5, Brno

KRAJSKÝ ÚŘAD JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Odbor územního plánování a stavebního řádu Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno

Č. j.: JMK 80987/2013

Sp. zn.: S - JMK 80987/2013 OÚPSŘ

Brno 03.09.2013

VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno na úřední desce Krajského úřadu Jihomoravského kraje na dobu nejméně 15-ti dnů. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou. Vyvěšeno dne: Sejmuto dne: Zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup dne:

ROZHODNUTÍ Městský úřad Znojmo, odbor výstavby (dále jen „stavební úřad“), vydal dne 28.03.2013 pod č.j. MUZN 18037/2013, ze dne 14.03.2012, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha rozhodnutí, kterým s odkazem na § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a s odkazem na § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, umístil stavbu nazvanou „novostavba bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury ‚Kellnerův mlýn Znojmo‘ Znojmo“, na pozemcích v katastrálním území Znojmo-město, a to: - bytový dům: parc.č. 2120/2; - zpevněné plochy a HTU: parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/2; - venkovní vodovod a kanalizace + přípojka vody: parc.č 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/1, 2120/2, 2120/5, 5389/1, 5389/3, 5409; - rozvody NN a přípojka: parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/2, 5408/1; - přípojka STL plynu: parc.č. 2105/6, 2120/2; - distribuční plynovod: parc.č. 2105/1, 2105/6, 5389/1, 5389/3, 5409; - oplocení: parc.č.2120/2; - vedení veřejného osvětlení: parc.č.2104, 2105/1, 2105/5, 2120/2, 5408/1, 5409; - vedení optického kabelu: parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2120/2, 5408/1, 5409. Proti citovanému rozhodnutí podali společné odvolání, prostřednictvím zplnomocněného zástupce – JUDr. Aleše Ondruše, advokáta, se sídlem Těsnohlídkova 943/9, Brno:  NESON, s.r.o., IČ 00351385, se sídlem Znojmo, Jarošova 1241/7;  Renata Opálková Pikartová, nar. 18.04.1967, bytem Znojmo, Jarošova 1240/9;  Ing. Theodor Dvořák, nar. 12.04.1951, bytem Znojmo, Coufalova 1245/21;  Mgr. Jana Dvořáková, nar. 03.03.1970, bytem Podmolí 37;  Ing. Jaroslava Gargelová, nar. 01.05.1955, bytem Znojmo, Jarošova 1236/2011.

1

Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „KrÚ“) jako nejblíže nadřízený správní orgán ve smyslu ustanovení § 178 odst. 1 správního řádu, jehož působnost je založena ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, je ve smyslu ustanovení § 89 odst. 1 správního řádu příslušným odvolacím orgánem. KrÚ po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu rozhodl dle ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu takto: odvoláním napadené rozhodnutí, vydané stavebním úřadem dne 28.03.2013 pod č.j. MUZN 18037/2013, ze dne 14.03.2012, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha, se

ruší a věc se vrací stavebnímu úřadu k novému projednání. Účastník řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu: SV Reality, s.r.o., IČ 27687716, Husitská 3422/1, Znojmo. Odůvodnění Předmětem přezkoumání v tomto odvolacím řízení je rozhodnutí vydané stavebním úřadem dne 28.03.2013 pod č.j. MUZN 18037/2013, ze dne 14.03.2012, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha, přičemž prvoinstanční územní řízení o umístění stavby bylo zahájeno dne 14.03.2011, podáním žádosti SV Reality, s.r.o., Husitská 3422/1, Znojmo (dále jen „Žadatel“), o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby označené v bodě VI. žádosti jako „Kellnerův mlýn Znojmo, 1.etapa – Novostavba bytového domu“. Dne 01.01.2013 nabyl účinnosti zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, a který v Čl. II. - Přechodná ustanovení, v odstavci 14 mimo jiné upravuje, že správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Odvolací řízení tvoří s řízením prvoinstančním jeden celek, proto KrÚ v odvolacím řízení ve věci společného odvolání podaného společností NESON, s.r.o., Renatou Opálkovou Pikartovou, Ing. Theodorem Dvořákem, Mgr. Janou Dvořákovou a Ing. Jaroslavou Gargelovou, proti shora označenému rozhodnutí stavebního úřadu, které bylo KrÚ spolu se souvisejícím spisovým materiálem předloženo dne 11.07.2013, pokračoval a citované rozhodnutí stavebního úřadu přezkoumával z hlediska zákonnosti dle stavebního zákona a předpisů souvisejících ve znění účinném do 31.12.2012. Povinností odvolacího orgánu, založenou § 89 odst. 2 správního řádu, je přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí pak odvolací orgán přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. KrÚ se v rámci přezkoumání předloženého, odvoláním napadeného, prvoinstančního rozhodnutí prvořadě zabýval otázkou, zda je předložené odvolání řádné a podané v zákonné odvolací lhůtě. Proti rozhodnutí stavebního úřadu vydanému dne 28.03.2013 pod č.j. MUZN 18037/2013, ze dne 14.03.2012, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha (dále jen „napadené rozhodnutí“) podali společné odvolání účastníci řízení: NESON, s.r.o., IČ 00351385, se sídlem Znojmo, Jarošova 1241/7; Renata Opálková Pikartová, nar. 18.04.1967, bytem Znojmo, Jarošova 1240/9; Ing. Theodor Dvořák, nar. 12.04.1951, bytem Znojmo, Coufalova 1245/21; Mgr. Jana Dvořáková, nar. 03.03.1970, bytem Podmolí 37; Ing. Jaroslava

2

Gargelová, nar. 01.05.1955, bytem Znojmo, Jarošova 1236/2011 (dále též „Odvolatelé“). Společné odvolání Odvolatelů bylo podáno prostřednictvím zplnomocněného zástupce – JUDr. Aleše Ondruše, advokáta, se sídlem Těsnohlídkova 943/9, Brno; jednotlivé plné moci jsou součástí prvoinstančního spisového materiálu. Jak KrÚ ze správního spisu zjistil, Ing. Jaroslavě Gargelové bylo postavení účastníka vedeného územního řízení stavebním úřadem přiznáno usnesením vydaným dne 20.07.2012 pod č.j. MUZN 49654/2012 ze dne 18.07.2012, na základě podání jmenované ze dne 25.06.2012. Zjištěné skutečnosti vyhodnotil KrÚ se závěrem, že odvolání podaná jmenovanými účastníky řízení jsou přípustná. KrÚ ze spisového materiálu, dle dokladů v něm obsažených, zjistil, že napadené rozhodnutí bylo Odvolatelům oznámeno (doručeno) dne 12.04.2013, a to ve smyslu § 92 odst. 3 stavebního zákona prostřednictvím veřejné vyhlášky vyvěšené na úřední desce MěÚ Znojmo dne 28.03.2013. Dnem 13.04.2013 počala běžet zákonná odvolací lhůta. Společné odvolání bylo stavebnímu úřadu, dle otisku podacího razítka, doručeno dne 11.04.2013. Na podkladě uvedených údajů dospěl KrÚ k závěru, že se jedná ve smyslu § 83 odst. 1 správního řádu o odvolání podané v zákonné lhůtě. Ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu stanoví, že odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí odvolání obsahovat mimo jiné i údaj o tom, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí, resp. řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy. Tvrzením odvolatele vyjádřeným v odvolání však není odvolací správní orgán vázán a odvoláním napadené rozhodnutí včetně předchozího řízení přezkoumá z hlediska souladu s právními předpisy v celém rozsahu. Souladem rozhodnutí s právními předpisy se přitom rozumí i soulad se základními zásadami činnosti správních orgánů, zakotvenými ve správním řádu. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. V textu společného odvolání podaného výše jmenovanými Odvolateli je označeno rozhodnutí stavebního úřadu, proti němuž odvolání směřuje s tím, že se odvolávají proti všem jeho výrokům. V textu odvolání pak byly uvedeny jeho důvody. V části „II.“ odvolání Odvolatelé uvedli, že navrhovaná stavba čtyřpodlažního bytového domu má být umístěna v rámci stávajícího vnitrobloku ve vzdálenosti 2,25-3,4 m od hranic sousedních pozemků ve vlastnictví Odvolatelů a že nerespektuje místní uspořádání stávající zástavby a zasahuje svými bezprostředními vlivy do okolních domů a jejich zahrad. Uvedli, že vnitroblok je ohraničen obytnými budovami na ul. Jarošova, Coufalova, Žižkovo náměstí a Tyršova, přičemž pouze část objektů na ulici Tyršova představuje provozní objekty. Vyslovili, že uvnitř vnitrobloku se nachází klidová zóna k obytným domům, tvořená více než z poloviny zahradními pozemky přilehlými k bytovým domům a že žadatel hodlá vybudovat komplex bytových domů nejen v „uliční řadě“, ale též plánuje výstavbu, „v rámci maximální výtěžnosti“, uvnitř vnitrobloku. Odvolatelé prohlásili, že takováto stavba by významně omezila jejich práva a právem chráněné zájmy, neboť odporuje stávajícímu charakteru místní zástavby a jejímu uspořádání. Dále vyslovili, že se stavební úřad musel vypořádat se dvěma protichůdnými zájmy - finanční zájmy stavebníka proti zájmům vlastníků okolních nemovitostí, do jejichž práv a právem chráněných zájmů plánovaná stavba bezprostředně zasahuje. Že se však přiklonil na stranu stavebníka a zamítl námitky účastníků i připomínky veřejnosti, přičemž dle jejich názoru nebyly námitky nevhodného urbanistického řešení stavby a jejího negativního vlivu na okolní zástavbu a místní prostředí vyvráceny. Odvolatelé vyjádřili, že tímto postupem došlo k porušení základních zásad činnosti správních orgánů, neboť bylo vydáno rozhodnutí, které je v rozporu se správním řádem, stavebním zákonem a s vyhláškou č. 501/2006 Sb., obecných požadavcích na využívání území; správní orgán nešetřil oprávněné zájmy všech účastníků řízení, svým rozhodnutím upřednostnil toliko zájmy stavebníka; přijaté řešení je zcela v rozporu s veřejným

3

zájmem a neodpovídá okolnostem daného případu; při vydání napadeného územního rozhodnutí nepostupoval správní orgán vůči všem dotčeným osobám nestranně, neboť v plném rozsahu vyhověl návrhu stavebníka a zamítl podané námitky a připomínky bez jejich dostatečného vyvrácení či řádného odůvodnění. V části „III.“ odvolání Odvolatelé označili napadené rozhodnutí za rozporné s § 90 stavebního zákona, a to dle bodu ad a) v rozporu s vydanou územně plánovací dokumentací; dle bodu ad b) v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území; dle bodu ad c) s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území. V části „III.“ [bod a)] S odkazem na obsah Regulativů funkčního a prostorového uspořádání (příloha č. 1 Vyhlášky města Znojma č. 5/2000) vyslovili, že navrhovaný čtyřpodlažní bytový dům bude svojí výškou přesahovat okolní zástavbu a má být umístěn do bezprostřední blízkosti zahrad okolních domů vnitrobloku a že je v přímém rozporu s vydanou územně plánovací dokumentací neboť „…představuje esteticky velmi nekvalitní prostorové řešení, které nerespektuje stávající účelné uspořádání a historicky vzniklou kvalitu místní zástavby. …“. S odkazem na část textu odůvodnění napadeného rozhodnutí Odvolatelé vyjádřili nesouhlas s úvahou stavebního úřadu, že „předmětný blok zástavby není klasickým vnitroblokem“, neboť „bez ohledu na otevřený vjezd do tohoto prostoru z ulice Tyršovy se … jedná jednoznačně o stavebně ohraničený prostor, ve kterém jsou dané historické prostorové vazby se svojí jasně danou strukturou a hmotovým uspořádáním“. S odkazem na text odůvodnění odvolacího rozhodnutí KrÚ č.j. JMK 152546/2011 ze dne 05.12.2011 vyslovili výhrady proti Žadatelem předložené „Územní studii lokality Kellnerův mlýn – Znojmo číslo 5/2012“ (zpracovatel ing. arch. M. Navrkal, PH.D., ateliér GNS s.r.o., Krátká 1778/9, Znojmo) s tím, že tato pouze podporuje dříve zpracovanou a předloženou dokumentaci objektu a zopakovali své námitky vznesené k uvedené studii v průběhu řízení, a to, že: A. územní studie je předkládána až po vypracování návrhu umístění konkrétního objektu, což ovlivnilo její obsah; B. územní studie je zpracována stejným projektantem jako návrh objektu, což mělo za následek neobjektivní přístup zpracovatele k posuzované problematice; C. územní studie stanovuje pochybné výškové limity a nestanovuje plošné parametry výstavby ani odstup od hranic okolních parcel, neřeší zastavitelnost pozemku resp. poměr volných ploch vlastního zastavovaného pozemku, není stanovena výšková úroveň stavebního pozemku a okolních parcel. Dle názoru odvolatelů „…nehledala předložená územní studie způsoby řešení a varianty hmot ve vztahu k dotčeným sousedním pozemkům a stavbám, ale pouze převzala již vyprojektovanou stavbu, a tu si potvrdila jako vyhovující ke (zpětně) stanoveným limitům. …“. Úvahy stavebního úřadu vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že stávající uspořádání lokality není účelné ani neoplývá historicky cennou kvalitní zástavbou, že stávající místní zástavba je tvořena ruinami průmyslových a skladových staveb částečně odstraněných nákladem žadatele, že předcházející funkční využití území jako průmyslového a skladového areálu neodpovídá platné územně plánovací dokumentaci, a že blok zástavby mezi ulicemi Jarošova, Coufalova, Tyršova a Žižkovo náměstí rovněž není a nikdy nebyl součástí městské památkové rezervace historického centra města Znojma, Odvolatelé označili za „účelově jednostranné, které jsou navíc v rozporu se skutečným uspořádáním stávající zástavby“. Uvedli, že jde o lokalitu s typickou městskou blokovou zástavbou s klidovým centrem vnitro blokové zeleně, které bude násilně narušeno záměrem žadatele, a že obytné domy na ulici Jarošova a Žižkovo náměstí představují typickou městskou architekturu z tohoto období (přelom 19. a 20. století), která má svoji historickou hodnotu. V části „III.“ [bod b)] Odvolatelé vyslovili, že plánovaná výstavba do vnitrobloku rodinných domů, ve kterém se nacházejí zahradní a klidové plochy je v příkrém rozporu s cíli a záměry územního plánování jako jsou optimální životní a pracovní prostředí obyvatelstva, respektování omezení, které si stanovila

