60. výročí konce 2.světové války

IVANOVICKÉ OHLASY 2/2005

60. výročí konce 2.světové války 25.dubna se odehrávaly první letecké boje nad Ivanovicemi. V noci z 25. na 26.dubna byl leteckou bombou zasažen a značně poškozen Kočvarův mlýn na ulici Černohorská. Po celý den byla slyšet silná dělostřelecká palba od Králova Pole. Fronta se posouvala na rozhraní Králova Pole a Medlánek. 27. dubna pronikly sovětské tanky až do Řečkovic k hospodě „Na Špici“, kde tři z těchto tanků byly odstřeleny pancéřovými pěstmi. Rudá armáda, zeslabená boji o Brno, ustoupila zpět. U Kočvarova mlýna byl most, který byl 2. května vyhozen do vzduchu. Střelbou byly poškozeny domy č.p. 14, 45, 47 a 16.

V měsíci květnu si připomínáme konec 2. světové války, konfliktu tak krvavého, že pro něj v dějinách nenacházíme srovnání. Na mnoha místech se pořádají pietní akty, koncerty a rekonstrukce bitev. Válka je dávno pryč, Evropa se sjednocuje a vše kruté, co se mezi evropskými národy seběhlo, vytěsňujeme z paměti… Rok 1945 stal se památným pro všechny národy Evropy i celého světa, pro národy, kterým panství německých „nadlidí“ přineslo jen smutek, bídu, utrpení a zkázu. S příchodem jara roku 1945 bylo všem jasné, že přichází hodina účtování se vším, co nás po celá válečná léta 1938 až 1945 tísnilo a utlačovalo.

28. dubna dostal zásah dům č.p. 65 pana Bartoloměje Řezníka, kde byl postaven muniční vůz. Ten vybuchl a dům začal hořet. Zahynul zde i 1 německý voják. Pan Řezník s rodinou stačil utéct do krytu v lese. Zásluhou sousedů byl požár uhašen a dům byl zachráněn od úplného zničení. 29. dubna se stala první obětí bojů matka tří dětí, paní Marie Mokrá z Brna. Téhož dne byla zničena i část domu č.p. 62 a stodola rolníka Josefa Komárka, kde byli ustájeni koně. Pět jich bylo zabito. Přesto, že se střílelo, občané je pohřbili na poli za domem č.p. 77. 30. dubna byla velká bubnová palba a granáty dopadaly na celou vesnici. Boje se bez ustání stupňovaly a pokračovaly i následující den

Osvobozovací boje se přiblížily i k Ivanovicím. 9.dubna dorazila do obce první autokolona německých vojáků. Němečtí vojáci zajali koně místních rolníků a používali je k přepravě vojenského materiálu. Svoje koně majitelé již nikdy neviděli. Před blížící se frontou si mnozí občané začali kopat nouzové kryty a to v „Koutech“ a v lese, kde se říkalo „U modré skály“ - v domnění, že budou venku lépe chráněni před nastávajícími boji. Nikdo jich však nakonec nepoužil a raději všichni zůstali ve svých domech. Bitva o Brno byla zahájena 15. dubna. Mnoho obyvatel z města uprchlo i do naší obce, kde se spolu s našimi občany uchýlili do krytů. Bylo slyšet dunění děl, střelbu z pušek a kulometů. Večer 16. dubna pozorovali lidé ze Sychrova nálet na Brno. Dne 18. dubna se obcí rozšířila zpráva, že všichni muži od 18 let budou použiti při různých pracích pro německou armádu. Všichni muži, kterých se to týkalo, se ihned sešli na Sychrově a odešli do lesa, kde se poschovávali, ale později vyšlo najevo, že tato zpráva byla falešná a všichni se ještě téhož večera vrátili domů. V Brně se zastavil veškerý provoz. Nikdo v obci neměl zprávy o tom, co se ve městě děje a jak boje pokračují.

1. května. Střelbou byly poškozeny domy č.p. 44, 48, 73 a 60. Jen ojediněle se odvážní občané odvážili vyjít ze sklepů, aby opatřili pro ostatní potravu. Chleba se pekl v noci, v obyčejných kamnech. U řezníka Chalupy se vydávalo maso z krávy, která byla zabita v domě č.p. 20, obchodník Novotný zase dodával mouku a jiné potraviny. 3. května v ranních hodinách Němci vyhodili do povětří prachárny Eruptiva (nynější sklad Explosia). Také 4. května všichni obyvatelé zůstali ve sklepích, situace byla kritická a uvažovalo se o evakuaci celé obce. Další den byl sice klidnější, ale i nadále všichni zůstali ve sklepích a od 20 hod. do 8 hod. byl zákaz vycházení.

Od 20. dubna byla i naše obec v bojové pohotovosti a střídaly se zde vojenské jednotky jedna za druhou. Maďarské dělostřelectvo zaujalo postavení v sadě pana Františka Svídy pod „Kopaninou“. Za domem č.p. 77 byla německá baterie a za domy pana Stodůlky a pana Holešovského v Koutech (pod Sokolským hřištěm) byly umístěny minomety. Občané si schovávali svoje cenné věci a potraviny a chystali se do sklepů a krytů. 24. dubna dopadly do vesnice první střely. Téměř v každém domě bylo usazeno německé vojsko. Dělostřelecké baterie zaujaly postavení „Na Loučkách“ (dnešní Příjezdová ul.). V zahradě domu č.p. 12 bylo umístěno dělo.

7. května byla střelbou zasažena budova školy – dnešní sídlo ÚMČ. Teprve další den se někteří odvážili vyjít z krytů a bylo jisté, že se něco děje. Hladoví vojáci kradli vše, na co přišli, hlavně slepice. Nefungovala elektřina, nebylo možné poslouchat rozhlas a nikdo nevěděl, co se děje. Do vesnice dopadaly dělostřelecké granáty, teprve kolem 20. hod. nastal klid a konečně se ozval rozhlas, který v němčině oznamoval bezpodmínečnou kapitulaci německé armády a vyzýval německé jednotky k zastavení palby. Od Brna byly slyšet hromadné salvy z pušek i děl na oslavu kapitulace.

