Zpravodaj číslo 3.
44. Mezinárodní festival poezie 20. - 22. listopadu 2008
Dnes večer M-klub 19.30
- VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ - SLAVNOSTNÍ ZAKONČENÍ 44. ROČNÍKU MFP
Zpravodaj 3 My jsme to babičce věřily Tahle věta zazněla při jednom z dnešních dopoledních přednesů a dost mě uklidnila, protože možná budete věřit i dědečkovi. Jsem už totiž pamětníkem tohoto festivalu, vždyť jsem byl už na jeho prvním ročníku a moje nejstarší vnučka je dnes starší, než všichni ti, kteří tady dopoledne soutěžili. Jako osoba pověřená psaním úvodníků do festivalového zpravodaje je musím psát vždy den před tím, než zpravodaje vyjdou. Nijak mě to netěší, protože musím tak trochu předpovídat co bude a navíc jsem skvělým terčem kritiků, když to předpovím špatně. A to se letos stalo. Již v osm hodin ráno jsme se sešli a diskutovali o letošních změnách propozic, s nimiž ne všichni zrovna souhlasí. Takže se diskutovalo, jestli za rok jako letos, nebo jako v třiačtyřiceti letech předchozích a nakonec se dohodlo, že to necháme až napotom, ale abychom se rozhodli správně, požádáme účastníky festivalu o jejich názor. A aby nám mohli svůj názor sdělit i ti, kteří jsou tady letos poprvé, bude porota hodnotit druhé kolo soutěže postaru bodovacími tabulkami, aby viděli o čem je řeč. V době, kdy čtete tyto řádky, již všechno výše uvedené proběhlo a vy se v propozicích 45. ročníku MFP dozvíte, jak to vlastně dopadlo. Ale vraťme se k ročníku letošnímu. Když už jsem vstal se slepicemi a zúčastnil se té ranní porady, a také proto, že jsem byl zvědav, co nového nám změny přinesly, sedl jsem si v hledišti a naslouchal přednesům
prvního kola. Většinou to nedělám a nechám porotu, aby mi soutěžící prosela a já si pak vychutnávám až kolo druhé, ale jsem rád, že jsem to letos neudělal, protože většina soutěžních výkonů byla nebývale dobrá. Trochu mi sice vadilo, že šlo většinou o přednesy prózy, ale vzhledem k tomu, že šlo o přednesy kvalitní, nevadilo mi to zas až tak příliš. Taky mě napadlo, že by technici mohli popřemýšlet nad tím, zda by nestálo za to namířit jeden reflektor na studnu, když tolik soutěžících její prostor při soutěži využívá. Jinak bylo všechno jako jindy, jen mi trochu scházela děvčata vpravo vzadu a jejich gong a také to napětí v sále, kdy soutěžící skončil a všichni čekali na čísla, co na to říká porota. Letos jim to ale porota řekne až při semináři. Když už mluvím o porotě, tak ta nám letos hodně omládla, ale žádné překvapení se nekoná, všechny nové členy dobře známe a rádi je v jejich nové roli vidíme. Soňa Pariláková tady několikrát uspěla nejen jako recitátorka, ale v dobách, kdy součástí MFP byla literární soutěž, také jako autorka. Martina Longinová zde úspěšně soutěžila a také vystupovala v rámci doprovodných programů festivalu, a David Kroča zde také několikrát byl nejenom jako soutěžící, ale i jako náhradník poroty a navíc k nám jezdí již několik let do porot Krásenského zvonečku. A stejně jako je, tady rádi uvidíme za rok i vás, na 45. MFP. Mějte se hezky. Josef Fabián
2
MFP 2008 Co se Vám vybaví pod jménem Vladimír Justl? Jana Štefánková
svých 15 letech, což už je poměrně dávno, a toto setkání pro mě znamenalo velmi mnoho. Mé pootevřené dveře do světa poezie se tehdy rozlétly dokořán a už tak zůstaly. Díky němu se utvářely mé zkušenosti v oblasti přednesu, přátelství s výjimečnými lidmi, díky němu jsem se mohla několikrát ocitnout na prknech pražské Violy a být vedena jeho laskavou a odbornou pedagogickou rukou jako studentka DAMU. Mám tu čest a životní štěstí, že jsem Vladimíra poznala, že mi pomáhal, věřil mi a že mu dosud mohu být nablízku ve společnosti Slovo a hlas. Je to mimořádný člověk, kterého si velmi vážím po odborné i lidské stránce. Díky za vše, Vladimíre, a k Tvým narozeninám ti přeji hodně zdraví na těle i na duši.
