0
Obsah Seznam otázek ......................................................................................................................................... 7 1 Prenatální období..................................................................................................................... 9 1.1 1.2 1.3 1.4
Fáze prenatálního období ........................................................................................................ 9 Projevy lidského plodu ........................................................................................................... 10 Pohybová a percepční aktivita v prenatálním vývoji ............................................................. 10 Interakce matky a plodu ........................................................................................................ 11
2
Porod a novorozenecké období ............................................................................................. 13
2.1 2.2
Porod ...................................................................................................................................... 13 Novorozenecké období .......................................................................................................... 13
2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.2.5
Reflexy dítěte....................................................................................................................... 14 Vrozené způsoby chování .................................................................................................... 14 Učení.................................................................................................................................... 14 Smyslové vnímání ................................................................................................................ 15 Motorika .............................................................................................................................. 15
3
Kojenecké období .................................................................................................................. 16
3.1
Poznávací procesy a jejich vývoj ............................................................................................ 16
3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3
Zrakové vnímání .................................................................................................................. 16 Vývoj motorických schopností ............................................................................................ 17 Senzomotorický vývoj.......................................................................................................... 18 Řeč ........................................................................................................................................ 18 Porozumění řeči .................................................................................................................. 18 Předřečové aktivity .............................................................................................................. 19 Hypotézy vývoje řeči ........................................................................................................... 19 vývoj řeči.............................................................................................................................. 20 Socializace .............................................................................................................................. 21 Průběh ................................................................................................................................. 21 Rozvoj vztahu s matkou ....................................................................................................... 21 Vztah s otcem ...................................................................................................................... 24
4
Období batolete ..................................................................................................................... 25
4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 4.10 4.11 4.12 4.13 4.14
Pohled jednotlivých teorií ...................................................................................................... 25 Rozvoj osobnosti .................................................................................................................... 25 Řeč ........................................................................................................................................ 26 Socializace .............................................................................................................................. 26 Motorika ................................................................................................................................ 26 Pozornost ............................................................................................................................... 26 Myšlení ................................................................................................................................... 27 Hra, experimentace ............................................................................................................... 27 Orientace v prostoru .............................................................................................................. 27 Orientace v čase ..................................................................................................................... 27 Citový vývoj ............................................................................................................................ 27 Spánek a bdění ....................................................................................................................... 27 Strava ..................................................................................................................................... 27 Hygiena .................................................................................................................................. 27
1
4.15 4.16
Zrak ........................................................................................................................................ 28 Vnímání tvarů a barev ............................................................................................................ 28
5
Předškolní období .................................................................................................................. 29
5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9 5.10 5.11
Motorika ................................................................................................................................ 29 Řeč ........................................................................................................................................ 29 Vnímání .................................................................................................................................. 29 Pozornost ............................................................................................................................... 30 Paměť ..................................................................................................................................... 30 Představy................................................................................................................................ 30 Myšlení ................................................................................................................................... 30 Motivace a regulace ............................................................................................................... 30 Emocionální prožívání ............................................................................................................ 30 Socializace .............................................................................................................................. 31 Hra ........................................................................................................................................ 31
5.11.1
Druhy her v předškolním věku (Příhoda) ............................................................................ 31
6
Mladší školní věk .................................................................................................................... 33
6.1
Přechod od předškolního věku do školního - školní zralost................................................... 33
6.1.1 6.1.2 6.1.3 6.2 6.2.1 6.2.2 6.2.3 6.2.4 6.2.5 6.2.6 6.2.7 6.2.8 6.2.9 6.2.10
Kognitivní vývoj ................................................................................................................... 33 Tělesná zralost ..................................................................................................................... 33 Školní "nezralost" - příčiny a řešení ..................................................................................... 34 Mladší školní věk (6-12 let) .................................................................................................... 34 Mororika .............................................................................................................................. 34 Hry ....................................................................................................................................... 34 Řeč ....................................................................................................................................... 35 Kognice ................................................................................................................................ 35 Paměť .................................................................................................................................. 35 Socializace ........................................................................................................................... 36 Vrstevníci, spolužáci ............................................................................................................ 36 Rodinné vztahy .................................................................................................................... 37 Výkonová motivace ............................................................................................................. 37 Self - esteem = sebeúcta ..................................................................................................... 38
7
Pubescence ............................................................................................................................ 40
7.1 7.2
Fyziologické změny ................................................................................................................ 40 Psychické změny .................................................................................................................... 40
7.2.1 7.2.2 7.2.3 7.2.4 7.2.5
Osobnost pubescenta.......................................................................................................... 40 Elkind – posílení poznávacího egocentrismu ...................................................................... 41 Emoční vývoj........................................................................................................................ 42 Důležitost zevnějšku ............................................................................................................ 43 Vývoj autoregulačních schopností....................................................................................... 43
8
Adolescence ........................................................................................................................... 44
8.1 8.2
Biologické a psychické zrání ................................................................................................... 44 Dělení období ......................................................................................................................... 44
8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.2.4
Období pubescence 11 – 15 let ........................................................................................... 44 Období adolescence 15 – 20 (22) let ................................................................................... 45 Sekulární akcelerace ............................................................................................................ 45 Dospívání jako samostatné životní období.......................................................................... 45 2
8.3 8.4 8.5 8.5.1 8.6
Hlavní psychické charakteristiky období dospívání ............................................................... 45 Vývoj základních schopností, dovedností a zájmů ................................................................. 46 Kognitivní vývoj ...................................................................................................................... 46 Hlavní pokroky ..................................................................................................................... 47 Emoční vývoj a socializace ..................................................................................................... 48
8.6.1
Emancipace od rodiny ......................................................................................................... 48
8.7 8.8 8.9 8.10 8.11
Navazování vztahů k vrstevníkům.......................................................................................... 48 Sexualita ................................................................................................................................. 49 Volba povolání ....................................................................................................................... 50 Vývoj sebepojetí..................................................................................................................... 50 Specifické vývojové problémy dospívajících v dnešní společnosti ........................................ 51
9
Mladá dospělost..................................................................................................................... 53
9.1
Dospělost a jednotlivé etapy ................................................................................................. 53
9.1.1 9.2 9.3 9.4 9.4.1 9.4.2 9.4.3 9.5 9.6 9.6.1
Vývojové etapy dospělého člověka ..................................................................................... 53 Zralost .................................................................................................................................... 54 Kognitivní vývoj ...................................................................................................................... 54 Sociální zařazení a emoční vývoj ............................................................................................ 54 Práce .................................................................................................................................... 54 Činnosti ve volném čase ...................................................................................................... 54 Emoční prožívání ................................................................................................................. 55 Manželství .............................................................................................................................. 55 Rodičovství ............................................................................................................................. 56 Rozvod ................................................................................................................................. 56
10
Střední dospělost ................................................................................................................... 57
10.1 10.2
Problémy ................................................................................................................................ 57 Rodina .................................................................................................................................... 57
10.2.1 10.2.2 10.2.3 10.2.4
Manželství ........................................................................................................................... 57 Sex ....................................................................................................................................... 58 Rodinné vzahy ..................................................................................................................... 58 Role prarodičů ..................................................................................................................... 58
10.3 10.4
Dospělost: 30 – 40 let ............................................................................................................ 58 Dospělost: 40 – 50 let ............................................................................................................ 59
11
Pozdní dospělost .................................................................................................................... 60
11.1 11.2 11.3
Charakteristika starší dospělostí ............................................................................................ 60 Tělesné změny ....................................................................................................................... 61 Psychické změny .................................................................................................................... 62
11.3.1 11.3.2 11.4 11.5 11.6 11.7 11.8 11.8.1
Proměna kognitivních funkcí ............................................................................................... 62 Proměna emocionality ........................................................................................................ 63 Proměna profesní role ........................................................................................................... 64 Proměna partnerského vztahu – manželství stárnoucích lidí ................................................ 64 Proměna vztahu k dospělým dětem ...................................................................................... 65 Role prarodiče ........................................................................................................................ 66 Proměna vztahu k rodičům .................................................................................................... 66 Reakce na smrt rodiče ......................................................................................................... 67 3
11.9
Proměna přátelského vztahu ................................................................................................. 67
12
Sénium ................................................................................................................................... 68
12.1
Stárnutí a stáří ........................................................................................................................ 68
12.1.1 12.2 12.3 12.3.1 12.4 12.4.1 12.5 12.5.1 12.6 12.7 12.7.1
Věkové rozdělení ................................................................................................................. 68 Hlavní změny .......................................................................................................................... 68 Psychologické aspekty ........................................................................................................... 69 Smrt ..................................................................................................................................... 69 Biologické aspekty.................................................................................................................. 70 Teorie stárnutí ..................................................................................................................... 71 Sociální aspekty...................................................................................................................... 71 Odchod do důchodu ............................................................................................................ 71 Patologické stárnutí ............................................................................................................... 71 Strategie vyrovnání se se stářím ............................................................................................ 72 Švancara - předpoklady optimální adaptace na stáří .......................................................... 72
13
Předmět a základní pojmy ontogenetické psychologie ......................................................... 73
13.1
Předmět vývojové psychologie .............................................................................................. 73
13.1.1 13.1.2 13.1.3 13.1.4 13.2 13.2.1 13.2.2 13.2.3 13.2.4 13.2.5 13.2.6 13.2.7 13.2.8 13.2.9
Obecná vývojová psychologie ............................................................................................. 73 Speciální vývojová psychologie ........................................................................................... 73 Výzkumné aktivity ............................................................................................................... 74 Cíle vývojové psychologie .................................................................................................... 74 Pojmy vývoje .......................................................................................................................... 74 Fylogeneze ........................................................................................................................... 74 Antropogeneze .................................................................................................................... 74 Ontogeneze ......................................................................................................................... 75 Evoluce ................................................................................................................................ 75 Involuce ............................................................................................................................... 75 Biodromální psychologie ..................................................................................................... 75 Vývojové stádium ................................................................................................................ 75 Vývojová krize...................................................................................................................... 76 Citlivá (senzitivní období) .................................................................................................... 76
14
Teoretické přístupy v ontogenezi psychiky ............................................................................ 77
14.1 14.2 14.3
Úloha teorie ........................................................................................................................... 77 Asocianismus x Konstruktivismus .......................................................................................... 77 Základní vývojové teorie ........................................................................................................ 77
14.3.1 14.3.2 14.3.3 14.3.4 14.3.5 14.3.6 14.3.7 14.3.8 14.3.9 14.3.10
Teorie preformismu (Locke a Rousseau) ............................................................................. 78 Gesselova teorie zrání - nativistická .................................................................................... 78 Etologické teorie: Lorenz, Tinbergen................................................................................... 78 Teorie Bowlbyho a Ainsworthové ....................................................................................... 78 Maria Montessori ................................................................................................................ 79 Wernerova organismická teorie vývoje .............................................................................. 79 Piagetova kognitivně - vývojová teorie ............................................................................... 79 Kohlbergova stadia mravního vývoje .................................................................................. 79 Teorie učení: Pavlov, Watson, Skinner ................................................................................ 79 Bandurova teorie sociálního učení ...................................................................................... 80 4
14.3.11 14.3.12 14.3.13 14.3.14 14.3.15 14.3.16 14.3.17 14.3.18 14.3.19 14.3.20
Vygotského teorie vývoje – zóna nejbližšího vývoje ........................................................... 80 Freudova psychoanalytická teorie....................................................................................... 80 Eriksonova psychosociální teorie ........................................................................................ 80 Teorie Margaret Mahlerové ................................................................................................ 81 Carl Gustav Jung .................................................................................................................. 81 Vývoj Ega - Rene Spitz ......................................................................................................... 82 D. Stern - Vývoj psychického já ........................................................................................... 82 J. Pascualová-Leonová - Teorie kognitivního vývoje ........................................................... 83 K. Fisher - teorie vývoje dovedností .................................................................................... 83 R. Case - Teorie kognitivního vývoje.................................................................................... 84
15
Činitelé ontogenetického vývoje ........................................................................................... 85
15.1
Determinace ontogeneze ...................................................................................................... 85
15.1.1 15.1.2 15.2 15.2.1 15.2.2 15.3 15.4 15.4.1 15.4.2 15.4.3 15.4.4
Biologická ............................................................................................................................ 85 Podmínky prostředí ............................................................................................................. 86 Vnitřní (dědičnost) vs.(prostředí) vnější vlivy ........................................................................ 91 Hereditarismus (dědičnost) ................................................................................................. 91 Environmentalismus (prostředí).......................................................................................... 91 Teorie ..................................................................................................................................... 91 Teorie duševního vývoje člověka ........................................................................................... 92 Teorie empiristické (exogenistické)..................................................................................... 92 Teorie nativistické (endogenistické).................................................................................... 93 Teorie interakční (syntetické, dialektické) .......................................................................... 93 Humanistické teorie ............................................................................................................ 95
16
Metody ontogenetické psychologie ...................................................................................... 96
16.1
Základní metodologické přístupy ........................................................................................... 96
16.1.1 16.1.2 16.1.3 16.1.4 16.1.5 16.2 16.2.1 16.2.2 16.2.3 16.2.4
Transverzální (příčný, cross section) přístup ....................................................................... 96 Semilongitudální přístup ..................................................................................................... 96 Longitudinální přístup ......................................................................................................... 96 retrospektivní (anamnestický) přístup ................................................................................ 98 prospektivní (katamnestický) přístup .................................................................................. 98 Diagnostické metody ............................................................................................................. 98 Hodnocení chování od novorozence po batole................................................................... 98 Inteligenční testy: .............................................................................................................. 100 Testy vnímání, pozornosti a motoriky ............................................................................... 101 Projektivní metody ............................................................................................................ 101
17
Piagetova teorie psychické ontogeneze .............................................................................. 103
17.1
Senzomotorické stadium - narození – 2 roky ...................................................................... 104
17.1.1 17.1.2 17.1.3 17.1.4 17.1.5 17.1.6 17.2 17.2.1
Substadium reflexní aktivity - 1. měsíc.............................................................................. 104 Substadium primárních cirkulárních (kruhových) reakcí................................................... 104 Sekundární kruhová reakce ............................................................................................... 104 Koordinace sekundárních schémat ................................................................................... 105 Substadium terciálních cirkulárních reakcí........................................................................ 105 Objevování nových postupů prostřednictvím mentálních kombinací .............................. 105 Předoperační stadium (předpojmové) - 3–6 let .................................................................. 105 Substadium předpojmové (předoperační) - 2–4 roky ....................................................... 106 5
17.2.2
Intuitivní stadium - 4–7 let ................................................................................................ 106
17.3 17.4
Stadium konkrétních operací - 7–11 let ............................................................................... 107 Stadium formálních operací - 12 let a výše.......................................................................... 107
18
Freudova teorie psychosexuálního vývoje ........................................................................... 108
18.1
Vývoj libida ........................................................................................................................... 108
18.1.1 18.1.2 18.1.3 18.1.4 18.1.5
Orální stadium 0-1 rok....................................................................................................... 108 Anální stadium 1-3 roky .................................................................................................... 109 falické stadium 3-6 let ....................................................................................................... 109 Fáze latence 6-12 let ......................................................................................................... 109 Genitální stadium 12-15 let ............................................................................................... 110
19
Eriksonova teorie osmi věků člověka ................................................................................... 111
19.1 19.2 19.3 19.4 19.5 19.6 19.7 19.8
Základní duvěra v život x pocitu nejistoty ............................................................................ 111 Rostoucí autonomie x pocity studu ze závislosti na okolních osobách ............................... 111 Iniciativa x pocity viny .......................................................................................................... 111 Snaživost x méněcennost ..................................................................................................... 112 Hledání identity x nejistota o své vlastní roli ....................................................................... 112 Rozpor mezi schopností splynout s druhým člověkem v pravé intimitě x izolace ............... 112 Vzájemnost x stagnace......................................................................................................... 113 Dosažení skutečné osobnostní integrity x zoufalství, znechucení ....................................... 113
20
Vývoj sociálně-psychologických vztahů v ontogenezi (Socializace) ..................................... 114
20.1 20.2
Socializace ............................................................................................................................ 114 Fáze socializačniho procesu ................................................................................................. 114
20.2.1 20.2.2 20.2.3 20.3 20.4 20.4.1 20.4.2 20.5 20.6 20.6.1 20.6.2 20.6.3 20.6.4 20.6.5 20.6.6 20.6.7 20.6.8 20.6.9
Imitace (nápodoba) ........................................................................................................... 114 Identifikace (ztotožněni) ................................................................................................... 115 Internalizace (zvnitřněni)................................................................................................... 115 Pojetí socializace .................................................................................................................. 115 Rozdílné společensko - kulturní normy a cíle v socializac .................................................... 115 Kultura ............................................................................................................................... 116 Sociální role, statut, pozice................................................................................................ 118 Vlivy působící chorobné změny v procesu socializace ......................................................... 118 Vývoj sociálních vztahů ........................................................................................................ 119 Novorozenec ..................................................................................................................... 119 Kojenec .............................................................................................................................. 119 Batole ................................................................................................................................ 119 Předškolní věk ................................................................................................................... 119 Mladší školní věk ............................................................................................................... 119 Pubescence........................................................................................................................ 119 Adolescence ...................................................................................................................... 120 Dospělost ........................................................................................................................... 120 Stáří ................................................................................................................................... 120
6
SEZNAM OTÁZEK 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
14.
15.
16. 17. 18. 19. 20.
Prenatální období Porod a novorozenecké období Kojenecké období Období batolete Předškolní období Mladší školní věk Pubescence Adolescence Mladá dospělost (20-30) Střední dospělost Pozdní dospělost (50-60) Sénium Předmět a základní pojmy ontogenetické psychologie Pojem vývoje, Fylogeneze, antropogeneze, ontogeneze. Evoluce, involuce. Biodromální psychologie. Vývojové stádium. Vývojová krize Teoretické přístupy v ontogenezi psychiky Popis a výklad. Úloha teorie. Nativismus. Empiricistické teorie. Srovnání základních principů různých teorií. Činitelé ontogenetického vývoje Biologická, psychologická a sociální determinace ontogeneze. Dědičnost a prostředí. Učení. Výchova. Kulturní podmíněnost ontogeneze. Metody ontogenetické psychologie Piagetova teorie psychické ontogeneze Freudova teorie psychosexuálního vývoje Eriksonova teorie osmi věků člověka Vývoj sociálně-psychologických vztahů v ontogenezi
7
8
1
PRENATÁLNÍ OBDOBÍ
Početí (oplození vajíčka) – narození dítěte o Trvá 9 kalendářních (10 lunárních) měsíců Výzkumy prenatálního vývoje dítěte byly nejdříve založeny na studiu nedonošených dětí ošetřovaných v inkubátoru o Průkopnická práce A. Gesella – The embryology of human behavior o Dítě předčasně narozené ale žije v jiném prostředí a je vystaveno jiným podnětům, jeho projevy tedy nemusí odpovídat projevům dítěte v děloze V současnosti se badatelé zaměřují na využití moderní techniky k registraci spontánních aktivit a reakcí u plodu žijícího in utero o Sledování srdeční aktivity plodu o Fetální elektroencefalogracie o Ultrazvuk o Termografie o Izotopické techniky a další. Tři základní poznatky o prenatálním vývoji dítěte: o Plod je velmi brzy připravován pro činnosti, které budou nutné pro jeho samostatné přežití a interakci se zevním světem po narození Už ve 20. týdnu je plod schopný vnímat bolest U plodu se objevuje habituace, která dokazuje třeba to, že dítě různé podněty stále zpracovává a dokáže si je i krátkodobě pamatovat Bylo prokázáno pití amniové tekutiny u plodu a zárovep i preference sladké chuti Dítě dokonce dává přednost chutím, se kterými se v prenatálním období svého vývoje častěji setkávalo o Plod je aktivní (ovládá – kontroluje prostředí) Plod do značné míry určuje dobu porodu a aktivně při něm pomáhá o Jedinec se už v prenatálním období učí schopnosti sociální interakce Odlišnou kapitolou je problematika nedonošených dětí o Chovají se labilněji, projevují méně aktivity, jejich signály jsou pro rodiče méně srozumitelné o Častěji prožívají bolest i nepříjemné zvuky a další vjemy nemocničního prostředí Dnes snaha přizpůsobit nemocniční prostředí aby se více podobalo prostředí v děloze (matrace naplněná vodou, hlas matky, tlumené zvuky a světlo) Dbá se na co nejčastější kontakt rodičů s dítětem o Matka může takové dítě vnímat jako neexistující nebo cizí, může trpět frustrací z nemožnosti účinně se o dítě starat, případně strachem o jeho život a zdraví o Klade se důraz na informovanost rodičů a jejich aktivní zapojení do péče o dítě
1.1
Fáze prenatálního období o
o
Oplození – uhnízdění blastocysty a vytvoření 3 zárodečných listů 0 – 3 týdny Ve 3. Týdnu vzniká nervová trubice (základ nervového systému) Embryonální období 3 – 12 týden (do konce prvního trimestru) Vytvářejí se základy orgánů
9
1.2
1.3
Intenzivní růst a diferenciace orgánových systémů Včetně diferenciace orgánů pohlavních Embryo je citlivé na působení nejrůznějších (škodlivých) vlivů Mohou vznikat vývojové vady o Fetální období 12 týden - porod Dokončování vývoje orgánových systémů Některé orgány již začínají fungovat Vytáření všech potřebných předpokladů pro samostatný život plodu Mozek se vyvíjí v průběhu celého tohoto období (a dlouho po něm) o Je velice vnímavý vůči různým toxickým vlivům Gravidní žena též intenzivněji reaguje i na běžnou zátěž (důsledek hormonálních změn) Rozvíjí se typické znaky pohlaví dítěte o Pohlaví je určeno chromozomy X a Y Obsahují informace potřebné pro vznik varlat či vaječníků Všechna embrya jsou původně samičí V samčí se mění vlivem produkce testosteronu Pohlavní znaky jsou určeny hormony produkovanými pohlavními orgány K diferenciaci pohlavních orgánů dochází v embryonální fázi (do 3. Měsíce) Funkční diferenciace mozku probíhá mezi 3.-8. Měsícem Spojení mezi matkou a plodem zajišťuje placenta o Jakákoli změna ve vnitřním prostředí matky se projeví i v organismu plodu
Projevy lidského plodu plod má vrozené dispozice reagovat na různé podněty o např. změna polohy, zvukové, taktilní a kinestetické podněty o selektivní způsob chování - snaží se aby na něj působily hlavně žádoucí podněty vyhovující poloha těla, příjemné zvuky apod. o předpokládá se že je plod schopen reagovat specifickým způsobem na nové neznámé podněty schopnost nejjednodušších forem učení o vytváření určité zkušenosti a rozlišování mezi několika nejběžnějšími podněty na různé podněty se naučí reagovat různým způsobem (převážně rozdílnou intenzitou pohybu) o plod se v posledním trimestru naučí například reagovat na různé zvuky (hudbu, hlasy známých bytostí) o výsledkem komplexní prenatální zkušenosti je bazální pocit bezpečí o příkladem je i přenos spánkového rytmu z matky na nenarozené dítě chování plodu je již v prenatálním období individuálně typické o charakteristické znaky chování plodu přetrvávají i po narození hlavně projevy temperamentu
Pohybová a percepční aktivita v prenatálním vývoji Prenatální vývoj má i své obecné znaky Pohybové schopnosti, základní percepce apod. se objevují v určitém období Ve fetálním období se plod projevuje aktivitou asi 20-30% celkového času o Prenatální schopnosti plodu lze chápat jako základ postnatálních funkcí (sání, zívání) o Otáčení těla a pohyby končetin slouží už prenatálně jako podpora krevního objektu Vývoj pohybových aktivit o 2. měsíc 10
o
o
o
o
o
1.4
7. týden - První, sotva znatelné pohyby 8. týden – pohyby mají charakter záškubů 9. týden – samostatné pohyby končetin a izolované pohyby hlavy 3. měsíc Reakce na dotek v okolí úst a nosu (pohyby jazykem, zívání, sání) Na podráždění odpovídá sevřením prstů Pohyby hlavičkou, rukama i trupem, umí se otáčet kolem své osy 4. měsíc Pohyby rukama a nohama Reakce na dotek kdekoli na pokožce Otevírání a zavírání úst, umí měnit výraz tváře Na podráždění víček už reaguje lokalizovaně (tj. už ne pohybem celého těla) Vytváření základních reflexů 5. měsíc Reakce na tlak i zvukové podněty (hlavně zvuky mateřského organismu) Schopnost rozlišit základní chutě Výraznější pohyblivost, ovlivněná individuální diferencí i denní dobou 18.-20. týden – matka začíná vnímat pohyby plodu Vnímá pouze 40% nejintenzivnějších pohybů dítěte 6. měsíc Pohybové reakce jsou nekoordinované, ale intenzivnější Zkušenosti plodu se projevují diferenciací intenzity pohybu Plod vnímá zvuky z vnitřního a vnějšího prostředí Ty jsou zkreslené plodovou vodou (amniovou tekutinou) 7.-9. měsíc Diferenciace pohybových i percepčních schopností Lepší kvalita smyslové percepce Díky pokročilejšímu vývoji smyslových orgánů ale i vzrůstající propustnosti placenty 7.-8. měsíc – dokončení vývoje struktury středního ucha Dítě kontinuálně vnímá zvuky z matčina organismu i mateřský hlas V průběhutěhotenství se mění akustické prostředí dělohy Ke konci těhotenství je děloha napjatá a ztenčená (zesiluje zvuky) Podněty přispívají k rozvoji určitých nervových spojení
Interakce matky a plodu Začíná již v prenatální fázi Podíl matky v tomto komunikačním systému je bohatší a diferencovanější, ale plod se také aktivně účastní o Reaguje na různé podněty specifickým způsobem -> informace o jeho pocitech a potřebách Druhy interakce mezi matkou a plodem (podle Vernyho) – prolínají se o Fyziologická komunikace Zprostředkována krví procházející placentou Placentární krev může osahovat glukózu, adrenalin (například při stresu) apod. Dítě touto cestou získává informace o pocitech matky o Smyslová (behaviorální) komunikace Plod reaguje na smyslové podněty (masirování břicha, změnu polohy apod.) Zvýšená intenzita a frekvence pohybů signalizuje nadměrnou stimulaci plodu 11
o
Emoční a racionální postoj matky k plodu Matka na plod soustředí svou pozornost, uvažuje o něm a nějakým způsobem prožívá jeho existenci Tímto matčiným zaměřením lze ovlivpovat plod v děloze Např. nechtěné děti bývají častěji potraceny než chtěné
12
2
POROD A NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ
2.1
Porod
2.2
38.-42. týden těhotenství Průměrná hmotnost: 3300 – 3400 g Průměrná délka: 50 cm Po porodu se dítě ocitá ve zcela odlišných podmínkách Příchod na svět je pro dítě ne úplně příjemná zkušenost o Často ještě zhoršovaná způsobem vedení porodu i prvního ošetření novorozence Dnes jsou preferované přirozené či něžné porody které kladou důraz na psychologický aspekt o Něžný porod – větší aktivita a kontrola matky nad celým průběhem porodu, zároveo přirozenější podmínky se současnou dostupností specializované medicínské péče o Tuto metodu propagoval francouzský porodník Fréderic Leboyer o Jeho žák Michel Odent propagoval metodu porodu do vody o Zahrnuje i snahu o omezení medikace a chirurgických zásahů na nezbytnou míru o Porod lze zpříjemnit i přítomností otce, jiné blízké osoby nebo duly (laické pomocnice)
Novorozenecké období Přibližně první měsíc života (porod – 6 týden) Období adaptace na nové prostředí Novorozenec reaguje pomocí reflexů a vrozených způsobů chování Projevy chování novorozence jsou závislé na jeho bioritmu Pro vnímání a učení je nezbytný stav bdělosti o Ten v tomto období trvá jen krátkou dobu (desítky sekund) a je chabá o Pokud matka dítě zvedne, je bdělejší než v horizontální polože Zralý novorozenec má svalový tonus na vyšší úrovni než nedonošené dítě Spánek trvá kolem 20 hodin denně a je málo rozdělený do velkého počtu krátkých úseků o U novorozenců rozlišujeme mezi spánkem a plnou vigilitou různé přechodné stavy a stav vzrušení (projevovaný křikem) Behaviorální stavy dítěte (podle Brazeltona) o Hluboký spánek Pravidelný dech Zavřené oči Nízký svalový tonus a žádné spontánní pohyby o Lehký spánek REM fáze spánku Oči jsou zavřené nebo pootevřené a lze pozorovat rychlé oční pohyby Dech je nepravidelný Nízká úrovep aktivity s drobnými záškuby a nahodilými pohyby o Dřímota Přechodný stav mezi spánkem a bděním Pokud jsou oči otevřené, jsou kalné a s neurčitým pohledem Proměnlivá úrovep aktivity s občasnými záškuby, nízké svalové napětí o Klidný bdělý stav Otevřené oči s jasným pohledem, dítě věnuje veškerou pozornost dívání se a naslouchání 13
Úrovep aktivity je nízká, střední svalové napětí Aktivní bdělý stav Otevřené oči Značná pohybová aktivita s velkými pohyby končetin i krátkými hlasovými projevy o Pláč Oči jsou otevřené nebo zavřené Velká pohybová aktivita a vysoké svalové napětí Nepravidelný dech, pláč Na aktuálním stavu bdělosti závisí všechny ostatní reakce dítěte o Rodiče odhadují aktuální stav dítěte intuitivně a podle něj k dítěti přistupují o
2.2.1
2.2.2
2.2.3
Reflexy dítěte Novorozenec má vyvinuty všechny základní nepodmíněné reflexy o Hledací, sací, polykací, vyměšovací, obranné, orientační, úchopové a polohové Funkce reflexů dítěte o slouží pro přežití novorozence o napomáhají jeho primární orientaci a adaptaci na prostředí o jsou základem dalšího vývoje Jsou ale i reflexy, které byly užitečné v dřívějších fylogenetických fázích (v slouží jako kontrola normálního vývoje mozkových funkcí) o Moroův reflex udržování rovnováhy o Uchopovací reflex (sloužil aby se mládě udrželo matky) o Šermířský (tonicko-šíjní) reflex (asymetrické postavení končetin podmíněné převahou podkoří nad nezralou mozkovou kůrou) o Reflexní vybavení plovacích pohybů, plazení, chůze apod. V průběhu vývoje dochází k vyhasínání reflexně podmíněných projevů Vrozené způsoby chování Nejsou na rozdíl od reflexů vázány na specifické podněty Mají i sociální význam (iniciace kontaktu a udržení pozornosti pečujících osob) Dítě jich využívá k orientaci v prostředí i jeho účelnému ovládání Patří sem například o Tendence vnímat svoje okolí o Reagovat křikem o Využívat sacích pohybů různým způsobem Hlasový projev novorozence - křik o signalizuje stav novorozence a jeho potřeby o umožpuje mu upoutávat pozornost o je diferencovaný podle toho, co vyjadřuje (liší se křik z hladu a z bolesti) o křik jiného novorozence má pro dítě význam signálu, na který reaguje Učení rozvoj novorozence závisí na vývojově i individuálně přiměřeném přísunu podnětů dítě je v oblasti stimulace závislé na okolí resp. Na matce novorozenec je schopen reagovat jen na úzký okruh podnětů novorozenci aktivně vyhledávají „problémy“ v okolí a pátrají po správném řešení
14
2.2.4
2.2.5
novorozenec je schopen uchovat to co se naučil v paměti i déle než 24 hodin učí se aktivně vyhledávat příjemné a vyhýbat se nepříjemnému Smyslové vnímání sluchové vnímání o dítě preferuje ženský (vyšší) hlas a pravděpodobně dokonce hlas matky o u novorozenců se projevuje přivracení pohledu nebo i pootočení hlavy ke zdroji zvuku tuto dovednost následně ztrácejí a znovu získávají až ve 3.-4. měsíci vnímání doteků, teploty a změny polohy o doteky a změny polohy vybavují celou řadu reflexů (např. úchopový reflex) o dítě se dokáže samo uklidpovat hmatem („cucání palce“ už od 24. týdne těhotenství) o dítě je schopné poznat zrakem předmět poté, co jej mohlo „ohmatat“ ústy zrakové vnímání o zrakové vnímání je velmi omezené, jeho rozvoj teprve začíná v děloze nebyla možnost rozvoje nervové dráhy jsou ještě nezralé o novorozenec vnímá obrysy objektu vzdáleného 20-30 cm o vnímání je neostré, plné ostrosti vidění dítě dosáhne asi kolem 1 roku o omezené zorné pole o děti věnují pozornost hlavně podnětům v pohybu a v jejich zorném poli o v bdělém stavu jedinec aktivně prohlíží své okolí o děti jsou schopné rozlišovat hloubku o R. Fantz Jako první začal systematicky zkoumat zrakové preference novorozeného dítěti Dítěti je předložena dvojice podnětů a podle pohybu jeho zornic je zaznamenáno kterému z nich dítě věnuje větší pozornost Výsledná zjištění: Novorozenec rozlišuje dobře základní tvary i barvy Dává přednost ostrým kontrastům a složitým zorcům Nejpřitažlivějším objektem je lidský obličej obrazce obličej připomínající Chuť a čich o Mají velký význam a jsou dobře vyvinuty o už novorozenci jsou schopni poznat matku po čichu Motorika lidské dítě je ve srovnání s mláďaty jiných druhů vysloveně nezralý a odkázaný na péči okolí pěsti novorozence jsou zaťaté ve vzpřímené poloze není novorozenec schopen udržet hlavičku (přepadává)
15
3
KOJENECKÉ OBDOBÍ
3.1
3.1.1
1 měsíc – 1 rok Rychlý rozvoj vedoucí k postupnému osamostatpování v batolecím věku Více se projevují individuální rozdíly o Na vývoj má vliv aktivační úrovep, adaptabilita, vegetativní stabilita, intenzita citových prožitků, převažující ladění, typ temperamentu, styl učení apod. Dítě by mělo získat základní důvěru ke světu (podle Eriksona, Langmeiera, Matějčka a dalších) o Být otevřené ke světu a získávat hlavně pozitivní zkušenosti, které ho neodrazují od dalšího zkoumání o Schopnost obnovovat pozitivní vztah ke svému okolí i po eventuální frustraci Pro kontakt s okolím jsou velmi důležitá ústa (většinou vše co ho zaujme strká do úst) Význam přiměřené stimulace: o Aktivizuje bdělost o Je předpokladem rozvoje různých schopností a dovedností o Je základem kontaktu s prostředím Nepříměřená stimulace = nedostatek nebo nadbytek podnětů o Vede ke zpomalení vývoje, deformaci nebo vyčerpání a přetížení o Vede k vytváření obranných strategií (odmítání všech podnětů apod.)
