Zpravodaj číslo 2.
44. Mezinárodní festival poezie 20. - 22. listopadu 2008
Dnes večer Sál 20.00
SONGY A KUPLETY
účinkují Sandra a Richard Pogodovi
Zpravodaj 2 Festival přinesl ochlazení Náš festival se koná již tradičně v listopadu, a tak jsme v době jeho konání zažili už všechny druhy počasí. Bylo teplo a slunečno, drobně pršelo, lilo jako z konve a také chumelilo, někdy docela dost. Letos to dlouho vypadalo na variantu „teplo a slunečno“, protože brzy po létě přišlo léto babí a nějak se mu u nás zalíbilo, takže i svatý Martin někde přišel o svého bílého koně. Jenže dva dny před festivalem na město spadl letošní první sníh a i když rychle roztál, ochladilo se a teď to spíš vypadá na variantu „drobně pršelo“ a možná i „chumelilo“. V rádiu dokonce povídali, že se o tomto víkendu na horách rozjedou vleky. To by ale účastníkům festivalu nemělo vadit, protože sněhový příval nám v dohledné době nehrozí a pokud se sem někdo dostane, tak už bude v suchu a v teple M-klubu a přilehlých prostor zámku Žerotínů. Přihlášených účastníků je letos dost, možná proto, že jsme okopírovali sociální demokraty, kteří ruší poplatky v kraji řízených nemocnicích, a zrušili jsme poplatek za účast na festivalu. Lid obecný i lid festivalový jasně ukázal, že poplatky v české kotlině nemáme rádi, že se nám mnohem víc líbí, když jsou věci placeny z veřejných rozpočtů. To jsou sice také naše peníze, ale čí přesně jsou, to je vlastně nevypátratelné a tudíž anonymní. A my všichni se radujeme nad tím, že jsou to peníze sousedovy, takže my vlastně ušetřili. Omlouvám se za tento malý exkurs do finanční oblasti, které vůbec nerozumím a slibuji, že do konce festivalu už o penězích nepromluvím. A
hodlám mluvit hodně, i když jen tak, s přáteli a známými, s nimiž se každý rok na festivalu scházím, ale i s těmi, s nimiž jsem se dosud nesešel a sejdu se poprvé až v následujících hodinách. A také hodlám hodně poslouchat, ale nejen novinkám, hlavně přednesům soutěžících, které již znám z minula a budu moci porovnávat, i těch, které zatím neznám vůbec a čekám, čím mě překvapí. V době, kdy vy budete číst tyto řádky, už vlastně budu mít větší polovinu onoho poslouchání za sebou. Novým účastníkům doporučuji prohlédnout si naše město, které je sice malé, ale zas ne tam malé, aby se nebylo na co dívat. Přinejmenším městské centrum za dívání stojí. A i pro ty, kteří už Valmez znají, je jen několik metrů od zámku, na jeho zadním nádvoří, nově upravena bývalé vězeňská kaple a v ní je výstava „Pražské vily“. A vedle je Sýpka s informačním centrem a malou hezkou prodejní galerií, kde můžete koupit nějaký hezký vánoční dárek, pokud jste to ještě nestihli. Kdyby byl festival později, pozval bych vás asi ještě na jarmark, který má trvat od prvního prosince do Vánoc, ale nevím, na co bych vás tam mohl lákat. Je to letošní novinka a já sám jsem zvědav, co všechno ze slibovaného bude splněno. V Americe mají na slibování Obamu, v Praze Paroubka a ve Valašském Meziříčí pořadatele vánočního superjarmarku. Uvidíme, kdo z nich bude lepší v plnění slibů. Hodně úspěchů v druhém kole. Josef Fabián
2
