66

1/66

Technický popis, návod k údržbě a o pravě televizních prijímačů TESLA 4108 U, 4112 U, 4214 U, 4216 U a 4320 U Výrobce: TESLA ORAVA, národní podnik 1962-1963 Obsah: 1. Technické údaje.......................................................................................................................................... 4 2. Popis zapojení............................................................................................................................................. 6 2.1. Vstupní obvody .................................................................................................................................. 6 2.2. Mezifrekvenční zesilovač................................................................................................................... 8 2.3. Obrazový detektor ............................................................................................................................ 10 2.4. Klíčované řízení kontrastu................................................................................................................ 10 2.5. Obrazový zesilovač .......................................................................................................................... 12 2.6. Zvukový mezifrakvenční zesilovač.................................................................................................. 13 2.7. Poměrový detektor............................................................................................................................ 14 2.8. Nízkofrekvenční zesilovač ............................................................................................................... 16 2.9. Oddělovač synchronizačních impulsů.............................................................................................. 16 2.10. Snímkový rozklad......................................................................................................................... 17 2.11. Stabilizace svislého rozměru obrazu ............................................................................................ 18 2.12. Řádkový rozklad – Systém automatické fázové synchronizace................................................... 19 2.13. Budící generátor řádkového rozkladu .......................................................................................... 21 2.14. Koncový stupeň řádkového rozkladu ........................................................................................... 22 2.15. Stabilizace rozměru obrazu .......................................................................................................... 23 2.16. Síťová napájecí část...................................................................................................................... 23 2.17. Dálkové ovládání.......................................................................................................................... 23 3. Návod na obsluhu a nastavení obrazu ...................................................................................................... 24 4. Poruchy a ověření funkce přístroje........................................................................................................... 25 4.1. Všeobecně......................................................................................................................................... 25 4.2. Tabulka napětí .................................................................................................................................. 26 4.3. Průběhy napětí v důležitých bodech rozkladové části...................................................................... 30 5. Slaďování a kontorla vf obvodů.................................................................................................................... 32 5.1. Vybavení opravárenského pracoviště............................................................................................... 32 5.2. Všeobecné pokyny pro slaďování a kontrolu TV............................................................................. 33 5.3. Televizní nosné kmitočty obrazu a zvuku normy OIRT, důležité pro ČSSR .................................. 33 5.4. Slaďování vysokofrekvenčního dílu................................................................................................. 33 5.5. Slaďování obrazové mezifrekvence ................................................................................................. 35 5.6. Kmitočtová charakteristika přijímače............................................................................................... 37 5.7. Sladění mezifrekvence zvukové části............................................................................................... 38 5.8. Nastavení zvukové mezifrekvence u zákazníka (pomocí TV signálu) ............................................ 39 6. Elektrická kontrola jednotlivých částí přijímače.............................................................................................. 40 6.1. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazové mezifrekvence a celého přijímače.......................... 40 6.2. Kontrola celkové citlivosti přijímače ............................................................................................... 40 6.3. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazového zesilovače........................................................... 40 6.4. Kontrola zvukové mezifrekvence a poměrového detektoru ............................................................. 41 6.5. Kontrola zvukové citlivosti přijímače .............................................................................................. 42 6.6. Kontrola nízkofrekvenčního zesilovače ........................................................................................... 42 6.7. Kontrola rozkladových obvodů ........................................................................................................ 43 7. Výměna hlavních částí ............................................................................................................................. 44 8. Změny provedené při výrobě.................................................................................................................... 47 9. Náhradní díly ............................................................................................................................................ 48 9.1. Mechanické díly ............................................................................................................................... 49 9.2. Elektrické díly .................................................................................................................................. 54 10. Přílohy .................................................................................................................................................. 62

2/66

Obrázky v textu: Obr. popis strana 1 Pohled na přijímač 4108U „AZURIT“ 4 2 Schéma vysokofrekvenčního dílu 6 3 Neutralizace vf dílu 7 4 Neutralizace zvukové mezifrekvence 13 5 Zjednodušené schéma poměrového detektoru 14 6a Vektorové diagramy napětí poměrového detektoru 14 6b,6c Vektorové diagramy napětí poměrového detektoru 15 17 7 Oddělení synchropnizačních impulsů 8 Průběh napětí na C146 17 9 Stabilizace svislého rozměru obrazu 18 10 Principielní zapojení fázového detektoru 19 11 Činnost fázového detektoru 19 12 Průběh budícího napětí 21 22 13 Náhradní schéma řádkového koncového stupně 14 Stabilizační obvod koncového stupně řádkového rozkladu 23 15 Rozmístění ovládacích prvků vpředu 24 24 16 Rozmístění ovládacích prvků vzadu 17 Schéma zapojení rozkladové části přijímače s vyznačenými body snímaných průběhů 30 18 Průběhy a velikosti napětí nebo proudů rozkladové části přijímače 31 19 Symetrizační členy 32 20 Zapojení rozmítače při snímání kmitočtové charakteristiky 34 21 Křivka pásmového filtru 34 22 Toleranční pole křivky pásmového filtru 35 23 Rozmístění ovládacích prvků 35 24 Kmitočtová charakteristika OMF 35 25 Kmitočtová charakteristika OMF4 36 26 Kmitočtová charakteristika OMF 3 + 4 36 27 Kmitočtová charakteristika OMF 2 + 3 + 4 36 28 Kmitočtová charakteristika OMF 36 29 Kmitočtová charakteristika OMF 37 30 Celková kmitočtová charakteristika 38 31 Zapojení měřících přístrojů pro slaďování zvukové části přijímače 38 32 Kmitočtová charakteristika ZMF a PD 39 33 Kmitočtová charakteristika obrazového zesilovače 41 34 Kmitočtová charakteristika nf zesilovače 43 35 Rozmístění náhradních dílů přijímače 4108U - pohled zvenčí 48 36 Rozmístění náhradních dílů uvnitř přijímače 4108U 48 37 Rozmístění náhradních dílů přijímače 4214U - pohled zvenčí 49 38 Rozmístění náhradních dílů přijímače 4320U - pohled zvenčí 49

3/66

Pokyny a údaje obsažené v této technické dokumentaci jsou určeny pro školené televizní opraváře, aby jim ulehčili odborné provádění oprav. Bylo možno do příručky spojit údaje několika typů. Jejich rozdělení je následující: přijímače 4108 U (Obr.1→) a 4112 U jsou stolní přijímače s uhlopříčkou obrazovky 43cm, odlišné přední strany skříně (typ 4112 U má vypuklé ochranné sklo). Přijímač 4214 U a 4320 U je stojanové provedení typu 4108 U s tím, že 4320 U má reproduktor umístěn v samostatné skříňce mezi nožičkami hlavní skříně. Televizor 4216 U má uhlopříčku obrazovky 53cm; podle toho přizpůsobenu skříň. Ovládací prvky z přední strany jsou umístěny vzadu. Elektrické provedení všech typů je shodné.

1. Technické údaje 1) Všeobecné Dvanáctikanálové televizní přijímače – superheterodyny, určené pro příjem signálů podle ČSN 367505, s mezinosným způsobem odběru zvukového vedení k napájení ze střídavé sítě 220 V. 2) Rozměry obrazu 290×370 mm, mimo typu 4216 U: 368×472 mm 3) Mezifrekvence Obraz 38 MHz (u náběhových typů 39,5 MHz) (u náběhových typů 33 MHz) Zvuk 31,5 MHz 4) Laděné obvody 3 vysokofrekvenční v pásmu přijímaného kmitočtu 1 oscilátor pomocného kmitotočtu 8 obrazový mezifrekvenční zesilovač 2 odlaďovače 4 zvukový mf zesilovač 2 poměrový detektor 5) Mezinosný kmitočet 6,5 MHz Nosný kmitočet Kmitočtový 6) Vstup – symetrický 300 Ω (MHz) Pásmo Kanál rozsah 7) Kmitočtový rozsah obrazu zvuku 12 televizních kanálů podle normy 1 49,75 56,25 48,5-56,5 I. ČSN 36 7506: 2 59,25 65,75 58-66 II. 5 93,25 99,75 92-100 Přijímače jsou osazené cívkami pro 6 175,25 181,75 174-182 9 kanálů v I. a III. televizním pásmu. Pátý kanál v II. televizním pásmu mají přijímače 7 183,25 189,75 182-190 určené pro oblast Kráľova Hoľa (místo 8 191,25 197,75 190-198 12. kanálu). III. 9 199,25 205,75 198-206 10 207,25 213,75 206-214 11 215,25 221,75 214-222 8) Minimální citlivost jednotlivých 12 223,25 229,75 222-230 přijímačů pro obraz i zvuk je lepší než 100 µV pro kanály 1 a 2, a lepší než 120 µV pro kanály 5÷12. 9) Šířka přenášeného pásma 5 MHz, pro pokles napětí o 6 dB. 10) Vychylování – elektromagnetické, s nízkoimpedančními cívkami 11) Urychlovací napětí obrazovky 13÷16 kV. 12) Výstupní výkon zvukové části 1,8 W (pro 10% zkreslení při 400 Hz). 13) Reproduktor – dynamický, bezrozptylový ARO 589 ∅165 mm ALNICO (80 Hz ÷ 12 kHz) impedance 4 Ω. (Pro přijímač 4320 U ARE 589) 4/66

14) Osazení elektronkami E1 E2 E3, E4, E5 E6 E7, E8 E9 E10 E11

PCC 84 PCF 82 EF 80 PCL 84 EF 80 EAA 91 PCL 82 ECH 81

vf předzesilovač směšovač a oscilátor mezifrekvenční obrazový zesilovač obrazový zesilovač + klíčované řízení zisku mf zesilovač a omezovač mezinosného kmitočtu poměrový detektor nf stupeň zvukové části oddělovač synfronizačních impulsů, fázový detektor + zesilovač snímkových synchronizačních impulsů PCF 82 reaktační elektronka + sinus-oscilátor s tvarovacím obvodem EAA 91 tvarovací stupeň obvodu pro potlačení zpětných běhů a opožděné řízení citlivosti PL 36 koncový stupeň řádkového rozkladu PY 88 účinnostní dioda DY 86 Vysokonapěťový usměrňovač PCL 82 blokovací oscilátor + koncový stupeň snímkového rozkladu 431QQ44 obrazovka AW43-88 (polská), 6B43G2 (německá), CME1705 (anglická) 531QQ44 obrazovka pro 4216 U

E12 E13 E14 E15 E16 E17 E18

15) Osazení polovodiči D1 U1

7NN41 detektor KA 220/05 křemíkový usměrňovač

16) Napájení – ze střídavé sítě 220 V ±10%, 50 Hz 17) Příkon 160 W. 18) Jištění tavnou pojistkou u prijímačů s tlumivkou

1,6 A 1,25 A

19) Rozměry a váha typ 4108 U 4112 U 4214 U 4216 U 4320 U

Šířka (mm) 482 486 482 560 522

Výška (mm) 455 448 925 500 982

Hloubka (mm) 377 355 377 430 377

Váha (kg) 24 23 27 33 30

5/66

2. Popis zapojení Dále uvádíme popis zapojenní hlavní série, odchylky na některých sériích přijímačů jsou uvedeny v odstavci 08. Schéma zapojenia s označením jednotlivých součástek uváděných v tomto popisu, je v příloze. Prostudováním zapojení se nejlépe seznámíte s funkcí jednotlivých částí, a tak i s příčinami závad. Při popisu probíráme stručně dobře známé obvody a podrobněji popisujeme obvody obtížnější nebo nové.

2.1. Vstupní obvody (vysokofrekvenční zesilovač, směšovač a oscilátor, Obr.2↑) Vstupní obvody tvoří samostatnou jednotku – kanálový volič, typ 6 PN 380 06. Je to upravený typ kanálového voliče, používaného v televizích Astra, Narcis, Oravan, Kriváň a Muráň. Anténní vstup je přizpůsoben pro připojení souměrného svodu s charakteristickou impedancí 300 Ω (dvojlinka). Signál přichází přes bezpečnostní oddělovací kondenzátory C1 a C2 na symetrizační člen, také nazýván anténní transformátor, elevátor nebo „balun“, který transformuje napětí signálu z antény ze souměrné impedance 300 Ω na nesouměrnou impedanci 300 Ω. Tento symetrizačný anténní transformátor je vytvořen vf vedením z bifilárně vinutých cívek L1, L2, L1' a L2'. Cívky jsou vinuty tak, že každá jejich dvojice vytváří vedení charakteristické impedance 150 Ω. Impedance každé vstupní zdířky proti kostře je 150 Ω, mezi vstupními zdířkami je tedy 300 Ω symetricky proti zemi. Bezpečnostní kondenzátory C1 a C2 mají na přijímaných frekvencích zanedbatelnou impedanci, avšak galvanicky oddělují vstupní zdířky přístupné dotyku od kostry prijímače, která je přímo spojena s napájecí sítí. Nesouměrný výstup anténního transformátoru je připojen přes mezifrekvenční odlaďovač L3, C3 a kondenzátor G4 na vstupní laděný obvod tvaru π, tvořený cívkou L4, vstupní kapacitou C5 a vnitřní kapacitou „katoda-mřížka“ Cgk prvního triodového systému etektronky E1. Poměr těchto kapacit (se započtením rozptylových kapacit) je volen tak, aby vstupní odpor etektronky E1 při rezonanční frekvenci obvodu spolu s vlastním dynamickým odporem obvodu byl transformován na velikost cca 300 Ω na kondenzátoru C5 (přizpůsobené anténnímu svodu). Okruh L3, G3 je naladěn přibližně na střed mezifrekvenčního pásma (cca 36 MHz) a zabraňuje pronikání mezifrekvenčních kmitočtů z antény do dalších obvodů přijímače a tím i případnému rušení obrazu od vysílačů podobných kmitočtů. Kondenzátor C4 odděluje mřížku prvního systému E1 galvanicky od kostry, když dostává regulační záporné přepětí, a také spolu s C5 vytváří impedanční dělič a tedy částečně ovlivňuje přizpůsobení. Odpor R1 slouží pro přivedení regulačního napětí i při přepínání kanálů, resp. když zákazník omylem nechá kanálový volič v poloze, kde není osazen kanál. Mimo to tlumí na kanálech I. pásma mřížkový obvod L4, C5, Cgk, který by byl jinak málo tlumen, když vstupní odpor elektronky E1 stoupá kvadraticky s klesajícím kmitočtem. Bez něho by byla frekvenční charakteristika na těchto kanálech příliš úzká, a také by přetransformovaný odpor na kondenzátoru C5 byl příliš velký a vstup přijímače by nebyl dobře přizpůsoben anténnímu svodu. První triodový systém 6/66

etektronky E1 pracuje jako vf zesilovač s uzemněnou katodou, druhý systém El s uzeměnou mřížkou. Oba triodové systémy jsou spolu vázány π-článkem, tvořeným anodovou kapacitou Ca vstupní triody, kapacitou katoda-kostra (Cgk) druhé triody a indukčností E5. Toto tzv. kaskádové zapojení umožňuje dosažení velké citlivosti TV, to znamená velkého zesílení při malém šumovém napětí. (Kaskáda zesiluje jako pentoda, ale šumí jen jako trioda). π-filtr mezi oběma triodovýmy systémy má velmi plochou rezonanční křivku, (je tlumen malým vstupním odporem 2.triody, který je při uzeměné mřížce rovný přibližně 1 , t.j. asi 200 Ω), je naladěn S přibližně na 200 MHz, a tím vyrovnává menší zesílení vf stupňů na kanálech III. pásma. Kaskádové zapojení je stabilnejší než zapojení s jednou triodou. K rozkmitání přes kapacitu „anoda-mřížka“ Cag nedochází, protože anoda pracuje do malé vstupní impedance π-článku Ca − L5 − C gk silně tlumeného malým vstupním odporem 2.triody. Proto také vf napětí na anodě 1.triody je přibližně rovné napětí na její mřížce. Vlastní zesílení se děje jen v 2.triodovém systému, kde je mřížka vysokofrekvenčně uzemněná (kondenzátorem C7) a kde kapacita Cag nemůže vytvářet zpětnou vazbu. Naopak je výhodné neutralizovat kapacitu Cag 1.triody, aby se snížil šum. Tato neutratizace je provedena kondenzátorem C6, který s ostatními kapacitami a cívkou L4 tvoří můstkové zapojení. Napětí mezi anodou a katodou nemůže vytvořit žádné napětí na cívce L4, když platí C ga : C gk = C 6 : C 5 . Vyvážení můstku se provádí kondenzátorem C5 dle Obr.3→ Obě triodové soustavy elektronky E1 jsou elektricky shodné a pro stejnosměrný proud jsou zapojeny do série, na každé triodě je poloviční anodové napájecí napětí. Když katoda 2.triody má napětí rovné polovině anodového napájecího napětí (cca 90 V), má mít její mřížka napětí také kladné, o něco menší. Toho se dosáhne děličem z odporů R3 a R4. Tyto odpory nejsou nijak přesné, tak ani napětí na mřížce 2.triody není přesně stejné velikosti aby odpovídalo předepsaným hodnotám. Naproti tomu si elektronka sama nastaví správné předpětí. Je to proto, že anodový proud jedné triody protéká i druhou triodou. Kdyby se např. zvýšil anodový proud kvůli malému nebo i kladnému předpětí mřížky druhé triody, vytvoří tak na stejnosměrném vnitřním odporu 1.triody (který odpovídá předpětí vlastní mřížky) vyšší napětí než na vnitřním odporu 2.triody (sníženým nesprávným předpětím mřížky 2.systému). Tím se zvýší napětí na katodě 2.systému a předpětí mřížky bude zápornější. Nastavení správného předpětí je úplné automatické a naopak, změnou předpětí 1.triody se změní i předpětí 2. triody prakticky o stejnou hodnotu, např. zvýšením − U g se zvýší stejnosměrný vnitřní odpor 1.triody, tím se zvýší i napětí na katode 2.triody a tedy předpětí mřížka-katoda 2.triody. Proto přiváděním regulačního napětí z obvodu automatického řízení citlivosti přes R1 se reguluje zesílení obou triodových systémů E1. Zatěžovací impedanci v anodovém obvodě 2.triody E1 tvoří induktivně vázaný pásmový filtr L6 − L7 . Ladící kapacity jsou mimo trimrů C8 a C13 také elektronkové kapacity Cag 2.triody E1 a Cgk pentodového systému PCF 82. Vazba je na všech kanálech nadkritická a křivka propustnosti je přesedlaná. Na sekundár tohoto filtru je připojená rídící mřížka pentodového systému E2, který pracuje jako aditivní slučovač. Vstupní odpor pentody E2 je při 200 MHz cca 1,5 kΩ a silně tlumí sekundární obvod. Naopak primární obvod je jen málo tlumený poměrně vysokým výstupním odporom 2.triody E1. Tlumení pásmového filtru L6 − L7 je tedy nesouměrné což je výhoda z hlediska zesílení a slaďování. U kanálů o nejnižších frekvencích (I.pásmo), kde je vstupní odpor pentody E2 značně vyšší, účinkuje jako tlumící odpor také R6. Odpor R6 zabezpečuje, aby pentoda E2 měla mmřížkový svod také při odpojené kanálové cívce. Jako oscilátor pracuje triodová část elektronky E2. Směšování je aditivní, tzn. První mřížka pentody má takové předpětí, aby pracovala na zahnuté části charakteristiky. Napětí z oscilátoru se přivádí také na první mřížku. Aditivní slučovač má značně menší šum než multiplikatívny, jaký známe z rozhlasových prijímačů pro příjem dlouhých, středních a krátkých vln. Pro dosáhnutí dobré směšovací strmosti je však potřeba aby vf napětí oscilátoru, přivedené na řídící mřížku směšovače bylo poměrně velké. Aby toto bylo zachované na všech kanálech, přenáší se napětí z oscilátoru do mřížkového obvodu směšovače induktivně tím, že cívka oscilátoru L8 je v bezprostřední blízkosti cívky L7, a také ješte kapacitně přes kondenzátor C10. Tato kapacitní vazba působí především na vyšších kanálech, kde by induktívní vazba vzhledem k malým indukčnostem cívek byla příliš malá. 7/66

Přepětí vzniká na mřížce směšovače automaticky podobně jako u mřížkového detektoru tak, že se kondenzátor C11 při vrcholech kladných půlvln oscilátorového napětí nabíjí mřížkovým proudem a druhá část periody se vybíjí přes odpor R7. Pro dobré směšování má být toto předpětí v bodě MB1 v rozmezí 3÷5 V, záporné. Stínící mřížka pentody E2 dostává vhodné stejnosměrné mapětí přes odpor R8 a je vysokofrekvenčně uzeměná kondenzátorem C14. Oscilátor pracuje v Colpittsově zapojení a kmitá na všech kanálech kmitočtem o mezifrekvenci obrazu (38 MHz) vyšším, než má přijímaný signál. Oscitační obvod tvoří cívka L8, kondenzátory C12, C15 a elektronkové kapacity. Stejnosměrné napětí je přiváděné přes odpor R10, který není zapojený přímo na anodu triody, ale na opačný, „mřížkový“ konec cívky L8. Je to proto, že na této straně je větší kapacita než na kostře a odpor R10 tlumí oscilátorový obvod méně než při připojení na „anodový“ konec cívky. Kromě toho při odpojené kanálové cívce nedostává anoda napětí, takže nemůže dojít k přetížení elektronky. Colpittsovo zapojení nemá vazební cívku ani odbočku na cívce, ale tuto odbočku nahrazuje kapacitním děličem na jehož prostřední vývod je připojená katoda a na krajní vývody mřížka a anoda. Kapacitní dělič je tvořen kapacitou Cgk a C12 na mřížkové straně a kapacitou Cak na anodové straně. Kondenzátor C15 slouží na jemné doladění frekvence oscilátoru. Mřížkový člen C16, R9 slouží jednak naoddělení stejnosměrného anodového napětí a jednak pro vytvoření mřížkového předpětí, kterým se udržuje stabilní amplituda kmitů. Hrubé nastavení kmitočtu se provádí změnou indukčnosti cívky L8 mosazným jádrem, přístupným z přední stěny vf dílu. Vzhledem k poměrně velké rozladitelnosti pomocí kondenzátoru C15, která je ±1÷3 MHz, nebývá dolaďování jádrem nutné. Směšováním vznikají vysokofrekvenční anodové proudy různých kombinací kmitočtů signálového a oscilátorového, mezi jinými i rozdílový kmitočet f 0 − f S , t.j. mezifrekvenční kmitočet, který dále zpracovává obrazový mezifrekvenční zesilovač. Ostatní kmitočty se laděnými obvody pásmového filtru OMF1 potlačují. 2.2. Mezifrekvenční zesilovač Mezifrekvenční signál, u kterého je obrácená relativní poloha obou postraních pásem proti nosné vlně, je přiváděn do třístupňového mezifrekvenčního zesilovače, osazeného pentodami (E3, E4, E5). Vazba mezi stupni provedena celkem čtyřmi rozloženě tlumenými, oboustranně laděnými transformátory – pásmovými filtry. Kmitočtové charakteristiky jednotlivých pásmových filtrů jsou navrženy tak, aby celý obrazový zesilovač měl žádaný tvar propouštěcí křivky a byla docílena, pokud možno, linaární fázovaá charakteristika. První mezifrekvenční pásmový filtr OMF1a-b spojuje kanálový volič s mezifrekvenčním zesilovačem. Část filtru OMFla je v kanálovém voliči, zatím co část OMFlb je na hlavním chassis. Vlastní pásmový filtr, podkriticky vázaný, je tvořen cívkami L9, L21 a L22. Cívka L21 je spojená s cívkou L9 oddělovacím kondenzátorem C30 a vytváří induktivní vazbu se sekundárem transformátoru. K ní je připojen sérioparalelní odlaďovač, tvořený kondenzátorem C31, C32 a cívkou L23, naladěný asi na 31,7 MHz, který vytváří plošinku v okolí nosné frekvence zvuku 31,5 MHz. Šířka plošinky je asi 0,5 MHz (pro rozdíl amplitud 3 dB) a má dvojí význam: jednak se nemění v určitých mezích úroveň zvuku při dolaďování oscilátoru na nejkvalitnější obraz, jednak nenastává strmostní defekt frekvenčně modulované nosné vlny zvuku (na boku křivky), která by rušila zvukovou modulací obraz. Sérioparalelní odlaďovač je výhodnější než jednoduchý sériový obvod, když chceme poměrně selektivní odladění a nepotřebujeme silné potlačení odlaďovaného kmitočtu, což platí o odlaďovači vlastního zvuku. Hluboká jamka v charakteristice a přílišné ovlivnění ostatní části frekvenční charakteristiky by bylo škodlivé. Paralelní obvod L23-C32 rezonuje na vyšším kmitočtu než 31,5 MHz. Pro kmitočet 31,5 MHz je tento obvod velkou indukčností, protože převládá vodivost cívky nad vodivostí kondenzátoru. Vodivostí kondenzátoru zmenšená vodivost cívky znamená indukčnost, ovšem značně vyšší než samotná L23. Odlaďovač s velkou indukčností a malou kapacitou C31 vytvoří ve frekvenční charakteristice menší jamku a vzájemným poměrem C31 a C32 je možné celý průběh v okolí nosné frekvence zvuku optimálně nastavit. Odpor R11 (v kanálovém voliči) slouží pro napájení anody směšovací pentody E2. Když je k němu přes kondenzátor C30 paralelně připojená jen malá vazbová indukčnost L23, je jeho vliv na tlumení celého frekvenčního pásmového filtru OMF1 malý. Ani odpor R12 nemá velký vliv. Primární obvod je tlumený málo, ale sekundár je tulmený silně odporom R31, kterým se vhodně upravuje šířka pásma. Vazba tohoto pásmového filtru je podkritická. Propouštěcí křivka má jediný vrchol. Samotnou propouštěcí křivku OMF1 ovšem při běžném způsobu ladění nevidíme. První mezifrekvenční stupeň osazený elektronkou EF80 (stejné osazení i pro ostatní), dostává předpětí řízené automaticky, působením obvodu klíčovaného rízení zisku prijímače. (Klíčovaná AGC „automatic gain control“). Toto předpětí se odebírá z anody triody E6b a přes odporový dělič R175-R176. Filtrované kondenzátorem C171 se přivádí na cívku L22 a odpor R31, odkud se dostává na mřížku E3 a řídí zisk 8/66

