t, to byla živ o tn í zku ­ šenost, poněvadž m ajonéza ze syro vé h o ž lo u tku byla s ko ro nezná­ má. Ja k si lib o va ly p ísničku „N e n í vě tší potě še n í ja k o kráva v chlívě, ve če r si ji p o d o jím e , ráno m lé ko s n ím e ". A pon ě va d ž to d ě la ly pod to u p o h o stin n o u d o ško vo u s tře c h o u denně, m ě ly siln é ko s ti a ro vn o u páteř.

15

Na tá b o ře js e m byl jen pár dní, z p o čá tku a pak jsm e ta m p o n e ch a ­ li s Pepou Farkou ja ko m uže m a lé h o Slávka Buršíka a p řich ysta li se na první ce stu do Prahy na vo re ch . Při loučení jsm e si te h d y, za Ra­ kouska, zazpívali s p o ro zu m ěn ím sloku naší hym ny „ A každý z nás vždy p řím o s tá t a před nikým šíj neshýbat. V obra n ě dobra a krásy do žije š vla s ti své s p á s y ." T e h d y nám to vyšlo. Tím končí vzpom ínka na začátek tá b o ře n í českých skautek před 55 lety, ale ne m ohu se u b rá n it říci ja ko vů d ce S vojsikova oddílu něco pro V ás d o b udo u cn a . V yh rá ly js te první b itvu , když podle příkladu „V la je k nad m ě ste m a p řís ta v e m " js te p řim ě ly civilizo va n ý svět, aby ženě přiznal ro vn o p rá v n o s t v živo tě , ve vedení ro d in y i ve vo lb ě ž iv o t­ ního povolán í. Vaše b a b ičky tu to b itvu vítězně v y b o jo v a ly jako s ka u t­ ky, ne ja k o su fraže tky. Co te d y zbývá p ro Vás? Je tu další bitva a tě ž­ ší: ukázat m užům , že je jic h způsob, ja k říd it ve ře jn é věci na zem ě­ k ou li, zklam al. M ísto s ta ro stí o to , aby lidé byli ve své rodině a ve svém sp o le čen stv í především s p o k o je n i a šťastni, v ym yslili války a n enávist. K to m u p řid a li o b c h o d n í soustavu výrobní, která člověka m ění na tažn é d o b y tč e s d řin o u a s ta ro s tm i od rána do večera a so u ­ časně na k rm n o u husu, která m usí vše, co v yro b ila , také sp o tře b o va t bez o h le d u na vla stn í c h u tě a zdraví tě le sn é i duševní. To je mužský p a tria rc h á ln í způsob řízení světa: násilí. V ezm ěte jim k o rm id lo z ruky a p o ku ste se říd it svě t k lid ské m u ště stí p o m o cí lásky, jak ji zná žena a m atka.

(13. 6. 1970 — ju b ile jn í sraz skautek v Roztokách)

Projev sestry Vlasty Koseové v Roztokách 13. června 1970. N e bu du vzp o m ín a t, ja k js m e zakládali dívčí sb o r Junáka — většina z Vás ví z vla s tn í zku še n o sti o tě c h s kro m n ých začátcích. O tě ch b u ­ du m lu v it až na o d p o le d n ím srazu skautek, kte ré te h d y, ani dokonce je jic h m a m in ky, ne b yly na světě. V ám b ych c h tě la jen p o vě d ě t, že v z p o m ín á m -li na dob u od r. 1915, d o d n e s cítím , ja k všem i tě m i ro ky ja sn ě p roniká p o c it velké vd ě č n o ­ sti, a to ke všem — nejen z a kla d ate lká m , ale všem , kdo šli pevně ju náckou stezkou bez o h le du na p o sm ě ch nebo i p o m lu vy te h d e jší ve ře jn o s ti.

