Zpravodaj číslo 1.
44. Mezinárodní festival poezie 20. - 22. listopadu 2008
Dnes večer M-klub 20.00
VYHNANEC Z ARBATU
Hrají a zpívají: Milan Dvořák a Věra Slunéčková
Zpravodaj 1 Čas oponou trhnul Čtyřiačtyřicítka není příliš kulaté číslo. Dokonce není ani půlkulaté. Ale je to hezké číslo. Alespoň mně připadá docela hezké a symetrické a snadno zapamatovatelné. I když s tou zapamatovatelností to bude možná tím, že jsem se v takovém roce narodil. Ovšem když se k tomu přidá ještě devatenáct století. A vypadá to tak, že 44 bude snadno zapamatovatelným číslem i u našeho Mezinárodního (Moravského, krajského) festivalu poezie, neboť čas oponou trhnul a letošním čtyřiačtyřicátým ročníkem festival ztrácí svůj charakteristický rys, který jej provázel od prvního ročníku a odlišoval od všech Poetických festivalů ostatních. Končí veřejné hodnocení číselnými tabulkami ihned po přednesu, které jeho odpůrci opovržlivě přirovnávali k hodnocení krasobruslařů. Já patřil k obhájcům tohoto hodnocení. Už proto, že tento systém vymyslel zakladatel festivalu ing. Jiří Broll a já mám rád tradice. Ale také proto, že je to podle mě ze všech známých systémů hodnocení přednesu ten nejférovější a já jsem za celá ta dlouhá léta nenašel žádný důvod, proč ho měnit. Údajně sice byl pro soutěžící stresující, ale copak i sám život není stresující? A kde jinde už bychom měli vyprodukovat trochu toho adrenalinu, než na soutěži? Vždyť tady nejde jen o to, abych si tu jen tak zarecitoval, ale také o to, abych se v recitačním umění měřil s ostatními. Přiznávám bez mučení, že tento způsob hodnocení byl náročný pro porotce a ne každý z nich se s tím dokázal vyrovnat. Je těžké vynést správný
soud o nějakém přednesu už minutu po jeho odeznění a nemít čas si ho pořádně promyslet. Ale na druhé straně to znemožňuje zákulisní porotní dohody. A také se nemůže stát, že názor jednoho dominantního porotce nabude vrchu a ti ostatní jsou tam pak zbyteční. Neviděl jsem proto nejmenší důvod tento způsob hodnocení měnit, kromě uvedené férovosti už proto ne, že hodnocení náš festival odlišovalo od festivalů ostatních. Ale jiní členové organizačního výboru buďto podlehli neutuchajícímu remcání odpůrců bodování, nebo se jenom tak chtěli zapsat do historie festivalu, a tak bodové hodnocení zrušili. Jsem z toho sice trochu smutný, protože mizí poslední z pravidel festivalu, podle nichž probíhal první ročník tehdy ještě Krajského festivalu poezie v roce 1965, ale to přejde. Ti z vás, kteří sem letos přijíždíte poprvé, ho už vůbec nepoznáte a nebude vám chybět. Ale možná bude těm, kteří v soutěži neuspějí, chybět jedna z dosud občas používaných výmluv, onen výše uvedený stres z nezvyklého způsobu hodnocení. Jenže to je tak asi vše. Ti z vás, kteří sem už nějaký ten pátek jezdíte, prostě budete i tady hodnoceni jako na jiných soutěžích. A všichni dohromady budeme zapomínat. Já sice o něco pomaleji než ostatní, protože mi ten způsob hodnocení nějak k tomuhle festivalu a k Jiřímu Brollovi patřil, ale nakonec zapomeneme všichni. Snad nám zůstane poezie. Josef Fabián
2
MFP 2008 VLADIMÍR vých diskuzích se rodila pravidla, která z původně krajského, tedy vlastně regionálního festivalu, vytvořila festival česko-slovenský, na kterém soutěžil snad úplně každý, kdo v českém a slovenském uměleckém přednesu amatérů něco znamenal. Festivalu, na němž nic nezůstalo nedomyšleno a se vším se zde počítalo. Festivalu, který si zachovával čistou tvář i v dobách, kdy to nebylo vůbec jednoduché. Vladimír byl, s výjimkou roku 1991, členem naší poroty od 3. do 29. ročníku festivalu a od 6. do 26. ročníku, po němž byl zaveden systém rotace předsedů, také jejím předsedou. Ale to není vše. Jako doprovodné programy byly na festivalu uváděny ty nejlepší programy pražské Violy, kterou Vladimír vedl, a účastníci festivalu tak měli možnost vidět a slyšet výkony nejlepších profesionálů. A ani to ještě není vše. Byl to opět Vladimír, kdo po roce 1989 zařídil pro náš festival první