71 dní pfied strachem Strana 1 nn. chorobopisu ã. 131071/VL Na‰tûstí to v‰echno byl jenom sen. Nebyla nahá. A nohy taky nemûla pfiipoutané k pfiedpotopní gynekologické koze, zatímco si ten ‰ílenec pfierovnával instrumenty na prorezlém pojízdném stoleãku. KdyÏ se otoãila, nerozeznala hned, co ten ãlovûk drÏí v zakrvavené ruce. Ale kdyÏ to pak uvidûla, chtûla zase zavfiít oãi, jenÏe se jí to nepodafiilo. Nemohla odvrátit pohled od rozÏhavené pájeãky, která se pomalu pfiibliÏovala k jejímu tûlu. Cizí muÏ s popálen˘m obliãejem jí pfietáhl víãka nahoru a pneumatickou sponkovaãkou je pfiicvakl k oãnicím. Myslela si, Ïe vût‰í bolest uÏ do konce Ïivota nezakusí. JenÏe kdyÏ jí pájeãka zmizela ze zorného pole a mezi nohama ji zaãalo pálit ãím dál víc, docházelo jí, Ïe muka posledních hodin byla pouhá pfiedehra. A pak, ve chvíli, kdyÏ uÏ mûla za to, Ïe cítí pach seÏehnutého masa, vyjevilo se jí v‰echno kolem. Vlhk˘ studen˘ sklep, kam ji odvlekli, roztfiesená záfiivka nad hlavou, muãicí lavice a kovov˘ stolek – to v‰echno se nûkam vytrácelo a zb˘valo jen ãerné nic. Díkybohu, pomyslela si, je to jenom sen. Otevfiela oãi. A nic nechápala. Noãní mÛra, v jejímÏ zajetí se pofiád je‰tû nacházela, neodletûla. Pouze zmûnila podobu. Kde to jsem? Podle zafiízení interiéru to byl zchátral˘ hotelov˘ pokoj. Kropenat˘ pfiehoz na se‰lé dvouposteli byl ‰pinav˘ a pln˘ propálen˘ch dûr, stejnû tak nahnûdle zelená krytina na podlaze. Skuteãnost, Ïe pod nohama cítí drsná vlákna z kobercÛ, ji je‰tû kfieãovitûji pfiimkla k nepohodlné dfievûné Ïidli. Jsem bosá. Proã nemám boty? A jak to, Ïe sedím v nûjaké ‰peluÀce v zadním traktu a ãumím na zrnit˘ monoskop ãernobílého televizoru? Chorobopis 131071/VL
1
Otázky naráÏely do její lebeãní klenby jak biliárové koule do mantinelÛ. Najednou sebou trhla, jako kdyÏ ji nûkdo pra‰tí. Pak se otoãila smûrem, odkud pfiicházel hluk. Ke dvefiím od pokoje. Ty se zatfiásly, pak je‰tû jednou, a nakonec se rozletûly. Dovnitfi vtrhli dva policisté. Oba v uniformû, oba ozbrojení, pokud to je‰tû dokázala rozli‰it. Napfied jí namífiili pistolemi na hruì, ale pak je spustili a napjatou nervozitu v jejich tváfiích vystfiídalo nechápavé zdû‰ení. „Co se tady stalo, krucinálfagot?“ sly‰ela, jak se ptá ten men‰í, co vykopl dvefie a vfiítil se dovnitfi první. „Sanitku!“ zafival druh˘ policajt. „Doktora! Potfiebujem okamÏitou pomoc!“ Díkybohu, pomyslela si uÏ podruhé bûhem pár vtefiin. Nemohla se strachy ani nadechnout. Bolelo ji celé tûlo a páchla v˘kaly a moãí. Tohle v‰echno dohromady plus fakt, Ïe neví, jak se sem dostala, ji dohánûlo k ‰ílenství. Ale teì tu pfied ní stáli dva policisté a volali lékafiskou pomoc. To nebylo dobré, ale pofiád podstatnû lep‰í neÏ to pako s letovaãkou. Trvalo jen pár vtefiin, a do pokoje vtrhl holohlav˘ doktor od záchranky. Mûl náu‰nici. Klekl si vedle ní. Urãitû pfiijel zároveÀ se zásahovou jednotkou. To taky nebylo dobré znamení. „Sly‰íte mû?“ „Ano...,“ odpovûdûla lékafii, jehoÏ kruhy pod oãima vypadaly, jako by je mûl do obliãeje vytetované jednou provÏdy. „Vypadá to, Ïe mû nevnímá.“ „Ale vnímám.“ Chtûla zvednout ruku, ale svaly ji neposlechly. „Jak se jmenujete?“ Lékafi vytáhl z náprsní kapsy u ko‰ile baterku ve tvaru propisovaãky a posvítil jí do oãí. „Vanessa,“ zaskuhrala a pak dodala: „Vanessa Strassmannová.“ „Je mrtvá?“ sly‰ela, jak se ptá jeden z obou policistÛ. „Sakra, zornice uÏ ani nereagujou na svûtlo. A vypadá to, Ïe nás nevidí ani nesly‰í. Katatonick˘ stav, moÏná je v kómatu.“ „Ale to je pfiece blbost!“ zafivala Vanessa a chtûla vstát. JenÏe nedokázala ani nadzvednout ruku. Co se to tady dûje?