MFP 2008 Jiří Článek o jubileu Vladimíra Justla v 1. čísle zpravodaje jsem uvedl citací slovníkového hesla z revue Akademie věd pro vědu a umění „Národní 3“. Heslo druhého jubilanta, osmdesátníka Jiřího Brolla tam ale nenajdete. Je pouze ve Slovníku osobností kulturního a společenského života Valašska a v materiálech, které jsou od nás převzaty, například v databázi českého amatérského divadla nebo v katalogu Vědecké knihovny v Olomouci. A přitom Jiří toho pro toto město a tento festival udělal neuvěřitelně moc. Jiří byl zakladatel. V roce 1962 založil Divadlo poezie, které ve svých prvních šesti letech bylo s olomouckým divadlem Rudolfa Pogody nejlepším divadlem poezie na Moravě (přinejmenším na její severní polovině) a líhní řady skvělých recitátorů, v čele s Dagmar Jaklovou, tehdy ještě Oravovou, vítězkou a o něco později i porotkyní tohoto festivalu, a s dalšími, kteří zde tehdy „brali místa na bedně“. V roce 1965 Jiří s přáteli založil tento festival a stál v čele jeho organizačního výboru až do roku 1972, dokud ho z této funkce normalizátoři nevyštípali. A v roce 1971 ještě založil recitační soutěž místních základních škol Televizní baňka, v níž si vybíral talentované recitátory do Divadla poezie. Jiří byl inženýrem chemie a milovníkem poezie. Ale byl hlavně skvělým organizátorem a snad největším „pečlivkou“, jakého jsem kdy poznal. Někteří by ho snad nazvali i pedantem. Jenže právě díky této pečlivosti dokázal nejen vymyslet, ale také
ohlídat desítky ba stovky drobností, takže akce jím pořádané byly vždy skoro dokonalé. A byly by ještě dokonalejší, kdyby Jiří nemusel spolupracovat s námi, nespolehlivými a zapomětlivými kolegy a stihl si všechno udělat sám. Jiří věnoval své životní lásce - poezii veškerý svůj volný čas. Jenže osud mu ho nadělil málo a Jiří v lednu roku 1981 odešel do poetického nebe. A Divadlo poezie odešlo s ním. Sice se ještě několik měsíců pokoušelo udržet na hladině, ale bez Jiřího to nešlo. Nikdo nebyl ochoten věnovat divadlu tolik času jako on. Televizní baňka jeho odchod sice přežila, ale ztratila svou pravidelnost a v roce 1988 skončila také. Už nebyla potřebná k výběru členů Divadla poezie, protože to neexistovalo. Ale já její potřebu pro město a jeho školy cítil, a tak jsme ji, mírně modifikovanou, v roce 1992 obnovili pod názvem Krásenský zvoneček. Koná se dodnes a je propojena i s tímto festivalem, neboť jeho osobnosti zasedají v porotách Zvonečků jako jejich předsedové. Jenom Mezinárodní festival poezie se, sice s tolika změnami, že by ho Jiří snad už ani nepoznal, ale bez jakéhokoliv přerušení dožil dneška a je na něm udělována i Cena Jiřího Brolla. A ti co ji dostávají, ani netuší, co nám ta cena připomíná. Připomíná lásku. Připomíná práci. A připomíná i pomíjivost světské slávy. A nevděk. Proto jsem vám napsal k Jiřího nedožité osmdesátce tyto řádky. Josef Fabián
3
Zpravodaj 2 Deset otázek pro Jakuba Patočku, šéfredaktora Literárních novin Tento rozhovor vzniká pro zpravodaj Mezinárodního festivalu poezie ve Valašském Meziříčí. Jaký je tedy váš vztah k poezii? Které básníky máte nejraději a proč?
Mluvením. A myšlením. Šéfredaktorem Literárních novin jste bezmála deset let. Za tu dobu se týdeník hodně změnil. Jak byste tyto změny zhodnotil?
Poezii, upřímně řečeno, příliš nerozumím, ale rád ji čtu. Ze všech básníků mám nejraději Václava Rozehnala.
Byly vesměs k lepšímu, ale jak se říká, v nejlepším má člověk přestat.
Překvapil vás příjemně nějaký z autorů, kteří se v posledních letech objevili na české literární scéně? Příjemně mě překvapil právě Václav Rozehnal, nepříjemně Ivan Wernisch. Je to sprosťák. Jakou knihu jste si v poslední době s chutí přečetl?
V čem jsou podle vás Literární noviny výjimečné? Proč stojí za to je číst?
Rozehnalovu sbírku Z letošního konce světa se učím zpaměti. „Gramofon hrá pochod z Aidy…“, znáte to? To je přece krása! Nedávno jsem své milé před spaním četl z Petra Borkovce. To mě opravdu bavilo.
