40 LET SLOVANSKÉ JAZYKOVĚDY NA FILOZOFICKÉ FAKULTĚ UJEP OD OSVOBOZENÍ V R. 1945

SBORNÍK P R A C Í FILOZOFICKÉ F A K U L T Y BR1TENSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA PACULTATI8 PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNEN3IS A 36, 1987

RADOSLAV V E Č E R K A — S T A N I S L A V JAROSLAVA PAČESOVÁ

ŽAŽA

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y NA F I L O Z O F I C K É F A K U L T Ě U J E P OD O S V O B O Z E N Í V R. 1945

i.

P R Á C E

S L O V A N S K É ,

Č L E N Ů

K A T E D R Y

I N D O E V R O P S K É A

Č E S K É H O O B E C N É

J A Z Y K A , J A Z Y K O V Ě D Y

B e z p r o s t ř e d n ě po osvobození o b n o v i l i n a ú s e k u j a z y k o v ě d n é slavistiky z předválečných profesorů svou práci n a fakultě bohemista F . T r á v n í č e k a indoevropeista V . Machek, k d y ž R . Jakobson z ů s t a l u ž natrvalo v zahraničí a B . H a v r á n e k b y l p o v o l á n do P r a h y . Vědeckou i pedagogickou k o n t i n u i t u oboru udržovali v té d o b ě též tehdejší asistent a lektor ruštiny B . N o v á k , který se posléze stal profesorem ruského j a z y k a a vedoucím n o v ě v y t v o ř e n é katedry rusistiky, a lektor češtiny a slovenštiny A . Gregor, který BB V r. 1946 habilitoval pro obor české a slovenské mluvnice. Nedostačující učitelský sbor b y l pro j a z y k o v ě d n o u složku oboru doplněn j m e n o v á n í m J . K u r z e a A . K e l l n e r a profesory. Výchozími organizačními ú t v a r y b y l y tehdy seminář pro Blovanskou filologii a seminář pro s r o v n á v a c í j a z y k o z p y t indoevropský, ale vzrůstající a diferencované vědní úkoly a společenská p o t ř e b a odborníků v s l o v a n s k é filologii (zejm. v- češtině a ruštině) a p ř e b u d o v á n í našeho školství po Ú n o r u 1948 vedly i k zavedení nové organizační s t r u k t u r y : jednak k fúzi obou výcho­ zích s a m o s t a t n ý c h seminářů, jednak k vyčlenění rusistické a později i literární bohemistické a slavistické složky v s a m o s t a t n é organizační ú t v a r y (katedry). K á d r o v é doplňování katedry b y l o v p a d e s á t ý c h letech z a j i š ť o v á n o pomocí nově tehdy zavedené formy speciální vědecké p ř í p r a v y k á d r ů , tzv. vědecké aspirantury, jíž p o s t u p n ě procházeli tehdejší asistenti fakulty A . Lamprecht, J . Bauer, M . J e l í n e k , J . S k u l i n a , R . V e č e r k a a M . G r e p l ; v poslední d o b ě j i absolvovali příslušníci z a t í m nejmladší generace P . K a r l í k a E . Pallasova. P r a k t i c k o u v ý u k u s l o v a n s k ý c h j a z y k ů zajišťovali k r o m ě externích lektorů Josef K a b r d a a I v a n D o r o v s k ý z k a t e d r y dějin východní a jihovýchodní E v r o p y a J a r m i l P e l i k á n a Irena H r a b ě t o v á z katedry r u s k é a s o v ě t s k é litera­ t u r y a s l o v a n s k ý c h literatur. V ě d e c k á p r á c e těchto p r a c o v n í k ů b y l a v š a k orientována m i m o j a z y k o v ě d u : K a b r d o v a historicky, ostatních literárně historicky. F a k u l t a a speciálně katedra b y l a v d o b ě bouřlivého rozvoje oboru spjata personálně organizačními p o u t y též se vznikajícími brněnskými ú s t a v y aka-

8

R. V E C E E K A - S . Ž A Z A - J .

PACESOVA

demickými, s pracovišti pro stal. a etymologický slovník, ale zejména s po­ bočkou ÚJC, jejímiž externími vedoucími byli n a p ř e d F . Trávníček, déle A . Kellner a po n ě m dlouhodobě A . Lamprecht. A k a d e m i c k á pracoviště byla s a m o z ř e j m ě o b s a z o v á n a většinou absolventy fakulty, ale posílili je rovněž někteří pracovníci na fakultě zprvu i z a m ě s t n a n í (A. V a í e k , J . Skulina, E . Hav­ lová, M . J e l í n e k ) , stejně jako zase v souhlase s odbornou a pedagogickou pro­ filací fakulty přešli z nich na katedru M . č e j k a , D . Šlosar, J . Chloupek a M . K r č ­ m o v á . T ě s n á spolupráce katedry s a k a d e m i c k ý m i brněnskými ú s t a v y tvořila a tvoří s t á l e velmi charakteristický znak brněnské s l o v a n s k é j a z y k o v ě d y po osvobození, a to nejen na úseku b a d a t e l s k é m a v ý z k u m n é m , ale i pedagogic­ kém; na něm fakultě v y p o m á h a l i z Č S A V v oblasti j a z y k o v ě d n é jugoslavistiky a paleoslovenistiky A . Mátl, L . P a c n e r o v á , V . Kyas, S. Herodes a V . Šaur, v oblasti polonistiky J . Balhar, v oblasti bohemistiky V . L a m p r e c h t o v á Michálková, J . Skulina, A . V a š e k , J . Balhar, R. Š r á m e k aj. Vědecký profil slovanské lingvistiky na fakultě určily bezprostředně po osvobození p r á c e pěti b a d a t e l ů , kteří tehdy pokračovali v odborné práci z a p o č a t é j i ž p ř e d okupací: F . T r á v n í č k a , V . Machka, J . Kurze, A . Kellnera a A . Gregora.

F r a n t i š e k T R Á V N Í Č E K (17. 8 . 1 8 8 8 - 6 . 6 . 1 9 8 1 ) , v r . 1945 senior brněnských slavistů, působil na fakultě od r. 1921 a měl u ž za sebou rozsáhlé vědecké dílo z doby meziválečné. Po osvobození pracoval intenzívně d á l e a k r o m ě množství dílčích s t a d i í a článků v odborném i popularizačním toku odevzdal naší v ě d ě i rozsáhlé syntézy, z nové češtiny vedle nových, u p r a v e n ý c h a doplněných v y d a n í Slovníku jazyka českého svého a V á š o v a zvi. Mluvnici spisovné češtiny (1948 a 1949 a další vyd.), do v y d á n í mluvnice a k a d e m i c k é (1987) nejrozměrnější popis novočeské mluvnické soustavy; byla přeložena i do ruštiny (1950). Plodem T r é v n í ě k o v y neutuchající péče o jazykovou 'správnost a kulturu byl knižní v ý b o r z jeho časopiseckých s t a t í Jazykové zákampí (1961), do české stylistiky přispěl s a m o s t a t n ý m spiskem Umělecká mluva (1954) a učebním textem O jazykovém slohu (1953). Výsledkem jeho b á d á n í o jazyce s t a r é m byla originální, metodologicky p r ů b o j n á a ve s v ě t o v ě s y n t a k t i c k é literatuře svou koncepcí ojedinělá Skladba, kterou otiskl jako III. díl kolektivní Historické mluvnice české (1966). Metodologickým východiskem byla T r á v n í č k o v i v histo­ rické mluvnici v p o d s t a t ě m l a d o g r a m a t i c k á koncepce jazyka, kterou překo­ n á v a l zvi. na úseku historické syntaxe příklonem k teoretickým v ý b o j ů m J . Zubatého. V názorech na s o u č a s n ý jazyk, o t á z k y j a z y k o v é správnosti apod. navazoval T r á v n í č e k — na vyšší teoretické úrovni — na tradice českého jazy­ kového puriemu a brusičství, ale od třicátých let je p ř e k o n á v a l příklonem k funkčnímu a s t r u k t u r n í m u pojetí jazyka v duchu P r a ž s k é školy. Jak s pozi­ tivistickým mladogramatismem, tak i s j a z y k o v ě d n ý m strukturalismem se posléze radikálně a polemicky rozešel v p a d e s á t ý c h letech, jeho vlastní pokus o ucelenou teorii jazyka na marxistické bázi v š a k zůstal jen povšechně a obry­ sově naznačen po Úvodu do českého jazyka (1952) v Úvodu do marxistické jazykovědy (1954).

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě U J E P O D B .

1946

9

J a k o r e n o m o v a n ý u ž v ě d e c zahajoval po osvobození n a fakultě s v é p ř e d n á š k y a s e m i n á ř e též V á c l a v M A C H E K (8. 11. 1894 - 26 . 6. 1966), habilitovaný t u v r. 1931. B y l v ě d e c k y a badatelsky činný na poli srovnávacího j a z y k o z p y t u indoevropského v celé jeho šíři, z e j m é n a v š a k z aspektu slavistického; v celých sériích dílčích studií t a k v y š e t ř o v a l s t a r é j a z y k o v é Bouvislosti slovanBkobaltfiké, slovansko-ar&ké, s l o v a n s k o - g e r m á n s k é , slovanBko-hetitské, s l o v a n s k o ř e c k é , s l o v a n s k o - l a t i n s k é a slovansko-keltské. V ý z n a m n é b y l y jeho studie o tvoření slov, m j . též cyklus p r a c í z kmenosloví slovanského Blovesa a o slo­ vesných předponách. Základní d o m é n o u M a c h k o v y vědecké činnosti b y l a etymologie a v ý k l a d y B I O V ; p o j e d n á v a l s oblibou o skupinách slov tvořících věcný celek, např. o terminologii s v a t e b n í , o názvech r y b a p t á k ů apod.; knižně tak v y š l a Česká a slovenská jména rostlin (1954). Z hlediska lingvistického zasáhl n ě k o l i k r á t i do problematiky s l o v a n s k é mytologie. V e l k o u B y n t é z o u jeho životního vědeckého usilování se s t a l Etymologtcký slovník jazyka českého a slovenského (1957, 2. v y d . — u ž jen českého — 1968). Metodologicky navazoval Machek n a s v é učitele J . Z u b a t é h o a 0 . Hujera; v e d l e toho b y l ovlivněn francouzskou školou sociolingvistickou a směrem „Wórter u n d Sachen". V e s v ý c h etymologických v ý z k u m e c h p o k l á d a l z a primární hledisko věcné a s é m a n t i c k é a dalekosáhle koncedoval různé hláskové procesy „ n e p r a v i d e l n é " ; v jeho pracovních postupech z a u j í m a l v ý z n a m n é místo i zřetel k expresivní stránce zkoumaných jazykových jevů.