elektronky. Kondenzátor C34 uzemňuje vysokofrekvenčně mřížkový obvod. Základní předpětí stupně se vytváří na odporech R34 a R33. Odpor R33 je blokovaný kodenzátorem C35, který mezifrekvenční kmitočty zkratuje. Neblokování odporu R34 vyvolává zápornou vazbu, která kompenzuje kolísání vstupní kapacity. Ta se mění při změně mřížkového předpětí a anodového proudu, čímž by se ovlivňovalo naladění pásmového filtru. I když tato kompenzace není úplná, jsou při tomto zapojení změny vstupní kapacity E3 dostatečně malé. Kladné elektrody jsou napájeny přes členy R36, C36 a R35. Kondenzátor C36 uzemňuje pro mezifrekvenční kmitočty stínící mřížku a připojuje tak odpor R35 paralelně k primáru OMF2. Druhý mezifrekvenční pásmový filtr OMF2 má odporem R37 kompenzované odlaďovače sousedních nosných vln 30 MHz (sousední obraz) a 39,5 MHz (sousední zvuk). Odlaďovač 30 MHz tvoří cívka L25 a kondenzátor C39, druhý odlaďovač je L28C40. Primární cívka pásmové propustě je L25, sekundární L27, ladící kapacity tvoří mezielektrodové kapacity elektronek, kapacity spojů a mezi závity cívek. Cívky L25 a L27 mezi sebou nejsou induktivně vázány. Mají vazbu galvanickou, tvořenou oběma odlaďovači, která se mění co do charakteru a stupně vazby v závislosti na frekvenci. Největší je přibližně ve středu pásma, kde oba odlaďovače tvoří paralelní laděný obvod v rezonanci s dynamickým odporem řady 500 Ω. Při nižších frekvencích přechází větší proud přes odlaďovač 30 MHz, který se chová jako indukčnost – vazebný člen je tedy indukčnost s reaktancí menší než dynamický odpor ve středu pásma. Při vyšších frekvencích je odpor odlaďovače 39,5 MHz kapacitního charakteru a je menší než odpor odlaďovače 30 MHz, který je induktancí. Oba odlaďovače se chovají jako určitá kapacita s reaktancí menší než ohmický dynamický odpor. Tvoří ho odlaďovače ve středu pásma. Protože vazba pro frekvence na jednom okraji pásma je malá, ve středu velká a na druhém okraji opět malá, jsou boky frekvenční charakteristiky této pásmové propusti značně strmé. Oproti tomu fázová charakteristika je v přenášeném pásmu značně lineární, čož je důležité pro kvalitu obrazu. Ztrátový odpor odlaďovačů způsobuje, že při jejich rezonančních frekvencích je ještě určitá vazba mezi primárem a sekundárem, a pokud by jsme tento ztrátový odpor nekompenzovali odporom R37, nebyli by tyto frekvence dostatečně potlačené. Zvlášť obtížné by bylo dostatečně potlačit sousední nosnou zvuku (39,5 MHz), která je velmi blízko vlastní nosné obrazu (38 MHz). Přes odpor R37 přichází stejné napětí na sekundár, jako se tam dostává přes galvanickou vazbu na zbytkovém odporu odlaďovače. Napětí přes R37 přichází však v protifázi, takže se obě napětí vyruší a při správně kompenzovaném odlaďovači nedostáváme teoreticky žádné napětí odlaďované frekvence na sekundár. Lepší vysvětlení nám poskytne výpočet, když nahradíme trojúhelník L25-L27-R37 hvězdou. Pro tuto náhradu platí, že náhradní impedance se rovná vektorovému násobku sousedních impedancí trojúhelníku, dělenému vektorovým součtem všech tří impedancí trojúhelníku. Když budeme pro jednoduchost považovat vlastní kapacitu kompenzačního odporu Rk = R37 za zanedbatelnou a místo L25 a L27 budeme psát L1 resp. L2, vychází nám impedance náhradní hvězdy, která je v sérii s odlaďovačem: jωL1 jωL2 − ω 2 L1 L2 Z12 = = jω (L1 + L2 ) + Rk jω (L1 + L2 ) + Rk V praxi je součet reaktancí cívek L1 a L2 mnohokrát menší než kompenzační odpor Rk, můžeme reaktanci ve jmenovatelli zanedbat a zapsat jednoduše: − ω 2 L1 L2 Z12 = Rk jak vidíme, vyšel nám záporný odpor. Když zvolíme Rk tak, aby se Z12 rovnalo zbytkovému (ztrátovému) odporu odlaďovače Rs, budeme mít tento odpor vykompenzovaný. Mezi primárem a sekundárem bude teoreticky nulová vazba. To bude když bude platit, že: ω 2 L1 L2 Rk = RS V praxi je nutné počítat s tím, že paralelně k odporu R37 je jeho vlastní kapacita a kapacita spojů, řádově asi 0,2 pF, což při frekvencích 30-40 MHz rozhodně není zanedbatelné. Přesnějším výpočtem dostaneme stejný vzorek pro ohmickou složku náhradní impedance Z12, avšak také kapacitní složku o kapacitním odporu rádu 3 Ω, kterou lehko vykompenzujeme laděním odlaďovače na minimum. Odlaďovač nebude přesně v rezonanci, ale na trochu vyšším kmitočtu, aby jeho impedance mimo ohmickou složku měla i malou indukci, rovnou kapacitanci náhradního zapojení. V blízkostí rezonanční frekvence jednoho z odlaďovačů nemusíme vůbec uvažovat přítomnost druhého odlaďovače, jehož impedance je asi 100× vyšší. R37 se volí jako kompromis pro oba odlaďovače. V praxi se přesněji kompenzuje odlaďovač 39,5 MHz, protože frekvence 30 MHz je už poměrně dobře tlumená charakteristikou všech pásmových filtrů. Je však možné dosáhnout velké vykompenzování obou odlaďovačů, Když vhodně zvolíme jejich ohmické odpory při rezonančních kmitočtech. 9/66

Zvýšení útlumu frekvence 39,5 MHz je u TVP řady Azurit asi 10tinásobné proti nekompenzovanému stavu (když bychom neměli odpor R37), a i když u jednotlivých přijímačů kolísá, celkem stačí pro splnění podmínky, že sousední nosná zvuku musí být o 40 dB, t.j. 100× zmenšená proti středu přenášeného pásma. Předpětí druhého mezifrekvenčního stupně se vytváří na katodovém odporu R39, přičemž je zpětná vazba odstraněna přemostěním tohoto odporu kondenzátorem C41. Kladné elektrody jsou napájany přes společný odpor R42. Druhá mřížka je blokována kondenzátorem C43, kterým je též pro vf uzeměný obvod L29-L30 na svém spodním konci. Třetí mezifrekvenční pásmový filtr je podkriticky vázán. Induktivní vazbu mezi laděnými obvody L29 a L31 tvoří vazbová cívka L30, která je částí primárů. Tlumenní pásmového filtru, potřebné pro dosažení správného průběhu frekvenční charakteristiky u tohoto obvodu, je pprovedeno jen v sekundárním obvodu odporom R43. Tímto nesouměrným tlumením se dosahuje většího zesílení a ulehčení ladění. Třetí zesilovací stupeň, osazený opět elektronkou EF80 odpovídá předešlému. Čtvrtý pásmový filtr OMF je silně nadkriticky vázám, křivka má dva výrazné vrcholy, které jsou od sebe vzdálené asi MHz. Induktivní vazba mezi primárem a sekundárem je provedena cívkou L33. Ladící kapacitu sekundárního obvodu tvoří C80 spolu s ekvivalentní kapacitou detektoru. Za 4.pásmovým filtrem je propojen obvod obrazového detektoru, který je jediným a proto nesouměrným tlumením filtru (D1, C81, C85, C86, tlumivky L81, L82 a pracovní odpor diody R80). Odpor R80 tlumí sekundár OMF4 tak, jako by byl k cívce L34 připojen poloviční odpor, t.j. 1k3. 2.3. Obrazový detektor Detekce amplitudově modulovaného signálu je převáděna sériovým detektorem. Toto zapojení má proti paralelnímu tu výhodu, že méně tlumí předcházející obvod a také filtrace vf složek je lepší. Základní součástky detektoru jsou dioda D1, pracovní odpor R80 a detekční kondenzátor C81. Časová konstanta R80×C81 je poměrně malá, aby byli i nejvyšší přenášené frekvence obsažené v obrazovém signále, bez zkreslení. Jestliže má být účinnost detekce dobrá, musí mýt dioda D1 malý odpor v propustném směru (R<200 Ω) a velký odpor v nepropustném směru (R>l00 kΩ). Odpor, který měříme ohmetrem, záleží na napětí používané baterie, proto se při pochybách doporučuje změřit vedle použité diody i zaručeně dobrou, na porovnání. (Správné by bylo měřit při napětí 1 V v propustném a 15 V v nepropustném směru). Malá účinnost detekce znamená menší citlivost prijímače. Požadavek dobré detekce s maximálně přípúustným tlumením posledního mezifrakvenčního pásmového filtru udává hranici, pod kterou není možné snížit velikost odporu R80. Aby bylo vyzařování škodlivých vf kmitočtů z detektoru co nejmenší, volí se kapacita C81 dostatečně velká. Tlumivka L82 tvoří sériovou kompenzaci obvodu detektoru pro nejvyšší videokmitočty (4÷6 MHz), pro které spolu se vstupní kapacitou videozesilovače E6 tvoří sériový rezonanční obvod. Dioda detektoru, jako nelineární odpor zastává současně funkci směšovače. směšováním kmitočtu nosné vlny obrazu a nosné vlny zvuku vzniká v obvodě detektoru mezinosný kmitočet (interkarier) 6,5 MHz. Mimo žádaného rozdílového kmitočtu však detektor vytváří i řadu dalších kmitočtů, z nichž nejsilnější jsou násobky nosného kmitočtu obrazu. Když je modulovaný mezifrekvenční signál velký, (několik voltů) mají i tyto kmitočty značnou úroveň. Na některých kanálech by došlo k interferencím, jestliže by se kmitočty dostali na vstup vf dílu. Přijímač by tak rušil sám sebe (toto rušení vytváří známé „moaré", které se mění při ladění oscilátoru). Vyzařování násobků MF kmitočtu je sníženo na přípustnou úroveň umístěním obvodu OMF4 a detektoru do zvláštního stínícího krytu a použitím filtračního obvodu L81 a C86. Aby tlumivka L81 měla dobrý filtrační účinek, musí mít malou kapacitu a proto je vinutá válcově. Vf uzemnění detektoru zprostředkuje kondenzátor C85, bez kterého by filtrace škodlivých násobků nosných vln obrazu a zvuku nebyla účinná. Jeho velikost je zvolena tak, aby dostatečne zkratoval vysoké frekvence řádu několika MHz, avšak aby nenarušoval funkci automatického klíčovaného rízení zesílení (AGC). 2.4. Klíčované řízení kontrastu Samočinné řízení konstrastu reguluje zesílení elektronky E1 a E3. Jde o automatické řízení zesílení (zisku), automatic gain control, AGC. Kontrast se mění jen nepřímo. Ruční řízení zesílení je spojeno s automatickým řízením pomocí změny předpětí triodové části elektronky PCL84, E6b. Záporné regulační napětí vzniká usměrňováním kladných impulzů vznikajících při zpětném běhu řádkového rozkladu, které se přivádí přes kondenzátor C174 z pomocného vinutí řádkového výstupního transformátoru TR4. Trioda E6b působí jako dioda, u které se vnitřní odpor mění předpětím mřížky proti katodě. Usměrněné záporné napětí vzniká nabíjením kondenzátoru C174 přes elektronku jen tehdy, když vede (je otevřená) a když je na anodě kladný impuls. Velikost záporného napětí závisí na napětí těchto impulsů a na vnitřním odporu elektronky, tzn. na jejím předpětí. Předpětí se reguluje ručně změnou polohy běžce potenciometru kontrastu R172. Katoda má bez signálu stále kladné napětí proti kostře, vznikající katodovým proudem video-elektronky E6a, na odporu R82. 10/66

Deličem R174 a R172 je přes běžce potenciometru přiváděno na mřížku E6b menší kladné napětí, čímž vzniká předpětí mřížky. Při spodní polohe běžce je předpětí tak velké, že na anodě bez signálu nebude vznikat žádné záporné napětí, zesílení E1 a E3 je největší. Největší kontrast bude při signálu. V okamžiku synchronizačních impulsů teče přes video-elektronku E6a nejmenší proud, protože synchronizační impulsy se přivádějí na mřížku E6a v záporné polaritě. V těchto okamžících je okamžité záporné napětí mřížky E6b proti katodě nejmenší protože na katodovém odporu R82 je nejmenší napětí. Proto elektronka E6b, která je ve spodní polohe běžce R172 bez signálu zavřená, se v okamžicích kdy přicházejí řádkové synchronizační impulsy otevírá a nabíjí, když je obraz sesynchronizovaný, kondenzátor C174. Vznikající záporné napětí je tím větší, čím je větší napětí synchronizačních impulsů, a tedy čím je silnější signál přicházející na mřížku video-elektronky. Když v okamžicích přenosu obrazového signálu, mimo dobu kdy prochází synchronizační impuls, nepřichází na anodu triody E6b žádné kladné napětí a ani trioda není otevřena, nemá na řízení citlivosti vliv obsah obrazového signálu, strední jas přenášené scény, ale jen velikost řádkových synchronizačních impulsů. Podobné ani impulsní poruchy, pokud přicházejí jindy než když trvá zpětný běh řádkového vychylování a řádkový synchronizační impuls, neovlivňují regulaci citlivosti. Když přivedením kladného napětí na mřížku E6b přes běžce potenciometru konstrastu snížíme předpětí, je elektronka v okamžicích kdy přichází na její katodu záporný synchronizační impuls z TR4 ješte více vodivá. Záporné přepětí na C174 je ješte větší a zesílení i kontrast menší. Potenciometrem R172 je možné nastavit předpětí (v horní poloze), aby E6b byla otevřená i bez signálu, a tak měnit citlivost přijímače. Při regulaci vzniká na anodě triody E6b napětí v rozmezí asi 0÷40 V. Přes dělič napětí R175-R176 se přivádí předpětí 0÷6 V na řídící mřížku elektronky E3. Je filtrováno kondenzátorem C171, který odstraňuje jakékoliv ovlivňování zesílení videosignálem. Aby byl poměr signálu k šumu co nejlepší, ponechává se zesílení vf stupně na plné hodnotě až do poměrně silných signálů. To je dosaženo zpožděním AGC. Při větších signálech je potřebné zesílení vf stupně řídit, aby nevzniklo zahlcení směšovače. Tehdy je odstup signál-šum už tak velký, že ani snížení zesílení vf stupně nezhorší kvalitu obrazu. Na anodě diody E13b se může objevit záporné předpětí jen tehdy když překoná kladné napětí přiváděné přes odpor R173. Dioda nepřipustí aby se na mřížku elektronky E1 dostalo kladné napětí. Jakékoliv kladné napětí na její anodě znamená, že je otevřena a proto proti odporu R173-6M2 znamená prakticky zkrat. Kladné napětí by bylo na diodě dokud záporné napětí, přiváděné od anody E6b přes odpor R171-1M, nedosáhne určité hodnoty. Když je poměr obou odporů cca 6:1, znamená to, když kladné napětí ze zdroje „A“ bude 180 V, že záporné napětí na anodě E6b musí být cca 30 V, aby na anodě diody E13b bylo právě nulové napětí. V tomto případě se dioda zavírá a každé další zvýšení záporného napětí na anodě E6b se už téměř plně uplatní jako záporné předpětí pro E1. Např. na anodě E6b vznikne napětí 37 V; mezi zdrojem „A“ a anodou E6b bude celkem 217 V. Součet odporů deliče R171+R173 je cca 7M, 217 : 7 = 31 . Protože R171 je 1M, bude na anodě diody E záporné napětí 37V − 31V = −6V . Když na vstup televize přichází slabší anebo ne silný signál, nepůsobí ještě AGC na zesílení vstupní elektronky. Když však je přiváděný signál tak silný, aby na anodě E6b vzniklo záporné napětí vyšší než cca − 30V , bude se záporným předpětím snižovat zesílení kaskády E1, a to velmi účinně. V případě, že chceme překontrolovat zda správně funguje zpoždění AGC, nastavíme bez signálu potenciometrem kontrastu − 1V na průchodce C22 a máme naměřit asi -4,5÷6 V na mřížce E3. Důvod zvýšeného šumu při nesprávném ,,zpoždění“ AGC: Když je přerušený odpor R173, bude už při malém signálu řádu 500 µV na vstupu přijímače vznikat na C174 záporné napětí. To celé se přenese na mřížku E1, čímž se sníží její zesílení a zvýší šum. Na mřížku směšovače E2 přijde místo asi 10x většího signálu jen signál malý, proti kterému bude šum směšovače až příliš velký (směšovače šumí vždy mnohonásobně víc než triodový kaskádový zesilovač). Automatické řízení citlivosti snížilo zesílení E1 a E3, ale jen tak, aby byl správný kontrast. Proto má E3 poměrně velké zesílení a zesílí mimo signálu i šum E1 a E2. když zpoždění funguje dobře, neobjeví se v daném případě žádné záporné napětí na mřížce E1. Tato elektronka plně zesílí přijímaný signál, který bude mnohonásobně vyšší na mřížce směšovače než je jeho šum, a proto se šum neuplatní. Pro dosažení správného kontrastu musí totiž automatika vyrobit ješte zápornější napětí pro elektronku E3, spolu s menším zesílením signálu se méně zesílí i šum a obraz je prakticky čistý, bez šumových jevů. Kondenzátor C172 slouží podobně jako C171 k odfiltrování střídavých složek regulačního napětí. Při jeho přerušení u těchto televizí dochází k narušení synchronizace. Kondenzátor C173 mezi mřížkou E6b a kostrou zabraňuje tomu, aby synchronizační impulsy přicházeli ve stejné polaritě na mřížku i na katodu, čímž by se snižovala účinnost klíčované AVC. Současně filtruje kladné impulsy, které se dostanou z anody na mřížku přes vnitřní kapacitu elektronky, čímž se dosáhne toho, že regulace kontrastu v závislosti na úhlu potenciometru R172 je dostatečně lineární. 11/66

2.5. Obrazový zesilovač Jednostupňový obrazový zesilovač (video-zesilovač) je tvořen pentodovou částí elektronky PCL84, E6a. V katodě jsou zapojeny dva odpory: R82 a 10× menší R89 ke kterému je paralelně zařazen obvod vyjasňovače (Sériové zapojení potenciometru R81 a kondenzátoru C79. V původním provedení byl R81 v obvodu OMFlb.). Hodnota potenciometru je dostatečně velká, aby při jeho maximálním odporu nebyla činnost kondenzátoru patrná, zatímco zkratováním odporové dráhy potenciometru se řadí paralelně k základnímu předpěťovému odporu R89 jen zmíněný kondenzátor, který při nejvyšších frekvencích ruší zápornou zpětnou vazbu, vznikající na R89. Vyšší obrazové frekvence mají o něco větší zesílnení než ostatní, čož se projevuje zostřením kontur obrazu. Odpor R82 nezpůsobuje zápornou zpětnou vazbu protože zdroj signálu pro elektronku E6a a pracovní odpor detektoru R80 je zapojen mezi její mřížku a ke společnému bodu R89, R82. Přemostění tohoto odporu kondenzátorem C85 je tam jen z důvodu vysokofrekvenčního uzemnění. Odpor R82 slouží pro získání řídícího napětí pro elektronku klíčované regulace kontrastu E6b. Anodový obvod videoelektronky E6a je přes odpor R87 paralelně s kondenzátorem C84 spojen s katodou obrazovky E18, takže od detektoru až po řídící elektrodu obrazovky je prenášena jednosměrná složka TV signálu. Protože mezielektrodové kapacity (anoda-kostra u video-elektronky a katoda-kostra u obrazovky) zapojené paralelně k pracovnímu odporu videozesilovače R85 na vyšších obrazových kmitočtech značně snižují skutečný odpor a tím by snižovali zesílení těchto kmitočtů, je provedena v anodovém obvodě elektronky E6a dvojitá kompenzace pro vysoké kmitočty: tlmivkou L84, která spolu s anodovou kapacitou E6a a s odporem R85 tvoří silně tlumený laděný obvod (paralelní kompenzace); a tlumivkou L83, tlumenou odporem R84 na kterém je navinutá, tvoří s elektronkovými kapacitami opět laděný obvod (sériová kompenzace). Rezonanční frekvence a tlumení této sérioparalelní kombinace jsou zvoleny tak, aby frekvenční charakteristika obrazového zesilovače byla až do 6 MHz co nejrovnější. Do přívodu k obrazovce je zařazen odlaďovač mezinosného kmitočtu 6,5 MHz, ZMF1a (L85-C83). Působí přídavné zeslabení zvukového mezifrekvenčního kmitočtu asi o 15 dB (asi pětinásobně) tak, aby na katodě obrazovky bylo zeslabení tohoto kmitočtu dostatečné a aby na obrazovce nebyl patrný zvukový signál 6,5 MHz v podobě jemného zrna. Elektronka videozesilovače pracuje současně jako zesilovač mezinosného kmitočtu 6,5 MHz, vznikajícího v obrazovém detektoru. Z anodového obvodu E6a se tento kmitočet odebírá v místě, kde má největší napětí – z bodu mezi tlumivkou L83 a odlaďovačem ZMF1a. Na odporu R87 vzniká proudem obrazovky samočinné předpětí, které omezuje maximální proud obrazovky. Znemožňuje se tak nastavení nadměrného jasu, a tím poškození obrazovky. Kondenzátor C84 přemosťuje odpor R87 aby nebyla narušena kmitočtová charakteristika videozesilovače. Bez tohoto kondenzátoru by na katodě obrazovky za odporem R87 došlo vlivem vstupní kapacity obrazovky k poklesu středních a vyšších kmitočtů, což by se projevilo silně rozmazaným obrazem. Protože odpor R87 znamená zápornou zpětnou vazbu pro stejnosměrnou složku videosignálu, je přenos stejnosměrné složky jen částečný. Dělič napětí pro řízení jasu obrazovky R69 a potenciometr R75 jsou propojeny na anodový pracovní odpor videozesilovače R65. Tímto zapojením se dosahuje částečného automatického vyrovnání jasu při ručním řízení kontrastu. Při vyšším kontrastu je vyšší záporné napětí v mřížkovém obvodu obrazového zesilovače, vznikající detekcí. Proto klesne anodový proud a zvýší se napětí na anodě E6a a také na katodě obrazovky. Kdyby při tom zůstalo stejné napětí na mřížce obrazovky, snížil by se jas a obraz by ztmavnul. Připojením potenciometru jasu přes odpor R69 na anodové napětí E6a se zvýší současně se zvýšením tohoto napětí i napětí mřížky obrazovky a jas se příliš nezmění. Nedokonalostí této jednoduché jasové automatiky je, že napětí na mřížce obrazovky při stále stejně nastaveném kontrastu závisí na obsahu snímaného obrazu. Když se např. změní scéna ze světlé na tmavou, zvýší se záporná stejnosměrná složka videosignálu, přicházející na mřížku E6 a současně stoupne anodové napětí této elektronky. Má se v příslušném poměru i snížit proud a jas obrazovky. Když však v cestě katodovému proudu obrazovky stojí odpor R87, vytvářející zápornou zpětnou vazbu pro stejnosměrnou složku a mřížka obrazovky je připojena na dělič napětí mezi anodou E6a a kostrou, bude skutečné zvýšení předpětí katoda-mřížka obrazovky značně menší než zvýšení anodového napětí E6a. Stejnosměrná složka se do proudu obrazovky, a tedy i do obrazu na stínidle přenese jen částečně. Temná scéna se nezobrazí dostatečně temná, ale jen šedivá. Podle zkušenosti v praxi je tento částečný přenos středního jasu scény dostatečný a dokonce vzhledem k málo častým chybám při přenosu stejnosměrné složky z TV studia i výhodný. Stínící mřížka elektronky E6a je zapojena na elektrolytický kondenzátor anodového zdroja „A“. Protože tento kondenzátor není jen čistá kapacita, ale má pro vysoké kmitočty nezanedbatelnou indukčnost, je druhá mřížka ješte blokována kondenzátorem C82, čímž se zabezpečí stabilita videozesilovače a zamezí se rozvádění mezifrekvenčního kmitočtu a jeho násobků po spojích. U posledních sérií této typové řady TVP byl kondenzátor C82 vypuštěn a nahrazen malým odporem, který způsobí negativní zpětnou vazbu. 12/66