Při představě Vladimíra Justla se mi vybaví, v souvislosti s MFP, jeho laskavé a trefné představování poroty, láskyplné hodnocení recitátorů s velkým odborným rozhledem. Také jeho nesmlouvavost k nedochvilnosti a lajdáctví. Především je pro mne Vladimír Justl velkou a silnou osobností s tvůrčím nábojem a jsem ráda, že jsem se s ním mohla setkat.
Ivan Kováč
Martina Longinová
„Hviezda jasná.“ (mojej mladej vitalite v prednese před štvrťstoročím). Naozaj, svietil mi na cestu. Ďakujem mu za to (aj za celé Platické divadlo).
S milým a váženým panem Vladimírem Justlem jsem se prvně setkala ve
3
Zpravodaj 3 Jiříkovo vidění III. Na jaguára, kamaráde!
ta inspiroval, ale mně v jeho písních šumí pěna dní a někde za rohem nedočkavě vykukuje Tracyho tygr… nebo snad jaguár?
Tak, a je tu konec MFP. A poslední díl vidění, který se z folkových sfér přenese malinko jinam, do snových „najazzlých“ krajin. S Danem Bártou jsem se dlouho míjel. Nějak jsem si ho zařadil do klanu různých Pavlíčků a Střihavků, náhodně uzřený klip Slim Jim jeho rating v mém povědomí také příliš nepozdvihl. Ani jsem příliš nevnímal jeho opakované stávání se zpěvákem roku, protože všelikeré ankety kolem mě většinou proplouvají bez povšimnutí. Až jednou, za poryvu… Bratr přinesl domů album Retropicture. Někde jsem zaslechl srovnání koncertu Dana Bárty s bílou magií. Něco takového se pokojem začalo vznášet, když začala hrát skupina Illustratosphere. „Tak trochu hudba z jiného světa. Možná jen ze snu, ale člověk nikdy neví, který mikrokosmos zrovna Dan Bárta obývá. Říkejme tomu třeba snový jazz, ale to je škatulka, které není tomuto dílku vůbec zapotřebí. Je plné překrásných příběhů s vůní krajin za oponami spánku,“ četlo se v jedné kritice. Doplním, že jsou to příběhy chápané spíš instinktem než hlavou, ze dnů, „kdy se mi příčí spát, když napolo líný v koutě začnu snít“. Hodně snadno se vposloucháte do jemných hravých exhibic Illustratosphere, do nichž vplouvá Bártův těžko napodobitelný hlas na správných místech a ve správný čas. A pak si uvědomíte, že texty nejsou o nic horší, ba místy samovolně vystupují na vlny hudby jako radostně hravá surrealistická báseň. Nevím, kde se Bár-
Dan Bárta Asi nejvíc jsem se zaposlouchal do písně Za poryvu. Možná jsem si trochu vzpomněl na mé oblíbené wernischovské básnické (ne)krajiny – „Opatrní vedle sebe hledíme do kraje / v popelavém teple tebe má vina roztaje / za poryvů třtina šumí jinotaji“. A chytlavý, lehký, hravý refrén „Otevři bránu…“ u mě kromě Saroyanova tygra vyvolává ještě vzpomínku na jazykové hry Christiana Morgensterna. Ať už to tak opravdu je, nebo ne (vlastně na tom ani nezáleží), právě bohatost vjemů, nálad a asociací dává textům nový smysl a další významy. V málokterém verši najdou všichni podobnou asociaci, ale přitom možná často působí na vnímatele podobně. A řekl bych, že o něco takového vlastně v poezii jde… Jiří Jurečka
4
MFP 2008 Došlo do redakce
Jiříkovo vidění III. Za poryvu
Reakce na rozhovor s Hanou Markovou ve Zpravodaji č. 2
Až bude z mé hlavy uma umaštěná boj druhové nebudou doma nad svými nápoji po noci té ani doma ani sami…
Hana Marková mi zavolala po zasedání přípravného výboru MFP někdy začátkem podzimu, aby mne informovala o rozhodnutí, zrušit na festivalu bodové hodnocení. Pamatuji si, že mě to překvapilo a řekla jsem, že bych to nedělala. Jestli se ale takto rozhodli, ať to zkusí, ale argument nedostatečného počtu recitátorů kvůli bodovému hodnocení jsem už tehdy nemohla akceptovat. Proto odmítám, že jsem zrušení tak jednoznačně podpořila, jak z rozhovoru vyplývá.