Josef K U R Z (3. 2. 1901 - 6 . 12. 1972) přišel do B r n a z P r a h y a do P r a h y se r. 1956 i vrátil. P u b l i k o v a l vědecké práce ze staroslověnštiny a dějin slav i s t i k y . V oblasti paleoslovenistiky, kterou p ě s t o v a l široce filologicky, v ě n o v a l K u r z p o z o r n o s t především problematice s t a r ý c h p a m á t e k , jejioh t e x t o v é kritice, filologickému rozboru a edicím. T r v a l o u hodnotu n a tomto úseku si z a c h o v á v á jeho edice kodexu Assemanova (1955). Ze z á j m u o m l u v n i c k o u stav­ b u staroslověnštiny vytěžil K u r z ř a d u p ř í s p ě v k ů k Btol. tvarosloví a s k l a d b ě ; jejich soubor vyšel n a s k l o n k u jeho ž i v o t a knižně jako Kapitoly ze syntaxe a morfologie stsl. jazyka (1972). D a l š í o k r u h p a l e o B l o v e n i s t i c k ý c h prací K u r z o v ý c h tvoří s t a t i charakterizující staroslověnštinu jako celek a načrtávající kulturně historické p o z a d í cyrilometodějské mise a s t a r é csl. knižní vzdělanosti v ů b e c ; p r o g r a m o v é a metodologické zaměření m ě l y jeho ú v a h y o balkanolog i c k é m aspektu studia staroslověnštiny. H u t n o u s y n t é z u s v ý c h p o z n a t k ů o staroslověnštině uložil K u r z do knižní Učebnice jazyka staroslověnského (1969). N a úseku dějin slavistiky p ř i t a h o v a l o K u r z ů v zájem stále z n o v u období jejích n o v o d o b ý c h p o č á t k ů v první polovině 19. stol. { D o b r o v s k ý , Š a f a ř í k , V u k K a r a d ž i č ) i jeho p o k r a č o v á n í v období j a g i č o v s k é m ; k r o m ě toho p u b l i k o v a l d e s í t k y znaleckých medailonků a nekrologů s l a v i s t ů 20. stol. J a k o ž á k Pastrnk ů v navazoval K u r z v e s v é práci na nej lepší tradice filologické p r á c e s v y t ř í ­ b e n ý m smyslem pro detail a jeví Be tak jako pozdní v ý v o j o v ý článek j e š t ě j a g i č o v s k é a v o n d r á k o v s k é linie v pojímání s l o v a n s k é filologie; s v ý m ž á k ů m dovedl v n u k n o u t p ř e d s t a v u o filologické akribii a bibliografické úplnosti a přesnosti.

10

R. V E Č E R K A - s . ? , A Ž A - J . P A C E S O V Á

Odchovancem brněnské fakulty b y l A d o l f K E L L N E R (27. 3. 1 9 0 4 - 3 1 . 5. 1953). D o dějin oboru se zapsal jako dialektolog, a to o d s v ý c h v ě d e c k ý c h p o č á t k ů v t ř i c á t ý c h letech a ž do s v é p ř e d č a s n é s m r t i . Jeho nářeční mono­ grafie — po r. 1945 v y š l a d v o j d í l n á Východolašská nářečí (1946 a 1949) — razily nové cesty dialektologickému b á d á n í a p r o b o j o v á v a l y n o v ý t y p těchto prací, který se měl s t á t o s v ě d č e n ý m modelem pro nejednoho n á s l e d o v n í k a . K e l l n e r se intenzívně z a b ý v a l i teoretickými a metodologickými o t á z k a m i v oboru dialektologie, poučen po této s t r á n c e j a z y k o v ě zeměpisnou školou románskou i funkčním a strukturním p o j e t í m j a z y k a v d u c h u P r a ž s k é š k o l y ; problémově a teoreticky jsou pojaty jeho studie o pomezních jazycích a pře­ chodových j a z y k o v ý c h jevech v měřítku s l o v a n s k é m a o formovaní j a z y k o v ý c h hranic. Přehledné shrnutí jeho názorů n a dialektologickou práci přináší jeho v y s o k o š k o l s k á učebnice Úvod do dialektologie (1954).

Alois G R E G O R (14. 12. 1 8 8 8 - 8 . 9. 1971) b y l už v o b d o b í meziválečném na fakultě lektorem češtiny a slovenštiny. P l o d e m jeho učitelského z á j m u o obor b y l y četné praktické učebnice, čítanky a slohové i j a z y k o v é příručky; z n i c h se po osvobození uplatnila zejm. Mluvnice spisovné slovenštiny (1954). B a d a ­ telsky b y l Gregor především dialektologem; uveřejnil v t i s k u množství příspěv­ k ů , z v i . s y n t a k t i c k ý c h , k m o r a v s k ý m nářečím, knižně vyšel jeho Slovník nářečí slavkovsko-bučovického (1959). P u b l i k o v a l p r á c e z toponymie a z j a z y k a s t a r é h o ; v y d a l H u s o v y Knížky o svatokupectví (1954). D o dějin oboru zasahoval Gregor po celou dobu s v é odborné činnosti s t a t ě m i o jeho jednotlivých před­ stavitelích, nekrology, edicemi korespondence atp.; jako s a m o s t a t n ý spis v y d a l publikaci O životě a díle Františka Bartoše (1962).

Podivuhodně soustředěné a v ě d e c k y d ů s a ž n é dílo zanechal po s o b ě p ř e d č a s n ě zesnulý Jaroslav B A U E R (5. 4. 1 9 2 4 - 4 . 1. 1969). B a d a t e l s k y se orientoval výlučně n a slovanskou syntax, a to jak s l o v a n s k ý c h j a z y k ů jednotlivých, t a k i v komparatistických souvislostech dílčích i generálních, z hlediska genetického a historického i synchronně popisného a obecně teoretického. K e s k l a d b ě češtiny přispěl — vedle m n o ž s t v í dílčích studií časopiseckých — z e j m é n a obsáhlou a fundamentální knižní monografií Vývoj českého souvětí (1960) a autorskou účastí (spolu s M . Greplem) n a v y s o k o š k o l s k é učebnici Skladba spisovné češtiny (1972 a další vyd.). Celkový náčrt v ý v o j e českého s y n t a k t i c k é h o s y s t é m u uložil do kolektivní učebnice Historický vývoj češtiny (1977). Spolu s R . M r á z k e m a S. Žažou zpracoval d á l e 2. svazek Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy (1960 a další vyd.), v němž je p o d á n popis s y n t a k t i c k é h o s y s t é m u ruštiny na konfrontační bázi s češtinou. V ý b o r z B a u e r o v ý c h studií o s y n t a x i ostatních slovanských j a z y k ů , zejm. staroslověnštiny, polštiny a bulharštiny, a jejich psi. v ý c h o d i s k a v y d a l i p o s m r t n ě jeho kolegové knižně s n á z v e m Syntactica slavica (1972). V e s v é m rozsáhlém v ě d e c k é m díle p o k r a č o v a l J . B a u e r v t é Unii českého s y n t a k t i c k é h o b á d á n í , k t e r á je v y z n a č e n a j m é n y J . Z u b a t ý , F . Trávníček a B . H a v r á n e k . O s v ě d č o v a l filologickou a k r i b i i a smysl pro detail stejně jako schopnost postihnout s t r u k t u r n í souvislosti z k o u m a n ý c h j e v ů a dobrat se zobecňujících závěrů.

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě U J E P O D R .

1945

11

A r n o š t L A M P R E C H T (19. 10. 1 9 1 9 - 2 . 5. 1985) b y l v letech 1963—84 ve­ d o u c í m katedry v její dnešní podobě. V ý c h o d i s k e m jeho b a d a t e l s k ý c h z á j m ů b y l a česká dialektologie, jíž věnoval kromě značného mnoŽBtví dílčích statí m a t e r i á l o v ě popisných i teoretických knižní monografie Středoopavské nářečí (1953) a Slovník středoopavského nářečí (1963); redigoval čítanku České nářeční texty (1976). Ú v a h y z historické dialektologie ho přivedly k b á d á n í o historickém v ý v o j i českého národního j a z y k a jako celku, h l . n a ú s e k u fonologickém: knižně p u b l i k o v a l Vývoj fonologického systému českého jazyka (1966 a 1968) a — j a k o člen a u t o r s k é h o k o l e k t i v u — Historický vývoj češtiny (1977); časopi­ secky zpracoval v ý v o j fonologického s y s t é m u v starších fázích j a z y k ů z á p a d o s l o v a n s k ý c h a v ý c h o d o s l o v a n s k ý c h . Zájem o p r a s l o v a n š t i n u jako bezprostřední genetické v ý c h o d i s k o češtiny i ostatních s l o v a n s k ý c h j a z y k ů ho vedl ke z k o u m á n í její diferenciace a klasifikace s l o v a n s k ý c h j a z y k ů v ů b e c , n a druhé s t r a n ě pak jejího v z n i k u v lůně diferencující se r o d i n y indoevropské a t u pak z k o u m a l a ž v souvislostech archaického společenství nostratického. V ý s l e d k y tohoto svého b á d á n í shrnul posléze do díla Praslovanština, které v y š l o p o s t h u m n ě ve Spisech fil. fak. (1987). P u b l i k o v a l konečně i ú v a h y obecně lingvistické (o z n a k o v é povaze j a z y k a apod.). Metodologicky vycházel A . L a m p recht ze strukturního pojetí j a z y k a a z fonologických principů P r a ž s k é š k o l y , které tvořivě domýšlel a rozvíjel, vyzbrojen bezpečnými znalostmi m a r x i s t i c k é gnozeologie.

