5, Brno

KRAJSKÝ ÚŘAD JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Odbor územního plánování a stavebního řádu Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno ______________________________________________________________________________ Č.j.: JMK 107281/2014 Sp.zn.: S - JMK 107281/2014 OÚPSŘ Brno 10.11.2014

VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno na úřední desce na dobu nejméně 15ti dnů. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou. Vyvěšeno dne: Sejmuto dne: Zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup dne:

ROZHODNUTÍ Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, Obroková 1/12, P.O.BOX 3, 669 02 Znojmo, vydal dne 30.5.2014 rozhodnutí sp. zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha, č.j. MUZN 31947/2014, ze dne 22.4.2014, kterým dle ust. § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“), povolil umístění stavby označené jako „novostavba bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury - Kellerův mlýn Znojmo“ na pozemcích v katastrálním území Znojmo-město. Předmětem rozhodnutí byly tyto objekty: - bytový dům na poz. parc.č. 2120/2; - zpevněné plochy a HTU na poz. parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/2; - venkovní vodovod, kanalizace a přípojka vody na poz. parc.č 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/1, 2120/2, 2120/5, 5389/1, 5389/3, 5409; - rozvody NN a přípojka na poz. parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/2, 5408/1; - přípojka STL plynu na poz. parc.č. 2105/6, 2120/2; - distribuční plynovod na poz. parc.č. 2105/1, 2105/6, 5389/1, 5389/3, 5409; - oplocení na poz. parc.č.2120/2; - vedení veřejného osvětlení na poz. parc.č.2104, 2105/1, 2105/5, 2120/2, 5408/1, 5409; - vedení optického kabelu na poz. parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2120/2, 5408/1, 5409, vše k.ú. Znojmo-město. Územní rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti společnosti SV Reality, s.r.o., IČO 27687716, sídlem Husitská 3422/1, 669 02 Znojmo. Proti citovanému rozhodnutí podali dne 12.6.2014 společné odvolání: - společnost NESON, s.r.o.,IČ 00351385, se sídlem Jarošova 1241/7, 669 02 Znojmo, - Renata Opálková Pikartová, nar. 18.4.1967, bytem Jarošova 1240/9, 669 02 Znojmo, - Ing. Theodor Dvořák, nar. 12.4.1951, bytem Coufalova 1245/21, 669 02 Znojmo, - Mgr. Jana Dvořáková, nar. 3.3.1970, bytem Coufalova 1245/21, 669 02 Znojmo, - Ing. Jaroslava Gargelová, nar. 1.5.1955, bytem Jarošova 1236/11, 669 02 Znojmo,

1

a to prostřednictvím zplnomocněného zástupce JUDr. Aleše Ondruše, advokáta, se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „KrÚ“), jako nejblíže nadřízený správní orgán ve smyslu ust. § 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), jehož působnost je založena ust. § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, je ve smyslu ust. § 89 odst. 1 správního řádu příslušným odvolacím orgánem. KrÚ po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu rozhodl takto: odvoláním napadené rozhodnutí odboru výstavby Městského úřadu Znojmo,Obroková 1/12, P.O.BOX 3, 669 02 Znojmo, sp. zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha, č.j. MUZN 31947/2014, ze dne 22.4.2014, vydané dne 30.5.2014, se podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu mění takto: ve výroku rozhodnutí se na str. 4, hl. II., odst. 4 za větu začínající slovy „Umístění stavby na pozemku: novostavba bytového domu…“ a končící slovy „…5,47 m od parc. č. 2106 k.ú. Znojmoměsto.“ vkládá text: „Minimální odstupová vzdálenost od sousední stavby na pozemku parc. č. 2120/1 k.ú. Znojmo město je 12,80 m.“ Společné odvolání společnosti NESON, s.r.o., IČ 00351385, Jarošova 1241/7, 669 02 Znojmo, Renaty Opálkové Pikartové, nar. 18.4.1967, Jarošova 1240/9, 669 02 Znojmo, Ing. Theodora Dvořáka, nar. 12.4.1951, Coufalova 1245/21, 669 02 Znojmo, Mgr. Jany Dvořákové, nar. 3.3.1970, Coufalova 1245/21, 669 02 Znojmo, a Ing. Jaroslavy Gargelové, nar. 1.5.1955, Jarošova 1236/11, 669 02 Znojmo, se podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítá a rozhodnutí se ve zbytku p o t v r z u j e. Účastník řízení podle ust. § 27 odst. 1 správního řádu: - SV Reality, s.r.o., IČO 27687716, sídlem Husitská 3422/1, 669 02 Znojmo.

Odůvodnění Dne 1.1.2013 nabyl účinnosti zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, který v Čl.II. Přechodné ustanovení, v odstavci 14, mimo jiné upravuje, že správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Územní řízení bylo zahájeno dne 14.3.2011 podáním žádosti společnosti SV Reality o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Odvolací řízení tvoří s řízením prvoinstančním jeden celek, proto KrÚ v odvolacím řízení 2

pokračoval a výše specifikované rozhodnutí stavebního úřadu přezkoumával z hlediska zákonnosti dle znění stavebního zákona účinného do 31.12.2012 včetně prováděcích vyhlášek k zákonu. Označení „stavební zákon“ v tomto rozhodnutí znamená stavební zákon ve znění platném do 31.12.2012. Podle ustanovení § 81 odst. 1 správního řádu může odvolání proti rozhodnutí podat pouze účastník řízení, pokud zákon nestanoví jinak. Odvolací lhůta činí dle ust. § 83 odst. 1 správního řádu 15 dnů od oznámení rozhodnutí. KrÚ se jako příslušný odvolací orgán proto v první řadě zabýval otázkou, zda je předložené odvolání řádné a podané v zákonné odvolací lh ůtě. Jak zjistil KrÚ ze spisového materiálu, společnost NESON, s.r.o., Renata Opálková Pikartová, Ing. Theodor Dvořák a Mgr. Jana Dvořáková byli účastníky řízení na základě ust. § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Ing. Jaroslavě Gargelové bylo postavení účastníka řízení přiznáno usnesením vydaným dne 20.07.2012 pod č.j. MUZN 49654/2012 ze dne 18.07.2012. Společné odvolání bylo podáno prostřednictvím zplnomocněného zástupce – JUDr. Aleše Ondruše, advokáta, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno. Napadené rozhodnutí bylo zplnomocněnému zástupci odvolatelů doručeno dne 14.6.2014, a to v souladu s ust. § 92 odst. 3 stavebního zákona prostřednictvím veřejné vyhlášky vyvěšené na úřední desce MěÚ Znojmo dne 30.5.2014. Odvolací lhůta počala běžet dne 15.6.2014 a konec lhůty připadl na 29.6.2014. Odvolání bylo na podatelnu MěÚ Znojmo doručeno dne 12.6.2014. Podle ust. § 83 odst. 1 správního řádu bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. Odvolání proto KrÚ vyhodnotil jako přípustné a podané v zákonné lhůtě. Ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu stanoví, že odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu musí odvolání obsahovat mimo jiné i údaj o tom, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí, resp. řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy. V odvolání bylo uvedeno, že se odvolatelé domáhají zrušení napadeného rozhodnutí stavebního úřadu v celém rozsahu. Povinností odvolacího orgánu, založenou ustanovením § 89 odst. 2 správního řádu, je přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí pak odvolací orgán přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, rozhodne jedním ze způsobů zakotvených v ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu, v opačném případě odvolání ve smyslu ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. KrÚ z předloženého spisového materiálu zjistil tyto skutečnosti: dne 14.03.2011 obdržel Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, Obroková 1/12, P.O.BOX 3, 669 02 Znojmo (dále jen „stavební úřad“) žádost společnosti SV Reality, s.r.o., IČO 27687716, sídlem Husitská 3422/1, 669 02 Znojmo (dále též „žadatel“), o vydání rozhodnutí o umístění

3

stavby označené jako „novostavba bytového domu včetně dopravní a technické infrastruktury Kellerův mlýn Znojmo“ na pozemcích v katastrálním území Znojmo-město (dále jen „stavba“). V žádosti byla stavba popsána jako jako stavba pro bydlení se 17 byty velikosti 2 + kk až 4 + kk, sklepní kóje, parkovací stání, garáže a potřebná technická a dopravní infrastruktura pro bydlení. Stavba byla navržena na pozemku parc. č. 2120/2 k.ú. Znojmo město (bod II. žádosti) a na pozemcích parc.č. 2104, 2105/1, 2105/5, 2105/6, 2120/1, 2120/2, 2120/5, 5389/1, 5389/3, 5389/4, 5408/1, 5409 k.ú. Znojmo-město (dle přílohy k bodu III. žádosti). Po projednání žádosti v územním řízení vydal stavební úřad rozhodnutí č.j. MUZN 60322/2011, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha ze dne 28.07.2011, které bylo následně v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím KrÚ vydaným dne 12.12.2011 pod č.j. JMK 152546/2011 ze dne 05.12.2011 (v právní moci dne 18.01.2012) a věc byla vrácena k novému projednání stavebnímu úřadu. Poté stavební úřad pokračoval v územním řízení a jako jeho výsledek vydal rozhodnutí č.j. MUZN 18037/2013, sp.zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha ze dne 14.03.2012, které bylo rovněž v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím KrÚ vydaným dne 6.9.2013 pod č.j. JMK 80987/2013 ze dne 3.9.2013 (v právní moci dne 21.9.2013) a věc byla vrácena k novému projednání stavebnímu úřadu. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla absence závazného stanoviska dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro neuvedení vlastních úvah a závěrů stavebního úřadu při zdůvodňování souladu navrhované stavby s hygienickými a bezpečnostními požadavky, s požadavky na životní prostředí, požární ochrany, na ochranu urbanistických a architektonických hodnot atd. V průběhu odvolacího řízení žadatel doložil plnou moc k zastupování pro JUDr. Petra Fialu, advokáta, Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Mezníkova 273/13, 616 00 Brno. Spisový materiál byl stavebnímu úřadu vrácen odvolacím orgánem dne 14.10.2013 opatřením č.j. JMK 116869/2013 ze dne 9.10.2013. Opatřením č.j. MUZN 82353/2013 ze dne 9.12.2013 stavební úřad vyzval žadatele k doplnění žádosti o závazné stanovisko dle zákona č. 201/2012 Sb., a o aktualizovaná vyjádření vlastníků technické infrastruktury, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy. Současně stavební úřad usnesením č.j. MUZN 82353/2013 ze dne 9.12.2013 územní řízení podle ust. § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušil. Po doplnění požadovaných dokladů dne 7.2.2014 stavební úřad opatřením č.j. MUZN 13810/2014 ze dne 28.2.2014 oznámil pokračování územního řízení a za účelem projednání žádosti nařídil ústní jednání na den 3.4.2014. V oznámení stavební úřad upozornil, že závazná stanoviska dotčených orgánů a námitky účastníků řízení lze uplatnit nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto (tzv. koncentrační zásada, daná ust. § 89 odst. 1 stavebního zákona). Pro možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu stavební úřad stanovil v oznámení lhůtu do 3 dnů po ústním jednání. Dne 24.3.2014 doložil žadatel Posouzení vlivu stavby na stávající střešní fotovoltaickou elektrárnu a Ekonomickou analýzu podnikatelského záměru stávající střešní fotovoltaické elektrárny.

