ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ A MOTORIKA PŘEDŠKOLNÍHO DÍTĚTE

Metodická příručka

ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ A MOTORIKA PŘEDŠKOLNÍHO DÍTĚTE Mgr. Jiřina Bednářová

Obsah Projekt „Skládám, tvořím myslím“ .......................................................................................................... 4 Polytechnická výchova ............................................................................................................................ 4 Motorika, jemná motorika, grafomotorika ............................................................................................. 5 Hrubá motorika ................................................................................................................................... 5 Jemná motorika ................................................................................................................................... 5 Činnosti rozvíjející jemnou motoriku............................................................................................... 6 Lateralita.............................................................................................................................................. 8 Grafomotorika ..................................................................................................................................... 9 Vizuomotorická koordinace............................................................................................................... 10 Zrakové vnímání a paměť ...................................................................................................................... 11 Vnímání barev ................................................................................................................................... 11 Figura a pozadí .................................................................................................................................. 11 Zraková diferenciace ......................................................................................................................... 12 Zraková analýza a syntéza ................................................................................................................. 13 Oční pohyby....................................................................................................................................... 15 Zraková paměť................................................................................................................................... 15

Projekt „Skládám, tvořím myslím“ Tato příručka je vydávána v rámci projektu „Skládám, tvořím, myslím” (registrační číslo: CZ.1.07/1.3.00/48.0135). Realizátorem projektu jsou LUŽÁNKY – středisko volného času, Brno, Lidická 50 ve spolupráci s partnerem projektu, Pedagogicko-psychologickou poradnou v Brně. Cílem projektu je podpořit pedagogy mateřských škol v oblasti polytechnického vzdělávání, protože tato oblast a celé předškolní vzdělávání patří mezi nejméně podporované oblasti posledních 25 let. Naším projektem chceme významně přispět k získání konkrétních dovedností předškolních pedagogů, a to různými cestami a technikami. Ucelený vzdělávací blok poskytne pedagogům základní východiska pro posouzení aktuálních schopností dítěte a návazné informace o klíčových oblastech pro rozvoj polytechnických dovedností. Pedagogové obdrží doprovodné metodické materiály a také soubor nově vzniklých pomůcek a pracovních listů pro edukaci různých poznávacích a manuálních činností. Pedagogové budou též posuzovat přínos pomůcek a stavebnic ve své MŠ. Dále se budou moci účastnit dílen zaměřených na rozvoj polytechnických dovedností dětí, sami si budou moci aktivitu vyzkoušet a později i realizovat na půdě své MŠ.

Polytechnická výchova V této příručce se zabýváme zrakovým vnímáním a motorikou, ostatním oblastem se věnuje příručka vydávaná ke kurzu „Prostorová orientace a matematické představy předškolního dítěte.“ Vztah dítěte k polytechnice je v jisté míře ovlivněn úrovní motoriky (hrubé i jemné) a dalších schopností a dovedností, které jsou předpokladem technického myšlení. Jedněmi z klíčových oblastí ovlivňujících polytechnické vzdělávání dítěte jsou úrovně rozvoje:    

motoriky – hrubé, jemné i grafomotoriky; hmatového vnímání, vizuomotorické koordinace; zpracování zrakových vjemů – uvědomování si částí a celků, zrakového rozlišování; prostorové orientace; základních matematických představ.

4

Motorika, jemná motorika, grafomotorika Při rozvíjení motorických schopností a dovedností se zaměřujeme na procvičování celkové obratnosti – hrubé motoriky, jemné motoriky, vizuomotoriky, posléze i grafomotoriky.

Hrubá motorika V předškolním věku tělesné aktivity a obratnost významnou měrou pomáhají dítěti zapojovat se do společných činností s ostatními dětmi. Pohyblivost a přesnost pohybů ovlivňuje rychlost při běhání, skákání, prolézání, hrách s míčem. Menší pohyblivost a zručnost má vliv na preferenci činností. Jestliže je dítě v některé činnosti neobratné, nejisté, bojácné, zpravidla ji po určité době nevyhledává, ať již jsou to činnosti z oblasti hrubé, či jemné motoriky, grafomotoriky. Většinou se bez záměrného vedení tato oslabení nekompenzují; následně tím může být ovlivněno mnoho dalších schopností a dovedností. U dětí podporujeme tělesné aktivity, jako jsou chůze, běh, skákání, seskakování, lezení, přelézání, podlézání, udržování rovnováhy při chůzi po méně rovném terénu, přes širší lavičku, chůze po schodech, kutálení míčem, chytání, házení, jízda na odrážedle, na tříkolce, koloběžce, kole. Pokud má dítě v těchto činnostech potíže, jeho obratnost se výrazně odlišuje od vrstevníků, je nejisté nebo bojácné, potom je potřebné umožnit mu dostatek pohybu, možností spontánního běhání venku, překonávání překážek, her s ostatními dětmi, dodávat mu odvahu, povzbuzovat je. Tyto spontánní pohybové aktivity je vhodné doplnit o cvičení v tělocvičně, například cvičení rodičů s dětmi, zařazením rytmických cvičení. Pokud má dítě v pohyblivosti i nadále výraznější potíže, je namístě konzultace s odborníkem (rehabilitačním pracovníkem, lékařem) a zahájení odpovídajících cvičení, rehabilitačního tělocviku.