M i l a n J E L Í N E K (nar. 22. 6. 1923) působil n a fakultě p ř e d s v ý m odchodem do a k a d e m i c k é h o Ú J č pedagogicky v oblasti s o u č a s n é h o českého j a z y k a a srbochorvatistiky. P ř e d m ě t e m jeho badatelského úsilí b y l p ř e v á ž n ě n o v ý český j a z y k o d obrození do současnosti. S v ů j v ý z k u m soustřeďoval J e l í n e k p ř e d e v š í m n a oblast s t y l i s t i k y , tvoření slov a syntaxe; účastnil se prací i n a rozsáhlých kolektivních dílech naší lexikografie, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku slovenského jazyka. Vedle teoretických ú v a h z obecné s t y l i s t i k y a příspěvků k funkčně stylistické stratifikaci českého národního j a z y k a i po­ jednání z pomezí funkční s t y l i s t i k y a sociolingvistiky věnoval soustavnou pozornost o t á z k á m j a z y k o v é s p r á v n o s t i a k u l t u r y a analyzoval j a z y k a s t y l některých českých s p i s o v a t e l ů . K n i ž n ě v y š l y jeho p r á c e O jazyku a stylu novin (1957), Kultura řeči (1965) a Stylistické studie II (1974). B y l spoluautorem rozsáhlého d í l a Tvoření slov v češtině II (1967). K r o m ě prací čistě bohemistických p u b l i k o v a l zě s v ý c h oborů též články slovansky k o m p a r a t i s t i c k é v rovině rusko-české, sorabistické i slovansky generální. Metodologickým v ý c h o d i s k e m J e l í n k o v ý c h studií je funkční pojetí j a z y k a v duchu P r a ž s k é školy, které s a m o s t a t n ě d á l e rozvíjí v p l á n u obecně teoretickém i v konkrétních aplikacích, poučen v ý s l e d k y s o u d o b ý c h stylistických škol s o v ě t s k é a francouzské.

B o h e m i s t i c k ý m disciplínám v y u č o v a l i na fakultě i d v a další pracovníci, kteří přešli do Ú J Č Č S A V , Josef S K U L I N A (nar. 2. 3. 1920) a Antonín V A Š E K (nar. 25. 9. 1925). V ě d e c k y pracovali jako dialektologové; S k u l i n a v y d a l knižně monografii Severní pomezí moravskoslovenských nářečí (1964) a Ostravská mluva (1979), z pera V a š k o v a pochází spis Jazykové vlivy karpatské valašské kolonizace na Moravě (1967).

12

K. V E Č E R K A - S .

2AŽA-J.

PACE80VÁ

Reprezentantem o b e c n é j a z y k o v ě d y a s r o v n á v a c í j a z y k o v ě d y indoevropeké je n a k a t e d ř e A d o l f E R H A R T (nar. 31. 5. 1926). K c h a r a k t e r i s t i c k ý m m a k ů m jeho tvůrčího t y p u p a t ř í to, Se usiluje poznatky, které získal detailním průfckumem některých dílčích t é m a t , presentovat s t u d e n t ů m i Širší vědecké veřejnosti ve formě h u t n ý c h příruček s y n t e t i c k ý c h . V oblasti o b e c n é l i n g v i s t i k y t a k po několikerém v y d á n í skript Základy obecné jazykovědy (1966 a 1968} a Úvod do obecné a srovnávací jazykovědy (1973) p u b l i k o v a l knižně Základy jazykovědy (1984) jako celostátní v y s o k o š k o l s k o u učebnici. N a poli indoevropeké k o m p a ratistiky je dosud nejrozsáhlejší jeho s y n t é z o u knižní p ř í r u č k a Indoevropské jazyky (1982), k d y ž m i m o t o v y d a l t é ž s a m o s t a t n é Strukturu indoíránských jazyků (1980) a jako v y s o k o š k o l s k ý učební text Baltské jazyky (1984), z m l u v n i c j a z y k ů jednotlivých p a k Ltíevštinu (1966) a dvojdílné s k r i p t u m o sanskrtu (1967 a 1970). E r h a r t je autorem dílčích článků o klasifikaci ide. j a z y k ů , studií ze s r o v n á v a c í ide. fonologie, ale z e j m é n a t é ž morfologie se zaměřením na g r a m a t i c k é kategorie,. sroy. jeho k n i h u Studien ZUT indoeurop&ischen Morphohgie (1970), a o b r a c í se i n a pole etymologie, o d k u d vytěžil k r o m ě některých p ř í s p ě v k ů jednotlivých t é ž učebnici — spolu s R . Večerkou — Úvod do etymologie (1981). P o s t r á n c e metodologické se E r h a r t bezpečně orientuje v s o u d o b ý c h lingvistických proudech a dovede jejich teoretických v ý b o j ů u ž í v a t o b e z ř e t n ý m a Btřízlivým z p ů s o b e m .

Radoslav V E Č E R K A (nar. 18. 4. 1928) v y u č u j e slavistické j a z y k o v ě d n é disciplíny. P r o p o t ř e b y s t u d e n t ů v y d a l z těchto oborů ř a d u studijních t e x t ů , Postaveni ruštiny mezi slovanskými jazyky (1967), Základy slovanské filologie a staroslověnštiny (1966 a další v y d j , čítanku stsl. text* se slovničkem (1967 a d a l i í v y d . , spolu s J . K u r z e m a L . Ř e h á č k e m ) , Úvod do slovanské jazykovědy (1977), Základy slavistiky a rusistiky (1980) a j . Ze s r o v n á v a c í s l o v a n s k é j a z y k o ­ vědy p u b l i k o v a l menší stati i k n i h u (spolu s A . Erhartem) Úvod do etymologie (1981) , ale především b y l činný n a ú s e k u paleoslovenistiky; k poznání její mluvnické stavby, z v i . s y n t a k t i c k é , o t i s k l sérii dílčích studií a knižní monografii Syntax aktivních participii v staroslověnštině (1961), je členem redakce akade­ mického Slovníku jazyka staroslověnského; zasahoval t é ž d o p r o b l e m a t i k y Btaroslověnštiny jako nejstaršího spisovného j a z y k a n a n a š e m území v širšíoh souvislostech kulturně historických a literárních, j a k d o k l á d á — vedle č l á n k ů o jednotlivých problémech — zejm. jeho k n i h a Slovanské počátky české knižní vzdělanosti (1963) a a u t o r s k á s p o l u ú č a s t n a edici a překladu p r a m e n ů k d ě j i n á m Velké M o r a v y Magnae Moraviae fontes historici I—IV (1966 — 1971). H u t n o u syntézou jeho p o z n a t k ů z této vědní oblasti je v y s o k o š k o l s k á učebnice Staroslovenština (1984). Z a b ý v á se t é ž dějinami oboru: je autorem — vedle několika přehledných a problémových článků — t a k ř k a 200 medailonů s l a v i s t ů a spolu­ autorem učebního t e x t u Čítanka ze slovanské jazykovědy v českých zemích I (1982) a k n i h y Československá slavistika v letech 1918-1939 (1977). V m e t o d ě práce spojuje Večerka filologickou a n a l ý z u d o k l a d ů se zřetelem k s t r u k t u r n í m u zapojení z k o u m a n ý c h j e v ů d o s y B t é m u j a z y k a a k souvislostem s r o v n á v a c í m ; uplatňuje hledisko funkční.

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě U J E P

O D R . 1945

13

Jan C H L O U P E K (nar. 25. 7. 1928) pracoval zprvu delší dobu jako dialektolog češtiny; v Ú J č Č S A V , z něhož na fakultu přešel, se účastnil p ř í p r a v n ý c h prací k Českému nářečnímu atlasu a podnikal terénní v ý z k u m y , z nichž vytěžil originální j a z y k o v ý materiál pro v ě d e c k á p o j e d n á n í ; analyzoval v nich jednotli­ v é složky mluvnické stavby nářečí, zčásti slovotvorby & morfologie, ale přede­ v š í m a o p a k o v a n ě syntaxe. Od rozboru konkrétních s y n t a k t i c k ý c h j e v ů v konkrétních nářečích dospěl Chloupek p o s t u p n ě na j e d n é s t r a n ě k ú v a h á m obecně a teoreticky s y n t a k t i c k ý m a na druhé s t r a n ě k o b e c n ý m a teoretickým, p o p ř í p a d ě pracovně m e t o d i c k ý m p r o b l é m ů m dialektologie, k problematice jejího vztahu k etnografii, k problematice struktury dialektů a jejich teritoriální diferencovanosti, interdialektů apod. V ý s l e d k y s v é h o b á d á n í v oboru dia­ lektologie shrnul v knižní monografii Aspekty dialektu (1971). Tato p r á c e p ř e s a h u j e v š a k u ž v l a s t n ě r á m e c tradiční dialektologie a s m ě ř u j e k vystižení toho, jak je vnitřně rozrůzněn český národní jazyk jako celek; od tohoto pohledu funkčně stylistického, j e j ž uplatnil i v ř a d ě s t a t í dílčích, pak byl u ž jen krok ke konkrétnímu Chloupkovu z á j m u o dnešní jazykovou situaci vcelku, 0 jazyk uměleckých děl, o a k t u á l n í o t á z k y j a z y k o v é kultury a s p r á v n o s t i , normy a její kodifikace apod. T ě m t o o t á z k á m věnoval též knižní publikace Pověry o éěětině (1968), Knížka o ieétině (1975) a Dichotomie spisovnosti a neapiaovnaati (1986). Je spoluautorem s y n t a k t i c k é h o svazku akademic­ k é mluvnice češtiny (v tisku). B y l spoluvydavatelem p ř e d e v š í m děl T ě s nohrídkových. Metodologicky vychází Chloupek ze strukturního pojetí jaayka a lingvistiky funkční a prohlubuje z e j m é n a její sociolingvistický aspekt; přispěl přínosně k teoretickým i p r a c o v n ě metodickým p o s t u p ů m v ý z k u m u nářeční syntaxe.

Miroslav G R E P L (nar. 14. 4. 1929) je zcela soustředěně badatelsky oriento­ v á n k novočeské syntaxi. „ N o v ý " spisovný jazyk vidí v jeho č a s o v é m rozpětí od doby obrozsnské; pracemi o j e j í m jazyae. vlastně: do vědecké literatury vstoupil a po speoialních monografických s o n d á c h publikoval syntetické shrnutí poznatků o spisovné češtině první poloviny 19. stol. v studiích, o jazyko­ v é v ý s t a v b ě umělecké prózy 30. a 40. let a o vlivu s l o v a n s k ý c h j a z y k ů na ustaíování s y n t a k t i c k é struktury n o v o d o b á češtiny. P ř e d m ě t e m p r ů b ě ž n é pozornosti Greplovy je v ě t a jako jednotka sui generis, její vnitřní v ý s t a v b a 1 její typy. Přispěl z e j m é n a též k poznání m ó d a m i v ý s t a v b y vaty a odtud logicky dospěl k b á d á n í o tzv. teorii promluvy. Sem s p a d á i ř a d a Greplových pojednání o j a z y k o v é m v y j a d ř o v á n í emocionality; v ý s l e d k y svého v ý z k u m u těchto s t r á n e k ahmul v knižní rozpravě Emocionálně motivované aktualizace v syntaktické tirttktuře výpovědi (1967). V d a l š í knižní monografii, kterou vydal s názvem Gramatické prostředky hierarchiza.ce sémantické struktury věty (1984) spolu s P. K a r l í k e m , osvětluje danou tematiku z hlediska sémantického. První Greplovy b a d a t e b k é práoe o syntaxi nové češtiny p ř e d s t a v u j e Skladba spisovné češtiny (1971, 1975, 1980 ) p o d s t a t n ě p ř e p r a c o v a n é v y d á n í díla, které v y d á v a l spolu s J . Bauerem od r. 1964 o p a k o v a n ě jako v y s o k o š k o l s k é skriptum. Další, k v a l i t a t i v n ě n o v ý s t u p e ň jeho syntetického popisu novočeské skladby z n a m e n á s y n t a k t i c k ý díl rozsáhlé a k a d e m i c k é gramatiky, jehož je Grepl spoluautorem a vedoucím redaktorem (1987), a s ním související zcela n o v ě k o n c i p o v a n á v y s o k o š k o l s k á učebnice české syntaxe Skladba spisovné češtiny 3

14

R. V E C E R K A - S .

ŽAZA-J.

