7. Přehled aktuální diskuse o financování VŠ v ČR

7. Přehled aktuální diskuse o financování VŠ v ČR V závěru první poloviny kurzu, jejímž cílem bylo podat přehled základních typů finančních zdrojů využitelných pro financování činností VŠ, bychom se chtěli věnovat aktuálnímu vývoji na poli financování. Jak již vyplynulo z předchozích přednášek, nacházíme se právě uprostřed největších změn. Slide 2 – Přehled tématu Dnes bychom měli hovořit o tom, kam tyto změny směřují, jaké za nimi stojí trendy a motivy. Již dlouho plánovanou reformu ovlivnila a snad i trochu zradikalizovala ekonomická krize, která nás v posledních třech letech provází. Proto bude namístě věnovat se dopadu krize na financování vysokého školství. Dále se zastavíme u rámce, který pro situaci v naší zemi vytváří evropská politika v oblasti vědy a výzkumu jakož i vysokého školství. Dále představíme hlavní změny, které jsou realizovány v České republice a způsoby, jak na tyto změny reaguje nebo chce reagovat Univerzita Karlova a také Filozofická fakulta, neboť univerzitní úroveň pro fakultu představuje do značné míry vnější prostředí. Jako se fakulta neztotožňuje úplně s univerzitou, ale sleduje do značné míry autonomní cíle, tak ani jednotlivý student nebo akademik jistě nepřijme proměnlivé, kolektivní cíle fakulty zcela za své, ale spíše se bude snažit uprostřed institucionálního vření sledovat vlastní životní cíle profesní i osobní. Proto v závěru přednášky nabídneme návrh individuální strategie. Zakončíme shrnutím důsledků změn pro management vědy a vědeckých institucí. Jelikož, jak za chvíli uvidíme, budeme nabízet pohled spíše kritický a skeptický, promítneme si na závěr našeho setkání část dílu britského seriálu Jistě, pane premiére, který je věnován reformě školství, abych se rozešli s dobrou náladou. Slide 3 – Východiska V následujících úvahách se budeme klást důraz na situaci sociálních a humanitních věd, nebo, abychom byli přesnější, budeme se věnovat téměř výlučně jim. Hlavním důvodem je přirozeně fakt, že se náš kurz koná na Filozofické fakultě UK. Neméně podstatným motivem je skutečnost, že sociální a humanitní vědy se ne úplně chtěně ocitly v defenzívní pozici vůči vědám experimentálním či snad přesněji vůči vědám aplikovatelným. Je zajímavé, že samo označení „věda“ vypadlo ze slovnímu architektů současné reformy, a mluví se místo toho o výzkumu a vývoji, experimentálním výzkumu či inovacích. Již na první pohled je tedy jasný posun v chápání cíle lidského bádání od hledání hlubšího smyslu a základu k aplikovatelnosti a využitelnosti poznatků v dosahování cílů redukovaných na materiální prosperitu či pouhé fyzické zdraví. Tento posun se netýká pouze České republiky, ale čelí mu sociální a humanitní vědci v celé Evropě. Jako příklad můžeme citovat z úvodníku časopisu Vita e pensiero milánské Università del Sacro Cuore z letošního jara: „Naše doba je dobou velkých a rychlých změn, které se také promítají do života univerzit: humanistická kultura se zdá být zasažena jakýmsi postupujícím opotřebením a důraz se přesunuje na tzv. produktivní obory technické a ekonomické povahy; obecného přijetí se stále více dostává sklonu redukovat lidský obzor na to, co je měřitelné, a ze soustavného a kritického vědění vylučovat základní otázku po smyslu.“1 1

"Il nostro tempo è tempo di grandi e rapide trasformazioni, che si riflettono anche sulla vita universitaria: la cultura

Připraveno v rámci projektu „Projektové financování vysokých škol“ podpořeného FRVŠ pod číslem 72/2011 http://kurz-projekty.ff.cuni.cz 1

Z citace je jasné, že poptávka decision makerů v oblasti vědy a vysokého školství se přesunuje hledání hlubšího smyslu lidského života a kultivace společnosti směrem k zajištění materiální prosperity. Snad nebudeme daleko od pravdy, když jako zdroj tohoto přesunu zájmu budeme vysvětlovat tak, že jde o snahu pojistit si moc na jedné straně prostřednictvím hlasů elektorátu orientovaného ve své většině primárně na materiální blahobyt, na straně druhé o úsilí naklonit si vlivnou sféru businessu (vždyť jak jinak si vysvětlit masivní dotace do inovací v oblastech, které mají potenciál hradit náklady na výzkum a vývoj z tržních výnosů za aplikaci vyvinutých zlepšení ve výrobě. Odtud pramení skepticismus, který vyjadřujeme napříč celým kurzem vůči všem novým národním i unijním reformním dokumentům jak v oblasti vědy, tak v oblasti terciárního vzdělávání. Dobrým příkladem může být Sedmý rámcový program EU, jeho proklamovanými cíli byla podpora špičkovým vědeckým pracovištím v rámci Evropy v jednotlivých oborech a snížení podpory pracovištím méně kvalitním, zvýšení vnitrounijní vědecké komunikace a indukce přenosu inovací a v neposlední řadě též zvýšení podílu podnikatelské sféry na financování vědy a výzkumu.2 Průběžné evaluace v podstatě potvrzovaly, že program byl dobře naplánován a průběžně naplňuje vytýčené cíle.

3

Teprve nyní s blížícím se koncem

programovacího období a přípravou nového, osmého, rámcového programu úředníci přiznávají, že zvolené nástroje příliš efektivní nebyly 4 . Odtud tedy pramení pragmatismus, který preferujeme při formulaci institucionální a osobní strategie v závěru této přednášky. Zároveň upozorňujeme na svůj vyhraněný subjektivismus, takže jistě někdo s jinými zkušenostmi, jiným přístupem a mentalitou najde jinou, možná příhodnější interpretaci celé situace, která mu umožní připravit a implementovat efektivnější strategii. Oblast financování vědy a vysokého školství je nyní poznačena rovněž turbulentní dynamikou situace, která z každého tvrzení a úvahy činí jen tvrzení nebo úvahu provizorní. To platí o celém tomto textu, který z celého kurzu zastará nejdříve.

umanistica sembra colpita da un progressivo logoramento, mentre l’accento viene posto sulle discipline dette “produttive”, di ambito tecnologico ed economico; si riscontra la tendenza a ridurre l’orizzonte umano al livello di ciò che è misurabile, a eliminare dal sapere sistematico e critico la fondamentale questione del senso." (Ratzinger, J. L’Università Cattolica al tornante della storia. In: Vita e pensiero 3/2011. Università Cattolica del Sacro Cuore, Milano, s. 5) 2

„Zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. až 24. března 2000 uznalo ústřední roli výzkumu a stanovilo pro Evropskou unii nový strategický cíl pro příští desetiletí: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu, s větším počtem pracovních míst, s lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností. Trojúhelník znalostí – vzdělání, výzkum a inovace – je základem pro dosažení tohoto cíle, a proto Společenství usiluje o mobilizaci a posílení potřebných kapacit výzkumu a inovací. Sedmý rámcový program je v tomto ohledu hlavním nástrojem Společenství doplňujícím úsilí členských států a evropského průmyslu.“ (Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013), čl. 2) 3

Ve čtvrté hodnotící zprávě se např. píše: „The experts highlight very clearly the strong ratinoal and the outstanding relevance of FP7, stating, in the their report „A first key message is that FP7 is on course and is clearly making a significant contribution to European science and the development of the European Reasearch Area“ and „Whehter judged by the number of researches involved in cooperative projects, the geographical spread of teams ort he range of topics coveres, the Framework Programme has a vast impressive reach.“ (Fourth FP7 Monitoring Report, European Commission, DG Research, Brussels 2011, s. 91). 4

