09/5-6 KVĚTEN ČERVEN
ČÍSLO
6 ČASOPIS ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATŘÍ FRIČŮ ONDŘEJOV
50. let příbramského meteoritu Rozhovor s panem Pavlem Suchanem Den Země, práce žáků 5. třídy Dopravní soutěž v Čelákovicích Móda, zábava, příběh na pokračování Den otevřených dveří na hvězdárně Co lze pozorovat v květnu až v září
VYSVĚDČENÍ Pomalu se přibliţující vysvědčení - pro někoho ta nejhorší věc na světě, pro někoho krásná věc (jen opravdu pro pár jedinců), někdo vyhlíţí s pohledem, který nechápu a někdo se toho vysvědčení uţ nemůţe dočkat. S vysvědčením také souvisí více nervozity při zkoušení, při testech a jenom uţ při příchodu do školy. A neustálé připomínání doma, ţe se to blíţí, mi taky někdy dost vadí. Jasně vím, ţe vysvědčení ohlašuje hlavní prázdniny, na ty celý rok čekáme a i učitelé se těší, ţe si od nás trochu odpočinou. Vysvědčení je věc nevyhnutelná, uţ měsíce předem slýcháme “za chvíli je tu vysvědčení, měl bys trochu víc máknout“. Tomuhle se nikdo nevyhne, opravdu nikdo. Ale abych o něm nemluvila jenom ve zlém, vysvědčení znamená konec školního roku nebo pololetí, coţ znamená, ţe máme zase něco za sebou a konečně ţe jsou tu ty dva měsíce volna. Vyplatí mít vysvědčení pěkné a mít pocit, ţe jsme něco dokázali a také tím uděláme radost těm okolo nás. Na prázdniny pak nastupujeme s lepším pocitem. Co říkáte, dáte mi za pravdu nebo ne??? Určitě je fajn mít pěkné vysvědčení! Mějte se hezky a vyhlíţejte prázdniny!!! :-D Páťa Hejmová Strach z vysvědčení? Ne, to se mě netýká! Vţdyť je to jen kus potištěného papíru…Ale na druhou stranu na něm částečně letos záleţí moje budoucnost, tak si občas přeji, aby nebylo tak dobré jako je. Moţná se vám to zdá jako blbost a moţná byste dali cokoliv za to, kdyby vaše vysvědčení vypadalo stejně a nebo alespoň podobně jako to moje. I já z něj mám radost, ale trápí mě otázka, kterou střední školu si vybrat, kdyţ mě baví a jde mi docela dost předmětů. A já si
nedokáţu vybrat…A mám strach, ţe kdyţ si vyberu špatně, za rok či za dva toho budu litovat. Prostě a jasně - ještě nevím kam dál. Vysvědčení není středem mého zájmu, mám spoustu koníčků. Na učení je času málo, a tak se zabývám jen předměty, kde to trochu „dře“, jako třeba německý jazyk, dějepis a nebo případně i matematika nebo angličtina-slovíčka.V poslední době nemám čas ani na články do časopisu, a proto i tenhle píšu na poslední chvíli. A doufám, ţe vy se na závěr školního roku představíte alespoň s vyznamenáním ! Stojí to za trochu námahy! Budu se na vás těšit! Pavla Hudcová
50. LET PŘÍBRAMSKÉHO METEORITU Rozhovor s panem Zdeňkem Ceplechou Tentokrát vám přináším rozhovor s opravdu mimořádnou osobností české astronomie, s člověkem, kterému je jiţ 80. let, ale který se stále vesmírem zabývá. Navţdy zůstane ve vzpomínkách nových generací hlavně proto, ţe nedávno se oslavovalo 50 let od pozorování a pádu meteoritu Příbram. Tedy vůbec prvního meteoritu, jehoţ pád se podařilo fotograficky zdokumentovat, spočítat pomocí jeho dráhy místo dopadu a na závěr jej skutečně nalézt. Jak Vás napadlo sestavit síť kamer, které sledovaly oblohu? Kdyţ jsem fotograficky zachytil dráhu pádu meteoritu (meteority Příbram, první takový případ na světě vůbec) začal jsem uvaţovat, jak zvětšit pravděpodobnost opakování takové mimořádné události. Příbramský pád se podařilo vyfotografovat normálními meteorickými kamerami provozovanými po dobu osmi let 30 kamerami na dvou stanicích vzdálených od sebe 42 km. Celková expozice omezeného zorného pole kamer (cca polovina viditelné polokoule oblohy na obou stanicích) toho památného 7. dubna 1959 činila 2500 hodin. Zvětšit pravděpodobnost zachycení znamenalo pouţít jednu kameru na jedné stanici snímající na jeden obrázek celou viditelnou polokouli oblohy. A takových stanic muselo být mnoho, celá síť ve vzájemných vzdálenostech tak asi po sto aţ sto padesáti kilometrech, aby alespoň některé kamery byly blízko dalšímu hypotetickému pádu meteoritu. Jak vzpomínáte na okamžiky, kdy jste zjistil, že těleso z vesmíru opravdu dopadlo na Zemi? Kdyţ jsem poprvé zahlédl ten meteorit, od jehoţ dráhy jsem měl jiţ přesně spočtené údaje, ihned jsem si s velkým dojetím uvědomil, ţe právě drţím těleso, které nedávno bylo nejen mimo naši Zem, ale těleso, jehoţ dráhu v ovzduší i ve sluneční soustavě jsem poprvé v historii vědy přesně určil. Věděl jsem, ţe jsem tím otevřel nové odvětví svého oboru výzkumu malých těles sluneční soustavy. 2