Jemná motorika Rozvoj tzv. hrubé a jemné motoriky, to znamená hrubých a jemných pohybů, jejich koordinace, celkové pohyblivosti, obratnosti, je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro zvládnutí schopnosti psaní. Svaly pro koordinaci jemných pohybů, potřebné pro uchopování, manipulaci s drobnými předměty, později pro kreslení a psaní, se vyvíjejí pozvolna. Rozvoji jemné motoriky napomáhají každodenní činnosti, sebeobsluha, manipulační hry, tvořivé a rukodělné činnosti. Rozvoji jemné motoriky mohou posloužit přirozené příležitosti. Předškolní období je doba, kdy se dítě snaží napodobovat dospělé, chce jim pomáhat. Pro svou menší zručnost však bývá od mnoha činností odrazováno z obav, aby něco nerozbilo, nepokazilo, případně se nezranilo, a v neposlední řadě také proto, aby práce dospělému rychleji ubíhala. Čím častěji se nám však podaří dítě do práce zapojit, tím získává více příležitostí k rozvoji jemné motoriky a poznání vůbec. Nelze opomíjet hmatové vnímání. Hmatové vjemy od raného věku hrají nepostradatelnou úlohu v poznávání světa, jsou nezastupitelné v rozvoji emocí, komunikace. Významný vliv má hmat při rozvoji motoriky, zejména jemné motoriky, v regulaci tělesného napětí.

5

Projevy nevyzrálosti jemné motoriky a grafomotoriky u dítěte v předškolním věku:      

nevyhledává činnosti vyžadující obratnost a koordinaci jemných pohybů – nevyhledává stavebnice, mozaiky, rukodělné činnosti, popř. je v těchto činnostech méně obratné; může být méně obratné při každodenních činnostech, sebeobsluze; nevyhledává kreslení, malování, příp. je dokonce odmítá; linie čáry jsou často kostrbaté, vytlačené; čára bývá vedena nerovnoměrně, neplynule; obsah kresby je oproti vrstevníkům chudší; kresba odpovídá dítěti mladšího věku jak po stránce formální, tak i obsahem; kresba je hůře koordinovaná, oproti vrstevníkům chudší, jednodušší.

Oslabení jemné motoriky a grafomotoriky může mít u dítěte ve školním věku za následek:        

obtížné osvojování tvarů písmen; neplynulost tahů při psaní; zvýšený tlak na podložku; kolísání velikosti a sklonu písma; celkově sníženou úpravu písemného projevu, někdy až nečitelnost; sníženou rychlost psaní; zvýšenou chybovost; potíže při samostatném učení z vlastních zápisů.

Činnosti rozvíjející jemnou motoriku Rukodělné činnosti:  skládání kostek – vlaky, mosty, vyšší věže, hrady, postupné zmenšování kostek;  zasouvání kolíčků do otvorů – postupně volíme drobnější materiál. Při práci rozvíjíme uchopování špetkou prstů;  navlékání korálků, knoflíků, těstovin, matiček, rozstříhaných slámek;  stavění řad (vlaků) z knoflíků, korálků a přírodních materiálů. Řady mohou mít předlohu postavenou dospělým, v řadě se mohou pravidelně střídat určité skupiny – střídání barev, velikostí, tvarů, materiálů. Mezi skupinami můžeme dodržovat i pravidelné mezery, třídit je podle materiálů, velikostí, barev;  modelování – z plastelíny, hlíny, těsta a dalších materiálů – hmotu mačkat, uždibovat, slepovat, hloubit v ní různě hluboké otvory, válet váleček, vytvářet krouživý pohyb při modelování koule;  obtiskování – využití razítek s dětskými motivy, vlastní výroba tiskátek. Můžeme použít i běžné předměty, které natřeme barvou nebo křídou a obtiskujeme;  obtiskování ruky, prstů do tácu s moukou, krupicí, pískem. Do těchto materiálů můžeme zkoušet s dítětem i kreslit, nacvičovat vedení čar;  mačkání papíru – výroba větších i malých koulí;  stříhání – zpočátku pouze přestřižení proužku papíru, ustřižení rohu, postupně přecházíme na přestřižení delší plochy. Můžeme stříhat po čáře i bez naznačené linie, vystřihovat obrázky z časopisů, obrázky, které si dítě samostatně nakreslilo, apod. U leváků je vhodné zabezpečení nůžek pro leváky;

6

   

   