2.6. Zvukový mezifrakvenční zesilovač Zvukový mezifrekvenčníý kmitočet vzniká smíšením nosné vlny zvuku a nosné vlny obrazu v obrazovém detektoru. Mezinosný kmitočet 6,5 MHz se zesiluje spolu s videosignálem ve videozesilovači a odebírá se z anodového obvodu E6a. Rezonanční obvod ZMF1b je připojen k anodovému obvodu videozesilovače přes malý kondenzátor C52. Zapojení je stejné jako při kapacitní anténní vazbě v rozhlasovém přijímači. Napětí přicházející na mřížku E7-EF80 je o něco větší než napětí 6,5 MHz v anodovém obvodu E6a, a to o tzv. nakmitání v laděném obvodu L51 – vstupní kapacita E7 spolu s vlastní kapacitou cívky. V tomto případě je nakmitání asi 2÷3×. Pro dosažení potřebné šířky je nutné, aby obvody zvukové mezifrekvence měli poměrně malé Q. když chceme oproti tomu dosáhnout dobrého zesílení, musí být ladící indukčnosti co největší, tzn. kapacity malé. Proto není v obvodě ZMF1a žádná přídavná ladící kapacita. Elektronka E7 pracuje jako zvukový mezifrekvenční zesilovač a současně jako první omezovač. Úkolem tohoto stupně je dosáhnout co největší zesílení, ale současně zamezit vzniku většího mezifrekvenčního napětí na mřížce omezovače E8 než cca 10 V. Tím se zabrání vzniku násobků kmitočtu 6,5 MHz, kterými ruší TV přijímač sám sebe. Anodové napětí pro elektronku E7 je asi +15 V a jeho zdrojem je úbytek napětí na katodovém odporu R67 koncové elektronky E10b. Napětí stínící mřížky je sníženo děličem R53-R72 také asi na +15 V. Předpětí řídící mřížky E7 vzniká mřížkovým proudem, nabíjením kondenzátoru C51 při kladných půlvlnách signálu a vybíjením kondenzátoru přes mřížkový svod R52. V anodovém obvodu elektronky E7 je jednoduchý rezonanční obvod ZMF2, L52-C56 (spolu s vlastní kapacitou cívky, anodovou kapacitou elektronky E7 a vstupní kapacitou Cgf elektronky E8). Výsledná šířka pásma obvodů ZMF1b a ZMF2 je cca 200 kHz při poklesu o 3 dB. Elektronka E8 EF80 pracuje jako účinný omezovač parazitní amplitudové modulace (poruchy a bručení vznikající modulováním mezinosné frekvence obrazovým signálem v obrazovém detektoru). Má zkrácenou převodovou charakteristiku sníženým napětím na stínící mřížce. Ta je napájena z děliče R56-R73 napětím asi 35÷40 V. Předpětí elektronky E8 vzniká usměrňováním přijímaného signálu průtokem mřížkového proudu, kterým se nabíjí kondenzátor C58. Tento způsob automatického předpětí, sledujícího amplitudové změny signálu, a tak vyrovnávajícího všechna vrcholová napětí signálu na přibližně nulovou úroveň, je nutný pro činnost omezovače, spolu se sníženým napětím druhé mřížky, které má za následek zkrácení převodové charakteristiky, a tím odříznutí velké části signálního napětí z jeho záporné strany. Přitom se zřejmě odstraní každá amplitudová modulace, pokud není tak hluboká, že ješte zasahuje do zbytkového odříznutého mezifrekvenčního signálu. Anodové napětí cca 200 V umožňuje dosáhnout potřebnou velikost napětí signálu pro poměrový detektor. I když mají pentody malé průnikové kapacity Cg1-a, nejsou zanedbatelné v případech laděných obvodů se značným zesílením, a i když nemusí způsobit přímo rozkmitání, způsobují deformační kmitočtové charakteristiky. Proto se kapacita anoda-1.mřížka neutralizuje můstkovým zapojením podle Obr.4↓. Cg1g2 – kapacita řídící mřížka – stínící mřížka Cg1a – kapacita anoda – řídící mřížka Cak – kapacita anoda – katoda Cg1k – kapacita řídící mřížka – katoda Cg2k – kapacita stínící mřížka – katoda Cg2a – kapacita stínící mřížka – anoda C54 – neutralizační kapacita

Kondenzátory C55 a C60 jsou prakticky zkratem a jsou nutné jen proto, že druhé mřížky a anody mají různé napájecí napětí. Velikost kondenzátorů C54 a C59 je volena tak, aby se z anodového laděného obvodu nedostalo žádné napětí na mřížkový laděný obvod, tzn. aby C g1a : C g1 − g 2 = C a − k : C54 / 59 . Odpory R72 a R73, které jsou zapojeny paralelně ke kondenzátorům C54 a C59, mají pro 6,5 MHz mnohonásobně vyšší odpor, proto se neuplatňují. Neutralizace, vytvořená čistě kapacitním můstkem, je frekvenčně nezávislá.

13/66

2.7. Poměrový detektor Na rozdíl od původního zapojení s elektronkou PABC80 a PL82 pro detekci a nf zesílení mají pozdější série TVP Azurit a ostatní mutace z důvodu větší účinnosti koncovou elektronku PCL82 a pro poměrový detektor samostatnou dvojitou diodu EAA91. Poměrový detektor, určený k demodulaci signálu zvukového vedení, se skládá z pásmového filtru jehož primární okruh s indukčností L54 je zařazen v anodovém obvodu elektronky E8 a sekundární okruh L55, L55', C62 je připojen na elektronku E9. Ladící kapacitu primárů tvoří vlastní kapacita cívky spolu s kapacitou Ca-k elektronky E8. Zjednodušené schéma poměrového detektoru je na Obr.5↓. Podobně jako u fázového diskriminátoru, působí na každou z diod vysokofrekvenční napětí, vzniklé vektorovým součtem dvou napětí; jedno z nich (Up1) je ve fázi s napětím na primární cívce L56. Toto napětí se vytváří ve vazební cívce L54. Cívka L56 má několikrát menší počet závitů než cívka L54, čímž je hodnota Up1 snížena na vhodnou velikost, blízkou napětím indukovaným do obou polovin sekundárního vinutí L55 a L55'. Současně se tím téměř odstraňuje tlumení, způsobené činností diod v sekundárním obvodu. Při bližším prozkoumání schématu zjistíme, že pro primár, který mimo slabé induktivní vazby na sekundár, jako u každého pásmového filtru, musí mít i těsnou vazbu na střed sekundární cívky. Tyto diody jsou zapojeny paralelně. Nehledě na napětí, které působí na diody ze sekundárního obvodu (Us1 a Us2), kondenzátor C63 se nabíjí usmerňovací činností diody E9b (d1 na obr.5→) na špičkovou hodnotu napětí Up1. Toto záporné napětí se přičítá záporným půlvlnám Up1. Na diodu E9a působí v okamžiku vrcholu záporné půlvlny napětí rovné 2×1, 41×Up1 (Up1 je efektivní hodnota napětí). Tímto napětím se nabíjí kondenzátor C67. Obě diody dodávají z cívky L56 takový proud, aby se U 1 = U s1 + U p1 vyrovnalo vybíjení kondenzátoru C67 přes odpor R60. Na tomto odporu je U 2 = U s2 + U p2 napětí 2,82×Up1 a výkon spotřebovaný odporom R60 je: Up, Up1 – primární napětí 2 2 2 Us, Us1 – sekundární napětí (2,82 ⋅ U p1 ) = 8 ⋅ U p1 = U p1 N= U1, U2 – výstupní napětí R60 R60 R60 8

Tento výkon dodává primár prostřednictvím cívky L56, která je odporem R60 tlumená tak, jako by k ní byl paralelně připojen odpor 1 R60 . Z toho vidíme, že přímé připojení diod na primár přes kondenzátor z anody E8 8 na střed vinutí sekundáru by znamenalo příliš silné tlumení primárního obvodu. Proto má cívka L56 několikrát menší počet závitů, než primární cívka L54. Vhodně zvoleným poměrem závitů se dosáhne největšího zesílení při dobré činnosti, co do zkreslení i potlačení amplitudové modulace. Mimo napětí Up1 působí na diody i napětí ze sekundáru. Induktívní vazbou mezi cívkami L54 a L55-55' se indukuje do sekundárního obvodu elektromotorická síla, která je bez ohledu na frekvenci vždy přesně v protifázi s napětím na primární cívce. Tato elektromotorická síla protlačuje sekundárním obvodem proud, který v rezonanci, kdy se vzájemně vyruší reaktance sekundární cívky a kapacity, je s ní ve fázi. Tento proud vytváří na indukčnosti L55-55' napětí, předcházející ho o 90°. Polovina tohoto napětí Us1 působí na diodu d1, druhá polovina Us1 působí na diodu d2. Protože každá dioda je na jednom konci cívky, jsou napětí Us1 a Us2 proti středu cívky, (do které je přiváděno napětí Up1) navzájem v protifázi. Když je v rezonanci prou sekundárního obvodu přesně v protifázi s primárním napětím a napětím Us1 aUs2 (mají s proudem fázi ±90°), bude vektor napětí Up1 a napětím Us1 a Us2 svírat úhel 90°. Obr.6a↓ Výsledné vektory U1 a U2 budou mít stejnou velikost. Mimo rezonance se sekundární obvod chová jako indukčnost v sérii s ohmickým odporem nebo jako kapacita v sérii s ohmickým odporom, podle vztahu: Z = jX L − jX C + R , kde XL je reaktance cívky a XC je reaktance kapacity sekundárního obvodu. Když je XL vyšší než XC (pro frekvence nad rezonanční frekvencí) bude mít jejich rozdíl kladné znaménko a reaktance bude mít v obvodu charakter indukčnosti. Pod rezonanční frekvencí bude mít reaktance naopak charakter kapacity. Z výše uvedeného vyplývá, že proud sekundárního obvodu nebude už ve fázi s elektromotorickou silou, ale bude o určitý úhel opožděn nebo jí bude předbíhat, 14/66

podle okamžité vyšší nebo nižší frekvence než frekvence rezonanční. Stejně jako proudu se budou natáčet i vektory napětí Us1 a Us2 takže výslednice U1 a U2 nebudou už stejně velké. Obr.6b↓, Obr.6c↓. Dioda d1 nabíjí kondenzátor C63 na špičkovou hodnotu U1; toto napětí je proti kostře záporné. Přes vinutí L56 a L55 se prenáší toto záporné napětí i na katodu diody d2 a přes ní na kondenzátor C67. Současně působí na diodu d2 ješte napětí U2. Kondenzátor C67 se tím nabije na součet špičkových hodnot napětí U1+U2; toto stejnosměrné napětí je v okamžiku vysílání rezonanční frekvence sekundárního obvodu (v našem případě 6,5 MHz) rovné dvojnásobku napětí na kondenzátoru C63. Pak platí: U1 = U 2 , U s = U1 + U 2 = 2U 1 . Tuto skutečnost využíváme při ladění poměrového detektoru: sekundár nastavujeme tak, aby na kondenzátoru C63 bylo poloviční napětí než na kondenzátoru C67. Poznámka: Stejnosměrná napětí vzniklá usměrňovací činností diod, označujeme takto: U1 – napětí na kondenzátoru C63, U2 – napětí, které by vznikalo činností diody d2, E9a, kdyby pracovala samostatně, UC – napětí na kondenzátoru C67. Při frekvenční modulaci nosné vlny přicházejí na poměrový detektor frekvence o určitý rozdíl odlišné od rezonanční frekvence. Podle okamžité odchylky od rezonanční frekvence se mění i velikost výsledného vektoru U1 a tím i velikost napětí U1 na kondenzátoru C63. Změny tohoto napětí odpovídají modulaci nosné vlny a přenášejí se jako nízká frekvence přes kondenzátor C64 do nízkofrekvenčního zesilovače zvuku. Poměrně malé odchylky od rezonanční frekvence téměř nezpůsobují změny velkosti napětí U1 a U2, ale při přísném posuzovaní je zřejmé, že kromě natáčaní fáze musí docházet při rozladění i ke snižování hodnot napětí Up1, Us1 a Us2. Poměrový detektor je schopen vyrovnávat i amplitudové změny a proto můžeme tvrdit, že bez změny napětí nosné vlny nedochází ke změnám těchto napětí, ani napětí U1, U2, UC (napětí UC se stále rovná součtu napětí U1+U2, bez ohledu na okamžité rozladění). Časová konstanta C67×R60 je tak velká, že ani při změnách napětí nosné vlny, pokud jsou v rozsahu akustických frekvencí, nemůže prakticky dojít ke změnám napětí UC. Toto je důležitý znak poměrového detektoru, který napovídá, jakým způsobem poměrový detektor potlačuje parazitní amplitudovou modulaci. Činností diod je zatěžován primární obvod tak, jako by paralelně k vazební cívce L56 byl připojen odpor velkosti 1 R60 , tj. cca 3 kΩ. L56 má 6,5x nižší počet závitů než L54. Primár je tedy tlumený tak, jako by byl 8 k němu připojen paralelně odpor 6,5 2 ⋅ 3kΩ , tj. cca 120 kΩ. Toto tlumení není zanedbaletné vzhledem k poměrně vysokému dynamickému odporu samotného primárního obvodu, avšak je menší než tlumení sekundárního obvodu. Pro sekundární obvod jsou obě diody v sérii. Odpor R60 tlumí sekundární obvod stejně jako u běžných detekčních obvodů, jako by byl k sekundáru připojen odpor R Rd = 60 = 11 kΩ 2 Tlumení laděných obvodů, jak jsme vypočetli výše platí tehdy, když se nemění amplituda nosné vlny zvuku. Tomuto tlumení odpovídá určité efektivní Q pásmového filtru. Když pro parazitní amplitudovou modulaci stoupne amplituda nosné vlny, zvýší se o něco i napětí U1 a U2 a diody začnou odebírat proud větší než je potřebný pro nabíjení kondenzátoru C67 vzhledem k jeho pomalému vybíjení přes odpor R60. to je proto, že součet špičkových hodnot U1+U2 bude vyšší než před zvýšením amplitudy nosné vlny, kdyby tato součtová hodnota převyšovala napětí UC jen málo. Na diodách bude větší rozdíl napětí, diody budou pro delší část periody otevřeny a jejich vnitřní odpor se sníží; budou dodávat větší proud do kondenzátoru C67, který znamená zvýšené tlumení pásmového filtru. Vzhladem ke značné velkosti kondenzátoru C67 se to prakticky neprejeví zvýšením napětí UC, pokud zvýšení amplitudy nosné vlny nebude trvalé. Zvýšené tlumení pásmového filtru způsobí snížení jeho efektivního Q a tím i snížení přenosu (zesílení) vf napětí mezi mřížkou E8 a sekundárem poměrového detektoru. Proto zvýšení napětí U1 a U2 bude v poměru ke zvýšení napětí na mřížce E8 jen velmi malé a prakticky nedojde ke zvýšení napětí U1 na kondenzátoru C63. Podobně při snížení napětí nosné vlny bude součet špičkových hodnot U1+U2 nižší než před změnou napětí. Diody budu otevřené po kratší dobu periody a bude na nich menší rozdíl napětí. Jejich vnitřní odpor se zvýší a proud dodávaný kondenzátoru C67 se sníží. Tím se sníží tlumení pásmového filtru a zvýší jeho efektivní Q, tzn. i přenos vf napětí mezi mřížkou E8 a sekundárem PD. Snížení napětí nosné vlny se prakticky naprojeví na změně napětí na kondenzátoru C63. V krajním případě velmi značné amplitudové modulace, při okamžité minimální amplitudě 15/66

nosné vlny, bude součet U1+U2 už tak malý, že diody budou uzavřeny a přestanou tlumit pásmový filtr. Když by rozdíl mezi efektivním Q při odpojených diodách a při střední amplitudě nosné vlny takovu změnu amplitudy už nemohl vyrovnat, zůstane určitá amplitudová modulace i na kondenzátoru C63. Proto předcházející zesilovač ZMF musí s elektronkou E8 pracovat jako omedzovač i když omezování nemusí být tak účinné jako při použití fázového diskriminátoru v demodulačním stupni. Při trvalých změnách amplitudy nosné vlny se zřejmě mění i napětí UC na kondenzátoru C67. Proto při ladění obvodů ZMF (včetně primárů PD) nastavujeme tyto obvody na maximum tohoto napětí. Dobrá funkce poměrového detektoru záleží na jeho správném naladění. Při něm má být napětí na C63 přesně rovné polovině napětí na C67. Ladění detektoru se však trochu mění když je přivedené vf napětí značně odlišné. Je proto potřebné ho převádět při přibližně stejném napětí jako když se přijímá signál. To platí pro vyjímečné případy, kde shodou nepříznivých okolností a nedostatečného napětí zvukové nosné vlny v anténě, je zvuk tak slabý, že nedochází k řádnému omezení v předcházejících stupních. Poměrový detektor, podobně jako každý jiný detektor frekvenčně modulovaných kmitů, je také citlivý na fázovou modulaci (frekvenční modulace je vlastně zvláštní případ fázové modulace). Když vinou nesprávného potlačení zvuku v obrazové mezifrekvenci dochází k fázovému ovlivňování nosné zvuku obrazovou modulací, není možné odstranit téměř stoprocentní amplitudovou modulaci, ke které může docházet chybou ve vysílací cestě; když totiž minimální napětí nosné vlny obrazu při přenosu bílé silně klesne pod hodnotu stanovenu normou. Malý odpor R58, zapojený mezi C63 a L56, slouží k částečné filtraci zbytků vf napětí jejichž harmonické frekvence mohli rušit obraz, a také upravuje fázi napětí Up1 a Us, která vzhledem k neodstranitelným zbytkům kapacitních vazeb není úplně ideální jako na Obr.6a (str.14), a tím zlepšuje činnost poměrového detektoru. 2.8. Nízkofrekvenční zesilovač Na vstup zesilovače, spojeného s obvodem poměrového detektoru, je místo obvyklého obvodu pro zeslabení vysokých kmitočtů (deemphasis) zařazena tónová clona. Potenciometr R50 umožňuje současné ovládání výšek i hloubek. Pro tónovou clonu jsou vhodně zvolené hodnoty C64, R59, (ovládají hloubky) a R61, C66 (ovládají výšky). Kmitočtové charakteristiky jsou ovšem ovládané obvody celého nízkofrekvenčního zesilovače a jejich průběhy závisí na poloze bežce regulátoru hlasitosti R51. nf zesilovač je dvoustupňový, odporově vázaný a používá združenou elektronku E10 PCL82. Trioda E10a získává předpětí náběhovým proudem řídící mřížky na velkém odporu R63, asi -1,2 V. Ze sekundáru výstupního transformátoru TR1 je zavedená silná zpětná vazba na vstup zesilovače. Zpětnovazebné napětí je přiváděno k dolnímu konci regulátoru hlasitosti R51, a proto stupeň zpětné vazby závisí na poloze běžce tohoto potenciometru. Jestliže je zpětná vazba kmitočtově závislá, dosáhne se tím fyziologické regulace hlasitosti, tj. čím je nastavena menší hlasitost, tím je větší zdůraznění hloubkových tónů. Kondenzátor C70 v obvodu zpětné vazby způsobuje jejich zdůraznění. Je překlenut odporem R71, který zabraňuje vzrůstu fázového posunu zpětnovazebního napětí při nejnižších kmitočtech a tím rozkmitání nf zesilovače pomalými kmity. V nf zesilovači je další zpětná vazba z anody koncové elektronky E10b malým kondenzátorem C71 na anodu triody E10, která snižuje zesílení nejvyšších kmitočtů. Přes výstupní transformátor zvuku TR1 je připojen jediný reproduktor se širokým prenášeným pásmem (70 Hz ÷ 13 kHz). Předpětí koncové elektronky vzniká úbytkem na katodovém odporu R67, blokovaném kondenzátorem C72. Malého kladného napětí na katodovém odporu se současně využívá jako anodového zdroje pro anodu E7. U televizí z náběhové série je použita jako nf předzesilovač elektronka E9c PABC80 a koncová elektronka je E10 PL82. 2.9. Oddělovač synchronizačních impulsů Úplný televizní signál se přivádí na první mřížku heptody E11b ECH81 z anodového obvodu videozesilovače E6a přes odpor R101. Tento odpor zamezujc kapacitnímu zatížení videozesilovače vstupní kapacitou heptody. Elektronka E11b plní dvě základní funkce: odděluje synchronizašní směs od ostatního TV signálu a vytváří stejnosměrné regulační napětí pro řízení kmitočtu řádkového budícího oscilátoru. Heptoda E11b ECH 81 pracuje současně jako porovnávací obvod pro nepřímou synchronizaci, a to na koincidenčním principu. Podle způsobu činnosti se nazývá toto zapojení klíčované porovnávání fáze. Předpětí 1.mřížky E11b vzniká průtokem mřížkového proudu, který nabíjí kondenzátor C101. Televizní signál má kladné synchronizační impulsy, takže mřížkový proud teče jen v okamžicích špiček synchronizačních impulsů. Televizní signál na 1.mřížce má proto takovou polohu , že špičkám synchronizačních impulsů 16/66

odpovídá vždy přibližně nulové napětí a celý TV signál probíhá jen do záporných hodnot předpětí, a to bez ohledu na velikost (kontrast) přiváděného signálu. Obr.7→ Nastává vlastní obnovení stejnosměrné složky signálu. Aby při náhlém zvýšení jeho amplitudy, např. při poruše, nedocházelo k uzavření elektronky separátoru, a tak k nepřítomnosti nněkolika synchronizačních impulsů v připojených obvodech, což by mohlo nastat, protože časová konstanta C101×R102 je velká a vybíjení C101 je pomalé, je do přívodu k 1.mřížce zařazen protiporuchový člen C102, R103. Při poruše sice okamžitě vznikne na kondenzátoru C102 velké předpětí odpovídající amplitudě poruchy, protože je však časová konstanta C102×R103 malá, vybije se náboj v době značně kratší než je doba řádku, takže k zmizení následujících synchronizačních impulsů nedojde. Aby separátor správně odřezával synchronizační impulsy i při nejmenším použitelném kontrastu obrazu je podobně jako u omezovače ve zvukovém mf zesilovači zkrácena převodová charakteristika elektronky snížením napětí na stínící mřížce. Napájecí napětí pro stínící mřížku E11b se získává z děliče R141, R144, takže na g2 je napětí asi 12 V. Synchronizační impulsy se odebírají ze stínící mřížky. K oddělení těchto impulsů od řádkových se používá dvou integračních členů. První tvoří vnitřní odpor tohoto úseku heptody (Rig2) spolu s odporem R104 a kondenzátorem C103, druhý integrační člen je za vazebným kondenzátorem C142 a tvoří ho odpor R142 s kondenzátorem C144. Pro řádkové synchronizační impulsy kondenzátor C103 představuje prakticky zkrat, takže pro tyto je g2 heptody řádně blokovaná, naopak pro snímkové synchronizační impulsy se uplatňuje R104 jako pracovní odpor. Integrované snímkové synchronizační impulsy se zesilují a ořezávají v triodě E11a ECH 81; pracovní odpor je R145. Zesílené snímkové synchronizační impulsy kladné polarity se přivádějí přes C145 do mřížkového obvodu snímkového blokovacího oscilátoru k jeho synchronizaci. 2.10. Snímkový rozklad Budící generátor snímkového kmitočtu je tvořen triodovou částí (E17a) elektronky PCL82 a blokovacím transformátorem TR2. Jeho činnost je zhruba tato: Predpokládejme, že napětí na kondenzátoru C146 je v čase t1 záporné a tak velké, že trioda E17a nevede žádný proud (je zavřena). Kondenzátor C146 se však přes odpory R146, R161 vybíjí, takže v čase t2 začíná téct anodový proud. Narůstání anodového proudu indukuje ve vinutí transformátoru TR2, zařazeném v anodovém obvodě triody, záporné napětí, které zmenšuje napětí na její anodě. Transformátor je zapojen tak, aby se pokles napětí na anodě transformoval na mřížku obrácenou polaritou, na mřížku tedy působí kladné napětí. Tím vzroste anodový proud, důsledkem čehož vzroste opět mřížkové napětí. Proces probíhá lavinovitě. Kladné napětí na mřížce vyvolá mřížkový proud, kterým se nabíjí kondenzátor C146 (t3, Obr.8→). Náboj tohoto kondenzátoru je na mřížkovém konci záporný a jeho napětí je na odporu katoda-mřížka jen o řád menší než indukované kladné napětí. Až poklesne anodové napětí na hodnotu při které přestane narůstat anodový proud, kladné napětí se přestane indukovat v mřížkovém vinutí transformátoru TR2 a na mřížku působí plné záporné napětí kondenzátoru C146. Anodový proud poklesne prudce na nulu, což v mřížkovém vinutí vyvolá krátký impuls ješte zápornějšího napětí. Aby se tím nerozkmital blokovací transformátor na své vlastní frekvenci tlumenými kmity (narušovalo by to překládání), je přemostěn kondenzátorem C147 a tlumen odporem R147. Následuje uzavření elektronky značným záporným napětím na její mřížce, což je opět stav, ze kterého jsme vyšli. Doba vybíjení kondenzátoru C146, a tak i doba celého cyklu blokovacího oscilátoru se řídí velikostí svodových odporů R146 a R161, potenciometrem R161 nastavujeme správnou frekvenci trochu nižší než frekvenci synchronizačních impulsů. Ty jsou kladné, proto už před vybitím C146 pod závěrné napětí spouštějí i blokovací oscilátor a tak řídí jeho frekvenci i fázi – spuštění oscilátoru znamená začátek vertikálního zpětného běhu. Vlastní napětí pilovitého průběhu, kterým se budí koncový stupeň rozkladového generátoru, vzniká na kondenzátoru C149, který se nabíjí přes odpor R149 v poměrně dlouhé době zablokování elektronky E17a. V době po kterou přes elektronku teče anodový proud se přes ní a přes anodové vinutí TR2 tento kondenzátor vybíjí. Pravidelným opakováním těchto dvou dějů vznikají pilové kmity, které kondenzátor C150 přivádí přes ochranný odpor R152 na mřížku koncové elektronky E17b. Odpor R150 je mřížkový svod koncové pentody PCL82 E17b. Ta pracuje ve třídě A s transformátorovým výstupem. Mřížkové předpětí se tvoří na katodovém odporu R158, překlenutým elektrolytickým kondenzátorem G153, aby se vyloučila nežádoucí záporná zpětná vazba. S katodou pentody je spojena i katoda triody E17. Zbytkové napětí na C153 zlepšuje synchronizaci 17/66