Protože představují promyšlenou alternativu ohlupujícímu českému mediálnímu provozu, alternativu vycházející z tradic českého humanitně-demokratického novinářství a evropského kritického myšlení.
Uvažujete, že byste někdy napsal knihu? O čem by byla? Příští rok snad knihu napíšu. Nechte se překvapit.
Už je to více než dva měsíce, co se objevily informace, že Literární noviny jsou ve finanční krizi a jsou na prodej. Jaká je situace nyní?
Jste považován za zdatného rétorika. Jak jste se učil tomuto umění?
Brzy bude o všem jasno.
4
MFP 2008 Deset otázek pro Jakuba Patočku, šéfredaktora Literárních novin než jsem tam přišel, a odvraceli jsme tuto hrozbu s mými kolegy bezmála deset let. Myslím si ale, že zánik není nejhorší možností. Tou je rezignace na politický rozměr jejich totožnosti nebo jejich komercionalizace. Kdyby zanikl jejich současný duch, byla by to opravdu škoda, ale člověk někdy zkrátka zjistí, že některé úkoly jsou nad jeho síly. Ptal se Pavel Stojar
Co říkáte na kritické hlasy, že hlavní příčinou problémů týdeníku je to, že jste jej příliš orientoval na prosazování vašich politických názorů a věnoval se literatuře a kultuře jen okrajově?
Kdo je Jakub Patočka
Jakub Patočka je novinář, sociolog, ochránce přírody a občanských práv. Od roku 1999 je šéfredaktorem Literárních novin. V roce 1989 založil ekologické Hnutí DUHA, za deset let se pod jeho vedením stalo jedním z nejvlivnějších občanských sdružení v Česku. V letech 1991 až 1999 řídil společensko-ekologický časopis Sedmá generace. Vyzkoušel si i politiku. V letech 2002 až 2005 patřil k nejvýraznějším osobnostem české Strany zelených.
Každý, kdo noviny pečlivě sledoval, ví, že věci se mají jinak. Leckdo by zase mohl mít pocit, že pro všechnu starost o literaturu a kulturu mi nezbylo dost času na prosazování vlastních politických názorů. Při pohledu na hrůzný aktuální stav Strany zelených nelze tomuto mínění upřít určitou oprávněnost. Pravda je asi taková, že vždy, když se snažíte prosadit něco, co odporuje duchu doby, setkáte se s odporem. Na úrovni vašich oponentů pak závisí, nakolik jsou jejich argumenty proti vašemu snažení účelové. Literární noviny byly vždy pokládány za jakési „rodinné stříbro“ českého intelektuálního života. Dovedete si představit, že by zanikly? Dovedu. Hrozilo to bezprostředně,
5
Zpravodaj 2 Vladimír Justl a Ozvuky času
Bleskově s prvním účastníkem 44. MFP
OZVUKY ČASU - rozhovor literárního historika Jiřího Holého s Vladímírem Justlem, vyšly v roce 2007, tedy před jeho jubileem – osmdesátinami, jichž se dožívá v obdivuhodné duševní svěžesti i neumdlévající pracovní aktivitě. Myslím, že stojí zato připomenout tuto knížku při příležitosti festivalu poezie ve Valašském Meziříčí, kde byl asi dvě desetiletí předsedou poroty. Nechci připomínat, co všechno Vladimír v životě dělal a dokázal, to by vydalo na několik stran velmi zhuštěného suchého výčtu. Připomenu jen jeho velké zásluhy o vydání celého díla básníka Vladimíra Holana, což byl ve své době velký a statečný čin nejen občanský a odborný, ale i lidský. A také fakt, že byl celých třicet sedm let (19651992) uměleckým vedoucím pražské poetické vinárny Viola, která mj. vyvolala zakládání podobných scének v mnoha městech naší republiky a do níž bylo po řadu let nesnadné sehnat vstupenky. Díky své velké aktivitě se Vladimír setkal a spřátelil s mnoha osobnostmi české kultury a Ozvuky času tak jsou velmi osobní výpovědí jak o kulturním klimatu společnosti, tak připomenutím mnoha lidí, s nimiž se v životě setkal. Knížka se čte skvěle, Vladimír v ní prozrazuje, že je nejen zajímavý člověk, žijící obdivuhodně bohatý život, ale také dobrý vypravěč.