4

společnost (ochrana ZPF, ochrana přírody), zachování zahrad v okolí sídelního útvaru i jednotlivých sídel, prorůstajících do zástavby, přizpůsobení architektonického řešení navržených objektů charakteru prostředí. Dále Odvolatelé odkázali na obsah „§ 39 stavebního zákona“, přičemž z textu odvolání lze dovodit, že jde o odkaz na zákon č. 50/1976 Sb. (platný a účinný do 31.12.2006, na dané řízení tedy nedopadá – pozn. KrÚ) s tím, že územní řízení slouží k ověření, že jsou podmínky uvedeným ustanovením naplněny. Znovu zopakovali, že stavební úřad řádně nevyvrátil v řízení vznesené námitky a připomínky o rozporu záměru s charakterem území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. V části „III.“ [bod c)] Odvolatelé odkázali na obsah § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl.č. 501/2006 Sb.), s tím, že plánovaná výstavba nerespektuje stávající charakter území a zcela necitlivě narušuje kvalitní bydlení všech okolních domů, na které mají jejich obyvatelé zákonný nárok. Konstatovali, že vznesli námitku budoucího narušení pohody bydlení plánovanou výstavbou nad míru přiměřenou poměrům s tím, že zachování pohody bydlení je relevantním a zákonným územně technickým požadavkem na umisťování staveb a na jejich vzájemné odstupy. Odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 02.02.2006, č.j. 2 As 44/2005-116, který se zabýval neurčitým právním pojmem „pohoda bydlení“. Ke způsobu, kterým se stavební úřad s uvedenou námitkou vypořádal, uvedli, že „…nezkoumal namítanou míru intenzitu narušení jednotlivých činitelů pohody bydlení a její důsledky v celém namítaném rozsahu, ….“. Prohlásili, že „…v případě realizace plánované výstavby vybočí způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení v podstatné míře od obecných oprávněně požadovaných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality. Nejen že dojde k zastínění předmětných zahradních pozemků, ale tyto budou zejména zatíženy dalšími imisemi …zejména imisi obtěžování pohledem.“, přičemž odkázali na obsah rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2000, sp.zn. Cdo 1629/99. V závěru pak uvedli, že se stavební úřad zcela nedostatečně vypořádal se vznesenou námitkou Ing. Theodora Dvořáka a Mgr. Jany Dvořákové ohledně zmaření jejich finanční investice do instalovaných fotovoltaických panelů na střeše jejich domu a možnosti takové investice i na přilehlém pozemku, aniž by pro jeho závěr existoval relevantní podklad a že záměr umístit fotovoltaické panely též na části k domu přilehlého pozemku zůstal zcela opomenut. V závěru svého odvolání pak Odvolatelé navrhli, aby s ohledem na uvedené skutečnosti o rozporu záměru s § 90 stavebního zákona odvolací orgán předmětnou žádost o vydání územního rozhodnutí přímo zamítl. V návaznosti na výše uvedené přistoupil KrÚ k přezkoumání napadeného rozhodnutí na podkladě předloženého prvoinstančního spisového materiálu a z jeho obsahu zjistil tyto skutečnosti. Jak bylo uvedeno výše, prvoinstanční územní řízení o umístění stavby bylo zahájeno dne 14.03.2011, na základě žádosti podané výše uvedeným Žadatelem o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby označené v bodě VI. žádosti jako „Kellnerův mlýn Znojmo, 1. etapa – Novostavba bytového domu“, přičemž jako další základní údaje o stavbě byla uvedena půdorysná velikost cca 466 m2 a výška 12,765 m a dále účel a kapacita stavby – stavba pro bydlení se 17 byty velikosti 2 + kk až 4 + kk, sklepní kóje, parkovací stání, garáže a potřebná technická a dopravní infrastruktura pro bydlení. Stavba byla navržena na pozemku 2120/2 k.ú. Znojmo město (bod II. žádosti) a na pozemcích parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/1, 2120/2, 2120/5, 5389/1, 5389/3, 5389/4, 5408/1, 5409 k.ú. Znojmo-město (dle přílohy k bodu III. žádosti). Po projednání žádosti v územním řízení vydal stavební úřad rozhodnutí č.j. MUZN 60322/2011 ze dne 28.07.2011, které bylo následně v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím KrÚ vydaným dne 12.12.2011 pod č.j. JMK 152546/2011 ze dne 05.12.2011 (v právní moci dne 18.01.2012) a věc byla vrácena k novému projednání stavebnímu úřadu. KrÚ ve svém rozhodnutí označil skutečnosti, které jej vedly k postupu dle

5

§ 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Konstatoval vedle jiného, že se měl stavební úřad ve svém rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádat s umístěním navrhovaného objektu uvedených rozměrů v blízkosti sousedních pozemků nacházejících se v ploše pro bydlení a zdůvodnit je a ne se omezit pouze na konstatování jeho vzdáleností od hranic pozemků. Dále KrÚ, v návaznosti na schválený Územní plán města Znojma a obcí Dobšice, Kuchařovice, Nový Šaldorf – Sedlešovice a Suchohrdly (dále též „ÚPM Znojma“) a jeho změnu č. 8, vyjádřil své hodnocení, že navrhovaná stavba není v rozporu s ÚPM Znojma, nicméně s odkazem na Kapitolu B.2.3 Ochrana kvalitního životního prostředí a též na Kapitolu G. Vymezení ploch…, uvedené změny ÚPM Znojma, vyslovil že je nutné, aby se stavební úřad v odůvodnění územního rozhodnutí zabýval prověřením konkrétního připojení řešených lokalit na stávající dopravní systém, podrobnější architektonické a urbanistické řešení i pohledové vazby v rámci širšího okolí řešeného území a vymezení stavební hranice dané izofonami vyjadřujícími příslušné limity (v denní i noční době) dle příslušných předpisů, a aby zmínil i zhodnocení dopadu umisťované stavby na životní prostředí a pohodu bydlení v okolní zástavbě. Spisový materiál byl stavebnímu úřadu vrácen odvolacím orgánem dne 30.01.2012, opatřením č.j. JMK 10663/2012 ze dne 25.01.2012. Následně stavební úřad Žadatele opatřením č.j. MUZN 10637/2012 ze dne 8.2.2012 vyzval podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy a současně vedené územní řízení usnesením č.j. MUZN 10637/2012 ze dne 08.02.2012, s odkazem na § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, přerušil. Dle textu výzvy stavební úřad požadoval, vedle aktualizace vyjádření jednotlivých vlastníků a správců technické infrastruktury, též doložení, cit.: „…zdůvodnění odstupových vzdáleností od sousedních pozemků pro umístění novostavby bytového domu v návaznosti na rozhodnutí odvolacího orgánu …; v souladu s rozhodnutím odvolacího orgánu doplnit dokumentaci stavby – pro zpracování dokumentace stavby pro územní řízení, které prověří podrobnější urbanistické řešení lokalit, platí – chráněné venkovní prostory… budou navrženy…; doložení územní studie, která bude zpracována dle požadavků uvedených v dílčí změny č.8.08 územního plánu města Znojma kapitola G – vymezení ploch…“. KrÚ nezbývá než konstatovat, co se týká věcného obsahu uvedené výzvy, že postup stavebního úřadu nelze v daném případě považovat za akceptovatelný. Obecně platí, že stavební úřad je oprávněn po žadateli o vydání úkonu dle stavebního zákona, zde územního rozhodnutí, požadovat doložení pouze podkladů předepsaných stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy, resp. též podkladů předepsaných zvláštními právními předpisy souvisejícími. Při uvádění jednotlivých požadovaných podkladů je pak stavební úřad povinen ve výzvě označit též příslušné ustanovení právního předpisu, z něhož konkrétní požadavek vyplývá. Jak je z předchozího zřejmé, KrÚ v rozhodnutí č.j. JMK 152546/2011 vyslovil, co se ve výzvě uvedených otázek týká, nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí vysloveného stavebním úřadem, nikoli osobou Žadatele který návrh stavby předložil, přičemž, jak uvedl KrÚ, úkolem a povinností právě stavebního úřadu bylo posoudit, zda předložený záměr příslušné předpisy respektuje. Závěry k nimž dospěl, byl pak stavební úřad povinen náležitě, tj. přezkoumatelným způsobem, odůvodnit. Skutečnost, že stavební úřad vyzval k doplnění „odůvodnění odstupových vzdáleností“ Žadatele, pak měla přímé důsledky do dalšího postupu stavebního úřadu při vydání výsledného rozhodnutí (k tomu podrobně viz dále v textu). Požadavek „doplnit dokumentaci stavby“ je tak, jak byl formulován, rovněž neakceptovatelný, neboť není zřejmé ani co je žadateli konkrétně ukládáno ani jaký podklad má být v této věci doložen a z jakého právního ustanovení kterého předpisu tato povinnost žadateli vyplývá. Z výše uvedeného odvolacího rozhodnutí KrÚ, jehož obsahu se stavební úřad ve výzvě dovolával, rovněž nelze dovodit, že by bylo nebo mělo být úkolem Žadatele předložit stavebnímu úřadu územní studii ve smyslu požadavku dílčí změny