Ve stejné zprávě, jen jakoby na okraj, najdeme v samém závěru doušku o hlasech přinášejících alternativní hodnocení rámcového programu: „Other comments say the potential for the innovation is important, but that exploitation and absorbtion of innovation are causing problems. NCPs have pointed out that innovation is not well valorised and does not lead sufficiently to concrete marketable results.“ (tamtéž, s. 93)


Slide 4 – Dlouhodobé trendy Na tomto místě jen shrneme charakteristiku aktuálně probíhajících změn v podpoře vědy a výzkumu. Na prvním místě jde o přesun důrazu na ekonomické efekty vědy a výzkumu. Místo vědění coby klíče k smyslu a základu lidské existence v individuální i sociální dimenzi nastupuje pojetí vědy a výzkumu jako investice. A návratnost této investice se má prokazovat ve velmi krátkých obdobích o délce volebního cyklu. Veřejné rozpočty coby investoři již nejsou zainteresování na komoditách, po nichž je malá poptávka (teoretické vědění a moudrost), nýbrž po poznání promítnutelném okamžitě do zvýšení materiální prosperity národní ekonomiky. Z tohoto důvodu tu existuje silný důraz na přírodovědné a technické obory a snaha o přesun těžiště ze základního k aplikovanému výzkumu. Sociální a humanitní vědy se sice v některých svých disciplínách mohou vykázat praktičností a příhodnými a žádanými aplikacemi, ale většina oborů sociálních a humanitních věd je obtížně uchopitelná pro technokraty, kteří potřebují u každého projektu předem konkretizovat a kvantifikovat měřitelné výstupy. Tomu všemu se vzpírá přirozená „ne-praktičnost“ humanitních věd, jak se o ní dočteme v každém úvodu do filosofie.5 Bývalý děkan Katolické teologické fakulty UK a dlouholetý profesor filosofie na tokijské univerzitě Sophia, Ludvík Armbruster, ve svých přednáškách používal často příměr o kráčení pouští“. Velké myslitele, kteří zásadně posunují hranice lidského poznání, přicházejí s novými paradigmaty, průlomovými myšlenkami si nelze žádným způsobem objednat ani vychovat. Je třeba na ně trpěli čekat, někdy i mnoho generací. Vědecká komunita kráčí pouští jakoby od oázy k oáze. Těmi oázami jsou tito přelomoví velikáni. V mezičase je třeba vydržet s tím, co jsme si vzali z předchozí oázy. Dokonce těmto velikánům není možno ani vytvořit žádné příhodné podmínky, vynořují se odnikud, neplánovaně, nečekaně. Svou osobností se vymykají běžným měřítkům, ke svým geniálním intuicím nepotřebují granty, vědecké inkubátory nebo prominentní pozice. Potenciál sociálních a humanitních věd nespočívá v jednoznačných návodech a efektních aplikacích. Namísto toho nabízejí nepřeberné množství výkladových schémat a aktivnímu člověku jsou vodítkem, svého druhu klíčem k porozumění kultuře a člověku. Již citovaný profesor Armbruster si v jednom autobiografickém rozhovoru všímá zajímavé skutečnosti, že navíc absolventi humanitních oborů jsou jakýmisi „univerzalisty“ 6 . Během svého padesátiletého působení v Japonsku si všiml, že absolventi filosofické fakulty se nejčastěji uplatňují jako IT specialisté. Tento podivuhodný fakt, že japonské firmy dávají na těchto pozicích přednost filosofům před informatiky, vysvětluje tak, že sociální a humanitní vědy vychovávají lidi otevřené, vědomé si nutnosti stále znovu a znovu problematizovat dosažené poznání a dovednosti, dívat se na věci jinak, inovovat atd. Tuto vlastnost mají právě spíše lidé tíhnoucí k teoretickému poznání, neboť sama filosofie je charakterizována údivem nad pro jiné vždy již známou a neproblematickou realitou. Experti naopak mají sklon setrvávat celoživotně na paradigmatu a přístupu, který si osvojili ve 5

Srov. např. Reale, G., Antisera, D. Storia della filosofia 1. Bompiani, Milano 2011, s. 48.

6

“Naši studenti čisté filosofie se uplatňovali třeba jako programátoři. Měli dokonce větší šanci najít zaměstnání v tomto oboru než absolventi technických fakult. Když jsme se na to ptali personalistů, říkali: Víte, naše branže se vyvíjí tak rychle, že absolvent našeho oboru na univerzitě může sice začít ihned pracovat, ale jak jede dál ve svých kolejích, za deset let je nám k ničemu. Raději než po takových specialistech koukáme po univerzalistech, po lidech, kteří si dovedou představit něco úplně jiného než dosud, obrátit naučené principy naruby, právě to je v zaměstnání čeká.” (Armbruster, L. Tokijské květy. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2011, s. 70.)


školních letech. Poněkud překvapivý, ale validní důkaz potřebnosti humanitního vzdělávání. 7 Slide 5 – Liessmannova kritika Rakouský esejista Kondrad Paul Liessmann vystoupil před několika lety s kritikou výše uvedeného přístupu k vědění knižním pamfletem Teorie nevzdělanosti. 8 V publikaci podrobně analyzuje současný přístup evropských zemí ke vzdělávání a vědění vůbec. V souladu s tím, co jsme řekli výše, Liessmann chápe vědění jako svobodné potýkání se s poznáním a vzdělání jako cestu k němu. Takto vymezené pojmy vědění a poznání jsou podle Liessmanna popřeny aktuálními strategiemi shrnuté do konceptu vzdělanostní společnosti. Společnosti, ve které politická reprezentace a exekutivní orgány proklamují význam vědění a vzdělání, opakovaně nastavují minimální objemy HDP, které mají být v rámci národních rozpočtů i na celoevropské úrovni do vědy a vzdělávání investovány. Vědění a vzdělávání se dostává na první místa v prioritách různých reforem a zlepšení. Stanovují se strategické cíle, restrukturalizuje se financování a mění se podoba studia za účelem zefektivnění a zpřístupnění. Slabinou konceptu „vzdělanostní společnosti“ je ovšem uchopení samotných pojmů vědění a vzdělání. Na rozdíl od primárně kultivující role vědění a vzdělání v porozumění Liessmannově, a Humboldtově (neboť idea Humboldtovské univerzity je myšlenka, na kterou se Liessmann odvolává), má vědění a vzdělání v moderním pojetí materiálně-instrumentální charakter. Zásadnější slabinou takové konstrukce ovšem je, že nedokáže vymezit základní kánon vědění a poznání, neboli: víme, že vědění je důležité, ale nevíme, co je třeba vědět. Liessmannova kniha je především kritikou Boloňského procesu 9. Liessmannova kniha, jak jsme již 7

Poznatek prof. Armbrustera bezděky a v jiné souvislosti potvrdila jedna paní profesorka z Ústavu světových dějin FF UK, která si stěžovala, že doktorandi historie nedostatečně finančně ocenění na fakultě nejčastěji odchází pracovat jako programátoři, na kterýchžto pozicích jsou žádaní a pro ně zdatní. 8

Liessmann, K. P. Teorie nevzdělanosti. Academia, Praha 2008. Kniha je k dispozici ve fondu fakultní knihovny nebo stále k dostání v knihkupectvích. Liessmann hostoval se svou přednáškou na toto téma na Filosofické fakultě UK v březnu 2010. 9