Jak se vlastně takový meteorit hledá? Těţko. Musí se chodit v rojnici dost hustě od sebe, ale hlavně se člověk musí smířit s tím, ţe se nedá hledat všude (husté křoví, mladý les, močály, apod.) Jaký jste měl pocit, když jste držel těleso, které k nám přiletělo odněkud z vesmíru? Vznešený, s klenbou chrámu nebes nad sebou. A trochu téţ jako „Alenka v říši divů“. Máte nějakou humornou historku, která se váže na hledání meteoritu? V oblasti pádu meteoritů Příbram jsme získávali i vizuální pozorování náhodných svědků úkazu. Vzhledem k večerním hodinám jich bylo habaděj. Kaţdého svědka jsem dovedli co moţno nejpřesněji na místo, kde v době spatření úkazu byl. Takový jeden svědek byl noční hlídač druţstevní úrody. Ten nás po půlhodinovém pochodu zavedl hluboko do polí a na otázku, kde to viděl, odpověděl: „Nevím. Kdyţ se celá krajina rozjasnila, já myslel, ţe je to atomová bomba, jak nás učili na cvičení civilní ochrany, a tak jsem si lehl na zem, zády k tomu světlu, a obličej jsem zabořil co nejvíc do země…“ Tak jsme mu tehdy zdvořile poděkovali a šli za dalšími náhodnými svědky úkazu. Děkuji za rozhovor. Rozhovor vedla Pavla Hudcová
MEZINÁRODNÍ ROK ASTRONOMIE Rozhovor s panem Pavlem Suchanem Přinášíme Vám exkluzivní rozhovor s Pavlem Suchanem, který je nejen tiskovým mluvčím České astronomické společnosti, ale zajímá se a figuruje ve všem, co alespoň trochu souvisí s astronomií. Pokud jste byli na Dnech otevřených dveří, Evropské noci vědců, 100 hodin astronomie nebo na dalších jiných akcích, tak je moţné, ţe jste tohoto člověka s nabitým programem viděli. A jelikoţ si na nás Pavel udělal chvilku času 26.3.2009, přinášíme vám s ním rozhovor o MEZINÁRODNÍM ROKU ASTRONOMIE. Máte na starost letošní rok astronomie. Myslíte si, že o něm lidé ví? Naší snahou je, aby to většina lidí věděla, ale jestli se nám to daří stoprocentně, to nevím....Ale myslím si, ţe docela ano, protoţe kdyţ jsme začínali Mezinárodní rok astronomie v České republice, tak jsme měli to štěstí, ţe se zároveň zahajoval v celé Evropské unii na Staroměstském náměstí 7. ledna. Tehdy bylo deset pod nulou, docela jsme tam zmrzli, ale vyšlo to. Byl tam pan eurokomisař Potočnik a slavní hosté. Předtím jsme měli tiskovou konferenci 5. ledna a já jsem nezaţil nabitější tiskovou konferenci, ale je pravda, ţe teď padla vláda, tak tam asi bylo víc novinářů (smích). My jsme tam tehdy měli asi 40 novinářů. Takţe hodně se o tom píše a říkají mi lidi: „Jo, já o tom slyším kaţdou chvíli.“ Tak snad....Protoţe 3
naší snahou opravdu je přivést lidi pod oblohu, aby se podívali dalekohledem, aby se k vesmíru nějak dostali. Tak doufám, ţe o tom lidi ví. Ostatně letáčků ohledněroku astronomie jsme nechali vytisknout sto tisíc, takţe to by bylo, aby se nedostaly leckams. A proč vlastně je rok astronomie? Připomíná významné výročí a to 400 roků od prvního pouţití dalekohledu v astronomii. Ten dalekohled pouţil Galileo Galilei v Itálii. A rozdíl mezi astronomií bez dalekohledu, čili jen očima, coţ je taky pěkné a pak s dalekohledem, byť tím nejmenším, je obrovský. Ten rozdíl v pozorování vesmíru nastal před 400 lety a právě to se připomíná. Záměrně jsem neřekl od vynálezu dalekohledu, protoţe dalekohled byl vynalezen dřív neţ roku 1609. Na několika místech světa bylo uţ vidět, ţe je to „vynález na spadnutí“ a Galileo Galilei ho sice neobjevil, ale protoţe se dozvěděl, ţe takový přístroj, který přibliţuje, existuje, tak si ho sestavil a byl první, kdo ho nepouţil ve vojenství nebo námořní dopravě jako jiní, ale namířil ho nahoru, na hvězdy a především také na Měsíc a na Saturn. Musím říct, ţe já jsem se tak malým dalekohledem nikdy nedíval, ale kolega Pavel Ambroţ tady na ústavu ho má, jeho repliku, úplně ten stejný, je to prý docela strašné se s ním dívat, protoţe má malinkaté zorné pole, malinkaté zvětšení, čili bylo s