6

č. 8.08 ÚPM Znojma, ale že je úkolem opět stavebního úřadu vypořádat se v rámci meritorního rozhodnutí ve věci daného záměru řádným odůvodněním s otázkami, které měla objasnit územní studie, k jejímuž zpracování pořizovatelem však ve stanovené lhůtě nedošlo. KrÚ nepřísluší, aby spekuloval o úvahách stavebního úřad a o důvodech zvoleného postupu. V návaznosti na zjištěné skutečnosti však nemá KrÚ jinou možnost než konstatovat, že postup stavebního úřadu, který své povinnosti přenesl uvedenou výzvou bez zákonného podkladu na Žadatele, je nepřípustný a tedy nesouladný se zákonem. Dle obsahu správního spisu (protokol ze dne 21.03.2012) do podkladů rozhodnutí u stavebního úřadu nahlédl účastník řízení, NESON, s.r.o. Podáním ze dne 06.04.2012 Žadatel stavební úřad požádal o prodloužení lhůty pro doplnění vyžádaných podkladů o 60 dnů. Stavební úřad v návaznosti na tuto žádost vydal pod č.j. MUZN 27559/2012 ze dne 12.04.2012 novou, avšak s předchozí obsahově totožnou výzvu k doplnění podkladů ve lhůtě do 60 dnů a současně usnesením č.j. MUZN 27559/2012 ze dne 12.04.2012 rozhodl znovu o přerušení vedeného řízení. Podáním ze dne 15.06.2012 Žadatel znovu stavební úřad požádal o prodloužení lhůty pro doplnění vyžádaných podkladů o 30 dnů. Stavební úřad opět vydal pod č.j. MUZN 43559/2012 ze dne 20.06.2012 obsahově totožnou výzvu k doplnění vyžádaných podkladů ve lhůtě do 60 dnů a současně usnesením č.j. MUZN 43559/2012 ze dne 20.06.2012, vedené řízení znovu přerušil. Vedle věcné vady výzvy stavebního úřadu (viz výše) je KrÚ nucen označit za procesně chybný též popsaný postup stavebního úřadu. Stavební úřad výzvou ze dne 08.02.2012 aplikoval postup dle § 45 odst. 2 správního řádu, lhůtu pro splnění výzvy však stanovil pouze v jejím rámci a postup předpokládaný § 39 odst. 1 správního řádu, tj. stanovení procesní lhůty pro provedení úkonu účastníka usnesením, neuplatnil. Současně pak vydal usnesení, kterým běh vedeného územního řízení přerušil. Za daného stavu věci, kdy bylo řízení přerušeno již usnesením ze dne 08.02.2012, nemohl stavební úřad opakovaně přerušovat již přerušené správní řízení dalšími procesními usneseními. Co se týká prodloužení lhůty pro odstranění nedostatku žádosti, pak za situace, kdy stavební úřad na počátku nestanovil tuto procení lhůtu usnesením podle § 39 odst. 1 správního řádu, nemohl následně využít postupu dle odstavce druhého téhož ustanovení a lhůtu prodloužit. Tzn., že při vyřizování podaných žádostí o prodloužení lhůty, pokud je uznal za důvodné, tedy řádně odůvodněné, nemohl uplatnit jiný postup než pouhé vyjádření jejich akceptace sdělením Žadateli, neboť pro vydávání opakovaných, obsahově totožných výzev, neměl zákonný podklad. KrÚ je nucen též konstatovat, že v daném případě žádosti o prodloužení lhůty pro doplnění podkladů žádné zdůvodnění neobsahovaly, a že stavební úřad při vydání uvedených usnesení ani následně v napadeném rozhodnutí svůj postup a okolnosti, které vyhodnotil jako rozhodné pro vyhovění žádosti o prodloužení lhůty, žádným způsobem neodůvodnil. KrÚ musí zároveň stavební úřad upozornit na formálně nepřípustný postup, kdy vydané výzvy a současně vydávaná usnesení o přerušení řízení, tj. dva zcela formálně a obsahově odlišné úkony správního orgánu, označoval totožným číslem jednacím a dnem vyhotovení, a takto je i společně doručoval prostřednictvím jedné datové zprávy. KrÚ neshledává vadu na tom, že vydanou výzvu k odstranění nedostatků žádosti stavební úřad doručoval pouze Žadateli, nicméně za chybný postup stavebního úřadu lze označit též to, že účastníci řízení nebyli stavebním úřadem žádným způsobem informováni o stavu předmětného dosud neukončeného řízení poté, co byla věc vrácena odvolacím orgánem k novému projednání stavebnímu úřadu, tj. v daném případě o jeho přerušení, což měl stavební úřad učinit buď přímo doručením uvedeného usnesení, nebo alespoň řádně doručeným sdělením informace o této skutečnosti. Podáním ze dne 25.06.2012 požádala Ing. Jaroslava Gargelová o přiznání postavení účastníka předmětného

7

územního řízení, čemuž stavební úřad vyhověl usnesením vydaným dne 20.07.2012 pod č.j. MUZN 49654/2012 ze dne 18.07.2012. Podáním ze dne 24.08.2012 Žadatel znovu požádal o prodloužení lhůty pro doplnění vyžádaných podkladů o 30 dnů. Stavební úřad vydal výzvu č.j. MUZN 73488/2012 ze dne 31.08.2012, obsahově totožnou s výzvami předchozími, k doplnění vyžádaných podkladů ve lhůtě do 60 dnů ode dne jejího doručení a současně vydal usnesení č.j. MUZN 73488/2012 ze dne 31.08.2012, kterým opět rozhodl o přerušení vedeného řízení. Uvedený postup pak stavební úřad zopakoval též v souvislosti s žádostí podanou Žadatelem následně dne 01.11.2012, kdy vydal výzvu č.j. MUZN 94925/2012 ze dne 09.11.2012 a usnesení o přerušení řízení téhož č.j. a data. Výše vyslovené výhrady KrÚ k procesnímu postupu stavebního úřadu se vztahují i na jeho posledně uvedené úkony. KrÚ nicméně při hodnocení obsahu správního spisu neshledal, že by v daném případě měl výše popsaný chybný procesní postup stavebního úřadu (tj. aplikace opakované výzvy a přerušení řízení) z procesního hlediska dopady do práv účastníků řízení, a to v intenzitě, která by pak měla přímý vliv na hodnocení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Podáním ze dne 21.12.2012 Žadatel doplnil svoji žádost o stavebním úřadem vyžádané podklady (viz výše), včetně aktualizace platnosti podkladů již dříve doložených. Ve svém podání k otázce „velikosti“ navrhované stavby uvedl Žadatel mimo jiného, že cit.: „…Přestože dle technických podmínek i platných regulativů je možné v lokalitě vybudovat stavbu s vyšším počtem podlaží, byla s ohledem na urbanistickou a architektonickou koncepci území zvolena kompaktnější varianta domu s pouze čtyřmi nadzemními podlažími, přičemž nejvyšší čtvrté nadzemní podlaží je částečně ustoupené a celková výška budovy činí 13,1 m od nivelety přilehlého terénu (při fasádě orientované ke stávající obytné zástavbě).“ K otázce umístění stavby z hlediska ochrany před škodlivými účinky hluku pak Žadatel uvedl zejména, že stavební záměr byl prověřen hlukovou studií, která byla následně předložena Krajské hygienické stanici, a bylo prokázáno, že hygienické limity pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích a ze stacionárních zdrojů jsou pro navrhované umístění novostavby splněny v denní i noční době a chráněné venkovní prostory a venkovní prostory staveb jsou umístěny v prostoru za hranicí danou izofonou vyjadřující příslušné limity dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. K požadovanému odůvodnění odstupů stavby od sousedních pozemků Žadatel uvedl mimo dalšího zejména, že tvar i umístění novostavby umožňuje zajištění požadovaných parametrů oslunění novostavby, dopravní obslužnost a vytvoření potřebného počtu parkovacích stání, dále že dopravní obslužnost a hlavní vstupy do objektu jsou orientovány směrem od stávajících obytných staveb a k zahradám stávající obytné zástavby bloku jsou orientovány soukromé předzahrádky obyvatel bydlících v přízemních bytech novostavby. Prohlásil, že odstupy novostavby od sousedních pozemků dodržují požární odstupové vzdálenosti dle § 11 odst. 2 vyhl.č. 23/2008 Sb. Uvedl též, že požárně otevřené plochy posuzované novostavby neleží v požárně nebezpečném prostoru jiných objektů (a naopak) a ani požárně otevřené plochy jednotlivých požárních úseků neleží v požárně nebezpečném prostoru sousedních požárních úseků. Uvedl, že požárně nebezpečný prostor novostavby nepřesahuje hranici stavebního pozemku (§ 23 odst. 2 vyhl.č. 501/2006 Sb.). Vyslovil, že umístění novostavby je z hlediska dodržení odstupových vzdáleností od sousedních pozemků zvoleno tak, aby umožnilo údržbu stavby a užívání okolního prostoru a že z hlediska zásahu do stávající zástavby je umístění novostavby zvoleno s maximálním ohledem ke stávající zástavbě a pohodě bydlení, když odstupy od všech objektů k bydlení ve stávající zástavbě překračují vzdálenost 7 m a odstupové vzdálenosti jsou alespoň rovny výšce vyšší z protilehlých stěn. Uvedl též, že novostavba je z hlediska zásahu do pohody bydlení projektována tak, aby negativně nezasáhla do jednotlivých složek životního prostředí – nedojde k překročení hladiny přípustného hluku či znečištění ovzduší, novostavba do lokality nepřináší zvýšené nároky na stávající zeleň v území, naopak vytváří nové zatravněné plochy v rozsahu 231 m2, z hlediska zachování oslunění stávající zástavby

8

nemá navrhovaná novostavba negativní vliv, který by v okolní zástavbě snižoval pohodu bydlení. Uvedl, že novostavba s ohledem na svou čistě obytnou funkci nebude zdrojem emisí pachů a prachu v této lokalitě neobvyklých. Vyslovil názor, že úkol zpracování územní studie byl odvolacím orgánem směřován k pořizovateli územního plánu, že lhůta k jejímu pořízení marně uplynula a že zpracování této studie nelze po Žadateli spravedlivě požadovat, když k tomu není podle § 30 stavebního zákona oprávněn. K podání ze dne 21.12.2012 pak Žadatel mimo dalších podkladů připojil vyjádření Městského úřadu Znojmo, odboru životního prostředí, č.j. MUZN 53306/2010 ze dne 28.06.2010, s doložkou ze dne 06.02.2012, že „výše uvedená vyjádření zůstávají v platnosti“. Citované vyjádření bylo uplatněno mimo jiného též z hlediska zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. KrÚ je však nucen v této věci konstatovat, že stavební úřad při přezkoumání žádosti o vydání územního rozhodnutí a jeho podkladů (včetně podkladů doplněných) a následně při vydání napadeného rozhodnutí nerespektoval požadavek § 90 písm. e) stavebního zákona, tj. povinnost přezkoumat mimo dalšího, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů. Nevzal totiž v úvahu skutečnost, že zák.č. 86/2002 Sb. byl již ke dni 01.09.2012 zrušen, a že téhož dne nabyl účinnosti zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon č. 201/2012 Sb.“), který v § 11 stanoví, že při zřizování stacionárních zdrojů znečištění (v daném případě umístění stavby obsahující kotelnu pro zajištění vytápění) musí být již k územnímu řízení doloženo závazné stanovisko z hlediska ochrany ovzduší, vydané příslušným orgánem ochrany ovzduší. Vzhledem k tomu, že zákon č. 201/2012 Sb. nabyl účinnosti v průběhu vedeného územního řízení, bylo povinností stavebního úřadu posoudit žádost též s ohledem na požadavky v citovaném předpisu zakotvené. Prvoinstanční spisový materiál předložený KrÚ neobsahuje závazné stanovisko dle zákona č. 201/2012 Sb. pro stacionární zdroj znečišťování ovzduší, který je součástí navrhované stavby. Stavební úřad zde rezignoval na svoji zákonnou povinnost, když uvedenou skutečnost nezjistil a doložení právním předpisem předepsaného závazného stanoviska, tj. ve smyslu § 4 stavebního zákona závazného podkladu pro meritorní rozhodnutí, nepožadoval. Popsaná vada postupu stavebního úřadu odporuje základním zásadám činnosti správních orgánů zakotvených v § 2 - 8 správního řádu (konkrétně zásadě zákonnosti a zásadě materiální pravdy), což zakládá důvod pro konstatování nezákonnosti napadeného rozhodnutí. KrÚ dále zjistil, že součástí podkladů přiložených k podání ze dne 21.12.2012 bylo též vyjádření UPC Česká republika, a.s., k existenci komunikačního vedení v místě stavby, jehož platnost (po prodloužení) skončila ke dni 19.03.2013. Z předchozího vyplývá, že toto vyjádření bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí (28.03.2013) již nevyužitelné. KrÚ nemá jinou možnost než konstatovat, že stavební úřad v uvedené otázce nezjistil před vydáním napadeného rozhodnutí stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak je vyžadováno § 3 správního řádu. Stavební úřad následně opatřením č.j. MUZN 5124/2013 ze dne 23.01.2013 oznámil s odkazem na § 87 odst. 1 stavebního zákona pokračování územního řízení a současně k projednání žádosti nařídil na den 05.03.2013 veřejné ústní jednání. Citované opatření bylo účastníkům doručeno podle úpravy zakotvené v uvedeném ustanovení stavebního zákona. V rámci tohoto opatření stavební úřad účastníky poučil, mimo jiného, o způsobu a lhůtách uplatňování případných námitek ve smyslu úpravy dané § 89 odst. 1 a 2 stavebního zákona; dále je upozornil, že během 3 dnů následujících po dni konání veřejného ústního jednání mají možnost vyjádřit se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu k podkladům rozhodnutí. Dle obsahu protokolu vyhotoveného stavebním úřadem dne 04.02.2013, do podkladů rozhodnutí téhož dne nahlédli účastníci řízení – NESON, s.r.o. a Ing. Jaroslava Gargelová zastoupená na základě plné moci Ing. arch. Jindřichem Janíčkem. Podáním ze dne 28.02.2013 (evidováno u MěÚ Znojmo pod č.j. 13225/13), tj. v rámci zákonem stanovené

