OBSAH: ∗ schůzka ODV s biblickou úvahou ∗ předsněmová diskuse ∗ příběhy ∗ Stezka písmáků ∗ informace a zprávy ∗ kritické ohlasy ∗ misijní dílo MOST ∗ poezie ∗ skauting (nejen) na Slovensku
Motto: Jak to, že všichni slyšíme mluvit v našich jazycích o velkých skutcích Božích? Sk 2,8-11 Výzva letnic Když se dívám na dějiny lidstva i na dění ve svém okolí, vidím, že se opakuje – byť v různých obměnách - stále jedno drama: Člověk sám nebo častěji nějaká skupina lidí by chtěla zlepšit situaci. Buď svou osobní, ale mnohdy je to upřímná touha zlepšit stav věcí, který se dotýká i ostatních - někdy i všech. Jen si vzpomeňte, kolik různých „reformních hnutí“ se objevilo za pouhá dvě poslední staletí. Mnozí z nás prožili většinu života v troskách jednoho takového pokusu - měl docela sympatické jméno - alespoň na začátku: Komunismus. Ono communis, společný bylo ve světě vítězících sobeckých zájmů silných a bezohledných rozhodně slovem naděje. Dneska to jistě vypadá jinak, ale kdyby v tom na začátku nebyl hluboký mravní náboj, tak to nikdy nemohlo zachvátit jako epidemie více než polovinu lidstva. Ale ono by stačilo zůstat na „vlastní půdě“ – církve, sboru, skautského hnutí. Cožpak jsme sami alespoň někdy nebyli účastníky pokusu to konečně zlepšit, konečně to žít pořádně, konečně se vyvarovat chyb těch, kteří ztroskotali před námi. Já tedy rozhodně ano. Když mně bylo osmnáct, tak jsme společně s přítelem Jeníkem (dnes bratrem Neptunem) vydali několikastránkový spisek s názvem KŘESŤANÉ?, kde jsme si skutečně „podali“ křesťanství generace našich rodičů. Co všechno povrchního, neduživého, zastaralého... – a ten výčet bych mohl rozepsat ještě na několik řádků - jsme na něm nalezli. Rozcupovali jsme ho – i je – jen co je pravda. Ale u toho jsme pochopitelně nezůstali. To byl jen úvodní takt naší „správné křesťanské symfonie“. Teprve s námi měla přijít i do českých poměrů pravá moderní katolická zbožnost. Ne – rozhodně se naší tehdejší opravdovosti nevysmívám. Vždyť doufám, že jsem z ní zase tak moc nepoztrácel ani v těch následujících dvaatřiceti letech. A vlastně všechno, oč jsem se nějak opravdově za tu dobu snažil, mělo svůj počátek právě v tom. To, kvůli čemu to říkám, je přiznání, že žádné konečné řešení se nekonalo. Něco se samozřejmě povedlo. Ale také kupa chyb s tím. A cesty nás mnohých se značně odchýlily a rozešly. Přestali jsme si rozumět – buď na čas, nebo někdy obávám se natrvalo.