ministerský grant a pomohl mu tak přežít zmatené porevoluční časy. Ale pomáhal nám i jinak a o festivalu napsal do časopisů řadu prací. Jeho zásadními statěmi o festivalu jsou „MFP má za sebou čtvrtstoletí“ (1989) a „Ad memoriam – et laudatio“ (1999). Dívám se na popsané řádky a pořád to není ono. Ale snad jsem to úvodní heslo přece jenom trochu obohatil, abychom mohli Vladimírovi k jeho letošním osmdesátinám poděkovat za všechno, co pro Mezinárodní festival poezie udělal. Hodně zdraví a hodně úspěchů, ať mají tvůrcové slovníkových hesel ještě dlouho o čem psát, Vladimíre. Máme tě rádi. Josef Fabián
„Vladimír Justl (*27. 10. 1928) editor, literární historik, divadelní vědec, jeden z největších žijících znalců české literatury a divadla. 1954 - 1990 působil jako redaktor nakladatelství Odeon. 1965 - 1992 byl uměleckým vedoucím pražské Violy, pro kterou připravil desítky literárních pořadů. Editor a komentátor děl desítek českých spisovatelů 19. a 20. století (V. K. Klicpery, J. Mahena, J. Johna, J. Durycha, B. Reynka, J. Seiferta, K. Biebla, F. Halase, M. Holuba ad.). Vydavatel spisů V. Holana, F. Langera a J. Škvoreckého. Pořadatel antologií, autor zabývající se problematikou přednesu aj.“
Slovníkové heslo revue Akademie věd pro vědu a umění „Národní 3“ je možná pro většinu lidí docela dostatečné, ale pro ty nás, kteří jsme tak či onak propojeni s Mezinárodním festivalem poezie, je přece jen nedostatečné. Nedávný osmdesátník Vladimír sice nepatřil k zakladatelům festivalu, těmi byli Jiří Broll, Jan Trůneček a ostatní členové tehdejšího valašskomeziříčského Divadla poezie, ale patři k těm dalším, kteří tomuto festivalu dali jeho tvář. Byla to zajímavá dvojice, předseda organizačního výboru Jiří, vzděláním a založením technik a předseda poroty, literární odborník Vladimír. Dvojice, v jejichž někdy docela vášni-
3
Zpravodaj 1 ...o chvení modrých slov (najmä všetkým recitátorom) Chcela som čosi napísať o Valmeze. Zaspomínať na prvý dotyk s mestom i poéziou v ňom, prelistovať zažité, robiť skicu najrôznejších pocitov a situácií, čo ma tu po mnohé roky postretali.
závidieť a zároveň veľmi priať ten okamih vyslovenia a stíchnutia. Chcela som napísať viac o tom, že Valmez pre mňa napriek dlhoročnému bodovaciemu systému, nikdy nebol súťažou, ale najmä úžasným stretnutím priateľov, a že diváci v útulnej sále tu mali vždy k recitátorovi blízko. Neostal mi čas na dlhšie spomínanie, už zajtra ma vlak povezie na Moravu, a tak ešte pridám aspoň nedávno prečítanú báseň. Nech je pozdravením a prísľubom, že to ďalšie si dopovieme po zvítaní.
Povedať aká dôležitá sa ukázala pre mňa táto skúsenosť. Ako ma utvárala kdesi v tých nepomenovateľných hĺbkach, v ktorých si uvedomujeme sami seba. Človek si vraví, že to už pozná, že vie ako sa naladiť, sústrediť, zvládnuť trému... A predsa, stále nanovo sa ponára do toho rozpoloženia pred vypovedaním prvého verša. A stále nanovo – a stále s väčšou pokorou – sa učí vnímať silu skrytú za slovami.
Malý Majko je hlupáčik, dislektik, čo slová používa ako zvolania. Znie to ako poézia.
Chcela som napísať o tom, ako som netušila, že sa jedného dňa ocitnem na MFP v porote a že sa mi z tej predstavy chvejú kolená rovnako, ako keď som stála na pódiu. A hoci som prijala onen „úrad“ najmä s vedomím, že je asi načase vrátiť festivalu niečo z toho, čo mi dal, predsa budem všetkým recitátorom trocha
Niekedy si predstavujem, že by slová, ktoré znejú z pódia zviditeľneli a premieňali sa na obrazy. Ktovie prečo ich vidím modré. Možno aj vďaka Valmezu a Vám, ktorí ste sem prišli, je poézia stále viditeľná a ešte sa nestratila.
Ale slová ho nepočúvajú. Preto je on trocha básnikom a ona sa nemôže stratiť, lebo tlie vnútri. Joe Palaščák: Teloi (debut, vyd. Modrý Peter, 2008)
Soňa Pariláková
4
MFP 2008 Petr Borkovec
Pokyny k ubytování
Praha - Berlín
Vážení účastníci, v letošním roce jste ubytováni na internátě SPŠ stavební, Máchova ul. Ve čtvrtek se můžete ubytovat od 16.00 hod.