Co očekáváte od letošního festivalu a s jakými ambicemi jste na něj přijel?
Matej Struhár Od tohto festivalu očakávam nadobudnutie nových vztahov, skúseností. Cesta sem bola dlhá a únavná, ale už teraz myslím, že sa oplatila pretože dojmy z Valašského Meziříčí sú pozitívne ... Kiežby sme si aj my na Slovensku udržiavali historické centrá a budovy ... Nepřišiel som sem s rivalitou po víťazstve, prišiel som sa zúčastniť a učiť sa. Som tu prvýkrát. V Českej republike (u bratrov) sa cítím vždy dobre.
Vítězslava Šrámková
6
Vratislav Färber
na rukou krev na nohách hřeby za chvíli v nebi pekelný zpěv
MFP 2008 Dvě otázky pro… Hanu Markovou, členku organizačního výboru MFP
že tato změna k tomu přispěje. Nemáte obavu, že díky této změně ztratí festival svoji specifičnost a kouzlo?
Letos dochází k zásadní změně hodnocení recitátorské soutěže. Ruší se bodové hodnocení číselnými tabulkami. Co vedlo organizační výbor k takovému kroku a co si od něj slibuje?
Nejsem přesvědčena, že kouzlo našeho MFP tkví právě v bodovém hodnocení… Na druhou stranu, pokud se tato změna neujme a bude mít spíše více odpůrců než příznivců, nevidím žádný problém se k původním propozicím v budoucnu vrátit, není to pro mě žádné dogma a i technicky to pro organizační výbor festivalu není žádný problém. Věřím, že se MFP bude stále zkvalitňovat a přitahovat další generace recitátorů a zájemců o poezii obecně, jsem o tom hluboce přesvědčena a udělám pro to maximum. Ptal se myklík
Prvotním impulsem byl snižující se počet účastníků MFP, loni se přihlásilo pouze dvacet recitátorů, což je podle mě hodně málo. Hledali jsme příčiny, proč tomu tak je, a jelikož jsem pravidelným návštěvníkem recitátorské soutěže v Prostějově a Dolnom Kubíně, konzultovala jsem s mnoha recitátory naše specifické podmínky hodnocení. Jelikož mám ráda změny, vedena snahou festival poezie rozproudit a oživit, navrhla jsem organizačnímu výboru změnu vpravdě zásadní, zrušit bodové hodnocení poroty. A můj návrh byl odsouhlasen. Samozřejmě jsme požádali i o vyjádření paní Štefánkovou z NIPOS ARTAMA v Praze, které se setkalo také s pochopením. Vím, že tento krok bude mít své odpůrce i příznivce, bodové hodnocení k MFP patřilo po dobu 43 let a jak jsem se dozvěděla, pan Broll, zakladatel festivalu, zavedl tento systém s cílem dosažení objektivity, ale jsem přesvědčena, že i bodové hodnocení je ryze subjektivní. Jak chcete umělecké obory, potažmo samo umění objektivně hodnotit? Festival je pro mě srdeční záležitostí, chci mu dát nové impulsy a zvýšit zájem o něj. Myslím,
7
Zpravodaj 2 Jiříkovo vidění II. Františkovy Smutný oči
by, i když Stralczynského sugestivní (ač civilní) projev a náladově sladěný hudební doprovod ho zvedá na další úroveň. Poslal jsem tedy tu písničku kamarádce, která „nesnáší kotlíkáře“ – to je pro ni každý, kdo hraje folk. Odepsala mi: „Člověče, ze začátku jsem se lekla, že to je nějaká kotlíkárna, ale není to nakonec tak zlé…“ Za chvíli jsem dostal další zprávu: „Tak to poslouchám podruhé, a… má to něco do sebe…“ Za necelé dvě hodiny pak přišla třetí zpráva: „Tak už to poslouchám asi potřicáté. Kdo je ten člověk? Nemáš od něho ještě něco??“ Určitě je škoda, že festivalový zpravodaj není audiovizuální, ale snad vás zaujme text písně i takto sám o sobě. Třeba způsob téměř absurdního spojování asociací na různá synonyma nebo smutek z bolestivě krásných metafor, které nezní vymyšleně, ale jako krutě pravdivé vyjádření pocitů jednoho člověka. Je to dost smutná píseň. Ale slyšel jsem kdysi od jednoho chytrého muže zvláštní názor – že všechno, co je krásné, je smutné… Jiří Jurečka