9

koncentrační lhůty (§ 89 odst. 1 stavebního zákona), uplatnili námitky účastníci řízení Ing. Theodor Dvořák a Mgr. Jana Dvořáková. Uvedli, že Ing. Theodor Dvořák, jakožto osoba podnikající (IČ 16323122) mimo jiné v oblasti výroby elektřiny z fotovoltaických panelů, umístil v dubnu 2007 na střeše domu na ulici Jarošova 1242/5 ve Znojmě fotovoltaické panely směrované na jihozápad a že plánovanou výstavbou by došlo k zastínění těchto panelů, tím k omezení výroby elektrické energie a tím též k poškození podnikatele. Společným podáním ze dne 28.02.2013 (evidováno u MěÚ Znojmo pod č.j. 13226/13) uplatnili společně námitky proti záměru účastníci řízení – Odvolatelé. Vyslovili, že navrhovaná stavba čtyřpodlažního bytového domu nerespektuje místní uspořádání stávající zástavby a zasahuje svými bezprostředními vlivy do okolních domů a jejich zahrad, čímž vzbuzuje jejich důvodné obavy ohledně budoucího ohrožení jejich práv a snížení hodnoty jejich majetku. Jak zjistil KrÚ porovnáním obsahu tohoto podání a obsahu podaného odvolání (viz výše), námitky uplatněné Odvolateli v průběhu řízení odpovídají ve své podstatě, tj. po věcné stránce, námitkám uplatněným opakovaně v následném odvolání. O průběhu veřejného ústního jednání konaného dne 05.03.2013 byl stavebním úřadem vyhotoven protokol. Pod č.j. MUZN 18037/2013, ze dne 14.03.2012, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha pak vydal stavební úřad rozhodnutí o umístění stavby nazvané „novostavba bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury ‚Kellnerův mlýn Znojmo‘ Znojmo“, na pozemcích v katastrálním území Znojmo-město (podrobně uvedeno výše v textu – viz výroková část tohoto rozhodnutí KrÚ). Shora označené rozhodnutí prvoinstančního stavebního úřadu bylo v zákonné lhůtě napadeno včasným odvoláním účastníků řízení, Odvolatelů (viz výše). O podaném odvolání stavební úřad opatřením č.j. MUZN 32501/2013 ze dne 20.05.2013 vyrozuměl s odkazem na § 86 odst. 2 správního řádu účastníky řízení s tím, že se k jeho obsahu mohou vyjádřit ve lhůtě do 10 dnů. Této možnosti využil podáním ze dne 31.05.2013 Žadatel, prostřednictvím svého zplnomocněného zástupce JUDr. Petra Fialy, advokáta, Brno, Mezníkova 273/13 (plná moc ze dne 28.05.2013 je součástí správního spisu). Ve svém vyjádření Žadatel nejprve upozornil, že jednotliví Odvolatelé nemají shodná věcná práva, která se svým odvoláním snaží hájit, neboť ve smyslu usnesení Ústavního soudu ze dne 06.01.1998, sp.zn. I. ÚS 282/97, právnickým osobám nenáleží oprávnění domáhat se práva na příznivé životní prostředí (které je stěžejním obsahem odvolání), což se v daném případě týká společnosti NESON s.r.o. Dále mimo dalšího vyslovil, že Odvolatelé ke svému tvrzení o zásahu předmětné novostavby svými bezprostředními vlivy do okolních domů a jejich zahrad neuvádějí, jaké vlivy mají na mysli, ani jak se tyto vlivy mají na stávající zástavbě projevovat. Ve vztahu k tvrzení Odvolatelů, že má být novostavba umístěna ve vnitrobloku, který je jen z části na ulici Tyršova tvořen provozními objekty, poukázal Žadatel na skutečnost, že jeden z Odvolatelů (NESON s.r.o.) je právnickou osobou využívající nemovitost ve svém vlastnictví (č.pop. 1241, k.ú. a obec Znojmo) k podnikatelské činnosti a že k podnikatelským účelům (provozu Penzionu U Parku - viz http://www.almara.cz/tejral/) slouží též dům Žižkovo nám. 3, č.pop. 1238 k.ú. a obec Znojmo. Dále uvedl, že v zástavbě bloku, konkrétně na ulici Jarošova, mají sídla další podnikatelé (označeno jmenovitě včetně IČ 15 subjektů) s tím, že nejméně tři z uvedeného výčtu včetně NESON s.r.o., mají na adrese svého sídla též provozovnu a že na ulici Jarošova se nacházejí provozovny dalších subjektů též v budovách č.pop. 1235 a 1240. Dále, že v zástavbě bloku, konkrétně na ulici Žižkovo náměstí, má sídlo přinejmenším 6 jmenovitě označených subjektů, na ulici Coufalova pak 4 jmenovitě označené subjekty, přičemž v budově č.pop. 1248, Coufalova 15, se nachází dvě provozovny. Dále Žadatel vyslovil, že údajně uzavřený vnitroblok není z ulice Tyršova ani z Žižkova náměstí uzavřen a že na ulici Tyršova se nachází pouze jediný objekt k bydlení a provozovna autoservisu. Odvolateli uváděné skutečnosti

10

o místním uspořádání a využívání zástavby jakož i jejich tvrzení o bloku rezidenčního bydlení Žadatel označil za „minimálně zavádějící, spíše však v příkrém rozporu s objektivní skutečností“. K tvrzení Odvolatelů o klidové zóně obytných domů nacházející se uvnitř vnitrobloku žadatel ve svém vyjádření uvedl, že z ortofotomapy je zjevné, že skutečně zelených ploch zahrad je zde minimum, většinu tvoří ruiny bývalého Kellnerova mlýna, další části zahrad jsou využity pro drobné stavby a cca 80 m 2 tvoří antukový tenisový dvorec a v těchto souvislostech označil tvrzení Odvolatelů o klidové zóně uvnitř vnitrobloku za iluzorní. Ve vztahu k odvolací námitce, že realizace novostavby významně omezí práva a právem chráněné zájmy Odvolatelů, Žadatel podotkl zejména, že Odvolatelé neuvádějí jaké a svoji argumentaci předkládají jako střet finančních zájmů stavebníka a svých nikterak neurčených práv a právem chráněných zájmů. Dále, že Odvolatelé ničím nepodkládají své tvrzení o nedostatečném vyvrácení jejich námitky ohledně nevhodného urbanistického řešení navrhované stavby a jejího negativního vlivu na okolní zástavbu a místní prostředí, a že své soukromé zájmy označují za zájmy veřejné. K námitce o tvrzeném rozporu napadeného rozhodnutí s územně plánovací dokumentací Žadatel mimo jiného odkázal na rozhodnutí KrÚ č.j. JMK 152546/2011 (viz výše), kde nebyl při přezkoumání věci shledán odvolacím orgánem v této otázce rozpor, pouze byla konstatována nedostatečnost odůvodnění předchozího prvoinstančního rozhodnutí. Námitky Odvolatelů, že stavba nesplňuje esteticky kvalitní prostorové řešení, označil Žadatel jako nepodložené subjektivní hodnocení s tím, že subjektivní pocity nejsou skutečností, která by byla odvolacím důvodem způsobilým ke zrušení napadeného rozhodnutí. Námitky o narušení historicky vzniklé kvality a harmonii prostředí Žadatel označil jako nepodložená účelová tvrzení, neboť novostavbou hodlá realizovat revitalizaci území brownfields, které právě harmonii místního prostředí narušuje. Konstatoval, že novostavba nepřesáhne svojí výškou výšku nejvyšší stavby v okolní zástavbě a vzhledem ke svému umístění nezasáhne ani obraz prostoru. K námitkám směřujícím k předložené územní studii Žadatel vyjádřil, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že byla hodnocena pouze jako jeden z podkladů rozhodnutí. Dále, že pokud Odvolatelé uvádějí, že je pro ně lokalita historicky cenná, pak nemluví o bývalém „Kellnerově mlýně“, ale o zástavbě ul. Jarošova, přičemž tvrzenou historickou cennost sami Odvolatelé relativizují, pokud uvádějí, že tato zástavba prošla přestavbovým vývojem, „někdy více, jindy méně architektonicky kvalitním“. K namítanému rozporu s § 4 vyhl.č. 501/2006 Sb. Žadatel vedle dalšího uvedl, že novostavba, jakožto stavba pro bydlení je navrhována do plochy pro bydlení vymezené územním plánem a že Odvolatelé nenamítají žádné konkrétní porušení svého příznivého životního prostředí, resp. složky životního prostředí. Co se týká námitek obtěžování pohledem do zahrad Odvolatelů, Žadatel uvedl zejména, že žádná z nich není neprůhledně izolována, a že ze všech sousedních nemovitostí mají jejich uživatelé, včetně zaměstnanců, zákazníků a návštěvníků podnikatelů z ul. Jarošova a též hosté Penzionu U Parku na Žižkově náměstí, možnost do těchto zahrad nahlížet, a že mezi pozemkem Žadatele a Odvolatelů bude zachováno oplocení ve stávající výšce a formě (nerozebíratelné, zděné). K namítané imisi obtěžování pohledem Žadatel uvedl, že Odvolatelé rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1629/99 vykládají nepřípadně, přičemž mimo dalšího ocitoval právní větu uvedeného rozsudku. Další Odvolateli odkazované rozsudky (Nejvyšší soud ČR č.j. 2 Cdon 1889/97 a č.j. 22 Cdo 572/2003, Nejvyšší správní soud č.j. 2 As 44/2005-116) označil pro podané odvolání jako nepřiléhavé neboť se týkají pravomoci stavebních úřadů rozhodnout o námitkách účastníků stavebního řízení, a podotkl, že toto stavební úřad v provedeném územním řízení učinil, a poznamenal, že odkazované rozsudky se týkaly umisťování staveb nesloužících k bydlení, na danou věc tak jsou nepřiléhavé, neboť soud neposuzoval vliv na okolí obytného domu umísťovaného v území určeném pro výstavbu obytných domů. Dále Žadatel vyjádřil, že při tvrzeném zásahu do jejich pohody

11

bydlení Odvolatelé, kteří jsou k takovému tvrzení oprávnění (fyzické osoby), neuvedli rozsah intenzity domnělého potencionálního zásahu a že pouze obecně bez jakéhokoliv odůvodnění tvrdí, že jejich život výstavbou novostavby vybočí z dosavadního způsobu. K námitce nevypořádání se s námitkou Dvořákových o zmaření jejich investice do instalovaných fotovoltaických panelů a budoucího záměru na umístění dalších na pozemku, uvedl mimo dalšího, že k této odvolací námitce nejsou ostatní z Odvolatelů oprávněni a že námitka nesplňuje žádné z kritérií posuzování záměru dle § 90 stavebního zákona. Žadatel své vyjádření uzavřel vyslovením názoru o nedůvodnosti odvolacích námitek a navrhl KrÚ, aby podané odvolání v celém rozsahu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil Přezkoumáním napadeného rozhodnutí na podkladě obsahu předloženého prvoinstančního spisového materiálu pak KrÚ v návaznosti na předchozí zjistil, mimo již výše vysloveného, následné. Výrokem napadeného rozhodnutí stavební úřad s odkazem na ustanovení § 79 a 92 stavebního zákona a § 9 vyhl.č. 503/2006 Sb. rozhodl o umístění stavby označené jako „novostavba bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury ‚Kellnerův mlýn Znojmo‘ Znojmo“, při současném uvedení výčtu parcelních čísel a druhu pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se stavba umisťuje, přičemž v daném případě tyto předepsané údaje specifikoval ve vztahu k jednotlivým stavbám (objektům) projednávaného souboru. Stejně pak postupoval při označování druhu a účelu umisťované stavby, kdy jednotlivé stavby (objekty) popsal, následně pak uvedl údaje o prostorovém řešení stavby. V rámci vedlejších ustanovení výroku (podmínky pro umístění stavby) stavební úřad v prvé řadě vymezil stavební pozemek, určil stavební čáru objektu bytového domu, stanovil způsob umístění stavby bytového domu určením jeho odstupových vzdáleností od společných hranic pozemků, určil též umístění dalších staveb označením dotčených pozemků, dále popsal způsob napojení stavby na dopravní a technickou infrastrukturu, a stanovením podmínek zabezpečil plnění požadavků dotčených orgánů formulovaných na základě zvláštních právních předpisů v doložených závazných stanoviscích. Ve výroku označeném „III.“ stavební úřad označil zamítané námitky účastníků řízení, přičemž zároveň uvedl jejich doslovný text. Zde KrÚ poznamenává, že ve smyslu požadavků kladených na výrok § 68 odst. 2 správního řádu má být výrok rozhodnutí jednoznačný a určitý a musí obsahovat jednoznačné řešení otázky, o níž se rozhoduje. To znamená, že tímto výrokem musí být o námitkách skutečně rozhodnuto, což bude dosaženo použitím formulace, např. „námitky se zamítají“, „námitkám se vyhovuje“ apod., nikoli tedy formulací, cit.: „Vypořádání s návrhy a námitkami účastníků: Zamítnuté návrhy a námitky:…“ V rámci textu odůvodnění stavební úřad nejprve zrekapituloval průběh provedeného územního řízení, a to ode dne podání žádosti (14.03.201), po provedení veřejného ústního jednání dne 05.03.2013, při němž byly, jak je i v protokolu z ústního jednání uvedeno, vysvětleny připomínky účastníků řízení k dokumentaci stavby, tj. upřesnění výšky stavby a vzhledu oplocení směrem k zahradám objektů za strany ulice Jarošova. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí se stavební úřad zabýval též odůvodněním způsobu stanovení okruhu účastníků provedeného územního řízení, což učinil s odkazem na § 85 odst. 1 a 2 stavebního zákona, při současném uvedení úvah, kterými byl při tomto postupu veden, které pak vyústily jmenovitým výčtem osob fyzických a právnických, jimž bylo postavení účastníka v prvoinstančním správním řízení přiznáno. V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí stavební úřad hodnotil soulad navrhované stavby s vydanou územně plánovací dokumentací, jak je požadováno § 90 písm. a) stavebního zákona. Navrhovaný záměr posoudil na podkladě platného ÚPM Znojma, schváleného pro správní území města Znojma městským zastupitelstvem 04.09.2000 a na podkladě jeho obecně závazné vyhlášky č. 5/2000 o závazných částech územního plánu, účinné dnem 16.11.2000 a jejích následných změn. Vyslovil, že parcely uvedené ve výroku vydávaného územního rozhodnutí se nacházejí v lokalitě určené jako plochy pro

