40 let jednotných škol v Československu Doc. PhDr. RUDOLF OPATA, CSc., Pedagogické muzeum Jana Amose Komenského, Praha
„Komunistická strana Československa usilovala od svého založení o demokratizaci vzdělání, o zpřístupnění škol všem sociálním skupinám a vrstvám, zejména pak o od stranění diskriminace dělnické a rolnické mládeže v přístupu ke vzdělání. K realizaci socialistického programu rozvoje výchovy a vzdělání se postupně při stoupilo po osvobození Československa Sovětskou armádou“ (Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy. Projekt a důvodová zprá va, s. 3.)
Školská politika Komunistické internacionály a jejích sekcí (mezi něž patři la i Komunistická strana Československa) zdůrazňovala povinnost komunistů prosazovat každodenní požadavky pracujících. K. L Salimova shrnuje v publi kaci „Otázky školy a pedagogiky v činnosti komunistických stran kapitalistic kých zemí (1918—1939)“ zkušenosti mezinárodního komunistického hnutí y příslušné oblasti. Vychází přitom z jednoznačného závěru, že tyto zkušenosti jsou internacionálně ověřené a obecně platné. Zvláště zdůrazňuje skutečnost, že „komunisté pokládali za nezbytné vést již v podmínkách kapitalistického zřízení boj za demokracii lidového vzdělání, která byla součástí progresivních sociálně ekonomických a politických r e f o r e m (proložil R.O.) zaměřených na zlepšení zákonné situace mas pracujících. .. “') V této souvislosti usilovali naši učitelé-komunisté o vytvoření podmínek pro vybudování jednotné školy. Na čele těchto snah stáli významní jedinci organi zovaní v Socialistickém sdružení učitelském (od r. 1934 Učitelská unie) — Jo sef Haken (1880—1949), Ladislav Hanuš (1890—1943), Václav Jaroš (1898—1970) a další. Pozoruhodným výsledkem rozsáhlého pokusu byl návrh organizace jednotné školské soustavy,^) jenž se v podstatě shodoval se struk turou uzákoněnou v r. 1948. Naši pokrokoví učitelé se zabývali problematikou jednotné školy i v letech okupace — Ladislav Hanuš ještě v této době experimentoval s novými meto dami kolektivní výchovy. Kromě ilegální práce vyhraněně protifašistického charakteru připravovali učitelé-komunisté návrh základního školského záko na, na jehož vypracování se podíleli také Ladislav Koubek a Václav Jaroš. Tak mohl být příslušný materiál publikován ihned po osvobození Československa Sovětskou armádou.’) Po druhé světové válce byla v zemích socialistického společenství - a tedy i v Československu - uskutečněna demokratizace lidového vzdělání na zá kladech položených komunisty a jimi vedenými pokrokovými učiteli v před cházejícím období. Málo známá je skutečnost, že bezprostředně po osvoboze 433
ní vznikly v Československu tři jednotné školy, které programové navazovaly na předválečnou tradici: v Praze-Spořilově, v Písku a v Duchcově. Organizač ně sjednocovaly školu měšťanskou a nižší školu střední, zajišťovaly výchovu a vzdělání mládeže do 15 let. Realizaci tohoto záměru byla mimořádně přízni vá okolnost, že na čele ministerstva školství stál Zdeněk Nejedlý (1878—1962), který intenzívně podporoval snahy o vybudování jednotné ško lyO vybudování jednotné školské soustavy byl zahájen rozhořčený boj. Pří slušný návrh zákona předložil ministr školství Zdeněk Nejedlý vládě počát kem r. 1946. Široká veřejnost a především pak KSČ se rozhodně postavily za ideu jednotné školy. Spolu s tím vzrůstal zájem o sovětskou pedagogiku a školu, které našly u nás mnoho obdivovatelů již za existence předmnichov ské republiky. Nezastupitelnou úlohu sehrálo také učitelské odborové hnutí. PRVNÍ JEDNOTNÁ ŠKOLA V OSVOBOZENÉM ČESKOSLOVENSKU