“Boloňský proces: U příležitosti 700 let pařížské Sorbonny podepsali ministři Francie, Německa, Itálie a Spojeného království zodpovědní za vysoké školství v květnu 1998 v Paříži Společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, tzv. Sorbonnskou deklaraci. Ministři školství čtyř významných evropských zemí jejichž vysokoškolské systémy se výrazně lišily, se dokázali shodnout na zcela konkrétních zásadách a cílech, které během následujících 10 let výrazně změnily nejenom jejich vysokoškolské systémy, ale nastartovaly jedinečnou spolupráci a reformy vysokoškolských systémů ve všech evropských zemích, největší od 70. let minulého století. Již v červnu 1999, byla podepsána 31 ministry ze 29 evropských zemí Boloňská deklarace, která zahájila tzv. Boloňský proces. Ministři a později i vysoké školy a studenti se přihlásili k vytvoření otevřeného prostoru vysokého školství v Evropě, který měl navázat a dále rozvinout předchozí spolupráci evropských zemí, která se v té době rozvíjela zejména v rámci vzdělávacích programů Evropské unie. Cílem bylo přispět ke zlepšení volného pohybu studentů a akademických pracovníků v Evropě. Již v Sorbonně se ministři Francie, Itálie, Německa a Velké Británie přihlásili k odvážné vizi umožnit každému vysokoškolskému studentovi strávit alespoň jeden semestr studia na některé zahraniční vysoké škole, s tím, že domácí instituce mu jej uzná jako součást jeho studijního programu. Sorbonnská i Boloňská deklarace byly dále reakcí na masifikaci vysokoškolského vzdělávání, na upadající zájem studentů ze zámoří, zejména z Asie, studovat na evropském kontinentu, na to, aby evropské vysoké školství nezačalo zaostávat za rychle se rozvíjejícími vysokoškolskými systémy rozvojových zemí (např. Číny a Indie), ale i odpovědí na měnící se strukturu evropské ekonomiky směrem k ekonomice znalostí. Cílem bylo vytvořit do roku 2010 atraktivní a mezinárodně konkurenceschopný Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (European Higher Education Area – EHEA) složený ze systémů národních, jejichž vysoké školy naplňují různá poslání podle potřeb společnosti, jejich studenti i pracovníci mohou těžit z možností volného pohybu a získané vzdělání a kvalifikace jsou spravedlivě uznávány v celé EHEA. Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání je zároveň přitažlivý i pro studenty a vědce z mimoevropských zemí. Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání byl slavnostně vyhlášen ve dnech 11.-12. března 2010 na konferenci


řekli, není přísně vzato sociologickou analýzou, tvrzení nejsou dokumentována statistickými daty, kdo zná prostředí vysokého školství, zná jevy, o kterých Liessmann píše, více než důvěrně.

Liessmann vybízí

k revizi aktuálních trendů. Myšlenkový vývoj, kterým prošli leadeři českého vysokého školství mu dává v mnoha ohledech zapravdu. Před pěti lety probíhala například na Filozofické fakultě UK mohutná restrukturalizace studia ve smyslu Boloňského procesu. Ministerstvo školství vyhlašovalo rozvojové projekty na zavádění systémů ECTS, byl propagován masivní nárůst kapacity vysokého školství, co se počtů studentů týče. Dnes vedení vysokých škol hodnotí přínosnost strukturovaného studia zdrženlivěji, v aktualizacích dlouhodobých záměrů se objevují plány přehodnocení strukturace a návrat k dřívějším modelům.10 Slide 6 – Vliv ekonomické krize Do již dříve vyslovovaných názorů na potřebu zefektivnění vysokého školství a vědy zasáhla ekonomická krize, se kterou se svět potýká v posledních letech. Krize s sebou přinesla akceleraci snižování objemu finančních prostředků, jež zde byla v některých oblastech patrná již dříve (především přesunem zájmu od sociálních a humanitních věd k přírodovědných a zvláště technickým oborům). Hospodářská krize nepřišla do oblasti financování VaV a VŠ hned, můžeme hovořit o zpoždění příchodu krize do veřejného sektoru o 2-3 roky. Tento fakt je dán především tím, že veřejný sektor hospodaří na základě předem schválených rozpočtů postavených na odhadech výnosů. I když se ovšem výnosy veřejným rozpočtům nepodaří splnit, jsou minimálně na období fiskálního roku vázány plněním výdajové stránky. Snaha politiků nesnižovat výdaje státu a nepřivodit na svou hlavu v aktuálním politickém cyklu kritiku voličů a elit drží výdaje veřejných rozpočtů na nereálně vysoké úrovni i ve chvíli propadu příjmů. Tento přístup navíc donedávna podporovaly neokeynesiánské ekonomické teorie, ve kterých bylo mnoho decision makerů na vysokých školách vychováno. Tyto teorie počítají s pravidelnou cykličností ekonomik a radí fiskální expanzi v dobách krize a naopak fiskální restrikci v dobách konjunktury. Dnes, snad již konečně, dostávají sluchu teorie neoklasické ministrů v Budapešti a ve Vídni. Společnou deklaraci přijalo již 47 zemí. Nezávislí experti i jednotlivé instituce a zájmové skupiny se shodli, že bylo dosaženo významného pokroku, a zdůraznili obrovskou změnu, která se udála s vysokým školstvím zejména na kontinentální Evropě. Z téměř exkluzivně národních systémů vysokoškolského vzdělávání, které se lišily strukturou studia a jejichž studijní programy bylo obtížné porovnávat, se vytvořila platforma zemí, které spolupracují, diskutují a společně koordinují rozvoj svého vysokoškolského systému a a tím spojené reformy. To, že přes všechny nedostatky a chyby bylo dosaženo nesporného pokroku, ústy svého ministra či vedoucího delegace vyjádřila i převážná většina zúčastněných zemí. Zemím Boloňského procesu se podařilo vytvořit sytém národních systémů s poměrně harmonizovanou architekturou studia řešenou ve třech stupních – bakalářském, magisterském a doktorském. Vytvořily si společné standardy a metodické postupy pro zabezpečování kvality, stejně jako zastřešující rámec kvalifikací. V současné době se Boloňský proces dostal do fáze, kdy je třeba začít uvážlivě hodnotit, co se podařilo, přemýšlet, jak vylepšit to, co se plně nepovedlo, dotáhnout ty části reformy, které dosud nebyly v centru pozornosti a nejsou zatím implementovány.” (citováno dle webových stránek MŠMT, k 17.9.2011 dostupné na: http://www.bologna.msmt.cz/) 10

Tak se například v aktuálním dlouhodobém záměru FF UK dočteme: „Fakulta bude nadále kriticky vyhodnocovat zavedení strukturovaného studia: bude klást důraz na promyšlenou specifikaci cílů a náplně bakalářského a navazujícího magisterského studia; v případě oborů, u nichž považuje realizaci boloňského procesu za nešťastný krok, bude prosazovat úzké propojení bakalářského a navazujícího magisterského studia (případně jejich změnu na nestrukturované studium).“ (Dlouhodobý záměr FF UK na léta 2011 – 2021, k 17.9.2011 dostupné na: http://www.ff.cuni.cz/FF-122-version1-DZ_2011_2021.pdf), zatímco v obdobném předchozím dokumentu se píše: „Koncepce rozvoje studia vychází z principů přijatých mezinárodních deklarací (sorbonnské, boloňské) a bere v úvahu i proces budování evropského vzdělávacího prostoru.“ (Dlouhodobý záměr Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na l. 2001 – 2011, k 17.9.2011 dostupné na: http://www.ff.cuni.cz/FF-122-version1-dz.pdf)