4

Ve stanovené lhůtě uplatnili účastníci řízení námitky, všichni prostřednictvím zástupce JUDr. Aleše Ondruše. Dne 31.3.2014 obdržel stavební úřad společné podání Renaty Opálkové Pikartové, Ing. Theodora Dvořáka, Mgr. Jany Dvořáková, Ing. Jaroslavy Gargelové a společnosti NESON, s.r.o. , jehož obsahem byl návrh na provedení důkazů – ustanovení znalce za účelem vypracování znaleckého posudku zastínění domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 se zohledněním dopadu na účinnost již instalovaných solárních panelů na budově č.p. 1242 a na předpokládané budoucí solární panely na střechách domů č.p. 1236, 1240 a 1241, a provedení místního šetření za účelem objasnění skutečné vzdálenosti zamýšlené stavby od hranic pozemků. Dne 1.4.2014 obdržel stavební úřad zcela totožné podání. Dne 1.4.2014 bylo doručeno podání společnosti NESON, s.r.o., a dále společné podání Renaty Opálkové Pikartové, Ing. Theodora Dvořáka, Mgr. Jany Dvořákové a Ing. Jaroslavy Gargelové. Námitky obsažené v obou podáních byly obsahově totožné – jednalo se o rozpor s ust. § 90 stavebního zákona. Společnost NESON, s.r.o., mimo to namítala znemožnění plánovaného záměru instalace solárních panelů na jeho domě. Další společné podání Ing. Theodora Dvořáka a Mgr. Jany Dvořákové obdržel stavební úřad dne 1.4.2014. Obsahem podání bylo doplnění námitek, a to že stavbou by došlo k zastínění budovy, na níž mají instalovány fotovoltaické panely za cca 1,5 mil. Kč. Dale bylo v podání uvedeno, že jmenovaní samostatně navrhují ustanovení znalce za účelem vypracování znaleckého posudku zastínění domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 se zohledněním dopadu na účinnost již instalovaných solárních panelů na budově č.p. 1242 a na předpokládané budoucí solární panely na střechách domů č.p. 1236, 1240 a 1241, a provedení místního šetření za účelem objasnění skutečné vzdálenosti zamýšlené stavby od hranic pozemků. Zcela totožné podání obdržel stavební úřad dne 2.4.2014. O ústním jednání byl sepsán protokol. Z protokolu vyplývá, že účastníci řízení byli seznámeni se záměrem investora, s doloženými podklady a s uplatněnými námitkami. Po provedeném územním řízení vydal stavební úřad odvoláním napadené rozhodnutí o umístění stavby sp. zn. SMUZN Výst.2875/2011-Ha, č.j. MUZN 31947/2014, ze dne 22.4.2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“). V napadeném rozhodnutí mimo výroku o umístění stavby a stanovení podmínek pro umístění stavby stavební úřad rozhodl o námitkách účastníků řízení tak, že všechny námitky zamítl. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali dne 12.6.2014 společné odvolání společnost NESON, Renata Opálková Pikartová, Ing. Theodor Dvořák, Mgr. Jana Dvořáková a Ing. Jaroslava Gargelová. I.

V části I. odvolatelé specifikovali napadené rozhodnutí a konstatovali, že odvoláním napadají všechny jeho výroky. II. V části II. odvolatelé vyjmenovali základní zásady činnosti správních orgánů, stanovené v §§ 2 – 8 správního řádu, zejména povinnost správního orgánu postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu dotýká, dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, chovat se k dotčeným osobám zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc, umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy a postupovat 5

vůči dotčeným osobám nestranně. Odvolatelé uvedli, že stavební úřad byl povinen se v rámci rozhodování vypořádat s protichůdnými zájmy investora a vlastníků sousedních nemovitostí, přiklonil se však bezvýhradně na stranu stavebníka a námitky účastníků řízení zamítl. Odvolatelé vyjádřili názor, že se stavební úřad námitky o nevhodném urbanistickém řešení stavby a jejího negativního vlivu nevyvrátil dostatečně a k některým námitkám se nevyjádřil vůbec. Porušil tak základní zásady činnosti správních orgánů, neboť nepostupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy - vydal rozhodnutí, které je v rozporu s ustanoveními vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných technických požadavcích na využívání území atd.; nešetřil oprávněné zájmy všech účastníků řízení, když upřednostnil toliko zájmy stavebníka, aniž by ochránil zájmy dalších účastníků řízení; přijaté řešení je zcela v rozporu s veřejným zájmem; nepostupoval nestranně vůči všem dotčeným osobám, když v plném rozsahu vyhověl návrhu stavebníka, aniž by dostatečně vyvrátil námitky účastníků, nesdělil účastníkům řízení v jeho průběhu podstatnou část vlastní argumentace proti vzneseným námitkám, a uvedl ji až v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle názoru odvolatelů stavební úřad pochybil, když neprovedl místní šetření, účastníky výslovně požadované, ani důkaz nezávislou osvitovou studií. Negativní postup stavebního úřadu k námitkám účastníků i jejich osobám vyvolal pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby Ing. Stanislavy Hájkové, o této námitce však nebylo rozhodnuto podle ust. § 14 správního řádu; odvolatelé považují postup správního orgánu v této věci za nesprávný. III. V části III. odvolatelé poukázali na rozpor napadeného rozhodnutí ust. § 90 stavebního zákona, a to konkrétně s písmeny a) - rozpor s vydanou územně plánovací dokumentací, b) rozpor s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, a c) - rozpor s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Nesoulad s vydanou územně plánovací dokumentací spatřují odvolatelé ve skutečnosti, že územně plánovací dokumentace přikazuje v dané lokalitě provádět výstavbu s esteticky kvalitním prostorovým řešením a bez negativního dopadu na obytné prostředí, avšak do vnitřní klidové části bloku dvou až třípodlažních rodinných domů má být vestavěn čtyřpodlažní obytný dům, který bude svou výškou přesahovat okolní zástavbu, a který má být umístěn do bezprostřední blízkosti zahrad okolních domů ve vnitrobloku. Navrhovaná výstavba představuje z pohledu odvolatelů esteticky velmi nekvalitní prostorové řešení, které nerespektuje stávající účelné uspořádání a historicky vzniklou kvalitu bydlení; výstavba naruší historické prostorové vazby, neboť nerespektuje jak stávající uzavřený charakter dotčeného prostoru, tak strukturu a obraz tohoto prostoru. S odkazem na odůvodnění odvolacího rozhodnutí KrÚ č.j. JMK 152546/2011 ze dne 5.12.2011 odvolatelé vyjádřili výhrady proti žadatelem předložené „Územní studii lokality Kellerův mlýn – Znojmo číslo 5/2012“ (zpracovatel ing. arch. M. Navrkal, PH.D., ateliér GNS s.r.o., Krátká 1778/9, Znojmo) s tím, že tato pouze podporuje dříve zpracovanou a předloženou dokumentaci objektu, a zopakovali své námitky vznesené k uvedené studii v průběhu řízení, a to, že: A. územní studie je předkládána až po vypracování návrhu umístění konkrétního objektu, což ovlivnilo její obsah; B. územní studie je zpracována stejným projektantem jako návrh objektu, což odůvodňuje možnou námitku neobjektivního přístupu zpracovatele k posuzované problematice; C. územní studie stanovuje pochybné výškové limity (max. přípustný počet nadzemních podlaží 4, výška nepřesáhne výšku sila, 4.NP bude částečně ustupující), a nestanovuje plošné parametry výstavby ani odstup od 6

hranic okolních parcel, neřeší zastavitelnost pozemku resp. poměr volných ploch vlastního zastavovaného pozemku, není stanovena výšková úroveň stavebního pozemku a okolních parcel. Dle názoru odvolatelů nehledala předložená územní studie způsoby řešení a varianty hmot ve vztahu k dotčeným sousedním pozemkům a stavbám, ale pouze převzala již vyprojektovanou stavbu, a tu si potvrdila jako vyhovující ke (zpětně) stanoveným limitům. Hlavní cíl pořízení – ověřit parametry povolovaných objektů a řešení zástavby (výšky, hmoty, průhledy, oslunění atd.) vůbec neřeší. Odvolatelé citovali z odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatování stavebního úřadu, že výstavba uvnitř ucelených domovních bloků sousedících s předmětnou lokalitou je spíše pravidlem než výjimkou, např. blok ohraničený ulicemi Tyršova, Sokolská a Coufalova je uvnitř téměř úplně zastavěn, obdobně vnitroblok ulic Sokolská, Coufalova, Smetanova a Alšova či vnitroblok ohraničený ulicemi Sokolská, Jana Palacha, Studentská a Mariánským náměstím, že z urbanistického hlediska lze vysledovat, že k intenzivnímu využívání vnitrobloků v části města Znojma přiléhající k historickému jádru dochází a s ohledem na předchozí způsob využití dané lokality i docházelo (Kellerův mlýn) a v umístění záměru tak nelze spatřovat vybočení ze stávajícího způsobu užívání vnitrobloků, a že využití centrálního území města Znojma za účelem výstavby nových bytových domů umožňuje naplnění cíle udržitelného rozvoje území, neboť omezuje nežádoucí trend suburbanizace. Postup stavebního úřadu, který tyto argumenty zamlčel při ústním jednání a uplatnil je až v odůvodnění napadeného rozhodnutí, považují odvolatelé za porušení svých práv jako řádných účastníků řízení, neboť stavební úřad se tímto postupem zcela evidentně přiklání na stranu žadatele, což rovněž odůvodňuje vznesené námitky podjatosti. K argumentaci stavebního úřadu odvolatelé uvedli, že uvedené příklady zástavby vnitrobloků jsou nesrovnatelné s danou lokalitou, neboť jsou ohraničeny zástavbou vícepodlažních bytových domů a v žádném z nich není umístěna tak masívní zástavba jako je navrhovaná stavba. Tvrzení stavebního úřadu o tom, že zastavování městských vnitrobloků má omezit nežádoucí trend suburbanizace považují odvolatelé za velmi závažné, neboť negativnímu jevu vysídlování městských center má výt zabráněno jiným negativním jevem, a sice snižováním kvality bydlení ve stávající městské zástavbě. Odvolatelé konstatovali, že stavební úřad nepostupoval vůči všem dotčeným osobám nestranně, neboť v plném rozsahu vyhověl návrhu stavebníka, zamítl podané námitky a připomínky bez jejich dostatečného vyvrácení či řádného odůvodnění a v průběhu řízení nesdělil účastníkům řízení podstatnou část vlastní argumentace proti vzneseným námitkám. Odvolatelé dále zopakovali námitky,uplatněné v průběhu řízení, týkající se jejich požadavku na to, aby stavební úřad neakceptoval žadatelem předloženou Územní studii lokality Kellerův mlýn a aby zadal zpracování vlastní nezávislé objektivní územní studie, která by odpovídala výhradám KrÚ, sděleným v rozhodnutí č.j. JMK 152546/2011. Argumenty stavebního úřadu, který označil tyto námitky za nedůvodné, považují odvolatelé za účelově jednostranné a v rozporu se skutečným uspořádáním stávající zástavby. Odvolatelé vyjádřili názor, že z logiky stavebního úřadu při formulaci odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že kvalitní a historicky cenná je pouze ta zástavba, která požívá zvláštní ochrany dle zákona č. 20/1987 Sb., nebo je součástí Městské památkové rezervace; uvedli, že pro majitele místních nemovitostí je lokalita typickou městskou zástavbou, opakující se podél celé ulice Jarošova, že jednotlivé objekty prošly přestavbovým vývojem různé 7