Ke vzniku první jednotné školy v osvobozeném Československu dochází v Praze-Spořilově. Tato událost je bytostně spjata se jménem Ladislava Muchky, který byl aktivním účastníkem učitelského odborového hnutí v před válečném období. Jako jeden z prvních posluchačů Školy vysokých studií pe dagogických (absolvoval ji v letech 1921 —1923) se seznámil s předními před staviteli revolučně orientovaného učitelstva, jako byli Josef Haken, Ladislav Hanuš, Ladislav Koubek, Václav Jaroš, Karel Hanuš, Jan Hostáň a další. Ladislav Muchka projevil mimořádnou statečnost v květnovém povstání českého lidu, kdy stál jako předseda v čele revolučního národního výboru Spořilova. Později byl zástupcem KSČ ve spořilovském výboru až do sloučení místních národních výborů. Současně vedl národní školu, kterou ještě v průbě hu revoluce přeměnil na jednotnou školu I. stupně. Rozhodující podíl měl pak na koncepční přípravě a organizačním zajištění na ni navazující jednotné ško ly II. stupně. Tím Spořilovští získali nižší střední školu, a to jako první nejen v Praze, ale v celém Československu. Realizaci tohoto záměru byla mimořádně příznivá okolnost, že na čele pražského školství stáli bývalí příslušníci Učitelské unie, která rozvíjela svou činnost pod vlivem KSČ. Václav Jaroš zastával funkci kulturního a školského referenta města Prahy a byl stoupencem zřizování jednotných škol. Pro tuto myšlenku měl plné pochopení i Ladislav Koubek (1887 —1962), který v té do bě vedl pražský inspektorát. Na žádost spořilovského národního výboru o schválení v revoluční době zřízené jednotné školy přišla odpověď: „Kulturní a školský referent hl. m. Prahy b e r e na v ě d o m í z ř í z e n í j e d n o t n é š k o l y II. stupně v Praze-Spořilově a svoluje, aby její název byl: S t ř e d n í š k o l a - J e d n o t n á š k o l a II. stupně v Praze 13 - Spořilově.“ Podepsán byl Václav Jaroš, kulturní a školský referent hl. m. Prahy.’) Ladislav Muchka a jeho spolupracovníci tedy s použitím metody „fait accompli“ předběhli legislativní opatření, takže teprve výnos ministerstva škol ství a osvěty č. 180134/45 z 5. února 1946 jim byl zákonnou oporou. Nejisté právní postavení školy v prvním období její existence vzbudilo určitou nedů 434
věru u části rodičů, icteri také z prestižních důvodů dali zapsat své děti do vzdálených střednich škol. Kromě nedůvěry části rodičů musila škola zápasit s velkými materiálními potí žemi, protože nebyla vybavena sbírkami, postrádala knihovnu a odborné učeb ny, dotace jí byly přidělovány jako školám řádně vybaveným. Obětavostí učitel ského sboru a rodičů se však podařilo tyto obtíže překonat, takže výchovně vzdělávací proces probíhal bez narušení. Naopak se můžeme právem domnívat, že celkové pozitivní výsledky školy byly do značné míry ovlivněny úsilím kolek tivu učitelů, žáků i rodičů o dobudování školy a zajištění jejího řádného chodu. To se projevilo i na prospěchu žáků v prvním školním roce. Ze 143 žáků školy 43 žáci prospěli s vyznamenáním, 95 prospělo a pouze 5 žáků v těchto náročných podmínkách neuspělo. Všech 