1

občanů zemřelých za bojů: Josef Sýkora, Terezie Jurmanová, Josefa Danielová a Marie Mokrá. Bylo hodně raněných – mezi nimi Pokora Matěj z č.20, Komárek Josef a František Svída. Všichni vzpomínají také na občany, kteří se konce války nedočkali. Hlavně na řídícího učitele pana Roberta Mácu a Bohuše Filky z Kuřimi, kteří byli zapojeni do odbojové činnosti a vězněni v Kounicových kolejích, kde byl Robert Máca 13. června 1942 popraven.

Památná středa 9. května však nezačala pro občany Ivanovic radostně, protože od 5. hod. do 6,30 hod., byla vesnice ostřelována mohutnou kanonádou z 80 děl. Po jejím skončení se ve vesnici objevili rumunští vojáci, kteří vyhnali z obce poslední Němce. Občané je vítali s velkou radostí. Při prvním pohledu na vesnici bylo patrno, že téměř každý dům je poškozen. Nikomu to však nevadilo a každý se usmíval. 9. května odpoledne, za účasti všech mužů, byla provedena pohlídka celého katastru a pochování padlých. 1 ruský a 2 rumunští vojáci byli pietně pochováni u pomníku padlých a 12. května byl pohřeb

V. Millionová, kronikářka

Vítání jara Třetí Ivanovické vítání jara v neděli 1. května 2005 se vydařilo. Závodilo 27 hlídek (52 dětí), mnohé v doprovodu rodinných příslušníků. V cíli závodníky očekávaly desítky

diváků a malé občerstvení. Poděkování za organizaci patří Školské komisi, Dámskému klubu a především hlavní organizátorce pí E. Kubíkové



Usnesení z XV. zasedání Zastupitelstva městské části Brno Ivanovice, konaného dne 21.4.2005 v 19:00 hodin v zasedací místnosti ÚMČ Brno Ivanovice -

Zastupitelstvo městské části Brno Ivanovice na svém XV. zasedání konaném dne 21. 4. 2005 schválilo: -

-

návrhovou komisi: Jaroslav Elzner, Mgr. Taťána Klimešová, ověřovatele zápisu: Jaroslav Elzner, Mgr. Taťána Klimešová, návrh programu zasedání zastupitelstva rozpočtové opatření č. 1/2005

-

2

podání žádosti RMB o získání souhlasu na podání žádosti o státní dotaci na „Rekonstrukci a nástavbu MŠ Hatě 19 v MČ Brno – Ivanovice“ podání žádosti MF ČR o dotaci na „Rekonstrukci a nástavbu MŠ Hatě 19 v MČ Brno - Ivanovice výjimku počtu dětí v MŠ Hatě 19, Brno – Ivanovice na 27 projektovou dokumentaci na akci „ Kanalizace III. a IV. etapami Brno – Ivanovice pro územní řízení bez připomínek složení povodňové komise

projednalo: - zadání změn Územního plánu města Brna 2004-I18. soubor bez přijetí stanoviska neprojednávat, v platnosti zůstává rozhodnutí ZMČ ze dne 23. 9. 2004

pověřuje : - starostku Mgr. Evu Slavíkovou podepsáním darovací smlouvy o poskytnutí příspěvku na realizaci projektu „Znovuzrozený Ivanovický potok aneb nová ivanovická zastavení“

-

bere na vědomí: - zprávu školské a kulturní komise o vedení kroniky za rok 2004 - informaci o Urbanistické studii Ivanovice – lokalita východně od ulice Černohorská opakovanou nepřítomnost p. Moronga na jednání ZMČ, a proto rozhodlo jeho odvolání

.

Usnesení bylo schváleno: pro 6, proti 0, zdr. 0 V Brně 26. 4. 2005 Mgr. Eva Slavíková starostka MČ Brno-Ivanovice

Termíny zasedání zastupitelstva: 16. 6., 18. 8., 29. 9., 8. 12. 2005

Upozornění pro nájemce zahrádek Upozorňujeme, že splatnost nájemného pro nájemce pozemků v k. ú. Ivanovice je do 31. května 2005

Osvobození Brna Při rozpracovávání této základní směrnice zaměřil velitel frontu maršál SSSR Rodion Jakovlevič Malinovskij na brněnský směr 1. gardovou jezdeckou mechanizovanou skupinu generálporučíka I. A. Plijeva a 53. armádu pod velením generálporučíka I. M. Managerova. Ty v prvních dubnových dnech přijížděly k řece Moravě. 6. gardový jezdecký sbor generálporučíka S. V. Sokolova osvobodil 4. dubna Malacky a ovládl prostor Kúty-Brodské a jeho dvojče, 4. gardový jezdecký sbor generálporučíka F. V. Kamkova pronikl do prostoru Senica-Dojč.

V koncepčních úvahách generálního štábu Sovětské armády se objevovala první města Moravy a Slezska už koncem října 1944. Štáb vycházel především z politických pohnutek, když v důsledku zesilování protiválečných a revolučních snah předpokládal rychlý rozpad satelitního fašistického uskupení v Podunají. Na základě této prognózy předpokládal v hrubých rysech postup sovětských vojsk koncem roku až na čáru Ostrava–Brno– přístupy k Vídni. Po zlikvidování silného německo-maďarského uskupení koncem února 1945 v prostoru Blatenského jezera, kde soustředil nepřítel 55 divizí (z toho tankové síly měly hodnotu asi 11 divizí), došlo k provedení plánu generální štábu ze 17. února, podle něhož měla Rudá armáda v polovině března rozvinout všeobecnou ofenzívu a rozbít fašistické armády ve středním Podunají, dokončit osvobození středního a jižního Slovenska a zahájit nástup do českých zemí. Hlavní útok frontu směřoval ve směru Nové Zámky–Malacky–Znojmo, na levém křídle měl 2. ukrajinský front osvobodit počátkem dubna Bratislavu (realizováno 4. dubna 1945) a v součinnosti s 3. ukrajinským frontem dobýt Vídeň (provedeno 13. dubna 1945). Na opačném křídle frontu měla vojska osvobodit Brno a vyjít k Olomouci vstříc vojskům 4. ukrajinského frontu postupujícím od Ostravy.