2
Chorobopis 131071/VL
Zopakovala svou my‰lenku nahlas a ne‰etfiila námahou, aby mluvila co nejvíc zfietelnû. Ale jako by ji nikdo nechtûl poslouchat. Místo toho se v‰ichni otoãili a mluvili s nûk˘m, koho zatím je‰tû nevidûla. „A jak dlouho, fiíkáte, Ïe nevy‰la z pokoje?“ Hlava lékafie od záchranky jí zakr˘vala v˘hled ke dvefiím. Odtud se oz˘val hlas mladé Ïeny: „Tfii dny urãitû. MoÏná i d˘l. UÏ kdyÏ se zapisovala, tak jsem si fiíkala, Ïe s ní není nûco v pofiádku. Ale ona fiekla, Ïe si nepfieje bejt ru‰ená.“ Co to vykládá za hovadiny? Vanessa vrtûla hlavou. Tady bych se nikdy dobrovolnû neubytovala. Ani na jedinou noc! „Já bych vás ani nevolala, ale to stra‰n˘ chroptûní bylo ãím dál hlasitûj‰í, a...“ „Podívejte se!“ Ozval se men‰í policista pfiímo u jejího ucha. „Co?“ „Nûco tu je. Tadyhle.“ Vanessa cítila, jak jí lékafi rozevírá prsty a pinzetou nûco opatrnû bere z její levé ruky. „Co je to?“ zeptal se policista. Byla uÏaslá stejnû jako v‰ichni ostatní v tomhle pokoji. VÛbec si nev‰imla, Ïe nûco drÏí v ruce. „Poznámkov˘ lístek.“ Lékafi rozloÏil napÛl sloÏen˘ papír. Vanessa obrátila oãi, aby na nûj vidûla, ale spatfiila jenom nesrozumitelné hieroglyfy. Text byl napsan˘ v nûjakém úplnû cizím jazyce. „Co tam stojí?“ zeptal se druh˘ policista ode dvefií. „To je divn˘.“ Lékafi se zamraãil a nahlas ãetl: „âlovûk si to koupí jenom proto, aby to hned zase vyhodil.“ PaneboÏe! Fakt, Ïe doktor od záchranky tûch pár slov pfieãetl jakoby nic, jí názornû ukázal rozmûry onoho dûsivého snu, z nûhoÏ se pofiád je‰tû neprobudila. Z nûjakého neznámého dÛvodu ztratila ve‰kerou schopnost komunikovat. Vanessa v tomto okamÏiku nemohla mluvit ani ãíst a tu‰ila, Ïe dokonce zapomnûla i psát. Chorobopis 131071/VL
3
Lékafi jí znovu posvítil pfiímo do zornic a najednou se jí zdálo, Ïe má otupen˘ i zbytek smyslÛ: necítila uÏ zápach vlastního tûla ani koberec pod bos˘mi chodidly. Vnímala jenom, jak se její strach zvût‰uje a jak zmûÈ hlasÛ kolem ní tichne doztracena. NeboÈ jakmile doktor pfieãetl krátkou vûtu na lísteãku, uchvátila ji neviditelná moc. âlovûk si to koupí jenom proto, aby to hned zase vyhodil. Ta moc po ní vztahovala studenou ruku a nûkam ji stahovala. Zpátky na místo, které uÏ nikdy v Ïivotû nechtûla vidût a odkud ode‰la teprve pfied pár minutami. Tohle není sen. Nebo Ïe by pfiece? Pokou‰ela se dát doktorovi znamení, ale jak se jeho obrysy pomalu rozpl˘valy, zaãínala pomalu chápat a zmocnil se jí ãir˘ dûs. Oni ji opravdu nesly‰eli. Ani doktor, ani ta Ïena, ani policisté s ní nemohli mluvit. ProtoÏe ona se neprobudila v tom pajzlu. Naopak. Jak se jí nad hlavou znovu rozblikala záfiivka, bylo jí v‰echno jasné: omdlela, kdyÏ zaãalo muãení. Nikoli ten blázen, ale hotelov˘ pokoj byl souãástí snu, kter˘ se teì rozplynul v dûsivou skuteãnost. Nebo se zase pletu? Pomoc. Pomozte mi! Já uÏ nevím, co je co. Co je pravda? A co ne? A uÏ bylo zase v‰echno jako pfiedtím. Vlhk˘ sklep, kovov˘ stolek a gynekologické lehátko, k nûmuÏ byla pfiipoutaná. LeÏela na nûm nahá. Nahá tak, Ïe cítila ‰ílencÛv dech mezi sv˘ma nohama. D˘chal na ni. Tam, kde byla nejcitlivûj‰í. Pak se jí na chvilku pfied oãima vynofiil jeho zjizven˘ obliãej a ústa bez rtÛ pravila: „Jenom jsem si udûlal znaãku. Jdeme na vûc.“ A uchopil pájeãku.
4
Chorobopis 131071/VL
Dnes, 10.14 o hodnû pozdûji, mnoho let po strachu uÏe, dámy a pánové, co fiíkáte tomuto úvodu? Îena se pro„ budí z jednoho dûsivého snu a okamÏitû se octne v dal‰ím. Zajímavé, viìte?“ Profesor vstal zpoza podlouhlého dubového stolu a zahledûl se do rozru‰en˘ch tváfií sv˘ch studentÛ. Teprve nyní si uvûdomil, Ïe jeho posluchaãi dnes ráno vûnovali v˘bûru obleãení vût‰í péãi neÏ on. Profesor jako vÏdycky poslepu vytáhl ze skfiínû nûjak˘ pomaãkan˘ oblek. Prodavaã ho tenkrát pfiemluvil k hfií‰nû drahému nákupu, ponûvadÏ tmavé dvoufiadové sako pr˘ skvûle ladí s jeho ãern˘mi vlasy, které tehdy nosil o nûco del‰í coby smû‰n˘ náznak postpubertálního rebelantství. Kdyby si dnes, o mnoho let pozdûji, chtûl koupit nûco, aby to padlo k jeho úãesu, musel by ten oblek b˘t popelavû ‰ed˘, tu a tam by nûco prosvítalo a na zádech by mûl díru jako mni‰skou tonsuru. Jak udûlal ne‰ikovn˘ krok stranou, pocítil palãiv˘ tah v menisku. Jenom ‰est se jich dobrovolnû pfiihlásilo. âtyfii dívky a dva ho‰i. Typické. U takov˘ch pokusÛ byly Ïeny vÏdycky v pfievaze. Buì byly odváÏnûj‰í, nebo je‰tû potfiebnûj‰í penûz, které sliboval na v˘vûsce za úãast na psychiatrickém experimentu. „PromiÀte, rozumûl jsem vám dobfie?“ Levá strana, druhé místo. Profesor se podíval na papír, kter˘ mûl pfied sebou, aby zjistil jméno pokusné osoby, jeÏ se hlásila o slovo: Florian Wessel, 3. semestr. Student si prve pfii ãtení úvodu ukazoval v fiádcích dokonale ofiezanou tuÏkou. Pod prav˘m okem mûl malou jizvu ve tvaru pÛlmûsíce, z níÏ se dalo usuzovat na ãlenství v nûjakém bojovém spolku. Teì v‰ak odloÏil pisátko stranou a zavfiel spis. „Tohle Ïe je lékafiská zpráva?“
N
13
„Vskutku.“ Profesor dal mladému muÏi úsmûvem na srozumûnou, Ïe jeho údiv naprosto chápe. Byla to takfika souãást experimentu. „Pájeãka? Muãení? Policie? Raãte prominout, ale to se ãte spí‰ jako zaãátek thrilleru neÏ chorobopis.