Utajená cesta vede mezi liánami v siluetách koridorů zítřek jde za námi pole vidí, ruce lidí mačetami Unavení tak jak loni klesneme do sítí řeč je v jednom ohni, za slova nechytíš v noci padá k zemi nebe korunami Až bude z mé hlavy uma umaštěná boj druhové nebudou doma nad svými nápoji po noci té ani doma ani sami Otevři bránu to se může, ticha veřeje času je málo pramínek na jaguára kamaráde je naděje nepolekáni že vsednem ještě dnes ráno to se může času je málo pramínek na jaguára ó caríňa je naděje nepolekáni že vsednem ještě dnes ráno.
Jana Štefánková
Návraty z Moravy a Oravy Poetický program, v ktorom vystúpia vybraní českí a slovenskí recitatori z festivalov Hviezdoslavov Kubín, MFP Val. Mez. a Kremnické Gagy. Koná sa vo štvrtok 27.11.2008 o 19.00 hod. v klube Scherz na Palisádoch (Partizánská č. 2). Srdečne pozývá Ivan Kováč.
Zakalená řeka teče dlouhými jámami předposlední bude večer, ty nebo já sme my opatrní jako voda za vlnami Opatrní vedle sebe hledíme do kraje v popelavém teple tebe má vina roztaje za poryvu třtina šumí jinotaji Otevři bránu...
5
Zpravodaj 3 Prvá kategoria, prvé kolo, piatok, 21. 11. 2008, krátko po 13.30 hod. Jedným slovom – pozoruhodné. Pozoruhodná dramaturgia (aj keď nie vždy). Pozoruhodne vysoký výskyt chlapcov, v podstate už mužov (aj keď nie vždy). Pozoruhodne vyrovnaná vysoká úroveň prednesov (aj keď nievždy). Pozoruhodne ťažká práca poroty pri určovaní postupujúcich (aj keď nie vždy).
Takisto ma prekvapilo, ako bývalého recitátora prózy príjemne, že prozaické texty boli v drvivej prevahe – až na dve básne interpreti recitotvali výhradne prózu. Prečo? Žeby poézii nedôverovali? Žeby sa do nej nedokázali dostať? Ktovie. Prečo, jako dobre a ako zle recitovali – to im istotne povedala porota v záverečnom hodnotení. Nechcite to odo mňa.
Rozmenené na drobné: Príjemne ma prekvapila dramaturgia textov, ktorá vo väčšine prípadov tendovala ku „hravým“, odľahčeným, písaným s nadhľadom a humorom. Miestami prvoplánovým, no vo väčšine prípadov s humorom rozmýšľajúcim, neubližujúcim, nastoľujúcim aj vážne otázky. A práca s takýmto druhom textu je o to náročnejšia, že recitátor sa musí vyvarovať pokušeniu, podľahnúť práve prvoplánovosti humoru. Vo väčšine prípadov sa to aj podarilo.Chvalabohu. O to väčší zážitok sme mohli mať. Recitátori sa (po dlhom čase zase?) rozdelili presne na polovicu v zastúpení chlapcov (už skoro mužov) a dievčat (už skoro žien), čo, podľa mňa, pozitívne ovplyvňuje a spestruje súťaž. Pozitívne to ovplyvnilo aj úroveň a vyrovannosť jednotlivých výkonov – mal som pocit, ako keby sa recitátori navzájom motivovali, hecovali k lepším výkonom. Nie je vhodné porovnavať festival s inými festivalmi. Nanajvýš s predchádzajúcimi ročníkmi a mám dojem, že zážitkov v prvom kole bolo tohoto roku o mnoho viac ako vlani. Spomeniem niektoré, ktoré zaujali mňa. V poradí, ako recitovali: Kačmarčík, Galdík, Zemaníková, Bořík, Náther, Tomanová, Cabáková, Lejková, Bartoš, Struhár, Plecháč, Roleček.