Vnitrozemím, daleko od všech břehů, co nejdál od pláží a ryb, s očima zapíchlýma v polním sněhu, v kraji bez ozářených míst. Les okno zatáhne, v příšeří zdá se ti, že mapa na stehnech se rozsvítila. Jíš chleba se šunkou. A dole u trati očima hledáš mrtvá ženská těla
Lůžkoviny obdržíte v recepci. PO ODCHODU Z UBYTOVÁNÍ ODEVZDEJTE KLÍČE A POVLEČENÍ NA RECEPCI. WC a sprchy jsou na chodbě. Při příchodu na ubytovnu v nočních hodinách zvoňte na vychovatele. V nočních hodinách zachovávejte prosím klid. Ubytovaní v sobotu musí uvolnit pokoje do 8.00 hod. v neděli ráno. Doufáme, že studenti, v jejichž pokojích bydlíte, je najdou ve stejném pořádku, v jakém vám je předali.
Členové organizačního týmu MFP Eva Králová, Roman Štěrba, Vlasta Frantíková
Příjemný pobyt Vám přeje organizační výbor MFP.
Miloš Doležal V noci smrt mě škubala černý hranostaj hryzal do srdce oknem stará hrušeň zírala a šila z proutí střevíce někomu do hrobu. Ještě tu jsem, ještě vás vidím čaj srkám v posteli sic tomu nevěřím že stále žiji že po neděli přijde zase podnělí sic tomu nevěřím ale pořád piji z prázdného hrnku a ležím v útlém bednění a koukám, na nohách mám boty z divného proutění.
Lidé, kteří ví - Roman Štěrba a Petr Zahradníček
5
Zpravodaj 1 Jiříkovo vidění Písně ksindlu
Když se začíná blížit termín MFP, obvykle dlouho přemýšlím, o čem by tak mohlo být Jiříkovo vidění, aby to utáhlo tři články. Letos mě ale inspirace sama praštila přes frňák. Zpívaná poezie. Málokdo se z této polohy protlačí mezi „sektu“ opravdových básníků, jako se to podařilo třeba Karlu Krylovi, ale najde se v té svérázné komunitě hodně zajímavého. Tak se pojďme podívat na tři texty, které mě tentokrát zaujaly… A začneme pěkně zostra. Podivným (nebo podivuhodným) (z)jevem současné folkové scény je hip-hop-folkař Ondřej Ládek čili Xindl X. Někteří ho za ksindl skutečně považují, většinu ale ohromil. Určitě hlavně tím, že přinesl něco hudebně nového, což už uvnitř lehce zahnívající folkové scény asi možné nebylo, ale také podstatně přímočařejším vyjadřováním. Moderátor Miloš Keller o tom psal: „…jak je většina folku zoufale out nudnými popisy svých hluboce niterných pocitů a vyumělkovanými textovými obraty a jen mudruje, umírá-li, nebo je už mrtva. A přitom Xindl hluboce niterné pocity popisuje také a neotřelá slovní spojení vrší taky – jenže (a to je rozdíl) přirozeně a s lehkostí.“ Ano, to je vcelku přesné. Xindl nápadité metafory vkládá do textů naprosto samozřejmě a jsou navíc přímočaré a až depresivně pravdivé. Abych jenom netlachal, podívejte se na jednu ukázku – text písně Cool v plotě. Škoda, že k ní nemůžu připojit i ten svérázný hudební doprovod. Před časem Jaromír Nohavica s lehkým nadhledem nazpíval ironic-
kou generační výpověď Třiatřicet. Dnes, už v podstatně přeměněných podmínkách, Xindl X rapuje životní pocity dnešních třicátníků. A neřekl bych, že je to o moc veselejší… spíš naopak. Tak nás aspoň třeba potěší to svobodné a radostné využívání nižších a ještě nižších vrstev jazyka, obecné řeči a slangu, ze kterého se některým tradicionalistům lehce obrací žlučník. Líbí se mi hlavně refrén, ve kterém to Xindl krásně „natřel“ několika oblíbeným „trendy“ slovům. A vzkaz pro konzervativce – přeskočte píseň a čtěte raději až zítra.