21 žáků, kteří se hlásili do vyšších tříd středních škol, vykonalo přijímací zkoušky s úspěchem a byli přijati. Spořilovská jednotná škola organizovala rozsáhlou mimotřídní činnost. Před koncem školního roku přesídlila se všemi žáky a učitelským sborem do studentského tábora v Koutech u Brandýsa nad Orlicí, kde pokračovalo vyu čování. Pro tělesný a duševní rozvoj dětí měly nezastupitelný význam hry na hřištích, plavecký výcvik, nácviky branných prvků. Byly organizovány nástupy k táborovým rozkazům a vztyčování státní vlajky, táborové stráže, kulturní programy při táborových ohních aj. Nezastupitelnou úlohu sehrála ve výchovném procesu spořilovské jednotné Školy žákovská samospráva, která mimo jiné zajistila ze svých prostředků po byt sociálně slabých žáků ve škole v přírodě. Její hlavní úkoly však spočívaly v organizaci života žákovského kolektivu. Kromě podílu na řízení pobytu ško ly v přírodě zorganizovala různé zájmové kroužky (dramatický, recitační, hu dební), které účinkovaly při školních i veřejných slavnostech. Významného úspěchu dosáhla žákovská samospráva v soutěži školních časopisů, pořádané Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Její měsíčník Veška (Veselá ško la) byl ohodnocen druhou cenou, čímž předstihl časopisy řady středních škol.®) Angažovanost učitelského sboru se projevila i na zájmu rodičů, kteří školu všestranně podporovali. Valných porad se často zúčastňovali oba rodiče záků, protože se zde diskutovaly zásadní problémy výchovně vzdělávacího procesu ' potřeby školy. K vytvoření ovzduší důvěry ke škole přispěl nemálo i Ladislav Koubek, který se osobně zúčastnil první veřejné schůze učitelského sboru s rodiči a občanstvem. Objasnil podstatu a význam jednotné školské soustavy a ze své funkce experta ministra školství a osvěty (kam byl mezitím povolán) závazně slíbil právní uznání spořilovské jednotné školy. Přiměřený stav žac tva byl zachován i v dalších letech (1946, 1947), kdy za ministra školství a osvěty Jaroslava Stránského se projevovaly snahy zlikvidovat všechny exi stující jednotné škojy a odsunout stranou projednávání již připraveného záko na o jednotné školské soustavě. Pokládáme za vhodné připomenout, že žáci této školy, vedeni s. Ladislavem Muchkou, přišli 21. dubna do síně parlamentu, který právě projednal a schválil zákon o jednotné školské soustavě. Přímo na půdě parlamentu pozdravili vláu a podali významným představitelům státu květiny (do historie vešel záběr Zachycující předávání květin Zdeňku Nejedlému). 435
JEDNOTNÁ ŠKOLA V PÍSKU
Jednotná škola II. stupně v Písku vděčí za svůj vznik také několika nadše ným, politicky i odborně vzdělaným učitelům, kteří uvědoměle navazovali na teorii i praxi ověřenou v předcházejícím období. Především je třeba uvést jméno Adolfa Čondla, okresního školního inspektora v Písku, který byl po drobně informován o principech školské politiky strany zakotvených v Košickém vládním programu svým bratrem Karlem Čondlem, známým učitelem pražských reformních škol (v r. 1945 pracovníkem zemské školní rady v Pra ze). Druhou osobností, která se významně podílela na organizaci jednotné školy II. stupně v Písku, byl Václav Ambrož, původně učitel měšťanské školy chlapecké, jenž byl odborovým ústředím (osobně Ladislavem Koubkem) po věřen v revolučních květnových dnech 1945 