12

bydlení s funkčním regulativem BV – polyfunkční využití území. Uvedl, že plochy pro bydlení – Území obytná – zahrnují činnosti, děje a zařízení související bezprostředně s bydlením, přičemž dále v podrobnostech uvedl, jaké činnosti jsou v daném území přípustné, podmínečně přípustné a nepřípustné. Při posuzování navrhované stavby se stavební úřad zabýval též požadavkem zakotveným ve změně č. 8 územního plánu města Znojma, na pořízení a schválení Územní studie pro předmětnou lokalitu ve lhůtě do dvou let od schválení této změny. Konstatoval, že marným uplynutím vymezeného termínu se pořizovatel de facto vzdal možnosti zasáhnout do rozvoje lokality s tím důsledkem, že následně se vše odehrává v rámci regulativů platné územně plánovací dokumentace, tj. včetně situování chráněných venkovních prostorů nebo chráněných venkovních prostorů staveb, které musí být v souladu s právními předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví. Konstatoval skutečnost, že si Žadatel i přes uplynutí lhůty, nechal tuto studii vypracovat, přičemž její součástí je hlavní výkres s regulativy a hlukové mapy a že si nechal zpracovat též akustickou studii, která prokázala, že hygienické limity pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích jsou splněny v denní i noční době. Porovnáním navrhované stavby z hlediska jejího účelu (bytový dům) s limity zakotvenými v platném územním plánu dospěl stavební úřad ke zjištění, že navrhovaná stavba je v souladu s platným územním plánem města Znojma a přilehlých obcí. Dále stavební úřad vyslovil, že Žadatel provedl návrh umístění novostavby v území v souladu s požadavky, které vychází z požadavků urbanistických, architektonických, životního prostředí, hygienických, bezpečnostních a požární ochrany a že stavební úřad neshledal v těchto požadavcích rozpor. K tomuto posouzení pak stavební úřad v dalším textu napadeného rozhodnutí uvedl své odůvodnění směřující k vypořádání jednotlivých tematických okruhů. Způsob, kterým tak učinil, však musí KrÚ označit za nepřípustný, neboť jak zjistil ze správního spisu, byla argumentace vyslovená stavebním úřadem buď doslovně, nebo fakticky zcela převzata z textu podání učiněného žadatelem u stavebního úřadu dne 21.12.2012 (doplnění podkladů – viz výše v textu), aniž by však stavební úřad uvedl, že se o vyjádření a argumentaci Žadatele jedná. Takový postup způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v uvedených otázkách, neboť prvoinstanční rozhodnutí neobsahuje vlastní úvahy stavebního úřadu a závěry, ke kterým na jejich podkladě dospěl. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pak zakládá důvod pro konstatování jeho rozporu s požadavky § 68 odst. 3 správního řádu a tedy pro jeho nezákonnost. Konkrétně: text napadeného rozhodnutí uvedený na straně 16 odstavec třetí a čtvrtý – odpovídá textu ve vyjádření Žadatele na straně druhé odstavci druhém a třetím; text napadeného rozhodnutí na straně 16 odstavec šestý a sedmý - odpovídá textu ve vyjádření žadatele na straně druhé odstavec sedmý a osmý; text napadeného rozhodnutí na straně 16 odstavec osmý až jedenáctý, který pokračuje jako odstavec prvý na straně 17 a následný odstavec druhý na straně 17 – odpovídá textu ve vyjádření Žadatele na straně třetí odstavec první až pátý. V další části textu odůvodnění napadeného rozhodnutí stavební úřad vyslovil, že „…zajistil vzájemný soulad předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaných zvláštními právními předpisy a zahrnul je do podmínek rozhodnutí.“ Takto formulované prosté konstatování stavebního úřadu bez uvedení úvah, ze kterých by byl zřejmý způsob a výsledek hodnocení doložených závazných stanovisek dotčených orgánů, resp. výsledek hodnocení záměru stavby provedeného dotčenými orgány na základě zvláštních právních předpisů případně též skutečností vyplývajících z doložených rozhodnutí vydaných podle zvláštních právních předpisů, je nedostatečné a vzhledem k výše popsaným zjištěním KrÚ neakceptovatelné (viz str. 8 tohoto rozhodnutí KrÚ - nedostatek posouzení záměru z hlediska zákona č. 201/2012 Sb.). Následně se stavební úřad zabýval vypořádáním námitek účastníků (Odvolatelů) uplatněných ve smyslu § 89 stavebního zákona v rámci provedeného územního řízení. Tyto námitky po obsahové stránce směřovaly do tří základních okruhů, přičemž jak KrÚ konstatoval již výše v textu, námitky uplatněné Odvolateli následně v rámci podaného odvolání (viz výše v textu) odpovídají po obsahové, tj. věcné

13

stránce, námitkám uplatněným stejnými osobami v průběhu prvoinstančního řízení. K námitkám „ad a)“, o rozporu záměru s územně plánovací dokumentací stavební úřad uvedl mimo dalšího zejména, že v ploše, ve které je stavba umisťována, je stanoven funkční regulativ využití území plochy pro bydlení Bv – smíšená zóna a že podle textové části je zde předpokládáno polyfunkční využití území, kde vzhledem k zátěži na obytné prostředí dochází k využívání objektů pro umístění vybavenosti nebo sídel firem ve větším měřítku a že tyto nové činnosti nesmí obtěžovat stávající funkci bydlení nad přípustnou míru. Dospěl tak k závěru, že navrhovaná stavba bytového domu je v souladu s platným územním plánem. K námitce o zásahu projednávané stavby do vnitřní klidové části bloku uvedl, že blok zástavby je uzavřený pouze z ulice Jarošova a Coufalova a z ulice Tyršova a z Žižkova náměstí lokalita uzavřena stavbami není a uspořádání těchto stran blokuje co do stavebních objektů značně nepravidelné. K námitce, že navrhovaná stavba představuje esteticky nekvalitní prostorové řešení, které nerespektuje stávající účelové uspořádání a historicky vzniklou kvalitu místní zástavby, vyslovil mimo dalšího, že stávající uspořádání lokality není účelné ani neoplývá historicky cennou zástavbou, neboť lokalita je tvořena ruinami průmyslových a skladových staveb, které byly částečně odstraněny Žadatelem. KrÚ podotýká, že z argumentace stavebního úřadu vyplývá nepochybně, že hovoří o pozemku parc.č. 2120/2 k.ú. Znojmoměsto, na kterém je stavba umisťována, nikoli o stávající „okolní“ zástavbě ulic Jarošova, a Coufalova, Tyršova a Žižkovo náměstí, jak ve svém odvolání dovozují Odvolatelé. Uvedl dále, že stávající zástavba průmyslových a skladových staveb není historicky cenná, neodpovídá funkčnímu využití území dle územního plánu a nepožívá ochrany z hlediska zák.č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a že součástí městské památkové rezervace historického centra města Znojma nikdy nebyl ani blok zástavby uvedených ulic a není ani součástí jejího ochranného pásma. Námitky o narušení historických prostorových vazeb v území stavební úřad neshledal relevantními, s tím, že odstranění původní zástavby předmětného pozemku a její nahrazení novou zástavbou funkčně odpovídající regulativu platného územního plánu, považuje za souladný s veřejným zájmem. Konstatoval, že umisťovaná stavba nebude nejvyšší stavbou bloku, neboť pohledovou dominantou je budova bývalého sila o 5 nadzemních podlažích s podkrovím v mansardové střeše. Zhodnotil, že při pohledech z přilehlých ulic nebude umisťovaná stavba nijak výrazně viditelná, neboť optický horizont střech ve většině míst nepřesáhne. Jako nepřiléhavou označil argumentaci namítajících, že polootevřený blok zástavby je tvořen pouze dvou a třípodlažními stavbami, neboť zde jsou i stavby tří a čtyřpodlažní (budova bývalé sýpky, třípodlažní domy s navýšeným obytným podkrovím), současně konstatoval, že však nepřihlédl pouze k počtům podlaží, ale k celkové výšce okolní zástavby. K námitce upozorňující na výhrady KrÚ v jeho předchozím rozhodnutí (viz výše v textu), co se týká odůvodnění odstupových vzdáleností, konstatoval, že ve výrokové části napadeného rozhodnutí jsou tyto vyjádřeny délkovou hodnotou a v odůvodnění pak zdůvodněny. Ke způsobu, kterým stavební úřad toto zdůvodnění provedl, a to doslovným převzetím vyjádření Žadatele, se KrÚ vyjádřil již výše v textu. Dále však stavební úřad doplnil, že umístění stavby je souladné s požadavky § 23 odst. 2 vyhl.č. 501/2006 Sb., neboť navrhovaná stavba bude v každém svém bodě v dostatečné odstupové vzdálenosti od hranice pozemku. Uvedl dále mimo jiného, že z hlediska hluku dojde ke zlepšení kvality životního prostředí, neboť navrhovaná stavba svojí polohou uvnitř polootevřeného bloku odcloní stávající zástavbu v ulici Jarošova od hlukové zátěže z hlavní městské třídy, a že samotná stavba nebude, s ohledem na účel svého využití, zdrojem hluku a vibrací nad limity stanovené obecně závaznými právními předpisy. Stavební úřad vyjádřil, že se studií předloženou Žadatelem nemohl pracovat jako s urbanistickou studií ve smyslu § 30 stavebního zákona, neboť jako taková nebyla pořízena. Hodnotil ji však jako jeden z podkladů pro rozhodnutí a zjistil, že byla vypracována autorizovaným urbanistou a zohledňuje všechny aspekty, které se při změně č. 8 územního plánu města Znojma uvedly jako důvody pro pořízení územní studie zástavby předmětné lokality. K výhradám účastníků ohledně výškových limitů ve studii uvedených vyslovil, že s ohledem