označující poklesy a přílišné růsty ekonomik za projevy nestability způsobené různými typy šoků. Pod tímto zorným úhlem není ospravedlnitelné spoléhání na to, že krize ekonomiky je předvídatelně krátká a že z ní může být ekonomika vyvedena fiskální expanzí vlády. Pokračující propad příjmové strany a nedohlednost příchodu růstového období, zhoršující se stav veřejných financí a následné politické změny po volbách teprve umožní akceptovat fakt krize a vyvodit z něj důsledky pro státní rozpočet (příkladem mohou být volby v ČR v roce 2010 a celý jejich kontext). Teprve tehdy se může společnost jako celek i jednotlivé subjekty, včetně VŠ a vědeckovýzkumných organizací postavit ke krizi jako šanci. V prostředí vysokých škol, které mají z různých sociálněinstitucionálních důvodů tendenci k jisté nedynamičnosti a odkládání restrukturalizačních opatření (proč to zakrývat, to je vrub naplnění onoho oprávněného požadavku sociálních a humanitních vědců laissez faire). V tomto ohledu je třeba akcentovat očistný charakter krize. S odvoláním na krizi coby zvnějšku přicházející faktor, může vedení VŠ činit i nepopulární opatření (za něž by jinak bylo sankcionováno nezvolením v dalším volebním období). Krize s sebou tedy přináší možnost osekat neefektivní a neperspektivní činnosti, protože může být definována jako objektivní a tudíž mimopolitický důvod restrukturalizace. Zároveň může být, a z různých stran vládních i akademických je, použita krize jako záminka, jako zástupný důvod pro krácení dotací. Podle posledních zpráv z ministerstva financí, přijdou vysoké školy ve srovnání s rokem 2011 v následujících letech až od 30% příjmů. Lze tedy očekávat tuhý boj o přerozdělení toho, co zbývá, jak mezi vědeckými institucemi a VŠ tak v rámci škol a jednotlivých pracovišť (nedávno jsme zažili případ návrhu rapidního krácení rozpočtu AVČR a určitou snahu postavit vysoké školy do role toho, kdo si může k tomuto zabíjení akademie přisadit v naději, že zbyde více pro něj – k tomu se naštěstí vysoké školy zlákat nenechaly). Slide 7 – Trendy na evropské úrovni Na přelomu tisíciletí si Evropa definitivně uvědomila, že z ekonomického hlediska přestala být nejen konkurentem severoamerického ekonomického prostoru, ale že zaostává i za ekonomikami asijskými. V roce 2000 byla proto přijata tzv. Lisabonská strategie, kterou Evropská komise charakterizuje následovně: „Na jaře roku 2000 přijala Evropská rada tzv. lisabonskou strategii, nazvanou podle místa, kde byl tento nový strategický cíl všemi patnácti členskými zeměmi schválen. Tato komplexní strategie, která byla rozvržena na celé desetiletí 2000-2010, byla v závěrech lisabonského zasedání Evropské rady formulována takto: Unie se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.“ 11 Důraz na zvýšení participace privátního sektoru, resp. na přínosy evropských politik pro růst zaměstnanosti a konkurenceschopnosti se nepodařilo realizovat. Strategie byla přibližně v polovině realizačního období podstatně zrevidována, ale i tak hodnotící zpráva z roku 2010 nemůže než konstatovat, že se cíle strategie vlastně podařilo dosáhnout. 12 Kritický tón se nese celým textem a jakkoliv jsou 11

Cit. dle webových stránek Evropské komise (k 17.9.2011 dostupné na: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/art2843_cs.htm) 12

Hodnocení Lisabonské strategie. Evropská komise, Brusel 2010. (k 17.9.2011 dostupné na: http://ec.europa.eu/archives/growthandjobs_2009/pdf/lisbon_strategy_evaluation_cs.pdf).


neúspěchy interpretovány jako důležitá zpětná vazba pro sestavení následující strategie a autoři neustále připomínají, že leccos se přeci jen podařilo (nepodávají však zhodnocení, za jakou cenu), je jasné, že byrokratické nástroje prostě na dosažení některých cílů nestačí. 13 7th Framework Programme, jeho cíle jsme již načrtli výše a o jehož průběžných optimistických hodnoceních jsme se také zmínili poskytuje neradostné výsledky nikoliv z hlediska vědců (monitorovací zprávy znovu a znovu opěvují počty navázaných vědeckých kooperací a spěšně realizovaných projektů), nýbrž z hlediska politiků, kteří si přáli podpořit vědu a výzkum kvůli zvýšení konkurenceschopnosti evropského ekonomického prostoru vůči americkým a asijským ekonomikám. Levicovým národohospodářským politikám nenaklonění ekonomové poukazují na efekt vytlačování soukromých investic, který každý veřejný výdaj provokuje. Pro jakýkoliv subjekt je výhodné usilovat o veřejnou subvenci než složitě zajišťovat privátní financování projektu. Privátní financování často obdrží jen ty kvalitní a zisk slibující projekty, ty nekvalitní nebo velmi nejisté mohou různými floskulemi státním byrokratům zdůvodnit potřebnost právě jejich projektu a podporu získat. Ve většině případů se totiž nejedná o projekty rizikové z hlediska nepředvídatelnosti výsledku, ovšem velmi kreativní a inovativní, nýbrž o projekty průměrné či podprůměrné, které inovační potenciál pouze deklarují. Odtud snad pochází onen rozpor mezi rétorikou a realitou veřejných politik ve vědě a výzkumu. Mnoho institucí chápe investice do VaV jako svého druhu provozní dotace. Slide 8 – Budoucnost VaV na evropské úrovni Evropská komise připravuje na období od roku 2014 nový 8th Framework Programme. Východiska, cíle, nástroje, harmonogram přípravy a stav prací shrnuje tisková zpráva z února tohoto roku k zahájení tzv. konzultací o přípravě programu, z níž vybíráme: „Evropská komise dnes zahajuje konzultaci o možnostech, jak podstatně zlepšit financování výzkumu a inovací v EU, a usnadnit tak účast, zvýšit účinky v oblasti vědy a hospodářství a zajistit vyšší zhodnocení peněz. Podle navrženého „společného strategického rámce“ obsaženého v zelené knize by došlo k propojení stávajícího sedmého rámcového programu pro výzkum, rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a Evropského inovačního a technologického institutu. Tím by vznikl ucelený soubor nástrojů financování pro všechny fáze „inovačního řetězce" od základního výzkumu až po samotné uvedení inovačních produktů a služeb na trh, jakož i pro podporu netechnologických inovací, například v oblasti designu a marketingu. (...) Cílem je maximální možné zhodnocení každého eura, které EU investuje do výzkumu a inovací. Chceme, aby financování EU využilo svého obrovského potenciálu při vytváření růstu a pracovních míst a při zlepšování kvality života v Evropě, před níž stojí takové závažné problémy, jako je změna klimatu, energetická účinnost nebo zajišťování potravin. Propojením a zjednodušením našich programů usnadníme život výzkumným pracovníkům a inovátorům – především malým a středním podnikům –, přilákáme více žadatelů a dosáhneme ještě lepších výsledků. (...) Komise navrhuje „společný strategický rámec“, v němž se kombinují 13

Neschopnost zajistit administrativními opatřeními a dotačními nástroji propojení výzkumu a vývoje a podnikatelským sektorem problematizují v naší přednášce kritizované upřednostňování aplikovaných či aplikovatelných vědeckých oborů: "Since 2005, the EU policy approach has shifted towards more demand-side measures, valuing the role of nontechnological innovation and a particular emphasis on joining up the three sides of the knowledge triangle. Initiatives such as the European Institute for Technology and Innovation were launched, seeking to address the EU's persistent inability to "get innovation to market" and turn new ideas into productivity gains." (tamtéž, s. 14)