Cool v plotě
Když jsi byl malej, jako ostatní děti Věděl jsi, že život začíná ve třiceti Tak jsi chtěl vyrůst a všem to nandat A pak ti těch třicet bylo a to skončila sranda Měl jsi svoje ambice a svoji vizi Prostě všechno, co předchází každý životní krizi Protože i když se podřídíš sebevyšším principům Nepomůže ti to proti cipům Co dělaj velký ramena a tvrděj, že něco znamenaj Aby chytli dojnou krávu a cucnuli si z vemena Zatímco ty máš svou citlivou duši A červený uši a vůbec netušíš Že když místo toho, aby sis lokty brousil Svý moudra trousíš jen sobě pod vousy A s ostatními morousy sedíš v koutě Všichni ostatní předběhnou tě
6
MFP 2008 Jiříkovo vidění Chtěl jsi být COOL, být boží Být SUPERSTAR a nehorázně slavnej Cítit se IN, jako boss A mít VŠEHO DOST Být NEJ Jenže jsi COOL… v plotě Jsi SUPER STÁR a stárneš dál den za dnem Cítíš se INvence prost A máš VŠEHO DOST, jseš NEJspíš na dně
Ale je To celkem k vydržení, když se člověk naleje Protože v alkoholu ukrytá je naděje Říkáš si, že to blbý období se přežene A ne že ne Že ještě nemáš život zkaženej Že ještě někde ňáký body naženeš
Když jsi byl malej, měl jsi co říct Ale tvejm slovům nikdo nevyšel vstříc Ono je sice hezký spoléhat se na osud Ale milej zlatej, jde to jenom odsud pocud Když se netváříš, jako bys měl na chodníku v Hollywoodu svoji hvězdu Sorry kámo, zákaz vjezdu Brána ráje zůstane ti zavřena Ostatní si užijou a ty budeš za křena Byl jsi mladej a nadějnej, ale mládí je v tahu Ztratil jsi iluze a tvoje slova váhu A teď jako čekáš ňákou cenu za snahu? Prostě se smiř s tím, že tě život vzal na hůl A stáří klepe na dveře A budík hlásí, že je čas lidí bez páteře Co jenom dělaj gesta a hladinu čeřej A ostatní zůstanou bez večeře
Když jsi byl malej, chtěl jsi bejt velkej Teď se ti to povedlo, tak už nelkej Nejsi jedinej, kdo čeká, až opadá listí z dubu A suší hubu, tak vítej do klubu I my znali svou cenu a nebyla to láce Cejtili jsme, že ve vzduchu visí inspirace Ale nebyla to inspirace, byl to jen smog A my místo v síni slávy skončili pod vlivem drog I my jsme chtěli roštěnky a máme jenom špeky A podesátý vstupujeme do stejný řeky Tak to chodí, ale jsme na jedný lodi A přestojíme každou bouři, když bude co kouřit No tak seber a zvedni se z matrace Život skončil ve třiceti, teď začíná legrace Vítej mezi lůzrama a zazpívej si s náma Na daleký cestě do neznáma
R: Chtěl jsi být COOL…
Žes chtěl být COOL…
Říkáš si, že život jsou permanentní galeje
Jiří Jurečka
7
Zpravodaj 1 Organizační schéma 44. ročníku MFP
Ředitelka festivalu
Marie Havranová
Předseda občanského sdružení Valašské Athény
Josef Fabián
INFORMAČNÍ A ORGANIZAČNÍ STŘEDISKO
Hana Marková Magda Siekliková TISKOVÉ STŘEDISKO
Karel Prokeš Miroslav Kyšák Ondřej Machala Pavel Stojar Josef Fabián Vlastislav Navrátil Martin Dobiáš Jiří Jurečka Renata Bechná TECHNICKÉ ZÁZEMÍ
Roman Štěrba Martin Janírek Martin Krejčí PÉČE O POROTU
Zdeňka Křížanová PRODUKCE DOPR. PROG.
čtvrtek - Karel Prokeš pátek - Hana Marková sobota - Hana Kofránková
HOSPODAŘENÍ
Eva Králová
PREZENCE Vlasta Frantíková Eva Hajná
UBYTOVÁNÍ
POROTA
Aleš Vrzák - předseda Libor Vacek David Kroča Martina Longinová Marcel Šustek Jaroslava Čajková Soňa Pariláková Peter Zemaník - náhradník Nina Martínková - náhradník
TAJEMNÍK POROTY
Alena Juříčková
PROPAGACE
Dušan Utinek
MODERÁTORKA
Renata Bechná ŠATNA
Jarmila Žitníková Jitka Zemanová
8
Nina Martínková
MFP 2008 Seznam recitátorů 44. MFP I. KATEGORIE
Lucia Tomaschová - Košice SR William Saroyan - Had
Kryštof Bartoš - Drásov ČR Milan Kundera - Žert
Dominika Zabrucká - Val. Meziříčí - ČR Richard Brautigan - Mé jméno
František Bořík - Plzeň ČR Dennis Leary - Rakovinu nevyléčíš
Anna Zemaníková - Banská Bystrica SR Uršul‘a Kovalyk - Kúpeľňa
Pavla Cabáková - Krnov ČR Renata Bellingerová - Babička