První díl Vidění byl velmi současný, s druhým to bude spíše naopak… Vždycky jsem si myslel, že mám o české „zpívané“ poezii docela slušné povědomí, ale člověk nikdy neví, co ho ještě překvapí. Tak jsem třeba před půlrokem objevil Františka Stralczynského a jeho píseň Tvý smutný oči. Mám k ní dvě krátké historky… …První by se mohla jmenovat Jak jsem potkal Majerovy tabulky. Dostala se mi náhodou do ruky deska Prázdniny v Telči a na ní byla píseň Tvý smutný oči od skupiny Bonsai. Nikdy jsem to jméno neslyšel. Tak jsem si ho hodil do Googlu a dostal jsem na stránky Samsona Lenka, kde byl krátký nekrolog Františka Stralczynského s informací o jeho zaniklé skupině Bonsai. Dál jsem zjistil, že vydal i desku Na skleničku s Napoleonem, Lenkem a Linhartem. Tak jsem si vyhledal Linharta, poslechl si ukázky z jeho čerstvého alba Sudéta a hned druhý den jsem si ho šel koupit. Po čase jsem se na Linhartův web vrátil a zjistil, že hraje také s Majerovými brzdovými tabulkami. Ta skupina se pro mě brzy stala soukromým objevem roku. Má originální nástrojové složení i zvuk a podobně jako Stralczynsky velkou sílu v textech. …Ale teď zpátky k Bonsaji a druhé historce. Píseň Tvý smutný oči mě na první poslech ohromila textem, jaký není v našem folku příliš obvyklý a na rozdíl od většiny autorů bez zaváhání snese publikování bez hud-
8
František Stralczynský
MFP 2008 Eva Pelánová
Jiříkovo vidění II.
Setkání
František Stralczynský Tvý smutný oči
Před tebou oheň. Před ohněm bolest. Srdce se zavřelo v krabičce těla. Touha je shrbená v dřevených pažích, tančíš tu v kruzích. Dřevěný panáčku, příběhu příběhů, s mincemi u pasu. Po kapsách nosím kočičí zlato a prach, nabraný po cestách, tam, co se vídáme. Jen když tě nevidím, patříš mi celý. Pohled se stáčí k nohám a do klína, nikdy ne do tváře, penízky cinkají. Ty jsi má loutka, já patřím ti celá.
Odzvonili ticho, město chystá se krást z podzemní dráhy už jen medvědí past porodní tramvaj čeká poslední řez Císařskej ostrov plave nahoře bez patroly nahlásily změny pozic malíři opíjí se u kompozic velmoci hlásí rozpad kolonií tvý smutný oči nikdy nepromíjí Něhy se pokácely do plechovek holky je kradou z nočních hotelovek z dlaně jsem celej večer tahal střepy ty prasklý džbány sotva někdo slepí na jedno téma školních variací smutky, ty začínají u legrací životy rády chodí přes mrtvoly tvý smutný oči nikdy nepovolí
Kamkoliv jdu, mé srdce je se mnou. Dává mi sílu a dává mi slabost. Tančíme v slunci pro řadu očí, které se zvědavě otevřou. Sama je po čase zavírám: má dlaň je hnědá a teplá a nejsou v ní vrásky.
Války růží jako války barev pochod armád velkých, tučných larev za tvými okny planou nepokoje a je to zvláštní, že už nejsou moje děti tě naučily ententýky jak čert jsem taky vylít z elektriky spálenou trávu ještě dlouho bolí tvý smutný oči už mi nedovolí
Potom jdu dál, můj život je se mnou. V tváři mám úsměv, cikánskou minci.