PACESOVJÍ

(1986, spolu s P . K a r l í k e m ) . G r e p l razí nové cesty s y n t a k t i c k é m u b á d á n í a t a t o jeho p r á c e m á v odborné charakteristice k a t e d r y v ý z n a m profilující.

M i r e k Č E J K A (nar. 31. 8. 1929) publikuje p r á c e značného rozpětí t e m a t i c k é ­ ho i metodologického. Uveřejnil studie z české dialektologie, s o u č a s n é syntaxe a s é m a n t i k y (negace, větné partikule), teorie mluvních a k t ů a teorie t e x t u . Spolu s D . Š l o s a r e m připravil k edici t e x t B l a h o s l a v o v y Gramatiky české s r o z s á h l ý m k o m e n t á ř e m a k r i t i c k ý m a p a r á t e m . Z a b ý v a l se rovněž glottochronologií s použitím lexikostatistických metod; a p l i k o v a l tento postup v několika článcích (spolu s A . Lamprechtem) n a p r ů z k u m v z n i k u a diferenciace s l o v a n s k ý c h j a z y k ů a ve spolupráci s t ý m ž autorem se zamýšlel i n a d archaic­ k ý m j a z y k o v ý m společenstvím n o s t r a t i c k ý m . N a druhé s t r a n ě se zaměřil též n a p o r o v n á v á n í blízce příbuzných j a z y k ů (čeština a slovenština) i nepříbuzných j a z y k ů se značně odlišnou strukturou v p l á n u synchronním. A u t o r s k y se účastnil p ř í p r a v y s y n t a k t i c k é h o svazku a k a d e m i c k é mluvnice češtiny (1987). Obecně lingvistické problematice jsou v ě n o v á n a jeho s k r i p t a Úvod do studia českého jazyka a literatury (1962, spolu s J . H r a b á k e m a F . Tenčíkem), Úvoddo studia českého jazyka a fonetiky (1963, 1965 ), Český jazyk a jazykověda (1970, 1972), Jazyk a jazykověda (1974, 1976 ), Úvod do studia jazyka pro bohemisty (1981, 1983); podílel se autorsky n a skriptech určených pro L e t n í školu slo­ v a n s k ý c h studií Cvičeni z českého jazyka (1983), Stylizační cvičení (1978). Texty k překladovým cvičením (1979) a Výběr českých odborných textů (1978). 2

2

D u š a n Š L O S A R (nar. 18. 11. 1930) začal v ě d e c k y pracovat v oboru dia­ lektologie, účastnil se p ř í p r a v n ý c h prací k českému nárečnímu atlasu a p u b l i ­ k o v a l dílčí studie o m o r a v s k ý c h nářečích. Zájem o historický v ý v o j češtiny projevil pracemi o české k v a n t i t ě a v ý v o j i pravopisu, zejména Be v š a k zabral do p r ů z k u m u historického tvoření slov, z něhož vytěžil k r o m ě s t a t í časopisec­ k ý c h též knižní monografii Slovotvorný vývoj českého slovesa (1981). J e spolu­ autorem v y s o k o š k o l s k é u č e b n i c e Historický vývoj češtiny (1977), Histo­ rická mluvnice češtiny (1986) a učebního t e x t u Spisovný jazyk v dějinách české společnosti (1979, 1982 ) a autorem skripta Stará čeština pro archiváře (1972); spolu s M . Čejkou připravil k v y d á n í B l a h o s l a v o v u Gramatiku českou s k o m e n t á ř e m (v tisku). Z jeho učitelského působení v L e t n í š k o l e s l o v a n s k ý c h studií vzešel i učební t e x t Základní kurs češtiny pro cizince (1996 a d a l š í v y d . , naposledy 1981), jehož je spoluautorem. Z á j e m o v ý v o j s p i s o v n é češtiny i o dějiny oboru jej přivedl k a u t o r s k é ú č a s t i na Čítance ze slovanské jazykovědy v českých zemích 1 (1982). Podílí se n a popularizaci j a z y k o v ě d ných p o z n a t k ů a j a z y k o v é k u l t u r y v časopisech; z této práce vytěžil populární knížku Jazyčník (1985). V e s v é práci osvědčuje Šlosar heuristickou pečlivost a filologickou a k r i b i i ve vztahu k j a z y k o v é m u detailu i smysl pro 'celostní chápání z k o u m a n ý c h problémů. 2

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě U J E P O D R .

1945

15

J a r m i l a B A R T Á K O V Á , roz. P i k o r o v á (nar. 18. 5. 1933), je slovakistka. P ř e d příchodem n a fakultu se účastnila p r á c e n a p ř í p r a v ě Slovníku slovenského jazyka a Slovenského nárečového atlasu, n a fakultě se zabrala do problematiky lexikologické (na ú s e k u odborné terminologie) a z e j m é n a slovotvorné, a t o v slovenštině, s t a r é češtině i v širším rámci s l o v a n s k é m . P r o p o t ř e b y s t u d e n t ů v y d a l a Cvičenia zo slovenčiny (1978) a Súčasná spisovná arabčina (1976).

Z d e n k a R U S Í N O V Á , roz. Z a p l e t a l o v á (nar. 13. 6. 1939), se pedagogicky věnuje s o u č a s n é m u j a z y k u spisovnému, z v i . pravopisu, morfologii a tvoření slov. Z této její v ý u k o v é činnosti v y p l y n u l a i tvorba skript Problémy české morfologie (1974) a Tvořeni slov v současné češtině (1978). Je též spoluautorkou skript pro L e t n í školu s l o v a n s k ý c h studií Základní kurs češtiny pro cizince (1969 a další v y d . , naposledy 1981), Cvičeni z českého jazyka (1983) a Praktická cvičení z češtiny (1981). D o vědecké literatury vstupovala pracemi dialektologickými, v l a s t n í m centrem jejího vědeckého z á j m u je v š a k historická česká slovotvorba, jíž v ě n o v a l a kromě ř a d y článků časopiseckých též knižní monogra­ fii Tvoření staročeských adverbií (1984).

K a r e l P A L A (nar. 15. 6. 1939) zasahuje do obecně j a z y k o v ě d n ý c h o t á z e k z hlediska m a t e m a t i c k é a s t r o j o v é l i n g v i s t i k y . V oboru publikuje stati z oblasti syntaxe a s é m a n t i k y , jeho v ý z k u m n á p r á c e se t ý k á zejména a u t o m a t i c k é s y n t a k t i c k é a n a l ý z y českých v ě t — vytvořil a u t o m a t i c k ý s y n t a k t i c k ý analy­ zátor ( n a p s a n ý v p r o g r a m o v a c í m jazyce L I S P 1.5) pro češtinu fungující na, počítači E C 1033. Připravil t a k é p o k u s n ý a n a l y z á t o r s é m a n t i c k ý (ve spolupráci s P . Maternou a P . Čihánkem), který buduje s é m a n t i c k é reprezentace s použitím logické teorie t y p ů .

M a r i e K R Č M O V Á , roz. H r a b á k o v á (nar. 24. 12. 1940), pracovala z p r v u v dialektologii, podílela se n a p ř í p r a v ě Českého jazykového atlasu a p u b l i k o v a l a z tohoto oboru několik s t a t í časopiseckých. P r o p o t ř e b y s v ý c h univerzitních posluchačů v y d a l a učební t e x t y Fonetika českého jazyka (1977) a Fonetika a fonologie českého jazyka (1984) a ú č a s t n i l a se autorsky skript pro L e t n í školu s l o v a n s k ý c h studií Cvičení z českého jazyka (1983), Praktická cvičení z češtiny (1981), Zpěvníček moravských a českých lidových písní (1983), Stylizační cvičení (1978), Texty k překladovým cvičením (1979) a Výběr českých odborných textů (1978 aj.); je t a k é autorkou středoškolské učebnice. Ze z á j m u o stratifikaci českého národního j a z y k a vzešla její knižní monografie Běžně mluvený jazyk v Brně (1981). K r o m ě toho otiskla v ě t š í p o č e t j a z y k o v ý c h okének v denním tisku.

P e t r K A R L Í K (nar. 11. 2. 1951), ž á k Greplův, navazuje n a syntaktickou orientaci s v é h o učitele a publikuje p r á c e o problémech novočeské skladby s obecně lingvistickým a teoretickým dosahem. J e spoluautorem monografie Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty (1984), syntaktic­ kého s v a z k u a k a d e m i c k é české mluvnice a v y s o k o š k o l s k é učebnice Skladba

E. VECBBKA-S. ZA2A-J.

16

PAČESOVÁ

spieooué ceitiny (ld86). Pro letní školu s l o v a n s k ý c h s t a d i í , j e j í m i ředitelem byl po T^&fc^lilr let, vydal skriptum Česká koiwenace (1978) a podílel se na skriptech Skladba ieštmy pro cizince (1982), Gvileni z íeakéko jazyka (1983) a Praktická cvičení z čeMixy (1981).

E v a P A L L A S O V A (nar. 26. 6. 1955), dosud nejmladší členka katedry, začíná publikovat j a k o ž t o ž á k y n ě Večerkova p o j e d n á n í ze staroslověnské syntaxe.