Po proniknutí do hloubky nepřátelské obrany na pravém břehu řeky Moravy měla skupina jako celek rychle pronikat k Brnu a do 8. dubna rozvinout své svazky na čáře Židlochovice–Brno–Slavkov a tím uskutečnit osvobození hlavního města Moravy. Útočící jezdecká vojska, vyzbrojená rovněž těžkými zbraněmi, děly, tanky, katušemi, zajišťovaly ve druhém sledu divize 53. armády, které ve stejném dni měly bojovat na čáře PodivínMutěnice-Ratíškovice. Po bocích navazoval na brněnskou operaci útok 7. gardové armády ke Znojmu a 40. armády na Uherský Brod. S konkretizací útočných úkolů přibývalo na mapách označených měst a vesnic, jimiž se měl útok stále blíž k městu rozvětvovat.

3

pásmech 41. tankové a 64. mechanizované brigády, jižně a jihovýchodně od říčky Trkmanky připravoval svou 10. gardovou, 9. a 30. jezdeckou divizi pro nadcházející činnost 4. jezdecký sbor. V pásmu předpokládaného útočného boje ležely dále divize 50. střeleckého sboru (velitel generálmajor N. T. Tavartkiladze) a 49. střeleckého sboru (velitel generálmajor G. N. Terentěv). Oba sbory náležely k 53. armádě generálporučíka I. M. Managarova. Rychlé jezdecké svazky měly se v průběhu 15. dubna probojovat až na čáru Branišovice-PřibiceHustopeče, zabezpečit levý bok obranou mezi Strachotínem a Pohořelicemi a příští den splnit úkol dosažením úrovně Ivančice–Brno-Maloměřice–Slavkov.

Z celkového přehledu bojů vyplývá, že ve dnech 13. a 14. dubna se probíjela Sovětská armáda od Moravy k Brnu zarputilou nepřátelskou obranou, která zpomalovala její postup. Původní termín osvobození Brna už prošel a nic nenasvědčovalo tomu, že by nejbližší dny přinesly v brněnském směru zásadní obrat. Spíše naopak, po pádu Vídně 13. dubna 1945 nabýval nepřátelský odpor na intenzitě a hitlerovské velení mohlo k Brnu převést některé síly uvolněné na jiných frontách. Rozbití obranného uskupení u Brna nabývalo také na významu s ohledem na pomoc pravému křídlu 2. ukrajinského frontu, které postupovalo pomaleji v hornatém terénu západního Slovenska a obtížně překonávalo moravsko-slovenské pomezí. Z původně hlavního směru Mikulov–Znojmo– Plzeň přecházela stále víc pozornost na osvobození Brna, kam velení frontu postupně koncentrovalo své hlavní síly.

Taková byla v hlavních rysech první varianta plánu na bezprostřední osvobození hlavního města Moravy. Nikdo nepředpokládal, zejména ne po rychlém osvobození Bratislavy, překročení řeky Moravy a dobytí Vídně, že tento dvoudenní plán se přemění na 12 dnů tuhých a krvavých bojů, které přiřadí boj o Brno do trojice nejtěžších operačních akcí Sovětské armády na území Československa, hned za Dukelskou a Ostravskou.

Novou etapu brněnské operace předznamenávalo rozhodnutí velitele 2. ukrajinského frontu přesunout ze zálohy na brněnský směr 7. mechanizovaný sbor (velitel generálmajor F. G. Katkov), který spolu s 1. gardovou jezdeckou mechanizovanou skupinou utvářel nové útočné uskupení. V sobotu 14. dubna 1945 uložil velitel frontu vojskům zahájit útok ráno v 10 hodin, v průběhu dne dosáhnout čáry Vranovice–Židlochovice–Těšany a v pondělí 17. dubna přenést boj do brněnských ulic.

Hitlerovští okupanti připravovali obranu jihomoravské oblasti soustavně víc než půl roku. Přes celou zimu a v jarních týdnech nasadili na kopání zákopů a stavění překážek jednotky Luftschutzu, Volkssturmu, zákopnické jednotky německé pravidelné armády, pracovní oddíly složené ze sovětských občanů zavlečených sem na otrockou práci (nazývali je Ostarbeitry), válečné zajatce a na zákopnické práce nahnali na jižní Moravu tisíce mladých mužů z celé Moravy a Čech. Ubytovali je vesměs ve školách, odkud až do zhroucení své nadvlády vyhnali školáky. Tím prakticky pro děti školního věku skončilo od vánočních prázdnin vyučování. Chodili si pouze dvakrát do týdne pro úkoly a ty jim učitelé zadávali v hostincích, tělocvičnách, nebo jiných prostorech nevhodných pro zákopníky, ale „dobrých“ pro děti.

Velitel 7. mechanizovaného sboru soustředil svá vojska v prostoru Velké Bílovice–Starý a Nový Poddvorov. Na sboru ležela hlavní váha nadcházejícího boje, pro který měl k dispozici 163 tanků a samohybných děl, 150 minometů a 100 děl. Generál Katkov konkretizoval rozkaz velitele frontu a rozhodl se pro útok s třemi brigádami v jednom sledu. Úderná tanková pěst měla zasáhnout nepřítele ve třech směrech: 16. mechanizovanou brigádu nasadil generál Katkov na směr Velké Bílovice–Velké Pavlovice-Hustopeče, 41. tankové brigádě vyznačil postup obcemi Vrbice-Kobylí-Brumovice a 63. mechanizovaná brigáda měla útočit od Josefova přes Čejč a Terezín ke Krumvíři. Zbývající 64. mechanizovaná brigáda zůstávala prozatím ve druhém sledu za 41. brigádou a po rozvinutí bojů měla zasáhnout na místě největšího úspěchu vlastních vojsk a využít jej k rychlému proniknutí do hloubky nepřátelské obrany. Stanovený úkol předpokládal dosáhnout ještě do večera 15. dubna východní břeh Svratky mezi Vojkovicemi a Loučkou (dnes Rajhradice), překročit řeku a provést průzkum až k jihozápadním okrajům Brna.