Zkrátka - vidím, že v nepřeberných variantách opakujeme to, co je docela na začátku Bible stručně popsáno slovy: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi. A dopadá to vždycky hodně podobně: nedorozumění, zmatek, zklamání. Něco zásadního prostě vázne. Klíč k řešení téhle záhady pak podává právě událost, kterou si připomínáme letnicemi. Totiž – ono tohle všechno dobře míněné úsilí nevyrůstá z působení Ducha svatého. O Duchu svatém se toho upřímně řečeno nedá mnoho vykládat. V naší zkušenosti se vlastně hlavně pozná, když není. Trefně to shrnul Josef Zvěřina: „Bez něho je Bůh daleko, Kristus je minulostí, evangelium mrtvou písemností, Církev pouhou organizací, autorita ovládáním, misie propagandou, bohoslužba jakousi vzpomínkou a křesťanské jednání otrockou morálkou.“ Jen nepatrně by se to dalo upravit – a dostali bychom obdobnou charakteristiku našeho skautingu. Duch je zárukou nečekaných objevů a nových cest. Překvapivých obdarování a oživení toho, co se zdálo mrtvé. Duch brání každé ztuhlosti, uvíznutí v tom, co „se musí, má a nesmí“. Hlavně je ale nezbytnou podmínkou porozumění a schopnosti odpouštět. Obojího je nám nesmírně třeba. Z vlastních sil – i při nejlepších úmyslech – z toho nakonec nic nedokážeme uskutečnit. Přítomnost nás, křesťanů, v českém skautingu na počátku 21. století, by mohla být mimo jiné pozváním Ducha svatého právě k téhle angažovanosti při řešení naléhavých úkolů, které teď před námi stojí. Edy Z červnového jednání ODV: - Modlitby skautů a skautek – publikace je připravena do tisku, stále je naděje, že vyjde ještě před prázdninami; ODV děkuje autorům br. Jiřímu Reinsbergovi, Ladislavu Svatošovi a Tomáši Biňovcovi – At-puiovi; možno objednat v TDC - Pouť rangers ke sv. Zdislavě – viz Aktuality - Evropská skautská konference - za ODV se účastní Edy, který má na starosti dramaturgii mezináboženského setkání v sobotu 7.7. - Stezka písmáků - viz samostatný příspěvek - Letní biblický kurs - pro nedostatek přihlášených se nebude konat; hlavním problémem je čas těch, kteří by jinak měli zájem; pro příští rok ODV uspořádá víkendový kurs s obdobným zaměřením. PŘEDSNĚMOVÁ DISKUSE KAM KRÁČÍŠ, JUNÁKU? V letošním roce si připomeneme 90 let od založení Junáka. Kolik generací za tu duhu vychoval a ovlivnil! Na druhé straně kolika generacím naopak totalitní režimy uplynulého století zabránily, aby i na ně mohl blahodárně zapůsobit! A navíc, obtíže, které v současné době skautské hnutí u nás prožívá, obtíže s převze-
tím celého tradičního a osvědčeného obsahu skautingu s jasným nasměrováním na výchovu harmonické
osobnosti pevného, mravního charakteru, jsou rovněž neblahým dědictvím totality, která příliš dlouhým násilným přerušením zeslabila zdravou tradici. A tak na začátku nového století je dobře se zeptat, jak dál ve skautském hnutí u nás. Především je třeba si uvědomit, že současný styl života s jeho mnoha negativními vlivy klade na dnešní děti a mládež a jejich zdravý fyzický, psychický a mravní vývoj takové zatížení, o kterém se nám v našem mládí nesnilo ani v nejhorších nočních můrách. Velká část naší dětské populace prožívá své dětství v rozpadlých nebo rozpadajících se rodinách. Místo bezstarostného dětství jsou často vystaveny napětím mezi rodiči, kteří žijí odděleně a předávají si je jako štafetu. Z televize, která jim zabírá obvykle několik hodin denně, se na ně valí hrubé násilí (a to i z filmů určených dětem!) a konzumně pojatý sex, tedy pokřivený obraz života, který na nich zanechává kruté stopy, jež se projevují růstem násilného a bezohledného chování a sexuálním životem v ranném věku. Jsou ohroženy prokletím drog, které jsou schopné zničit či podlomit jejich zdravý vývoj již v mladém věku. Jsou vystaveny lákadlům konzumní společnosti, která se je snaží přesvědčit o tom, že důležitější je mít než být. Místo zdravého pohybu v přírodě tráví často hodiny volného času v zajetí počítačových her. A dalo by se pokračovat dál v téhle hrůzné litanii, která nevěští nic dobrého pro budoucnost naší společnosti a která by neměla nechat klid-