“ Raãte prominout? To uÏ je dávno, co naposledy sly‰el tenhle archaick˘ obrat. Profesor si kladl otázku, jestli student se vzornou pû‰inkou takhle mluví vÏdycky, anebo zda jeho jazykov˘ úzus pouze zabarvila melancholická patina tohoto nezvyklého místa. Profesor si byl vûdom, Ïe dûsivá historie budovy musela leckoho od úãasti odradit. Dvû stû euro sem, dvû stû euro tam. Ale právû v tom spoãívalo kouzlo celého experimentu. Provést ho právû tady, a nikde jinde. Pro tuhle zkou‰ku neexistovalo vhodnûj‰í místo, tfiebaÏe cel˘ komplex budov zavánûl plísní a byla taková zima, Ïe na chvíli uvaÏovali, jestli nemají vyãistit krb od popela a zatopit v nûm. Dnes pfiece bylo dvacátého tfietího prosince a teploty se pohybovaly v˘raznû pod bodem mrazu. Nakonec si pÛjãili dva olejové radiátory, které v‰ak místnost s vysok˘m stropem vyhfiívaly jen nedostateãnû. „¤íkáte, Ïe se to ãte jako thriller?“ opakoval profesor. „NuÏe, nejste daleko od pravdy.“ Sepjal dlanû jako pfii modlitbû a pfiiãichl k svra‰tûl˘m koneãkÛm prstÛ. Pfiipomínaly mu hrubé ruce jeho dûdeãka. JenÏe ten na rozdíl od nûj musel cel˘ Ïivot pracovat venku za kaÏdého poãasí. „Lékafi, v jehoÏ pozÛstalosti se na‰el spis, kter˘ právû drÏíte v rukou, byl jeden z m˘ch kolegÛ. Psychiatr Viktor Larenz. MoÏná jste uÏ o nûm bûhem studia sly‰eli.“ „Larenz? A neumfiel uÏ?“ vyzvídal student, kter˘ se na pokus pfiihlásil teprve vãera. Profesor opût nahlédl do zasedacího pofiádku a identifikoval muÏe s ãern˘mi vlasy jako Patricka Haydena. On i jeho pfiítelkynû Lydia sedûli tûsnû vedle sebe. Mezera mezi jejich tûly byla tak 14
úzká, Ïe by se jí neprotáhl ani vlásek. Byla to pfiedev‰ím Patrickova iniciativa. Kdykoli si Lydia chtûla zjednat víc prostoru k pohybu, Patrick jí ruku kolem ramene pfiitiskl je‰tû víc a majetnicky si ji pfiitáhl zpût. Mûl na sobû mikinu s duchapln˘m nápisem JeÏí‰ tû miluje a tûsnû pod tím stálo sotva ãitelnû V‰ichni ostatní si myslí, Ïe se‰ zmrd. Patrick ji mûl na sobû uÏ jednou, kdyÏ si pfii‰el za profesorem stûÏovat na ‰patnou známku z písemky. „Viktor Larenz sem teì nepatfií.“ Profesor odmítavû mávl rukou. „Jeho pfiíbûh je k na‰emu pokusu dnes veãer irelevantní!“ „Tak o co teda jde?“ chtûl vûdût Patrick. Pfiehodil si pod stolem jednu nohu pfies druhou. Na vysok˘ch koÏen˘ch botách po holenû mûl rozvázané tkaniãky, aby mu profesionálnû orvané dÏíny nepadaly pfies vyklopen˘ jazyk. Jinak by totiÏ nebylo vidût ná‰ivky na kotnících hlásající, Ïe to jsou boty znaãkové. Profesor se musel usmát. Rozvázané boty, roztrhané kalhoty, rouhaãsk˘ svetr. Nûkdo z módního prÛmyslu si musel pûknû máknout, aby vydûlal na noãní mÛfie studentov˘ch rodiãÛ. „NuÏe, je tfieba vûdût...“ Profesor se opût posadil na své místo v ãele dlouhého stolu a otevfiel rozedranou koÏenou aktovku, jeÏ vypadala, jako by si na ní domácí zvífiata brousila drápy. „Co jste právû pfieãetli, to se opravdu stalo. Pfiíruãní spisy, které jsem vám rozdal, jsou jen kopie skuteãn˘ch zpráv o faktech.“ Profesor vytáhl z aktovky star˘ zápisník. „Tohle je originál.