16

Na tá b o ře jse m byl jen pár dní, z p o čá tku a pak jsm e ta m p o n e ch a ­ li s Pepou Farkou ja k o m uže m a lé h o Slávka Buršíka a p řich ysta li se na p rvní cestu do Prahy na v o re ch . Při loučení js m e si te h d y, za Ra­ kouska, zazpívali s p o ro zu m ěn ím sloku naší h ym n y ,,A každý z nás vždy p řím o s tá t a před nikým šíj neshýbat. V obra n ě d o bra a krásy d o žije š vla s ti své s p á s y ." T e h d y nám to vyšlo. Tím končí vzpom ínka na začátek tá b o ře n í českých skautek před 55 lety, ale nem ohu se u b rá n it říci ja ko v ů d ce S vojsíkova oddílu něco pro V ás d o b udou cn a . V y h rá ly js te první b itvu , když p o dle příkladu „V la je k nad m ě ste m a p řís ta v e m " js te p řim ě ly civilizo va n ý svět, aby ženě přiznal ro vn o p rá v n o s t v živo tě , ve vedení ro d in y i ve vo lb ě ž iv o t­ ního povolání. Vaše b a b ičky tu to b itvu vítězně v y b o jo v a ly ja ko s ka u t­ ky, ne ja k o sufraže tky. Co te d y zbývá p ro Vás? Je tu další bitva a tě ž ­ ší: ukázat m užům , že je jic h způsob, ja k říd it ve ře jn é věci na zem ě­ kouli, zklam al. M ís to sta ro s tí o to , aby lidé byli ve své rodině a ve svém s p o le če n stv í pře d e vším sp o k o je n i a šťastni, v ym yslili války a nenávist. K to m u p řid a li o b c h o d n í soustavu výrobní, která člověka m ění na ta žné d o b y tč e s d řin o u a s ta ro s tm i od rána do večera a so u ­ časně na krm n o u husu, která m usí vše, co v y ro b ila , také s p o tře b o v a t bez o h le d u na vla stn í c h u tě a zdraví tě le sn é i duševní. To je mužský p a tria rc h á ln í způso b řízení světa: násilí. V ezm ěte jim k o rm id lo z ruky a p o ku ste se říd it svět k lid ské m u ště stí p o m o cí lásky, ja k ji zná žena a m atka.

(13. 6. 1970 — ju b ile jn í sraz skautek v Roztokách)

Projev sestry Vlasty Koseové v Roztokách 13. června 1970. N ebudu vzp o m ín a t, ja k js m e zakládali dívčí sb o r Junáka — většina z Vás ví z v la stn í zku še n o sti o tě ch skro m n ých začátcích. O tě ch b u ­ du m lu v it až na o d p o le d n ím srazu skautek, které te h d y, ani dokonce je jic h m a m in ky, ne b yly na světě. V ám b ych ch tě la jen p o vě d ě t, že v z p o m ín á m -li na d obu od r. 1915, d o d n e s cítím , ja k všem i tě m i roky ja sn ě proniká p o c it velké v d ě č n o ­ sti, a to ke všem — nejen z a kla d ate lká m , ale všem , kdo šli pevně ju náckou stezkou bez o h le du na p o sm ě ch nebo i p o m lu vy te h d e jší v e ře jn o stí.

16

Řada m la dých žen prošla n ašim i řadam i, byla šťastna, ráda na tu to dobu vzpom íná — ale sk a u to v a t není jen c h o d it vesele a d ru žn ě na výlety, rad o stn ě prožívat krásné dn y v tá b o ře , to jso u je n vnější, byť krásné a vábivé s trá n ky ju n á ctví. J a k to řekla sestra n á če lní V lasta M acková „v n itřn í p o d s ta tn o u c h a ra k te ris tik o u d ívčíh o ska u tin g u je snaha s lo u ž it", d o p ln ila bych to : slo u ž it d o b ré m yšle n ce k p ro s p ě c h u celku. Ty, které h le d aly v o d d íle je n hezké o kam žiky, kte ré se c h tě ly jen radostně vyžít, jak se svého času říkalo č a sto , když d o sp ě ly, za­ po m něly na svůj d lu h : d á va t dál, dalším g e n e ra cím m yšle n ku s k a u t­ skou a u m o žn it tě m m la d ším d o b rý, d ru žn ý život. T ento dluh není však s p la tn ý jen prací č in o v n ic k o u , ale to hlavně dob rou prací pro s p o le čn o st, k d e k o liv nás osud postaví. Vím e, že po té to strá n ce d o b ré ska u tky svůj d lu h s p la tily : v ro d in ě , v zam ěstnání, ve ve ře jn é m živo tě . Za tě žkých d o b , kte ré naše i m la d ­ ší generace prožívaly, d o b ré ska u tky neklesaly na d u ch u , nenaříkaly, ale s odvahou a klidem p ře ko n á va ly nejtěžší překážky, ja k jim kázal skautský slib a zákon. A za tu to vyro vn a n o st, kte ro u js te prokazovaly, c h tě la bych vám všem vděčně po d ě ko va t. Poslední d o b o u js m e slyšeli m n o h o krá s­ ných slov o uznání skautských m yšlenek a úsp ě ch u s ka u tských m e ­ to d . Chci zde, na té to sla vn o stn í schůzi zd ů ra zn it, že te n to úspěch je výsledkem spo le čné práce nás všech. Není to jen s c h o p n o s t je d in ­ cova, ale do brá sp o lu p rá ce všech. Je n se za m ysle te , k o lik d ro b n é anonym ní práce si vyžádal dnešní sraz. M é n e jv n itřn ě jš í p ře svě d če n í je, že si m álo vážím e právě té to m alé, d ro b n é práce. N e jra d ě ji bych postavila sem na své če stn é m ísto, Vás vše ch n y — b ra try a se stry — neboť Vám přísluší dík — oslava — květiny, láska a důvěra, že i v d a l­ ší práci se ukážem e h o d n ý m i slova: vy c h o v a te l m ládeže. A le nebyla bych starou skautkou, kd yb ych se nezm ínila o tě ž k o s te c h , kte ré jsm e prožívali, ale i o ch yb á ch , k te rých js m e se d o p o u š tě li. Naše n e jč a s ­ tější chyba byla u rčitá n e d o m y š le n o s t — následek e lánu, snaha po vnějším lesku. V ě d o m ě js m e se snažily p ře k o n a t ty to chyby. N avracím se p ro to svým i slovy jen vzp o m ín ko u na m in u lo s t, která nás sice zavazuje a p o s ilu je nás na naší cestě, ale m u sím e si u v ě d o ­ m it, že m usím e být p řip ra v e n y i na b u d o u cn o st. Každá doba přináší nové p ro b lé m y , které m usím e ře šit. J e to ve lký úkol a v e lik o s t úkolu dává člo vě ku novou sílu. V ě řím , že i dnešní