ného nikoho, komu na mladé a nejmladší generaci a vůbec na zdravém vývoji naší společnosti záleží. Měla by ho provokovat k hledání účinných léků na tuto bídu. Každý, kdo zná ideály skautingu a kdo jejich blahodárné účinky zažil, si jasně uvědomuje, že to je jeden z těchto léků. Je ho ovšem třeba dávat nezředěný a nepokažený, tak jak ho k nám před devadesáti lety přinesl A. B. Svojsík a jak vychoval generace vynikajících synů a dcer našeho národa. Je pravda, že se za devadesát let mnoho změnilo, ale mravní zásady, na kterých stoji dobro člověka i lidské společnosti, zůstávají neměnné po tisíciletí. Jen vzpomeňme na platnost Desatera Božích přikázání, které bylo vyhlášeno před víc jak třemi tisíci let, nebo na platnost Ježíšova přikázání vzájemné lásky, vyhlášeného před dvěma tisíci let. Jde jen o způsob jejich předávání dalším generacím a způsob formace těmito zásadami. Skauting za devadesát let existence u nás a víc jak devadesát ve světovém měřítku ukázal, že je stále aktuální a účinný, že je přitažlivý pro všechny generace včetně těch mladých a nejmladších, kterých se především týká, a že má stále sílu je dobře formovat a připravit na život. Ovšem za předpokladu, že ho nezředíme a nepokřivíme. Proto apeluji na všechny, kteří mají za skauting u nás odpovědnost, aby šli víc ke kořenům, drželi se základního proudu světového skautingu a nezdůrazňovali příliš naše česká specifika.
Devadesátiletému Junáku přeji svěžest a přitažlivost mladíka, se kterou bude dál rozdávat ze svého bohatství dalším a dalším generacím k prospěchu celého národa a jeho budoucnosti.
Převzato z:
František Radkovský, ř. k. biskup plzeňský
PŘÍBĚH POUTNÍKŮ Jednoho dne brzo po východu slunce dorazil k bráně oázy uprostřed pouště osamělý poutník. Zastavil se u starce, který seděl v bráně, a zavolal na něj: „Hej! Starče! Jací lidé žijí v této oase?“. Stařec se také zeptal: „A jací lidé žili tam, odkud přicházíš, mladý muži?“ „Velice sobečtí, starali se jen o sebe – proto jsem od nich odešel!“ „Tady žijí stejní lidé“ odpověděl stařec. Poutník pokýval hlavou a vešel do oázy. Svého velblouda svěřil hned za branou muži, který se živil pečováním o velbloudy poutníků. Týž den před slunce západem dorazil k bráně druhý poutník a také ten starce oslovil: „Zdravím Tě, otče, nechť ti jsou přidány tvé dny!“ Stařec odvětil: „Zdravím tě, synu, ať je tvé putování vždy úspěšné“. „Otče“, zeptal se poutník, „jací lidé tady v oáze žijí?“ „A jací lidé žili v místech, která jsi navštívil?“ zněl dotaz starcův. „Všude jsem potkal milé lidi, kteří mi vždycky pomohli“, odpověděl poutník. „Takoví jsou lidé i v této oáze“, odpověděl stařec. Poutník poděkoval za rozhovor a prošel branou, za níž svěřil svého velblouda onomu strážci velbloudů. Ten však se obrátil na starce a dosti zprudka řekl: „Jak můžeš, starče, takhle odpovídat poutníkům? Prvnímu jsi řekl pravý opak toho, cos řekl druhému!“ Stařec se na velbloudáře usmál a řekl: „Synu, každý z nás si nese svět, který vidí okolo sebe, především v sobě. Oni – už před branou oázy – sami věděli, jaké lidi v oáze najdou.“ Tento příběh (snad trochu jinými slovy) vyprávěla ses. náčelní Hanka Vogeltanzová jako poselství pro sněm kmene OS, o kterém zde také referujeme.