architektonické kvality, avšak vždy v jednotě s celkem a s respektem k čistě městskému konceptu s vymezením ulic a zejména klidovému centru vnitroblokové zeleně; část bloku byla neorganicky a funkčně nevhodně stavěna jako výrobní a skladový areál, který expandoval do volných ploch bloku, odvolatelé očekávali, že nápravou těchto vad bude vymístění těchto nevhodných funkcí s případným obvodovým dostavěním a klidovým využitím vnitrobloku. Stavební úřad namísto toho schválil záměr žadatele, jehož cílem je násilné využití každého volného metru tohoto prostoru na úkor klidového charakteru tohoto místa. Dále odvolatelé konstatovali: stávající uspořádání zástavby je nepochybně zcela účelné, neboť představuje vnitroblok obytných domů, který je pouze z ulice Tyršovy ohraničen objektem bývalého Kellerova mlýna; obytné domy na ulici Jarošova a Žižkovo náměstí včetně klidového vnitrobloku představují typickou městskou architekturu tohoto období, která má také svoji historickou hodnotu; předmětnou územní studii zpracovala stejná osoba jako návrh objektu, tedy osoba ve zjevném střetu zájmů; předmětná studie nebyla vložena do evidence územně plánovací činnosti a nemůže být tedy považována za řádnou územní studii. K rozporu s ust. § 90 písm. b) stavebního zákona odvolatelé uvedli, že stavba je v příkrém rozporu s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, jako jsou optimální životní a pracovní prostředí, respektování omezení, které si stanovila společnost (ochrana ZPF, ochrana přírody), zachování zahrad v okolí sídelního útvaru i jednotlivých sídel, prorůstajících do zástavby, a přizpůsobení architektonického řešení navržených objektů charakteru území. Odvolatelé poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 21/2008-81, v němž je mj. uvedeno, že v územním řízení se posuzuje stavební záměr z hlediska jeho zasazení do území a jeho uzpůsobení veřejným zájmům v území. Přitom se bere zřetel na stanoviska dotčených orgánů státní správy, řádně uplatněné námitky účastníků řízení a stanoví se podmínky pro uskutečnění záměru v území a požadavky na změnu záměru dle výsledků územního řízení. Dále odvolatelé konstatovali, že jelikož nelze připustit uplatňování námitek, které byly či mohly být uplatněny v územním řízení, v řízení stavebním, je nezbytné, aby byly námitky v územním řízení vždy řádně projednány. Odvolatelé v této souvislosti upozornili rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 73/2006-121 ze dne 13.6.2007. Dále konstatovali, že územní řízení slouží k ověření, že navrhované umístění stavby bude v souladu s podmínkami k ochraně veřejných zájmů, vychází z návrhu a jeho příloh, územně plánovací dokumentace, z vyjádření a stanovisek dotčených orgánů a v neposlední řadě i z vyjádření, případně námitek účastníků řízení. K rozporu s ust. § 90 písm. c) stavebního zákona odvolatelé uvedli, že vznesli námitku narušení pohody bydlení, resp. kvality bydlení nad míru přiměřenou poměrům. Dále uvedli, že definice pohody bydlení je zachována v § 4 zákona č. 501/2006 Sb. (Pozn. KrÚ: myšlena zřejmě vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území), a zdůraznili, že zachování pohody bydlení je stále relevantním a zákonným územně technickým požadavkem na umísťování staveb a jejich vzájemné odstupy. Odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 44/2005-116 ze dne 02.02.2006, který se zabýval pojmem „pohoda bydlení“. Dále odvolatelé uvedli, že v námitkách požadovali, aby stavební úřad zkoumal namítanou intenzitu narušení jednotlivých činitelů kvality prostředí a její důsledky v celém namítaném rozsahu, a to při zohlednění všech subjektivních hledisek daných způsobem života zde bydlících občanů, konkrétně narušení klidové zóny zahrad 8

a dvorů obytných domů tím, že do stávajícího volného prostoru bude umístěn bytový dům, jehož okna budou situována právě do této klidové zóny, narušení zavedeného a účastníky řízení legitimně očekávaného rozsahu soukromí, zastínění zahrad a dvorů, imise pohledem, neboť stavba umožní nahlížení do dosud uzavřených klidových a relaxačních prostor dvorů a zahrad a zvýšené nebezpečí vzniku imisí kouře, prachu, pachu, světla, stínu a hluku z oken bytů v plánovaném domě, přičemž počet oken a souvisejících bytových jednotek je způsobilý vytvořit tyto imise v množství převyšujícím míru přiměřenou poměrům ve stávající zástavbě. Odvolatelé vyjádřili názor, že argumentace stavebního úřadu, který své rozhodnutí o těchto námitkách opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 13/2010-145, neodpovídá dané situaci, neboť rozsudek se týkal vlastníků řadových domů se šíří stavebních pozemků cca 6,5 m bez příslušné klidové zóny zahrad a dvorů, a že právě tato skutečnost je rozhodující pro posouzení míry obvyklé v daném místě. Argumentace stavebního úřadu skutečností, že část vlastníků jsou podnikatelé, kteří v místě provozují svoji podnikatelskou činnost a nemohou se proto dovolávat kvality bydlení, považují odvolatelé za účelovou, neboť v místě převažují bydlící občané nad podnikatelskými subjekty. Stavebním úřadem zmiňovaný Penzion u Parku má podle názoru odvolatelů rovněž nárok na klidové prostředí, a ostatní podnikatelé se mohou oprávněně dovolávat zachování úrovně kvality místního prostředí. Odvolatelé dále uvedli, že jsou si vědomi stávající judikatury, která je jednotná v tom, že obecně nelze ukládat těm, kdo mají faktickou možnost např. nahlížet do cizích oken, aby provedli opatření pro vyloučení této možnosti, a že je na tom, kdo se cítí být obtěžován, aby provedl příslušná opatření. V tomto případě má však podle názoru odvolatelů dojít k podstatné změně stávajících poměrů vytvořením pohledu zcela nové kvality, okna plánovaného bytového domu umožňují výhled zcela neomezený a bezděčně je možné pohledem registrovat okolní dění, a zásah do práv účastníků řízení na soukromí dosahuje proto daleko vyšší intenzity. Plánovaná výstavba je ve vzdálenosti 17-20 m, pohled na nemovitosti účastníků bude zcela bezprostřední a vzhledem k prostorovému uspořádání není možná ochrana zřízením optické bariéry. Pohledy z oken řady bytů, které vzhledem k počtu bytů nebudou marginální, pociťují účastníci řízení jako zásahy z povahy věci soustavné, dlouhotrvající a nikoliv nahodilé, a bránit se proti nim umístěním zástěn či výškových plotů nemohou, neboť ochrana by vyžadovala bariéry o výšce několik metrů, která by způsobila stejné zastínění jako stavba. Stavba by svým potenciálem způsobovat zásahy nad míru přiměřenou poměrům narušila zavedený a odvolateli řízení legitimně očekávaný rozsahu soukromí. Odvolatelé dále konstatovali, že míra soukromí se nepojí pouze k jejich osobám, způsobu užívání zahrad a dvorů, příp. druhům vykonávaných činností, ale váže se prvotně na institut vlastnictví, jehož výkon je chráněn přímo zákonem vymezením sousedských práv v § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kde se vlastníku zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Odkázali rovněž na čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být vlastnictví zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem, a na ust. § 1004 občanského zákoníku, podle kterého je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se 9

ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby; zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. V územním řízení se musí řešit potencialita vzniku možných sporů, až na základě řádného vyhodnocení námitek účastníků může stavební úřad učinit rozhodnutí, zda je stavební záměr přijatelný, nebo zda by nepřiměřeně zasahoval do zájmů určitých účastníků ve prospěch jiných. Kromě hledání výsledku v souladu s veřejným zájmem je úkolem stavebního úřadu i ochrana práv vlastníků sousedních nemovitostí. Podle názoru odvolatelů stavební úřad nezkoumal namítanou intenzitu narušení jednotlivých činitelů pohody bydlení v celém rozsahu, omezil se pouze na obecnou argumentaci bez podrobné znalosti místní situace, a zcela opomněl práva a nároky ostatních účastníků řízení, což osvědčuje nezbytnost účastníky navrhovaného místního šetření v místě nemovitostí v jejich vlastnictví. Návrh na provedení místního šetření učinili mj. odvolatelé Mgr. Jana Dvořáková a Ing. Theodor Dvořák, kteří se nezúčastnili ústního jednání, oba výslovně trvají na tomto požadavku a neprovedením místního šetření se cítí zkráceni v právu řádně se účastnit správního řízení. Odvolatelé dále konstatovali, že stavební úřad se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkou účastníka společnosti NESON s.r.o. ohledně zmaření jeho podnikatelského záměru zajistit vytápění svého domu č.p. 1241 a ohřev vody prostřednictvím solárních panelů, umístěných na střeše. Jedná se o konkrétně připravovaný záměr, za účelem jeho realizace byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o dílo se společností Solar Energy, s.r.o. Stavbou by došlo k zastínění budovy č.p. 1241, což by eliminovalo připravovaný podnikatelský záměr. Jedná se o námitky územně technického a stavebně technického charakteru a nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu, jsou však odlišné od námitek manželů Dvořákových zejména proto, že budova č.p. 1241 má odlišné výškové kóty. Účastník NESON, s.r.o. proto výslovně žádal, aby stavební úřad posoudil rovněž tyto námitky v územním řízení. Osvitová studia, předložená žadatelem, není aplikovatelná na nemovitosti ve vlastnictví společnosti NESON s.r.o. , neboť zejména budova č.p. 1241 je o 5m níže než sousední budova ve vlastnictví manželů Dvořákových. Odvolatelé popsali, že chtěli nechat zpracovat vlastní revizní osvitovou a zastiňovací studii, avšak bylo jim odmítnuto vydání fotokopie žadatelem doložené osvitové studie s odkazem na ust § 168 stavebního zákona. Podle názoru odvolatelů stavební úřad překročil zákonný rozsah definice „dokumentace stavby“, když označil tuto studii za její součást. Účastník řízení společnost NESON, s.r.o. proto v rámci uplatněných námitek žádal, aby správní orgán před vydáním rozhodnutí zajistil vypracování nezávislé osvitové a zastiňovací studie, která by zohlednila vlivy navrhované stavy na nemovitosti všech účastníků řízení. Zastiňovací studii, předloženou žadatelem, nepovažuje společnost NESON, s.r.o. za objektivní a nezávislou, neboť zohledňuje pouze vliv stavby na nemovitosti ve vlastnictví manželů Dvořákových. Odvolatelé zpochybnili správnost a objektivitu osvitové a zastiňovací studie, předložené žadatelem, neboť její zpracovatel není podle jejich názoru dostatečně odborně způsobilý ke zpracování studie, navíc úzce spolupracuje s žadatelem, což vyvolává pochybnosti o jeho objektivitě. Účastníci navrhovali, aby byl stanoven znalec za účelem vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem by bylo posouzení zastínění domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 plánovanou stavbou se zohledněním dopadu na účinnost již instalovaných solárních panelů na budově č.p. 1242 a na předpokládané budoucí solární panely na střechách domů č.p. 1236, 1240 a 1241. Neprovedení tohoto důkazu se odvolatelé cítí zkráceni na svých právech. 10

Na základě všech uvedených skutečností odvolatelé požadovali, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a žádost zamítl. Podáním, doručeným MěÚ Znojmo dne 16.6.2014, bylo společné odvolání doplněno těmito námitkami: - dne 31.3.2014 učinili odvolatelé stavebnímu úřadu návrh na provedení důkazů, a to ustanovení nezávislého znalce za účelem vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem by bylo posouzení zastínění domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 plánovanou stavbou se zohledněním dopadu na účinnost již instalovaných solárních panelů na budově č.p. 1242 a na předpokládané budoucí solární panely na střechách domů č.p. 1236, 1240 a 1241, a provedení místního šetření za účelem objasnění skutečné vzdálenosti stavby od hranic pozemků parc. č. 2099, 2106, 2109 a 2110 k.ú. Znojmo-město. Na žádný z návrhů stavební úřad nereflektoval. - Stavební úřad se nevypořádal s námitkou účastníka společnosti NESON, s.r.o. ohledně zmaření jeho podnikatelského záměru zajistit vytápění svého domu č.p. 1241 a ohřev vody prostřednictvím solárních panelů, umístěných na střeše. Jedná se o konkrétně připravovaný záměr, za účelem jeho realizace byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o dílo se společností Solar Energy, s.r.o. Stavbou by došlo k zastínění budovy č.p. 1241, což by eliminovalo připravovaný podnikatelský záměr. Jedná se o námitky územně technického a stavebně technického charakteru a nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu, jsou však odlišné od námitek manželů Dvořákových zejména proto, že budova č.p. 1241 má odlišné výškové kóty. Účastník NESON, s.r.o. proto výslovně žádal, aby stavební úřad posoudil rovněž tyto námitky v územním řízení. - Podle ust. § 51 správního řádu lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, jde mj. o znalecký posudek. Podle § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení, správní orgán sice návrhy účastníků řízení vázán není, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. V § 56 správního řádu je uvedeno, že závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Podle názoru odvolatelů je problematika zastínění nemovitostí všech účastníků plánovanou stavbou z pohledu solárních panelů do budoucna plánovaných představuje odbornou problematiku, pro kterou je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají. Uvedenou problematikou se zabývá pouze zastiňovací studie, předložená žadatelem, jejíž věcnou správnost i objektivitu účastníci zpochybnili. Tato studie se nezabývá posouzením zastínění všech domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 se zohledněním dopadu na účinnost v budoucnu plánovaných solárních panelů - V § 50 odst. 2 správního řádu je uvedeno, že podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. S ohledem na nečinnost správního orgánu ohledně opatření důkazu nezávislého znaleckého posudku žádají odvolatelé v doplnění odvolání příslušný správní orgán, aby připustil v souladu s § 50 odst. 2 správního řádu opatření důkazu účastníkem – společností NESON, s.r.o. s tím, že pokud správní orgán nesdělí do 15 dnů ode dne doručení, že s tímto návrhem 11

nesouhlasí, budou mít účastníci řízení za to, že s návrhem konkludentně vyslovil souhlas. Důkaz bude proveden v rámci odvolacího řízení. Ukončené prvostupňové řízení podle názoru odvolatelů nebrání v provedení důkazu, neboť k tomu nedošlo pouze v důsledku nečinnosti stavebního úřadu, přičemž tento důkaz je potřebný ke zjištění skutečného stavu věci odvolacím orgánem. - Odvolatelé vyjádřili požadavek na přezkoumání způsobu, jakým byla vyřízena jejich námitka podjatosti rozhodující úřednice stavebního úřadu Ing. Stanislavy Hájkové. KrÚ v návaznosti na podané odvolání a námitky v něm obsažené přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí z hledisek předpokládaných § 89 odst. 2 správního řádu. K jednotlivým odvolacím námitkám KrÚ uvádí: 