17

ska u tky b u d o u ře š it dnešní p ro b lé m y s ja sn o u m yslí a skautskou v y ­ ro vn a n o stí a o d va h o u p o sta ve n o u na plnění skautských zásad — p ro d c h n u to u skautskou láskou.

Dík a úspěch.

Život v květech i trní. J a k o a ka d e m ic k y vzdělaná žena s titu le m d o k to rk y byla A N N A B ER KO VC O VÁ v řadě dva n á ctá a prošla všem i nesnázem i, které stá ­ ly v c e s tě dívce to u žící po vyso ko ško lském vzdělání. Byla je d n ou z p rvn ích žaček nově založené M in e rv y — od kvarty, po čtyře ch tř í­ dách m ě šťanské školy v Plzni. Nesnáze, kte ré hned na p o čá tku svého života m usela zdo lá vat, b yly p říč in o u , že se p o zději všem ožně snažila u s n a d n it svým m la d ším dru žká m ce stu na studia. J a k o stře d o ško la č k a b ydlela u K a ro lin y S větlé, ja k o p ro fe so rka za­ čala p ů s o b it v C h ru d im i, pak se d o sta la do Prahy ja ko p ro fe so rka ly ­ cea. S vou živo tn í d rá h u si n e m a lo va la n ija k růžově. D louhá léta p řá ­ te ls tv í s M U D r. A n n o u B ayerovou, naší první českou lékařkou, jí zře­ te ln ě ukázala nesnáze, se k te rý m i se m usí p o tý k a t dívka, která chce jít ste jn o u ce sto u ja k o m uži. S tala se p ro fe s o rk o u , udělala d o kto rá t, ale n e m o h la u č it ani na ženském ústavu p ro vzdělávání u čitelek, ani na g y m n a siu , to byla m ísta stá le je š tě vyhrazená m užům . PhDr. A nna B erkovcová m ěla v té d o b ě kro m ě své školní praxe za se bou i vě d e cko u p rá ci — p u b lik a c i V znik a vývoj Č echovy květnice a dvě u č e b n ic e ro s tlin o p ís u p ro nižší tříd y stře d n ích škol, ale to ne­ s ta čilo . A n e sta č ilo ani to , že za ni b o jo v a lo S družení akadem icky vzd ě la ných žen. Pro ženy p ro fe s o rk y zbývala stá le je n m ísta na lyceích, zakládan ých te h d y v č e tn ý c h českých m ěstech. Z ú ča stn ila se založení d ívčíh o s k a u tin g u , založení zd ra vo tn ické školy, ale před evším se sta ra la o to , aby dívky při stu d iu m ěly s tře ­ chu nad hlavou. Ve s p o lu p rá c í s p ro f. S lavíkovou vybudovala s v e l­ kým úsilím dívčí kolej, n e jp rve ve V ilím ko vě d o m ě ve Spálené ulici, p o zd ěji sa m o s ta tn o u BUDEČ na o s tro h u nad N uslem i. Obě koleje b yly od p o čá tku za p ln ěn y a zcela s p ln ily svůj úkol. N e jvě tším ž ivo tn ím d íle m PhDr. A n n y B erkovcové b ylo vybudování d ívčí z a h ra d n ické školy v K rči. Bývala nadšenou a h o rlivo u žačkou a p o zd ě ji sp o lu p ra c o v n ic í p ro f. B. N ěm ce. Z áhy vy s tih la , ja k tě sn ý je vztah m ezi ženam i a p říro d o u a ja k p řiro ze n é je je jic h nadání p ro p rá ­