Dne 2. června 2001 proběhla v církevní obci Církve československé husitské v Praze 10 – Vinohradech opět soutěž ve znalostech Bible pro účastníky nad 16 let. Kromě krásného úvodu „hudební skupiny chval“ upoutalo pozornost také poselství Petra Pitharta, předsedy Senátu Parlamentu ČR, který přijal nad soutěží záštitu. Z jeho slov citujeme: „...Mluví li se o Bibli jako o knize knih, není to jenom vžitý obrat, fráze. Je to kniha výjimečná z každého pohledu, který na ni kdo z kteréhokoli kouta světa upře. O žádné jiné knize totiž neplatí, že je věčně živá tolik, jako to platí právě o Bibli. Je nejen pramenem víry a moudrosti, avšak vstupuje, pro mnohé nevědomky, i do našich každodenních promluv, úvah a rozhodování. Inspiruje slova i skutky, je útěchou i oporou, zdrojem síly…“ Samotná soutěž probíhala celý den a všichni zúčastnění, včetně tří televizních týmů a dalších zástupců rozhlasu a tisku, nechali na sebe působit krásný prostor sborového domu CČSH plného výtvarného umění, sledovali napínavou soutěž a vnímali zvláštní společenství nad Biblí. Jedna z účastnic poznamenala, že bude-li se soutěž konat vždy v jiném církevním sboru a v jiném městě, pak přinese vždy nejen krásné společenství a navíc umožní ještě lépe poznat naši vlast. První dvě místa vítězů z kategorie jednotlivců obsadili účastníci, kteří byli na „stupních vítězů“ již vloni v Kutné Hoře (viz NDS č. 90), avšak v opačném pořadí: první místo získal br. Zdeněk Hlávka a druhé ses. Romana Bildnerová (oba z Římskokat. církve), třetí místo získal br. Jaromír Sedláček (z Církve bratrské). V kategorii družstev (soutěží čtyřčlenné týmy) bylo na prvním místě družstvo z Evangelické církve metodistické v Praze (v němž soutěžila také vůdkyně 40. oddílu střediska 112-38 „Ječná“ Praha 2, které má ve sboru ECM klubovnu), druhé místo obsadilo další pražské družstvo – z Křesťanského společenství a třetí příčku obsadil tým z Církve bratrské z Rakovníka. Další církevní společenství, která byla zastoupena svými soutěžícími, byly dále: Slezská církev evangelická augšpurského vyznání, Církev adventistů sedmého dne, Jednota bratrská a Křesťanské sbory. Řídící výbor pracoval ve složení: Karel a Darina Sedláčkovi (odpovídali za celou soutěž a za písemné otázky), Jiří Lukl z České biblické společnosti vedl soutěžní komisi, v níž zasedal také Jiří Drejnar z Mezinárodní biblické společnosti a další. Pavel Tůma z Biblické jednoty připravil otázky ústního kola a toto kolo také řídil. Organizační tým soutěže vedl Vladislav Jech z Odboru duchovní výchovy Junáka. Zázemí, které poskytli sestry a bratři z CČSH bylo výborné a spolupráce v organizačním týmu vzorná. Lze doufat, že tato společná činnost přinese další plody … (br. Kamzík „vypátral“, že dcera místního faráře Daniele Majera je členkou 61. střediska Junáka v Praze 10). Za zmínku stojí také to, co si účastníci soutěže četli hned při příchodu na pamětní desce, totiž že z tohoto sboru vysílal československý rozhlas výzvu k pomoci Praze v květnových revolučních dnech roku 1945. -red-
STEZKA PÍSMÁKŮ 2. ročník soutěže ve znalosti Bible ve věku do 16 let je letos z knih: Tentokrát s příslibem podpory Ministerstva kultury ČR!
Koná se opět ve dvou kolech: první kolo korespondenční proběhne v září 2001 podle pokynů redakce, druhé s osobní účastí bude 17. listopadu 2001 ve sboru ČCE v Praze - Nuslích.