tři klíčová hlediska. Za prvé je to jasné zaměření na tři vzájemně provázané cíle: zajistit pro EU vědeckou základnu, která nemá ve světě obdoby, všeobecně posílit konkurenceschopnost a vyřešit významné problémy, jako je změna klimatu, účinné využívání zdrojů, zajištění energie a potravin, zdravotnictví a stárnutí obyvatelstva. Za druhé je to zatraktivnění financování z prostředků EU a usnadnění přístupu k nim například prostřednictvím jediného místa přístupu se společnými IT nástroji nebo jediného kontaktního místa poskytujícího poradenství a podporu účastníkům v celém procesu financování. Společný strategický rámec dále umožní zjednodušit a zracionalizovat systém nástrojů financování pro celý inovační řetězec od základního a aplikovaného výzkumu přes spolupráci mezi vysokými školami a průmyslem až po inovace na podnikové úrovni. Na podporu rozmanitosti a účasti podniků bude prosazována pružnost. Žadatelé by rovněž měli mít možnost požádat o několik různých projektů, aniž by museli opakovaně předkládat tytéž údaje. Za třetí se jedná o mnohem jednodušší a ucelenější účetní postupy týkající se využívání získaných finančních prostředků. Sem může například patřit i větší využívání paušálních plateb. Své připomínky v rámci konzultace mohou zájemci začít zasílat od dnešního dne. Příspěvky je možno zasílat do 20. května. Dne 10. června uspořádá Komise v návaznosti na veřejnou konzultaci velkou závěrečnou konferenci. Při této příležitosti bude oznámen i název nového strategického rámce. Poté předloží Komise do konce roku 2011 legislativní návrh ohledně výdajů na výzkum a inovace v rámci budoucího rozpočtu EU po roce 2013.“14 Význam FP8 pro FF UK bude zřejmě podobný jako u programu předchozího. Jelikož koordinátory mezinárodních programů v rámcových programech bývají výzkumné instituce ze „starých“ zemí evropské unie a ostatní země doplňují žádané portfolio pro vykázání transnacionální dimenze výzkumného projektu, dá se očekávat, že potenciál pro zapojení do FP8, bude opět v roli partnerů renomovaných západoevropských týmů. Významnost FP8 po finanční stránce bude pravděpodobně obdobná jako dosud, půjde o „zajímavé prostředky“ obtížně získatelné jen některými týmy, které jsou již do mezinárodní spolupráce tak či onak zapojeny a vykazují tematický přesah směrem k současným problémům a konkurenceschopnosti evropského prostoru v celosvětovém měřítku. Mezi potenciální přínosy FP8 pro fakultu lze jednoznačně zařadit prestižnost účasti v takových projektech, získávání zkušeností s plánováním, realizací a do jisté míry též administrací a řízení významných transnacionálních projektů. Slide 9 – Trendy ve financování VaV v ČR 1 V ČR byla v případě financování vědy a výzkumu transformace započata novelizacemi zákona 130/2002 Sb. Zásadní bylo přetavení institucionální dotace reprezentované do té doby tzv. výzkumnými záměry, svého druhu megagranty, které byly rozdělovány na pětiletá období v řádech desítek milionů korun ročně na jeden výzkumný záměr (pro zajímavost: FF UK operuje v období 2005-2011 s pěti výzkumnými záměry, které jí přinášely každoročně cca 120 mil. Kč). Zásadní přelom nastane mezi léty 2011/2012, kdy končí poslední výzkumné záměry a prostředky na vědu a výzkum se budou přerozdělovat podle změřeného vědeckého výkonu instituce (viz přednáška číslo 4). V tomto směru panuje nejistota hned v několika směrech. Tím nejzásadnějším je otázka, jaké dopady

14

Cit. podle „Financování výzkumu a inovací v EU: Komise se radí o radikálních změnách, které přinesou větší růst a více pracovních míst“, tisková zpráva Evropské komise z 9.2.2011 (k 17.9.2011 dostupné na: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/138&format=HTML&aged=1&language=CS&guiLangua ge=en)


bude mít evidentní nedostatek finančních prostředků. Už nyní je jasné, že především fiskální nouze státu činí z exaktního bodového ocenění vědeckého výkonu instituce stanoveného vládní metodikou nevypočitatelnou a nepredikovatelnou veličinu, má-li se přepočítat na budoucí finanční zdroj pro VŠ. Zatímco výzkumné záměry operovaly s předem daným rozpočtem potvrzeným poskytovatelem (ministerstvem školství), přerod do ocenění vědeckého výkonu instituce znamená, že klíčová pro instituci, krom obecného pravidla „více bodů je lepší než méně bodů“, je znalost a předvídatelnost peněžní hodnoty bodu. To je ovšem informace ze strany státu velmi variabilní a především rychle se snižující z původních cca 7 tis. Kč za bod na dnešní polovinu). Z hlediska finančního i odborného je transformace dosavadních center základního výzkumu a jejich nahrazení dotačními programy TA ČR, zvláště programem center kompetence. Máme-li zhodnotit přínosy a negativa změn pro FF UK, nutno říci, že na prvním místě měny přinášejí citelný propad v dotaci na vědu a výzkum. Pro rok 2012 se odhaduje jen v rozpočtu aktivit financovaných z výzkumných záměrů o 30-50 mil. Kč. Toto snížení dotace bude pro fakultu na druhé straně výzvou znovu si sestavit seznam priorit, vymezit svou identitu, co je pro fakultu nosné, nepostradatelné, co z ní činí jedinečnou výzkumnou instituci a jaké činnosti jsou naopak vzhledem k tomu postradatelné nebo dokonce protichůdné. V dobách relativní prosperity instituce k takovým zamyšlením tak naléhavě tlačeny nejsou (pro zajímavost uveďme, že fakulta si např. i za cenu finanční nevýhodnosti jako jednu z priorit vytyčila zachování oborové rozmanitosti a uchování tzv. malých oborů 15). Slide 10 – Trendy ve financování VaV v ČR 2 Zajímavou proměnou prošel i tzv. specifický vysokoškolský výzkum. V minulosti šlo o institucionální dotaci na vědeckou práci studentů a pedagogů realizovanou v úzké spojitosti s výukou. Jedna z novel zákona 130/2002 Sb. zakotvila přerod z institucionální podpory v účelovou. Zároveň s touto formální změnou došlo ke snížení objemu rozdělovaných prostředků. Školy tak přišly o významnou část prostředků, které umožňovaly podporovat vědeckou práci studentů, zvláště magisterských a doktorských. Snížila se tak i možnost motivovat pedagogy ke kreativní a intenzívní práci se studenty mimo samotnou výuku. V praxi přinesla tato nenápadná změna nesmyslnou byrokratizaci. Jelikož prostředky specifického výzkumu představovaly svého druhu běžné provozní prostředky a byly z nich podporovány dlouhodobé aktivity, mělo přetavení této rozpočtové položky do účelové podpory, na jejíž jsou školy nuceny každoročně vypisovat grantovou vnitrouniverzitní soutěž, nulový přínos pro akademickou obec. Spolu s transformací programů, byly až na výjimky zrušeny resortní programy VaV, a tyto zdroje byly transformovány do Programu Beta TA ČR. Podle plánu by měly nyní resorty zadávat požadavky na vypsání soutěže ve vědě a výzkumu TA ČR, který soutěž zadministruje. Přelomové roky s sebou nesou různé podivuhodnosti. Snad nejabsurdnějším jsou víceleté projekty VaV s financování jen pro rok 2011. Jelikož v následujících letech by měly být resortní vědecké programy administrovány přes TA ČR, ale o tom, jak to vše bude prakticky probíhat, panuje značná míra nejistoty a zároveň resorty mají zájem na průběžném zpracovávání jejich prioritních témat, byly vyhlášeny některé víceleté vědecké projekty, u nichž je ovšem třeba všechny finance vyčerpat již v roce 2011 (příklad vědeckých projektů MZV zahajovaných v r. 2011). 15

„Fakulta chce udržet tradiční obory studia, které nemají alternativu jinde v České republice.“ (Dlouhodobý záměr FF UK na léta 2011 – 2021, k 17.9.2011 dostupné na: http://www.ff.cuni.cz/FF-122-version1-DZ_2011_2021.pdf)