tím velmi obtíţné pozorovat. Ale přesto s ním Galileo Galilei dokázal objevit krátery na Měsíci, měsíčky u Jupitera, viděl i Saturn jako trojplanetu neboli „ušatou planetu“, takţe to byl obrovský rozdíl, proto se to připomíná. Pro Vás to znamená co, že je rok astronomie? Víc práce. (smích) Ale to je skoro ţert, protoţe jsme samozřejmě povinni tomu přizpůsobit naší práci, víc o ní vyprávět a víc ji ukázat, ale jinak v astronomickém výzkumu to neznamená nic, to nemyslím jako, ţe je to na nic, ale neznamená to nic významného, protoţe výzkum vesmíru pokračuje pořád dál. Pouze ten rozdíl mezi prvním dalekohledem před těmi 400 lety a těmi dnešními je obrovský, samozřejmě. Tehdy ty podmínky pro zpracování výzkumu byly skoro nulové. Zkrátka „bez internetu se neobejdeme“ a oni ho tehdy neměli. Takţe dnešní astronomie jde svojí cestou výzkumu bez ohledu na to, jestli je Mezinárodní rok astronomie nebo ne. A ten Mezinárodní rok astronomie má smysl v tom, ţe se více mluví o tom, jak a co můţeme na obloze pozorovat a především, co astronomie dnes zná. Byl jste na oficiálním zahájení roku astronomie v Paříži? Byl jsem – měl jsem to štěstí. Bylo tam dobré pobýt, jednak nám to dodalo sílu, ţe tam jsou i ostatní státy, protoţe je 136 států na zeměkouli, které se do mezinárodního roku zapojily, a bylo vidět, kdo co dělá, také to bylo v sídle UNESCO, kam se přeci jen ne kaţdý den člověk dostane, takţe to bylo příjemné vidět. A potom bylo úţasné vidět a slyšet - kdyţ tam byly přednášky o různých 4
oborech astronomie, tak o tom přednášel ten, kdo tomu, kdyţ to řeknu jednoduše,na světě nejlépe rozumí. Kdyţ se třeba vyprávělo o pulsarech, tak o nich vyprávěla paní profesorka, která je objevila. To bylo úţasné, protoţe tam přijeli ti lidé, kteří tomu opravdu výborně rozumí. Takţe to bylo bezvadné a bylo na tom prima taky to, ţe tam nebyli jen ti papaláši, jak se říká funkcionářům z těch zemí, ale byli pozváni i studenti. Z České republiky tam byli dva studenti a vy, ţáci základní školy, budete holt muset ještě zestárnout, abyste měli šanci na takovouto akci jet. Měli jste nabitý program a nebo jste ještě stihli shlédnout některé památky – jako třeba Vítězný oblouk, Eiffelovu věž? Tak, jedině v noci (smích). Protoţe program byl dvoudenní a byl nabitý – od rána do večera. Já jsem se samozřejmě zašel podívat k Eiffelovce, která je odstrašujícím příkladem oboru světelného znečištění, kterým se zabývám. Ne ani protoţe je nasvětlená, ale protoţe funguje jako maják a posílá světelný kuţel na dvě strany proti sobě. Pravidelně protáčí světlo Paříţí, ale to jsem mohl udělat aţ večer a udělal jsem z toho hodně fotek. Jeden večer byla také recepce po francouzském stylu, to jsme šli do Paláce objevů, tak to jsme kousek Paříţe prošli, ale jinak to bylo jen přiletět letadlem, pobýt na konferenci a letět zase zpátky. Tady v Ondřejově se chystá 100 hodin astronomie. Můžeme se těšit i na další akce? Určitě. Připravujeme a přidáváme se k projektu 100 hodin astronomie, coţ je projekt na celé planetě a to od 2.4.2009 – 5.4.2009. A je to ušito na to, ţe je právě vidět Měsíc a Saturn, coţ jsou ta tělesa, která Galileo Galilei pozoroval tehdy tím svým mrňavým dalekohledem, takţe máme otevřeno pro veřejnost a pro školy a došly pozvánky určitě i na ondřejovskou školu. A budou i další akce. Jednak Dny otevřených dveří 22.5.2009 – 24.5.2009 a potom bude řada akcí, které budou i mimo náš ústav, jako například 3 a 4.4.2009 bude velká akce v Litomyšli. To samé bude i v Praze a to o prvním víkendu v červnu, kdy je v divadle v Dlouhé, coţ je divadlo, které se specializuje na dětské pořady, divadelní jarmark na téma Mezinárodního roku astronomie, takţe tam budeme mít testy, dalekohledy, kříţovky, házení míčků do kráteru a pak chceme ještě v Ondřejově, kromě standardní Evropské noci vědců 25. září, připravit speciální nabídku pro učitele a děcka. To je teď v přípravě a to neprozradím, na to si ještě chvilku počkejte (smích). A ještě ZUŠ Říčany ve spolupráci s naším ústavem pořádají soutěţ pro děti ze základních škol „Vidím vesmír“. A nejlepší obrázky budou vystavené právě zde, v muzeu Vojtěcha Šafaříka. Budou zde k vidění do konce září kaţdý víkend v rámci exkurzí pro veřejnost. Za rozhovor děkujeme a jako dárek za něj dáváme předplatné časopisu pro tento i příští rok. Pavla Hudcová, Tereza Kalibová