18

ci v přírodě. Znala všechna větší za h ra d n ic tv í u nás, ale zajížděla zís­ kávat další zkušenosti i za h ra n ice naší zem ě. Když p ro s tu d o v a la zahradnické a hosp o d á řské o b je k ty ra ko u sko -uh e rské , rozjela se i do Dánska, Š védská, A n g lie a U SA. Získala cenné p o zn a tky o v h o d n o s ti to h o to povo lání pro ženy, o sp rávné výživě a o novém h o s p o d á řs k é m uplatnění ve m ěstě i na venkově. Trvale se radila s M U D r. A. B ayerovou, m a jite le m m o lito ro v s k ý c h školek V eselým — až kon e čn ě v r. 1922 b ylo p řip ra v e n o o te v ře n í za­ hra dnické školy v Krči, v ú n oru 1923 b ylo zahájeno vyučování. Program vyučování byl je d in e č n ý m v ýb ě re m v ě d o m o s tí, kte ré m ohla p o tře b o v a t m od e rn í žena, ať už pra co va la v z a h ra d n ic tv í nebo jin é m h o spodá řsky příb u zn é m o b o ru . T e o re tic k é v ě d o m o s ti, d o p lň o ­ vané rozum ně vyb ra n o u praxí, ji sta vě ly na první m ís to v každém podn iku , kte rý m ěl sp o je ní s p říro d o u . Z té to školy vych á ze ly však i zahradní a rch ite ktky, kte ré nám za ch ra ň o va ly p o m a lu m ize jící krásu starých parků, vytv á ře ly skvělé rá m ce m a lým i ve lkým o b y d lím s o u ­ krom níků a po m á h a ly v y tv á ře t i d o tv á ře t kra jin n é rá m ce na nových sídlištích. PhDr. Anna B erkovcová si n ezvolila lehký úkol. A nem ěla ani lehký život. A le na plnila je j skvěle a odešla tiš e , ta k tiš e , ja k žila. M ezi tě m i dvanácti nem á m ísto poslední.

(MARIE HOLEŠOVSKÁ-SCHÁFEROVÁ, časopis Vlasta, únor 1973)

Na rozloučenu se sestrou čestnou náčelní Emilií Milčicovou. Těžko h le d a t slova díků za dílo, kte rý m v y p ln ila sestra E m ilie M ilč icová svůj n esobecký život. Těžko h le d a t slova, a b y c h o m n e p o ru š ili je jí životní styl — úzko stlivo u skro m n o s t. Těžko h le d a t slova, která by prostě d o ve dla v y já d řit prvky, z n ichž se skládala je jí o s o b n o st. O pravdovost, o b ě ta v o s t do k ra jn o s ti, sm ysl p ro z o d p o v ě d n o s t, h lu ­ boké v ě d o m o s ti a nade vše velká láska k lid e m , to vše d o h ro m a d y byla sestra M ilka. Už v roce 1916 složila m ezi p rv n ím i tře m i v ů d co vsko u zkoušku. V e ­ dla tře tí dívčí oddíl. Svou p o va h o u a p o vo lán ím p ro fe s o rk y tě le sn é výchovy byla p řím o p ře d u rče n a k té to p rá ci a d o p lň o v a la d o b ře k o ­ le ktiv prvních p ra co vn ic. Po v á lc e byla zvolena n á č e ln ic í dívčích o d ­ borů, p ozději náčelní Svazu Ju n á ků S kautů a sk a u te k RČS. Byly to