 

vytrhávání z papíru – vytrhávání malých částí, vytržení proužku, vytržení určitého tvaru – kruhu, hrušky atd.; lepení – slepit z krátkých proužků dlouhý pruh (např. výroba silnice pro malá autíčka), lepení řetězu, lepení vystříhaných obrázků, koláží; skládání z papíru – nejdříve přeložení papíru (výroba vlastního sešitku, bločku), skládání jednoduchých tvarů – harmoniky, skládačky, červíka, čepice apod.; skládání tvarů a figur z tyčinek, párátek, krátkých špejlí, slámek – buď podle předlohy, nebo samostatné vymýšlení tvarů. Dítě může pro obměnu vymyslet tvar jako vzor pro skládání dospělého, zapojíme střídání rolí. Figury můžeme zkoušet skládat z geometrických tvarů, které jsme si předtím s dítětem vystříhali; přišívání velkých knoflíků, prošívání látky, papíru jehlou s tupým hrotem; motání klubíček vlny; spolupodílení se na výrobě svých hraček; uzlování na šňůrkách – nejprve udělat jeden uzel, posléze určitý počet uzlů vedle sebe, postupně se naučit odhadovat a držet vzdálenost mezi jednotlivými uzly, spojit uzlem tkaničku do kruhu, spojit dva provázky, udělat řetěz z krátkých provázků; vytváření tvarů z měkkého drátu, výroba řetězu z kancelářských sponek; malování – nejdříve můžeme použít prstové barvy, přecházet na vodové a temperové barvy, vytvářet barevné kompozice.

Cvičení s prsty:  otevírání zavřené dlaně postupně po jednom prstu;  běhání prstů po stole – zapojíme ukazováček a prostředníček;  střídavé ťukání do stolu ukazováčkem, prostředníkem;  hra na klavír – ťukání jednotlivými prsty na desku stolu, prsty se libovolně střídají, neťukají všechny najednou;  psaní na klávesnici – prsty se kromě vodorovného pohybu pohybují nahoru a dolů;  solení polévky – špetkový úchop, jako když solíme (vhodné dát i skutečnou misku se solí);  tleskání prsty – palec s ukazovákem, prostředníkem, prsteníkem, malíkem;  tleskání ukazováky, prostředníky… pravé a levé ruky;  déšť – nejdříve ťukne do desky stolu ukazovák, poté ukazovák s prostředníkem, dále 3 prsty, 4 prsty a ťukání se opakuje, tempo ťukání se může zrychlovat, ruce se mohou střídat. Tato cvičení je vhodné doprovázet říkankami. Úkony spojené se sebeobsluhou:  samostatné stolování;  oblékání se;  zapínání knoflíků, zipů, zapnutí přezky, navlékání ponožek apod.;  oblékání panenek, plyšových hraček. Stavebnice, společenské hry:  práce se stavebnicemi, různorodost stavebnic – vhodné je se vzrůstající koordinací pohybů postupné zmenšování jednotlivých dílů;  skládání mozaik – nejdříve používáme mozaiky s většími korálky, kolíčky, postupně volíme drobnější materiál. Při práci rozvíjíme uchopování špetkou prstů; 7



    

puzzle – skládání koupených puzzle i skládání a výroba samostatných skládanek. Zde je výhoda zapojení vlastní tvořivosti a rozšíření skládaných tvarů. Skládat můžeme rozstříhaný obrázek, pohlednici i samotné geometrické tvary; hra „mikado“; všechny společenské hry, kde dítě pohybuje figurkami, hází kostkou; pexeso (včetně přípravy hry), karetní hry; házení na cíl – míčky do krabice, knoflíky do misky, kroužky na tyč; provlékání šňůrek otvory nejrůznějších tvarů – můžeme využít koupených dřevěných hraček nebo z kartonů vystřihnout různé tvary předloh, děrovačkou na papír udělat otvory a provlékat tkaničkami.

Pomoc při každodenních činnostech v domácnosti:  hnětení tvarů z těsta, vykrajování, míchání, krájení zeleniny, přesypávání;  používání kolíků na prádlo – věšení ponožek, kapesníků, oblečků pro panenky; připínání kolíků na okraje kartonu různých tvarů, např. vytváření sluníček;  zamykání, odemykání (dítě může mít v hračkách několik nepoužívaných visacích zámků), rozsvěcení světel, mletí koření, kávy mlýnkem;  listování v knize po jednotlivých listech;  šroubování – uzávěry lahví, větší šroub a matka. Můžeme využít lahviček a krabiček od vitamínů, krémů. Montování, práce s nářadím – lze využít dětského nářadí ke šroubování, zatloukání kladívkem apod. Cvičení hmatu:  dotýkání se předmětů z různých materiálů, poznávání materiálů hmatem, můžeme využít misek s luštěninami, těstovinami, obilím, kamínky, korálky, knoflíky, krupicí, moukou, pískem apod.;  rozpoznávání předmětů hmatem – nejdříve dítěti předmět ukážeme, umožníme mu osahání prsty, povídáme si o charakteristických rysech předmětu, propojujeme viděný a hmatový vjem. Až poté předmět zakryjeme a dítě poznává hmatem. Můžeme si vytvářet „hmatové sáčky“ nebo „hmatové krabice“, které mají pouze otvory pro ruce a předměty dobře zakryjí. Zpočátku vkládáme výrazně rozdílné předměty, později to mohou být plastová zvířátka apod. Tyto činnosti většinou nerozvíjejí pouze jemnou motoriku. Zároveň je rozvíjena celá řada dalších schopností – vizuomotorická koordinace, zrakové vnímání, prostorová orientace, koncentrace pozornosti, estetické vnímání a další.