organizovat revoluční odborové hnutí učitelstva okresu Písek. Byl absolventem Školy vysokých studií pedago gických ve třicátých letech a členem Učitelské unie. Za fašistické okupace se zúčastnil ilegální činnosti ve skupině Ladislava Koubka, přičemž se podílel na přípravě poválečného školství. Uvedení soudruzi pak za podpory tajemníka OV KSČ v Písku Jaroslava Še divého svolali na 7. července 1945 do místního divadla veřejnou schůzi rodičů pod heslem „Jednotná škola — jednotný národ“. Hlavní referát o podstatě ná rodní a demokratické revoluce a demokratické přestavbě školství měl okresní školní inspektor Adolf Čondl. Další postup diskutovali organizátoři na I. sjez du československého učitelstva v Praze (14. a 15. července 1945). Rozhodli se z taktických a propagačních důvodů ustanovit do funkce administrativního správce jednotně organizované měšťanské a střední školy středoškolského profesora Františka Chválu, zatímco pedagogickým vedoucím byl Adolf Čondl, jenž v této oblasti úzce spolupracoval s Václavem Ambrožem. Ten pak usiloval o aplikaci poznatků získaných ve Škole vysokých studií pedagogic kých, na pražských pokusných reformních školách a studiem sovětské peda gogiky a školy. Ve výchovně vzdělávací práci byl zvláště zdůrazňován princip kolektivní výchovy, realizovaný především formou žákovské samosprávy, princip výchovy k práci a těsná spolupráce s rodiči žáků. ^) Dva roky vedl Václav Ambrož žákovskou organizaci, školní časopis Naše škola a práci s ro dičovským sdružením. Největším osobním vzorem mu byl A. S Makarenko, pod vlivem jeho učení usiloval společně se stejně smýšlejícími vytvářet novou školu, což jim vyneslo od reakce název „komunistická“ nebo také „ilegální“ škola. I na této škole si žáci i učitelé uvědomovali, že jde o probojování nové věci. Princip kolektivismu se uplatňoval na žákovských shromážděních, ve vedení vlastní knihovny se žákovskými čtenářskými legitimacemi, v organizování vý chovných kampaní, školních besídek, sportovních turnajů a nástěnných novin. Žákovská samospráva uplatňovala svůj intenzívní vliv také při organizování a v procesu činnosti žákovských kroužků — pěvecko-recitačního, tělovýchov ného a zdravotnického. Snažili se dostát slovům textu písně své školy: „. . . My, děti jednotné školy, republiky pevná hráz, růže dáme, kde kraj holý, rozséváme radost, j a s ..." 436
Je zcela pochopitelné, že škola usilující o realizaci školské politky strany by la předmětem nenávistných výpadů a neodůvodněných kritik. Tak např. poslal do Písku dopis dr. Josef Mirovský, ředitel jednotné školy II. stupně v Praze-Sporilově, v němž sděluje, že se jako člen strany národně socialistické ohra zoval proti informaci Svobodného slova, uveřejněné dne 5. září 1946. Sdělova lo se v ní, že „dosavadní pokusy na Spořilově, v Duchcově a Písku selhaly a nesplnily očekávání“. Dále se v dopise mimo jiné sděluje: „Proč vám píši? Duchcov, Písek, Spořilov mají odpovědnost. Jsme průkopníky. Poctivou kriti ku své práce přijmeme a proti nepravdě musíme se hájit s veškerou energií a důsledností. Věřím, že jako u nás i u vás je opak pravdou toho, co uveřejnilo Svobodné slovo.“® POKUSNÉ JEDNOTNÉ ŠKOLY NA OKRESE DUCHCOVSKÉM A BÍLINSKÉM