Do jak složité situace se potom dostává hlavní řešitel projektu, který v rozporu s obecně závaznými právními předpisy musí např. členům týmu zaplatit již v prvním roce projektu zaplatit práci, kterou neodvedli, je nasnadě, o úhradě některých výdajů vážících se typicky k závěru projektu nemluvě (např. publikační náklady). Slide 11 – Trendy financování ne-VaV v ČR 1 Doplňkové příjmy k tzv. vzdělávací dotaci a prostředkům na vědu a výzkum tvoří rozvojové projekty MŠMT, jejichž finanční objem se v posledních letech vytrvale snižuje. Filosofií rozvojových projektů je pomoci nastartovat nové činnosti a rozvíjet vysoké školy po stránce personální, technické i co do mezinárodní a intersektorální spolupráce. Vysoké školy operují v prostředí, pro něž je typické časté střídání koncepcí a s ním související změny programů rozvojových projektů umocněné ještě ekonomickým propadem veřejných financí. Rozvojové projekty připravované každoročně jednotlivými vysokými školami musí být navázány na dlouhodobé záměry a jejich aktualizace. Tyto záměry připravuje jak ministerstvo, tak vysoké školy jako celek, v neposlední řadě potom samotné fakulty. 16 Domnívám se, že dlouhodobé záměry škol a fakult reagují často na rétoriku ministerských dokumentů. Deklarace souvislosti těchto dílčích záměrů se záměrem ministerstva totiž podmiňuje možnost získat v rámci rozvojových projektů potřebné prostředky. Ve skutečnosti mohou latentní cíle akademických obcí mířit jinam. Doporučujeme se ovšem zabývat otázkou, kde najdete skutečné rozvojové cíle univerzit a fakult. Zde třeba odkázat na kuloáry různých grémií. Tuto poznámku zde píšeme proto, abychom předešli tendenci některých mladších kolegů brát oficiální dokumenty za bernou minci. Programy postavené na těchto dokumentech mohou být nezřídka neživotné, nudné a ve svém důsledku nekoncepční, protože krok za krokem sledují často modifikované cíle politické reprezentace. Nejvýznamnějším zdrojem prostředků v rámci rozvojových projektů byly dosud decentralizované rozvojové projekty, které se mají od roku 2012 přerodit v institucionální rozvojové plány. Jde o administrativní zjednodušení, kdy se prostředky dosud přidělované v předem známých výších distribuovaly formou projektů. Nyní půjde spíše o relativně neadresný příspěvek na rozvoj školy (byť je třeba v institucionálním rozvojovém plánu stanovit cíle a měřitelné výstupy). Centralizované rozvojové projekty zůstávají prozatím v původní podobě. Prostřednictvím reálné soutěže se rozděluje přibližně třetina z miliardy určené na rozvojové projekty celkově. V roce 2012 se konečně snaha kompenzovat rozdíl mezi OPPA a OPVK, tj. fakt, že do mimopražských regionů proudí prostřednictvím operačních programů každoročně desítky miliard běžných i investičních prostředků, zatím v Praze jde o desítky milionů. Pokud se vyplní sliby, měla by drtivá část prostředků na centralizované rozvojové projekty směřovat pražským školám. Podle posledních informací se jedná o cca 280 mil. Kč. Slabiny kompenzace lze charakterizovat krátce: výše prostředků, formát projektů. Ač může částka připadat vysoká, je přeci jenom neproporcionální. Navíc jde o projekty jednoleté a výší rozpočtu přeci jen chudší. Za jeden rok bohužel nelze realizovat dostatečně systematické projekty, zvlášť když rozhodnutí o

16

Dlouhodobý záměr MŠMT viz: http://www.msmt.cz/vzdelavani/dlouhodobe-zamery-a-jejich-aktualizace Dlouhodobý záměr UK viz: http://www.cuni.cz/UK-3642.html Dlouhodobý záměr FF UK viz: http://www.ff.cuni.cz/FF-122.html (vše dostupné k 17.9.2011) Připraveno v rámci projektu „Projektové financování vysokých škol“ podpořeného FRVŠ pod číslem 72/2011 http://kurz-projekty.ff.cuni.cz 10

financování přichází obvykle až na přelomu prvního a druhého čtvrtletí daného roku. Omezená kapacita hodnocení projektových žádostí, kterou rada programů pro hodnocení a výběr rozvojových projektů disponuje, dává navíc poměrně velký prostor ne tak docela transparentnímu rozhodování o těchto prostředcích. Slide 12 – Trendy financování ne-VaV v ČR 2 Vyloučení pražských vysokých škol z těch skutečně štědrých operačních programů slíbila současná vláda ve svém programovém prohlášení. Tento vládní plán na zrušení exkluze hl.m.Prahy z OP od 2014 by pro pražské školy byl skutečným přínosem. Je ovšem otázkou, kolik prostředků poteče operačními programy v následujícím programovacím období. Je jasné, že nejštědřejší léta byla ta právě uplývající, totiž 2007 – 2013. I když jsou operační programy, stejně jako projekty rozvojové, svou filosofií zaměřeny na rozvíjení kapacity a potenciálu vysokoškolských institucí, při větším přiblížení je třeba položit otázku: „Představují OP rozvojové nebo provozní prostředky?“. Už při přípravě stávajících operačních programů totiž experti upozorňovali na problém absorbční schopnosti, totiž na fakt, že kdyby rozvojové a operační programy představovaly pouze investiční počiny, na jejichž provoz by instituce měly přispívat dlouhodobě ze svých stávajících provozních rozpočtů, není navzdory všem deklaracím v projektových žádostech valná většina projektů udržitelná. Z tohoto poznatku potom jednoduchým kalkulem dojdeme ke zjištění, že navzdory rozvojové rétorice je třeba při řízení vysokých škol považovat notnou část takto získaných prostředků za běžnou provozní dotaci. Slide 13 – Shrnutí trendů Krátce shrňme dosud řečené. Na evropské i národní úrovni nacházíme deklarované cíle, které provázejí politiku v oblasti terciárního vzdělávání a vědy a výzkumu. Jsou jimi obvykle efektivita, úspory a konkurenceschopnost. Reálné dopady politik jsou spíše mizivé. Většina nástrojů, ať jsou míněny jakkoliv, se transformují minimálně zčásti v běžné provozní dotace. Odpovědí veřejné správy na tyto trendy je byrokratizace řízení projektů, která má prostřednictvím podrobnějších údajů v žádostech a zprávách a přísnějšími a častějšími kontrolami zajistit soulad proklamovaného a reálně se dějícího. Vlny byrokratizace jsou střídány reformami snižujícími administrativní zátěž, takže se vlastně „pořád něco pozitivního děje“. Tento stav ústí podle našeho názoru do situace jakéhosi quasi-řízení VaV. Každá krize je ovšem zároveň šance, v současném stavu očekávaného zásadního snížení finančního příspěvku pro vysoké školy ze strany státu je jí především možná institucionální očista a ovšem také otevření celospolečenské diskuse o smyslu vzdělání, které – tváří v tvář nelineárnosti vztahu míry investic do aplikovaného výzkumu a konkurenceschopností ekonomiky – může pro sociální a humanitní vědy být nakonec vítězstvím. Je třeba ovšem umět se společností komunikovat. Slide 14 – Reakce UK na změny Na změny ve formě a výši financování vysokých škol reaguje Univerzita Karlova přípravou mechanismů, prostřednictvím nichž, bude rozdělovat institucionální dotaci na vědu a výzkum, resp. prostředky určené na realizaci institucionálního rozvojového plánu tak, aby se prostředky vracely v podobě další bodů Připraveno v rámci projektu „Projektové financování vysokých škol“ podpořeného FRVŠ pod číslem 72/2011 http://kurz-projekty.ff.cuni.cz 11