5
DEN ZEMĚ Den Země je den věnovaný Zemi, který se kaţdoročně koná 22. dubna. Tento svátek je ovlivněn původními dny Země, které se konaly při oslavách jarní rovnodennosti, 21. března, a oslavovaly příchod jara. V moderním pojetí jde o ekologicky motivovaný svátek, upozorňující lidi na dopady ničení ţivotního prostředí, a rozvíjející diskuzi o moţných cestách řešení. V poslední době byla několikrát vyslovena myšlenka, ţe by svátek bylo lépe posunout na letní slunovrat, protoţe by hezké počasí přilákalo více lidí. Nezdá se však pravděpodobné, ţe by se našla vůle měnit jiţ zavedené datum. Historie vyhlášení tohoto dne sahá do roku 1969, kdy především John McConnell začal volat po vzniku mezinárodního dne Země a v rámci těchto snah vytvořil i vlajku Země. První Den Země byl slaven v San Francisku. Tato oslava byla pravděpodobně zamýšlena nejen jako ekologicky zaměřený svátek, ale i jako levicově orientovaný happening bojovníků proti válce ve Vietnamu. Kampaň s tímto svátkem spojená si kladla za cíl přenést otázku ekologie do politických kruhů. Cílem bylo zvýšit energetickou účinnost, recyklovat odpadky a hledat obnovitelné zdroje energie. Tato akce měla velký ohlas zejména mezi studenty. OSN začalo tento svátek slavit o rok později (1971). V roce 1990 se k Americe připojil i zbytek světa a 22. duben se stal Mezinárodním dnem Země. Gabriela Wustingerová
Jana Šeblová 6
Zuzana Kušičková
Marie Bystroňová
Dominik Zámyslický 8
Tereza Počárovská Výtvarné práci ke Dni Země vytvořili žáci 5. třídy v hodinách českého jazyka 9
SBĚR HLINÍKU Rozhodly jsme se (já a Pája) na škole začít třídit hliník. Zprvu se to některým osobám moc nezamlouvalo a někteří i říkali, ţe je to naprostá hloupost a zbytečnost. Jenţe my se nevzdávaly…šly jsme dál podle sebe. Vyrobily jsme nádoby a vyvěsily plakáty, kde bylo napsáno, co a jak. Kdyţ se v nádobách začaly objevovat první kousky hliníku, byly jsme rády. Pak takhle jednou o přestávce za námi přišel pan ředitel s návrhem, ţe bychom se mohli jako škola zapojit do soutěţe ,,TĚŢÍME HLINÍK Z NAŠICH DOMÁCNOSTÍ,,. Byl to dobrý nápad, souhlasili jsme. Tak jsme se přihlásili a po několika dnech nám přišly podmínky pro soutěţ a datum, kdy si pro hliník přijedou. Já a Pája jsme se do toho snaţily opřít všechny naše síly, domluvily jsme se proto ještě s pár lidmi, ţe by bylo dobré uspořádat sběr. Sběr se uskutečnil a vše dobře dopadlo. Vybrali jsme 47 kg těţkostěnného a 9 kg lehkostěnného hliníku. Nakonec si pro něj přijel v daný termín muţ, který si ho odvezl. Tereza Kalibová
JARNÍ DIVY Ráno jsem vstala, převlékla se a šla se nasnídat. U snídaně mě maminka zavolala, kdyţ jsem si chtěla dát poslední lţičku výborných křupínků Fitnes, a řekla: „Dnes večer přijede táta ze Slovenska a musí odejet v pondělí.“ Po snídani jsem šla ven. Vůbec jsem nečekala, ţe takovou krásu někdy uvidím. Krásnější jaro jsem ještě neviděla. Ptáci poletují, honí se, včely sbírají pyl z květů, ryby se otírají, děti si hrají, květy rozkvétají. Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se tu krásu obdivovat. Nejdříve jsem se dívala do jezírka, jak ryby a ţáby snášejí vajíčka. Pak jsem se divila tomu, jak se ptáci honí a zlobí se. Potom mě zaujal pavouk, který spřádal sítě. Najednou na mě maminka zavolala, ţe uţ je oběd. Já si v duchu říkala: „Tak dlouho jsem tu 10
krásu obdivovala?“ Po obědě jsem šla s maminkou a mými sourozenci na procházku. Po cestě do lesíka jsme viděli spoustu květin, rozkvetlých stromů a dokonce párkrát zahlédli srnu se svým mládětem, jak se pasou. Po cestě domů jsme měli chuť na čerstvé ovoce z babiččiny zahrádky. Dnešní den se mi tak líbil, ţe budu i celý zítřejší den venku. Karolína Kubíčková
OHLÉDNUTÍ ZA EXPECICÍ 4P V březnu byla opět sedmička na Expedici ve Vlašimi. O čem to bylo tentokrát? Co nového se sedmáci dozvěděli? U čeho se zasmáli? To se dozvíte právě teď v rozhovoru s Evčou Budskou!!! Ahoj Evi, o čem vlastně byl březnový pobyt ve Vlašimi?