P o d a n á charakteristika vědecké publikační činnosti HQO.1L katedry není o v š e m ani zdaleka v y č e r p á v a j í c í - ú p l n ý bibliografický soupis by o b s á h l nakolik tisíe položek! — ale d á v á dobrou p ř e d s t a v u o b a d a t e l s k é m profilm každého z nich. K o m p l e x n í obor „ č e s k ý jazyk, s l o v a n s k á , i n d o e v r o p a k á a o b e c n á j a z y k o v ě da" byl po osvobození na fakultě d o b u d o v á n m a t e r i á l n ě i p e r s o n á l n ě tak, ze to už p o č á t k e m p a d e s á t ý c h let znamenalo n o v ý stupeň, v jeho v ý v o j i ve s r o v n á ­ ní s obdobím meziválečným; od t é doby je k ř i v k a jeho rozvoje s t á l e v z e s t u p n á . Nejde v š a k přitom jen o k v a n t i t a t i v n í r ů s t k á d r o v ý a o v y t v á ř e n í v ý z k u m n ý c h a z e j m é n a t é ž publikačních p o d m í n e k a moinostá (v rámci f a k u l t n í m ve Spisech a ve S b o r n í k u prací, v rámci celostátním pak v ústředních t i s k o v ý c h orgánech), n ý b r ž o takovou organizaci vědecké práce, k t e r á v citlivé r e v u o v á * * p o n e c h á v á na jedné s t r a n í dostatek prostoru k individuální p t á c i přinášející „inspirativní s á l " , pro rozvoj kteréhokoli v ě d n í h o oboru zcela nenahraditelnou, & na druhé s t r a n ě u m o ž ň u j e j e d n o t l i v c ů m podílet se v zapojení do pracovních kolektivů na řešení takových, komplexních vědních úkorů, na které by sfly jedince nestačily. O b o r o v á diferenciace a specializace katedry je 40 tet pp osvobození t a k o v á , že se její pracovníci ú č a s t n í prací v dílčích státních plánech vědeckého v ý z k u m u , na jejichž „ v ý s t u p e o h " jsou t a k o v á monumentální díla trvalého v ý z n a m u , jako velká a k a d e m i c k á mluvnice českého jazyka, slovník jazyka staroslověnského, d ě j i n y československé slavistiky apod. Katedra jimi účinně p ř i s p í v á k rozvoji naši v ě d y a kultury.

2.

P R Á C E

C L E N U

K A T E D R Y

R U S K É H O

J A Z T K A

Osvobozeni Československa* o něž se p ř e d 40 lety rozhodujícím z p ů s o b e m zasloužila S o v ě t s k á a r m á d a , vytvořilo n e b ý v a l e příznivé p o d m í n k y pro plodný rozvoj rusistiky jako s a m o s t a t n é h o pedagogického i vědeckého oboru na brněnské filozofické fakultě. Studium ruštiny se na naší fakultě traduje u ž od zahájení její činnosti; plně k o n s t i t u o v á n a byla rusistika o v š e m a ž od roku 1933. Po roce 1945 v š a k d o s t á v á n o v ý r á z — s t á v á se profilu jící s t u d i j n í disciplínou. P ř e d rusistikou tu vyvstaly velmi naléhavé úkoly, ale z á r o v e ň i v y s o k é p ř e k á ž k y . Bylo nutno zabezpečit výchovu, ačitelii r u š t i n y pro střední š k o l y a jako nezbytnou p o d m í n k u toho pak i n e j n u t n ě j i ! učební texty a v ý u k u pro desítky a d e s í t k y s t u d e n t ů , kteří se hlásili na obor s k ý t a j í c í tak n a d ě j n é

40

L E T SLOVANSKÉ J A Z Y K O V Ě D Y NA FIL. F A K U L T Ě

U J E P O D a.

1945

17

perspektivy. Vedle toho zde čekalo mnoho povinností s p j a t ý c h s rozvíjením a u p e v ň o v á n í m čs.-sovětských s t y k ů — činnost překladatelská, tlumočnická, p ř e d n á š k o v á , p r o p a g a n d i s t i c k á , popularizační ap. P ř i t o m v š e m b y l počet kvalifikovaných rusistů, skutečných znalců j a z y k a , v t é d o b ě minimální. N a fakultě nebylo tehdy představitele starší b a d a t e l s k é generace v ý r a z n ě rasisticky a l i n g v i s t i c k y zaměřeného, který b y b y l v t i s k l m l a d é brněnské j a z y k o v ě d n é rusistice pečeť s v é osobnosti, j a k tomu bylo n a bohemistice nebo n a jiných, t z v . tradičních oborech, neboť d v a v ý z n a m n í lingvisté — totiž B . H a v r á n e k a R . Jakobson — již v t é d o b ě n a fakultě nepůsobili; a třetí, F . Trávníček, i k d y ž jsou jeho zásluhy o rozvoj naší rusistiky nemalé, p a t ř í přece jen s v ý m v ě d e c k ý m dílem především do oblasti bohemistiky, stejně jako rusisty n e b y l i ani J . K u r z a A . K e l l n e r . P ř e s t ě ž k é p o d m í n k y se tehdejší m á l o početní rusisté o d p o v ě d n ý c h úkolů se z á p a l e m pro věc chopili, organizačně z p r v u v lůně slovanského semi­ n á ř e ; o d r o k u 1951 pak b y l a ustavena s a m o s t a t n á katedra rusistiky a později, v roce 1965, rozdělena n a katedru j a z y k o v o u a literární.

Z nestorů p o v á l e č n é brněnské rusistiky se sluší n a tomto místě vzpomenout především L a d i s l a v a Š W I R K A (27. 6. 1 8 9 2 - 2 3 . 7. 1976), předválečného spoluzakladatele brněnské o d b o č k y Společnosti pro h o s p o d á ř s k é a kulturní s t y k y se S S S R a jednoho z m á l a tehdejších a p r o b o v a n ý c h ruštinářů. Jeho politická a k t i v i t a p ř e d v á l k o u i činnost v odboji m u vynesla dvojí věznění nacisty. A l e hned po n á v r a t u z Buchenwaldu se d á v á s nadšením do p r á c e jako lektor ruštiny n a fakultě a již v roce 1945 v y d á v á p o h o t o v ě spolu s F . T r á v ­ níčkem instruktivní příručku Ruská abeceda a výslovnost; o něco později pak vycházejí jeho další příručky: přehled reálií s n á z v e m SSSR — naš drug a Fonetika ruštiny. Š w i r k o v ý m i hodinami p r a k t i c k ý c h cvičení prošli snad všichni příslušníci poválečné generace rusistů a ř a d a mladších m u vděčí i za to, že b y l i v y b r á n i pro v ý u k u n a v y s o k ý c h školách. V e s v é čilé a b o h a t é p e d a g o g i c k é , organizátorské a propagandisticko-popularizační činnosti pokra­ čoval S w i r k i v pozdějších letech jako vedoucí univerzitní katedry j a z y k ů , kterou za pomoci spolupracovníků v y b u d o v a l o d s a m é h o z á k l a d u .

Vedle L . Š w i r k a p a t ř i l a k p r v n í m r u s i s t ů m p ů s o b i v š í m n a fakultě i středo­ školská profesorka P h D r . M a r i e O N D R O U Š K O V Á - K O U T N Á (16. 7. 1902 a ž 5. 9. 1979). A č její hlavní zájem náležel ruské literatuře, v ě n o v a l a i ona mnoho úsilí p r a k t i c k é j a z y k o v é v ý u c e , kterou spojovala v ž d y s obecnějšími historický­ m i i kulturními v ý k l a d y . P u b l i k a č n ě činná v tomto směru nebyla, ale mnoho jejích ž á k ů s p o v d ě k e m v z p o m í n á na její rozsáhlé a podrobné kulturně historic­ ké i solidní j a z y k o v é znalosti.

Literární zaměření, a to bohemistické, charakterizovalo p ů v o d n ě i dalšího představitele první generace fakultních rusistů po r. 1945, totiž prof. P h D r . B o ř i v o j e N O V Á K A (11. 7. 1 9 0 6 - 6 . 6. 1973), v letech 1 9 5 9 - 1 9 7 3 vedoucího k a t e d r y . P o d o b n ě j a k o předcházející b y l i on p ř e d v á l e č n ý m absolventem oboru

18

R. V E Č E R K A - S . Z A Z A - J .

PAČESOVÁ

ruština, asistentem slovanského semináře, z a v á l k y p a k s t ř e d o š k o l s k ý m profe­ sorem. Z d o b y p ř e d rokem 1939 je t ř e b a p ř i p o m e n o u t jeho činnost pilného sběratele folklóru i jeho podíl n a Přehledných dějinách literatury české (1936 —39). P o válce b y l v y s l á n jako lektor češtiny do L e n i n g r a d u a v ý t ě ž k u tohoto d v o u ­ letého p o b y t u využil jednak v intenzívní činnosti p e d a g o g i c k é (přednášel v jedné d o b ě s o u č a s n ě a ž n a čtyřech fakultách) a popularizační, jednak v oblas­ t i , k t e r á se v b r z k u stala centrem jeho odborné a k t i v i t y a k t e r á o d p o v í d a l a jeho p r a c o v n í m u i c h a r a k t e r o v é m u založení — totiž v práci n a s e s t i s v a z k o v é m Velkém rusko-čeakém slovníku (1952—64). T v o r b a tohoto slovníku b y l a v po­ válečných letech j e d n í m ze stěžejních odborných i politických úkolů a B . N o v á k věnoval spolu s doc. M . N ě k r a c h o v o u z p e d a g o g i c k é f a k u l t y U J E P této mraven­ čí a morálně nedoceněné práci 14 let s v é h o ž i v o t a . Vedle z á j m u o lexikologii, lexikografii a historický v ý v o j j a z y k a b y l pro B . N o v á k a z v l á š t ě v poslední d o b ě příznačný i z á j e m o dějiny s l a v i s t i k y a rusistiky, j a k o t o m svědčí jeho stati v univerzitních ročenkách a v odborných časopisech, vyznačující 6e N o v á k o v i v l a s t n í m smyslem pro faktografickou přesnost i pro diferencované vystižení přínosu jednotlivých b a d a t e l ů . K dokreslení N o v á k o v a profilu j e nutno se s uznáním zmínit i o jeho rozsáhlé činnosti organizační a veřejně politické. U v e ď m e a s p o ň , že b y l 14 let vedoucím katedry, po d v ě funkční období p r o d ě k a n e m a v letech 1969 — 1972 d ě k a n e m f a k u l t y . Jeho z á s l u h y b y l y oceněny m j . udělením zlaté medaile u n i v e r z i t y . P a m ě t n í c i p a k j i s t é vzpomenou i N o v á k o v a vzácného lidského profilu a jeho schopnosti z í s k á v a t sympatie s v ý m p ř á t e l s k ý m a neformálním vztahem k s p o l u p r a c o v n í k ů m i studentům.