Prekvapila ma ešte jedna vec. Mladí českí recitátori si neváhali vybrať ani predlohy, ktorých témou boli udalosti a zážitky z rokov komunisticej minulosti nášho spoločného štátu. Javy, ktoré sami nezažili, nemajú s nimi žiadnu skúsenosť interpretovali s nadhľadom, ktorý hodnotil postavy z dnešného pohľadu. Ako fungujú mechanizmy strachu, pokrytectva a neúprimnosti i zloby dnes. Ten dobový posun ako keby náhle zmizol. A to je (azda) dosť dobrý dôvod na zamyslenie sa po 19. rokoch: Už naozaj odišli? Peter Zemaník, náhradník poroty
6
MFP 2008 Centurie Giorgia Manganelliho, aneb co jsme četli před téměř pětadvaceti lety Bylo, nebylo..., stávali jsme každý čtvrtek ve frontě před knihkupectvím a doufali, že na nás zbude výtisk některého z mála titulů, perliček v šedi socialistického realismu. Jednou z knížek, která v polovině osmdesátých let mezi vlasatou mládeží šla z ruky do ruky, a troufám si tvrdit, že dnes by na pultech, či v regálech, ležela nepovšimnuta, byla Centurie italského spisovatele a pedagoga Giorgia Manganelliho (nar. 1922 v Miláně). Knihu, za níž Manganelli v roce 1979 dostal nejvýznamnější italskou literární cenu Premio Viareggio a sám autor charakterizuje takto: „Do mé knížečky je vměstnán obsah celé knihovny; ve svazečku je shromážděno sto románových epopejí, které jsou však zpracovány amorfním způsobem, takže před čtenáři vyvstávají jako chvatné texty v několika řádcích.“ Nabízím ke kratochvilnému čtení jednu ze stovky malých románových epopejí italského mistra paradoxu, konkrétně tu jíž v Centurii najdete pod číslem / názvem Osmdesát jedna. -pro-
než se provdat za mladíka bez rodokmenu a jmění, a zbavit se svého hrůzného úkolu, poněvadž jde jen o úkol, který jí byl vnucen. Princezna totiž musí poslouchat Krvelačného krále, který pro ni připravuje hádanky, zkoumá vyluštění, a upozorňuje na tu nevyhnutelnou chybu a zároveň jí nařizuje, aby přikročila k popravě nerozvážného ctitele. Avšak Krvelačný král také proklíná svůj smutný úkol a nepřál by si nic lepšího, než číst klasiky, cestovat a pátrat po starobylých katedrálách a lidmi zapomenutých knihách. Byl by rád, kdyby nemusel nikoho zabíjet a nejednou si se svou drahou Princeznou popláče, ale musí poslouchat Krvelačného Císaře. Ten si Krále každý týden povolá a vyptává se kolik nápadníků bylo usmrceno a jak; a když mu Král popisuje strašlivý úděl těch lehkovážných mladíků, naslouchá mu, přikyvuje, jako by se věci odvíjely tak, jak si to přeje, nakonec králi, který si v duchu rve vlasy a proklíná sám sebe i Císaře, blahopřeje. Císař je ve skutečnosti hromotluk, který rád loví, dobře jí a pije a po večeři si rád zazpívá ve sboru; hraje si se psy a kočkami a potrpí se na štědrost k chudině, avšak i on musí poslouchat. Každý měsíc opouští zámek a jede do hor před jeskyni do níž se neodvažuje vstoupit, ale postaví se k ústí a silným hlasem líčí, kolik mužů bylo zabito a kde a jak. Zevnitř se ozývá chrčení a řvaní, mohl by to být chropot draka, sopky či strašidla. Hlas se nakonec zvláštně zklidní do jakéhosi brumlání, jež má v sobě něco dobrotivého. Císař se pak zahalí do pláště a vydá se zpět na zámek, a při tom se táže sám sebe, koho to asi poslouchá, zda ďábla, nebo boha, nebo zda ten, koho poslouchá, je ďábel, který poslouchá boha, nebo bůh zotročený ďáblem.
Ve městě, nad nímž vládne Krvelačná princezna, se všichni muži do Princezny dříve či později zamilují a dostaví se ke dvoru, aby ji požádali o ruku. Nikdy neřekne ne, ale muži, který ji žádá za manželku, položí jednu hádanku. Někdy je složitá, jindy jednoduchá jako v základní škole. Nápadník v každém případě udělá nevyhnutelnou chybu, třebas malou, jež však Princezně nikdy neunikne a ctitel je sťat. Následujícího dne se dostaví nový kandidát s nepotká ho jiný osud. Princezna je ve skutečnosti jemná, útlocitná žena a nepřála by si nic lepšího,
7
Zpravodaj 3
Listina vítězů 44. MFP „O štít města Valašského Meziříčí“ 20. - 22. listopadu 2008
I. KATEGORIE
Peter Galdík - Rimavská Sobota, SR II. KATEGORIE
Barbora Chybová - Svitavy, ČR CENA 17. LISTOPADU
Vít Roleček - Chrudim, ČR za interpretaci textu Ladislava Fukse „Pan Theodor Mundstock“
CENA JIŘÍHO BROLLA
Lucia Lejková - Fintice, SR za interpretaci textu Elke Heidenreichové „Obyčajná cesta“.