Měli jsme si uvědomit, jaký ţivot mají lidé v jiných zemích, co všechno se musí udělat, aby se k nám dostaly např. kalhoty nebo čokoláda. Určitě velkou náplní bylo, aby naše třída byla ještě větší partou neţ předtím. Co tě nejvíce z celého programu zaujalo? Mmmm......přemýšlím:-D, asi učení pletení dečky jako pletou v Tchai-wanu. U čeho ses nejvíce pobavila a zasmála? Zasmála jsem se asi nejvíce u módní přehlídky, kterou jsme večer pořádali i s naší paní učitelkou, ale záţitků tam bylo hodně jako např. kdyţ jsme se vydali ve tmě lesem po vyznačené trase, kde jsme zakopávali o pařezy:-D a dostali jsme se aţ do kapličky s truhlou a dopisy, kde se odhalilo tajemství, kvůli kterému jsme se do Vlašimi vydali. Myslíš si, že ty pobyty ve Vlašimi jsou pro tebe užitečné? Tak určitě jsou, dozvěděla a naučila jsem se tam hodně věcí a ještě k tomu všemu jsem tam zaţila hooooooodně zábavy:-) Jste podle tebe jako třída větší parta od té doby, co jste začali spolu takhle cestovat? Jo, naše třída se naučila více spolu spolupracovat a kaţdým pobytem se ještě více poznáváme. A taky, kdyţ se najde nějaký problém, tak ho spolu umíme vyřešit. Určitě jste měli plno práce, když jste většina z vás ani moc neodepisovala na smsky, co?:-D Je fakt, ţe kdyţ jsme pořád něco koumali, poznávali nebo si jen povídali, tak se někdy i zapomínalo se ozvat:-D. Bylo to tam super, nuda se tam vůbec neukázala.
Díky moc za rozhovor Kristýna Budská 11
DOPRAVKA Aktuálně z dopravní soutěže v Čelákovicích Během březnového měsíce se uskutečnila soutěţ, na kterou se naše škola pilně připravuje a věnuje tomu nemálo času kaţdý rok. Jak jistě víte, školní kolo v „dopravce“ pořádá učitelský sbor, včele s paní učitelkou Natašou Škardovou. Vzpomínka na testy nebo téměř od všech vţdy obávaná jízda zručnosti, je okamţitě v paměti patrná. Byl vyhlášen verdikt, načeţ bylo dohromady vysláno osm reprezentantů do okresního kola dopravní soutěţe starší a mladší kategorie. První mladší druţstvo bylo sloţené ze čtyř adeptů, spojením 5. a 6. třídy, a starší druţstvo pouze z „osmáků“. V současné době se naši zástupci mohou těšit z 1. místa a brzkým navštívením krajského kola v Kutné Hoře. Za celou školu, prostřednictvím mě a časopisu drţíme palce v krajském kole a zároveň gratulujeme oběma druţstvům za excelentní výkon. Jednou z osmi vyvolených byla Markéta Veselá z osmé třídy. Řekne vám o nejtěţších momentech terénu a příští rok můţete být bohatě, kompletně připraveni. Je tvoje účast v soutěži premiéra, nebo víceleté členství? Poprvé a naposled ( budu „deváťačkou“). Jaké bylo složení tvého družstva? Gábina Wustingerová, Filip Chytra a Michal Polesný. V mladší kategorii to byli Veronika Vodrhánková, David Turner, Stáňa Přeučilová. Přihodila se ti během přípravy nějaká komplikace? Mně přímo ne, ale na poslední chvíli musela zaskakovat za původní členky obětavá a vţdy připravená náhradnice Gábina. Co pro tebe v soutěži bylo nejsložitější? Testy. Co jsi zvládla bez problémů ? Nevím. Takže problémy byly všude? Asi tak. Jaké ceny jse vyhráli za 1.příčku? Batůţek, diplom, reflexního „vosla“. Co bys doporučila všem nadšencům téhle soutěže, aby to v příštím roce dotáhli na nominaci? Ţádný stres, alespoň se mrknout na dopravní testy, nebát se jízd zručnosti nebo nepodcenit situaci. Hlavně neopisovat při testech. Škardová vás nachytá!!! Monika Jordánová 12
