09. 07. 2016 12:00
1/5
Kvalitativní a kvantitativní metody
Doporučení k psaní odborného textu → Kvalitativní a kvantitativní metody Kvalitativní a kvantitativní metody 1)
Úplně nejdříve je nutné si vyjasnit, co je vůbec metoda. Zjednodušeně můžeme říci, že metoda je určitý způsob práce (a těchto způsobů může být celá řada), který nás má dovést k cíli. V případě vědecké práce je úkolem dávat odpověď na otázky a cílem je vyřešení tohoto úkolu: zodpovězená otázka. Vědec musí vynaložit maximum svého důvtipu a vynalézavosti ne na konstrukci teorií a hypotéz, ale na výzkumné metody. Prvotním úkolem musí být správné stanovení výzkumné otázky – je třeba pojmenovat problém (nejistotu) a formulací otázky dát najevo, na co vlastně hledám odpověď. Pokud se podaří vhodně naformulovat otázku, je vykonána podstatná část úkolu, čím se bude konkrétně výzkum zabývat. Tato otázka bude při všech dalších úkonech neustále opakována a bude zárukou, že výzkum bude skutečně zkoumat a nezůstane jen u „pouhého“ popisu. Samotný popis má také svoji důležitost, ale pro popis je třeba spíše průprava z oblasti žurnalistiky. Popis popisuje, výzkum dává odpovědi na otázky. Zjišťování a vyhodnocování nejrůznějších údajů je možné rozdělit na dvě velké skupiny: ● ●
kvantitativní a kvalitativní.
Proč rozdělujeme metody právě na kvalitativní a kvantitativní? Není to z nějakého plezíru nebo proto, aby bylo o čem psát. Hlavním důvodem tohoto rozdělení je, abychom věděli, jak získaná data zpracovávat. V případě kvantitativních údajů jde především o číselně vyjádřené veličiny, ze kterých lze například vytvořit tabulku, nebo graf. Kvalitativní metody jsou odlišné – zjišťujeme jimi skutečnosti, ze kterých právě ani tabulky, ani grafy sestavit nelze. Na otázku, které metody (kvantitativní, nebo kvalitativní) jsou lepší, nelze dát odpověď. Obě tyto skupiny metod mají svá nesporná pozitiva právě tak jako omezení a dobrý výsledek přinášejí teprve tehdy, když se vhodně doplňují. Data získaná kvantitativními metodami je možné zpracovávat například statisticky. Každý statistický soubor v sobě zahrnuje určité množství rozdílných údajů, které navenek tvoří zdánlivě jednotný soubor. Pro lepší, a především přesnější poznání zkoumaného jevu je nutné tento jednotný soubor dále dělit na menší soubory a tímto způsobem lépe poznávat skutečnost a realitu. Jako příklad je možné uvést statistické údaje o nezaměstnanosti v jednotlivých evropských zemích. Jako největší soubor (a zároveň soubor s nejnižší vypovídací hodnotou) bude obyvatelstvo Evropy a podíl všech nezaměstnaných v celé Evropě. Číslo udávající celkovou míru nezaměstnanosti v celé Evropě nám řekne velice málo o jednotlivých oblastech, kde je nezaměstnanost problémem číslo jedna a oblastech, které se potýkají se stálým nedostatkem pracovních sil. Podmnožinou tohoto souboru může být další soubor poskytující zpřesňující informace – v tomto případě udávající míru nezaměstnanosti v jednotlivých Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:16
kvalitativni_a_kvantitativni_metody http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=kvalitativni_a_kvantitativni_metody