CENA STAROSTY MĚSTA VALAŠSKÉHO MEZIŘÍČÍ
Jana Trojanová - Chrudim, ČR za interpretaci textu Fráni Šrámka „Změněná situace“
CENA JIŘÍHO DEMLA
Anna Šafránková - Teplice, ČR za interpretaci textu Sylvie Plathové „Lady Lazarus“
CENA POROTY
I. kategorie II. kategorie
Anna Zemaníková - Bánská Bystrica, SR Matej Struhár - Brezno, SR Laura Urbanová - Prešov, SR Ingrid Zachorecová - Hurbanovo, SR
8
MFP 2008 Galerie vítězů 44. Mezinárodního festivalu poezie
Peter Galdík
Barbora Chybová
Lucia Lejková
Jana Trojanová
Vít Roleček
Anna Šafránková
Anna Zemaníková
Laura Urbanová
Matej Struhár
Ingrid Zachorecová
9
Zpravodaj 3 Meziříčský festival má výjimečný charakter. Neberme mu jej. Rozhovor s vedoucím poroty Alešem Vrzákem
že se v jejich případě může objevit nějaká známka kolem trojky.
Předsedou poroty Mezinárodního festivalu poezie je letos poprvé rozhlasový režisér Aleš Vrzák. A má nelehkou úlohu. Asi tušíte proč. I náš rozhovor se točil hlavně kolem tématu číslo jedna letošního festivalu, a tím je změna systému hodnocení soutěžících. Aleš Vrzák na ni má hodně vyhraněný názor.
Jak se na věc dívají ostatní porotci? Myslím, že je to naprosto obecná shoda. Nejen v naší sedmičlenné porotě, ale i když jsme to konzultovali s pěti dalšími lidmi, kteří tady letos jsou a ve festivalové porotě už dříve zasedali. Z těch dvanácti si jen dva myslí, že se to nemělo rušit, ale že se to může zkusit nově. Všichni ostatní si ale striktně myslí, že se to prostě rušit nemělo.
Pořadatelé letos zrušili bodový systém hodnocení a zavedli tajné. Vyvolalo to velké diskuse. Jak se na tuto změnu díváte? Nový způsob hodnocení je ten nejtypičtější a funguje na všech soutěžích, které jsou v této republice. Mezinárodní, dříve Moravský, festival poezie byl výjimečný v tom, že měl hodnocení jiného typu.To se smazalo. Vzniká tak tuctový festival, který navíc nemá žádná postupující předkola, jako ostatní festivaly, a tudíž nesbírá nikde interprety. Myslím si, že tato cesta by vedla k postupné záhubě festivalu. To, že má festival určitou výjimečnost hodnocení, setkávají se tady Slováci a Češi. Z národních přehlídek, jako je Kubín, Prostějov nebo Sobotka, se tady mohou objevit výjimečné talenty, nejlepší interpreti. Jdou do jakéhosi střetu a jsou to většinou interpreti zkušení, takže by jim neměla vadit přímá konfrontace. Jsou to vítězové jiných festivalů a zkušení recitátoři, kteří se nemusí bát toho,
Nakonec jste prosadili, že se i letos budou zvedat kartičky s čísly… Samozřejmě je důležité zdůraznit, že organizátoři mají právo si program na svém festivalu uspořádat podle sebe. My jsme jako porotci přesto navrhli, aby tento ročník byl soutěžícím i divákům předložen v obou variantách hodnocení. Tedy první kolo tajné a druhé veřejné. To veřejné hodnocení, tedy součet bodů,
1O
MFP 2008 Meziříčský festival má výjimečný charakter. Neberme mu jej. ale bude jen orientační. Porota se v zákulisí bude zabývat oběma koly dohromady. Noví soutěžící ale uvidí oba způsoby a v rámci sobotního semináře se mohou všichni vyjádřit, co jim přijde zajímavější. Pokud jim přijde lepší způsob hodnocení v utajení, není co řešit. Pak by ale porota neměla být sedmičlenná, ale pětičlenná. Když se sedm lidí vyjadřuje ke každému výkonu (a těch uslyšíme za ty dva dny přes padesát), tak je to takové obrovské množství informací, že bychom potřebovali jeden až dva dny jen na určování pořadí, rozbor a věci kolem toho. Organizátoři musí pochopit, že když sem přijedou soutěžící a nedostanou se do druhého kola a ani neviděli známky, neznají své hodnocení. Tady je zvykem, že ti, kdo neprošli do druhého kola, se nehodnotí na semináři. Soutěžící odrecitují jeden text a někdo jim řekne: Vy už dál nejdete. A ani se k jejich výkonu nevyjádří. To mi připadá velmi neslušné. Budeme proto hodnotit naprosto všechny výkony, které jsme slyšeli. Jde ale o více než padesát výkonů, které musíme rozebrat na semináři. A jestli se ještě kromě toho máme bavit o budoucnosti festivalu a systému hodnocení, tak to bude dost nabitý seminář.