blokovacího oscilátoru. 2.mřížka koncové elektronky je napájena přes odpor R159, blokovaný kondenzátorem C156; anoda je napájena přes primární vinutí výstupního transformátoru TR3, překlenuté sériovým členem R157-C155, který omezuje nápěťové impulsy, vznikající při zpětném běhu. Tyto impulsy způsobují jednak bzučení výstupního transformátoru, jednak by svým mapětím mohli ohrožovat izolaci použitých součástek. Anodový proud, dodávaný koncovou elektronkou do primárního vinutí TR3 se skládá z pilové složky, dodávající proud do vychylovacích cívek po přetransformování na sekundár a z parabolické složky, představující magnetizační proud transformátoru, který nemůže mít z konstrukčních důvodů tak velkou indukčnost, aby byl zanedbatelný jako spotřebič proudu. Budíaí napětí musí mít přibližně stejný tvar jako anodový proud. To není možné dosáhnout nabíjením kondenzátoru C149 a proto mezi anodou E17b a její mřížku je zařazen složitý obvod záporné zpětné vazby, kterým budící napětí vhodně tvarujeme. Obvod se skládá z odporů R156, R153, R164 a R162 a kondenzátorů C154 a C152. Změnou velikosti R164, R162 se mění tvar budícího napětí a tím i linearita. Ve střední části obrazu působí R164, v horní části R162. Vychylovací cívky L527-528, impedančně přizpůsobené na anodový obvod koncového stupně E17b výstupním transformátorem TR3, jsou překlenuté kondenzátorem C157, který potlačuje napětí řádkové frekvence, indukované z řádkových vychylovacích cívek. Přes odpor R160 se odebírají záporné impulsy, vznikající při zpětném běhu snímkového rozkladu, které v čase zpětného běhu zháší světelnou stopu obrazovky. Dokud se přes kondenzátor C128 dostanou na řídící mřížku obrazovky E18, odřízne se diodou E13a EAA91 jejich kladná, pilovitá část, která by způsobovala stojatý „brum“ v jasu obrazovky. Aby v jakékoliv poloze potenciometru jasu R75 toto zhášení dobře pracovalo, je mezi jeho běžec a mřížku E18 zařazen odpor R88 1M. 2.11. Stabilizace svislého rozměru obrazu Následkem kolísání síťového napětí se mění napětí pro budící a koncový stupeň. Tímto dochází ke změnám rozměru obrazu. Toto kolísání rozměru snižujeme stabilizací. Stabilizační obvod ovládá samočinně velikost napájecího napětí pro triodu E17a a tím se řídí velikost amplitudy budícího napětí pro koncovou elektronku. Napájecí napětí pro elektronku blokovacího oscilátoru se odebírá z deliče R155-R154, připojeného na zvýšené napětí (booster), které je stabilizováno obvodem pro stabilizaci řádkového koncového stupně. Obr.9.↓ Napěťově závislý odpor R193 usměrňuje kladné impulsy, vznikající při zpětném běhu a priváděné na něj přes kondenzátor C151. NZO působí jako usměrňovač proto, že při zvětšování napětí klesá jeho odpor. Protože kladné špičky napětí na anode E17b několikrát převyšují svojí amplitudou záporný pilovitý průběh, je pro tyto kladné špičky odpor NZO značně nižší než pro zápornou polovinu průběhu. Usměrněním impulsů vzniká na C151 záporné napětí, které je tím vyšší, čím větší jsou impulsy. Toto napětí je přes R151 přiváděno do uzlu R163R149, a odečítá se od kladného napětí, priváděného přes R155. Při zvýšení síťového napětí se zvýší amplituda impulsů, čímž se zmenší napětí pro anodu E17a. Zmenšené napájecí napětí blokovacího oscilátoru má za následek snížení budícího napětí na mřížce koncové elektronky a tím i zmenšení amplitudy svislého rozkladu; svislý rozměr obrazu se zvětší jen nepatrně: při změně síťového napětí o 10% sa změní napětí jen o 2%. Napájecí napětí pro anodu triody E17a se filtruje kondenzátorem C148.

18/66

2.12. Řádkový rozklad – Systém automatické fázové synchronizace (Obr.10→) Oddělování řádkových synchronizačních impulsů a fázové porovnávání s referenčním napětím, Uref – referenční napětí přiváděným z pomocného vinutí řádkového výstupního transformátoru, se provádí v celé heptodové části elektronky E11b. Anodový proud heptody je možné řídit předpětím dvou řídících mřížek, 1. a 3. mřížky. Proud může téci jen tehdy, když je současně na 1. i 2. mřížce záporné napětí menší než závěrné předpětí příslušné mřížky, a když je na anodě kladné napětí. Na 3. mřížku heptody E11b se přivádí z kapacitního děliče C104, C107 sinusové napětí z řádkového budícího oscilátoru. Předpětí 3. mřížky vzniká opět mřížkovým proudem. Amplituda tohoto přiváděného sinusového napětí je několikrát větší než závěrné napětí 3. mřížky (které je malé vzhledem k velmi malému napětí na 2. a 4. mřížce i na anodě), proto heptodou může téci proud jen v krátkém časovém úseku okolo špišky kladné půlvlny sinusového napětí. Když je přijímač zasynchronizován, dovolí napětí na 3. mřížce průchod anodového proudu jen v okolí doby příchodu synchronizačních impulsů na 1. mřížku. Ve zbývajícím čase řádku je elektronka nezávisle na prijímaném signále uzavřena, proto nemohou poruchové impulsy, přicházející v této době, způsobit impulsy anodového proudu a tak narušovat synchronizaci. Toto klíčování porovnávacího obvodu potlačuje vliv poruch. Porovnávání faze přijímaných synchronizačních impulsů a vyráběného kmitočtu se provádí v anodovém obvodu heptody. Na její anodu se přivádějí impulsy, vznikající při řádkovém zpětném běhu, z pomocného vinutí transformátoru TR4 v záporné polaritě, které se tvarují a vhodně fázově posouvají (aby se zpětný běh časově kryl se zatemňovacím impulzem) členem R107, C106, R106, C105. Kondenzátor C106 slouží hlavně k oddělení stejnosměrného napětí na anodě E11b od pomocného vinutí, které je spojené s kostrou. Tak dosahujeme vhodný průběh tohoto referenčního napětí na anodě E11b, nutný pro správnou funkci porovnávacího obvodu a správnou polohu obrazu na rastru. Průběh referenčního napětí je v horní části Obr.11↓ a č.16 v tabulce průběhů napětí. Nízké kladné napětí přivádíme na anodu heptody z katodového odporu R120 elektronky E12a, E12b. Jeho velikost nastavujeme deličem napětí R116-R112, připojeným na běžec potenciometru R119. Sériovým zapojením odporů R122, R119 a R123 mezi katodu E12 a, E12b s kladným napětím cca 15 V a mřížku řádkové koncové elektronky E14 PL36 se záporným napětím asi 40 V získáváme na potenciometru R119 vhodné regulační napětí. Na anodu heptody přiváděné stejnosměrné napětí se připočte k impulsnímu referenčnímu vzorkovému napětí. Součtové napětí anody umožňuje průtok anodového proudu v čase trvání strmé části porovnávací hrany referenčního napětí. Tento proud může téci jen při současném splnění tří podmínek: Ug1(Ug3) – napětí na 1. (3.) mřížce na 1. mřížce musí být synchronizační Ua – anodové napětí impuls; na 3. mřížce vrchol kladné půlvlny Ia – anodový proud klíčovacího sinusového napětí; na anode kladné napětí. Trvání impulsu anodového proudu je určeno šířkou synchronizačního impulsu, amplituda impulsu anodového proudu závisí jedině na okamžité hodnotě napětí na anode heptody v době trvání synchronizačního impulsu. Podle vzájemné polohy (fáze) synchronizačního impulsu a vzorkového napětí může amplituda anodového proudu dosahovat různé hodnoty, Obr.11↑. Tím se mění střední hodnota anodového proudu. Zapojení pracuje jako koincidenční obvod. Vzájemná poloha vzorkového napětí a klíčovacího napětí na 3. mřížce se nemění protože obě napětí pocházejí ze stejného zdroje. Anodový proud způsobuje úbytek 19/66

napětí na odporech R106, R108 a R116. Napětí na odporu R116 je filtrováno členem R108, R118, C110 a C116. Podobný člen je zapojen za každým porovnávacím obvodem při nepřímé synchronizaci a způsobuje, že se regulační napětí ovlivňující frekvenci budícího oscilátora mění jen při trvalejších změnách frekvence, fáze synchronizačních impulsů a vlastních kmitů oscilátoru, kdežto při náhodných okamžitých změnách, jako v případě poruchových impulsů nedojde k ovlivnění rozkladového generátoru. Kondenzátor C116 je připojen prakticky na kostru, protože C111 je asi 15x větší. Na odporu R116 je už vyfiltrované stejnosměrné regulační napětí, měnící se podle vzájemné polohy synchronizačních impulsů a referenčního napětí, ovládající přes mřížkové odpory R111 a R109 strmost reaktanční elektronky E12a. Filtrační člen R108, R113, C110 a C116 působí jako nízkofrekvenční propust. Na odporu R116 se vytváří regulační napětí jen tehdy, když je televizor v zasynchronizovaném stavu, nebo když je frekvence synchronizačních impulsů jen málo odlišná od vlastní frekvence budícího oscilátoru. Tehdy se ještě může vytvořit při koincidenci (současném příchodu) synchronizačních a vzorkových impulsů dostatečný počet za sebou jdoucích impulsů anodového proudu, které o po vyfiltrování vytvoří na odporu R116 dostatečné regulační napětí, aby bylo schopné změnit frekvenci oscilátoru tak, aby se rovnala frekvenci synchronizačních impulsů. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší vlastní frekvencí oscilátoru, při kterých se ješte obvod samočinně zasynchronizuje, se nazývá aktivní chytací rozsah synchronizace a je asi 600 Hz. Když je rozdíl frekvencí příliš velký, trvá potkávání obou druhů impulsů tak krátce, že malý počet přitom vytvořených impulsů anodového proudu není schopen vytvořit dostatečně velké napětí na R116 a k zasynchronizování nemůže dojít. Naopak v zasynchronizovaném stavu, kdy se obě frekvence navzájem rovnají, může dojít ke změně jedné z porovnávaných frekvencí pootočením regulátoru frekvence R119 nebo z jiných důvodů v přijímači nebo i ve vysílači. Pokud ješte charakteristika porovnávacího obvodu dovoluje vytvořit tak velké stejnosměrné napětí, aby se tento rozdíl vyrovnal, zůstane televizor zasynchronizovaný. Dalším odchylováním porovnávacích frekvencí regulační napětí nestačí vyrovnat změnou kapacity reaktanční elektronky kmitočet sinusoscilátoru a dojde k narušení synchronizace. Sinusoscilátor začne kmitat vlastním kmitočtem. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší frekvencí budícího oscilátoru, při kterých se zasynchronizovaný obraz právě rozpadne, je pasivní držící synchronizační rozsah. V rozsynchronizovaném stavu se obraz rozpadne do několika pruhů, které můžeme lehko spočítat. Každý pruh znamená změnu vlastní frekvence oscilátoru o 50 Hz, při pěti pruzích je rozdíl frekvence synchronizačních pulsů a budícího oscilátoru 250 Hz. (když je frekvence vlastního oscilátoru vyšší, klesají pruhy zleva do prava). Protože v televizorech řady Azurit je použit jako budící oscilátor řádkového rozkladu sinusoscilátor, který kmitá jako běžný oscilátor na frekvenci svého laděného L-C obvodu, není možné ovlivňovat jeho frekvenci přímo regulačním napětím, ale přes reaktanční elektronku, zapojenou jako indukčnost nebo kapacita. Funkci reaktanční elektronky plní trioda E12a PCF82. Na její anodě je kladné napětí, přiváděné přes odpor R114 a vinutí cívky sinusoscilátoru L101', a také sinusové napětí vyráběné sinusoscilátorem. Reaktanční elektronka pracuje v daném zapojení jako kapacita se záporným odporem. Pro kapacitní odpor je nutné aby proud předbíhal napětí. Fázový posun anodového proudu a napětí elektronky E12a se dosahuje dvojitým fázovacímderivačním článkem, který tvoří RC členy C109-R110 a C108-R111. Napětí anody se vektorově rozloží na napětí kondenzátoru C109 (které se zpožďuje) a napětí odporu R110 (které předbíhá napětí Ua). Pro dosažení většího fázového posunu než 90° (kapacita se záporným odporem), je žádoucí další derivační článek C108R111, který je připojen paralelně k odporu R110. Napětí odporu R110 se rozloží na napětí kondenzátoru C108 a odporu R111. Tak, jako u předcházejícího článku i tady vzniká posun fáze mezi napětím odporu R110 a napětím R111, které je přiváděno na mřížku triody. Výsledný fázový posun Ua a Ug je větší než 90° a když je anodový proud ve fázi s napětím mřížky, musí být fázový posun mezi anodovým napětí a proudem také větší než 90°; elektronka se chová jako kapacita se záporným odporem. Kdybychom neměli napětí na mřížce posunuté o celých 90°, působila by elektronka jako kapacita se skutečným (kladným) odporem, obvod sinusoscilátoru by tím byl tlumen a v něm vyráběné kmity by byli příliš malé pro řízení vybuzení PL36. Záporný odpor naopak znamená určité odtlumení laděného obvodu sinusoscilátoru (zvýšení jeho Q) a tím i zvýšení amplitudy vytvářených kmitů. Velikost střídavého anodového proudu závisí na strmosti elektronky, která se mění s mřížkovým předpětím. Při daném striedavém napětí na anodě a při dané frekvenci znamená změna anodového proudu změnu kapacity, tvořené elektronkou. Tato kapacita je připojená paralelně ke kondenzátoru C113, který spolu s C112 a cívkou L101-101' tvoří laděný obvod sinusoscilátoru. Změnou mřížkového předpětí triody E12a budeme měnit naladění sinusoscilátoru tím, že zvýšením stejnosměrného napětí (a snížením záporného předpětí) zvýšíme strmost i proud triody E12a, tím se zvýší i obvodová kapacita sinusoscilátoru a jeho frekvence se sníží. 20/66

Kdyby se měla z jakéhokoliv důvodu zvýšit frekvence sinusoscilátoru, bude synchronizační impuls vzhledem k porovnávacímu pilovitému napětí přicházet později, v době kdy je okamžité napětí na anodě už menší (Obr.11c, str.19). Impulsy anodového proudu heptody budou malé a napětí na mřížce triody E12a bude kladnější proti kostře než před změnou. Strmost triody se zvýší, tím i kapacita, kterou trioda tvoří a frekvence sinusoscilátoru se sníží. V zasynchronizovaném stavu však vůbec nedojde ke změně frekvence – jen změna parametrů (která by znamenala bez synchronizace změnu frekvence) se vyrovná fázovým posunutím synchronizačního impulsu proti vzorkovému napětí spojeným s malým posunutím obrazu. V rozsynchronizovaném stavu, pokud se obě frekvence liší jen málo a frekvence sinusoscilátoru je např. nižší, bude v okamžicích, kdy je heptoda schopná vést, za sebou následovat několik impulsů anodového proudu postupně narůstajících. Bude to tehdy, když současně při příchodu synchronizačních impulsů bude na 3. mřížce kladný vrchol sinusového průběhu a tedy na anodě heptody porovnávače hrana (strmá zadní hrana) vzorkového impulsu. K tomuto dojde za určitý krátký okamžik vždy, ať je původní fáze obou napětí jakékoliv. Vzhledem k rozdílné frekvenci se vzájemná fáze obou druhů impulsů stále periodicky mění. V našem případě, kdybychom nakreslili průběhy Ua a Ug1 z Obr.11a-c, str.19 přes sebe, jakoby přicházeli na jednu elektrodu současně, budou synchronizační impulsy „vystupovat“ po porovnávací hraně ze spoda nahoru. Impulsní anodový proud bude po několik period kmitání oscilátoru stoupat, vytvoří klesající napětí na odporu R116; mřížka triody E12a se stane zápornější. Kapacita tvořená triodou se zmenší a frekvence sinusoscilátoru se začne zvyšovat. Zvýšení frekvence znamená, že se „stoupání“ impulsů zpomalí a dřív než by se dostali na vrchol vzorkového napětí, vytvoří se tak velké záporné napětí na mřížce triody, že se frekvence sinusoscilátoru bude přesně rovnat frekvenci synchronizačních impulsů. Vzájemná fáze obou porovnávaných průběhů se přestane měnit, impulsní proud heptody bude stále stejný a právě tak velký, aby udržoval sinusoscilátor v zasynchronizovaném stavu. 2.13. Budící generátor řádkového rozkladu Proe velkou stabilitu vlastního kmitočtu, velmi málo závislou na oteplení prijímače, na síťovém napětí i na dlouhodobých změnách parametrů elektronek stárnutím, je použit jako budící oscilátor řádkového rozkladu sinusový oscilátor, tvořený pentodovou částí elektronky PCF82-E12b. Společně s triodovou částí – reaktanční elektronkou – má katodový odpor R120, překlenutý kondenzátorem C111. Tento katodový odpor však neslouží pro vytvoření předpětí pentodové části. Slouží jen pro dosažení vhodného malého kladného napětí pro anodu heptody E11b a záporného předpětí pro triodu E12a. Pentoda E12b má mřížkový svod R118 připojen na kladné napětí, aby se podpořilo rozkmitání sinusoscilátoru po zapnutí prijímače. Mřížkovým proudem při kladných půlvlnách kmitavého napětí se vytváří na odporu R118 záporné předpětí, které udržuje stabilní amplitudu kmitů. Oscilátorovou část tvoří úsek katoda-1. mriežka-2. mriežka. Jedná se o Colpittsův oscilátor: řídící mřížka a „anoda“ oscilační triody a zde stínící mřížka – jsou zapojeny na opačné konce cívky E101-L101' a katoda na střed kapacitního deliče, tvořeného kondenzátory C112 a C113. Paralelně ke kapacitě C113 je připojena ekvivalentní kapacita Ce, vytvářená reaktanční elektronkou, měnitelná předpětím mřížky E12a. Střed kapacitního deliče je uzemněn kondenzátorem C111. Anoda reaktanční elektronky, i druhá mřížka oscilační pentody jsou napájany přes odpor R114, který musí být poměrně malý, aby napětí na anodě reaktanční elektronky bylo dost velké. Aby tento odpor netlumil laděný obvod oscilátoru, je připojen do takového bodu oscilační cívky L101-L101', který má malé střídavé napětí proti zemi. Velikost napájecího napětí pro 2. mřížku je vhodně upravena odporem R115, přemostěným pro frekvenci řádků kondenzátorem C114. Kondenzátor C115 tvoří vvazební kapacitu v mřížkovém obvodu a spolu s mřížkovým svodem R118 ovlivňuje šířku záporné části výstupního impulsu, odebíraného z anody E12b. V anodovém obvodu elektronky E12b je zařazena neoddělitelná součást sinusoscilátoru, tzv. tvarovací obvod. Je řízen sinusovým napětí na 1. mřížce a vytváří průběh budícího napětí pro koncový stupeň řádkového rozkladu (Obr.12→). V době činného běhu elektronového lampy obrazovky je elektronka E12b zablokována záporným napětí na 1. mřížce. Vzhledem k vysoké amplitudě oscilačních kmitů a tím vytvořeným velkým záporným mřížkovým předpětím pracuje totiž pentoda E12b v třídě C. Kapacita Cak (anoda-katoda) elektronky E12b, kapacita spojů a kapacita Cgk (mřížka-katoda) nasledující elektronky E14 tvoří kondenzátor, zapojený mezi anodu a zem. Tato kapacita se nabíjí (podle Obr.12→) v době t1-t2 ze zdroje přes odpor R121, až dosáhne v době t1 napětí zdroje, které zůstává na této kapacitě až do doby t3, kdy se špičkou kladné části sinusového napětí na 1. mřížce otvírá elektronka E12b. V době t3-t4 se kondenzátor vybíjí přes vnitřní odpor pentody. Anodový proud teče až 21/66

do doby t5 a na odporu R121 vzniká úbytek napětí, který vytváří zápornou část impulsu. Současně teče mřížkový proud, kterým se nabíjí kondenzátor C115 na zápornou hodnotu napětí. Vybíjením tohoto kondenzátoru přes R118, R121, a napáječ po zbytek doby periody vzniká stejnosměrné záporné napětí, které udržuje (kromě stabilní amplitudy kmitů) pentodovou část elektronky v uzavřeném stavu po dobu činného běhu. Sériový RC člen R117, C117 upravuje tvar výstupního impulsu pro nejvýhodnější režim koncového stupně. Jemná regulace kmitočtu sinusoscilátoru se převádí stejnosměrným napětím, přiváděným do mřížkového obvodu reaktanční elektronky z potenciometru R119. Hrubá regulace kmitočtu se provádí ferritovým jádrem cívky L101-101'. 2.14. Koncový stupeň řádkového rozkladu Koncový stupeň pracuje v obvyklém zapojení. Toto dost složité zapojení je nutné, protože pro vychylování s tak vysokou frekvencí jako je rřádkový kmitočet, je příkon pro vychylovací cívky velmi vysoký, přibližně 100 W. Používané zapojení umožňuje navrácení výkonu, uloženého do vychylovacího obvodu, k opětovnému použití při nasledujícím běhu. Z napájecího zdroja se nahrazuje jen část, potřebná pro pokrytí ztrát. Ekvivalentní obvod na Obr.13→ umožňuje zásadní výklad činnosti koncového stupně řádkového rozkladu. Elektronka E14 pracuje jako spínač V1, který připojuje indukčnost L v sérii se ztrátovým odporem R na zdroj stejnosměrného proudu. Protože odpor je proti indukčnosti poměrně malý, bude proud přes indukčnost L (představující vychylovací cívky spolu s indukčností výstupního transformátoru) vzrůstat prakticky lineárně. Hned jak proud dosáhne potřebné maximální velikosti, rozpojíme spínač V1. Elektronová lampa se tak vychýlí od středu, až na pravý okraj obrazu. Rozpojení spínače V1 neznamená okamžité zmenšení proudu na nulu, protože to velká indukčnost L nedovolí. Proud se zmenšuje postupně a když jsou oba spínače rozpojené, teče do rozptylové kapacity Crozptyl, která tvoří spolu s indukčností L rezonanční obvod, laděný na kmitočet asi 50-60 kHz. Energie magnetického pole, nahromaděná v indukčnosti v okamžiku vypnutí spínača V1, se přemění na energii elektrického pole kondenzátoru ,Crozptyl‘. Rychlým klesáním proudu přes cívku se vytvoří velký napěťový impuls. Nabitý „kondenzátor“ si ale náboj neponechá a opět se začne vybijet přes cívku L, takže začíná téci proud v opačném směru. V okamžiku, kdy proběhla půlperioda takto vzniklého kosinusového kmitání, sepne se spínač V2. Klesání proudu z maximální kladné hodnoty na nulu na maximální zápornou hodnotu vychýlilo elektronovou lampu na levou stranu obrazu. Spínač V2 připojil k cívce velký kondenzátor C122. V okamžiku maximálního záporného proudu se nahromaděná magnetická energie v tomto kondenzátoru akumuluje. Už před tím byl kondenzátor nabitý na napětí baterie. Vzhledem k své značné velikosti udržuje prakticky stále napětí i po připojení na indukčnost L, ve které proud záporné polarity klesá lineárně k nule. V okamžiku poklesu proudu na nulu se spínač V2 vypne a zapne spínač V1. Elektronová lampa, která se klesajícím záporným proudem dostala od levého okraje do středu, je dále vychylována k pravému okraji vzrůstem proudu kladné polarity. Poznámka: napětí na indukčnosti je přímo úměrné změně proudu s časem. Snižování záporného proudu se v tomto smyslu rovná vzrůstu kladného proudu, proto při činném běhu lampy je napětí stále stejné polarity, při zpětném běhu opačné polarity. V praktickém zapojení tvoří spínač V1 elektronka PL36 E14, spínač V2 dioda PY88 E15. Protože tímto zapojením se využitím energie nahromaděné v kondenzátoru C112 zvyšuje účinnost koncového stupně, nazývá se tato dioda účinnostní. Na kondenzátoru C122 vzniká přídavné napětí, které se přičítá k napětí anodového zdroje. Toto zvýšené napětí se často označuje anglickým slovem booster a i dioda E15 jako booster-dioda. Elektronka E14 je otevírána a zavírána na její mřížce impulsem dodávaným z tvarovacího obvodu sinusoscilátoru. Kladnou část řídícího impulsu se E14 otevře. Doba trvání napěťového impulsu se rovná době zpětného běhu lampy. Koncová elektronka se potom opět otevírá a děj se opakuje. Napěťové špičky, které se na anodě pentody objevují v době zpětného běhu se transformují vinutím transformátoru na hodnotu cca 16 kV, jsou usměrněné diodou E16 (DY86) a filtrované kapacitou obrazovky (urychlovací anoda – grafitový povlak). Vysokonapěťový usměrňovač je žhaven též z transformátoru. Linearita vodorovného rozkladu se koriguje tvarováním napětí na vychylovacích cívkách pomocí sériového rezonančního obvodu C121-L104. Odpor R506, kondenzátory C508 a C505 slouží k dodatečnému vyladění rezonančního obvodu. Z pomocného vinutí 9-10 transformátoru se odebírají kladné impulsy pro obvod klíčované automatiky (na kondenzátor C174), z vinutí 8-9 záporné impulsy pro fázový detektor a pro potlačení řádkových zpětných běhů. 22/66