Zřízení pokusných jednotných škol na okrese duchcovském a bílinském je spojeno se jménem Václava Mejstříka, který byl vyslán již 23. května 1945 do osvobozeného pohraničí jako zmocněnec ministerstva školství a osvěty s úko lem co nejrychleji obnovit školskou a kulturní soustavu a zahájit normální vy učování. Proto byl také školní rok 1944—45 prodloužen až do 15. července. Ustupujícími fašisty zpustošené budovy škol se podařilo připravit pro vyučo vání v neuvěřitelně krátké době zásluhou učitelů i krajně obětavých rodičů, což připomněl na letním zasedání Národního shromáždění r. 1945 sám ministr školství Zdeněk Nejedlý. Ten pak navštívil Duchcov, aby mohl být přítomen slavnostnímu zahájení školního vyučování, na němž promluvil o významu re volučního Duchcovská v sociálních dějinách našeho státu. Při této příležitosti bylo zorganizováno lidové sromáždění za účasti tří tisíc obyvatel, z něhož vzešlo usnesení adresované ministru školství, žádající zřízení pokusných jed notných škol na okrese duchcovském a bílinském. V dokumentu podepsaném zúčastněnými zástupci politických a státních orgánů se uvádělo: „1. Pracující lid zdejšího kraje nechce, aby děti byly posílány do škol třídní ho charakteru, a aby v době povinné školní docházky školní byly od sebe roz dělovány pod jakýmikoli záminkami. 2. Počet žactva pro výběrové nižší střední školy je malý, takže by bylo ne úsporné zřizovati zastaralý školní útvar, i kdyby nebylo aktuálních ideových důvodů. 3. Výsledky práce a překonání obtíží na zdejších jednotných školách II. stupně (měšťanských) vytvoří předpoklad, aby mohla být realizována jednot ná škola II. stupně v celém státě. 4. Na pokusných jednotných školách bude vyučováno pokud možno pra covními m etodam i. . .“®) Činnost jednotných škol II. stupně na okrese duchcovském a bílinském byla povolena Zdeňkem Nejedlým výnosem ze dne 18. září 1945 č. A —88.509/45— ÍI/1, dodatek se týkal organizačního uspořádání a obsahové náplně výchovně vdělávací práce příslušných škol. Vedoucím organizátorům celé akce bylo zřejmé, že úspěch bude zajištěn pouze za předpokladu promyšleného pedago gického vedení učitelstva. Proto podali žádost Svazu zaměstnanců školství 437
a osvěty v Praze, aby Vysoká škola pedagogická zřídila v Duchcově svou po bočku. Tento odborový orgán po dohodě s ministerstvem školství žádosti vy hověl a v říjnu 1945 se konala imatrikulace za účasti 650 učitelů z Ústecká, Karlovarska a Liberecka, kteří zahájili studium při zaměstnání. Imatrikulaci provedl prof. dr. Otokar Chlup, Svaz zaměstnanců školství a osvěty zastupo val osobně jeho předseda Ladislav Koubek, účastni byli zástupci okresních o r gánů včetně členů rady ONV. Duchcovsko se tak stalo středem pozornosti předních našich pedagogů a politických činitelů i ústředních politických a školských orgánů.'®) Učitelský sbor příslušných jednotných škol v Duchcově tvořili učitelé L a 11. stupně spolu s profesory vyššího reálného gymnázia. Dr. Václav Mejstřík, okresní školní inspektor, zajišťoval koordinaci výchovně vzdělávací práce uči telského sboru spolu s ředitelem gymnázia dr. Jaroslavem Auředníkem. Velký problém, na který narážela snaha učitelů, byla národnostní nesourodost žactva, protože z 932 žáků navštěvovalo dříve pouze 68 % české školy, ostatní přišli ze škol německých, slovenských a dokonce i ze škol francouz ských a belgických (děti repatriantů). Pro rozvoj výchovně vzdělávací práce jednotných škol