Žádoucí přínos pro rozvoj brněnské rusistiky ve sféře j a z y k o v é v ý u k y znamenal příchod P h D r . Heleny P U C H L J A K O V É , CSc. (nar. 24. 8. 1910), první vyučující ruské národnosti n a k a t e d ř e . J e j í nemalou zásluhou je h l a v n ě to, ž e s v é j a z y k o v é znalosti a p o z n a t k y z lingvistického studia a z v ý u k y ruštině uložila do ř a d y učebních t e x t ů a s k r i p t o v ý c h příruček pro n a š e studenty, obsahujících mnoho cenného j a z y k o v é h o materiálu. J s o u t o : Sbírka cvičení z ruštiny (1957), Krátký přehled česko-ruské frazeologie (1958), Texty pro ruskou konverzaci (1960, 1962), Ruské konverzační texty a cvičení (1. díl 1971, 2. díl 1977), Sbírka cvičení z morfologie ruštiny (1982) a Cvičeni z ruské lexikologie (1984). Stylistické a sémantické a n a l ý z e společných českých a r u s k ý c h slov věnovala H . P u c h l j a k o v á svou k a n d i d á t s k o u disertaci v r. 1968. P ř e s d ů c h o d o ­ v ý věk H . P u c h l j a k o v á ve s v é pilné a u t o r s k é činnosti p o k r a č u j e .

Úsilím o prohloubení p r a k t i c k é j a z y k o v é v ý u k y b y l o p o z n a m e n á n o i p ů s o ­ bení prom. fil. T a ť á n y C A B L Í K O V É (nar. 29. 12. 1915) v letech 1 9 6 5 - 1 9 7 7 . Z v l á š t ě je t ř e b a vzpomenout její několikaleté ú č a s t i n a intenzivních j a z y k o v ý c h kursech s t u d e n t ů v učebním středisku U J E P , k d e uplatněním ruštiny j a k o svého mateřského j a z y k a přispěla k dosažení náležité úrovně těchto sou­ středění.

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y

NA FIL. F A K U L T Ě

UJEP OD B.

1945

19

O d v z n i k u katedry a ž do odchodu n a odpočinek působil n a fakultě P h D r . F r a n t i š e k B Ř E Z I N A (nar. 28. 9. 1916), p ů v o d e m s t ř e d o š k o l s k ý profesor, ž á k prof. M a c h k a , N e u p l a t n i l se sice v ý r a z n ě v publikační sféře, ale ocenění si zaslouží jeho dlouholetá s k r o m n á organizační a p e d a g o g i c k á činnost, z v l á š t ě ve studiu při z a m ě s t n á n í , ve v ý u c e ruštiny pro neruštináře a t a k é v redakci S p i s ů F F a v L e t n í škole s l o v a n s k ý c h studií.

(

Osobitými postupy je c h a r a k t e r i z o v á n a činnost P h D r . J i ř í h o B R Y M A , CSc. (nar. 28. 4. 1921). Jeho přesvědčení, že seriózního poznání j a z y k o v é h o s y s t é m u lze d o s á h n o u t jen m n o h a l e t ý m m a t e r i á l o v ý m studiem, bylo příčinou toho, ž e o d mládí p l á n o v i t ě pořizoval fond vlastních excerpt, o něž opíral svou pedago­ gickou činnost. P o s t u p n ě s v é s b í r k y rozšiřoval a ž n a 150 000 excerpt a s v é poznání doplňoval teoretickým studiem, ale h l a v n ě s o u s t a v n ý m a originálním promýšlením j a z y k o v ý c h faktů a ž do nejsubtilnějších detailů. Z v l á š t ě ho zaujaly p r o b l é m y morfologické s é m a n t i k y , p ř e d e v š í m kategorie slovesného v i d u a rodu: svou doktorskou p r á c i i k a n d i d á t s k o u disertaci věnoval v ý z n a m o ­ v é s t r á n c e ruského imperativu. Vedle toho je i autorem 50 drobných, ale o b j e v n ý c h medailonků o Bémanticko-gramatických i lexikálních úskalích české ekvivalence, uveřejňovaných v č a s o p i s e S v ě t s o v ě t ů a R u s k ý j a z y k v letech 1967 — 1972. Z m í n k y zaslouží i j í m pořízená s b í r k a r u s k ý c h písní n a magneto­ fonových p á s k á c h . V n e d á v n é d o b ě pak v y š l a interním t i s k e m 1. část B r y m o v a široce založeného kompendia o r u s k ý c h předložkách.

V ý r a z n ě se zapsal do historie brněnské a československé rusistiky prof. P h D r . R o m a n M R Á Z E K , C S c . (nar. 21. 11. 1921), působící n a fakultě o d r o k u 1954. J i ž první jeho stati svědčily o t o m , že v něm v y r ů s t á badatel mnohostranného z á j m u o lingvistickou problematiku. Osou jeho v ý z k u m n é činnosti se stalo b á d á n í o ruské s y n t a x i z hlediska konfrontačního. Svou pozor­ nost p ů v o d n ě zaměřil n a jednočlenné v ě t y a v souvislosti s tím n a problematiku p a s í v a . S o u s t a v n ý zájem v ě n o v a l p á d o s l o v í ; plodem tohoto jeho z á j m u je k r o m ě ř a d y s t a t í monografie Sintaksis russkogo tvoritelnogo (1964). D a l š í m okruhem M r á z k o v ý c h b a d a t e l s k ý c h z á j m ů je p r ů z k u m o b s a h o v é s t r á n k y r u s k é a s l o v a n s k é v ě t y z hlediska modálních, emocionálních a hodnotících p o s t o j ů mluvčího. N a rozsahem m a t e r i á l o v é m v ý z k u m u jsou založeny zobecňu­ jící M r á z k o v y stati teoretického charakteru. K n i m patří p r á c e o predikaci a p r e d i k á t u , o v ě t n ý c h schématech, o t y p o l o g i i v ě t y , o s y n t a k t i c k ý c h vztazích a syntagmatice, o valenci a intenci slovesa, o metodologii s y n t a k t i c k é h o popisu, 0 klasifikaci s o u v ě t í . Z a s á h l v š a k i do jiných oblastí, např. do morfematiky a akcentuace. Jeho ústředním z á m ě r e m pak je d o s p ě t o d d v o u s t r a n n ý c h , a n a l y t i c k y konfrontují cích sond k široce p o j a t é m u a teoreticky fundovanému s y n t a k t i c k é m u popisu v ě t y ve s l o v a n s k ý c h j a z y c í c h . Tento záměr m á v celé šíři splnit d o k o n č e n á M r á z k o v a publikace o s r o v n á v a c í m popisu slovanské j e d n o d u c h é v ě t y (v tisku). Příznačné pro M r á z k a je to, že se v duchu m a r x i s t i c k y orientované l i n g v i s t i k y ve s v é p r á c i n i k d y neodtrhl o d spolehlivé m a t e r i á l o v é b á z e a ž e v souladu s v ě d e c k ý m odkazem s v ý c h učitelů — F . T r á v n í č k a , B . H a v r á n k a , V . M a c h k a 1 jiných — důsledně konfrontuje s v é teoretické z á v ě r y s j a z y k o v ý m i fakty.

20

E. V E Č E R K A - S . Z A Ž A - J .

PACESOVÁ

M r á z k o v a činnost je těsně spjata s potřebami praxe. Pocházeje z učitelské rodiny, věnuje se se zanícením v ý u c e a ř a d y jeho ž á k ů vzpomínají n a jeho v ý k l a d y , doprovázené instruktivní m i m i k o u , mnemotechnickými p o u č k a m i i humornými p r ů p o v í d k a m i , fixujícími v h l a v á c h s t u d e n t ů mnoho užitečných znalostí a n á v y k ů . Usiluje v š a k i o prohlubování znalostí ruštiny v široké ' veřejnosti. Zde je t ř e b a s uznáním připomenout jeho podstatnou ú č a s t n a kolektivních publikacích, jako jsou Příruční mluvnice ruštiny, a to 1. i 2. díl (1960, 3. v y d . 1979), k t e r á b y l a přes s v é n á r o k y n a teoretickou i metodickou originalitu v d o b ě svého v z n i k u určena širšímu o k r u h u z á j e m c ů , a Školní mluvnice ruštiny, základní to š k o l s k á p o m ů c k a , v y d a n á o d r. 1968 již po jedenácté. V ý s l e d k e m M r á z k o v a zvýšeného z á j m u o historický v ý v o j ruštiny je skrip­ t u m Istoričeskoje razvitije russkogo jazyka (1982, 2. v y d . 1984), které sepsal z a ú č a s t i doc. G . P o p o v o v é z Minská a o něž je velký zájem i z k r u h ů mimofakultních. V s o u č a s n é d o b ě jó Mrázek po zesnulém prof. V . B a r n e t o v i vedou­ cím autorského k o l e k t i v u p r á v ě vycházející v y s o k o š k o l s k é učebnice Historic­ kého v ý v o j e (spolu s prof. K . V . G o r š k o v o v o u , vedoucí katedry ruského j a z y k a na m o s k e v s k é univerzitě, a doc. Z . Trosterovou z U s t í nad Labem). V letech 1981—1985 b y l řešitelem dílčího úkolu státního p l á n u v ý z k u m u „ V ý z k u m ruského j a z y k a pro p o t ř e b y v y s o k o š k o l s k é v ý u k y " . R o z s á h l o u činností, p ř e d n á š k a m i v zahraničí (SSSR, N D R , N S R , R S R , B L R , Š v é d s k o ) i mnoha pracovními k o n t a k t y si Mrázek získal z n á m o s t v širokých kruzích s l a v i s t ů . Zmiňme se j e š t ě o M r á z k o v ě péči o vědecké školení dorostu, d á l e o jeho aktivní ú č a s t i n a brněnských s y n t a k t i c k ý c h sympoziích (viz. v 3. části této stati) a o jeho hlavním podílu na v y b u d o v á n í a vedení obšírné bibliografické k a r t o t é k y j a z y k o v ě d n ý c h slavik, doplňované n a pracovišti jeho péčí již přes č t v r t století. Z a svou činnost b y l Mrázek v y z n a m e n á n titulem Vzorný pedagog U J E P a b y l a m u udělena stříbrná medaile filozofické fakulty.

Lexikologické problematice s aspektem m e t o d i c k ý m věnuje s v ů j o d b o r n ý zájem doc. P h D r . J i ř í B R O N E C , GSc. (nar. 7. 1. 1922), zasloužilý učitel a nositel medaile Z a o b ě t a v o u práci pro socialismus a odznaku S Č S P I. s t u p n ě . Je s v ý m působením těsně spjat s fakultou, ačkoli b y l d o n e d á v n a vedoucím univerzitní katedry j a z y k ů . J a k o jeden z našich v ý z n a m n ý c h odborníků v metodice a didaktice je spoluautorem různých učebnic a t e x t ů , např. Cvičebnica jazyka ruského pre poslucháčov I. a II. roč. historie (1957), Russkij jazyk pro I. a I I . roč. ped. škol (1960), pro I I I . a I V . roč. ped. škol (1958), Učíme se rusky (1976), Gesko-ruského slovníku z oboru psychologie (1962). V e s v é k a n d i d á t s k é disertaci z r. 1974 z k o u m a l v l i v systematizace a vnější názornosti n a p a m ě ť pro slova cizího j a z y k a . Jeho habilitační práce b y l a v ě n o v á n a t é m a t u K lingvodidaktické typologii cizojazyčného lexika a pod t ý m ž n á z v e m b y l a v y d á n a r o k u 1982 ve Spisech filozofické fakulty.