Hledám ti odstín, dva dny nevím, kde je svolal jsem komplet všechny čaroděje jak vyšli z módy, neví co se nosí tvý smutný oči nikdo neuprosí patroly nahlásily změny pozic s malíři opil jsem se u kompozic velmoci hlásí rozpad kolonií tvý smutný oči nikdy nepromíjí
Pravidelní návštěvníci MFP
9
Zpravodaj 2 Ze živote prvního festivalového dne ...
prezence účastníků MFP
starosta města Jiří Částečka
Hana Kofránková a Ivan Kováč
šéfredaktor a editor Zpravodaje
losování prvního kola 44. MFP
1O
Renata oceňuje festivalové menu
MFP 2008 Dnešní večerní program - SONGY A KUPLETY Páteční festivalový večer slibuje atmosférou kabaretů a divadel malých forem; náladu šedesátých let. Songy a kuplety v podání Sandry Pogodové nás přenesou do časů, kdy u pokladny divadla Semafor stály dlouhé fronty, Miroslav Horníček z televizní obrazovky vedl své Hovory H a Pavel Dostál s Richardem Pogodou v Olomouci zakládali DEX, tedy Divadlo experimentu, v jehož prostorách našli umělecký azyl i do té doby neznámí umělci, písničkáři Karel Kryl a Jaroslav Hutka, nebo zpěvačka Hana Ulrychová.
filmech Nejasná zpráva o konci světa, Post Coitum a Bathory, se nyní rozhodla k návratu na malé scény, k písním, které slýchávala i zpívala se svým otcem, klavíristou a skladatelem Richardem Pogodou v dětských letech. Právě písňová tvorba s texty Miroslava Horníčka, Pavla Dostála i klasika moderního divadla Jiřího Suchého, rozehrává klubové večery s názvem Songy a kuplety. Šansony, písně a popěvky, v nichž zpěvačku citlivě doprovází skupina muzikantů, někdejších spoluhráčů olomouckého písničkáře Karla Plíhala, se v pořadu střídají s Horníčkovými a Dostálovými fejetony i s autorskými texty Sandry a Richarda Pogodových. Noblesní večer s akustickou hudbou je tady pro vnímavé posluchače, kteří ocení náročnější, poetický repertoár. Zkrátka nepřijdou ani vyznavači laskavého humoru, s nímž si vždy spojujeme osobnost Miroslava Horníčka. - pro -
Televizní diváci většinou neví, že filmová a divadelní herečka, konzervatoristka Sandra Pogodová začínala profesionální dráhu jako zpěvačka a tanečnice v muzikálech Pěna dní a Jesus Christ Superstar. A ještě dříve, v předškolním věku stávala na pódiu ve společnosti pánů Horníčka i Suchého. Dnes známá tvář televize Prima, kterou si diváci pamatují ze seriálu Velmi křehké vztahy, herečka, která hraje v Jakubiskových
11
MFP 2008
44. Mezinárodní festival poezie HODNOCENÍ SOUTĚŽE Pozor změna – zrušeno veřejné bodové hodnocení! Sedmičlenná porota hodnotí výkony soutěžících a rozhoduje o udělení cen Štítu města Valašské Meziříčí v I. a v II. kategorii. Cenu Jiřího Brolla udělí porota za osobitý dramaturgický výběr a odpovídající interpretaci recitátorovi nebo recitátorce do 19 let. Cenu Jiřího Demla udělí porota za osobitý dramaturgický výběr a odpovídající interpretaci recitátorovi nebo recitátorce nad 20 let. Cenu 17. listopadu udělí porota za přínosný přednes textu českého nebo slovenského autora recitátorovi nebo recitátorce do 19 let.
44. MFP 20. - 22. litopadu 2008 pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Občanské sdružení Valašské Athény a Město Valašské Meziříčí za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury Zlínského kraje a sponzorů ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Bratislava
Za podporu děkujeme firmám:
Cenu starosty Města Valašské Meziříčí udělí porota za přínosný přednes textu českého nebo slovenského autora recitátorovi nebo recitátorce nad 20 let.
Zpravodaj 44. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Redakce: Karel Prokeš - šéfredaktor, Mirek Kyšák - editor, Ondřej Machala - grafik, Vlastislav Navrátil - foto, Pavel Stojar, Josef Fabián, Jiří Jurečka - autoři příspěvků