Přes odpor R132 se přivádí na anodu diody E13a (EAA91) zatemňovací impulsy z řádkového rozkladu. (ze snímkového se přivádějí přes odpor R160). Kladné překmity těchto impulsů dioda ořezává, čímž se zabraňuje možnému vzniku pruhů na stínítku obrazovky. 2.15. Stabilizace rozměru obrazu Protože v obrazech s vychylovacím úhlem 110° by byla dost patrná změna rozměru obrazu při výkyvech síťového napětí, je tu zavedena stabilizace rozměru automatickým posouváním pracovního bodu koncové elektronky E14. Využívá se k tomu napěťově závislého odporu R192, který si můžeme představit jako dvě paralelní protisměrně zapojené diody. Funkci stabilizovaného obvodu můžeme porovnávat podle Obr.14↓. Z vysokonapěťového transformátoru jsou přiváděny kladné napěťové impulsy o amplitudě cca 850 V odvozeny od řádkových zpětných lamp na R192. V důsledku jeho nelineární charakteristiky nastává částečné usměrnění a kondenzátor C123 se nabíjí na zápornou hodnotu. V mezičase impulsů se kondenzátor vybíjí přes serioparalelní člen R128 - R130 - R192 - část R131 napáječ - E15 - a vinutí transformátoru 6-5. Tak vzniká stejnosměrné záporné napětí okolo 60 V na C123. Toto napětí se přivádí přes filtr R126-C119-R125 do mřížkového obvodu elektronky a určuje její pracovní bod. Kdykoliv z nějakého důvodu poklesne síťové napětí a zmenšil by se vodorovný rozměr obrazu, dojde i k poklesu amplitudy impulsového napětí přiváděného z kondenzátoru C123 na R192. V důsledku zmenšení usměrněného napětí na R192 se zmenší předpětí koncové elektronky, stoupne strmost, tím výkon a vodorovný rozměr zůstane zachován v původní velkosti. Při zvyšování síťového napětí funkce probíhá opačném smyslu. Protože potenciometrem R131 se přivádí z obvodu zvýšeného napětí (přes odpor R129) do stabilizačního obvodu stejnosměrné kladné napětí, nastavuje se tím pracovní bod napěťově závislého odporu R192 a tím se ručně může nastavit předpětí pro elektronku E 4. Rídí se tak v požadovaných mezích regulace rozměru obrazu. Ze stejného bodu zvýšeného napětí se přivádí kladné napětí (přes odpor R133) také na potenciometr R135, jeho regulací se dodává různé kladné napětí obrazové elektronce E18, čímž je umožněno ruční zaostření. 2.16. Síťová napájecí část Přijímač 4108 U je napájen přímo ze střídavé sítě. To znamená, že pro jiné napětí je nutno použít transformátor. Také je třeba opět zdůraznit, že kostra přijímače je spojena se sítí. Za dvoupólovým vypínačem P13 je kondenzátor C183 (k zabránění síťových poruch do přijímače i vyzařování nežádoucích frekvencí do sítě) a pojistka Po1, jejíž hodnota se liší podle použité tlumivky nebo odporu (viz. technické údaje). Za pojistkou je napojen sériový okruh žhavících vláken elektronek přes teplotně závislý odpor – termistor R191 – k zabránění proudovému nárazu po zapnutí. Odpor R181 upravuje napětí na hodnotu ke žhavení elektronek. Žhavící vlákna mají připojeno více kondenzátorů k odstranění vzájemného rušení a kmitání. Za pojistkou je také připojen odpor R182 (k omezení proudového nárazu), křemíkový usměrňovač, odpor R186 (který u přijímačů bez tlumivky odpadá) a rozvětvený filtrační řetězec se srážecími odpory, k získání potřebných napětí pro napájecí obvody prijímače. Odpory slouží zároveň k filtraci a rozvětvení opět snižuje vzájemné ovlivňování jednotlivých stupňů. 2.17. Dálkové ovládání Obsluhu přijímače je možné obohatit o dálkové ovládání, kterým se řídí jas (R13) a hlasitost (R14). Zapojuje se na 8-pólovou zásuvku umístěnou na zadní stěně prijímače vlevo dole.

23/66

3. Návod na obsluhu a nastavení obrazu 1) Umístění a připojení televizního přijímače Přijímač při nastavení umístěte do výšky očí tak, aby světlo nedopadalo přímo ani na stínítko, ani do očí pozorovatele. Přijímač zapojte do střídavé sítě o napětí 220 V ±10% a o kmitočtu 50 Hz. Pozor! TV jsou napájeny přímo ze sítě a jejich chassis má životu nebezpečné napětí proti zemi. Nezasouvejte nikdy vidlici přívodní šňůry do síťové zástrčky dřív, než je zadní a spodní stěna připevněna na svém místě. Při opravách je bezpodmínečně nutné zapojit televizní přijímač do sítě přes oddělovací transformátor dostatečného výkonu (cca 200 W) s dobrou izolací mezi primárním a sekundárním vinutím. Pak je možno chassis přijímače uzemnit, takže práce na něm je stejně bezpečná jako na prijímačích s napájacím transformátorem. Na vstupní zdířky (označené na Obr.16 J↓) připojte symetrický (dvojlinkový) svod o impedanci 300 Ω od antény vhodné pro naladěný televizní kanál. Anténa i svod musí být provedeny tak, aby dodávali dostatečně silný signál bez rušivých odrazů a stojatých vln. Tyto okolnosti ověřte vždy před zkouškou pomocí jiného přijímače. 2) Nastavení přijímače ovládacími prvky Rozmístění ovládacích prvků určených k nastavení správné funkce televízního přijímače je zřejmé z Obr.15↓. Účel jednotlivých ovládacích prvků: A – plynulá regulace hlasitosti reprodukce a vypínání sítě. B – plynule volitelná tónová clona. C – kanálový volič (při optimálním nastavení ovládacích prvků se při přepínání na jednotlivé kanály nesmí podstatně měnit a aretace jednotlivých poloh musí být výrazná). D – doladění oscilátoru (maximální rozlišovací schopnost svislého klínu zkušebního obrazu – monoskopu má být přibližně ve střední poloze regulátoru). E – plynulá regulace konstrastu od minima do maxima. F – regulace řádkového kmitočtu (přibližně uprostřed regulačního rozsahu má být dosaženo synchronizace nebo doladit prvkem P). G – regulace obrazového kmitočtu (přibližně uprostřed regulačního rozsahu se má obrázek zastavit). H – plynulá regulace jasu obrazu od úplného zhasnutí do maximálního jasu. P o z n á m k a : U přijímače 4216 U jsou prvky E – H umístěny (při pohledu zpředu v tom samém pořadí) vzadu pod horní stěnou skříně. Ovládací prvky na zadní stěně přijímače (Obr.16→): mimo anténních zdířek „J“ vlevo a zásuvky pro dálkové ovládání „K“ je přístup ke čtyřen prvkům, které můžeme ovládat rukou i šroubováčkem: L – vyjasňovač, potenciometr R81, kterým se při otáčení doprava částečně zvýší kontrast obrazu. M – výška obrazu. N – linearita obrazu svisle dole: Oba potenciometry (R163 a R164) jsou umístěny vedle sebe vzadu na chassis prijímače (asi uprostřed spodní části skříně) a jsou přístupné otvory, nad kterými je nápis „SVISLE“, pod ním vlevo „ROZMĚR“ a vpravo „LINEARITA“. O – ostření obrazu se ladí potenciometrem R135, který je umístěn v pravém dolním rohu na zadní straně chassis. Pod příslušným otvorem na zadní stěně je nápis „OSTŘENÍ“. U přijímačů poslední výroby potenciometr R135 odpadá a vhodné zaostření se provede přímým propojením. 24/66

Další ovládací prvky jsou přístupné po odejmutí zadní stěny. Při nastavování těchto prvků, které nejsou určeny k obsluze zákazníkem, je opravář povinen z bezpečnostních důvodů použít oddělovací transformátor. P – řádkový kmitočet se na hrubo řídí otáčením jádra cívky sinusového oscilátoru L101. Cívka je umístěna vlevo od potenciometru „OSTŘENÍ“ a použije se, že nestačí k vyrovnání kmitočtu obvodu volič řádkové synchronizace. Jádro sa dolaďuje když je potenciometr R119 nastaven asi uprostřed dráhy. R – linearita vodorovně se nastavuje dobře izolovaným šroubovákem, protože cívka (L104) je umístěna ve vysokonapěťovém krytu a mohlo by dojít k úrazu. Přístup k cívce je jedním z otvorů v krytu vlevo nahoře. S – centrování obrazu, t.j. jeho umístění vzhledem k rámu obrazovky, se provádí pomocí dvou středních kroužků, umístěných na vychylovací jednotce. Centrovací kroužky mají výběžky, kterými je možnost kroužky pohybovat. T – korekce lineárnosti obrazu (soudkovitost, poduškovitost apod.) – pomocí dvou malých válcových ferritů umístěných proti sobě na vnějším obalu vychylovací jednotky. Každým ferritem se ovlivňuje linearita na odpovídající straně. Otáčení je výhodné provádět nekovovým přístrojem, přizpůsobeným pro čtvercový otvor. Když není dálková osa obrazu ve vodorovné poloze, je možno povolit šroubek na straně vychylovací jednotky a otočit vychylovací systém na hrdle obrazovky tak, aby spodní hrana monoskopu byla rovnoběžná s hranou rámečku skříně. Vychylovací cívky musí po opětovném utáhnutí šroubku dobře ppřiléhat na kuželovou část obrazovky. Dva ovládací prvky jsou umístěny pod chassis a přístupné po sundání spodní stěny: X – linearita svisle hore se ladí potenciometrem R162, který je umístěn mezi elektronkou E11 a E17. Y – šířka obrazu se ladí potenciometrem R131, umístěným mezi elektronkou E14 a E15. Při nastavování je třeba kontrolovat stejnosměrná napětí (mezi vývodem, označeným ve schématu 2, transformátorem a zemí), které se má pohybovat mezi 680÷800 V. U prvních kusů 4108 U byl prvek Y vedle prvku O (ostření). 3) Doladění oscilátoru Značné zvýšení šumu, nápadně malý konstrast a pronikání nosné zvukového vedení do obrazu jsou příznaky rozladění oscilátoru vf dílu. Když nemůžete doladit oscilátor otočením prvku „D“, zkuste oscilátor doladit ve vf dílu jádrem cívky. Po odejmutí knoflíku „C“ a „D“ (viz Obr.15, str.24) nastavíme dolaďovací kondenzátor (ovládací prvek „D“) tak, aby otvorem v jeho dolaďovací destičce bylo možno prostrčit šroubovák do zářezu mosazného jádra cívky oscilátoru L8. Opatrným natáčením jádra hledáme nejkvalitnější obraz. To se najlépe provádí s monoskopem na stínidle obrazovky. Pozor! Doladění se nejlépe provádí dlouhým šroubovákem s izolací. Mosazné jádro, které je přidržováno pérkem, natáčíme velmi opatrně, aby jsme ho nezatočili do nitra cívky. Je zřejmé, že když jsou prvky sejmuty, osy ovládacích prvků, které jsou pod napětím, jsou přístupné dotyku. Přijímač při této práci musí být napájen přes oddělovací transformátor tak, jako při odejmuté zadní stěně.

4. Poruchy a ověření funkce přístroje 4.1. Všeobecně Závady na přijímači, které se můžou projevit po dopravě nebo po delším provozu jsou způsobeny (když nebereme v úvahu poruchy mechanické) nedokonalými dotyky, přerušenými obvody, zkraty, svody v zapojení i v součástkách nebo změnou vlastností jednotlivých dílů. Pri vyšetřovaní příčiny závady vycházíme ze ujištěných příznaků a zachováváme přitom tento postup: 1. přezkoušíme instalaci zařízení a nastavíme přijímač ovládacími prvky 2. odstraníme zjištěné mechanické závady 3. nahradíme nebo přezkoušíme elektronky, které by mohli mít vliv na zjištěnou závadu 4. přeměříme proudy a napětí elektronek (viz tabulka proudů a napětí), případně i v jiných důležitých bodech zapojení 5. podle zjištěných příznaků přeměříme hodnoty částí, které by mohli být příčinou závady 6. pomocí přiváděných signálů a osciloskopu sledujeme nastavení jednotlivých obvodů 7. nastavený přístroj pozorujeme ve zkušební době Pozor důležité! Znovu důrazně upozorňujeme, že chassis přístroje je spojeno přímo s jedním přívodem sítě. Proto je při jakémkoliv zásahu (když je sejmuta zadní stěna nebo spodní kryt) třeba postupovat s najvětší opatrností! Při měření napětí, nastavování, slaďovaní a kontrole obvodů, pokud musí být preváděno na přijímači v provozu, je bezpodmínečně nutné zařadit mezi síť a přístroj oddělovací transformátor (transformátor s velkým 25/66

izolačním odporem mezi primárním a sekundárním vinutím) a chassis přístroje uzemnit. Zásahy v obvodech vysokého napětí (přístupných po odejmutí kovového víka oddílu vysokonapěťového transformátoru) je možno provádět jen tehdy, když je přijímač odpojen od sítě více než 2 minuty. 4.2. Tabulka napětí Stejnosměrné napětí (volty) měřené elektronkovým voltmetrem (Vstup voltmetru nesmí být přemostěn kondenzátorem; platí přibližně i pro Avomet II). Neplatí u starších sérií TVP Azurit (s PL 82). Pořadové číslo

poznámka

1

Priech. C22

a, b, c

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

MB tuner C11 E1 b.3 E1 b.3 E2 b.1 E2 b.6 E3 b.1,3 E3 b.7 E3 b.8 E4, E5b. 7,8 E4 b.l,3 E5 b.l,3 E6 b.7 R82, E6 b.3 E6b.6 E18 b.7 E18 b.2,6 E18 b.3 E7 b.8 E7 b.7 E8 b.8 E8 b.7

a

23

E9 b.7, C67

a

24 25 26 27 28 29 30 31 32

R58 × C63 E10 b.9 E10 b.7 E10 b.6 E10 b.2 E6 b.l E3 b.2 E11 b.2 E11 b.6

a

b, c b, c b, c a, b

33

E11 b.l

b

34 35

C143 E11 b.7

*

d, a b, c b, c

b, c b, c b, c b, c b

26/66

elektronkový voltmetr bez signálu se signálem 0 ÷ -12 0 ÷ -12 1.k: -5 0 ÷ -5 12.k: -2 0 ÷ -2 s vyjmutou E1: +150 0 ÷ 120 120 1.K: +65 0 ÷ 65 +170 0 ÷ 170 0 ÷ 1,8 0 ÷ 1,8 d/ 165 ÷ 175 165 ÷ 175 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 1,8 0 ÷ 1,8 0÷2 0÷2 0 ÷ 11 6 ÷ 11 0 ÷ 10 5 ÷ 10 0 ÷ 90 90 ÷ 110 90 ÷ 110 90 ÷ 125 0 ÷ 75 0 ÷ 95 0 ÷ 500 0 ÷ 500 0 ÷ 15 0 ÷ 15,5 0 ÷ 14 0 ÷ 14 0 ÷ 30 0 ÷ 35 0 ÷ 200 0 ÷ 200 bez šumu ∅ 0 ÷ -18 se šumem 0 ÷ -10 polovina U23 0 ÷ -9 0 ÷ 70 0 ÷ 70 0 ÷ 200 0 ÷ 200 0 ÷ 190 0 ÷ 190 0 ÷ 15 0 ÷ 15 0 ÷ 10 0 ÷ 10 0 ÷ -10 0 ÷ -10 d.ca -1 -10 ÷ -30 3÷9 0÷5 bez šumu 0 ÷ 9 0 ÷ 10 se šumem 0 ÷ 12 0 ÷ 15 0 ÷ 15 0 ÷ -3 0 ÷ -3

36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64

E11 b.8 E17 b.l E17 b.9 R149 × R163 R154 E17 b.2 E17 b.7 E17b,6 R108 × R111 E12 b.7 E12 b.l E12 b.2 E12 b.3 E12 b.6 E14 b.5 R125 x R126 E14 b.4 booster - C122 C186 - 200 µF +A (OMF video) +B (K.S. hor.) +C (K.S. zvuk) +D (sin.osc.) +E (tuner) +F (K.S. vert.) +A (OMF, VF, video) +B (K.S. rozkladový) +C (K.S. zvuk +D (sin. Osc.)

0 ÷ 27 0 ÷ -7 b 0 ÷ 100 b 0 ÷ 150 0 ÷ 340 0÷8 130 ** 200 a, b 5 ÷ 12 14 180 -23 130 160 b -50 b -60 160 b 720 240 180 beztlumivkový napáječ 54-60 210 200 200 170 210 180 tlumivkový napáječ 220 170 200

0 ÷ 27 0 ÷ -7 0 ÷ 100 0 ÷ 150 0 ÷ 340 0÷8 130 200 7,5 14 180 -23 130 160 -50 -60 160 720 240 180 210 200 200 170 210 180 220 170 200

poznámky: a b c d * **

silně kolísá u jednotlivých přístrojů záleží na nastavení příslušných prvků záleží na signálu měřit přes oddělovací odpor cca M22 přerušení R105 se nedá zjistit voltmetrem, protože ten nahradí přerušený odpor měřit jen se zkratovanou mřížkou E17 b.3

27/66

Stejnosměrné napětí (volty) měřené Avometem I. Neplatí u starších sérií TYP Azurit (s PL 82). Pořadové číslo

Poznámka Rozsah

1

Průchodka C22

a,b, c

600

2

MB tuner C11

a

30

3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

E1b.2 E1b.3 E2b.1 E2b.6 E3b.1,3 E3b.7 E3b.8 E4, E5b7,8 E4b.1,3 E5b.1,3 E6b.7 R82, E6b.3 E6b.6 E18b.7 E18b2,6

18

E18b.3

600

19 20 21 22

E7b.8 E7.7b E8b.8 E8b.7

300 30 600 600

23

E9b.7, C67

a

60

24 25 26 27 28 29 30 31

R58×C63 E10b.9 El0b. 7 El0b. 6 El0b. 2 E6b.1 E3b.1 E11b.2

a

b, c b, c b, c

60 600 600 600 30 300 600 600

32

E11b.l

a, b, d

600

33 34 35 36 37

E11b.1 C143 E11b.7 E11b.8 E17b.l

b

120 120 600 600 600

d,a b,c b,c

b, c b, c b,c b, c b

b

600 600 600 600 6 600 600 600 6 6 12 12 600 600 600

28/66

Avomet I. se signálem 0 ÷ -5 0 ÷ -4,5

bez signálu O ÷ -5 l.k: -4,5 12.k: -l,5 0 ÷ -1,5 s vyjmutou E1 0 ÷ 140 0 ÷ 120 0 ÷ 120 1.k: +50 0 ÷ 65 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 1,8 0 ÷ 1,8 165 ÷ 175 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 170 0 ÷ 1,8 0 ÷ 1,8 0÷2 0÷2 0 ÷ 11 6 ÷ 11 0 ÷ 10 5 ÷ 10 0 ÷ 90 90 ÷ 110 90 ÷ 110 90 ÷ 125 0 ÷ 30 0 ÷ 35 Rg2 = 6M2 Rg2 = 6M2 0 ÷ 40 0 ÷ 40 (nové zapojení) 0 ÷ 180 0 ÷ 180 (staré zapojení) 0 ÷ 15 0 ÷ 15,5 0 ÷ 14 0 ÷ 14 0 ÷ 30 0 ÷ 35 0 ÷ 200 0 ÷ 200 bez šumu 0 0 ÷ -16 se šumem 0 ÷ -10 polovina U23 0 ÷ -8 0 ÷ 70 0 ÷ 70 0 ÷ 200 0 ÷ 200 0 ÷ 190 0 ÷ 190 0 ÷ 15 0 ÷ 15 0 ÷ 10 0 ÷ 10 0 ÷ -8 0 ÷ -8 0 neznatelné ÷ -10 sotva znatelné bez šumu +8 0 ÷ 10 se šumem +10 0 ÷ 15 0 ÷ 15 téměř neznatelné 0 ÷ 27 0 ÷ 27 0 ÷ -7 0 ÷ -7

38 E17b.9 b 39 R149×R163 b 40 R154 41 E17 b. 2 42 E17b.7 43 E17b.6 ** 44 R108×R111 a, b 45 E12b.7 46 E12b.l 47 E12b.2 48 E12b. 3 49 E12 b. 6 50 E14b.5 51 R125×R126 b 52 E14b.4 53 booster-C122 b 54 C186-200µF 55 +A (OMF video) 56 +B (K.S.hor) 57 +C (K.S.zvuk) 58 +D (sin. Osc.) 59 +E (turner) 60 +F (K.S.vert.) 61 +A (OMF, VF, video) 62 +B (K.S.rozklad.) 63 +C(K.S.zvuk) 64 +D (sin.osc.) poznámky: a b c d * **

600 600 600 12 600 600 600 30 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600 600

0 ÷ 70 0 ÷ 100 0 ÷ 200 0÷8 0 ÷ 130 0 ÷ 200 sotva znatelné 0 ÷ 14 0 ÷ 180 0 ÷ -20 0 ÷ 130 0 ÷ 160 0 ÷ -36 0 ÷ -50 0 ÷ 160 >600 0 ÷ 240 0 ÷ 180 0 ÷ 210 0 ÷ 200 0 ÷ 200 0 ÷ 170 0 ÷ 210 0 ÷180 0 ÷ 220 0 ÷ 170 0 ÷ 200

0 ÷ 70 0 ÷ 100 0 ÷ 200 0÷8 0 ÷ 130 0 ÷ 200 0 ÷ 14 0 ÷ 180 0 ÷ -20 0 ÷ 130 0 ÷ 160 0 ÷ -36 0 ÷ -50 0 ÷ 160 >600 0 ÷ 240 0 ÷ 180 0 ÷ 210 0 ÷ 200 0 ÷ 200 0 ÷ 170 0 ÷ 210 0 ÷ 180 0 ÷ 220 0 ÷ 170 0 ÷ 200

silně kolísá u jednotlivých přístrojů záleží na nastavení příslušných prvků záleží na signálu měřit přes oddělovací odpor cca M22 přerušení R105 se nedá zjistit voltmetrem, protože nahradí přerušený odpor měřit jen se zkratovanou mřížkou E17 b.3

29/66

4.3. Průběhy napětí v důležitých bodech rozkladové části - kontrolujeme osciloskopem a elektronkovým voltmetrem. Osciloskop zapojujeme krátkými spoji vždy mezi kontrolovaný bod vyznačený v dílčím schématu (Obr.17→) a kostrou prijímače. Průběhy kontrolujeme podle obrázků (viz Obr.18, str.31) označených stejným číslem. Amplitudu průběhu vyjádříme ve voltech pomocí porovnávacího napětí kontrolovaného voltmetru. Při kontrole průběhu proudů zapojujeme osciloskop souběžně k pomocnému odporu zařazenému do série. Případnou stejnosměrnou složku oddělíme kondenzátorem dostatečné kapacity. Příslušný proud vypočteme úbytkem napětí na pomocném odporu. Například při kontrole proudu vychylovacími cívkami řádkového vychylování zapojíme do obvodu odpor 1 Ω, ke kterému připojíme souběžně přes kondenzátor 2 µF osciloskop. Poznámka: Křivky na Obr.18 jsou snímány osciloscopem při 220 V síťového napětí a hodnoty měřené voltmetrem BM 289 na vstupních svorkách V ×10.