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě U J E P O D R .

1945

21

P r o b l e m a t i k o u lexikologickou, z e j m é n a v i a k slovoťvornou se z a b ý v á prof. P h D r . J i ř í J I R Á Č E K , D r S c . (nar. 2. 12. 1924), o d r. 1981 vedoucí katedry. N a orientaci jeho lingvistického b á d á n í mělo v l i v jeho předcházející působení na j a z y k o v é k a t e d ř e lékařské fakulty (do r. 1963). S o u s t ř e ď o v a l se totiž o d p o č á t k u na o t á z k y terminologické, z v l á š t ě na problematiku tvoření termínů. Dílčí popisy různých sufixů řeckolatinského p ů v o d u završil globální syntézou — obsáhlou knižní studií IntemacionaTnyje sufftksy suščestvitelnych v sovremennom ru8skom jazyke (1971), k t e r á se d o č k a l a několikerého příznivého hodnocení u n á s i u s o v ě t s k ý c h rusistů. Nejnovějším v ý s l e d k e m jeho úsilí je další knižní práce, a to Adjektiva s internacionálními sufixálními morfy v současné ruštině (1984). Charakteristickým rysem J i r á č k o v y publikační činnosti je její t e m a t i c k á sourodost a ucelenost. V rámci tohoto jednotícího zaměření v š a k zasluhuje uznání mnohostrannost a n a l ý z y , podložená d ů k l a d n o u znalostí odborné literatury. J i r á č e k z v l á d á o t á z k y morfologické, akcentologické i stylistické a je dobře informován o stavu problematiky v údobích č a s o v ě vzdálených i v e t a p ě nejnovější. V ý r a z n o u vlastností J i r á č k o v y činnosti je dále její sepětí s p r a x í . V ý z k u m internacionálního l e x i k a plně o d p o v í d á p o t ř e b á m současnosti, n e b o ť t a t o v r s t v a slovní z á s o b y se v období technické revoluce a s v ě t o v é v ý m ě n y kultur­ ních hodnot s t á v á s t á l e důležitější složkou komunikace; a t í m více to platí o slovní z á s o b ě ruštiny j a k o j a z y k a zprostředkujícího v ý s l e d k y úsilí S S S R v různých oblastech lidského vědění a jako jednotícího komunikačního prostředku v rámci socialistické soustavy. Společensky prospěšný charakter mají v š a k i jiné J i r á č k o v y práce. J e spolu­ autorem různých školních učebnic ruštiny, příručky Ruština pro veřejné pracovníky (Lí)7.7), v y s o k o š k o l s k é učebnice Orfografija, punktuacija i kniinopis'mennaja reč' russkogo jazyka (1979) a Příručky ruského pravopisu (1983). A k t i v n ě se účastní i p r á c e M A P R J A L a vyvíjí i další veřejně prospěšnou činnost. B y l m u udělen t i t u l Vzorný p e d a g o g i c k ý p r a c o v n í k U J E P a Zasloužilý p r a c o v n í k U J E P , dále pak z l a t á medaile filozofické fakulty. N y n í spolupracuje n a v y s o k o š k o l s k é učebnici morfologie (se S. Žažou, s p r a ž s k ý m i rusisty V . H r a b ě t e m a P . A d a m c e m a s prof. I. G . M i l o s l a v s k ý m z MGU).

D o c . P h D r . Stanislav Ž A Ž A , CSc. (nar. 14. 4. 1929), v letech 1 9 7 3 - 1 9 8 1 vedoucí katedry, se zaměřil především n a studium ruské syntaxe. K r o m ě publikace s t a t í , recenzí a z p r á v v odborném t i s k u se podílel i n a pracích knižních. B y l a to j i ž u v e d e n á Příruční mluvnice ruštiny, a t o její 2. díl, n a n ě m ž pracoval spolu s J . Bauerem a R . M r á z k e m (1960, 3. v y d . 1979) a d á l e pak k n i h a Russkij sirvtaksis v sopostavlenii s češskim (1982), z p r a c o v a n á společně s p r a ž s k ý m i rusisty V . H r a b ě t e m , P . A d a m c e m , M . K u b í k e m a olo­ m o u c k ý m R . Z i m k e m . S y n t a k t i c k o u problematikou se z a b ý v a l i ve s v é práci habilitační o s é m a n t i c k é a s y n t a k t i c k é s t r á n c e konstrukcí se slovesem býtijbyť v ruštině a češtině (1979). T e m a t i c k y se k oblasti syntaxe p ř i m y k a j í i jeho p r á c e z oblasti interpunkce a pravopisu. J e to jednak disertační p r á c e k a n d i d á t s k á o problematice inter­ punkce v souvislosti se s y n t a k t i c k o u a s é m a n t i c k o u v ý s t a v b o u v ě t y a souvětí

22

B. V E Č E B K A - S . Z A Z A - J . PACESOVl

v ruštině (1966), jednak s k r i p t o v á publikace Ruská interpunkce (1958). J e rovněž spoluautorem již uvedené v y s o k o š k o l s k é učebnice Orfografija, punktuacija i knižno-pia'mennaja rei' ruaakogo jazyka (1979) a její zestručněné české verze pro širší veřejnost Příručka ruského pravopisu (1983). Z a b ý v á se v š a k i t é m a t y morfologickými: sepsal s k r i p t u m Paradigmatika a akceniuace ruského slovesa (3. v y d . 1988) a v s o u č a s n é d o b ě je členem autorské­ ho k o l e k t i v u v y s o k o š k o l s k é učebnice morfologie (viz v ý š e u J . J i r á č k a ) . S J . J i r á č k e m napsal učebnici p r o a k t i v funkcionářů S C S P Ruština pro veřejné pracovníky (1977). K r o m ě jiných funkcí z a s t á v a l 8 let funkci vedoucího k a t e d r y a v roce 1980 b y l j m e n o v á n p r o d ě k a n e m fakulty. O d r. 1986 je v e d o u c í m k a t e d r y s t a r o v ě k é k u l t u r y . J e nositelem d v o u stranických medailí, stříbrné medaile U J E P , z l a t é medaile filozofické fakulty a medaile C Ú V S C S P z a z á s l u h y o mimoškolní v ý u k u ruštině.

Příchod P h D r . L j u b o v i L Í Z A L O V É , roz. J e r m o l a j e v o v é (nar. 14. 5. 1937), další rodilé R u s k y , n a katedru znamenal další omlazení jejího učitelského Bboru a zkvalitnění j a z y k o v é v ý u k y . L . L í z a l o v á se v souladu se s v ý m p ů v o d e m zaměřila o d p o č á t k u svého působení n a obor fonetiky a ortoepie, z něhož vede po ř a d u let cvičení a z něhož t a k é p u b l i k o v a l a několik s t a t í . P r o svěží a didak­ t i c k y aktualizující z p ů s o b v ý u k y je u s t u d e n t ů oblíbena. V y d a l a pro ně učební text Cvičení z fonetiky současného ruského jazyka (1983). D o k o n č i l a k a n d i d á t ­ skou disertaci n a t é m a Funhcionalnaja nďgruzha fonematičeskich posledovatelnostej [ta], [to][, tu]. J e j í dokonalé znalosti mluvené češtiny b y v š a k b y l o kromě fonetiky dobře v y u ž i t o i pro oblast rozvíjející se konfrontační s t y l i s t i k y .

• K dnešní střední generaci rusistů lze již p o č í t a t i P h D r . Aleše B R A N D N E R A , CSc. (nar. 31. 12. 1944). Jeho publikační činnost se t ý k á různých oblastí, v y k r y s t a l i z o v a l a v š a k v jeho k a n d i d á t s k é disertaci o p l y n n ý c h h l á s k á c h r, l v ruštině se zřetelem k češtině (1984), k t e r á usměrnila jeho a k t i v i t u p ř e d e v š í m n a oblast v ý z k u m u historického v ý v o j e ruštiny. J e d n í m z v ý t ě ž k ů jeho pilné činnosti p e d a g o g i c k é jsou i d v ě s k r i p t o v é učebnice, určené s t u d e n t ů m neruštinářům, a t o Ruština pro filology (1978) a Ruština pro posluchače filozofie a občanské nauky (1979 2. v y d . 1984). I o n je trvale činný ve společensky prospěšných funkcích.

Další členové katedry, a to P h D r . T a ť á n a J T J R Í Č K O V Á (nar. 31. 12. 1951), P h D r . J a n Š T U R A L A (nar. 8. 11. 1955), P h D r . J i ř í V A C E K (nar. 19. 10. 1955) a P h D r . J i ř í G A Z D A (nar. 2. 12. 1958), ú s p ě š n ě překročili p r á h s v é odborné d r á h y . Všichni jsou zařazeni do aspirantury — J . Š t u r a l a a J . G a z d a jsou aspiranty n a fakultě, T . J u ř í č k o v á a J . Vacek p a k a b s o l o v u j í externí aspi­ ranturu v S o v ě t s k é m svazu —, působí pedagogicky (převážně v p r a k t i c k ý c h cvičeních) a intenzívně se angažují j a k v různých funkcích, t a k v překladatelské a tlumočnické činnosti pro s t r a n i c k é i jiné o r g á n y a další ž a d a t e l e . A b s o l v o v a l i t a k é různé k r a t š í s t á ž e v S S S R , J . Š t u r a l a p a k působil v letech 1982 a ž 1985 jako lektor češtiny n a bělehradské univerzitě.

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě

U J E P O D R.