Poznávací procesy a jejich vývoj Probíhá na základě interakce zrání a učení Psychomotorický vývoj je spojen se zráním centrální nervové soustavy Podle Piageta – fáze senzomotorické inteligence Poznávání a učení probíhá na úrovni konkrétního kontaktu s reálným světem o Dítě poznává to, co vnímá, nebo s čím může manipulovat Zrakové vnímání Nejdůležitější pro rozvoj poznávacích procesů, navíc je prostředkem orientace Senzitivní fáze rozvoje zrakové percepce – 1. měsíc života Díky rozvoji motoriky se dítě může na objekty dívat z různých úhlů a rozdílné vzdálenosti Zraková ostrost se významně zlepšuje v prvních 6 měsících života o Malý kojenec není schopen akomodace o Centrální část sítnice dozrává ve 2. měsíci života o Od 3. měsíce se rozvíjí periferní vidění o 3. měsíc – podněty ve vzdálenosti 12-50 cm o 6. měsíc – podněty ve vzdálenosti až 1 metr o Kojenci preferují lidský obličej
16
3.1.2
o 2 měsíce – vnímání obrysů objektu spíše než detailů Rozlišují zelenou a červenou barvu již od narození o Ostatní základní barvy diferencůjí ve 2 měsících (přednost červené a modré) Malý kojenec nedovede aktivně sledovat objekt, který ho zaujme o Nezvládá ještě diferenciaci figura – pozadí a koordinaci pohybů očních svalů o Kolem 8 týdne nezvládá dítě přejít středovou čáru (sleduje pouze od okraje oka ke středu a naopak) o Pro rozvoj zrakové percepce napomáhá pohyb hlavičky o 3 – 5 měsíců – zlepšení schopnosti sledovat horizontálně se pohybující předmět o 6 měsíců – dokáže vnímat vertikální pohyb o Dítě upoutávají hlavně objekty, které se pohybují Vyvíjí se i vnímání prostoru o 8 týdnů – binokulární fúze (umož%nuje lepší odhad prostoru) první 3 měsíce postupují informace z obou očí stejnou dráhou do vizuálního kortexu, oddělují se ve 4 měsících o tato diferenciace umožpuje oddělit obraz viděný pravým a levým okem zlepšuje se odhad vzdálenosti předmětu a jeho dosažitelnosti Vývoj motorických schopností Dílčí motorické systémy se rozvíjejí postupně v nestejném tempu o Důvodem je různé tempo dozrávání jednotlivých mozkových struktur Vývoj probíhá v několika etapách o Do 3 měsíců – dozrává schopnost nervové kůry tlumit reflexní aktivitu Umožpuje vznik a rozvoj úmyslných pohybových projevů (uchopování) Dochází k přesunu z řízení subkortikálního typu na úroveň kortikální Dítě začíná kontrolovat držení hlavy a začíná být schopné koordinace pohybů o 4 – 8 měsíců – kontrola kortexu se rozšiřuje i na horní končetiny Kontrola držení těla umožpuje polohu vsedě o 9 – 12 měsíců – díky vývoji mozečku jako centra rovnováhy dítě zvládne stání a chůzi Motorické dovednosti mají instrumentální charakter (jsou využívány hlavně k poznávání) Zvídavost umožpuje rozvoj motoriky a naopak rozvoj motoriky umožpuje získat nové poznatky Pohybové kompetence se rozvíjejí směrem: o Kefalokaudálním (od hlavičky k dolním končetinám) o proximodistálním (od pohybů celé končetiny k pohybům jemnějším) postup vývoje motoriky v souvislosti s poznávacími schopnostmi: o schopnost dosažení polohy těla která usnadpuje zrakové a sluchové vnímání o ovládnutí hlavičky způsobí zvětšení zorného pole a tím i množství podnětů o dítě vydrží sedět samo kolem 6-7 měsíců a může se tak na svět dívat z výodnější pozice o lezení je počátek vývoje samostatné lokomoce, dítě ho zvládne v 9-12 měsících později se objeví první kroky – dítě už nemusí čekat až mu někdo žádoucí objekt přiblíží lokomoce může sloužit i jako únikový mechanismus rozvoj schopnosti manipulace a úchopu o dítě nejdříve poznává ústy (orální charakter poznávání) o ve 2 měsících nabývá na významu poznávací funkce ruky o ve 3 měsících dokáže dítě odhadnout vzdálenost dosahu svých paží o v 5 měsících se stává dominantní pohybová funkce ruky a její poznávací aktivity hmatového charakteru jsou méně důležité 17
o o o
3.1.3
3.2 3.2.1
zraková percepce je totiž výhodnější a časově méně náročná v 6 měsících dítě dokáže koordinovat pohyby obou rukou a rozvíjí se i koordinace očí a rukou manipulace má multimodální charakter – dítě využívá všech možností smyslového vnímání (otáčí věc, mačká ji, předává si ji z ruky do ruky apod.) po 9 měsíci se objevuje klíšťkový úchop – úchop mezi palec a ukazovák k němu je třeba dobrá schopnost akomodace čočky aby malý předmět vidělo
Senzomotorický vývoj Ze začátku života je obtížné odlišit činnost s poznávacím charakterem od jiné činnosti Aktivita kojence není stimulována úmyslem, bývá většinou náhodná Piaget – fáze senzomotorické inteligence (do 18 měsíců) – dílčí subfáze o Stadium primární kruhové reakce (1 – 4 měsíce) Koncentrace na vlastní tělo a jeho projevy Pokud dítě zaujme nějaká činnost, dokola ji opakuje Ke konci 3 měsíce odlišuje živé bytosti od neživých objektů Dítě začíná rozpoznávat následky svého chování a jejich souvislosti o Stadium sekundární kruhové reakce (4 – 8 měsíců) Dítě má větší zájem o okolní svět (má k tomu i lepší předpoklady) Vlastní aktivita přestává být cílem a stává se prostředkem poznávání Zajímavý efekt nějakého pohybu objeví dítě obvykle náhodou Dítě objevuje příčinnou souvislost a chování se stává záměrné Svědčí o povědomí dítěte o trvalosti objektu (hledá schovanou věc) Rozvíjí se základní percepční konstanty (schopnost relativně konstantního vnímání) o Tvarová konstanta – dítě pozná určitý objekt přestože se na něj dívá z jiného úhlu Tato schopnost se rozvíjí od 3 měsíců života ale postupuje velmi pomalu V kojeneckém věku dítě rozliší pouze kostku a kouli o Barvová konstanta – schopnost rozlišovat určité barevné odstíhy (od 4 měsíců) o Konstanta velikosti – dítě chápe objekt jako ten samý i v různých vzdálenostech Od 6 měsíců§ Není ale příliš přesná, děti hodně chybují
Řeč Porozumění řeči Child direct spech – řeč zaměřená na dítě o přehnaná intonace o vyšší tónina o zdůrazpování podstatnývh jmen a sloves o zjednodušování vět o zájmena nahrozována podstatnými jmény o pomalejší rytmu o jasné přestávky v řeči o opakování důležitých slov a nových informací o hodně zdrobnělin o užívání slov s konkrétním významem o nevědomé užívání spisovné řeči o najvíce užívání tázací věty = větší podnícení dítěte o projev intuitivní naladěnosti rodičů na dítě = intuitivní rodičovství
18
3.2.2
3.2.3
umění dítě zaujmout a přizpůsobovat se i jeho schopostem
Předřečové aktivity základ řečového vývoje (největší rozvor řeči v batolecím období, ale trá pak až do 15 let) matka komunikuje s dítětem od narození i před ním– verbálně i neverbálně matka je nejprve iniciátorem rozhovoru matka neustále hovoří a interpretuje chování dítěte dítě vnímá melodii, intonaci i často se opakující slova pro rozvoj řeči je důležitý sluch křik a pláč (0- 3 měsíce) o první předřečový projev o matka i rozeznává různé druhy pláče spontánní procvičkování hlasivek (2-3 m) o 2 názory nejdříve vznikají hrdelnice (k,h,g) až potom retnice (m, p,b) první zvuky – retnice (díky sání,cvičí si rty), pak dentice (t,d), nakonec hrdelnice (h,k,g) první slovo všude je MÁMA – m = hrdelnice broukání (kolem 3 měsíců) oční kontakt o snaha o oční kontakt s matkou, když na něj mluví žvatlání (4 měsíce) echolálie (6 měsíců) o opakování zvuku, který si dítě vytvoří nebo které slyší z okolí o rozumí příkazům zdvojování slabik (9m) o velká odezva od rodičů, mylná představa, že se jedná o označení členů rodiny (mama, baba apod.) o nadšení rodičů = zpevpování, spojení zvuku s určitou věcí/bytostí bezhlasý šepot (8-11m) o když někdo něco řekně, dítě opakuje slovo pohyby úst beze zvuku 8. Měsíců o ztráta schopnosti k rozlišení fotému všech jazyků světa o orintace na svůj jazyk dialogy s rodiči o rodič mluví – dítě ztichne o zaměřeno na pohyby úst v předávání slova o př: zazpívej mi – bllbla – to je krásný, ještě – bllleraabla... 12. Měsíc o rozumí mnoha slovním výzvám, rozumí asi 700 slovům o produkce asi 10 slov - mnohoznačná (ham = hlad, někdo jít, vidí rohlík...) rituální jazykové hry o rozvíjení všech smyslů o př. při přebalování máma šimrá dítě vlasy, při kopání na závěř třikrát cáknem vodou.... - dítě je i pak samo vyžaduje Hypotézy vývoje řeči nápodobou o dítě opakuje část věty a tuto část pak používá jako větu 19
o zapamatování si je části slova př: šašek = šaša, bác= bá podmipováním o pokud dítě řekne něco špatně, rodiče ho opraví a chtějí opakovat správnou verzi o ale rodiče to dělají minimálně testováním hypotéz o dítě si vytváří hypotézy, pravidla pro řeč o užití slova v situaci, kdy to nejde o př: odskořápkuj mi vajíčko, má zástěr = zástěratá vrozené faktory o Chomsky- zdůrazpují geneticky dané vlohy pro osvojování řeči kolem 12 m – všechny děti na světě umí asi 10 slov děti se ptají po jménech věcí – naming explosion (14 – 22 m) lehce se učí gramatiku jazyka všude na světě (3-6 let)
3.2.4
vývoj řeči
3.2.4.1 Prelingvistické období, předřešové období 3.2.4.2 Lingvistické období období jednoslovných vět o 13 měsíců o v aktivním slovníku 1-2 slova a může trvat měsíce, než se aktivní slovník rozvine o rodiče často rozšiřují větu dítěte (tutůů – autíčko jede) o významy slov dětí neodpovídají významům slov dospělých o fáze vvoje pojetí slova Úzké pojetí zpočátku děti používají slova velmi úzce haf – náš pes, máma je jen vlastní matka Široké pojetí haf jsou všichni čtyřnozí tvorové používají slovo adekvátně, bez pochopení významu Nadměrné používání slova haf – všechna zvířata užívají slovo v pravém významu 14- 22 měsíc = naming explosion o chtějívědět jak se vše jmneuje, rozvoj slovní zásoby o dítě poznává, že vše co ho obklopuje má jméno o období telegrafické řeči dvouslovné věty (17 měsíců) o slova jsou kombinována určitým způsobem o prvotní gramatika – prvotní slova a slova otevřená (tam – pivotní, auto – otevřené) o hledání pravidel spojování období tříslovných vět o osvojují si gramatiku (používají jí všude, i nevhodně) o 3 roky - asi 1 000 slov 3.2.4.3
Metalingvistické porozumění spočívá v poznání, porozuměná tomu, že jazyk může být používán i k něčemu jinému než sdělení významu – začínají chápat ironii a sarkasmus dochází k němu asi v 6tém roce života - dítě zná asi 2 500 slov objevuje se porozumění tomu, že slova jsou symboly
20
12 rok - asi 7 000 slov
Stadia vývoje řeči podle Luriji: dítě ještě není sto použít své řeči k regulaci jednání -1,6 - 3 roky dítě je sto uplatnit instrukce tak, že je převezme do své řeči a reguluje tak své chování, ale pouze tehdy, jestliže tyto samoinstrukce foneticky a sémanticky souhlasí 3 - 4 roky i při odlišném znění a obsahu instrukce může být účinně zapojena do jednání 4 - 5 let dítě už nevyjadřuje hlasitě své záměry nýbrž jedná mlčky podle vnitřních regulací 5- 6 let
3.3
3.3.1
Socializace celoživotni proces vrůstani a začlepovani jedince do společnosti procesy o individuace - utváření vlastního já o kulturace - osvojení norem společnosti o profesionalizace - osvojení si profesní role o socializace v užším slova smyslu - osvojení občanské role, vlastenectví osvojujeme si o dovednosti - dobře osvojená činnost o vědomosti - pochopení, poznatky o postoje - připravenost reagovat určitým způsobem o sekundární potřeby - př. Potřeba být chráněn deviantní socializace = socializace nežadoucim směrem (kriminalita a spol) resocializace = znovuzačleněni do společnosti (VTOS...) Průběh První verze o pasivní adaptace - jen společnost formuje jedince o osamostatpování se jedince od celku, formování sebe sama jako představitele společnosti o interakce, vzrůstání aktivity jedince, vliv na druhé druhá verze o Imitace - nápodoba o Identifikace - ztotožnění o Internalizace - zvnitřnění
3.3.2
Rozvoj vztahu s matkou
3.3.2.1
R.Spitz navazuje na výzkumy vídepské školy a rozpracovává hospitalismus hospitalismus = syndrom vývojových poruch dítěte jako následek nedostatečného množství potřebných podnětů při delším umístěním v nemocnici nebo jiném kolektivním zařízení 3 etapy vývoje o probjektální (0-3 m) dítě se chová stejně k předmětům jako k osobám - nespecifické vztah dnes překonáno - víme že už to neplatí o stadium předběžného objektu 3-6 měsíců Natahuje ruce k usmívajícímu se obličeji o stadium objektu 21
3.3.2.2
8 měsíců rozlišuje známé tváře od neznámých projevuje se separační úzkost a strach z cizích osob při přerušení kontaktu se projevuje anaklitická deprese ze ztráty opory o v raném stadiu trvá-li déle než 3 měsíce vede ke zhoršování vývoje dítěte, zkoršené oční koordinaci, motorické retardaci, uzavřenosti zaměřen opravdu na první měsíce vývoje – důraz na smysly cirkulární interakce o popisuje vznik komunikace mezi matkou a dítětem o iniciátor je matka, ale dítě reaguje o rozpoznává synchronii a asynchronii ve vztahu matky a dítěte
J. Bowlby teorie attachmentu neboli teorie přimknutí zabýval se otázkami sociálního a emocionálního vývoje dítěte(té době na okraji psychologie) otázka vytváření citové vazby dítěte k prvním nejdůležitějším lidem jeho života inspirován Konrádem Lorenzem jedna ze základních potřeb člověka = vytvoření bezpečné a jisté citové vazby s pečovatelem. Vývoj attachementu o 1. fáze trvá od narození do 3. měsíce nediskriminované reakce k lidem děti vykazují reakce na lidi, ale obecně vždy stejně preference lidského hlasu, tváře 3 m = objevuje se tzv. sociální smích = úsměv na lidskou tvář Většina rodičů si myslí, že sdílí se svým dítětem skutečnou speciální vazbu Smích v každém případě tedy attachment prohlubuje Je jím prohloubena interakce lásky a péče o 2. fáze trvá od 3. do 6. měsíce zaměření na známé lidi – smějí se jen na ně již jsou evidentní diferencované sociální reakce jedná se o nejzásadnější období pro vývoj attachmentu o 3. fáze trvá až do 3 let vztah je již navozen, je intenzívní a výjimečný pozitivním důkazem attachmentu je strach z cizího, který se stuppuje kolem 7. až 8. Měsíce př: lezení za rodičem, který se vzdaluje, chce být pochováno v přítomnosti cizí osoby dítě, které si navodilo vztah k mace, vnímá matku jako bezpečnou základnu tzv. secure base, ze které má možnost provádět průzkumy okolí Dítě si musí vytvořit představu, že matka je vždy dosažitelná a vnímavá To si vytváří na základě každodenní interakce o 4. fáze trvá od 3 let do konce dětství se už jedná o partnerství dítě v podstatě chápe nebo začíná chápat matku jako možnou partnerku nehledá pouze její blízkost, je schopno vnímat její cíle a plány co se týče dalších období, nedělal Bowlby žádné jiné výzkumy, ale na základě své teorie tvrdil, že attachment je jedna z důležitých věcí provázející život Pokud se vztah nenaváže, je možná určitá psychoterapie, ale nelze nahradit již uběhlých 8 - 9 měsíců, které jsou právě z tohoto hlediska považovány za kritické o Terapeutická intervence se provádí v době mezi 18 - 24 měsíci o Často k tomu dochází v důsledku institucionální deprivace. 22
Separace o výzkumy, v nichž se dospělo k určitým fázím separačních reakcí u dětí ve věku 18 - 24 měsíců fáze protestu - projevuje se u dítěte křikem, pláčem fáze zoufalství - dítě ztrácí naději, že by se matka vrátila, je apatické, odmítá okolí fáze skutečného odpoutání od matky, kdy se podřídí novému prostředí o Dříve byly separační reakce chápány jako rozmazlenost či hysterie, ovšem není tomu tak, protože právě separační reakce jsou důkazem správného navázání vztahu s matkou o Jestliže se však vyskytnou přehnané separační reakce i po třetím roce, můžeme uvažovat o patologickém stavu o Jinak separační reakce chápeme jako funkční reakce a naopak chybí-li tyto reakce, je to podezřelé
3.3.2.3
M. Ainsworth dělala výzkum, jak se liší typy dětí ve výchově ve smyslu rozvoje zdravého attachmentu nejprve dělala mezikulturní výzkum afrických a amerických dětí = zjistila, že existují veliké mezikulturní rozdíly poté přešla k přirozeným pozorováním doma vytvořila test neznámé situace, na základě kterého vysvětluje několik typů přimknutí k matce = metoda neznámé situace - Strange Situation Test (SST) Test se uskutečpuje v připravené laboratoři s průhledným zrcadlem Test obsahuje osm sekvencí: o Matka a dítě vcházejí do neznámé místnosti o Matka si sedá a dítě má možnost se volně pohybovat o Přichází neznámý člověk o Matka jde pryč, opouští dítě a neznámého člověka o Matka se vrací zpět a neznámý člověk odchází o Matka odchází, nechává dítě samotné o Neznámý člověk se vrací o Cizí člověk jde pryč, matka se vrací a bere dítě do náručí 3 typy vazeb: o Jístá vazba, bezpečné přimknutí matka vzbuzuje pocit jistoty, matka je v chování konzervativní, dítě matce důvěřuje dítě exploruje jakmile dítě vstoupilo do místnosti, bylo vidět, že používalo matku jako bezpečnou základnu po odchodu matky bylo dítě úzkostné a při návratu běželo ihned k ní Tento typ se prokázal u 65 - 75 procent amerických dětí = zdravý typ attachmentu o Vazba nejstá - úzkostná vyhýbavá dítě se nemůže na matku spolehnout, dítě se ji vyhýbá dítě se nedívá do očí, nesahá na matku dítě prožívá nepřetržitou tenzi (sebepoškozování, neklid, poruchy chování) pomalý rozvoj 20 procentech amerických dětí matky byly hodnoceny jako odmítající a necitlivé o Vazba nejistá – úzkostná vzdorující 23
o
3.3.3
dítě nemá jistotu, že se matka bude chovat stejně ve všech situacích asynchronní chování mezi matkou a dítětem dítě je úzkostné, bojí se o matku neexploruje – pomalý rozvoj Desorientovaná a desorganizovaná vazby Main, Solomon - přidali v roce 1986 ještě 4. typ. děti se zdály dezorientované či zmatené (jednomu se zatočila hlava, jiné opakovalo stereotypní vzorce chování…) matky - často duševně nemocné, zacházely s dětmi zmateně, nepředvídatelně nebo je silně odmítaly či zneužívaly děti radostně zdraví matku, ale hned nato se otáčejí a jdou od ní pryč
Vztah s otcem Attachment k otci o děti jsou schopny připoutání k otci a matce přibližně ve stejnou dobu o Zjistilo se, že otcové dovedou být stejně citliví jako matky Dovedou se přizpůsobit potřebám dítěte o Přesto mírné odlišnosti jsou Otcové reagují s dětmi prostřednictvím krátkých jednoduchých stimulací, využívají fyzické dispozice Otci si spíš hrají, matky rozprávějí Otcové s dětmi často točí, vyhazují je, poplácávají o Pozor, otec se ale mění, pokud zastává roli matky Otcovská mluva o náročnější komunikační partner o užívá méně frekventovaných slov, horší poruzumění o i on dítěti méně rozumí – netráví s ním tolik času ale to dítě motivuje k zlepšování se o mluví více skrytě, ironicky o dávají testovací otázky o dítě si je musí umět získat – nejdou často hned, nebo chtějí aby to dítě řeklo pořádně, než se začnou vůbec bavit dál
24
4
OBDOBÍ BATOLETE
4.1
4.2
1 - 3 roky o 1 - 2 roky mladší batole o 2 - 3 roky starší batole dochází k výraznému rozvoji fenomenální rozvoj řeči - ve 3 letech ca 1000 slov chůze = osamostatnění sociální rozvoj – řeč – vztahy o první kontakt s vrstevníky (minimální) sluch a zrak diferencované rozvoj paměti představivost a velká fantazie hrubá motorika (chození po schodech) první malůvky (mazanice a tvary) jemnější motorika (listování knihou, lžička, zapínání knoflíku) rozlišuje se pravák a levák rozvoj citů, rozlišování dobra a zla důležité je stimulovat a podněcovat (řeč, hračky), uspokojovat citové potřeby Období vzdoru o stává se samostatnějším aktivním subjektem vědomý si své vlastní existence a svých možností o charakteristickým znakem je osamostatpování a uvolpování různých vazeb spojené s expanzí do širšího světa
Pohled jednotlivých teorií Piaget o semzomotorické stádium (0-2) – vrcholí o začátek přeoperačního stádia (2-7) o první stádium morálky na počátku předoperačního období Freud = anální stádium (1-3) Erikson = stádium muskulárně anální = autonomie stud (1-3) – síla chtění Mahlerová = 3. stadium separačně individuační fáze (od 5 měsíců) o diferenciační subfáze o praktikující subfáze (9m – 1,5 roku) – separační úzkost a rozvoj motorických schopností o znovusbližovací subfáze (do 2 let) o vlastní separace – individuace – období objektivní stálosti (od 2 let)
Rozvoj osobnosti zdroj vývojové dynamiky = rovnováha mezi o potřebou emancipace, osamostatnění o potřebou stability a jistoty rozvoj osobnosti se opírá o vědomí sebe sama: o separací od matky, která je nezbytným předpokladem pro osamostatpování a rozvoj identity o sebeprosazením, v krajním případě negativismem:
25
varianta "já sám" - pokus o samostatnost, vlastní situace, tato tendence souvisí s vědomím vlastních kompetencí varianta "já chci" - zde se odráží vědomí sebe sama jako aktivní bytosti, často je jednání samo o sobě účelem chápání sebe sama jako samostatné bytosti vědomí trvalosti vlastní existence uvědomuje se vlastnictví věcí (moje, tvoje), které jsou součástí jeho teritoria pojem "já" nezahrnuje jen tělesnou schránku, ale i její kompetence o dítě vnímá sebe sama jako bytost schopnou vlastní vůle a potřebuje potvrdit hodnotu svých kompetencí o S tím souvisí i schopnost sebeovládání
4.3
Řeč
4.4
kolem 12 měsíců - tvorba slov, užívá 2-3 slova okolo 14 měsíců - umí plnit příkazy (dej auto, kde je haf ...) okolo 18 měsíců se objevuje dětský slovník - poslouchá hovor dospělých - rozumí, vnímá od 20 měsíce tvoří věty (mami dej, mami ham, ...) kolem 2-3 roku užívá řeč jako dorozumívací prostředek, mluví ve větách, užívá monolog i dialog v 18 m. 10 slov, 21 m. 20 slov, 2 roky 200-300 slov během 3 roku začne používat JÁ
Socializace
4.5
dítě získává ve svém sociálním prostředí různé role o Tyto role určují pohlaví, zevnějšek, chování o Sociální role, které dítě získá, vyjadřují zárovep jeho hodnocení, ale i očekávání a požadavky jiných lidí pro socializaci je nezbytný proces komunikace komunikace o interakce - zvláště v batolecím věku je cílem pouhé udržení kontaktu o řeč o něčem - předávání informací a norem vede k hlubší socializaci o emancipace
Motorika
4.6
hrubá motorika o dokáže se již samostatně pohybovat, jízda na tříkolce o ve 2. Letech chodí samo do schodů - s přísunem, bez kolem 3. roku. jemná motorika - dokáže pouštět předměty, staví kostky, obkreslí kruh Z hlediska motoriky jsou důležité dva pohyby: o Retence - udržení něčeho, setrvání někde o eliminace - opuštění, zahození. V sebepojetí se tyto schopností odrazí v: o schopnosti ovládat vyměšování - vlastnost spojená se socializací, její riziko spočívá v možnosti nevhodného či předčasného nátlaku ze strany rodičů o zpřespování tělového schématu - dítě více prožívá svůj pohyb.
Pozornost
mladší - začínají se vytvářet základy úmyslné pozornosti (začne se na něco soustředit) délka - pozornosti když je něco zaujme je 19 minut 26
4.7
4.8
4.9
4.10
4.11
4.12
4.13
4.14
kolem 1 roku je délka pozornosti kolem 10 minut průměrně je délka pozornosti celé batolecí období 20 minut
Myšlení u mladších batolat probíhá nahlas, přemýšlí co zrovna dělá (myšlenka ve slovech) u starších batolat se objevuje egocentrické myšlení - myslí na sebe - já něco chci (já budu stavět sněhuláka...)
Hra, experimentace Experimentace o vzniká sama ze situace o nepředvídatelná, nahodilá o induktivně se rozvíjí bez určení cíle hra o také potřebuje nějaký podnět a nahodilé podmínky o je v ní úmysl, cíl, více organizovaná, souvislá u mladších batolat paralelní hra - staví si svoje stavby u starších batolat "trojkontakt" - spolupracují, pomáhají si
Orientace v prostoru mladší se orientuje dobře v uzavřeném prostoru kde to zná (doma) - venku ne starší se orientuje i ve vnějším světě dle záchytných bodů, naučené trasy apod... rozvíjí se diferenciace nahoře a dole, odhad vzdáleností je nepřesný, rozlišuje velikosti, ale nikoli vzdálenosti
Orientace v čase starší se orientuje v čase (ráno - večer, roční doby) nejasné jsou termíny - za hodinu, za chvíli - chápe po obědě po večeři apod. dítě se orientuje na přítomnost Minulost a budoucnost dítě nezajímá, proto dítě nikam nespěchá
Citový vývoj mladší batole - sebeuvědomování starší batole - 14 měsíců - období vzdoru o jsou důvěřivější (půjdou i s cizím člověkem)
Spánek a bdění spánek denně 2-3 hodiny, v noci 12 hodin bdění 6 hodin
Strava 13-15 měsíc začíná samo pít z hrnku kolem 1 roku začíná jíst rukou 16-18 měsíc začíná samo jíst
Hygiena od 19 - 21 měsíců začíná ovládat svěrače - hlásí samo potřebu 27
starší batole 2-3 roky - má vše "volní" pod kontrolou končí pomočování v noci - tolerance do 6 let vytváří si hygienické návyky - čištění zubů, mytí rukou
4.15
Zrak ve 2 roce dominantní vnímání - rozlišování tvarů (poznává vlastní obraz v zrcadle) mladší - orientují se prostoru, předměty vnímají jako celek starší - vnímají detaily (např. knoflíky)
4.16
Vnímání tvarů a barev Starší o
je schopno rozlišit barvy na základě podobnosti (červené jako jahoda, zelené jako tráva) rozlišuje krychli, kvádr, válec, kouli, jehlan
o mladší o barvy nerozlišuje o rozlišuje kostku, kouli, jehlan
28
5
PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ
5.1
5.2
5.3
klíčové období co se týče rozvoje psychiky, emocionality a osvojení rolí vždy kladly důraz psychoanalitické počátky formování identity fromování morálně etických principů nepřetržitá akce – rozvinutá motorika, dobrá komunikace hlavní činností je hra o význam má spontální hra, činnost, dostatek času na volnou hru o ne jako dnes pořád samé kroužky bez zastavení potřeba stability o rodičnovské zázemí, stabilní chování, miluje rodinné rituály, … o nevhodná např. střídavá péče o významné pro rodiče = dobře mohou své dítě pozorovat, poznají ho, vypozorují k čemu má dítě dispozice toto období je omezeno sociálně - nástupem do školy typické a normálně se vyvíjející dítě v předškolním věku je o hravé, aktivní, projevuje živý zájem a snaží se uplatpovat své schopnosti v praxi, o nemá rádo jakékoli odlišnosti od normálu, protože ty příliš komplikují situaci o dítě v tomto věku tíhne k jasným a jednoduchým závěrům toto období končí nástupem do školy, který je možný tehdy, když je na to dítě dostatečně zralé Erikson = pohybově-genitální stádium – 3-6 let – iniciativa X vina (cíl) Piaget = předoperační stádium – 2-7 let o stádium předpojmové symbolicé (2-4) o stádium názorné intuitivní (4-7) Freud = falické stádium 3-7 let
Motorika velký rozvoj - pohyby se zdokonalují, nabývají elegance, lépe koordinované, rychlejší je vidět talent v této oblasti schopnost imitovat činnosti dospělých – mají rády imitační hru (na obchod, na kadeřnictví) lyžují, kolo apod.
Řeč otázka „proč?“ rozvoj slovníku, už. gramatiky (dobře umí pády,...) převažující patlavost š,č,ř ale slyší jak to má být asi 3000 slov plný rozvoj vnitřní řeči – někdy přejde až v řeč vnější (říká si to pro sebe, ale nahlas) expresivní a regulační rozvoj řeči o umí zastavit hovor o dát najevo emoce o projevuje vztah (př: maminečko)
Vnímání globální celostní = neumí rozkládat na detaily, pokud detail zaregistruje musí k němu mít nějaký vztah (může ho pak tak zaujmout, že se ztratí apod.) 29
5.4
5.5
5.6
5.7
5.8
5.9
zraková a sluchová diferenciace = později důležité pro čtení, psaní o analýza a sytéza vnímání prostoru a času je nepřesné o čas = spojuje s konkrétní událostí, věcí o prostor = úrtžkovitě
Pozornost nezralá, povrchní, krátkodobá, převládá neúmyslná o více si zapamatuje co sám chce, vidí, něž to, co je mu vnuceno postupně se pozornost a koncentrace zlepšuje o dozrávání N.S.