14

na charakter studie tyto nejsou nijak závazné a proto neshledal opodstatněné jakkoli se k těmto výhradám vyjadřovat. K námitkám, že studie nestanovuje plošné parametry výstavby a odstupy od hranic okolních pozemků uvedl, že se nejedná o relevantní námitku, neboť předložená studie nenahrazuje územní rozhodnutí, resp. regulační plán, a že ke stanovení poměru volných ploch vlastního zastavěného pozemku nebyl ve studii důvod. Požadavek namítajících na zadání vypracování územní studie předmětné lokality neshledal důvodným s tím, že nelze předpokládat, že by na základě takového postupu byly zjištěny odlišné výsledky. K námitkám „ad b)“, o rozporu navrhované stavby s cíli a úkoly územního plánování, zejména charakterem území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, stavební úřad uvedl mimo dalšího zejména, že umisťovaná stavba umožňuje optimální životní a pracovní prostředí obyvatelstva, když svým obyvatelům umožní bydlení v atraktivní lokalitě v blízkosti centra města a nikterak nezasáhne do práv obyvatel staré zástavby, včetně možnosti zachování si zahrad, kterých se umístění předmětné stavby nijak nedotýká, neboť budou od pozemku, na němž je stavba umisťována odděleny i nadále stávajícím způsobem – pevným nerozebíratelným a neprůhledným oplocením nejméně stávající výšky. K námitkám „ad c)“ o rozporu navrhované stavby s požadavkem stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, konkrétně obecných požadavků na využívání území, stavební úřad vyslovil, že argumentaci namítajících o nerespektování stávajícího charakteru území a o narušení kvalitního bydlení všech okolních domů považuje za lichou. Konstatoval, že umisťovaná stavba bytového domu z hlediska účelu svého užívání je zcela v souladu s platným územním plánem a neprodukuje žádné imise či emise, které by nad míru přiměřenou poměrům mohly zasáhnout vlastnická a jiná práva účastníků řízení. Vyjádřil též, že ustanovení § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., kterého se namítající dovolávají, v odstavci druhém uvádí, že plochy pro bydlení zahrnují pozemky bytových domů, pozemky rodinných domů, pozemky související dopravní a technické infrastruktury a pozemky veřejných prostranství a že vyhláška vzájemný konflikt vyjmenovaných staveb a vliv na kvalitu bydlení nepředpokládá a neposuzuje ho, ale naopak brání umisťování jiných staveb, které by tyto dopady měly, do plochy bydlení. Upozornil, že požadavku na posouzení umisťované stavby podle vyhlášky č. 137/1998 Sb. a v něm uvedený pojem pohoda bydlení, nelze vyhovět, neboť tato byla zrušena vyhláškou č. 268/2009 Sb., která uvedený pojem neobsahuje. Konstatoval nicméně, že nepředpokládá zásah do kvality prostředí a pohody bydlení ve stávající zástavbě nad míru, kterou jsou účastníci povinni snášet s ohledem na umístění lokality v centrální části druhého největšího města Jihomoravského kraje, s ohledem na vzdálenost umisťované stavby od stávající zástavby bloku a s ohledem na oddělení pozemků zahrad stávající zástavby neprůhledným oplocením. Uvedl též, že pod relevantní ochranu práv účastníků lze podřadit ochranu pouze těch hodnot, které jsou chráněny právními prostředky (zastínění, hlučnost, odstupové vzdálenosti apod.). V té souvislosti konstatoval, že pohoda bydlení a kvalita prostředí je dána kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, přičemž pro zabezpečení kvality prostředí je třeba zkoumat intenzitu narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky. Uvedl, že stavba byla navržena v architektonickém stylu zachovávajícím architektonické a urbanistické požadavky i technické požadavky na stavby, že byla navržena v souladu s příslušnými právními předpisy a prováděcími vyhláškami, vyhovuje obecným požadavkům na umisťování staveb. Dále že při zpracování návrhu projektant vychází z aktuálního stavu území a nelze proto počítat pouze s předpokladem budoucí výstavby na sousedních pozemcích, nejsou-li tyto budoucí záměry účastníků známy. K požadavku, aby stavební úřad obstaral závazné stanovisko z hlediska zák.č. 20/1987 Sb., stavební úřad uvedl vedle jiného, že předmětem ochrany podle uvedeného zákona nejsou rozhledy z městské památkové rezervace do jejího okolí ležícího mimo tuto rezervaci a její ochranné pásmo.

15

K „doplňující“ námitce uplatněné samostatně Ing. Theodorem Dvořákem a Mgr. Janou Dvořákovou ve věci možného zastínění fotovoltaických panelů na střeše domu č.pop. 1242 na ulici Jarošova stavební úřad uvedl, že tuto námitku považuje za nedůvodnou s odůvodněním, že „…z objektivní vzdálenosti mezi umisťovanou stavbou a domem č.p. 1242, na jehož šikmé střeše jsou fotovoltaické panely osazené, z výšky umísťované stavby a orientace jednotlivých staveb podle světových stran lze mít za to, že pokud vůbec ke stínění fotovoltaických panelů dojde, bude se jednat o marginální záležitost, při západu slunce za horizont.“ V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí se stavební úřad zabýval vypořádáním připomínek veřejnosti a vypořádáním vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. V jeho závěru pak stavební úřad uvedl podrobný soupis podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí, které mu byly předloženy spolu s žádostí o vydání územního rozhodnutí, případně v průběhu prvoinstančního řízení. V návaznosti na podané odvolání a odvolací námitky v něm obsažené, jimiž je napadán postup stavebního úřadu při vydání předmětného rozhodnutí a při formulaci úvah, jimiž byl veden zejména při vyslovení důvodů, jimiž byly vypořádávány námitky účastníků v řízení shromážděné (podrobně viz výše v textu), přistoupil KrÚ následně k přezkoumání napadeného rozhodnutí z hledisek předpokládaných § 89 odst. 2 správního řádu a na podkladě provedeného posouzení pak KrÚ uvádí následné. K odvolacím námitkám uvedeným pod bodem ad a) textu odvolání: Existence platného ÚPM Znojma a jeho dílčí změny č. 8.08 týkající se lokality Kellerův mlýn byla konstatována již v rozhodnutí KrÚ č.j. JMK 152546/2011, kde byl mimo dalšího uveden výčet regulativů a upřesňujících podmínek vyplývajících pro předmětnou konkrétní lokalitu z platného ÚPM Znojma. Konstatování KrÚ uvedené v jeho předchozím rozhodnutí, že záměr umístění novostavby bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury není v rozporu s ÚPM Znojma, na jehož znění v uvedené části se tímto odkazuje, zůstává i nadále v platnosti. Jak již bylo výše uvedeno, v územním rozhodnutí, proti němuž směřuje předmětné odvolání, stavební úřad konstatoval (na str. 15 a 16), že návrh umístění stavby je v souladu s platným ÚPM Znojma. Pro parcely uvedené ve výroku rozhodnutí definoval lokalitu, uvedl výčet regulativů a upřesňujících podmínek vyplývajících pro tuto lokalitu z ÚPM Znojma a jeho dílčí změny č. 8.08. Dále se zde věnoval podmínce pořízení a schválení územní studie pro předmětnou lokalitu do dvou let od schválení uvedené změny a uvádí: „Tato podmínka, ohraničená konkrétním termínem, byla pouze předběžným vyjádřením zájmu pořizovatele (resp. města) o ochranu a podrobnější vyhodnocení možného rozvoje specifického území. Vymezení termínu zákon neurčuje a jeho marným uplynutím se pořizovatel vzdává možnosti zasáhnout do rozvoje lokality ve větší míře. Od chvíle marného uplynutí termínu se vše odehrává v rámci regulativů platné územně plánovací dokumentace, a stanovisek nebo podmínek schválených ve změně územního plánu: situování chráněných venkovních prostorů nebo chráněných venkovních prostorů staveb musí být v souladu s právními předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví“. Podmínka souladu s právními předpisy v oblasti veřejného zdraví je stanovena ve změně č. 8 ÚPM Znojma, kde je uvedeno: „Pro zpracování dokumentace pro územní řízení, která prověří podrobnější urbanistické řešení lokalit, platí: Chráněné venkovní prostory a chráněné venkovní prostory staveb charakterizované dle platných právních předpisů budou navrženy v prostoru za hranicí danou izofonou vyjadřující příslušný limit dle nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací – pro noční dobu, popřípadě u staveb, užívaných pouze v denní době pro dobu denní“. K tomu stavební úřad dále uvedl, že žadatel si i přes marně uplynulou lhůtu k pořízení územní studie nechal vypracovat „územní studii lokality Kellerův mlýn – Znojmo“ (dále jen studie Kellerův mlýn) a současně

16

nechal zpracovat i studii akustickou. Stavební úřad (na str. 25) správně vyhodnotil, že se nejedná o územní studii ve smyslu § 30 stavebního zákona, neboť nebyla pořízena pořizovatelem ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Zároveň však podrobněji vyjádřil, že studii vyhodnotil jako jeden z podkladů podle obsahu a pracoval s ní po odborné stránce z hlediska všech aspektů ve vazbě na důvody pro pořízení územní studie uvedené ve změně č. 8 ÚPM Znojma s tím, že tyto požadavky vyhodnotil v odůvodnění rozhodnutí. K napadanému záměru umístění stavby obytného domu uprostřed blokové zástavby lze dále konstatovat, že z platného ÚPM Znojma nelze dovodit, že musí být striktně dodržen blokový způsob zástavby historicky započatý v části lokality, ani že není přípustná nová výstavba ve vnitřní části lokality, kde již taková zástavba (opět historicky - byť jiného než obytného charakteru) v současnosti existuje. Řešené území sloužilo v minulosti jako průmyslově-skladovací areál (historicky Kellerův mlýn) a některé stavby již byly na základě „demoličního výměru“ odstraněny. Výstavba bytového domu ve vnitrobloku je navržena na místě asanovaných dřívějších průmyslových a skladovacích objektů. Jestliže odvolatelé namítají, že „navrhovaná výstavba představuje esteticky velmi nekvalitní prostorové řešení, které nerespektuje stávající účelné uspořádání a historicky vzniklou kvalitu místní zástavby a že tato výstavba pak zcela naruší historické prostorové vazby, neboť nerespektuje jak stávající uzavřený charakter dotčeného prostoru, tak strukturu a obraz tohoto prostoru“, pak neuvádějí jakým způsobem. Jestliže hovoří o uzavřeném charakteru zástavby, pak se jedná pouze o výstavbu do ulice Jarošova a Coufalova. Toto již neplatí pro výstavbu do ulice Tyršova a Žižkova náměstí, neboť zde jsou otevřené prostory a vstupy do stávajícího a bývalého průmyslového areálu a celá tato lokalita je chaoticky zastavěna průmyslovými budovami horší nebo lepší stavební kvality. Navržená stavba bytového domu nevnáší do prostoru žádný nový negativní prvek, ale naopak navrženou výstavbou dojde ke zkvalitnění daného prostoru odstraněním zchátralých budov a novým ozeleněním. Studie Kellerův mlýn předpokládá zachování a rekonstrukci části stávajících staveb a jejich doplnění novostavbami v souladu s regulativy obsaženými ve změně č. 8.08 ÚPM Znojma. K dalším odvolacím námitkám uvedeným v rámci bodu ad a) odvolání pak lze uvést následující:  „územní studie je předkládána až po vypracování návrhu“ – povinnost vypracovat a schválit územní studii MěÚ Znojmo jako pořizovatelem ve smyslu stavebního zákona vypršela dne 23.06.2011. Následně bylo dne 28.07.2011 vydáno územní rozhodnutí na novostavbu bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury Kellerův mlýn Znojmo na pozemcích v k.ú. Znojmo-město, přičemž k tomuto územnímu rozhodnutí KrÚ konstatoval, že nebylo stavebním úřadem dostatečně odůvodněno. Na základě tohoto konstatování pak stavební úřad přerušil správní řízení vedené k žádosti stavebníka a požadoval po něm, byť neoprávněně, zpracování územní studie. Proto si stavebník nechal na vlastní náklady zpracovat studii Kellerův mlýn včetně akustické studie (v květnu 2012) dle požadavků zakotvených ve změně č. 8.08 ÚPM Znojma, kterou pak stavební úřad posoudil jako jiný podklad předložený v rámci nového projednání žádosti v řízení, jehož výsledkem je územní rozhodnutí vydané dne 28.03.2013. Tento postup, tzn. situaci, kdy stavební úřad předloženou studii hodnotil jako jiný podklad pro meritorní rozhodnutí, není v rozporu s žádným legislativním předpisem a lze jej akceptovat.  „územní studie je zpracována stejným projektantem jako návrh objektu“ – pokud se nejedná o územní studii pořizovanou ve smyslu ustanovení § 30 stavebního zákona je výběr projektanta plně v kompetenci investora. Je logické, že si investor zvolí takového projektanta, který již je detailně obeznámen s územím, které má zpracovávat. V daném případě Žadatel zvolil autorizovanou osobu ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Tento projektant by mohl studii