“ A poloÏil útl˘ svazek na stÛl. Na nazelenalé vazbû stálo ãerven˘mi písmeny Zaklínaã du‰í. Nad nápisem pfiitahoval pozornost pfiízraãn˘ obrázek muÏe, jak v mlÏné snûhové boufii utíká k temné budovû. „Nenechte se mást vnûj‰í formou. Na první pohled to vypadá jako starodávn˘ román. Ale je za tím mnohem víc.“ A nechal proskákat mezi prsty asi dvû stû stránek knihy. „Mnozí vûfií tomu, Ïe protokol pochází z pera nûkterého pacienta. Larenz kdysi léãil fiadu umûlcÛ, mezi nimi i spisovatele.“ Profesor zamÏikal a potom dodal: „Existuje ov‰em i jiná teorie.“ 15
V‰ichni studenti k nûmu pozornû vzhlédli. „Men‰ina je toho názoru, Ïe to sepsal sám Viktor Larenz.“ „Ale jak to?“ Tentokrát se pfiihlásila o slovo Lydia. Dívka se ‰pinavû blond vlasy v roláku ‰edivém jako my‰ byla jeho nejlep‰í studentka. Profesor si neumûl vysvûtlit, co ji tak pfiitahovalo na neoholeném vûãném studentovi. A je‰tû ménû chápal, proã jí nepfiiznali stipendium, kdyÏ maturovala na samé jedniãky. „TakÏe Larenz svoje záznamy pfiebásnil do thrilleru? Proã by se s nûãím takov˘m mûl mofiit?“ „To musíme dnes veãer vypátrat. Je to cíl experimentu.“ Profesor si napsal poznámku do bloku poloÏeného vedle seznamu úãastníkÛ a oslovil skupinu Ïen po své pravici, která je‰tû nepronesla jediné slovo. „Jestli jste na pochybách, mám pro to plné pochopení, dámy.“ Rusovláska zvedla hlavu, ostatní dál civûly do spisu pfied sebou. „V‰ichni si to mÛÏete pofiád je‰tû rozmyslet. Vlastní pokus je‰tû nezaãal. MÛÏete to ukonãit a odejít domÛ. Je‰tû je ãas.“ Îeny nerozhodnû pfiik˘vly. Florian se pfiedklonil a pak si nervóznû projel ukazovákem po pû‰ince na stranû. „Ale co pak bude s tûmi dvûma sty euro?“ zeptal se. „Ty budou vyplaceny jen pfii aktivní úãasti. A rovnûÏ pouze tehdy, kdyÏ budete dodrÏovat pfiedepsan˘ postup, kter˘ jste si mohli pfieãíst na v˘vûsce. Musíte pfieãíst cel˘ spis a smíte dûlat jen malé pfiestávky.“ „A co potom, aÏ to budeme mít za sebou?“ „I to je souãást pokusu.“ Psychiatr se znovu sehnul a narovnal se se ‰tÛskem formuláfiÛ, na nichÏ se skvûl znak soukromé univerzity. „Prosím v‰echny, kdo zÛstanou, aby se mi tady podepsali.“ Profesor rozdal prohlá‰ení, jehoÏ podpisem pokusné osoby 16
zpro‰Èují univerzitu jakéhokoli ruãení za pfiípadná psychosomatická po‰kození, jeÏ by eventuálnû mohla vzniknout v souvislosti s dobrovolnou úãastí na pokusu. Florian Wessel si vzal list, podrÏel ho proti svûtlu a pfii pohledu na vodotisk lékafiské fakulty energicky zavrtûl hlavou. „Tohle je pfiíli‰ oÏehavé.“ Vytáhl si tuÏku zpátky ze spisu, popadl ruksak a vstal. „Myslím, Ïe vím, kam to vyústí. A jestli je to tak, jak se domnívám, Ïe to je, pak se toho moc a moc bojím.“ „Va‰e upfiímnost je vám ku cti.