19

roky n eh o n o sn é v y trva lé práce. D o kla d e m to h o je příručka dívčího ska u tin g u z roku 1922. Z ku še n o sti, d o jm y a c ity jso u nepřenosné. A přece , č te m e -li tu to p říru čku , která vyšla v redakci E m ilie M ilč ic o vé a B ro n isla vy H erbenové, c ítím e i pod slohem někde zastaralým k ve to u cí ja ro naší o rg a n iza ce nadšení lid í odd a n ých nové m e to d ě v ý ­ c h o vy m ládeže. Po te o re tic k é p říp ra vě p řiš ly v roce 1926 lesní školy. A ty to lesní školy byly stě že jn ím zá jm e m se stry M ilčico vé . Před d ru h o u s vě to vo u vá lko u té m ě ř vše ch n y vedla, po válce na m n oha lesních školách p řednášela. V tá b o ře u p ro s tře d lesů v kruhu se ste r se c ítila šťastná. Byla o p ra vd o vo u ska u tko u nejen svým i v la s tn o s tm i, ale také d o ­ v e d n o s tm i. O dchází v ní velká u čite lka . J e jí p o je tí dívčího skautingu n e z tra tilo do d n e s na a ktu á ln o s ti. Š lo jí o e m a n cip a ci ženy, bála se však p ře d sta vy, že dívky b u d o u e m a n c ip a c i ch á p a t ja ko pro sté ko p í­ rování m užů. Trvala na to m , ab y ska u tky u m ě ly a d ě la ly všechny tá ­ b o ro vé p ráce, ale n a d to zvlá d ly i o b o ry, které bud o u p o tře b o v a t ve svém živo tě ženy, v y c h o v a te lk y a m atky. S nila po ce lo u d obu vyko n á ­ vání své fu n k c e o ro v n o p rá v n o s ti č in o v n ic dívčích s činovníky ju n á ­ ků. C ítila, že je za p o tře b í té to vý c h o v n é a u to n o m ie , aby ro v n o p rá v ­ n o s t žen nezůstávala je n na papíře. V če le ska u te k bezm ála d va c e t le t stála sestra M ilč ic o v á . P odařilo se jí v y b u d o v a t kruh sp o le h liv ý c h vůdkyň a č in o v n ic , kte ré p o ch o p ily, co m ůže dívčí ska u tin g d á t pro vých o vu dívek a m ě ly svou náčelní u p řím n ě rá d y pro v la s tn o s ti, o kte rý c h jse m se zm ínila. P očet skau­ te k v zro stl d o roku 1938 na 10 000. Po d ru h é svě to vé válce v id ě la sestra M ilč ic o v á s radostí, ja k skau­ te k p řib ývá , ja k se in te n zivně p ra cu je . Znovu to byly lesní školy, k te ­ rým věnovala svůj čas, e n e rg ii i lásku. S o b n o ve n ím Junáka p řed dvěm a le ty se sestře náčelní M ilč ic o v é vra c e ly v d ro b n ý c h p o zd ra ve ch o d d ílů m alé sp lá tky na velký dluh. M ěla ra d o st. Sklízela to , co po c e lý živ o t rozdávala. Lásku a do b ro u vůli. N ejtěžší úkol, k te rý jse m kd y d o sta la , je ro z lo u č it se s Tebou, d ra ­ há se stro náčelní. J m é n e m d v a c e ti tis íc nových českých skautek Ti s lib u ji, že n e za p o m e n e m e na Tebe ani na úko ly skautek, které jsi nám stavěla p řed oči. A ť oh n ě našich tá b o rů js o u vždy svě tle m zapalovaným na Tvoji p a ­ m átku.

(„Ju ná cký činovnik", roč. 28, č. 1, 1970, s. 3, Vlasta Macková)