evropských státech. Přestože se bude jednat o mnohem jemnější rozdělení, je i v tomto souboru značné zkreslení. Jednak budou postaveny na stejnou úroveň státy lišící se mezi sebou rozlohou i počtem obyvatelstva až o několik řádů a jednak ani toto rozdělení není schopné postihnout regionální rozdíly. Problém je v tom, na jaké úrovni je ještě smysluplné provádět tato zpřesňování (kraje, okresy, jednotlivé obce, rodiny, jednotlivci), aby nedošlo ke ztrátě všeobecné vypovídací hodnoty. Tyto kvantitativní údaje mají bezesporu svoji cenu. Pro účinný boj s nezaměstnaností je ovšem nutné jít ještě více do hloubky a zjišťovat na omezenějším vzorku například účinnost rekvalifikačních programů, motivaci k hledání zaměstnání prostřednictvím vyplácených sociálních dávek… Tyto údaje již není možné získat kvantitativními metodami, ale metodami kvalitativními. Kvalitativní výzkum jde podstatně více do hloubky nastoleného problému, než výzkum kvantitativní. S tím ovšem na druhou stranu souvisí i hlavní omezení kvalitativního výzkumu – výzkum je možné provádět jen na velmi omezené skupině. Při hloubkových rozhovorech, dlouhodobém a intenzivním pozorování zkoumaného jevu nebo osob (což jsou kvalitativní metody) není možné obsáhnout takový záběr, jako například při použití dotazníku, který je možný v některých případech rychle rozeslat tisícům osob (kvantitativní metoda). Platí zde nepřímá úměrnost – čím povrchněji se budeme problému věnovat, tím je možné snáze obsáhnout početnější vzorek, a naopak: čím půjdeme více do hloubky, tím se zkoumaný vzorek zcela přirozeně zužuje. Přesto je použití kvalitativních metod (které jsou téměř specifikou pro antropology nebo etnology) často nenahraditelné, protože se pracuje s malou skupinou a výsledky je možné s úspěchem aplikovat i na jednotky větší. Výpovědi jednotlivých osob mohou být přes svoji subjektivnost nesmírně cenným zdrojem s nepostradatelnou hodnotou v podobě určitých nálad, momentálních pocitů, často i ucelených postojů a z těchto střípků je možné sestavit celistvý obraz. Kvalitativní výzkum se tak stává nezbytným předpokladem pro zpřesnění a vysvětlení údajů, které jsou získávány kvantitativním výzkumem. Kvalitativní výzkum jako nový způsob výzkumu v mnoha humanitních disciplínách se začal prosazovat (jako rovnoprávný vůči kvantitativnímu výzkumu) až v posledních dvaceti letech, i když s metodami kvalitativního získávání údajů se setkáváme již v antice. Aristotelés totiž chápe předměty rovněž skrze jejich cíle a účely a připouští tedy ve vědecké analýze i hodnotové soudy. Další významnou větev kvalitativního myšlení představuje hermeneutika (moderní představitelé jsou například Wilhelm Dilthey nebo Hans-Georg Gadamer). Základní myšlenkou hermeneutického přístupu je představa, že texty a vůbec vše, co vytvořil člověk, je spojeno vždy se subjektivním významem. Analýza povrchních vlastností jevů nevede dále, pokud tyto významy objektivně neprozkoumáme. Jako vzorek používaných metod v kvalitativním výzkumu jsou možné uvést příklady několika autorů: ● ●
●
Zúčastněné pozorování, kvalitativní rozhovor, kvalitativní obsahovou analýzu.2) Rozhovor (interview), pozorovací techniky, analýza dokumentů a jiných kulturních předmětů, vizuální metody, vlastní zkušenost, organizování dat a jejich analýza, počítačově podporovaná analýza, obsahová analýza.3) Dotazovací techniky (kvalitativní interview, skupinová diskuse), pozorovací techniky (terénní výzkum), postupy analýzy získaných dat (kvalitativní obsahová analýza), komplexní metody (např.