Přes pevnostní zajišťování přístupů k Brnu připravovali fašisté ovšem i druhou alternativu, vyklizení území a útěk před tlakem Rudé armády. Tuto druhou možnost vyhlásilo velitelství německé branné moci 6. září 1944. Dostala zkratku ARLZ a obvykle je známa pod pojmem plánu zničené nebo spálené země. Zkratka znamenala čtyři fáze vyklizování a ničení opuštěného území: A – Auflockerung = uvolnění, R – Räumung = vyklizení, L – Lähmung = ochromení a Z – Zerstörung = zničení. Uvolnění znamenalo odsun těch hodnot z ohroženého území, které už nebyly bezprostředně nutné, vyklizení se týkalo všeho ostatního materiálu, pokud nesloužil k plánovitému vybavování německých vojsk. Ochromení už počítalo se zastavením výroby, občanské dopravy, distribuce a podobného odmontováním anebo znehodnocením

Plijevovy jezdecké svazky, 6. gardový jezdecký sbor a 4. gardový jezdecký sbor měly postupovat v těsné součinnosti s tankisty. 6. sbor svou 8 gardovou a 8. dálněvýchodní divizí sledoval v přijatém řešení 16. mechanizovanou brigádu, přičemž 13. gardová jezdecká divize zajišťovala levý bok útočících vojsk. V útočných

4

V Brně samém narůstalo další střetnutí – na občanské frontě. Po rychlém dobytí Vídně Rudou armádou (13. dubna) propadali nacističtí pohlaváři v Brně panice a žádali buď zaručenou obranu města, anebo rychlou evakuaci. Na druhé straně protiokupantské nálady českého obyvatelstva sílily s každým novým náletem sovětských leteckých svazů a po zprávách o osvobození Hodonína a pádu Vídně přerostly v manifestační pohrdání brněnskými fašisty. Starosta Judex informoval o těchto náladách K. H. Franka: „…postoj českého obyvatelstva se na základě událostí ve Vídni neobyčejně přiostřil. Názorem masy je, že bude-li nepřítel ohrožovat Brno, nevyplatí se město opouštět. Jestliže totiž Vídeň jako poslední velká bašta na jihovýchodě padla Rusům tak snadno do rukou, mohl by boj o Brno trvat také jen několik hodin.“

(rozbitím) strojů, strojních zařízení, přístrojů a součástí, na nichž závisel chod celých dílen nebo podniků. Poslední fáze, zničení, souviselo už s vlastními frontovými akcemi a představovalo destrukci továren, ničení materiálu, poškozování dopravních zařízení, například ničením výhybkových uzlů (Vranovice, Brno) a koneckonců vyhazováním mostů. Proti takto připravené obraně napřáhly 15. dubna v 10 hodin svou sílu brigády 7. mechanizovaného sboru a jezdecké svazky generálporučíka Plijeva. Severozápadně od Velkých Bílovic osvobodili vojáci 333. pluku 6. orelské střelecké divize mezi 17. a 19. hodinou Velké Pavlovice. Úloha tankových vojsk byla značně umenšena protitankovou úpravou břehů Trkmanky, a tak první vojáci proniknuvší do V. Pavlovic náleželi k jezdeckým jednotkám. Vojáci přicházeli po pás promočeni, protože k postupu využili skrytý přístup korytem říčky. Mimoto vojáky zdrželo odražení nepřátelské protizteče od Staroviček, podporované dělostřeleckou a minometnou palbou.

V noci na 7. duben začala evakuace nejstrašlivějšího vězení, jaké kdy v Brně bylo a proti němuž i středověké špilberské kasematy ztrácely svou příslovečnou hrůzu – Kaunicovy koleje. V tento den vypravili gestapáčtí pochopové první evakuační transport. Přibližně 200 mužů a 35 žen dali odvézt přes Jihlavu a České Budějovice do koncentračního tábora Mauthausenu. Po telefonické rozmluvě mezi zástupcem šéfa brněnského gestapa Krausem a velitelem Mauthausenu Hansem Ziereisem našli všichni účastníci transportu, s výjimkou jednoho Rakušana, 10. dubna dopoledne smrt v plynové komoře tábora. Ne náhodou dostal po válce transport čestný název – partyzánský. Tvořili ho neohrožení a obětaví spolupracovníci partyzánů, spojky a organizátoři odboje z Valašska, východní Moravy, Boskovicka a Tišnovska. Další dva transporty z Kaunicových kolejí rychlý závěr války podobného osudu uchránil.

Postup osvobozeneckých vojsk pak pokračoval přes Vranovice, Velké Němčice, Popice, Smolín, Medlov, Přibice, Pohořelice, Uherčice, Přísnotice a Žabčice k Hrušovanům a Židlochovicím. Východně od Hustopečí a Kobylí 63. mechanizovaná brigáda v průběhu 16. dubna bojovala o Boleradice a dále Mikulčice, Křepice se směrem na Brno. Ovládnutím Nosislavi a Židlochovic srovnala vojska mezi levým břehem Svratky a Výhonem své postavení s úrovní dosaženou jednotkami na druhé straně. Výhon rozdělil brněnskou frontu na dvě odlišné části. Úplně na pravém křídle odrazila 64. mechanizovaná brigáda v průběhu 16. dubna několik nepřátelských protiztečí u Krumvíře a večer spolu se 110. gardovou a 203. střeleckou divizí 49. sboru vedly poziční boj. Svazky 4. gardového sboru stály večer na linii Nikolčice– Boleradice–Morkůvky–Brumovice a mechanizovaná vojska vyslala tankový průzkum od Brumovic ke Kloboukám. Jedinou změnou bylo obejití Karlína od Šardic východním směrem a jeho postupné osvobozování v noci ze 16. na 17. duben od 21. do 9. hodiny od východu.

Úvahy o tom, zda Brno bude chráněno, nebo přeměněno v tzv. otevřené město, ukončila 16. dubna směrnice polního maršála Schörnera, podle níž nařídil generál Poel vysunout převážnou většinu brněnské posádky na jih od města na šitbořické, židlochovické a ořechovské výšiny a tam svést rozhodující boj. Mimo zjevnou snahu udržet co nejdéle město ve svých rukou bylo zřejmé, že tento manévr má současně ovlivnit politické myšlení brněnského obyvatelstva, což se do jisté míry podařilo. Po 17. a 18. dubnu, když se na několik dní podařilo zastavit postup sovětských vojsk, kolovaly v Brně pověsti o ústupu Sovětů a o tom, že opět budou otevřeny obchody, obnovena výroba, doprava a podobně. Nacistická reakce pojednou ožila. Maršál R. J. Malinovskij prováděl mezitím opatření k překonání sílícího nepřátelského odporu na pravém křídle brněnské frontové linie. Sedmnáctým dubnem včlenil do 53. armády 52. samostatnou stíhací protitankovou brigádu (velitel F. A. Kalinin), která se podle rozkazu soustředila v Čejkovicích, a 18. gardový

Brněnská útočná operace Rudé armády měla samozřejmě mnoho dalších návazností bojového politického i občanského rázu. V českomoravském prostoru už v průběhu března docházelo k postupné koncentraci německých vojenských sil pod jednotnou organizací skupiny armád Mitte (Střed), která koncem války představovala poslední nejbojeschopnější vojenský celek Německa. Skupině velel polní maršál Ferdinand Schörner, nazývaný pro svůj nenávistný vztah k Čechům a nelidské zacházení s podřízenými „krvavým Ferdinandem“.