II. KATEGORIE
Petra Fojtů - Valašské Meziříčí ČR Daniil Ivanovič Charms - Příběh
Barbora Chybová - Svitavy ČR Jakub Deml - Moji přátelé
Peter Galdík - Rimavská Sobota SR Luigi Malerba - Láska v studni
Mária Gubricová - Komárno SR Sylvia Plathová - Posledná vôľa a Hrana
Josef Kačmarčík - Praha ČR Peter Bichsel - Jodok nechá pozdravovat
Tereza Lexová Jasunari Kawabata - Případ mrtvé tváře Eva Palkovičová - Bratislava SR Dušan Kužel - Tajná jama starých rodičov
Lucia Lejková - Fintice SR Elke Heidenreichová - Obyčajná cesta Barbora Malkusová - Strakonice ČR Miloš Macourek - Kudlanka nábožná
Martin Režný - Měrovice nad Hanou ČR Miroslav Holub - Zvěstování a My co jsme se smáli
Pavol Náther - Bratislava SR Ján Šimko - Petržalské príbehy Jan Plecháč - Krnov ČR Ivan Kraus - Kdybys nebyla, vymyslím si tě
Anna Šafránková - Teplice ČR Zbigniew Herbert - Pan Cogito Radim Šíp - Brno ČR František Halas - Přiznání
Vít Roleček - Chrudim ČR Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock
Jana Trojanová - Chrudim ČR Fráňa Šrámek - Změněná situace
Šimon Stiburek - Praha ČR Werner Holzwarth - O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu
Laura Urbanová - Prešov SR Woody Allen - Keby boli impresionisti dentistami
Matej Struhár - Brezno SR Andy Turan - Prečo vylomiť mrežu
Vendula Valentová - Olomouc ČR Patti Smith - Balada Hageny Wakerové
Lucia Šul‘ová - Levice SR A. P. Čechov - Spať, len spať! Olga Tomanová - Ostrov ČR Eberhardt Hauptbahnof - Potrestaný trapič
Ingrid Zachorecová - Hurbanovo SR Jukio Mišima - Smäd po láske
9
Zpravodaj 1 Jak básník Jaroslav Kovanda Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách nedávno vydala nenápadnou, útlou, ale pozoruhodnou knihu. Jaroslav Kovanda v ní sepsal příběhy ze Zlína a okolí a nazval ji „Nejaký Jura Vičík“. Příběhy jsou to někdy smyšlené, jindy inspirované skutečností. Podobají se prý těm, které autor prožil v dětství. „Neumím si moc vymýšlet. Když mně to, co napíšu, nesmrdí vlastním zážitkem, zdá se mně to falešné,“ vysvětluje Jaroslav Kovanda.
ce zajímavá ještě jedna věc. Je totiž psána valašsky. Není to ale ta pohádková valaština, kterou známe z nejrůznějších souborů pověstí. Je to valaština živá a přirozená. Dodává všem těm příběhům zvláštního ducha, kouzlo a svižné tempo. Proč autor psal své příběhy valašsky? „Částečně kvůli okouzlení, které jsem z té perfektní řeči zažil. Navíc hovorová valašština je daleko modernější jazyk než prudérní spisovná čeština. Zájmena vztažná, v nichž má kdekdo hokej, to jenž, jež, již, nahradili si Valaši už dávno kouzelnými slovíčky kerý, kerá, keré, keří... Přechodník minulý, apendix, který v češtině tak zahnívá, zrušili Valaši úplně, a přechodník přítomný, jda, jdouc, jdouce, koule na noze kdejakého novináře, se po valašsku řekne jednou provždy iďa anebo nanejvýš iďaci. Valašsko se pěkně vypořádalo i s kroužkovaným ů, dalším češtinotvorným nesmyslem. Ú k splnění svého účelu úplně dostačuje. Přítel Karel Husička mně řekl, že mu súsed vyprávěl o sově, která lítala do jeho stromu dňovat. Jaká nádherná slovní svoboda. Když se nocuje, musí se přece i dňovat! Anebo, že troky musel vyhnusit... Což mně taky připadalo přesnější než slovo vyčistit,“ říká Jaroslav Kovanda v rozhovoru zveřejněném v MF DNES.
Všechny ty příběhy se točí kolem Jury Vičíka. Buď je jejich hlavní postavou nebo jen přihlížejícím. Obyčejné události jsou tu zasazeny do běhu 20. století, jak ho lidé prožívali na východě Moravy. Jura Vičík je průvodcem osudy těchto lidí. Je to jednoduchý prostý Valach. Přitom je na něm cosi výjimečného a stává se na stránkách knihy skoro mytologickou tajemnou postavou. Takovým valašským Járou Cimrmanem. Existoval vůbec „nejaký Jura Vičík“? To nám autor nepřizná. A možná to ani sám neví.