Lateralita Dříve než dítě začíná více kreslit, popřípadě před zahájením záměrného cvičení zaměřeného na rozvoj grafomotoriky, je důležité znát lateralitu ruky a oka dítěte. U některých dětí je lateralita oka a ruky zřejmá již na začátku předškolního věku. Mnohé děti však ruce ještě po třetím roce při manipulaci s předměty i při kreslení střídají. Střídání rukou je v tomto období přirozený jev, necháme na dítěti, kterou ruku bude používat. Postupně je zapotřebí dlouhodoběji sledovat, kterou ruku dítě při určitých činnostech používá přednostně.

8

Pro zjištění laterality potřebujeme mít k dispozici souhrn informací. Tyto informace získáme z anamnézy, z pozorování dítěte při spontánních i záměrně motivovaných činnostech, z kresby a ze zkoušek laterality. Pozorování při spontánních i záměrně motivovaných činnostech je pro určení laterality velice důležité. Jedná se o sledování dítěte při volném hraní, při každodenních činnostech, sebeobsluze. Všímáme si, která ruka je aktivnější, obratnější nebo zda dítě ruce vysloveně střídá. Je vhodné se zaměřit na sledování:       

práce se stavebnicemi, kostkami, skládankami, puzzle; společenských her – pexesa, domina, člověče, nezlob se, kuželek, házení kruhem na trn; hry s pískem – která ruka nabírá lopatkou písek do kbelíčku, formiček, kterou rukou dítě zvedá kbelíček s pískem apod.; rukodělné činnosti – stříhání, vytrhávání z papíru, skládání, lepení, modelování, šroubování šroubovákem, řezání pilou, zatloukání kladívkem, šroubování matičky; každodenních činností – rozsvěcování a zhasínání světla, otevírání a zavírání dveří, zamykání, listování v knize; sebeobsluhy, hygieny – čistění zubů, česání, oblékání – zapínání zipů, knoflíků; sledujeme i spontánní kresbu dítěte.

Při sledování činností považujeme za dominantní tu ruku, která vykonává pohyb. Pro zjištění laterality oka můžeme nechat dítě podívat se do krasohledu, do lahvičky, klíčové dírky, papírové roličky. Pokud stále není zřejmé, která ruka je dominantní a kterou rukou bude dítě kreslit, je vhodné vyšetření laterality na odborném pracovišti.

Grafomotorika Při cvičení je naším cílem rozvoj koordinace jemného svalstva ruky a zraku, navození správného držení psacího náčiní, uvolnění ruky, posléze plynulý pohyb tužky po papíře. U dětí s nesprávným držením tužky, nejčastěji s drápovitým nebo křečovitým držením, používáme při kreslení trojhranné tužky, speciální nástavce na tužku fixující prsty do správného postavení (tzv. „trojhránky“). Vytváření a podpora správného držení tužky jsou v tomto věku velice důležité. Zároveň dbáme i na správné držení celého těla, postavení paže při psaní, aby základní pohyb vycházel z ramenního kloubu, ruka se v zápěstí nadměrně neohýbala, nevyvracela, horní hrot tužky směřoval do prostoru ramene, konec tužky s ramenem svíral přibližně úhel 45 stupňů. Celkové uvolnění svalů lze navodit hrou „panáček Hadráček“. V počátku nácviku může dítě doma uvolňovat ruce i nohy vleže, vyvoláváme pocit tíže, pocit gumové ruky. Cvičení grafomotoriky začínáme uvolňovacími cviky. Jako uvolňovací cvik v počáteční fázi je vhodná dráha. Na větší formát papíru nakreslíme dvěma liniemi dráhu. Dítě zpočátku může dráhu projíždět prstem, autíčkem, později tužkou. Přirozeně tak navodíme přiměřenou rychlost při vedení stopy, plynulost tahu, uvolnění i zapojení celé paže. Pokračujeme obtahováním jednotažných obrázků. Metoda obtahování je vhodná z několika důvodů. Především se takto dítě naučí snáze při kreslení 9