Porušení základních zásad činnosti správních orgánů

Správní orgány mají povinnost řídit se obecnými zásadami, obsaženými v §§ 2 – 8 správního řádu. KrÚ v této souvislosti pokládá za důležité objasnit některé pojmy. Pod pojmem dobrá víra je nutno chápat objektivně posuzované vědomí jedince o souladu jednání s právem, který se zřetelem ke všem okolnostem nevěděl a ani nemohl vědět, že určitý stav je v rozporu s právem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 94/2011-102). Zásada ochrany práv nabytých v dobré víře, zakotvená ve správním řádu, souvisí s principem presumpce správnosti veřejnoprávních aktů (rozhodnutí či jiných úkonů) správních orgánů a znamená, že tyto akty jsou od okamžiku vydání považovány za formálně i obsahově správné až do okamžiku, kdy je zákonem stanoveným způsobem rozhodnuto, že tomu tak není (např. v řízení o opravných prostředcích nebo na základě žaloby). Dobrou víru lze chápat rovněž jako přesvědčení o vzniku a existenci subjektivních práv, která de iure objektivně nevznikla, což však jedinec netuší. Jak je zřejmé, v tomto případě nebyl důvod tuto zásadu aplikovat. Odvolatelé uvedli, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanoveními vyhl. č. 501/2006 Sb., avšak konkrétní ustanovení, které bylo podle jejich názoru porušeno, neuvedli. V jiném místě textu odvolání je popsáno, že odvolatelé namítali narušení pohody bydlení a odkázali na definici pohody bydlení v ust. § 4 vyhl. č. 501/2006 Sb. Toto ustanovení je obsaženo v části druhé uvedené vyhlášky, upravující požadavky na vymezování ploch, kde je výslovně uvedeno, že se vztahuje k § 43 stavebního zákona. Tento předpis upravuje obsah a účel územního plánu. Požadavky stanovené v § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tak směřují a musí být respektovány ve fázi územního plánování, kdy jsou stanovovány mimo jiného základní koncepce rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot a plošného a prostorového uspořádání. Proces následného územního řízení již neslouží k formulaci budoucích požadavků z hlediska § 43 stavebního zákona, v územním řízení musí být naopak zkoumáno, zda předkládaný návrh konkrétní stavby tyto požadavky a regulativy pro rozvoj území v územním plánu již stanovené respektuje. KrÚ neshledal rozpor napadeného rozhodnutí s ust. § 4 ani s jiným ustanovením vyhl. č. 501/2006 Sb. Odvolatelé konstatovali, že přijaté řešení je zcela v rozporu s veřejným zájmem, nepopsali však, jaký konkrétní veřejný zájem měli na mysli. Podmínky pro ochranu veřejných zájmů upravuje v řízeních podle stavebního zákona tento zákon (§ 1 odst. 3). Veřejný zájem je v územních řízeních reprezentován zejména územním plánem a stanovisky dotčených orgánů chránících veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. S těmito dokumenty musí být záměr 12

v souladu, a posouzení těchto skutečnosti musí být uvedeno v odůvodnění územního rozhodnutí. KrÚ neshledal v napadeném rozhodnutí z tohoto hlediska pochybení. Odvolatelé dále namítali, že stavební úřad nepostupoval objektivně, když žadateli v plném rozsahu vyhověl, aniž by dostatečně vyvrátil námitky účastníků. KrÚ konstatuje, že takové rozhodování je podstatou územního řízení, ve kterém stavební úřad posuzuje záměr podle § 90 písm. e) stavebního zákona mj. s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Podle ust. § 92 odst. 1 stavebního zákona v územním rozhodnutí stavební úřad mj. rozhodne o námitkách účastníků řízení, což stavební úřad v napadeném rozhodnutí učinil, a své rozhodnutí podrobně odůvodnil. O žádosti je stavební úřad povinen rozhodnout tak, jak byla podána, tzn. buď žádosti vyhovět „v plném rozsahu“, nebo žádost zamítnout. Nelze např. požadovat po investorovi předložení alternativních řešení či snížení počtu podlaží (pokud k tomu není důvod např. vzhledem k regulaci v území apod.). Ve skutečnosti, že stavební úřad zamítl všechny uplatněné námitky a žádosti v plném rozsahu vyhověl tak obecně nelze shledat neobjektivnost ani nezákonnost. Ke konkrétnímu vypořádání námitek se KrÚ vyjádří dále. Tvrzení odvolatelů, že stavební úřad nepostupoval nestranně vůči všem dotčeným osobám, když nesdělil účastníkům řízení v jeho průběhu podstatnou část vlastní argumentace proti vzneseným námitkám, a uvedl ji až v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nelze přisvědčit. Stavební úřad nemá povinnost seznamovat účastníky řízení se svými úvahami. Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. O námitkách se v územním řízení rozhoduje, což vyplývá z § 92 odst. 1 stavebního zákona. Skutečnost, že se stavební úřad vypořádal s námitkami až v napadeném rozhodnutí, nelze považovat za porušení jeho objektivity, jedná se o zákonný a zcela běžný postup. Odvolatelé vyjádřili názor, že se stavební úřad námitky o nevhodném urbanistickém řešení stavby a jejího negativního vlivu nevyvrátil dostatečně a k některým námitkám se nevyjádřil vůbec. K odůvodnění rozhodnutí o konkrétních námitkách se KrÚ vyjádří v dalším textu. Odvolatelé nespecifikovali, které námitky měly zůstat nevypořádané. KrÚ absenci vypořádání některé z uplatněných námitek nezjistil. V napadeném rozhodnutí stavební úřad zamítl všechny námitky účastníků řízení, avšak že vzhledem k jejich opakování v průběhu řízení se v odůvodnění omezil na vypořádání námitek ze dne 1.4.2014 a ze dne 2.4.2014, které zahrnují veškeré dříve uplatněné námitky a krom doplnění a upřesnění jsou obsahově totožné s námitkami ze dne 14.7.2011, 28.2.2013 a 28.2.2013. KrÚ v tomto postupu neshledal nesoulad se zákonem. Opakování již jednou uvedených úvah stavebního úřadu u totožných námitek, uplatněných v různých stádiích řízení, neshledal KrÚ nezbytným. K namítanému pochybení stavebního úřadu, spočívajícímu v neprovedení místního šetření, účastníky výslovně požadovaného, KrÚ uvádí, že podle ust. § 52 správního řádu není správní orgán návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Postup v územním řízení je dán ust. § 87 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého stavební úřad k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání a je-li to účelné, spojí je s ohledáním na místě. Je na příslušném správním orgánu, aby posoudil účelnost místního šetření. Postup stavebního úřadu, který v oznámení této možnosti nevyužil, tak nelze považovat za nezákonný. K požadavku odvolatelů na provedení místního šetření se stavební úřad v napadeném 13

rozhodnutí vyjádřil v tom smyslu, že na místě byl několikrát, místní situaci dobře zná, skutkový stav má za dostatečně zjištěný a žádné další důkazy není třeba provádět. Vzhledem k tomu, že řízení trvá již 3 roky, že územní rozhodnutí bylo již dvakrát v odvolacím řízení zrušeno, a v neposlední řadě s ohledem na náplň práce stavebního úřadu neshledal KrÚ důvod uvedené tvrzení stavebního úřadu zpochybňovat. Odvolatelé požadovali uskutečnění místního šetření za účelem objasnění skutečné vzdálenosti zamýšlené stavby od hranic pozemků a posouzení všech vlivů stavby na stávající kvalitu bydlení i na další majetková práva účastníků řízení. Objasňovat vzdálenost stavby od hranice pozemku jistě není třeba na místě, neboť ta je daná situačním výkresem a musí být v územním rozhodnutí uvedena. Rovněž vlivy stavby lze posoudit se znalostí místa bez toho, že by bylo nutno provádět další šetření. I přesto, jak vyplývá z protokolu, sepsaného při ústním jednání, konaném dne 3.4.2014, cit.: „byla dána možnost jít se podívat na místo samé, ale této možnosti nikdo ze zúčastněných nevyužil“. Protokol je pod citovaným textem opatřen podpisy zúčastněných osob, mj. Renaty Opálkové Pikartové, Ing. Jaroslavy Gargelové a zástupce společnosti NESON, s.r.o. Z protokolu dále vyplývá, že proti jeho obsahu nebyly uplatněny námitky, a není ani zřejmé, že by někdo ze zúčastněných odepřel podpis. Lze proto konstatovat, že jmenovaným signatářům protokolu byla možnost místního šetření (byť neformálního) poskytnuta, avšak nebylo jí využito. V odůvodnění napadeného rozhodnutí stavební úřad podrobně rozvedl, z jakých důvodů nepovažoval návrh na další dokazování účelný. KrÚ s ohledem na uvedené skutečnosti konstatuje, že neshledal, že by nevyhovění návrhu na provedení důkazu došlo ke zkrácení práv účastníků řízení. Tvrzení odvolatelů manželů Dvořákových, kteří se veřejného ústního jednání nezúčastnili, že byli zkráceni na svých právech, tak nelze přisvědčit. Další pochybení stavebního úřadu spatřovali odvolatelé v neprovedení důkazu – opatření nezávislé osvitové studie. Odvolatelé požadovali ustanovení znalce za účelem vypracování znaleckého posudku zastínění domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 se zohledněním dopadu na účinnost již instalovaných solárních panelů na budově č.p. 1242 a na předpokládané budoucí solární panely na střechách domů č.p. 1236, 1240 a 1241. Posouzení vlivu stavby na stávající střešní fotovoltaickou elektrárnu na stavbě č.p. 1242 bylo v řízení doloženo. Na budoucí záměry však není stavební úřad oprávněn brát zřetel, při posuzování přípustnosti navrhované stavby je povinen vycházet z aktuálního stavu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o dílo – instalaci solárních panelů. S tvrzením odvolatelů, že k posouzení námitky zastínění budoucích solárních panelů bylo třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a že tudíž měl stavební úřad usnesením ustanovit znalce, se nelze ztotožnit. Posouzení případného zmaření budoucího záměru přesahuje pravomoc stavebního úřadu, vypracování takového posouzení by proto bylo naprosto bezúčelné. Nebyl proto důvod ustanovit znalce a zadat vypracování posudku. Odvolatelé dále namítali nesprávný postup stavebního úřadu při vypořádání námitky podjatosti oprávněné úřední osoby Ing. Stanislavy Hájkové, který o této námitce nerozhodl podle ust. § 14 správního řádu. Podle ust. § 14 odst. 2 správního řádu musí účastník uplatnit námitku podjatosti, jakmile se o ní dozví, neboť pokud účastník řízení o důvodu vyloučení úřední osoby prokazatelně věděl, ale neuplatnil námitku bez zbytečného odkladu, k námitce se nepřihlédne. Průtahy při uplatňování námitky podjatosti např. do okamžiku těsně před vydáním rozhodnutí (jako tomu bylo v tomto případě) ztrácí účastník privilegium kvalifikovaného rozhodování o takové námitce usnesením. Dojde-li správní orgán k závěru, že účastník řízení neuplatnil námitku podjatosti bez 14