měly nezastupitelný význam zájmové kroužky, které pomáhaly získávat zájem žáků o vyučování, rozvíjet vlohy a schopnosti dětí a mládeže podporovat vyhledávání talentů a péči o ně. Za vedoucí jednotlivých zájmových kroužků byli vybíráni teore ticky nejlépe připravení učitelé, ovládající také praxi výchovné práce. Tak např. J. Kovařík vytvořil ze zájemců stočlenný pěvecký soubor, který se v r. 1947 umístil v celostátní soutěži na 1. místě, Josef Kavka, pozdější pracovník Výzkumného ústavu přírovědného v Praze, vytvořil ze žáků a studentů klub mladých biologů, který si vytyčil úkol poznat všechny druhy hub rostoucí v pohraničních lesích Krušných hor a posoudit jejich hospodářský význam. Dvouletá činnost klubu byla završena okresní výstavou nejčastěji se vyskytu jících druhů hub a návody k jejich všestrannému využití, což mělo velkou ode zvu mezi občany. Vědecká práce prof. dr. A. Klímy v archívu oseckého klášte ra saiesiánů, jenž vyhledával prameny ke studiu manufakturního období v Če chách, podnítila učitele osecké školy 11. stupně J. Beránka k založení historic kého klubu. Pod vedením učitele vyhledávali žáci v klášterním archívu přísluš né zápisy a v průběhu práce objevili zajímavé materiály o rozvoji českého obyvatelstva v okolí. Mimořádným přínosem pro integraci různorodého obyvatelstva byla vlasti vědná činnost učitelstva, která přispívala ke sžití nových příchozích a jejich rodin s novým prostředím, které předtím neznali ani po stránce geografic ké, přírodopisné či historické. Ve škole pak učitelé seznamovali žáky se slav nou minulostí kraje, v němž jejich rodiče i oni sami našli nový domov. Žáci se seznamovali s fakty, které dokumentovaly podíl lidu kraje na histo ricky významných událostech, jako bylo husitské revoluční hnutí a selská povstání. Mimořádná pozornost učitelů byla věnována období dělnické ho hnutí v Podkrušnohoří, v němž měli významnou úlohu pracující této oblasti.") Vytvoření jednotných škol na okrese duchcovském a bílinském bylo zjevem 438
zcela ojedinělým, který byl výsledkem mimořádné politické aktivity učitelů a revoluční nálady obyvatel těchto pohraničních okresů za podpory předních pracovníků centrálních orgánů. ZÁVĚREM
Období vymezené léty 1945—48 je významnou kapitolou školské politiky strany, zaměřené na demokratizaci vzdělání dětí pracujících. Aktivita čelných představitelů učitelského revolučního hnutí zahrnovala v podstatě dvě oblasti: 1. legislativní s těžištěm v dopracování a prosazení příslušného školského zá kona o jednotné školské soustavě a 2. revoluční akce v praxi vybudovat meto dou „fait accompli“ postupně síť jednotných škol, čemuž napomáhala i dílčí zá konná opatření, někdy dodatečně provedená. Několik skromných publikací osvětluje vznik a činnost tří jednotných škol v Čechách (v okrese duchcovském a bílinském jde vlastně o určitou soustavu), téměř nepovšimnut autory dějin pedagogiky však zůstal výnos ministerstva školství a osvěty, které povolilo ve školní roce 1945—46 zřizování prvních tříd měšťanských a středních škol jednotně organizovaných, takže šlo o jednotné školy druhého stupně. Aškoli nebyl výslovně stanoven experimentální statut těchto tříd, ministerstvo školství a osvěty uložilo zemským školním radám ob jektivně zhodnotit koncem školního roku získané zkušenosti a podat ústřední mu úřadu zprávu. V