Kdo Kovandu zná, ví, že to je také určitá forma protestu literáta proti globalizaci. „Ještě padesát let míru a koexistence s angličtinou a máme
Na nové Kovandově knížce je veli-
1O
MFP 2008 ve své próze oživil valaštinu v Čechách a na Moravě po řeči. Tak jako na začátku 19. století, kdy jsme se málem zadusili němčinou. My jsme totiž velice snaživý až vlezlý národ. Jen tak mimochodem, vždyť my už nemáme kino ve Zlatém jablku, ale Golden Apple Cinema. Ve znaku zlínského klubu kopané jest psáno Football club Tescoma Zlín. Sportovní reportér řekne v televizi: po tom strašném dizástru v Sydney mu napreparovali strategii. Nemáme rozhodčí, ale arbitry. Kde co je top. Píše se a říká po anglicku: stalo se to týden zpátky, pojďme začít, mějte hezký den,“ rozohňuje se spisovatel.
psacího stroje napršelo a stroj zrezl, jindy se „o“ a „p“ pářily už ve vzduchu cestou ku papíru, pravidelně jsem blbě namotával kopíráky. A datloval jsem velice uboze. Všechno, co teď píšu, by mělo mít na začátku věnování: Billu Gatesovi, Johnu Scanerovi a Mirkovi Prokešovi. Ten posledně jmenovaný je počítačový technik, který mně pomáhá, když se něco v mém písíčku zasukuje. Takže: všechno je mnohem prozaičtější. Bez současné techniky bych nenapsal ani ň. Natož prózu. Kovandova novinka je prostě po mnoha stránkách zajímavým počinem. Pochválil ji i nestor české literární vědy a výjimečná kulturní osobnost Valašska, kritik Mojmír Trávníček. V závěru své recenze zveřejněné v časopisu Texty píše: Chvályhodné také je, že autor nepracuje s „klasickými“ folklorními typy, nehraje si na lidového vypravěče s očekávanými smíchotvornými pointami, ani se nezaklíná, že ty stránky „napsal život sám“. Samozřejmě ani nedává záruku, že si všechno od a do zet vymyslil a připomíná-li text události a osoby povědomé, jde o podobnost čirou náhodou. Devatenáct příběhů své knihy napsal Jaroslav Kovanda, smísil dokument s básní, vzpomínku s pohádkou, výmysl se svědectvím; a převzal plnou odpovědnost za text i za Juru Vičíka, neboť víme, že podobní hrdinové bývají zbaveni svéprávnosti.
Jaroslav Kovanda je známý jako básník. Vyšlo mu mnoho sbírek, léta vydával časopis Psí víno věnovaný současné poezii. K próze se zatím příliš neměl. I proto je nová knížka pozoruhodná. V rozhovoru s Radimem Kopáčem na Portálu české literatury Jaroslav Kovanda svůj příklon k próze komentuje těmito slovy: Já jsem dlouho trénoval jenom poezii... Podle norem, jaké nám schystala „poezie všedního dne“, verše psávaly se krátké, na pár řádků. Úlety k próze u mě troskotaly zpravidla na psacích strojích. Jednou mně do
Pavel Stojar
11
Zpravodaj 1 FESTIVALOVÉ MENU
OTEVÍRACÍ DOBA
Zámecký guláš 55 Kč Smažený vepřový řízek, bramborový salát 60 Kč Klobása 25 Kč 2 ks dietních párků 20 Kč Valašská kyselice 25 Kč Pečivo 1ks 3 Kč
čtvrtek 23. listopadu 2006 divadelní kavárna: 14.00 - 20.00 hod. prezence, ubytování: 15.00 - 24.00 hod. cestovné: 15.00 - 22.00 hod. šatna M - klub: 14.00 - 24.00 hod. bar M - klub: 18.30 - 24.00 hod.
pátek 24. listopadu 2006 divadelní kavárna: 8.00 - 24.00 hod. sekretariát, cestovné, ubytování: 8.00 - 13.00 hod. šatna S klub: 8.00 - 24.00 hod.
sobota 25. listopadu 2006 divadelní kavárna: 8.00 - 18.00 hod. šatna S klub: 8.00 - 18.00 hod. M - klub: 18.30 šatna M - klub: 17.30
12
Ernst Jandl
Nasycení
být hladov změnit svět
být syt svět je změněn
žrát dál svět zůstal beze změn
prahnout po hladu na všecko už je pozdě
MFP 2008 Recitátoři 43. MFP
Ernst Jandl
Nic a něco v hlavě nic sedám ke stroji zasunu list na němi nic na něm něco vytáhnu list ze stroje a čtu jako text něco ze své hlavy
Dominika Bogdanová
Martin Režný Naďa Plíšková
Nemoc je od slova nemoci
Petr Horth
Lenka Marhanová
13
Začátkem každého dne očekávám že něco udělám.
A druhý den končí středou, kdy opět očekávám že ve čtvrtek něco udělám. Hormon smrti.