zbytečného odkladu, sdělením podle části čtvrté správního řádu mu oznámí, že v důsledku této skutečnosti nebude o námitce rozhodovat usnesením, ale bude s ní nakládat jako s neformálním podnětem, na jehož základě tvrzenou podjatost z moci úřední prověří. Jak zjistil KrÚ ze samostatného spisového materiálu, námitku podjatosti uplatnili účastníci řízení společnost NESON, s.r.o., Renata Opálková Pikartová a Ing. Jaroslava Gargelová písemným podáním, doručeným na podatelnu MěÚ Znojmo dne 19.5.2014. Opatřením ze dne 26.5.2014 sdělil služebně nadřízený úřední osoby – vedoucí stavebního úřadu, že o námitce nerozhodl podle ust. § 14 odst. 2 správního řádu, neboť nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu, a v takovém případě se k námitce nepřihlíží. Vedoucí stavebního úřadu konstatoval, že jak namítající účastníci sami uvedli, zjistili při ústním jednání, konaném dne 3.4.2014, že mezi úřední osobou Ing. Hájkovou a zástupci žadatele existují neformální až přátelské osobní vztahy, avšak námitku podjatosti uplatnili až dne 19.5.2014, tedy nikoliv bez zbytečného odkladu. Dále vedoucí stavebního úřadu sdělil, že se námitkou zabýval, avšak nezjistil, že by byla opodstatněná. Dle ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu je úřední osoba podjatá tehdy, pokud o ní lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. K vyloučení z důvodu podjatosti je nutno nalézt vždy určitý konkrétní zájem (pozitivní nebo negativní) úřední osoby na výsledku řízení, pro který lze o její nepodjatosti pochybovat. Uvedené podání, obsahující námitku podjatosti, žádné konkrétní skutečnosti neobsahovalo. Pokud vedoucí stavebního úřadu neshledal žádný poměr Ing. Hájkové k účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům, který by byl založen na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu, ani nedovodil, že by se mohlo jednat o vztah ekonomické závislosti mezi Ing. Hájkovou a účastníky řízení, který by naznačoval, že by měla či mohla mít jakýkoli zájem na výsledku řízení, nemohl Ing. Hájkovou vyloučit z projednávání z důvodu podjatosti. Pouhé „přátelské vztahy“, i pokud by takové skutečně byly, nemohou být důvodem pro vyloučení oprávněné úřední osoby z projednávání. KrÚ neshledal v postup vedoucího stavebního úřadu nezákonnost. Námitku porušení základních zásad činnosti správních orgánů neshledal KrÚ důvodnou. 

Rozpor s ust. § 90 stavebního zákona

Odvolatelé namítali rozpor s vydanou územně plánovací dokumentací [§ 90 písm. a) stavebního zákona] opakovaně již v průběhu řízení. Stavební úřad se touto námitkou podrobně zabýval, námitku zamítl a vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí zdůvodnil. Odvolatelé v podaném odvolání tuto námitku zrekapitulovali. KrÚ k námitce uvádí: Město Znojmo má pořízený a schválený územní plán města ze dne 04.09.2000, nazvaný „Územní plán města Znojma a obcí Dobšice, Kuchařovice, Nový Šaldorf – Sedlešovice a Suchohrdly“ (dále jen ÚPM Znojma). Změnou ÚPM Znojma č. 8, vydanou usnesením č. 91/2009 ze dne 23.06.2009 (dílčí změna č. 8.08), byla plocha vnitrobloku mezi ulicemi Tyršova, Coufalova, Jarošova a Žižkovo náměstí (bývalý Kellerův mlýn) označená regulační značkou Vs – výrobní služby, řemesla, sklady, změněna na plochu Bv – smíšená zóna bydlení, občanské vybavení a služby bez negativního dopadu na obytné prostředí.

15

Stavební úřad se k souladu stavby s ÚPM Znojma vyjádřil v napadeném rozhodnutí jednak při samotném posouzení stavby podle § 90 písm. a) stavebního zákona (na str. 32), a dále při odůvodňování zamítnutí námitek (na str. 37). Stavební úřad po posouzení záměru dospěl k závěru, že je v souladu s platným ÚPM Znojma. Úvahy, vedoucí k uvedenému závěru, stavební úřad podrobně rozvedl. Specifikoval plochu, v níž je stavba umísťována, a uvedl výčet regulativů a upřesňujících podmínek, vyplývajících pro tuto lokalitu z ÚPM Znojma a jeho dílčí změny č. 8.08. Dále popsal, které druhy staveb jsou v daném území přípustné a obvyklé (plochy pro bydlení, veřejnou i soukromou zeleň, parkování, technické vybavení, integrovaná zařízení – sídla firem včetně nerušících provozoven, maloobchod do 200 m2 prodejní plochy, stravovací zařízení, menší ubytovací zařízení, církevní a správní zařízení), podmínečně přípustné a nepřípustné. K podmínce pořízení a schválení územní studie pro předmětnou lokalitu do dvou let od schválení uvedené změny stavební úřad uvedl, že tato podmínka, ohraničená konkrétním termínem, byla pouze předběžným vyjádřením zájmu pořizovatele (resp. města) o ochranu a podrobnější vyhodnocení možného rozvoje specifického území, a že marným uplynutím termínu (jehož vymezení zákon neurčuje) se pořizovatel vzdává možnosti zasáhnout do rozvoje lokality ve větší míře. Od chvíle marného uplynutí termínu se vše odehrává v rámci regulativů platné územně plánovací dokumentace a stanovisek nebo podmínek schválených ve změně územního plánu. Tímto regulativem je požadavek na situování chráněných venkovních prostorů nebo chráněných venkovních prostorů staveb v souladu s právními předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví. Stavební úřad konstatoval, že ze závěrů přeložené akustické studie vyplývá, že hygienické limity pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích i ze stacionárních zdrojů jsou pro navrhovanou stavbu a její chráněný venkovní prostor splněny v denní i noční době. Při odůvodnění zamítnutí námitek, týkajících se rozporu s ÚPM Znojma, stavební úřad označil platnou územně plánovací dokumentaci, specifikoval funkční regulativy plochy, v níž je stavba umísťována, a podrobně popsal stávající způsob zástavby. Stavební úřad dále konstatoval, že se ztotožnil s názorem KrÚ, uvedeným v předchozím odvolacím rozhodnutí č.j. 80987/2013 ze dne 3.9.2013, že z platného ÚPM Znojma nelze dovodit, že musí být striktně dodržen blokový způsob zástavby historicky započatý v části lokality, ani že není přípustná nová výstavba ve vnitřní části lokality. V odůvodnění stavební úřad vysvětlil své úvahy ohledně okolní zástavby - uvedl, že výstavba uvnitř ucelených domovních bloků sousedících s předmětnou lokalitou je spíše pravidlem než výjimkou, když např. blok ohraničený ulicemi Tyršova, Sokolská a Coufalova je uvnitř téměř úplně zastavěn, obdobně vnitroblok ulic Sokolská, Coufalova, Smetanova a Alšova či vnitroblok ohraničený ulicemi Sokolská, Jana Palacha, Studentská a Mariánským náměstím, že z urbanistického hlediska lze vysledovat, že k intenzivnímu využívání vnitrobloků v části města Znojma přiléhající k historickému jádru dochází a s ohledem na předchozí způsob využití dané lokality i docházelo (Kellerův mlýn). Na základě svých úvah dospěl stavební úřad k závěru, že v umístění navrhované stavby nelze spatřovat vybočení ze stávajícího způsobu užívání vnitrobloků, a že využití centrálního území města Znojma za účelem výstavby nových bytových domů umožňuje naplnění cíle udržitelného rozvoje území, neboť omezuje nežádoucí trend suburbanizace. Odvolatelé spatřují nesoulad s vydanou územně plánovací dokumentací ve skutečnosti, že tato dokumentace ukládá v dané lokalitě provádět výstavbu s esteticky kvalitním prostorovým 16

řešením a bez negativního dopadu na obytné prostředí, avšak do vnitřní klidové části bloku dvou až třípodlažních rodinných domů má být vestavěn čtyřpodlažní obytný dům, který bude svou výškou přesahovat okolní zástavbu, a který má být umístěn do bezprostřední blízkosti zahrad okolních domů ve vnitrobloku. Navrhovaná výstavba představuje z pohledu odvolatelů esteticky velmi nekvalitní prostorové řešení, které nerespektuje stávající účelné uspořádání a historicky vzniklou kvalitu bydlení; výstavba naruší historické prostorové vazby, neboť nerespektuje jak stávající uzavřený charakter dotčeného prostoru, tak strukturu a obraz tohoto prostoru. KrÚ k umístění stavby obytného domu uprostřed blokové zástavby uvádí, že předmětné území sloužilo v minulosti jako průmyslově-skladovací areál (historicky Kellerův mlýn) a některé stavby již byly na základě „demoličního výměru“ odstraněny. Výstavba bytového domu ve vnitrobloku je navržena na místě asanovaných dřívějších průmyslových a skladovacích objektů. Jak zjistil KrÚ na místě samém při místním šetření, konaném dne 7.10.2014, zástavba bloku ohraničeného ulicemi Tyršova, Jarošova a Coufalova a Žižkovým náměstím je nesourodá, sestává ze staveb o jednom, dvou či třech nadzemních podlažích, vesměs zastřešených sedlovou střechou. Mimo dominanty lokality – bývalého sila o 5 nadzemních podlažích se v bloku domů nachází např. zdevastovaná stavba o čtyřech nadzemních podlažích ve vnitobloku, bytový dům o třech nadzemních podlažích, zastřešený sedlovou střechou, na nároží ulice Jarošovy a Žižkova náměstí, či novostavba bytového domu o čtyřech nadzemních podlažích při Žižkově náměstí. Za takové situace se nelze ztotožnit s paušálním tvrzením odvolatelů, že stavba bude přesahovat okolní zástavbu. Lze konstatovat, že výška navržené stavby o čtyřech nadzemních podlažích, zastřešená plochou střechou (12,76 m), zhruba odpovídá výšce stavby o třech nadzemních podlažích, zastřešené sedlovou střechou, jaké se v okolí vyskytují. I když stavba je navržena vyšší než některé z okolních stávajících staveb, nelze dospět k závěru, že by narušovala celistvost a jednost okolní zástavby tak závažně, že by to znemožňovalo její umístění stavby v dané lokalitě. KrÚ se na základě provedeného šetření ztotožnil s konstatováním stavebního úřadu, že lze předpokládat, že stavba nebude při pohledech z přilehlých ulic přes střechy stávající zástavby s ohledem na její výšku a vzdálenost od ulic výrazně viditelná, neboť na většině míst nepřesáhne optický horizont střech. Odvolatelé uvedli, že čtyřpodlažní obytný dům má být umístěn do vnitřní klidové části bloku dvou až třípodlažních rodinných domů, což je podle jejich názoru v rozporu s požadavky územně plánovací dokumentace, která ukládá v dané lokalitě provádět výstavbu s esteticky kvalitním prostorovým řešením a bez negativního dopadu na obytné prostředí. Různorodost výšky staveb byla popsána v předchozím odstavci, tvrzení odvolatelů tak nelze přisvědčit. Bloková zástavba ohraničená ulicemi Tyršova, Jarošova a Coufalova a Žižkovým náměstím netvoří vnitroblok ve smyslu vnitřního prostoru, ohraničeného stavbami, sestávajícího ze zahrad a sloužícího k rekreaci obyvatel. Stávající stav vnitrobloku je takový, že v něm převažuje zástavba průmyslového charakteru, a to historická i nová - již neužívaná čtyřpodlažní stavba, novostavba průmyslové haly, stávající stavba haly s několika vraty, novostavba garáží, která je součástí nově postaveného bytového domu atd. V místě navržené stavby v současné době není zeleň, ale plocha po odstraněné stavbě bez dalších úprav. Klidová část vnitrobloku je fakticky tvořena zahradami odvolatelů, dvěma zahradami u domů při Žižkově náměstí a několika dalšími zahradami u domů při ul. Coufalově. Navržená stavba bytového domu nemá potenciál vnést do prostoru nové negativní prvky jako např. hluk, vibrace, emise apod. Součástí záměru jsou plochy zeleně. Je skutečností, že stavba je umístěna v blízkosti hranic pozemků odvolatelů (zahrad), 17