5

ostatní jezdecké svazky 6. sboru a tankisté 16. mechanizované a 41. tankové brigády, do krajnosti využívajíce dezorientace v nepřátelském táboře. Zajištěni na Ivančicku 13. divizí, zaútočily neméně dynamicky a mohutně. Z Mělčan do Silůvek dorazila vojska 18. dubna v poledne, ve 14 hodin přinesla svobodu Pršticím a přibližně za hodinu nato prožily radost nad neočekávaně rychlým příchodem osvoboditelů Radostice. Kde se zastaví příval oceli, kozáků a antifašistické vůle, jejichž mohutné obchvatné oblouky jsme se zatajeným dechem sledovali za bojů na Ukrajině a v Bělorusku? Poprvé sledovali lidé na Brněnsku podobný veliký obchvat a přirozeně vzájemně posuzovali otázku: zakončí stateční rudoarmějci svůj impozantní postup ještě dnes v Brně? S tímto zjevným přáním sledovali další proudy vojsk jedoucích k silnici Jihlava–Brno. Kolem Střelic prorážely dopředu především tanky. Mezi 18. a 19. hodinou ovládly Popůvky a na plné obrátky ujížděly přes Veselku k Bosonohám a Brnu.

střelecký sbor (velitel generálmajor I. M. Afonin), který po soustředění v prostoru Moravská Nová Ves–Moravský Žižkov zasáhl poprvé do boje v noci na 21. duben. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že rozhodný boj o Brno je nedaleko a bude sveden s nasazením mimořádných sil přibližně na úrovni postavení ze 17. a 18. dubna. Nepočítáme-li za významnější akci obsazení a evakuaci malé části Pohořelic severně od řeky Jihlavy, pokračovala ráno 18. dubna činnost sovětských vojsk v několika směrech. Tanky 63. brigády zaútočily na Holasice a přes Sobotovice a Syrovice k Ořechovu, svazky 6. jezdeckého sboru přes Dolní Kounice dál na Ivančicko a konečně 16. mechanizovaná brigáda spolu se 41. tankovou brigádou vyjely proti Němčičkám, Bratčicím a Silůvkám na Střelicko. Mnohem úspěšněji pokračovala vojska jihozápadně odtud. V pět hodin ovládla Ledce i s přilehlou vojensky dobře využitelnou proláklinou, kterou však fašisté vůbec nebránili. Záhy nato střelba sovětských tanků probudila Sobotovice, předpokládající, že této noci je fronta ještě nedostihne. Rozvinutá formace tanků střílela podél silnice Pohořelice–Brno a u odbočky silnice do Vojkovic zničila dva nepřátelské transportéry. Poté část tanků, provázená pěchotou, věnovala pozornost Sobotovicím, jiná po polích mířila k Rajhradu-Staré poště, ale tam po ostré strážce na rajhradských polích Lány nebyly prozatím podmínky pro další cestu vpřed. Po tancích a pěchotě přijelo do Sobotovic dělostřelectvo, zaujalo palebná postavení a ještě dopoledne odpálilo první střely k Ořechovu.

Zůstává celkem vedlejší kudy a jak, avšak od Popůvek dorazily ještě v noci asi 4 sovětské T 34 kolem Bohunic až na samý okraj města Brna ke krematoriu na kopec u cihelny. Ruské tanky u krematoria! Obrana Brna byla z tohoto pomyšlení zděšena, čeští lidé ve sklepích nadšeni. Každou chvíli přece musí přijet další a využít včerejší úspěch. Z dvanácti dnů, o nichž dnes víme, že si je vyžádala cesta do Brna od vydání první přímé směrnice pro útok k Brnu, ukrojil čas teprve čtyři. K vyplnění ostatních se musíme vrátit zpět asi o 12 kilometrů jihozápadně od města k Ořechovu. Tam ležel klíč od západních městských bran.

Neúspěšnější bojovou aktivitu vyvinula u Medlova 13. gardová jezdecká divize. Už večer před 18. dubnem provedla průzkum v Němčičkách a Bratčicích, takže ráno se s jistotou řítila obcemi po levém břehu Jihlavy k Ivančicím. Bez ztráty jediného muže projela Němčičkami, hned nato Bratčicemi a ani ne půl hodiny po explozi, kterou nacisté zničili most přes Jihlavu v Pravlově, projížděla kolem něho. V 9 hodin očistila Mělčany a za pár minut po dunivém dopadu mostních kleneb od vod Jihlavy v Dolních Kounicích, kolem půl desáté, vířila kopyta rudé jízdy prach v kounických ulicích. Rychlost a údernost, s jakými 13. divize uhodila na nepřítele na Dolnokounicku a Ivančicku, jej dokonale znervóznila a zmátla.

Nevyužití skvělého postupu z 18. dubna k proniknutí do Brna přimělo maršála Malinovského k další koncentraci sil na západním úseku. Svazky mechanizovaného sboru podřídil přímo pravomoci generála Plijeva, který umístil své velitelské stanoviště a pozorovatelnu v Syrovicích na vršku u kostelíka a organizoval bezprostředně přípravu na splnění rozkazu velitele frontu, aby 19. dubna jeho vojska pokračovala v náporu. 6. gardový jezdecký sbor měl útočit k Brnu od jihozápadu přes Tikovice a Bosonohy, 63. mechanizovaný sbor od Rajhradu k Brnu a 4. gardový jezdecký sbor prozatím stále ještě východně od Svratky měl útočit ve směru Rozzařin (dnes Moutnice)–Tuřany– Brno. Dne 20. dubna se situace na západním úseku ještě víc zkomplikovala a přiostřila. V noci posílili hitlerovci svá vojska novými přísuny těžké techniky a v průběhu dne prorazili z Tikovic přes Novosády, Seslice a Velhausy severozápadně od Mělčan k samotě Karlov. Z opačné strany sem směřoval tlak cizáckých obrněných vozidel od Dolních Kounic. Ve stejný den rozvinul nepřítel další protizteče do údolí Bobravy mezi Střelicemi a Rosicemi.