Paměť bezděčná o záměrná až tak kolem 5-6 let mechanická o velká kapacita = dobré učení jazyků, učení hrou o Polsko – výborné metody pro učení jazyků v tomto období konkrétní – lépe si pamatuje zažité události, hlavně s emočním nábojem krátkodobá o dlohodobá až tak v 5-6 letech
Představy častá a hojná konfabulace o doplnění citově zabarvených situací, pokud si nemůže vzpomenout na detaily o smysl pro dobrý tvar, systém – pokud si myslí, že něco někam nepatří, brání se
Myšlení intuitivní konkrétní myšlení o názorné - to, co nazírá, vidí, má převahu nad logikou o není schopen nadřazování a podřazování o fenomenismus = dítě je vázáno na konkrétní skutečnosti egocentrismus = vše je vztahováno k situaci, pocitům, potřebám dítěte antropomorfismus = polidšťování předmětů, předměty žijí svým životem prezentismus = vše dobře chápou ve vztahu k přítomnosti, špatně vzpomíná a představuje si fantazijní přístup = fantazie převládá nad skutečností (dobře lze touto cestou vychovávat)
Motivace a regulace potřeba stability – pak je iniciativní důležitá aktivita, pohyb, podněty, emancipace o hlavně od mámy o dochází také k přílivu citů k otci potřeba citového vztahu, společenského uznání, identity
Emocionální prožívání intenzivní proměnlivé 30
5.10
5.11
více ovládají city o př: umí trpět potichu – s problémem se svěří až před spaním,... schopni „hrdinských činnů“ rozvoj morálního cítění – heteronomní m. rozvoj svědomí
Socializace vývoj sociální reaktivity o probíhá od narození, ale v téhle době vyzrávání o poměřování se s vrstevníky, vztah s cizí dospělou autoritou, ... o porucha = autismus vývoj sociálních kontrol – interiorizace norem, nutné vysvětlovat sociální role o trénuje sociální role, sociální vztahy o může je cvičit – v tomto věku nejsou ještě mezi dětmi vyloženě „hnusný vztahy“ o dobré dítě „vhodti do víru společnosti“ - naučí se vyrovnávat se koncem předškolního období se více odpoutává od závislosti na rodině pozornost věnuje skupině vrstevníků (příprava na školu)
Hra ČtvrtÝ roK o silně vzrůstá zájem o ostatní děti o dítě napodobuje ve hře jiné děti o účastní se společně s nimi určité činnosti, aniž dochází ke skutečné spolupráci Pátý rok o nastává období skupinových her o kolektivní hra – postupně k ní dochází od paralelní hry o učení důležitých sociálních dovedností (pravidla, vyjednávání, rozdělení rolí, prohra) o asi do deseti let tráví děti (hlavně chlapci) stavěním nejrozmanitějších, stále složitějších konstrukcí ze stavebných kostek a jiného materiálu o kreslení má svůj vrchol oblíbenosti o něco dříve než stavění, obliba trvá asi do 16 let
5.11.1 Druhy her v předškolním věku (Příhoda) Nepodmíněně reflexní (instinktivní) o Experimentační o Lokomoční o Lovecké o agresivní a obranné o sexuální o sběratelské Senzomotorické o dotykové (haptivní) o motorické o sluchové o zrakové Intelektuální o funkční – přelévání vody, přesýpání písku, přikrývání nádoby pokličkou o námětové – na psa, na lékaře, na koníka o napodobivé – mytí nádobí, vaření, uklízení o fantastické – ošetřování panenky, hovor s fiktivní postavou 31
o konstruktivní hry – stavebnice, kostky o hlavolomné a skládací o kombinační Kolektivní o soutěživé o pospolité – hry na školu, táboření, hry dramatické o rodinné – na tatínka a na maminku, na domov, mateřské hry s panenkami o stolní
32
6
MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK
6.1
Přechod od předškolního věku do školního - školní zralost
6.1.1 6.1.2
Týká se jak fyzické, tak i psychické oblasti rozvoj schopností závislých na zrání centrální nervové soustavy a mozkových hemisfér o schopnost dobře rozlišovat písmena o koordinovat pohyby očí o delší koncentrace pozornosti o větší citová stabilita počátek školní docházky je pro dítě velmi náročnou životní etapou o úlohou rodiny je dítěti toto období maximálně usnadnit o to se děje již preventivně v předcházející výchově o doporučuje se důraz na celkovou úrovep chování dítěte schopnost navazovat sociální kontakty o spíše než např učit dítě perfektně číst a počítat těmto dovednostem se naučí ve škole, nakonec je to její základní funkcí do školy by mělo jít "vyzbrojeno" spíše dovednostmi ze sociální oblasti období spontánní hry a aktivity o ideální přenést do školy – spontánní zvědavost o fantazijní hra hra analogická pracovním činnostem (činnostní hry) začíná se objevovat schopnost sebeovládání a soustředění pozor na špatné návyky z mateřské školy - spánek, psaní (nedokončená osifikace) odtržení od emočního zázemí, nutnost přijmout i nelaskavou autoritu, udržet pozornost, poddat se pravidlům Druhy zralosti o zralost kognitivních struktur řeč, vnímání celku a detailu, barva, větší-menší, prostor základní kulturní přehled (z rodiny, ne TV) o sociální dovednosti kontakt s cizím člověkem zapamatování si více příkazů najednou a jak jsou po sobě velké nároky na CNS o emočně-motivačně-sociální zralost nepodléhání tendenci bezprostředně uspokojit svou potřebu
Kognitivní vývoj poznávací procesy by měly být vyvinuty, tzn. hotový základní vývoj řeči dítě by nemělo být závislé na svých představách o musí je umět odkládat o musí být emočně a sociálně zralé- míra sebeovládání, sebeřízení mělo by umět dodržet pokyny do značné míry by mělo již vnímat detaily Tělesná zralost první tvarová proměna o začnou se měnit proporce o hlava není proti tělu již tak velká 33
6.1.3
6.2
o dochází k protažení hrudníku o zploštění trupu děti by měly o dosáhnout rukou přes hlavu na ušní lalůček - filipínská míra o být svou výškou a hmotností schopné zvládat tělesnou zátěž, kterou klade škola Školní "nezralost" - příčiny a řešení počáteční nepřizpůsobení o vede k nepozornosti o doma - např. odmítá vstávat, zvrací, začíná mít zdravotní potíže o potíže mizí o víkendu a o prázdninách Příčinami bývají nedostatky o Ve výchovném prostředí o v somatickém vývoji o neurologické - rané poškození centrální nervové soustavy o výrazně podprůměrné IQ odklad se plně může dát pouze dvakrát o odložený nástup nejdřív má dítě navrch, ale pak nepozná, kdy ho ostatní dohoní, předhoní a pak nezvládá nemožnost komunikovat s „vrstevníky“ při navazování raných sexuálních vztahů o předčasný nástup nestíhání přílišný nápor na CNS biologická nezralost (osifikace) i sociální
Mladší školní věk (6-12 let) Piaget = stádium konkrétních operací (7-12) Erikson = výkonost X méněcennost (kompetence) (6-12) Freud = období latence (6-12) 2 fáze o 6-8 let (hravěší, adaptace na školu) o 9- 12 (prepuberta) počátek pohlavního dospívání základním vlivem je školní docházka jedná se o věk střízlivého realismu - chtějí vše pochopit „doopravdy“- cestopisy, indiánky… o jejich realismus je zpočátku závislý na mínění autorit o naivní realismu, poté se stává kritický krystalizují se postoje a zájmy dítěte vstup do školy
6.2.1
Mororika tělesný růst je rovnoměrný zlepšuje se jemná motorika pohyby jsou rychlejší zlepšuje se koordinace svalů - pohybů celého těla
6.2.2
Hry pohybové, vyžadující obratnost, vytrvalost a sílu 34
6.2.3 6.2.4
6.2.5
Řeč je předpokladem učení výrazně vzrůstá slovní zásoba dítěte o 6 let - 2500 slov o 12 let - 7000 slov délka i složitost vět roste lepší artikulace měla by vymizet fyziologická patlavost (dyslálie) Kognice fáze konkrétních logických operací o práce s představami konkrétních předmětů o již zvládá korálkový experiment - chápe identitu a zvratnost inteligence - souvisí značně s motivací Na školách se zabývají pouze konvergentním myšlením, ale opomíjí tvořivost - divergentní myšlení schopnost klasifikovat = oblíbené tzv. sběratelské hry (sbírání karet, známek, panenek, autíček) umí řadit položky podle různých kritérií o Je už schopno seřadit z množství tvarů například všechny malé modré čtverečky pomalu začíná chápat pojem čas, ví, že je nevratný pojmům prostoru už rozumí dobře o nedělají jim problémy pojmy vzdálenosti, směru, délky dokončena pravolevá orientace o dítě by mělo být schopno ukázat levou a pravou stranu nejen na sobě, ale i na druhém člověku Paměť krátkodobá o výrazně stoupá dítě si pamatuje pět až sedm čísel v pěti letech to byla pouze dvě čísla o používají strategie na zapamatování děti se učí, jak si zjednodušovat proces učení čím jsou starší, tím jsou strategie složitější na prvním stupnni ZŠ byl proveden experiment, kdy si měly děti zapamatovat v určitém časovém intervalu sadu obrázků Děti v prvních třídách se jen dívaly na obrázky v určeném čase a pak vzpomínaly Děti ve druhých třídách si již obrázky opakovaly Až v páté třídě si děti dělaly kategorie a ty si opakovaly dlouhobá o dlouhodobá paměť se zlepšuje s věkem o lepší strategie pro zapamatování o děti si začínají informace hierarchizovat (výzkum tzv. rekonstrukce, tzn. jak si děti zapamatují text a později ho reprodukují Zjistilo se, že šestileté děti si pamatují pouze hlavní role V sedmi až osmi přidávají do textu body, které tam nebyly, ale které tam logicky zapadají Obecně dítě u rekonstrukce kondenzuje 35
o
zhušťuje informace, integruje, dodává či vynechává K rekonstrukci mají vztah vědomosti autobiografická paměť až od tří let do tří let, kdy si většinou člověk nic z tohoto období nepamatuje, mluvíme infantilní amnézii na tuto paměť mají vliv rodiče Používají buď elaborativní styl dotazování tzn. například:.."Pamatuješ jak jsme byli v ZOO?…". Nebo opakující styl dotazování například.:"… byla tam žirafa, ovečky, opičky, že?" Opakující styl není vhodný, pokud dítě nemá například před sebou obrázky těchto zvířátek
6.2.6
Socializace více se začlepuje do širší společnosti (spolužáci, učitelé) rozvíjí sociální dovednosti - má možnost rozvíjet agresi, submisi, pomoc slabším… v oblasti hodnot a sociální kontroly - stále labilní, ale s nástupem logických operací více chápe morálka - autonomní
6.2.7
Vrstevníci, spolužáci Spolužáci o ve vztahu ke spolužákům nemá dítě zvýhodnění jako doma o aktuální potřeby musí korigovat s ohledem na kolektiv o třída je referenční skupina sloužící ke srovnávání výkonu i jiných projevů o dítě dále orientuje své postoje k ostatním na základě zevnějšku o názor učitele na žáka je bezvýhradně akceptován Kamarádství o kamarádství pomáhá k pochopení sebe sama o umožpuje trénovat prosociální chování o děti se učí zvládání každodenních problémů o kamarádství je základ pro budoucí intimní vztahy Selman o 3 -7 let = momentálně nediferencované přátelství děti jsou egocentrické, myslí jen na to, co vyžadují ony od přátelství "Eva je moje kamarádka, protože má hezkou panenku." Kamarád je ten, kdo dělá přesně to, co chci. "To už můj kamarád není, nešel se mnou ven." o 4 - 9 let = můžeme mluvit o tzv. jednostranném kamarádství o 6-12 let = oboustranné kamarádství Kamarádství je založené na principu dávání a braní stále ale přetrvává dominantní vlastní zájem před zájmy toho druhého "Kamarád je ten, který si se mnou hraje, když si nemám s kým hrát." o 9-15 let = vzájemné sdílené přátelství děti chápou kamarádství jako trvalý vztah Chápou toho druhého často jako vlastnictví Vyžadují exkluzivní náklonnost o od 12 let = autonomní přátelství děti už respektují potřeby kamarádů, jejich závislosti i autonomie Damon – jednotící shrnující teorite = 3 etapy o etapa: 4 - 7 let - kamarád na hraní, nemusí dlouho trvat
36
"Abychom našli kamaráda, stačí říct ahoj a máme ho." etapa: 8 - 10 let - vzájemná důvěra a pomoc " Jana je kamarádka, protože mi pomáhá" o etapa: 11 -15 let - intimita a vzájemnost, možnost svěřit se, důvěřovat Dalším prvkem je výlučnost Vrstevníci o sociometrie – zjišťování sociálních vztahů = děti oblíbené, odmítané, kontroverzní a přehlížené o Oblíbené děti - prosociální mají většinou dobré známky, jsou kooperativní, naplpují jakýsi ideál dítěte, jsou sociálně zdatné, přiměřeně asertivní když se chtějí začlenit do skupiny, adaptují se na její chování o Oblíbené děti - populární jsou to většinou chlapci, nemusejí mít nejlepší známky, často vykazují antisociální známky chování, přesto jsou v kolektivu oblíbené o Odmítané, agresivní děti jsou typické vysokou mírou konfliktnosti nikdo z dětí neví, jak s nimi mají jednat, jakou zvolit interakci o Odmítané, pasivní děti jsou anxiózní, od ostatních očekávají jen špatné Cítí se nešťastně Často si najdou nepopulárního kamaráda o Kontroverzní děti vykazují jak pozitivní, tak negativní sociální chování Tyto děti stojí mezi oblíbenými a neoblíbenými dětmi o Přehlížené děti mají stejné sociální schopnosti jako ostatní, ale z nějakého důvodu jsou přehlíženy Těmto dětem často nevadí, že nemají kamaráda o
6.2.8
6.2.9
Rodinné vztahy k sourozencům o sourozenci jsou stabilní součástí života dítěte a nabízí specifickou socializační zkušenost o ve školním období je typická rivalita, často tuto rivalitu ovlivpují rodiče, kteří mají tendenci děti srovnávat o v adolescenci dochází k uvolpování vztahu s rodiči o v tomto období rodiče tráví s dětmi mnohem méně času než před tím o rodiče působí jako supervizoři o rodina, z níž dítě přichází predeterminuje to, jak svoji socializaci ve škole zvládne o rodiče dávají smysl potřebě učení, protože slouží jako model role se kterou se dítě ztotožnilo o rodina je zdrojem pocitu bezpečí a jistoty, protože jako taková bude trvat beze změny o rodiče svojí aktivitou podporují potřebu seberealizace výběrem aktivit, které považují za důležité a hodnocením o rodina je modelem pro budoucnost Výkonová motivace předškoláci jsou "výkonoví optimisté" 37
o
6.2.10
Všechno je pro ně snadné, všechno zvládnou, když se jich zeptáme, zda to umí či udělají o Jejich výkonová motivace je ještě nediferencovaná kolem šestého až desátého roku se výkonová motivace již diferencuje o Děti jsou schopny určit, zda mají schopnosti úkol zvládnout či ne od jedenáctého roku až do dospělosti je diferenciace velmi přesná období školního věku je pro výkonovou motivaci velice důležité všímáme si u dětí dvou druhů atribuce o zvládnutí atribuce chápou úspěch jako vlastní schopnost, neúspěch chápou buď že do úkolu vložili málo úsilí, nebo to byl pro ně obtížný úkol tyto děti mají vysoké očekávání úspěchu a jejich cíl je naučit se o atribuce naučené bezmocnosti chápou jejich úspěch jako náhodu a neúspěch jako neschopnost vlastních schopností mají nízké očekávání úspěchu a jejich cílem je pouze nějaký výkon Self - esteem = sebeúcta sebeúcta se týká naší hodnoty osoby s vysokým self - esteem není osoba přehnaně kritická, má pocit, že všechno zvládne Je to pozitivní obraz a sebehodnocení vývoj sebeúcty je závislý na o informacích o kognitivních schopnostech sebeúctu je důležité pochopit v pedagogicko - psychologických poradnách se často objevují děti s nízkou sebeúctou vývoj je ovlivněn o chováním o emoční přizpůsobením o dlouhodobým psychickým přizpůsobením ve dvou letech dítě zatím nediferencuje dostatečnou sebeúctu, ale je schopné sebehodnocení kritická doba je kolem 4 až 6 let o Self esteem je velice vysoké o Vysvětluje se to proto, že stále převládá egocentrismus v 7 – 13 letch začínají děti navštěvovat různé zájmové činnosti o Self - esteem začíná pomalu klesat o diferencuje se na akademicko fyzickou sociální sebeúctu fyzický vzhled ve třinácti letech sebeúcta opět rost o ale nedosáhne takového vrcholu jako dosáhla okolo čtvrtého až šestého roku v adolescenci se už přičítá značná role tzv. hodnotiteli, především z řad vrstevníků. Self-esteem ovlivpuje o Kultura o pohlavní stereotypy o výchova rodičů
38
o
vrstevníci a to v tom smyslu, jak jsou mezi nimi oblíbené nebo zda zakouší úspěch či neúspěch Self - esteem silně negativně koreluje s depresemi o Když sebeúcta klesá či roste, totéž se děje s depresemi (ale opačně)
39
7
PUBESCENCE
7.1
7.2
7.2.1
pubes = chmýří, vousy; přeneseně vnější pohlavní orgány nejednotnost v označení pubescent, adolescent většinou období pubescence odpovídá označení raná adolescence přibližně +- 10 – 15 let Pubescenci můžeme rozdělit na dvě období: o Fáze prepuberty - 11-13 let Začíná prvními známkami pohlavního dospívání Končí nástupem menarche u dívek, u chlapců první noční polucí o Fáze vlastní puberty - 13-15 let Začíná nástupem menarche u dívek, u chlapců první noční polucí Končí dosažením reprodukční schopnosti
Fyziologické změny dochází k pohlavnímu zrání vedoucímu (až o trochu později) k plné reprodukční schopnosti Období pubescence se vyznačuje zejména zrychlením růstu a rozvojem sekundárních pohlavních znaků tělesné změny se tedy dostávají do popředí zájmu pubescenta fyzický vzhled začíná tvořit velmi důležitý faktor posuzování atraktivity osobnosti o Úprava vzhledu se stává důležitým prostředkem k vyjádření své identity o akceptace svého vzhledu pak je součástí procesu hledání identity o Stylizace zevnějšku, jako znak příslušnosti k určité skupině, může vést a často vede ke konformitě, čemuž výrazně dopomáhají v současnosti mimo jiné i masová média
Psychické změny Psychické změny probíhají společně se změnami fyziologickými Je také třeba si uvědomit, že v tomto období (od 11-12 let) dochází k nástupu vyspělejšího myšlení, stadiu formálních operací dle Piageta o S ním přicházejí úvahy o budoucnosti Jiná označení např. „fáze druhého vzdoru“, „období bouří a krizí“ o Vzdor je jedním z hlavních rysů pubescence Nutno však zamyslet se i na společenském podílu na tomto prožívání a celkovém vnímaní pubescence- např. Meadová výzkum v tichomoří o Zde je období dívky z kmene Mannů nezajímavé, je pouze obdobím biologických změn Zvyšuje se sebekritičnost a kritičnost vůči okolí, což souvisí s rozvíjením myšlení a s tím nastupující tvorbou ideálů o srovnávání ideálů s realitou, také často vyžaduje od dospělých absolutní dodržování pravidel a spravedlnost o Důležitá je zpětná vazba od dospělého Velká důležitost interakce s vrstevníky o již není tolik důležitý výkon ve škole, srovnávání schopností školského typu, jako tomu bylo dříve o nyní nabývá důležitost oblíbenost v partě, vzhled, názory,náležitost ke skupině Osobnost pubescenta dochází ke komplexní proměně osobnosti průběh dospívání je závislý na konkrétních kulturních a sociálních podmínkách 40
7.2.2
různé teorie kladou důraz na různé oblasti, které se rozvíjejí během dospívání: o psychoanalýza zdůrazpuje význam pohlavního dozrávání podle A. Freudové je dospívání ovlivněno narušením osobnostní rovnováhy (mezi id a egem) dále podle ní problémy v dospívání kompenzují mechanismy intelektualizace (transformace sexuálního pudu na jinou úrovep) a asketismus (nadměrná sebekontrola, potlačení pudových tendencí) o psychosociální teorie dospívání jako vztah mezi psychickým zvládáním a sociálními podmínkami období hledání vlastní identity (viz. Erikson) je důležité, zda převládne přesvědčení o pozitivní perspektivě vlastního směřování o teorie sociálního učení důraz na využití možnosti rozvíjet určité schopnosti a dovednosti dospívající získává nové role, jiné se mění v obsahu není jasné, jaká pravidla pro dospívající platí (resp. odkdy, viz. Macek) změna způsobu myšlení - dospívající je schopen uvažovat abstraktně změny emočního prožívání (v důsledku hormonálních změn) osamostatpování z vázanosti na rodiče velice důležité je pro období pubescence přátelství, první lásky, první vztahy potřeba dospívajících přijatelné pozice ve světě (oblast výkonu i sociální akceptace); toto je jeden z úkolů dospívání, tím se také potvrdí určitá životní jistota je pryč dřívější pocit jistoty a bezpečí o pouhé uvědomění si možností nastupující dospělosti může být důvodem ztráty pocitu jistoty o objevuje se anticipace budoucnosti – buď je vnímána jako přijatelná, nebo jako ohrožující a nejistá prosazuje se potřeba seberealizace o rozšiřuje se z přítomnosti i na budoucnost o aktuální výkony již nemusí být tak důležité, jelikož můžou být kompenzovány dobrými výsledky v budoucnosti prosazuje se potřeba otevřené budoucnosti o přesah konkrétní reality o více možností o ambivalentní vztah k možnostem na jednu stranu možnost výběru na druhou stranu strach z neznámého nebo neschopnosti si vybrat schopnost uvažovat hypoteticky o může být zdrojem nejistoty - nic není dáno, vše se může změnit tendence ulpívat na nějakém názoru Elkind – posílení poznávacího egocentrismu nadměrná kritičnost a sklon polemizovat podléhání klamu, že úvahy dospívajících jsou výjimečné o vznik tohoto přesvědčení v důsledku subjektivního prožitku vlastního myšlení o podporuje ho neznalost způsobu uvažování jiných lidí přecitlivělost a vztahovačnost o iluze imaginárního publika – Elkind o pocit, že je jedinec neustále sledován a kritizován dospívající jsou již schopni pochopit obecnější pravidla a aplikovat je na různé situace 41
o
akceptují obecné principy, ale v rámci potřeby kognitivní jistoty odmítají přijmout jejich eventuální relativitu o pravidla, která neplatí absolutně pro ně ztrácejí význam, odmítají výjimky a kompromisy radikalismus je obranou proti nejasnosti a mnohoznačnosti o reagují často zkratkovitými generalizacemi kontrast jednoznačně daných problémů, úkolů, které jedinec řeší ve škole, s nejasnými situacemi běžného života pubescent odmítá podřízené postavení, resp. Formálnost nadřízených autorit netolerance k dospělým o lpění na absolutní spravedlnosti o vyžadování rovnoprávnosti mění se motivace k učení – hodnocení vlastního výkonu vede ke stabilizaci individuálních norem, osobního standardu prostředkem sebepoznání je zezačátku (někdy i přetrvá) hodnocení druhých lidí přitažlivost virtuálního světa – hraní si na život, na realitu, bezpečné
7.2.3
Emoční vývoj změny v oblasti citového prožívání Mnozí z autorů charakterizují období pubescence jako období emoční lability: o Pubescent ztrácí citovou stabilitu a jistotu o často je obtížné i pro něj samotného vyznat se ve svých rychlých změnách nálady, citech a pocitech o Proměnlivost, prudkost a často i nepřiměřenost emočních reakcí toto období zkrátka mnohdy doprovází To ilustruje např. Příhoda pojmem „vulkanismus“: o „Každá tendence tu má vyšší temperaturu než v dětství i následujících obdobích. Všechno chování pak tvoří charakteristický celek, v němž převládá nevyrovnanost a konfliktnost.“ kolísavost emočního ladění, větší labilita, dráždivost, tendence reagovat přecitlivěle citové prožitky jsou značně intenzivní, ale spíše krátkodobé a proměnlivé někdy nejsou schopni vysvětlit příčinu svých pocitů a výkyvů v chování větší impulzivita a nedostatek sebeovládání, nízká frustrační tolerance emoční egocentrismus, dospívající má pocit, že nikdo nemůže prožívat tolik silně, jako on nechuť projevovat své city navenek, uzavřenost, ubývá citové bezprostřednosti a otevřenosti kumulace negativních emocí, nejistota, úzkost, tendence k přemílání vlastních pocitů zvyšuje se sklon k anhedonii o neschopnost prožívat kladné emoce a city o neschopnost těšit se z příjemností o neschopnost radovat se důležitý motivační význam emocí vztahovačnost, negativismus → hostilita, agresivita subjektivní obraz světa, ve kterém dospívající žijí je jiný funguje mechanismus kyvadla (Říčan) o pubescent, který dosáhl zralejší úrovně se občas vrací na nižší způsob uvažování nebo řešení situace jestliže je dospívající vystaven zátěži, kterou nemůže zvládnout o obranný mechanismus regrese na nižší vývojovou úrovep o další obrannou reakcí je únik do fantazie 42
7.2.4
Důležitost zevnějšku mění se zevnějšek dospívajícího o s tím souvisí změna sebepojetí i reakce okolí potřeba signalizovat specifický životní styl (úpravou zevnějšku, názory apod.) úprava zevnějšku je prostředkem k vyjádření identity tělesné změny v tomto období souvisí s psychickými změnami o subjektivní význam zevnějšku v tomto období vzrůstá o množí se pochybnosti o svém zjevu o nezáleží tolik na objektivnosti pochybností – mají je i ti nejatraktivnější dnes tendence k uniformitě o je to snadné řešení jedné složky identity o podobnost se vzorem zajišťuje s velkou pravděpodobností pozitivní akceptaci vrstevníků ke konci období dospívání si někteří najdou svůj individuální styl a nemají již potřebu kopírovat někteří dospívající zdůrazpují oblečením svou genderovou identitu, jiní se snaží jakýkoliv vizuální rozdíl popřít o důrazpují tím buď zaměření na jiné hodnoty než zevnějšek nebo nejistotu vlastního sebepojetí oblíbená je černá barva oblečení může demonstrovat opovržení normami a životním stylem konzumní společnosti o jejich povrchnost a pokrytectví, názor že šaty dělají člověka (tzn. nosí staré nemoderní šatstvo apod.) tělesná atraktivita má svou sociální hodnotu o konvenčně atraktivní dospívající získávají lepší sociální status menší atraktivita může být ale paradoxně výhodou o jedinec se může snažit o kompenzaci sebeprosazením v jiné oblasti života o jedná se o podnět pro další osobnostní rozvoj
7.2.5
Vývoj autoregulačních schopností rozvíjejí se volní vlastnosti začíná se zlepšovat sebekontrola a vytrvalost zodpovědnost za vlastní výkon a chování narůstá až v pozdější fázi adolescence sebekontrola a schopnost vytrvat mohou být blokovány různými emočními rozladami, vypjatými situacemi autoregulační mechanismy se uplatpují především v situaci zátěže o ta je možná brát jako výzva, nebo jako ohrožení roste význam určitých osobnostních vlastností pro zvládání zátěže, podle Medvěďové jsou v období mladší adolescence nejdůležitější vlastnosti: o pasivní volní vlastnosti jako svědomitost, systematičnost a vnitřní disciplína o flexibilita, ochota přijmout nové zkušenosti o vysoká emoční stabilita s převahou optimismu o citlivá asertivita o pozitivní sebepojetí a dostatečná sebedůvěra
43
8
ADOLESCENCE
8.1
Biologické a psychické zrání biologické zrání o první známky pohlavního zrání (první sekundární pohlavní znaky) o akcelerace růstu – dovršení plné pohlavní zralosti (plné reprodukční schopnosti) o dokončení tělesného růstu psychické změny o nové pudové tendence a hledání způsobu jejich uspokojování a kontroly o celková emoční labilita o nástup vyspělého (formálně abstraktního) způsobu myšlení o dosažení vrcholu rozvoje sociální změny o nové sociální zařazení o odlišné očekávání společnosti v chování, výkonech o mění se pojetí vlastní role, sebepojetí všechny změny probíhají souběžně a navzájem závisle – ale není to úplné a neznamená to přímou příčinnou podmíněnost psychické změny a změny sociálního postavení jsou podmíněny více faktory: o hormony přímo působící na nervovou soustavu o mladiství pozoruje u sebe změny a nějak na ně reaguje (touhou po dospělejším postavení či úzkostí, nejistotou…) o sociální, kulturní, ekonomické faktory o výchovný postoj rodičů, učitelů a dalších existuje diskrepance mezi změnami sociálními, psychicými a somatickými o někdo nejeví fyzicky známky dospívání, ale myšlenkově ano o někdo fyzicky vyspívá, ale emočně, sociálně a intelektuálně je ještě dětinský (norma) interindividuální variabilita o u některých žen první sekundární pohlavní znaky již v 8 letech, u jiných v 15 o u mužů 9 – 17 roků (vše je normální) hranice dospívání: 11 - 12 let až 20 – 22 let
8.2 8.2.1
Dělení období Období pubescence 11 – 15 let Fáze prepuberty o první pubertální fáze o začíná prvními sekundárními pohlavními znaky, často i zrychlený růst o končí u dívek nástupem menarché a u chlapců první noční polucí o u dívek je tato fáze zhruba 11 – 13 let, u chlapců probíhá fyzický vývoj o 1 – 2 roky později Fáze vlastní puberty o druhá pubertální fáze o od dokončení prepuberty do dosažení reprodukční schopnosti o dívky - první menzes bývá anovulační, pravidelný cyklus cca za 1 – 2 roky (schopnost oplodnění)
44
o o 8.2.2
8.2.3
8.2.4
8.3
chlapci - reprodukční schopnost dosahována o něco později, po dokončení vývoje hlavních sekundárních pohlavních znaků věk cca 13 – 15 let
Období adolescence 15 – 20 (22) let postupně dosaženo plné reprodukční zralosti o růst uteru ukončen kolem 20 let o testes rostou i po 20. roce změna postavení jedince ve společnosti – ze ZŠ na SŠ či obor začínají častější a hlubší erotické vztahy mění se zásadně sebepojetí tělesný růst není rovnoměrný o končetiny na počátku rostou rychleji o disharmonie pohybů, "samá ruka samá noha", pohybová neobratnost o Zeller – „druhá proměna tělesné stavby“) zrání mozku – po 16. roce převaha α vln Sekulární akcelerace celkové urychlování růstu a vývoje v průběhu staletí za posledních 100 let se v Evropě a USA urychlil nástup dospívání a celkový růst dříve nastupuje menarché (1897 – v 15 letech, 1962 – v 13 letech) růst do výšky se urychlil o dospělí jsou vyšší než dříve o prvá i druhá dentice a osifikace se vcelku zrychlily první známky dospívání jsou dříve, ale ukončení fáze se dostavuje později (vousy, hlas…) sekulární akcelerace přinesla rychlejší začátek tělesného a duševního dospívání o současně umožnila delší dobu pro dokončení plného rozvoje všech potencí o dospívání se rozšiřuje oběma směry (zkracuje se dětství, oddaluje se nástup dospělosti) Dospívání jako samostatné životní období v jednoduše organizovaných společenstvích neexistuje doba dospívání o je tam jasný přechod od dětství do dospělosti o často rituál nároky naší společnosti však vyžadují delší přípravu dle Eriksona je to „období psychosociálního moratoria“
Hlavní psychické charakteristiky období dospívání dříve: emoční labilita je podmíněna vnitřními změnami organismu (Hall, Zeller, Gesell...); projevy citových konfliktů časté o období bouří a krizí emoční instabilita o časté změny nálad (hlavně negativním směrem) o impulsivita o nestálost o potíže s koncentrací pozornosti (potíže ve škole) o zvýšená unavitelnost o drobné neurovegetativní poruchy (zhoršení spánku, poruchy chuti k jídlu) dospívající toto vše pozorují a utíkají do svého soukromého citového světa o časté denní snění (odvádí je od reality) 45
-
-
někteří autoři tyto projevy vidí hlavně v období pubescence o období adolescence vidí jako zklidnění, více optimismu novější studie předchozí fakta potvrdily jen zčásti o u nějakých kmenů dospívání dívek probíhá naprosto klidně, což by vnitřní změny neměly dovolit Nickel - nejistota dospívajícího je dost dána nejistotou v současném a budoucím postavení mezi lidmi, nejistota o úkolech různé teorie – různé důrazy Psychoanalytici - důraz na biologické faktory Spranger, Lewin - důraz na vnitřní psychické determinanty jiní (Davis) - důraz na sociální a psychosociální faktory souhrnně: zvláštnosti dospívání lze chápat jako úsilí o přizpůsobení se biologickým, psychickým a sociálním podmínkám
8.4
8.5
Vývoj základních schopností, dovedností a zájmů Motorika o její vývoj je výrazný, rychle získává dovednosti vyžadující sílu, jemnou koordinaci, smysl pro rovnováhu o roste zájem o sport – úspěchy účinně posilují ohrožené sebehodnocení Vnímání o výrazně roste, zejména vizuální o dosahuje maxima a souvisí hodně s abstraktním myšlením představy jsou méně živé, jsou spíše obecnější, vybledlejší o eidetická schopnost zřetelně klesá o výuka by neměla být jednostranně zaměřena na názornost mohlo by to brzdit vývoj abstraktního myšlení Řeč o vývoj pokračuje, roste slovní zásoba složitost větné stavby celková výrazová schopnost o rozvíjí se i talent na literární vyjádření svých vlastních zkušeností rychlý rozvoj v těchto oblastech vede k novým a hlubším zájmům o sport, četba, hudba, film, divadlo o pokusy o aktivní literární tvorbu, hudební, výtvarnou zájem o dobrodružné náměty klesá o rozvíjí se spíš zájem o historii, společenská a váleční témata, milostné romány, science-fiction, poezii
Kognitivní vývoj Tři názory o starší práce (Terman, Thurstone, Ackerson, Jones a Conrad) dokazují, že intelektový vývoj dosahuje vrcholu v 15 – 16 letech o pozdější práce (Miles, Wechsler) naznačují, že pokračuje i v období adolescence a časné dospělosti o další studie prokazují, že vývoj inteligence pokračuje o celou dobu dospívání ani na počátku dospělosti není vrchol někdy postupuje i v 3. deceniu, hlavně u intelektově náročných povolání dospívající se svými intelektovými schopnostmi přinejmenším blíží maximálně výkonu o často převyšuje starší lidi 46