avšak požadavky na odstupové vzdálenosti od hranic pozemků, dané vyhláškou č. 501/2006 Sb., stavba splňuje. KrÚ je názoru, že za situace, kdy územní plán zástavbu vnitrobloku připouští, odstupové vzdálenosti od hranic pozemků jsou vyhovující a stávající stav je takový, jak bylo popsáno, nebylo možno dospět k závěru, že umístění navržené stavby je v dané lokalitě nepřípustné. Námitky o tom, že stavba představuje esteticky velmi nekvalitní prostorové řešení, které nerespektuje stávající účelné uspořádání a historicky vzniklou kvalitu bydlení, a že výstavba naruší historické prostorové vazby, neboť nerespektuje jak stávající uzavřený charakter dotčeného prostoru, tak strukturu a obraz tohoto prostoru, byly uplatněny v průběhu řízení a stavební úřad se s nimi vypořádal. Uvedl, že stávající uspořádání lokality není účelné ani neoplývá historicky cennou zástavbou, neboť lokalita je tvořena ruinami průmyslových a skladových staveb, které byly částečně odstraněny, a o účelnosti tak nelze mluvit, že stávající zástavba průmyslových a skladových staveb není historicky cenná, neodpovídá funkčnímu využití území dle územního plánu a nepožívá ochrany z hlediska zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Stavební úřad rozvedl, že jako objektivní měřítko historické cennosti užívá z důvodu objektivizace a předvídatelnosti správního rozhodování hledisko ochrany lokality či konkrétních nemovitostí zákonem č. 20/1987 Sb., jíž lokalita nepožívá, a není ani součástí ochranného pásma městské památkové rezervace historického centra města Znojma. Dále stavební úřad konstatoval, že uvedené námitky jsou nekonkrétní co do zásahu do práv účastníků řízení, a že pokud námitka narušení historických prostorových vazeb měla směřovat k vazbě předmětné plochy na historické jádro města Znojma, nejedná se o námitku ve smyslu § 89 odst. 4 stavebního zákona. KrÚ konstatuje, že odvolateli namítané esteticky nekvalitní řešení stavby je subjektivním hodnocením, které nemůže mít na rozhodování stavebního úřadu vliv. Odvolatelé dále namítali nerespektování struktury a obrazu daného prostoru. V bezprostřední blízkosti stavby se nachází novostavba bytového domu obdobného charakteru co do výšky, struktury i hmoty. Tato stavba je sice součástí bloku staveb při Žižkově náměstí, svým dvorním křídlem s garážemi však zasahuje do vnitrobloku, v němž má být navrhovaná stavba umístěna. Estetický výraz okolních nemovitostí je velmi různorodý, odpovídající době jejich vzniku, v bloku okolních staveb se nachází stavby historického charakteru, stavby zmodernizované i stavby zcela moderní. Stejně různorodá je i rozsáhlost okolní zástavby, v lokalitě je např. stavba přízemních garáží, haly, zdevastovaného pětipodlažního objektu, sila, stavby rodinných i bytových domů atd. „Struktura a obraz“ nejsou jednotné a KrÚ je názoru, že navrhovaná stavba není způsobilá tyto hodnoty narušit. K výhradám proti žadatelem předložené „Územní studii lokality Kellerův mlýn – Znojmo číslo 5/2012“ (zpracovatel ing. arch. M. Navrkal, PH.D., ateliér GNS s.r.o., Krátká 1778/9, Znojmo) stavební úřad uvedl, že se studií nemohl pracovat jako s územní studií ve smyslu § 30 stavebního zákona a že tudíž argumentace, rozporující relevantnost předložené urbanistické studie není na místě. K odvolacím námitkám týkajícím se Územní studie lokality Kellerův mlýn KrÚ uvádí: tyto námitky byly uplatněny v průběhu řízení a stavební úřad se s nimi vypořádal (na str. 39). V podaném odvolání odvolatelé námitky zopakovali. KrÚ konstatuje, že povinnost pořizovatele 18

(MěÚ Znojmo) vypracovat a schválit územní studii ve smyslu § 30 stavebního zákona vypršela dne 23.06.2011. Následně bylo dne 28.07.2011 vydáno územní rozhodnutí pro předmětnou stavbu, které bylo zrušeno v odvolacím řízení z důvodu nedostatečného odůvodnění. Na základě tohoto konstatování stavební úřad přerušil územní řízení a vyzval žadatele k předložení územní studie. Přestože tento postup stavebního úřadu nebyl správný, jak bylo popsáno v odvolacím rozhodnutí č.j. JMK 80987/201303 ze dne 09.2013, žadatel nechal zpracovat Územní studii lokality Kellerův mlýn (dále jen „studie“) včetně akustické studie (v květnu 2012) dle požadavků zakotvených ve změně č. 8.08 ÚPM Znojma. Vzhledem k tomu, že studie nebyla schválena k využití a vložena do evidence územně plánovací činnosti způsobem stanoveným v § 30 odst. 4 stavebního zákona, nejednalo se o územně plánovací podklad dle § 30 stavebního zákona. Stavební úřad správně vyhodnotil studii jako jiný podklad předložený žadatelem v územním řízení. Tento postup stavebního úřadu není v rozporu s žádným legislativním předpisem a lze jej akceptovat. Námitky odvolatelů vůči studii se fakticky týkaly územní studie ve smyslu územně plánovacího podkladu dle § 25 stavebního zákona. Jak bylo popsáno, předložená studie nebyla takovým podkladem a stavební úřad s ní jako s územně plánovacím podkladem nepracoval. Námitky o tom, že studie byla zpracována až po vypracování návrhu, byla zpracována stejným projektantem jako návrh objektu, stanovuje velmi pochybné výškové limity, nestanovuje plošné parametry výstavby ani odstup od hranic okolních parcel, neřeší zastavitelnost pozemku a nestanovuje výškovou úroveň stavebního pozemku a okolních parcel, jsou tudíž irelevantní. KrÚ přesto pro úplnost k těmto námitkám uvádí: vzhledem k tomu, že studie je „jiným podkladem předloženým žadatelem v územním řízení“, nikoliv studií pořizovanou ve smyslu ustanovení § 30 stavebního zákona, je výběr projektanta plně v kompetenci investora. Pro úplnost KrÚ uvádí, že zpracovatel studie je autorizovanou osobu ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a byl by tak oprávněn studii zpracovat i v případě, že by se jednalo o územní studii ve smyslu ustanovení § 30 stavebního zákona. ÚPM Znojma (resp. jeho změna č. 8.08) nestanoví v předmětné lokalitě žádné výškové ani plošné omezení. Minimální odstupové vzdálenosti jsou dány vyhláškou č. 501/2006 Sb. Projektant posoudil stávající výškovou hladinu a navrhl výšku objektu, která zásadním způsobem nenarušuje a nezvyšuje současný stav. Stávající objekty na ulici Jarošova a Coufalova jsou jedno až dvoupodlažní s podkrovím a objekt se čtyřmi podlažími s plochou střechou tak extrémně nepřesahuje stávající výškovou hladinu. Absence stanovení limitních hodnot výšky, plochy, objemu stavby, jejího výškového a polohového osazení ve studii není pro rozhodování stavebního úřadu limitující. Tyto hodnoty musí stavební úřad posoudit za pomoci těch prostředků, které má k dispozici, tzn. ÚPM Znojma, příp. vyhlášky č. 501/2006 Sb. Rozpor stavby s ust. § 90 písm. b) stavebního zákona (s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, optimální životní a pracovní prostředí, ochrana ZPF, ochrana přírody, zachování zahrad v okolí sídelního útvaru, přizpůsobení architektonického řešení navržených objektů charakteru území) namítali odvolatelé již v průběhu řízení. Souladem stavby s požadavky ust. § 90 písm. b) stavebního zákona se stavební úřad podrobně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedené námitky stavební úřad zamítl a důvody zamítnutí podrobně vysvětlil (na str. 45), mj. uvedl, že stavba není v rozporu s veřejnoprávními předpisy, např. o ochraně zemědělského půdního fondu, zákonem o ochraně přírody a krajiny, 19

a že dotčené orgány se ke stavbě nevyjádřily negativně. KrÚ konstatuje, že posouzení záměru s požadavky zvláštních předpisů (jako je zákon o ochraně přírody a krajiny atd.) je obsahem ust. § 90 písm. e) stavebního zákona, nikoliv § 90 písm. b), avšak vzhledem k tomu, jak byla námitka formulována, neshledal v odůvodnění jejího zamítnutí pochybení. K odvolacím námitkám KrÚ uvádí, že pro stavbu byla vydána kladná stanoviska dotčených orgánů z hlediska zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (pouze pro objekt přípojky veřejného osvětlení, který se nachází v ochranném pásmu městské památkové rezervace), zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákona č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Nelze tak přisvědčit tvrzení odvolatelů, že by stavba nerespektovala omezení, které si stanovila společnost (ochrana ZPF, ochrana přírody atd.). Pokud je stavba umístěna v lokalitě, která je řešena příslušnou územně plánovací dokumentací, jako je tomu v tomto případě, lze konstatovat, že urbanistická koncepce, jako hlavní podstata územního plánu, byla prověřena v procesu jeho projednávání a schvalování a je tedy zakotvena v platném územním plánu. Zachování zahrad v okolí sídelního útvaru je legitimním požadavkem tam, kde zahrady existují, v tomto případě však stavba není umístěna v místě, kde by původně byly zahrady, ale – jak již bylo uvedeno, na místě asanovaných dřívějších průmyslových a skladovacích objektů. Stávající zahrady ve vlastnictví odvolatelů nebudou stavbou nijak dotčeny. Požadavek na zachování „optimálního životního prostředí“ je obsažen v příslušných předpisech na ochranu jednotlivých složek životního prostředí (ochrana přírody a krajiny, ochrana před hlukem, ochrana zemědělského půdního fondu atd.). Zachování optimálního pracovního prostředí není předmětem ochrany podle stavebního zákona a souvisejících předpisů. Optimální životní a pracovní prostředí lze charakterizovat kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu atd. Stavba není zdrojem hluku, emisí, vibrací, není způsobilá poškodit životní prostředí nad rámec zákonné ochrany. Nelze tak přisvědčit tvrzení odvolatelů, že stavba je v příkrém rozporu s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, jako jsou optimální životní a pracovní prostředí. S tvrzením odvolatelů, že územní řízení slouží k ověření, že navrhované umístění stavby bude v souladu s podmínkami k ochraně veřejných zájmů, že vychází v neposlední řadě i z vyjádření, případně námitek účastníků řízení, a že stavební úřad námitky účastníků ohledně rozporu stavby s charakterem území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území nevyvrátil, se KrÚ neztotožňuje. Stavební úřad se tvrzeným nerespektováním stávajícího charakteru území zabýval při odůvodnění zamítnutí námitek (na str. 46). KrÚ k tomu dále uvádí, že charakter okolní zástavby je velmi různorodý, jak již bylo popsáno, a například obdobná stavba bytového domu se nachází při Žižkově náměstí, rovněž některé z rodinných domů v bloku jsou moderní či zmodernizované. KrÚ je názoru, že území nemá jednotný architektonický ráz, který by bylo nutno u nové výstavby respektovat. Urbanistické koncepce je podstatou územního plánu a byla tak prověřena v procesu jeho projednávání a schvalování. Ochranu veřejných zájmů zajišťují příslušné dotčené orgány – tato problematika byla popsána v předchozím odstavci. KrÚ dospěl k závěru, že stavba se nevymyká charakteru území a není v rozporu na požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot 20