20

Vlasta Koseová (1895—1973) „D n e s došel Tvůj pozdrav z DLŠ. V e lký dík. Je n bych c h tě la , abys ve svých h is to rický c h p ře dnáškách více zdůrazňovala význam d o b ré kolektivní práce v d obě začátků dívčího s ka u tin g u a n eakcentovala význam osobností. Víš, cítím , že tím , že jse m m ěla m o ž n o s t v id ě t svět a p řito m b ýt d o o p ra v d y vázaná d o m o v e m c ito v ě i rozum ově, m o h la js e m z ů s ta t v ě rn a J u n á k u celých p adesát a víc le t a tím se d o ­ stávám do „h is to r ie " . A le co js e m já o so b n ě udělala? J a k in ic ia tiv n ě pracovala M ilka M ilčico vá , S týb lo vá , Dr. M la d ě jo vská i Dr. V a n č u ro ­ vá, J iřin a Pokorná, atd. Kde by b yly DL školy bez nich? Byla jse m jen takovým tm e le m , kte rý se snažil d á t vše d o h ro m a d y . . . " To je úryvek z dopisu s. K oseové z 6. 7. 1969. M yslím , že říká m n o ­ ho o naší první vůdkyni, za h ra n ičn í z p ra vo d a jce a od r. 1938 náčelní. Ale dnes m i bohužel nem ůže za b rá n it, abych o ní něco pověděla. Byla vynika jící statečná žena, která um ěla svou o so b n í tra g é d ii p ře tv o řit láskou k lidem na práci pro sp o le čno st. V š ic h n i js m e ji m ěli rádi, ale neodvážili jsm e se jí to říci za je jíh o života. J e jí s tra ch před okázalým i p ro je vy c itu m ě nutí i dnes, abych přísně vážila slova a v y ­ hýbala se všem u, co by m o h lo b ýt p o klá dá n o za frá zi. V ě d ě la , ja k nás o vlivňuje. Je jí velké vzdělání jí u m o žn ilo , že nezestárla do p o sle dn íh o dne svého života. V yrůstala v ro d in ě železničního úředníka. U čite lská tra d ic e z o tc o ­ vy strany, tá h n o u cí se až do d o b y M a rie Terezie, i m a tč in sm ysl pro všechno nové v y tvo řil pro ni p o d m ín ky, kte ré začátkem to h o to s to le tí dívky vě tšino u nem ěly. M o h la stu d o va t. A bylo to právě h o le šovické lyce u m , kte ré d a lo ráz je jím u vývo ji. Zde se setkala s u v ě d o m ě lo u snahou o ženskou e m a n c ip a c i. V r. 1915, kdy zakládala první o d d íl skautek, našla plné p o c h o p e n í nejen u Dr. B erkovcové, ale i u u n iv e rs itn íc h p ro fe s o rů D rtin y a Čády. S a ­ ma píše: „U ž te n k rá t se cítilo , že ani h o spodářská n e zá vislo st a vla s tn í p o ­ volání ženu neosvobodí. H ledala se cesta, ja k ji vy c h o v á v a t nejen k p rofesi, ale také k sa m o s ta tn é m u m yšlení, aby byla vybavena pro práci pro v e ře jn o s t a získala p o tře b n o u s a m o s ta tn o s t v o rg a n iza čn í práci, která ženám v ě tšin o u c h y b í." Dále zd ů ra zň u je : „V á žím si svých vych o va te lů , že se vyva ro va li je d n é zásadní ch yb y, kolem níž bylo později v ženském h n u tí m n o h o sporů. Už te n k rá t to tiž p ro h lá s i­ li, že žena musí být především žena, p řip ra ve n á na svůj ženský úkol. Ale že ji do m ácí práce nem usí p o h ltit ce lo u , když ji b ude d ě la t ra c io ­ nálně a m o d e rn ě ."

21

Po skončení světové vá lky pra co va la v Čs. če rve n é m kříži. V y s tu ­ do vala vyšší sociá ln í školu a vyso ko u školu so ciá ln í v U SA . S tu d iu m za h ra n ic e m i, kte ré navázalo na je jí dřívější p o b y t ve Švýcarsku a v N ěm e cku, ji o b o h a tilo v ě d o m o s tm i, ale n e u č in ilo z ní kosm opolítu ani n e k ritic k é h o o b d iv o v a te le ciziny. S ňatek s Dr. Koseem ji za­ vedl na šest le t do Ženevy. Po n ávratu do Prahy nebyla m á le m zvolena do n á če lnictva , p ro to ­ že o rg a n iz á to ři za p o m n ě li u vé st je jí dívčí jm é n o Š těpánové. Stala se zah ra ničn í zp ra vo d a jko u i čle n ko u s v ě to vé h o výb o ru skautek. Na jaře 1938 vystříd a la s. M ilč ic o v o u ve fu n k c i náčelní. D ruhá světová válka jí p řine sla s tříb rn é vlasy m ísto ka šta n o vých , když po tř i léta nem ěla ani zprá vičku o osudu svého m uže, k te rý se stal o b ě tí fa šism u . K rom ě fu n k c e náčelní byla i m ís to p ře d s e d k y n í svě to vé h o výboru M e zin á ro d n í orga n iza ce skautek. Od o svobození znovu intenzivně p racova la. V r. 1969 jí byl udělen Řád S tříb rn é h o tro jlís tk u a zároveň s Dr. P lajnerem Řád p rá ce za zásluhy o vých o vu m ládeže, zvláště v Č eském Jun áku. Až p o tu d su ch ý v ý č e t práce a života, k te rý se uza­ vře l ráno 29. září 1973. Byla po ch o vá n a v u n ifo rm ě členky světového výb o ru . N avždy p ro nás zůstane vzo re m s ta te čn é , cíle vě d o m é , obětavé a p řito m h lu b o c e lidské ženy, která dove d la „v š e c h n ě m p o m áhat a úsm ěv rozdávat, lásku s o d va h o u s p o jo va t, neúnavně v o d it nás i další ke stu d á n ká m , a b y c h o m m o h ly p ít."