uvolnit ruku, povolit křečovité držení tužky, snížit tlak na podložku. Tím, že je stopa vedena podle předlohy, nemusí dítě tolik myslet na tvar vedené linie a může více pozornosti věnovat nácviku správného držení náčiní. Děti, které mají těžkosti plynoucí z nedostatečně rozvinuté jemné motoriky, zpravidla činnosti, jako jsou kreslení, malování, stříhání, nevyhledávají, jsou v těchto činnostech méně úspěšné. Při obtahování má dítě možnost dříve zažít pocit úspěchu, je motivováno k práci s tužkou. Obtahováním získává pocit důvěry ve své schopnosti kreslit, vybarvovat apod. Uvolňuje ruku natolik, že tyto činnosti již nejsou vyčerpávající, tahy nabývají na plynulosti a jistotě. Po uvolňovacích cvicích následují průpravné cviky grafomotorických schopností, které mají za cíl připravit dítě na zvládnutí prvků psaní, rozvinout koordinaci ruky a zraku. Prvky jsou řazeny podle obtížnosti, neměly by být výrazným způsobem přeskakovány. Před samotným kreslením je možno prvek kreslit prstem ve vzduchu. Začínáme rovnými čarami a kruhy. Tím, že kruhy několikrát obtahujeme, uvolňujeme ruku, různými velikostmi kruhů uvolňujeme celou paži – velkými a středními kruhy ramenní kloub, loket, malými kroužky zápěstí. Pokračujeme spirálami, kde usilujeme o dosažení koordinace vzdálenosti mezi vedenými liniemi, dále vlnovkami, zuby. U šikmých čar motivovaných jako déšť připravujeme dítě na sklon písma. K nejtěžším prvkům patří horní a dolní smyčka a oblouky s vratným tahem.

Vizuomotorická koordinace Jde o schopnost integrace zrakových vjemů s jemnou motorikou. Je jednou z důležitých podmínek úspěšného rozvoje grafických dovedností dítěte (psaní, kreslení), kdy dítě například musí viděné písmeno zachytit do zrakové paměti a spojit tento obraz ze své představy s pohyby ruky a prstů. Pokud má dítě dobrou úroveň vizuomotorické koordinace (souhry oka a ruky), jeho čára je plynulá, umí napodobit tvar, zvládne plynulý pohyb, který potřebuje pro to, aby daný tvar napsalo. Zároveň vizuomotorická koordinace ovlivňuje přesnost při vedení čáry. K rozvoji vizuomotorické koordinace napomáhají všechna výše uváděná cvičení jemné motoriky; projíždění drah, obtahování jednotažek; hledání cest v bludištích; cvičení postřehu, například vyhledávání a podtrhávání určitých obrázků, tvarů apod. Vhodné pracovní listy rozvíjející grafomotoriku, vizuomotoriku: Bednářová, J.: Kreslení před psaním. Brno: PPP Brno, 1998 Bednářová, J.: Jedním tahem. Praha: DYS-centrum Praha, 2006 Bednářová, J.: Jak se pastelky učily kreslit. Brno: Edika, 2012 Bednářová, J.: Mezi námi pastelkami. Brno: Computer Press, 2011 Bednářová, J.: Co si tužky povídaly. Brno: Edika, 2012 Bednářová, J.: Na návštěvě u malíře. Brno: Edika, 2012 Bednářová, J.: Mezi námi předškoláky, 1. díl. Brno: Computer Press, 2011 Bednářová, J.: Mezi námi předškoláky, 2. díl. Brno: Computer Press, 2011 Bednářová, J.: Mezi námi předškoláky, 3. díl. Brno: Computer Press, 2011 10

Zrakové vnímání a paměť Úroveň zachycení a zpracování zrakových vjemů ve školním věku významnou měrou poznamenává čtenářské a další dovednosti. Dobré zrakové vnímání je předpokladem mimo jiné k úspěšnému zvládnutí čtení a psaní písmen, slabik, slov, číslic a čísel. K tomu, abychom správně četli, potřebujeme mít vyzrálou schopnost:      

rozlišení figury a pozadí; rozlišování detailů a polohy předmětů (optickou diferenciaci); zrakové analýzy a syntézy; záměrného vedení očních pohybů; zrakové paměti; vizuomotorické koordinace.

K základním předškolním dovednostem patří i přiřazení a pojmenování barev.

Vnímání barev Tříleté dítě by mělo být bez potíží schopno přiřadit k sobě stejné barvy, vyhledat předmět ve stejné barvě, jako je vzor. Na rozlišování a přiřazování barev se zaměřujeme především při hrách a při každodenních činnostech, například při navlékání korálků dítě necháme vyhledat stejný korálek, při hře s kostkami můžeme vyhledávat všechny modré kostky apod. Dítěti barvu často pojmenováváme: „Teď navlékáme žlutý korálek… To je modrá kostka… Jen co přejede červené auto, budeme přecházet…“ Pojmenováváním barvy pomáháme dítěti spojit a upevnit si barvu a její název. Obtížnějším úkolem je na pokyn ukázat požadovanou základní barvu. Zvládnutí tohoto úkolu odpovídá přibližně věku 3,5 roku. Oproti přiřazování je to úkol náročnější. Předpokládá pasivní znalost barev. Dítě již ví, že každá barva má své pojmenování, po pojmenování barvu dokáže na předmětech vyhledat. Avšak ještě většinou barvy samo aktivně nepojmenovává. Samostatně pojmenovat základní barvy by dítě mělo zvládnout ve čtyřech letech. Posléze se zaměřujeme na znalost všech barev včetně jejich odstínů.