Rozsudek, na nějž odvolatelé odkazovali, se týkal skutečnosti, že k námitkám, směřujícím proti výšce stavby, jejíž výškové parametry vyplývají z pravomocného územního rozhodnutí, nelze přihlížet ve stavebním řízení. Odvolatelé k tomu uvedli, že jelikož nelze připustit uplatňování námitek, které byly či mohly být uplatněny v územním řízení v řízení stavebním, je nezbytné, aby byly námitky a připomínky v územním řízení vždy řádně projednány. KrÚ konstatuje, že dle ust. § 89 odst. 5 stavebního zákona o námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv. Uvedeným způsobem stavební úřad postupoval, když námitky účastníků řízení zamítl. Odvolatelé dále uvedli, že stavební úřad při zamítnutí námitek, týkajících se narušení jednotlivých činitelů kvality prostředí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 13/2010-145, a záměrně opomněl skutečnost, výslovně uvedenou v předmětném rozhodnutí (myšlen rozsudek), a to že se vztahuje na míru soukromí vlastníků řadových rodinných domů se šíří pozemků cca 6,5 m bez příslušné klidové zóny zahrad a dvorů. Stavební úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že situace řešená v územním řízení se blíží situaci řešené rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 13/2010-145. Tímto rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Ca 190/2008 – 56 ze dne 27. 11. 2009. V rozsudku byl popsán názor prvoinstančního stavebního úřadu v tom smyslu, že úzké pozemky u řadových výstaveb rodinných domů soukromí, jaké by si asi stěžovatelé představovali, stejně nezaručují. I proto dospěl tamní stavební úřad k závěru, že vzdálenost navržené stavby 17 m od domu stěžovatelů a více jak 10 m od jejich pozemkové hranice je dostatečná z pohledu zachování soukromí, přičemž při hranici pozemků je vzrostlá zeleň, která bude tvořit pohledovou clonu mezi oběma objekty. Krajský soud ve svém rozsudku č. j. 30 Ca 190/2008 – 56 uvedl, že se ztotožnil s východisky, na základě nichž stavební úřad přistoupil k posouzení občanskoprávních námitek. Rozsudek se pak v dalším textu podrobně zabýval tematikou tzv. imateriální imise, a to i v obecné rovině. V rozsudku je uvedeno, že právně významné mohou být i tzv. imateriální imise, např. obtěžování pohledem. Za imisi však nelze považovat samotnou možnost nahlížení z oken do oken v sousední budově nebo z oken na pozemek či z pozemku na pozemek. Aby bylo možno obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít podle Krajského soudu v Hradci Králové o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Zpravidla by šlo o případy, kdy by vlastnické právo bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů. Nelze zamítat návrhy na umístění staveb jen z důvodů možného "koukání". Kdo se cítí být obtěžován pohledem, je na něm, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Tomu odpovídá praxe pořizování záclon, závěsů, žaluzií, neprůhledných plotů apod. těmi, kdo nechtějí být takto obtěžováni, nikoliv těmi, kdo by mohli do domů, příp. jiných nemovitostí nahlížet. Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek nezákonným. KrÚ k tomu uvádí: předmětem rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové byla situace, kdy byla ve vzdálenosti 17 m od domu umísťována stavba bytového domu s 23 byty, předmětem přezkoumávaného územního řízení situace, kdy je ve vzdálenosti cca 20-27 m od řadových domů 21

odvolatelů umísťována stavba bytového domu se 17 byty. KrÚ se s názorem stavebního úřadu, že se jedná o obdobnou situaci, ztotožňuje, neboť za podstatnou lze podle jeho názoru považovat vzdálenost navrhované stavby od stávajících domů a její objem. Kromě odkazu na výše specifikovaný rozsudek stavební úřad při posuzování námitky o ztrátě soukromí vyjmenoval provozovny v dané lokalitě (penzion, provozovny společností NESON, s.r.o. a ComIT services s.r.o., ambulance funkční diagnostiky, veterinární ordinace, prodejna jízdních kol) a rozvedl, že k narušení soukromí obyvatel navrženou stavbou nemůže dojít v míře, jež by se přibližovala jejímu narušení podnikatelskými aktivitami, provozovanými v místě vlastníky či nájemci staveb. Dale stavební úřad posoudil možnost vzniku imisí kouře, prachu, světla, stínu a hluku z oken umísťované stavby, otřesy a vibrace, se závěrem, že stavba pro bydlení není způsobilá generovat tyto imise nad míru, jež by byla přiměřená poměrum. Zabýval se i namítaným omezením vlastnických práv dle občanského zákoníku. S tvrzením odvolatelů, že v územním řízení se musí řešit potencialita vzniku možných sporů, až na základě řádného vyhodnocení námitek účastníků může stavební úřad učinit rozhodnutí, zda je stavební záměr přijatelný, nebo zda by nepřiměřeně zasahoval do zájmů určitých účastníků ve prospěch jiných, lze souhlasit. Popsaným způsobem stavební úřad postupoval, když posoudil záměr podle § 90 odst. e) stavebního zákona, tzn. posoudil soulad záměru s požadavky zvláštních právních předpisů (reprezentujících veřejný zájem) a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení s odkazem na rozhodnutí o námitkách a jeho odůvodnění. Odvolatelé poukázali na § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zákaz nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit), na čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (zákaz zneužití vlastnictví na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a zákaz poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem výkonem práva), a na ust. § 1004 občanského zákoníku, podle kterého je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby, vyjma případu, kdy neuplatnil své námitky ve správním řízení. Podle názoru odvolatelů stavební úřad nezkoumal namítanou intenzitu narušení jednotlivých činitelů bydlení. S tímto tvrzením se KrÚ neztotožňuje. Jak již bylo uvedeno, stavební úřad se obsáhle zabýval možností narušení soukromí, zastíněním pozemků, imisemi pohledem, kouře, prachu, hluku atd. (na str. 46 a 47). Správní uvážení o těchto námitkách přitom nepřekročilo zákonem stanovené meze ani nebylo zneužito. Stavba není zdrojem hluku, emisí, vibrací, není způsobilá poškodit životní prostředí nad rámec zákonné ochrany. Jediným činitelem, schopným snížit kvalitu bydlení, tak je možnost pohledů z nových bytových jednotek na nemovitosti odvolatelů. KrÚ konstatuje, že již stávající stav nesplňuje požadavek na úplné a bezvýhradné soukromí, neboť nelze zabránit pohledům z jednotlivých domů stávající zástavby do zahrad sousedních a zahrad protilehlých domů, neboť nejde o uzavřené prostory. Takovou míru soukromí však v zastavěné části města, kde jsou nemovitosti různých vlastníků v přímých kontaktech, ani nelze očekávat. Navrhovanou stavbou se sice možnost nahlížení zvýší, avšak podle názoru KrÚ nikoliv nad míru přiměřenou poměrům, když navíc, jak již bylo popsáno, pouhou možnost pohledu nelze považovat za imisi. Konkrétně jsou směrem k nemovitostem odvolatelů orientována okna 22

8 bytových jednotek (s jednou terasou) a okna obytných kuchyní 3 bytových jednotek, avšak výhledu minimálně ze 2 přízemních bytů brání stávající vzrostlá zeleň a oplocení. S ohledem na vzdálenost od protilehlých staveb 20-27 m nelze takový stav považovat za mimořádně závažné obtěžování převyšující míru přiměřenou poměrům v městské lokalitě. Naopak zamítnutím žádosti o umístění stavby z tohoto důvodu by byl omezen nad míru přiměřenou poměrům investor stavby v situaci, kdy její umístění odpovídá určenému využití pozemku podle územního plánu. V této souvislosti je třeba uvést, že pokud územní plán připouští v lokalitě stavby pro bydlení, aniž by reguloval např. jejich výšku či způsob využití (rodinné domy či bytové domy), připouští tak fakticky i vznik staveb vymykajících se svým charakterem v jisté míře okolí. Některé aspekty vlivu staveb na okolí jsou již dány a vyřešeny v územně plánovací dokumentaci. Obyvatelé obce si proto musí střežit svá práva již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, a snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považují pro sebe za přijatelnou. Odvolací námitku o tom, že stavební úřad nezkoumal intenzitu narušení jednotlivých činitelů pohody bydlení neshledal KrÚ důvodnou. Odvolací námitka, že se stavební úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkou účastníka společnosti NESON s.r.o. ohledně zmaření jeho podnikatelského záměru zajistit vytápění svého domu č.p. 1241 a ohřev vody prostřednictvím solárních panelů, umístěných na střeše, je nedůvodná. Stavební úřad tak učinil na str. 42, když konstatoval, že projektant při zpracování dokumentace vychází z aktuálního stavu v daném území a s předpokladem budoucí výstavby na sousedních pozemcích nelze při zpracování projektové dokumentace počítat, jelikož nemůže znát záměr jednotlivých účastníků řízení. KrÚ v plném rozsahu přisvědčuje úvaze stavebního úřadu o tom, že k „budoucím“ stavebním záměrům účastníků řízení nelze objektivně přihlížet, pokud se nejedná o pozemky určené k zástavbě ve smyslu předpokládaném § 23 odst. 2 vyhl.č. 501/2006 Sb. Uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o dílo mezi společností NESON, s.r.o., a společností Solar Energy s.r.o na tuto skutečnost nemá žádný vliv. Odvolateli uváděné skutečností o tom, že osvitová studia, předložená žadatelem, není aplikovatelná na nemovitosti ve vlastnictví společnosti NESON s.r.o., neboť zejména budova č.p. 1241 je o 5m níže než sousední budova ve vlastnictví manželů Dvořákových, je tak zcela irelevantní. K odvolacím námitkám, týkajícím se požadavku, aby stavební úřad před vydáním rozhodnutí zajistil vypracování nezávislé osvitové a zastiňovací studie (k zastínění fotovoltaických panelů), pochybností o správnosti a objektivitě osvitové a zastiňovací studie, předložené žadatelem, a odepření vydání fotokopie žadatelem doložené osvitové studie, KrÚ uvádí: stavební zákon ani jeho vyhlášky neřeší zastínění fotovoltaických panelů a v řízení nebyly předloženy důkazy, že by docházelo k zastínění nad míru přiměřenou poměrům podle ust. § 127 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žadatel v průběhu řízení předložil Posouzení vlivu novostavby bytového domu na stávající střešní fotovoltaickou elektrárnu (dále jen „Posouzení“), které vyhodnotilo možné zastínění fotovolatických panelů včetně přepočtu na případnou finanční ztrátu. Výchozí údaje uvedené v Posouzení odpovídají konfiguraci staveb podle projektové dokumentace. Stavební úřad podrobně popsal, z jakých důvodů předložené Posouzení akceptoval. Předložené Posouzení vyhodnotil jako dostatečně prokazatelné, a to i s ohledem na objektivní vzdálenosti mezi umisťovanou stavbou a domem č.p. 1242, na jehož šikmé střeše jsou fotovoltaické panely osazené, a výšku umísťované stavby. Dospěl tak k závěru, že nelze mít za to, že by umísťovanou 23