30/66

Obr.18↓ Průběhy a velikosti napětí nebo proudů rozkladové části přijímače

31/66

5. Slaďování a kontorla vf obvodů Oproti tomu, že většinu poruch, vzniklých během provozu TV zkušený opravář odstraní podle předcházejících pokynů pomocí přístroje pro měření proudů a napětí, případně pomocí osciloskopu, neobejde se bez dobrého měřícího zařízení, když má zjistit přesný stav TV nebo když ho má znova sladit. Opravna, která má provádět slaďování TV, musí být proto vybavena kromě běžného nářadí dobrým a spolehlivým, pokud možno univerzálním měřícím zařízením a příslušnou opravárenskou dokumentací. Pro ochranu opravářů, kteří pracují s prijímači v chodu, musí být opravny vybaveny předepsaným bezpačnostním zařízením. 5.1. Vybavení opravárenského pracoviště Pro kontrolu a slaďování TV podle popisu, doporučujeme toto zařízení: 1. oddělovací transformátor s regulací napětí nejméně ±20% s příslušným kontrolním voltmetrem 2. anténní soustavu umožňující dokonalý příjem nejbližšího televizního vysílače 3. univerzální přístroj na měření stejnosměrných a střídavých proudů a napětí s vnitřním odporem 1 kΩ/V 4. Rozmítač (vobulátor) se značkovačem o kmitočtovém rozsahu slaďovaných kanálů (30÷230 MHz), s kmitočtovým zdvihem alespoň 15 MHz (pro slaďování obrazové mezifrekvence stačí kmitočtový rozsah 30÷40 MHz a zdvih 10 MHz) 5. osciloskop (jednoúčelový) se stejnosměrným vertikálním a horizontálním zesilovačem o rozsahu do 1 MHz s vnitřním vychylováním 1,5÷30000 Hz; se vstupním odporem větším než 2 MΩ a kapacitou menší než 30 pF 6. zkušební vysílač s rozsahem 5÷240 MHz, s výstupní impedancí 70 Ω, s plynule nastavovatelným cejchovaným výstupním napětím od 1 µV do 50 mV; výstupní signál má být modulován kmitočtově i amplitudově vnitřním zdrojem 400 Hz až do 80% nebo vnějším zdrojem v rozsahu 20 Hz až 100 kHz 7. zkušební vysílač s kmitočtovým rozsahem 0,1÷30 MHz, s výstupní impedancí asi 50 Ω, s plynule regulovatelným cejchovaným výstupním napětím od 1 µV do 1 V. Výstupní signál má být modulovatelný amplitudově, buď vnitřním zdrojem 400 Hz až do 80% nebo zdrojem vvnějším v rozsahu 20÷20000 Hz 8. kalibrátor 6,5 MHz řízený kristalem k přenosnému nastavení kmitočtu zkušebního vysílače při vyvažování zvukové mezifrekvence 9. tónový generátor s kmitočtovým rozsahem 20÷20000 Hz, se zkreslením menším než 2%, s plynule regulovatelným výstupním napětím. Výstupní impedance 1000 Ω, 100 Ω a 5 Ω 10. vysokofrekvenční elektronkový voltmetr s kmitočtovým rozsahem 1 kHz s rozsahy 0,1÷300 V, se vstupní kapacitou menší než 10 pF 11. nízkofrekvenční elektronkový voltmetr 20 – 30000 Hz, s rozsahem 0,003÷3000 V. Vstupní odpor větší než 1 MΩ 12. stejnosměrný elektronkový voltmetr s rozsahem od 0,5÷300 V a přídavným děličem k měření napětí do 16 kV 13. absorpční vlnoměr s rozsahy až 240 MHz 14. měřič výstupního výkonu 0,05÷5 W (se vstupní impedancí 5 Ω) 15. zdroj obdélníkových kmitů 16. symetrizační člen (Obr.19a→) doplňující zkušební vysílač 17. symetrizační člen (Obr.19b→) pro připojení dvou zkušebních vysílačů současně 18. RC člen: 18 kΩ odpor a 3300 pF bezindukční kondenzátor. Kromě uvedených přístrojů se širokým použitím je možno samozřejmě použít i přístroje jednoúčelové.

32/66

5.2. Všeobecné pokyny pro slaďování a kontrolu TV Slaďování a kontrola TV vyžaduje zkušené a technicky zdatné pracovníky, obeznámené s obsluhou a měřením na přístrojích, které má opravář k dispozici. Před zapojením přístrojů si přečtěte pozorně příslušnou část příručky. Přesvědčte se, že přístroje, které mají být použity, mají žádané vlastnosti (kmitočtový rozsah, příslušné výstupní napětí, vstupní, případně výstupní impendanci atd.) nebo zda je není nutné vhodně přizpůsobit. Když opravna nemá potřebné měřící přístroje pro opravu, má být přístroj postoupen k opravě lépe vybavenému středisku, popřípadě výrobnímu závodu. V dalším popisu slaďování a kontroly jsou použity pouze přístroje uvedené v odst.5.1., doplněny pomocnými prostředky. Pro rychlé zjištění zda je pracoviště způsobilé nastavit určité části TV jsou potřebné měřící přístroje (uvedeny číselnými znaky v odst.5.1.) a prostředky uvedeny v záhlaví popisu. Předpokládá sa že před slaďováním je odejmuta zadní stěna i spodní kryt přijímače. Přijímač musí být zapojen na síť přes oddělovací transformátor (1), osazený elektronkami, se kterými je používán a dostatečně zahřátý. Pozor! Televizní přijímače a ostatní měřící přístroje musí být uzemněny, hlavně když jde o kontrolu v obvodu demodulační diody. Všechny obvody přijímače jsou ve výrobním závodě správně nastaveny a zajištěny proti samovolnému rozladění. Proto zásadně nehýbejte ladícími prvky, pokud jste bezpečně nezjistili rozladění (podstatné odchylky od předepsaného průběhu). Rozladění může nastat po výměně důležitých částí, mechanickým poškozením nebo neodborným zásahem. 5.3. Televizní nosné kmitočty obrazu a zvuku normy OIRT, důležité pro ČSSR pásmo kanál 1 2 5 6 II 7 8 9 10 III 11 12 Stabilita všech kmitočtů ±0,02%. I

obraz MHz zvuk MHz 49,75 59,25 93,25 175,25 183,25 191,25 199,25 207,25 215,25 223,25

56,25 65,75 99,75 181,75 189,75 197,75 205,75 213,75 221,75 229,75

poznámky Praha, Ostrava Bratislava, České Budějovice Kráľova Hoľa Hradec Králové, Košice Banská Bystrica, Praha Liberec Brno Plzeň Jihlava, Žilina Ústí nad Labem

5.4. Slaďování vysokofrekvenčního dílu Potřebné měřící přístroje: oddělovací transformátor (1), absorbční vlnoměr (3), elektronkový voltmetr (12). 1. Kontrolujte činnost oscilátoru střední kmitočet rozladitelnost barevné označení pásmo kanál měřením napětí v měřícím bodě oscilátoru oscilátoru cívek MB1 (viz Obr.2, str.6). Napětí 1 87,75 červená měříme stejnosměrným I min. ±1,5 MHz 2 97,25 oranžová elektronkovým voltmetrem (12) 5 131,25 *) s kladným pólem spojeným s kostrou přístroje, připojeným stíněnou 6 213,25 žlutá II min. ±2 MHz šňůrou; jinak by naměřené hodnoty 7 221,25 zelená byly vlivem indukce cizích napětí 8 229,25 modrá nesprávné. Při správné činnosti 9 237,25 fialová oscilátoru musí voltmetr ukazovat 10 245,25 šedá napětí podle této tabulky→: III min. ±3 MHz 11 253,25 bílá *) 5.kanál mají přijímače pro oblast Kráľova Hoľa místo 12.kanálu. 12 261,25 hnědá

33/66

2. Přepněte přijímač kanálovým voličem na zkoušený kanál. Smyčku vlnomeru (13) přiložte k cívce oscilátoru L8 nebo ho volně navažte s měřícím bodem MB1. 3. Měřte kmitočet oscilátoru přijímače při otáčení dolaďovacího knoflíku z jedné krajní polohy do druhé a odečítejte údaje vlnoměru. Oscilátor přijímače má obsáhnout minimální kmitočtový rozsah uvedený v tabulce. Střední kmitočet oscilátoru je naladěn na kmitočet vyšší než má přijímaný signál. 4. V případě, že to tak není, měníme indukčnost cívky L8 až dosáhneme střední kmitočet tabulky a tak i uvedený rozsah. Dolaďovací jádro cívky L8 je přístupné po odejmutí knoflíku vf dílu. Jádro dolaďujeme pomocí mosazného šroubováku (2 mm široký a 150 mm dlouhý) ve střední poloze dolaďovacího kondenzátoru C15. 5. Jestliže se nedá dosáhnout potřebná indukčnost cívky L8 otáčením jádra cívky, pomožte si opatrným přibližováním nebo oddalováním závitů cívky, přístupných po odejmutí krytu vf dílu. 6. Po nastavení správného kmitočtu oscilátoru podle druhé tabulky kontrolujeme znova činnost oscilátoru, jak je uvedeno v bodě 1). Nastavení kmitočtové charakteristiky vf dílu (pomocí rozmítače) Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), rozmítač (4), osciloskop (5), symetrizační člen (16), ohmický odpor 100 kΩ. Nastavení pásmového filtru: 7. Rozmítač připojíme přes symetrizační člen na anténní zdířky přijímače, na měrný bod MB1 připojíme osciloskop přes RC člen (18 kΩ, 3300 pF) podle Obr.20→. 8. Regulátor kontrastu nastavíme na maximum, případně vyřadíme automatické vyrovnávání citlivosti spojením kondenzátoru C22 nakrátko. (Spojí se vývod průchodkového kondenzátoru na chassis). 9. Cívku vstupního obvodu L4 spojíme do krátka (můžeme jí také utlumit překlenutím odporem 220 Ω nebo 330 Ω. Doporučujeme též vyndat obě cívková tělíska sousedního nižšího kanálu, aby závity laděných cívek byli přístupnější). 10. Kontrolujte průběh křivky podle Obr.21→. 11. Když je vzdálenost vrcholů křivky příliš malá (úzká kmitočtová charakteristika), oba vrcholy dotáhneme zvýšením vazby okruhů vf filtru, t.j. vzájemným přiblížením cívek L6, L7 a naopak. 12. Když jsou značky příliš vpravo, odtáhneme vnější závity obou cívek od sebe a naopak. 13. Když jsou značky správně umístěny a jeden z vrcholů je výše, přitlačujeme vnější stranu závitu k sobě. Jde-li o obrazovou stranu, je to cívka L7. Pro zvukovou je nutné přitlačit závity cívky L6. 14. Po nastavení požadované vzdálenosti obou vrcholů (správná šířka kmitočtového pásma), kontrolujte indukované napětí oscilátoru MB1 podle odst.1. Nastavení vstupního obvodu (pripojení měřícího zařízení a nastavení dle bodů 7, 8). 15. Zrušte zásah z bodu 9. – zkratování cívky L4.

34/66

16. Odchylováním nebo přihýbáním závitů cívky vstupního obvodu L4 nastavte výslednou křivku propustnosti vf dílu tak, aby její tvar, zobrazený na osciloskopu odpovídal tvarům Obr.22→, a přitom aby křivka měla maximální amplitudu. Poznámka: kondenzátory C5, C8, C13 slouží k vyvážení spojovacích kapacit. Můžeme si s nimi vypomoci jen v tom případě jestliže se vada projevuje na křivkách všech kanálů. Regulujeme například dolaďovací kondenzátor C8 a C13 při utlumené cívce L4 a po odtlumení odlaďovacím kondenzátorem C5 vyrovnáváme vrcholy křivky. Obr.23 rozmístění ovládacích prvků zdola ↓ a zhora ↓

5.5. Slaďování obrazové mezifrekvence Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), rozmítač (4), osciloskop (5), zkušební vysílač (6), bezindukční kondenzátor 3300 pF, nf milivoltmetr (11), RC člen (18). Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazového mf zesilovače 1. Rozmítač (např. TESLA BM 419) zakončený odporem 70 Ω, se značkami kmitočtů 30 MHz, 31,5 MHz, 35 MHz, 38 MHz, 39,5 MHz, zapojíme přes trubičkový keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod vf dílu MB1. Osciloskop a nf milivoltmetr připojíme přes RC člen (18) na katodu obrazovky E18. 2. Regulátor kontrastu R172 nastavíme na maximum a kanálový volič přepneme do polohy neobsazené cívkami 3.÷5. kanál. (Vyřadíme z činnosti samočinné řízení citlivosti spojením odporu R176 nakrátko) 3. Kmitočet generátoru měníme v rozsahu 30÷40 MHz a porovnáváme obrázek (asi 5 cm vysoký) na osciloskopu s charakteristikou na Obr.24→. Jestliže výsledek neodpovídá, postupujeme následovně: 35/66

4. Na katodu elektronky E18 připojíme (přes RC člen) ješte nf milivoltmetr (přepnutý na rozsah 30 V) a odstraníme zkrat C22. Ladění OMF4 5. Rozmítač zakončený chrakteristickou impedancí připojíme přes keramický trubičkový kondenzátor 3k3 na řídící mřížku elektronky E5 (kontaktní péro 2), spojíme nakrátko anodu elektronky E4 s její stínící mřížkou (kontaktní péra 7 a 8) a odstraníme zkrat R176. 6. Velikost výstupního napětí z rozmítače upravíme tak, aby milivoltmetr ukazoval 10÷12 V. Na osciloskopu nastavíme velikost obrazu 5 cm. 7. Současným otáčením jader cívek L32, L34 zhora nastavíme křivku na osciloskopu tak, aby odpovídala tvarem i umístěním vyznačených kmitočtů Obr.25→. Jádro cívky L32 posouvá křivku, jádro cívky L33 vyrovnává vrcholy. 8. Krátké spojení anody a stínící mřížky odstraníme a rozmítač odpojíme. Ladění OMF3 9. Rozmítač přepojíme podle bodu 5 na řídící mřížku elektronky E4 (kontaktní péro 2) a vývody cívky L28 spojíme nakrátko (vývody OMF2b 1 a 4). 10. Současným otáčením jader cívek L29, L31 (přístupnými ze spodu chassis) upravíme křivku na osciloskopu tak, aby odpovídala tvarem cívky i umístěním vyznačených kmitočtů Obr.26→. Jádro L29 posouvá křivku, jádro L31 vyrovnává vrchol. 11. Odstraníme krátké spojení cívky L28 a rozmítač odpojíme. Ladění odlaďovačů 12. Vysokofrekvenční generátor (např. TESLA BM423) zakončený charakteristickou impedancí, připojíme přes trubičkový keramický kondenzátor 3k3 na řídící mřížku elektronky E3 (kontaktní péro 2). Milivoltmetr přepneme na rozsah 10 V a cívku L21 spojíme nakrátko. 13. Generátor nastavíme na kmitočet 30 MHz (mod. 1 kHz 30%) a otočením jádra L26 (zhora blíže k okraji chassis) nastavíme nejmenší výchylku voltmetru. 14. Generátor přeladíme na 39,5 MHz a otočením jádra cívky L28 (zhora) nastavíme opět nejmenší výchylku. Napětí generátoru řídíme tak, aby minimum bylo výrazné. 15. Generátor odpojíme a milivoltmetr opět přepneme na rozsah 30 V. Ladění pásmového filtru OMF2 16. Rozmítač zakončený charakteristickou impedancí připojíme na první mřížku elektronky E3 (kontaktní péro 2) a jeho výstupní napětí nastavíme tak, aby milivoltmetr ukazoval výchylku 10÷12 V. Na osciloskopu upravíme velikost obrazu na 5 cm. 17. Současným otáčením cívek L25 a L27 (přístupné zespodu; L25 blíže okraji chassis) nastavíme křivku na osciloskopu tak, aby tvarem a umístěním vyznačených kmitočtů odpovídala Obr.27→. 18. Jestliže tvar křivky neodpovídá obrázku, opakujeme postup uvedený v bodě 4 až 17. Potom zrušíme krátké spojení cívky L21 a odpojíme rozmítač. Ladění pásmového filtru OMF1a a OMF1b 19. Rozmítač zakončený chrakteristickou impedancí připojíme přes trubičkový keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod MB1 kanálového voliče a výstupní napětí upravíme tak, aby milivoltmetr ukazoval opět 10÷12 V. Velikost obrázku na stínítku osciloskopu nastavíme na 5 cm. 20. Současným otáčením jader cívek L9 (jádro přístupné na kanálovém voliči u elektronky E2 blíže knoflíkům) a L22 (přístupné zhora chassis blíže k obrazovce) nastavíme křivku na osciloskopu tak, aby tvarem a rozmístěním vyznačených kmitočtů odpovídala Obr.28→. Jádro cívky L9 posouvá křivku, jádro cívky L22 vyrovnává únik. Poznámka: značka nosné obrazu má přetínat křivku 2,5 cm od základny. 21. Vyřadíme samočinné řízení citlivosti pro 1.mf stupeň z činnosti spojením odporu R176 nakrátko. Milivoltmetr přepneme na rozsah s nejvyšším napětím a výstupní napětí rozmítače zvětšíme 10×. 22. Otáčením jádra cívky L23 (přístupného zhora – blíže k okraji chassis) nařídíme odlaďovač kmitočtu nosné zvuku tak, aby značka 31,5 MHz 36/66

byla podle Obr.28, str.36 (tj. uprostřed téměř horizontální části průběhu, mírně skloněného ke křivce o šířce minimálně 0,5 MHz). Výška značky 33 MHz na křivce má být mezi polovinou a čtvrtinou vzdálenosti od jejího vrcholu. 23. Rozmítač odpojíme a odstraníme krátké spojení odporu R176. Poznámka: výsledná křivka, uvedená na Obr.28 musí mít při správném naladění jediný vrchol. Kontrola potlačení odlaďovači 24. Vysokofrekvenční generátor zakončený charakteristickou impedancí zapojíme přes trubičkový keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod kanálového voliče MB1 a milivoltmetr přepneme na rozsah 10 V. 25. Generátor naladíme na 35,5 MHz a jeho výstupní napětí nastavíme tak, aby milivoltmetr ukazoval 6 V. 26. Generátor přeladíme na kmitočet 30 MHz a 39,5 MHz. Zesílíme 100× výstupní napětí. Výchylka na milivoltmetru musí být menší než 6 V. 27. Po skončení slaďování, jestliže vyhovuje tvar křivky Obr.28, str.36, odpojíme všechny měřící přístroje. Jádra cívek zakapeme hmotou, která nesmí být příliš horká, aby při ochlazování nezměnila přesné nastavení jader. 5.6. Kmitočtová charakteristika přijímače Potřebné přístroje: vysokofrekvenční generátor (6), nf milivoltmetr (11) nebo (AVOMET) a symetrizační člen (16). Kmitočtová charakteristika OMF 1. Vf generátor s amplitudově modulovaným signálem 1000 Hz na 30% připojíme stíněným kabelem se zakončovacím odporem 70 Ω přes keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod MB1 vf dílu. Stínění kabelu uzemníme na chassis v blízkosti bodu MB1. 2. Kanálový volič přepneme do polohy neobsazené cívkami (3.÷5. kanál). Regulátor kontrastu R172 nastavíme na maximum a R176 spojíme nakrátko. 3. Miliampérmetr připojíme do série s pracovním odporem R80 demodulační diody. Můžeme také zapojit nf milivoltmetr (místo miliampérmetru), a to přes odpor 15 kΩ na katodu obrazovky E18 (kontaktní péro objímky 7). Odpor 15 kΩ tlumí napětí přesahující vrchol křivky. 4. Výstupní napětí generátoru upravíme tak, aby miliampérmetr ukazoval výchylku (nejlépe na rozsahu 0,3 µA). Kmitočet generátoru měníme na rozsahu 30÷40 MHz a udržujeme konstantní výchylku miliampérmetru. Při použití milivoltmetru nastavíme max. 50 mV výstupního napětí generátoru a udržujeme na milivoltmetru 6 V konst. 5. Potřebné výstupní napětí generátoru v závislosti na kmitočtu vyneseme do grafu. Průběh musí odpovídat Obr.29→, kde jsou vyznačeny povolené tolerance. Referenční kmitočet f r = 36,5 MHz. 6. Odstraníme zkrat R176. fz – nosná zvuku fo – nosná obrazu fr – referenční kmitočet

37/66

Kmitočtová charakteristika celého prijímače 1. Vf generátor připojíme na anténní zdířky přes symetrizační člen podle bodu 1 předešlého odstavce. Regulátor kontrastu R172 nastavíme na maximum. 2 . Přepínáme postupně kanálový volič a kmitočet oscilátoru doladíme na střední kmitočet měřeného kanálu podle tabulky v odst. 5.4, str.34. 3 . Jestliže není možmé doladit správný kmitočet kondenzátorem C15, je nutné upravit kmitočet oscilátoru jádrem cívky L8. 4. Vynesený průběh křivky do grafu musí odpovídat křivce na Obr.30→, přičemž je třeba dodržet vyznačenou toleranci.

5.7. Sladění mezifrekvence zvukové části Potřebné přístroje: vf generátor (7), kalibrátor (8), stejnotměrný voltmetr (12) nebo (3). Sladění zvukové mezifrekvence 1. Vf generátor s nemodulovaným signálem 6,5 MHz připojíme přes keramický kondenzátor 3300 pF na řídící mřížku elektronky E6a. (Kontaktní péro objímky 8). 2. Stejnosměrný elektronkový voltmetr (V1) s rozsahem 30 V připojíme (přes odpor R70 – Obr.31↓) paralelně k elektrolytickému kondenzátoru C67 (bod D6 dálkového ovládání) kladným pólem na kostru. 3. Výstupní napětí zkušebního vysílače upravíme tak, aby na voltmetru V1 byla výchylka 10÷12 V. Jádro cívky L55 musí být vytočené. 4. Postupným otáčením jader cívek L52, L54 (zdola), L85, L51 (zhora) nastavíme největší výchylku stejnosměrného voltmetru. Výstupním napětím udržujeme výchylku voltmetru pod 12 V. 5. Pro jistotu správného nastavení můžeme popsaný postup provést opakovaně.

38/66

Sladění poměrového detektoru 6. Voltmeter V1 odpojíme a ke kondenzátoru C67 připojíme dělič napětí tvořený dvěma shodnými odpory (rozdíl mezi odpory je menší než 1% při hodnotě cca 200 kΩ. Mezi střed deliče a uzel častí C63, R58 (bod MB2) zapojíme stejnosměrný elektronkový voltmetr s nulou uprostřed (např. TESLA BM 388) nebo mikroampérmetr (viz Obr.31, str.38). 7. Otáčením jádra cívky L55, L55' (zhora u EAA 91) nastavíme nulovou výchylku voltmetru V2. (Pozor! Ne však nejmenší). 8. Rozladěním generátoru o ±75 kHz se přesvědčíme o symetrii poměrového detektoru, odčítáním výchylek na voltmetru V2. Jestliže nejsou hodnoty rozladění stejné pro obě strany výchylek, je nutné doladit cívku L54 nepatrným natočením jádra. (Ve stejném rozmezí musí být průběh křivky lineární). 9. Pro přesné vyhodnocení je vhodné nastavovat generátor v rozsahu 6,2÷6,8 MHz po 50 kHz a příslušné hodnoty voltmetru vynášet do grafu. Vedle symetrie zkontrolujeme tak linearitu průběhu křivky ve střední části, která musí odpovídat vyznačeným tolerancím na Obr.32→. (Ve stejném diagramu je zakreslena křivka zvukové mezifrekvence viz. odst.6.3).

5.8. Nastavení zvukové mezifrekvence u zákazníka (pomocí TV signálu) V místech s dostatečným televizním signálem je možno provést sladění zvukové mezifrekvence přímo u zákazníka, máme-li stejnosměrný voltmetr s dostatečně velkým vnitřním odporem a odporový dělič podle Obr.31. 1. Stejnosměrný voltmetr zapojíme k elektrolytickému kondenzátoru C67, a regulátorem kontrastu (R172) nastavíme výchylku voltmetru asi 10÷12 V. Jádro cívky L55 musí být vytočené. 2. Postupným natáčením jader cívek L52 (zdola), L51 (zhora) nastavíme největší výchylku na voltmetru. Regulátorem konstrastu udržujeme napětí na úrovni 10÷12 V. 3. Stejnosměrný voltmetr zapojíme mezi střed odporového deliče zapojeného soubežně ke kondenzátoru C67 a bod MB2 (viz V2 na Obr.31, str.38), otáčením jádra cívky L55, L55' (zhora) nastavíme nulovou výchylku (ne však minimální) voltmetru. Zajištění jader cívek Po skončení sladění odpojíme všechny měřící přístroje a zajistíme jádra cívek proti samovolnému otočení měkkou zajišťovací hmotou (např. voskem), pokud možno nepřehřátou, aby se obvody nerozladili.

39/66

6. Elektrická kontrola jednotlivých částí přijímače Kontrolu jednotlivých částí televizního prijímače provedeme vždy po opravě, přeladění nebo výměně důležitého dílu. Před kontrolou necháme přijímač zapnutý alespoň 10 minut. 6.1. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazové mezifrekvence a celého přijímače viz odstavec 5.6 (Obr.29, str.37 a Obr.30, str.38). 6.2. Kontrola celkové citlivosti přijímače Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), vf generátor (6), symetrizační člen (16), nf milivoltmetr (11), RC člen (18). 1. Na vstup přijímače přiveďte přes symetrizační člen ze zkušebního vysílače (6) signál o kmitočtu podle bodu 3 amplitudově modulovaný 400 Hz na 30%. 2. Nf voltmetr připojte na katodu obrazovky E18 (péro č.7) přes RC člen a regulátor kontrastu R172 nastavte na maximum. 3. Měření se provádí na jednotlivých kanálech, na kmitočtech odpovídajících vrcholu křivky propustnosti: kanál 1 2 5 6 7 8 9 10 11 12

měrný kmitočet v MHz 52 61,5 95,5 177,5 185,5 193,5 201,5 209,5 217,5 225,5

4. Nejnižší výstupní napětí generátoru, nutné pro dosažení 6 Vef na katodě obrazovky, je citlivost, která nesmí být v průměru horší než 40 µV na 1. a 2. kanále a než 60 µV na 5.÷12. kanále.

6.3. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazového zesilovače Potřebné přístroje: vf generátor (7), vf elektronkový voltmetr s diodovou sondou (10), oddělovací transformátor (1). 1. Po odpojení diody D1 v obrazovém detektoru připojíme na řídící mřížku elektronky E6a (kontaktní péro objímky 8) vf generátor přes odpor 2,5÷3 kΩ (BM286, výstup 70 Ω, rozsah 0,4 V). 2. Odpor R82 v katodě obrazového zesilovače E6a se přemostí kondenzátorem nejméně 0,1 µF. 3. Přívod ke katodě obrazovky E18 se odpojí a na volný přívod se připojí diodová sonda vf voltmetru (např. BM388). 4. Výstupní napětí generátoru udržujeme konstantní (asi 1 V) a měníme kmitočet v rozsahu 1 kHz ÷ 7 MHz.