přinášejících v následujících obdobích finance. Jde o několik distribučních kanálů, svého druhu interních grantových programů: UNCE je zkratka pro soutěž UNiverzitních výzkumných CEnter, která má být podporou mladých perspektivních akademických pracovníků v rámci nejkvalitnějších skupin základního výzkumu. Vědeckovýzkumná činnost centra musí mít věcně ucelený charakter a spadat do činnosti, v níž řešitelský kolektiv centra již prokazatelně dosáhl mezinárodně uznávaných výsledků. Řešitelský kolektiv tvoří řešitelé-senioři, kterými jsou habilitovaní akademičtí pracovníci s pracovním úvazkem na univerzitě alespoň 0,75, řešiteléjunioři, kterými jsou akademičtí pracovníci univerzity s titulem Ph.D. nebo Th.D., avšak nejdéle do konce osmého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém tento titul obdrželi; v odůvodněných případech lze za juniory považovat v rámci jednoho centra též nejvýše dva akademické nebo vědecké pracovníky univerzity s ukončeným vysokoškolským vzděláním, kteří v kalendářním roce podání projektu nedovršili věk 33 let, ostatní akademičtí a vědečtí pracovníci univerzity, studenti doktorských studijních programů na univerzitě a techničtí a odborní pracovníci univerzity. Řešitelský kolektiv tvoří nejméně sedm juniorů a nejméně tři senioři. Maximální doba činnosti centra je šest let. Počítá se s maximální podporou jednoho centra ve výši 7,5 mil. Kč za rok.17 PRVOUK (Programy rozvoje vědních oborů na UK) mají v budoucnu hlavním distribučním mechanismem pro redistribuci prostředků na VaV (cca z 85%). I proto se o formát soutěže vedou největší diskuse, neboť některé fakulty ještě před tím, než rektorát připravil tuto koncepci, samy již několik let připravovaly vlastní nástroje pro rozdělování a využití institucionální podpory. To je ostatně i případ FF UK, o tom budeme hovořit za chvíli. PRVOUK má být zaměřen na koncepční rozvoj oborů, i napříč fakultami. Má se jednat o pětileté projekty, které budou navržené akademiky a schválené fakultami, tj. není možno realizovat program bez souhlasu fakulty. Má jít o šířeji tematicky definované programy, tj. nejen rozvoj oboru, ale i možnost mezioborové a mezifakultní spolupráce. Z tohoto důvodu se programy PRVOUK mají zaměřit na integraci přirozených partnerů z různých pracovišť UK, zatímco významnější tematické a oborové překryvy budou naopak nežádoucí. Jelikož obdobné kooperace existují již z dřívějška, je volné navázání na výzkumné záměry a výzkumná centra MŠMT přípustné. Co se týče velikosti týmu, při výběru se bude dbát na adekvátní počet zúčastněných vědců, neboť není cílem podporovat individuální granty, ale na druhé straně ani velké, obtížně řiditelné konglomeráty. Ročně se počítá s podporou cca 50-60 PRVOUK. Excelentní monografie přestavuji z hlediska UK vlastně tradiční program podpory, jehož cílem je korekce současné Metodiky RVVI, která nerozlišuje kvalitu monografií. Záměrem je zachovat současnou soutěž „Podpora vysoce kvalitních monografií na UK“. Fakulty nominují 20% nejkvalitnějších. Návrhy zhodnotí dvě komise Vědecké rady UK. V roce 2010 bylo rozděleno 7,5 milionu Kč, hodnoceno bylo 84 monografií; v roce 2011 se rozdělovalo již 12 milionů Kč a hodnoceno bylo 89 monografií. Tento finanční objem by měl být zachován i pro následující rok. Prémie za granty – jelikož z hlediska vedení univerzity všechny obory a fakulty nedostatečné využívají evropských a zahraničních grantových zdrojů a zvláště u humanitních a společenskovědních oborů je identifikován problém nízkého počtu větších projektů, je plánováno vyplácení svého druhu bonusu za 17

Srov. opatření rektora UK 9/2011 „Zásady Univerzitních výzkumných center“ (k 18.9.2011 dostupné na: http://www.cuni.cz/UK-3755.html). Další informace o UNCE I o prvním kole výběrového řízení viz: http://www.cuni.cz/UK3761.html (dostupné k 18.9.2011).


realizaci nebo participaci v těchto typech projektů. Podmínkou pro přidělení prostředků bude, že budou využity v souvislosti s projektem. Výše podpory bude vypočítána z ročního objemu neinvestičních výdajů, předpokládá se 2-5% u tuzemských a 2-10% u mezinárodních grantů. U sociálních a humanitních věd je minimální výše grantu, za který bude vyplacen uvedený bonus navrhována na 0,5 mil. Kč, u oborů přírodovědných a lékařských pak 1 mil. Kč. Předpokládá se maximální bonus 250 tisíc Kč na projekt. Fond „postdoc“ je koncipována jako podpora příchodu úspěšných vědců z ciziny. Cílem je posílit pilotní projekt „Podpora pobytů zahraničních post-doc pracovníků na UK“. Formát soutěže bude následující: Pracoviště navrhuje téma, uchazeč s mentorem zpracují projekt, posuzuje komise Vědecké rady UK s tím, že podpora se přiděluje na 2 roky, pracoviště dokrývá polovinu platu post-doca. V roce 2011 bylo financováno 6 uchazečů (po dvou ze tří hlavních vědních oblastí oblastí), pro rok 2012 se navrhuje financovat cca 18 financovaných uchazečů. Specifický vysokoškolský výzkum představuje finanční prostředky určené pro podporu vědecké práce studentů doktorských a magisterských oborů v rámci studia. UK rozděluje prostředky prostřednictvím dvou soutěží již od roku 2010. Jednak jde o soutěž Grantové agentury UK (GAUK), která je vyhlašována pro doktorandy a magisterské studenty každoročně na podzim a na jedno- až tříleté projekty je možno aktuálně získat každoročně až 360 tis. Kč/projekt. Vedle této soutěže existuje i soutěž specifického vysokoškolského výzkumu kam mohou týmy prostřednictvím fakult podávat žádosti o jednoleté projekty na vědeckou práci studentů nebo organizaci studentských konferencí. Maximální výše příspěvku na studentský vědecký projekt činí tři miliony korun, u konference jeden milion. Je možné, že se v procesu příprav a z diskusí zrodí další formy podpory pro vědeckou práci v rámci univerzity. Slide 15 – Reakce FF UK na změny Před několika lety, když již bylo jasné, na jakých principech bude nové financování vědy na vysokých školách postaveno, začalo vedení FF UK diskusi o budoucí podobě redistribuce prostředků v rámci fakulty. Vzhledem k tomu, že na fakultě funguje celá řada kvalitních týmů vzniklých během řešení dosavadních výzkumných záměrů a center základního výzkumu, vzešla z diskuse idea sestavit do dalšího období tzv. vnitřní výzkumné záměry. Východisky tohoto konceptu je vedle toho, že na fakultě již dlouhodobě kvalitní vědecké týmy fungují, byla také snaha vyvarovat se přílišného rozdrobení financí, na straně druhé zároveň potřeba zohlednit a využít velkou oborovou diverzitu fakulty. Během více než tříleté historie příprav se postupovalo od zformování strategie, přes vyhlášení interního výběrového řízení po předložení návrhů. Návrhů na vnitřní výzkumné záměry bylo podáno pět desítek18. Tyto návrhy prošly podrobným hodnocením za účasti externích hodnotitelů. Návrhy byly seřazeny do kategorií podle vědecké relevance a kvality. Většina z návrhů byla všestranně kvalitní a jen pár z nich bylo indikováno jako pro fakultu v současné době neakceptovatelné. Současný stav je charakterizován čekáním na výslednou podobu modelu redistribuce prostředků na úrovni rektorátu. Idea vnitřních výzkumných záměrů koliduje s rektorátním programem PRVOUK (viz výše). Podobně jako naše fakulta, i některé další – zvláště větší a grantově aktivnější – fakulty UK si v mezičase připravily vlastní strategii a nyní se vede napříč

18

Přehled viz webové stránky oddělení vědy FF UK: http://www.ff.cuni.cz/FF-60.html (dostupné k 18.9.2011).