Má hlas předsedy poroty při rozhodování větší váhu? Nemá. Akorát může předkládat určité návrhy, ale protože fungujeme velice demokraticky, tak ten návrh stejně musí být schválen většinou poroty. Má právo vést způsob hodnocení, ale ten zase musí být schválen většinou poroty. Abychom nemluvili jen o známkování… V čem ještě tkví výjimečnost meziříčského festivalu? Je to samozřejmě i zdejší atmosféra. Výjimečnost zámku a zvláště sálu, svícení, které si člověk může určit. Tady mají soutěžící naprosto jedinečné možnosti. To není žádná sokolovna nebo obyčejný sál. Tohle je nádherný prostor, vynikající pro interpretaci. Zhmotňuje se tu intimita textů, a to se skoro nikde jinde neděje. Ještě se ale vrátím k tomu číselnému hodnocení. Když jsem sem jezdil soutěžit, taky jsem si nějakou dobu přál, aby nebylo. Pak jsem na to ale přistoupil. Toto hodnocení jasně určuje pořadí všech. Podívám se do seznamu a vidím, na kolikátém místě jsem skončil. Samozřejmě, když je mi patnáct a zjistím, že jsem předposlední, tak to člověk velmi těžko rozdýchává. Ale za rok za dva se to všechno může otočit. Tak to bylo i v mém případě. Z třetího místa od konce jsem se posunul na špičku. Dnes vyslechneme všechny a vyhlásíme jediného vítěze.
Letos jste poprvé předsedou poroty. V čem se to liší od běžného porotcování? Je to úplně stejné.
pokračování na straně 12.
11
Zpravodaj 3 Meziříčský festival má výjimečný charakter. Neberme mu jej.
S Richardem Pogodou nejen o básnících
To znamená, že na druhém místě skončí vlastně všichni ostatní - na druhém až třicátém místě. A to je, myslím, škoda.
Pavel Dostál, Miroslav Horníček, Jiří Suchý, Karel Kryl nebo Karel Plíhal – ti všichni, i mnoho dalších osobností se míhá vyprávěním rozhlasového hudebního redaktora a zároveň skladatele Richarda Pogody. Všechny je důvěrně znal, se všemi se přátelil. Poezie a hudba. To jsou dvě věci, které se prolínají celým životem Richarda Pogody. Prolínaly se i v komponovaném programu, který v pátek večer představil spolu se svou dcerou, herečkou Sandrou Pogodovou a kapelou. V rozhovoru pro festivalový zpravodaj Richard Pogoda vzpomíná na své přátele i na léta šedesátá, komentuje svůj vztah k poezii.
Pokolikáté jste vlastně na festivalu? To nedokážu odhadnout. Podesáté nebo snad popatnácté? A jako porotce myslím počtvrté.
Jaká poezie je vám nejbližší?
Jaké básníky máte nejraději? Strašně se to vyvíjí. Když jsem sem začal jezdit jako soutěžící, měl jsem moc rád Jiřího Ortena a zvukomalebnost Horovy poezie. Postupně jsem přešel k náročnějším textům, mé poslední interpretace ve Valašském Meziříčí byly z Holana, Zahradníčka a Diviše. Tihle tři autoři zůstali mými velkými oblíbenci dodnes.