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 09. 07. 2016 12:00
09. 07. 2016 12:00
3/5
Kvalitativní a kvantitativní metody
biografická metoda, akční výzkum).4) Předchozí ukázky kvalitativních metod a technik nemohu být v žádném případě vyčerpávající; všechny předkládané postupy budou vždy velmi rámcové. Podmínky, kde výzkumník provádí kvalitativní výzkum, bývají značně odlišné a pro získání upotřebitelných výsledků je nutné jednotlivé metody a techniky různými způsoby kombinovat a rozšiřovat, aby bylo dosaženo konečného cíle – zodpovězení výzkumné otázky, vysvětlení a vytvoření zákonitostí určitých dějů, či vztahů. Kvantitativní (zejména statistické) údaje mají omezenou vypovídací hodnotu a danou problematiku popisují často neúplně, případně jen v hrubých obrysech. Kvantitativní metody doplněné o metody kvalitativní – zúčastněné pozorování společně s přímými výpověďmi osob, kterých se statistické údaje bezprostředně dotýkají, mohou vést ke komplexnímu pohledu na zkoumaný problém. Stanovení výzkumných metod musí mít jediný cíl – dopátrat se pravdy. Není možné zůstat jen u jedné metody, ale je nutné stávající metody vylepšovat, vymýšlet nové, klást stále rafinovanější otázky. Výzkumník zkoumá tu část lidské osobnosti, která je zcela skryta – zkoumá a snaží se porozumět myšlení dotazovaných osob. Myšlení se může ovšem předávat jen díky prostředníkovi – řeč, písmo, jednání, ale v naprosté většině dotazovaný sám rozhoduje, co sdělí a zda sdělené bude pravdivé. Je tedy možné se dotazovat, ale výpovědi je nutné ověřovat. Vědec často musí použít důvtipu Sherlocka Holmese a nemůže se spokojit s použitím jedné metody. Například dotazníková šetření jsou metody velmi oblíbené, ale jejich samotné použití nezaručuje dostatek objektivity, a to dokonce ani tehdy, kdy dotazovaní mají snahu odpovídat na otázky pravdivě. Wiliam Rathje provedl v americkém Tucsonu výzkum analyzující odpadky z vybraných domácností. Zatímco prováděné dotazníkové šetření uvádělo, že vrstvy se středními příjmy konzumují podstatně více vitamínů, než lidé s nižšími příjmy, výzkum týkající se rozboru odpadků z domácností prokázal pravý opak. Podobně otázka týkající se času stráveného u televize nepovede k objektivnímu zjištění, jednak díky stylizaci dotazovaného (často cítí, že přílišné sledování televize není nějak správné, a proto uvede nižší údaj) a jednak proto, že sečíst celkovou dobu je i při dobré vůli obtížné. Třeba i zde by pomohla nepatrná obměna – předložit včerejší televizní pořady a nechat označit sledované pořady. Statistika a její metody u většiny výzkumníků zabývajících se kvalitativním výzkumem příliš oblíbené nejsou, ale mají zcela jistě své opodstatnění. Úkolem vědy je totiž i zevšeobecňování a hledání zákonitostí (i při uvědomění si omezení týkajícího se věd zkoumajících člověka). Statistické metody a možná jen základní zásady statistiky budou každého kvalitativního výzkumníka přiměřeně brzdit před ukvapenými zevšeobecňujícími závěry, ke kterým dochází zkoumáním na velice malém vzorku. Velmi častou hrubou chybou při prováděném kvalitativním výzkumu je interpretace získaných výsledků pomocí statistických metod. Předkládaný fiktivní příklad je totiž ukázkou té nejhorší a nesprávné kombinace kvalitativních a kvantitativních metod. Jednoduše nelze na základě byť třeba velmi rozsáhlých a hloubkových rozhovorů s kupříkladu třemi respondenty na téma vstup České republiky do Evropské unie vynést závěr, že 33,33 % obyvatelstva se vstupem souhlasí, 33,33 % nesouhlasí a zbytek se nedokáže jednoznačně vyjádřit. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:16
kvalitativni_a_kvantitativni_metody http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=kvalitativni_a_kvantitativni_metody
Jak je možné zkombinovat zjištěné údaje pomocí kvalitativních metod (např. neřízený rozhovor) s kvantitativními metodami (a kvantitativními daty) může ukázat například následující výňatek, kde respondent subjektivně hodnotí skutečnost (obecný trend snižování počtu dětí v kyrgyzských rodinách) a toto hodnocení je podepřeno demografickými údaji i s grafickým vyjádřením. …Ajbek si všímá i změn, které zasáhly kyrgyzské rodiny. Zatímco dříve byly naprosto samozřejmé rodiny s šesti a více dětmi, dnes dochází v rodinách k poklesu počtu dětí. Má čtyři děti, ale hodně rodin má v současnosti pouze tři děti a pro některé z jeho známých jsou už čtyři děti důvodem k údivu. Více dětí bývá většinou v rodinách, kde jsou samé dívky a rodiče si přejí mít syna, kterému by mohli odkázat hospodářství. S těmito údaji koresponduje i statistika porodnosti v Kyrgyzstánu (resp. Kirgizské SSR), podle které dochází v průběhu devadesátých let k jejímu poměrně významnému poklesu.