17

zpracovat i tehdy, pokud by se jednalo o územní studii ve smyslu ustanovení § 30 stavebního zákona.  „územní studie stanovuje velmi pochybné výškové limity“ – změnou č. 8.08 není stanovena výšková hladina pro lokalitu touto změnou vymezenou. Lokalita není součástí městské památkové rezervace a ani jejího ochranného pásma. Projektant posoudil stávající výškovou hladinu a navrhl výšku objektu, která zásadním způsobem nenarušuje a nezvyšuje současný stav. Jestliže stávající objekty na ulici Jarošova a Coufalova jsou jedno až dvoupodlažní s podkrovím, pak objekt se čtyřmi podlažími s plochou střechou žádným dramatickým způsobem nepřesahuje stávající výškovou hladinu. Daná lokalita nemá dle ÚPM Znojma žádné výškové omezení. Pokud projektant omezuje výškovou hladinu výškou sila, pak jde o zachování dominanty v lokalitě, která je stávající a jejíž objekt navrhuje územní studie k rekonstrukci z důvodu zachování charakteru výškové hladiny celé lokality, aby nedošlo k jejímu navyšování např. z důvodů ekonomických (čím vyšší objekt, tím lepší ekonomie objektu). Odvolateli zmiňované ustupující 4. NP, které postrádají u povolované novostavby, navrhuje projektant u objektů označených v územní studii jako IV-P a IV-SP, které budou nově navrženy. Ostatní objekty jsou navrženy jako dvou a tří podlažní. Jedná se o objekty do ulice Tyršova a Žižkovo náměstí, z důvodu zachování objemového charakteru lokality. Studie Kellerův mlýn byla zpracována pro potřeby investora dle obsahového požadavku vyplývajícího ze změny č. 8.08 ÚPM Znojma jako jiný podklad pro územní řízení navrhovaného obytného domu, s cílem umožnit podrobnější zdůvodnění územního rozhodnutí stavebním úřadem, přičemž sám stavební úřad také uvádí (na str. 25), „že předloženou studii neakceptoval jako územní studii ve smyslu § 30 stavebního zákona, nýbrž jako jeden z mnoha podkladů předložených žadatelem a vyhodnocoval jej a vypořádal se s ním po obsahové stránce“. Požadavek ověřování parametrů dalších staveb je zcela předčasný, neboť předmětem žádosti a předmětem rozhodování stavebního úřadu v daném řízení je pouze jedna stavba a žádná etapizace výstavby nebyla dosud stanovena. Proto navrhování architektonických detailů ostatních objektů bude řešeno při jednotlivých územních a stavebních řízeních. Požadavek Odvolatelů na pořízení více variant řešení studie stavebním úřadem je irelevantní. Tato činnost nespadá do kompetence stavebních úřadů. Vzhledem k uvedenému lze stavebním úřadem vyslovené odůvodnění územního rozhodnutí v uvedených otázkách a při vypořádání souvisejících námitek účastníků považovat za dostačující a souhlasit s uvedeným konstatováním souladu záměru s ÚPM Znojma, resp. jeho dílčí změnou č. 8.08. Námitky Odvolatelů uplatněné pod bodem „ad a)“ nejsou s ohledem na zjištěné skutečnosti důvodné. K odvolacím námitkám uvedeným pod bodem ad b) textu odvolání: V případě existence platné územně plánovací dokumentace jsou cíle a úkoly územního plánování (ve smyslu § 18 a § 19 stavebního zákona) již zohledněny v rámci této dokumentace, což bylo prověřeno a potvrzeno jejím kladným projednáním a schválením, resp. vydáním ÚPD a její změny, a to především v podmínkách stanovených pro příslušné území (regulativech). Nelze tedy ani s odkazem na tato ustanovení dovozovat pro funkční plochy, resp. stavby v nich umisťované, další podmínky z hlediska územního plánování, které nejsou v ÚPD specifikovány. Při zmiňování jmenovitě urbanistické koncepce, je třeba vycházet ze skutečnosti, že urbanistická koncepce, jako hlavní podstata územního plánu, byla rovněž prověřena v procesu jeho projednávání a schvalování

18

a je tedy zakotvena v platném územním plánu. K Odvolateli uváděné základní charakteristice urbanistické koncepce v platném ÚPM Znojma nutno konstatovat: „Nejdůležitějším hlediskem koncepčního přístupu k řešení územního plánu a další urbanizace celého sídelního útvaru je zajištění optimálního životního a pracovního prostředí obyvatelstva“. Jedná se o jeden z odstavců obsáhlé kapitoly 2.3.3. Základní charakteristika urbanistické koncepce, který je nicméně vytržen z kontextu. Vztahuje se totiž k celkové koncepci ÚPM Znojma a navrhovaných ploch a nelze jej aplikovat na jednotlivé stavby. Totéž platí o následujícím odstavci téže kapitoly, který zní: „kontinuita vývoje je zajištěna respektováním základní koncepce stanovené předcházejícím územním plánem Znojma, dle kterého byl rozvoj města i obcí řízen v posledních 10 letech až do současnosti. Nová koncepce respektuje prostorovou a urbanistickou soudržnost celého sídelního útvaru, zohledňuje však nové územně správní uspořádání a umožňuje provádět samostatnou územní rozvojovou politiku jednotlivých obcí. Navržená koncepce je pochopitelně ovlivněna respektováním omezení, která si stanovila společnost (ochrana ZPF, ochrana přírody a ŽP, kulturně historických hodnot apod.). Obdobným způsobem je z kontextu obsáhlé kapitoly 2.3.4.3. Urbanistická kompozice vytržen odstavec „Parková úprava zelených ploch stávajících i nově navrhovaných dotváří interiér města, zatímco rozsáhlé plochy zahrad, zahrádkářských kolonií, ale i velkokapacitních sadů a vinic v okolí města vytváří přechod sídel do volné krajiny. Zachování zahrad a vinohradů v okolí sídelního útvaru i jednotlivých sídel, prorůstajících do zástavby, je jedním z fenoménů určujících jeho charakter i do budoucna. Toto je nutné respektovat nejen při rozvoji města a obcí, ale při řešeních způsobu hospodaření ve volné krajině na sídla navazující“. Jedná se o součást Přírodního rámce sídelního útvaru, který dal ve své jedinečnosti městu Znojmu vzniknout, v minulosti byl a je i návrhem rozvoje města v územním plánu plně respektován. Opět nelze tuto část urbanistické kompozice ÚPM Znojma aplikovat na jednotlivou stavbu. Změnou č. 8.08 byla plocha označená regulační značkou Vs – výrobní služby, řemesla, sklady, změněna na plochu označenou regulační značkou Bv – smíšená zóna-bydlení, občanské vybavení a služby bez negativního dopadu na obytné prostředí. Následující odstavec uváděný Odvolateli je však opět vytržen z kontextu kapitoly 2.4.1. Plochy pro smíšenou funkci centra a její části Koncepce rozvoje, a zní: „Při regeneraci popř. nové výstavbě je výšková hladina určena převažující stávající hladinou zástavby v jednotlivých prostorech centra. Architektonické řešení objektů je třeba přizpůsobit charakteru prostředí“. Z uvedeného vyplývá, že citovaný odstavec nesouvisí s regulativy lokality Kellerova mlýna, ale s regenerací centra města Znojma vymezenou v ÚPM Znojma. Odvolatelé neuvádějí, jakým způsobem dochází k příkrému rozporu s jimi citovanými cíli a úkoly územního plánování. Žádným způsobem nekonkretizují, jak bude narušeno optimální životní a pracovní prostředí obyvatelstva, jak bude narušena ochrana ZPF a životního prostředí, jak bude narušeno zachování zahrad v okolí sídelního útvaru a jak přizpůsobit architektonické řešení navrženého objektu charakteru prostředí. V § 18 odst. 1 stavebního zákona se stanoví, že cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích“. Změnou č. 8.08 vyjádřili zastupitelé souhlas s přeměnou plochy průmyslového areálu na plochu pro obytnou funkci, což znamená, že vytvořili předpoklady pro výstavbu bytové výstavby, která uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožovala podmínky života generací budoucích. Změnou č. 8.08 byly rovněž naplněny jednotlivé body § 19 odst. 1 definované ve stavebním zákoně. Z uvedeného vyplývá, že nelze dovodit tvrzený „příkrý rozpor“ plánované výstavby čtyřpodlažního

19

bytového domu do vnitrobloku rodinných domů, ve kterém se nacházejí zahradní a klidové plochy, s cíli a úkoly územního plánování jak jsou definovány v § 18 a § 19 stavebního zákona. Zdůvodnění zamítnutí uplatněných námitek účastníků řízení provedené stavebním úřadem v rámci napadeného rozhodnutí vychází z principů sledovaných označenými ustanoveními stavebního zákona. Za této situace, kdy sami Odvolatelé nepředkládají žádné konkrétní argumenty o rozporu navrhované stavby s cíli a úkoly územního plánování které by měly či mohly být posouzeny a zhodnoceny, ale kdy zůstávají pouze v rovině obecných a neurčitých tvrzení, nelze přisvědčit jejich tvrzení, že „stavební úřad řádně nevyvrátil v řízení vznesené námitky a připomínky o rozporu záměru s charakterem území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území“. Námitky Odvolatelů uplatněné pod bodem „ad b)“ nejsou s ohledem na vyslovené skutečnosti důvodné. K odvolacím námitkám uvedeným pod bodem ad c) textu odvolání: Námitce Odvolatelů odkazující na obsah § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. s tím, že „plánovaná výstavba nerespektuje stávající charakter území a zcela necitlivě narušuje kvalitní bydlení všech okolních domů, na které mají jejich obyvatelé zákonný nárok“ nelze přisvědčit. Nejprve je třeba připomenout, že citované ustanovení je součástí části druhé uvedené vyhlášky upravující Požadavky na vymezování ploch, které jsou vázány na úpravu danou § 43 stavebního zákona, které upravuje obsah a účel územního plánu. Požadavky stanovené v § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tak směřují a musí být respektovány ve fázi územního plánování, kdy jsou stanovovány mimo jiného základní koncepce rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot a plošného a prostorového uspořádání. Proces následného územního řízení již neslouží k formulaci budoucích požadavků z hlediska § 43 stavebního zákona, v územním řízení musí být naopak zkoumáno, zda předkládaný návrh konkrétní stavby tyto požadavky a regulativy pro rozvoj území v územním plánu již stanovené respektuje. V rámci procesu, jehož výsledkem byla změna č. 8.08 ÚPM Znojma, byly v řešeném případě stanoveny pro danou plochu funkční regulativy využití území - plochy pro bydlení Bv – smíšená zóna. Stavební úřad své povinnosti zakotvené v § 90 stavebního zákona dostál, jestliže posoudil soulad navrhované stavby bytového domu s funkčním využitím dané plochy a s regulativy pro tuto plochu ve Změně č. 8.08 ÚPM Znojma stanovenými. Pokud ve vazbě na námitku účastníků směřující k naplnění požadavků § 4 vyhl.č. 501/2006 Sb. konstatoval, že umisťovaná stavba bytového domu z hlediska účelu svého užívání je zcela v souladu s platným územním plánem a že plochy pro bydlení zahrnují pozemky bytových domů, pozemky rodinných domů, pozemky související dopravní a technické infrastruktury a pozemky veřejných prostranství a že vyhláška vzájemný konflikt vyjmenovaných staveb a vliv na kvalitu bydlení nepředpokládá a neposuzuje ho, ale naopak brání umisťování jiných staveb, které by tyto dopady měly, pak na tomto závěru nelze shledat nepřípustný exces. Co se týká konstatování stavebního úřadu, že nelze vyhovět požadavku účastníků na posouzení možného vlivu navrhované stavby ve smyslu vyhlášky č. 137/1998 Sb. a ve smyslu neurčitého právního pojmu „pohoda bydlení“ v ní uvedeného, z důvodu zrušení této vyhlášky, pak tomuto konstatování lze přisvědčit. Nicméně je třeba připomenout, že uvedený pojem je nadále v rámci stavebně právních předpisů používán, a to v již výše zmíněném § 4 vyhl.č. 501/2006 Sb.; ten se však uplatní, jak bylo již výše uvedeno, zásadně ve fázi územního plánování. Uvedená vyhláška však současně přináší pojem „kvalita prostředí“, který je nejen obsažen v § 4, ale též v § 25 odst. 1, což znamená, že naplnění pojmu kvalita prostředí bude zkoumáno nejen při vymezování funkčních ploch v rámci územně plánovací činnosti, ale též při projednávání konkrétních staveb v územním řízení. Stejně jako pojem „pohoda bydlení“ je i neurčitý právní pojem „kvalita prostředí“ nepochybně tvořen souborem činitelů, které je třeba při posuzování záměru hodnotit. Odvolatelé v rámci námitek v řízení uplatněných, byť ne zcela správně s odkazem na „pohodu bydlení“, upozornili na nutnost posouzení těchto činitelů stavebním úřadem, avšak pouze v obecné rovině