Nonsensová poezie - Lear, Morgenstern. A v současné době Šrut. Zhudebnil jsem také asi padesát Žáčkových básní, se kterými občas jezdím na vystoupení pro děti. Zkoušel jsem zhudebnit i některé texty Jiřího Suchého. Jako kluk nebo dítě v pubertě jsem poezii moc nečetl, protože jsem to měl furt doma. Můj otec, který byl spoluzakladatelem tohoto festivalu a podílel se i na Wolkerově Prostějově, měl v padesátých letech v Olomouci slavný soubor - divadlo poezie Štafeta. K nám domů pořád chodili nějací lidé, kteří uměli dobře recitovat, a na druhou stranu i básníci. Mě to jako jedenáctiletého kluka moc nezajímalo, dokud jsem osobně nepoznal Josefa
Vystupujete ještě veřejně? Minimálně. Je to většinou jen na nějaké klubové scéně. Vyhýbám se tomu i v rozhlase. Přestoupil jsem na druhou stranu. Sedím na druhé straně skla a vybírám si interprety a snažím se s nimi dojít k nějakému konsensu a dospět k co nejlepšími tvaru pro posluchače Českého rozhlasu. Pavel Stojar
12
MFP 2008 S Richardem Pogodou nejen o básnících Kainara. Díky němu jsem pochopil, že poezie může být docela zajímavá. Přišel, popadl kytaru a zazpíval dvě písničky s texty, které napsal k americkým šlágrům. Poprvé jsem sám začal číst poezii, když jsem chodil na zkoušky tátova souboru. Velký vliv na mě měl samozřejmě Pavel Dostál, s nímž jsem si byl velmi blízký už od základní školy a vydrželo nám to až do jeho smrti. A byl tu třeba i Karel Kryl, s nímž jsem měl to štěstí asi rok úzce spolupracovat.
původním povoláním typograf. Ale rychle jsem se učil a pak se dostal i k dalším básníkům. Nějak programově jsem ale poezii nikdy nečetl. Ovšem, jak už jsem říkal, ty nonsensové texty mě chytly. Morgensterna jsme s Pavlem Dostálem dokonce v DEX klubu přivedli na jeviště. A s velkým úspěchem. Ostatně asi ve třetině pořadů, které jsme dělali v DEX klubu, se objevovala poezie. Ale my jsme tomu tehdy tak neříkali Nemůžu ještě nevzpomenout Jaroslava Seiferta. Mám nejraději jeho knížku Všecky krásy světa. Tu mám v ložnici a můžu ji otevřít kdykoliv a na jakékoliv stránce a vždycky mě to vezme, stejně jako třeba Suchého vzpomínky. Překvapuje mě, jak jste v té šedivé době socialismu nacházeli tolik nadšení a radosti pro tvorbu… Byla to asi reakce na tu dobu. Dodnes si pamatuji, jak mě zasáhl text písně Meckie Messer v přebásnění Jiřího Suchého. Bylo to někdy ve druhé polovině 50. let na olomoucké plovárně. Dokonale zvládnutá čeština, to je radost. Mě to ohromně zajímalo a vždy jsem k tomu tíhnul, i když nejdůležitější pro mě bylo psát hudbu na texty Pavla Dostála a Mirka Horníčka, který byl naším velkým inspirátorem. I on uměl s tím slovem úžasně zacházet. Viděl jsem, že se to nedá vynutit.
Pochopil jsem, že poezie není jen nějaké nudné přednášení něčeho, co se rýmuje. Došlo mi, že to je velice široký pojem a taky to, že od poezie k písničkovým textům je strašně blízko. A Pavel Dostál psal, podobně jako Jiří Suchý, písničkové texty, které mohly být poezií. Já jsem je začal velice rychle zhudebňovat, ačkoliv jsem na to neměl školy - byl jsem
pokračování na straně 14...
13
Zpravodaj 3 S Richardem Pogodou nejen o básnících Když má člověk znalost češtiny a radost z ní, tak to přichází skoro samo. A Mirek Horníček měl skvělého učitele, vždyť zacházet s jazykem se učil u Wericha.
pouští se zajímavé filmy. A přitom je doba nejtvrdší normalizace… Sandra je ročník 1975 a už někdy v roce 1981 zpívala v pořadu, který jsem dělal pro Krajské kulturní středisko v Ostravě z písniček Suchého a Šlitra.
Zdá se ale, že ze současného života poezie mizí… Přes všecky ty průšvihy současné konzumní společnosti u nás stále vychází dost poezie. Potvrzují mi to i lidé, kteří přijíždí třeba z Ameriky, například vracející se emigranti. I když v USA žije daleko víc lidí než u nás, sbírky poezie tam vychází v nákladu dvou tří tisíc kusů. Ani česká hudební scéna na tom ale není nejlíp… Třeba ty muzikály… V těch našich muzikálových divadlech vezmou nějaký silný příběh, protože vlastní nejsou schopni vymyslet, oblepí to něčím tak banálním, až to cloumá dveřmi, nacpou tam hvězdy, které se vyberou dřív, než je ten muzikál napsaný a vymyšlený. A pak už se jen inkasuje. To je hudební průmysl. To nemá s kulturou, která má chytnout za srdce, nic společného. Ale když se tím ti lidi uživí a najdou dost pitomců, kteří na to jdou, dobře jim tak.