MÓDA Čágo bélo všichni!!!!! Blíţí se prázdniny a tudíţ i léto. A jak to uţ bývá, otepluje se a kaţdý, kdo můţe běhá jenom v triku nebo v mikině. Občas se zatáhne, takţe zase skočíme do něčeho teplejšího. I kdyţ to tak nevypadá, hodně z nás uţ projíţdí skříně a plánuje na to volno, co se neúprosně blíţí. S teplem taky znamená vytáhnout kraťasy, šaty, sukně, tílka, kšiltovky, sandále, pantofle, plavky a pohodlné tenisky. Jsou také hodně vidět veselé barvy i stále ty stejné. Holky určitě šílí co s postavou do plavek (nebojte se nejste jediné) a kluci se těší na tu pohodičku. Určitě kaţdý z nás kaţdé jaro provětrává skříně a potom loudí všude moţně, aby ji zase zaplnil a to nemluvím jenom k holkám, ale i ke klukům, znám pár jedinců, kteří to berou váţně, ţe i mně to přijde fakt nemoţný, co potom dokáţou. Podle mého úsudku je jaro a léto znamením probuzení a uţívání si ţivota, proto se nebojte hlavně vytáhnout veselé barevné věci a pořádně si to teplo uţít!!! Nemáme ho přece pořád, tak se ho nabaţte co to jde!!!! Mějte se krásně a papapa :-P Vaše Páťa
PÁLENÍ ČARODĚJNIC Pálení čarodějnic je označení pro noc z 30. dubna na 1. května. Je to velmi starý a dodnes ţivý lidový svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka. Noc z 30.dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenţ byl nejblíţe dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, ţe tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou aţ výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Zvyky a tradice našich vesnic vychází přímo z pohanství a oslav matky přírody avšak jsou silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaţí pohanství vykořenit. Zpracovala Bára Povýšilová
13
ZÁBAVA – POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT
Doplň anglické výrazy pro uvedená slova:
Připravila Jana Modráčková 14
ZÁBAVA – SUDOKU
Připravila Tereza Kalibová
ZÁBAVA – VTIPY Přijde muž do nemocnice a ptá se sestřičky: "Kde leží muž, kterého přejel parní válec?“ A sestřička odpoví: „V pokoji číslo 11, 12 a 13.“
15
Říká Anička Pepíčkovi: "Pepíčku přijdi dnes večer k nám domů nikdo nebude doma." Pepíček se vymydlí a navoní a večer stojí před dveřmi Aniččina domu, zazvoní a… nikdo není doma. Do blázince přijede jeho sponzor a říká bláznům: "Blázni jestli budete týden hodní dám vám bazén." Blázni jsou týden hodní a dostanou bazén. Do něj skáčou šipky, placáky, lomeňáky... Za tři dny znovu přijde ten chlap a říká: "Blázni, jestli budete ještě týden hodní, dostanete do toho bazénu vodu." Vyprávějí si dva doktoři o svých pacientech. "Teda, člověče, my tu teď máme jednoho, ten má snad všechny nakažlivý nemoci... Tak jsme ho dali na samotku a dostává palačinky, bramboráky a lívance." "Neblbni," žasne kolega, "to pomáhá?" "Nepomáhá, ale dá se to podstrčit pode dveřmi!"
Zpracovala Lenka Toťová
ZÁBAVA I POUČENÍ – CHYBNÝ TEXT V textu vyhledej a oprav chyby (13 chyb) V jedné rodině žyla jedna hodná a milá dívenka. Každý ji měl rád, ale mamynka s babyčkou ji milovaly ze všech nejvíce. Babyčka jí ušila červený čepeček a podle něj jí začali říkat Červená Karkulka. Babyčka bidlela na samotě u lesa. Šyroko daleko nebyla žádná jiná chaloupka a babyčka se tam starala o lesní zvýřátka. Jednou v létě mamynka napekla koláče, do košíku přidala láhev vína a řekla Karkulce: „Babyčka má dneska svátek. Vezmi košík a zanes to k babyčce do chaloupky. Ale jdi rovnou, ať se v lese nezatouláš!“ Karkulka pokývala hlavou a zvesela se vidala na cestu.