českých zemích vzniklo podle výše uvedeného výnosu asi 300 prvních tříd přičleněných většinou ke školám měšťanským, v podstatě to byly zárodky budoucích jednotných škol. Do těchto tříd byli přijímáni žáci, kteří ukončili 5. třídu obecné školy, nebo jedenáctiletí žáci po ukončení 4. tří dy, ale ti se museli podrobit přijímací zkoušce z českého jazyka a počtů z uči va 5. třídy. Po volbách v roce 1946 se podmínky pro rozvoj jednotného školství výraz ně zhoršily, a to po odchodu Zdeňka Nejedlého z ministerstva školství a osvě ty, kde byl vystřídán národním socialistou Jaroslavem Stránským. Boj o jed notnou školu pak mohl být úspěšně dokončen až po Únoru 1948. POZNÁMKY ') Salimova, K. I. a kol.: Voprosy školy i pedagogiky v dejateťnosti kommunisíičeskich partij kapitalisíičeskich stran (1918—1939). Moskva, Pedagogika 1975, s. 346. ^) Koubek, L: Reforma školy II. stupně po stránce vnitřní a vnější Hlídka školy měš ťanské, příl. čas. Měšťanská škola, č. 9. ’) Návrh základního školského zákona. Praha, Státní nakladatelství 1945. ■') Jaroš, V.: Mladý sedmdesátník Ladislav Muchka. Zpravodaj dějin učitelstva hl. m. Prahy, Praha, prosinec 1969, č. 3. s. 22—23. *) Muchka, L: Pražské revoluční jednotné školy I. a II. stupně 1945—1948. Sign. Ar chív dějin učitelstva, 186/117, s. 5. ‘) Mirovský, J. — Chvála, F.: Jednotné školy //. stupně v Praze-Spořilově a v Písku. Nová škola, 11/1946-47). č. 4, s. 6 0 -6 1 . O Ambrož, V.; Poznámky k pramenům a literatuře o historii v r 1945 revolučně říze né jednotné školy //. stupně v Písku. Rukopis, s. 1—2; viz též Ambrož, V.: Učil jsem na
439
Jednotné škola II. stupně v Písku. In: 100 let reálky. ¡5 let Jednotné školy v Písku. Písek, 1960. s. 6 6 -6 8 . *) Chvála, F.: Patnáct let Jednotné školy v Písku. In: 100 let reálky 15 let jednotné školy v Písku, Písek, nákladem 121eté střední školy v Písku 1960, s. 46. Co Je Jednotná iffco/a? Československé epištoly. Praha 1947, s. 62. M rzena, J.: 35 let průkopnických Jednotných škol. Komenský, 105 (1980—81), č. 6, s. 330; M ejstřík, V.: Učitelé v severočeském hnědouhelném revíru, in: Mejstřík, V. a kol.: Čeští učitelé na cestě k socialismu. SPN 1975, s. 42; viz též 100 let české školy v Duchco vě 1982. s. 17. Kojzar, J.: Zdeněk Nejedlý a činnost ministerstva školství a osvěty v letech 1945 a 1946. Pedagogika, XXVIÍI (1978), č. 5, s. 536.
p y flo jib o o n A T A 40 JIET CVmECTBOBAHMH E^M HblX lUKOJI B HEXOCJlOBAKMM B 1945 r. yHHTejiíi-KOMMyHHCTbi h hx np orp eccH B H bie
cojpy;iHHKH
nbiTajiHCb
npo;ioji)KHTb n p o u e c c ;iOBoeH Horo p a 3BHTHfl H, HCX0 JX91 H3 3TOfO CTpeMJICHHfl, C0 3 ;iajiM «peBOJlíouHOHHbie e;iMHbie iu k o jibi II-OH CTyneHM» b rip are-C n op)K H JioBe, B r. riHceK h b r. JXyxixos. Ba)KHyio pojib b 3t o m ;iejie Cbirpaji 3jxQHeK Hee;iJibiH, Tor;iaiiJHHH m h h h c tp
Hapo;iHoro npocBemeHH«, JlajííHCJiaB Koy6eK, KaK Bbi;[iaK)mHHCfl npe^xcraBHrejib npo(J)Coio30B, BaujiaB ilp o u j h j^p. C e;iHH0H peBOJlIOUHOHOH IIIKOJIOH B npare-Cnop)KHJiOBe CBH3aH0 mmh Jla ;iHCJiaBa MyxKH, b r. FlHceKe 3apo)K;ie-
UlHXCfl, B paMKax KOTOpOH HCn0Jlb30BaJlCfl OnbIT COBeTCKOií UIKOJlbl, B03rJiaBJlflCMOH A. C. MaKapeHKO. He3aMeHHMoe MecTO B B0cnHTaTejibH0-06pa30BarejibH0M npouecce 6biJio oxBejieHO 06iuecTBeHH0-n0Jie3H0My rpy;iy, b k j i í o HHTeJlbHO paÓOTbl npOiiyKTHBHOH. B 3T0 M OTHOmeHHH npflMO HCTOpHHeCKoe 3HaHeHHe hmcjio pacnopfl>KeHHe MHHHCTepcTBa