8.5.1
mění se zcela způsob myšlení, kvalita myšlenkových operací před 11. rokem dítě umí logicky třídit a vyvozovat logické závěry o ale neumí uvažovat o fiktivních věcech, o tom, co si nelze přímo představit od počátku pubescence většina dosahuje vyššího stupně myšlení: formálních operací (Piaget) o vysuzují se soudy o soudech, myslí se o myšlení (metakognice) o je schopno většího počtu myšlenkových kombinací, z nichž se ve skutečnosti ani mnohé nevyskytnou Hlavní pokroky Dospívající je schopen pracovat s pojmy, které jsou vzdáleny od bezprostřední smyslové zkušenosti, jsou obecnější, abstraktnější o tvoření pojmů není závislé na předlohách, probíhá na rovině symbolického uvažování o je schopen přesnější definice věcí, uvede nadřazený rod a druhový rozdíl (klobouk je pokrývka hlavy z pevnějšího materiálu stálého tvaru) o chápe abstraktní pojmy jako spravedlnost, pravda, právo aj. Při řešení problémů se nespokojí s 1 řešením, hledá alternativy, ty zkouší a hodnotí o jako badatel Je schopen vytvářet domněnky, kt. nejsou opřeny o reálnou skutečnost, jsou pouze možné či až fantastické o zjišťuje, že i lidské chování může kriticky přezkušovat, tj. srovnávat se spekulativními normami a ideály Dokáže aplikovat logické operace nezávisle na obsahu soudů o nemusí nutně znát vše, o čem je řeč, ale dovede to logicky spojit a vyvodit závěr o základ algebry a pochopení některých fyzikálních zákonitostí Dokáže myslet o myšlení, vytvářet soudy o soudech formálně abstraktní způsob myšlení je předpokladem pochopení školní látky o dovoluje kritický přístup k myšlení svému i cizímu stadium formálních operací se začíná utvářet na počátku pubescence o vrchol je cca v 15 letech o nevzniká nejednou - v nějaké oblasti je jedinec schopen myslet již formálně, jinde ale ještě nikoli (konkrétně) o též interindividuální rozdíly nový způsob myšlení má důsledky na jejich pohled na svět a lidi o srovnává o vytváří si ideál o je více kritické o nespokojenost o zklamání též to umožpuje nový způsob morálního hodnocení o častěji morální soudy o které berou ohled na druhého o kritický pohled na sebe o dovede na svůj život, myšlenky pohlížet jakoby zvnějšku, analyzovat je a kriticky posuzovat Skořepa - mluvil o centripetální tendenci, která představuje něco jako „druhé zrození“ o dříve to byla centrifugální tendence – zaměřeno na vnější reálný svět
47
8.6
8.6.1
8.7
Emoční vývoj a socializace 2 hlavní úkoly: o uvolnění z přílišné závislosti na rodičích o navazování významnějších vztahů s vrstevníky obojího pohlaví osamostatpování a rozšíření a rozrůznění sociálních vztahů příprava na role manželské a rodičovské Emancipace od rodiny čím hlubší , jistější a méně konfliktní vztahy v rodině vznikly během předešlých let, tím snáze proces emancipace probíhá (a naopak) o ale i za optimálních podmínek to není vždy snadné je to úkol i pro rodiče o mnozí „nechtějí dítě ztratit“ o nebo ho naopak nutí k předčasné samostatnosti každé dítě hledá svůj způsob osamostatpování, aby se ubránilo úzkosti vyplývající ze ztráty dosavadních jistot o přehání rozdíly v hodnotách, chování a názorech rodičů versus někoho, ke komu se přiklání o revolta proti rodičům o stydí se za projevy lásky a něžnosti od rodičů o i nekriticky přijímá názory jiných, vzory o proces může probíhat postupně nebo náhlými výbuchy tam, kde se dětem nepovede uvolnit se z přílišné závislosti na rodičích, může docházet k potížím o láska k rodičům se zcela nevysvětlitelně může proměnit v nenávist, úcta v pohrdání o jiní ze strachu ze ztráty lásky rodičů: odmítají nové vztahy a regredují na stupep infantilní závislosti uzavírají se do svého nitra (hodně denní snění), fantazie libují si v pocitech ublížení a utrpení vyhýbají se vrstevníkům a zcela odmítají jejich názory, potěšení, zavrhují hudbu, tanec filosofické hloubání o životě o všechny tyto a další konflikty se prolínají a pomáhají jim nakonec najít vlastní cestu v krajních případech se to může vyhrotit a přetrvávat jako dominující rys osobnosti o může to přerůst i v patologii s neurotickou symptomatologií, s vegetativními poruchami (mentální anorexie) o popř. až k hraničním projevům psychopatické poruchy za normálních okolností si ale dospívající udržují pozitivní vztahy k rodičům o byť navenek se to jeví jinak, ponechávají si hodnoty a morální postoje převzaté z rodiny
Navazování vztahů k vrstevníkům navazování nových diferencovanějších vztahů s vrst. nové vztahy dávají jistotu, kt. ztrácí odpoutáním od rodiny připravují ho na nové, trvalejší vztahy v dospělosti závisí vše hodně na osobnosti, rodině a společnosti dnes si děti pod společenským tlakem osvojují předčasnou dospělost o začínají žít sexuálním životem bez žádoucího emočního stabilního pouta, povrchní Stupně vztahů - nenastupují ve stejné době u všech dospívajících, překrývají se, přeskakují o Skupinová izosexuální fáze 48
o
o
o
o
8.8
hlavně v období prepuberty sklon vytvářet skupiny z jedinců stejného pohlaví skupiny již diferencovanější různé sociální role v nich opačné pohlaví odmítají mezi nimi určitá loajalita společné zájmy, ale i přání se sdružovat, vzájemný obdiv, možnost napodobovat většinou kladná role ve společnosti, ale nemusí – může jedince uvést na scestí Individuální izosexuální fáze ve vlastní pubertě potřeba intimního párového přátelství, skupina již neuspokojuje emoční vztah k důvěrnému příteli vyměpování pocitů, osobních zkušeností, svěřování, sdílení jiné než ve skupině – přátelé se nemusí podřizovat skupinovým normám a každý má stejnou cenu u chlapců bývá častěji založeno na společných zájmech, činnostech u dívek podloženo hlavně hlubší emoční náklonností přechodová etapa také období puberty začíná se ohlašovat zájem o druhé pohlaví, tápavý, bázlivý, nejistý zůstávají ve skupině a projevují zájem „na dálku“ heterosexuální fáze polygamní zpravidla přelom pubescence a adolescence ale je to individuální skutečné zájmy o druhé pohlaví zprvu nestálé, měnlivé, ale silně prožívané jako první lásky nahodilá setkání, utajované schůzky první důvěrný styk s jedincem opačného pohlaví převládající prvek je zvědavost a přání ujistit se o své přitažlivosti a vlastní ceně chlapci staví na odiv hlavně sílu, odvahu, dovednost dívky - vzhled, šarm, půvab, oblíbenost hravý kontakt, flirt, koketování, fantazie i přímé sexuální zážitky etapa zamilovanosti konec adolescence, počátek dospělosti vztah k druhému pohlaví se ustavuje, někdy vyústí v hlubokou vázanosti směrem k manželství
Sexualita nezačíná v této době, ale dlouho předtím nyní však narůstá frekvence aktivit a jejich diferenciace sexuální pud je závislý na fyziologických procesech – změny hormonální činnosti ale způsoby sexuálního chování jsou modifikovány výchovou a společností, kulturou prokázáno: mnohé ženy získávají plnou sexuální reaktivitu až kolem 30 let o byť vrchol fyziologické kapacity je na konci adolescence autoerotika – masturbační praktiky o jsou mezi dospívajícími obecně rozšířeny, více však u chlapců o mnoho mladistvích za to cítí pocity viny, dospělí to nepříznivě hodnotí o většinou v soukromí, výjimečně ve dvou stejného pohlaví
49
8.9
8.10
první zkušenosti s heterosexuálními styky o ve 14 – 16 letech o Schofield - sled jednoduchý polibek polibek s větší aktivitou jazyka dotýkání prsů dívky přes oděv podobné dotýkání pod oděvem (petting) manuální genitální kontakt s výlučnou aktivitou chlapce podobný genitální kontakt se spoluúčastí dívky koitus o interindividuální rozdíly první pohlavní styk o v průměru (Weiss, Zvěřina) u chlapců v 17-28 letech u dívek v 17-35 letech o většina adolescentů kolem 20 let nemívá pravidelný styk, spíše nahodile, málo o první pohlavní styk je zřídka motivován hlubším emočním vztahem, spíše zvědavost (výraznější chlapců než u dívek) o 72 % chlapců měla pozitivní emoční reakce na první styk, u dívek jen 36 % Dívky více prožívají strach, úzkost, výčitky svědomí, stud velká úloha sexuální výchovy o dle výzkumů (Weiss, Zvěřina) klesá dnes věk prvního pohlavního styku a věk první pohlavní zkušeností chlapců a dívek se sbližuje o normální je dnes předmanželský styk, po svatbě jen málokdo o při prvních stycích u nás málo užívaná antikoncepce
Volba povolání do počátku pubescence se volba povolání neváže na schopnosti o rozhodující je přání, jde spíš o hru kolem 11 let dítě začíná srovnávat svá přání se skutečnostmi o bere ohled na své schopnosti, školní prospěch, podmínky přijetí stále častěji si všímá osob vykonávající to které povolání 2 aspekty při volbě o z hlediska jedince – co by ho uspokojovalo, dle zájmů, osobních sklonů o z hlediska společnosti – aby byl získán dobrý pracovník oba aspekty hrají roli, ale u každého jinak - 3 možnosti o jedinec řídí svou volbu dle přání a rozhodnutí rodičů či významných dospělých, bez zřetele na své zájmy o střední pozice – má přání, ale nejasná, nepevná, široká orientace povolání voleno pod vlivem různě velkého tlaku z okolí o dle osobního plánu založeného na schopnostech, zájmech, často dlouho předem promyšleno o nejvíce v populace typ střední - 50 % nejistota při volbě povolání se zvyšuje ještě tím, že se mladí mají rozhodovat v době, kdy není ještě zájmově vyhraněný o mnohdy ze škol a oborů po 2-3 letech odcházejí
Vývoj sebepojetí snaha o dosažení jasného a stabilního pocitu vlastní identity hledá odpovědi na otázky: kdo jsem, jaký jsem, kam patřím apod. 50
8.11
znamená to i dobře poznat své možnosti a meze, přijmout svoji jedinečnost i s některými omezeními a nedostatky (těžší u handicapovaných) důležité je i hodnocení vlastního vzhledu o dospívající důkladně zkoumá svůj zevnějšek, ale i začíná o něj hodně dbát o snaha o dosažení autonomie i v této oblasti někdy až extrémy: anorexie, bulimie (víc dívky) součástí vlastní identity je i dosažení jasné identity sexuální o snaha být správným mužem, ženou úrovep sebehodnocení u většiny pubescentů prudce klesá o teprve kolem 15 – 16 let začíná pozvolna stoupat o souvisí to s kognitivní zralostí a nástupem formálních operací, tendencí posuzovat se více dle toho, jak mě vidí druzí (ne jen já sám) hledání identity není pasivní pozorování sebe sama o bývá spojeno s aktivní experimentací (mění rukopis, zájmy …) o aktivní sebeutváření – adolescent se aktivně snaží být sám sebou, blížit se svému ideálu a dle něj se formovat mravní normy o v dospívání mnozí postupují na postkonvenční úrovep - přijímají základní principy o normy, které rozhodují o tom, co je dobré a špatné to je často absolutní morálka, černo-bílá, odmítání kompromisu zdroj konfliktů, jsou hákliví na drobné lži mnohé negativní vnější projevy jsou projevem nejistoty v otázce identity a obranou proti úzkosti o hlavním cílem chování je získat odezvu okolí a ujistit se o své vlastní hodnotě
Specifické vývojové problémy dospívajících v dnešní společnosti
rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí o způsobeno sekulární akcelerací fyzicky je vyspělý dříve než sociálně (původně to bylo zhruba ve stejnou dobu) někde to vede k poruchám chování o hlavně fyzicky jsou zralí pro sexuální život, ale ze společenských důvodů to musí odkládat k tomu ještě vnější stimulace z filmů o těžší to mají lidé s homosexuální orientací, v této době si ji začínají plně uvědomovat rozpor mezi statusem a rolí o role – chování odpovídající určité pozici ve společnosti o status – soubor práv a povinností, které určují postavení jedince ve společenské hierarchii o v jednodušších společnostech není problém (nastupují role dle věku, jasný den) o u nás problém – např. dospívající, fyzicky vyspělý očekává se od něj vyspělé a odpovědné postavení (role dospělého), ale jeho status je v mnoha ohledech ještě nízký přepokládá se „dětinská“ poslušnost, vnější kontrola, dávají se jim omezení jako dětem to platí hlavně u těch, kde hranice sociální zralosti souvisí s ekonomickou samostatností – studenti rozpor mezi hodnotami staré a nové generace
51
o
rychlé technické, vědecké i společenské změny s sebou nesou rozdíly v názorech, hodnotách a postojích o starší generace ulpívá na dřívějších hodnotách, mladí je odmítají přijmout rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společnosti o bývá to příčinou konfliktů během celého vývoje, ale v dospívání nejvíce
52
9
MLADÁ DOSPĚLOST
9.1
Dospělost a jednotlivé etapy
9.1.1
změny psychiky: od narození do pozdního stáří – 3 etapy: o dětství a dospívání – rychlé, zákonité a uspořádané změny, vedou k vyšší úrovni psychické organizace a kumulují v dosažení zralosti o druhá etapa – psychické funkce zůstávají na stejné úrovni o třetí etapa – změny, které vedou k poklesu fcí, k dezorganizaci a končí smrti změny probíhající v dětství a dospívání nejsou totožné s těmi v pozdějším věku vrchol vývoje a dosažení maxima výkonnosti nejsou pro všechny psychické funkce stejné o různě se vyvíjí o v různé době dosahují maxima o pokles není jednotný o neprobíhá stejně rychle růst i pokles psychických funkcí je podmíněn biologickými, psychologickými a sociálními determinantami psychologie dospělého věku a stáří je dnes mnohem méně rozvinuta než psychologie dětství a dospívání Vývojové etapy dospělého člověka v dospělosti nejsou tak výrazné mezníky jako dříve, v nižším věku (snad mimo menopauzy) přesto je zde rozdíl v myšlení ve 20-ti letech , v 50-ti či ve stáří Etapy dle Langmeiera (vše zhruba) o Časná dospělost – 20 až 25 nebo 30 let, přechod od adolescence k plné dospělosti o Střední dospělost – do 45 let, období plné výkonnosti, relativní stability o Pozdní dospělost – do začátku stáří, asi do 60 – 65 let o dospělost vymezuje s přihlédnutím ke třem kritériím k věku k převzetí určitých vývojových úkolů k dosažení určitého stupně osobní zralosti Etapy dle Švancary o Mladá dospělost –20 - 30 až 32 let o Střední dospělost – 30 až 32 - 46 až 48let o Starší dospělost (presenium) – do 60 - 65 let Etapy dle Vágnerové o Mladá dospělost (20-40 let) o Střední dospělost (40-50 let) o Starší dospělost (50-60 let) Etapy dle Whitbourneové a Weinstockové o Časná dospělost – 20 – 30 let o Střední dospělost: 1. fáze – 30 – 45 let 2. fáze – krize středního věku 3. fáze – 45 – stáří Etapy dle Říčana o Mladá dospělost 20-30 let o Dospělost 30-50 let o Pozdní dospělost 50-60 let
53
9.2
9.3
9.4 9.4.1
9.4.2
Zralost Jedno z kritérií dospělosti Po dokončení dospívání o přejetí plné odpovědnosti osobní i občanské o ekonomická nezávislost o legalizovaný vztah k partnerovi o odpovědnost ve výchově dětí o přizpůsobení se stárnoucím rodičům Bühlerová - věk naplnění základních životních tendencí. Maslow – zralost vidí v seberealizaci, rozvinutí nejlepších os. tendencí Nikdo nikdy nesplní všechna kriteria, jde spíš o ideál Znak zralosti o překonání rozporů dětství a dospívání o nezávislost na rodičích o schopnost hlubokého a trvalého vztahu s partnerem o být autentický (sám sebou) o dle Freuda: má umět „milovat a pracovat“
Kognitivní vývoj původní studie – inteligence roste do dospívání, maximálně v časné dospělosti o po 30. roce pozvolný (později rychlejší) úpadek o dlouhodobé studie ale neprokázaly pokles do 50 – 60 let různé výzkumy o za příznivých podmínek kognitivní schopnosti nemusejí v dospělosti klesat do poměrně vysokého věku, je-li člověk stále intelektuálně činný a aktivní Arlinová (a jiní autoři) předpokládá i další stupně vývoje inteligence (za Piagetem): o etapa hledání problémů - člověk během ní spíš klade otázky, než aby dával odpovědi na otázky položené, samostatně tvoří náměty
Sociální zařazení a emoční vývoj Práce od časné dospělosti někdy stále stejná, jindy změny Motivy při výběru: o získat vnější prospěch: uživit se, určitý životní standard o pomáhat lidem: užitečná práce o realizovat se: uskutečnit v povolání své dispozice, zájmy, najít přátelské kontakty lidé v určitých povoláních jsou si podobní: dáno dvojím o výběr práce dle zájmů, postojů o také jsou pak prací formovaní Činnosti ve volném čase často větší osobní význam než práce dnes jsou již práce a volný čas rovnoměrně rozloženy o dříve ne – zemědělství mnoho alternativ Dimenze, jak lidé vybírají aktivity: o z vlastní iniciativy podřízení se okolnostem či druhým 54
činnosti tvořivé činnosti stereotypní, opakující se pro potěšení zabít čas uplatnit svůj talent instrumentální charakter (cíl; např. ruční práce) expresivní činnost (vyjádřit názor, emoce, přání, např. ochotnické divadlo) o velký výdaj fyzické energie (sport) pasivní rekreace (fanoušci) o mající vztah k jejich povolání (četba odborné literatury) únik od zátěží povolání o ve společnosti o samotě o být užitečný, pomáhat pro svou zábavu o činnosti, které přináší vyšší status, uznání druhých (než kolik mají v práci) o úleva od napětí, starostí a úzkostí o posilování životního stylu, přispívá k integraci osobnosti Obecně platí dimenze: o pasivné aktivní činnost o široký repertoár aktivit úzce specializovaná činnost o o o o
9.4.3
9.5
Emoční prožívání individuální nástup realismu a extraverze po předchozí adolescentní introverzi realizace životního plánu, naplpování hodnot méně sní, víc pragmatický a střízlivý poznal již svá omezení a síly sebehodnocení (pokud se přijal) je poměrně stabilní a realisticky pozitivní o trvá i ve střední dospělosti
Manželství práce a manželství jsou nejdůležitější základ životního naplnění manželství je nejcitlivějším testem zralosti základní potřeby pro vstup do partnerských vztahů o potřeba intimního emočního soužití o touha mít děti způsoby uspokojování těchto potřeb jsou formovány předchozím vývojem větší šanci na spokojené manželství: o když se berou zralí, vyrovnaní, zdraví jedinci o důležitý hluboký emoční vztah – až na úrovep dětinského závisení (někdy i infantilní chování v urč. chvílích – nutné a normální) o sexualita – důležitá, ale ne tak, jak se někdy tvrdí o vždy se lze dohodnout, mluvit o tom, najít vzájemnou souhru, někdy lze jít k odborníkům víc rozvedených vztahů vztahů: o svatba pod tlakem rodiny o kvůli těhotenství o z rozumu (strach být na ocet …) o jen sexuální vzplanutí o obecně spatky před 20. rokem končí častěji rozvodem výběr partnera o volba podle podobnosti – v hlavních věcech, životní hodnoty o princip doplpující volby – v povrchnějších věcech o obojí se doplpuje
55
9.6
9.6.1
Rodičovství narozením 1. dítěte se z manželství stává rodina nové role otce a matky uspokojení: o pečovat, být potřebný o nároky na čas, pohodlí k rodičovství musí člověk dozrát čím lepší manželství, tím lépe o matka je více naladěná na dítě o otec vstupuje do vztahu s dítětem o u rozpadajících se manželství vede narození dítěte k oddálení se otce od ženy i dítěte Funkce rodiny: o Reprodukční o Hospodářská o Emocionální – emoční uspokojení všem svým členům o Socializační – uvádí dítě do lidské společnosti „Jiné rodiny“ o problémové, dysfunkční (neplní všechny funkce) o neúplné (sama matka, úmrtí, nejčastěji rozvod) Typy rodinných koalic o špatně – silnější vztah matka – otec v pořádku - vztahy všech k dětem i mezi dětmi o rodina s nedostatkem vzájemnosti – chybí vztahy na všech úrovních o rodina s pokřivenými vztahy jakási koalice 1 z rodičů s 1 dítětem (dominující vztah) v možném boji proti dalšímu rodiči (celkově když 1 rodič preferuje 1 dítě) o generační propast – výborné vztahy mezi rodiči, ale mizivé k dětem o pseudodemokratická rodina – chybí přirozená autorita rodičů o schizmatická rodina téměř žádné vztahy mezi rodiči ale silné 1 k 1 dítěti, 2. k 2. dítěti Rozvod pro dítě: o narušený obraz ideálních rodičů o znesnadpuje identifikaci s vlastní pohlavní rolí o někdy pak přináší problémy v jejich manželství o vleklé spory o návštěvy dítěte o narušení duševní rovnováhy dítěte narostl status ženy v rodině, i status dítěte (dětská práva) otázky: zda jeden rozvod nepovede k dalším o výzkumy ale prokázaly, že ne vždy o jen u pár jedinců, kde rozvod je jejich způsob chování o častěji: další manželství již stabilní (jde do toho s rozvahou, realisticky, 1. rozvod byl podnětem ke zvýšenému úsilí …) manželství a děti ještě nejsou zárukou naplnění a štěstí o i svobodní nachází naplnění života – práce, vědecká či umělecká činnost, pomáhání druhým o i bezdětní mohou být šťastní
56
10
10.1
10.2
STŘEDNÍ DOSPĚLOST Od 40-45 do 65 let různé názory: o období nejzákladnějších krizí srovnání s věkem před tím a obavami z budoucna odchod dětí o „zlaté období“ klid po odchodu dětí volný čas mépe starostí období bilancování – přezkušování výsledků dosavadního života (Bühlerová) o hodnotí se práce, výběr partnera, výchova dětí zkoumá, zda výběr životních cílů byl správný o pokusy napravit omyly jsou časté, leč ne vždy úspěšné a realistické involuce – otázky smrti, která se blíží někteří tyto problémy popírají o vášnivá činnost o překompenzace (sport) o sexuální dobrodružství Jiní podléhají depresi, úzkosti potřeba vyřešit problémy pozitivně a postoupit dál na vyšší úrovep vývoje osobnosti vždy nutno vyřešit dilema: o rezignovat, smířit se se slabostí a smrtí o růst k moudrosti stáří opět nastoleny (kvalitativně ale jinak) o otázky identity, hodnot, životního stylu o člověk se spíše obrací dovnitř k vlastnímu nitru, dřívější extraverze slábne
Problémy první známky poklesu výkonnosti o vnímáno víc subjektivně o špatně snáší i drobné zdravotní problémy, které nastupují menopauza u žen, andropauza u mužů (obtížnější vyvolání a udržení erekce – pocity beznaděje, ztráta osobní hodnoty) odchod dětí – pocit prázdného hnízda (už mě nikdo nepotřebuje) Hodně individuální, závisí na nich, ale každý musí trochu změnit způsob práce potíže se zařazením v pracovním procesu o snížená výkonnost i rychlost o nátlaky z vedení o nové technologie o menší zájem o starší lidi to je od zaměstnavatelů často nerozumné, mají velké zkušenosti
Rodina
10.2.1 Manželství hraje velkou roli
57
odchod dětí vzájemná závislost manželů roste vyrovnanější vztah 3 kategorie vztahů: o Soužití vedle sebe – jedou dle navyklého, plní role, nemají si co říct, zájmy odlišné o Poznamenaní konfliktem jeden či oba neunesou krizi středního věku hlavně muži hledají mladé ženy, sexuální povyražení u žen se naopak může objevit pokles sexuálního apetitu vlivem menopauzy manželství je ale formálně zachováno o spokojení – jsou potíže, ale řeší se, sdílí své zkušenosti, komunikují
10.2.2 Sex zájem o něj není určen věkem potíže spojené s fyziologií, ale i psychickým či sociálním tlakem např. žena odmítá jiné sexuální techniky, které muž potřebuje, vzhledem k potížím udržet erekci 10.2.3 Rodinné vzahy děti odešly – ale z obou stran zpravidla touha se dál stýkat o ideální je, pokud děti bydlí jinde, ale blízko o je ale nutné určit jasné hranice 10.2.4 Role prarodičů významné, v mnohém mohou pomoci: o rozšíření sociálních styků o model starších lidí a empatie vůči nim o vidí proces stárnutí o doplpují citové i intelektové podněty (pomazlení beze spěchu, pohádky v klidu) o pomoc v přípravě do školy o v dospívání mohou být pomocí pro vnuky i rodiče ale i negativní: rozmazlování, snižování autority rodičů
10.3
Dospělost: 30 – 40 let Erikson - generativita vs. stagnace, ctnost = pečování, konstruktivní přispění společnosti o kolem 30. roku – vrchol tělesného vývoje o generativita – základní postoj v dospělém věku, spontánně, iniciativně plodit a starat se o zplozené o je to tedy nejen rodičovství, ale i v širším smyslu o Freud – „milovat a pracovat“, intimita dostává novou dimenzi, nový smysl u lidí s výrazně generativním povoláním může dojít k tzv. syndromu vyhoření Jung – ke konci 30.let – krize o připravuje se významná proměna lidské duše o smrt je možná ještě daleko, ale už je v našem zorném poli, je důležité se s tím vyrovnat a nepropadnout zoufalství o ožívá adolescentní velké téma identity o podle Junga se v druhé půlce života začínáme obracet do sebe, zatímco v první půlce života to bylo zejména navenek o budování ega, persony, kariéry, vzdát se honby za vnějším úspěchem o dětinská hrůza se „rozpouští“ v dospělém smutku 58
o o
10.4
obrat do nitra – v krizi dochází k hlubšímu životnímu ponoru podle Junga toto hlubší introvertní bádání vede k individuaci, individuace vede k seberealizaci
Dospělost: 40 – 50 let Tělo o pozvolna větší únava o už není tak výkonné o nemoci se déle vlečou o je třeba brát vážněji životosprávu o větší náchylnost k vážným srdečným nemocem po 40. se vyskytuje mnohem častěji neodbytný strach z vážných nemocí jako je rakovina o jedná se o tzv. nosofobii (nosos – nemoc), vážnější je hypochondrie často psychické nemoci – pocity prázdnoty a méněcennosti také tělesné změny jako pozvolné stárnutí, vypadávání vlasů atd. člověk začíná mít obavy ze společenského postoje ke stáří – kult mládí, ageismus kariéra – zkušenosti o už nemá potřebu si dokazovat svoje schopnosti o může teď prožívat radost z práce jako takové silné stránky – vytrvalost, trpělivost, houževnatost muži o poruchy s potencí, často kvůli ztrátě sexuální touhy o stereotyp spojený s tím, že má sex už hodně dlouho se stejnou partnerkou o časté vztahy s mladšími ženami ženy o u nich sexuální vzrušivost a potřeba naopak často neklesá, ale i stoupá někdy tzv. druhá vývojová manželská krize o Plzák, první je ve 20. Letech o může vést k rozvodu, podle Matějčka jsou to dlouhodobější problémy, které se neřešily včas také odrůstají děti na druhou stranu, rodiče už jsou hodně staří, takže je třeba postarat se i o ně – stát se rodičem svých rodičů rodiče už často umírají, vnucuje se myšlenka „teď jsem na řadě já“ vztah k dospívajícím dětem o musí je už brát vážně skoro jako rovnocenné partnery, ale také se s ním vrací naše mládí o fandí svým dětem, identifikují se s nimi o je nutné zachovat si odstup a nevidět v nich opakování vlastního života o je třeba myslet na separaci, jako se musí v dětství odpoutat dítě od rodičů, i rodiče se musí odpoutat od svých dětí, když vyrostou o problémy mohou být, když se vyvine s nějakou poruchou osobnosti často nová role tchána a tchýně – je třeba respektovat nově vzniklou rodinu jako samostatnou
59
11
POZDNÍ DOSPĚLOST
11.1
Charakteristika starší dospělostí
Mezník, který potvrzuje počátek stárnutí Lidé v tomto věku často mění názory na život a více si cení všeho pozitivního, co jim zůstalo Změna vztahu k příslušníkům různch generací – posílení pocitu většího porozumění s lidmi stejného věku Biologické či psychické změny způsobené věkem zatím nejsou tak velké, aby omezovaly životní komfort stárnoucího jedince Stárnutí se projevuje i změnou v pojetí intimity o Je více zaměřena na sdílení, jistotu akceptace a opory o Stárnoucí člověk se cítí být nezpochybnitelnou součástí rodiny – rodinné vztahy tvoří jednu z nejvýznamnějších složek jeho identity Mění se zaměření i pojetí generativity o Projevuje se důrazem na potvrzení přijatelnosti i dostatečnosti jejího naplnění dříve o Tendence k předávání získaných poznatků a zkušeností (potvrzení vlastní hodnoty) o Proměna generativity se odrazí ve všech oblastech Projeví se potřeba předávat zkušenosti další generaci Role prarodiče – zárovep uspokojuje potřebu intimity Pozitivní stránkou stárnutí je možnost užívat si dosažené pozice a těšít se z toho, co bylo dosaženo Stárnoucí člověk se nachází mezi dvěma generacemi – sendvičová pozice o Dospělé děti, zakládající vlastní rodiny o Stárnoucí rodiče Vymezení smyslu života vychází ze životního příběhu stárnoucího, zahrnuje o Vyrovnání se s vlastními úspěchy i selháním o Míru sladění idealizovaného a skutečného já o Nově pojaté aspekty, které budou určovat jeho směřování v nejbližší budoucnosti Mění se postoje o ke světu klesá zvídavost a otevřenost k nové zkušenosti dávají přednost stereotypu – posiluje pocit jistoty prohlubování introverze – více se zaměřuje na sebe a své prožitky o k lidem zvýšená selektivita otevřenosti, schopnosti projevovat sympatii a jednat altruisticky souvisí to se šetřením svých sil a jejich využití ve prospěch blízkých obtížněji navazuje nové kontakty a nemá ani snahu tak činit o k sobě samému i k vlastnímu jednání klesá fyzická atraktivita, výkonnost i dobré zdraví stárnoucí lidé uvažují odlišným způsobem, kladou důraz na jiné vlastnosti, role a vztahy než dřív v pozitivním případě se projevuje moudrost a nadhled svědomitost a zásadovost se mění v ulpívavost a rigiditu mění se i genderová složka sebepojetí muži o změny přicházejí většinou až s ukončením kariéry a nástupem do důchodu Ženy 60
o
11.2
Uzavírá jednu fázi vývoje své ženské role – je třeba hledat nový cíl a jinak definovat svou roli Končí období plodnosti Osamostatnění dětí Možnost věnovat se vlastnímu rozvoji Někdy tendence vládnout široké rodině a pečovat o ni
o o o o Změna v sociálním očekávání o méně diferencuje ženskou a mužskou roli o podle Junga dochází k vyrovnávání mužského a ženského principu o muži směřují k ženskému typu prožívání a chování klidnější, empatičnější, citově vřelejší, pečovatelské projevy důvodem je pokles typicky mužských hormonů o ženy jsou nezávislejší a dominantnější jsou sebevědomější, osamostatpují se kohortová zkušenost - zkušenost, která vyplynula z průběhu života
Tělesné změny Pozvolný úpadek všech tělesných funkcí Objevují se první typické znaky stáří o Vrásky, šedivé vlasy, změny pigmentace a proporcí těla Změna zevnějšku je také akceptována jako ztráta určité hodnoty Fáze adaptace na projevy tělesného stárnutí o Fáze prvních signálů stárnutí popření a bagatelizace člověk si změny uvědomuje, ale většinou ho zatím netrápí o Fáze smlouvání Chce si udržet pocit přijatelné výkonnosti a tělesné svěžesti co nejdéle Srovnávání s vrstevníky Nepopírá svůj věk ani probíhající změny, ale snaží se posilovat vědomí toho, že „ještě není tak zle“ Nakonec dochází ke smíření s aktuálním stavem o Fáze přijetí reality tělesného úpadku Člověk se se stále viditelnějšími změnami učí zít K tomu většinou dochází na konci období starší dospělosti, někdy ale až začátkem období raného stáří Stárnutí je spojeno i s úbytkem prestiže, kterou přináší tělesná krása Způsoby hledání nové formy přitažlivosti nebo alespop přijatelnosti mohou být různé o Rezignace na přijatelnou atraktivitu zaměření na jiné hodnoty (role prarodiče) někdy se stylizují do role starého člověka – přestávají o sebe dbát o Popření nutnosti poklesu atraktivity To umožpuje fakt, že změny probíhají pomalu a průběžně, člověk si je úplně neuvědomue Může fungovat pouze dočasně o Realistický postoj – úsilí o přiměřené zvládnutí nepříznivých změn nalezení nové přijatelné identity Pečuje o zevnějšek, ale nesnaží se nic předstírat Chápe limity, které nelze překonat Tempo stárnutí bývá individuálně různé – biologický věk o Je geneticky dán – genetický program
61
o
11.3