Zpracovala Lenka Toťová
PŘÍBĚH PODLE NÁVRHU ČTENÁŘŮ – POKRAČOVÁNÍ Z ČÍSLA 5 - NAVRHNI I TY CO BY SE MĚLO DÁLE DÍT Napadlo jí, že by mohla zajít za kamarádkou a třeba u ní i přespat. Ale jakožto neplnoleté „dítě“, musela vše oznámit rodičům. V koutku duše doufala, že jí to máma nezakáže, jak tomu vždy bylo. Ale ani silná touha a víra nepomohla. Eliška, celá smutná, se sebrala a šourala se domů, kam se ostatně vůbec netěšila. Čekala jí jen práce a povinnosti. Hned mezi dveřmi dostala
16
vynadáno, že přišla domů pozdě, že se jen fláká a s ničím nepomůže. Elišce to bylo líto, jelikož věděla, že doma zastává více práce, než všechny holky ze třídy, a dokonce i její o něco málo starší bratr si mohl dělat vždy, co chtěl. „No je to spravedlivé?!!“ opakovala si neustále... Po dokončení všech povinností a úkolů se se smíšenými pocity odebrala do svého pokoje. Tam měla spoustu času si o všem popřemýšlet. Jednoho dne si už ale Eliška nevěděla rady. Opravdové kamarády, kteří by jí podpořili, kterým by se mohla svěřit, byli tu tam. Skoro nic jiného, než čtyři bílé stěny svého prázdného pokoje neznala. Hlavou se jí honily různé myšlenky, ale stále neměla s kým si popovídat. V tu jí napadlo, že ve svém batůžku má stále onu tužku, se kterou v parku zaplnila téměř celý papír a na papíře onen strom, u kterého ležela. „Co kdybych se šla svěřit stromu?“. „Ne, nejsem blázen“, odpověděla si v zápětí. „Nebo mi to pomůže? Sice mi strom neodpoví, ale aspoň mě vyslechne…“ Jak se asi Eliška rozhodne? Půjde se opravdu svěřit stomu, u terého se cítila tak dobře? ( Příběh na pokračování..i ty, který si toto právě čteš, můžeš tento příběh ovlivnit a to tak, že své návrhy dáš na papír, podobně jako Eliška a poskytneš je…ty nejlepší a nejzajímavější zakomponuji do tohoto příběhu ;-) )
Zpracovala Lenka Toťová
HÁDANKY OD HAVRANA 1. Kořeny má skryté v zemi, vypíná se nad jedlemi, stoupá pořád výš a výš, ale růst ji nevidíš.
Byla tu předtím a přijde pak a nakonec ti vytře zrak. 4. Třicet běloušů na rudé líše, napřed ţvýkají, potom dupají a pak stojí tiše.
2. Bez hlasu pláče, bez nehtů štípá, bez nohou skáče, bez pysků pípá.
5. K oku v tváři blankytné se točí v tváři zelené zas jiné oči. První oko na to vece: „Ty mi podobné jsou přece, jenţe jsou to oči niţší neţ já - oko v téhle výši.„
3. Není ji vidět, není ji cítit, není ji slyšet, nejde ji chytit. Je za hvězdami a pod horami a vyplňuje prázdné jámy. 17
7. Bez klíče a víka schránka pokladní, a přece je zlatý poklad v ní.
8. Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčné tichá, věčné pije na své zdraví v brnění, co nerezaví. 9. Jaký lovec je nejlepší.
Pokud by někdo dokázal uhodnout všechny tyto hádanky, bylo by to pro mě velmi potěšující, a proto vyhlašuji soutěţ. Kdo by dokázal všechny tyto hádanky uhádnout, tak bych byl rád, kdyby mi odpovědi poslal na mail:
[email protected] . Rád bych si udělal přehled o tom, kolik máme chytrých hlaviček ve škole. Moţná některé chytré hlavičky zveřejním v příštím čísle. Tyto hádanky jsou v knize HOBIT, tak pokud ji někdo máte, můţete se podívat. Poslední 9. hádanka je bonusová a kdo jí uhádne, můţe mít dobrý pocit.