Zanedlouho byly Ivančice velitelským stanovištěm 13. gardové jezdecké divize, jejíž bojová aktivita byla velitelem frontu příznivě oceněna. Velel jí generálmajor G. A. Bělousov. Poněvadž divize neměla za úkol pronásledování nepřítele, nýbrž měla zajistit levý bok vojsk operujících u Brna, přešla na řece Jihlavě do obrany zajišťující linii Ivančice-Neslovice-Tetčice. Prudký postup jezdeckých formací generála Bělousova ihned využily

K rozbití obkličujících snah a k obnovení útočné činnosti

6

15. hodině se vynořily ulicí Vinohrady na polích před Novým Lískovcem. Ještě večer 25. dubna přešla část vojska Svratku na Starém Brně a organizovala přípravu na ranní zteč vnitřního města.

provedlo velení frontu nové posílení západního frontového uskupení. V následujícím střetnutí však nezvrátila sovětská vojska situaci ve svůj prospěch. Sebevětší odvaha vojáků nepřemohla bytelnou obranu protivníka a jeho proti zteče. Pro rozhodující útok na Brno a k jeho osvobození považoval velitel frontu za nezbytné další přeskupení a posílení svazků bojujících na brněnském směru. Po zvážení všech podmínek a okolností vydal pokyn k přesunu 6. gardové tankové armády od Laa a. d. Thaya v Rakousku na východní úsek podbrněnské fronty. Zatímco tankisté generálplukovníka A. G. Kravčenka směřovali do určených prostorů soustředění, 9. gardový mechanizovaný sbor k Šitbořicím a Křepicím, 2. gardový mechanizovaný sbor do Klobouk, 5. gardový tankový sbor do Kurdějova a 4. motocyklový pluk přijel do Horních Bojanovic, dokončoval štáb frontu poslední variantu plánu na osvobození Brna.

Ve střelicko-popůveckém prostoru obnovily brigády 7. mechanizovaného sboru aktivní útočnou činnost k večeru 24. dubna a provedly průzkum bojem k Troubsku, kde kolem zámku měli fašisté vybudovanou silnou obranu. Ráno kolem 5. hodiny vesnici obsadily a zahájily boj před Ostopovicemi a Bosonohami, kterých se zmocnily mezi 14. a 15. hodinou. V tutéž dobu od Lančíkova mlýna a přes potok Leskavu pronikali sovětští vojáci do brněnského předměstí Starý Lískovec a už v 16 hodin naplnili celou obec halasem soustřeďovaných vojsk. V podvečer byl na řadě Nový Lískovec, který blokoval přístup do pisáreckého údolí a ke Kamennému mlýnu, kam podle obkličovacího plánu měla vojska dospět před nástupem do západních krajů Brna. Boj o Nový Lískovec se protáhl až do 22 hodin. Nový Lískovec zaznamenal dočasné proniknutí sovětských tanků k Bohunicím už 23. dubna 1945. Znovu bylo možné zahlédnout tanky 25. dubna v poledne, jak sjíždějí z moravanského kopce k Ostopovicím a ke Starému Lískovci. V 15 hodin dosáhla rudá obrněná vozba východního okraje Nového Lískovec od ulice Vinohrady na Starém Brně a po vzplanuvších bojích už ve 22 hodin vyšli lískovečtí občané z úkrytů k uvítání osvoboditelů. Na Strážném vrchu posléze pohřbili v bratrském hrobě 52 rudoarmějců padlých v Bohunicích (7), Starém Lískovci (13), Novém Lískovci (31) a Kohoutovicích (1). Modřice a Moravany vyklidil nepřítel bez boje. Poslední odpor před Brnem kladly menší skupiny fašistů v Bohunicích a nakonec i ony ještě před uzavřením kotle vyklouzly kolem Nového Lískovce na západ.

Nový útočný plán pro západní polovinu fronty počítal s těmito směry útočení (bráno od Holasic až k Popůvkám): a) 6. gardová střelecká divize měla nejprve zkrušit nepřítele u Holasic, osvobodit Rajhrad a zaútočit na jižní brněnská předměstí v pásmu vymezeném nalevo Želešicemi, Moravany a Bohunicemi. b) 63. a 64. brigáda 7. mechanizovaného sboru měla vítězně zakončit boj u Ořechova, překročit údolí Bobravy a po navázání součinnosti s ostatními dvěma brigádami sboru dočasně izolovanými v lesích mezi Střelicemi, Omicemi a Popůvkami, tedy celý 7. sbor pohromadě, zaútočit nájezdem přes Bosonohy a Lískovec na jihozápadní okraje Brna. c) 4. gardový jezdecký sbor po zlikvidování německého koridoru mezi Mělčany a Silůvkami mohl k rychlému postupu využít vesnic v rukou Rudé armády (Prštice, Radostice, Popůvky) a přes Veselku a Kamenný mlýn udeřit na západní okraje Žabovřesk a Komína. d) Konečně nejdále stojící 6. gardový jezdecký sbor měl mít podíl na rozražení nepřátelských sil u Popůvek a pak jako špice západního obchvatného ramene proniknout přes Žebětín do Bystrce a provést průzkum k Medlánkám a Řečkovicím vstříc vojskům z opačné strany.

K ránu 26. dubna stály sovětské pluky připraveny v brněnských předměstích od Obřan, Maloměřic, Židenic, Černovic, Komárova, Heršpic, Bohunic až k Novému Lískovci k závěrečnému úderu. V 8 hodin vyrazily na zteč vnitřního města. I když válečná hrozba zůstávala 26. dubna večer na samém okraji města, osvobodila vojska 2. ukrajinského frontu Brno po dvanáctidenním vyčerpávajícím úsilí bez mimořádných pouličních bojů a strádání civilního obyvatelstva rychlým závěrem brněnské útočné operace.