REDAKCI NDS SE JIŽ PŘIHLÁSILY DVA TÝMY MLADŠÍ KATEGORIE ve věku do 12 let soutěží v týmech o 2 až 4 členech (4 evangelia, 3 epištoly Janovy a kniha Genesis), STARŠÍ KATEGORIE = od 13 do 16 let soutěží v týmech o 2 členech (4 evangelia, 3 epištoly Janovy a knihy Genesis a Exodus); ve starší kategorii lze soutěžit i jednotlivě, ve věku nad 16 let lze soutěžit také „mimo pořadí“.
Příklady otázek k přípravě o prázdninách: GENEZE 1) Na začátku Geneze - 1. knihy Mojžíšovy - je podobenství o vzpouře člověka proti jeho Stvořiteli. O čem v tomto podobenství není řeč: a) o fíkových listech b) o jablku c) o hadovi 2) Když Bůh - Hospodin - povolal Abrama, slíbil mu: a) "Učiním tě velkým národem, požehnám Tě, velké učiním tvé jméno." b) "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a tebe: Položil jsem na oblak duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi. c) "Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš a zase tě přivedu do této země." 3) Jákob se svými dětmi se v Egyptě usídlil a) protože museli z Palestiny utéci před Pelištějci b) protože se nesměli vrátit zpátky domů do Palestiny c) protože je faraón pozval a za odměnu jim nabídl nejlepší území Egypta. JÓB 1) Jóbovu věrnost a) chtěl vyzkoušet Bůh Hospodin b) chtěl vyzkoušet Satan c) nechtěl vyzkoušet nikdo, nýbrž to, co se mu dělo, byly nešťastné náhody. 2) Jóbova manželka a tři Jóbovi přátelé a) mu moudře poradili, co má dělat b) jeho situaci nechápali a radili mu špatně c) mu nedokázali mu poradit, i když jeho situaci dobře chápali. 3) Když Jób volal Boha, aby mu sám odpověděl, proč tolik trpí,
a) Bůh Jóba proklel, protože se rouhal b) Bůh stále mlčel c) Bůh promluvil tak, že Jób svůj úděl přijal. DANIEL 1) Daniel si získal krále Nabúkadnesara tím, že a) mu dovedl vyložit jeho sny b) uzdravil jeho syna stiženého malomocenstvím c) vydržel živ a zdráv v ohnivé peci 2) Daniel se do jámy se lvy dostal kvůli tomu, že a) neuposlechl zákaz modlit se ke svému Bohu b) král chtěl vidět, jestli ho Hospodin zachrání c) byl židovského původu 3) V knize Daniel se nevyskytuje toto označení a) Syn člověka b) Bůh nejvyšší c) Beránek boží JONÁŠ 1) Bůh nejdřív Jonášovi řekl toto: a) "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vstoupilo před mou tvář." b) "Ať tě ani nenapadne chodit do Ninive, toho velikého města, neboť zlo, které páchají, vstoupilo před mou tvář." c) "Teď ještě není ta pravá chvíle, abys šel do Ninive, toho velikého města, neboť zlo, které páchají, ještě nedovršilo svou míru." 2) Jonáš si přál, aby a) Ninive bylo zničeno b) Ninive bylo zachráněno c) mu Bůh dal pokoj, protože mu na Ninive nezáleželo 3) Když obyvatelé Ninive slyšeli, že jejich město bude zničeno, a) zatvrdili se a Jonáše vyhnali b) dostali hrozný strach a město opustili c) rozhodli se změnit svoje jednání Edy Při konání 5. kmenového sněmu OS Junáka ve dnech 20. – 21. dubna 2001 v Kroměříži byli účastníci hosty Arcibiskupského gymnázia. Pořadatelskou službu vykonaly oddíly: 5. chlapecký a 6. dívčí střediska POLÁRKA a