1945

23

Přehlížíme-li činnost našich rusistů z a uplynulých 40 let, m u s í m e o v š e m vzpomenout i těch, kteří pozoruhodným podílem přispěli k jejímu rozvoji, a č těžiště jejich b a d a t e l s k é činnosti p ř í m o v oblasti rusistiky neleží. Vedle zmíněných již zásluh akad. F . T r á v n í č k a m á m e t u n a m y s l i z v l á š t ě podíl J . B a u e r a n a sepsání Příruční mluvnice ruštiny, jeho a G r e p l o v u ú č a s t n a recenzích A k a d e m i c k é mluvnice ruštiny, skripta R . Večerky Postavení ruštiny mezi slovanskými jazyky a Základy rusistiky a slavistiky, důležité stati A . L a m prechta, A . E r h a r t a , M . J e l í n k a , přínos M . K r č m o v é a dalších (viz v první části této stati), j a k o ž i celkovou součinnost a metodologickou pomoc, jíž se brněnské rusistice jako mladší sestře bohemistiky d o s t á v a l o o d kolegů bohemistů. V uplynulých 40 letech b y l a středem pozornosti rusistických kateder v ý c h o v a odborně i ideově v y s p ě l ý c h učitelů ruštiny. V s o u č a s n é d o b ě j i realizujeme — v souladu s p r i n c i p y čs. v ý c h o v n ě v z d ě l á v a c í soustavy — integrované s katedrou rusistiky n a p e d a g o g i c k é fakultě U J E P , v kooperaci, jejímž organizačním v ý r a z e m je sdružení našich tří rusistických kateder. P l n i t tento o d p o v ě d n ý společensko-politický úkol se daří m j . proto, že se katedry těší spolupráci i pomoci ze strany institucí i p r a c o v n í k ů našich i so­ v ě t s k ý c h . Pomoc ze S S S R je v s k u t k u m n o h o t v á r n á : po ř a d u let a o d r o k u 1971 pravidelně zde působí s o v ě t š t í spolupracovníci (většinou ženy). Jmenujeme z nich alespoň první — b y l a to v roce 1962 L . M . Maslovskaja z M o s k v y — a několik posledních o d r o k u 1980: R . C h . T u g u š e v a , C S c ; doc. O. I . F o n j a k o v a , C S c ; o b ě z Leningradu; K . J u . A c h u n d ž a n o v a , C S c , z M o s k v y ; doc. A . V . L e mov, C S c , ze Saranska. Studenti 3. ročníku každoročně absolvují s e m e s t r o v é studium (tzv. vključennoje obučenije) ve Volgogradu (dříve v Krasnodaru) a o prázdninách se účastní bezdevizových v ý m ě n n ý c h p r a x í s univerzitou v K y j e v ě ; učitelé pak v y u ž í v a j í možností k u r s ů ruštiny, studijních p o b y t ů i externích aspirantur v S S S R . V činnosti rusistů se s t á l e účinněji projevuje působení Mezinárodní asociace učitelů ruského j a z y k a a literatury ( M A P R J A L ) a její odnože v Č S S R — č s . asociace rusistů ( C S A R ) . Značného v ý z n a m u n a b y l a pomoc p r a ž s k é o d b o č k y I n s t i t u t u ruského j a z y k a A . S. P u š k i n a . Zejména její ředitel prof. J u . A . B e l č i k o v , D r S c , v d o b ě svého působení v Praze do r o k u 1985 u d r ž o v a l s brněnskou rusistikou plodné k o n t a k t y a v ro­ ce 1984/85 se pravidelnou p ř e d n á š k o u ze s t y l i s t i k y pro studenty v y š š í c h ročníků přímo podílel n a p e d a g o g i c k é činnosti filozofické i p e d a g o g i c k é fakulty. V uznání jeho zásluh m u b y l y uděleny zlaté medaile obou fakult.

3.

V Ě D E C K O O R G A N I Z A C N Í S L O V A N S K É

P R Á C E

N A

Ú S E K U

J A Z Y K O V Ě D Y

K r o m ě p u b l i k o v a n ý c h v ý s l e d k ů b á d á n í přispěly obě katedry k vědecké práci v oboru též n a ú s e k u organizačním a v r á m c i mezinárodní spolupráce. Z á k l a d n í v ý z n a m měla především čtyři symposia o s l o v a n s k é s y n t a x i , u s p o ř á ­ d a n á s mezinárodní ú č a s t í n a fakultě v letech 1961,1966,1971 a 1976; materiály z n i c h vycházely tiskem s n á z v y Otázky slovanské syntaxe ve Spisech filozofické fakulty. Symposia sama i sborníky Otázky slovanské syntaxe měly t a k o v ý ohlas

24

R. V E Č E R K A — S . Ž A Ž A — J . P A Č E 8 0 V Á

v mezinárodní vědecké veřejnosti, že brněnská filozofická fakulta b y l a i v za­ hraničním odborném t i s k u o z n a č o v á n a jako u z n á v a n é mezinárodní centrum studií o s l o v a n s k é s y n t a x i . Aktivní a přínosná b y l a d á l e ú č a s t členů obou kateder n a mezinárodních slavistických kongresech, a to jak referáty p o j a t ý m i do oficiálních sborníků československé delegace, tak i p ř í s p ě v k y p u b l i k o v a n ý m i ve Sborníku prací F F B U v ě n o v a n é m v ž d y příslušnému kongresu. Pracovníci v oboru s l o v a n s k é j a z y k o v ě d y se dále podíleli na d v o u fakultních balkanistických symposiích (1969 a 1974) a n a p u b l i k a c i jejich v ý s l e d k ů ve sbornících Studia balcanica bohemo-slovaca, n a „ s l a v i s t i c k ý c h d n e c h " p o ř á d a n ý c h kated­ rou dějin východní a jihovýchodní E v r o p y atd. P r o n i k a v é bylo působení brněnské j a z y k o v ě d n é slavistiky n a p ů d ě mezinárodní g r a m a t i c k é komise při Mezinárodním komitétu slavistů, jejímž v ě d e c k ý m sekretářem b y l od jejího založení do r. 1969 J . Bauer a v letech 1969 — 1977 M . Grepl, dále na p ů d ě komise česko-německé, v níž je činný J . Chloupek, a ú č a s t členů katedry rusistiky na kongresech M A P R J A L ; mezinárodně se pracovníci j a z y k o v ě d n ý c h slavistických kateder uplatňovali i n a dalších konferencích, kolokviích, symposiích, pracovních p o r a d á c h apod. Obě fakultní slavistická p r a c o v i š t ě j a z y k o v ě d n á přijala ke k r a t š í m u před­ n á š k o v é m u p o b y t u desítky v ý z n a m n ý c h lingvistů ze zahraničí, mezi n i m i např. T. P . L o m t e v a , N . J u . Svedovovou, G . A . Zolotovovou, O. S. Melnyčuka, A . Je. Michneviče, J u . A . B e l č i k o v a aj. z S S S R , I. L e k o v a , L j . Andrejčina, Sv. I v a n č e v a a další z B u l h a r s k a , Z . Klemensiewicze, S. U r b a ň c z y k a , K . P o ­ lanského aj. z P o l s k a , R . R ů ž i č k u , H . Schustera-Šewce aj. z N D R , manžele I v i é o v y z J u g o s l á v i e , B . Panzera z N S R , B . Meriggiho z Itálie, J . Veyrenca z Francie, R . A u t y h o z Velké B r i t á n i e , D . W o r t h a z U S A atd. a k d l o u h o d o b ý m s t á ž í m A . Piročkjjiase a K . Župerku z S S S R , P . Restana z N o r s k a a G . C u m minse z U S A . č l e n o v é kateder podnikali rovněž četné p ř e d n á š k o v é zájezdy do zahraničí a působili i n a zahraničních univerzitách dlouhodobě jako lektoři českého j a z y k a a literatury (v Greifswaldu M . J e l í n e k , A . E r h a r t , M . G r e p l , D . Šlosar, R . Mrázek, v L o n d ý n ě M . č e j k a a K . P a l a , v Paříži M . J e l í n e k , v P e k i n g u M . č e j k a , v B ě l e h r a d ě J . Š t u r a l a a E . Pallasova) a jako hostující profesoři (v Erlangen J . Chloupek a R . Večerka, ve W ů r z b u r g u a R e ž n ě R . Mrázek). J a k o lektorka ruského j a z y k a p ů s o b i l a v H a m b u r k u L.. L í z a l o v á . D a l š í formy mezinárodní vědecké spolupráce se realizovaly a realizují při přípravě větších vědeckých podniků, jako je např. j e d n o s v a z k o v ý slovník staroslověnštiny c h y s t a n ý ve spolupráci Č S A V a A V S S S R k v y d á n í v M o s k v ě (spolupracuje R . Večerka) nebo jako b y l a p ř í p r a v a a k a d e m i c k é gramatiky ruštiny, k j e j í m u ž projektu b y l i p o ž á d á n i o vyjádření J . Bauer, M . Grepl, R . Mrázek a S. Ž a ž a ; členové kateder jsou dále ž á d á n i o vyjádření ke kandi­ d á t s k ý m a d o k t o r s k ý m p r a c í m o b h a j o v a n ý m v S S S R a B u l h a r s k u , atp. L i n g v i s t é působící n a obou k a t e d r á c h se průběžně podíleli a podílejí n a práci o d o s a v a d n í c h 17 bězích L e t n í školy s l o v a n s k ý c h studií po s t r á n c e pedagogické i organizační. V celostátním měřítku se u p l a t n i l i v organizaci české l i n g v i s t i k y členstvím v redakčních r a d á c h časopisů S l á v i a , L i s t y filolo­ gické, Slovo a slovesnost, N a š e řeč, S o v ě t s k á j a z y k o v ě d a , č e s k o s l o v e n s k á rusistika, R u š t i n a v teorii i v p r a x i , Časopis Matice m o r a v s k é , V l a s t i v ě d n ý věstník m o r a v s k ý , Slezský věstník a j a z y k o v ě d n á ř a d a Sborníku prací fil.

40 L E T S L O V A N S K É J A Z Y K O V Ě D Y N A F I L . F A K U L T Ě U J E P O D B .

1945

25

fak. brněnské univerzity i členstvím v celostátních komisích pro obhajoby doktorekých a k a n d i d á t s k ý c h prací. Z a čtyři decennia o d osvobození d a l y katedry českého a ruského j a z y k a univerzitě 1 rektora a 2 prorektory, fakultě pak 3 d ě k a n y a 7 p r o d ě k a n ů . R o z s á h l á v ě d e c k á , v ě d e c k y organizační a popularizační i veřejně p r o s p ě š n á činnost obou slavistických kateder j a z y k o v ě d n ý c h b y l a oceněna m j . tím, že se k a t e d ř e ruského j a z y k a dostalo čestného uznání rektora a vědecké rady U J E P a že j í b y l (spolu s katedrou literární) propůjčen M ě s t s k ý m v ý b o r e m S Č S P čestný název P r a c o v i š t ě čs.-sovětského přátelství a že k a t e d ř e českého j a z y k a bylo r. 1980 uděleno čestné uznání v l á d y Č S R a Ú R O .