by Havran (né Havránek)
OKNA DO VESMÍRU Dny otevřených dveří na hvězdárně 22.-24.5. 2009 se na ondřejovské hvězdárně konal den otevřených dveří. Po celý víkend měli návštěvníci moţnost si prohlédnout areál hvězdárny se všemi pracovišti a odborným výkladem. V pátek pak od půl šesté začínala odborná přednáška Milana Halouska na téma: Co dělají kosmonauti, kdyţ se řídící středisko nedívá. Přednáška to byla velmi vtipná a zajímavá. Dozvěděli jsme se něco o tom, jak si kosmonauti krátí čas, jak sportují (hrají golf, fotbal, hází pomerančem atd. –ve stavu beztíţe opravdu zajímavé hrátky), jak stolují (všechno jídlo sušené a vakuované, před pouţitím se do něj napouští voda), a nakonec i něco o sexu ve vesmíru. V sobotu byl přes den klasický program a od pěti hodin byl koncert ţáků základní a mateřské školy bratří Fričů v Ondřejově, v knihovně. Po setmění pak noční pozorování. Pro astronomy amatéry byla moţnost přinést si vlastní přístroje a pozorovat noční oblohu. Myslím, ţe letošní den otevřených dveří byl vydařený, a byl o něj zájem. Jan Pangrác
Obloha v květnu až v září Pozorování planet: Merkur – začátkem října ráno nad východem Venuše – dominuje ranní obloze Mars – na ranní obloze časem do půlnoci Jupiter – v opozici, od července celou noc Saturn – nejprve večer, v září nepozorovatelný 18
Uran – většinu noci, nejlépe v září Neptun – většinu noci, nejlépe v srpnu Nenechte si ujít: Jupiter v opozici, vévodící nocím po celé léto Neptun aţ do července méně neţ 1° od Jupitera Saturn v září bez prstenců (bohuţel na obloze velmi blízko Slunce) kmety 22P/Kopff a C/2006 W3 (Christensen, obě okolo 8. – 9. velikosti) 18.7. ráno zákryt Plejád Měsícem 22.7. nejdelší úplné zatmění Slunce v 21. století (pozorovatelné v Indii a Číně, nejdéle potrvá v oblasti Tichého oceánu jihovýchodné od japonských ostrovů (6 min 39 sekund). Pavla Hudcová
GAMESKY PC: Mario Forever: A je tu opět náš známý Mario. Jedná se o praktickou plošinovku, ve které stačí přeskákat aţ na konec levelu. Řekl jsem to dost jednoduše, ale ve skutečnosti tomu tak není. Já osobně jsem se za měsíc nedostal ani do 2. světa. Podle toho co jsem vyzvěděl, je tam 8 světů, 11 druhů nepřátel a 8 bonusů. Po spuštění odklikáte a pustí vás to do menu. Zde zadáte start a objevíte se u tří „květináčů“, nad kterými je napsáno, do jakého světa vás to pošle. Aţ vyskočíte na květináč, stačí zmáčknout šipku dolů a vyhodí to v příslušném světě. Zde je všechno pouze na vás. I v samotné hře jsou květináče, ale ne kaţdý někam vede, a v některém jsou dokonce schovány masoţravé květiny, které vám uberou ţivot. Ten se dá ovšem získat, neboť kdyţ objevíte zelenou houbičku (jeden z bonusů), tak se vám ţivot automaticky přičte. Ţivoty se dají získat i tak, ţe nasbíráte 100 mincí. Tato hra je dobrá i v tom, ţe je volně ke staţení na Internetu. Hodnocení: Dobrý zabíječ volného času. Onlinovka: The-West: Jedná se o 2 roky starý počin německé dílny na onlinovky Innogames. Kdyţ se registrujete, máte k dispozici charakter své postavy. Do úrovně 10 jste pouze Greenhorn (začátečník), po dosaţení této úrovně se dá změnit. Ale dá se změnit pouze 1x. Na poţadovanou úroveň byste se mohli dostat do týdne (záleţí na době hraní). Pokud jste členem města, ve kterém je postavena budova funebrák, můţete duelovat ostatní hráče a oni mohou duelovat vás. Pro zjištění info jděte na cz.weststats.com a pro samotné hraní na the-west.cz. Článek napsal Geminy 19
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ
???
Část pátá: Ten den se Sára nemohla dočkat konce vyučování. Hned po jeho konci běţela domů připravit se na setkání s jejím údajným otcem. V 16:30 šla do restaurace u radnice. K jejímu údivu uviděla před radnicí toho člověka, který se vydával za jejího otce v televizi a povídal si s Klárou! Jakmile uviděla Klára ve dveřích Sáru, přiběhla k ní a pevně ji objala. „Kde se tu bereš?“ zeptala se Sára. „Přišla jsem za tebou s tátou“ odpověděla Klára „Tak je to venku. Sáro, Klára je tvoje dvojče. Kdyţ jsem se rozvedl s vaší mámou, tak jsem si já vzal Klárku a ty si zůstala mamce, Sáro… Bydleli jsme kaţdý někde jinde, ale kdyţ jste se přistěhovali sem a zjistili jsme, ţe jste takové kamarádky, dostali jsme tak trochu strach a já jsem sebral Klárku a odstěhovali jsme se co nejtišeji a nejrychleji odtud. Pak jsme se ale s vaší mamkou rozhodli, ţe vám to řekneme.“ Řekl otec holek. Pavla Hudcová
VÝSLEDKY SOUTĚŽE NAMALUJ SVÉ UČITELE Soutěže se bohužel zúčastnila jediná žákyně ze 3. třídy. Veronika Jankovská. Namalovala svou třídní učitelku Miluši Solarovou. Za její obrázek získává čestné uznání a cenu. Bude předáno na konci školního roku. ……moc děkujeme.
Redakční rada časopisu: Kristýna Budská, Patricie Hejmová, Pavla Hudcová, Petr Jordán (Havran), Monika Jordánová, Tereza Kalibová, Jana Modráčková, Jan Pangrác, Barbora Povýšilová, Lenka Toťová, Jakub Vaněk (Geminy), Gabriela Wustingerová pod vedením Věry Hudcové. Uzávěrka čísla 6 - květen: 20. května 2009 Plánujeme speciální číslo z našeho pracovního výjezdu. Další pravidelné číslo vyjde koncem září 2009.