Vliv onemocnění a nepříznivých vlivů vnějšího prostředí Dlouhodobě špatný životní styl Alkohol, kouření, stres Hormonální změny o Andropauza – pokles produkce testosteronu vlivem věku K udržení potence a přijatelné erekce stačí i velice nízká hladina testosteronu Přesto rozvoj erekce trvá i 6x déle než ve 20 letech Horší sexuální výkonnost Únava a nejistota fungování vlastního těla Na rozdíl od andropauzy jde o dlouhodobou plynulou proměnu o Primeropauza a menopauza Primeropauza – období, končící menopauzou Menopauza - konec období změn začínaících mezi 45.-55. Lety Definitivní ukončení menstruace a ztráta plodnosti Úbytek estrogenu Cyklus ztrácí svou pravidelnost a nakonec zcela ustane Zúžení vaginy a změna tkáně vaginálních stěn Obvyklé jsou návaly horka, pocení, únava, bolesti hlavy, pocity dušnosti, závratě, noční pocení, nespavost apod. Klesá i hladina progesteronu Objevují se rozlady a kolísání libida Trvá přibližně 3-5 let Má negativní sociální význam až společenská degradace Sexualita o Frekvence styku i míra jeho uspokojivosti může být velice variabilní o Výkyvy sexuálního prožívání nebo i selhání jsou často spíš důsledkem psychického napětí, nejistoty a negativního očekávání o Děti se často domnívají, že jejich rodiče v tomto věku už sexuálně nežijí (jsou na to staří) o Pro úspěšný sexuální život je důležitá tělesná i psychická pohoda dostatek času jistota všestranné akceptace partnerem o sex už nemůže být chápán jako oblast výkonová, nemůže sloužit jako prostředek potvrzení vlastních kompetencí
Psychické změny
11.3.1 Proměna kognitivních funkcí Jejich úrovep i strukturu ovlivpujě zkušenost a způsob života Jejich stagnace či zhoršení závisí i na o dědičných dispozicích o schopnostech a dovednostech o osobnostních vlastnostech o aktuálních vnějších vlivech jednotlivé faktory podle Schaie o celkové zdraví o dosažené vzdělání, druh pracovní činnosti, intelektuální aktivita o rodinné zázemí a intelektuálně stimulující manželský partner o flexibilní životní styl a ochota akceptovat změnu
62
11.3.2
o osobní spokojenost, vyrovnanost a stabilita fluidní inteligence – vrozená intelektová kapacita, je zranitelnější o dochází k postupnému lineárnímu, i když nepatrnému poklesu krystalická inteligence se zpravidla ještě nemění a může se dokonce rozvíjet hlavním problémem je zpomalení tempa při zpracování informací a úbytek flexibility výkyvy pozornosti a krátkodobé paměti, zhoršení efektivnosti mechanického učení je tu ale schopnost kompenzace těchto nedostatků o větší zkušenost a kompetence získané vzděláním o pečlivost a důslednost o užití efektivnějších způsobů analýzy situace a zvažování různých alternativ řešení důležité je udržení osvojených kognitivních kompetencí nemění se schopnosti, ale může se měnit aktuální výkon postformální uvažování o starší lidé dovedou účinněji využívat informací o zkušenost ovlivpuje přístup k různým situacím a jejich interpretaci o už umějí své rozumové shopnosti určitým způsobem používat o mění se preference způsobu řešení různých situací (častěji kompromis) o plynule narůstá kognitivní rigidita, nechuť k novým postupům Erikson – na specifičnost uvažování stárnoucích lidí je třeba pohlížet z jejich potřeby generativity o Tendence uchovat a uplatnit novou zkušenost, předat ji další generaci o Nejvíce se projevuje ve dvou oblastech Praktické inteligenci ulpívání na zafixovaných stereotypech necitlivost k novým problémům Oblasti profesních kompetencí Zkušenost může kompenzovat pokles některých schopností Moudrost – kvalitativně vyšší úrovep souhrnu kompetencí jako je úrovep vzdělání, získané znalosti a zkušenosti o Baltes – za moudrost považuje expertní znalost pragmatiky života o umění dosáhnout nadhledu a přesahu aktuální situace o kromě kognitivních funkcí zahrnuje moudrost i morální aspekty emoční postoj některé osobnostní vlastnosti kapacita učení i proces učení se liší, ale stále je možné osvojení nových znalostí a kompetencí o změna postoje k učení o člověk se hůře učí, protože se rychleji unaví a obtížněji se na učení koncentrue o člověk si musí učení jinak organizovat (hlavně mít dostatek času) Proměna emocionality Vrchol zralosti emočního prožívání Stabilizace ovládání vlastních emocí Snaha o regulaci emocí a udržení pozitivních pocitů Charakter emočního prožívání (tendence k prožitkům určitého druhu) se v dospělosti nemění Na konci dospělosti se může bazální emoční ladění zhoršit Vyrovnání se s fatálními traumaty (úmrtí partnera, rozvod) bývá obtížnější a dlouhodobé Preference klidu a pohody Změna emočního prožívání je podmíněna i biologicky o Hlavně poklesem hladiny pohlavních hormonů 63
11.4
11.5
Citové vztahy s lidmi se stabilizují, prohlubují a zklidpují Emoční resilience – schopnost udržet si žádoucí pocit klidu a pohody Emoční bilance vlastního života je střízlivá o Neprožívají stavy bouřlivého nadšení ani propady hluboké nespokojenosti Emoční moudrost – schopnost nadhledu nad běžnými výkyvy a každodenními nepříjemnostmi o Zmírpuje emoční dopad různých stresů a zklamání o Redukuje nepřiměřená očekávání
Proměna profesní role Fáze postupného uzavírání profesní kariéry Profesní role nabývá definitivní podoby Hodnocení profesní složky vlastní identity ovlivpují různé osobní i sociální faktory Postoj k profesi a její subjektivní význam o Nárůst významu profesní kariéry a akcentace pracovního úsilí o Vyzrálý postoj k profesní roli Nadhled omezení ambicí akceptace dosažené úrovně jako defintivní tendence šetřit síly a přistupovat k práci bez tenze o ztráta zájmu o profesní činnost dáno větší unavitelností snížení tolerance ke stresu a napětí pocit úbytku různých kompetencí o vyčerpanost a vyhoření postoj k profesi je ovlivpován charakterem vykonávané práce o fyzická – finanční ohodnocení i sociální prestiž stagnuje, nebo klesá o intelektuální – může dosahovat vrcholu i rozvoje uspokojení z práce závisí u stárnoucích lidí na hodnotách, které uznávají a potřebách, jež mají profesní role může uspokojovat většinu základních psychických potřeb o potřeba stimulace a učení o potřeba zázemí, jistoty a bezpečí o potřeba seberealizace o potřeba otevřené budoucnosti důležitá je možnost ztráty práce a tím náhlý a neočekávaný konec profesní kariéry
Proměna partnerského vztahu – manželství stárnoucích lidí Hlavní hodnotou dlouholetého manželství je o společně strávený život o vázanost na další generaci dětí a vnuků o vytvořený domov, zázemí hodnocení manželství se v průběhu dospělosti mění – mění se potřeby i způsob uvažování nárůst významu soukromého života a hodnoty manželství ubývá konfliktů mezi manželi, díky emoční zralosti o dokonalá znalost manželského partnera umožpuje anticipovat rizikové situace a reagovat na ně nutnost zvládnout proměnu intimity a redukci sexuálního života významný je odchod dospělých dětí o menší frekvence rušivých vlivů o potřeba řešit problém dalšího směřování manželství 64
11.6
o více se projevuje rozdílnost postojů a hodnot mění se vztah k manželskému partnerovi a jeho hodnota o představuje jistotu sociálního kontaktu o je oporou při zvládání životních zátěží o často se objevují obavy ze sociální izolace v rodině jde hlavně o sdílení života a reálnou podporu starší lidé charakterizují vztah s manželským partnerem jako o můj muž/žena je mým nejlepším přítelem o mám jej rád/a jako člověka o máme na podstatné věci podobný názor o trávíme spolu volný čas a dovedeme se spolu dobře pobavit větší význam vědomí vzájemné blízkosti, důvěry, emoční otevřenosti a přijetí nedostatků člověk v tomto věku nepovažuje rozchod s manželským partnerem za smysluplný zvýšená tendence stárnoucích lidí vracet se v případě osamělosti k bývalým a často zidealizovaným láskám
Proměna vztahu k dospělým dětem Dospělé děti se osamostatpují – fáze prázdného hnízda Většinou jsou to rodiče, kdo má větší potřebu vzájemného kontaktu Dochází k posílení mezigenerační hranice Odchod dětí ovlivpuje uspokojení všech základních psychických potřeb o Potřeba stimulace o Potřeba orientace a učení o Potřeba citové jistoty o Potřeba seberealizace o Potřeba otevřené budoucnosti Fáze prodloužení rodičovství o Způsobeno odkládáním uzavření manželství a založení rodiny o Děti tedy zůstávají u rodičů o Prodloužení rodičovství je redukováno zpravidla na péči a pohodlí dospělého dítte o „mama hotel“ o Brzdí osobnostní rozvoj mladého člověka Postoj rodiče k jednání dospělého dítěte prochází procesem proměny o Ve vztahu k profesi dochází mezi generacemi k neshodám, které bývají dány rozdílným významem potřeby jistoty (tolerancí k míře rizika) o Partnerství vlastních dětí bývá posuzováno zkušeností a preferencí stárnoucí generace Někdy pohlíží na partnera svého dítěte jako by si ho vybíral sám Partner je někdy chápán jako konkurence Uzavření manželství vlastního dítěte je prožíváno jako potvrzení definitivní změny jeho vztahu s rodiči o Často považují manželství svého dítěte za předčasné o Dochází k novému nárůstu emoční a materiální podpory dítěte o Rozdílnost postojů obou generací posiluje riziko konfliktu Fáze přecpaného hnízda - společné soužití mladých manželů s rodiči o Společné soužití bývá velmi stresující – potřeby obou generací jsou rozdílné o většina rodičů považuje byt za své vlastní teritorium, v němž platí určitá pravidla o podporuje udržování závislosti dospělých dětí na rodičích větší tendence rodičů rozhodovat, zasahovat a manipulovat s mladými lidmi o znemožpuje manželům osamostatnit se a adaptovat se n společný život 65
11.7
11.8
problémový je i rozvod, kdy dochází k návratu dospělého potomka do pozice závislého dítěte rodiče mají tendenci mladým lidem pomáhat o tato tendence se může plně projevit až ve vztahu k vnoučatům
Role prarodiče Je biologicky podmíněna, je neselektivní a má trvalý charakter Člověk tuto roli získává, aniž by sám moho její vznik ovlivnit Stává se významnou součástí identity stárnoucího jedince Malé dítě prarodiče potřebuje, dítě zárovep uspokojuje jejich psychické potřeby Prarodičovská role potvrzuje vlastní stárnutí Několik typických znaků o Posouvá se generační příslušnost jedince Největší význam má narození prvního vnoučete, u dalších vnoučat už není účinek tak významný o Mění vztahy uvnitř rodiny (hlavně vztahy s vlastním dítětem) o Potvrzuje normalitu rodiny o Prarodič nemá stejná práva ani stejné povinnosti jako rodiče Jeho role je vymezena protikladnými znaky Očekává se, že nebudou do výchovy a péče o vnuky zasahovat Očekává se ale i pomoc a podpora, pokud je třeba Změna vztahu budoucí babičky a její těhotné dcery o Obvykle se sbližují, mohou sdílet specifické prožitky a zkušenosti s těhotenstvím o Dochází k oživení minulé zkušenosti s mateřstvím u babiček Vnouče je zdrojem o Nových podnětů o Potřeby přizpůsobit se nové situaci a změně rolí a vztahů o Nutnosti citové investice směrem k vnoučeti, které ji přijímá a oplácí o Uspokojení potřeby seberealizace – potvrzuje kontinuitu i kvalitu rodu a tím i prarodiče Prarodiče představují sociální pojistku (možnost kompenzace nebo doplnění rodičovského působení) o Postoj prarodičů poskytuje jinou kvalitu stimulace, někdy slouží jako biologické zrcadlo o Podporují rozvoj jiných vlastností a dovedností než rodiče, poskytují dítěti odlišnou sociální zkušenost
Proměna vztahu k rodičům Bývá stabilizovaný, klidný až stereotypní Narůstá tendence stárnoucích potomků rodičům radit a pomáhat o Může přerůst ve sklon s nimi manipulovat a rozhodovat za ně Nejpozději zde se musí člověk vyrovnat s tělesným či psychickým úpadkem svých rodičů Rodiče se stávají závislými a tím i podřízenými vlastním dětem Postoj stárnoucích lidí k rodičům nemusí být vždy zcela realistický Změny psychiky ztěžující vztahy s dospělými dětmi o Ztráta soudnosti a obtížnost domluvy o Celkové zpomalení a změna prožívání času o Nižší tolerance k zátěži a snížené sebeovládání starých lidí o Sebestřednost a projevy zdánlivého sobectví o Změna emočního ladění - kolísavé nálady, podrážděnost, vztahovačnost o Nápadnější změny v chování 66
11.8.1
11.9
o ztráta nezbytných sebeobslužných návyků stárnoucí lidé často prožívají konflikt svědomí o pocit povinnosti postarat se o starého a nemohoucího rodiče o strach, že takový úkol bude nad jejich síly rodina rozšířená o nemohoucího příslušníka nejstarší generace se musí podřídit jeho potřebám (on už se přizpůsobit nedokáže) Reakce na smrt rodiče Smrt je považována za přirozený a očekávaný konec života Představuje ztrátu a vyvolává silnou citovou reakci Bývá ovlivněna i okolnostmi, za nichž rodič zemřel Úmrtí obou rodičů posunuje generační příslušnost
Proměna přátelského vztahu Je jinou variantou citové vazby než vztahy s blízkými členy rodiny Výhodou je větší stabilita a menší zranitelnost, bývá trvanlivější a spolehlivější Přátelství zahrnující vzájemnou důvěru a jistotu solidarity významně přispívá k pocitu životní pohody Je možné diferencovat přátelské vztahy různé blízkosti o Trvalejší přátelství – jsou významnější o Povrchní vztahy – nejsou důvěrné, sdílení určitých událostí Po odchodu dětí z domova frekvence vzájemných kontaktů narůstá Emoční vazba k blízkým přátelům plynule roste
67
12
SÉNIUM
12.1
Stárnutí a stáří
Stárnutí a stáří jsou relativní pojmy - jejich nástup je individuálně velmi odlišný Podle Světové zdravotnické organizace se rozlišuje o období stárnutí (60-74 let) o stáří (do 89 let) o stařeckosti (nad 90 let) Obecně existuje trend prodlužování průměrného věku života o na začátku 20. století činil ve vyspělých zemích kolem 40 let o dnes je to téměř dvojnásobek (80 let) Průběh stáří závisí zejména na zdravotním stavu a sociálních okolnostech o tyto faktory jsou zase do značné míry výsledkem dosavadního způsobu života působení vrozených dispozic Stárnutí - souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu - podmipují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti jedince, kulminují v terminálním stadiu a ve smrti střední délka života v ČR roste - tzn. populace stárne - roste finanční zátěž produktivní pracující skupiny o celoevropský trend WHO - populace je považována za starou o 7% obyvatelstva je na 65 let o Švédsko 16,5% Rakousko o GB přes 15% o Československo 12,3% starší populace potřebuje velkou přípravu vztahového rámce, ve kterém dožije - např. psychologický servis
12.1.1 Věkové rozdělení podle WHO: o 45-59 - střední věk o 60-74 - rané stáří o 75- 89 – vlastní stáří pokročilý věk - sénium o 90 a více - dlouhověkost V. Příhoda o životní stabilizace - 30-45let o počátek involuce - 45-60let o senescence 60-75let o kmetství 75-90let o patriarchum 90 a více let
12.2
Hlavní změny zhoršují se smysly - asi u 90% osob po 60. roce zhoršena zraková percepce (u 30% sluch) o důsledky: snížená možnost rekreace (hudba, četba), ztížení dostupnosti komunikace, vyšší riziko úrazů o řešení: brýle, sluchadla zhoršuje se paměť - především pro nové události, zachovány velmi staré vzpomínky (zkresleny emočně - idealizace - není spokojen se současností) 68
12.3
inteligence měřená běžnými inteligenčními testy zřetelně ve vyšším věku klesá afektivní prožívání - méně bezprostřední, snižuje se intenzita emocí na poč. stáří bývá ještě velmi silná potřeba seberealizace a užitečnosti pro druhé, později potřeba zakotvení a pozitivního přijetí mezi blízkými tvořivost - klesá od střední dospělosti - neplatí však bez výjimky Osobnost starého člověka - výsledkem celého předchozího vývoje i současné adaptace na nezbytné obtíže vyššího věku
Psychologické aspekty Psychologické aspekty procesu stárnutí a období stáří studuje speciální psychologická disciplína zvaná gerontopsychologie Typické vlastnosti starého člověka snad ani neexistují, ale obecně platí, že se některé vlastnosti, které měl dotyčný jedinec již dříve, jakoby zesilují o starostlivost se mění v úzkostnost a mentorování o spořivost v lakotu o nerealistický pohled v nesoudnost apod. Jedinec je mnohem méně adaptabilní a v důsledku toho trvá na svých návycích a stereotypech, bývá přecitlivělý a málo empatický Žije často ve vzpomínkách, hodnotí uplynulý život a více či méně úspěšně se vyrovnává s faktem blížící se smrti Nutností je naplnění předchozích vývojových úkolů Přichází tendence bilancovat Staří lidé bývají citově labilnější Uchovávají si ale dříve osvojené znalosti a způsoby uvažování Nastupuje rigidita hodnot a úbytek rolí Součástí identity je opět rodina, zachovalé kompetence a role či zisky, kterých dosáhl v minulosti Staří lidé trpí depresemi, které vedou k sebevraždám Malá soběstačnost vede ke změně zažitého způsobu života: o pomocí ošetřovatelky, která nenarušuje velmi zažitý stereotyp o umístěním do domova důchodců, adaptace na tuto změnu bývá náročná význam rodiny stoupá - prarodič má v kruhu rodiny velkou roli manželské vztahy v tomto období sílí a ztráta partnera brána jako tragedie snaha aktivizovat staré lidi musí respektovat individuální možnosti i přání - jinak charakter týrání lidí Terminální stadium o téměř výhradně chápáno jako negativní, téma tabuizováno
12.3.1 Smrt Stáří přináší úkol - pojetí integrity svého dosavadního života To, zda bude člověk brát smrt jako vysvobození, zda se jí bude bát, případně bude fakt neodvratnosti smrti popírat nebo k němu zaujme realistický postoj, závisí jak na aktuálních podmínkách, tak především na průběhu celého dosavadního života jedince Skončí-li někdo bilancování svého života s pocitem marnosti nebo nenaplnění, bude se s konečností své existence smiřovat hůře než člověk spokojený Smrt může být očekávána jako ohrožení vlastní identity Mizí strach ze smrti, objevuje se strach z umírání a bezmocnosti o Objevuje se potřeba víry, která nabízí podporu v zátěži o Dává smysl a nabízí přesah fyzického života v symbolické rovině
69
Smrtí končí životní cyklus každé živé bytosti, tedy i člověka. Smrt bývá tabuizovaným tématem - mluvit o ní ve společnosti je nežádoucí (snad proto, že si nechceme připustit, že se týká i nás samotných...?) Záporný postoj ke smrti pramení ze dvou základních věcí - je to jednak strach ze smrti, tedy z konce vlastní existence, a pak strach z umírání, které může být dlouhé a bolestné Současný trend je takový, že stále více lidí umírá v nemocnicích a jiných pečovatelských zařízeních
12.3.1.1
Stadia smiřování se s vlastní smrtí nejdříve je to reakce popření, člověk si tento fakt prostě odmítne připustit následuje fáze frustrace a zlosti, přičemž tyto pocity lze směrovat k vlastní osobě nebo ke svému okolí o pak přichází doba smlouvání a záchvěvy nové aktivity jako pokusy o oddálení smrti o jako čtvrtá v pořadí přichází deprese, uvědomění si neodvratnosti konce vlastní existence, a představy, co všechno člověk nestihl a už nestihne o nakonec dochází k přijetí, smíření se s faktem, že smrt čeká každého Platí přitom, že ne každý člověk musí projít všemi popsanými stadii; podobně, jako celý průběh života, i umírání prožívá každý člověk jedinečně o o
12.4
Biologické aspekty Biologické stárnutí postihuje celý organismus a projevuje se o omezováním hybnosti, výkonnosti a výdrže o sníženou imunitou o klesá frustrační tolerance o zhoršuje se paměť o myšlení a funkčnost smyslových orgánů (zejména zraku a sluchu) problémy se zrakem starší lidé celkem ochotně přiznávají, problémy se sluchem mají tendenci tajit a zlehčovat Zhoršování funkcí a kompetencí je rychlejší, ovšem vysoce variabilní Dochází ke kumulaci více chorob Schopnosti se výrazně snižují, počet nemocí roste stejně jako jejich závažnost vnější vlivy, vnitřní, porušená integrace a organizace o projevy na úrovni buněčné, tkápové i orgánové o není synonymem nemoci, přesto často s nemocemi spojeno o snižuje se odolnost vůči infekci, zvyšuje se sklon k nádorovým onemocněním, zpomaluje se hojení, ztrácí se pružnost vaziva, sklerotizují cévy o charakter nemocí ve stáří POLYMORBIDITA (více chorob najednou) zvláštní klinický obraz (nevýrazné symptomy, sklon ke chronicitě Alzheimerova choroba o nejčastější příčina demence o v 80ti letech jen 20% nepotřebuje institucionalizaci o atrofickodegenerativní demence - Alzheimer- nejčastěji o Smíšené sekundární demence - po úrazech a nemocích vaskulární demence - druhá nejčastější o příznaky poruchy paměti, myšlení (konkrétního i abstraktního) časté halucinace a bludy zpočátku těžká paronoia rodina trpí pocity viny problematika ztráty smyslu života 70
o o o 12.4.1
12.5
léčba - lze léčit léky s inhibitory acetylcholin esterázy - smysluplné jen při včasné diagnostice spouštěčem Alzheimera - těžká zátěžová situace prevence - lecitin, piracetam (megadávky), trénink paměti
Teorie stárnutí Teorie genetických programů Teorie metabolického odpadu Teorie chyby v syntéze Imunologická teorie - autoimunní reakce Ekologická teorie
Sociální aspekty Jedním z problémů je ztráta sociálních kontaktů způsobená zhoršenou hybností i poklesem schopností sluchu či zraku Průběh stáří významně ovlivpuje míra společenské izolovanosti člověka - tedy zda má partnera, přátele a neignorující děti a vnoučata Důležitým faktorem je rovněž existence nějakých zájmů a v neposlední řadě také soběstačnost a schopnost aktivního přístupu k životu Pasivní a nečinný jedinec se cítí opuštěný, svoji pozornost obrací k vlastní osobě a soustředí se tak převážně na své problémy Kontakt s potomky je charakterizován rostoucí závislostí jak fyzickou tak psychickou Význam partnera roste, protože staří lidé jsou nuceni trávit spolu více času o Je zdrojem bezpečí, sounáležitosti a sdílení života o Nemoc či smrt partnera je proto výrazným stresorem o Ovdovění vede k pocitu osobní zbytečnosti
12.5.1 Odchod do důchodu Většina lidí kolem 60 let odchází do důchodu o S touto skutečností bývá nezřídka spojen komplex neužitečnosti a snížení sebehodnocení o Jedinec se musí adaptovat na jiný denní režim, hledat pro sebe nové uplatnění a naučit se využívat volný čas, kterého má nyní více Role důchodce má nižší sociální status Adaptace na odchod do důchodu má několik fází
12.6
Patologické stárnutí progerické syndromy - syndrom patologického stáří - předčasné stárnutí o Huntington, Down, Turner akcelerované stárnutí o 20 let dříve o extrémní únava, následek dlouhodobého stresu, nespavost , obtížně zvladatelná úzkost, sexuální dysfunkce, závratě o zvýšené procento dokonaných sebevražd - deprese u starší populace závažným jevem o pády (mikroporuchy vědomí, přechodné poruchy svalového napětí) o ortostatická hypotenze (vždy v souvislosti s rychlou změnou pozice) o poruchy termoregulace (odlišnost mezi pohlavími)
71
12.7
12.7.1
Strategie vyrovnání se se stářím Konstruktivní strategie o je stále aktivní, má radost ze života, z vřelých citových vztahů k blízkým o zná své možnosti i vyhlídky do budoucnosti, akceptuje i fakt smrti o je snášenlivý, pružný v myšlení i adaptaci na nové Strategie závislosti o sklon k pasivitě, závislost na druhých o nespoléhají na své vlastní síly, bez větších ambicí o přenechávají odpovědnost a povinnost mladším o uchylují se do soukromí Strategie obranná o přehnaná aktivita pro zahnání starostí a myšlenek, blízkosti smrti o zpravidla nadměrná emoční kontrola o zvyky, konvence, nutkavá pedantičnost Strategie hostility o za své nezdary dávají vinu druhým lidem nebo okolnostmi o jsou agresivní, podezřívaví, stále si na něco stěžují Strategie sebenenávisti o agresivitu obracejí vůči sobě, nadměrná sebekritika o celý život selhání, bez přání Švancara - předpoklady optimální adaptace na stáří Perspektiva – orientace na svoji či jiného budoucnost Pružnost – nové životní styly Prozíravost – organizace života s ohledem na své možnosti Porozumění pro druhé – tolerance k odlišným názorům Potěšení – udržel si zdroje radosti a uspokojení
72
13
PŘEDMĚT A ZÁKLADNÍ POJMY ONTOGENETICKÉ PSYCHOLOGIE
13.1
Předmět vývojové psychologie
Vývojová psychologie zkoumá a popisuje časový průběh změn chování a prožívání věda zaměřená na zákonitosti psychických změn v celém životním cyklu člověka definice o Studium změn chování a prožívání v časovém průběhu. (Langmeier) o Jedna ze základních psychologických věd, která zkoumá kvantitativní a kvalitativní změny psychické regulace chování a prožívání člověka. (Kuric) zkoumá o vývoj psychiky - ontogeneze duševních vlastností, procesů, i zvláštností psychiky o vývoj chování a činností - chovaní je pozorovatelné, činnost je celek o vývoj jedince ve svém celku Vztah vývojové psychologie k ostatním psychologickým disciplínám o obecná psychologie – je metodologickým základem pro vývojovou psychologii o fylogeneze psychiky – např. etologie, zoopsychologie o kulturní antropologie – psychologie národů o srovnávací psychologie – zabývá se také fylogenezí o pedagogická psychologie – základy učení a výchovy o sociální psychologie – důležitý význam má socializace
13.1.1 Obecná vývojová psychologie studuje obecné zákonitosti a metodologie vědy rozlišuje 4 předmětové okruhy (Schmidt) o studium fylogeneze zaměřuje se na pozorování a srovnávání chování různých živočišných druhů na různé fylogenetické úrovni kmenový vývoj organismů etologie, srovnávací biologie - chování zvířat v přirozeném prostředí (odvození duševního vývoje člověka) o studium antropogeneze psychiky vývoj duševna lidí v různých historických etapách kulturní antropologie, etnopsychologie o ontogeneze psychiky člověka dříve studium vývoje pouze od porodu do rané dospělosti (15 let) změna díky Eriksonovi – vývoj probíhá po celý život dnes zájem o všechny vývojové etapy o aktuální geneze zaměřuje se na vývoj konkrétních psychických procesů, které probíhají v určité konkrétní fázi, dle výběru ( řeč, vnímání, myšlení...) k rozvoji přispěl Piaget (např. vývoj lokomotoriky batolete) 13.1.2 Speciální vývojová psychologie popis, rozbor, třídění a srovnávání vývojových změn Všechny změny probíhají v čase. Předmětem vývojové psychologie jsou změny, které se dají smysluplně vztáhnout na časovou dimenzi věku. Změna jako funkce věku. (Montado) vývojová psychologie dospělosti a stáří - rozvoj v posledních letech - adultpsychologie, gerontopsychologie Vývojové kontinuum 73
o
o o
evoluční etapa (asi do 25 let) zákonitý, jednorázový postup řady změn, které vycházejí ze sebe navzájem přechod od méně dokonalého k dokonalejšímu uskutečnění určitého cíle období dětství a dospívání stabilní (dospělost) produktivní využívání rozvinutých psychických vlastností involuční úbytek některých schopností a adaptivních funkcí zřetelně po 50. roce (výrazný ve stáří)
13.1.3 Výzkumné aktivity sladění výchovně vzdělávací soustavy s trendy současného vývoje dětí a mládeže zjišťování psychologických důsledků psychické akcelerace (sekulární akcelerace) o zkracuje se dětství, fyziologicky zrychlený vývoj – ale ne psychosociální o dětství končí dříve – ale dospělost nastupuje stejně – vzniká vakuum – období nejvíce patologických jevů o příprava praxe na psychickou akceleraci psychologické důsledky mentální retardace, poruch, nedostatků o dosažení možného maxima – kvalita života sledování determinant psychického vývoje, psychiky člověka – normativní činitelé sledování psychologické problematiky komunikace mezi generacemi o stáří, dospělost, prenatální období 13.1.4 Cíle vývojové psychologie popsat vývojové (psychické) změny, které jsou charakteristické pro určité vývojové stupně o hledání obecnosti vývoje o otázky – Existují skutečně stupně vývoje? Potřebujeme je? o uměle je vytváříme – pediatři, učitelé o od počátku 20. Stolejí jsou tvořeny normy a testy z těchto napozorovaných údajů (dílčích charakteristik) vyvozovat obecné zákonitosti, které se týkají základních psychických struktur člověka o vznášeny námitky vůči nomotetickému přístupu k výkladu ontogeneze snaha nahradit jej idiografickým přístupem o např. dítě dřív rozumí, než samo produkuje řeč vytvořit smysluplnou jednotnou teorii vývoje osobnosti o která umožní z materiálu, který je k dispozici, odvozovat co nejvíce faktů a poznatků pro potřeby praxe o umožní vysvětlení pozorovaného a předvídání dalšího vývoje o není žádná teorie vysvětlující vývoj v jeho složitosti a komplexní podmíněnosti - jen dílčí teorie
13.2
Pojmy vývoje
13.2.1 Fylogeneze Viz. Obecná vývojová psychologie 13.2.2 Antropogeneze Viz. Obecná vývojová psychologie
74
13.2.3 Ontogeneze Viz. Obecná vývojová psychologie 13.2.4 Evoluce Viz. Speciální vývojová psychologie 13.2.5 Involuce Viz. Speciální vývojová psychologie 13.2.6 Biodromální psychologie Biodromální = týkající se celoživotního vývoje a rozvoje, formování psychiky a osobnosti Středem zájmu je opět vývoj jedince, ale trochu se liší od vývojové psychologie Jednotlivá vývojová stadia vidí jako celoživotní příběh jedince ve vzájemné propojenosti těchto stadií Osoba jedince je podněcovatel a spolutvůrce vlsatního vývinu Jakými mechanismy se výsledky vývoje, tak jak proběhl, uplatpují v dalším životě Obor současné psychologie, který o zajímá se o životní cestu člověka o studuje různé typy životních drah lidí o zajímá se o aktivní podíl člověka na utváření vlastního života o se zajímá o hodnotu prožitého života, jeho smysl zakladatelkou je Šarlota Bühlerová o jedna z prvních se zabývala studiem celého lidského života (ne pouze dětstvím) o teorie motivace, v níž předpokládá existenci čtyř žákladních tendencí směřujících k naplnění života uspokojování potřeb - dětství sebevymezující adaptace - adolescence tvořivý vývoj - dospělost uchování vnitřního řádu - 50-65 let u nás se biodromální psychologii věnuje především Pavel Říčan v knize Cesta životem o etapy života podle Říčana Prenatální období (početí až narození) Kojenecké období (narození až konec prvního roku) Období batolete (1-3 roky) Období předškolního dítěte (3-6 let) Mladší školní věk (6-11 let) Pubescence (11-15 let) Adolescence (15-20 let) Mladá dospělost (20-30 let) Třicátá léta (30-40 let) Čtyřicátá léta (40-50 let) Padesátá léta (50-60 let) Život po padesátce, stáří, senium 13.2.7 Vývojové stádium Ve vývoji existuje střídání fází: o relativní klid (fáze plato) probíhají malé, nevýrazné, diskrétní kvantitativní změny v mnoha oblastech časem plynule narostou ve výrazné změny Vývojová stádia u zvířat jsou velmi přesně oddělena o u člověka není přesné a přísné oddělení 75
hovoříme o psycho-bio-sociologických fázích
13.2.8 Vývojová krize Takový stav, kdy pro nastolení nové etapy vývoje není jedinec dostatečně vyzrálý nezvládnutí vývojového úkolu Může zahrnovat senzitivní fázi, což je časový úsek, kdy je jedinec zvýšeně vnímavý k podnětům toho druhu, které jsou potřebné k psychickému vývoji krize mezi jedním a jiným obdobím vývoje Jsou očekávatelné psychický vývoj není rovnoměrný Erik Erikson: o Tři krize Období vzdoru (3. roky) pubertální krize krize středního věku Biodromální psychologie: o nejde po jednotlivých vývojových fázích, ale studuje vývoj jedince jako určité kontinuum G.S:Hall - Zákon rekapitulace: psychický vývoj jedince je zkráceným vývojem lidstva A.Gessel: o teorie pre-determinovaného růstu o Zabýval se vývojovými charakteristikami raného dětství Watson - samozřejmě vyzdvihuje a maximalizuje vliv prostředí Jean Piaget: o teorie kognitivního vývoje o Zkoumal vývoj myšlení a vývoj inteligence o Jeho termíny: asimilace - přizpůsobuje si akomodace - přizpůsobuje se Luria - vývoj řeči Rubinštejn: o stvořil podivuhodnou teorii lomů: o Vnější vlivy se lámou přes vnitřní prostředí a působí na něj František Čáda: o zakladatel české vývojové psychologie se zabýval vývojem dítěte, hlavně kresbou. validizoval IQ test pro české podmínky 13.2.9 Citlivá (senzitivní období) Existence citlivých (senzitivních, kritických období), ve kterých má dojít k rozvoji určité věci nebo činnosti, jinak se nevyvine vůbec nebo špatně Tato kritická období se silně uplatpují v biologii, především u zvířat o výrazně to platí u ptáků, když se učí zpívat Imprinting – vtiskávání Citlivé období u dítěte - deprivace a subdeprivace o u dítěte je základní citlivé období od 6 do 24 měsíců o dochází k rozvoji základních citových vazeb o když chybí intenzívní vazba na osobu, dochází k poruchám (příklad kojeneckých ústavů - hrozí citové deprivace) o Dnes se vyskytují zvláště subdeprivace: jsou častější a tím nebezpečnější a můžou narušit vývoj (např. citová, smyslová, sociální deprivace)
76
14
TEORETICKÉ PŘÍSTUPY V ONTOGENEZI PSYCHIKY
(Popis a výklad. Úloha teorie. Nativismus. Empiricistické teorie. Srovnání základních principů různých teorií.)