Figura a pozadí Při vnímání zrakových podnětů dochází zároveň k jejich uspořádávání. Celek je rozčleněn na objekt, který nás zajímá přednostně (figuru), a jeho okolí (pozadí). Jde o schopnost soustředit se na potřebný zrakový podnět. Například figurou může být jeden strom na obrázku lesa, pozadím les, celý obrázek, kniha, ve které je obrázek natištěn, stůl, na němž kniha leží, atd. Podle aktuálních potřeb se figura může stát pozadím a některý prvek z pozadí figurou. Odlišení figury a pozadí se dítě učí od kojeneckého věku. Při pozorování předmětů koncentruje pozornost na objekt, který ho právě v té chvíli zaujal, odlišuje jej od pozadí. Okolo druhého roku většina dětí ráda prohlíží obrázkové knihy, zpravidla leporela s jednoduššími obrázky. Čím je obrázek složitější a obsahuje více prvků, tím je orientace v něm pro malé dítě složitější – jedním z důvodů je i pozvolně se rozvíjející odlišení figury a pozadí. Při přemíře podnětů může být dítě zmateno,

11

neumí zafixovat jednotlivé objekty, které mu mohou splývat. Obdobou může být přemíra hraček i výzdoby prostředí, ve kterém dítě žije. Vhodné činnosti zaměřené na odlišení figury a pozadí:     

prohlížení obrázkových knížek, vyhledávání a pojmenovávání jednotlivých objektů; vyhledávání objektů podle obrázku; vyhledávání částečně ukrytých objektů v obrázcích; vyhledávání a obtahování obrázků překrytých sítí, grafickým vzorem; práce s pracovními listy, kde se dva a více objektů překrývá.

Při nevyzrálosti či oslabení této schopnosti může docházet při prohlížení složitějších obrázků s více prvky (později při čtení textu) ke ztížené orientaci v ploše, k potížím při zaměření pozornosti na jednotlivé prvky, jejich splynutí s pozadím.

Zraková diferenciace Rozlišení detailu a polohy úzce souvisí s konstantností vnímání – rozpoznání předmětu bez závislosti na jeho barvě, velikosti, umístění. Konstantnost vnímání se rozvíjí v souvislosti s chápáním trvání objektů. Aby dítě při čtení nezaměňovalo písmena, číslice a jejich pořadí, musí odlišit:   

detail; hornodolní postavení; pravolevé postavení.

V oblasti zrakového rozlišování (optické diferenciace) po třetím roce (u výrazně odlišných prvků i dříve) rozliší předmět jiné barvy, jiné velikosti, výrazně odlišného tvaru, druhu. Nerozlišuje však předměty lišící se detailem nebo polohou. Vnímání je zaměřeno na celek, ne na jeho části. V popředí zájmu dítěte stojí vlastnost předmětu, která je více zaujme. Často je to na prvním místě barva nebo vlastnost, s níž jsou pro dítě spojeny příjemné či nepříjemné pocity, zážitky, například dítě zaujme velikost lízátka, které má rádo, avšak nezajímá je velikost čepice, trička apod. S věkem se stává schopnost zrakového vnímání diferencovanější a dítě dokáže postřehnout i méně výrazné rozdíly. Postupně vnímá a uvědomuje si polohu předmětu v prostoru. Nejdříve je schopno odlišit hornodolní postavení, až později v předškolním věku i pravolevé postavení. Zároveň je třeba zmínit vnímání pořadí – schopnost vnímat písmena, číslice v tom pořadí, v jakém jsou napsány (viz oční pohyby, prostorové vnímání). Vhodné činnosti zaměřené na rozvoj zrakového rozlišování:     

prohlížení obrázkových knížek, pojmenovávání obrázků; vyhledávání daného prvku v obrázku; při navlékání korálků hledáme dva shodné korálky – barvou, tvarem, velikostí; při práci se stavebnicemi hledáme dva shodné díly, všechny shodné kostky; při práci se stavebnicemi, kostkami můžeme ve skupině shodných dílů vyhledávat jeden odlišný, který do skupiny nepatří;

12

  

        

vkládání tvarů do shodných otvorů; vyhledávání dvou, popř. více prvků v obrázku (Kde jsou domečky? Najdeme všechny kočky…) – k tomuto účelu musíme používat obrázky, kde je více prvků shodných; vyhledávání stejných dvojic – lze využít obrázků pexesa. Dítě však nemá obrázky otočeny rubem nahoru, ale lícem, stejné obrázky dává do dvojice. Pokud má dítě potíže, zpočátku k práci zadáváme nižší počet dvojic; loto – dítě vyhledává a přikládá obrázky na šablonu; práce s mozaikami, vyhledávání a vkládání shodných a odlišných dílů; vyhledávání daných prvků ve složitějším obrázku; pracovní listy s vyhledáváním jednoho tvaru v řadě lišícího se zpočátku výrazným rozdílem, postupně pouze detailem; pracovní listy s přiřazováním dvojic obrázků objektu a jeho stínu, popř. obrysu; pracovní listy s vyhledáváním jednoho tvaru lišícího se v řadě horizontální polohou; pracovní listy s vyhledáváním jednoho tvaru lišícího se v řadě vertikální polohou; pracovní listy s vyhledáváním dvou shodných tvarů v řadě mezi odlišnými tvary; pracovní listy s vyhledáváním shodných a neshodných dvojic lišících se tvarem, detailem, polohou.