40/66

5. Hodnoty charakteristiky vynášíme do grafu. Příklad skutečného průběhu je na Obr.33→. Dokonalá charakteristika má mít rovný průběh, přičemž na kmitočtu 5 MHz je dovolen pokles 6 dB. Kmitočet 6,5 MHz musí být potlačen alespoň o 20 dB. a – zařazený vyjasňovač; b – vyřazený vyjasňovač 6.4. Kontrola zvukové mezifrekvence a poměrového detektoru Potřebné přístroje: vf generátor (7), ss elektronkový voltmetr (12), oddělovací transformátor (1). Kontrola citlivosti 1. Vf generátor s nemodulovaným signálem 6,5 MHz připojíme přes keramický kondenzátor 3k3 na řídící mřížku elektronky E6a (kontaktní péro objímky 8). 2. Stejnosměrný elektronkový voltmetr (V1 — podle Obr.31, str.38) připojíme paralelně (přes odpor R70) k elektrolytickému kondenzátoru C67 (bod D6 dálkového ovládání) kladným pólem na kostru. 3. Při výstupním napětí generátoru 25 mV má být ustálené napětí na kondenzátoru 15÷22 V. 4. Snižujeme výstupní napětí generátoru, až výchylka voltmetru V1 klesne právě o 10% (např. z 25 V na 22,5 V). 5. Na děliči generátoru odčítáme napětí, které udává citlivost zvukového mezifrekvenčního dílu. Tato hodnota má být mezi 0,7÷3 mV. Kontrola kmitočtové charakteristiky ZMF zesilovače 1. Vf generátor se připojí na mřížku obrazového zesilovače E6a – kontaktní péro objímky 8. (když použijeme generátor BM270 odečítáme frekvenci na 2. rozsahu je-li volič rozsahu v poloze 11). 2. ss elektronkový voltmetr se připojí přes odpor 100 kΩ (nebo vyšší) na mřížku omezovače E8 (kontaktní péro objímky 2). 3. Napětí generátoru se nastaví při kmitočtu 6,5 MHz tak, aby voltmetr ukazoval 10 V (může být i víc max. 50 V, ale křivka nesmí limitovat). Následně měníme kmitočet z generátoru a zaznamenáváme výchylky voltmetru. Pro pokles napětí o 3 dB (t.j. na 7,1 V) musí být šířka pásma maximálně 150 kHz. Zároveň musí být zachována souměrnost kmitočtů vzhledem ke kmitočtu 6,5 MHz. Vrchol křivky může ležet od této hodnoty maximálně ±50 kHz (viz Obr.32, str.39). Kontrola kmitočtové charakteristiky poměrového detektoru 1. Vf generátor se připojí na mřížku omezovače E8 (EF 80), na kontaktní péro 2 objímky elektronky. 2. Stejnosměrný elektronkový voltmetr se zapojí podle Obr.31, str.38 (V2). Voltmetr s nulou uprostřed má mít rozsah do 5 V na obě strany. 3. Napětí z generátoru se nastaví při kmitočtu 6,5 MHz tak, aby voltmetr v zapojení V1 (paralelně k C67) ukazoval asi 15 V. Pak rozlaďujeme generátor v rozmezí ±80 kHz, ve kterém musí být linearita průběhu menší než 10%.

41/66

6.5. Kontrola zvukové citlivosti přijímače Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), dva zkušební vysílače (6), symetrizační člen (17), elektronkový voltmetr (11), měřič výstupního výkonu (14). 1. Na vstup přijímače připojte přes dvojitý symetrizační člen (17) dva zkušební vysílače (6) a místo kmitací cívky reproduktoru zapojte měřič výstupního výkonu (14) se vstupní impedancí 4 Ω. 2. Regulátor kontrastu a hlasitosti nastavíme na maximum, také tónovou clonu nastavíme na nejvyšší citlivost prijímače. Přijímač zapojíme do sítě. 3. Jeden ze zkušebních vysílačů nastavíme na nosný kmitočet obrazu (podle tabulky v odst.5.3, str.) a doladíme oscilátor (knoflíkem D) tak, aby výchylka elektronkového voltmetru, připojeného mezi katodu obrazovky (E18, péro č.7) a chassis, činila 3 V. 4. Druhý zkušební vysílač nastavíme na nosný kmitočet zvuku (podle tabulka v odst.5.3, str.) kmitočtově modulovaný 1 kHz na zdvih ±50 kHz a nastavíme výstupní napětí na polovinu hodnoty výstupu nosné obrazu. 5. Postupně zvyšujeme napětí obou kmitočtů (při zachovaném poměru 2:1) až dosáhneme výstupní výkon 50 mW. 6. Velikost napětí nosného kmitočtu zvuku na vstupních svorkách přijímače (výstupní napětí zmenšené o úbytek na symetrizačním členu) udává citlivost zvukové části přijímače. Tato citlivost má být lepší než 50 µV. 6.6. Kontrola nízkofrekvenčního zesilovače Potřebné přístroje: tónový generátor (9), nf milivoltmetr (11), umělá zátěž (drátový odpor 4 Ω, 5%, 4 W), oddělovací transformátor (1), dva zkušební vysílače (6), symetrizační člen (17), měřič výstupního napětí (14), osciloskop (S). Kontrola charakteristiky 1. Tónový generátor připojíme na výstup z poměrového detektoru (měřící bod MB2), přičemž přerušíme spojení s detektorem (rozpojíme opačný konec odporu R58). 2. Odpojíme živý konec sekundárního vinutí výstupního transformátoru TR1 a k vinutí paralelně zapojíme umělou zátěž 4 Ω, 8 W a elektronkový voltmetr. 3. Regulátor hlasitosti R74 otočte na maximum a výstupní napětí generátoru nastavte na 50 mV. Poznámka: napětí generátoru je třeba zvýšit i kmitočtech nad 1 kHz podle následující tabulky vzhledem k danému kmitočtu: kmitočet násobek napětí 2 1,18× 3 1,37× 5 1,57× 10 3,3× 15 4,8× 20 6,3×

42/66

4. Měníme kmitočet tónového generátoru a údaje voltmetru vynášíme do grafu (Obr.34↑). Pro dvě extrémní polohy tónové clony (R50) dostáváme dvě křivky (křivka a – potenciometr R50 otočen doleva, křivka b – doprava). Při poloze regulátoru hlasitosti naplno musí být možné měnit potenciometrem tónové clony zesílení vysokých kmitočtů v rozhraní -14÷2 dB (na kmitočtu 10 kHz) a zesílení nízkých kmitočtů v rozhraní 0÷6 dB (na kmitočtu 75 Hz). Průběh charakteristiky při otočení regulátoru tónové clony na střed má být v průběhu od 50 Hz do 15 kHz rovný s odchylkou max. 3 dB (referenční kmitočet je 800 Hz). Kontrola zkreslení nf zesilovače a jeho výkonu 1. Souběžně k měřiči výstupního výkonu zapojíme osciloskop a knoflíky tónové clony i regulátoru hlasitosti otočíme napravo do krajní polohy. 2. Tónový generátor nastavíme na 400 Hz a osciloskop nastavíme tak, aby se na něm ustálil obraz jedné sinusovky. 3. Zvětšujeme výstupní napětí tónového generátoru a současně pozorujeme obraz na stínítku obrazovky, obraz udržujeme stejně velký. To provádíme tak dlouho až zpozorujeme zkreslení průběhu sinusovky. 4. Výstupní výkon odečtený na měřiči nemá být menší než 1,8 W. Kontrola rušivých napětí Při výše uvedeném zapojení (bez osciloskopu a tónového generátoru) nesmí voltmetr naměřit U < 25 mV. 6.7. Kontrola rozkladových obvodů Měření nelinearity snímkového a řádkového rozkladu 1. Na obrazovce nastavíme zkušební obrazec. 2. Změří se rozměry čtverců zkušebního obrazu (a). 3. Nelinearita (u) je relativní odchylka od průměrného rozměru čtverce (b): a −b ⋅ 100% u= b 4. Nelinearita snímkového a řádkového rozkladu nesmí přesáhnout 10%. Kontrola parametrů horizontální části Při správně nastaveném rozměru a linearitě musí zvýšené napětí mít velikost 720÷790 V a vysoké napětí maximálně 15,2 kV při 220 V a maximálním jasu se signálem. Minimální napětí 12,5 kV je omezeno výskytem tmavé skvrny ve středu obrazovky. V případě, že následující není splněno, postupujte: a) zvýšené napětí je v toleranci nebo nad horní hranicí, vysoké napětí je v rozhraní 14,5÷16,5 kV. Zásah: přidat kondenzátor 100 pF na špičky vn transformátoru 1÷5. b) zvýšené napětí je v toleranci nebo nad horní hranicí, vysoké napětí je nad 16,5 kV. Zásah: přepojit kondenzátor C505 ze špičky 5 na 4 vn transformátoru. c) zvýšené napětí je pod dolní hranicí, vysoké napětí je vyšší než 15,2 kV. Zásah: obvodová kontrola – když vyhovuje, vyměnit vn transformátor. d) na obrazovce je tmavá skvrna uprostřed stínítka. Vysoké napětí je pod dolní hranicí 13 kV. Zásah: vyměnit vn transformátor. 43/66

Při opětovné výměně vn transformátoru zkontrolujeme vychylovací cívky. Pro posouzení vady obrazovky z důvodů tmavší skvrny je směrodatné napětí 13÷16 kV při Ik = 100 µA. Pozor! Při jakémkoliv zásahu je nutno vždy znovu nastavit rozměr a linearitu obrazu a až potom provádět napěťová měření.

7. Výměna hlavních částí Televizní přijímač je složité zařízení, se kterým je potřeba opatrně zacházet. Opravář nesmí podceňovat nebezpečí imploze obrazovky, ke které dochází po úderu nebo jiném mechanickém či tepelném namáhání skleněné baňky. Vážnému zranění střepinami se předejde svědomitým dodržováním bezpečnostních předpisů. Při práci s obrazovkou nemají být v blízkosti pracoviště jiné osoby. Opravář má být oblečen ve vhodném pracovním obleku, chránit si tvář speciálními brýlemi, krytem nebo maskou z nerozbitného skla. Na rukou má mít gumové rukavice, které sahají až k předloktí a okolo hrdla silnější šátek. Obrazovka nesmí bít volně položena a přepravujeme jí jen v příslušném ochranném obalu. Vyměňované díly vysokofrekvenční a mezifrekveční části přijímače musí mít elektrické hodnoty i mechanické rozměry jako původní části, jinak může dojít k podstatnému rozladění vyvážených obvodů. Také odpojené spoje se musí po prevedené montáži uložit do původní polohy. Přívody kondenzátorů a odporů musí být nejméně 10 mm dlouhé a připájení se musí provádět rychle páječkou, která je dostatečne teplá. Germaniová dioda (D1) nesmí být tepelně ani elektricky namáhána. Přívody se proto nesmí zkracovat a při pájení musí být tepelně odlehčeny. Pájení diody se může provádět jen ohřátou páječkou, odpojenou od napájecí sítě. Šrouby a matice všech dílů se mají povolovat a utahovat vhodně nabroušenými šroubováky a příslušnými klíči (ne kleštěmi) a po montáži se mají pojistit proti uvolnění zakapávacím lakem. Mnoho součástek se může vyměňovat jen po odejmutí spodní stěny, vyšroubováním jednoho šroubku. (U přijímače 4216 U je deska přichycena 6 šroubky. Je nutné si všimnout plomby a odpájet stínící přívod) 1) Vyjmutí přijímače ze skříně a) Zadní stěnu odejmeme tak, že vyšroubujeme 4 šroubky upevněné v rozích skříně, 2 šroubky uprostřed postranic a 1 šroubek přichycený uprostřed chassis. (U přijímače 4216 U je jeden postranní šroubek přesunut doprostřed, navrch). b) Odpájejte zemní přívod ke spodnímu krytu a přestřihněte plombovací šňůru. c) Odpájejte oba přívody vedoucí k reproduktoru. d) Vyšroubujte 4 šroubky přidržující chassis přístroje ke skříni zespoda. (U přijímače 4216 U je nutno vyšroubovat ještě 2 šroubky na stranách uvnitř skříně, přidržující držáky rámu obrazovky). e) Vtlačte dovnitř masku z bakelitu (okolo knoflíků), která přiléhá do zářezu ve skříni silou pružiny. Proto je při vyjímání chassis potřeba masku stále zatlačovat dovnitř. f) Rám se chassis ze skříně opatrně vysuňte. 2) Výměna vychylovacích cívek a) Po odejmutí zadní stěny odpájejte 4 přívody vedoucí k cívkám. Povolte šroubek stahující pásek a svírací jednotku tak, že je přidržena na hrdle obrazovky, a celý systém sesuňte. 3) Výměna obrazovky a) Po splnění odstavce 7.1÷7.2 sesuňte objímku obrazovky a povolte šroubek nad obrazovkou, stahující dva příchytné pásy. Je třeba zvýšit opatrnost a obrazovku přidržovat protože je možné ji vyndat ven. b) U nové obrazovky dbejte aby výstupky stahovacích pásků byli opatřeny návleky z umělé hmoty nebo z gumy. 4) Výměna ochranného skla obrazovky a) Položte přijímač na bok a uvolněte šrouby na jedné straně každého ze třech upevňovacích pásů, které potom odsuňte stranou. b) Tím se uvolní drážka, kterou vytlačíte ochranný rámeček pod sklem. Ochranné sklo pak můžete lehce vysunout. Poznámka: U přijímače 4216 U ochranné sklo dosedá prostřednictvím gumových vložek přímo na 3 příchytky a po jejich uvolnění sklo vyjměte. U přijímače 4112 U je ochranné sklo bombírované. Při jeho vyjmutí postupujte následovně: I. Když je chassis vyjímáno ze skříně, stačí povolit 3 šrouby v příchytkách na obvodu ochranného skla, které ji drží u masky z umělé hmoty. Uvolněné příchytky odsuňte a sklo vyjměte. II. Bez vyjmutí chassis je nutné vyšroubovat 6 šroubů ve 3 hranách skříně zevnitř, které drží masku z umělé hmoty ve skříni. Po odejmutí masky se sklo vyjme podle bodu I. 44/66

5) Výměna vf dílu Při výměně jakýchkoliv součástek (po odkrytí zadní stěny) je třeba vyšroubovat 4 šroubky M3 na horní straně krytu přístupné zezadu a uvolněný plech vysunout ze zářezu vespod směrem nahoru. (stejný přístup je i k cívkám karuselu) V případě nutné výměny celého dílu vyjměte přijímač ze skříně podle odst.7.1 a potom postupujte: a) Odpájejte stíněný spoj na OMFla (pričemž ho vysuňte ze záchytky na boku) a 4 vodiče na horní ploše vedoucí z průchodkových kondenzátorů C19, C315, C22, C313. b) Když není třeba zároveň vyměnit potenciometr regulátoru hlasitosti a tónové clony (viz odstavec 7.7) odšroubujte dva šroubky M3 po stranách osičky přepínače kanálů. Na odvrácené straně kleštičkami vyjměte pružinu, přidržující osu karuselu. c) Povolte pokud je to možné 4 šroubky po levé straně (při pohledu od knoflíků) a celý díl vysuňte mírně vpravo a nahoru. d) Protože karusel je uvolněn a opírá se jen o pružné kontakty, můžete ho lehko vyndat a opatrně (pozor na kontakty!) položit na podstavný nosník vf dílu. Teď je pohodlný přístup ke všem součástkám. e) Opětovnou montáž vf dílu se proveďte opačným postupem, jen při zasouvání karuselu je třeba přitlačit dielektrikum kondenzátoru C15 směrem ke knoflíku tak, aby jeho zářezy zapadly do zářezů kovové rídící příruby. Protože mezi oběma kusy je pružina, je nutné při vkládaní karuselu do krytu držet je u sebe. 6) Výměna knoflíků a) Na sejmutí knoflíků stačí odmontovat zadní stěnu. b) Otvorem v masce (pro knoflík regulátoru hlasitosti nahoře, pro knoflík oscilátoru zezadu skříně) je možno získat přístup menším šroubovákem ke knoflíkům. c) Knoflíky natočte tak, aby otvory ve vnitřním a vnějším knoflíku splynuli a šroubek, držící menší knoflík vyšroubujte. d) Před sejmutím knoflíku tónové clony je potřeba povolit kroužek (objímající knoflík) přístupný nad chassis mimo masku. e) Při nasazování nových knoflíků nezapomeňte, že mezi knoflíky a maskou je plyšový a pertinaxový kroužek. 7) Výměna potenciometru regulátoru hlasitosti a tónové clony a) Sundejte zadní stěnu podle odst. 07.01/1. b) Sundejte knoflíky podle odst. 07.06. c) Odpájejte 7 přívodů (odpájení se pochopitelně provádí pohodlněji při vyjmutém chassis). d) Povolte matici a potenciometr vysuňte. 8) Výměna ovládacích prvků a) pod přední stranou dole 1. Vyjměte chassis ze skríně podle odstavce 7.1. 2. Sesuňte s hřídelek ovládací kotouče, odletujte příslušné přívody a uvolněte přídržné matice (knoflíky jsou upevněny zaražením pera mezi hřídelku a knoflík). P o z n á m k a : U přijímače 4216 U jsou knoflíky upevněny pod horní deskou vzadu a stačí odejmout jen zadní stěnu, aby se ovládací kotouč dal sesunout z hřídele potenciometru. Celý nosník můžeme vyndat po odpájení 10 přívodů a vytočení dvou šroubků. b) Potenciometrových trimrů 1. Sundejte zadní nebo spodní stěnu. 2. Odpájejte příslušné přívody. 3. Vyrovnajte jazýčky plochými kleštěmi a trimry vyndejte. 9) Výměna objímek elektronek Objímky jsou upevněny dutými nýty nebo (ve vf dílu) zahnutím jazýčků. Při výměně je třeba nýty odvrtat a nové objímky připevnit šroubky M3×8 s maticemi. Objímky ve vf dílu, je po vyrovnání jazýčků potřeba odpájet od chassis.

45/66

10) Výměna cívek v kovových krytech Cívky jsou umístěny v hliníkových krytech a upevněny pomocí výlisků v chassis. Podle polohy vadné cívky není vždy potřeba chassis ze skříně vyndavat. Spravidla stačí sejmout zadní stěnu a spodní kryt. Při vyjmutí postupujeme takto: a) Odpájejte příslušné vývody vadné cívky. b) Vysuňte cívku i s krytem z držáku směrem nahoru. c) Novou cívku natočte do správné polohy (poloha natočení cívek je určena výliskem v držáku a obdélníkovým výliskem v krytu) a zasuňte jí z prostoru pod chassis mezi držáky. d) Polohu cívky v držáku zajistěte několika kapkami zajišťovací barvy a následně připojte odpájené přívody. e) Po náhradě cívky je nutno vždy přístroj znova sladit podle odstavce 5.5 nebo 5.7 podle toho, která cívka byla nahrazena. 11) Výměna vysokonapěťového transformátoru a) Sejměte zadní stěnu a spodní kryt. b) Po vytočení dvou šroubků M3 sesuňte kryt vn části a vysuňte ze zářezu přívod vysokého napětí. c) Sesuňte čepičky elektronek a vyjměte elektronky PL 36, PY 88 a DY 86. d) Odpájejte 10 přívodů na svorkovnici transformátoru blíže mezistěny. e) Vytočte jeden šroubek M3 zpod chassis a transformátor spolu s pertinaxovou destičkou vysuňte dopředu nahoru. f) Vlastní jádro transformátoru je staženo dvěma svorníky M3, které uvolňujeme při výměně cívky. 12) Výměna ostatních transformátorů a tlumivky Transformátory TR1, TR2, TR3 a filtrační tlumivka TL1 jsou upevněny zahnutím výstupků, zasunutých do výřezů v chassis. Při demontáži těchto částí vyjměte přístroj ze skříně dle potřeby (viz příslušný odstavec), odpájejte všechny přívody a plochými kleštičkami srovnejte výstupky. Nový transformátor upevněte natočením výstupků o 45°. 13) Výměna a oprava reproduktoru Reproduktor je upevněn na dřevěné ozvučnici, zanýtovaný třemi příchytkami. Ozvučnice je zasunuta spodní stranou do zářezu a zhora přichycena jedním šroubem. (U prijímače 4216 U dvěma). Po odpájení dvou přívodů a vytočení šroubku je možno ozvučnici vysunout ven. Reproduktor vyjmete odvrtáním alespoň jednoho nýtu v příchytce. Při vložení nového reproduktoru nahradíte odvrtaný nýt šroubkem M4 s hlavou zapuštěnou do ozvučnice ze strany membrány. Příčiny špatného přednesu bývají: a) Uvolnění některých součástek ve skříni b) Znečištění vzduchové mezery reproduktoru c) Narušení správného středění Starou membránu je možno vyměnit nebo mezeru magnetu vyčistit po odlepení ochranného kroužku v jeho středu, po vytočení pěti šroubků v okolí magnetu. Membránu je možno nahradit po rozlemování přídržného kruhu na obvodu koše, kterým se nová membrána opět přilemuje. Po výměně membrány nebo vyčištění mezery (najlépe plochým kolíčkem omotaným vatou) zvukovou cívku znova pozorně vystřeďte, pomocí proužků papíru nebo filmu, vsunutým mezi cívku a trn magnetu. Po ukončení opravy nebo výměny membrány utěsněte otvor uprostřed nalepením ochranného kroužku. Kroužek přilepte acetonovým lepidlem, které nanášejte opatrně na okraje kroužku jen v nejnutnějším množství. 14) Výměna mřížky reproduktoru Ochranná mřížka reproduktoru z umělé hmoty, zasazená do levé stěny skříně přijímače, je vložena do zářezu ve dřevě a v rozích přidržena sponou (pružným drátem ve tvaru U). Šroubovákem odjistíme spony ze zářezů a mřížku vyjmeme. Novou mřížku upevníme sponami tak, že je stejným způsobek zaklesneme najprve za zářez v rohu a následně zatlačíme oba konce pružného drátu.

46/66

8. Změny provedené při výrobě 1) U všech přijímačů Pokud nejsou zapojeny podle schématu v příloze V., je třeba přepojit R 192 z odporu R 130 na zem. 2) Pro úpravu vysokého napětí Proveďte u všetch přijímačů: a) při vysokém napětí mezi 15,2÷16,5 kV vložte mezi špičky 1 a 5 vn transformátoru TR4 kondenzátor C 195 100/A b) při vysokém napětí, vyšším než 16,5 kV přepojte kondenzátor C 505 z páté špičky TR4 na čtvrtou 3) Anglická výroba Přijímače s obrazovkou anglické výroby (MAZDA) mají dolní konec potenciometru R135 (viz příloha IV.) zapojen na zdroji – bod D – a kondenzátor C 127 je vypuštěn. 4) Změny v hodnotách součástek Pokud jsou na schématu v příloze V. nejsou uvedeny zde. Kondenzátor C24 3J3 se připojuje pro tlumení u typů s německou elektronkou PCC 84. 5) Změna zdroje Změna zdroje (bez tlumivky) je provedena na všech typech vyráběných po 15.8.1963. K tomuto datu odpadá též potenciometr ostření a je nahrazen možností 3 pájení dle potřeby. 6) Změny, které nejsou ze schématu patrné Kondenzátor C123 změněn z TC 175 1k5 na TK 920 1k5 (2 kV=). 7) Objednací číslo součástek v posledním provedení Odpor R 133 změněn z TR 103 2M7/A na TR 102 6M2/A R 136 jen v posledním provedení: TR 102 M47/A R 155 změněn z TR 103 1M/A na TR 102 M47/A R 184 změněn z TR 607 270/A (původní hodnota v beztlumivkovém filtru) na TR 607 1k3/B R 185 změněn z TR 606 270/A (původní hodnota v beztlumivkovém filtru) na TR 607 620/A Kondenzátor C 127 změněn z TC 181 1M na TC 183 M22 Kondenzátor C 173 změněn z TC 181 M47 na TC 181 M1 a připájený přímo k potenciometru kontrastu. 8) Záznamy o dalších změnách

47/66

9. Náhradní díly Obr.35→. Rozmístění náhradních dílů prijímače 4108U – pohled zvenčí.

Obr.36↓ Rozmístění náhradních dílů uvnitř přijímače 4108U.