13. divize generálmajora Bělousova zůstávala prozatím dál v obraně u Ivančic a Neslovic a měla se k útoku připojit o něco později. Začátek veškeré bojové činnosti na tomto úseku stanovil velitel frontu na 23. duben 8 hodin ráno. Tím, že během 24. dubna přešla fronta v pásmu hlavního úderu daleko k brněnským předměstím, vznikal podél levého břehu Svratky od Blučiny k Chrlicím pruh obkličovaného území, které nepřítel po svých porážkách v prostoru Újezd–Telnice–Kobylnice–Prace rychle opouštěl. Z Přízřenic vedly kroky pěších rojnic nejprve do Dolních Heršpic, odtud do Horních Heršpic a dál na Staré Brno. Ve 13 hodin zněly jejich kročeje po Vídeňce a po

Na počest vítězů i svobodného města zaburácelo v 21 hodin nad Moskvou 20 salv z 224 děl; byla to nejslavnější pocta jihomoravské metropoli v jejich dosavadních dějinách. Jiří Faber (Při zpracování článku byly použity materiály z knihy Vojtěcha Žampacha Směr Brno, kterou vydalo nakladatelství Blok v roce 1975)

7

Jubilant MUDr. Jiří Holásek (70)

Informace a upozornění občanům

V letošním roce se dožívá významného životního jubilea báječný člověk, profesí lékař, srdcem a duší malíř a muzikant, pan Jiří Holásek, který spolu s rodiči a sourozenci prožil válečná léta u nás v Ivanovicích a dodnes se sem rád a často vrací.

Občané, sousedé buďte ohleduplní! Nezkrášlujte svoje zahrádky sekáním trávy právě v neděli. Majitelé psů buďte ohleduplní a odklízejte znečištění způsobené vaším psem. Jinak se dopouštíte přestupku podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích: přestupku se dopustí ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství. Tohoto přestupku se dopustí i osoba doprovázející psa, která neodklidí znečištění způsobené psy.

Jiří se narodil 30. 6. 1935 v Poštorné. Do Ivanovic přišel coby sotva pětiletý hošík. Jeho tatínek byl dozorčím finanční stráže v Kalinově na Podkarpatské Rusi, kde s ním žila i celá rodina. Koncem roku 1939 po vyhlášení samostatného Slovenského státu musel toto místo opustit a dostal se do Brna, kde začal pro rodinu hledat nový domov. Dozvěděl se, že v Ivanovicích pan Svída pronajímá „výminek“.

Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, jako jsou např. nadchody a podchody, tedy sloužící k obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

Za pár dnů po nastěhování do č.p. 19 – nyní Kouty 3 se narodil Jirkův bratr Václav. Útrapy válečných let sblížily rodinu Holáskovu s rodinou Svídových a sousedů Pokorových tak, že se jejich přátelství přeneslo do dalších generací a trvá dodnes.

Sankce za zanedbání povinného prostranství činí až 1000 Kč.

Tady v Ivanovicích malý Jirka Holásek začal chodit do školy a pak i k panu kapelníkovi R.Novotnému do houslí. Tady začala jeho malířská kariéra, neslavně - trojkou z kreslení.

úklidu

veřejného

ÚMČ Brno-Ivanovice

Spalování zahradního odpadu

Po válce se rodina vrátila na jižní Moravu. Jiří vystudoval gymnázium v Poštorné a pak pokračoval ve studiu na lékařské fakultě MU v Brně. V roce 1954 je jedním ze zakladatelů známého národopisného souboru Břeclavan. Po ukončení studií v roce 1960 dostal umístěnku do Albrechtic u Krnova, kde působil jako lékař téměř deset let. Mezitím se stihl oženit se svou láskou, Evou z Řečkovic, spolužačkou z fakulty, zde se jim narodili i dva synové Jiří a Tomáš. V roce 1969 společně odjíždějí na dvouletou odbornou stáž do Švédska, která se však změnila vlivem událostí u nás na 22 let nedobrovolné emigrace.

Přichází jaro a s jarem také úklid na našich zahrádkách, proto bychom vás rádi upozornili na podmínky spalování zahradního odpadu. Na základě rozhodnutí Zastupitelstva městské části Brno – Ivanovice lze na území MČ Brno – Ivanovice spalovat suché rostlinné materiály (bez stanovení dne spalování) za následujících podmínek: ƒ

ƒ

Jiří se v této době vrací i k malování a věnuje se mu čím dál tím víc. Absolvoval mnohé kurzy a soukromé výtvarné školy, kde si prohloubil již dříve nabité vědomosti.. Mezi své učitele řadí například profesora Hultenkranze , Susan Dirty a sochaře Petera Mandla., po návratu do vlasti potom Františka Navrátila. Vystavoval ve Švédsku i ostatních skandinávských zemích , USA, Velké Británii, Španělsku, Itálii, Portugalsku , Švýcarsku a po návratu do vlasti opakovaně v ČR i na Slovensku.

ƒ

pálení suchých rostlinných materiálů lze pouze na soukromých pozemcích nebo na pozemcích pronajatých, sloužících jako zahrady, a to s maximální ohleduplností vůči okolí a sousedům k pálení odpadu rostlinného charakteru je povolena jen dřevní hmota z prořezu stromů, keřů, suché listí, suché rostlinné zbytky a to systémem postupného přidávání tohoto odpadu na hranici tak, aby okolí nebylo nadměrně zatěžováno kouřem. uvedené materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami

Nesmí se spalovat plasty, pneumatiky, dehtová lepenka, papír, textil, příp. další odpad z domácností a chovu drobného zvířectva!

Po návratu z emigrace se Jiří usadil v Sedleci u Mikulova, kde má nejen krásný ateliér, ale i vinohrad a sklep plný báječného vína, avšak vrací se i do Švédska za syny a vnuky, kteří už mají své domovy tam…na Severu. Chcete-li se s ním potkat vy, kteří jej znáte osobně i vy, kteří byste jej rádi poznali, jste srdečně zváni na vernisáž jeho obrazů, která se koná ve středu 1.června od 17 hodin v Malé Královopolské Galerii, Husitská 1 Brno – Královo Pole. kronikářka Eva Vaverková

V souladu s § 3 odst. 5 zák. č. 86/2002 Sb. (zákon o ovzduší) ƒ v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami.