Zpravodaj 1 Dnešní program Bulat Šalvovič Okudžava melancholický filosof, básník, písnikář, prozaik
Ze všech textů a knih je patrné, že byl humanisticky orientovaným člověkem, který věřil v laskavost a slušnost. V tehdejším Sovětském svazu působil v jakési pololegalitě, podobně jako třeba herec a hřímavý písničkář Vladimír Vysocký. Okudžavovy přemýšlivé písně jsou však plné klidu a smíření. Jejich autor a interpret ale dokázal říci: „Do Prahy nepojedu, dokud tam budou naše tanky." Na své jediné dva koncerty u nás tak přijel až na sklonku života.
Bulat Šalvovič Okudžava, syn abcházského otce a arménské matky, se narodil 9. května 1924 v Moskvě. Zemřel před jedenácti lety, 12. července 1997 v Paříži. Necelé dva roky před tím koncertoval v Brně a v Praze. Záznam vystoupení, které proběhlo 27. října 1995 v brněnském divadle Husa na provázku vyšel na kompaktním disku pod názvem Poslední koncert. Rodina Bulata Okudžavy do jeho třinácti let žila v Moskvě, v Arbatské čtvrti, a on sám se považoval za Rusa. Životní pocit umělce, který oslovil posluchače a čtenáře i za hranicemi své země, zřetelně ovlivnila 2. světová válka. Když v jedenačtyřicátém narukoval do armády, bylo mu sedmnáct let a ve válce utratil čtyři roky života. Jeho slavné protiválečné písně Papírový vojáček, Píseň o pěchotě, Píseň o vojenských bagančatech nebo Píseň o mém životě, však vznikly až po válce. Okudžava je i bez formálního hudebního vzdělání známý především v roli písničkáře, který dokáže své hluboce prožité pocity a vycizelované názory vyjádřit několika verši. Často je považován dokonce za protirežimního zpěváka. On se však komunistickému režimu otevřeně nepostavil. „Nikdy jsem se nepočítal mezi protestující, byl jsem vždycky lyrickým básníkem. Moje básnictví se samozřejmě nelíbilo těm, co byli u moci," poznamenal v rozhovoru pro Českou televizi sám Okudžava. „Myslím, že skutečný umělec nemá kritizovat. Úkol skutečného umělce spočívá v tom, aby vypověděl o sobě. A co už to dá člověku, to si musí každý rozhodnout sám." Jeho tvorba je dílem melancholického filosofa, který se zabývá nadčasovými tématy. Ač se proslavil, jak je výše zmíněno, hlavně baladickými písněmi, nepovažoval se za hudebníka, ale za básníka a spisovatele. Napsal několik historických próz - v Rusku velice oblíbených, u nás bohužel málo známých.
Bulat Šalvovič Okudžava Československo Okudžava poprvé navštívil v roce 1964. Z té doby byl jeho podpis na zdi v divadle Semafor. On u nás tenkrát nezpíval, ale navštívil třeba redakci časopisu Mladý svět, kde s ním hovořil později známý hudební novinář Jiří Černý. „Měl jsem z něj okamžitě dojem osobnosti. Pak, když jsem ho znova po těch letech viděl, tak se mi zdálo, že se vůbec nezměnil v tom, že mluvil málo. Vše co řekl, bylo k věci, že to mělo nějaký smysl a že to byl člověk, který se absolutně nepředváděl - ten dojem jsem měl v šedesátém čtvrtém a už mi zůstal," vzpomínal na Okudžavu 3. března 1998 v brněnském klubu na Leitnerově ulici. „Pro mě," dodal Jiří Černý, „je Okudžava téměř klasickým příkladem, řekl bych Rusa, i když on je Abcházec, když se povede. Pro něho mělo všechno cenu. Všechno mu stálo za úvahu, nic takzvaně neodmávnul. Ale zdálo se mi, že největší cenu pro něj má, i když on to nikdy takhle neřekl, lidská solidarita." -pro-
14
MFP 2008 Vyhnanec z Arbatu Vyhnanec z Arbatu Bulat Okudžava dál oslovuje české publikum
v gulagu 18 let. Kniha líčí idylické zážitky malého chlapce s arménskou matkou Ašchen v Moskvě i v Gruzii, na konci příběhu jsou však trosky a číhá smrt. Věra Slunéčková četbou z Okudžavovy knihy v pořadu maluje obrazy autorova bezstarostného dětství na pozadí pro nás neznámých reálií stalinské Moskvy. Kytarista a zpěvák Milan Dvořák četbu prokládá nezaměnitelnou interpretací do češtiny přebásněných písní, mezi nimiž zazní Mravenec a bohyně, Smolenská cesta, Píseň o Arbatu, Píseň o Mozartovi, Píseň o kocourovi i Píseň o vyhnání z Arbatu, která připomíná násilné vykořenění z míst, v nichž básník prožil šťastné dětství a ilustruje jeho lásku k té poetické části Moskvy, přestože nyní je už „okupována“ moderními supermarkety.