20

a bez jakékoli podrobnější argumentace. Tj. bez uvedení konkrétních skutečností, o jejichž existenci by bylo opíráno narušení všech či některých určitých složek tvořících spolu uvedený pojem, nebo narušení způsobu života Odvolatelů a jejich subjektivních nároků na pohodu bydlení. S takto neurčitou a tedy obecně formulovanou námitkou se stavební úřad vypořádal tak, jak byla uplatněna, přičemž z textu odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz str. 26) je zřejmé, že si byl nejen vědom způsobu, kterým je třeba postupovat, a že tak i postupoval, když vedle dalšího konstatoval, že cit. „…Pohoda bydlení a kvalita prostředí je dána kvalitou jednotlivých složek životního prostředí. Pro zabezpečení kvality prostředí se zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky. Ne všechny okolnosti zabezpečující pohodu bydlení a kvalitu prostředí, jsou porovnatelné s právní normou.“ S ohledem na neurčitý obsah námitky proto nelze stavebnímu úřadu vyčítat nedostatečnost argumentace při posuzování stavby při vypořádání těchto námitek, neboť o jejich důvodech nebyl oprávněn spekulovat a za namítající účastníky je dovozovat. Nelze proto ani přisvědčit tvrzení, že stavební úřad „nezkoumal namítanou intenzitu narušení jednotlivých činitelů pohody bydlení a její důsledky v celém namítaném rozsahu“, neboť kromě obecného a ve vztahu k řešenému případu blíže nespecifikovaného tvrzení, že půjde o narušení „nad míru přiměřenou poměrům“, nebyla tvrzená intenzita narušení žádným způsobem jednotlivými účastníky konkretizována. Z textu odůvodnění napadeného rozhodnutí lze naopak dovodit nepochybně, že se stavební úřad uvedenými otázkami zabýval a zhodnotil je, když pak ve výsledku konstatoval, že nepředpokládá zásah umisťované stavby do kvality prostředí a pohody bydlení ve stávající zástavbě nad míru, kterou jsou účastníci povinni snášet s ohledem na umístění lokality v centrální části města, dále že stavba byla navržena na základě zjištění aktuálního stavu území projektantem, v architektonickém stylu zachovávajícím architektonické a urbanistické požadavky i technické požadavky na stavby, v souladu s příslušnými právními předpisy a prováděcími vyhláškami a že vyhovuje obecným požadavkům na umisťování staveb. Jak z předchozího vyplývá, Odvolatelé teprve v rámci podaného odvolání svou námitku upřesnili tím, že „…dojde k zastínění předmětných zahradních pozemků, ale tyto budou zejména zatíženy dalšími imisemi …zejména imisi obtěžování pohledem.“, nicméně ani v této fázi, s ohledem na skutečnost, že se jedná o společné odvolání více subjektů, nespecifikovali jednotlivě míru dotčení svých práv, tj. práv vlastnických, jak je § 89 odst. 3 ve spojitosti s § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona předpokládáno. KrÚ nepřísluší, aby v odvolacím řízení přímo navazujícím na provedené prvoinstanční řízení územní, s nímž tvoří jeden celek, a jako takové je stejně jako řízení na prvním stupni vázáno koncentrační zásadou, vypořádával jistým způsobem zpřesněné námitky účastníků, jestliže tyto nebyly v řízení na prvním stupni takto vyjádřeny. S ohledem na výsledek tohoto odvolacího řízení KrÚ poznamenává, že Odvolatelům nic nebrání, aby své konkrétní námitky přímého dotčení práv, specifikované ve vztahu k právům chráněným stavebním zákonem jichž jsou jednotliví Odvolatelé nositeli, uplatnili v řízení na prvním stupni. KrÚ nicméně považuje za vhodné k odvolací námitce odkazující na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2000, sp.zn. Cdo 1629/99 vyslovit, že argumentace Odvolatelů vychází buď z nepochopení závěrů přijatých označeným soudem, nebo jde o jejich účelovou interpretaci. Z publikované právní věty uvedeného rozsudku, cit.: „Těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken nelze zpravidla uložit, aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili. Proto je na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Obtěžování pohledem je imisí proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti.“, nevyplývá, že pouhou možnost „nahlížení“ lze považovat za imisi obtěžování pohledem. Teprve v situaci, kdy by soustavným a závažným způsobem této možnosti vlastník jedné nemovitosti zneužíval a zasahoval tak do práv vlastníka nemovitosti druhé, lze o nepřípustné pohledové imisi hovořit. V případě řešeném v tomto odvolacím řízení je namítána budoucí možnost nahlížení do zahrad sousedících domů, nicméně z námitky již nelze pro její neurčitost

21

a nekonkrétnost dovodit, v čem se tato potenciální, tedy budoucí možnost liší od stavu stávajícího, kdy lze nepochybně z jednotlivých domů stávající zástavby do zahrad sousedních a zahrad protilehlých domů nahlížet, neboť nejde o „dosud uzavřené prostory“ k jejichž „otevření“ by v důsledku navrhované stavby mělo dojít. Zejména pak nelze z námitky dovodit skutečnosti, které by závěrům o existenci pohledové imise tak, jak ji ve svém rozsudku předpokládá Nejvyšší soud, přisvědčily. Z uvedeného hlediska nelze takto konstruovanou námitku považovat za důvodnou. Na rozdíl od předchozích však jako důvodnou shledává KrÚ odvolací námitku, že se stavební úřad nedostatečně vypořádal se vznesenou námitkou Ing. Theodora Dvořáka a Mgr. Jany Dvořákové „ohledně zmaření jejich finanční investice do instalovaných fotovoltaických panelů“, a to přesto, že k jejímu uplatnění v rámci odvolání nejsou kromě jmenovaných ostatní Odvolatelé oprávněni. Obecně formulované hodnocení vyslovené stavebním úřadem, že „…z objektivní vzdálenosti mezi umisťovanou stavbou a domem č.p. 1242, na jehož šikmé střeše jsou fotovoltaické panely osazené, z výšky umísťované stavby a orientace jednotlivých staveb podle světových stran lze mít za to, že pokud vůbec ke stínění fotovoltaických panelů dojde, bude se jednat o marginální záležitost, při západu slunce za horizont.“, které postrádá jednoznačnou a podrobnou, tzn. přezkoumatelnou argumentaci, která bez důvodných pochybností vyvrací uplatněnou námitku, nemůže dostát požadavkům ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Související odvolací námitka, že stavební úřad opomenul vypořádat námitku „budoucího záměru osazení fotovoltaických panelů“, nicméně opodstatněná není, neboť stavební úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl již na straně č. 26, že „…Projektant při zpracování dokumentace vychází z aktuálního stavu v daném území a s předpokladem budoucí výstavby na sousedních pozemcích nelze při zpracování projektové dokumentace počítat, jelikož nemůže znát záměr jednotlivých účastníků řízení a stavební činnosti na jejich pozemcích“. Nicméně je faktem, že pokud tato argumentace nebyla uvedena v místě vypořádání příslušné námitky (tj. až na str. 27 napadeného rozhodnutí), jak by namítající účastník předpokládal, ale v jiné souvislosti, nelze od něj oprávněně očekávat, že námitku za vypořádanou bude považovat. KrÚ zde přisvědčuje úvaze stavebního úřadu, že k „budoucím“ stavebním záměrům účastníků řízení, které jsou pouze ve fázi dosud neprojednané idey, nelze objektivně přihlížet, pokud se nejedná o pozemky určené k zástavbě ve smyslu předpokládaném § 23 odst. 2 vyhl.č. 501/2006 Sb. Námitky Odvolatelů uplatněné pod bodem „ad c)“ nebyly, až na vyslovenou výjimku, shledány důvodnými.

Účastníky tohoto odvolacího řízení jsou osoby, kterým bylo postavení účastníků řízení přiznáno stavebním úřadem v prvoinstančním řízení ve smyslu § 85 stavebního zákona: SV Reality, s.r.o.; Město Znojmo, zastoupené Městskou architektkou; NESON, s.r.o.; Renata Opálková Pikartová; Ing. Theodor Dvořák; Mgr. Jana Dvořáková; Ing. Jaroslava Gargelová; MUDR. Alois Širůček; Pavel Širůček; Jihomoravský kraj (Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje); Ing. Milan Švestka; Diana Švestková; Jarmila Veselá; Josef Veselý; Marie Dočekalová; Oldřich Vrcha; PROFI HOME s.r.o.; Hana Vlašínová; Věra Zifčáková; Dana Svobodová; Moravská agrární Znojmo, a.s.; E.ON Česká republika, s.r.o.; Vodárenská akciová společnost, a.s.; Jihomoravská plynárenská, a.s.; Telefónica Czech Republic, a.s.; Správa nemovitostí města Znojma. Na podkladě přezkoumání postupu stavebního úřadu v procesu provedeného prvoinstančního územního řízení a při vydání napadeného územního rozhodnutí o umístění Stavby ve smyslu požadavků § 89 odst. 2 správního řádu byly zjištěny vady způsobující nezákonnost výsledného rozhodnutí, pro které nelze předmětné prvoinstanční rozhodnutí ponechat v platnosti. Vzhledem k předchozímu rozhodl KrÚ způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, tj. napadené rozhodnutí vydané stavebním úřadem vydané dne 28.03.2013 pod č.j. MUZN 18037/2013, ze dne

22

14.03.2012, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha, podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu, tj. správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, k novému projednání. V rámci nového projednání je stavební úřad povinen odstranit zjištěné vady provedeného správního řízení, přičemž je vázán právním názorem KrÚ vysloveným v rámci tohoto odvolacího rozhodnutí. Poučení o opravném prostředku Toto rozhodnutí je konečné. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se podle § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo doručeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 správního řádu.

Otisk úředního razítka

Ing. arch. Eva Hamrlová, v.r. vedoucí odboru

Počet stran/listů: Počet příloh/listů příloh:

24/12 -/-

23

Rozdělovník Obdrží - jednotlivě (účastníci dle § 27 odst. 1 správního řádu, § 85 odst. 1 stavebního zákona) JUDr. Petr Fiala, advokát, Brno, Mezníkova 273/13 – zplnomocněný zástupce SV Reality, s.r.o., IČ 27687716, Husitská 3422/1, Znojmo Město Znojmo, zastoupené Městskou architektkou, Obroková 1/12, Znojmo Obdrží - jednotlivě (dotčené orgány) Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, územní odbor Znojmo, IDDS: ybiaiuv Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, ÚP Znojmo, IDDS: jaaaai36 Městský úřad Znojmo, odbor dopravy, náměstí Armády č.p. 1213/8, Znojmo2 Městský úřad Znojmo, odbor školství, kultury a památkové péče, náměstí Armády č.p. 1213/8, Znojmo Městský úřad Znojmo, odbor životního prostředí, náměstí Armády č.p. 1213/8, Znojmo Obdrží - prostřednictvím veřejné vyhlášky na úřední desce Krajského úřadu Jihomoravského kraje (účastníci řízení dle ustanovení § 85 odst. 2 stavebního zákona) JUDr. Aleš Ondruš, advokát, Těsnohlídkova 943/9, Brno – zplnomocněný zástupce: NESON, s.r.o., Znojmo, Jarošova 1241/7; Renata Opálková Pikartová, Znojmo, Jarošova 1240/9; Ing. Theodor Dvořák, Znojmo, Coufalova 1245/21; Mgr. Jana Dvořáková, Podmolí 37; Ing. Jaroslava Gargelová, Znojmo, Jarošova 1236/2011 MUDR. Alois Širůček, Za nemocnicí 899/17, Bílovec Pavel Širůček, Horní 381, Dobšice Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 449/3, Brno (Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje) Město Znojmo, zast. Odborem investic a správy nemovitostí, Obroková 2/10, Znojmo Město Znojmo, zast. Městskou architektkou, Obroková 1/12, Znojmo Ing. Milan Švestka, Coufalova 1246/19, Znojmo Diana Švestková, Coufalova 1246/19, Znojmo Jarmila Veselá, Pod Soudním Vrchem 2569/5, Znojmo Josef Veselý, Pod Soudním Vrchem 2569/5, Znojmo Marie Dočekalová, Coufalova 1247/17, Znojmo Oldřich Vrcha, Coufalova 1249/13a, Znojmo PROFI HOME s.r.o., Nákupní 1127, Jesenice Hana Vlašínová, Vančurova 1416/5, Znojmo Věra Zifčáková, Mičurinova 1750/5, Znojmo Dana Svobodová, Tyršova 1239/1, Znojmo Moravská agrární Znojmo, a.s., Nám. Svobody 208/16, Znojmo E.ON Česká republika, s.r.o., Regionální engineering Znojmo, F.A.Gerstnera 2151/6, České Budějovice Vodárenská akciová společnost, a.s., divize Znojmo, Soběšická 820/156, Brno Jihomoravská plynárenská, a.s., Plynárenská 499/1, Brno Telefónica Czech Republic, a.s., Za Brumovkou 266/2, Praha Správa nemovitostí města Znojma, Pontassievská 317/14, Znojmo Obdrží - s žádostí o vyvěšení na úřední desce včetně způsobu umožňujícího dálkový přístup - pro informaci MěÚ Znojmo, odbor organizační, Obroková 12, Znojmo Obdrží - na vědomí Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, Obroková 10/12, 669 22 Znojmo

24