Režíroval to tehdy Pavel Dostál. Pak chodila do loutkového souboru Milady Mašatové, která dovedla lidi pro divadlo skutečně nadchnout, i když se hrálo jen s loutkami. Ostatně už jako osmileté dítě uměla Sandra zpaměti Cimrmanovy hry. Pak už to pro ni byl jen krůček na konzervatoř. I když hraje v různých seriálech, vždy se zároveň snažila dělat kvalitní divadlo. Člověk ale musí dělat všelicos, aby se uživil, protože herec je v podstatě námezdná síla. Spolu jsme ale vždy dělali jen to, co máme oba rádi. Pro mě jsou naše společné pořady vždycky srdeční záležitostí.
Vystupujete se svou dcerou, to je hodně neobvyklé. Jak toto vaše jevištní spojení vzniklo? Když žijete v rodině, kam pořád chodí nějací umělci, píšete něco, hrajete,
Pavel Stojar
14
MFP 2008 Kam dál s festivalem? Letošní ročník meziříčského Mezinárodního festivalu poezie byl jiný než ty předchozí. Jistě, i dřív se tady hodně debatovalo. Bylo to ale hlavně o volbě autorů nebo způsobech přednesu. Tentokrát snad porotci i soutěžící nemluvili o ničem jiném, než o hodnocení, které se z veřejného bodového změnilo na tajné. Vznikla dokonce anketa, v níž se mohli účastníci k tomuto problému vyjádřit. Na anketu reagovalo 13 soutěžících. A výsledek byl takřka jednoznačný. „Bodové hodnocení bylo lepší. Přehlednější a spravedlivější.“ Nebo: „Je to také napínavé, zaujímavé, jedinečné. Keď možem ísť na Valmez, tak sa na tie čísličká veľmi teším.“
Jen zcela výjimečně se objevily námitky tohoto typu: „Snad jen zrušit známky od trojky níže.“ Velmi rozpačitě soutěžící přijali způsob, který nakonec zvolila porota – tajné hlasování poroty doplněné ve druhém kole o veřejné bodové hodnocení. Vnímali to spíše jako chaotický experiment rozpolceně kombinující oba typy hodnocení. Jednoznačně proti bodovému hodnocení byl jediný hlas. A vysvětlení dotyčného, proč preferuje tajné rozhodování poroty? „Protože jsem dostal od Vrzáka dvojku!!!“ Jiný soutěžící k tomuto komentáři ještě nekompromisně připsal krátký verš: „Vrzák je mrzák“ Inu, jsme na festivalu poezie… Uvidíme, co ještě vzejde z diskuzí mezi organizátory, porotci a soutěžícími. Mluvit se dá o lecčems – nejen o hodnocení, ale třeba i o volbě doprovodných programů. Všechny tyto reakce ale ukazují na to, že lidem na festivalu záleží. A to je dobře. Každopádně pořadatelé mají fůru námětů k přemýšlení, kam festival ve Valmezu dál směřovat a jakou mu dát tvář.
Je patrné, že o formě hodnocení soutěžící hodně přemýšlí a není jim lhostejná. A dobře si uvědomují, že Valmez v tomhle vždycky byl výjimečný. V anketních lístcích se můžeme dočíst třeba to, že „krasobruslařský způsob hodnocení má jedinou relevantní nevýhodu – porotce se musí o hodnocení rozhodnout velmi rychle a může se nechat příliš ovlivnit jenom poslední větou nebo jedním výrazným momentem (ať už pozitivním nebo negativním) – a jednu jedinou relevantní výhodu – je unikátní.“
Pavel Stojar
15
MFP 2008
44. Mezinárodní festival poezie
44. MFP
20. - 22. listopadu 2008 pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Občanské sdružení Valašské Athény a Město Valašské Meziříčí za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury Zlínského kraje a sponzorů ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Bratislava Za podporu děkujeme firmám:
redakce zpravodaje MFP Zpravodaj 44. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Redakce: Karel Prokeš - šéfredaktor, Mirek Kyšák - editor, Ondřej Machala - grafik, Vlastislav Navrátil - foto, Pavel Stojar, Josef Fabián, Jiří Jurečka - autoři příspěvků