H apoA H oro
n p o c B e iu e -
HHfl, KOTopoé ziajio p a 3pem eH H e n a c o 3AaHHe B 1 9 4 5 /1 9 4 6 yneÓHOM rojxy n e p Bbix KJiaccoB ropo;iCKHX h cpe;iHHX iiiKOJi, 0 praHH3 0 BaHHbix B (})opMe e;iHHbix lUKOJi II-OH CTyneHH. C orjiacH O p a c -
HHK) TaKOH UIKOJlbl co^ieHCTBOBajiH Bau-
nOpíDKCMHlO
B0 3 HHKJ10
jiaB A m 5 po)k h A ;iojib(|) M ohziji, b A y x u o Be BauJiaB MeňcTp)KHK. B coj 5ep)KaHHH nporpaM M bi BOcnH-
MJiíix OKOJIO
300 nepB bix KJiaccoB 6y;iy-
TajTbH0 -0 6 p a 3 0 BaTejibH0 H p aóoT b i o t p a 3HJiCfl onbiT H KOHuenuHH, o 6 cy)K;iaCMbie B Bbicm eM neziarorHHecKOM h h c t h TyTe B r ip a r e , o n H p aiom H ecfl n a o c h o b Hbie npHHUHnbl MapKCHCTCKO-JieHHHCKOH ne^iaroFHKH.
Ba>KHbiM
KOMnoneHTOM
BOCnHTaTCJlbHOH paÓOTbl B UIKOJiaX 6 bljia zteHTCJibHOCTb caM oynpaBJíeHHfl y n a -
440
B HCIUCKHX 3e-
m e ň CAHHOH iiiKOJibi, c o 3;iaBaeM bix n p e HMyiuecTBeHHO n p n ropo;xcKHx uiKOJiax, B KOTopbix oóy H a jlo cb noHTH ;iecflTb TbiCHH ynaiUHXCfl. PaAHKajibHoe n p c^ ojD K en n e co3M h h > i e;iHH0H UIKOJlbl npHOCTanoBHJiocb, Kor;ia
M h h h c tp o m HapoAHoro npocBeuieHHfl craji jxp. fl. CTpancKHH, h jiHuib HCTopnnecKHe c o G u th a 1948 r. n 0 3 B0 JiHjiH 3 aBepuiHTb 3T0 ;iejio.
RUDOLF OPATA
FORTY YEARS OF THE UNIFIED SCHOOL SYSTEM IN CZECHOSLOVAKIA In 1945 Communist teachers and their progressive-minded colleagues tried to follow up the pre-war development and in this context they set up „revolutionary uniform all-in junior secondary schools“ in Prague-Sporilov, in Písek and in Duch cov. A significant role was played by Zdeněk Nejedlý, who held the office of Minister of Education and Culture, by Ladislav Koubek, who was a leading trade union official, by Václav Jaroš and others. The all-in revolutionary school at Prague-Spořilov is linked with the name of Ladislav Muchka, the one at Písek with the names of Václav Ambrož and Adolf Čondl, the one at Duchcov with the name of Václav Mejstřík. The content of educational work at re volutionary all-in schools was influenced by experiences and conceptions discussed at the School of Higher Pedagogical Studies in Prague and based on the funda mental principles of Marxist-Leninist pe dagogy. A significant part of the schools’ character building work was the work of
the pupils’ self-government, which drew on the experience of the Soviet school re presented by Anton Semyonovitch Ma karenko. Socially useful work including productive work was essential in the edu cational process. Of historic significance in this context was a decree by which in the school year 1945/46 the Ministry of Education al lowed the first classes of Secondary Mod ern and Grammar Schools to be organ ized in a uniform way as first classes of all-in junior secondary schools (high schools). In the Czech lands this decree gave rise to about 300 first classes of the future all-in schools established mostly in the Secondary Modern Schools and attended by almost ten thousand pu pils. The radical start on the road to con structing the all-in school was, however, put a stop to by the appointment of Dr Jar. Stránský to the office of the Minister of Education, and so it was only the events of 1948 that allowed the comple tion of this historic task.
441