14.1
14.2
Úloha teorie které činitele podmipují rozhodující měrou duševní vývoj a jakými mechanismy je určován jeho průběh jaké jsou v souvislosti s touto determinací hlavní znaky jednotlivých etap duševního vývoje a jaké je psychologicky nejlépe podložené členění vývojového běhu do kvalitativně odlišných period
Asocianismus x Konstruktivismus Asocianistická linie (Empirismus) o vychází z pokusů Ebinghause V poznání jsou hlavní tzv. nody, které se spojují asociativními drahami Potkáme například člověka a skládáme jej od prvků (elementů – nodů) k celkovému obrazu o paralela s prací počítače o pasivní poznání o (data-driven) – N.Anderson, teorie integrací informací Konstruktivistická linie (Racionalismus) o vychází z tvarové psychologie o Člověk má předobrazy (scénáře, schémata, konstrukty, prototypy), do kterých se snaží jedince vměstnat o aktivní poznání o (theory-driven) – S. Asch, vliv kognitivních a afektivních procesů pozorovatele, další koncepce, které pracují s modelem schématu ASOCIANISTICKÁ LINIE empirismus, J. Locke obsah mysli je dán sčítáním jednotlivých percepcí spojování elementů zdola nahoru, tzv. bottom up teorie hlavní je objekt poznání
14.3
KONSTRUKTIVISTICKÁ LINIE racionalismus, R.Descartes nejde o pouhou reprodukci percepcí, ale o konstrukci poznání postup shora dolů hlavní je subjekt poznání
Základní vývojové teorie Václav Příhoda psychodynamické teorie o Sigmund Freud o Carl Gustav Jung o psychodynamické vývojové teorie druhé poloviny 20. stol. R. Spitz M. Mahlerová 77
D. Stern J. Bowlby M. Ainsworthová o Erik Erikson Teorie kognitivního vývoje o Jean Piaget o Teorie kognitivního vývoje post-Piagetovského období J. Pascualová-Leonová K. Fisher R. Case Teorie socializačního vývoje založené na učení o L. Vygotský o A. Bandura o B. Rogoffová o Selmanov
14.3.1 Teorie preformismu (Locke a Rousseau) předpoklad, že celý dospělý organismus je obsažen v nepatrné velikosti již v pohlavních bupkách rodičů, a to buď ve vajíčku (ovulisté), nebo ve spermii (animalkulisté) individuální vývoj tedy chápán jen jako zvětšování již hotového organismu tato koncepce byla překonána koncepcí epigenetickou o rozvinul evolučně zejména Ch. R. Darwin homunkulus = človíček představa stoupenců preformace, podle níž je ve spermii nebo ve vajíčku ukryt zárodek člověka podobný dospělému jedinci) 14.3.2
Gesselova teorie zrání - nativistická teorie pre-determinovaného růstu (nativistická (endogenní) teorie) navazuje na filosofii nativismu - vše je člověku vrozeno člověk je vrozeně dobrý, je třeba jej nechat volně růst vychovatelnost je závislá na vrozených předpokladech zabýval se vývojovými charakteristikami raného dětství
14.3.3 Etologické teorie: Lorenz, Tinbergen etologie = věda o chování člověka jako živočišného druhu výzkumy týkající se organizace a spouštění individuálních a sociálních vzorců chování 14.3.4 Teorie Bowlbyho a Ainsworthové teorie vazby (připoutání, attachementu) tendence dítěte vyhledávat blízkost osob, které o ně pečují a cítit se bezpečně v jejich přítomnosti Fáze formování attachmentu o Nekritická sociabilita - (do dvou měsíců) není zde selektivní péče, ani selektivní projevy blízkosti o Attachment utváření (2 - 7 měsíců) preference v projevech emocí vůči klíčovým osobám, které uspokojují potřeby dítěte projevy dítěte posilují emoční reakci pečovatele Dítě dočasně toleruje separaci od pečovatele za srovnatelnou péči od jiné osoby 78
o
o
Jasně ohraničený attachment (7 měsíců - 2 roky) určité osoby preferuje dítě více než jiné hledání bezpečné vazby ke zprostředkování světa separační úzkost obava z neznámého pochopení trvalosti věcí Cíleně zaměřený attachment (2 roky - ?) schopnost mentálně reprezentovat a zapamatovat si určité objekty (kognitivní mapay) schopnost tolerovat separaci dospělých
14.3.5 Maria Montessori italská lékařka filosofie vývoje a výchovy prosazuje výchovu dětí, při které je dítěti dávána mnohem větší svoboda, ale tím pádem i větší odpovědnost přizpůsobení stylu učení potřebám dítěte výchova = realizace svobody dítěte rozlišuje 3 svobody: o biologická – pro tvořivé síly o sociální – pro sociální podmínky, prostředí o pedagogická – vedení dítěte pedagogem k samostatnosti 14.3.6 Wernerova organismická teorie vývoje vývoj považován za kombinaci organismických a komparativních sil čím déle se člověk vyvíjí, tím více se diferencuje od prostředí, fungování tělesných a emocionálních procesů v souladu s přírodou 14.3.7
Piagetova kognitivně - vývojová teorie Senzomotorické stadium (2 roky) Předoperační stadium (2-7 let) Stadium konkrétních operací (7-12 let) Stadium formálních operací (11-12 let)
14.3.8 Kohlbergova stadia mravního vývoje Předkonvenční morálka o Zaměření na trest a poslušnost o Naivní instrumentální hédonismus Konvenční úrovep o Hodní kluci a dívky o Řád a zákon Postkonvenční morálka o Společenská smlouva o Univerzální etika o Stadium 7 14.3.9 Teorie učení: Pavlov, Watson, Skinner Pavlov - klasické podmipování o vrozené reflexy neovlivnitelné vůlí o výsledek je respondentní (typické) chování
79
Watson o vývoj člověka jako permanentní podmipování o projevy těchto podmínění, jako sledy podnět - reakce Skinner - operantní podmipování o odpověď jedince je reakcí posilování trestem nebo odměnou
14.3.10 Bandurova teorie sociálního učení zaměřena na učení, jež se uskutečpuje v sociálním kontextu zkoumá, jakým způsobem se účastní na procesu sociálního učení proměnné prostředí a proměnné osobnosti Zkoumá nakolik se lidé učí jeden od druhého pracuje též s pojmy jako observační učení, nápodoba a utváření modelů chování Tresty a odměny hrají důležitou roli v učení obecně, avšak mnohem větší pozornost se věnuje mentálním procesům zprostředkujícím mezi percepcí stimulu a výběrem odezvy Chování a komplexní učení je třeba chápat v termínech "neustálé reciproční interakce osobnostních a environmentálních determinant" 14.3.11 Vygotského teorie vývoje – zóna nejbližšího vývoje mentální vývoj jednotlivce probíhá v určitých etapách, které nezačínají náhle a nemění se skokem o organismus se na přechody k vyšším vývojovým etapám předem připravuje období, které těsně předchází nové vývojové etapě o bývá vnímavější, pohotovější zareagovat na vnější podněty o dá se v něm nástup změn urychlit zóna nejbližšího vývoje - období, kdy se dítě blíží k nové vývojové etapě, ale ještě ji nedosáhlo o za určitých podmínek (zejména za pomoci dospělého), ji může dosáhnout snadněji, než by tomu bylo při spontánním vývoje 14.3.12 Freudova psychoanalytická teorie Orální stadium (do 1 roku) Anální stadium (1-3 roky) Falické stadium (3-6 let) Stadium latence (6-12 let) Genitální stadium (12-18 let) 14.3.13 Eriksonova psychosociální teorie důvěra vs. základní nedůvěra o ctnost - naděje autonomie vs. zahanbení a pochybnosti o ctnost - vůle iniciativa vs. Vina o ctnost - účelnost snaživost vs. Méněcennost o ctnost - kompetence identita vs. zmatení rolí o ctnost - věrnost, oddanost zvolené životní filozofii, svému směřování intimita vs. Izolace o ctnost - láska generativita vs. Stagnace
80
o ctnost - pečování, konstruktivní přispění společnosti integrita ega vs. Zoufalství o ctnost - moudrost jako výsledek celého vývoje jedince
14.3.14 Teorie Margaret Mahlerové normální autismus (do 1 měsíce) o dítě je zaměřeno na redukci tenze, nerozlišuje matku od okolí normální symbióza (2-4 měsíc) o dítě s matkou matka vytváří jeden omnipotentní systém, ohraničeýí od světa o dítě neodlišuje sebe od matky separace – individuace (4 měsíce - 3 roky) o diferenciace (4-10 měsíců) odlišuje matku od druhých, strach z cizích, explorace okolí, ke konci separační úzkost o procvičování - practising (10-16 měsíců) aktivní vzdalování od matky, ale jista, nárůst separační úzkosti, nucená separace může vést ke stagnaci, regresi zvládnutí - základ asertivity a autonomie o navazování přátelských vztahů - rapprochement (16-25 měsíců) vztahy k řadě dalších lidí zvyšuje se odolnost k frustraci uvědomuje si svá fyzická omezení, bezmocnost vůči světu ambivalence vůči matce, separace může mít opět regresivní vliv o individuace - stálosti objektu - object constancy (25-30 měsíců) mentální reprezentace matky, dítě může fungovat samostatně zrození psychického „já“, snáší přiměřeně dlouhé separace 14.3.15 Carl Gustav Jung *28. července 1875 (Kesswil, Švýcarsko) - 6. června 1961 (Küsnacht, Švýcarsko) základ osobnosti je podle něj vrozený, nevědomý a univerzální vývoj osobnosti není rozdělen do specifických vývojových fází jako u Freuda psychický vývoj je proces individuace, vyjádření a rozvoj vlastní jedinečnosti, hledání smysluplnosti života o významná část psychického vývoje je až v druhé polovině života nevědomí - je podle něj kolektivní (všem lidem je společné, obsahuje veškerou zkušenost lidstva a je uloženo ve formě archetypů) o vedle kolektivní složky má i individuální složku (osobní zkušenost jedince) v ontogenetickém vývoji je primární nevědomí, vědomí se rozvíjí postupně a ovlivpují je podněty přicházející z nevědomí Jung nepovažuje období dětství za tak důležité jako Freud a většina psychodynamiků psychický vývoj: o Dětství fáze fragmentárnosti a dezintegrace dítě je ovládáno instinkty a ovlivpované vnějšími, sociálními vlivy v první polovině života převažuje tendence rozvíjet vědomé ego na konci batolecího období si dítě uvědomí sebe sama, své pocity a chování chápe jako součást vlastní bytosti psychický vývoj dítěte směřuje k dosažení dobré pozice ve společnosti, rozvinutí persony (způsobu, jakým se jedinec prezentuje navenek, aby vyhověl požadavkům společnosti, ale zachoval svou individualitu) zvládnutí dichotomie animus/anima začíná už v tomto období 81
o
o o
důležité je pochopení vlastní pohlavní identity a vytvoření představy o druhém pohlaví (to představuje vše, co se jedinci nehodí do představy o vlastním genderu, tento obraz vzniká jako stín) dítě očekává, že lidé takoví budou Dospívání je důležitější než dětství dochází k psychickému narození (fyziologické změny, odpoutání od rodičů) dochází k rozvoji persony integrace archetypu stínu do vlastní osobnosti (přijetí i svých negativních vlastností) pokud to jedinec zvládne, přijme nejistotu a pochybnosti jako součást života další diferenciace vztahu k archetypu animus/anima pokud se s ním jedinec nevyrovná, nemůže vytvořit uspokojivý komplementární vztah důležitější osobnostní vývoj je až v druhé polovině života, to je skutečná individuace člověk již splnil společenské požadavky, založil rodinu, vychoval děti apod. programem stárnutí je individuace a transcendence spočívá v konfrontaci s dalšími archetypy a jejich začlenění do vlastní osobnosti
14.3.16 Vývoj Ega - Rene Spitz studium psychického vývoje dětí vyrůstajících v ústavech o takové děti nemají možnost vytvoření primárního vztahu s matkou velmi významná pro další vývoj je zkušenost s přijetím matkou a možnost prožít jistotu a bezpečí citové vazby analyzoval průběh vývoje vztahu k lidem v prvním roce života, na základě toho vytvořil 3 fáze: o preobjektální fáze (narození až 3 měsíce) dítě nerozlišuje objekty vnějšího světa, nemá k nim osobní vztah o fáze předběžného objektu (3-7 měsíců) dítě diferencuje živé bytosti od neživých objektů na sociální podněty (obličej apod.) reaguje jinak než na neživé objekty, jsou pro něj přitažlivější o fáze specifického objektu (od 7 měsíců) dítě rozlišuje známé a neznámé lidi, chová se k nim odlišně na odloučení od matky reaguje separační úzkostí matka má pro něj zásadní význam, není snadno zastupitelná jako dříve 14.3.17 D. Stern - Vývoj psychického já podobně jako u Mahlerové dítě je již od narození schopno aktivně ovlivpovat svoje vztahy s jinými lidmi a zpracovat zkušenosti, které získá bazální rozvoj sebepojetí o fáze objevení Já (od narození do 2 měsíců) aktivní úsilí o stimulaci dítěte, první projevy regulace spánku, jídla, reaktivity a emocí o fáze vytvoření „jaderného Já“ (2-6 měsíců) uvědomění fyzické oddělenosti od ostatních lidí
82
o o
podle Sterna dochází k „psychickému narození“ dříve, než podle jiných badatelů fáze „subjektivního Já“ (6-12 měsíců) poznání a rozlišení jiných lidí, zkušenosti se vztahy k těmto lidem fáze „verbálního Já“ (12-24 měsíců) rozvoj v závislosti na vývoji řeči a symbolického myšlení dítě začíná sebe chápat na symbolické úrovni (např. užíváním jména)
14.3.18 J. Pascualová-Leonová - Teorie kognitivního vývoje jako jedna z prvních se pokusila vytvořit model kognitivního vývoje, který spojoval Piagetovo pojetí a teorii informačního zpracování předpokládala, že lidská mysl je dvouúrovpový systém: o první stupeň mentální konstrukce a funkce, které vymezují objem informací, kterými jedinec disponuje a také styl a způsob zpracování charakterizuje ho způsob vnímání, pozornost, paměť o druhý stupeň mentální operace a strategie, které jedinec zvládl a je schopný je používat charakterizuje ho způsob myšlení vycházející z Piagetovy teorie používá pojem mentální síla, což je kapacita pracovní paměti a pozornosti, ta s věkem roste členění kognitivního vývoje: o Předoperační stadium I. (3 - 4 roky; mentální síla +1) o Předoperační stadium II. (5 – 6 let; mentální síla +2) o Stadium konkrétních operací I. (7 – 8 let; mentální síla +3) o Stadium konkrétních operací II. (9 – 10 let; mentální síla +4) o Preformální stadium (11 – 12 let; mentální síla +5) o Stadium formálních operací I. (13 – 14 let; mentální síla +6) o Stadium formálních operací II. (15 – 16 let; mentální síla +7)
14.3.19 K. Fisher - teorie vývoje dovedností k označení kognitivních struktur používá pojem dovednost (tj. úkolově či kontextuálně specifická kompetence) dovednosti jsou uspořádány do systémů a jsou sociokulturně podmíněné, jejich rozvoj závisí na zrání CNS a působení prostředí (rodičů) podobné jako u Piageta – postupné narušení rovnováhy je eliminováno vytvořením zralejšího typu dovedností, které vedou k novému stavu rovnováhy diferencuje 4 vývojové fáze na základě dosaženého typu dovednosti: o Reflexní fáze (narození - 4 měsíc) dítě reaguje na reflexní projevy o Senzomotorická fáze (4 - 18 až 24 měsíců) přesun na vyšší úrovep je umožněn rozvojem CNS v oblasti frontální a okcipitálně - parietální o Fáze reprezentací (2 - 10 až 12 let) rozvoj symbolického uvažování na různé úrovni komplexnosti a integrovanosti o Fáze abstrakce (12 30 let) rozvoj schopnosti abstraktního myšlení
83
14.3.20 R. Case - Teorie kognitivního vývoje pravděpodobně nejvlivnější neo-Piagetovská teorie, přijímá i základy teorie zpracování informací částečná integrace teorie Pascualové - Leonové mysl je organizována na dvou úrovních: kapacitou zpracování informací kvalitou mentálních operací termíny: o exekutivně kontrolní struktura - pro jedince typický způsob analýzy problémové situace a přístup k řešení o prostor exekutivního zpracování - kapacita zpracování informací o prostor krátkodobého uchování - počet mentálních jednotek, kterým může člověk v jednu chvíli věnovat pozornost a udržet je v paměti kognitivní vývoj je rozdělen do fází, jejichž základem je typ exekutivně kontrolních struktur převažujících v daném období (jeho členění odpovídá Piagetovskému pojetí): o Fáze senzomotorických struktur (1 – 18 měsíců) základem je percepce a motorická reakce o Fáze vztahových struktur (1 – 4,5 roku) mentální reprezentace – konkrétní obrazy, představy, jednoduché operace o Fáze dimenzionálních struktur (5 – 11 let) také označení logické operace, mentální reprezentace mají obecnější charakter, zpracovány operacemi s charakterem jednoduchých transformací, dítě chápe intradimenzionální vztahy, ale nerozumí globálním vztahům mezi jednotlivými dimenzemi o Fáze vektorových struktur (11 - 19 let) také formální operační fáze, chápání mentálních reprezentací na abstraktní úrovni, schopnost komplexnějších operací, porozumění vztahů mezi dimenzemi vývoj každé z fází probíhá ve 4 po sobě jdoucích krocích zrání vytváří předpoklady pro získání zkušeností a učení zlepšuje účinnost zpracovávání informací
84
15
ČINITELÉ ONTOGENETICKÉHO VÝVOJE
Biologická, psychologická a sociální determinace ontogeneze. Dědičnost a prostředí. Učení. Výchova. Kulturní podmíněnost ontogeneze
15.1
Determinace ontogeneze determinace - příčinná podmíněnost a zákonitá závislost věcí a jevů hybné síly vývoje - biologické hybné síly + sociální hybné síly + osobnost jako hybná síla Osobnost tvoří tzv. bio-psycho-sociální jednotu Její vývoj je výsledkem neustále působících vlivů dvou druhů o vnitřní (biologická výbava) o vnější (podmínky prostředí) Hlavním spor se vede mezi o nativismem - přesvědčením, že primární úlohu v našem vývoji hrají geny o naturalismem - hlavní úlohu má prostředí a učení
15.1.1 Biologická Biologické podmínky mají vlastní hierarchii, Cattel je rozděluje do čtyř stuppů: o Dědičná výbava - genové zakódování vlastního vývoje o Genová výbava - obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací o Vrozená výbava - zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje o Konstituční výbava - je produktem předchozích stuppů a účinků prostředí během pozdějšího vývoje genotyp je celek všech zděděných elementů, fixovaných v každé bupce, determinuje potencionalitu vývoje, neexistuje v absolutní formě Rysy, u nichž se předpokládá významný podíl dědičnosti se nazývají souhrnně kořeny osobnosti evolučně preformované programy chování o systém vrozených reflexů, instinktů, které zajišťují přizpůsobení základním podmínkám života o Přizpůsobení se děje skrze vrozené chování (potravové, obranné a orientační reflexy) vrozené mechanismy učení (podmipování) hereditární vlivy, a to i na některých druzích sociálního chování (obrana teritoria, agrese, sexualita). Zajímavý pohled na vztah biologické determinace a lidského chování přináší sociobiologie (E.O.Wilson, J. Dawkins), která tvrdí, že těla jsou jen přepravními schránkami pro geny, které se snaží o co největší expanzi do okolí o to by pochopitelně znamenalo naší totální biologickou determinaci Nicméně existuje prokazatelný vliv biologických faktorů jako například dědičnost o To je přenos vlastností z jedné generace na druhou o Informace je předávána geny, částmi pohlavních buněk, které nesou DNA Některé z našich vlastností a schopností jsou modifikovány více dědičností než jinými vlivy o Například se předpokládá významný vliv dědičnosti u inteligence a temperamentu Je -li vloha jednoznačně geneticky určena, její ovlivnění výchovou bývá jen obtížné Galton vytvořil dva základní zákony o dědičný podíl předků o zákon zvratu a výzkumy dvojčat 85
Lurija, Švancara, Eysenck navázali na Galtona a pokračovali s výzkumy dvojčat Freud – iracionální nativismus (socializace je boj jedince se společností – jedinec něco chce a společnost mu v tom brání) Rousseau Balcar (čerpá z Catella) - determinanty biologické o výbava dědičná – od rodičů při početí; geneticky zakódovaný program budoucího vývoje o genová výbava – změny dědičného vkladu – segregací, mutací o vrozená výbava – účinky prostředí negenové povahy během prenatálního vývoje (do porodu) o konstituční výbava – účinky prostředí na vývoj organismu během života, v postnatálním období, př. jód ve vodě
15.1.1.1 Zrání je zákonitá posloupnost evolučních a involučních změn ve stavbě a funkci organismu Má povahu pevně daných kroků a je pro všechny lidi v podstatě shodné Hlavní úlohu v našem vývoji hraje dozrávání nervové a hormonální soustavy V genech máme možnosti, které se mohou realizovat, jejich konkrétní podoba je spoluurčována prostředím V průběhu zrání přichází kritická období, ve kterých se rozhoduje o dalším vývoji o Selhání v těchto obdobích má za následek nevratné změny uvnitř organismu a nelze je pozdější péčí nahradit Proces zrání lze i urychlit (White), poskytneme-li jedinci dostatečně stimulující prostředí, dítě však musí být dostatečně zralé jinak mu spíše uškodíme 15.1.2 Podmínky prostředí „nurture“ = povaha = PROSTŘEDÍ = sociální determinace fenotyp = je výsledek interakce určitého genotypu a určitého prostředí paralela s modelováním sociálně prospěšného chování (odměna, trest) environmentalismus = preference vlivu sociálního prostředí při vývoji jedince. Locke – tabula rasa Watson – „Dejte mi 13 novorozepat… - behavioristé Adler – prostředí je jediný formující faktor uskutečpuje se procesem socializace výchova, kultura, role, společenské vztahy, rodiny, ... dnes = slučování směrů, stejně důležité J. Švancara vytvořil tři hypotézy, které slučují názory obou směrů. o Hypotéza první poukazuje na Gaussovu křivku. Její střed tvoří jedinci, na které má vliv především prostředí a oba extrémy Gaussovy křivky tvoří jedinci, u nichž se uplatpuje vliv heredity. o Druhá hypotéza se zakládá na tom, že psychické stavy jsou předurčeny geneticky a chování v sociálním kontextu je především ovlivněno prostředím. o Třetí hypotéza se týká otázky stupně vývoje, kdy genetické determinanty se projevují v dětském věku a později se uplatpuje vliv prostředí 15.1.2.1 Socializace Jedním z významných psychologických vlivů je i kulturní prostředí o systém specifických podmínek, které před člověkem vystupují jako symboly, tedy zástupné podněty
86
Prvotní vliv kultury je zprostředkováván rodinou, která má za úkol uvést člověka do konkrétního prostředí, naučit ho orientaci v symbolickém světě Děje se tak skrze proces primární socializace, odehrávající se prostřednictvím více či méně řízeného učení Tato ranná sociální zkušenost se podílí na vytvoření bazální osobnosti dítěte, jejíž základní dimenzí je jistota - nejistota o Zdrojem pro ni je míra citu projevovaná rodiči o Období vzniku bazální osobnosti je určující pro celý zbytek života, vytváří se nezvratné rysy osobnosti Řekli jsme, že vliv kultury na člověka se uskutečpuje procesem socializace o Jeho produktem je funkční jádro osobnosti - já o To v osobnosti zastává funkci, kterou u zvířat vykonávají instinkty, tedy řídí naše chování Jednou z jeho funkcí je i internalizace některých hodnot našeho kulturního okolí Základem socializačního programu je soubor požadavků na osobnost, její utváření a projevy Vždy se socializace staví do určité míry proti požadavkům psychologickým a biologickým, stává se zdrojem vnitřních konfliktů o Jejich nezvládnutí může vyústit do vážných poruch Socializace se odehrává ve třech různých rovinách: o celokulturní nejobecnější soubor norem platných v rámci kulturní skupiny je jedinci předáván v rámci k tomu ustavených institucích o vztazhy jedince a skupin pracovní týmy, spolužáci, širší rodina Zde se předávají kulturní vzorce v rámci vzájemné interakce o malé sociální skupiny Nejdůležitější z nich je úzká rodina Vyznačuje se přímou interakcí a je bezprostředním zdrojem socializace Účinek výchovy, kterou člověk dostane v ranném dětství uvnitř primární skupiny se pokládá za nadále neovlivnitelný Dítě má v rodině zdroj uspokojování primárních potřeb
15.1.2.2 Výchova Cílem výchovy je zprostředkovat dítěti ustálené vzorce společenských jevů a chování, které nazýváme kulturní vzorce a sociální role Výchova je dána dvěma základními faktory, kterými jsou projevovaná láska či neláska, a míra kontroly dítěte Tři významové koncepce pojmu výchova o Normativní pojetí vymezení pojmu, jednání vychovatele, kterým působí na vychovávaného se záměrem dosáhnout určitého pozitivního cíle (normy) ve vývoji jeho osobnosti předpoklad hodnotového žebříčku vychovatele o preskriptivní pojetí prostředky, metody vhodné k dosažení stanoveného cíle cíle leží mimo oblast vědy o výchově, jsou určovány společností o deskriptivní pojetí zkoumá všechny postupy, které vychovatelé užívají bez ohledu na výsledek, pouhý popis existují i jiná rozdělení výchovy, v praxi se užije rozdělení na 87
o
záměrná výchova (intenční) vychovatel má vědomě na zřeteli určitý výchovný cíl (nový vývojový stav) k tomu po úvaze užívá výchovných prostředků (nejvhodnějších) obojí je základem práce učitele (jasně vymezené cíle i prostředky) výchova v širším slova smyslu bývá ale definována jako každé působení jednoho člověka na druhého, kde dochází ke změně osobnosti, je to interakce toho, kdo něčemu učí, a toho, kdo se tím sám učí výchovné cíle si rodiče volí sami a víceméně v souladu s normami společnosti kde ne, nastává problém správně stanovené cíle - 3 aspekty o zásadu zralosti o zásada kontinuity o zásada individualizace výchovné prostředky: u menších dětí působení různých odměn a trestů (operantní podmipování) Odměna a trest odměny o účinnější než tresty o opakem odměny může být i její neposkytnutí (ignorování žádoucího chování), které vede k vyhasínání a nemá nežádoucí důsledky jako tresty o hmotná i sociální povaha odměn tresty o různé podoby, za jistých podmínek nutné o i zastánci volné výchovy (např.: Rousseau, Walters) tvrdí, že trest bude vždy nezbytným prostředkem změny chování o pozitivní fce trestu: dítě se učí rychleji rozeznávat, co je správné a co ne trest potlačuje nežádoucí chování vynechání slouží jako forma odměny o negativní fce trestu příliš silné emoční reakce (brání osvojení správné reakce, opakováním v podobných situacích neurotizuje, generalizovaná úzkost) dítě se vyhýbá odhalení, ale nezanechá činnosti dítě se vyhýbá trestající osobě opakovaný trest ztrácí svou účinnost trest se může stát i odměnou (přitahuje pozornost) často prožíván jako nespravedlivý, negativní zážitek „značkovací“ efekt, dítě označované za špatné se tak bude i chovat vzor vlastního budoucího agresivního chování o trest je výchovně účinný za dodržení těchto podmínek: užití s cílem pomoci dítěti ovládnout své negativní chování, ne ze vzteku neužívat do dvou let dítěte ani u dětí starších od puberty základní pozitivní vztah dítěte k vychovateli výchova vzorem o učení pozorováním, nápodobou, působivost vzoru je rozdílná podle okolností a podle druhu učení (Bandura) - účinnější 88
jsou úspěšné a přitažlivé vzory, je často i bezděčné a nechtěné o funguje i u agresivního chování o záleží na řadě okolností: věk dítěte i modelu (podobnost) pohlaví vzoru zda jde o skutečné lidi či loutky způsobu chování modelu (mastery-model/copingmodel) výchova vysvětlením o už od předškolního věku, význam stoupá o dva základní způsoby vysvětlení: vysvětlení následků vlastního jednání pro druhé lidi apelace na vyspělost a sebeúctu dítěte (starší dítě vyspělejší chování) o Hoffman - studie souvislosti mezi ukazateli morálního vývoje dítěte a výchovnými praktikami: výchova založení na moci brzdí vývoj morálního usuzování, vysvětlení napomáhá záleží na způsobu vysvětlení a na tom, jestli vysvětluje matka, či otec plus jiné proměnné, vysvětlení přiměřené chápání dítěte účinné vysvětlování vychází ze situace, má ráz rozhovoru, dítě klade otázky, vychovatel bere mínění dítěte vážně typy záměrné výchovy demokratická výchova rejektivní (autoritativní) výchova liberální výchova o spontánní (bezděčná, fční) způsob soužití všech členů rodiny ovlivpuje osobnostní vývoj jedince rodič často používá chování, které působí jako odměna nebo trest aniž to tak vnímá nechtěné působení jako vzor Papoušek - rodičovská didaktika ve vývoji malého dítěte (často intuitivní) záleží na pozornosti, kterou rodiče věnují potřebám dítěte, správně je dekódují a přiměřeně reagují Reakce je o to působivější, čím více rodič přihlíží k jedinečnosti dítěte a sám zůstává autentický, otevřený většinou nelze výchovné styly jasně vymezit, rodič často užívá kombinaci novější nejznámější je Schaeferův cirkumplexní model hodnotí stupep výchovného přístupu ve dvou vzájemně nezávislých dimenzích: o láska - hostilita o autonomie - kontrola jiní autoři hodnotí na třech dimenzích např. Becker o vřelost - hostilita o permisivita - restriktivita o klidné odpoutání - úzkostné emoční připoutání jiní autoři až 10 dimenzí vytipované nevhodné styly výchovy: 89
o o o o o o
výchova rozmazlující výchova zavrhující výchova nadměrně ochrapující výchova perfekcionistická výchova nedůsledná (kolísá mezi přísností a povolností) výchova zanedbávající, týrající, zneužívající, deprivující
15.1.2.3 Učení je dominantní mezi všemi ostatními vlivy prostředí Projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, která je navozena psychologickým účinkem zkušenosti Základní mechanismy učení jsou o Habituace nereagování na podnět, který už pro život nemá význam už ve fetální fázi je to tendence organismu odstrapovat reakce, které by organismus zatěžovaly patří sem vymezení vrozených reflexů jejich vyhasínání a opakují-li se některé podněty dlouhodobě a nejsou-li ohrožující, zvyknou si na ně (ve 3. – 5. měsíci vyhasíná úlek) o Zpevňování (podmiňování) o Operantní (instrumentální) podmiňování Skinner zdůrazněno pro celé kojenecké období není na principu časové ani prostorové asociace, ale na principu aktivity individua 1. - 2. měsíc jen v omezené míře (ještě moc nevnímá zpětnou vazbu) v celém životě nás všude obklopuje o Latentní učení spouští se 5. – 6. měsíc nepřetržité registrování všeho, co organismus vnímá všemi smysly v různých kontextech tuto schopnost mají všichni jsme schopni ho vyprovokovat ke znovuvybavení (např. v krizové situaci se může vybavit ledacos, co by mohlo pomoci) v podstatě observační učení (není nikým iniciováno) bez zjevného podmipování naučené nemusí být nikdy využito tato schopnost je celoživotně využívána a jejím základem je orientačně pátrací aktivitě o imprinting je to etologický termín spuštěno hned po narození, původně jen na vtisk obrazu matky (důležité pro přežití mláděte) zvýšená citlivost (i čichová) k vnímání obrazu matky je v citlivé periodě 16 hodin po porodu (z tohoto jsou nejdůležitější první 4 hodiny) původně se myslelo, že se týká jen období po porodu, ale je to v různých periodách např. u kachen při prvním skoku do vody u ptáků při prvním pokusu vyletět z hnízda o Nápodoba 90
o
15.2
Vhled objevuje se v 8.-9. měsíci je zdůrazpován hlavně Gestaltpsychologií musí dojít k postřehnutí významného vztahu mezi různými objekty a podstaty situace např. když se 6měsíčnímu dítěti hodí přes hračku plena, dítě neví, kde hračka je – v tomto věku už ale ví, že nezmizela ze světa a hledá ji Zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením Výsledky učení jsou zvratné V některých případech je učení individuální zkušeností, většinou však jde o zprostředkovanou zkušenost
Vnitřní (dědičnost) vs.(prostředí) vnější vlivy Spor nature vs nurture V současnosti dochází ke konvergenci obou směrů J. Švancara vytvořil tři hypotézy, které slučují názory obou směrů o Hypotéza první poukazuje na Gaussovu křivku Její střed tvoří jedinci, na které má vliv především prostředí oba extrémy Gaussovy křivky tvoří jedinci, u nichž se uplatpuje vliv heredity o Druhá hypotéza se zakládá na tom, že psychické stavy jsou předurčeny geneticky a chování v sociálním kontextu je především ovlivněno prostředím o Třetí hypotéza se týká otázky stupně vývoje genetické determinanty se projevují v dětském věku později se uplatpuje vliv prostředí
15.2.1 Hereditarismus (dědičnost) je směr, který zastává domněnku, že nejvýznamnější vliv na vývoj jedince hraje dědičnost Přívržencem tohoto směru byl F. Galton, který dělal průzkum 415 významných lidí a doložil vliv dědičnosti nadprůměrně inteligentních jedinců Založil v Londýně laboratoř, kde se mohli nechat lidé vyšetřit Určil dva základní zákony o dědičný podíl předků - řeší vliv podílu genetické vlastnosti, které předává rodič na své potomky o zákon zvratu Navrhl zkoumat v této souvislosti monozygotní dvojčata o Výzkumy dvojčat se poté zabývali také Lurija, Švancara, Eysenck 15.2.2 Environmentalismus (prostředí) je směr, ve kterém přívrženci preferují vliv sociálního prostředí při vývoji jedince
15.3
Teorie Freud – iracionální nativismus o socializace je boj jedince se společností – jedinec něco chce a společnost mu v tom brání Thorndike, Galton Tolstoj – racionální (experiment v Jasné Polaně) O´Neilovi – racionální, škola Summerhill o člověk je předurčen k dobrému vývoji, pokud mu společnost nebrání o Anna Freudová – dítě je zkažené už od začátku, smrdí, zvrací apod. Watson – „Dejte mi 13 novorozepat – udělám z nich co chcete…“ 91
Adler Teorie konvergence (W. Stern) o překonala rozpory těch výše uvedených dvou o konvergence vnitřních vloh s vnějšími vývojovými podmínkami probíhá zráním a empirickým učením o u ruské dialektické školy dochází k témuž
BIOLOGICKÁ DETERMINACE
SOCIÁLNÍ DETERMINACE
organismus fyzické a anatomické zvláštnosti CNS hereditární vlivy učení jako biologický proces Gottfried Willhelm Leibnitz - reagoval na locka "...Nic kromě intelektu samého."