“ Profesor si vzal zpátky FlorianÛv blanket a natáhl se po jeho spisu. Pak se podíval naproti ke tfiem studentkám, které mûly hlavy sraÏené dohromady. „My sice nevíme, o co tady pÛjde, ale kdyÏ to balí Florian, tak od toho taky rad‰i dáme ruce pryã.“ Opût to byla rusovláska, která s ním jako jediná prÛbûÏnû komunikovala. „Jak si pfiejete. To není vÛbec Ïádn˘ problém.“ Zatímco se tfii Ïeny v zimních kabátech zvedaly ze Ïidlí, profesor i jim odebral exempláfie v plastovém pofiadaãi. Florian uÏ stál v bundû s kapucou a v rukavicích u v˘chodu a ãekal. „A co bude s vámi?“ Shlédl dolÛ na Lydii a Patricka, ktefií dosud nerozhodnû listovali ve spisu. Nakonec pokrãili rameny oba souãasnû. „Co asi. Hlavnû kdyÏ mi nebudete brát krev,“ fiekl Patrick. „Jo, jak˘pak copak.“ Lydii se koneãnû podafiilo odtáhnout kousek od svého pfiítele. „Vy pfiece budete celou dobu s námi, ne?“ „Ano.“ „A nemusíme dûlat nic jin˘ho neÏ ãíst? Fakt nic jin˘ho?“ „Je to tak.“ Vzadu za nimi práskly dvefie. Odpadlíci ode‰li bez pozdravu. „Tak to do toho jdu. Ty prachy se mi hodûj.“ 17
Lydia obdafiila profesora pohledem, kter˘ znovu zpeãetil nikdy nevysloven˘ slib mlãenlivosti. Já vím, pomyslel si profesor a pfiik˘vl. Jenom náznakem. Ne tak nápadnû. Samozfiejmû Ïe potfiebuje‰ peníze. Bylo to jednoho pfiíli‰ horkého dubnového víkendu, kdyÏ ho jakási vlna sebelítosti spláchla do jejího soukromého Ïivota. Jeho jedin˘ pfiítel mu poradil, aby vyskoãil ze „zajet˘ch kolejí“, jestli chce koneãnû zapomenout na minulost. Îe musí udûlat nûco, co je‰tû nikdy v Ïivotû nedûlal. Po tfiech sklenkách ‰li do toho baru. Îádn˘ vzrÛ‰o. Taková ne‰kodná nudná show. KdyÏ pomineme, Ïe dívky tanãily nahofie bez, nevedly si o nic nezvedenûji neÏ vût‰ina teenagerÛ na diskotékách. Pokud si vzpomíná, nebyla tam ani Ïádná zadní místnost. Pfiesto si pfiipadal jako asociální stafiík, kdyÏ pfied ním náhle stanula Lydia s nápojov˘m lístkem. Bez roláku a ãelenky, zato v sukni od dívãí ‰kolní uniformy. Jinak na sobû nemûla nic. Profesor zaplatil koktejl, aniÏ by ho vypil, nechal tam kamaráda sedût a byl rád, kdyÏ na pfií‰tí pfiedná‰ce opût spatfiil Lydii v první fiadû. Nikdy o tom neprohodili ani slova a profesor si byl jist˘, Ïe Patrick o vedlej‰ím zamûstnání své pfiítelkynû neví. TfiebaÏe sám vypadal, jako by si s barmany v takov˘ch podnicích tykal, nepÛsobil pfiíli‰ tolerantnû, kdyÏ ‰lo o jeho vlastní zájem. Lydia si povzdechla a napsala svoje jméno pod prohlá‰ení o vyvázání univerzity z odpovûdnosti. „Co by se mohlo stát?“ zeptala se pfii podepisování. Profesor si odka‰lal, ale nefiekl nic. Místo toho zpytavû pohlédl na oba podpisy a podíval se na hodinky. „V˘bornû, tak to bychom mûli.“ Profesor se usmál, i kdyÏ by do nûj nikdo nûco takového nefiekl. „Experiment zaãíná. Nalistujte si, prosím, chorobopis na stranû pût.“ 18