Doslov V yd rže ly js te d o č ís t až do konce? Z a trn u ly js te alespoň tro c h u nad u p řím n o stí a p o c tiv o s tí ukázek z tá b o ro v ý c h deníku Sasanek? P řib lí­ žily js m e vám m la d ým alespoň tro c h u dob u i o so b n o sti těch prvních? Z a to u žily js te po to m s tá t se vzorem p ro ty m alé nebo m la ­ dé, s k te rý m i si dnes h ra je te a p řito m je vychováváte? U rč ité zku še n o sti jsou p rý nesd ě líte ln é . A le nám — vě tšin o u už ba­ bičkám , kte rým nejsou neznám á jm é n a Fanči Buršíkové, Běly D ivišo ­ vé, A n ky F ilipové, Lídy F ilipové, M a rie Ja n u štíko vé , Fanynky Ja vů rko vé, M ili K rálové, M íry M la d ě jo vské , A n ič k y M o ra vco vé , J iřin y Pokor­ né, O lgy R em ešové, Růženky Ř ehákové, M a rie S m ita lo v é a dalších, kte ré vě n o va ly vše ch n o s k a u tin g u , jd e dnes hrozně o to , a bychom b yly sch o p n y vás získat, p ře k le n o u t m ezeru m ezi tě m i d lo u h ý m i roky. kdy js m e se o ván o cích a 22. února vzá je m n ě ujišťovaly, že o sobě ví-

22

me, že nezapom ínám e. Těžko si p ře d s ta v it, ja ko u ra d o s t js m e p ro ží­ valy, když v neznám ém m ilé m člo vě ku js m e n ašly n ěkoho, kdo prošel skautskou vých o vo u ! A ja k tru c h liv á byla naše setká n í na p o h řb e c h tě c h , k te ří nás o p o u ­ štěli. Je více než sm u tn é se d íva t na fo to g ra fie a p o č íta t, kdo ubyl z tě c h rozesm átých tvá ří při v ů d co vských zkouškách, na lesní škole nebo na župních sjezdech. A právě u tě c h ro ze sm á tých tv á ří bych se ráda tro c h u pozdržela. Ty z vás, kte ré už p ro šly le to šn í lesní školou n ebo n ě ja kým kursem , p o tvrd í, že dívčí ska u tin g není o tra v n o u p ře d sta vo u „tě c h s ta ro m ó d ­ n íc h " a přináší hro m a d u sm íchu a legrace i o p ra v d o v é p říp ra v y p ro život, ja k se o to m po léta m lu ví a píše. A le ne jen u nás. S větová ko n fe re n ce se především zabývala otá zka m i vý c h o v y d ívek v m o d e r­ ním světě, kte rý je ve lm i rů zn o ro dý. J e n s a m o tn ý fa k t, že sí dívka uvědom í svou o so b n o s t a začne p ře m ý š le t o z o d p o v ě d n o s ti nejen za sebe, ale za svěřený od d íl a svou b u d o u cí ro d in u , už s to jí za to , a b y ­ chom se snažily svoje zá žitky a ra d o s t ze skautské „ h r y " s d ě lo v a t dalším . Až o b o h a títe svoje zku še n o sti je š tě o p o b y t v n ě ja kém m e z in á ro d ­ ním středisku nebo tá b o ře , b u d e te jis tě „z tra c e n y ", ja k o byla naše generace. S větová ko n fe re n ce v S in g a p u ru znovu p řija la Č eskoslovensko, jed nu ze 26 zakládajících o rg a n iza cí, dne 14. června 1990 za člena W A G G G S (W o rld A s s o c ia tio n o f G irl G uides and G irl S c o u ts — S vě ­ tová asociace skautek), která sd ru žu je dnes ska u tky ze 118 stá tů a má více než 8 000 000 členek. Je to hodně nebo m álo? Ve srovnání s p o č te m o b y v a te l na ze m ě ­ kouli m álo. A le je s tliž e bud e každá z tě c h o sm i m ilió n ů příkla d e m svém u okolí, m usím e p ře ce něco dokázat. První skautky šly v čele dívek, u silu jících o právo na vzdělání. Naše vzdělané d ce ry zápasí s časem , aby sí našly ve d le za m ě stn á n í chvíli na styk se svým i d ě tm i. D o u fejm e, že hodně dětí, na kte ré čas nezbývá, najde d o b rý roj ne­ bo oddíl a ponese dál tu věčnou to u h u po lepším v zá je m n é m vztahu lidí, a tím po lepším světě, ja k o to m ska u tky zpívají ve své m e zin á ­ rodní hym ně.