stavbou došlo k jinému než marginálnímu zastínění fotovoltaických panelů na domě č.p. 1242. KrÚ v postupu stavebního úřadu neshledal pochybení. Rovněž neshledal důvod pro vyžádání či pořízení znaleckého posudku, neboť dle ust. § 6 odst. 2 správního řádu je povinen postupovat tak, aby nikomu nevznikly zbytečné náklady, a podklady vyžadovat jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Odvolatelé nepochybně mohli nechat zpracovat vlastní posudek, neboť veškeré pro to potřebné podklady měli nebo mohli mít k dispozici, když měli možnost nahlížet do projektové dokumentace (což zjevně i učinili). Skutečnost, že jim nebyla poskytnula kopie Posouzení, je z tohoto pohledu nevýznamná, neboť Posouzení nemohlo sloužit jako podklad pro vypracování studie – tím jsou výhradně údaje o vzájemné poloze staveb, jejich výšce a orientaci ke světovým stranám, které jsou obsaženy v dokumentaci. Teprve v případě, že by účastníci předložili stavebnímu úřadu posouzení zastínění fotovoltaických panelů s odlišnými závěry než obsahovalo Posouzení, byl by stavební úřad povinen zajistit nezávislý posudek. Taková situace však nenastala, účastníci neuvedli ani žádné konkrétní důvody, na základě kterých zpochybňují správnost a objektivitu Posouzení. Za takové situace nelze považovat postup stavebního úřad za nezákonný. Požadavek na vypracování posudku, jehož předmětem by bylo posouzení zastínění domů č.p. 1236, 1240 a 1241 plánovanou stavbou se zohledněním dopadu na předpokládané budoucí solární panely na střechách domů č.p. 1236, 1240 a 1240 je zcela mimo kompetence stavebního úřadu i KrÚ, neboť, jak již bylo uvedeno, na budoucí záměry nelze brát zřetel. Nelze tak přisvědčit tvrzení odvolatelů o tom, že neprovedením tohoto důkazu byli zkráceni na svých právech. Odvolací námitky proto považuje KrÚ za nedůvodné. V doplnění odvolání ze dne 16.6.2014 odvolatelé zopakovali odvolací námitky, a to že stavební úřad nereflektoval na jejich návrhy na provedení důkazů znaleckým posudkem a provedením místního šetření, že se stavební úřad nevypořádal s námitkou účastníka společnosti NESON, s.r.o. ohledně zmaření jeho podnikatelského záměru, a že se předložená studie (Posouzení) nezabývá posouzením zastínění všech domů č.p. 1236, 1240, 1241 a 1242 se zohledněním dopadu na účinnost v budoucnu plánovaných solárních panelů. Mimo to odvolatelé požadovali přezkoumat způsob, jakým byla vyřízena jejich námitka podjatosti rozhodující úřednice stavebního úřadu Ing. Stanislavy Hájkové. Ke všem skutečnostem se KrÚ podrobně vyjádřil v předchozím textu. Dále odvolatelé uvedli, že podle § 50 odst. 2 správního řádu může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník, a že s ohledem na nečinnost správního orgánu ohledně opatření důkazu nezávislého znaleckého posudku žádají příslušný správní orgán, aby připustil opatření důkazu účastníkem – společností NESON, s.r.o. s tím, že pokud správní orgán nesdělí do 15 dnů ode dne doručení, že s tímto návrhem nesouhlasí, budou mít účastníci řízení za to, že s návrhem konkludentně vyslovil souhlas. KrÚ konstatuje, že předpoklad udělení konkludentního souhlasu s opatřením důkazu marným uplynutím 15denní lhůty nemá oporu v zákoně. KrÚ není oprávněn takový souhlas udělit, neboť v územním řízení platí koncentrační zásada a k důkazům, uplatněným později, nelze přihlížet. Odvolací řízení tvoří s prvoinstančním řízení jeden celek a k později uplatněným důkazům proto nelze přihlížet ani v odvolacím řízení. 24

Námitky uvedené v doplnění odvolání považuje KrÚ za nedůvodné. KrÚ ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu dále přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy, a dospěl k závěru, že stavební úřad v řízení ani při vydání napadeného rozhodnutí nepostupoval v rozporu se správním řádem či stavebním zákonem. Pokračování územního řízení po doplnění žádosti bylo oznámeno v souladu s ust. § 87 odst. 1 stavebního zákona účastníkům řízení dle § 85 odst. 1 stavebního zákona do vlastních rukou, ostatním účastníkům řízení veřejnou vyhláškou, vyvěšenou na úřední desce MěÚ Znojmo souladu s § 25 odst. 2 správního řádu. Lhůta, daná ust. § 87 odst. 1 stavebního zákona, byla dodržena. K žádosti byly doloženy veškeré doklady, požadované ust. § 86 odst. 2 stavebního zákona. Dokumentace byla vypracována autorizovanou osobou a je v souladu s požadavky přílohy č. 4 k vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Dne 29.3.2013 (ještě před vydáním napadeného rozhodnutí) nabyla účinnosti novela vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, provedená vyhláškou č. 62/2013 Sb., a obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby již nestanoví příloha č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. ale příloha č. 1 vyhl. č. 499/2006 Sb., v platném znění. Podle čl. II vyhl. č. 62/2013 Sb. Přechodná ustanovení dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, která byla zpracována přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky a předložena stavebnímu úřadu do 31.12.2014 se posuzuje podle dosavadní právní právy, proto KrÚ dokumentaci posoudil tak jak popsal výše.. Záměr žadatele stavební úřad posoudil dle ust. § 90 stavebního zákona. Posouzení podle jednotlivých písmen tohoto ustanovení stavební úřad v napadeném rozhodnutí podrobně rozvedl a popsal úvahy, kterými se při hodnocení řídil. O námitkách uplatněných v řízení stavební úřad rozhodl, jak stanoví § 92 odst. 1 stavebního zákona, a své rozhodnutí zdůvodnil. V napadeném rozhodnutí stavební úřad uvedl, že „z procesní opatrnosti“ zamítl všechny námitky účastníků řízení, avšak že vzhledem k jejich opakování v průběhu řízení se v odůvodnění omezil na vypořádání námitek ze dne 1.4.2014 a ze dne 2.4.2014, které zahrnují veškeré dříve uplatněné námitky a krom doplnění a upřesnění jsou obsahově totožné s námitkami ze dne 14.7.2011, 28.2.2013 a 28.2.2013. KrÚ v tomto postupu neshledal nesoulad se zákonem, neboť o všech uplatněných námitkách bylo rozhodnuto a rozhodnutí bylo podrobně zdůvodněno. Opakování již jednou uvedených úvah stavebního úřadu u totožných námitek, uplatněných v různých stádiích řízení, neshledal KrÚ nezbytným. Stavební úřad rovněž vyhodnotil připomínky veřejnosti a konstatoval, že byly shodné s uplatněnými námitkami, o kterých rozhodl ve výroku napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí obsahuje obecné náležitosti dle ust. § 68 správního řádu a je v souladu s požadavky ust. § 79 odst. 1 stavebního zákona. Dle ust. § 9 vyhl. č. 503/2006 Sb. obsahuje rozhodnutí o umístění stavby kromě obecných náležitostí a náležitostí stanovených v § 92 stavebního zákona údaje o druhu a účelu umisťované stavby, parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se stavba umisťuje, umístění stavby na pozemku, zejména minimální vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb, určení prostorového řešení stavby, zejména půdorysnou velikost, výšku a tvar a základní údaje o její kapacitě, a vymezení území dotčeného vlivy stavby. Tyto údaje jsou v napadeném rozhodnutí obsaženy s výjimkou údajů o minimálních vzdálenostech stavby 25

od sousedních staveb. Jelikož odvolací správní řízení tvoří s prvoinstančním řízením jeden celek, přistoupil KrÚ ke změně výroku napadeného rozhodnutí. Takový postup umožňuje ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle kterého zjistí-li odvolací orgán, že napadené rozhodnutí je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Popsaným způsobem lze postupovat v případě, kdy odvoláním napadené rozhodnutí či řízení, jež jeho vydání předcházelo, je možné napravit přímo v odvolacím řízení, na základě spisového materiálu a podkladů rozhodnutí, shromážděných v průběhu řízení na prvním stupni. Vzhledem k povinnosti postupovat tak, aby nevznikaly zbytečné náklady a dotčené osoby byly co možná nejméně zatěžovány, dané ust. § 6 odst. 2 správního řádu, má změna rozhodnutí (je-li to možné) obecně přednost před jeho zrušením. KrÚ proto tímto rozhodnutí pochybení stavebního úřadu, spočívající v absenci údajů o minimálních vzdálenostech stavby od sousedních staveb napravil. Ve výrokové části napadeného rozhodnutí je uvedeno, jakým způsobem a podle kterých ustanovení stavební úřad rozhodl o žádosti. V odůvodnění napadeného rozhodnutí stavební úřad zrekapituloval průběh provedeného řízení a specifikoval podklady, ze kterých při posuzování předmětu řízení vycházel. Stavební úřad konstatoval soulad stavby s ÚPM Znojma. Stavební úřad specifikoval ustanovení, podle kterých postupoval při stanovení okruhu účastníků územního řízení. Okruh účastníků řízení stavební úřad v textu konkretizoval. KrÚ konstatuje, že v části, týkající se stanovení okruhu účastníků územního řízení, je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřehledné. Ve stanoveném okruhu účastníků řízení však KrÚ neshledal faktickou nesprávnost. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu a napadeného rozhodnutí dospěl KrÚ k závěru, že napadené rozhodnutí stavebního úřadu není v rozporu s právními předpisy. Zjištěnou nesprávnost KrÚ napravil změnou napadeného rozhodnutí, jak stanoví § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. V postupu stavebního úřadu nebyly shledány takové vady, které by měly vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. KrÚ zvažoval, zda výše popsané nedostatky, zejména ne zcela vyčerpávající podrobnost odůvodnění stanoveného okruhu účastníků řízení, mohou oprávnit zrušení napadeného rozhodnutí, které je jinak věcně správné a v souladu se zákonem. Dospěl k závěru, že tomu tak není. V případě zrušení rozhodnutí a nového projednání v první instanci by nemohlo být za stávajících okolností rozhodnuto jinak. Z výše popsaných důvodů rozhodl KrÚ tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Poučení Toto rozhodnutí je konečné. Podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu se proti rozhodnutí o odvolání nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo doručeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v ust. 27 odst. 1 správního řádu.

„otisk úředního razítka“ Ing. arch. Eva Hamrlová, v.r. vedoucí odboru 26

Rozdělovník: Účastníci řízení dle § 85 odst. 1 stavebního zákona (doručit jednotlivě) Žadatel: SV Reality, s.r.o., IČ 27687716, Husitská 3422/1, Znojmo, zastoupený JUDr. Petrem Fialou, advokátem, Brno, Mezníkova 273/13 Obec - Město Znojmo, zast. Městskou architektkou, Obroková 1/12, Znojmo Ostatní účastníci řízení (doručit veřejnou vyhláškou na úřední desce KrÚ JMK) - NESON, s.r.o., Znojmo, Jarošova 1241/7 - Renata Opálková Pikartová, Znojmo, Jarošova 1240/9 - Ing. Theodor Dvořák, Znojmo, Coufalova 1245/21 - Mgr. Jana Dvořáková, Podmolí 37 - Ing. Jaroslava Gargelová, Znojmo, Jarošova 1236/2011 všichni zastoupení JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem, Těsnohlídkova 943/9, Brno - MUDR. Alois Širůček, Za nemocnicí 899/17, Bílovec - Pavel Širůček, Horní 381, Dobšice - Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 449/3, Brno, zast. Správou a údržbou silnic Jihomoravského kraje - Město Znojmo, zast. Odborem investic a správy nemovitostí, Obroková 2/10, Znojmo - Město Znojmo, zast. Městskou architektkou, Obroková 1/12, Znojmo - Ing. Milan Švestka, Coufalova 1246/19, Znojmo - Diana Švestková, Coufalova 1246/19, Znojmo - Jarmila Veselá, Pod Soudním Vrchem 2569/5, Znojmo - Josef Veselý, Pod Soudním Vrchem 2569/5, Znojmo - Marie Dočekalová, Coufalova 1247/17, Znojmo - Oldřich Vrcha, Coufalova 1249/13a, Znojmo - PROFI HOME s.r.o., Nákupní 1127, Jesenice - Hana Vlašínová, Vančurova 1416/5, Znojmo - Marcel Šigut, Nám. Svobody 208/16, 669 02 Znojmo - Dana Svobodová, Tyršova 1239/1, Znojmo - Moravská agrární Znojmo, a.s., Nám. Svobody 208/16, Znojmo - E.ON Česká republika, s.r.o., Regionální engineering Znojmo, F.A.Gerstnera 2151/6, České Budějovice - Vodárenská akciová společnost, a.s., divize Znojmo, Soběšická 820/156, Brno - JMP DS, s.r.o., Plynárenská 499/1, Brno - Telefónica Czech Republic, a.s., Za Brumovkou 266/2, Praha - Správa nemovitostí města Znojma, Pontassievská 317/14, Znojmo Dotčené orgány (obdrží jednotlivě) - Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, územní odbor Znojmo - Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, ÚP Znojmo - Městský úřad Znojmo, odbor dopravy, náměstí Armády č.p. 1213/8, Znojmo

27

-

Městský úřad Znojmo, odbor školství, kultury a památkové péče, náměstí Armády č.p. 1213/8, Znojmo Městský úřad Znojmo, odbor životního prostředí, náměstí Armády č.p. 1213/8, Znojmo

Obdrží k vyvěšení na úřední desce: - Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor právní a organizační – zde - MěÚ Znojmo, odbor organizační, Obroková 12, Znojmo Obdrží na vědomí: - Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, Obroková 1/12, PO BOX 3 Znojmo

28