Hrubou chybou jakéhokoli výzkumu bývá také nejasnost už při formulaci výzkumné otázky, tedy toho, co chci zjišťovat. Na pseudootázky je sotva možné dát solidní odpověď. Právě tehdy, když vědec něco „zkoumá“ a ani on sám jednoznačně nenaformuluje, co vlastně chce zjistit, dochází k tomu, že výsledkem tohoto bádání jsou zjištění s velmi omezenou, nebo dokonce žádnou použitelností a jedná se o jakési (často i velmi naivní) vyprávění. Příkladem může být následující ukázka z dlouhodobého výzkumu, prezentovaného jako antropologický, doplněná varováním o škodlivosti kouření: Kvalita veřejného školství v Rovni …Bylo pro mě překvapením, když jsem viděla, jak se prodává a konzumuje pivo v hospodě za Masarykovou školou. To je dobrá myšlenka! Vzpomínám si, že na Kalifornské univerzitě v Berkeley bylo nezákonné obchodovat s alkoholem do jedné míle od kampusu. To samozřejmě nemělo žádný vliv na množství vypitého alkoholu mezi univerzitními studenty. Takto by se aspoň více prošli cestou do obchodu s alkoholem. Myslím, že stejně jako v Itálii je taková řízená konzumace alkoholu v situaci, kdy jsou přítomní dospělí, pro mladé lidi dobrá. Učí mladé lidi pít zodpovědněji… …Všimla jsem si, kolik mladých lidí ve vesnicích kouří. Předpokládám, že kouřit je „cool“, nebo že jim tento zlozvyk neuškodí. I to považuji za zcela stupidní předpoklad a zvyk. Kouření je velká chyba! …změny až příliš často vedou k pomalé, bolestivé a drahé smrti a následně způsobují traumata celých rodin.5) http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 09. 07. 2016 12:00
09. 07. 2016 12:00
5/5
Kvalitativní a kvantitativní metody
V případě kvalitativního výzkumu nebývá malým zkoumaným vzorkem jen jedna kultura, ale i jednotka mnohem menší – např. rodina nebo jednotlivec. Jev, se kterým se setkáváme a jeho četnost je velice malá, má pro antropologa a etnologa rovněž svoji důležitost, ale rozhodně ne jako prostředek k úplnému zevšeobecnění a vytváření šablon. Studium kultury a lidské společnosti pomocí etnologických a antropologických metod může přinášet dobré ovoce jen tehdy, pokud vědci při těchto výzkumech budou dbát na nejvyšší možnou objektivitu a nebudou litovat úsilí při zdokonalování výzkumných metod a technik a zároveň budou výsledky získané kvalitativním výzkumem vhodně doplňovat kvantitativními daty. Při kvalitativním získávání údajů máme celou řadu metod (od prostého pozorování přes vedení neřízených a řízených rozhovorů až k nejobtížnější kvalitativní výzkumné metodě – zúčastněnému pozorování) a technik (ty jsou podmnožinou metod). Podrobněji ke kvalitativnímu výzkumu KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007, 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2. 2) SPÖHRING, W. Qualitative Sozialforschung. Stuttgart: Teubner 1989. In: HENDL, J. Poznávání pomocí kvalitativního výzkumu. Česká kinantropologie 1, 1997. 3) DENZIN, N. K., LINCOLN, Y. (eds.) Handbook of qualitative research. 1995. In: HENDL, J. Poznávání pomocí kvalitativního výzkumu. Česká kinantropologie 1, 1997. 4) FLICK, U. et al. (eds.) Handbuch qualitativer Sozialforschung. München 1995. In: HENDL, J. Poznávání pomocí kvalitativního výzkumu. Česká kinantropologie 1, 1997. 5) SKALNÍK, P. (ed.) Dolní Roveň: poločas výzkumu. Univerzita Pardubice, 2004, s. 99, 104. 1)
From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=kvalitativni_a_kvantitativni_metody Last update: 06. 06. 2016 10:16
Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