VLASTA MACKOVÁ

23

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Obr. 2. EM ILIE M ILČ IC O VÁ 1889— 1969

27

Obr. 3. Na výletě. Zleva: Vlasta Albrechtová, M . Durrová, M aryna Hudcová (provd O ndráková — z jejihož alba jsou fotografie).

28

Obr. 4. Svatodušní svátky 1915. N ávrat z výpravy hledání tábořiště. 1. zleva M . M ilčicová, 3. Dr. A. Berkovcová.

29

Obr. 5. Stavění tábora. Klečící dívka — Vlasta Albrechtová provd. Kodymová — zvaná „Vlasta m alá". Na jejích zádech stojí „Vlasta velká" — V. Štěpáno­ vé provd. Koseová. Kil přidržuje Ružka Jarešová, provd. Jelenová — pozdější vůdkyně 5. div. odd.

Obr. 6. Stavění_ tábora. Vlasta Štěpánové staví kamna. „Instruktor" Sláva Buršík, pozdější nositel Stříbrného vlka, drží v každé ruce kámen, a aby ho položil na správné místo.

31

Obr. 7. Lesní škola — Černošice 1946. Emílie M ilčicová, Dr. Anna Berkovcová, sestry Páleníkovy, sestry Litochlebovy, Fanynka Javůrková.

Obr. 8. Vlajka Sasanek.

33

I ttOvMA'/um ťfostáj iM jsd

/ W

p s č s ^ f á ^ t u

-pytvié

• *í~ € t t^ M ^ r

x ř ^ í?

-¿'t-l. o^-x-^P^U - *?z*¿'ťí-

'ý ts 0 é > C /S iA > L r/íd i^ * , ~ ^I C I^

\,c '- - t- Z t^ .^ l / - '"

fjry v iÁ s y i& y y ííč i . ý& ůsC aM ý ?'-7:< ^ ■ ^ ¡^ t£ 'é -i^ a . J íA ^ ^ í -i ^ {

ifa & llS '

^ - - t—

z ( ■^t-^u^č^Líca *á'a j^ tx ^ t-c is ^

-£<-<J- * ^ t -

fysO ^U -i£ rlč v u & ¿Asa^-L4is4^, ya %o <&*/ ce ■ **^-& tiío

tfáa.

ýa^m^ Xí*>Uj -&/tsLe*d fa

- -c^ž

'V wyvys

U'_

p u fvL a Ja ,^

/psóA M ^Á n / ý i C>Uí£o, VCL*£
'jjm A ž '/niz&>2*U!ý sC-i^ut

4 A^/foyCčts syi^i-<í£t?^
c tá í/y i ■a& TSsčÚ 1s0stá? /fi/u ž é í- /fe b é ý /lv ís lt? s p & t

'¡¿ tw s p 'u ( n ¿¿¿Li?-^-. ^(JisK w čc^ -ft^ y X

k s jiů . ,

s& s0 'm

" / 'Z ltc s H s a. Z ž č s fs tt^ t^ ¿ s M *íč v /l^ ¿<7

• J í5 ^ ř ? • ■ /P s y í!/ s^yyylC- s>?suyy ^ / -l*? s !X ? '}'y í^ ¿ -f v íiA

'ý ^ f w í J lw

sz^Č m -o u ^

/ÍC 'í'H řyť'& c' rí6 V & a s y i^ v

'Íý '- l't7 -ií< -^ & y t'í^ q

-e ríis C iy u tts ■ tfc> ¡^ ¿ ¿ ú <íe *6 tiJ c

J/u?'W íIs£< *44^í' ■JiaÁ ao

q ?Cčc4 Os y M Íf-& 4 M , . fy/T /vu

'!£c£Sl ^y i-7 ^6 ■¿ytúZ čči’ '£ < ^a *v ~ •(

Obr. 9. Ukázka jedné stránky z deníku „Vlasty velké".

34

^

'^ ,* * ¿ ¿ 0 ■ ¿ Ž a & y ''tt^t)A '/u i&

č C tiM ¿ lú p ý v ií-w

/C f ^ l J y u ý y ič z ^ i /VstiS /K' ¡‘^-¿e’1 ■

& 6 x jAm - ^

-#k?

■% š&*£*y'stýŽ<'.

Vydalo nakladatelství Junácká edice Praha, pro vnitřní potřebu Českého J u ­ náka — svazu skautů a skautek. Sestavila sestra náčelní dívčího km ene V las­ ta Macková s koletivem .Archivní fotog rafie z osobního alba sestry náčelní, které k tisku připravil M. Šebek. G rafickáá úprava a technická redakce M iloň Lom. vyšlo tiskem v roce 1991. Sazbu z písma Univers digiset zhotovila S vo­ boda, a. s., závod 4, Praha