univerzitou diskuse, do jaké míry bude rozdělování prostředků centralizováno na rektorátní úrovni (pak by dosavadní přípravy jednotlivých fakult přišly vniveč) nebo bude-li možno podstatnou část rozhodovacího procesu o výběru projektů v PRVOUK možno delegovat na fakulty. Současné období charakterizované podstatným krácením prostředků specifického výzkumu a jejich převedením z kategorie institucionální dotace do dotace účelové rozdělované centrálně na úrovni rektorátu, vede vedení FF UK k hledání nových zdrojů pro studenty, protože podpora vědecké práce studentů patří mezi výraznou prioritu současného vedení FF UK. Snižování prostředků na SVV, které jde ruku v ruce se snížení příspěvku na doktorandská stipendia ze strany RUK a již zmíněnou centralizací schvalování projektů SVV na rektorátní úrovni, představuje podstatný nesoulad s politikou interních grantů FF UK financovaných dosud právě z prostředků specifického výzkumu. Z tohoto důvodu vzniklo z podnětu stipendijní komise FF UK tzv. projektové účelové stipendium, které využívá kombinaci různých typů účelových stipendií přidělovaných z poměrně bohatě plněného stipendijního fondu. Účelová stipendia vyplácená ze stipendijního fondu ovšem podléhají některým restrikcím. Jednak jsou limitovány částky a jednak okruh možných příjemců z řad studentů. Problém nedostatečné výše projektového stipendia se částečně řeší kumulací několika druhů účelového stipendia, takže během jednoho akademického roku lze jednomu studentovi poskytnout projektovou podporu téměř ve výši jedno sto tisíc korun. Omezení v okruhu příjemců je bohužel nepřekonatelné. Příjemci mohou být pouze studenti v prezenční formě studia, nesmí studovat nepřiměřeně dlouho a stipendium mohou získat jen jednou za akademický rok. Slide 16 – Návrh individuální strategie Během seminářů ke grantové problematice pro studenty naší fakulty vždy zazní otázka: „Jak tedy máme žádost formulovat, abychom prostředky dostali?“ Na tomto místě můžeme otázku reformulovat: „Jaká je optimální strategie pro vědce v době změn?“ Přestože nemálo grantových prostředků získávají žádosti, které nejsou excelentní obsahem, ale jsou příhodně formulovány, vždy je na místě spíše zůstat sám sebou a nepřizpůsobovat se příliš druhým jen kvůli snaze získat finanční prostředky stůj co stůj. Zrovna tak i v širší perspektivě financování vědy jak na úrovni základních součástí a fakult, tak jednotlivců je na místě mít vlastní plán, ujasnit si vlastní směřování a nepodřizovat se politickým trendům. Pokud jsem filosof hledající poslední základ reality a aktuální situace filosofii nepřeje, je lepší zůstat filosofem než se přeorientovat na zkoumání nějakých v posledku pro mne nezajímavých skutečností. Je třeba hledat zdroje, jak jen to jde. Mnohdy je možno najít společné průsečíky mezi požadavky poskytovatele a našimi globálními cíli, aniž bychom museli měnit vlastní výzkumný směr. Vždy je třeba zkoumat slučitelnost cílů a postupů, kreativně přizpůsobovat formu, ale pokud možno nezpronevěřit se vlastnímu plánu, abyste při ohlédnutím za svou akademickou dráhou mohli konstatovat více, než že jste byli úspěšnými fundraisery. Slide 17 – Důsledky pro management vědy a vědeckých institucí Rostoucí snaha včlenit financování vědy do rámce hospodářské politiky státu a tedy intenzívní zaměření na plánování a dosahování cílů se projevuje v tendenci k vědeckému řízení vědy. Celý nový vědní obor scientometrie se již nezabývá základem věd, ale mechanismy jak měřit a řídit vědecký výkon, jde o zcela jiný typ vědy o vědě. Některé organizace a výzkumné skupiny již tento trend ocenily, neboť z této metavědy Připraveno v rámci projektu „Projektové financování vysokých škol“ podpořeného FRVŠ pod číslem 72/2011 http://kurz-projekty.ff.cuni.cz 14

se stal kvetoucí business, jehož zákazníky jsou na jedné straně Evropská unie a národní reprezentace hledající cesty, jak vědu využít pro růst blahobytu v národních ekonomikách, na straně druhé samozřejmě vědecká komunita a business, oba tyto subjekty bojující o omezení dotační zdroje. Z našeho pohledu tu existuje problém ekonomické závislosti VŠ na státu, neboť tato závislost umožňuje státu velmi podstatně ingerovat do života akademické komunity i akademických obcí. Alternativním modelem jsou vysoké školy vybavené majetkovým substrátem, z jehož výtěžku mohou financovat podstatnou část svých aktivit. V historii se bohužel ovšem opakují stále situace, kdy nakumulovaný majetek v držení univerzity využije stát pro financování svého schodkového hospodaření se slibem náhradního průběžného financování (v obdobné situaci jsou církve). Kromě rozchvacování nadačního jmění univerzit v minulosti, je možno identifikovat i další důvody státních zásahů do vysokého školství a VaV, o nichž jsme již hovořili. Velký vliv na akademickou sféru je pro politiky výhodný a proto stát nemůže / nechce o tento vliv přijít. Vytvářet majetkový substrát univerzit navíc vyžaduje dlouhý a čas a je to velmi drahé (srovnejme aktuální diskuse o restituci církevního majetku). Podněty z VŠ v zahraničí jsou několikerého druhu. Jednak vidíme, že v anglosaských státech je z hlediska studentů vnímáno vzdělání coby individuální investice. Zde je ovšem třeba upozornit na zásadní rozdíl v přístupech: Individuální investici činí student a on je ten, kdo hodnotí její potenciální efekty. Student navíc investuje rodinné prostředky. Jde tedy o investici do osobní prosperity a nikoliv expertně na úrovni národohospodářského plánu kalkulovanou státní investici do ekonomického růstu. Tento model by potom umožnil koncipovat VŠ jako do značné míry nezávislé nezisková nestátní organizace. Slide 18 – Závěry Na závěr shrneme velmi stručně řečené. Pro VŠ nadcházejí očistné roky. Při vší kritice státu ani na VŠ není zdaleka vše v pořádku, výše uvedené námitky pro reformám neznamenají, že akademický prostor je ideální a optimálně fungující subkultura. Jednou z překážek jednoduchého dosahování efektivity je komplexní cíl instituce – studenti potřebují kvalitní vzdělání, vědci potřebují kvalitní zázemí pro bádání, techinicko-hospodářští zaměstnanci si občas nejsou vědomi ani jednoho z těchto cílů a jako zásadní metu pro své konání vidí „aby bylo vše v pořádku“. V prostředí vysokých škol je možno setkat se se stavem, že není jasný kodex povinností a práv zaměstnance-akademika (firemní kultura) a nezřídka je možno pozorovat nízkou pracovní a administrativní morálku (vzhledem k zaměstnavateli, individuálně jsou zaměstnanci vysokých škol často velmi výkonní). Z toho plyne, že není výjimkou, že jeden člověk má další úvazky

na

různých

institucích.

Mnohosměrné

personální

propojení

znemožňují

efektivní

management, protože při každém rozhodnutí je třeba myslet na to, že akademici postižení tímto rozhodnutím – byť spravedlivě – jsou zároveň mými voliči (situace ne nepodobná politice). Videoprojekce: Sekvence ze seriálu BBC: Yes, Prime Minister 2. série 7. díl, min. 16:10-22:2419

19

Jednotlivé díly seriálu jsou k dispozici na internetu. DVD s dabovanou verzí je rovněž běžně k dostání v českých obchodech. Pokud byste neměli možnost se na tento díl seriálu podívat, je možno přečíst si alespoň přepis dialogu: anglické titulky jsou volně k dispozici např. na webových stránkách: http://www.podnapisi.net/en/yes-prime-minister1986-subtitles-p148403 (dostupné k 17.8.2011).


7. Přehled aktuální diskuse o financování VŠ v ČR

Recommend Documents