prostředí výchova, učení, proces socializace interiorizace norem, observační učení význam sociálních skupin John Lock, tabula rasa "Nic není v intelektu, co dříve nebylo ve smyslech."
nature (příroda) nativismus (v genu je dispozice i trend) Genotyp = celek všech zděděných elementů fixovaných v každé bupce, determinuje potencionalitu vývoje, neexistuje v absolutní formě
nurture (povaha) environmentalismus (prostředí, okolí) Fenotyp = paralela s modelováním sociálně prospěšného chování (odměna, trest)
15.4
Teorie duševního vývoje člověka
Tři základní pohledy: pedagogický... pesimismus (dítě je při narození již utvořeno) optimismus (dítě lze změnit působením zvnějšku, vrozené nemá žádný vliv, Locke, Watson) realismus (dítě je na začátku života téměř že 100% utvořeno dědičností, během života se poměr ustálí na 20% vlivu dědičnosti a 80% vlivu prostředí) vývojové teorie lze rozdělovat podle toho, zda: a) kladou větší důraz na zrání b) kladou důraz na učení c) považují psychický vývoj za nepřetržitý, plynulý proces tvořící postupné dílčí změny d) vývoj rozdělují do kvalitativně odlišných fází e) na jakou oblast se zaměřují
15.4.1 Teorie empiristické (exogenistické) nekonečná schopnost utvářet se učením, novorozenec není jen „tabula rasa“ J. B. Watson - americký behaviorismus o „Dejte mi tucet zdravých nemluvpat, dobře vyvinutých, a můj vlastní specifický svět, v němž bych je vychovával, a já vám zaručím, že vezmu kteréhokoliv z nich náhodou a vycvičím jej, aby se z něj stal jakýkoli odborník podle vaší volby, bez ohledu na jeho talenty, sklony, tendence...“ teorie sociálního učení - metodicky zastávají stanovisko přehlížející vrozené dispozice a individuální zvláštnosti dítěte - B.F. Skinner („operantní podmipování) - všechno chování je determinováno podněty z prostředí, není žádná autonomie, chování je utvářeno tím, jak prostředí působí před i po odpovědi neobehaviorální teorie zdůrazpují komplexnější způsoby učení (přihlížejí i k vnitřním předpokladům 92
o
A. Bandura - učení pozorováním - napodobované chování je určeno vnitřními charakteristikami dítěte
15.4.2 Teorie nativistické (endogenistické) základní představy, pojmy, pravdy a zásady vrozeny racionalistické směry o předpoklad existence základních principů lidského rozumu (apriorní formy ratia) o každá zkušenost čerpána duševní konstrukcí (I. Kant) iracionalistické směry o rozumem nepochopitelná úzkost nejistého lidského údělu (B. Pascal), slepá vůle (A. Schoppenhauer) o lze označit jako „růstové“ - dítě se rodí a je třeba příznivých podmínek pro růst (Komenský, Rousseau, Tolstoj) Gessel - 1.pol 20. Stol o psychický vývoj = biologický jev vedoucí ke změnám formy a funkce podle fází, které mají predeterminovaný zákonitý sled o vnější prostředí inhibuje (aktivuje), ale neurčuje tuto zákonitost o faktory vnitřní zaručují rovnováhu o výchova by měla ponechat dítěti co největší volnost, aby rozvíjelo své individuální dispozice o spíše demokratický přístup (ne zcela liberální ani autoritativní) A. S. Neill o pokus o aplikaci v pedagogické praxi o Anglie návaznost na iracionalismus psychoanalýza - má-li se dítě podřídit společenským normám musí být podrobeno socializačnímu tlaku. biologicky podmíněný vývoj může prokázat Etologie nebo Sociobiologie 15.4.3 Teorie interakční (syntetické, dialektické) Charakteristiky o pokus překonat rozpory krajních empiristických a nativistických teorií o spolupůsobení vrozených vloh a prostředí při vývoji dítěte o systémový přístup - vývoj dítě chápán v sociálním kontextu o místo lineární kauzality (např. vývoj podmíněn výchovou v rodině nebo vrozenými dispozicemi) kauzalita cirkulární (vzájemná interakce rodičů i dětí) o dítě není „tabula rasa“ ani nemá obrovský repertoár potencí pro realizaci v budoucnu W. Stern - konvergenční teorie o vlohy jsou možnosti, které nejsou „hotové“, potřebují doplnit, aby se staly skutečností L. S. Vygotskij o aktivní vyvíjející se dítě - rostoucí činorodý organismus v rámci sociálního dění o všechny psychické funkce se vyvíjejí v závislosti na ostatních J. Piaget o můžeme ho k interakčním teoriím volně přiřadit o vývoj uskutečpován v inteakci činnosti dítěte a vnímaných jevů v prostředí o na základě vlastní činnosti si dítě vytváří myšlenkové obrazy této činnosti = schémata (resp. kognitivní struktury) o Nejprve jednoduchá, nediferencovaná, úzce svázaná s činností o Procesy asimilace (zařazování nových jevů do existujícího schématu) 93
akomodace (modifikace schématu) teorie zpracování informace o poznávání 1. informace, tj. vstup do systému 2. psychické procesy transformace informace 3. výstup, tj. chování o snaha popsat procesuální stránku poznávání a mechanismy vývojových změn teorie rodinné interakce o rodina je celkem s určitým charakteristickým vzorcem vzájemného působení všech členů rodiny o způsob interakce je dán i osobní historií manželů, vrozenými předpoklady jedince o rodina má naplpovat základní psychické potřeby závislosti (lásky) nezávislosti (osobní autonomie) podnětové změny (bohatství a proměnlivost podnětů) kognitivního řádu (stálost určitých pravidel v proměně podnětů)
15.4.3.1 W. Stern - konvergenční teorie vlohy jsou možnosti, které nejsou „hotové“, potřebují doplnit, aby se staly skutečností překonala rozpory těch výše uvedených dvou; konvergence vnitřních vloh s vnějšími vývojovými podmínkami probíhá zráním a empirickým učením Zákonitosti vývojových změn: o postup od méně dokonalých forem a projevů k dokonalejším o určité vývojové změny nastupují v určitých věkových intervalech o změny se udržují po určitou dobu, dokud nejsou včleněny do vývojově vyšších projevů (př. vývoje chůze) o vývoj je ireverzibilní tzn. nevratný o existují vývojové etapy, kde je poměrně málo vývojových změn a etapy, které jsou bohaté na změny. Pozor, ale každý nový projev chování není vývojová změna (př. dítě se ve školce naučí mluvit sprostě – není to vývoj) Charakteristika vývojových změn: o diferenciace – všechny psychické procesy zprvu nepročleněné, ale v průběhu věku se diferencují o integrace – v dílčích regulačních systémech o interiorizace (v dospívání) o fixace – návyky, hodnoty o rovnoměrnost vývoje dílčích systémů - vše se odehrává postupně ve vývoji, ne najednou Senzitivní období o ovlivnění vnitřními podmínkami organismu o vychází z poznatků etologie o v senzitivním období jedinec reaguje citlivěji, intenzivněji na vnější vlivy o optimální vývojový efekt o senzibilní fáze neexistuje pro všechny podněty o příklady: káčata po narození za matkou vytvoření mateřských citů těsně po porodu 6.-24. měsíc – citový vztah k matce nebo jiné osobě
94
15.4.4 Humanistické teorie principy humanistické psychologie byly formulovány v 50. - 60. letech - A. Maslow, Ch. Bühlerová, C. R. Rogers charakteristické znaky o člověk chápán jako celek o odmítají redukci psychiky na chování, biologický růst, homeostatický princip rozlišují o vnější učení (extrinsic learning) - shromažďování zkušeností o vnitřní učení (intrinsic learning) - být tím, čím jsem v možnosti sebeutváření člověka, který si sám stanoví cíle o v dětství cíle jen krátkodobé, provizorní, vágní a měnlivé o kolem 15. roku se formují životní cíle o v časné dospělosti ujasněny a začíná realizace o střední dospělost fáze realizace o pozdní dospělost bilancování stáří individuálně značně rozdílné (návrat zpět, usilování o dovršení...)
95
16
16.1
METODY ONTOGENETICKÉ PSYCHOLOGIE Vývojová psychologie používá podobné metody jako v empirických vědách o Východiskem je pozorování za přirozených nebo experimentálních (kontrolovaných) podmínek o Musí ale tyto metody užívat v různých časových úsecích Zaměření výzkumných aktivit o sladění cílů výchovně vzdělávací soustavy s trendy současného vývoje dětí o zjistit důsledky akcelerace psych. Vývoje o psychické důsledky mentální retardace o nalézt determinanty vývoje člověka o problematika komunikace mezi generacemi
Základní metodologické přístupy Transverzální (příčný) přístup Semilongitudinální strategie Longitudinální přístup o retrospektivní (anemnestický) postup o prospektivní (anterospektivní, katamnestický) výzkum
16.1.1 Transverzální (příčný, cross section) přístup jednorázová zpozorování dítěte vystaveného deprivačním podmínkám v určitém nedlouhém čase (pobyt v ústavu, odloučení) vývojové změny jsou odvozovány nepřímo - porovnáním vývojového stavu u různých souborů dětí různého věku k určitému datu měření během krátké doby mohu zjistit výkony dětí různého věku a získat „normy“ bez dlouhodobého sledování nejčastěji pro stanovení norem v IQ-testech nevýhody metody čím větší časový úsek sledování - nemusí jít o vývojové změny ale o proměny podmíněné sociálně, ekonomicky, kulturně, změnou výchovných postojů 16.1.2 Semilongitudální přístup zrychlený longitudinální přístup má spojovat výhody příčného i longitudinálního přístupu o sestaveno několik skupin, které jsou po určitou dobu sledovány a opakovaně vyšetřovány o Získáme tak řadu kratších, individuálních vývojových křivek, z nichž je pak možné pomocí statistických metod složit vývojovou křivku globální jedinci vyšetřováni v jednom časovém bodě 16.1.3 Longitudinální přístup nejnáročnější, nejlépe zachycující dynamiku vývoje dětské osobnosti týž jedinci jsou sledováni po určitou dobu a jsou zachycovány některé změny jejich psychických funkcí během tohoto časového úseku metody závisejí na záměrech studia první studie Darwin, Stern na vlastních dětech přirozené nebo experimentální podmínky 96
nutné cílené plánování a správně vybraný a dostatečně velký vzorek (reprezentativní), sledovaný po dost dlouhou dobu „královská cesta“ vývojové psychologie nelze ji plně nahradit jinou metodou
nevýhody časová náročnost možné rozdíly mezi kohortami (změna historických a sociálních podmínek) generalizovat lze jen opatrně výsledky vázány na sociální podmínky, kulturně-historické souvislosti je třeba ověřit výsledky na různých populačních vzorcích o individuální vývojové křivky jsou navzájem velmi odlišné, ale na větším populačním vzorku jsou jejich odlišnosti smazány Metody závisí na výzkumných záměrech o přirozené prostředí dítěte o experimentální postupy Jedinci jsou ve standardních situacích– lze udržovat některé proměnné stálé, jiné kontrolovaně měnit Příklady výzkumů vývojové studie v 19. stol - W. Peyer, Ch. Darwin, W. Stern R. Spitz, K. wolfová o v pol. 40. let - sledování dětí (0-2 roky) v nalezinci a v jeslích při ženské věznici prokázán odlišný osud vývoje obou skupin - první se stále více opožďovala Významné dlouhodobé longitudinální studie tělesného a duševního vývoje dětí (0-15 let) o prováděli i pražští, brněnští, bratislavští pracovníci o interdisciplinární přístup (pediatr, antropolog, psycholog, sociolog) Vývoj "nechtěných dětí" - Z. Matějček, Z Dytrych, V. Schüller o matka těhotentsví neplánovala, nechtěla dítě - žádala o interrupci (dvakrát zamítnuto - dítě se narodilo) 1. vyšetření v 9-ti letech 2. v 14 -16-ti letech 3. po překročení 20-ti let o potvrzen méně příznivý vývoj dětí Děti v dětských domovech, SOS vesničkách, pěstounské péči - Z. Matějček o nalezeny rozdíly v úrovni celkové sociální adaptace, odlišnosti průběhu vývoje (charakteristické vzorce vývojových změn) Bonnská studie - charakteristika psychiky starých lidí Milesův výzkum - 1930 - muži a ženy - změny schopností od 6-95-ti let o zadávány stejné úkoly, které vyžadovaly přesnou a rychlou manipulaci s předměty o závěr vrchol výkonnosti leží mezi koncem 20. a začátkem 30. roku Wechsler - na konci 30. let WBS a o 15 let později WAIS o vrchol výkonnosti stejný jako Miles o výsledky později zpochybněny - jedinci vyrůstali za jiných podmínek, v jiných kulturních postojích
97
16.1.4 retrospektivní (anamnestický) přístup výběr dětí nebo dospělých s jistými poruchami chování, hledá se výskyt deprivace v jejich anamnézách skupina je vybírána podle současných vývojových znaků a sledují se vývojové projevy či životní události v minulosti (v anamnéze) skupina vybrána podle urč. současných vývojových znaků a sledují se vývojové projevy v minulosti (anamnéze) nevýhody metody mohou být i jiné faktory, které však neobjevíme, protože např. sledujeme narušené J, ale nevíme, kolik norm. J bylo v anamnéze ve stejné situaci, bez delikventního vývoje Příklady výzkumů: Bowlby o srovnání skupiny mladistvých delikventů a nedelikventní mládeže o v anamnéze sledovány proměnné o odlišný výsledek je významným činitelem dlouhodobé separace v prvních 5-ti letech života 16.1.5 prospektivní (katamnestický) přístup opačný postup, známe stav dětí v určitém vývojovém stádiu a zjišťujeme, co se s nimi stalo dál Faktor prostředí je zde nezávisle proměnná a chování je závisle proměnná vyvažuje nedostatky retrospektivního výzkumu (Bowlby a delikvence - hypotéze časné separace) volba metody ovlivpuje získané výsledky částečně vyvažuje nedostatky retrospektivní metody Příklady výzkumů: Bowlby (1956) o katamnestická studie dětí, které byly v sanatoriu s TBC o srovnal je se spolužáky o rozdíly nebyly významné o opravil svou hypotézu o vlivu dlouhotrvající separaci od matky vedoucí k citovému narušení a delikvenci
16.2
Diagnostické metody projektivní a dotazníkové zkoušky jsou pro psychology - vyžadují podrobné znalosti psychometrie, teorií osobnosti i praktických diagnostických postupů psychologické vyšetření dospělých nelze označit jako vývojové v užším slova smyslu Zdroje pro vývojovou diagnózu o anamnéza rodinného prostředí a vlastní vývojová anamnéza (milníky psychomotorického, řečového a sociálního vývoje) o pozorování projevů dítěte během vyšetření i mimo ně (při hře, interakci s rodiči, v rozhovoru) o pozorování ve standardních situacích Nepřímé metody - analýza výtvorů, kresba, hra, projekce
16.2.1 Hodnocení chování od novorozence po batole Pražská metoda o deskripce chování novorozence (propracovanější už Brazeltonem) o anamnéza - otec u porodu (jeho anamnéza) 98
o údaje o graviditě o medikace při porodu Apgar skór o sání, první projevy, jak je dítě živeno, sledování dítěte při spánku o vyšetření dítěte v době kolem kojení - zhodnocení kojení a interakce M-D (před, během i po kojení) o zapsat jak je mi dítě sympatické (ovlivpuje to vyšetření) o položek k hodnocení 73 o nezátěžovost, přirozenost, jen pro novorozence zdravé (minimální skóre abgard 7) Screeningové vyšetření o Strukturováno o dodržuje určité postupy o poměrně malý rozsah o někdy při hromadných vyšetřeních celé věkové skupiny - výběr dětí s odchylkou o Metody: H. Knoblochová, B. Pasamanick, E. Sherard - zhodnocení z údajů dotazy od matky i přímým pozorováním dítěte V. Vlach - zaměřen především na odkrytí neurologických postižení J. Jirásek (Kern test) před vstupem do školy Brazeltonova škála chování novorozence o od narození do 30 dnů o hodnocení 26 položek o 4 dimenze interakční chování – reakce na sociální podněty, zrakové, sluchové podněty, hodnocení bdění, čilosti motorika – udržení tonu, kontrola motorických projevů a jejich integrace organizace chování z hlediska bdělých stavů – habituace na podněty ve spánku, dráždivost dítěte, labilita bdělých stavů organizace chování z hlediska fyziologické stability v odpovědích na stresové podněty – 3 položky množství třesů úlekové reakce změny barvy kůže Bayleyové škály (30. léta) o od 2 do 30 měsíců o Položky přiřazeny k věku (50% dětí splnilo) o Části: mentální škála – senzoricko-percepční schopnosti, schopnosti diskriminace podnětů, počátky paměti, učení, řešení problémů, neverbální komunikace, generalizace a klasifikace, už je základem abstraktního myšlení motorická škála – kontrola těla, svalová koordinace, manipulační dovednost prstů záznam o chování dítěte – 17 popisných stupnic – interpersonální a afektivní oblast, motorické proměnné, zájem dítěte o specifické smyslové zkušenosti záznam pomáhá odlišit zdravé dítě od nemocných ze hlediska temperamentu, kognitivních aspektů chování (orientace k předmětům, rozsah pozornosti) Gesellův test (20. léta, dnes užíván v revizi Knoblochové) o od 4 týdnů do 36 měsíců života o vývojová škála, kterou určíme vývojovou úrovep dítěte
99
o
16.2.2
sleduji 4 dimenze, pokud v 1 dimenzi udělá tolik bodů, kolik dosáhne 50% dětí jeho věku, je vše v pořádku motorika – tělesné, jemná motorika ruky adaptivní chování – vnímání, reakce na podněty, koordinace ruka-oko, řešení problémových situací řeč sociální chování určuje vývojovou úrovep dítěte, vývojový kvocient jako odhad intelektového potenciálu Vývojový screening o vychází z Gesellových položek o má zachytit vývojovou úrovep dítěte a děti s poruchou vývoje při preventivních prohlídkách u lékaře o Developmental Screening Inventory od Knoblochové, Pasamanicka, Sherarda – přeložil Kovařík Inteligenční testy: Kaufman ABC (assesment battery for children) – 2,5 – 12,5roku Wechsler- WISC, PDW R. Amthauer – Test struktury inteligence Raven – barevné progresivní matice – 5-11let o speciálně vhodné pro děti s poruchami řeči či sluchu, z cizojazyčného prostředí, kulturně deprivované Stanford-Binetova zkouška (1905) o úpravy Terman 1916, II. revize – Terman Merilová o Normy pro 2 roky – dospělost spolehlivější od 3 let v závislosti na řeči o užití pro předškolní děti, školní, starší děti s mentální retardací o nevýhody: různé typy úloh pro různé účely, špatná srovnatelnost výsledků starší děti mají více úloh verbálních, proto spíše testuje verbální schopnosti test nadhodnocuje IQ o 10-15 bodů Wechsler (1930) o IQ je pro něj index všeobecné mentální schopnosti o určuje pozici jedince v jeho věkové skupině o měří kognitivní funkce Amthauer (1955) o test struktury inteligence, od 13 let, zjištění celkové IQ i profil o má 9 subtestů: 4 verbální (informace, eliminace slova, analogie, zobecpování) 2 početní (aritmetika, numerické řady) 2 názorové (volba geometrického obrazce, prostorová představivost) 1 paměťový o dobře diferencuje u dětí s průměrnou a nadprůměrnou IQ, u podprůměrných nejsou výsledky spolehlivé Ravenovy progresivní matice (1938) o předpoklad obecné IQ jako schopnost chápat a vyvozovat vztahy na různé úrovni komplexnosti. Více závisle na vrozenosti o při řešení testu se uplatpují 3 základní psychické procesy: vnímání, pozornost, myšlení o pokud má proband poruchu pozornosti nebo percepce, neměří test IQ
100
o o
pochopení vztahu mezi prvky matice ej základní předpoklad pro nalezení správného řešení Barevné progresivní matice pro děti – 1949 – výborné pro děti s poruchou řeči
16.2.3 Testy vnímání, pozornosti a motoriky Edfeldtův reverzní test (úprava Malotínová, 1968) o hodnocení úrovně zrakové percepce, zjistit nezralost vnímání dítěte o projevy: záměny obrácených a otočených tvarů, tvarů lišících se detaily o zralost vnímání je předpoklad pro výchovu čtení a psaní Vývojový test zrakového vnímání Frostigové (1972) o 4 – 8 let o hodnocení úrovně vizuální percepce, ale i senzomotorické koordinace a manuální zručnost vizuomotorická koordinace (spojení bodů čarou) figura – pozadí – odlišit písmeno v listech na obrázku konstantnost tvaru – najít stejné tvary bez ohledu na velikost, barvu aj. poloha v prostoru – rozeznat předmět i když je otočený ( to není Edfeldtův test) prostorové vztahy – obkreslit geometrické tvary při užití teček v prostoru Ozeretzkého škála o 4 – 11 let o zjištění motorického vývoje, jemná, hrubá motorika, horních i dolních končetin, obou stran těla o zjištění statické i dynamické koordinace, přesnost a spojení pohybů o slouží u LMD Jiráskův číselný čtverec (1975) o 8,5 – 15,5 let o opakuje se 10x o na pozornost, spojení čísel Bourdonova zkouška (1845) o Pozornost, přesnost percepce, senzomotorická koordinace, vizuální paměť, učení, osobní tempo, volní úsilí, osobnostní charakteristiky Reyova komplexní figura o paměťový test, dítě obkreslí figuru a pak nakreslí zpaměti; - vizuálně – pohybová paměť Bentonův test o Od 8 let o pozornost, paměť, senzomotorické schopnosti o dítě reprodukuje obrazce, které mu byly krátkou dobu exponovány Bühlerová o Hodnocení řeči a jazykových schopností - sémantická složka, syntax, fonologické hledisko, pragmatická složka 16.2.4
Projektivní metody Šípek – v užším slova smyslu více nebo méně modifikovaný proces vnímání málo strukturované, maskovaná testovací procedura, klinický nástroj dětí mají svá specifika: o dětské Já ve vývoji – odlišit vývoj o faktory od osobnostní dynamiky o hranice vědomí/nevědomí je jiná než u dospělého 101
o citlivost na situaci vyšetřování o neprožívá řadu vnitřních konfliktů jako dospělý o často údaje poskytne v rozhovoru H. Rorschach o on s dětmi nepracoval o u nás odborníkem Morávek Hand test - E. E. Wagner o děti od 6-ti let TAT - Murray o česká dětská verze CATO Obrázkový frustrační test - S. Rossenzweig Antony – Bene o Test rodinných vztahů o Semiprojektivní o krabičky s figurkami, vzkazy, pan Nikdo Scéno-test – Staabs o ohebné loutky Test – světa (Welt test) o postavičky, domečky, zvířátka… Kresebné techniky o Kresba pána Goodenoughová, Harris - součást Jiráskova testu (školní zralost) instrukce: „Namaluj mi pána, jak nejlépe to umíš.“ hodnotí se jednotlivé části těla a přiřazují se body hodnocení: hlava musí být nakreslena zvláštním tahem končetina - správný počet trup - je- li délka větší než jeho šíře jasné naznačení ramen připojení rukou a nohou - musí být připojeny, správně krk - jeho obrys nesmí chybět oči, nos, ústa, vlasy (ne čepice), oděv (alespop 2 části, neprůhledné) proporce o hlava ne větší než 1/2 délky ne menší než 1/10 o noha užší než trup linie dostatečně pevné, vedeny s jistotou, navazují na sebe výborná metoda do 7 let o Goodenough-Harris Drawing test kresba postavy 35položek – 15 obsah, 20 forma o Test hvězd a vln Senzomotorická úrovep o Test obkreslování - 1957 Matějček 12 předloh o Test stromu – K. Koch (Der Baumtest) o Dům-strom-člověk o Kresba rodiny (Matějček) o Kresba začarované rodiny
102
17
PIAGETOVA TEORIE PSYCHICKÉ ONTOGENEZE Jean Piaget asi v 67 letech napsal pod nátlakem praxe svou periodizaci zaměřil se na kognitivní struktury (percepce, paměť, představivost, učení) zajímá ho o jak dítě chápe svět o jak řeší problémy o jak se učí o představivost dítěte o jak plánuje akce o jak získává schopnost záměrně ovlivpovat děje v okolí o kdy/jak rozumí stejnosti předmětů, jejichž obraz se v průběhu manipulace a observace mění Postupný vývoj inteligence rozdělil Piaget do čtyř kvalitativně odlišných vývojových stadií s množstvím etap v každém stadiu Kognitivní vývoj dítěte těmito stadii prochází neměnnou posloupností Každé stadium se vyznačuje určitou kognitivní strukturou a zvláštní strategií, jimiž se dítě snaží uspořádat si svou zkušenost a porozumět jí
Důležité pojmy Příznak Signál Symbol Znak Reverzibilita Konzervace názorné usuzování Egocentrismus Centrace Ireverzibilita teorie grupování seriace Přehled stadií Senzomotorické stadium (do 2 let) o Substadium reflexní aktivity - 1. Měsíc o Substadium primárních cirkulárních (kruhových) reakcí o Substadium sekundárních cirkulárních (kruhových) reakcí o Koordinace sekundárních schémat o Substadium terciálních cirkulárních reakcí o Objevování nových postupů prostřednictvím mentálních kombinace Předoperační stadium (předpojmové) - 3–6 let o Substadium předpojmové (předoperační) - 2–4 roky o Intuitivní stadium - 4–7 let Stadium konkrétních operací - 7–11 let Stadium formálních operací - 12 let a výše
103
17.1
17.1.1
Senzomotorické stadium - narození – 2 roky Senzomotorická inteligence tvoří základ myšlení a na myšlení v dalším vývoji působí prostřednictvím vjemů a praktických postojů Senzomotorická inteligence přechází v zhruba ve druhém roce ve stadium předoperační Akt senzomotorické inteligence nesměřuje ještě ke skutečnému poznání, nýbrž k praktickému uspokojení Nesnaží se ani vysvětlovat, ani třídit, ani konstatovat věci pro ně samy, nemá nic společného s hledáním pravdy Senzomotorická inteligence je tedy inteligence prožívaná, vůbec ne reflexivní Tato inteligence pracuje pouze se skutečnostmi, ve velmi krátkých vzdálenostech mezi subjektem a předměty Substadium reflexní aktivity - 1. měsíc V prvních týdnech života se činnost dítěte svou povahou jeví jako čistě reflexní Takové akce jsou zcela mimovolné Děti sají, uchopují předměty, pláčou atd. Dítěti je podán podnět a tím je vyvolána reflexní odezva, nenastává u něj žádné myšlení
17.1.2 Substadium primárních cirkulárních (kruhových) reakcí Do kontextu reflexů se zařazují první získané zkušenosti Z asimilace nových elementů do starších schémat pak vznikají elementární formy zvyků Reflexní schéma se rozšíří tím, že do sebe vstřebá nový element, a vzniká schéma vyššího řádu (tedy zvyk), které si integruje schéma nižší (reflex) Na úrovni prvních zvyků však stále ještě nemůžeme mluvit o inteligenci Ve srovnání s reflexy je však možno použít zvyk na větší vzdálenosti v prostoru a čase Dítě pak začne postupně koordinovat zrak a hmat a tudíž vznikají nové formy chování, které tvoří přechod mezi jednoduchým zvykem a inteligencí Dítě náhodou objeví něco, co ho uspokojuje, tyto situace opakuje a postupně v nich získává zdatnost Termín kruhová reakce pochází od J. M. Baldwina Primární cirkulární reakce se týká vlastního těla 17.1.3
Sekundární kruhová reakce Zásluhou uchopování se činnost začíná zaměřovat k vnějším předmětům Dítě zatahá za stužku, zachrastí chrastítka zavěšená v kočárku Dítě je výsledkem překvapeno a celou proceduru opakuje Toto chování nemá předem daný cíl a nemá nic společného s úplným aktem inteligence V tomto stadiu dítě ještě neumí sejmout ubrousek z hračky, aby se k ní dostalo o Ukrytím hračky pod ubrousek přestává hračka pro dítě existovat Když dítěti v této fázi vývoje podáme láhev dnem vzhůru, pokouší se sát dno, nevidí-li dudlík na druhém konci lahve o Jestli-že ho vidí, láhev obrátí o I když však otáčíme před dítětem láhev tak, aby to vidělo, avšak dudlík po otočení vidět není, dítě nedokáže náš pohyb zopakovat a láhev otočit dudlíkem vzhůru Dítě tudíž ještě nedokáže zachovávat tvar předmětu Když v tomto stadiu vidí dítě předmět, pohybující se po přímce ABC, přičemž v bodě C je schován za plentou, nehledá jej dítě v bodě C, nýbrž znovu v bodě A
104
17.1.4 Koordinace sekundárních schémat Př. Aby se dítě zmocnilo předmětu za plentou, odstraní nejprve plentu a poté uchopí předmět Tato úrovep nastává od osmého až desátého měsíce Cíl je při tomto chování kladen dříve než prostředky, neboť dítě nejprve chce uchopit předmět, teprve potom odstrapuje zástěnu, akce jsou tudíž plánované a dítě při nich zkouší koordinovat již dříve naučená schémata Teprve na této úrovni se začíná mluvit o skutečné inteligenci Tato inteligence však nevynalézá, neodkrývá nové prostředky, jen používá známých prostředků za nepředvídatelných okolností Umístíme-li v tomto stadiu hračku pod polštářek a poté ji před zraky dítěte přesuneme za knížku, hledá dítě hračku nejprve pod polštářkem, jako by očekávalo, že se hračka znovu vrátila do své původní polohy Předmět je tedy spojen s celostní situací, která je charakterizována právě dokončenou úspěšnou činností 17.1.5 Substadium terciálních cirkulárních reakcí Dosavadní asimilační schémata dítěte jsou neustále akomodována k vnějším datům Tato akomodace je však dítěti spíše vnucována, než by ji vyhledávalo Nové momenty, které se náhodně objevují, jsou buď zanedbávány, nebo asimilovány do starých schémat a reprodukovány kruhovou reakcí V tomto substadiu však přichází okamžik, kdy je novost zajímavá pro sebe samu Nový fakt však musí být dostatečně podobný známému, aby zaujal, a dostatečně odlišný, aby nezevšedněl Dítě tedy dospívá k objevu nových prostředků a vypracovává řadu forem chování, které označujeme jako inteligentní V tomto stadiu se objevuje u dítěte tápání 17.1.6 Objevování nových postupů prostřednictvím mentálních kombinací Dítě vynalézá postupy, které dosud neznalo Toto stadium je vrcholným stadiem senzomotorické inteligence a zrcadlí se vněm předcházející vývoj Dítě dochází k postupům řešení v hlavě, bez nutného zkoušení V náznacích se již u dítěte začíná objevovat představa o Dítě předstírá, že spí, přitom je bdělé
17.2
Předoperační stadium (předpojmové) - 3–6 let Ze senzomotorické roviny přechází myšlení na rovinu reflexivní K tomu je zapotřebí splnění tří podmínek: o Zvýšení rychlosti, které umožpuje, aby splynuly v jeden současný celek znalosti, které jsou vázané na postupné fáze činnosti o Uvědomění vlastních postupů činnosti, nikoliv pouze žádaných výsledků o Násobení vzdálenosti, které umožpuje, aby činnosti se skutečnými věcmi přešlz v činnosti symbolické Od posledních stadií senzomotorického období dovede dítě napodobovat některá slova a dávat jim globální smysl, ale teprve koncem druhého roku života se začne soustavně učit řeči Řeč si dítě vytváří ve stejné době, kdy si vytváří symbol Piaget zde vysvětluje rozdíl mezi symboly (a znaky) a příznaky (a signály) o Příznak
105
17.2.1
Stopy na sněhu jsou pro lovce příznakem zvěře Viditelný konec předmětu je pro dítě příznakem předmětu o Signál Objektivní jev, který předchází události (houkání vlaku za zatáčkou signalizuje, že vlak přijede.) o Symbol Zakládá se na znaku podobnosti mezi označující a označovanou skutečností (Kus dřeva se může se může stát autíčkem, panenka může být miminkem.) Symbol začíná až s představou oddělenou od vlastní činnosti o Znak Vytváří se dohodou Rodící se myšlení jednak v tomto stadiu prodlužuje senzomotorickou inteligenci, jednak se opírá o vynalézání symbolů a o objevování znaků Dítě si často hraje pomocí symbolické nebo napodobivé hry Substadium předpojmové (předoperační) - 2–4 roky Dítě spojuje předpojmy s prvními slovními znaky, jichž se učí užívat V činnosti dítěte se stále více prosazují symbolické činnosti Ale dítě zatím není schopno tvořit pojmy tak, jak to dělají děti starší Dítě ve věku 2-3 let nerozlišuje slimáka od slimáků, nedovede odlišit, zda slimáci, s nimiž se setkalo na procházce je jediné individuum či třída odlišných jedinců o Myslí si, že se slimák objevuje znovu na různých místech Dítě ještě neumí tvořit generické pojmy (říká všem mužům táta), ani neumí činit tranzitivní úsudky (A je větší než B, B je větší než C, A je větší než C) Forma jeho usuzování se nazývá transduktivní (Sternův termín), neboť vede od jednoho případu k jinému o jelikož jsme jeli autobusem do města za tatínkem, všechny autobusy jedou za tatínkem) Ačkoli je tento způsob myšlení nesprávný, je jasným důkazem snahy dítěte porozumět světu
17.2.2 Intuitivní stadium - 4–7 let Dítě se pomalu dostává ze symbolické nebo předsymbolické fáze až na práh operací V tomto stadiu uvažují děti pomocí polosymbolické formy myšlení tzv. názorným usuzováním Děti v tomto stadiu ještě nejsou schopny operací (reverzibilita, konzervace – viz pokusy) Toto stadium bylo Piagetem a jeho spolupracovníky nejvíce zkoumáno Některé pokusy prováděné Piagetem a jeho kolegy: o Pokus č. 1.: Dvě sklenice jsou naplněny stejným množstvím korálků, o čemž je dítě přesvědčeno. Obsah jedné sklenice přesypeme do sklenice jiného tvaru, takže hladina korálků je výše než u první sklenice. Dítě tvrdí, že počet korálků se změnil. Hlavní kognitivní struktury, které dítě v intuitivním substadiu uplatpuje, nazývá Piaget egocentrismus, centrace a ireverzibilita. Egocentrismus o vyznačuje se neschopností vidět svět jinak než ze sebestředného, subjektivního hlediska o Proto jsou děti v tomto období neschopny být ve svém myšlení kritické, logické nebo realistické o Děti si ještě neuvědomují, že mohou být i jiná hlediska než jejich vlastní
106
o
17.3
17.4
Experimentálně se to dokazuje tak, že když má dítě vyjmenovat členy své rodiny, nejmenuje sebe o Proti Piagetově pojetí egocentrismu existuje mnoho výhrad (Ch. Bühlerová, S. Isaacová) Kritizována je zejména Piagetova klinická metoda, kterou použil děti reagují na reakci druhého, což teorii egocentrismu trochu tupí hrany. Centrace o soustředění pozornosti pouze na jeden znak situace a opomíjení ostatních, ať jsou jakkoli důležité o Pokus s modelínou Děti ještě nedokážou pochopit, že množství plastelíny je zachováno, ať se s ní stane cokoliv o V důsledku centrace děti nejsou schopny konzervace Ireverzibilita o zahrnuje neschopnost postupovat zpětně ke svému výchozímu bodu o Sečte–li dítě, že dvě a tři je pět, nedokáže operaci obrátit a říci, že pět bez tří je dvě
Stadium konkrétních operací - 7–11 let V tomto velmi důležitém stadiu se názorné představy mění v konkrétní operační soustavy K vysvětlení tohoto přechodu používá Piaget opět teorie grupování (seskupování) o Děti jsou schopny uspořádat předměty pravé logické třídy a tak jim grupování umožpuje vysvětlovat si vlastní zkušenost, řešit problémy a utvářet si realističtější obraz o světě o V tomto okamžiku jsou totiž názorné vztahy dané soustavy již grupovány o V období kolem sedmého a osmého roku života se vytváří schopnost operačního grupování a dítě se tedy přesouvá do stadia operací V tomto období však děti mohou využívat pouze konkrétní zkušenosti (odtud konkrétní operace) Děti dokážou formulovat hypotézy v nepřítomnosti názorných předloh pouze tehdy, mají-li již zažitou zkušenost s tou formou o Tyto operace jsou tudíž vázány na činnost Dětské myšlení se v tomto období stává méně egocentrickým a děti získávají schopnost decentrování a zvratnosti o S decentrací pak nastupuje konzervace nejprve jako zachování látky v deseti letech zachování váhy až ve dvanácti letech zachování objemu) V tomto období nastupuje též to, co Piaget nazývá seriace (schopnost uspořádat předměty do pořadí)
Stadium formálních operací - 12 let a výše Formální myšlení se rozvíjí během adolescence V protikladu k dítěti adolescent uvažuje o všem možném nezávisle na přítomnosti (co by bylo, kdyby) o jeho teorie se točí zejména kolem věcí, s nimiž dospívající ještě zkušenosti nemají. Kolem dvanácti let jsou lidé schopni uvažovat hypoteticko – deduktivně o do této doby zůstává dítěti nedostupná formální logika i matematická dedukce
107
18
FREUDOVA TEORIE PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE
Sigmund Freud (06.05.1856 - 23.08.1939) Narodil se v moravském Příboře v početné židovské rodině jako nejstarší ze 7 dětí o starší, přísný otec - obchodník s vlnou o mladá, hodná matka Jeho otec v době jeho narození byl již dědou - dětem svých dětí z prvního manželství o Kdyby Freud neměl rodinné problémy, zřejmě by byla světová kultura o psychoanalytickou teorii okradena 1860 se přestěhovali do Vídně, ale Freudovi tamní mentalita neseděla o měl záporný postoj k náboženství - jeho původ viděl v obavách v raných vývojových fázích o náboženské chování považoval za blízké neurotickému. Byl úspěšným lékařem, ale nebyl přijímán svými kolegy nebyl schopen udržovat dlouhodobější přátelství o výjimkou byl Wilhelm Fliess, jehož Freud nazval svým alter ego o i tento vztah časem zanikl Freud trpěl rakovinou čelisti, měl srdeční problémy, kouřil 20 doutníků denně V manželství byl oddaný a s ženou Martou měl 6 dětí (3+3, nejmladší Anna) V roce 1938 po okupaci Rakouska nacisty odešel do Anglie, kde o rok později zemřel Některá díla: O člověku a kultuře, Totem a Tabu, Vybrané spisy, Výklad snů, Psychologie všedního života determinanty chování - fyziologické síly člověk je spíš reaktivní než aktivní libido - p energie oživující všechny fce Osobnost je uzavřený systém o libido se uplatpuje uvnitř tohoto systému o subsystémy Id, ego a superego - odlišné cíle, principy, neustále v boji mezi sebou Freud pracoval jako psychiatr ve Vídni a byl žákem francouzského psychiatra Charcota, u něhož studoval fenomén hysterie Spolu s Breuerem došli k závěru, že tato neuróza je reakcí na potlačené sexuální tendence (na konci 19. stol. doznívala viktoriánská pruderie) Freudova klientela trpěla i náboženskou morálkou a z ní plynoucími sexuálními frustracemi Hysterie bez organického původu jsou reakcemi na psychická traumata Breuer je léčil hypnózou, Freud pomocí metody volných asociací (pac. na lůžku asociuje) "hysterikové jsou nemocní vzpomínkami" na proběhlá traumata (pacientka s hydrofobií vychovatelka dala napít psovi; vzpomněla si na to, řekla to, a mohla zase pít).