Nevyzrálá zraková diferenciace se může u dítěte v předškolním i školním věku projevovat:   

dítě nemá v oblibě obrázky (pracovní listy) s vyhledáváním rozdílů; podobné předměty považuje za shodné; zrcadlením písmen – pokud se snaží podepsat nebo psát a napodobovat jakákoliv tiskací písmena, ta nápadně často i po upozornění zrcadlí (napsaná písmena jsou v horizontální, častěji však ve vertikální poloze převrácena). Zrcadlení písmen v předškolním věku však často vzniká nezkušeností dítěte s tvary a polohou písmen.

Oslabení zrakového rozlišování může mít u dítěte ve školním věku za následek:   

 

záměny písmen lišících se detailem, např. záměny písmen m, n; k, h; záměny číslic 3, 9; 4, 7; záměny operačních znaků v matematice apod.; obtížné rozlišení hornodolního postavení – záměny písmen a číslic lišících se polohou nahoře – dole, např. záměny t, j, b, p, 6, 9; obtížné rozlišení pravolevého postavení – záměny písmen lišících se polohou vpravo – vlevo, např. záměny d, b, číslic 6, 9, zrcadlení zejména velkých tiskacích písmen, záměny ostatních grafických znaků; pomalejší osvojování písmen, jejich zapamatování; oproti vrstevníkům pomalejší čtení se zvýšenou chybovostí.

Zraková analýza a syntéza Vnímání celku předchází vnímání dílčích částí. Pro předškolní věk je charakteristické vnímání se zaměřením spíše na celek než na jednotlivé části. Pro čtení, psaní, počítání je však důležité vnímání celku i jeho jednotlivostí. Vnímání částí sehrává výraznou roli při odlišení detailů (jednotlivé části celku musejí být porovnány a konstatována jejich shodnost či neshodnost), je významné pro tzv. technické myšlení, matematiku. 13

Uvědomování si částí a celku viděných objektů (zraková analýza a syntéza) se v tomto věku pozvolna rozvíjí. Dítě však již dobře pozná, pokud jeho oblíbené hračce některá část chybí. Při práci se stavebnicemi dokáže z několika částí sestavit celek. Většina dětí dokáže sestavit obrázek z několika částí. Nejprve je to obrázek pouze ze dvou částí, rozdělený na poloviny. Avšak i u takto zdánlivě jednoduchého úkolu musíme mít na mysli různé stupně obtížnosti. Nejprve dítě necháme obě poloviny přikládat na předlohu. Obtížnější varianta je složit obrázek vedle předlohy. Později předlohu můžeme pouze ukázat, zakrýt a dítě samo obrázek složí. Nejobtížnější variantou je složit dosud neznámý obrázek bez předlohy. Dítě si musí uvědomit, čeho by viděné části mohly být součástí, a musí dokázat tyto části k sobě dobře prostorově umístit. Pokud má dítě potíže s uvědomováním si části a celku, nevyhledává skládanky, je vhodné začít nejdříve nejjednodušší variantou: dvě pravidelné části přikládat na podklad – vzor. Až později bude pracovat s nestejně velkými částmi, počet částí přidávat a postupně pracovat vedle předlohy. Vhodné činnosti zaměřené na rozvoj zrakového uvědomování si části a celku:  

      

skládanky – lze např. použít obrázky na dřevěném podkladě, které jsou rozděleny na poloviny, postupně počet částí, na něž je obrázek rozdělen, zvyšovat; skládanky vyrobené z pohlednic – lze zakoupit více pohlednic stejného typu, jednu ponechat jako předlohu a další rozstříhat a poté skládat od polovin, čtvrtin, postupně počet částí zvyšovat; skládání puzzle; skládání obrázků z kostek – je vhodné začínat skládankou ze čtyř až šesti kostek, postupně počet dílů zvyšovat; práce s mozaikami – skládání podle předlohy; práce se stavebnicemi a kostkami, je vhodné zařazovat více typů stavebnic, stavět podle návodu i bez návodu; pracovní listy zaměřené na zrakovou analýzu a syntézu; dokreslování objektů – zařazovat dokreslení obrazce podle vzoru i dokreslování obrázků, např. předkreslit dům, jehož některé části chybějí, nechat je dítě dokreslit; překreslování určitého obrazce zakresleného v síti.

Projevy nevyzrálé zrakové analýzy a syntézy u dítěte v předškolním věku:    

nemá zájem o puzzle; nemá zájem o složitější skládanky – obtížně doplňuje jednotlivé části; nemá zájem o stavebnice; nedokáže pracovat podle návodu, návod často ani nevyhledává; potíže s obrázky, které má překreslit nebo dokreslit; oslabená zraková analýza a syntéza se může promítat do obsahu kresby (při kreslení určitého objektu si nedokáže uvědomit jeho jednotlivé části).