V roce 1980 stály překlady ruské poezie abchazsko-arménského básníka s kytarou Bulata Okudžavy vedle výpovědi téměř o generaci mladších zpívajících básníků Paula Simona, Leonarda Cohena, Joni Mitchell, či Boba Dylana v knize Víc než jen hlas. Nejde o to, jak velké sousto si autoři knihy Jiří Vejvoda a František Novotný tenkrát ukousli, nakonec žádná jiná taková knížka u nás v té době nevyšla. Důležitější je, že kniha, těžko dostupná prémie edice Kamarád, šla tenkrát z ruky do ruky a tehdejší vlasatí posluchači angloamerických proroků folkové a rockové hudby vedle textů svých idolů pozorně, a mnozí poprvé, četli i Okužavovy lyrické a protiválečné texty. O něco později, když nad Moskvou vyšla politická hvězda Michaila Gorbačova, si tito mladí lidé kupovali, pokud byly k sehnání, nebo když měli tu možnost, rovnou nechávali z tehdejšího Sovětského svazu posílat Okudžavovy vinylové desky, vydávané sovětskou firmou Melodia a vážili si jich stejně jako desek Dylanových a Cohenových. Českých překladatelů Okudžavových textů je celá řada. Jeho písně tady zpívala šansoniérka Hana Hegerová, hráli je i folkoví písničkáři Petr Lutka nebo Jiří Vondrák, tleskalo jim publikum Jaromíra Nohavici. Kongeniálně však souzní s verši a hudbou Bulata Okudžavy hlavně překladatel, textař a písničkář Milan Dvořák, který se před lety na jednom překladatelském večeru potkal s Věrou Slunéčkovou a z jejich spolupráce pak vzniklo představení Vyhnanec z Arbatu. Dramaturgicky je složeno z písní Bulata Okudžavy s českými texty Milana Dvořáka a z úryvků z Okudžavovy knihy Zrušené divadlo, jíž do češtiny přeložil Milanův bratr Libor. Bulat Okudžava žil a do svých třinácti let vyrůstal v arbatské čtvrti v Moskvě. Oba rodiče byli významnými členy VKSb (komunistické strany), v roce 1937 byl však Bulatův otec zatčen a popraven. Matka strávila
Věra Slunéčková a Milan Dvořák Pořad není jen četbou stylizovaných vzpomínek Bulata Okudžavy a přehráváním jeho znamenitých písní. Má logickou stavbu a spěje k dramatickému závěru, který předznamenává čtení o návštěvě Okudžavovy matky Ašchen po zatčení Bulatova otce u přítele z dětství, lidového komisaře, ministra vnitra Lavrentije Beriji. A Bulat Okudžava, třeba právě v pořadu Věry Slunéčkové a Milana Dvořáka Vyhnanec z Arbatu, dál oslovuje české publikum se stejnou silou jako za svého života. Nachází zde nové posluchače a čtenáře, jako před bezmála třiceti lety, když se u nás objevily zmíněné překlady jeho textů v knize Víc než jen hlas... -pro-
15
MFP 2008
44. Mezinárodní festival poezie Čtvrtek 20 listopadu
Divadelní kavárna 15.00 hod. - prezence účastníků Sál 19.30 hod. - zahájení MFP - losování 1. kola soutěže M-klub 20.00 hod. - Vyhnanec z Arbatu Písně, úvahy a vzpomínky Bulata Okudžavy. Hrají a zpívají: Milan Dvořák a Věra Slunéčková
Pátek 21. listopadu
M-klub 9.00 hod. - 1. kolo soutěže M-klub 14.00 hod. - pokračování 1. kola M-klub 19.30 hod. - losování 2. kola soutěže Sál 20.00 hod. - Sandra Pobodová: Songy a kuplety
44. MFP 20. - 22. litopadu 2008 pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Občanské sdružení Valašské Athény a Město Valašské Meziříčí za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury Zlínského kraje a sponzorů ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Bratislava Za podporu děkujeme firmám:
Sobota 22. listopadu
M-klub 9.00 hod. - 2. kolo soutěže Sál 14.00 hod. - rozborový seminář M-klub 19.30 hod. - slavnostní zakončení 44. ročníku MFP 2008 s vyhlášením výsledků a přehlídkou vítězů „O ŠTÍT MĚSTA VALAŠSKÉHO MEZIŘÍČÍ“
Členové redakce přejí všem účastníkům pohodu, klid a spoustu nevšedních kulturních zážitků.
Zpravodaj 44. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Redakce: Karel Prokeš - šéfredaktor, Mirek Kyšák - editor, Ondřej Machala - grafik, Vlastislav Navrátil - foto, Pavel Stojar, Josef Fabián, Jiří Jurečka, Soňa Pariláková - autoři příspěvků