8

14 rad a tipů jak šetřit životní prostředí

12) Vyvarujte se plastových výrobků a obalů – především PVC, polystyrenu a polyetylenu

1) Snažte se nevytvářet zbytečný odpad – nakupujte jen to, co opravdu stihnete spotřebovat.

13) Nezbavujte se odpadu za každou cenu – některý odpad můžeme v domácnosti znovu upotřebit – kelímky od mléčných výrobků na šroubky či pro předpěstování sazenic na zahrádku. Nepotřebné oblečení můžeme místo do popelnice odnést charitativním organizacím.

2) Používejte na nákupy vlastní tašku – nejlépe látkovou, na ovoce a zeleninu košík. Při nákupu jsou často k užitku i sáčky z předchozích nákupů 3) Nenechte se zmást obalem – zboží není vždy ochráněno nejlépe tím, že je zabaleno v mnoha obalech, navíc plastových. Obal slouží většinou jen jako reklamní poutač, který má nalákat k nákupu.

14) Veškerý odpad třiďme – především papír, sklo, kovy, plasty, textil. Pokud nejsou u vás kontejnery na plast, třiďte alespoň PET lahve. Nebezpečný odpad odevzdávejte do sběrných nádob nebo do kontejnerů k tomu určených ve sběrných střediscích.

4) Dávejte přednost velkým balením – jsou téměř vždy levnější. Místo několika malých jogurtů jedno velké balení

Mgr. Eva Slavíková starostka MČ Brno-Ivanovice ___________________________________

5) Preferujte výrobky z recyklovaných materiálů a obalů (sešity, obálky a kancelářské papíry)

Výzva pro školáky Stejně jako v minulých letech připravila i letos Městská policie Brno pro žáky druhého stupně základních škol branný závod „Železný Empík“. Proběhne 9. června na stejném místě jako vloni v Mariánském údolí v Líšni. První soutěžící vyrazí na trať úderem půl deváté ráno. Soutěžící budou rozděleni do dvou věkových kategorií (6. a 7. třída, 8. a 9. třída).

6) Vyhýbejte se výrobkům v hliníkových obalech – výroba hliníku je energeticky mimořádně náročná 7) Nekupujte vodu v PET lahvích – některé vody se dají koupit ve skleněných obalech

A co je podmínkou pro účast v soutěži, pro jejíž vítěze jsou připraveny hodnotné ceny? Sestavit tříčlenné smíšené družstvo (podmínkou je alespoň jedna dívka v družstvu) a pak už jen co nejlépe uspět ve vědomostních i obratnostních disciplínách připravených strážníky Městské policie Brno, Sborem dobrovolných hasičů Vranov u Brna, vojáky z Univerzity obrany a zdravotníky Dětské nemocnice.

8) Stop věcem na jedno použití – například miskám a příborům ve stáncích a jídelnách rychlého občerstvení nebo jednorázovým holícím či depilačním stroječkům 9) Připravte si nebo uvařte jídlo doma – ušetříte přírodu i vlastní finance. 10) Neházejte použité baterie do komunálního odpadu – odevzdávejte je do sběrných nádob například v obchodech, kde je prodávají

Pokud Vás naše nabídka zaujala, pošlete do 3. 6. přihlášku do soutěže na adresu: Městská policie Brno, Odbor prevence, Štefánikova 43, 615 00 Brno, nebo pošlete e-mail na adresu: [email protected]. Na Vaše otázky odpovíme na telefonu 548 210 035.

11) Preferujte napájení elektrických spotřebičů ze sítě – musíte-li použít baterie, používejte dobíjecí akumulátory.

Šmerdová, Odbor prevence MP Brno 9

INZERCE, REKLAMA Poděkování sponzorům: Děkujeme sponzorům, kteří podpořili naši MČ v období od 1. ledna 2005 do 1. května 2005 -

Globus ČR, k. s. C K s. r. o. TOYOTA Hrdlička Pneuservis paní Raddová – občerstvení Pod Babou REAL PARK pí Chmelová AGEO, s.r.o. – projektování pozemkových úprav TYP SERVIS, Pavel Miklík

KOUPÍM RD v Ivanovicích. Klidná ulice. Cena do 3 mil. Kč. Tel.: 603 738 417

Výuka angličtiny v Ivanovicích Jazyková škola UFIN oznamuje, že i ve školním roce 2005/2006 budou na městském úřadě v Brně-Ivanovicích pořádány kurzy angličtiny pro veřejnost. V současné době probíhají kurzy v následujících dnech:

Bankovní půjčky do 60.000 Kč Splátky již od 702 Kč/měs. I pro OSVČ a důchodce. Bez poplatku! Tel.: 737 301 970

začátečníci v pondělí 17-18:30, pokročilí začátečníci v úterý 18-19:30, děti (2.stupeň ZŠ) ve čtvrtek 16:30- 17:30 a mírně pokročilí ve čtvrtek 18-19:30.

Tocháček spol. s r.o. Slovinská 36 612 00 Brno tel. 541 217 527, fax : 549 210 884 e- mail: [email protected] www.tochacek.cz

Pokud máte zájem a chcete se nezávazně podívat, jak to v našich hodinách chodí, rádi Vás přivítáme v týdnu od 13. do 17.6.2005. Informační schůzka se zřízením kurzů a případným roztříděním studentů se uskuteční v úterý 23. srpna v 18 hodin na ÚMČ BrnoIvanovice. Pokud máte dotaz či zájem se přihlásit, kontaktujte, prosím, paní Ubrovou na číslech: 608 401 578 nebo 549 250 549,

Koupím RD 3+1 až 4+1 v Ivanovicích, zahrada není podmínkou. Nejlépe další nebytové prostory. Nebo koupím jen kancelářské prostory cca 100 m2, cena: do 4 mil. Kč. Bez realitní kanceláře tel.: 602 717 367

případně sledujte

www.ufin.wz.cz. Na setkání s Vámi se těší lektorky Niki a Kate.

Ivanovické ohlasy vydává: ÚMČ Brno-Ivanovice, Mácova 3, 621 00 Brno. Náklad 450 výtisků. E-mail: [email protected] Redaktor: Dr. Jiří Vystoupil. Grafická úprava, sazba, tisk: MJ servis spol. s r.o., Kouty 16, 621 00 Brno, [email protected]

10