Oslabení zrakové analýzy a syntézy může mít u dítěte ve školním věku za následek:   

pomalejší osvojování písmen, jejich zapamatování, častější záměny; obtíže v matematice – v aritmetice i v geometrii; později potíže v naukových předmětech (např. práce s mapou apod.).

14

Oční pohyby Záměrné vedení očních pohybů zleva doprava, sledování jednoho řádku po druhém, odshora dolů, uvědomování si posloupnosti – čím řádek, slovo, slabika, číslo začíná a čím pokračuje – jsou důležité pro čtení, psaní, matematiku. Při správném levopravém vedení očí po řádku a uvědomování si posloupnosti (čteme slovo puk jako puk, ne jako kup, číslo 39 jako 39 a ne 93 apod.) nedochází k inverzím v pořadí písmen, slabik, číslic. V předškolním věku vedeme dítě k vytváření správných návyků při běžných činnostech. Při listování knihou listujeme odpředu dozadu, sled obrázků pozorujeme zleva doprava. Pokud řadíme obrázky a pojmenováváme je, vždy tak činíme zleva doprava. Učíme tak dítě pozorovat obrázky ve směru, který bude později potřebovat při čtení a psaní. Pokud provádí grafomotorické cviky v řadě, vedeme dítě k tomu, aby začínalo kreslit vlevo, apod. Oslabení vedení očních pohybů může mít u dítěte ve školním věku za následek:     

obtíže v udržení pozornosti na právě čtený text; přeskakování nebo opakování řádků v textu; přeskakování částí slov při čtení, domýšlení slov; inverze v pořadí písmen (záměny typu až, ža; od, do); pomalejší a namáhavější čtení.

Zraková paměť Přesnost a zapamatování si zrakově vnímaných objektů ve školním věku významně ovlivňuje učení; mimo jiné umožní i správně si pamatovat a vybavovat symboly – písmena, číslice. Zrakovou paměť rozvíjíme každodenními činnostmi. Povídáme si s dítětem o tom, co vidělo, zaměřujeme pozornost na určité prvky a jevy, spolupodílíme se na rozvoji záměrné paměti. Vhodné činnosti zaměřené na rozvoj zrakové paměti:    

  

povídání si, co dítě vidělo na výletě, v zoo apod.; povídání si, co dítě vidělo na obrázku; vybavování si předmětů, které jsme použili při stolování, při hře, při cestě na výlet apod.; tyto všechny činnosti úzce souvisejí i s rozvojem řeči; pexeso – s menšími dětmi volíme menší počet dvojic (zpočátku to může být čtyři až šest dvojic). Hrát pexeso však můžeme až tehdy, jestliže si dítě uvědomuje, které obrázky jsou shodné, je schopno stejné dvojice přiřadit k sobě; Kimovy hry – záměrně si zapamatovávat viděné předměty, jejich počet postupně zvyšujeme, obtížnějším stupněm je zapamatovávání si obrázků; opakování určitých vzorů při řazení – např. při navlékání korálků; překreslení zakrytého obrázku – tento úkol závisí i na grafomotorických schopnostech dítěte.

Oslabení zrakové paměti může mít u dítěte ve školním věku za následek:  

obtíže v zapamatování si a vybavení tvarů písmen, jejich rozpoznání; obecně obtíže při učení.

15

Vhodné pracovní listy rozvíjející zrakové vnímání: Bednářová, J.: Zrakové vnímání, Optická diferenciace I. Praha: Dys-centrum Praha, 2007 Bednářová, J.: Rozvoj zrakového vnímání pro děti od 3 do 5 let. Brno: Computer Press, 2009 Bednářová, J.: Rozvoj zrakového vnímání pro děti od 4 do 6 let. Brno: Computer Press, 2009 Bednářová, J.: Rozvoj zrakového vnímání pro děti od 5 do 7 let. Brno: Computer Press, 2010 Bednářová, J.: Kreslení před psaním. Brno: PPP Brno, 1998 Bednářová, J.: Mezi námi předškoláky, 1. díl. Brno: Computer Press, 2011 Bednářová, J.: Mezi námi předškoláky, 2. díl. Brno: Computer Press, 2011 Bednářová, J.: Mezi námi předškoláky, 3. díl. Brno: Computer Press, 2011

Literatura: BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno: Computer Press, 2007 BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Školní zralost. Brno: Computer Press, 2010 BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Rozvoj grafomotoriky. Brno: Computer Press, 2006

16

Metodická příručka ke kurzu

ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ A MOTORIKA PŘEDŠKOLNÍHO DÍTĚTE Mgr. Jiřina Bednářová Doprovodná metodická příručka ke stejnojmennému kurzu. Samostatně neprodejné. Vydáno v rámci realizace projektu „Skládám, tvořím, myslím“, CZ.1.07/1.3.00/48.0135, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR, prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Vydal:

LUŽÁNKY – středisko volného času, Brno, Lidická 50 a Pedagogicko-psychologická poradna Brno

Grafická úprava:

Michal Němec

Jazyková úprava: Mgr. Pavlína Zelníčková Náklad:

100 ks

Datum:

únor 2015