18.1
Vývoj libida probíhá ve fázích orální, anální, falické, fázi latence a nakonec fázi genitální jde o přesun zón, které jsou zdrojem libidinózních pocitů
18.1.1 Orální stadium 0-1 rok stimulace úst a z toho plynoucí uspokojení o sání, dumlání (Éros - pud slasti) – nemusí nutně souviset jen s krmením o orálně agresivní – růst dentice (spojeno s pudem Thanatos – například sexuologické deviace jsou také spojeny s kousáním) jde současně o slast i o bolest – tato ambivalence doprovází různé oblasti našeho života výrazně větší % kuřáků je z řad předčasně odstavených dětí – adekvátní doba kojení je 1 rok 108
odstavení - konec orální slasti
18.1.2 Anální stadium 1-3 roky slast z uvolnění napětí v konečníku uspokojování ze zadržování a vyměšování stolice podle Eriksona je také důležité společenské ocenění (jestli se dítě vykakalo nebo pokakalo) tento zdroj slasti je odstraněn v průběhu nácviku k čistotnosti 18.1.3
falické stadium 3-6 let časné genitální období zdrojem slasti je stimulace genitálií předškolní období (děti jakoby masturbují) – jsou zvědavé, jak nahé tělo vypadá mají zájem o sexualitu rodičů dítě objevilo odlišnost pohlaví – chuť prohlížet se s kamarády období první zamilovanosti do tohoto období spadá Oidipovský/Elektřin komplex o sexuální zájem zaměřen i intrafamiliárně o něžné, platonické city k rodiči opačného pohlaví o žárlí na rodiče stejného pohlaví děti sledují oba rodiče v harmonii (jak se smiřují, komunikují, mazlí se…) – když to takhle stejně vidí v tomto věku o přijme rodiče svého pohlaví jako svůj vzor, protože si odůvodní, že když táta miluje takovouhle maminku, tak když bude taky stejná, bude ji taky milovat o podmínkou ale je, že rodiče musí být pro dítě akceptovatelní o můžeme se ale taky identifikovat s rodičem opačného pohlaví pak ale vznikají některé problémy při výběru partnera Kastrační úzkost o = obava ze ztráty penisu (tedy týká se pouze chlapců) o vnímají svou fyzickou odlišnost od děvčat a vnímají to jako něco navíc Freud tvrdí, že vše podstatné ve vývoji psychiky člověka, se odehraje do 6 let věku o Pak už dochází víceméně k rekapitulacím o domnívá se, že v 15 letech je charakter člověka "sádře podoben" pozn. Slovo „já“ začíná dítě používat kolem 3.roku věku o nejdřív o sobě mluví ve třetí osobě a používá své jméno, ale je zajímavé o udává se, že druhorozené a další děti už toto nedělají, resp. rovnou přejdou k používání pojmu „já“ kolem 3. roku už také nepotřebuje přímého hlídače, protože by mělo mít to, co smí a nesmí, v sobě zvnitřněno období 3-6 let je období 1. vzdoru (kdy dítě záměrně neposlouchá – zkouší své mantinely)
18.1.4 Fáze latence 6-12 let libido je odvedeno do školní práce a zájmů dřívější impulzy a zážitky jsou zapomínány a právě tyto zapomenuté obsahy chce psychoanalytická léčba vrátit zpět do vědomí proces socializace (začlepování dítěte do společnosti) o je to nepřetržitý konflikt mezi jedincem, který něco chce a mezi společností, která mu v tom brání během socializace jsou neustálé spory mezi Egem, Superegem a Id o když je společnost příliš drsná – vznikají patologické projevy
109
18.1.5
Genitální stadium 12-15 let puberta autoerotické vzorce jsou pryč a jedinec je zaměřen heterosexuálně zdroj slasti je nachází ve stimulaci genitálií zopakování falického období na kvalitativně vyšší úrovni (už není intrafamiliární, ale extrafamiliární)
110
19
19.1
19.2
ERIKSONOVA TEORIE OSMI VĚKŮ ČLOVĚKA neopsychoanalytik nevychází už jen z nativismu, ale i ze sociálna liší se od Freuda: o velký akcent klade na vliv společnosti o člověk se vyvíjí a mění v celém průběhu života (nikoli jen do 15 let) o 8 stadií (před svou smrtí koncipoval deváté) kritériem není pud a to, odkud bere uspokojení, ale je to vyřešení psychosociálního konfliktu jestliže se to povede, vyvíjí se dál a postupuje o úrovep výše jestliže se to nepovede, taky postoupí výš, ale s nějakou zátěží, poruchou, změněnými vztahy a v dalším období třeba už nepostoupí a stagnuje
Základní duvěra v život x pocitu nejistoty odpovídá orálnímu stadiu (trvá do 1 roku) je důležité, aby o dítě pečoval trvale jeden člověk o nejlépe biologická matka, která se na něj těšila a má pro tuto etapu vyčleněný čas, sama je zralá a stabilní schopnost synchronizace s dítětem o dítě vyšle signál a empatická matka ho zachytí „self-demand“ děti – dítě si zařve a dostane, co chce o potřebuje mít zažitý režim – neběžet hned pomoct apod. o je potřeba otužovat a nepřehánět podporu Pozn. Dekadentní tendence v dnešní době o omezení osobních vztahů rozchody SMSkou, místo večerního povídání koukáme na TV
Rostoucí autonomie x pocity studu ze závislosti na okolních osobách
19.3
odpovídá análnímu stadiu (do 3. roku) „Já sám“ – chce si zažít možnost sám se projevit a zažívá pocit studu, když něco neumí o zuří z toho, že to nejde důležité je zde dobře vyvážit rodičovskou pomoc o rodič musí povzbuzovat v samostatnosti, ale nenápadně pomáhat pokud rodiče autonomii nedovolí, dítě si nebude tolik věřit, bude méně samostatné, bude čekat na silného partnera a šéfa dítě si uvědomuje, že není součástí matky rodiče by měli mít přiměřené nároky o když rodiče nároky nemají, dítě se nudí a nepostupuje o když mají rodiče přehnané nároky, dítě si nevěří, podcepuje se a má neurotické projevy Janoušek – Intuitivní rodičovství Vygotský - Zóna proximálního/dobrého vývoje
Iniciativa x pocity viny odpovídá falickému stadiu (3-6 let) = období spontánní hry 111
19.4
19.5
19.6
dítě je nepřetržitě v akci dítě má internalizované normy a zkouší si je vně rodiny touží po vrstevnících (nelze ho odtrhovat – deprivace) o ačkoli některé děti si vystačí samy – mají třeba několik hraček, všechny dabují, oblékají…apod. tím, jak toho dítě hodně dělá, tak toho také hodně zkazí pamatuje si zákazy rodičů a zkouší je překračovat milují schovávat se autoritám o bunkry, domečky – nebýt vidět a zkoušet si překračovat, co nesmí o zažívají u toho výčitky svědomí, rozvoj morálně etického vědomí o pokud rodiče dítěti normy nevštípili, svědomí dítěte se nerozvinulo
Snaživost x méněcennost odpovídá Freudově latentnímu období (Freud tomuto období moc pozornosti nevěnoval) význam školy je velmi výrazný hlavně vést k pozitivní výchově, ke vzdělávání učitelé v 1. třídě by měli mít výborné učitelské schopnosti u některých dětí ještě není dokončena osifikace ruky o zátěží je už i dlouhé držení tužky v ruce o ztráta chuti chodit do školy učitelé jsou hnáni osnovami a pokud mají k tomu ještě osobnostní dispozice k úzkosti, je to konec) populace je Gaussovka – vždy se někdo nudí a některé děti jsou na hraně o už od 1. třídy se veze s pocity selhání nemá dílčí úspěchy, laťka je nasazena pro průměrné děti a pro podprůměrné děti je vysoko nastává to až tady, protože dříve sice chodily do školky, ale tam nebylo výkonnostní srovnávání
Hledání identity x nejistota o své vlastní roli 12. – 16./18. rok zde si člověk začíná klást otázky typu: Co jsem? Jak vypadám? Jsem hezký? o poměřuje se s ostatními klade si hlubší otázky typu: Co v životě chci? Co chci změnit? = 2. fáze negativismu, kriticismu je kritický k sobě i k okolí o nechce žít se sebou, ve svém těle o mohou se vyskytnout nedemonstrativní pokusy o sebevraždu pozn. je zajímavé, že dospívající mají často zrcadlo na stole navzdory kritičnosti jsou mnohdy velice často nejistí a nejistota se projevuje tendencí se shromažďovat (s vrstevníky, kteří jsou na tom stejně) mají tendenci se identifikovat se skupinou (generační, filozofická příslušnost) u dívek toto období nastupuje dřív, kluci je v 15 letech dohání
Rozpor mezi schopností splynout s druhým člověkem v pravé intimitě x izolace
= mladá dospělost: 18. – 26./30. rok již máme svůj sebeobraz a vyznáme se v sobě o jen tehdy jsme schopni splynout s někým dalším
112
19.7
19.8
umím sdílet názory, bydlení mám schopnost ustoupit z pozic kvůli něčemu důležitějšímu jinak (ačkoli třeba žiji v páru), jsem izolovaný o např. páry s tabuizovanými tématy, vyhýbající se negativním pocitům apod.
Vzájemnost x stagnace = 30 – 50 let dá se předpokládat, že jde o fázi reprodukce o neznamená to jen mít děti, ale je to i období zodpovědnosti schopnost vzájemnosti = odpadá sobeckost o touha dávat hledám lidi se stejným zájmem jako mám já jsou i lidé, co to takhle necítí o ještě se necítí být úplně dospělí o ženám se to nelíbí, protože mají pocit, že by odešly z výsluní => stagnují některá z předcházejících období byla komplikovaná
Dosažení skutečné osobnostní integrity x zoufalství, znechucení období nástupu stáří posilnění vlastního já po procesu socializace spokojenost sama se sebou o v ideálním případě "moudrý, soběstačný tibetský mnich" dnes do pravé integrity dospívá malé procento lidí
Integrita schopnost přesahu o nelpím na sobě samém o zajímá mě kontinuita života i po mé vlastní smrti schopnost nahlížet na svůj život s tolerancí o schopnost přijmout ho takový, jaký byl bez zbytečné sebekritičnosti o převaha pozitivního vidění světa přijmout vlastní konec jako součást života (bez zbytečných obav) Znechucení pocit agresivity, pocit ochuzení tendence rychle zachránit, co se dá chybí pocit naplnění, chybí spokojenost se životem, chybí filozofie pomoci jim nalézt smysl života organismus potřebuje zátěž Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity na to, aby se nebáli smrti
113
20
VÝVOJ SOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝCH VZTAHŮ V ONTOGENEZI (SOCIALIZACE)
20.1 Socializace
celoživotní proces vrůstání a začlepování jedince do společnosti o prostřednictvím identifikace a nápodoby o nejprve v rodině, později v malých skupinách až po zapojení do celospolečenských vztahů přijeti základních etických a právních norem dané společnosti do společnosti se začlepujeme sociálním učením v procesu socializace dochází i k o individualizaci – utvářeni svého vlastního JÁ o kulturaci – osvojeni norem společnosti (kultura) o profesionalizaci – osvojeni si profesní role o socializaci v užším slova smyslu – osvojení občansk role, vlastenectví v procesu socializace si osvojujeme o dovednosti - dobře osvojena činnost o vědomosti - pochopeni, poznatky o postoje - připravenost reagovat na určité situace určitým způsobem o sekundární potřeby - např. potřeba byt chválen, potřeba uznání obecné cíle – jsou společné každé společnosti bez rozdílu doby o snaha vychovat dospělého člověka, který se o sebe dokáže postarat speciální cíle – ve kterých se společnosti liší (doba, charakter,..) – náboženství, politické strany, měly by naplpovat potřeby socializace (= přechod od Já k My) o pasivní adaptace – jen společnost formuje jedince, člověk se začlepuje do celku o osamostatpováni se jedince od celku, formování sebe sama jako představitele společnosti o interakce, vzrůstání aktivity jedince, vliv na druhé, ... deviantní socializace - socializace nežádoucím směrem (kriminalita a spol.) resocializace - znovuzačlenění do společnosti sociální chování - individuální = já ke skupině, já k jednotlivci o interpersonální - mezi lidmi o skupinové - chování skupiny, k jine skupině, k jednotlivci socializační činitele o rodina o škola o vrstevnici o media atd.
20.2 Fáze socializačniho procesu
fáze probíhají pokaždé, když se člověk dostává do nové situace, skupiny později se zkracuje proces imitace a identifikace a interiorizace je rychlejší a hlubší v nové situaci člověk hledá model, ale později se stává i on pro někoho jiného modelem
20.2.1 Imitace (nápodoba)
hlavně u primitivních kmenů dítě nedostává příkazy a zákazy, ale dělá to, co vidí = učí se (socializuje) nápodobou 114
Bandura, Walters - nerozhoduje to, co se děje s pozorující osobou, ale to, co dělá a co se děje s modelem Vzor (model) o reálná, přítomná osoba (matka, sourozenec) o osoba s vyšším sociálním statutem (učitel,...) o model zprostředkovaný (media,...) o skutečné historické postavy o nejcennější je nápodoba viděných modelů význam má i to, zda je model za své činy potrestán či odměněn, zda je úspěšný nebo neúspěšný apod. hlavni znaky nápodoby o nápodoba = chování, prožíváni, postoje, stavy,... o mimovolní X nezáměrná X vědomě kontrolovaná o vztah model – napodobující → přímý X zprostředkovaný (media, vyprávění) o obsahuje celou řadu mechanismů, ale hlavni je učeni o ovlivněni modelem → krátkodobé X dlouhodobé
20.2.2 Identifikace (ztotožněni)
proniká hlouběji do dynamiky osobnosti jedinec jakoby přestává byt sám sebou a stává se tím, s kým se identifikuje neuvědomělý proces, nedá se regulovat Stockholmský syndrom
20.2.3 Internalizace (zvnitřněni)
chování dříve napodobované se zvnitřni
20.3 Pojetí socializace
20.4
Roussseau – člověk se rodí jako nezkažená bytost v jádru dobrá, ale společnost ho kazí Locke – dítě se rodí jako „tabule rasa“ a musí být formováno okolím Freud - endogenní faktory socializace o socializujeme se, abychom dostali Id pod kontrolu o socializace – interakce kultury společnost a pudové podstaty člověka o kultura potlačuje přirozenou pudovost o v procesu socializace je důležité období vývoje Superega – 3 roky (vliv rodiče) o člověk má v podvědomí deviantní sklony - musí byt socializován Durkheim - exogenní faktory socializace o socializujeme se proto, že na nás tlačí společnost o společenské podstaty nastupují nezávisle na individuálních Lipovetský o dnes se posouváme od socializaci k personalizaci o epocha postmoderního individualismu - důraz na kult těla, kult trhu, kult osobni autonomie, vzestup psychické kultury o individualismus, pomíjivost, nezařazenost styku
Rozdílné společensko - kulturní normy a cíle v socializac každá kultura svým výchovným působením vytváří jedince podle svých potřeb každá kultura posuzuje určité chování a jednání jedince o chováni považované v jedné kultuře za delikventy může být druhé běžné osobnost je výsledkem sociální interakce, především v sociální skupině
115
od narození jsme členy sociálních skupin Skupina dává člověku možnost pocitu sounáležitosti, jistoty a zakořeněnosti o umožpuje mu růst, ale zárovep na něj působí tlakem svých norem, tlakem ke konformitě společensky tlak – rodina, vrstevnici, instituce socializace o obecné cíle – jsou společné každé společnosti bez rozdílu doby snaha vychovat dospělého člověka, který se o sebe dokáže postarat o speciální cíle – ve kterých se společnost liší (doba, charakter) náboženství, politické strany měly by naplpovat potřeby socializace přechod od Já k My
20.4.1 Kultura z latinského slova Colo = pěstuji definice o souhrn životních forem, hodnotových představ a životních podmínek obyvatel na časově a prostorově omezeném úseku o souhrn materiálních a duchovních produktů člověka, tedy podmínky a způsob života ve společnosti o souhrn postojů v dané společnosti, které jsou dalším generacím zprostředkovány symboly, získávají podobu v nástrojích, výrobcích a lidé si je uvědomuji ve svých představách a idejích o souhrn vzorců chováni v konkrétní sociální skupině bez ohledu na její velikost a trvání o souhrn symbolických systémů a obsahů v dané společnosti (náboženství, uměni, vědění) o souhrn sociálně přístupných forem uspokojeni pudů (hodně psychologická definice) společensky jev (kultura v daném okamžiku a podobně) proces (proměpuje se, neustále vyvíjí) vztah (odrážejí se v ni vztahy společnosti a člověk s okolní přírodou a světem) zásadní odlišnost od přírody v kultuře se člověk socializuje každá kultura utváří osobnost kultura působí tak, že typy sociálních institucí jako je rodina, škola, církev atd. vytvářejí ideologii, definice roli a socializační procedury o to vede individuum k ideám, rolím, hodnotám, motivaci je naučná, je kolektivním produktem, má kontinuitu v prostoru a čase, je adaptivní, je vnitřně strukturovaná (zahrnuje množství jevů, procesů, vztahů) o nejširší význam kultury = komplex tvořeny aktivní tvůrčí činnosti lidi vedoucí k osvojení světa a touto činnosti vytvořenými hodnotami o užší význam kultury = integrovaný celek zahrnující chování, činnosti a výtvory určitého seskupeni lidi o nejužší pojetí = estetično, uměni Kultura ovlivpuje život jednotlivce i společnosti o vytvářením systému hodnot a určením jejich hierarchie o vytvářením vzorů činností a chování – kulturních vzorců způsob chováni, který je uznán a přípustný ve společnosti Kulturní vzorce = zvyky, obyčeje, mravy, zákony, tabu nedodržováni kulturních vzorců je sankcionováno společností (rodiče vůči dítěti x instituci) sankce pozitivní (odměny) x negativní (tresty) 116
Sankce – neformální (vyjádření, slovní pochvala, posměch) x formální (právní sankce – jsou podloženy právními předpisy) o vytvářením modelů společenských institucí a systému př. model rodiny modální osobnost typ osobnosti, která se v dané kultuře vyskytuje nejčastěji taková konfigurace osobnosti, kterou sdílí většina členů určité sociální skupiny jako souhrn společné zkušenosti, zejména v raných údobích života časné zkušenosti u dětí dané skupiny jsou obdobné tj. v dané kultuře se produkují podobné osobnosti nebo osobnosti s podobnými rysy Mohl by se tak projevit nejen národní charakter, ale i vliv sociálních třid a jiných sociálních struktur materiální kultura o oblast materiálního bohatství společnosti o prostředky používané k materiální výrobě – nástroje, stroje o způsoby používání těchto prostředků o produkty určené k uspokojování výrobních potřeb o spotřební předměty denní potřeby (zubní kartáček, talíř) o uměle materiální životní prostředí (stavby)
20.4.1.1 Duchovní kultura duchovni bohatství společnosti soubory ideji, zvyků, zřízení, instituci, symbolů, představ, názorů mají různý charakter - vědecký, etický, estetický apod. o uměni, věda, filosofie, náboženství, právo, morálka 20.4.1.2 Normativní kultura sféra společenských norem – součást duchovni kultury týká se práva a morálky obecná pravidla a návody jak se člověk má chovat, kdy a kde, a co se stane, pokud je poruší skupinové normy - v kultuře mohou existovat lišící se normy platící jen v nějaké skupině Funkce o humanizační, civilizační - „polidšťováni“ o poznávací, výchovná, adaptační, socializační, normativní o kompenzační, zábavná, terapeutická (uvolněni odreagováni se) o akumulativní (uchovává v sobě poznatky) enkulturace - proces osvojování si kultury akulturace - přenášení, integrace kulturních prvků jedni kultury do druhé = kulturní difuze kulturní dědictví - navazuje na něj následující kultura - základ, ze kterého vyrůstá subkultura - zvláštnosti souboru kulturních prvků typických pro vyhraněné skupiny v rámci jednoho národa, společenství o menši kultura ve většinové kultuře 20.4.1.3 Masová kultura dost často se tak označuje současná kultura stejné oblečení, jeden televizní pořad ve stejnou dobu na celém světě apod. základní znaky - masovost a standardizace masová komunikace – rozhlas, Tv... zvláštní typ kultury přístupný všem bez rozdílu o Výhody – projev demokratizace kultury a společnosti o Nevýhody – nebezpečí „stádnosti“, průměrnosti – tzv. masový člověk
117
o
uniformizace kultur, desenzibilizace vůči některým, ochuzeni duševního života populace
20.4.2 Sociální role, statut, pozice v každé společnosti s sebou nesou určitá očekávání, povinnosti i práva pozice - místo jedince v sociálním systému určité skupiny o často slučována s rolí i statutem či brána jako nadřazená status - postavení jedince v sociálním systému, vždy ale ve vztahu k ostatním statutům téhož systému o zahrnuje autoritu, moc, prestiž o promítá se do něj původ, vzděláni, majetek o vrozený, připsaný, získaný o statutární symboly – auto, členství v klubu role - očekávaný způsob chování vázaný na určitý statut o vhodné chování v určitém postavení o máme tolik rolí ke kolika skupinám náležíme o vnitřní znaky – přesvědčeni, cítěni X vnější znaky – oblečení, gesta o primární role – matka X sekundární role - vybídka skupinou aby roli přijal X přací role – dle potřeb jednice o konflikt roli X konflikt mezi rolemi X konflikt Intra sdělovatel Jaide - volba školy, zaměstnání, hodnot, oblečeni, zájmů o Typ A - řídí svou volbu dle přání a rozhodnuti rodičů či jiných významných dospělých popř. podle víceméně nahodilých vnějších skutečnosti bez zřetele na vlastni zájmy a sklony Převažuje pasivní podřízení o Typ B - člověk má přání, avšak představy jsou nejasné a nepevné hlavně v dospívání vlastní přání určuji spíše jen obecnou širokou orientaci, nejsou zaměřeny na konkrétní cíle (povoláni atd.) Toto pak voleno pod vlivem různě silného tlaku okolí o Typ C - řídí svou volbu dle osobního plánu založeného na cílech vlastního života, často dlouho předem promyšlených Jedinci jsou zpravidla iniciativní, rozhodní, cílevědomí, se silnými seberealizačními tendencemi
20.5
Vlivy působící chorobné změny v procesu socializace Organické vlivy (biomedicínská problematika - genetika, pediatrie, neurologie, psychiatrie) o Genetické vlivy o Infekční vlivy o Toxické vlivy o Perinatální hypoxie o Mechanické poškození o Úrazy Psychické ohrožení dítěte o Týrání o Zneužívání o Zanedbávání o Psychická deprivace
118
20.6
Vývoj sociálních vztahů
20.6.1 Novorozenec prosociální chování - umí si přivolat pozornost největší význam má matka o vliv matky na vývoj dítěte – první sociální vztah 20.6.2
Kojenec od 6 týdne se začíná objevovat úsměv - reakce na dospělého - první známka socializace kolem 4 měsíce se směje kolem 5 měsíce silnější smích od 6 měsíce nediferencovaná socializace - usmívá se na kohokoli, na známé od 6 - 8 měsíce diferencovaná socializace - začíná rozlišovat matku (drží se jí) od 7 měsíce vytváří vztah k osobě, která o něj pečuje nejvíce (matka, babička, otec) od 1 roku – chůze, řeč – rozvoj sociální vztahů o dialogy s rodiči
20.6.3
Batole první větší sociální kontakty – jesle, školka dítě získává ve svém sociálním prostředí různé role velký význam má reč období vzdoru, negativismus („já sám“) paralelní hra, pak postupná spolupráce, ale ne ještě pevná pravidla ve hře hygienické návyky vztah s rodiči, sourozenci – blízká rodina
20.6.4
Předškolní věk vztah s celou rodinou, příbuznými, blízkými známými potřeba jistoty v rodině větší styky s vrstevníky – školka, kroužky – různé pozice osvojování sociálních rolí vývoj morálky
20.6.5 Mladší školní věk vstup do školy o nové autority – učitelé o nová vrstevnická skupina – pozice, přijetí, soutěživost rozvoj sociálních kontrol význam skupin izosexuálních 20.6.6
Pubescence význam vrstevnické skupiny uvolnění závislosti na rodině, modifikace vztahu k rodičům mění se názor na jiné lidi mění se vztah ke škole, dobrý výsledek přestává být cílem, ale stává se prostředkem diferencují se vztahy k vrstevníkům význam izosexuálních vztahů v malých skupinách začíná zájem o druhé pohlaví
119
20.6.7 Adolescence reálné prožívání vztahů čistě vrstevnické X už přátelské a partnerské vtahy o vrstevnické skupiny slouží jako prostředek pro vývoj heterosexuálního chování zvětšuje se význam stálého sexuálního partnera, intimní vztah o emoční jistota - stabilní přítel, který sdílí podobné hodnoty a zájmy o první sexuální zkušenosti, zamilovanost, preference jednoho partnera změna stylu komunikace v rodině - už nejde o dominanci rodiče nad dítětem ale o rovnocenný vztah 20.6.8
Dospělost výběr partnera manželství, stálý partnerský vztah vztahy v rodině, rodina partnera vztahy v dětmi vztahy v práci (podřízenost, nadřízenost)
20.6.9
Stáří vyšší zájem o sebe sama důležité vztahy s rodinou – děti, vnoučata chtějí pocit potřebnosti ve společnosti, předávání zkušeností kontakty s vrstevníky odchod do důchodu – větší izolace dobré, když mají zájem – univerzity 3 věku apod.
120