48/66

Rozmístění náhradních dílů přijímače 4214U - pohled zvenčí. Obr.37↓

Rozmístění náhradních dílů přijímače 4320U - pohled zvenčí. Obr.38↓

9.1. Mechanické díly Díl Název Pro 4108 U:

Objednací číslo

1 Skříň sestavená 2 Skříň holá 3 Nápis TESLA 4 Maska před obrazovkou sestavená 5 Pásek masky (okolo vnitřního okraje) 6 Ozdobná lišta nad mřížkou 7 Mřížka přední sestavená 8 Mřížka přední holá 9 Typový štítek 10 Spodní stěna 11 Zadní stěna sestavená 12 Zadní stěna holá 13 Ozvučnice s reproduktorem 14 Ozvučnice holá 15 Reproduktor ARO 589 15a* Reproduktor ARO 431 15b* Reproduktor elektrostatický ARZ 201 16 Ochranné sklo

6PK 127 04 6PF 127 09 6PA 142 16 6PA 127 12 6PA 408 15 6PA 128 02 6PF 739 00 6PA 739 01 6PA 142 15 6PF 800 05 6PF 806 13 6PF 806 12 6PF 110 01 6PA 110 07 2AN 633 59 2AN 633 41 2AN 633 04 6PA 314 09 49/66

Poznámka

*) jen v náběhu

Pro 4112 U: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

Skříň CARMEN Zadní stěna Maska Rám sestavený Příchytka k masce Těsnění k masce 1. Tesnění k masce 2 Ozvučnice s reproduktorem Ozvučnice holá Reproduktor ARO 589 Nápis CARMEN Pro 4214 U:

6PF 806 23 6PF 806 22 6PF 147 03 6PF 121 03 4PF 668 07 4PA 408 31 4PA 408 29 6PF 110 01 6PA 110 07 2AN 633 59 6PA 148 04

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

Skříň sestavená Zadní stěna sestavená Zadní stěna holá Spodní stěná Pravá noha Levá noha Rám sestavený Kolík nohy (Silamid) Ozvučnice holá Typový štítek Maska sestavená Nápis TESLA Reproduktor ARO 589 Mřížka přední sestavená Mřížka přední holá Pásek masky Ozdobná lišta nad mřížkou Pro 4216 U:

6PK 127 04 6PF 806 16 6PF 806 15 6PF 800 06 6PF 633 02 6PF 633 01 6PF 121 02 6PA 001 04 6PA 110 07 6PA 142 18 6PA 127 12 6PA 142 16 2AN 633 59 6PF 739 00 6PA 739 01 6PA 408 15 6PA 128 02

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Skříň sestavená Zadní stěna Spodní stěna Maska sestavená Rám sestavený Držák levý svařovaný Držák pravý svařovaný Vložka A obrazovky Vložka B obrazovky Úhelník obrazovky Vzpěra A Vzpěra B Stahovací pásek Pásek obrazovky Ozvučnice holá

4PF 127 15 6PK 806 20 6PF 800 08 6PF 846 06 6PF 121 06 4PF 836 21 4PF 836 20 4PF 643 12 4PF 643 13 6PA 678 10 4PA 860 03 6PA 631 00 4PA 666 01 4PA 808 19 6PA 110 08 50/66

16 17 18 19 20 21 22 23 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41

Reproduktor ARO 589 2AN 633 59 Typový štítek 6PA 142 21 Izolační trubička 12 mm ČSN 34 6551 Zemnící drát sestavený 6PF 050 01 Ochranné sklo 4PA 398 06 Stínící vložka 4PA 591 05 Stínící pásek 4PA 591 03 Vložka pryžová pod obrazovkou 4PA 214 09 Pro 4320 U : Skříň sestavená 6PK 127 06 Skříň holá 6PF 127 11 Reproduktorová skříň sestavená 6PK 127 07 Reproduktorová skříň holá 6PF 127 12 Rám sestavený 6PF 121 01 Stojan 6PF 633 03 Zadní stěna sestavená 6PF 806 18 Zadní stěna holá 6PF 806 17 Zadní stěna reproduktorové skříňky 6PA 132 14 Ozvučnice holá 6PA 398 17 Reproduktor ARE 589 2AN 632 59 Ozvučnice sestavená 6PK 050 16 Šňůra k reproduktoru, dvojžilová, igelit 6PF 616 04 Reproduktorové zdířky sestavené 6PF 521 01 Maska sestavená 6PA 127 12 Ochranné sklo 6PA 314 09 Příchytka šňůry reproduktoru 6PA 678 09 Typový štítek 6PA 142 19 Zátka 6PA 425 03 Štítok „4 Ω“ 6PV 068 02 Mřížka přední sestavená 6PF 739 00 Mřížka přední holá 6PA 739 01 Ozdobná lišta nad mřížkou 6PA 128 02 Nápis TESLA 6PA 142 16 Brokát ozvučnice: kaliko ČSN 80 3000 Pro všechny typy: Šroub M5×40 upevňující skříň ČSN 21 134 Podložka ∅5,8 mm ČSN 21 729 Krycí štítek zadní stěny z umělé hmoty 3PA 855 13 Polyamidová zátka v zadní stěně 6PA 425 02 Polyamidová zátka 6PA 425 00 Šroub M3×10 upevňující zadní stěnu ČSN 21 134 Podložka ČSN 38 510 Šroub upevňující zadní stěnu 3×10 ČSN 02 1812.04 Základní deska (chassis) 6PF 517 18 Distanční sloupek z umělé hmoty na chassis zezadu 3PA 098 05 Deska pro ovládací prvky PA 345 06 51/66

menší

42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 100 101 102

Deska pro ovládací prvky Destička z tvrdého papíru k dálkovému ovládání Pérový dotyk stínění Síťová šňůra Příchytka síťové šňůry Plstěná podložka skříně Izolační matice k přichycení rámu Podložka pod potenciometr Pérový dotyk stínění Mřížka reproduktoru Spona mřížky Gumový kroužek na reproduktor Příchytka reproduktoru Knoflík velký, zubatý Pero knoflíku Kryt (maska) knoflíků Knoflík vnitřní šroubek knoflíků Podložka Knoflík vnější tónové clony Knoflík oscilátoru vnější Podložka pod knoflík Podložka pod knoflík Stavěcí kroužek knoflíku ad 67 Pružina masky Pružina knoflíku Rám knoflíků Nosník obrazovky sestavený Stahovací pás obrazovky (levý) Stahovací pás obrazovky (pravý) šroub křídlové matice pásu M4×12 Šroub stahující pás M5×50 Vložka šroubu k pásu obrazovky Vložka šroubu k pásu obrazovky Boční vzpěra pásu obrazovky Gumová trubička k nosníku Gumová trubička k nosníku Pružina zemnícího vodiče k obrazovce Drůtená slučka ad 91 Gumový pás pod obrazovkou Gumový pás nad obrazovkou Izolační trubička na vrchní pás obrazovky Objímka obrazovky Jiskřiště Vychylovací jednotka 110° Vn transformátor sestavený Deska s pájecími očky sestavená 52/66

3PA 345 34 6PA 332 01 6PA 468 02 3PF 615 02 3PA 668 27 6PA 303 01 3PA 045 09 3PA 064 03 6PA 468 01 6PF 739 01 3PA 643 04 3PA 222 03 3PA 629 04 6PA 403 00 3PA 475 06 6PA 762 02 3PA 243 19 3PA 078 08 WA 353 06.4 3PA 243 17 3PA 243 15 3PA 303 06 3PA 353 05 3PK 150 26 6PA 785 00 6PA 785 01 6PA 127 10 6PF 771 04 6PF 836 04 6PF 836 05 ČSN 21 103 ČSN 021134 6PA 643 00 6PA 643 01 6PA 664 00 6PA 214 01 6PA 214 02 3PA 786 01 6PF 64106 6PA 227 02 6PA 227 01 6PA 900 02 6AF 497 02 6PA 250 01 4PN 050 18 6PN 350 00/2 4PF 50112

větší na zadní stěnu na zadní stěnu

vpředu na zadní stěnu

plstěná papírová

pro 431QQ44 pro 431QQ44 pro 431QQ44

pro 431QQ44 krátká dlouhá

103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161

Jádro U transformátoru Vysokonapěťová kobka Dírový kryt kobky Nosný plech kobky Pásek pertinaxový s nýty na nosný plech Držák pojistek sestavený Ciapočka kontaktná zostavená pre PY 88, PL 36 Objímka vn sestavená Vývod vn sestavený Ciapočka vývodu vn Cívka vn Ciapočka DY 86 zostavená Vf díl sestavený Chassis vf dílu sestavené Průchodka Sběrací lišta karuselu Sběrací lišta karuselu Pero aretační sestavené Rotor karusela Rotor otočného kondenzátoru Pružina rotoru ad 128 Držák karusela Držák s anténními zdířkami Přídržná pružina ad 127 Krycí plech boční Nosník vf dílu Novalová objímka pro vf díl Držák krytu elektronky El, E2 Kryt elektronek El, E2 sestavený Oktálová objímka Novalová objímka Novalová objímka pertinax Novalová objímka keramika Heptalová objímka Objímka elektronky E16 sestavená Tienistý kryt elektronky Tienistý kryt elektronky Jádro L 104 sestavené Jádro L 101 sestaveně Jádro ZMF 1, OMF Jádro ZMF 2, PD Kryt OMF la Kryt OMF2, PD Kryt dvojitý OMF, ZMF 1 Gumová nit k jádru Pero tienistých krytov cievok Plomba 53/66

4PA 437 00 6PF 698 00 6PF 694 03 6PA 251 03 6PF 504 31 6PF 683 01 6PF 350 00 4PK 497 12 4PF 350 10 4PA 350 03 4PK 600 26 6PF 350 02 6PN 38006/2 6PF 196 01 6PA 415 00 4PF 806 13 4PF 806 14 3PF 836 04 6PK 928 01/2 4PF 924 06 3PA 791 04 3PF 816 09 6PF 668 00 3PA 795 01 6PA 137 01 6PA 771 01 6AK 497 00 4PA 683 04 4PF 696 01 PK 497 02 3PK 497 03 3PK 497 07 AK 497 12 3PK 497 04 4PK 497 12 3PA 698 04 3PA 698 07 6PF 436 01 6PF 436 00 WA 436 58 WA 436 04 6PF 826 00 15VA691 49 3PA 693 04 6PA 224 01 4PA 780 00 3PA 493 06

kratší delší

s přívodem vn nízký vysoký

162 163 164 165 166

Usměrňovací blok U1 Držák s objímkou pro dálkové ovládání sestavený Držák plechový ad 163 Pero objímky ad 163 Dálkové ovládání

KA 220/0,5 3PF 497 04 3PA 683 47 AL 369 06 4PN 050 14

není součást příslušenství

9.2. Elektrické díly L 1 2 3 4

5 6 7 8

9 21 22 23 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

Objednací číslo

Cívka

poznámka

4PK 605 02

anténní transformátor Odlaďovač vstupní, 1.kanál 2. Kanál 5.kanál 6.kanál 7.kanál 8.kanál 9.kanál 10.kanál 11.kanál 12.kanál kompenzační oscilátorová, 1.kanál 2.kanál 5.kanál 6.kanál 7.kanál 8.kanál 9.kanál 10.kanál 11.kanál 12.kanál Obrazový mezifrekvenční transformátor OMF1a Obrazový mf transformátor OMF1b

4PN 856 00/1 4PK 585 30/1 4PK 585 31/1 6PK 585 01 4PK 585 32/1 4PK 585 33/1 4PK 585 34/1 4PK 585 35/1 4PK 585 36/1 4PK 585 37/1 4PK 585 38/1 6PK 607 01 4PK 585 21/1 4PK 585 22/1 6PK 585 02 4PK 585 23/1 4PK 585 24/1 4PK 585 25/1 4PK 585 26/1 4PK 585 27/1 4PK 585 28/1 4PK 585 29/1 6PK 593 07/2 3PK 854 03/1

Obrazový mf transformátor OMF2

3PK 854 04/1

Obrazový mf transformátor OMF3

3PK 854 05/1

Obrazový mf transformátor OMF4

3PK 854 06/1

54/66

červená oranžová tmavě oranžová žlutá zelená modrá fialová šedivá bílá hnědá červená oranžová tmavě oranžová žlutá zelená modrá fialová šedivá bílá hnědá

35

3PK 593 42 3PK 593 43 3PK 593 44 3PK 854 03 3PK 608 01

Zvukový mf transformátor ZMF1 cívka A (ZMF1b) cívka B (ZMF1a) Zvukový mf transformátor ZMF2 Poměrový detektor

52 54 55 56 69 4PK 607 14 žhavící tlumivka 81 3PK 605 05 kompenzační 82 3PK 605 92 kompenzační 83 3PK 605 93 kompenzační 85 3PK 605 91 kompenzační 101 6PN 752 01 sinusový oscilátor řádkového rozkladu 102 3PK 605 94 odrušovací cívka 6PN 650 00 104 linearizační tlumivka 525 4PN 050 18 cívky vodorovného vychylování 526 527 4PN 050 18 cívky svislého vychylování 528 barvy uvedené v poznámce znamenají označení držáků cívek

C 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

objednací číslo

TL, TR

tlumivka, transformátor

TL1 TR1 TR2 TR3 TR4

tlumivka výstupní transformátor zvuku blokovací oscilátor výstupní transformátor svislého vychylování výstupní transformátor vodorovného vychylování primární cívka sekundární cívka

Kondenzátor keramický trubkový keramický

dolaďovací keramický průchodkový dolaďovací průchodkový keramický

dolaďovací

Hodnota a tolerance Napětí (V=)

3PN 650 06 9WN 676 04/1 3PN 666 07 9WN 676 10-A 6PN 350 00/2 4PK 436 09 4PK 600 26

objednací číslo

82 pF ±20%

250

5WK 950 00 82

47 pF ±20%

350

TK 333 47

5 pF 2,5 pF ±10% 2200 pF +50-20% 5 pF 2200 pF +50-20% 1 pF 47 pF ±20% 2,5 pF ±20% 5 pF

500 250 250 1000 350 500

55/66

poznámka

15 VN 701 00 TK 210 2J5/A TK 523 2k2 15 VN 701 00 TK 523 2k2 TK 205 1 TK 333 47 TK 210 2J5 15 VN 701 00

Poznámka bezpečnostní

14 15 16 19 22 23 30 31 32 34 35 36 37 39 40 41 43 44 45 51 52 54 55 56 58 59 60 62 63 64 66 67 68 69 70 71 72 79 80 81 82 83 84 85 86

keramický ladící keramický průchodkový

22 pF ±10% 2200 pF +50-20%

350 250

TK 342 2k2 6PF 925 00 TK 320 22/A TK 523 2k2

2200 pF +50-20% 56 pF ±10% 6,8 pF ±20%

250 350 750

TK 342 2k2 TK 332 56/A TK 206 6J8

3300 pF ±20%

350

TK 358 3k3

slídový keramický

220 pF ±20% 12 pF ±5%

500

TC 230 220 TK 322 12/B

keramický

3300 pF ±20%

350

TK 358 3k3

svitkový keramický svitkový

100 pF ±20% 3,3 pF ±20% 2700 pF ±20% 10000 pF ±20% 15 pF ±5% 47 pF ±20% 2700 pF ±20% 10000 pF ±20% 33 pF ±5% 470 pF ±20% 39000 pF ±20% 4700 pF ±20% 5 µF +100-10% 47000 pF ±20% 10000 pF ±20% 27000 pF ±20% 0,22 µF ±20% 56 pF ±20% 100 µF +100-10% 10000 pF ±20% 3,3 pF ±20% 10 pF ±20% 3300 pF ±20% 82 pF ±5% 0,22 µF ±20% 3300 pF ±20% 3,3 pF ±20%

400 500 400

TC 173 100 TK 210 3J3 TC 173 2k7 TC 173 10k TK 322 15/B TK 318 47 TC 173 2k7 TC 173 10k TK 318 33/B TC 173 470 TC 171 39k TC 172 4k7 TC 904 5M TC 171 47k TC 171 10k TC 173 27k TC 181 M22 TK 322 56 TC 904 G1 TC 181 10k TK 210 3J3 TK 322 10 TK 358 3k3 TK 318 82/B TC 181 M22 TK 358 3k3 TK 210 3J3

keramický

keramický svitkový keramický svitkový

elektrolytický svitkový

keramický elektrolytický svitkový keramický

svitkový keramický

2200 pF +50-20%

250

500 250 400 250 400 160 250 30 160 400 160 500 30 160 500 350 250 160 350 500 56/66

viz. mechanické díly 128

provedení 1.

101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 126 127 128 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 171 172 173

svitkový

keramický svitkový

keramický svitkový

keramický svitkový

elektrolytický svitkový

elektrolytický svitkový elektrolytický svitkový

10000 pF ±20% 100 pF ±20% 10000 pF ±20% 47 pF ±20% 56 pF ±10% 1500 pF ±20% 390 pF ±20% 100 pF ±20% 56 pF ±10% 56000 pF ±20% 0,1 µF ±20% 6800 pF ±20% 2200 pF ±10% 6800 pF ±20% 820 pF ±20% 6800 pF ±20% 56 pF ±10% 10000 pF ±20% 0,15µF +30-20% 3300 pF ±20% 0,1 µF ±20%

400

400 250 350 400 630 400

TC 173 10k TC 173 100 TC 173 10k TK 332 47 TK 332 56/A TC 173 1k5 TC 175 390 TC 173 100 TK 332 56/A TC 171 56k TC 181 Ml TC 172 6k8 TC 283 2k2/A TC 172 6k8 TC 173 820 TC 172 6k8 TK 332 56/A TC 173 10k TC 184 M15 TC 173 3k3

1000

TC 175 M1

1500 pF ±20% 22000 pF +30-20% 0,22 µF ±20% 1 µF ±20% 0,1 µF +30-20% 47000 pF ±20% 10 µF ±20% 1000 pF ±20%

1000 630 160

TC 175 1k5 TC 184 22k TC 181 M22 TC 181 1M TC 183 M1 TC 171 47k TC 904 10M TC 173 1k

22000 pF ±20% 1000 pF ±20% 0,22 µF +30-20% 47000 pF ±10% 0,1 µF +30-20%

250 400

10000 pF ±20%

600

TC 172 22k TC 173 1k TC 183 M22 TC 173 47k/A TC 183 M1 TC 174 10k

100 µF +100-10% 22000 pF ±20%

30 600

TC 904 100M TC 174 22k

10 µF +100-10% 0,1 µF +20-30% 0,47 µF ±20% 0,1 µF +30-20% 0,47 µF ±20%

350 400 160 630 160

TC 909 10M TC 183 M1 TC 181 M47 TC 184 M1 TC 181 M47

350 400 1000 400 350 160 250

400 160 30 400

57/66

174 179 180 181 182 183 184 185 186 187 191 192 193 194 200 313 314 315 505 508

keramický elektrolytický

keramický

68 pF ±10% 10 µF +100-10% 100+100 µF ±20% 3300 pF ±20% 0,1 µF +30-20% 0,1 µF ±20% 3300 pF ±20%

elektrolytický keramický elektrolytický

200 µF ±20% 3300 pF ±20% 100+100 µF ±20%

WK 705 88 G2 TK 358 3k3 WK 705 88 G1+G1

keramický

3300 pF ±20%

TK 358 3k3

svitkový

5000 pF ±20% 2200 pF +50-20%

250

WK 724 69 5k TK 523 2k2

100 pF ±10% 47 pF ±10%

3000

TK 911 100/A TK 911 47/A

keramický svitkový

průchodkový

keramický

750 350

400 600 350

58/66

TK 310 68/A TC 909 10M 3. Provedení WK 705 88 G1+G1 TK 358 3k3 TC 183 M1 TC 174 M1 TC 358 3k3

3 kV ss / 20 µs

R 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 31 33 34 35 36 37 38 39 42 43 44 46 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69

odpor vrstvový

dvojitý potenciometr vrstvový

drátový, tmelový vrstvový

hodnota 10 kΩ ±20% 68 Ω ±10% 180 kΩ ±10% 180 kΩ ±10% 1 kΩ ±10% 6800 Ω ±10% 220 kΩ ±20% 10 kΩ ±10% 22 kΩ ±10% 27 kΩ ±10% 1 kΩ +10% 10 Ω +10% 2700 Ω ±10% 180 Ω ±10% 33 Ω ±20% 2700 Ω ±10% 560 Ω ±10% 68 kΩ ±5% 6800 Ω ±10% 180 Ω ±10% 560 Ω ±10% 1200 Ω ±10% 220 Ω ±10% 560 Ω ±10% 250 kΩ lineární 250 kΩ logaritmický 100 kΩ ±20% 330 kΩ ±20% 1 kΩ ±20% 100 kΩ ±20% 150 kΩ ±20% 1 kΩ ±20% 47 Ω ±20% 18 kΩ ±10% 22 kΩ ±20% 33 kΩ ±20% 390 Ω ±10% 22 MΩ ±20% 220 kΩ ±20% 1 MΩ ±5% 47 kΩ ±20% 390 Ω ±10% 1200 Ω ±10% 22 kΩ ±20%

W 0,1

0,25 0,1 0,5 0,1 1 0,5 0,1 0,25

0,05 0,25 0,05 0,25

0,25 0,5 0,25 0,5 0,25

0,5 0,25 2 0,25

Objednací číslo TR 113 10k TR 113 68/A TR 111 M18/A TR 113 M18/A TR 101 1k/A TR 113 6k8/A TR 113 M22 TR 102 10k/A TR 113 22k/A TR 103 27k/A TR 102 1k/A TR 113 10/A TR 114 2k7/A TR 101 180/A TR 101 33 TR 101 2k7/A TR 101 560/A TR 101 68k/A TR 112 6k8/A TR 101 180/A TR 101 560/A TR 112 1k2/A TR 101 220/A TR 101 560/A WN 699 29 M25/N + M25/G TR 101 M1 TR 102 M33 TR 101 1k TR 101 M1 TR 102 M15 TR 101 1k TR 101 47 TR 101 18k/A TR 101 22k TR 101 33k TR 101 390/A WK 650 05 22M TR 102 M22 TR 101 1M/B TR 101 47k TR 606 390/A TR 101 1k2/A TR 101 22k

59/66

Poznámka

tónová clona hlasitost

70 71 72 73 75 80 81 82 84 85 86 87 88 89 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131

potenciometr vrstvový potenciometr trimr vrstvový drátový, tmelový vrstvový

potenciometr vrstvový

drátový, tmelový vrstvový

potenciometr trimr

220 Ω ±20% 10 kΩ ±20% 39 kΩ ±20%

TR 101 220 TR 101 10k TR 101 39k

250 kΩ ±lineární 2700 Ω ±10% 220 Ω 270 Ω ±10% 10 kΩ ±20% 2700 Ω ±10% 27 Ω ±20% 220 kΩ ±20% 1 MΩ ±20% 27 Ω ±10% 330 kΩ ±20% 12 kΩ ±10% 1,5 MΩ ±10% 220 kΩ ±20% 33 kΩ ±20% 3,9 MΩ ±10% 0,1 MΩ ±20% 0,1 MΩ ±20% 82 kΩ ±10% 1 kΩ ±20% 22 kΩ ±20% 56 kΩ ±20% 470 kΩ ±20% 39 kΩ ±20% 2200 Ω ±20% 22 kΩ ±20% 270 kΩ ±10% 150 kΩ ±20% 820 kΩ ±10% 1 MΩ lineární 1800 Ω ±10% 33 kΩ ±20% 180 kΩ ±20% 1,5 MΩ ±20% 1 kΩ ±20% 470 kΩ ±20%

TR 280 40 B M25/N TR 101 2k7/A WN 790 26 220 TR 103 270/A TR 101 10k TR 607 2k7/A TR 101 27 TR 101 M22 TR 101 1M TR 101 27/A TR 101 M33 jen 3. Provedení TR 101 12k/A TR 102 1M5/A TR 101 M22 TR 101 33k TR 102 3M9/A TR 101 M1 TR 102 M1 TR 101 82k/A TR 101 1k TR 101 22k TR 101 56k TR 101 M47 TR 101 39k TR 102 2k2 TR 102 22k TR 101 M27/A TR 101 M15 TR 102 M82/A TP 280 40B 1M/N řádkový kmitočet TR 102 1k8/A TR 102 33k TR 101 M18 TR 102 1M5 TR 101 1k TR 102 M47

2200 kΩ ±20% 1 MΩ ±20% 1 MΩ ±20% 1 MΩ ±20% 1 MΩ

0,25 1 0,25 4 0,25

0,5 0,25 0,5 0,25 0,5 0,25

0,5 0,25 0,5 0,5 0,25 0,5 0,25 0,5 4 0,5 1 0,5

TR 607 2k2 TR 102 1M TR 103 1M TR 102 1M WN 790 26 1M

60/66

M47 z 30% M47 z 30% rozměr vodorovně

132 133 135 141 142 143 144 145 146 147 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 171 172 173 174 175 176 178 179 180 181

vrstvový

183 184 185 186 191 192 193 506

vrstvový drátový, tmelový

4

TR 102 15k TR 103 2M7/A WN 790 26 3M3 TR 102 M1 TR 101 56k/A TR 101 M82/A TR 101 10k TR 102 82k/A TR 101 M18/A TR 101 10k TR 101 M36/B TR 101 1M/A TR 103 1M8/A TR 101 1k TR 102 M15 TR 103 1M8/A TR 1M/A TR 102 M1 TR 103 33k TR 103 270 TR 103 15k TR 102 8k2/A TP 280 40B WN 790 25 M22 WN 790 26 2M2 WN 790 26 M47 TR 101 1M/A TP 280 40B M25/N TR 102 6M2/B TR 101 15k TR 101 M47/A TR 101 M1 TR 607 130/B

1300 Ω ±5% 68 Ω ±5%

2 12

TR 606 1k3/B TR 627 68/B

2200 Ω ±5% 820 Ω ±10% 470 Ω ±10% 15 Ω ±10%

1 4 2 8

TR 103 2k2/B TR 607 820/A TR 606 470/A TR 608 15/A TR 003-750 Silitor Si 20 16

3300 Ω ±20%

0,25

drátový, tmelový

15 kΩ ±20% 2,7 MΩ ±10% 3,3 MΩ 0,1 MΩ ±20% 56 kΩ ±10% 820 kΩ ±10% 10 kΩ ±20% 82 kΩ ±10% 180 kΩ ±10% 10 kΩ ±20% 360 kΩ ±5% 1 MΩ ±10% 1,8 MΩ ±10% 1 kΩ ±20% 150 kΩ ±20% 1,8 MΩ ±10% 1 MΩ ±10% 0,1 MΩ ±20% 33 kΩ ±20% 270 Ω ±20% 15 kΩ ±20% 8200 Ω ±10% 250 kΩ lineární 220 kΩ 2,2 MΩ 470 kΩ 1 MΩ ±10% 250 kΩ lineární 6,2 MΩ ±5% 15 kΩ ±20% 470 kΩ ±10% 100 kΩ ±20% 130 Ω ±5%

drátový

potenciometr trimr vrstvový

potenciometr potenciometr trimr

vrstvový potenciometr vrstvový

0,5 1 0,5 0,25

0,5 0,25

1 0,25 0,5 1 0,5 1

0,5

0,25 0,5 0,25

termistor varistor vrstvový

TR 114 3k3

61/66

zaostření

obrazový kmitočet linearita svisle nahoru rozměr svisle linearita svisle dolů kontrast

pro napaječ 3. Provedení

TR 608 47/B pro anglické obrazovky Uf=12,6 V

10.Přílohy

62/66

63/66

64/66

65/66

66/66